Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
Péče prarodičů z pohledu sociální pracovnice OSPOD
Sociální práce
Vedoucí práce: Bc. Soňa Kozojedová Vypracovala: Ladislava Černá Čelákovice 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně citovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích
-2-
Obsah Úvod .............................................................................................................................. - 4 1 Cíl absolventské práce ............................................................................................... - 5 1. 1 Hlavní cíl: ............................................................................................................ - 5 1. 2 Dílčí cíle: ............................................................................................................. - 5 2 Teoretická část ........................................................................................................... - 6 2. 1 Právní rámec ...................................................................................................... - 6 2. 1. 1 Úmluva o právech dítěte, Sdělení č. 104/1991 Sb. .................................... - 6 2. 1. 2 Zákon o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů ................................................................................................................ - 7 2. 1. 3 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině .................................................................. - 9 2. 1. 4 Vyhodnocení právního rámce .................................................................. - 10 2. 2 Důvody, pro něž se děti dostávají do péče prarodičů ..................................... - 11 2. 2. 1 Úmrtí, nemoc rodičů ................................................................................ - 14 2. 2. 2 Nezletilé matky ........................................................................................ - 15 2. 2. 3 Závislost rodičů na návykových dávkách ................................................. - 16 2. 2. 4 Násilí páchané na dětech ze strany rodičů .............................................. - 17 2. 2. 5 Zanedbání rodičovské péče...................................................................... - 18 2. 3 Prarodiče .......................................................................................................... - 19 2. 3. 1 Fyzické, psychické a materiální možnosti prarodičů. ............................... - 20 2. 3. 2. Nejčastější úskalí, která doprovázejí výchovu prarodičů ........................ - 20 2. 4 Institucionální podpora .................................................................................... - 22 2. 4. 1 Role sociální pracovnice OSPOD .............................................................. - 23 2. 4. 2 Přijímání podpory ze strany prarodičů a úskalí při spolupráci ................ - 23 2. 4. 3 Nejžádanější pomoc a podpora ............................................................... - 24 3 Praktická část ........................................................................................................... - 26 3. 1 Kazuistiky.......................................................................................................... - 26 3. 1. 1 Kazuistika č. 1 - rodina A .......................................................................... - 26 3. 1. 2 Kazuistika 2 - rodina B .............................................................................. - 29 3. 1. 3 Kazuistika 3 - rodina C .............................................................................. - 32 3. 1. 4 Kazuistika 4 – rodina D ............................................................................. - 35 -2-
3. 2 Vyhodnocení kazuistik ..................................................................................... - 38 4 Diskuse ..................................................................................................................... - 41 Závěr ........................................................................................................................... - 44 Резюме ....................................................................................................................... - 46 Bibliografie .................................................................................................................. - 48 -
-3-
Úvod Team absolventské práce jsem si vybrala z toho důvodu, že pracuji v profesi sociální pracovnice v oblasti sociálně právní ochrany dětí v Praze 3 a mám možnost touto cestou se zabývat problematikou, které není věnováno příliš pozornosti, přestože v praxi se s péčí prarodičů setkávám poměrně často. Má práce bude vycházet z mých zkušeností, konkrétních kazuistik. Budu mapovat formy péče, možnosti a schopnosti prarodičů při zajišťování péče a výchovy. Budu tedy zjišťovat a popisovat možnosti podpory a hlavní otázkou bude, zda je tato podpora dostatečná a především prospěšná. V první části se budu věnovat legislativě v oblasti náhradní rodinné péče. Zmapuji nejčastější důvody, které vedou ke svěření vnoučat do péče prarodičů. Jednotlivým aspektům se budu věnovat samostatně, a to i z výhledu na úspěch navrácení dětí do péče rodiče či rodičů. Z pohledu vývojové psychologie, z pohledu ekonomického zajištění se zaměřím na zmapování schopností prarodičů zvládnout výchovu další generace. Zaměřím se na nejčastější problémy, které péči provází, jak ze strany prarodičů, tak samotných dětí. Závěr teoretické části práce bude patřit vztahu mezi prarodiči a sociální pracovnicí. Budu čerpat především ze svých zkušeností, z údajů dostupných na pracovišti, kterým je v mém případě Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Praze 3, s ohledem na zvolené téma. Téma práce mne zavedlo i k volbě praxe, kterou jsem absolvovala v zařízení, s nímž léta spolupracuji. Internátní školka v PrazeČimicích, je jedním ze zařízení, které se osvědčilo při řešení problémů prarodičů při převzetí dítěte. Praktická část bude tvořena kazuistikami, které jsem vybrala, pro účely stanovení hranice prospěšnosti. Tedy zda poskytnutá péče může ovlivnit úspěšnost péče prarodičů o vnoučata či nikoliv. Přijetím novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, která poměrně zásadně mění a přináší změny v pěstounské péči, bude jistě ovlivněna i péče ze strany prarodičů. Výsledky změny bude možné vyhodnotit až plynutím času. Prvořadým úkolem odpovědných pracovníků, je mít na mysli především zájem a blaho dítěte. Je povinností celé společnosti zajistit dětem šťastné a spokojené dětství.
-4-
1 Cíl absolventské práce 1. 1 Hlavní cíl: Cílem mé práce bude zmapování pozitivních a negativních jevů provázející péči prarodičů a popsání možností podpory prarodičům a dětem ze strany sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí.
1. 2 Dílčí cíle: Popsání forem péče prarodičů, zmapování nejčastějších důvodů, pro které se děti dostávají do péče prarodičů, zpracování několika kazusitik ze své praxe, týkajících se péče prarodičů, a jejich vyhodnocení.
-5-
2 Teoretická část 2. 1 Právní rámec Významným předělem pro právní rámec v oblasti ochrany dětí v České republice je přijetí novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, která byla definitivně schválena Poslaneckou sněmovnou dne 7.11.2012, s účinností od 1.1.2013. Právní rámec v oblasti ochrany dětí je tvořen dalšími důležitými právními normami, mezi něž bezesporu patří Úmluva o právech dítěte, Ústava ČR, Zákon o rodině, Občanský zákoník, Zákon o ústavní a ochranné výchově ve školských zařízeních, Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a další, které řeší ochranu a zajištění dětí v oblasti školství, zdravotnictví atd. Ochrana dětí spadá do kompetence několika ministerstev. Největší podíl v oblasti péče o rodinu, s důrazem na péči o ohrožené děti má Ministerstvo práce a sociálních věcí, které vykonává činnost legislativní, metodickou, kontrolní, je činné na mezinárodní úrovni, sleduje dodržování mezinárodních úmluv v oblasti dodržování lidských práv a práv dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí je hlavním iniciátorem nového systému péče o ohrožené děti s ohledem na důslednou ochranu práv dětí a jejich právo na přirozené rodinné prostředí nebo na náhradní rodinnou péči, která vychází z Úmluvy o právech dítěte, ze Zákona o sociálně právní ochraně dětí a Zákona o rodině, kterým se budu krátce samostatně věnovat, a to především s ohledem na vybrané téma práce. 2. 1. 1 Úmluva o právech dítěte, Sdělení č. 104/1991 Sb. Úmluva o právech dítěte je mezinárodním dokumentem, kterým se státy, které jsou smluvní strany, zavázaly respektovat a zabezpečit práva dětem, jejich rodičům nebo zákonným zástupcům, stanovené úmluvou. V jednotlivých článcích úmluvy se smluvní strany zavazují mimo jiné k zajištění takové ochrany, která dítěti zajišťuje právo vyrůstat ve své rodině, zajišťuje jeho práva bez jakékoli diskriminace, zajišťuje právo dítěte na svobodu projevu, na ochranu práv a svobod, na ochranu před násilím, zneužíváním, vykořisťováním. Smluvní státy uznaly právo dítěte na vzdělání, zdravotní péči, odpočinek. Státy se zavázaly přijmout všechna nezbytná opatření k ochraně dětí před negativními vlivy. Úmluva o právech dítěte deklaruje právo dítěte na zachování -6-
jeho rodinných svazků, zajištění práv dětem, které jsou dočasně zbaveny rodinného prostředí na zajištění práva na zvláštní ochranu a pomoc státu a zabezpečení náhradní rodinou péči v rámci svého vnitrostátního zákonodárství. Zaručuje podporu rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolů spojených s péčí o děti, a kdy každé dítě má právo na sociální zabezpečení vč. sociálního pojištění, stejné možnosti mají i osoby, které se o ně starají za předpokladu, že žádost je spojena s čerpáním ve prospěch dítěte. [ ÚZ, č. 899 ]
2. 1. 2 Zákon o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů Zákon o sociálně právní ochraně dětí byl novelizován dne 5. 9. 2012, s účinností od 1. 1. 2013. Přijatá novela Zákona o sociálně právní ochraně dětí je spojena především s postupným zánikem ústavní péče, kdy ta by měla být nahrazena náhradní rodinnou péčí. Novela klade důraz na prevenci a včasnou pomoc rodinám, které jsou ohroženy a vytváří podmínky pro vznik a rozvoj služeb pro práci s rodinou, která směřuje k obnovení narušených funkcí rodiny. Chrání práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, chrání zájmy dítěte, včetně ochrany jeho jmění, zabezpečuje náhradní rodinné prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Stanoví závazné postupy pro činnost Orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD), kterými se rozumí vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny, individuální plán ochrany dítěte, případové konference. Hodnocení širšího prostředí rodiny zahrnuje zejména vztahové, ekonomické, sociální zdroje rodiny a jejich možnost využití v zájmu dítěte. OSPOD je povinen upřednostnit širší rodinu před péčí jinou. Novela zákona zavádí standardy kvality práce pro OSPOD a osoby pověřené k výkonu sociálně právní ochrany. Ve vztahu k náhradní rodinné péči přináší významné změny. Novelizovaný zákon zvyšuje podporu pěstounské péče a vytváří podmínky pro vznik podpůrných a odlehčovacích služeb pro pěstouny. Urychluje proces zprostředkování NRP. Mění způsob přípravy pěstounů, zavádí pěstounskou péči na přechodnou dobu, stanoví dávky pěstounské péče a způsob jejich vyplácení. OSPOD sleduje vývoj dětí, uzavírá dohodu o výkonu pěstounské péče a dává souhlas s uzavřením dohody s jiným -7-
subjektem, vydává správní rozhodnutí, dostává pravidelné zprávy o průběhu pěstounské péče, poskytuje poradenství. Ve vztahu k příbuzenské pěstounské péči – tedy i k prarodičům pěstounům nastala změna v odměňování. V zákoně, platném do konce roku 2012, byla odměna pěstouna pro všechny stejná. Novela určuje, že odměna prarodiči náleží pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny či s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro rozhodnutí o přiznání výše odměny je krajská pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností (tab. 1). Nárok na ostatní pěstounské dávky je zachován. Ostatními pěstounskými dávkami jsou příspěvek na úhradu potřeb dítěte (tab. 2), příspěvek při převzetí dítěte (tab. 3), příspěvek na zakoupení motorového vozidla, v případě, že pečující osoba má v pěstounské péči nejméně 3 děti, nově příspěvek při ukončení pěstounské péče.
Zákon současně vedle práv
na poskytnutí pomoci, poradenství a podpory, určuje i povinnost pěstounům nevyjímaje prarodiče, např. zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 12 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, umožňovat styk rodičů a osob blízkých dítěti a umožňovat sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče. Odměna pěstouna se považuje za příjem ze závislé činnosti. Tab. 1 Výše odměny pěstouna za kalendářní měsíc od 1.1.2013 – náleží prarodičům pouze v případech hodných zřetele 1 dítě
8 000 Kč
2 děti
12 000 Kč
Výše odměny pěstouna náležející všem, tedy i příbuzným
alespoň 3 děti
je- li pečováno alespoň
20 000 Kč
o jedno dítě, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve II, III nebo IV stupni
-8-
Tab. 2 Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte za kalendářní měsíc od 1.1.2013 Věk dítěte
Výše příspěvku
do 6 let
3 680 Kč
od 6 let do 12 let
4 508 Kč
od 12 let do 18 let
5 175 Kč
od 18 let do 26 let
5 430 Kč
Tab. 3 Výše příspěvku při převzetí dítěte / vypláceno jednorázově od 1.1.2013 Věk dítěte
Výše příspěvku
do 6 let
8 000 Kč
od 6 let do 12 let
9 000 Kč
Od 12 let do 18 let
10 000 Kč
[www.psp.cz,3] 2. 1. 3 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Z pohledu péče prarodičů problematiku upravuje Zákon o rodině v § 45, který říká, že pokud to vyžaduje zájem dítěte, může soud dítě svěřit do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte do péče souhlasí. Při výběru osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému. Dále je upraveno, že dítě může být svěřeno i do společné péče manželů. Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho manžela, je tak možno učinit pouze se souhlasem druhého manžela. Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv. Zákon o rodině upravuje pěstounskou péči, a to za jakých okolností lze dítě svěřit do pěstounské péče, na jakou dobu, zjišťuje, zda trvají důvody trvání -9-
pěstounské péče a z jakých důvodů ji může soud zrušit. Zákon upravuje povinnost ve vztahu ke spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí, především dožádání zpráv o výkonu pěstounské péče, vyjádření k osobě pěstouna. Stanoví pěstounovi jeho práva a povinnosti. Pěstoun nemá vyživovací povinnost, právo zastupovat dítě má jen v rozsahu běžných záležitostí. Zákon stanoví povinnost dítěti pomáhat v domácnosti pěstouna v rozsahu jeho schopností, a pokud má příjem, pak má povinnost přispívat I na úhradu společných potřeb rodiny.
Soud může na návrh OSPOD svěřit dítě
do pěstounské péče na přechodnou dobu, kterou se rozumí doba, po kterou rodič nemůže ze závažných důvodů dítě vychovávat. V případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. V zájmu dítěte by měl být poručníkem ten, koho doporučili rodiče. Pokud tak rodiče neučinili, ustanoví soud někoho z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. Rovněž u této formy náhradní rodinné péče stanoví soud rozsah povinností. Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce, podléhá pravidelnému dozoru soudu, především ve věcech správy majetku. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti. Ve vztahu k výživnému upravuje zákon o rodině vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými. Vzájemnou vyživovací povinnost mají předci a potomci, pokud potomci nemohou svou vyživovací povinnost plnit, přechází tato povinnost na předky. Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost dílem, jaký odpovídá poměru jejich schopností, možností, majetkových poměrů. [ÚZ, č. 899] 2. 1. 4 Vyhodnocení právního rámce Shora uvedené výňatky ze zákonů, které upravují náhradní rodinnou péči ve vztahu k prarodičům, svědčí o tom, že jednotlivé zákony se vzájemně podporují a vytvářejí legislativu, která splňuje požadavky na moderní přístup k náhradní rodinné péči, a respektují právo dítěte na přednostní umístění dítěte do péče širší rodiny. Přestože prarodiče mají k vnoučatům sekundární vyživovací povinnost, neznamená to, že by to mělo mít vliv na to, aby se stali pěstouny, je-li to v zájmu dítěte. Zákon zná několik - 10 -
forem náhradní rodinné péče, které se liší rozsahem poskytovaných garancí, rozsahem práv a povinností. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí ztížila prarodičům pěstounskou péči tím, že odměnu pěstouna změnila na dávku fakultativní a současně zavedla povinnost vzdělávání.
Zda bude mít tato zákonná úprava vliv na výkon
pěstounské či poručnické péče prarodičů, bude možno posoudit až samotným plynutím času. Je však třeba zdůraznit, že novela zákona o sociálně právní ochraně dětí s sebou přináší i zkvalitnění služeb právě směrem k pěstounům, počínaje zajištěním krátkodobé péče v době nemoci, při vyřizování nezbytných osobních záležitostí, poskytnutí pomoci při zajištění celodenní péče o dítě v rozsahu alespoň 14 dnů v roce, právo na zprostředkování odborné pomoci, zajištění podpory při výkonu pěstounské péče.
2. 2 Důvody, pro něž se děti dostávají do péče prarodičů V důsledku úmrtí či rodičovského selhání svých dětí vychovává 3290 prarodičů svá vnoučata v pěstounské péči. [ www.rozumacit.cz, 5 ] O nárůstu prarodičů pěstounů svědčí data z rejstříků vedených na OSPOD, Úřadu městské části Praha 3. (Tabulka a graf 4) Vnoučata se dostávají do péče svých prarodičů v případech, kdy ani jeden z rodičů nemůže nebo nechce o dítě či děti pečovat. V mnoha případech se jedná o děti rozvedených rodičů, kdy pečující rodič přestal pečovat a druhý rodič nemá zájem či podmínky dítě převzít do své péče. Dále se jedná o případy, kdy otec dítěte není uveden v rodném listě a rodičovskou zodpovědnost má pouze matka, která se dostala do situace, kdy nechce nebo nemůže pečovat o dítě. Pokud rodiče společně pečují o své děti, ve většině případů přebírá rodičovské povinnosti druhý z rodičů, pokud jeden z nich nemůže nebo nemá zájem. Pokud zůstane rodič sám, využívá často podpory a pomoci své nejbližší rodiny, kterou jsou zpravidla jeho rodiče. Prarodiče péči o vnoučata ve většině případů přebírají téměř automaticky. V případech, kdy je Orgánu sociálně právní ochrany dětí problematika primární rodiny známa, a je k dalšímu řešení v zájmu dítěte potřeba zajistit péči mimo tuto primární rodinu, sociální pracovnice sama je povinna aktivně vyhledat a oslovit nejbližší příbuzné, kterými jsou zpravidla právě prarodiče. V opačných případech, kdy rodina není orgánům soc. právní ochrany známa, se stává, že teprve uplynutím delšího časového úseku s ohledem na problémy, s nimiž si rodina neumí poradit, se rodina - 11 -
obrátí na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Sociální pracovnice po vyhodnocení situace v prvé řadě poskytne poradenství. Dle potřeby a s ohledem na předpokládanou délku trvání stávající situace, na základě rozhodnutí klientů – prarodičů, s ohledem na zájem dítěte, je nápomocna při dalším postupu, kterým může být sepsání návrhů k soudu, poskytnutí pomoci prostřednictvím orgánů a organizací, které se zabývají aktuálním problémem a mohou být nápomocny. Při vyhodnocení situace dítěte a rodiny je potřeba vzít v úvahu věk dítěte, jeho rozumovou vyspělost a možnost vyjádřit se k situaci. Dále je nutné zaměřit se na vztah dítěte k prarodičům, v té souvislosti vyhodnotit, zda vztahy v rámci rodiny byly běžné a nebyly poznamenány negativními zkušenostmi, které by mohly mít vliv na dítě, na výchovné postoje apod., které by ve svém konečném působení nebyly pro dítě přínosné, ale naopak. Vyhodnocení časového horizontu návratu dítěte do původní rodiny je rovněž jedním ze základních činitelů, ve volbě způsobu řešení, kterými jsou prozatímní péče na základě usnesené o předběžném opatření, kterým je dítě předáno do péče konkrétní osoby, svěření do péče jiné fyzické osoby, pěstounská péče, poručnictví.
- 12 -
Nárůst počtu prarodičů pěstounů evidovaných od roku 1991 do roku 2012 na OSPOD Praha 3 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 9 9 9 9 9 9 9 9 9 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 9 9 9 9 9 9 9 9 9 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 rok
1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2
počet pěsto unský ch
2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 4 4 4 4 5 5 4 6 5
rodin 2 8 8 9 7 9 8 9 4 6 9 3 8 2 3 0 1 4 1 8 3 8 z toho praro
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 3 3 4
diče
7 6 6 5 2 9 8 8 4 6 6 8 0 6 6 4 2 7 9 3 8 6
Graf nárůstu počtu prarodičů pěstounů, vztahující se k tab. č.4 70 60 50 40
počet pěstounských rodin
30
z toho prarodiče
20 10 0 1
3
5
7
9 11 13 15 17 19 21
- 13 -
2. 2. 1 Úmrtí, nemoc rodičů Úmrtí rodičů je jedním z důvodu, kdy prarodiče přebírají vnoučata do své péče. Řešením z pohledu legislativy je tedy svěření do péče jiné fyzické osoby, pěstounská péče nebo do péče poručnická. Ve většině případů je dítě zpravidla částečně zajištěno po smrti svých rodičů, po stránce hmotného zajištění, sirotčím důchodem. Podmínky pro výplatu a výši sirotčího důchodu upravuje Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žádosti o důchod sepisují Okresní správy sociálního zabezpečení. [www.cssz.cz, 11] Z pohledu důsledku ztráty rodiče pro život rodiny a vývoje dítěte se věnuje ve své knize „Krizové situace v rodině očima dítěte“, dvojice autorů Matějček a Dytrych, neboť problém považují za velmi závažný. Hovoří o tom, že úmrtí je definitivní, neodvolatelné a na úmrtí nejbližších se nelze připravit, ani v případě, že mu předchází nemoc. Zemřelí rodiče nejsou nadále přítomni fyzicky, bývají však velmi zřetelně přítomni „duchovně“ a dítě má zpravidla na zemřelého své vlastní vzpomínky. Tyto vzpomínky často idealizuje. Kniha popisuje období truchlení, které bývá u dětí různě dlouhé a může mít různou intenzitu. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] „ U většiny z nich se však dají rozlišit jeho čtyři klasické fáze:
Šok neboli ohromení, kdy si dítě uvědomí, že milovaná osoba se neobjevuje,
Protest, který nastupuje jako obranná reakce a který by měl věci vrátit
do dřívějších kolejí.
Beznaděj či zoufalství, když protest nefunguje a ztráta se jeví jako definitivní.
Proces vyrovnávání, uklidňování, smíření a hledání nových východisek.
U některých dětí se objeví třeba i silné citové poruchy, avšak trvají krátce – u jiných naopak poměrně nevýrazné problémy přetrvávají měsíce i léta.“ [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002, s. 92,93 ] Autoři odpovídají na otázku, jak pomoci dítěti v tak závažné situaci. „ Dítě by mělo být o úmrtí někoho z rodičů informováno včas. Odložení pravdy dítěti situaci zpravidla neulehčuje, nýbrž naopak ztěžuje. Dítě lépe prožívá fázi otřesu, protestu i beznaděje v blízkosti těch, kdo jsou stejně naladěni, takže v dané chvíli jsou mu oporou.“ [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002, s. 94] - 14 -
„Nenásilný prostředek, jak nenásilně vyvést truchlící dítě (o dospělém člověku to ostatně platí stejně tak) z bolestné, depresivní uzavřenosti zpět do životní aktivity je, že nebudeme jen utěšovat, ale povedeme je, aby se spolu s námi na něčem“ dobrém“ angažovalo! Skutkem, prací, činností, ne slovy!, aby k nějakému účelnému cíli vyvinulo přiměřenou aktivitu. Aby tu pokud možno byla bezprostřední zpětná vazba.“ [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002, s. 95] V této souvislosti je potřeba připomenout, že rovněž postavení prarodičů v případě úmrtí je velmi těžké, neboť i oni se musejí vyrovnávat se ztrátou svých dětí a současně by to měli být právě oni, kdo vyvede truchlící dítě a bude zárukou bezpečí a jistoty. Dalším důvodem pro změnu výchovy může být i dlouhodobá nemoc, která je překážkou ve vykonávání rodičovských povinností. Většinou se jedná o nemoc psychiatrickou, nemoc spojenou s dlouhodobým upoutáním na lůžko, nemoc, která vyřadí rodiče z běžných činností, dlouhodobá hospitalizace, kdy i běžná pomoc prarodičů v rámci zajištění chodu domácnosti a výchovy dětí se stává nedostačující. Volba typu zvolené náhradní rodinné péče vychází z posouzení trvání situace – tedy trvání nemoci a její prognózy, z posouzení prostředí, zda prarodiče žijí ve společné domácnosti s nemocným, z posouzení finančního zajištění a především z pohledu potřeb dítěte. Pokud se jedná o výhledově krátkodobou péči, zpravidla je volena forma prozatímní péče, formou usnesení o předběžném opatření. O vydání usnesení o předběžném opatření rozhodne soud, místně příslušný. Příslušnost soudu je založena na faktickém pobytu dítěte. V případě, že pominou důvody trvání předběžného opatření, soud jej zruší. Předběžné opatření je upraveno zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. [www.zakony.cz, 6] 2. 2. 2 Nezletilé matky V případě porodu nezletilé matky, jsou to právě babičky, které převezmou do doby zletilosti rodiče péči o novorozené dítě. Dle platných zákonů ČR získává rodič rodičovskou zodpovědnost až dovršením 18 let věku. Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících. Pokud tak není učiněno, soud dítě může svěřit do péče - 15 -
prarodičů formou poručnictví, pěstounské péče. V případě, že se jedná o nezletilou matku těsně před zletilostí, je využita možnost vydání usnesení o předběžném opatření, které je prozatímní úpravou. [ÚZ, č. 899] Matka dítěte může požádat o porodné na úřadu práce, v případě, že dovršila věku 16let. Rodičovský příspěvek, může žádat rodič, který má přiznanou rodičovskou zodpovědnost nebo osoba, do jejíž péče bylo dítě předáno či svěřeno. [www.mpsv.cz, 10] Zázemí a podpora nezletilé matky ze strany nejbližší rodiny je důležitá, jak pro ni samotnou, tak pro novorozené dítě. Nezletilá matka je ve věku, kdy sama není ještě dostatečně vyzrálá a má potřebu trvalého zázemí a podpory. Řeší svůj vztah k dítěti, k partnerovi, k rodičům, k vrstevníkům, ke studiu. Pokud je rodina schopna zvládat vzniklou situaci, pak je to nejlepším řešením pro dítě. Mladá matka má možnost naučit se nejen o dítě pečovat, po stránce fyzické, ale má prostor, čas a možnost vytvořit si vztah založený na psychickém a citovém přijetí dítěte, což je pro další vývoj dítěte velmi významné. „Citový vztah dítěte k „jeho“ lidem se zakládá nikoli na tom, že tito lidé mu působí nějakou příjemnost, nýbrž že mu zajišťují pocit bezpečí a jistoty. Specifický citový vztah dítěte k mateřské osobě se rozvíjí v plné síle kolem 7. – 8. měsíce života.“ [MATĚJČEK, 2003, s. 14] 2. 2. 3 Závislost rodičů na návykových dávkách Samotná problematika závislosti na návykových látkách je rozsáhlá. Z pohledu změny péče o děti je vždy náročná, neboť rodiče závislí na návykových látkách, nemají zpravidla na svou závislost dostatečný náhled, svůj problém zlehčují, popírají, brání se změnám. V jednání s úřady, soudy i samotnými prarodiči jsou tito rodiče problémoví. Péče prarodičů bývá často doprovázena ataky ze strany rodičů, kdy ti jsou současně jejich dětmi a oni se těžce smiřují s jejich selháním. Rodiče závislí na návykových látkách, bývají motivováni ke spolupráci s organizacemi, které se zabývají různými typy závislostí, s výhledem na možnost navrácení dětí do původní rodiny. Podmínkou bývá léčba, abstinence, zajištění všech podmínek pro výchovu, péči a zdravý psychický vývoj dítěte, spolupráce s nestátními a státními organizacemi.
- 16 -
V těchto případech jsou děti svěřovány do NRP formou péče jiné fyzické osoby, péče pěstounské popř. péče poručnické. Forma pěstounské či poručnické péče je výhodnější, s ohledem na skutečnost, že rodiče nejsou schopni plnit vyživovací povinnost a prarodičům se tak může dostat podpory státu, formou pěstounských dávek. Forma péče je dlouhodobá, neboť i léčba a následná abstinence není krátkodobý proces. 2. 2. 4 Násilí páchané na dětech ze strany rodičů Svěření dětí do péče prarodičů, v případech fyzického, psychického týrání, nadměrných trestů, zanedbávání či sexuální zneužívání ze strany rodičů by mělo být vždy důkladně zváženo. „ Již v roce 1991 v Praze na III. evropské konferenci o zneužívaných a zanedbávaných dětech se odborníci shodli na tom, že nadměrné trestání a „výchovné“ brachiální násilí není většinou důsledkem nenormálnosti pachatele, že je často prováděno v dobré míře, ale je zároveň důsledkem přehánění bez rozmyslu přijatých praktik. Rodiče využívají násilí na dětech, protože si právě násilí jako řešení problémů vtiskli ve svých výchozích rodinách. Bití v rodinách nebývá v rodině přítomno samo, často je jednou z forem probíhajícího domácího násilí.“ [NOVÁK, Právo a rodina, 2008, s. 21 ] „Za zvlášť traumatizující je nutno pokládat okolnost, jestliže ke stigmatizaci dochází uvnitř nejbližšího okolí oběti. Rodina by měla být místem bezvýhradně emocionální podpory oběti trestného činu. Členové rodiny by měli dát v komunikaci oběti najevo, že ona trestný čin nespáchala.“[ ČÍRTKOVÁ, Právo a rodina, 2005, s. 18] Pakliže soud svým rozhodnutím předá dítě do péče prarodičů, je jejich povinností nejen zajistit dítěti klidné a bezpečné zázemí, chránit jeho zájmy, ale též poskytnout zprostředkovanou okamžitou odbornou terapeutickou pomoc, kterou poskytují krizová centra a dle potřeby spolupracovat s dalšími odborníky.
Dětská krizová centra
poskytují psychosociální pomoc dětem i jejich rodinám, prostřednictvím ambulantních služeb
realizují
diagnostiku
a
terapii
syndromu
týraného,
zneužívaného
a zanedbávaného dítěte, podílejí se na řešení závažných případů ohrožení dítěte v rámci interdisciplinární spolupráce se státními institucemi, nestátními a dalšími organizacemi. [www.ditekrize.cz, 1] - 17 -
Vzhledem k tomu, že se ve většině případů jedná o situaci, která si žádá bezodkladné řešení, podá Orgán sociálně právní ochrany dětí návrh, k místně příslušnému soudu, na vydání předběžného opatření dle §76a, občanského soudního řádu, neboť zdraví a život dítěte je vážně ohrožen. 2. 2. 5 Zanedbání rodičovské péče Pojem zanedbání rodičovské péče zahrnuje skutečnosti, kdy rodič ignoruje potřeby dítěte včetně těch základních, jako je potřeba bezpečí lásky a přijetí, ale například také dostatečná výživa a podobně.
V důsledku pak dochází k poškození vývoje dítěte
a v extrémním případě až k ohrožení jeho života. Zanedbávání může být provázeno i týráním či zneužíváním. Příčinou zanedbání péče může být
neznalost rodičů, kteří sami pochází
ze zanedbávajícího rodinného prostředí, dále například to, že se o dítě starat lépe nemohou, příčinou může být chudoba, nebo nechtěné dítě. Zanedbávané dítě se může obrátit na linku důvěry DKC nebo krizovou Linku bezpečí 116 111, která funguje bezplatně a nonstop, může se obrátit na učitele a další zaměstnance školy, může se svěřit blízkému člověku, může vyhledat odbornou pomoc v dětském krizovém centrum, u lékaře, může nahlásit svou situaci na oddělení sociálně právní ochrany dětí nebo se může obrátit na policii. [http:// www.ditekrize.cz, 1] V případě, že byly vyčerpány všechny prostředky k nápravě, pak v zájmu dítěte lze přijmout opatření a dítěti zajistit vhodné prostředí, nejlépe v nejbližší rodině. Forma péče je volena dle aktuální potřeby. Pakliže jsou rodiče ochotni přijmout opatření v zájmu dítěte, pracovat na vytvoření podmínek vhodných pro navrácení dítěte, je volena forma, která je krátkodobým opatřením. Pokud se jedná o závažné zanedbání rodičovské zodpovědnosti, či se rodič dopustil úmyslného trestného činu, pak je dítě svěřeno do péče prarodičů trvalého rázu a soud může rodiče zbavit, omezit nebo pozastavit rodičovskou zodpovědnost dle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Pokud se jedná o krátkodobá opatření, mohou sami prarodiče být nápomocni nejen tím, že převezmou péči o nezletilé dítě, ale mohou sami aktivně pomoci i rodičům dětí.
- 18 -
2. 3 Prarodiče Prarodiči se stáváme proto, že se naše děti staly rodiči. Postavení prarodičů ve společnosti se mění, tak jak se mění i společnost sama. Prarodiče jsou nesporně důležitým článkem rodinného systému. Vývojoví i dětští psychologové se shodují na tom, že pro děti je velmi důležité „historické ukotvení“, vědomí historických kořenů. Isabella Hauserové – Schönerové ve své knize s názvem „Děti potřebují rodiče“, zdůrazňuje jedinečnou roli starší generace, nazývá je vlídnými průvodci dětstvím. Vlídnost prarodičů pak připisuje zkušenostem i ubýváním sil. Zmiňuje však i prarodiče, kteří patří ke střední generaci a nemají čas z důvodu pracovních povinností, širokých zájmů se vnoučatům věnovat. Jsou i prarodiče, kteří svá vnoučata, z egoistických pohnutek používají, aby prosadili své zájmy, vykonávají nátlak, opakují tak své chyby. Roli prarodičů vidí v mírnění tlaků, kterému jsou děti vystaveny. A především v předávání zkušeností formou sdělování a vyprávění zážitků. [HAUSEROVÁ – SCHÖNEROVÁ, 1996] Do role vychovatelů, pěstounů, opatrovníků se prarodiče dostávají náhle nebo se jedná o vyústění dlouhodobých problémů. Z prarodiče, jehož role vyplývá ze zkušeností generací předchozích, kdy je rádcem, nositelem pomoci, vlídným vychovatelem, který však není odpovědný za výchovu, se stává vychovatel zodpovědným za výchovu, přijímá roli „rodiče“. Přijetí dítěte do péče je velmi složité pro prarodiče i pro dítě samotné. Přináší změny, téměř vždy na pozadí tragických událostí. V roce 2012 věkový průměr prarodičů, kteří mají v péči svá vnoučata, činí 54,1 let. Zdrojem pro získání informace jsou rejstříky vedené na OSPOD pro Prahu 3. Nejstaršímu pečujícímu prarodiči je 68 let, nejmladšímu pak 37 let. (tab.5) Tab. 5 Věk
37
47
49
50
53
55
56
57
58
62
63
65
68
1
4
2
5
5
3
4
4
1
1
1
1
2
počet prarodičů v daném věku
- 19 -
2. 3. 1 Fyzické, psychické a materiální možnosti prarodičů. Z pohledu vývojové psychologie, kdy prarodiče mohou zodpovědně převzít dítě do své péče, je období nazývané pozdní dospělost. Pozdní dospělostí označujeme období mezi 45. až 65. rokem věku. „V období pozdní dospělosti dochází k výraznějším involučním změnám. Kůže ztrácí elasticitu, vlasy šediví a řídnou, zpomaluje se metabolismus a zhoršuje se smyslové vnímání. Patrné je to u vnímání zrakového. Problémy nastávají se sluchem. Postupně klesá výkonnost plic, srdce a jiných orgánů, ubývá svalových tkání a tím ochabuje držení těla. Zhoršuje se celková výkonnosti a postřeh. Vzhledem ke změnám může člověk trpět nespavostí, citovou labilitou a zvýšenou duševní unavitelností. Výrazným mezníkem je klimakterium. V průběhu klimakteria u žen dochází k různým obtížím, jako je pocení, návaly pocitu horka, zvyšování krevního tlaku, závratě, hučení v uších, emoční labilita, podrážděnost.[KOPECKÁ, 2011, s. 159] Dochází k úbytku paměťových schopností, zejména vštípivosti paměti. Vzhledem k úbytku vštípivosti paměti je myšlení méně pružné a více spoléhá na nabyté zkušenosti a znalosti. Učení novému bývá obtížnější. Člověk však lépe dovede využívat svých dovedností, varuje se unáhleného řešení a dělá smysluplné závěry. Pozdní dospělost se často nazývá obdobím bilancování. Na člověka doléhá konečnost jeho života. Toto může být doprovázeno negativními pocity, úzkostí, zatrpklostí, depresemi, vztekem. Nezřídka dochází k neadaptivnímu způsobu chování. [ KOPECKÁ, 2011, s. 160] Prarodiče řeší odchod do důchodu, v návaznosti s odchodem do důchodu pak řeší pokles příjmů a s ním spojenou změnu životního standardu. Je běžné, že prarodiče řeší pokles příjmů i změnou bydliště, stěhují se na své chalupy, mění prostředí. Změna s sebou nese např. i dostupnost různých služeb, změna sociální role. Materiální zázemí závisí na tom, zda mají vytvořeny úspory, zda mají možnost přivýdělku, zda jsou zdraví apod. Průměrný důchod činí 10 123,-Kč. [www.mpsv.cz, 2] 2. 3. 2. Nejčastější úskalí, která doprovázejí výchovu prarodičů Pokud je prarodič postaven do role „vychovatele – rodiče“, pak je pochopitelné, že ho provázejí obavy, zda výchovu dítěte zvládne. Mnohdy ho provázejí pocity viny, že špatně vychoval své děti. Škála problémů je závislá na věku dětí a také na důvodu. Jinak je potřeba přistupovat k dítěti předškolního věku, jinak k dítěti v pubertě. Rozdíl - 20 -
je, zda se jedná o úmrtí rodiče či o rodiče, který je např. ve výkonu trestu nebo rodiče, který jen závislý na drogách či alkoholu, zda se jedná o dítě týrané a zanedbávané. Děti se musí vyrovnávat s komplikacemi, které jim do života vnesli dospělí kolem. A jsou to právě dospělí, v našem případě prarodiče, kteří by měli dělat vše proto, aby vývoj dítěte probíhal zdravě, aby se jejich vývoj vrátil do dobrých kolejí. Tyto síly jsou právě v rodinném prostředí. Výhodou pro obě strany je znalost prostředí a možnost mít kolem sebe „své lidi“. V případě úmrtí rodičů dětí, bývá chybou, že prarodiče smrt před dětmi tají a následně dítěti nedopřejí dost času, aby mohlo svůj smutek prožít. Zemřelí bývají idealizováni, stávají se nedotknutelnými. V případech, kdy rodiče dítěte selhali, se prarodiče naopak dopouštějí chyb, když se snaží v očích dítěte rodiče snížit, znemožnit, zamezit kontaktu s rodičem je-li to možné. Stává se, že prarodiče, promítají do vnoučat neuskutečněné ambice, přeceňuji adaptační intelektové schopnosti dětí. Nesplněné očekávání, pak přináší zklamání. To je doprovázeno výčitkami, děti jsou srovnávány s vlastními rodiči. Buď to, že jsou stejně špatní a neschopní nebo naopak nikdy nebudou tak dobří, jako jejich rodiče. Poškozující je také přístup, kdy se prarodiče snaží dětem vynahradit “všechno špatné“, tím, že si dítě kupují, omlouvají ho, chrání ho před vnějším světem. [MATĚJČEK, 2002] Úskalím, které výchovu dětí provázejí lze zařadit i faktické zajištění dětí po stránce materiální, finanční, vzdělávací. V praxi se často setkávám s tím, že prarodiče nemají dostatek finančních prostředků. Jsou postaveni, často ze dne na den řešit otázku zajištění dětí nejen co se týká jídla, ale též ošacení, obutí, zajištění školních potřeb. Prarodiče jsou postaveni před rozhodnutí, jak vyřešit pracovní povinnosti, někteří pracují ve směnném provozu nebo si vedle svého zaměstnání ještě přivydělávají, někteří jsou invalidní. Problémové se také jeví vzdělávání dětí a trávení volného času dětí. Vzhledem k věku či vzdělání mají sami problémy s pomocí dětem při přípravě do školy. Častým úskalím je jednání s úřady, soudy apod., prarodiče se mnohdy v záplavě povinností spojených s vyřízením různých formalit, ztrácejí, nemají přehled o tom, co kde vyřídit. Samozřejmě je to i úbytek fyzické síly, který péči prarodičů v péči o děti limituje. Prarodiče děti jednoduše neuzvednou, nedoběhnou, nebudou s nimi lyžovat, jezdit na kola, apod. Navíc člověk vyššího věku jednoduše nemívá tolik chuti a motivace - 21 -
podnikat zážitkové akce, protože v životě nashromáždil již dostatečné množství zážitků a zkušeností. Vzhledem k fyzickým, ale i psychickým limitům tak prarodič přichystá nezletilému jen redukovanější zážitky a může tu vzniknout určitý syndrom úzkostného „mazánka“, či nevyventilovaného „ďáblíka“ a jako takové děti nejsou dobře vybaveni pro sociální život. Snadno pak mohou být terčem šikany či naopak stát v centru šikanujícího jádra, aby tak dosytili pocity autonomie, apod. Lidé vyššího věku vlastní zaměstnání a jiné sociální role už nemají a smyslem je tu často jen vnouče. Pocit, že psychická pohoda prarodičů „visí“ jen na mě by na každého z nás působila patologicky. V takovém vztahu nejspíše dítě nedostane přirozenou korekci vlastních přání, jakou život běžně přináší. Dítě tak do běžného života nebude dobře sociálně vybaveno. A vedle toho taková „láska“ může mít vliv na určitou nesamostatnost, kdy prarodiče budou dítě záměrně udržovat v závislosti, aby je neopustilo – neosamostatnilo se a puberta s její přirozenou potřebou separace a potřebou svébytnosti a autonomie pak může u prarodiči vychovaných dětí působit značné potíže. [ VÁGNEROVÁ, 2007] Překážky, které musí prarodiče při péči o svá vnoučata překonávat, mají různý charakter a ne vždy je v jejich možnostech tyto zvládnout. Rozhodně, však stojí za to, aby dětem byla dána možnost, vyžaduje li to jejich zájem, vyrůstat v péči širší rodiny, která může poskytnout dítěti pevné rodinné zázemí na základě bezpodmínečného přijetí a dá mu možnost podílet se a pokračovat v tradicích rodiny. Zde je prostor pro sociální práci s rodinou, pro poskytnutí smysluplné podpory ze strany státu, státních a nestátních organizací.
2. 4 Institucionální podpora Institucionální podporou v oblasti ochrany dětí rozumíme pomoc, která je poskytována prostřednictvím státu a dalších institucí, které se podílejí na zajištění potřeby rodiny a všech jeho členů, na vytváření podmínek pro bezpečný a všestranný rozvoj dítěte. Přijetím novely zákona o sociálně právní ochraně dětí dochází ke změně systému práce sociálně právní ochrany, k vytváření sítě služeb pro práci s rodinami, k rozvoji náhradní rodinné péče. Před přijetím novely o sociálně právní ochraně dětí byla činnost charakterizována nejednotným přístupem při řešení případů. Novela přináší úpravu - 22 -
pravidel, pro činnost zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, zejména na úrovni obcí s rozšířenou působností, kteří budou po vyhodnocení situace hledat individuálně pro každé dítě optimální řešení v rámci multidisciplinární spolupráce a za využití sítě služeb.
V systému budou nastaveny standardy kvality a závazné
postupy. Pěstounům bude k dispozici síť podpůrných a odlehčovacích služeb. Dojde k rozvoji podpůrných, odlehčovacích a doprovázejících služeb pro pěstouny. [www. Profectum Praha, přednáška ze dne 30.10.2012] 2. 4. 1 Role sociální pracovnice OSPOD Sociální pracovnice je povinna řídit se při výkonu sociálně právní ochrany dětí standardy kvality. V novém systému má každá rodina svého klíčového pracovníka tzv. koordinátora řešení případu. Znamená to, že koordinuje činnost subjektů se vztahem k ochraně práv dítěte. V rámci náhradní rodinné péče se stává objednavatelem doprovodných, odlehčovacích služeb. Ve většině případů, kdy prarodiče vykonávají náhradní rodinnou péči, vychází sociální pracovnice ze znalosti vývoje případu i ze znalosti potřeb dítěte. Sociální pracovnice se zajímá nejen o zajištění potřeb dítěte, ale řeší komplexně problémy celé rodiny. [ Profectum Praha, přednáška ze dne 30.10.2012] Práce s rodinou, zvláště pak s prarodiči, zahrnuje vedle potřebných znalostí, také určitou dávku empatie, pro pochopení postojů prarodičů. Za účelem vhodně nabídnuté podpory, je potřeba znát nejen rozsah nabídnutých služeb, ale také zvážit dostupnost s ohledem na věk a zdraví pečující osoby. Podpora by měla být v souladu s možnosti prarodičů a způsobem života, měla by vycházet ze znalosti historie rodiny a z místních podmínek. Poskytovaná podpora by měla být srozumitelná a smysluplná, se zaměřením na využití silných pozitivních stránek rodiny. 2. 4. 2 Přijímání podpory ze strany prarodičů a úskalí při spolupráci Prarodiče vychovávají děti jinak nežli rodiče, mají své životní zkušenosti a ty pro ně mají absolutní platnost. Změnám bývají přístupní v případě, že si určí sami tempo a průběh. [www.celostnimedicina.cz, 8] K chuti, s níž prarodiče přijímají podporu, je potřeba si připomenout kapitoly z vývojové psychologie, přičíst skutečnost, že vnoučata se v jejich péči neocitají - 23 -
bezdůvodně a sečíst překážky, které péči provázejí. Nechuť spolupracovat může pramenit ze smutku, studu, z nechuti přizpůsobovat se, měnit své rituály, přijímat nové, přiznat někdy i třeba svůj podíl na selhání, z neochoty nechat vstupovat cizí do svého soukromí, podrobovat se změnám, nechtějí se vyčleňovat ze skupiny svých kamarádů, známých. Podporu prarodiče přijímají téměř bezvýhradně bezprostředně s předáním dítěte do jejich péče a ve vztahu k vyřízení úředních formalit. Problém nastává v době, kdy se situace ustálí. Prarodiče jsou rádi, že skončilo nutné vyřizování a s ním spojené „běhání“. Vše vyřídili, víc jim už stejně nikdo nedá a vše je už jen na nich. V praxi pak slýcháváme věty typu: „Jsem, už dost starý, na to abych své věci řešil sám.“ Nebo: “Vychovala jsem své děti a nikdo mě nebude poučovat o tom, co mám dělat…,“či “…nejsem zvědavá na nějaké rady a na to, aby mě někdo chodil do bytu.“ Prarodiče nejsou nakloněni službám, které vyžadují dlouhodobější docházku. Omlouvají se tím, že po práci a při péči o dítě už nemají sílu ani čas, že jsou nemocní, mají zdravotní potíže. Přitěžující okolností při práci s prarodiči může být fakt, že sociální pracovnice je příliš mladá. Prarodiče, pak s přezíravostí zpochybňují její rady a doporučení. Samotné jednání s úřady jim není příjemné, kromě samotné péče o děti je jim doporučováno, v některých případech i nařizováno plnit další povinnosti. Musí „strpět“ i návštěvy sociálních pracovnic doma, což je mnohdy bráno jako nutné zlo. Samozřejmě se v praxi setkáváme s prarodiči, kteří naopak kontakt se sociální pracovnicí vyhledávají, sociální pracovnice se stává jejich důvěrníkem a průvodcem, neboť bývá jediným člověkem, který zná historii rodiny a v mnohém může poradit a péči usnadnit. 2. 4. 3 Nejžádanější pomoc a podpora Nejžádanější pomoc je pomoc poradenská, která obsahuje i praktickou pomoc při vyřizování potřebných formalit. Tato pomoc je poskytována všem prarodičům. Tato forma pomoci vyplývá i z povinností sociální pracovnice OSPOD. Sociální pracovnice je mnohdy první, kdo prarodiče v souvislosti se změnou výchovy osloví. Je tedy první, kdo může poskytnout vyčerpávající informace, předat potřebné kontakty, doporučit postup a být nápomocná při sepsání potřebných písemností. S poradenskou pomocí souvisí pomoc při orientaci v systému sociálního zabezpečení, v systému sociálních dávek. - 24 -
Do doby přijetí novely zákona, byla další podpora a pomoc prarodičům vykonávajícím NRP nabízena a zajišťována na základě vlastního zvážení jednotlivých OSPOD s ohledem na znalosti a zkušenosti činnosti jednotlivých orgánů a organizací. Z praxe se prokázalo, že žádanou pomocí při péči o děti u všech je možnost zprostředkování zařazení dítěte do celotýdenního internátního zařízení ať již se jedná o mateřskou školu či školu základní. Tato forma pomoci je žádaná u prarodičů, kteří pracují na směny, jsou v předdůchodovém věku a nemohou si z finančních důvodů dovolit přijít o práci, či jsou nějakým způsobem invalidní nebo nemocní a celodenní péče by je vyčerpávala. Chybějící je služba, která by pomohla prarodičům v době jejich nemoci, která by reagovala na potřeby rodiny např. odvedení dítěte do školského zařízení. Rovněž je citelný nedostatek základních škol s možností týdenního pobytu. Vyhledávanou službou, je mnohdy vzhledem k věku prarodičů, doučování dětí a zajištění trávení volného času dětí. Zájem je o bezplatné volnočasové aktivity v blízkém okolí bydliště. Tyto zajišťují nízkoprahová zařízení, jakým jsou kluby pro děti a mládež, zájmové kroužky zajišťují domy pro děti a mládež a dětská či mateřská centra. V rámci městské části Prahy 3, využívají sociální pracovníci možnosti nabídky mateřských center k bezplatnému zapojení sociálně znevýhodněných dětí do volnočasových aktivit. S odbornými pracovišti, prarodiče zpravidla spolupracují až na základě požadavku sociálních pracovníků, škol či soudů. Sami tyto odborné služby vyhledávají, až v situacích, které jsou vyhrocené a vyžadují řešení mimo rodinu. S novelou zákona o OSPOD je spojena tvorba sítě služeb pro rodiny a zkvalitnění služeb směrem k pěstounům. Věc podpory se však týká všech prarodičů bez rozdílu, nejen tedy prarodičů – pěstounů. Otázka je, zda nabízené služby jako podpora, jsou prarodičům při zvládání péče o děti prospěšné či nikoliv.
- 25 -
3 Praktická část 3. 1 Kazuistiky V praktické části absolventské práce jsem zpracovala čtyři kazuistiky, které jsou typické pro téma absolventské práce, týkají se dětí, které byly svěřeny do péče prarodičů. Vzhledem k ochraně osobních dat, jsou nezletilé děti označovány nahodilými písmeny, rodiče a prarodiče jsou označováni jako otec a matka, babička a dědeček. 3. 1. 1 Kazuistika č. 1 - rodina A Spisová dokumentace nezletilého dítěte, nar. 2002 byla založena po jeho narození. Neprovdaná vysokoškolsky vzdělaná 35letá matka kontaktovala sama sociální pracovnice Oddělení sociálně právní ochrany dětí s žádostí o radu ve věci uznání otcovství. Dle sdělení matky byl otec ženatý, otcem se stal ve věku 59 let. Otec dítěte byl ochoten otcovství přiznat, neměl však zájem o soudní jednání, narození dítěte před manželkou a dospělými dětmi tajil. Matka s dítětem žila v bytě u své matky 57leté vdovy spolu se svou 18letou sestrou. Matka s dítětem měly v bytě 3+1 k dispozici k užívání obývací pokoj. Matka dítěte byla v evidenci psychiatrické kliniky, před porodem byla opakovaně hospitalizována. Po porodu matka odmítla léky, aby mohla dítě kojit. Otcovství k dítěti bylo souhlasným prohlášením uznáno. Otec dítě navštěvoval cestou ze zaměstnání několikrát v týdnu, dítěti kupoval výživu, pleny, ovoce a příležitostně pomáhal s údržbou bytu. Matka si na doporučení OSPOD podala návrh na úpravu poměrů k dítěti, za účelem určení výživného, a také aby si mohla požádat o sociální dávky, k čemuž bylo potřeba vyloučit otce ze společně posuzovaných osob. Soud schválil dohodu rodičů a dítě svěřil do péče matce, otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou 2000,-Kč.
Matka v průběhu druhého roku věku dítěte začala
navštěvovat sociální pracovnici, kdy si stěžovala na soužití s matkou a sestrou. Matka se zmínila o rodinné historii, kdy vztahy mezi ní, matkou a sestrou nejsou v pořádku již od dob jejich studií, kdy babička dítěte trvala na vybraném oboru, ač ona studovat nechtěla. Z jednání s matkou pak vyplynulo, že ona neměla ambice studovat vysokou školu, byly to ambice její matky. Matka dítěte odmítala pracovat v profesi, kterou vystudovala, což jí bylo neustále vyčítáno. Na OSPOD se začala dostavovat také - 26 -
babička dítěte, kdy ta měla výhrady k péči dcery o vnuka. Babička vytýkala matce, že se o dítě stará nedostatečně, že s dítětem tráví čas dlouho do noci mimo domov, pak celé dopoledne prospí, že nedostatečně přispívá na bydlení a společnou domácnost. Babička dítě matce, kdykoliv se ji zachtělo, dítě vzala, nerespektovala její soukromí ani postavení matky. Během jednání babička zmínila, že matka nedostatečně ocenila její podporu při studiu vysoké školy, kdy ona použila na její studium finanční prostředky mladší dcery, očekávala, že matka začne pracovat, tyto jí splácet a starat se o ni. Sociální pracovnice pozvala obě ženy k jednání a snažila se řešit spory smírnou cestou, vedla ženy k dohodě, ve vztahu k řešení finanční situace a situace ve vztahu k dítěti. Babičce byla poučena, že rodičem je v prvé řadě matka a zasahování z její strany není vhodné, matku její zásahy znejišťují. Babička byla vedena k tomu, aby svou dceru respektovala. Vzhledem k tomu, že chování babičky bylo stále stejné, bylo babičce I matce doporučeno navštívit odborné pracoviště. To však babička dítěte odmítla. Ve třech letech dítěte matka podala návrh na zvýšení výživného a také na náklady spojené s těhotenstvím a pořízením výbavičky. Otec dítěte nesouhlasil, soud návrh matky projednal, výživné otci zvýšil, návrhu na náklady spojené s těhotenstvím a pořízením výbavičky vyhověl jen částečně. Do jednání vstoupila babička dítěte, která zpochybnila péči matky o dítě, měla výhrady k tomu, že matka dítě stále kojí, že s ním odchází z domu. Otce hodnotila jako velmi spolehlivého, se zájmem o dítě. Soud po provedeném dokazování zanedbávání péče matky o dítě neprokázal. Matka se obrátila na OSPOD se žádostí o pomoc při vyhledání azylového domu, neboť domácí situaci vyhodnotila jako velmi vyhrocenou. Své odchody z bytu odůvodnila tím, že se vyhýbá společnosti své matky a své sestry, předchází tak hádkám a i fyzickým potyčkám, které se odehrávají před dítětem. Čas s dítětem trávila matka v dětských koutcích obchodních center až do uzavření. Matka s dítětem nastoupila do azylového domu. Babička a otec byli rozhodnutím matky pobouřeni. Stěžovali si na OSPOD, argumentovali tím, že matka svým jednáním připravila dítě o jistotu domova, že dítě je v azylovém domě ohroženo. Babička dítě v azylovém domě navštěvovala, psala stížnosti na vybavenost a zařízení azylového domu, matka se s dítětem po roce pobytu vrátila zpět do bytu.
- 27 -
V květnu 2006 došlo ke zhoršení zdravotního stavu matky, byla hospitalizována na psychiatrické klinice. Matka do té doby o svých psychických problémech příliš nemluvila, nic méně je ani nepopírala. Babička dítěte jakékoliv psychiatrické onemocnění matky popírala. Nezletilý měl v září nastoupit do mateřské školy. Babička se obrátila na OSPOD s žádostí o pomoc při řešení situace. OSPOD se obrátilo na otce, ten však s ohledem na skutečnost, že jeho rodina stále nevěděla o existenci dítěte, dítě odmítl převzít do své péče. Babička uváděla, že ona také pracuje, má svůj věk a nemůže péči o vnouče denně zajišťovat. Sociální pracovnice vyjednala nástup dítěte do celotýdenní mateřské školy. Dítě do zařízení vozil a vyzvedával jeho otec, neboť pro babičku bylo zařízení daleko. Babička péči zajišťovala v průběhu víkendů. Z psychiatrické léčebny přišel k soudu návrh na zbavení svéprávnosti matky. Dítě bylo celotýdenní mateřskou školou zajištěno do července 2006. V mezidobí se matka vrátila z psychiatrické léčebny, OSPOD a soudu předložila lékařskou zprávu, že je schopna o dítě pečovat. Jednání o zbavení matky svéprávnosti bylo zastaveno. Při jednání se sociální pracovnicí matka uvedla, že s pomocí otce dítěte, péči zvládne. V září nastoupilo dítě do denní mateřské školy v blízkosti bydliště. Otec dítě začal pravidelně navštěvovat, několikrát v týdnu dítě z MŠ přiváděl domů. V té době, se již rodina otce o dítěti dověděla. Matka si opět podala žádost k přijetí do azylového domu. V prosinci bylo OSPOD informováno otcem dítěte, že matka v říjnu spáchala sebevraždu, že o dítě pečuje babička, která mu byla nakloněna a uznávala jeho rodičovská práva. Po smrti matky mu začala znemožňovat kontakt, začala ho vinit ze smrti matky dítěte. S otcem byla projednána jeho zákonná povinnost převzít dítě do péče, to však s ohledem na své rodinné poměry odmítl. Uvedl, že by se chtěl podílet na výchově, ale tak, že by pomáhal babičce. Bylo tedy jednáno s babičkou dítěte, bylo jí doporučeno podat k soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo dítě předáno do její péče. Babička podaný návrh odůvodnila tím, že dítě je na ni a prostředí zvyklé. Babička byla vedena sociální pracovnicí k realizaci, co nejširších styků s otcem dítěte. Ze strany otce stále častěji zaznívalo, že babička se uzavírá, dává zákazy ke kontaktu a informacím i směrem k mateřské škole. Sociální pracovnice babičku navštívila, - 28 -
babička opakovaně návštěvu neumožnila, odezvou byly stížnost babičky, která si stěžovala na zasahování do soukromí. OSPOD si vyžádalo zprávu mateřské školy a dětské lékařky. Ošetřující dětská lékařka uvedla, že babička si přála změnu pediatra a tedy již dítě v evidenci nemá. Ze zprávy mateřské školy vyplynulo, že postoj babičky se po smrti matky dítěte změnil, začal být až nepřátelský, dítě začíná být nejisté, skleslé. OSPOD o vývoji situace informoval soud. Během týdne mateřská škola podala urgentní zprávu, v níž popisovala chování dítěte, které signalizovalo jeho psychické ohrožení. Dítě mluvilo o zemřelé matce, o tom, že zemře i jeho otec, ke kterému mělo dítě hezký a pevný vztah. Bylo patrné, že babička na dítě negativně působí, probouzí v něm strach a obavy. OSPOD předvolalo otce dítěte k neodkladnému jednání, kdy otec byl seznámen se situací. K jednání byla přizvána i manželka otce, která uvedla, po zvážení všech okolností, že souhlasí s převzetím dítěte do péče. Projevila však obavy z reakcí babičky dítěte, kdy ta ji několikrát velmi vulgárně oslovila a na manžela - otce dítěte, poslala opakovaně nesmyslná obvinění do jeho zaměstnání. Otec dítěte po souhlasu manželky uvedl, že je připraven převzít dítě do své péče. OSPOD podalo návrh na vydání předběžného opatření do péče otce a návrh na svěření dítěte do péče otci. Soud návrh vyhověl. Při výkonu rozhodnutí dítě otci radostně skočilo do náruče, když mu otec sdělil, že pojede k němu domů, bylo dítě spokojené. Babička se proti rozsudku odvolala, na mateřskou školu, na OSPOD, na soud napsala několik stížností. Všechny stížnosti byly vyhodnoceny jako nedůvodné. Babička po smrti dcery, zcela přehodnotila skutečnosti a začala prezentovat soužití a vztahy s matkou dítěte jako naprosto harmonické až idylické, popřela skutečnosti, které vedly matku k odchodu ze společné domácnosti, popřela i její psychické problémy. Soudní jednání byla koncem roku 2007 skončena, svěřením dítěte do péče otce. V péči svého otce a jeho manželky dítě velmi dobře prospívá, bylo přijato i svými dospělými, profesně i osobně úspěšnými sourozenci. Babička si o styk s dítětem oficiální cestou nepožádala. 3. 1. 2 Kazuistika 2 - rodina B Spis nezletilých dětí byl založen v listopadu 2003, kdy nezletilá A, nar. 1995 a nezletilá B, nar. 1997 byly policií přivezeny babičce, nar. 1944 ze strany matky z místa jejich trvalého pobytu, který byl mimo Prahu. Babička byla rozvedená, ve starobním - 29 -
důchodu. Děvčata byla odebrána během manželské hádky, kdy oba rodiče, matka, nar. 1966 a otec, nar. 1960 byli v silné podnapilosti. Na místě bylo zjištěno, že rodina žije v chatce v chatové oblasti, ve velmi nuzných poměrech. Matka dětí sdělila kontakt na svou matku, která souhlasila s tím, že se o děvčata postará. Na základě zprávy o události policie byla babička navštívena a bylo zjištěno, že babička se s dětmi viděla naposledy v létě, kdy děvčata u ní trávila prázdniny. Babička uvedla, že je jí známo, že rodiče dětí mají problémy s alkoholem, domnívala se však, že tento problém má především otec dětí. Matce dětí, která několikrát přišla zbitá, nabízela, aby se k ní i s děvčaty nastěhovala. Matka tuto nabídku opakovaně odmítla, otce dětí omlouvala. Vzhledem ke skutečnostem, kdy bylo zjištěno, že děvčata mají ve škole vysokou absenci, kdy jim nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče, kdy podmínky, v nichž bydlely, byly vyhodnoceny jako naprosto nedostatečné a péče rodičů jako ohrožující, byla s babičkou projednána možnost převzetí vnuček do péče. Babička s převzetím souhlasila, na oddělení péče o děti byl sepsán návrh na vydání předběžného opatření a návrh na svěření dětí do péče. Soud návrhům vyhověl, rodiče s řešením souhlasili. Děti byly předány babičce bez dostatečného oblečení, bez školních potřeb, bez dokladů. Sociální pracovnice bezodkladně po převzetí děvčat babičce zajistila potřebné formuláře, sepsala s ní žádosti a vyžádala potřebné doklady, aby byla zajištěna sociální dávka při převzetí dětí do péče, čímž bylo zajištěno okamžité a nezbytné finanční zajištění. Na žádost babičky, sociální pracovnice pomohla babičce orientovat se v nabídce škol a dětských lékařů daném obvodu. V průběhu roku se babička dětí zajímala o možnost odborné péče, neboť u děvčat se objevily psychické problémy, které si přinesly z domácího prostředí. Akutně bylo potřeba doplnit vyšetření a očkování v souvislosti se zanedbáním lékařské péče a řešit problémy v souvislosti se školním prospěchem. Oddělení péče o děti doporučilo dětského psychologa, po konzultaci se školou byla doporučena návštěva pedagogicko-psychologické poradny, průběžně byla řešena finanční situace rodiny. Sociální dávky odd. péče o děti byly poskytnuty na školní i mimoškolní aktivity, na zdravotní potřeby jako zubní rovnátka, brýle. S děvčaty bylo průběžně hovořeno, sociální pracovnice se zajímala o jejich problémy a dle možností navrhovala možnosti řešení. Vyvstala potřeba doučování, to - 30 -
babička musela hradit. S ohledem na finanční možnosti docházelo k doučování jen omezeně. Rodiče o děti projevovali zájem sporadicky, výživné bylo hrazeno nárazově. Matka dětí jednou za dvě tři měsíce přijela za dětmi do Prahy. Zpočátku její návštěvy narušovaly klid děvčat. Matka se objevovala nečekaně, v podnapilém stavu. Babičce bylo doporučeno, styk umožnit s tím, že musí stanovit hranice. Babičce s ohledem na skutečnost, že rodiče se o děti spíše nezajímají a výživné hradí sporadicky, bylo doporučeno podat návrh na svěření děvčat do pěstounské péče, byla jí nabídnuta pomoc při sepsání návrhu. Babička návrh podala, soud návrhu vyhověl. Babičce se, se svěřením dětí do pěstounské péče, zvýšil příjem, což umožnilo realizovat některá další opatření směrem k dětem. V květnu 2008 se musela babička podrobit operativnímu zákroku. Před nástupem do nemocnice se obrátila na sociální pracovnici s žádostí o pomoc při řešení situace. Jednání byly přítomny i třináctiletá a jedenáctiletá dívka. Byla projednána možnost pobytu děvčat v dětské léčebně, kam by chodily i do školy, nebo možnost pobytu v zařízení pro děti, odkud by mohly dojíždět dále do své školy. Děvčata by dojížděla do školy z okrajové části Prahy do středu Prahy, což i babička viděla jako problém. Děvčata souhlasila s pobytem v dětské léčebně, sociální pracovnice se obrátila s žádostí o pobyt ze sociálních důvodů, žádosti bylo vyhověno. V době letních prázdnin, pak OSPOD nabídl děvčatům pobyt na letním táboře, kdy díky sponzorům, byl tento finančně výhodný. Spolupráce s babičkou i s děvčaty byla vždy vstřícná. Rodiče byli několikrát vyzváni, aby se dostavili na OSPOD k projednání styků s dětmi, popř. k další péči. Rodiče se nikdy s OSPOD nespojili. Starší dívka po dokončení školní docházky nastoupila na střední školu grafickou, je ve 3.ročníku, škola ji baví. Mladší dívka, dnes 16letá v polovině školního roku ukončila studium na střední škole, a po vyřízení potřebných kroků, které babička přišla konzultovat na OSPOD, dívka nastoupila na střední odborné učiliště, kde se může věnovat svému velkému koníčku, péči o zvířata.
- 31 -
3. 1. 3 Kazuistika 3 - rodina C Spis nezletilých sourozenců A., nar. 2000, nezl. B, nar. 1998 a nezl. C, nar. 1994 byl založen v roce 2002, důvodem byla úprava poměrů k nezletilým dětem a rozvod manželství rodičů. Matka, nar. 1976, otec, nar. 1975. Matka s dětmi žila v bytě svých rodičů - prarodičů dětí, děda, nar. 1946, zaměstnán babička, nar. 1950 v domácnosti. Otec od rodiny odešel krátce po narození dcery A. Na výživu dětí ničím nepřispíval, o děti se nezajímal. Matka byla na mateřské dovolené a finančně ji vypomáhali rodiče, domácnost se jevila jako zanedbaná. Matce bylo poskytnuto poradenství, byla seznámena s možností požádat o výplatu sociálních dávek. S rodinou se sociální pracovnice setkala až po dvou letech. Na podzim roku 2004 policie upozornila, že ve vybydleném bytě žijí partneři, kdy matka má u sebe čtyřleté děvčátko. Muž byl policií zadržen pro podezření s pácháním trestné činnosti v souvislosti s drogami. Během šetření bylo zjištěno, že dítě spí na zemi na matraci, v bytě kromě matrací byly jen torza drobného nábytku, na jedné židli pár svršků pro dítě. V bytě byla zima, na zemi byl vařič, chybělo umyvadlo, pod kohoutkem byl kbelík, toaleta v bytě nebyla. Matka neměla, kromě trochy mléka, pro dítě ničeho, matka přiznala, že občas s přítelem užívá drogy, nic méně tvrdila, že není závislá. Matce bylo nabídnuto zajištění azylového bydlení, matka toto řešení odmítla. Matce bylo sděleno, že bude učiněno opatření, neboť dítě žije v nevyhovujících podmínkách, nemá zajištěnu stravu, matka nemá žádné finanční prostředky, užívá drogy. Matka uvedla, že starší děti ponechala u prarodičů. Sama s dcerou byt opustila na jaře, nechtěla poslouchat výčitky prarodičů, neměla dostatek prostředků, aby jim přispívala na bydlení. Situaci tedy vyřešila odchodem z domu, na ulici se seznámila s přítelem. Nezletilá byla na základě souhlasu matky předána do nemocnice na pozorování, zda je v pořádku. V mezidobí bylo provedeno šetření u prarodičů. Bylo zjištěno, že nezletilý B nenavštěvuje žádné předškolní zařízení, nezl. C. nastoupil do 1. tř. ZŠ. Domácí prostředí se jevilo jako nepodnětné, domácnost zanedbaná, přístup babičky laxní. Dědeček zajišťoval finanční prostředky, pracoval od rána do večera, domácnost nechával na babičce, jeho slovo však bylo v rodině rozhodující. V domácnosti chyběly i finanční - 32 -
prostředky. Ve škole bylo zjištěno, že nezl. C. je velmi slabý, jeví se být sociálně zanedbaný. Dotazem u dětské lékařky bylo zjištěno, že péče o děti je slabá. Děti přicházejí v doprovodu babičky až na opakovanou výzvu, hygiena je slabá. Po vyhodnocení všech skutečností OSPOD podal návrh na vydání předběžného opatření, aby děti byly předány do péče dětského domova. Soud návrhu vyhověl. Následně bylo zahájeno řízení o změně výchovy. Otec dětí byl ve výkonu trestu, matka neměla podmínky ani zájem o děti pečovat. Prarodiče si podali návrh na svěření dětí do pěstounské péče. OSPOD s ohledem na zjištěné skutečnosti s návrhem prarodičů nesouhlasil. OSPOD navrhovalo ve věci zadání znaleckých posudků. Soud návrhu nevyhověl. Soud konečným rozhodnutím svěřil děti do pěstounské péče prarodičů. Rozsudek byl vydán v roce 2005. OSPOD podalo odvolání k soudu II. stupně, ten rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Sociální pracovnice do rodiny často docházely, upozorňovaly na nedostatky a současně poskytovaly různé formy pomoci. Prarodiče však spolupracovali pouze formálně, na doporučení nedbali. Prarodiče během jednání se sociálními pracovnicemi hovořili jen v nezbytném rozsahu, dle jejich mínění bylo u nich vždy vše v pořádku. Pouze pod tlakem, že bude podán návrh na změnu výchovy nebo zrušení pěstounské péče, která poskytovala rodině poměrně dobré finanční zajištění, byli ochotni prarodiče podřídit se doporučením. Byly to návštěvy pedagogicko-psychologické poradny, návštěvy logopeda, pravidelné lékařské kontroly. Prarodiče rady odborníků vyslechli, nicméně je ignorovali. Vzhledem k nepodnětnému prostředí a nepravidelné docházce nezl. A do MŠ bylo dohodnuto přijetí do internátní mateřské školy. Ani tam nezletilá nedocházela pravidelně, babička se omlouvala tím, že je to pro ni daleko. Dívenka během pobytu v celotýdenní internátní škole prospívala, ze strany pedagogů byly zaznamenány pokroky ve všech směrech rozvoje. Na doporučení sociální pracovnice začala do rodiny docházet pracovnice nestátní organizace, která se zabývá sanací rodiny. Návštěvy se uskutečnily jen dvě, na OSPOD se dostavil dědeček a rezolutně odmítl případné další návštěvy nestátních organizací. Stěžoval si na zasahování do soukromí. V domácnosti prarodičů nastaly změny, prarodiče nakoupili drahou elektroniku jako velkoplošnou televizi, počítač a nábytek do obývacího pokoje. Když měly být uhrazen dětem zájmové kroužky, pak se jim nedostávalo peněz. Všechny - 33 -
pokusy začlenit děti do mimoškolní zájmové činnosti končily neúspěchem. Děti kroužky navštěvovaly vždy jen dva tři měsíce. Nezletilá A. nastoupila v roce 2007 do 1. tř. ZŠ, odtud byla přeřazena do speciální a praktické školy. Nezletilí B a C navštěvovali běžnou základní školu s velmi slabým prospěchem, výchovné problémy nezletilí neměli, spíše byli hodnoceni jako tiší, bez zájmu, lhostejní k dění ve třídě. Matka se během roku 2008 navázala vztah se stejně starým partnerem, cizincem. Partneři si našli podnájem. Matka začala pracovat jako dělnice ve skladu a začala děti navštěvovat, postupně si je brala i na víkendy. Nezletilá A se svěřila matce své spolužačky, že jí starší bratr opakovaně sexuálně zneužil. Matka spolužačky věc ohlásila na polici a ta předala poznatky OSPOD. Vyšetřováním policie se skutečnosti potvrdily. Vše se mělo odehrát asi 4x v domácnosti prarodičů, kdy babička minimálně v jednom případě o věci věděla, neboť děti překvapila a podruhé, když se jí nezl. A svěřila. Babička nezletilou A nabádala, že to nesmí nikde říkat a slíbila, že si s nezl. C promluví. Její domluva však neměla žádný efekt. Žádné další opatření např. rozdělení ložnic, neučinila. OSPOD podal návrh na vydání předběžného opatření, nezletilý C byl předán do diagnostického ústavu, po provedení důkazního řízení byl svěřen do ústavní péče. Během soudního jednání byly nařízeny znalecké posudky, závěry znaleckého posudku konstatují, že u babičky nebyla zjištěna duševní choroba. Její obraz je ovládán demencí více než středního stupně. Má horší kontakt s realitou a horší chápání sociálních situací. Kontakt s ní je obtížnější, je zde emoční oploštělost, intelekt podprůměrný a pomalost s kolísáním pozornosti. U dědečka znalci uvedli, že je autoritativní, tvrdší, připomíná vojenský naturel. Osobnost je topornější a z klinického pohledu má zvýšený agresivní potenciál, avšak pod kontrolou. Intelekt v normě, index reality je snížený. Znalci uvedl na závěr, že péče prarodičů byla mnoho let selhávající, nedokonalá s neblahými následky. OSPOD vyzvalo a podpořilo matku, aby si nezl. A převzala do péče. Soud nezletilou A matce svěřil a nad výchovou nařídil soudní dohled. OSPOD doporučil a zprostředkoval odbornou pomoc pro nezletilou A. Nezletilého B, soud ponechal v péči prarodičů a nad výchovou nařídil soudní dohled. V rámci dohledu OSPOD doporučil a zprostředkoval návštěvy v odborném zařízení. V roce 2009 se nezletilý B - 34 -
odmítl po víkendovém pobytu u matky vrátit k prarodičům. Matka si podala návrh k soudu a dítě jí bylo svěřeno do péče, soudní jednání bylo skončeno koncem roku 2010. Nezletilá A i nezletilý B v péči matky, v rámci možnosti rodiny prospívají. Rodině je poskytována nadále podpora ze strany OSPOD a nestátních organizací. U nezl. C byla během pobytu v ústavní péči diagnostikována psychiatrická porucha, která vyžaduje odbornou léčbu a odborné přístupy, která rodina není schopna zvládnout. 3. 1. 4 Kazuistika 4 – rodina D Spis je veden od roku 2009, důvodem k založení byla žádost OSPOD z města na jihu Moravy o navázání kontaktu s mateřskou babičkou, nar. 1959 za účelem zjištění jejích poměrů s ohledem skutečnost, že její vnoučata sourozenci chlapec A, nar. 2005 a dívka E, nar. 2002 byli zajištěni na ubytovně v nevyhovujících podmínkách, kdy matka od dětí často odchází, o děti se řádně nestará. Na nedostatečnou péči upozornila škola, dívka chodila do školy nepravidelně, často hladová, zanedbaná po stránce hygienické, sociální. Dívenka se svěřila učitelce, že jsou s bratrem sami. Matka dětí, nar. 1980, není provdaná za otce dětí, matka porodila tři děti, u prvorozeného dítěte dala souhlas k adopci. Otec, nar. 1978 žije na vesnici, je samotářský, ve zvýšené míře požívá alkohol, má sklony k agresivitě. U matky podezření na požívání alkoholu, matka často střídá partnery, podléhá partnerům. Prarodiče ze strany otce žijí ve stejné vesnici jako otec, babička je invalidní – chodí o francouzských holích, dědeček se věnuje hospodářství. Zájem ani možnosti pečovat o děti trvale neměli. Babička uvedla, že dříve matce pomáhali, hlavně s péčí o vnučku, která u nich pobývala s přestávkami asi do pěti let věku. Po prošetření poměrů na ubytovně bylo zjištěno, že matka odešla, tři dny již na ubytovně nebyla, dětem nechala jen minimum jídla, podmínky pro pobyt dětí byl nevyhovující, děti zanedbané. Chlapec byl vystrašený, téměř nemluvil, celou dobu se držel sestry. Nezletilí byli předáni na základě vydaného Usnesení o předběžném opatření do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Mateřská babička po oslovení sociální pracovnicí, uvedla, že se žije sama, její příjem vystačí na úhradu nájmu a živobytí pro ni, občas posílá dceři, právě na zajištění vnoučat. Pracuje jako prodavačka na ranní a odpolední směny. Babička uvedla, že by ráda dětem pomohla, ale netroufne si, neboť si není jistá, že by vše zvládla. Během šetření bylo zjištěno, že babička má vyhovující bydlení, byt je zařízený, o velikosti 2+1. - 35 -
Babička se s matkou dětí a dětmi vídala nepravidelně, vztahy mezi matkou a babičkou byly konfliktní vzhledem k životu, který matka vedla. Babička byla přizvána k jednání na OSPOD, za účelem projednání a zvážení možností babičky a za účelem nabídnutí pomoci, která by mohla situaci zvrátit a rozhodnutí babičky změnit. Babička byla ve věku 50let, práci prodavačky vykonávala celý svůj život, v oboru byla vyučená. Obchod patřil soukromé majitelce, babička vykonávala i funkci její zástupkyně. Možnost změny nepřipadala v úvahu. Babičce nabídnuta možnost zajištění přijetí chlapce do celotýdenní internátní školy, zprostředkování kontaktů na pediatry v místě bydliště, předání kontaktu na základní školu v blízkosti bydliště babičky pro nezletilou. S babičkou byly projednány možnosti zajištění ze strany sociálních dávek, byla projednána i možnost pěstounské péče. Babičce byla přislíbena dle potřeby další podpora. Babička dětí uvedla, že děti navštíví v zařízení a vše ještě zváží. Po týdnu se babička dostavila s tím, že je ochotna děti převzít, byl jí sepsán návrh na svěření dětí do péče, který babička podala k soudu. OSPOD se obrátil s žádostí o zařazení nezletilého do mateřské školy s internátním provozem. Žádosti bylo vyhověno. Babička do ukončení soudního jednání děti navštěvovala a vyřizoval potřebné formality. Po ukončení soudního řízení si babička děti převzala do péče. Babička byla poučena o možnosti požádat o jednorázovou dávku na převzetí dětí, aby mohla dětem opatřit ošacení a potřebné věci, jako válendy, skříňky, potřeby do školy. Nezletilý nastoupil do mateřské školy, babička si ho vyzvedávala vždy po dvanácti dnech, aby se mu mohla vždy po dobu čtyř dnů věnovat. Během pobytu v mateřské škole bylo zjištěno, že chlapec žil v extrémně nepříznivých podmínkách, které byly příčinou jeho opožděného vývoje, neurotických projevů, citové a sociální deprivace. Během pobytu ve školce a péči babičky začalo docházet k postupnému zlepšování jeho komunikačních, sociálních dovedností, došlo k pozitivnímu posunu v oblasti sebeobsluhy a ke zdokonalování manuální dovednosti. Chlapec si vytvořil citovou vazbu na babičku, těšil se na sestru, těšil se domů. Po návštěvě pedagogického centra v roce 2011 mu školní docházka byla odložena. V roce 2012 nastoupil do 1.tř. speciální školy, začal chodit do školní družiny. Ve škole je spokojený. Babička péči zvládá s pomocí nestátní organizace. Chlapec kroužky mimo školu zatím nenavštěvuje. - 36 -
Babička by přivítala umístění vnuka ve škole s internátním režimem, zatím se však nepodařilo zajistit místo. Babička má problém s vyzvedáváním vnuka, přestože jí v zaměstnání vycházejí vstříc. 3x v týdnu chlapce vyzvedává placená chůva, která se o děti stará, a to i každou druhou sobotu dopoledne. V době letních prázdnin byl pro chlapce sociální pracovnicí na žádost babičky předjednán a zajištěn pobyt v dětské léčebně. Finanční situace babičky se zlepšila v roce 2011, neboť si v roce 2010 podala návrh na svěření dětí do pěstounské péče. Soud návrhu vyhověl, OSPOD návrh babičky podpořil. Soudní jednání bylo skončeno začátkem roku 2011. Dívenka nastoupila v roce 2009 do základní školy, babička ji přihlásila do školní družiny, kde pobývala do pěti hodin odpoledne. Byla vyšetřena v pedagogicko-psychologické poradně. Ve škole se jí dostalo individuální péče, neboť její vědomosti a dovednosti byly na nízké úrovni. Během dvou měsíců došlo ke krádeži, kdy dívka vzala učitelce mobil. Přes úsilí učitelky se dívenka nezapojila do kolektivu, nevykazovala přílišné zlepšení ve škole. Když nezletilý pobýval doma, docházelo mezi sourozenci ke konfliktům. Po vyhodnocení situace s babičkou, byla kontaktována nestátní organizace pomáhající dětem a rodinám, a rovněž byla zajištěna další péče v pedagogicko-psychologické poradně. Bylo doporučeno rychlé obnovení kontaktů s otcovskou babičkou, neboť k ní měla dívka silné vazby, neboť u babičky a dědy prožila část dětství a v jejích vzpomínkách se jí babička věnovala. Dále byla doporučena změna třídy, s nižším počtem žáků a smysluplné trávení volného času, neboť dívka trávila čas až do večera, tedy do příchodu babičky z práce, sama doma a také změna přístupu babičky k dívce. Po rozhovoru sociální pracovnice s dívkou, co by jí bavilo, byla zajištěna mimoškolní činnost v dětském klubu, kam docházela 2x v týdnu. V klubu si našla kamarádku, začala chodit na tanečky, což se jí velmi líbilo. V době prázdniny byl zajištěn pro dívku příměstský tábor, vše bylo zajištěno přes OSPOD, tedy zdarma. S ohledem na školní výsledky byla dívenka přeřazena do jiné školy, do třídy s menším počtem žáků, kam nastoupila do 2. tř. ZŠ. Do rodiny začala docházet pracovnice z nestátní organizace, kdy zakázka OSPOD zněla na doučování a dodržování režimových opatření, po návratu dívenky ze školní družiny. Důraz byl kladen také na změny výchovných postupů ze strany babičky, používat více pochvalu, volit vhodnější formy při společném trávení - 37 -
volného času. Během pobytu chlapce doma, pak byla babička vedena k tomu, aby svou pozornost rozložila mezi obě děti, neboť dívenka se cítila odstrčená, když i během týdne na ni babička neměla příliš času. Postupně se začaly výsledky ve škole zlepšovat, dívka velmi dobře reagovala na pochvalu, na úspěchy. Sociální pracovnice se spojila s příslušným OSPOD a požádal o zjištění možnosti styků vnučky s otcovskou babičkou a dědou. Výsledkem bylo uskutečnění návštěvy. Styky byly s ohledem na vzdálenost, dohodnuty mimosoudně vždy jednou za měsíc od pátku do neděle. Styky byly rozšířeny i na dobu jarních prázdniny a část letních prázdnin. V současné době je dívka žákyní 5. tř., byly rozšířeny její mimoškolní aktivity, neboť již nemůže navštěvovat školní družinu. Matka za dětmi přijíždí k babičce nahodile, většinou sama žádá po babičce finanční prostředky pro sebe. Otec se stýká s nezletilou, v době kdy je u babičky a dědy, s nezletilým se stýká omezeně. Nezletilý jezdí k prarodičům na Moravu jen v době prázdnin a svátků. V únoru 2013 byla v souladu s novelizací zákona o sociálně právní ochraně dětí s babičkou na OSPOD sepsána „ Dohoda o výkonu pěstounské péče“. Z dohody vyplývají práva a povinnosti pěstouna. Mezi povinnosti patří účast pěstouna na vzdělávání v rozsahu 24 hodin ročně, umožnění sledování naplňování dohody, mezi práva patří například zajištění krátkodobé péče o svěřené dítě, pomoc se zajištěním celodenní péče v rozsahu minimálně 14 dnů v roce, právo na zprostředkování odborné pomoci a další.
3. 2 Vyhodnocení kazuistik První kazuistika je příkladem, kdy nezletilý se do péče prarodiče dostal v důsledku úmrtí rodiče. Průběh svědčí skutečnosti, že babička byla ve vztahu k matce dítěte z jedné strany velmi ambiciózní, a když ta neuskutečnila její sny a chtěla se z jejího vlivu vymanit, pak ji začala podceňovat a srážet. Babička do matky a později i do dítěte, projektovala své neuskutečněné sny a plány. Po smrti matky neunesla babička tíhu tragédie a uzavřela nejen sebe, ale i dítě, kterému začala upírat vnější svět, včetně druhé nejbližší osoby otce. Babička začala hledat viníky tragédie, neschopna vlastního náhledu.
Sociální pracovnice se v tomto případě měla stát dalším prostředkem - 38 -
k trestání matky, pro babičku bylo nepřijatelné, když sociální pracovnice kompetence matky naopak posilovala v zájmu nezletilého dítěte, stejně tak později i roli otce. Vzhledem k vyhraněnému postoji babičky byla pomoc sociální pracovnice, s výjimkou jednorázové pomoci se zajištěním celotýdenní mateřské školy, již dopředu odmítána. Postoj babičky byl zřejmě ovlivněn rodinnou historií, psychiatrickou zátěží v rodině, postojem sociální pracovnice z doby, kdy matka žila. Druhá kazuistika je jednoznačně příkladem dobré spolupráce prarodiče se sociální pracovnicí v zájmu nezletilých dětí. V péči babičky se děti ocitly z důvodu alkoholové závislosti rodičů. Postoj babičky se zdravým náhledem na situaci, se prokázal do budoucnosti jako praktický a přínosný. Vztah k matce dětí babička měla vyřešený tím, že matce opakovaně nabízela pomoc, ta si dobrovolně zvolila život po boku svého manžela a babička se pozitivně zaměřila na vnučky. Převzetí dětí pro ni znamenalo převzít povinnost za svou dceru, která ve výchově dětí selhala. Babička v případě problémů sama vyhledala pomoc sociální pracovnice, aktivně se podílela na jejich řešení, komunikace probíhala bez problémů. Vztah mezi babičkou a sociální pracovnicí se stal vztahem partnerským. V této kazuistice je patrná šíře nabídnuté pomoci a možností jejího využití. Konkrétně byla ze strany sociální pracovnice zajištěna poradenská pomoc, pomoc při sepisování návrhů, při sepisování dávkových formulářů, poskytnutí informací o školách, lékařích, zajišťování mimoškolních aktivit, zajišťování prázdninových pobytů, zajištění akutního umístění dětí. Je možné sledovat vývoj péče babičky jako tzv. třetí osoby o vnučky, k péči pěstounské. Na této kasuistice je rovněž patrný posun v možnostech poskytované pomoci sociální pracovnicí, kdy před deseti lety bylo možné ze sociálních dávek pokrývat mnohem širší škálu úhrad nežli je tomu dnes a kdy přímo sociální pracovnice mohla svým vyjádřením, které vycházelo ze znalosti případu, ovlivnit výši dávky. Naopak chyběla služba např. bezplatného doučování a další služby, které dnes poskytují nestátní organizace. Třetí kazuistika představuje uzavřenou rodinu prarodičů s patriarchálním uspořádáním, kteří formálně spolupracují, fakticky však nerespektují žádná doporučení a nejsou ochotni se podílet na svém rozvoji ve vztahu k dětem. V této rodině bylo téměř nemožné prosadit cokoliv, co by narušilo zažitá vlastní pravidla rodiny, včetně skrytých negativních jevů. V tomto případě je patrné zneužívání pěstounských dávek, které by - 39 -
měly sloužit k pokrytí výdajů spojených s výchovou a výživou dětí. Pomoc sociální pracovnice nebyla přijata. Prarodiče ji vnímali jako obtěžující, narušující. Sociální pracovnici dovolili vykonávat jen funkci kontrolní. Ve čtvrté kazuistice pomoc a podpora ze strany sociální pracovnice napomohla změnit postoj babičky, která váhala přijmout vnoučata do své péče. Postupně byly ve spolupráci s babičkou řešeny faktické problémy s ohledem na akutní potřebu. Poradenská činnost, faktická pomoc při vyřizování písemností směrem k úřadům a soudům, zajištění pobytů a mimoškolních aktivit byla v rámci možností vyčerpána a pozitivně babičkou přijata. Nepodařilo se zajistit internátní speciální školu. Častým kontaktem mezi babičkou, sociální pracovnicí a nakonec i dětmi, babička získala důvěru sociální pracovnice, což mělo vliv na skutečnost, že babička přijímala nejen pomoc, ale byla schopna přijmout i výhrady a pracovat na odstraňování nedostatků, ač to pro ni není, vždy lehké.
- 40 -
4 Diskuse Při psaní absolventské práce na téma "Péče prarodičů z pohledu sociální pracovnice Oddělení sociálně právní ochrany dětí ", jsem vycházela z práce na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Čerpala jsem z materiálů, které jsou pro práci sociální pracovnice na OSPOD nezbytné. Jistě mezi ně patří zákony, které se vztahují k práci, dále jsou to materiály, které vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí, jako orgán řídící, dále jsem čerpala z odborné literatury, která se týká vývojové psychologie, sociální práce a také z webových stránek, které s tématikou úzce souvisí. Při zpracovávání praktické části jsem využila spisy, které jsou vedeny na OSPOD a zpracovala jednotlivé kazusitiky. Absolventskou práci jsem psala v přelomovém období. Téma práce a teoretická část vznikala v době před schválením novelizace zákona o sociálně právní ochraně dětí. Novelizace zákona vstoupila v platnost k 1. 1. 2013 a některé metodické materiály teprve postupně vznikají. Novelizace zákona uložila povinnost sociálním pracovníkům využívat nové formy práce, jako je pořádání případových konferencí, případových setkání, vyhodnocování a vytváření individuálních plánů ochrany dítěte. Sociálnímu pracovníkovi je dána povinnost vždy vyhodnotit situaci dítěte a jeho rodiny, na základě vyhodnocení situace je zpracováván individuální plán, na jehož vzniku se podílí sociální pracovník, osoby odpovídající za výchovu, samotné dítě a další subjekty. Plán je průběžně vyhodnocován. V případě péče prarodičů, tak bude zajišťováno pravidelné setkávání a spolupráce, na rozdíl od minulé praxe. U každého individuálního plánu bude určena odpovídající osoba a termín plnění. Pokud se bude jednat o pěstounskou péči, pak spolu s uzavřením dohody o pěstounské péči, bude v povinnostech prarodičů, umožňovat sledování naplňování dohody. Domnívám se, že tato opatření, vyjasní a ulehčí komunikaci mezi sociálním pracovníkem a prarodiči. Zvláště pak s prarodiči, kteří se doposud spolupráci vyhýbali nebo ji i ignorovali, s nimiž jsem se ve své praxi setkávala. Změnou přístupu v práci, lze předpokládat, alespoň u části prarodičů, že přestanou vnímat sociální pracovnici jako kontrolní orgán a budou ji přijímat jako odborníka, ke kterému mají důvěru. Za důležité považuji na základě poznatků, uvedených v teoretické části, která se týká prarodičů a důvodů pro, které se děti u prarodičů ocitají vytvoření podmínek pro vznik dobré komunikace. Roli sociální pracovnice spatřuji v umožnění prarodičům utvářet si - 41 -
konkrétní představu o budoucím fungování, umožnit jim sdílet zkušenosti, hovořit o naději, obavách i strachu. Sdílím stejný názor s těmi odborníky, kteří zdůrazňují potřebu vytvořit bezpečné prostředí a přátelskou atmosféru. Domnívám se, že zvláště pro prarodiče, kteří se dostávají do role vychovatelů většinou nepřipraveni, je velmi důležité poskytnout jim informace vícekrát a v různých kontextech, to znamená nezahltit je, nechat je situaci zvážit, nechat je zvážit jejich možnosti a využití nabízené pomoci. Pokud prarodiče roli vychovatele přijmou, pak jim poskytovat informace takové, které jsou v danou chvíli potřebné a očekávané. Sociální pracovník, jak o něm hovoří Karel Kopřiva ve své příručce Lidský vztah jako součást profese, nemá být moudrou sovou, která zná odpověď na všechno. [KOPŘIVA, 1994] Vnímám jako prospěšnou a žádoucí spolupráci s dalšími odborníky, vytváření podmínek pro vznik sítě nestátních organizací, které pracují ve prospěch rodin, dětí a mládeže. Neocenitelná je prorodinná politika obce, která vytváří podmínky pro vznik těchto organizací a jejich činnost dotuje. Na území městské části Praha 3, jsou to dětské kluby, dětská centra, která poskytují bohatý program pro děti. Např. na půdě DC Paleček, mohou sociální pracovnice v součinnosti s OSPOD nabídnout i program pro rodiče, styk dětí s problémovými rodiči, právní poradnu apod., stejně pracuje i Klub Trojka, který se věnuje větším dětem, v klubu lze dohodnout i doučování. Pokud se jedná o děti ze sociálně slabých rodin, pak je poskytována činnost bezplatně. Lze hovořit v této souvislosti s odlehčovací službou, neboť prarodičům zajistí oddych a kvalitní vyžití dětem. Tímto způsobem jsou nabízeny a zajišťovány i příměstské tábory. Síť odborníků postupně vzniká, věřím, že i na Praze 3 vzniknou kvalitní odborné poradny, neboť zatím musí klienti dojíždět do jiných částí Prahy, což mnohým činí potíže. Všeobecně v rámci Prahy by jistě byl přínosem vznik školských zařízení, která pracují v internátním režimu. Jisté rezervy spatřuji v práci některých nestátních organizací, které s rodinou pracují zatím tzv. od stolu. Měla by to být právě nestátní organizace, která by byla v častém pravidelném styku s rodinou v jejich přirozeném prostředí, kdy spolupráce by probíhala v rovině přátelské podpory. Sociální pracovnice OSPOD řeší široké spektrum problémů a pro další povinnost nemá dostatek času ani možnost se důsledně a pravidelně jednotlivým rodinám věnovat. Sociální pracovnice OSPOD by se měla stát klíčovým - 42 -
pracovníkem, který práci koordinuje. Problém vidím také v systému výplaty sociálních dávek, kdy celá agenda byla přesunuta na úřady práce. Proces výplaty dávek se jeví v zájmu dětí nepružný. Důsledkem je nervozita, strach z dluhů a nezvládnutí situace při zajišťování dětí. Stejný problém spatřuji také ve vymáhání výživného. Finanční zajištění patří k podstatným otázkám, které prarodiče musí řešit. Tyro poznatky vyplývají z uvedených kazuistik a praktických zkušeností.
- 43 -
Závěr Hlavním cílem mé práce bylo zmapování pozitivních a negativních jevů, které provázejí péči prarodičů a popsání možností poskytované podpory ze strany sociální pracovnice. Tento cíl jsem splnila. Mapování a popsání problematiky jsem se věnovala v teoretické části, kdy jsem pracovala s odbornou literaturou, čerpala jsem z elektronických zdrojů. Pro praktickou část jsem vybrala čtyři kazuistiky, které s tématem souvisí a představují problematiku na konkrétních případech. Chtěla jsem poukázat na jeden z mnoha problémů, s nimž se v rámci pracovních povinností setkává každá sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí. Dílčím cílem práce bylo popsání forem péče a nejčastější důvody, pro které se děti do péče prarodičů dostávají. Dílčí cíle jsem splnila, když jsem se věnovala legislativě, která upravuje právní rámec ve vztahu k dětem a péči o ně. Podrobně jsem se věnovala nejčastějším důvodům, které jsou příčinou ke změně výchovy. Věnovala jsem se i formám péče, možnostem řešení z pohledu délky trvání a některým jevům, které jsou pro danou problematiku obvyklé, kdy jsem čerpala z odborné literatury. Na problematiku jsem se zaměřila též z pohledu vývojové psychologie a z pohledu sociální práce. Kvalita péče prarodičů o vnoučata závisí na mnoha, v teoretické části práce zmíněných, faktorech. Z pohledu práce sociální pracovnice je problematika výhradní péče prarodičů o vnoučata, náročná na správný výběr pomoci, na volbu přístupu a vyhodnocení vhodnosti péče. Nemyslím si, že prarodiče jsou nutně z titulu rodinných svazků, vždy těmi nejvhodnějšími vychovateli. Důvody mohou být různé, příkladem mohou být i dvě použité kazusitiky. Z kazusitik je patrné, že přestože se péče prarodičů neosvědčila, dokonce byla pro děti ohrožující, že prarodiče to takto nevnímali. Svá vnoučata měli rádi a na svém přístupu neshledávali nic špatného. Prarodiče neměli na své jednání zdravý, reálný náhled. U těchto dvou případů nebyla sociální pracovnice prarodiči přijata a nabídky pomoci byly odmítány.
- 44 -
Další dvě kazusitiky naopak potvrzují, že pokud je dobře nastavena komunikace a spolupráce, pak lze dostupnými prostředky a vhodnou pomocí, dosáhnout relativně dobrých podmínek pro výchovu dětí prarodiči a pozitivně ji ovlivnit. Doposud závisela práce sociální pracovnice OSPOD na jejím uvážení, na její volbě používaných metod sociální práce. Nestátní organizace pracovaly pouze s klienty motivovanými, mnohdy bez jasné zakázky. Síť nestátních organizací a jejich služby nebyly vždy zcela jasné. To vše by se mělo změnit. Domnívám se, že v souvislosti se změnami zákona o sociálně právní ochraně dětí o zavedení povinnosti používat moderní metody sociální práce, bude zajímavé s odstupem času hledat odpověď na otázku, zda se v praxi osvědčily, a jaké přinesly výsledky i směrem k práci s prarodiči, kteří pečují o svá vnoučata. Stejně by mohly být řešeny otázky související s pokrytím sítě sociálních služeb na podporu rodinám, jejich kvalitou a přínosem pro klienty.
- 45 -
Резюме Уход прородителeй за внуками с точки зрения социального работника Отдела социально-правовой зашиты детей Эту тему cвoeй выпycкной работы я выбралa потому, что я считаю eë oчeнь актуальной. В настоящее время существует тенденция государствa постепенно закрывать дома ребëнка и прекращать поддержку детских домов. Cейчас две трети детей воспитываются в своих семьях, и за ними заботятся, как правило, прородители. Первоочередной задачей социально-правовой защиты детей в области приëмных семьей является обеспечение семейной среды, когда ребëнок постоянно либо временно не может воспитываться в своей семье, с акцентом на большую семью. Целью cвоей выпycкной работы я ycтaновилa показать положительное и отрицательное
влияние
прородителeй
при
воспитании,
прежде
всего
возможность поддержки со стороны социального работника. В теоретической части я уделяла внимание правовым вопросам, которые возникают в связи с недавно принятыми законами. Я описала причины, по которым дети оказываются на воспитании прородителeй. Данную проблему я рассмотрела и с точки зрения психoлогии развития. В практической части я пыталась на конкретных примерах выяснить, если существующей поддержки прородителeй достаточно или нет. После оценки примеров я выяснила, что интерес прородителeй в сотрудничестве с социальными
работниками
либо
негосударственными
организациями
oкaзывaeтся в области общения с учреждениями, оформления иx пенсии, пособий, дажe в предоставлении услуг связаныx c иcпoльзoвaнием свободного времени ребëнком, и в области его обучения и воспитания. В заключение своей работы я оценила предоставление поддержки с позиции социального работника и указала на возможности улучшения и расширения помощи дедушкам и бабушкам в рамках Отдела социально-правовой зашиты
- 46 -
детей
в
сотрудничестве
с
негосударственными
и
государственными
организациями. Ключевые слова: Отдел социально-правовой зашиты детей, oпекун, детские дома, дом ребëнка, вознаграждение опекунов, cтарость, психoлогия развития
- 47 -
Bibliografie Monografie 1.
HAUSEROVÁ-SCHÖNEROVÁ, I., Děti potřebují prarodiče. 1.vyd. Praha : Portál,
1996. 102 s. ISBN 80-7178-105-3. 2.
KOPECKÁ, I., Psychologie 1.díl. 1.vyd. Praha : Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-
247 3875-8. 3.
MATĚJČEK, Z., Co děti nejvíc potřebují. 3.vyd. Praha : Portál, 2003. 108 s. ISBN
80-7178-853-8. 4.
MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. 1.vyd. Praha :
Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7. 5.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II: dospělost a stáří. 1. vyd. Praha :
Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. Seriálové publikace 1.
ČÍRTKOVÁ, L., Rodina jako místo podpory pro oběť trestného činu. Právo a
rodina. 2005, č. 8, s. 18. Praha : LINDE. ISSN 1212-866X. 2.
NOVÁK, T., Tělesný trest není řešením. Právo a rodina. 2008, č. 8, s. 21. Praha :
LINDE. ISSN 1212-866X. 3.
ÚZ, Rodinné právo, Sociálně právní ochrana dětí, mezinárodněprávní ochrany
dětí, Registrované partnerství podle stavu k 2.4.2012. 2012, č. 899, s. 160. Ostrava – Hrabůvka : Sagit. ISBN 978-80-7208-924-6. Přednášky 1.
MACELA, M., Vyhodnocení situace dítěte a rodiny, individuální plány ochrany
dítěte. 30.10.2012, Přednáška, Profectum Praha Elektronické dokumenty 1.
Dětské krizové centrum. Dětské krizové centrum, o.s. [online]. 2012 [cit. 2012-
24-11]. Dostupný z WWW:
2.
Důchod. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. 2012 [cit. 2012-12-11].
Dostupný z WWW: . - 48 -
3.
Novela zákona OSPOD. Parlament České republiky, poslanecká sněmovna.
[online]. 2012 [cit. 2012-11-30]. Dostupný z WWW: . 4.
Sirotčí důchod. Česká správa sociálního zabezpečení. [online]. 2012 [cit. 2012-
11-30]. Dostupný z WWW: . 5.
O pěstounské péči prarodičů. Rozum a cit. [online]. 2010 [cit. 2012-12-1].
Dostupný z WWW: . 6.
Předběžné opatření. František Hucek. Zákony – Online. [online]. 1963 [cit.
2012-12-01]. Dostupný z WWW: . 7.
Porodné. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. 2012 [cit. 2012-11-30].
Dostupný z WWW: . 8.
Prarodiče, HANZLOVSKÝ,M., Vivantis.a.s., Celostnimedicina. [online] 2004 [cit.
2012-12-11]. Dostupný z WWW: . 9.
Rodičovský příspěvek. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. 2012 [cit.
2012-11-30]. Dostupný z WWW: < http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp>. 10.
Rodičovská zodpovědnost. Sbírka Zákonů. [online]. 2012 [cit. 2012-12-4].
Dostupný z WWW: 11.
Sirotčí důchod. Česká správa sociálního zabezpečení. [online]. 2012 [cit. 2012-
11-30]. Dostupný z WWW: 12.
Zanedbání péče o dítě. VANICKOVA,H., OPS Sirius. Šance dětem. [online].
2012 [cit. 2012-12-1]. Dostupný z WWW: .
- 49 -
