Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor:

doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D.

Grygarová Klára

Brno, duben 2014

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen prameny, které jsem uvedla v informačních zdrojích. Souhlasím s tím, že tato práce bude uložena na Masarykově univerzitě a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne …………………

……………………………………… Klára Grygarová

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji doc. PhDr. Miroslavě Kyasové, Ph.D. za cenné rady při tvorbě bakalářské práce a za její odborné vedení. Dále chci poděkovat všem pedagogickým pracovníkům ze SZŠ Jaselské, SZŠ a VOŠZ Zlín a SZŠ Šumperk, kteří mi pomohli distribuovat dotazníky mezi žáky, především Mgr. Janě Menclové, Mgr. Stanislavě Kovářové, Mgr. Ladě Opravilové a Mgr. Ivě Křesťanové. Chtěla bych také poděkovat Kateřině Kumrové, která mi pomohla s hlubším pochopením této problematiky. Velké poděkování samozřejmě patří žákům středních zdravotnických škol za vyplnění dotazníků a mojí rodině a příteli za podporu.

OBSAH ÚVOD____________________________________________________________ 5 1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE VYBRANÝCH STRUKTUR DUTINY ÚSTNÍ _________________________________________________________ 6 1.1DENTICE (CHRUP) ______________________________________________________ 6 1.2PARODONT ___________________________________________________________ 8 1.3SLINY _______________________________________________________________ 8

2 VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ DENTICE A PARODONTU _____________ 9 2.1ZUBNÍ KAZ ___________________________________________________________ 9 2.2PARODONTOPATIE ____________________________________________________ 10

3 PREVENTIVNÍ STOMATOLOGIE _______________________________ 11 3.1DENTÁLNÍ HYGIENA ___________________________________________________ 3.2ŽIVOTOSPRÁVA A VÝŽIVA V SOUVISLOSTI S DENTÁLNÍ HYGIENOU _______________ 3.3APLIKACE FLUORIDŮ __________________________________________________ 3.4PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY ______________________________________________ 3.5DALŠÍ METODY PREVENCE ZUBNÍHO KAZU _________________________________

11 20 22 23 23

4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY ______________________________ 24 5 METODIKA ___________________________________________________ 25 6 ANALÝZA A VÝSLEDKY ZÍSKANÝCH DAT _____________________ 26 7 DISKUSE _____________________________________________________ 49 8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ________________ 53 ZÁVĚR _________________________________________________________ 54 BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE _______________________________ 56 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ _____________________________ 58 SEZNAM ZKRATEK _____________________________________________ 62 SEZNAM OBRÁZKŮ _____________________________________________ 62 SEZNAM GRAFŮ ________________________________________________ 63 SEZNAM TABULEK ______________________________________________ 64 SEZNAM PŘÍLOH _______________________________________________ 65

ÚVOD Zdravý chrup hraje velkou roli v našem životě a to především na výživové, estetické a společenské úrovni. Tradiční čínská medicína také vyznává vzájemné ovlivňování chrupu a našeho těla (jak po fyzické tak po psychické stránce) už po několik let. Zuby tedy odráží stav našeho celkového zdraví. Také proto, že zdravý chrup a parodont dává člověku dobrý pocit a svěží dech má za následek, že v posledních letech se zvyšuje zájem o naše orální zdraví. Oblast preventivní stomatologie, která se soustřeďuje na předcházení onemocnění dentice a parodontu, je tedy na vzestupu. Jsou vyvíjeny nové obory tímto se zabývající např. nově vzniklý studijní obor „Dentální hygienistka“. Prevence ve stomatologii je důležitá a také ekonomicky méně náročná než řešení pozdějších komplikací. Prvním impulsem pro výběr tématu „Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol“ byla nevědomost výběru vhodných dentálních pomůcek a metody čištění chrupu ze stran kolegyň studující stejný studijní obor a zjištění, že na středních zdravotnických školách této problematice není věnována velká pozornost. Tento poznatek jsem získala od čerstvě vystudovaných žáků oboru Zdravotnický asistent. Výchova ke správné péči o chrup je nutná již od útlého dětství a její dodržování nás doprovází celý život. Tyto znalosti a dovednosti by měla znát jak laická veřejnost, tak především zdravotníci, kteří se s veřejností dostávají do styku a mohou ji edukovat. Znalosti zdravotníků jsou stěžejní v primární péči (ve stomatologické ambulanci), ale i na lůžkových odděleních. V neposlední řadě se většina zdravotníků stane rodiči, kteří pak sami vychovávají potomky ke správné orální hygieně. V této práci jsem se zaměřila na žáky studijního oboru Zdravotnický asistent na třech středních zdravotnických školách. Zjišťovala jsem především informovanost žáků ve výběru vhodného zubního kartáčku a zvolení správné metody čištění chrupu a to, jak žáci realizují péči o svůj vlastní chrup v domácím prostředí.

5

1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE STRUKTUR DUTINY ÚSTNÍ

VYBRANÝCH

1.1 DENTICE (CHRUP) Dentice neboli chrup je definován jako soubor všech zubů jedince. Zuby jsou seřazeny do dvou zubních oblouků – horního a dolního. Zuby jsou uloženy v kostěných alveolech dolní a horní čelisti. [1] U člověka jsou dentice dvojí. První dentice se nazývá chrup dočasný a je tvořena dvaceti zuby, které se začínají prořezávat zpravidla 6. měsíc věku dítěte v následujícím pořadí: [2]     

6. – 8. měsíc: první dočasné řezáky; 8. – 12. měsíc: druhé dočasné řezáky; 12. – 16. měsíc: první dočasné moláry; 16. – 20. měsíc: dočasné špičáky; 20. – 24. měsíc: druhé dočasné moláry.

Fyziologická hranice pro prořezání dočasné dentice je do 30. měsíce věku dítěte. [2] Druhá dentice je nazývána denticí stálou. Zpravidla se prořezává od 6 do 13 let věku dítěte. Výjimkou jsou třetí moláry, které se objevují nejčastěji až po 18. roce života. [2]

1.1.1 Stavba zubu Zub je velmi tvrdá mineralizovaná tkáň, která slouží především k rozmělnění potravy, má ale i význam společenský, artikulační a estetický. Na jednotlivých zubech rozlišujeme: [1]  korunku (corona dentis) – část zubu vyčnívající do dutiny ústní;  krček (collum dentis) – zúžená část zubu mezi kořenem a korunkou, která je fyziologicky překryta gingivou;  kořen (radix dentis) – část zubu upevňující zub v čelisti. Zuby rozlišujeme na základní čtyři druhy: řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), premoláry (dentes preamolares) a stoličky (dentes molares). [3] Zub je složen ze skloviny, zuboviny, cementu a zubní dřeně. [2] Zubní sklovina obsahuje 98 % anorganických látek a je tudíž nejtvrdší tkání v lidském těle a kryje povrch korunky zubu. Nejsilnější je na okluzi, nejtenčí v krčkové oblasti. Vysoká hladkost slouží k přirozené ochraně skloviny před zubním kazem. [1] Většinovou část tvoří zubovina (dentin), žlutobílá hmota, která je uložena pod sklovinou a obklopuje dřeňovou dutinu. Skládá se v 70 % z anorganických látek. Dentin je protkaný dentinovými tubuly, které představují hlavní složku při přenosu informace od povrchu zubu ke dřeni. [1; 4] 6

Zubní dřeň (pulpa) je rosolovitá tkáň obsahující cévy a nervy, které do zubu vstupují apikálním otvorem. Jde o velmi citlivou tkáň na jakékoli podněty. Hlavními funkcemi dřeně je regenerace dentinu a výživa zubu. Buňky dřeně sousedící s dentinem se nazývají odontoblasty a mají schopnost vytvářet dentin. [1] Zubní cement je kostní tkáň vláknitého typu, nažloutlé barvy, která kryje anatomické kořeny zubů. [5] Na cement se upínají ligamenta parodontu. V povrchových nerovnostech cementu se snadno zachytávají mikroorganismy, proto je retence plaku na zubním cementu vyšší než u hladké skloviny. Dokonalé ohlazení volné části kořene je jeden z hlavních pilířů moderní parodontologie. [1]

[6] Obrázek 1: Stavba zubu

7

1.2 PARODONT Parodont je soubor tkání, které se podílejí na upevnění zubu v alveolu. Parodont je utvářen těmito strukturami: alveolární kostí, zubním cementem, gingivou, periodonciem (souboru vazivových vláken cév a nervů a spojovacího epitelu). [1] Zub je zasazen do alveolu v podobě vklínění, alveolární kost je tvořena spongiózou a kompaktou. Dáseň (gingiva) představuje pokračování sliznice dutiny ústní. U dospívajících a dospělých osob dosahuje gingiva na hranici krčku a korunky zubu, kde je poutána spojovacím epitelem. Ve stáří se gingiva snižuje a jsou odhalovány zubní krčky. [1] Zdravá gingiva je bledé barvy (růžovobílé až růžovo-červené) je pevná a vůči podkladu neposunlivá a při jemné sondáži nekrvácí. Dáseň se rozděluje na: [7]  připojenou – je fixována k periostu alveolární kosti;  marginální – navazuje na připojenou gingivu a nemá kostěný podklad;  mezizubní papilu – vyplňuje trojúhelníkový mezizubní prostor. Mezi vnitřní stranou volné gingivy a sklovinou je dásňový žlábek, který obsahuje sulkulární tekutinu. Gingivu s vlastní tvrdou tkání spojuje těsnící epitel. [7] Periodontium (ozubice) je soubor vazivových vláken rozepjatých mezi cementem a periostem vnitřní kompakty alveolu nebo mezi cementem a gingivou. [1]

1.3 SLINY Sliny jsou produkovány slinnými žlázy. Svlažují veškeré povrchy dutiny ústní a omezují tak množství adherujících mikroorganismů. [8] Slina má v dutině ústní pufrovací schopnost vůči snižujícímu se pH a má urychlující clearance zbytku potravin. Je také nosičem minerálů napomáhajících k mineralizaci již odvápněných struktur. Ve spánku se vylučování slin snižuje, proto nejsou-li zuby vyčištěny před spánkem, jsou vystaveny většímu riziku, než došlo-li k opomenutí ráno. Většímu riziku vzniku zubního kazu jsou taktéž vystaveni i pacienti s xerostomií. [9] U těchto pacientů mohou být používány tzv. umělé sliny, které imitují skutečné sliny. [10] Snížené vylučování slin může být způsobeno farmakologickou léčbou např. užíváním antidepresiv, antihypertenziv, diuretik, sedativ, myorelaxantiv, nebo také při některých onemocnění a to především onemocnění slinných žláz. Zvýšením toku slin, či použití umělé sliny je také důležitým úkolem preventivní stomatologie. [10]

8

2 VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ PARODONTU

DENTICE

A

Problémy v ústní dutině začínají docela nevinně a nenápadně na povrchu zubů. Hlavním faktorem pro vznik onemocnění gingivy a dentice je tvorba zubního plaku, který se začíná vytvářet během několika sekund po vyčištění zubů. Zubní mikrobiální povlak se tvoří ve dvou fázích. V první se na zuby usazuje pelikula tvořená převážně bílkoviny ze slin a imunoglobuliny. Ta je postupně osidlována mikroorganismy, které se na ní dostávají z okolí (převážně streptokoky – s. mutans, s. sanguis, s. salivarius, s. mitis a laktobacily) a kumulují se v zubní plak. [2] Rozeznáváme tři druhy zubního plaku: [9]  supragingivální plak – vytváří se na povrchu zubů;  subgingivální plak – vytváří se v dásňovém žlábku;  fisurální plak – usazuje se v jamkách a rýhách kousacích ploch. Postupnou mineralizací se z mikrobiálního povlaku stává zubní kámen, na který se díky jeho hrubému povrchu usazuje další vrstva mikrobiálního povlaku. [2]

2.1 ZUBNÍ KAZ Zubní kaz je proces, při kterém dochází k destrukci tvrdých tkání zubu. Zpravidla postupuje od povrchu zubu do hloubky. Zubní kaz je jedna z nejvíce rozšířené lidské choroby současnosti a také jedna z mála chorob, u které známe přesnou etiologii, prevenci vzniku a účinnou terapii, která spočívá v odstranění poškozených tkání a následné vyplnění ztracených částí vhodným výplňovým materiálem. Je-li kaz rozšířen až do dřeňové dutiny je nutné pulpu odstranit, kořenový kanálek vyčistit a zaplnit zub až do hrotu kořene. Vznik zubního kazu vysvětluje tzv. chemicko-parazitární teorie, podle níž dochází díky činností bakterií na povrchu skloviny ke tvorbě kyselých produktů, které snižují pH a tím dochází k rozrušení povrchu zubu odvápněním. Do takto narušených míst pronikají mikroorganismy a narušují strukturu zubní tkáně. Primárně se pak kaz projevuje křídově bílou barvou, pakliže kaz prostoupí do dentinu, vzniká charakteristické žluto-hnědé zbarvení kazu. [11] Jelikož zubní kaz je onemocněním multifaktoriálním, na vzniku kariézního procesu jsou zdůrazňovány následující faktory: [9]    

vnímavá zubní tkáň; zubní plak a ústní mikroflóra; dietní faktor; čas působení.

Hlavním predilekčním místem pro vznik kazů jsou okluzní plochy stoliček, krčková oblast, mezizubní prostory a části chrupu, které jsou čištění špatně přístupné. 9

2.2 PARODONTOPATIE Parodontopatie je onemocnění jedné nebo více složek závěsného aparátu zubu. Příčiny parodontopatií jsou místní a celkové. Nejrozšířenější je vznik onemocnění na základě mikrobiálního povlaku. [2] Klasifikace parodontopatií: [2]  onemocnění dásní;  parodontitis (často nesprávně označována jako paradontóza, parodontóza);  atrofie parodontu. Terapie všech parodontopatií se zakládá na dodržení pravidelné a vhodné dentální hygieny. Velkou roli hraje také spolupráce pacienta se stomatologem a dentální hygienistkou. V některých případech je indikována i chirurgická léčba.

2.2.1Onemocnění dásní Nejčastějším onemocněním je gingivitis, neboli zánět dásně. Může být akutní nebo chronický. Vyvolavatelem je zpravidla zubní plak, který dáseň dráždí. Zanícená dáseň je pak zarudlá, bolestivá, edematózní a velmi snadno krvácí. [2] Vyvolavatelem může být i jiný mechanismus. S gingivitidou se setkáváme i u některých celkových onemocnění (HIV, leukémie, nežádoucí účinek některých léků,…) nebo např. v pubertě či v těhotenství. [2]

2.2.2Parodontitis Parodontitis je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu, které se vyvíjí po různě dlouhou dobu. Často vzniká z neléčené plakem podmíněné chronické gingivitidy. Při tomto onemocnění dochází k resorpci alveolární kosti, úbytku cementu a parodontální tkáně za vzniku parodontálního chobotu (štěrbina mezi dásní a částí zubního kořene, který již není kryt kostí zubního lůžka). Do tohoto prostoru se dostává mikrobiální povlak a tím onemocnění progreduje. Další příznaky parodontitis mohou být: viklavost zubů, obnažování zubních krčků, bolestivé stavy, aj. Jsou známy i parodontitis v dětském věku a dospělosti. [2]

2.2.3Atrofie parodontu Atrofie parodontu se projevuje obnažováním zubních kořenů bez tvorby parodontálních chobotů. Gingiva je bledá a zánětem nepostižená. Alveolární výběžek je snížen, ale struktura kosti je normální. Pakliže je hygiena na dostatečné úrovni, tak atrofie nevede ke ztrátě zubů. Její příčiny nejsou dosud zcela jasné. [2]

10

3 PREVENTIVNÍ STOMATOLOGIE Čisté zuby a zdravé dásně člověku dají dobrý pocit, zářivý úsměv a svěží dech. Správné provádění domácí hygieny dutiny ústní prospěje lidskému zdraví. Jen pacienti, kteří provádí pravidelně domácí hygienu, chodí na pravidelné stomatologické prohlídky nebo k dentální hygienistce, mohou mít zdravý chrup i závěsný aparát zubu. Hlavními stěžejními body, které budou v této práci popsány z hlediska preventivní stomatologie, jsou:     

dentální hygiena; používání fluoridů; výživová opatření a životospráva; pečetění zubů; preventivní prohlídky u stomatologa a dentální hygienistky.

3.1 DENTÁLNÍ HYGIENA Dentální hygienu můžeme definovat jako hygienu chrupu a ústních struktur. Dentální neboli orální hygiena je nejdůležitější metoda, jak působit preventivně proti onemocněním chrupu a dásní. Je to proces, který má za primární účinek odstranit zubní plak, a předejít mnohým parodontopatiím a zubnímu kazu. Správná orální hygiena by se měla dodržovat podle jistých pravidel, které budou níže popsány. Do této oblasti spadá především výběr vhodných dentálních pomůcek, zvolení vhodné metody čištění, pravidelnost a doba, kterou orální hygieně věnujeme. S volbou správných dentálních pomůcek a postupu při hygieně nám může pomoci zubní lékař, nebo dentální hygienista/tka. Často je ale tato instruktáž prováděna pouze ze strany rodičů, kteří často nemají správné a dostatečné informace o dentální hygieně.

3.1.1Desatero dle Sedelmayera Jiří Sedelmayer je lékař českého původu žijící v Hamburku, který se snaží svým osobitým způsobem bořit mýty v oblasti dentální prevence, které ve společnosti běžně kolují. [12] Sedelmayer považuje tyto mýty kolující o dentální hygieně natolik zažité, že je otázka generací, než se pohled na dentální prevenci změní a dodává [12]: „Výuka budoucích zubních lékařů ale i dentálních hygienistů je na velmi špatné úrovni a za to může celý dnešní systém,“ pokračuje, „je tolik všelijakých názorů a každý ze zubařů a dentálních hygienistek vypráví něco jiného a je v tom trošičku zmatek.“ [12]

11

V následujících odstavcích jsou uvedeny stěžejní body pro provádění dentální hygieny propagované Feřtekem, který interpretuje Sedelmayera: [13]  Nevěřte na dědičnost. Zuby se kazí, protože jsou špinavé. Čistý zub se nekazí.  Nevěřte reklamě. Žádná aktivní zubní pasta sama zuby nevyčistí.  Důležité u pasty je obsah fluoru, jinak si lze čistit zuby i bez pasty.  Nevěřte na čištění zubů žvýkačkami, kartáček je nenahraditelný.  Kartáček musí mít malou hlavičku a být měkký. Jinak poškozuje dáseň a sklovinu.  Mezizubní kartáčky a nitě vyčistí místa, kam se obyčejný kartáček nedostane.  Správný postup čištění kartáčky i nitěmi by Vám měl ukázat zubní lékař.  Není nutné ani dobré čistit si zuby po každém jídle. Tehdy je kyselinami naleptaná sklovina nejzranitelnější.  Není pravda, že zuby je třeba čistit ráno a večer tři minuty. Lze je čistit kdykoli a tak dlouho, dokud nejsou čisté. Čisté zuby poznáte podle toho, že při doteku jazykem jsou hladké.  Kartáčkem bez pasty si můžete čistit zuby i jinde než v koupelně. Čtvrthodinka s kartáčkem u počítače Vám nebude připadat tak dlouhá.

3.1.2 Prostředky pro provádění hygieny K provádění hygieny dutiny ústní jsou známé následující metody:  mechanické;  chemické;  biologické. V této práci se budu zabývat nejvíce mechanickými metody (zubní a mezizubní kartáček, zubní vlákno,…), jelikož jsou v odstraňování plaku nejvýznamnější. Následně i metodami chemickými (ústní vody, zubní pasty, …). Biologické metody (genetické inženýrství apod.) jsou v současnosti nevýznamné. [14]

3.1.2.1 Zubní kartáčky Nejběžnější a nejdůležitější pomůckou v domácí péči je zubní kartáček. V dnešní době nám ale volbu správného kartáčku komplikuje trh, který neustále přichází s novinkami. Ne však všechny výrobky na trhu jsou vhodné. Aby byla péče o chrup efektivní, je třeba vybrat ten správný. Vhodný kartáček je v prvé řadě takový, který efektivně vyčistí zuby a zároveň nepoškodí gingivu ani strukturu zubů. [15; 16]

12

Části klasického zubního kartáčku: [14]    

držátko – úchopová část kartáčku, může být zahnutá i rovná; hlavice – pracovní část, kde jsou uchycena vlákna; zástřih – profil tvořený konci vláken; svazek vláken – souhrn vláken upevněný v jednom otvoru hlavice.

Vhodný kartáček by měl mít malou pracovní plochu, aby se snadněji dostal do málo přístupných prostorů. Pro dospělého klienta je délka hlavice doporučována do 2,5 cm. [3; 10] Nejdůležitější požadavek na zubní kartáček je kladen na kvalitu jeho vláken, jejich tvrdost a hustotu. Zubní kartáčky je možno dělit podle průměru vlákna na měkké, střední a tvrdé. [14] Dnes jsou doporučována vlákna měkká. [17; 13; 18; 19; 20; 21; 22] Čím jsou vlákna měkčí (tedy i tenčí), tím více se jich na hlavičku kartáčku vejde. Čistící schopnost je tím vyšší a čistění je příjemnější. Zároveň se snižuje riziko poškození zubní i parodontální tkáně. [23] Nejefektivnější je co nejvíce vláken na hlavici. [23] Zde také platí přímá úměra – čím více vláken, tím efektivnější čištění. V praxi se však velmi ojediněle setkáváme s tím, že výrobci zároveň uvádějí jejich množství (avšak tento údaj lze nalézt u kartáčků Curaprox). Dále se musíme zaměřit i na zakončení jednotlivých vláken. V příloze jsou znázorněna vhodná a nevhodná zakončení vlákna. Nejvhodnější je zaoblené zakončení. [3; 14] I tento údaj je v praxi téměř nemožné na obalu výrobku najít, a proto je vhodné používat kartáček s rovným profilem, protože je tak největší jistota zaoblených konců vláken. [14] Nevhodná zakončení vláken spolu s nesprávnou technikou čištění, velkým tlakem a přílišné tvrdosti může mít za následek předčasné ustoupení gingivy, mechanické poškození skloviny v oblasti krčku známé jako klínovité defekty (viz příloha). [14] Při volbě zástřihu je nejvhodnější jednoduchý rovný zástřih vláken kartáčku. Nutno upozornit, že jakékoli nepravidelnosti v zástřihu, zkřížená vlákna a „masážní“ gumové prvky nezvyšují účinnost kartáčku, a dokonce mohou správné čištění zubů znemožňovat. [21] Držátko musí být především pevné. Tvar rukojeti není nijak rozhodující. Volba zahnuté nebo jinak tvarované rukojeti je vhodná u pacientů s onemocněním pohybového aparátu.

3.1.2.1.1 Péče o kartáček Je uváděno, že zubní kartáček je vhodné používat maximálně tři měsíce [20; 14], vždy je to ovšem otázka opotřebovanosti. Je-li kartáček opotřebovaný, jeho vlákna nejsou uspořádaná a již nejsou na koncích zaoblená ale rozštěpená, takový kartáček hůře čistí a spíše může poškozovat dásně nebo sklovinu.

13

Jak dlouho kartáček vydrží, záleží i na technice čištění. Jestliže jsou štětiny opotřebované již po několika dnech či týdnech je to nejčastěji známka příliš velkého vyvíjení tlaku na kartáček. Často se toto stává, když klient přechází z tvrdých kartáčků na měkké. [23] Přísady v zubních pastách nám zajišťují, že se nemusíme obávat růstu mikroorganismů. Je však nutné, abychom vždy po použití kartáček řádně omyli a odstranili zbytky zubní pasty nebo jídla a správně uložili a nechali oschnout. Vhodné je vkládat kartáček do kelímků nebo do plastových držáků. Nevhodné je, aby kartáček byl uložen na dně tašek a kabelek popřípadě v kapsách a „nepovaloval se“ v zásuvkách. Špatné uložení kartáčku může zapříčinit růst mikroorganismů a rychlejší opotřebení kartáčku. Jestliže odjíždíme a potřebujeme si kartáček vzít s sebou, ukládáme jej do čistého a pevného obalu popř. můžeme použít pouze kryt na hlavici. Méně častá metoda je pořídit si skládací cestovní kartáček. [14]

3.1.2.1.2 Elektrické kartáčky Elektrické kartáčky v dnešní době postupně zvyšují na atraktivnosti, především díky tomu, že snižují fyzickou námahu a pacient získává pocit profesionálnějšího vyčistění zubů. Použití elektrického kartáčku je snadnější, proto je doporučován u méně zručných lidí s pohybovou dysfunkcí a u dětí, aby si zvykly na pravidelnost v čistění. Je nutno zdůraznit, že i manuálním kartáčkem lze dosáhnout hygieny na stejné úrovni, jakou poskytují elektrické kartáčky. [24] Elektrické kartáčky jsou řazeny do několika skupin podle způsobu pohybu vláken. Nevýhodou je horší kontrola jemných pohybů a velmi vysoká pořizovací cena, a i přes používání elektrického kartáčku musíme věnovat pozornost mezizubním prostorům, které nejsou vyčištěny dostatečně. MUDr. Škrdlant dodává: „Ani sebelepší a sebedražší zubní kartáček nemůže zuby vyčistit, pokud není používán správně.“ [24]

3.1.2.1.3 Axiální kartáčky Axiální kartáčky jsou nazývány také jako jednosvazkové, sólo nebo single kartáčky. Takový kartáček má hlavici několikanásobně menší než klasický kartáček. Je hojně osázen štětinami, které jsou pouze v jednom svazku. Velkou výhodou těchto kartáčků je jejich velmi malá pracovní plocha, která se díky tvarovému uzpůsobení kartáčku dostane do většiny záhybů a fisur na kousacích ploškách. Proto je také doporučován i při ortodontických aparátech. Kartáček se používá bez pasty, 1x denně a zpravidla po vyčistění klasickým kartáčkem. Čištění solo kartáčkem je časově náročnější a proto ho pacienti používají jako doplňkovou metodu při sledování televize, nebo při čtení knížky. Solo kartáček vydrží až 6 měsíců dle četnosti používání. [20]

14

3.1.2.2 Ústní sprcha Jedná se o přístroj, z něhož pod tlakem tryská proud tekutiny. Díky tomuto lze propláchnout nejen mezizubní prostor, ale i nepřístupnou spodinu parodontálního chobotu. Zároveň také masíruje a zpevňuje gingivu. Nenahradí však ruční zubní kartáček, ale je vhodným doplňkem ústní hygieny u pacientů s ortodontickým aparátem nebo fixní protetikou. [15]

3.1.2.3 Mezizubní kartáčky Mezizubní kartáčky jsou dnes již neodmyslitelně používaným prostředkem především v léčbě onemocnění parodontu, ale i v preventivní dentální hygieně. Jedním z nejhlavnějších predilekčních míst pro vznik zubního kazu jsou právě mezizubní prostory, které jsou u některých klientů mnohdy opomíjené. Žádná technika klasickým ručním zubním kartáčkem není schopná zajistit důkladné vyčištění těchto prostor, proto je používání mezizubních kartáčků nezbytné. Tyto kartáčky jsou vyráběny v několika velikostech a v širokém spektru barevných provedení. Velikost mezizubních prostor se měří pomocí IAP sondy, která je jiná u každého obchodního výrobce. Výběr kartáčků je vždy individualizován na konkrétního pacienta a konkrétní mezizubní prostor. Tudíž i jeden klient má zpravidla více mezizubních kartáčků. S výběrem vhodné velikosti by měl klientovi pomoci stomatolog nebo dentální hygienista. Příliš malá velikost kartáčku nevyčistí mezizubní prostor dostatečně, příliš velká velikost může poškozovat a traumatizovat parodont, není proto na místě určovat velikost mezizubního kartáčku odhadem.

3.1.2.4 Dentální nit Dentální nit je prostředek, který se používá pro vyčištění prostor, kde se klient nedostane s mezizubním kartáčkem (např. kontaktní plochy mezi zuby, stěsnané zuby, aj.). Pro kompletní vyčištění mezizubních prostor je vhodné používat zároveň mezizubní kartáčky. Dentální vlákna rozeznáváme voskované a nevoskované. Pro vyčištění protetických fixních aparátů se používá dentální vlákno uprostřed ztluštělé a s tuhou přední částí pro snadnější zavádění, tzv. super floss.

3.1.3Chemické hygieny

prostředky

pro

provádění

dentální

Do této skupiny řadíme především zubní pasty, ústní vody, žvýkačky a zubní gely. Nutno upozornit, že žádný z chemických doplňků není dostatečný bez použití mechanických prostředků!

15

3.1.3.1 Zubní pasty O významu zubní pasty se stále diskutuje. Často se udává, že zubní pasty nejsou nezbytné k důkladné ústní hygieně, ale při některých případech jako například citlivé zuby a gingivitis jsou specializované pasty doporučovány a zahrnuty do komplexní terapie. Zubní pasty obsahují v první řadě fluoridy. Množství fluoridů se odlišuje mezi jednotlivými výrobci zubních past a také u dospělého a dítěte. Jelikož děti mají tendenci pastu polykat, je u těchto past množství fluoridů nižší. Pasty s obsahem fluoridů pomáhají při reparaci a mineralizaci zubních tkání. Dále pasty obsahují pěnidla, zvláčňovadla, sladidla, aromatické látky, medikamentózní přísady, abraziva, … Zubní pasty pomáhají snazšímu odstranění zubního plaku, leští zuby a mohou mít až brusný efekt. Zubní pasty jsou zároveň nosičem pro léčivé látky (např. látky s adstringentním účinkem nebo snižující citlivost dentinu). Pasty mají deodorační efekt, což je z jednoho úhlu pohledu bráno jako pozitivní vlastnost, ale negativní efekt spočívá v tom, že pacienti díky tomuto efektu mnohdy mají pocit vyčištěných zubů, i přes to, že nebyl plak odstraněn dostatečně. Bělící pasty obsahují zpravidla větší množství abraziv než pasty bez bělícího efektu, jejich princip spočívá v mikroabrazi skloviny, tudíž obrušují sklovinu, čímž dochází k nenávratné ztrátě skloviny, která už nemůže být nahrazena. Tyto pasty jsou neúčinné u pacientů, kde příčina diskolorace je vnitřní zabarvení. [25] Při dlouhodobém užívání se zpravidla sklovina stává náchylnější ke vzniku zubního kazu. [26]

3.1.3.2 Ústní voda Ústní vodu je vhodné používat vždy až ke konci čištění chrupu. Kromě lékařem indikovaných preparátů, které zpravidla nelze užívat trvale, nemají zásadní význam v ústní hygieně a jejich účinek je spíše jen deodorační. [21]

3.1.3.3 Gely a tablety pro indikaci zubního plaku Gely a tablety pro indikaci zubního plaku jsou prostředky pro objektivnější hodnocení účinnosti dentální hygieny. Používají se v ordinacích dentálních hygienistů, ale dají se zakoupit i pro domácí užívání a pro osobní kontrolu především u dětí. Při použití těchto preparátů se zubní plak obarví. Některé preparáty barevně odlišují starší (modrou barvou) a nový plak (červenou barvou). V příloze je přiložena fotografie při použití tohoto indikátoru a způsob zabarvení plaku.

3.1.3.4 Prostředky pro bělení zubů Každé bělení zubů by mělo být prodiskutováno se stomatologem. Je totiž nutno posoudit stav výplní a protetických prací, důvod diskolorace a nejvhodnější metodu, která by měla být prováděna pod dohledem zubního lékaře spolu se sledováním účinnosti léčby a vedlejšími účinky. [27] 16

Hlavními možnostmi, jak zubní tkáň vybělit je ordinační nebo domácí bělení, ale vždy pod dohledem lékaře nebo hygienistky. Nejčastějším způsobem bělení je použití oxidačního činidla, které proniká sklovinou a reaguje s látkami, které způsobili zabarvení. Dentální bělení nízkými koncentracemi bělícího gelu např. použití 10% karbamid peroxidu je zcela bezpečné. Bělení vyššími koncentracemi je bezpečné za předpokladu, že je provádí lékař podrobně propracovanou technikou specifikovanou výrobci. Přes to, u 70 % pacientů je nejčastější komplikací přecitlivělost zubů, která vhodnými opatřeními zpravidla brzy ustoupí. Před bělením je také možno proti citlivým zubům působit profylakticky např. aplikací fluoridových gelů apod. [27] Problém může nastat v případě, pakliže klient metodu bělení neprodiskutuje se svým lékařem. Řada volně prodejných prostředků nemá záruku bezpečnosti nebo účinnosti. Některé produkty obsahují kyseliny, které mohou naleptat a poškodit zuby. Některé mají jen velmi krátký efekt a zubní tkáň se vrátí do původního stavu. Často pak přinášejí neuspokojivé výsledky bělení. [27] O používání bělících zubních past je pojednáno v kapitole „Zubní pasty“.

3.1.4Obecné zásady při čištění chrupu Platí zásada, že rozhodující je výsledek dosažené úrovně ústní hygieny. Čistění zubů by mělo být prováděno vždy po každém jídle obsahující sacharidy, což je velmi těžko zajistitelné a například po konzumaci ovoce, nebo ovocných džusů je okamžité čištění nevhodné. Bývá tedy pravidlem čištění ráno a večer před spaním. Po večerním čištění pak není vhodné konzumovat jakékoli potraviny kromě vody. Večerní čištění je nejdůležitější, protože v noci se plak vytváří nejvíce. [28] Za minimum se považuje doba 3 minuty čištění ráno a 5 minut večer. [10] Rozpětí 3–5 minut udává i Vurm [28]. Weber udává časovou náročnost pro odstranění plaku pro zručného pacienta 3-10 minut, pro méně zručného pak 4-15 minut. [3]

17

3.1.5Metody čištění Způsobů správné metody čištění chrupu je několik. Vždy je nutné zhodnotit věk pacienta, stav dentice a parodontu a samozřejmě individuální odlišnosti týkající se např. schopnosti osvojení metody a manuální zručnosti. V zásadě platí, že vhodná technika je každá, která důkladně vyčistí chrup, a zároveň je šetrná vůči zubním a parodontálním tkáním. [16] Metody čištění jsou rozdělovány do hlavních čtyř skupin: [29]    

horizontální metody; metody s krouživými pohyby; metody stírací; metody vibrační.

První dvě metody dnes již nejsou doporučovány, neboť docházelo k traumatizaci dásní a zubní sklovina byla příliš vybroušená. [29] Metody s krouživými pohyby jsou doporučovány u dětí, aby si zvykly na pravidelnost a systematiku. [3] Horizontální nebo krouživé pohyby jsou však indikovány u všech metod na čištění kousacích ploch. Nejvíce doporučované metody jsou dnes Bassova metoda, Stillmanova a modifikovaná Stillmanova metoda. V následujících odstavcích jsou podrobněji popsány. U každé metody je vhodné opakovat popsaný pohyb nejméně pětkrát v každém segmentu. Jeden segment by měl být tvořen přibližně dvěma až třemi zuby.

3.1.5.1 Horizontální metoda Vlákna se přiloží kolmo k povrchu zubů a provádí se horizontální pohyby „sem a tam“. Výhodou je snadná osvojitelnost, ale tato metoda je neefektivní, jelikož nevyčistí důkladně krčkové oblasti a může traumatizovat dáseň i zubní tkáň, až dokonce vytvořením klínovitých defektů, které mohou způsobovat zvýšenou citlivost. [3]

3.1.5.2 Metoda dle Foneho Spočívá v provádění krouživých pohybů zároveň na horní i dolní čelisti. Nevýhodou je opomenutí mezizubních výklenků a není vyčištěn gingivální sulkus. [3]

3.1.5.3 Bassova metoda Přiložení vláken kartáčku pod 45o a provádění drobných vibrací v anterioposteriorním směru, kdy vlákna jsou stále v gingiválním sulku. Výhodou je efektivní odstranění supragingiválního i subgingiválního plaku. Je ale časově náročná a je riziko poranění gingivy při použití příliš velkého tlaku, nebo tvrdých vláken. Tato metoda může být indikována u pacientů se zdravým i nemocným parodontem. [30; 3] Technika se uplatňuje také u pacientů s mohutnou dásní. [30] 18

3.1.5.4 Cirkulární metoda Jde o částečnou modifikaci Bassovy metody, ale místo vibrací se provádějí velmi malé krouživé pohyby o průměru 2-4 mm. Je indikována u pacientů s nemocným parodontem. [10]

3.1.5.5 Stillmanova metoda Vlákna kartáčku jsou přikládána pod úhlem 45 o na dáseň a jsou vedeny vertikálním pohybem směrem od dásně k okluzní ploše. Výhodou je opět lehká osvojitelnost. Je to poměrně efektivní metoda, ale subgingivální plak není dostatečně odstraněn. [3] Je vhodná pro klienty s tenkou dásní. [30] Dříve byla doporučována pro zdraví i nemocný parodont, dnes se pro nemocný spíše nedoporučuje. [8]

3.1.5.6 Chartersova metoda Vlákna směřují pod úhlem 45 o k okluzi a posunují se směrem ke gingivě. Zde jsou pak lehce prováděny vibrační pohyby, kdy se vlákna dostávají do mezizubních prostor. Nevýhodou je obtížná osvojitelnost a časová náročnost. Je indikována u pacientů s onemocněním parodontu.

3.1.5.7 Modifikovaná Stillmanova metoda První fáze je identická s metodou dle Basse. Po ukončení čištění v sulku se otočí hlavička kartáčku ke žvýkacím plochám. [30] Výhodou je čistící účinek ve výklencích mezizubních prostor. Metoda je indikována u zdravého parodontu. [3]

3.1.5.8 Solo technika Technika při použití solo kartáčků spočívá v přiložení vláken kolmo proti plošce zubu, vlákna se poté rozevřou do malého vějíře, který se zaboří do gingivální sulku. Jsou zde prováděny jemné vibrační pohyby v celé krčkové oblasti. Postupně se čistí každý zub zvlášť na vnitřní i vnější straně. [20]

3.1.5.9 Technika čištění mezizubním kartáčkem Mezizubní kartáček se používá 1x denně po vyčištění chrupu klasickým kartáčkem. Zavádí se jemně, bez použití násilí, z vnější strany pod šikmým úhlem (drátek směřuje ke korunce zubu) do mezizubí bez zubní pasty (možno ale použít speciální gely k tomuto určené) a pilovitým pohybem se čistí aproximální stěny. [20] Tyto pohyby jsou opakovány přibližně 5x tam a zpět. [3]

19

3.1.5.10

Technika čištění mezizubním vláknem

Mezizubní vlákno je doporučováno používat alespoň 1x denně. Lze ho užívat dvojím způsobem. Klasická metoda spočívá v použití přibližně 45-50 cm vlákna, které navineme na oba prostředníky a napneme 2-3 cm vlákna mezi ukazováky a palce. Druhá je metoda smyčky, kdy nám postačí přibližně 25 cm vlákna, které na konci zauzlíme za vytvoření smyčky a uchopíme zevnitř prsty obou rukou. Vlákno je vedeno do mezizubí pilovitým pohybem přes bod kontaktu. Po překonání tohoto bodu je napnutou nití zub obejmut v poddásňovém prostoru a plak stírán směrem ke korunce zubu, poté stejným způsobem je provedeno čištění druhého zubu. Při čištění mezizubním vláknem je nutno dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poranění gingivy. [10; 14; 3]

3.2 ŽIVOTOSPRÁVA A VÝŽIVA V SOUVISLOSTI S DENTÁLNÍ HYGIENOU

3.2.1 Vliv stravy Složení stravy má velký vliv na kazivost zubní tkáně. Strava bohatá na sacharidy (zvláště na snadno štěpitelnou glukózu a fruktózu), sladké nápoje, slazené ovocné šťávy, ulpívavá potrava, to vše výrazně zhoršuje podmínky pro udržení intaktního chrupu. Krátké přestávky nebo kontinuální přívod sladkých jídel či nápojů během celého dne mají rychle destruující účinek na zub. Tento režim vede ke tvorbě kyselin v plaku a trvalému poklesu pH pod hranici 4 a následnou demineralizaci skloviny. [9] Skladba potravy se uplatňuje zejména při vývoji tvrdých zubních tkání a při jejich mineralizaci. Chrup se vyvíjí již od 12. týdne nitroděložního vývoje a je tedy důležité klást důraz na složení stravy již u těhotné i kojící matky. Nevyvážená skladba může zvýšit afinitu ke vzniku zubních kazů tím, že neumožní optimální chemickou a strukturální přestavbu zubní tkáně. V době vývoje a mineralizace těchto tkání je nutný přísun zejména kalcia, fosforu a fluóru. [10] Riziko výskytu zubního kazu závisí také na formě, množství a frekvenci přijímaného sacharidu. Důležitou součástí racionální výživy je také příjem mléčných výrobků. I přes to, že obsahují pro chrup kariogenní laktózu, jsou doporučovány pro svůj obsah minerálů, kalcia, fosforu a proteinů. Tyto komponenty se považují za dostatečné k tomu, aby se vyloučil případný kariogenní potenciál laktózy. Požití sýrů zejména po sladkém jídle výrazně a rychle upravuje pH zubního povlaku směrem k normě. [10] Kauzální závislost cukrů (především sacharózy) k zubnímu kazu je zcela nediskutabilní, věnuje se stále větší pozornost tomu, jak ho z potravy vytěsnit a nahradit jinou složkou. Jsou tedy používána nekariogenní sladidla napomáhající k orálnímu zdraví. Nejznámější umělá sladidla jsou například Sorbitol, Aspartam, Sacharin a Xylitol, který zároveň stimuluje salivaci. [10]

20

Velmi diskutovaným tématem je také vliv čaje a kávy na zubní kaz. Bylo zjištěno, že konzumace neslazeného zeleného čaje a kávy má pozitivní vliv na vznik zubního kazu a to především bakteriostatických účinkem. [31] Na druhou stranu mohou tyto nápoje způsobovat pigmentové skvrny nebo změnu zabarvení zubů. Další negativně působící faktor je alkohol. Po požití alkoholu dochází k napětí žvýkacích svalů a k chorobnému svírání čelistí, kdy dochází k poruše zubní skloviny. [31] Fakt, že více zubních kazů se vyskytuje u alkoholiků, může být také spojen s tím, že tato vrstva obyvatel je spojována s životním stylem, který je značen nedostatečnou ústní hygienou.

3.2.1.1 Žvýkačky Pokud není možno si vyčistit zuby kartáčkem, mohou být použita pro zlepšení ústní hygieny žvýkačky bez cukru. Zpravidla jsou místo cukru používána jiná sladila jako Xylitol. Mechanismus účinku žvýkaček spočívá v tom, že zvyšují stimulaci slinné sekrece, podporují následně vyrovnání pH v ústech, neutralizaci kyselin a zpětnou mineralizaci skloviny. [20] Je nutno upozornit, že sebelepší žvýkačka nemůže nahradit zubní kartáček.

3.2.2 Kouření cigaret a jeho vliv na dutinu ústní Kouření na organismus působí v mnoha směrech. Co se týká dutiny ústní, tak ovlivňuje především ochrannou funkci slin, prokrvení sliznice a podporuje vznik zánětu gingivy. Zároveň také eliminuje krvácení z dásní, tudíž může zastřít varovné příznaky parodontitidy. Obecně platí, že kouření způsobuje zhoršené hojení tkáně, což může činit problém při uchycení implantátu, zhojení tkáně po extrakci a celkově horší odezvu při terapii zubního kazu a parodontopatií než u nekuřáka. V důsledku kouření také často dochází k řídnutí a úbytku kostní tkáně. U kuřáků je také vyšší riziko vzniku parodontitidy nebo karcinomu ústní sliznice. [32; 33]

21

3.3 APLIKACE FLUORIDŮ O pozitivní úloze fluoru v prevenci zubního kazu a zlepšení orálního zdraví není pochyb. Fluor se vyskytuje v přírodě i ve vodě, množství se odlišuje geografickou lokalizací. Fluor se mimo zuby vyskytuje v kostech, krvi, měkkých tkání a slinách. [28] Fluor přijímáme do organismu dvojím způsobem: [2]  endogenním – fluoridace pitné vody, soli, mléka, podávání fluoridových tablet, přijímání potravou;  exogenní – používáním zubních past, výplachů, gelů a ústních vod s fluoridem. Ještě před dvaceti lety byl obsah fluoru v ekosystémech a dietě velmi nízký. V poslední době se však trvale zvyšuje. Faktem je, že v současné době se názory na fluoridaci stávají kontroverzními. Děje se tak z důvodu výskytu případů fluorózy a předávkování fluorem. Větší riziko nastává u dětí, jelikož fluoridové pasty polykají a tím se zvyšuje množství fluoru v organismu, proto by měli být pro děti voleny pasty s nízkým obsahem fluoru. Pakliže děti, které polykají fluoridové pasty, zároveň používají další fluoridové preparáty (gely, tablety, fluridovanou vodu,…) může dojít k fluoróze, která se projevuje bílými křídovými až žluto-hnědavými zabarveními na zubech, křečemi nohou a nervozitou. [34] Dnes se také velmi diskutuje o neurotoxicitě a hepatotoxicitě fluoru, která může způsobovat zhoršování paměti, nesoustředěnost a osteosklerózu, dále i o souvislosti fluoru s Alzheimerovou chorobou nebo Downovým syndromem. [35] Potřebu suplementace fluoridy u dětí bychom tedy měli důkladně zhodnotit. [34] Při používání fluoridových preparátů je vždy vhodné dávkování upravit věku, váze a obsahu fluoridů v místní pitné vodě (tento údaj je zjistitelný v místní vodárně). Bylo také prokázáno, že preventivní užívání fluoridových tablet s NaF lze výrazně eliminovat poškození tvrdých zubních tkání po aplikaci tetracyklinových antibiotik. [28]

22

3.4 PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY Preventivním prohlídkám u zubního lékaře se pokládá velký význam. Tyto prohlídky jsou hrazeny pojišťovnou v rozsahu, který udává vyhláška 70/2012 Sb. o preventivních prohlídkách konkrétněji v §6 – Obsah a časové rozmezí zubní preventivní prohlídky. [36] Zubní lékař může podchytit onemocnění dentice a dásní a zabránit tak šíření onemocnění, dalším komplikacím a pomáhat zachovat zdravý chrup co nejdéle. S prvními pravidelnými preventivními prohlídkami je vhodné začít u dítěte v prvním roce života mezi šestým až dvanáctým měsícem, a nejen proto, že v tomto období se začíná prořezávat první dočasná dentice, ale také proto, aby si dítě na stomatologa zvyklo a nemělo hned první návštěvu spojenou s traumatizujícím zážitkem. Dále je vhodné navštěvovat stomatologa 2x za rok. Tyto prohlídky jsou v plné výši zpravidla hrazeny všemi zdravotními pojišťovnami. Kromě pravidelných prohlídek u zubního lékaře je vhodná návštěva dentální hygienistky. Náplň její práce je v prvé řadě preventivní, kdy motivuje a instruuje pacienta k vhodnému provádění domácí individualizované dentální hygieny a její zpětné kontroly efektivnosti metody, pečetění fisur a fluoridaci zubů. Léčebná činnost je zaměřena na odstraňování zubního kamene, ošetřování citlivých zubních krčků a stanovení léčebného plánu pacientům s parodontopatiemi. Dále provádí estetické zákroky jako bělení, depurace, pískování a aplikaci dentálních šperků. [37]

3.5 DALŠÍ METODY PREVENCE ZUBNÍHO KAZU K dalším metodám prevence zubního kazu je zařazeno zjišťování rizikových faktorů na vznik zubního kazu metodou monitorování bakterií způsobující kaz. V současné době za primární příčiny jsou považovány bakterie Streptoccocus Mutans. Jejich přítomnost nebo nepřítomnost je ukazatelem vysokého nebo nízkého sklonu ke kazivosti. Tyto bakterie jsou přenositelné z člověka na člověka, nejčastěji se tak děje z matky na dítě např. olizováním stejné lžičky. [28] K preventivním metodám také patří pečetění jamek a fisur na kousacích ploškách zubů. Na zubech s hlubokými fisurami ulpívá plak snadněji a jsou také hůře přístupné při čištění kartáčkem a očišťujícímu účinku slin a jsou tedy náchylnější ke vzniku zubního kazu. Pečetění spočívá v utěsnění těchto štěrbin speciálními materiály.

23

4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl č. 1:  Zjistit informovanost žáků středních zdravotnických škol v oblasti péči o chrup. Očekávané výsledky:  Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje informace z oblasti péče o chrup poskytované školou za nedostatečné.  Předpokládám, že více než 75 % respondentů dokáže vyjmenovat alespoň tři metody k prevenci zubního kazu.  Předpokládám, že více než 50 % respondentů nezná vlastnosti pro výběr vhodného zubního kartáčku.  Předpokládám, že jako nejvhodnější metodu pro čištění chrupu uvede většina respondentů metodu dle Foneho. Cíl č. 2:  Zjistit, jak respondenti provádí dentální hygienu v domácím prostředí. Očekávané výsledky:  Předpokládám, že více než 50 % respondentů neužívá v domácí péči mezizubní kartáčky.  Předpokládám, že nejčastější metoda čištění chrupu, kterou respondenti používají, bude horizontální metoda.  Předpokládám, že více než 50 % respondentů si čistí chrup méně než 1 minutu. Cíl č. 3:  Zjistit zda žáci provádí péči o chrup způsobem, který považují za vhodný. Očekávané výsledky:  Předpokládám, že 100 % respondentů používá stejný manuální kartáček, který považují za nejefektivnější.  Předpokládám, že alespoň 25 % respondentů používá jinou metodu čištění zubů, než tu, o které si myslí, že je nejvhodnější.

24

5 METODIKA Práce se zaměřuje na oblast péče o chrup u žáků středních zdravotnických škol oboru Zdravotnický asistent. Cílem bylo zjistit informovanost studentů v této problematice a jejich osobní postoj k provádění domácí dentální hygieny. Pro zjištění těchto informací byla zvolena dotazníková metoda. Před distribucí na středních školách bylo provedeno pilotní šetření se čtyřmi dotazníky pro ověření srozumitelnosti, které nebyly použity do statistického šetření. V pilotním šetření došlo k nejasnostem některých cizích termínů, které jsem zaměnila na více srozumitelné, vynechala jednu otázku, která se respondentům nejevila jako jednoznačná a došlo k úpravám po stránce grafického zpracování. Průzkum byl aplikován na žáky středních zdravotnických škol konkrétněji oboru Zdravotnický asistent třetího a čtvrtého ročníku. Průzkum byl proveden pomocí dotazníků, které byly rozdány na třech středních školách:  SZŠ Jaselská;  SZŠ a VOŠZ Zlín;  SZŠ Šumperk. Nejdříve jsem požádala ředitele popř. zástupce ředitele o svolení dotazníkového šetření. Dotazníky jsem následně rozdala osobně ve třídách v třídnických hodinách po domluvě s třídními učiteli. Vždy jsem žáky poučila o pokynech při vyplňování dotazníku. Měla jsem zároveň možnost sledovat reakce žáků a objasnit jim některé nejasnosti. Dotazník je složen z dvaceti otázek (viz příloha), z nichž je 13 uzavřených, 6 polouzavřených, kdy měli respondenti možnost doplnit vlastní alternativní odpověď, a jedna otevřená otázka. V dotazníku je většina položek s možností jedné odpovědi, pouze v otázce č. 15 bylo možno zatrhnutí více odpovědí. Úvod dotazníku obsahuje oslovení respondentů, představení, téma šetření, postup k vyplnění a poděkování. Zde také respondenty upozorňuji na anonymitu celého šetření. První dvě otázky zjišťují, odkud mají respondenti informace a jestli je tato problematika zahrnuta ve výuce. Položky č. 34 mapují subjektivní hodnocení informovanosti v problematice a stavu chrupu žáků. Položky č. 5–14 zjišťují názory žáků na dobu a frekvenci čištění, definici parodontózy, období vhodné pro první stomatologickou prohlídku, možnosti prevence zubního kazu, dále pak zda respondentům krvácejí dásně, jestli někdy navštívili dentální hygienistku nebo informovali v této problematice jinou osobu. Položky č. 15–19 měli za cíl zjistit, jaké pomůcky pro dentální hygienu a metodu čištění respondenti používají. Poslední otázka zjišťovala, zda po vyplnění dotazníků respondenti změnili zájem o informace v oblasti péče o chrup. Data byla vyhodnocována pomocí programu Excel 2007 a tabulky byly vytvořeny v programu Word 2007.

25

6 ANALÝZA A VÝSLEDKY ZÍSKANÝCH DAT Respondentům bylo rozdáno celkem 158 dotazníků. Návratnost byla 100 %. Z celkového počtu vrácených dotazníků byly dva pro neúplné vyplnění vyřazeny. Tabulka 1: Zastoupení respondentů dle středních škol

Zastoupení respondentů dle středních škol střední škola SZŠ Šumperk SZŠ a VOŠZ Zlín SZŠ Jaselská celkem

3. ročník - abs. č. 4. ročník - abs. č. vyřazeno - celkem abs. č. 26 26 1 53 23 23 1 47 31 27 0 58 80 76 2 158

SZŠ Šumperk

26

SZŠ a VOŠZ Zlín

26

23

SZŠ Jaselská

23

1

31

0

10

1

27

20

3. ročník

30

4. ročník

40

50

60

70

Vyřazeno

Graf 1: Zastoupení respondentů dle středních škol

Graf znázorňuje rozdělení respondentů dle škol. Nejvíce dotazníků bylo sesbíráno na SZŠ Jaselské. V celkovém shrnutí je však zastoupení mezi školy a třídy přibližně stejné.

26

POLOŽKA Č. 1: „NEJVÍCE INFORMACÍ V OBLASTI PÉČE O CHRUP JSTE ZÍSKAL/A OD/V:“ Tabulka 2: Zdroje získaných informací

Zdroje získaných informací Informace získané od/v/z rodiny zubního lékaře dentální hygienistky základní škole střední škole ortodontistky přátel TV, internetu celkem

1%

absolutní četnost 53 70 5 19 7 1 0 1 156

relativní četnost 34,0% 44,9% 3,2% 12,2% 4,5% 0,6% 0,0% 0,6% 100,0%

1%

3%

zubní lékař 4%

rodina

12%

45%

základní škola dentální hygienistka

34%

střední škola ortodontistka TV, internet

Graf 2: Zdroje získaných informací

Položkou č. 1 jsem chtěla od respondentů zjistit primární zdroj informací v oblasti péče o chrup. V této otázce bylo povoleno zatrhnutí jen jedné odpovědi. Nejvíce informací dostávají respondenti do zubního lékaře (45 %), dále od rodiny (34 %) a v základní škole (12 %). Odpověď „od přátel“ nebyla zvolena žádným respondentem.

27

POLOŽKA Č. 2: „BYL/A JSTE INFORMOVÁNA V RÁMCI STUDIA V PROBLEMATICE PÉČE O CHRUP?“ Položka č. 2 „Byl/a jste informován/a v rámci studia v problematice péče o chrup?“ byla koncipována tak, že při odpovědi „ano“ následovala otázka „Považujete informace poskytnuté v rámci studia za dostatečné?“. Při zvolení odpovědi „ne“ následovala otázka „Uvítal/a byste, kdyby péče o chrup byla zahrnuta ve školní výuce?“. Touto položkou jsem chtěla zjistit, zda je péče o chrup vyučována ve školách a jestli podané informace jsou dostatečné, nebo v případě, že informace nejsou ve školách poskytovány, tak zda o ně žáci mají zájem. Tabulka 3: Péče o chrup ve výuce

Péče o chrup ve výuce možnosti ano ne celkem

absolutní četnost 132 24 156

relativní četnost 84,6% 15,4% 100,0%

Téměř 85 % respondentů uvedlo, že problematika je zahrnuta ve výuce. Zbývajících 15 % zatrhli, že tato problematika v rámci studia nebyla probrána. Tabulka 4: Dostatečnost informací ve výuce

Dostatečnost informací ve výuce možnosti určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

určitě ne

absolutní četnost 47 66 19 0 132

relativní četnost 35,6% 50,0% 14,4% 0,0% 100,0%

0

spíše ne

19

spíše ano

66

určitě ano

47 0

10

20

30

40

50

60

70

Graf 3: Dostatečnost informací ve výuce

28

Respondentů, kteří odpověděli, že v rámci jejich studia byla problematika probrána, bylo 132. Z tohoto počtu pak téměř 86 % udává, že tyto informace považuje za dostatečné. Za nedostatečné je považuje přibližně 14 % žáků. Tabulka 5: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky

Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky možnosti určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

určitě ne spíše ne spíše ano určitě ano

absolutní četnost 12 7 4 1 24

relativní četnost 50,0% 29,2% 16,7% 4,2% 100,0%

1 4 7 12 0

5

10

15

Graf 4: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky

Respondentů, kteří udali, že ve výuce nebyla problematika probrána, je menšina (15,4 %). Přibližně 80 % z těchto dotazovaných by uvítalo, kdyby tato tématika byla zahrnuta ve školní výuce.

29

POLOŽKA Č. 3: „JAK BYSTE POSOUDIL/A ÚROVEŇ VAŠICH ZNALOSTÍ V OBLASTI PÉČE O CHRUP?“ Položka č. 3 měla za účel zjistit, jak žáci subjektivně hodnotí svou úroveň znalostí v dané problematice. V této otázce byla zvolena pětistupňová škála a respondenti měli hodnotit známkou jako ve škole. Tabulka 6: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup

Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup úroveň výborná chvalitebná dobrá dostatečná nedostatečná celkem

absolutní četnost 23 78 45 10 0 156

nedostatečná

relativní četnost 14,7% 50,0% 28,8% 6,4% 0,0% 100,0%

0

dostatečná

10

dobrá

45

chvalitebná

78

výborná

23 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Graf 5: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup

Nejvíce respondenti hodnotili svou úroveň jako chvalitebnou (50 %) a dobrou (28,8 %), nejméně pak výbornou (14,7 %) a dostatečnou (6,4 %). Nedostatečnou úroveň neoznačil žádný z respondentů.

30

POLOŽKA Č. 4: „OHODNOŤTE STAV SVÉHO CHRUPU ZNÁMKOU JAKO VE ŠKOLE:“ Položkou č. 4 jsem chtěla zjistit, jak žáci posuzují stav svého chrupu. Použila jsem zde pětibodovou škálu. Tabulka 7: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků

Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků úroveň výborná chvalitebná dobrá dostatečná nedostatečná celkem

absolutní četnost 18 88 46 4 0 156

nedostatečná

relativní četnost 11,5% 56,4% 29,5% 2,6% 0,0% 100,0%

0

dostatečná

4

dobrá

46

chvalitebná

88

výborná

18 0

20

40

60

80

100

Graf 6: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků

Nejvíce respondenti posuzovali stav svého chrupu na chvalitebné (56,4 %) a dobré úrovni (29,5 %), méně pak výborné (11,5 %) a dostatečné úrovni (2,6 %). Nedostatečnou úroveň neoznačil žádný respondent.

31

POLOŽKA Č. 5: „CO JE TO PARODONTÓZA?“ Položka č. 5 zjišťovala, jak žáci definují parodontózu. Tabulka 8: Definice parodontózy

Definice parodontózy možnosti krvácení dásní zánět dásní onemocnění závěsného aparátu zubu viklající zuby celkem

50%

absolutní četnost 78 49 22 7 156

relativní četnost 50,0% 31,4% 14,1% 4,5% 100,0%

14% 5%

onemocnění závěsného aparátu zubu viklající zuby

zánět dásní

31%

krvácení dásní

Graf 7: Definice parodontózy

Nejčastějšími odpověďmi bylo „krvácení dásní“ (50 %) a „zánět dásní“ (31,4 %). Odpověď „onemocnění závěsného aparátu zubu“ se vyskytovala u 14,1 % respondentů, „viklající zuby“ udalo jen 4,5 % dotazovaných.

32

POLOŽKA Č. 6: „KRVÁCÍ VÁM DÁSNĚ?“ Položka č. 6 „Krvácí Vám dásně?“ zjišťovala, zda žákům krvácejí dásně a při jakých činnostech. Tabulka 9: Krvácení dásní

Krvácení dásní možnosti ne, nikdy ano, při čištění zubním kartáčkem ano, při čištění mezizubním kartáčkem nebo nití ano, spontánně celkem

1%

abs. č. 69 53 33 1 156

rel. č. 44,2% 34,0% 21,2% 0,6% 100,0%

ne, nikdy

21% 44% 34%

ano, při čištění zubním kartáčkem ano, při čištění mezizubním kartáčkem nebo nití

ano, spontánně

Graf 8: Výskyt krvácení dásní

Většině dotazovaným (44 %) dáseň nikdy nekrvácí. Dalších 34 % respondentů udává, že jim krvácí dásně při čištění zubním kartáčkem, 21 % při použití mezizubních kartáčků nebo dentálního vlákna. Pouze jeden respondent uvedl spontánní krvácení dásní.

33

POLOŽKY Č. 7 A 8: „JAK DLOUHO BY SE CHRUP MĚL ČISTIT?“ „JAK DLOUHO SI ČISTÍTE CHRUP?“ Položky č. 7 a 8 v dotazníku měly za účel zjistit, jak studenti pohlíží na čas věnovaný čištění chrupu. Položka č. 7 se zabývala, jak si žáci myslí, že by se měl chrup dlouho čistit, položka č. 8, jak dlouho si žáci chrup skutečně čistí. Na první pohled jsou znatelné nepoměry mezi tím, co si žáci myslí, že je správné a tím, jak sami hygienu provádí. Tabulka 10: Délka čištění chrupu

Délka čištění chrupu možnosti

je doporučováno je prováděno žáky abs. č. rel. č. abs. č. rel. č. 2 1,3% 10 6,4% 62 39,7% 109 69,9% 83 53,2% 35 22,4% 8 5,1% 2 1,3% 1 0,6% 0 0,0% 156 100,0% 156 100,0%

méné než 1 minutu 1-3 minuty 3-5 minut více než 5 minut na době čištění tolik nezáleží celkem

je doporučováno

je prováděno

1 0

na době čištění nezáleží více než 5 minut

2

8 83

3-5 minut

35 62

1-3 minuty

109 2

méně než 1 minutu

10 0

20

40

60

80

100

120

Graf 9: Délka čištění chrupu

Žáci si nejčastěji mysleli, že chrup je vhodné čistit 3-5 minut (53,2 %) a 1-3 minuty (39,7 %). V menšině byly zastoupeny odpovědi „méně než 1 minutu“ (1,3 %), „více než 5 minut“ (5,1 %). Odpověď „na době čištění tolik nezáleží“ zvolil pouze jeden respondent. Žáci si nejvíce čistí chrup 1-3 minut (69,9 %). Méně než 1 minutu si čistí 6,4 % respondentů, 3-5 minut pak 22,4 %. Více než 5 minut bylo zvoleno pouze u 1,3 % dotazovaných.

34

POLOŽKY Č. 9 A 10: „JAK ČASTO BY SE MĚL CHRUP ČISTIT?“ „JAK ČASTO SI ČISTÍTE CHRUP?“ Položky č. 8 a 9 měly za účel zjistit, jak často by se měl chrup čistit a jak často čištění realizují žáci. Opět je zde nepoměr mezi tím, co si žáci myslí, že je správné a tím, jak hygienu skutečně provádí. Tabulka 11: Frekvence čištění chrupu

Frekvence čištění chrupu možnosti

je doporučováno abs. č. rel. č. 82 52,6% 26 16,7% 48 30,8% 0 0,0% 0 0,0% 0 0,0% 156 100,0%

po každém jídle více než 2x denně 2x denně 1x denně občas (méně než 1x denně) nikdy celkem

je prováděno žáky abs. č. rel. č. 3 1,9% 39 25,0% 106 67,9% 8 5,1% 0 0,0% 0 0,0% 156 100,0%

je doporučováno nikdy

0 0

občas (méně než 1x denně)

0 0

1x denně

0

je prováděno

8 48

2x denně

106 26

více než 2x denně

39

82

po každém jídle

3 0

20

40

60

80

100

120

Graf 10: Frekvence čištění chrupu

Žáci si nejčastěji mysleli, že chrup je vhodné čistit po každém jídle (52,6 %) a 2x denně (30,8 %). Odpověď „více než 2x denně“ byla zatrhnuta u 16,7 % respondentů. Žáci si nejvíce čistí chrup 2x denně (67,9 %), po každém jídle pouze 1,9 % dotazovaných. Čtvrtina žáků si chrup čistí více než 2x denně, jednou denně udává 5,1 % respondentů. U obou položek nebyly žádným respondentem zvoleny odpovědi „občas“ a „nikdy“. 35

POLOŽKA Č. 11: „NAVŠTÍVIL/A JSTE NĚKDY DENTÁLNÍHO HYGIENISTU / DENTÁLNÍ HYGIENISTKU? Tato položka měla za účel zjistit, zda žáci podstoupili návštěvu dentální hygienistky / dentálního hygienisty. Tabulka 12: Návštěva dentální hygienistky

Návštěva dentální hygienistky možnosti ne, nikdy ještě ne, ale jsem objednán/a ano, jednou ano, pravidelně celkem

absolutní četnost 112 2 14 28 156

relativní četnost 71,8% 1,3% 9,0% 17,9% 100,0%

ne, nikdy

18% 9%

ještě ne, ale jsem objednán/a

1% 72%

ano, jednou ano, pravidelně

Graf 11: Návštěva dentální hygienistky

Většina (71,8 %) tohoto specialistu nikdy nenavštívila. Pravidelně ho navštěvuje 17,9 % žáků, jednou pak 9 % dotazovaných. Pouze dva žáci zvolili odpověď „ještě ne, ale jsem objednán/a“.

36

POLOŽKA Č. 12: „INFORMOVAL/A JSTE NĚKDY PACIENTA, SVÉHO PŘÍBUZNÉHO NEBO KAMARÁDA V PROBLEMATICE PÉČE O CHRUP?“ Položka č. 12 zjišťovala, jestli žáci někdy edukovali jinou osobu (např. příbuzného, pacienta, kamaráda, …) v této problematice. Tabulka 13: Edukace jiné osoby v oblasti péče o chrup

Edukace jiné osoby v péči o chrup možnosti ano ne celkem

absolutní četnost relativní četnost 52 33,3% 104 66,7% 156 100,0%

Většina (66,7 %) žáků nikdy jinou osobu needukovala, zbylých 33,3 % dotazovaných už někdy ano.

POLOŽKA Č. 13: „VYPIŠTE PROSÍM ALESPOŇ 3 ZPŮSOBY, JAK JE MOŽNO PŘEDCHÁZET VZNIKU ZUBNÍHO KAZU:“ Položka č. 13 byla otevřená, kdy jsem požadovala od respondentů vypsat způsoby, jak je možno předcházet vzniku zubního kazu. Při zpracování jsem postupovala tak, že každou odpověď jsem zařadila vždy pod určitou sekci. Oblastí bylo celkem šest – dentální hygiena, životospráva, výživa, fluoridy, prevence a jiné.

37

Tabulka 14: Výčet způsobů prevence proti zubnímu kazu

Prevence vzniku zubního kazu - výčet metod ZPŮSOB PREVENCE OBLAST dentální hygiena pravidelné a důkladné čištění chrupu volba vhodné techniky interdentální pomůcky ústní voda zvolení vhodných přípravků a pomůcek používání žvýkaček životospráva nekouřit výživa příjem vápníku omezit sladké potraviny a nápoje omezit kávu a čaj vyhýbat se alkoholu vyhýbat se horkým jídlům fluoridy přípravky na péči o zubní sklovinu prevence prohlídky u stomatologa prohlídky u dentální hygienistky jiné vliv genetiky

abs. č. 151 13 33 40 8 11 12 1 100 5 2 1 4 70 2 1

rel. č. 96,8% 8,3% 21,2% 25,6% 5,1% 7,1% 7,7% 0,6% 64,1% 3,2% 1,3% 0,6% 2,6% 44,9% 1,3% 0,6%

Tabulka „Výčet způsobů prevence proti zubnímu kazu“ znázorňuje zařazení jednotlivých metod prevence pod konkrétní oblast a četnost respondentů. Relativní četnost vyjadřuje, kolik procent z celkového počtu respondentů uvedlo určitou odpověď. Nejčastěji uváděné metody - pravidelné a důkladné čištění chrupu (96,8 %), omezení sladkých potravin a nápojů (64,1 %) a pravidelné kontroly u stomatologa (44,9 %). Přibližně čtvrtina dotazovaných uvedla také používání ústní vody a 7,1 % žáků žvýkání žvýkaček. Byly také uváděny argumenty, které při prevenci zubního kazu nehrají zásadní roli např. vyhýbání se horkým jídlům a vliv genetiky. Přibližně 3 % respondentů považuje konzumaci kávy a čaje za faktor zvyšující tvorbu zubního kazu. Tabulka 15: Prevence zubního kazu - získané body

Prevence zubního kazu - získané body získané body 0 1 2 3 3 a více celkem

absolutní četnost 2 22 77 55 0 156

relativní četnost 1,3% 14,1% 49,4% 35,3% 0,0% 100,0%

38

Získané body 0%

1%

0 bodů 35%

14%

1 bod 2 body

50%

3 body 3 a více bodů

Graf 12: Získané body

V tabulce „Získané body“ je uvedeno, kolik bodů žáci v této otázce získali. Jeden bod značí, že žák vypsal jeden či více způsobů vhodné prevence v jedné oblasti. Za jednu oblast bylo možné získat pouze jeden bod. Maximálně bylo možné obdržet šest bodů. Tři body získalo 35,3 % respondentů, dva body téměř polovina dotazovaných. Zbývající žáci získali jeden a méně bodů.

POLOŽKA Č. 14: “KDY JE VHODNÉ ZAČÍT U DÍTĚTE STOMATOLOGICKÝMI PROHLÍDKAMI?“

S PREVENTIVNÍMI

Položka č. 14 měla za úkol zjistit, jestli žáci vědí, kdy je vhodné začít s dítětem chodit na preventivní prohlídky. Tabulka 16: Doba první stomatologické prohlídky

Doba první stomatologické prohlídky možnosti absolutní četnost relativní četnost po ukončení šestinedělí 4 2,6% mezi 6–12. měsícem věku dítěte 25 16,0% 1–3. rok věku dítěte 78 50,0% po ukončení batolecího věku 26 16,7% při prořezání prvních stálých zubů 23 14,7% celkem 156 100,0%

Nejvíce respondentů si myslelo, že je vhodné začít s prohlídkami v 1–3. roce věku dítěte. Pouze 2,6 % zvolilo možnost „po ukončení šestinedělí“. Správnou odpověď „mezi 6–12. měsícem věku dítěte“ zvolilo pouze 16 % respondentů. Přibližně stejné zastoupení respondentů měly i odpovědi „po ukončení batolecího věku“ a „při prořezání prvních stálých zubů“.

39

POLOŽKA Č. 15: “VYBERTE PROSTŘEDKY, KTERÉ PRAVIDELNĚ VYUŽÍVÁTE V PÉČI O CHRUP“ Položka č. 15 zjišťovala, které prostředky a pomůcky používají žáci při pravidelné hygieně. Otázka byla formou mnohočetného výběru a respondenti měli možnost doplnit i přípravky, které nebyly uvedeny v nabídce prostřednictvím odpovědi „jiné“. Četnosti v tabulce uvádějí množství respondentů, kteří zvolili danou odpověď. Tabulka 17: Používané pomůcky k dentální hygieně

Používané pomůcky k dentální hygieně Pomůcky klasický zubní kartáček elektrický zubní kartáček mezizubní kartáčky zubní nit zubní pasta ústní voda ústní sprcha fluoridové gely škrabka na jazyk (na kartáčku) škrabka na jazyk (samostatná) solo kartáček soda přípravky na bělení vosk

vosk přípravky na bělení soda fluoridové gely škrabka na jazyk (samostatná) škrabka na jazyk (na kartáčku) ústní sprcha ústní voda zubní nit zubní pasta mezizubní kartáčky solo kartáček elektrický zubní kartáček klasický zubní kartáček

abs. četnost 150 13 55 55 145 121 3 4 59 2 8 2 2 1

rel. četnost 96,20% 8,30% 35,30% 35,30% 92,90% 77,60% 1,90% 2,60% 37,80% 1,30% 5,10% 1,30% 1,30% 0,60%

0,6% 1,3% 1,3% 2,6% 1,3%

0,0%

37,8% 1,9% 77,6% 35,3% 92,9% 35,3% 5,1% 8,3% 96,2% 20,0%

40,0%

60,0%

80,0%

100,0%

Graf 13: Pomůcky používané k dentální hygieně

40

Všichni žáci používají zubní kartáček. Někteří pouze klasický, jiní elektrický a část dotazovaných používá elektrický i klasický kartáček zároveň. Klasický zubní kartáček používá přibližně 96 % žáků. Druhá nejčastější odpověď bylo používání zubní pasty u 93 % dotazovaných. Přibližně 78 % žáků zatrhlo pravidelné používání ústní vody. Čištění mezizubních prostor prostřednictvím mezizubních kartáčků realizuje 35,3 % respondentů. Stejné procentuální zastoupení žáků používá dentální vlákno. Téměř 40 % žáků používá škrabku na jazyk, která je umístěná na kartáčku. Ústní sprchu, fluoridové gely, solo kartáčky, přípravky na bělení, samostatnou škrabku na jazyk, sodu nebo vosk používá méně než 6 % dotazovaných.

POLOŽKA Č. 16: „VYBERTE VLASTNOSTI MANUÁLNÍHO KARTÁČKU, KTERÝ JE PRO ČIŠTĚNÍ ZUBŮ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ:“ Otázka č. 16 měla za cíl zjistit, jaké parametry kartáčku považují respondenti za nejvhodnější. Tato otázka byla koncipována tak, že respondenti zatrhli jednu možnost v každé sekci. Těchto sekcí bylo dohromady šest (tvrdost vláken, hustota vláken, gumové prvky, zastřižení vláken, tvar rukojeti, délka hlavice). Každá sekce byla vyhodnocena samostatně. Ve vyhodnocení jsem sloučila některé možnosti v oblasti „tvrdost vláken“. Možnosti „velmi tvrdá vlákna“ a „tvrdá vlákna“ byly sloučeny do položky „tvrdá vlákna“. Položky „měkká vlákna“ a „velmi měkká vlákna“ jsem spojila do možnosti „měkká vlákna“. Nutno připomenout, že nejvhodnější kartáček má parametry: měkká vlákna, velký počet vláken, nepřítomnost gumových prvků, rovné zastřižení, délka hlavice do 2,5 cm a na tvaru rukojeti nezáleží.

41

Tabulka 18: Vlastnosti manuálního kartáčku

Vlastnosti manuálního kartáčku TVRDOST VLÁKEN tvrdá středně tvrdá měkká na tomto údaji nazáleží celkem POČET ŠTĚTIN velký střední malý na tomto údaji nazáleží celkem RUKOJEŤ rovná zahnutá do tvaru ruky na tomto údaji nazáleží celkem DÉLKA PRACOVNÍ PLOCHY 3,6 cm a více 2,6-3,5 mm do 2,5 cm na tomto údaji nazáleží celkem PŘÍTOMNOST GUMOVÝCH PRVKŮ s prvky bez prvků na tomto údaji nazáleží celkem PROFIL VLÁKEN (ZASTŘIŽENÍ) současně kratší i delší vlákna rovné zastřižení zkřížená vlákna stupňovité zastřižení zaoblené zastřižení na tomto údaji nazáleží celkem

absolutní četnost 11 76 68 1 156 absolutní četnost 120 31 5 0 156 absolutní četnost 52 42 1 61 156 absolutní četnost 14 79 48 15 156 absolutní četnost 66 52 38 156 absolutní četnost 45 82 4 16 5 4 156

relativní četnost 7,1% 48,7% 43,6% 0,6% 100,0% relativní četnost 76,9% 19,9% 3,2% 0,0% 100,0% relativní četnost 33,3% 26,9% 0,6% 39,1% 100,0% relativní četnost 9,0% 50,6% 30,8% 9,6% 100,0% relativní četnost 42,3% 33,3% 24,4% 100,0% relativní četnost 28,8% 52,6% 2,6% 10,3% 3,2% 2,6% 100,0%

V sekci „tvrdost vláken“ byli nejčastějšími odpověďmi středně tvrdá (48,7 %) a měkká vlákna (43,6 %). Nejvíce žáci také volili velký počet vláken na hlavici (76,9 %), střední počet pak téměř 20 % respondentů. V sekci „rukojeť“ nejvíce respondentů zvolilo odpověď „na tvaru rukojeti nezáleží“ (téměř 40 % žáků). Délku pracovní plochy žáci nejčastěji volili „2,6−3,5 cm“ (50,6 %) a možnost „do 2,5 cm“ byla volena pouze u 30,8 % respondentů. Rovné zastřižení vláken uvedla většina dotazovaných (52,6 %). 42

Tabulka 19: Parametry vhodného kartáčku

Parametry vhodného kartáčku získané body 0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body 5 bodů celkem

absolutní četnost 20 33 29 33 26 15 156 10%

relativní četnost 12,8% 21,2% 18,6% 21,2% 16,7% 9,6% 100,0%

13%

0 bodů 1 bod

17% 21% 21%

2 body 3 body

18%

4 body 5 bodů

Graf 14: Získané body za výběr vhodného kartáčku

Dále jsem hodnotila, kolik žáků zná správné parametry kartáčku. Zvolila jsem metodu, kdy jsem za správnou odpověď přidělila jeden bod. Při tomto hodnocení jsem se zaměřila pouze na stěžejních pět sekcí (tvrdost a hustota vláken, gumové prvky, zastřižení a délka hlavice). Bylo tedy možno získat maximálně pět bodů. Tohoto skóre dosáhlo pouze 9,6 % respondentů, 16,7 % dotazovaných získalo 4 body a zbývajících 73,7 % žáků získalo 3 a méně bodů. Tabulka 20: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní

Závislost volby kartáčku a krvácení dásní získané body za vhodnost kartáčku 0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body 5 bodů celkem

absolutní četnost relativní četnost 6 17,1% 4 11,4% 7 20,0% 7 20,0% 8 22,9% 3 8,6% 35 100,0%

43

9%

17% 0 bodů 11%

23%

1 bod 2 body

20%

20%

3 body 4 body 5 bodů

Graf 15: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní

Také jsem vytvořila tabulku „Závislost volby kartáčku a krvácení dásní“, která znázorňuje vztah mezi použitým kartáčkem a krvácení dásní. Při tomto hodnocení jsem zahrnula pouze žáky, kteří používají stejný kartáček, který považují za nejvhodnější (viz položka č. 17) a kterým zároveň krvácejí dásně při použití klasického zubního kartáčku nebo jim krvácejí dásně spontánně. V tomto zkoumaném vzorku bylo 35 respondentů. Pro posouzení vhodnosti kartáčku jsem opět použila bodové ohodnocení, kdy 5 bodů značí kartáček nejvhodnějších parametrů. I přes to, že je zkoumaný vzorek složen z nízkého počtu dotazovaných, je zřetelné, že krvácení dásní se vyskytuje častěji u respondentů, kteří nepoužívají vhodný kartáček. Žáků, kteří používají kartáček o vhodných parametrech, je menšina (9 %).

POLOŽKA Č. 17: „KARTÁČEK, KTERÝ POUŽÍVÁTE, SPLŇUJE STEJNÁ KRITÉRIA, KTERÁ JSTE UVEDL/A V OTÁZCE Č. 16?“ Položka č. 17 zjišťovala, zda žáci používají stejný kartáček, který považují za nejvhodnější dle kritérií, které uvedli v otázce č. 16. Tabulka 21: Používání stejného kartáčku

Používání stejného kartáčku možnosti ano, používám stejný ne, používám jiný celkem

absolutní četnost relativní četnost 110 70,5% 46 29,5% 156 100,0%

Většina (přibližně 70 %) žáků používá stejný kartáček, který považují za vhodný. Jiný kartáček používá téměř 30 % respondentů.

44

POLOŽKA Č. 18: “JAKÁ METODA ČIŠTĚNÍ CHRUPU JE PODLE VÁS NEJVHODNĚJŠÍ PRO ZDRAVÝ CHRUP?“ Tato položka zjišťovala, kterou metodu čištění chrupu považují žáci za nejvhodnější. V této otázce bylo možno zatrhnout jednu odpověď, avšak někteří žáci zvolili více možností. Při zpracování do tabulky jsem tyto mnohočetné odpovědi zařadila pod možnost „kombinace 2-3 metod“ nebo „kombinace všech uvedených metod“. Tabulka 22: Nejvhodnější technika čištění chrupu

Nejvhodnější technika čištění chrupu Technika čištění absolutní četnost relativní četnost Horizontální metoda 7 4,5% Stillmanova metoda 31 19,9% Bassova metoda 8 5,1% metoda dle Foneho 77 49,4% cirkulární metoda 23 14,7% Chartersova metoda 1 0,6% modifikovaná Stillmanova metoda 1 0,6% kombinací 2-3 metod 5 3,2% kombinace všech uvedených metod 3 1,9% celkem 156 100,0% Horizontální metoda

1% 3% 1%

2% 4%

Stillmanova metoda Bassova metoda

15%

20%

metoda dle Foneho

5%

cirkulární metoda Chartersova metoda

49%

modifikovaná Stillmanova metoda kombinace 2-3 metod

kombinace všech uvedených metod Graf 16: Nejvhodnější technika čištění chrupu

Většina (49,4 %) respondentů uvedla jako nejvhodnější metodu dle Foneho. Dalších 20 % dotazovaných propagovalo Stillmanovu metodu a cirkulární metodu zvolilo téměř 15 % dotazovaných. V této položce byly zastoupeny všechny možnosti (viz tabulka „Nejvhodnější technika čištění chrupu“).

45

Tabulka 23: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky

Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky metoda Bassova metoda cirkulární metoda metoda dle Foneho Stillmanova metoda celkem

absolutní četnost 6 6 20 10 42

relativní četnost 14,3% 14,3% 47,6% 23,8% 100,0%

14% Bassova metoda 24% 14%

cirkulární metoda

metoda dle Foneho 48% Stillmanova metoda

Graf 17: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky

Při zpracování položky č. 18 jsem zvolila ještě graf vyjadřující vztah mezi návštěvou dentální hygienistky a vhodnou metodou čištění chrupu. Pro zpracování jsem zvolila žáky, kteří dentální hygienistku navštívili alespoň jednou nebo jí navštěvují pravidelně. Tento vzorek obsahoval 42 respondentů. U těchto respondentů byly zastoupeny pouze čtyři metody. Nejvíce byla volena Foneho metoda (47,6 %), Stillmanova metoda (23,8 %), Bassova a cirkulární metoda po 14,3 %.

46

POLOŽKA Č. 19: “JAKOU METODU ČIŠTĚNÍ CHRUPU MANUÁLNÍM KARTÁČKEM POUŽÍVÁTE?“ Tato otázka zjišťovala, jaké metody čištění chrupu jsou respondenty nejčastěji využívány. Jako při předchozí otázce bylo možno zatrhnout jednu odpověď, avšak někteří žáci zvolili více možností. Při zpracování do tabulky jsem tyto mnohočetné odpovědi zařadila pod možnost „kombinace 2-3 metod“ nebo „kombinace všech uvedených metod“. Tabulka 24: Používané techniky čištění chrupu

Používáné technika čištění chrupu Technika čištění absolutní četnost relativní četnost Horizontální metoda 14 9,0% Stillmanova metoda 12 7,7% Bassova metoda 5 3,2% metoda dle Foneho 73 46,8% cirkulární metoda 27 17,3% Chartersova metoda 0 0,0% modifikovaná Stillmanova metoda 2 1,3% kombinací 2-3 metod 18 11,5% kombinace všech uvedených metod 5 3,2% celkem 156 100,0%

Horizontální metoda 12%

3%

9%

1% 0%

Stillmanova metoda 8%

3%

Bassova metoda metoda dle Foneho

17%

cirkulární metoda 47%

Chartersova metoda modifikovaná Stillmanova metoda kombinace 2-3 metod kombinace všech uvedených metod

Graf 18: používané metody čištění chrupu

Největší zastoupení má opět Foneho metoda (46,8 %) dále pak cirkulární metoda (17,3 %). Další procentuální zastoupení metod je uvedeno v tabulce „Používané techniky čištění chrupu“. Žádný z respondentů nepoužívá Chartersovu metodu.

47

Tabulka 25: Používání stejné techniky čištění

Používání stejné techniky čištění používaná technika stejná metoda jiná metoda celkem

absolutní četnost 117 39 156

relativní četnost 75,0% 25,0% 100,0%

Tabulka „Používání stejné techniky čištění“ znázorňuje, kolik žáků používá stejnou metodu, kterou propagují jako nejvhodnější. Většina respondentů (75 %) používá stejnou metodu, kterou považuje za nejvhodnější, zbývající čtvrtina dotazovaných pak používá jinou.

POLOŽKA Č. 20: “OVLIVNIL TENTO DOTAZNÍK VÁŠ ZÁJEM O INFORMACE V OBLASTI PÉČE O VÁŠ CHRUP?“ Tabulka 26: Míra ovlivnění zájmu o problematiku

Míra ovlivnění zájmu o problematiku možnosti určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím celkem

nevím

19

ne

19

ano

11 0

absolutní četnost relativní četnost 11 7,1% 40 25,6% 67 42,9% 19 12,2% 19 12,2% 156 100,0%

67

určitě spíše

40 20

40

60

80

100

Graf 19: Míra ovlivnění zájmu o problematiku po vyplnění dotazníků

Položka č. 20 měla za cíl zjistit, zda vyplnění dotazníků ovlivnilo zájem respondentů o tuto problematiku. Odpověď „nevím“ uvedlo 12,2 % respondentů. Většina (55 %) respondentů uvedlo, že dotazník jejich zájem neovlivnil. Ovlivnění zájmu v této problematice uvedlo zbývajících 33 % dotazovaných.

48

7 DISKUSE K průzkumu své bakalářské práce jsem zvolila dotazníkové šetření. Průzkumný vzorek se skládal ze žáků třetích a čtvrtých ročníků oboru Zdravotnický asistent. Hlavními cíli bylo zjistit, jak jsou žáci v problematice informováni a jak realizují péči o chrup v domácím prostředí. V první položce jsem se dotazovala na původ zjištěných informací. Nejvíce informací respondenti získali od zubního lékaře (45 %), rodiny (34 %) a základní školy (12 %). Hlavním údajem pro mě však bylo, že pouze 4 % respondentů uvedlo střední školu. Paradoxně v položce číslo 2 uvedlo téměř 85 % žáků, že péče o chrup je zahrnuta ve výuce. I přes to, že 86 % respondentů považuje informace poskytnuté školou za dostatečné, já s tímto nesouhlasím a to proto, že kdyby informace poskytnuté školou byly dostatečné, tak by je žáci zohlednili v první otázce a více žáků by se přiklonilo k odpovědi „střední škola“. Dodávám, že v učebních osnovách vydaných MŠMT ČR není péči o chrup věnován konkrétní bod zaměřující se přímo na tuto problematiku. [38] Do přílohy jsem umístila pouze výňatek z „Učebních dokumentů pro studijní obor Zdravotnický asistent“, který dle mého názoru má souvislost s péčí o chrup. Z první otázky dále vychází, že při prevenci bychom se měli zaměřit na edukaci klientů u zubního lékaře a edukaci rodiny, které tvoří hlavní informační zdroj v této problematice. V třetí a čtvrté položce jsem se zaměřila, jak žáci vnímají stav svého chrupu a do jaké míry se cítí být informováni v této problematice. Na výsledky v této oblasti nekladu velký důraz, protože i žáci, kteří své znalosti subjektivně vnímali na výborné úrovni, nevěděli správnou definici parodontózy a respondenti, kteří stav svého chrupu hodnotili na výborné úrovni, udali, že jim krvácí dásně při použití zubního kartáčku. Každopádně je velmi alarmující, kolik respondentů nezná podstatu parodontózy, zvláště ve zdravotnickém oboru. Žáků, kteří uvedli špatnou odpověď v položce č. 5, bylo 86 %. Na druhou stranu je nepomíjitelným faktem, že možnosti, které jsem zvolila, byli z převážné části symptomy parodontózy, ale podstatu onemocnění vystihovala pouze odpověď „onemocnění závěsného aparátu zubu“. V tomto případě vnímám velký vliv ze stran médií a to především reklamy na zubní pasty, kde se zaměřují na nejčastější projev parodontózy, krvácení dásní. Pak respondentům uniká hlavní podstata onemocnění. Velmi znepokojivé pro mě bylo zjištění, jakému počtu respondentů krvácejí dásně spontánně nebo při použití zubního kartáčku a to téměř 35 % žáků. Proto jsem také vytvořila graf (Graf 15: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní, strana 44), na kterém je zřetelné, že respondentům, kteří používají vhodný kartáček, krvácejí dásně nejméně.

49

Položka číslo 7 a 8 zjišťuje pohled studentů na vhodnou délku čištění chrupu. Vurm [28] i Feřtek, který interpretoval Sedelmayera [13], jsou zastánci toho, že délka čištění není rozhodující, ale rozhodující je pouze výsledek. Killian [10] považuje 3 minuty ráno a 5 minut večer za minimum. Od tohoto tvrzení se odvíjela i tvorba možností v této otázce. Za vhodné odpovědi považuji „3-5 minut“, „více než 5 minut“ a „na době čištění tolik nezáleží“. Weber [3] uvádí, že při čištění zhruba 1 minutu zůstane nevyčištěných okolo 40 % plošek zubů, přístupné pro klasický kartáček. Čištění pod 3 minuty jsem považovala za nedostatečné, tento způsob doporučuje přibližně 40 % a provádí 70 % respondentů. Nad tři minuty je čištění doporučováno u 60 % žáků a prováděno pouze u 30 % respondentů. V této položce by byla zřejmě vhodná hlubší analýza, která by zmapovala, proč žáci nedodržují délku čištění, o které si myslí, že je vhodná. Myslím, že by bylo na místě žáky více motivovat a podrobněji vysvětlit, že doba kratší než 3 minuty k čištění chrupu nepostačuje. Při vyhodnocení otázky číslo 9 a 10 bylo zjištěno, že nejvíce si žáci myslí, že je vhodné čistit chrup po každém jídle (52,6 %), avšak takto často si čistí chrup pouze 2 % respondentů. Nejčastěji je čištění chrupu realizováno dvakrát denně (68 %). Feřtek interpretující Sedelmayera [13] uvádí, že čištění chrupu po každém jídle není moc vhodné, jelikož tehdy je kyselinami naleptaná sklovina nejzranitelnější. Vurm [28] a Slezáková [39] propagují čištění po každém jídle obsahující sacharidy, ale nejméně 2x denně. Velmi uspokojivý je výsledek, že žáků, kteří si čistí chrup jednou denně nebo méněkrát, je menšina (5 %). V položce číslo 11 mě velmi pozitivně překvapil fakt, že přibližně 27 % respondentů alespoň jednou navštívilo dentální hygienistku. Pravidelně tohoto specialistu navštěvuje 18 % dotazovaných. Položka č. 12 zjistila, že přibližně 33 % žáků již někdy edukovalo svého příbuzného, pacienta nebo kamaráda v problematice péče o chrup. Dle mého názoru je to poměrně vysoké procento. V této souvislosti je nutné zdůraznit význam výuky budoucích zdravotníků v této problematice. Při vyhodnocování otázky č. 13 bylo zjištěno, že nejvíce respondentů (97 %) doporučuje jako metodu k prevenci zubního kazu pravidelné a důkladné čištění chrupu, dále pak omezení sladkých potravin a nápojů jmenovalo 64 % žáků a prohlídky u stomatologa vypsalo 45 % respondentů. Pro prevenci ZK uváděli žáci i omezení kávy a čaje. Tyto nápoje (jestliže jsou konzumovány jako neslazené) se mohou naopak podílet na snížení rizika vzniku zubního kazu. [31] Omezit konzumaci horkých jídel se ZK nemá významnou souvislost, horká jídla jsou spíše ve spojitosti s citlivými krčky a následnou ostrou bolestí po konzumaci. Vliv genetiky jistým způsobem hraje roli, ale zuby se kazí především pro nesprávně prováděnou dentální hygienu [13]. Dále jsem zjistila, že pouze 35 % respondentů dokázalo vyjmenovat alespoň 3 metody k prevenci zubního kazu.

50

V položce č. 14 bylo zjištěno, že nejvíce respondentů si myslí, že je vhodné začít s preventivními stomatologickými prohlídkami v 1-3. roce věku dítěte (50 %). Vyhláška č 70/2012 Sb. udává, že první prohlídka je prováděna jednou ročně u dětí v prvním roce života mezi šestým až dvanáctým měsícem. Tuto správnou odpověď uvedlo pouze 16 % respondentů. Z vlastní zkušenosti vím, že je vhodné přijít ještě dříve, než se začnou dítěti prořezávat zoubky. Nejhorší varianta je přivést dítě ke stomatologovi při bolestech, pak je toto spojeno s negativním prožitkem a pozdější horší kompliance dítěte. Nejvhodnější je, aby si dítě začalo na zubního lékaře zvykat postupně a nemělo návštěvu spojenou s nepříjemným zážitkem. Položka číslo 15 zjišťovala, které prostředky žáci používají pravidelně k dentální hygieně. Největší zastoupení má klasický zubní kartáček (96 %), zubní pasta (93 %) a ústní voda (77,6 %). Stejné pořadí (s mírně odlišným procentuálním zastoupení) zjistila i Přaslicová [40]. Mezizubní kartáčky, dentální nit nebo obojí používá 35,3 % žáků. Téměř 65 % dotazovaných tedy nevěnuje pozornost mezizubním prostorům, kde vznikají kazy velmi často. Tři respondenti (1,9 %) užívají ústní sprchu a pouze 5,1 % solo kartáček, který osobně považuji za nejvhodnější pomůcku, protože tímto kartáčkem je čištěn zub po zubu důkladněji než při použití klasického zubního kartáčku. Položka č. 16 zjišťovala, jaký kartáček doporučují respondenti jako nejvhodnější. Otázka byla složena ze šesti sekcí. Pro parametry vhodného kartáčku viz kapitola „Zubní kartáčky“. Dle doporučení žáků by měl mít kartáček následující parametry: středně tvrdá vlákna (48,7 %), velký počet štětin (76,9 %), 2,6-3,5 cm dlouhou pracovní plochu (50,6 %), s gumovými prvky (42,3 %), rovným zastřižením (52,6 %) a na tvaru rukojeti nezáleží (39,1 %). Velmi pozitivně vnímám, že 43,6 % dotazovaných vědělo, že nejvhodnější kartáček je měkký. Co se týká délky pracovní plochy, je vhodné, aby měla co nejmenší rozměry a hlavice se tak dostala do hůře přístupných prostor. Správnou volbu „do 2,5 cm“ zvolilo 31 % žáků. V sekci „přítomnost gumových prvků“ byla nejčastěji zvolená odpověď „s gumovými prvky“ (42,3 %). Osobně si myslím, že tento fakt je zapříčiněn reklamou a médiemi, které často propagují co nejvíce složitý kartáček, jehož štětiny se dostanou do mezizubního prostoru. Nicméně i přes to, že použitím některých metod se mohou čistit mezizubní prostory, bez použití interdentálních pomůcek tyto prostory nejsou důkladně vyčištěny. Mýtus, že klasickým kartáčkem mohou být vyčištěny i interdentální prostory, se dle mého názoru odráží i v další sekci „profil vláken“. Jako druhá nejčastěji zvolená možnost byla „současně kratší i delší vlákna“ (28,8 %). Na kartáčcích tohoto profilu je v popisu často garantováno, že kratší vlákna vyčistí povrch zubu a delší vlákna mezizubní prostory. Pro hlubší analýzu této položky by bylo vhodné zařadit i sekci „zakončení jednotlivých vláken“. Tento údaj je však na kartáčcích velmi špatně dohledatelný. [14] Při další analýze této položky bylo zjištěno, že v celkovém shrnutí bylo na všechny sekce (sekce „tvar rukojeti“ byla v této analýze vyřazena) schopno odpovědět správně a získat všech 5 bodů pouze 10 % z celkového počtu dotazovaných. Alarmující je, že téměř polovina dotazovaných nebyla schopna získat alespoň 3 body. Při zpracování tabulky, kde byla znázorněna závislost volby kartáčku a krvácení dásní, bylo zjištěno, že u respondentů, kterým krvácejí dásně, se vyskytuje pouze 8,6 % dotazovaných, kteří používají kartáček o vhodných parametrech. 51

Analýza položky číslo 17 zjistila, že téměř 30 % dotazovaných nepoužívá takový kartáček, o kterém jsou přesvědčeni, že je vhodný. Další položka měla za úkol zmapovat, jakou metodu žáci považují za nejvhodnější pro zdravý chrup. Téměř polovina respondentů udala metodu dle Foneho, 20 % žáků pak uvedlo Stillmanovu metodu, cirkulární metoda byla zastoupena u 15 % žáků. Killian [10] uvádí, že cirkulární a Bassova metoda je vhodná pouze u nemocného parodontu. Dnes se stále více setkáváme s tím, že Bassova metoda je doporučována pro nemocný i zdravý parodont [16; 30; 3]. Cirkulární metoda je určitým způsobem modifikovaná Bassova metoda, tudíž si myslím, že je vhodné jí také zařadit mezi metody určené pro zdravý parodont, pakliže jsou zachovány velmi malé krouživé pohyby (2-4 mm). Za vhodné metody osobně tedy považuji Stillmanovu, Bassovu, cirkulární a modifikovanou Stillmanovu metodu. Některou z těchto metod uvedlo 40,3 % dotazovaných. V této otázce by bylo vhodnější podrobnější popsání cirkulární metody v dotazníku, jelikož se obávám, že někteří respondenti si tuto metodu představují jako provádění kroužků o průměru větším než 0,5 cm, což je nesprávné. Dále jsem vytvořila tabulku (Tabulka 23: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky, strana č. 46), do které jsem znázornila souvislost výběru vhodné metody s návštěvou dentální hygienistky. Respondenti, kteří alespoň jednou navštívili dentální hygienistku, propagovali pouze čtyři metody: Bassovu, cirkulární, Stillmanovu metodu a metodu dle Foneho. Nejvíce dotazovaných (47,6 %) ve zkoumaném vzorku uvedlo metodu dle Foneho, která je indikovaná především u dětí, které se mají naučit systematice čištění, protože však dostatečně neodstraní plak v mezizubních výklencích, není v jiných případech indikována. Položka č. 19 zmapovala používané metody ze stran studentů. Opět bylo nejvyšší zastoupení Foneho metody (u 47 % žáků). Dále uváděli respondenti cirkulární metodu (17,3 %), kombinaci 2-3 metod (11,5 %), horizontální (9 %) a Stillmanovu metodu (7,7 %). Je možno pozorovat nepoměr mezi metodou, kterou studenti doporučují a kterou sami provádějí. Žáků, kteří uvedli používanou a doporučovanou metodu odlišnou, bylo až 25 %. Poslední otázka měla za úkol zjistit, zda dotazník ovlivnil zájem žáků o tuto problematiku. Přibližně u 55 % žáků nebyl zájem nijak ovlivněn, 12 % zvolilo odpověď „nevím“, u 33 % žáků byl zájem o péči o chrup ovlivněn.

52

8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Při zpracování získaných dat jsem zjistila nedostatky, které vedly k navržení bodů pro jejich zlepšení. Vhodné metody na zlepšení těchto nedostatků uvádím v následujících bodech:  Zajistit semináře nebo přednášky o aktuálních poznatcích v této problematice pro pedagogy základních i středních škol, kteří budou informace aplikovat do výuky.  Změna učebních dokumentů, do kterých by byl zařazen pod okruh „Specifika ošetřovatelské péče na vybraných odděleních: ORL, stomatologie, gynekologie, dermatovenerologie, onkologie a psychiatrie“ výsledek „žák je schopen teoreticky popsat vhodnou péči o chrup a prakticky aplikovat“.  Pro zvýšení motivace žáků by byla vhodná praktická výuka. (názorná ukázka konkrétních prostředků, možnost aplikace metody čištění chrupu na modelu)  Zajistit přednášku nebo seminář zubních lékařů (nebo studentů oboru Zubní lékařství) nebo dentálních hygienistek (nebo studenty oboru Dentální hygienistka) se žáky na středních zdravotnických školách.  Změnit koncepci některých televizních reklam.  Zajistit edukační materiály (např. letáky) v oblasti péče o chrup v čekárnách zubních lékařů a dentálních hygienistek.  Promítání videozáznamů o problematice v televizních obrazovkách instalovaných v čekárnách zubních lékařů a dentálních hygienistek.  Protože se tato problematika týká velmi širokého spektra obyvatel, bylo by vhodné edukační materiály umisťovat i ve všech jiných zdravotnických institucí nevyjímaje lůžková oddělení v nemocnicích.  Edukace ambulantní sestrou nebo lékařem v problematice péče o chrup by se měla zaměřit na nově přijímaného pacienta a na rodiče nově narozeného dítěte.  Zvýšit aktivní přístup zubních lékařů k prevenci. Bylo by velmi obtížné požadovat po lékařích edukaci dentální hygieny všechny pacienty, ale bylo by vhodné edukovat děti a mladistvé, u kterých stomatolog zaznamená zvýšenou kazivost.

53

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou péče o chrup žáků středních zdravotnických škol, kde jsem chtěla zjistit informovanost a náhled žáků na provádění péče o chrup. První část práce je východiskem pro empirickou část. V této části jsem se snažila zpracovat aktuální poznatky zabývající se touto problematikou. V empirické části jsem se zaměřila na splnění stanovených cílů a očekávaných výsledků. Pro jejich zjištění jsem zvolila dotazníkové šetření. Získané údaje jsem zpracovala do tabulek a grafů. PRVNÍM CÍLEM BYLO ZJISTIT INFORMOVANOST ŽÁKŮ STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL V OBLASTI PÉČI O CHRUP. Předpokládala jsem, že více než 75 % respondentů považuje informace z oblasti péči o chrup poskytované školou za nedostatečné. Tento očekávaný výsledek nebyl potvrzen. Respondentů, kteří tyto informace považují za nedostatečné, bylo pouze 14,4 %. Dále jsem předpokládala, že tři čtvrtiny dotazovaných dokáže vyjmenovat alespoň tři metody k prevenci zubního kazu. Tento výsledek opět nebyl potvrzen. Žáků splňujících toho kritérium bylo pouze 35,3 %. Předpokládám, že více než polovina žáků nezná vlastnosti pro výběr vhodného zubního kartáčku. Tento výsledek byl potvrzen. Těchto respondentů bylo 90,4 %. Předpokládám, že jako nejvhodnější metodu pro čištění chrupu uvede většina respondentů metodu dle Foneho. Tento výsledek byl potvrzen. Foneho metodu jako nejvhodnější uvedlo 49,4 %. DRUHÝM CÍLEM BYLO ZJISTIT, JAK RESPONDENTI PROVÁDÍ DENTÁLNÍ HYGIENU V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ. Předpokládala jsem, že více než polovina žáků neužívá mezizubní kartáčky. Tento výsledek byl potvrzen. Mezizubní kartáčky pravidelně nepoužívá 64,7 %. Také jsem předpokládala, že nejčastější metoda čištění chrupu, kterou respondenti uvedou, bude horizontální. Toto tvrzení nebylo potvrzeno. Nejčastější používanou metodou byla dle Foneho (46,8 %). Horizontální metoda byla zastoupena u 9 % dotazovaných. Předpokládám, že více než polovina respondentů si čistí chrup méně než 1. minutu. Toto tvrzení nebylo potvrzeno. Odpověď „méně než 1 minutu“ se vyskytla pouze u 6,4 % dotazovaných. Nejvíce byla zastoupena možnost „1-3 minuty“ (70 %).

54

TŘETÍM CÍLEM BYLO ZJISTIT, ZDA ŽÁCI PROVÁDÍ PÉČI O CHRUP ZPŮSOBEM, KTERÝ POVAŽUJÍ ZA VHODNÝ. Předpokládala jsem, že 100 % respondentů používá stejný manuální kartáček, který považují za nejefektivnější. Tento výsledek nebyl potvrzen. Stejný manuální kartáček používá 70,5 %. Zbylých 29,5 % používá kartáček s jinými parametry. Dále jsem předpokládala, že alespoň čtvrtina žáků používá jinou metodu čištění chrupu než tu, o které si myslí, že je nejvhodnější. Tento výsledek byl potvrzen. Žáků, kteří používají jinou metodu, bylo právě 25 %.

55

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE Jméno a příjmení autora:

Grygarová Klára

Instituce:

Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Název:

Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol

Počet stran:

65

Počet stran příloh:

11

Studijní program:

Ošetřovatelství

Studijní obor:

Všeobecná sestra

Vedoucí práce:

doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D.

Rok:

2014

Klíčová slova:

péče o chrup, dentální hygiena, zdravotnický asistent, preventivní stomatologie, střední zdravotnické školy

Souhrn: Bakalářská práce je zaměřena na péči o chrup z pohledu žáků středních zdravotnických škol. První část se zabývá hlavními způsoby prevence ve stomatologii, základní anatomií a fyziologií dentice a parodontu a je teoretickým východiskem pro empirickou část. Vzorkem průzkumného šetření jsou žáci třetích a čtvrtých ročníků středoškolského studijního oboru Zdravotnický asistent. Tato práce zjišťuje informovanost těchto žáků v problematice péče o chrup a způsob realizování péče žáky v domácím prostředí. Z bakalářské práce vyplývá, že většina žáků nezná parametry vhodného zubního kartáčku a více než polovina žáků není správně informována o vhodném výběru metody čištění chrupu.

56

Bibliographic identification Author:

Grygarová Klára

Institution:

Masaryk University Faculty of Medicine Department of Nursing

Title:

Dental care of pupils at secondary medical schools

Count of pages:

65

Count of attached pages:

11

Degree programme:

Nursing

Field of study:

General Nurse

Supervisor:

doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D.

Year:

2014

Keywords:

dental care, dental hygiene, medical assistant, preventive dentistry, secondary medical schools

Summary: This Bachelor thesis focused on dental care from perspective of pupils of secondary medical schools. First part deals with the main ways of prevention in stomatology, basic anatomy and physiology of dentition and periodontium and it is theoretical basis for the empirical part. Centre of exploratory investigation are pupils of third and fourth grades of medical assistant field. This thesis finds out knowledge of pupils in dental care and manner, how it is implemented into the home care by pupils. The thesis shows, that most pupils do not know parameters of suitable toothbrush and more than half of pupils are not adequately informed about the selection suitable method for cleaning teeth.

57

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ 1. ŠEDÝ, J., FOLTÁN, R. Klinická anatomie zubů a čelistí. 1. vydání. Praha : Triton, 2009. 175 s. ISBN 978-80-7387-312-7. 2. MERGLOVÁ, V., aj. Stomatologie pro studující bakalářských oborů lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2000. 91 s. ISBN 80-246-0094-3. 3. WEBER, T. Memorix zubního lékařství. [překl.] Jan Stuchlík. 1. vydání. Praha : Avicenum, 2003. 430 s. IBN 80-247-1017-X. 4. Department od histology and embryology. Fakulty of medicine − Masaryk University [online]. [citováno 6. března 2014]. Dostupné z: . 5. Department of histology and embryology. Fakulta of medicine − Masaryk University [online]. [citováno 20. duben 2014]. Dostupné z: . 6. Předmětová komise biologie a chemie. Gymnázium Ivana Olbrachty Semily [online]. [citováno 14. února 2014]. Obrázek anatomie zubu. Dostupné z: . 7. DOSTÁLOVÁ, T., SEYDLOVÁ, M., aj. Stomatologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 193 s. ISBN 978-80-247-2700-4. 8. STAROSTA, M., ADÁMKOVÁ, H. Repetitorium Parodontologie. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 42 s. ISBN 80-244-0574-1. 9. MAZÁNEK, J., aj. Stomatologie: minimum pro praxi. 1. vydání. Praha : Triton, 1992. 163 s. ISBN 80-7254-032-7. 10. KILLIAN, J., aj. Prevence ve stomatologii. 2. vydání. Praha : Karolinum, 1999. 239 s. ISBN 8072620223. 11. WOTKE, J. Patologie orofaciální oblasti. 1. vydání. Praha : Grada, 2001. 335 s. ISBN 80-7169-975-6. 12. Dental summit na veletrhu pragodent [video]. Metropol [online]. 14. října 2011 [citováno 10. března 2014]. Dostupné z: . 13. FEŘTEK, T. Evangelium podle Sedelmayera. Reflex [online]. leden 2002, č. 2. [citováno 4. února 2014]. Dostupné z: . 58

14. KORÁBEK, L. Každý může mít zdravé a krásné zuby. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 72 s. ISBN 80-7169-164-X. 15. JIRKŮ, E. Hygiena dutiny ústní jako prevence zubního kazu u dětí. Sestra. duben 2013, č. 4, s. 40-42. ISSN 1210-0404. 16. WOLF, H. F., HASEELL, T. M. Color Atlas of Dental Hygiene: Periodontology. 1st. edition. Stuttgart : Thieme, 2006. s. 226-227. 339 s. ISBN 3-13-141761-7. 17. KOTASOVÁ, N. Klasické zubní kartáčky. Dental zone [online]. 8. ledna 2013 [citováno 4. února 2014]. Dostupné z: . 18. KRAJÁKOVÁ, D. Prevence: Správné čištění zubů. Diplomovaná dentální hygienistka Bc. Dita Krajáková Dis [online]. [citováno 4. února 2014]. Dostupné z . 19. MONDOK, D. Kartáček ideál aneb jaký zubní kartáček je vlastně nejlepší? StomaTip [online]. 23. listopadu 2005 [citováno 4. února 2014]. Dostupné z: . 20. PROCHÁZKOVÁ, K. Dentální hygiena [online]. 2009 [citováno 18. října 2013]. Dostupné z: . 21. Pomůcky ústní hygieny. Společnost preventivní stomatologie [online]. 2014 [citováno 6. března 2014]. Dostupné z: . 22. DLOUHÁ, M. Dentální hygiena: instruktáž, výběr pomůcek a metody čištění. Sestra [online]. 12. ledna 2011 [citováno 2. února 2014]. Dostupné z: . 23. ŠKRDLANT, J. Zubní kartáček: Jak poznat ten správný kartáček. Studio 32 [online]. 24. března 2012 [citováno 7. října 2013]. Dostupné z: . 24. ŠKRDLANT, J. Elektrické zubní kartáčky pod drobnohledem. Studio 32 [online]. 10. října 2011 [citováno 3. února 2012]. Dostupné z: . 25. ŠULTA, J. Volně prodejné prostředky na bělení zubů. Nechci kazy cz [online]. 19. listopadu 2010 [citováno 3. března 2014]. Dostupné .

z:

59

26. GOJIŠOVÁ, E. Estetická stomatologie. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 138 s. ISBN 8071691917. 27. KELLEHER, M. Bělení zubů. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2008. 125 s. ISBN 978-80-8679-05-2. 28. VURM, V. Ošetřovatelství ve stomatologii. 1. vydání. Praha : MANUS, 2005. 82 s. ISBN 80-86571-08-4. 29. KLEVETOVÁ, D. Orální zdraví ve stáří. Sestra. duben 2013, s. 43-44, č. 4. ISSN 1210-0404. 30. BOTTICELLI, TONI, A. Dentální hygiena: Teorie a praxe. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. 216 s. ISBN 80-903181-1-8. 31. VAŠÍČKOVÁ, P. Vliv stravy na kazivost zubů s hodnocením indexu KPE v okrese Blansko : diplomová práce [online]. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2009. [citováno 22. dubna 2014]. 120 s., s. 37-52., 21 s. příl. Vedoucí práce Vladimír Vurm. Dostupné z: . 32. MONDOK, D. Ústa jako popelník. StomaTip [online]. 5. září 2003 [citováno 18. dubna 2014]. Dostupné z: . 33. ODVODY, Z. Kouření a jeho vliv na dutinu ústní. Dentforum [online]. 7. dubna 2012 [citováno 18. dubna 2014]. Dostupné z: . 34. STRUNECKÁ, A. Vliv nadměrného příjmu fluoridů na lidský mozek. Myslete vlastní hlavou [online]. 27. dubna 2013 [citováno 7. února 2014]. Dostupné z: . 35. STRUNECKÁ, A., PATOČKA, J. Nové poznatky o toxických účincích fluoru a hliníku. Myslete vlastní hlavou [online]. 17. ledna 2012 [citováno 7. února 2014]. Dostupné z: . 36. MZ ČR. Vyhláška č. 70/2012 Sb.: o preventivních prohlídkách. Poslanecká sněmovna parlamentu ČR [online]. 29. února 2012 [citováno 18. dubna 2014]. Dostupné z: . 60

37. SMOLÍKOVÁ, L. Opravdu musím k dentální hygienistce? Nazuby.cz [online]. 22. srpna 2011 [citováno 20. února 2014]. Dostupné z: . 38. MŠMT ČR. Učební dokumenty : 53-41-M/007 Zdravotnický asistent. SZŠ Tábor [online]. 17. prosince 2003 [citováno 20. dubna 2014]. Dostupné z: . 39. SLEZÁKOVÁ, L., aj. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty IV: Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 213 s. ISBN 978-80-247-2506-2. 40. PŘASLICOVÁ, I. Péče o zuby a zubní náhrady u seniorů : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, katedra ošetřovatelství, 2012. 127 s., s. 66, 3 s. příl. Vedoucí práce Miroslava Kyasová. 41. MAKAN, V. How to floss like a Boss. Dentist@330: helping you smile [online]. 17. dubna 2014 [citováno 20. dubna 2014]. Dostupné z: . 42. Klínovité defekty. nechci kazy cz [online]. 6. července 2012 [citováno 20. dubna 2014]. Obrázek klínovitých defektů. Dostupné z: . 43. Prostředky pro děti. Sadent dentální centrum s.r.o. [online]. [citováno 20. dubna 2014]. Obrázek indikace zubního plaku. Dostupné z: . 44. IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. 96 s. ISBN 8024409925.

61

SEZNAM ZKRATEK č.

číslo

rel. č.

relativní četnost

abs. č.

absolutní četnost

ZK

zubní kaz

např.

například

ČR

Česká republika

SZŠ

střední zdravotnická škola

VOŠZ

Vyšší odborná škola zdravotnická

MZ

Ministerstvo zdravotnictví

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

tzv.

takzvaný

s.

strana

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Stavba zubu _______________________________________________ 7

62

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Zastoupení respondentů dle středních škol__________________________ 26 Graf 2: Zdroje získaných informací _____________________________________ 27 Graf 3: Dostatečnost informací ve výuce _________________________________ 28 Graf 4: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky __________________________ 29 Graf 5: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup _____________________________ 30 Graf 6: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků ____________________ 31 Graf 7: Definice parodontózy __________________________________________ 32 Graf 8: Výskyt krvácení dásní _________________________________________ 33 Graf 9: Délka čištění chrupu ___________________________________________ 34 Graf 10: Frekvence čištění chrupu ______________________________________ 35 Graf 11: Návštěva dentální hygienistky __________________________________ 36 Graf 12: Získané body________________________________________________ 39 Graf 13: Pomůcky používané k dentální hygieně ___________________________ 40 Graf 14: Získané body za výběr vhodného kartáčku ________________________ 43 Graf 15: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní _________________________ 44 Graf 16: Nejvhodnější technika čištění chrupu _____________________________ 45 Graf 17: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky _____ 46 Graf 18: používané metody čištění chrupu ________________________________ 47 Graf 19: Míra ovlivnění zájmu o problematiku po vyplnění dotazníků __________ 48

63

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Zastoupení respondentů dle středních škol _______________________ 26 Tabulka 2: Zdroje získaných informací __________________________________ 27 Tabulka 3: Péče o chrup ve výuce_______________________________________ 28 Tabulka 4: Dostatečnost informací ve výuce ______________________________ 28 Tabulka 5: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky _______________________ 29 Tabulka 6: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup __________________________ 30 Tabulka 7: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků _________________ 31 Tabulka 8: Definice parodontózy _______________________________________ 32 Tabulka 9: Krvácení dásní ____________________________________________ 33 Tabulka 10: Délka čištění chrupu _______________________________________ 34 Tabulka 11: Frekvence čištění chrupu ___________________________________ 35 Tabulka 12: Návštěva dentální hygienistky _______________________________ 36 Tabulka 13: Edukace jiné osoby v oblasti péče o chrup ______________________ 37 Tabulka 14: Výčet způsobů prevence proti zubnímu kazu ____________________ 38 Tabulka 15: Prevence zubního kazu - získané body _________________________ 38 Tabulka 16: Doba první stomatologické prohlídky _________________________ 39 Tabulka 17: Používané pomůcky k dentální hygieně ________________________ 40 Tabulka 18: Vlastnosti manuálního kartáčku ______________________________ 42 Tabulka 19: Parametry vhodného kartáčku________________________________ 43 Tabulka 20: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní ______________________ 43 Tabulka 21: Používání stejného kartáčku _________________________________ 44 Tabulka 22: Nejvhodnější technika čištění chrupu __________________________ 45 Tabulka 23: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky __ 46 Tabulka 24: Používané techniky čištění chrupu ____________________________ 47 Tabulka 25: Používání stejné techniky čištění _____________________________ 48 Tabulka 26: Míra ovlivnění zájmu o problematiku__________________________ 48

64

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Vzor dotazníku _____________________________________________ 66 Příloha 3: Žádost o sběr dat - SZŠ a VOŠZ Zlín ___________________________ 70 Příloha 4: Žádost o sběr dat - SZŠ Šumperk _______________________________ 71 Příloha 5: Žádost o sběr dat - SZŠ Jaselská _______________________________ 72 Příloha 6: Metoda smyčky ____________________________________________ 74 Příloha 7: Zakončení jednotlivých vláken_________________________________ 74 Příloha 8: Metoda cívky ______________________________________________ 75 Příloha 9: Klínovité defekty ___________________________________________ 75 Příloha 10: Znázornění plaku pomocí indikátoru plaku ______________________ 75 Příloha 11: Výňatek učebních dokumentů ________________________________ 76

65

Příloha 1: Vzor dotazníku

Příloha 2: Žádost o sběr dat - SZŠ a VOŠZ Zlín

Příloha 3: Žádost o sběr dat - SZŠ Šumperk

Příloha 4: Žádost o sběr dat - SZŠ Jaselská

Příloha 5: Metoda smyčky [14]

Příloha 6: Zakončení jednotlivých vláken [14]

Příloha 7: Metoda cívky [41]

Příloha 8: Klínovité defekty [42]

Příloha 9: Znázornění plaku pomocí indikátoru plaku [43]

Příloha 10: Výňatek učebních dokumentů [38]