MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta Sportovních Studií Katedra pedagogiky sportu
Představy pedagoga volného času o jeho možnostech ovlivnění volného času Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce :
Vypracoval:
Mgr. Eva Valkounová
Lorenc Jiří ASAK - ZE3
Brno, 2016
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
.................................................
Děkuji vedoucí práce Mgr. Evě Valkounové za cenné rady a připomínky k obsahu mé práce.
..................................................
Obsah Úvod ............................................................................................................ 6 1 Osobnost pedagoga volného času ............................................................ 7 1.1 Psychologické pojetí osobnosti pedagoga volného času ................... 7 2 Volný čas ................................................................................................ 10 2.1 Volný čas dětí, mládeže a dospělých .............................................. 11 2.2 Funkce volného času ....................................................................... 12 2.3 Ovlivňování volného času ............................................................... 13 3 Kvalifikace a možnosti vzdělávání pedagoga volného času .................. 15 3.1 Předpoklady a požadavky na pedagoga volného času .................... 16 4 Praxe a možnosti uplatnění pedagogů volného času .............................. 19 4.1 Zařízení pro výchovu mimo vyučování .......................................... 19 4.1.1 Instituce při školách ................................................................. 20 4.1.2 Střediska pro volný čas dětí a mládeže .................................... 21 5 Sportovní příprava a vzdělání pedagoga volného času .......................... 23 5.1 Sport a člověk .................................................................................. 23 5.2 Pedagogika sportu ........................................................................... 23 5.2.1 Pedagogická činnost sportovního pedagoga, trenéra ............... 25 6 Cíl výzkumu, výzkumné otázky a úkoly ................................................ 28 7 Metodika výzkumu ................................................................................. 29 7.1 Výzkumný vzorek ........................................................................... 29 8 Interpretace výsledků ............................................................................. 30 9 Diskuze ................................................................................................... 40 10 Závěr ..................................................................................................... 42 11 Seznam zkratek .................................................................................... 43
12 Seznam tabulek .................................................................................... 43 13 Seznam použitých zdrojů ..................................................................... 44 Příloha 1 ...................................................................................................... 6 Resumé ........................................................................................................ 9
Úvod Pro svoji práci jsem si vybral téma Představy pedagoga volného času o jeho možnostech ovlivnění volného času. Myslím, že v dnešní době je toto téma velice ožehavé, zvláště pak zaměření tohoto tématu na děti. Pravda je, že toto téma je aktuální pořád, nicméně je důležité podotknout, že se také stále vyvíjí. Pedagogika jako taková, zůstává stejná nebo velice podobná, ale pedagogika volného času, jde stále vpřed. Je to hlavně z toho důvodu, že se stále rozvíjejí volnočasové aktivity a čím dál více se specializují, proto pedagog volného času musí zůstat v obraze, aby mohl zaujmout něčím novým. Je to jedno z nejdůležitějších odvětví samotné pedagogiky, protože dává užitečné poznatky, které se týkají nás všech, a proto cílem práce je ukázat pedagoga volného času v reálném světle pro potencionální uchazeče a stanovit jeho počínání ve společnosti. V teoretické části se zabýváme osobnostními předpoklady pedagoga, tj. jaký má pedagog být a jak má vystupovat. Dále řešíme volný čas, který je vymezen a specifikován. V následující kapitole uvádíme možnosti jak vzdělávání, tak pozdější práce v oboru pedagogika volného času. Práce je odevzdávána na Fakultě sportovních studií, a proto uvedeme propojení pedagogiky a sportu pro trenéry a sportovní pedagogy. V empirické části se budeme dotazovat studentů pedagogické školy na spokojenost s oborem pedagogika volného času a jeho uplatněním. K tomuto cíli použijeme nestandardizovaný dotazník Pedagog volného času (příloha 1) vytvořený mnou pro tento výzkum. Výsledky následně zhodnotíme a vyvodíme závěry. Práce je určena především lidem, kteří chtějí obohatit svoje pedagogické poznatky a zároveň uvažují o studiu pedagogiky volného času.
6
1 Osobnost pedagoga volného času V této úvodní kapitole přiblížíme osobnost pedagoga volného času, jak ho definuje literatura, jaká je jeho náplň práce a co je jeho posláním. Na termín osobnost existuje velice dlouhá řada definic. Tyto definice vymezují termín osobnost z různých pohledů a hledisek. Osobnost je jedna z nejsložitějších existencí ve vesmíru (Smékal, 2002). Z toho je patrné, že vybrat tu pravou definici, je téměř nemožné, protože každá pohlíží na danou problematiku trochu jinak. Pro naše účely nám postačí jedna z prvních definic, kterou vytvořil G. Allport (1961), podle něj je osobnost dynamické uspořádání těch psychofyzických systémů jednotlivce, které určují jeho jedinečné přizpůsobování se prostředí. „Pedagog volného času a vychovatel jsou pedagogičtí pracovníci, jelikož vykonávají přímou výchovně-vzdělávací činnost" (Hájek, Hofbauer, & Pávková, 2008, p. 69). To lze považovat za základní definici pedagoga volného času, protože přímo vymezuje základní úkol pedagoga volného času. Ačkoli úkol pedagoga volného času je více než jasný, v dnešní konzumní době může ztrácet význam. Většina populace dává velký prostor alternativnímu trávení volného času, často bez potřeby jakéhokoliv vedení. Proto by měl pedagog volného času znát moderní trendy výchovy a vzdělávání, které může aplikovat do své činnosti. Dále by se také měl věnovat sebevýchově a pracovat na svém zevnějšku. V definicích o osobnosti je značná část věnovaná termínu individualita, což značí, že každý jsme v řešení situací jedineční.
1.1 Psychologické pojetí osobnosti pedagoga volného času Jak už bylo řečeno, každá osobnost je jedinečná, ale přesto podle rysů, lze vymezit určité typy. Pedagog je člověk, který se stává kamarádem, kterého se nebojíme oslovit, kterému důvěřujeme a jsme ochotni ho následovat (Němec et al., 2002). Z toho plyne, že pedagog by měl umět vystupovat před dětmi a chovat se odlišně k nim a k jejich rodičům. Je to důležité proto, aby navázal bližší spojení a získal důvěru dětí, zároveň však respekt a uznání rodičů. Dobrý organizátor nebo také dobrý "uvaděč" her by měl být obdařen řadou lidských vlastností, schopností
7
a dovedností, které jsou velice podobné vlastnostem dobrého pedagoga (Němec et al., 2002). Soubor osobnosti lze rozdělit na tři základní složky, a to temperament, charakter a schopnosti (Vážanský, 2001). Temperament je soubor psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka (Capirgaloglu, 2013). Znatelný je zvláště při projevu citů, intenzitě citů, jejich množství a rychlosti střídání citů a v neposlední řadě projevování navenek. Je vrozený, ale lze ho v průběhu života ovlivnit charakterem. Nelze ho však úplně změnit, pouze usměrnit. Temperament je vlastně forma osobnosti, která je vyplněna konkrétními vlastnostmi (charakterem). Neexistuje pouze jeden z typů temperamentu, vždy se zkoumají rozhraní minimálně dvou typů. Nejstarší a dodnes nejvíce používanou typologií temperamentu je Hippokratova typologie, která rozčleňuje jednotlivé typy podle převládající tekutiny v těle na čtyři základní. Tuto typologii později zdokonalil například Galénos, Pavlov či Eysenck. Cholerik - dráždivý, impulzivní, vzteklý, snadno se rozhněvá, ale zpravidla rychle se uklidní, pořádkumilovný, neústupný. Sangvinik - čilý, veselý, společenský, nestálý, bezstarostný, plný nadějí, žije pro daný okamžik, nemyslí na budoucnost. Flegmatik - klidný až lhostejný, netečný, pomalý ale spolehlivý, má sklon k nečinnosti, rozvážný, stálý, snášenlivý, přemýšlivý. Melancholik - převládá smutná nálada, je pomalý, s menším množstvím citových projevů, jeho city jsou hluboké a trvalé, bere vše velmi vážně, vždy nachází nějaké důvody k znepokojení, vztahuje nepříjemné věci ke své osobě. „Charakter je specifickou soustavou, které se projevují ve skutcích, jednání a chování člověka, vztahem k sobě samému i druhým lidem a hodnotám samotným" (Spousta, 1994, pp. 132-133). Charakter není vrozený. Získává se během života výchovou, sebevýchovou a dalšími společenskými vlivy. Je hlavní řídící složkou osobnosti. Společně s temperamentem tvoří lidskou povahu. Temperament tvoří formu a charakter jeho obsah. Společně utváří povahové vlastnosti člověka. Ty můžou být obecné, nebo individuální.
8
Schopnosti jsou výkonové vlastnosti, protože podmiňují úspěšné vykonání činnosti (Capirgaloglu, 2013). Nejsou vrozené, ale mají vrozený základ a to vlohy. Pokud na vlohu působíme, rozvine se v schopnost. Pokud ne, může vloha zakrnět. V našem zájmu je vlohy rozvíjet, a proto bychom měli zkoušet rozmanité činnosti. Patří sem například senzomotorické schopnosti, kreativita nebo inteligence. Inteligence je z větší části vrozená, obecná schopnost, která se rozvíjí až do konce našeho života. Inteligence má několik oblastí, podle kterých ji můžeme rozdělit. Nejdůležitější inteligencí je jazyková (verbální) inteligence, která zahrnuje především vyjadřovací schopnosti, které jsou pro práci pedagoga nezbytné. Další nezbytnou schopností je sociální inteligence, která nám umožňuje jednat s lidmi. Dalšími druhy inteligence jsou emoční, numerická, hudební a prostorově orientační (Capirgaloglu, 2013). Nikde nenajdete kompletní seznam vlastností, které by měl pedagog volného času mít, protože existují různá hlediska a pohledy na osobnost pedagoga volného času. V žádné jiné profesi zřejmě nehrají charakteristiky osobnosti takovou důležitou roli jako u pedagoga. Stanovují se požadavky na žádoucí rysy osobnosti. Zkoumá se, jaký vliv mají na kvalitu, efektivnost a výsledky edukačních procesů (Průcha, 2005).
9
2 Volný čas Pro každého z nás může volný čas znamenat jiný přísun pocitů. U většiny z nás vyvolává slovní spojení volný čas pozitivní myšlenky na odpočinek, rekreaci či reprodukci sil. Pro někoho však mohou tato slova znamenat pocit strádání a smutku. To se děje zpravidla u lidí, kteří mají volného času málo, nebo mnoho a neví co si s ním počít. Z volného času se stalo odvětví, které se využívá jak pro výchovnou a vzdělávací činnost, tak i komerčně (Pávková et al., 2002). Najde se i pár lidí, kteří volný čas mají, ale neví, jak správně a účelně ho využít, protože se sami nedokáží orientovat v nabídkách a možnostech (Hofbauer, 2004). Definic volného času je celá řada, každá však pohlíží na volný čas z jiného úhlu pohledu. Volný čas můžeme chápat jako opak doby nutné práce a povinností a také doby nutné k reprodukci sil (Průcha, Walterová, & Mareš, 2001). Tato definice podává volný čas pasivně tak, jak ho známe a chceme, aby takový byl. Doba po skončení pracovní doby, čas kdy přijdu ze školy domů a budu si dělat, co chci, ale třeba taky nic. Pávková et al. (2002) uvádí volný čas jako aktivní složku života. Podle ní je volný čas doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybírat, které máme rádi a děláme je dobrovolně a člověk při nich cítí pocit uspokojení a uvolnění. „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplívají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život" (Hofbauer, 2004, p. 13). Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností - to je tzv. zbytková, reziduální teorie volného času rozšířená zejména v německé literatuře (Hofbauer, 2004). Touto definicí Hofbauer ukazuje volný čas jako něco, co se děje, když nic neděláme. Tento pohled je trochu skeptický a slouží spíše k teoretickým účelům, protože neukazuje volný čas jako dobu, která patří nám, ale jako čas a dobu po splnění povinností. Nicméně poslední definice, nám tuto perspektivu volného času ukazuje a vymezuje dobu, která platí pro volný čas. Čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která zůstane z jednoho celého dne, když odečteme čas věnovaný práci, péči o rodinu a domácnost a péči o vlastní fyzické potřeby včetně spánku (Průcha, Walterová, & Mareš, 1995).
10
Toto vše se zabývá volným časem z hlediska doby. Existují však i definice, které vytyčují obsah volného času. Je to čas, v kterém má člověk svobodnou vůli a dělá činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek a také obnovují nebo rozvíjejí jeho schopnosti (Němec et al., 2002). „Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, případně pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu" (Němec et al., 2002, p. 17). „Volný čas nemá jen dimenzi člověka - jednotlivce. Má také dimenzi sociální. Mnoho činností člověka ve volném čase má společenský význam a dosah, člověk je koná ve skupinách, organizacích s povědomím nějakých sociálních vazeb. A nejen to. Při mnoha činnostech člověk překračuje sám sebe, svou aktivitou vytváří a spoluvytváří hodnoty a zároveň celá sociální sféra také významně jeho činnost podmiňuje" (Bakalář, 1978, p. 65-66).
2.1 Volný čas dětí, mládeže a dospělých V předešlé kapitole jsme se zabývali obecnou definicí volného času. V následující podkapitole provedeme podrobnější rozdělení z hlediska volného času dětí a dospělých. Dospělý člověk ve volném čase obecně dělá vše, co pro sebe nebo ostatní potřebuje. Do volného času dospělých nepatří čas, který je strávený v práci a čas, ve kterém musí být splněny aktivity mimopracovní, které daný jedinec ale vykonat musí (Urbánek, 2002). Dítě však má daleko přesnější podmínky pro volný čas. Pávková (2002) uvádí, že do volného času mládeže nepatří školní povinnosti včetně těch domácích, biologické potřeby jako hygiena spánek a jídlo, základní péče o zevnějšek, rodinné povinnosti, uložené vzdělávání a další časové ztráty. Dodává také, že specifickou zvláštností volného času dětí a mládeže je to, že z výchovných důvodů je žádoucí jeho pedagogické ovlivňování a nabízené činnosti musí být pestré, přitažlivé a dobrovolné, čímž se shoduje i s dalšími autory. Například Němec (2002, p. 17) uvádí „Děti nemají dost zkušeností a poznatků, aby se správně orientovaly v různých oblastech zájmové činnosti, potřebují citlivé a nenásilné vedení a vhodně motivovanou pestrou nabídku činností, z nichž si dobrovolně vyberou." 11
Výchovu ve volném čase jen těžko zabezpečí pouze rodina. Dle Pávkové (2002) rodina nemůže uspokojit potřebu dětí a zejména dospívajících sdružovat se ve skupinách vrstevníků. Rodiče mají mnoho příležitostí, kdy mohou se svým dítětem prožít hezké chvíle, ale většinou to nějakým způsobem promarní. Ať už nákupem, cestou domů nebo kvůli jiným povinnostem (Warner, 2004). Lidé zahrnutí svou prací většinou upřednostňují před rodinným životem kariéru v zaměstnání, kdy na volný čas, na partnera ani na rodinu mnoho času nezbývá. Je to způsobeno i tím, že lidé rodiči chtějí být, ale nejdříve pracují na vybudování lepší životní úrovně a na jistotě, že bude dítě dobře zabezpečeno. To je ale nebezpečné, jelikož může vzniknout workoholismus1(Hofbauer, 2004).
2.2 Funkce volného času Z předchozí kapitoly jsme zjistili, co je to volný čas a co do něj patří. V této kapitole přiblížíme funkce volného času. „Jako hlavní funkce volného času se uvádějí: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace duševních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury)" (Hofbauer, 2004, p. 13). Byly také vymezeny funkce a možnosti volného času. Za základní z nich se považují (Hofbauer, 2004, pp. 14-15):
rekreaci (zotavení a uvolnění)
kompenzaci (odstraňování zklamání a frustrací)
výchovu a další vzdělávání (učení o svobodě a ve svobodě, sociální učení)
kontemplaci (hledání smyslu života a jeho duchovní výstavba)
participaci (podílení se, účast na vývoji společnosti)
integraci (stabilizace života rodiny a vrůstání do společenských organismů)
enkulturaci (kulturní rozvoj sebe samých, tvořivé vyjádření prostřednictvím umění, sportu, technických a dalších činností).
Obecně by se dalo říci, že člověk by ve volném čase měl naplňovat svoje potřeby a odbourávat nepříjemné pocity navozující stres. Postupovat v plnění potřeb můžeme různě. Inspiraci však můžeme nalézt například v Maslowě 1
Workoholismus je chorobná závislost na práci a výkonu.
12
pyramidě potřeb. Psycholog Abraham Maslow je nositelem hierarchického uspořádání potřeb (Capirgaloglu, 2013). V této pyramidě postupujeme od spodních pater do vyšších. V pyramidě potřeb je dáno, že pokud nebudou naplněny potřeby ve spodních patrech, nemohou být naplněny ani ty ve vyšších. Například pokud se člověk nebude cítit v bezpečí (druhé patro), nemůže být naplněno patro třetí – láska a sounáležitost. Volný čas se řadí do patra s názvem seberealizace (nejvyšší patro). To znamená, že pokud dítě nebude mít zajištěna všechna patra nižší – fyziologické potřeby, bezpečí, láska a sounáležitost a uznání a sebeúcta – nemůže se plně věnovat aktivitám ve volném čase - tedy seberealizaci.
2.3 Ovlivňování volného času Volný čas a obzvláště volný čas dětí a mládeže je velmi důležitý a jak už jsme uvedli v předchozích kapitolách, často potřebuje pedagogické vedení. „Míra ovlivňování volného času závisí na věku dětí, jejich mentální i sociální vyspělosti i na charakteru rodinné výchovy" (Pávková et al., 2002, p. 14). Jsou zde ale faktory, které ovlivňují náš volný čas automaticky. Rozdělíme je na vnitřní a vnější. Autoři Pávková, (2008); Veselá, (1999); Spousta, (1996); Janiš (2009) se shodují, že k vnitřním faktorům patří:
vlastnosti osobnosti: schopnosti, vlohy, předpoklady pro určitou činnost, potřeby, motivace, zájmy a nadání dětí, temperament, charakter
zdravotní stav: nemoc a zdravotní handicap omezují do jisté míry výběr i možnosti trávení volného času, se zdravotním stavem souvisí i duševní kondice - únava, vyčerpání či stres
věk: patří k nejdůležitějším faktorům, které ovlivňují náplň volného času
pohlaví: i přes stále se stírající rozdíly mezi pohlavími, existují oblasti, kde dominují chlapci a jiné, kde dívky
vlastní aktivita jedince.
K vnějším faktorům působícím záměrně i nezáměrně na volný čas patří (Janiš, 2009, pp. 18-21):
prostředí – venkovské, městské, velkoměstské
13
rodina – výchova rodičů, životní styl, vzdělání, zdraví, postoj k práci
vrstevnické skupiny – primární a sekundární
média – tisk, rozhlas, televize, internet.
„Na volný čas obecně v současné době působí bohužel i mnoho negativních faktorů. Jsou to demografické změny – snižuje se natalita, populace stárne, přibývá důchodců, dochází ke stále častější migraci, urbanizaci mající za následek anonymitu, odtažitost, a časté patologické jevy" (Hofbauer, 2004, p. 32). Dále pak zhoršující se situace u části dospělé populace, kdy roste životní nejistota. V důsledku toho klesá schopnost pokrýt finanční náročnost. To se promítá v životech rodin i do volného času jejich dětí. Zvyšující se nezaměstnanost vyvolává zredukování rodinných výdajů, nákladů na nákup knih, časopisů a novin, menší účast na kulturních aktivitách, vzdělávacích exkurzích, což se pak musí zákonitě odrazit v nižší úrovni vzdělání. Hofbauer (2004) dále dodává, že ve volném čase se odráží vlivy i důsledky vývoje společnosti a může se stát zdrojem nicnedělání, zahálky, životní nudy mnohdy i nežádoucím jednáním vůči jiným, sobě či majetku. Volný čas podle Charty výchovy volného času: (in Pávková et al., 1999, p. 32) „Volný čas (resp. rekreace a další činnosti ve volném čase prováděné) představuje specifickou oblast lidského života, přinášející člověku zvláštní prospěch: radost ze svobody, prostor pro tvořivost, uspokojení, radost, potěšení a štěstí. Poskytuje příležitost pro širokou škálu možností sebevyjádření a činností, které v sobě zahrnují prvky tělesné, duševní, sociální, umělecké i duchovní. Volný čas podporuje celkové zdraví a pohodu. Volný čas je základním lidským právem, nikomu nesmí být upírán".
14
3 Kvalifikace a možnosti vzdělávání pedagoga volného času Od padesátých let se objevují skutečnosti, které potvrdily nutnost mít specializované pracovníky tj. pedagogy volného času (Pávková et al, 2002). „Vyžádal si to růst významu volného času, rostoucí různorodost a náročnost jeho aktivit a uplatněných metod, vznik nových zařízení, netradiční postupy k dětem a mládeži" (Pávková et al, 2002, p. 155). V dnešní době lze za pedagoga volného času považovat kteréhokoliv člověka, který pracuje s dětmi popř. dospělými ve volném čase. Je zřejmé, že v současné době mají pedagogičtí pracovníci, kteří se rozhodli pracovat s dětmi a mládeží v oblasti volného času, mnohem rozmanitější nabídku konkrétních pracovních příležitostí než v letech minulých (Němec et al, 2002). Když přihlédneme, že tento výrok je už 14 let starý, platí jeho význam několikrát více. Dynamičnost a různorodost volného času, odlišnosti historického vývoje i aktuální situace jednotlivých zemí umožnily vznik četných variant těchto pracovníků (Pávková et al, 2002). Důležité je si uvědomit, že profesionálních pedagogů volného času je a vždy bylo méně než dobrovolných pedagogů volného času, asistentů a lektorů. „Jedním z faktorů byl stupeň profesionalizace, který vykrystalizoval z hledání nových řešení v nových společenských podmínkách: dobrovolná, bezplatná činnost, externí práce na část úvazku, plná profesionalizace s celoživotní perspektivou v oboru" (Pávková et al, 2002, p. 156). Kvalifikaci v pedagogickém oboru lze získat několika způsoby (Pávková, 2003) - studiem na střední pedagogické škole, doplňujícím pedagogickým studiem na pedagogických fakultách vysokých škol nebo vysokoškolským studiem vychovatelství či učitelství. Zákon ustanovuje několik možností získání kvalifikace v oboru Pedagogika volného času (MŠMT, 2016). 1, Pedagog volného času, který vykonává komplexní přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci:
vysokoškolským vzděláním v oblasti pedagogických věd
vyšším odborným vzděláním v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením
15
středním vzděláním s maturitní zkouškou v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením.
2, Pedagog volného času, který vykonává dílčí přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci:
stejným vzděláním podle 1. odstavce
středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání.
3, Zaměstnanci, který je výkonným umělcem, výtvarným umělcem nebo který má odbornou kvalifikaci, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace pedagoga volného času pro aktivity zájmového vzdělávání.2
3.1 Předpoklady a požadavky na pedagoga volného času „Předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich další vzdělávání a kritérií upravuje zákon o pedagogických pracovnících" (Bělecký, Bláha et al., 2007, p. 19). Dále existují takzvané požadavky zákonné, kam patří například zdravotní způsobilost, bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům atd. Být dobrým pedagogem sebou nese ovšem spousty povinností, a proto jsou vypracovány požadavky na pedagogy, které se dělí do 4 oblastí (Hájek, Hofbauer, & Pávková, 2002, p. 66):
všeobecné: kulturní rozhled a všeobecné vzdělání, odborná pedagogicko-psychologická připravenost, osobnostní předpoklady
na osobnost: důvěryhodnost, pravdivost, aktivní naslouchání, úcta k jiným, nevysmívání se, nejlepší osobní výkon
na dovednosti života: flexibilita, komunikace, ohleduplnost, schopnost organizovat, empatie, trpělivost, úsilí, smysl pro humor, zodpovědnost
dále požadavky společné ke všem pomáhajícím profesím: schopnost empatie, komunikativnost, dovednosti verbální i neverbální komunikace, umění naslouchat, přiměřená míra
Podrobnější informace na webových stránkách Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. 2
16
dominantnosti, stabilita, nekonfliktnost, pozitivní ladění, optimismus, pozitivní vztah k dětem a zájem o ně. Dále se doporučují různé osobní programy, které pomáhají rozvíjet kvalitu pedagoga. Ze zaměření se na děti sem patří například (Muchová, 1992, p. 204):
vědomě pozorovat děti při hře, ve veřejných dopravních prostředcích apod.
zajímat se o učebnice a domácí úkoly dětí v rodinách přátel a známých
studovat další aprobaci
účastnit se vzdělávacích seminářů apod.
spolupracovat s organizacemi.
Bylo řečeno, že v žádné jiné profesi zřejmě nehrají charakteristiky osobnosti takovou roli. „Není náhoda, že mnozí učitelé jsou každodenním koloběhem po létech vyčerpáni, s pocitem rezignace, jiní zůstávají po celý život s bdělým srdcem a otevřenýma očima pro druhé, dokáží dodávat odvahu a povzbuzení…“(Muchová, 1992, p. 202). Pravým uvědoměním je to, že pedagogové by neměli brát svoje povolání jako zaměstnání ale jako poslání. Z toho plyne, že nejtěžším úkolem je pro každého pedagoga požadavek na sebe samého. Pedagog se musí vžít a dobře zahrát určité role, které jsou potřebné pro jeho práci (Vážanský, 2001, pp. 115-116): Diagnostik figuruje jako pozorovatel a dále vyhodnocuje potřeby a zájmy svých svěřenců, jejich úroveň a stupně rozvoje. Poradce je poskytovatelem informací sloužících k rozvoji a optimálního využívání volného času, pěstování správných návyků v režimu dne a odstraňováním vlivů, které působí destruktivně na hodnotu využívání volného času; zde je velmi důležitá empatie. Podněcovatel, jehož úkolem je podpora komplexně a individuálně rozvíjet jednotlivce na všech rovinách, napomáhání k uspokojování potřeb, osvojení si kladných mravních a charakterových vlastností, rozvíjení svého individua vloh a nadání. Strůjce napomáhá vyvolávat v druhých příjemné a stimulující stavy. Organizátor zajišťuje aktivity, při kterých jeho svěřenci obnovují vnitřní rozvahu, harmonii, poskytují příležitost k sebepoznání.
17
Koordinátor odpovídá za složení a samotný průběh trávení volného času.
18
4 Praxe a možnosti uplatnění pedagogů volného času Každý pedagog někde musí začít. Pobyt na pracovištích, na která nejpravděpodobněji
absolventi
sportovních
fakult
nastoupí,
může
být
pedagogickou a odbornou praxí, která usnadní proces přerodu studenta z role žáka do role pedagoga (Tilinger et al, 2009). Na praxi se dnes klade obrovský důraz ve všech povoláních. Zde mají výhodu ti, kteří studují učitelství, protože jak na střední škole tak i na vyšší odborné nebo vysoké škole, je praxe povinným vyučovacím předmětem. K praxi jako takové se přidávají i hospitační praxe, které představují kombinaci opakovaných kolektivních návštěv. „Cílem hospitační praxe v tělovýchově je seznámit studenty s různými formami tělovýchovného procesu na úrovni výkonnostního či vrcholového sportu spolkové tělovýchovy a tělovýchovných služeb" (Tilinger et al, 2009, p. 11). Jinými slovy se při hospitaci zaměřujeme na využití prostředků s počtem svěřenců, a jakým způsobem je hodina vedena (individuální přístup, skupinová výuka, interaktivní přístup, pasivní přístup apod.). Hospitační
praxe
je
strukturovaným
pozorováním
dané
jednotky.
Při
strukturovaném pozorování určujeme, jak a co budeme sledovat (Jansa et al, 2012). Důležitý je budoucí čas, protože všechny podklady musíme mít předem připraveny. „Tento systém vede k reálnějšímu zmapování a vyhodnocení pedagogické reality" (Jansa et al, 2012, p. 55). V tělesné výchově se používají především selektivní systémy, při kterých se sledují jen určité a předem vybrané charakteristiky (Svoboda, 2007). Odbornou (možná i oborovou) praxi můžeme chápat jako aktivity, které směřují ke zvládnutí klíčových kompetencí pedagoga - profesních činností, dovedností, návyků, osvojení si vzorců chování a jednání ve zvoleném oboru (Tilinger et al, 2009).
4.1 Zařízení pro výchovu mimo vyučování Jedná-li se o práci pedagoga volného času, ať už je to trenér, vedoucí ve středisku nebo lektor kroužku, vždy je k jeho práci zapotřebí určitá instituce nebo sdružení. Jsou to takzvaná výchovná zařízení, která jsou základní formou výchovy mimo školní docházku, výjimečně i o prázdninách (Pávková et al, 2002). Trávení volného času mladé generace bývá z pohledu dospělých spojen s relaxací a
19
odreagováním, avšak vedle těchto slov se stále více dostává na povrch spojení prevence proti kriminalitě (Němec et al, 2002). 4.1.1 Instituce při školách I pedagogové volného času mohou pracovat při základní škole. Ne však přímo jako vyučující v hodinách, ale jako vychovatelé ve školních družinách a klubech. Školní družina je pro děti prvního stupně a školní klub tu je pro stupeň druhý. Z praxe se ale uplatňuje pravidlo, že mladší děti mají ve družině přednost, protože kapacita některých školních družin není dostatečná pro všechny. V těchto dvou institucích navazuje činnost určitým způsobem na vzdělávací činnost základní školy (Pávková et al, 2002). Tato zařízení při školách mají předpoklady k pedagogickému ovlivňování volného času žáků pravidelně, neboť vychovatelé (Pávková et al, 2002, pp. 113114) :
jsou v každodenním styku s žáky;
mohou působit na většinu žáků bez ohledu na sociální postavení rodiny;
mohou pravidelně konzultovat s rodiči;
mají vhodnou kvalifikaci pro své výchovné působení v době mimo výuku;
spolupracují s vedení školy a ostatními pedagogy.
Školní kluby i družiny jsou součástí školy a plní stejné funkce, přesto však jsou mezi nimi rozdíly, které vyplívají z věkových odlišností žáků. Školní družina Ve školní družině dochází žáci před ale hlavně těsně po skončení školní výuky (Němec et al, 2002). Rozvrh činností, ať týdenní či denní, je sestaven tak, aby splňoval požadavky duševní hygieny (Pávková et al, 2002). Školní klub Vzdělávací program klubu může zahrnovat i několik škol. Docházka je čistě dobrovolná, protože děti jsou více samostatní a mají mnoho jiných aktivit mimo školu, nebo úkoly uložené rodiči (Pávková et al, 2002). Nabídka činností by proto měla být široká, aby si každý z dětí dokázal vybrat.
20
Mimo školní družinu a klub, může pedagog volného času pracovat i přímo v hodinách a to jako sociální nebo pedagogický asistent, který při vyučování pomáhá slabším žákům a stará se o ně i po vyučování (Němec et al, 2002). 4.1.2 Střediska pro volný čas dětí a mládeže Dle Pávkové et al (2002) jsou tato střediska vlastně stanicemi zájmových činností a zjednodušeně se jim říká domovy dětí a mládeže (dále jen DDM). Posláním těchto středisek je naplňování rekreační a výchovně-vzdělávací funkci pestrou zájmovou působností. „Činnosti DDM se rozlišují na pravidelnou zájmovou činnost (kroužek, soubor, klub, oddíl a kurz), zájmovou činnost příležitostnou (soutěže a turnaje, výlety, zájezdy, exkurze, divadelní představení), nabídku spontánních aktivit (otevřené dětské herny, sportoviště, dopravní hřiště) a prázdninovou táborovou činnost (o jarních, letních prázdninách)“ (Pávková et al, 1999, p. 128). Uplatňují se zde také výchovné preventivní systémy, které mají mládež obrnit proti negativním vlivům současného světa (Němec et al, 2002). Jedním z nejstarších preventivních systémů je systém Salesiánů, který pokračuje v odkazu Dona Bosca. Salesiánská centra obnovila činnost po roce 1989 a v dnešní době fungují po celé České republice jako volnočasová centra, která garantují odborné pedagogické vedení široké škály kroužků pro mnoho věkových kategorií. Existuje tu samozřejmě církevní křesťanský život, avšak jen pro ty, kteří ho zde vyhledávají (Němec et al, 2002). Volnočasových center je spousta. Mezi nimi vynikají a pomohou nám se zaměřením ta centra, která jsou specificky zaměřená na jednu oblast, například na sport. Domovy mládeže Tyto domovy mládeže jsou školskými zařízeními, která žákům zabezpečují stravování, ubytování a kvalifikované výchovné působení (Pávková et al, 2002). Náplň obsahové činnosti navazuje na vzdělávání na střední škole (Pávková et al, 2002). Internát nebo také domov mládeže je součástí střední školy nebo samostatnou organizací sloužící více školám. Mimo ubytování a stravování tyto domovy mládeže většinou nabízí i různé možnosti na ovlivňování volného času ať je to stůl na stolní tenis pro samostatné trávení volného času nebo například přednáška o výživě ve sportu pro kolektivní trávení volného času.
21
Organizované uplatnění pedagogů volného času Vedle všech těchto institucí, kde uplatnit svoje pedagogické vzdělání, existují samozřejmě další možnosti, jak využít potenciál pedagoga volného času. V dnešní době existuje mnoho organizací, které se podobají DDM, ale na rozdíl od nich nabízí kroužky jednak pro osoby a jednak pro instituce samotné. Ve své podstatě shromažďují tyto pedagogy volného času na základě poptávky po kroužcích. Tito lektoři nedochází do DDM, ale právě do škol, kde tato organizace působí, protože mnohdy tyto organizace nemají žádné osvojené prostory. V poslední řadě jsou zde i organizace dobrovolné, které shromažďují velké množství omladiny a stejně tak jako u všech jiných je zde potřeba pedagogického vedení. Avšak tyto organizace mají svoji strukturu a určitou hierarchii v členech a tudíž si většinou vychovávají své potencionální vedoucí sami. Děje se tak předáváním informací z generace na generaci.
22
5 Sportovní příprava a vzdělání pedagoga volného času Tato kapitola popisuje pedagoga volného času jako sportovního pedagoga neboli trenéra. Je záměrně zařazena nakonec teoretické části, protože je doplněním popisované problematiky ze sportovního hlediska. Jelikož je tato práce psána na Fakultě sportovních studií, považuji za příhodné teoretickou část o tuto kapitolu doplnit.
5.1 Sport a člověk „Sport je dnes úžasný fenomén rozšířený po celém světě napříč všemi věkovými kategoriemi" (Svoboda, 2008, p. 11). Je také vším možným - zábavou i povoláním, přináší potěšení i uspokojení, peníze i slávu, umožňuje vyniknutí, ale i velká zklamání. „Významný a zcela logický je požadavek na výchovné využití sportu především u mládeže; chceme, aby rozvoj osobností mladých lidí probíhal podle stejných principů ve všech životních sférách, a proto i ve sportu aplikujeme poznatky socialistické pedagogiky" (Svoboda, 1980, p. 5). Svoboda (1980) ve své publikaci dále uvedl, jak moc extrémní názory na výchovný význam sportu se u nás objevovaly. Nicméně s velkým rozmachem vědy a technologií na přelomu 20. století, který mimo jiné přispěl k profesionalizaci a přesnosti sportovního odvětví, se myšlenka odmítání sportu jako školy surovosti a hrubosti, egoismu a domýšlivosti téměř úplně vytratila. Sport je u nás činností dobrovolnou, ale nikoli soukromou (Svoboda, 1980). Každý ví, že tato věta je dnes více pravdou spíše v opačném významu. Samozřejmě že kolektivní hry zůstaly zájmem skupiny, ale čím dál více lidí si doma cvičí, protahuje se a podobně. A to bez žádných diváků ani přátel. A dále hodiny tělesné výchovy už dnes dávno nejsou tak populární jako ještě před několika lety a o dobrovolnosti některých dětí by se dalo silně pochybovat. U mládeže platí, že sport bez výchovného aspektu je neúplný, a proto je oprávněné prosazovat v tomto případě označení sportovní výchova (Svoboda, 1980).
5.2 Pedagogika sportu Mnoho lidí bere pedagogiku jako soubor zkušeností, potřebný nanejvýše pro učitele a vychovatele (Svoboda, 1980). Svoboda (1980) říká, že ve skutečnosti by
23
pedagogické poznatky měly tvořit součást všeobecného vzdělávání, protože téměř každý člověk se dříve nebo později dostává do sociální role vychovatele, přinejmenším svých vlastních dětí. Dalo by se tedy říci, že pedagogika sportu je takovou formou či základem pro sportovní výchovu. Podle původního konceptu Thomase Arnolda, který byl mimo jiné ředitel ragbyové školy v 19. století, vycházel sport jako sám o sobě výchovný díky pravidlům a řádům (Svoboda, 2008). Později však Pierre de Coubertin pochopil složitost pěstování sportovních činností a vyslovil potřebu usměrňování sportovce (Svoboda, 2008). Touto potřebou poprvé vyslovil ustanovení trenérské profese. Pohlížíme-li na pedagogiku sportu z historického hlediska, tak žádná specializovaná příprava na nově vznikající sporty nebyla (Jansa et al., 2012). Příprava k dokonalému zvládnutí sportovní činnosti se postupně racionalizovala, z nahodilých rádců se stávali lidé, které bychom mohli považovat za průkopníky trenérské činnosti (Jansa et al., 2012). Podle Pedagogického slovníku (Průcha, Walterová, & Mareš, 2009) se pojem trenér chápe jako profese pedagogického charakteru uplatňující se jednak ve sféře sportu, jednak v profesním vzdělávání jako instruktor při výcviku praktických dovedností v různých pracovních odvětvích. Trenérova profesní role a jeho poslání se obměňují v souvislosti s měnící se podobou sportovního světa (Jansa et al., 2012). Dnes existují dva typy trenérské profese s dvěma dalšími komponenty (Jansa et al, 2012, pp. 165-166): 1. Trenér orientovaný na osoby participující ve sportu
trenér začátečníků
trenér rekreačně sportujících
2. Trenér výkonnostně orientovaných sportovců
trenér talentovaných sportovců
trenér profesionálních sportovců.
Někteří sportovní trenéři činní v soutěžním sportu pracují současně jako pedagogové volnočasových aktivit, nebo jako vychovatelé. Obzvlášť na tuto kategorii trenérů dětí a mládeže se někdy neprávem zapomíná (Jansa et al., 2012). Trenér je tudíž i pedagog volného času zaměřený na sportovní činnost. Abychom
24
lépe pochopili úroveň trenéra, pomůže nám k tomu kategorizace sportovní činnosti. Pro každý druh sportovní kategorie existují trenéři s danou kvalifikací. Sport (Kovář, Zemanová, 2009, pp. 75-85) Výkonnostní: výkon, vítězství, účast nejlepších, pravidla Volnočasový: zábava, prožitek, nahodilá činnost Zdravotní: udržení zdatnosti, cílená činnost, pravidla. Je jasné, že okruhy se můžou překrývat, obzvláště pak zdravotní sport s volnočasovým. Mnoho lidí vyhledává ve svém volném čase sport proto, aby se cítili nebo vypadali lépe. Daná kategorie se také může z pohledu jedince měnit. Např. pokud se z volnočasové aktivity stane pro jedince vrcholový sport, začne se mu věnovat závodně nikoliv pouze ve svém volném čase. Pokud tedy budeme mluvit dále o trenérovi či sportovním pedagogovi, budeme se pohybovat ve volnočasové rovině vzhledem k danému tématu. „Cílem sportu je dosažení maximálního výkonu; zvyšování výkonnosti je ale míněno relativně vzhledem k možnostem jedince" (Svoboda, 2008, p. 32). Svoboda (2008) dodává, že i zcela slabý výkon z hlediska absolutního může být pro jedince výsledkem velkého úsilí, sebepřemáhání. 5.2.1 Pedagogická činnost sportovního pedagoga, trenéra „Příprava na sportovní činnost dostává v jistém slova smyslu charakter vyučovacího procesu, v němž trenér v roli "učitele" plní řadu vzdělávacích, ale též výchovných úkolů." (Jansa et al., 2012, p. 167). Jde o plánovité, promyšlené řízení činnosti i s přihlédnutím k širším etickým souvislostem. Speciálně u mládeže a dětí bychom měli chápat tělesnou výchovu a sport jako jednu ze součástí jejich života, jako oblast, která není jen dílčím životním cílem, ale zejména významným výchovným prostředkem k žádoucímu ovlivnění vývoje jejich osobnosti (Kocourek, 1984). Zde je jasné, že i trenér se bez pedagogicko-psychologických poznatků neobejde. Svoboda (2008) poznamenal, že v každém případě je to práce s lidmi, v které jsou trenérem plněny určité role. V současnosti bývá trenér zařazován mezi profese pedagogické (Jansa et al., 2012). „Trenéři mládeže jsou většinou pracovníky dobrovolnými, ale jejich činnost by měla mít vždy úroveň profesionální pedagogické práce, protože jde o kontakt s mládeží, v němž nemá místo nedůslednost, laxní přístup, neorganizované a
25
nepromyšlené působení, zjednodušování problémů výchovy nebo dokonce nedbalé a nezodpovědné chování " (Svoboda, 1980, p. 170). Dnes už se samozřejmě za práci či brigádu trenéra dostává mzda, takže až tak dobrovolné nejsou, ale spousta schopných mladých lidí se podílí na výchovu dětí, kde pracují tímto způsobem čistě dobrovolně a zadarmo. Spektrum činností trenéra je velice široké včetně nároků na jeho kompetentnost z pohledu na trenérském vzdělání oborů společenských i přírodovědných, ovlivněných navíc skutečností, v jaké úrovni sportu pracujeme, u jaké věkové kategorie atd. Pohybujeme se však v oblasti pedagogiky sportu, což naše úvahy směřuje hlavně na pedagogicko-psychologické, didaktické a sociální aspekty interakčních aktivit trenéra při vedení sportovců (Jansa et al., 2012). „Neměli bychom zapomínat, že kromě výkonnostního či zdatnostního zaměření sledujeme zvláště u začínajících sportovců i úkoly další - radost z pohybové aktivity, upevnění zdraví, kompenzaci a relaxaci po jednostranné psychické zátěži, aspekty socializační, smysl pro "fair play", sebevýchovné aspekty." (Jansa et al., 2012, p. 168). Na trenérovi tedy především záleží, do jaké míry budou splněny, byť jen obecně stanovené, dílčí úkoly tělesné a sportovní výchovy (Svoboda, 1996, p. 17):
Utváření potřebných vědomostí o sportu, sportovním životě a o konkrétních tělocvičných a sportovních činnostech (technika, taktika, pravidla apod.).
Utváření nezbytných sportovních dovedností, hlavně pohybových.
Rozvoj fyzické zdatnosti (způsobilosti) a pro danou sportovní činnost účelných pohybových schopností.
Utváření potřebných návyků, resp. zvyků (režim dne, životospráva, hygiena, regenerace).
Rozvoj specifických schopností senzorických a kognitivních (periferní vidění, pozorování, posuzovací kapacity, rozhodování apod.).
Ovlivňování postojů k různým oblastem sportovního života a jejím aktérům (pro úspěch nezbytné, i když někdy také neoblíbené činnosti, postoje k trenérovi, soupeři, rozhodčím, divákům apod.).
26
Regulace meziosobních vztahů ve sportovní skupině.
Všestranné působení na vlastnosti osobnosti sportovce (zdravé sebepojetí, ukázněnost, cílevědomost, odolnost vůči zátěži, smysl pro fair play apod.).
27
6 Cíl výzkumu, výzkumné otázky a úkoly Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zjistit, jak jsou studenti pedagogiky volného času spokojeni se studiem a jejich možnostmi v tomto oboru. Výzkumné otázky: 1. Jak hodnotí práci pedagoga volného času studenti tohoto oboru? 2. Cítí se studenti pedagogiky volného času správně připraveni na práci s dětmi? 3. Vidí studenti v povolání Pedagog volného času svoji budoucí práci? Úkoly: 1. Vytvoření rešerše na dané téma. 2. Vytvoření výzkumných otázek. 3. Vytvoření vlastního dotazníku pro použití výzkumné metody. 4. Distribuce dotazníků do pedagogické školy. 5. Sběr dotazníků. 6. Vyhodnocení výzkumných otázek na základě sesbíraných dat z dotazníků. 7. Závěry a zhodnocení daného tématu.
28
7 Metodika výzkumu Jako výzkumnou metodu jsme zvolili nestandardizovaný dotazník převážně kvantitativního charakteru, vytvořený pouze pro tuto práci. Dotazník se skládá celkem ze 17. otázek. První dvě otázky jsou pouze informační. Zjišťují pohlaví a úroveň dosaženého nebo započatého studia, proto nejsou zahrnuty v interpretaci. 1. otázka je polootevřená, protože je doplněna o možnost ostatní, kde dává prostor pro vlastní odpověď. Větší část tvoří 9 uzavřených otázek. Další 4 otázky jsou otevřené a navazují v souvislosti s odpovědí předchozí otázky. Pátá otázka je otevřená. Dotazník byl předložen studentům Vyšší odborné školy pedagogické a Střední pedagogické školy (dále jen VOŠP a SPgŠ) v Litomyšli v elektronické podobě při hodinách výpočetní techniky. Jejich sběr byl tudíž okamžitý a s návratností nenastaly komplikace. O spolupráci při sběru dat jsme požádali učitele výpočetní techniky, který dotazník studentům předložil. Dotazník je anonymní a studenti byli obeznámeni o dobrovolnosti jeho vyplnění a případnému odstoupení od vyplňování. Vybrali jsme právě tuto školu, protože nabízí ke studiu obor Pedagogika specifických činností ve volném čase.
7.1 Výzkumný vzorek Výzkumný soubor tvoří 30 žáků studujících na VOŠP a SPgŠ v Litomyšli. Jedná se o 27 jedinců se započatým nebo dosaženým studiem střední školy, 1 studenta se započatým nebo dosaženým studiem vyšší odborné školy a 2 studenti mají svoje studium již ukončené (tab. 1), ti si tedy studium doplňují. Výzkumný soubor se skládá pouze z žen. Tato jednostrannost v pohlaví zkoumaných jedinců je náhodná. Tab. 1: Úroveň započatého nebo dosaženého studia v oboru Pedagogika volného času. studium počet respondentů
středoškolské vyšší odborné ukončené 27
1
29
2
8 Interpretace výsledků V této části práce uvedeme odpovědi respondentů z vyplněných dotazníků od studentů oboru Pedagogika volného času. Otázka č. 1 : S jakým očekáváním jste šla na obor Pedagogika volného času?
S jakým očekáváním jste šla na obor Pedagogika volného času? 10% 7%
Vím, že budu pokračovat na vysoké škole
20%
Chci učit v mateřské škole Chci pracovat ve volnočasovém centru 63%
Ostatní
obr. 1 : Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 1. Možnost ostatní byla doplněna odpověďmi: Dramatická výchova; Prostě mi nic jiného nezbylo; Ráda pracuji s dětmi. Z obr. 1 je patrné, že většina studentek tento obor používá jako průpravu k práci v mateřské škole. 20 %, tedy 6 respondentů tohoto oboru chce pokračovat na vysoké škole. Dalšími důvody jsou atraktivní předměty, jako například dramatická výchova, láska k dětem, ale pro jednoho to byla jakási jistota v přijetí na střední školu. Pouze 7 %, což jsou 2 respondenti, se chce od začátku specializovat na pedagogiku ve volném čase a jejich vizí je volnočasové centrum.
30
Otázka č. 2: Myslíte si, že pedagog volného času je zaměstnání na plný úvazek?
Myslíte si, že pedagog volného času je zaměstnání na plný úvazek?
20%
Ano Ne
7%
Ano, ale musel/a bych vydělávat ještě jinde
73%
obr. 2: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 2. Druhá otázka byla zacílena přímo na povolání pedagoga volného času. Na obrázku 2 můžeme vidět, že téměř 75 %, v našem případě 22 dotazovaných se domnívá, že pedagog volného času je plnohodnotné povolání. Pouze 2 respondenti a tedy 7 % dotazovaných nevěří, že by mohlo toto povolání splňovat veškeré podmínky plnohodnotné práce a 20 %, což je v našem případě 6 respondentů, si myslí, že by je práce neuživila. Otázka č. 3 - Troufla byste si sama vést hodinu v kroužku?
Troufla byste si sama vést hodinu v kroužku? 3%
Ano Ne 97%
obr. 3: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 3.
31
Třetí otázka na obrázku 3 naznačuje sebejistotu dotazovaných respondentů. Pouze 1 dotazovaný by si netroufl vést sám hodinu v kroužku. Zbylých 29 respondentů si myslí, že by hodinu v kroužku zvládli vést sami. Otázka č. 4: Myslíte si, že Vás obor Pedagogika volného času připravuje na právě takový způsob práce?
Myslíte si, že Vás obor Pedagogika volného času připravuje na právě takový způsob práce? 13% Ano
87%
Ne
obr. 4: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 4. Z předchozí otázky jsme zjistili, že by většina studentů neměla obavu ze samostatného vedení hodiny. 87 % respondentů souhlasí s tím, že je obor pedagogika volného času připravuje na jednání se skupinou v zájmovém vzdělávání. Pouze 13 % dotazovaných tvrdí opak.
32
Otázka č. 6: Myslíte si, že byste mohla pomoci talentovanému jedinci v jeho kariéře?
Myslíte si, že byste mohla pomoci talentovanému jedinci v jeho kariéře? Ano 37% Ne 63%
obr. 5: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 6. Otázka číslo 6 se zaměřovala také na zájmové vzdělávání, ale v profesionálnější rovině. 63 % respondentů se domnívá, že by nedokázalo pomoci talentovanému jedinci v jeho kariéře. Pomoc talentovanému jedinci k dosažení kariéry by podle obrázku 5 mohlo 37 % dotazovaných. Z doplňující otázky pro právě těchto 37% můžeme pozorovat spíše obecnější a dílčí cíle, nicméně i přes ně se dá vybudovat kariéra. Odpovědi těchto 37 % vesměs navrhují větší rozvoj jedince, přihlášení do soutěží a více věnovanému času danému jedinci.
6a: Jak? Snažit se mu dávat složitější úkoly, aby se mohl rozvíjet.; Rozvíjela bych ho v činnosti, v které vyniká.; Rozvíjet ho. Zkusit ho prosadit na různých soutěžích, kterých je mnoho; Přihlášení do soutěží, atd. Více se mu věnovat, dát mu více informací, hodiny navíc.; Věnovala bych se mu více individuálně. Motivovala bych ho a pomohla mu najít vhodnou osobu/organizaci, která by ho více rozvíjela. Pokusit se ho navést správným směrem, upozornit rodiče.
33
Otázka č. 7: Myslíte si, že trendy výchovy (elektronické prostředky výchovy, vysoká nabídka kroužků, vysoká poptávka výchovných služeb atd.) budou za 20 30 let jinde než teď?
Myslíte si, že trendy výchovy budou za 20 - 30 let jinde než teď? 3%
10%
Ano Ne Nevím 87%
obr. 6: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 7. Na obr. 6 můžeme vidět, že 87 %, což je 26 dotazovaných, si myslí, že trendy výchovy se budou v budoucích letech postupně měnit. 10 %, tedy 3 respondenti si nejsou jisti a 3 % zastoupena 1 jedincem nepředpokládá změnu. Otázka č. 8 - Která věková kategorie je podle Vás vhodnější pro práci pedagoga volného času?
Která věková kategorie je podle Vás vhodnější pro práci pedagoga volného času? 0%
Osoba do 30 let
40%
Osoba od 30-45 let
60%
Osoba starší 45 let
obr. 7: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 8.
34
Na obr. 7 vidíme, že nikdo z dotazovaných se nedomnívá, že by pro pedagogiku volného času byl vhodnější člověk s 45 lety a výše. Vhodnější je podle nich osoba mladší. K osobě do 30. let se přiklání 60 % respondentů a k osobě mezi lety 30 - 45 se přiklání 40 % respondentů. Otázka č. 9: Myslíte, že věk pedagogického pracovníka ovlivní chování k dětem a mládeži?
Myslíte, že věk pedagogického pracovníka ovlivní chování k dětem a mládeži? Ano
10%
Ne
17%
Nevím 73%
obr. 8: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 9. Na obrázku 8 můžeme vidět, že podle 22 respondentů, což je 73 %, věk ovlivňuje chování k dětem a mládeži, 3 respondenti a tedy 10 % neví a zbylých 5, což je 17 % si to nemyslí.
35
Otázka č. 10: Vidíte výhodu středoškolského studia v tomto oboru oproti náhodným lektorům,
kteří
si
přivydělávají
ve
volnočasových
aktivitách?
Vidíte výhodu středoškolského studia v tomto oboru oproti náhodným lektorům, kteří si přivydělávají ve volnočasových aktivitách? Ano
30% 70%
Ne
obr. 9: Procentuální vyjádření odpovědí respondentů na otázku č. 10. V otázce číslo 10 respondenti odpovídali, zda vidí výhody středoškolského studia pedagogiky volného času oproti laikům. Z obr. 9 vyplývá, že 30% z nich nevidí výhodu v tomto studiu. Zbylých 70 % respondentů ale výhody vidí a popisují je v doplňující otázce 10a. Největší výhodu vidí v teoretické i praktické přípravě. Jsou zde ale uvedeny i výhody jako vyšší plat, nebo větší pravděpodobnost uplatnění.
10a: Jakou? Máme více praxe v oboru. Máme plno zásobníků a již zkušenost v daném oboru. Jsou více připravení na práci. Pokud se dotyčný vzdělává náhodně, bude mít dle mého názoru méně praxe a asi i méně teoretických znalostí, než student například čtyřletého oboru. Lepší příprava, vzdělání. Mají více zkušeností. Někteří neumí jednat s dětmi, nebo jim něco vysvětlit. Jsme lépe připraveni s jedinci pracovat. Věnujeme se dané věkové skupině delší dobu. Učíme se zde správné metodické postupy.
36
Máme více teoretických i praktických zkušeností. Protože se zde učíme, jak bychom měli učit. Myslím, že lidé se středoškolským vzděláním v tomto oboru mají vyšší možnost uplatnění. Učíme se, jak bychom měli s dětmi pracovat, co je vhodné, jak postupovat. Mám v tom větší praxi a zaměstnavatel mě spíše přijme. Zkušenosti a znalosti oboru. Umíme lépe pochopit děti, jejich jednaní a chování. Víme jak na ně působit a jak se zachovat v různých situacích. Také je vyšší plat. Systematičnost, připravenost, ale vše se samozřejmě naučit nedá, nejdůležitější je praxe. Máme metody ze školy, jak s dětmi pracovat + máme praxi. Otázka č. 11: V České republice (dále jen ČR) je poptávka náhodných lektorů v kroužcích celkem vysoká. Chtěli byste jít touto cestou, nebo vidíte v oboru Pedagogika volného času větší potenciál?
V ČR je poptávka náhodných lektorů v kroužcích celkem vysoká. Chtěli byste jít touto cestou, nebo vidíte v oboru Pedagogika volného času větší potenciál? Ano 37%
63%
Ne
obr. 10: Procentuální vyjádření odpovědí 11. otázky. Obrázek 10 nám ukazuje, že ačkoliv jsme zjistili u studentek zájem o práci v mateřské škole, nevadilo by jim zavítat do nějaké volnočasové instituce, která jim poskytne brigádu, nebo částečný úvazek. Avšak 37 %, což činí 11 respondentů z nich, nesouhlasí a vidí v pedagogice volného času něco víc. Otázka 11a nám 37
ukazuje některé důvody, proč nejít touto cestou. 3 z odpovědí se vesměs shodují a jejich respondenti jsou pro větší kvalifikaci. Dále se zde uvádějí konkrétní důvody v pokračování pedagogické kariéry jako například pokračování ve speciální pedagogice nebo v mateřské škole. Zbývající 2 dotazování uvádějí, že by je to nebavilo. 11a: Proč? Myslím si, že každý zaměstnavatel, radši zaměstná člověka, který má vystudovaný přímo obor, má zásobník a hlavně si prošel i nějakou praxí. Protože chci pokračovat dál ve speciální pedagogice. Jsem pro větší kvalifikaci. Nevím, přijde mi to jako dobrý nápad. Je to velká zodpovědnost. Protože mě to nebaví. Nebavilo by mě, dělat pořád dokola jedno zaměření a pořád vymýšlet nějakou obměnu. Chtěla bych se věnovat dětem v mateřské škole. Otázka č. 5 -Váš názor, jak jinak byste mohla přispět k trávení volného času mládeže, oproti současným trendům tohoto oboru? Nové kroužky, to co všechny přesně zajímá, větší komunikace s dětmi (o co by měly zájem,...). Více trávení času s dětmi formou sportovních aktivit, čtenářské kroužky, a jiné. Více zapojit jejich zájmy. Trávit více času v přírodě (za příznivého počasí). Zájmové kroužky. Jít ven a dostat je od počítače, televize, mobilu. Ukázat jim zážitky, které máme my z navštěvování kroužků, táborů. Myslím, že možností k smysluplnému trávení času je dost, každý má možnost volby. Nevím.; Nevím.; Nevím.; Nevím.; Nevím, teď mě nic nenapadá.
38
Odstranit elektroniku.; Odstranit elektroniku.; Odstranit přebytečnou elektroniku.; Odstranit elektroniku Otázku č. 5 jsem záměrně zařadil až nakonec, protože byla jediná otevřená a má nejobecnější charakter. Několik studentek nedokázalo odpovědět, ale objevují se tu i velice promyšlené odpovědi. Respondenti tohoto oboru především chtějí děti odlákat od fenoménu elektroniky a zapojit jejich ostatní zájmy. Je tu i nápad ukazovat materiál z akcí a kroužků, kteří absolvovali sami pedagogové, a také tu vidíme zajímavé protiřečení 2 odpovědí. Jedna navrhuje více nových kroužků a druhá naopak říká, že jich je dost a každý může vybírat.
39
9 Diskuze Z výsledků se dá usoudit, že pedagogika volného času pravděpodobně není povoláním na celý život. Studenti v této práci vidí spíše mladší osoby. Je to logické a to zřejmě proto, že podle nich bude výchova v nejbližší budoucnosti zase trochu jiná než doposud, jak ukázal výzkum. Někteří nepočítají s tím, že by je práce pedagoga volného času uživila a vidí v tomto povolání přivýdělek, který není zanedbatelný a zřejmě mnoho z nich této varianty v průběhu života využije. Podle výsledků můžeme tedy odpovědět na výzkumnou otázku 1, že studenti oboru pedagogika volného času hodnotí práci pedagoga volného času kladně, ačkoliv v některých případech se nejedná o práci na plný úvazek. Výzkumná otázka 2 se dotazovala na připravenost studentů při práci a jednání s dětmi. Podle výsledků výzkumu jsou studenti sebevědomí. Práce pedagoga v kroužku studentům jim přijde vcelku lehká a spousta z nich věří, že by tuto práci zvládla a to lépe než laický pedagog. Z výsledků se domnívám, že jsou studenti vcelku dobře připravováni na tuto práci, ale zároveň mi přijde, že mají tendenci ji podceňovat. Spousta z nich argumentuje teoretickými znalostmi, které jim škola dává, důležité ale je, jak dokážou využít tyto poznatky v praxi. Co se týče výchovy obecně, podle dotazníku vadí nejvíce studentům elektronické prostředky výchovy a pasivita venkovních aktivit. Toto už je léta diskutovaný problém, který je způsoben vývinem technologií a z odpovědí vyplývá, že se tento problém prohlubuje, čehož jsou si studenti vědomi. Většina studentů má povědomí o dětské představivosti a nebojí se kreativně obohatit pedagogickou přípravu. Dá se tedy usoudit, že studentkám tohoto oboru není práce a jednání s dětmi cizí a jsou na tuto práci dostatečně připravováni. Výzkum dále ukázal, že studenti oboru pedagogika volného času vyhledávají tento obor, protože chtějí pokračovat v mateřské škole, nebo studiem na škole vysoké. Výzkumná otázka 3 se dotazovala, jestli studenti oboru pedagogika volného času vidí v tomto oboru i svoje budoucí povolání. Výsledky poukazují na to, že pouze malé procento z nich vidí svoji budoucnost např. ve volnočasovém centru, z čehož můžeme vyvodit, že studenti v povolání pedagog
40
volného času svoji budoucí práci spíše nevidí, ale jak už jsme na začátku diskuze uvedli, pravděpodobně tuto práci využijí jako přivýdělek k jinému povolání.
41
10 Závěr Začali jsme studiem odborné literatury, kde jsme se seznámili s hlavními body dané problematiky. V teoretické práci jsme se věnovali nejdříve osobnosti pedagoga a jeho psychologickému pojetí. V následující kapitole jsme charakterizovali volný čas, jeho funkce a také ovlivňování. Ve 3. kapitole stanovujeme požadavky a předpoklady, které jsou kladeny na pedagoga volného času v rámci jeho kvalifikace. V následující kapitole se věnujeme konkrétním možnostem využití pedagoga volného času a přiblížili jsme i odbornou praxi a její důležitost. Na konci teoretické části kapitole se věnujeme propojení pedagogiky a sportu, její důležitost ve sportovním vedení a pedagogickou činnost trenéra. Následuje praktická část, ve které jsme zkoumali, zda jsou studenti spokojeni v oboru pedagogika volného času a s možnostmi v tomto oboru. Výzkum byl prováděn metodou nestandardizovaného převážně kvantitativního dotazníku, který byl pro tuto práci vytvořen. Výzkumu se zúčastnilo 30 studentů VOŠP a SPgŠ v Litomyšli. V následující části práce jsme interpretovali data ze sebraných dotazníků. Jejich shrnutí a vyhodnocení uvádíme v navazující diskuzi. Podle výsledků výzkumu jsou studenti spokojeni s oborem pedagogika volného času a s jejich možnostmi v tomto oboru. Tato práce by v budoucnu mohla pomoci potencionálním uchazečům o obor pedagogika volného času, ale také lidem, kteří by si to vzdělání chtěli doplnit.
42
11 Seznam zkratek VOŠP a SPgŠ - Vyšší odborná škola pedagogická a střední pedagogická škola DDM - Domov dětí a mládeže ČR - Česká republika
12 Seznam tabulek Tabulka 1................................................................................................................29
43
13 Seznam použitých zdrojů Allport, G. W. (1961). Pattern and Growth in Personality. Cambridge, England: Holt, Rinehart and Winston. Bakalář, E. (1978). Umění odpočívat. Praha, Czechia: Astra. Bělecký, Z., Bláha, V., Gečová, J., Hájek, B., Heřmanová, J., Janičatová, M., et al. (2007). Metodika pro podporu tvorby školního vzdělávacího programu ve školských
zařízeních
pro
zájmové
vzdělávání.
Retrieved
from
http://www.nidm.cz/userfiles/file/publikace/Pub-NIDM-Metodika-propodporu-tvorby-Skolni-vzdelavaci-program-2007-03-27.pdf,
accesed
March 26, 2016 Capirgaloglu, P. (2013). Vybrané kapitoly psychologie osobnosti. Czechia: Univerzita Palackého v Olomouci. Hájek, B., Hofbauer, B., & Pávková, J. (2003). Pedagogika volného času. Praha, Czechia: Univerzita Karlova. Hájek, B., Hofbauer, B., & Pávková, J. (2008). Pedagogické ovlivňování volného času. Praha, Czechia: Portál. Hofbauer, B. (2004). Děti, mládež a volný čas. Praha, Czechia: Portál. Janiš, K. m. (2009). Úvod do problematiky volného času. Opava, Czechia: Slezská univerzita. Jansa, e. a. (2012). Pedagogika sportu. Praha, Czechia: Karolinum. Kocourek, J. (1984). Pedagogické dimenze sociální role učitele tělesné výchovy. Praha, Czechia: UK FTVS. Kovář, K., Zemanová, L. (2009) Koncentrace pozornosti jako předpoklad výkonu v triatlonu. Česká kinantropologie.Czechia Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR. (2013-2016). Kvalifikace pedagogických pracovníků v zájmovém vzdělávání. Retrieved from MŠMT: http://www.msmt.cz/mladez/kvalifikace-pedagogickych-pracovniku-vzajmovem-vzdelavani, accesed March 26, 2016 Muchová, L. (1992). Úvod do náboženské pedagogiky. České Budějovice, Czechia: Pedagogická fakulta JU. Němec, J. et al (2002). Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno, Czechia: Paido.
44
Pávková, J. et al (1999). Pedagogika volného času: Teorie, praxe a perspektivy. Praha, Czechia: Portál. Pávková, J. et al (2008). Pedagogika volného času: teorie, praxe a pespektivy mimo vyučování a zařízení volného času (4th. ed.). Praha, Czechia: Portál. Pávková, J. (2003). Průvodce studiem oboru pedagogika volného času. Czechia: Technická univerzita v Liberci. Pávková, J., Hájek, B., Hofbauer, B., Hrdličková, V., & Pavlíková, A. (2002). Pedagogika volného času (3rd ed.). Praha, Czechia: Portál. Průcha, J. (2002). Moderní pedagogika (3rd ed.). Praha, Czechia: Portál. Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (1995). Pedagogický slovník. Praha, Czechia: Odeon. Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno, Czechia: Barrister & Principal. Smékal, V. (2005). O lidské povaze. Brno, Czechia: Cesta. Spousta, V. (1994). Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. Spousta, V. (1996). Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. Svoboda, B. (1980). Sportovní výchova mládeže. Czechia: Olympia-Praha. Svoboda, B. (1996). Stručná pedagogika sportu. Praha, Czechia: Karolinum. Svoboda, B. (2008). Pedagogika sportu. Praha, Czechia: Karolinum
Tilinger,
P. e. (2009). Pedagogické a odborné praxe v tělesné výchově a sportu. Praha, Czechia: Karolinum. Urbánek, T. (2002). Základy psychometriky. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. Vážanský, M. (2001). Základy pedagogiky volného času (2nd ed.). Brno, Czechia: Print-typia. Veselá, J. (1999). Základy sociologie volného času. Czechia: Univerzita Pardubice. Warner, P. (2004). Jak lépe využít strávený čas s dětmi. Praha, Czechia: Portál.
45
Příloha 1 Dotazník Pedagog volného času Vážený/á studente/ko oboru Pedagogika volného času. Dotazník zkoumá hlouběji Váš obor a zároveň profesi Pedagoga volného času. Výsledky budou použity v mé bakalářské práci na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Váš názor jakožto studentů tohoto oboru bude velmi vhodný. Tento dotazník je čistě anonymní. Za vyplnění Vám velice děkuji. Lorenc Jiří *Povinné pole Pohlaví* Muž Žena Započaté nebo dosažené studium v oboru Pedagogika volného času? * Studující střední školu Studující vyšší odbornou školu Ukončené studium 1. S jakým očekáváním jste šel/ šla na obor Pedagogika volného času? Chci učit v mateřské škole Chci pracovat ve volnočasovém centru Vím, že budu pokračovat na vysoké škole Jiné: 2. Myslíte si, že pedagog volného času je zaměstnání na plný úvazek? Ano Ano, ale musel/a bych vydělávat ještě jinde Ne 3. Troufl/a byste si sám/sama vést hodinu v kroužku? Jednalo by se o Vám blízký druh zaměření kroužku.
Ano Ne 4. Myslíte si, že Vás obor Pedagogika volného času připravuje na právě takový způsob práce? Ano Ne 5. Váš názor, jak jinak byste mohl/a přispět k trávení volného času mládeže, oproti současným trendům tohoto oboru?
6. Myslíte si, že byste mohl/a pomoci talentovanému jedinci v jeho kariéře? Ne Ano
6a. Jak? Pouze pokud byla odpověď předchozí otázky Ano. 7. Myslíte si, že trendy výchovy (elektronické prostředky výchovy, vysoká nabídka kroužků, vysoká poptávka výchovných služeb atd.) budou za 20-30let jinde než teď? Ano Ne Nevím 8. Která věková kategorie je podle Vás vhodnější pro práci pedagoga volného času? Osoba do 30 let Osoba mezi 30-45 lety Osoba starší 45 let 9. Myslíte, že věk pedagogického pracovníka ovlivní chování k dětem a mládeži?
Ano Ne Nevím
10. Vidíte výhodu středoškolského studia v tomto oboru oproti náhodným lektorům, kteří si přivydělávají ve volnočasových aktivitách? Ne Ano
10a. Jakou? Pouze pokud byla odpověď předchozí otázky Ano. 11. V ČR je poptávka náhodných lektorů v kroužcích celkem vysoká. Chtěli byste jít touto cestou, nebo vidíte v oboru Pedagogika volného času větší potenciál? Ano Ne 11a. Proč? Pouze pokud byla odpověď předchozí otázky Ne.
Resumé Cílem práce bylo zjistit, jak jsou studenti spokojeni s oborem pedagogika volného času a možnostmi v něm. Cíl je stanoven takto, aby propojil teoretické poznatky s názory skutečných studentů v oboru pedagogika volného času. Práce je rozdělena na dvě části. V první části se věnuje poznatkům z odborné literatury, která charakterizuje klíčové pojmy jako pedagog nebo volný čas. V druhé části práce je uveden výzkum pomocí dotazníku. Výsledky jsou uvedeny na konci práce a jsou využitelné pro budoucí pedagogy volného času, nebo pro člověka, který by sis chtěl toto vzdělání doplnit.
Summary This thesis deals with students´ satisfaction with Afterschool Education as the field of study and its opportunitites or potential. The aim is to interconnect theoretical knowledge with real students´opinions in this field of study. The thesis is devided into two parts. The first past is dedicated to specialized literature knowledge defining keywords, such as an educator or leisure, and the second part provides the research based on a questionnaire. The research results are given at the end of this thesis and they can be usable for future afterschool educators or for those who intend to complete their qualification in this field of study.
