Představení stavu pastorace vysokoškoláků v České republice... 3

EDITORIAL Milí čtenáři, naposledy v tomto roce se setkáváme nad stránkami časopisu Budoucnost Církve. A jak jsme již předeslali v minulém čísle, tentokrát je obsah věnován pastoraci vysokoškoláků. Ve dnech 27. a 28. listopadu 2008 proběhla každoroční Konference o mládeži pořádaná Sekcí pro mládež ČBK, tentokrát na téma „Pastorace vysokoškoláků“. Pozvání na tuto konferenci přijali Mons. Dominik Duka, OP, P. Josef Stuchlý, SJ z Brna, P. Ján Štefanec, SVD z Bratislavy a P. MMag. José Claveria, FSCB z Vídně. Všichni výše jmenovaní vystoupili během konference se svými příspěvky, které přinášíme na dalších stránkách. Konference se již tradičně zúčastnil také Mons. Jiří Paďour, OFMCap., biskup delegát ČBK pro mládež. S Lukasem Rölli z Bonnu jsme se spojili ve videokonferenci, ale z důvodu technických problémů se nám nepodařilo pořídit kvalitní nahrávku, a proto nemohl být tento příspěvek zařazen. Tímto se omlouváme. Dále se dočtete, jak probíhá pastorace vysokoškoláků ve Francii, Španělsku, Švýcarsku a Německu. Závěry z konference jsou shrnuty ve výběru z podnětů z pracovních skupin, které se scházely během konference za účelem prodiskutování návrhů a nápadů. Chtěla bych upozornit také na článek Fenomén prodlouženého mládí od P. Michaela Martínka, který jsme převzali z jeho disertační práce vydané knižně pod názvem „Ztracená generace?“. Toto téma bezprostředně patří k vysokoškolákům a ke studiu na vysoké škole. A v neposlední řadě nepřehlédněte rozhovor s novým zodpovědným za Sekci pro mládež Papežské rady pro laiky, Éricem Jacquinetem a také to, že Svatý otec vyhlásil témata příštích tří světových dnů mládeže. Věřím, že tak, jako byla celá konference přínosem pro všechny zúčastněné, tak bude přínosem i pro vás, čtenáře. A protože se scházíme v době očekávání – v závěru doby době adventní – chtěla bych vám za celou redakční radu popřát, aby radost z narozeného Krista zůstala ve vás, vašich rodinách, společenstvích po dobu celého příštího roku 2009. Požehnané Vánoce i celý rok 2009 Zdeňka Hennigová

OBSAH Úvodník .............................................................................................................. 2 Představení stavu pastorace vysokoškoláků v České republice ............................... 3 Příspěvek otce biskupa Dominika Duky .............................................................. 8 Pastorace vysokoškoláků na Slovensku ............................................................... 11 Moje zkušenost v katolickém vysokoškolském společenství ve Vídni .................. 13 Pastorace vysokoškoláků v Německu .................................................................. 16 Pastorace vysokoškoláků ve Švýcarsku ................................................................ 17 Pastorace vysokoškoláků ve Španělsku................................................................ 19 Koordinace katechetických skupin ve Francii ..................................................... 20 Podněty z diskuzních skupin Konference o mládeži ........................................... 21 Benedikt XVI. o univerzitním poslání .....................................................................22 Rozhovor ........................................................................................................... 22 Fenomén prodlouženého mládí.......................................................................... 24 Církev se musí učit jazyku nových generací ........................................................ 27 Témata tří příštích světových dnů mládeže ......................................................... 29

ÚVODNÍK

Budoucnost církve je krásná a skvělá, neboť je v Božích rukou. Jestliže však zúžím otázku na budoucnost církve v Česku, tak klesám z výšin a vnímám ji jako otázku: „Co mám dělat pro to, aby ta budoucnost byla dobrá?“ Tento přechod od eschatologie ke každodennosti by však neměl být zdrojem skleslosti a obav. Vždyť stále jsme v Božích rukou. Mladí lidé jsou naší budoucností a věřící vysokoškoláci budou na viditelných místech v církvi i ve společnosti. A jejich pastorace pro toto staví základy. Věk konce střední a začátku vysoké školy je nesmírně důležitý. Americké statistiky (a není důvod si myslet, že v Česku neplatí) uvádějí, že člověk, 2

který se v tomto věku zapojí aktivně do života církve, zůstává aktivním věřícím do konce života. A naopak - člověk, který v tomto věku odpadne, zůstává mimo církev až do smrti. Pastorace vysokoškoláků je tedy důležitá jak z tohoto důvodu, tak i vzhledem k práci mnoha kněží a katechetek, kteří vložili mnoho času, sil a zdrojů do katecheze dětí, jež se bez následné pastorace ztratí a žijí mimo církev. Na konferenci zaznělo mnoho podnětného z domova i ze zahraničí. V této minizprávě se omezím na pár bodů: Mons. Dominik Duka poukázal na nutnost rozšířit pastoraci vysokoškolských studentů na pastoraci

akademickou, která zahrnuje nejen pastoraci studentů, ale i pedagogů a akademických pracovníků. Další inspirace přichází z Diecézních center mládeže. Zde pastoraci nedělá jeden kaplan, ale celý tým lidí. Týmovou práci je potřeba uvést i na úroveň akademické pastorace. Příkladem může být Praha, kde je do pastorační činnosti zapojeno několik kněží, řeholní sestra a placený laik. Zároveň je zřejmé, že Akademická farnost Praha u kostela Nejsvětějšího Salvátora nedělá jen studentskou pastoraci, ale právě akademickou. K tomu je potřeba formovaných kněží. Příkladem jde P. Vladimír Slámečka, který přednáší na pražské ČVUT. Do pastoračních týmů je třeba aktivně zapojovat také řeholní sestry.

místních VKH fungují jako farní rady v normální farnosti a již dnes tvoří zárodky budoucích pastoračních týmů. V rámci celoevropské akademické pastorace je dobré zmínit pozvání papeže Benedikta XVI. na VII. ročník Dne evropských vysokoškolských studentů, konaný v Římě 14. března 2009. V letošním roce sv. Pavla proběhnou telemosty s místy, kde sv. Pavel pobýval a s dalšími místy na různých kontinentech. Svatý otec nás rovněž zve na prázdninové setkání universitních studentů do své letní residence v Castel Gandolfu. Ve dnech 9.-12. července zde očekává okolo 2000 studentů. Věřím, že tyto akce budou inspirací jak pro studenty, tak i pro ty, kteří se o jejich pastorací starají.

V Olomouci a Praze akademické farnosti již existují. V jiných velkých městech je tato struktura suplována občanským sdružením Vysokoškolské katolické hnutí (VKH). Toto hnutí má i své celorepublikové zastřešení, které je partnerem studentských katolických sdružení v jiných státech Evropy. Rady

Budoucnost se rodí dnes a nám dal Bůh svou milost, že se tohoto procesu můžeme účastnit. Takže na závěr nezbývá nic jiného, než poprosit o modlitbu a o požehnání pro všechny, kdo tuto budoucnost tvoří. Váš v Kristu

P. Josef Stuchlý, SJ

PŘEDSTAVENÍ STAVU PASTORACE VYSOKOŠKOLÁKŮ V ČESKÉ REPUBLICE Josef Stuchlý je jezuitským knězem a pracuje jako kaplan pro vysokoškoláky v Brně. Koncem roku 2006 byl jmenován národním koordinátorem vysokoškolské pastorace.

Pastorace vyskoškolských studentů (VŠ studentů) v České republice je různorodá. Každý sídelní biskup či arcibiskup si řídí pastoraci vysokoškoláků sám. Neexistuje nějaké ústředí, které by tuto pastoraci řídilo s celorepublikovou působností.

Na počátku 90-tých let minulého století vznikala ve větších univerzitních městech spontánně společenství VŠ studentů, kteří někde začali spolu chodit na mši a dožadovali se další duchovní péče. Reakce biskupů byla vstřícná a 3

v případě velkých skupin byli pro tyto skupiny jmenováni kaplani. V případě menších skupin zůstalo třeba jen u společenství na faře. Rozvrstvení mohutnosti pastorace VŠ studentů dnes stále zdravě odráží počty studentů, kteří se v daném místě setkávají. Pastorace VŠ studentů vychází z reálně vyjádřených potřeb studentů. Aktivita je stále nechána na studentech, aby se sami sdružovali a hledali faru a faráře, který se jim bude věnovat. Není to tak, že by církev a farnosti měly své inzeráty na školách a aktivně vyhledávaly věřící studenty. V takové situaci záleží na počtech katolických studentů v jednotlivých městech. Kde jsou velké univerzity, v místech s vyšší religiozitou (Praha, Brno, Olomouc) máme společenství čítající 500 - 1000 lidí. Pak jsou místa s nižší religiozitou, či menší univerzitou a počty lidí se zmenšují (České Budějovice, Zlín – 200, Ostrava, Hradec Králové – 100, Opava – 50, Liberec) až k místům, kde se jedná o společenství ve farnosti (Ústí n. Labem, Plzeň, Pardubice, Třebíč, Jihlava). Počty studentů a jejich aktivita diktuje formální strukturu. Máme dvě personální univerzitní farnosti – Praha a Olomouc. Pár míst, kde pomáhá vnější, ne zcela církevní struktura – struktura Vysokoškolského katolického hnutí - Ostrava, Brno, Zlín; struktura salesiánského centra mládeže – České Budějovice, či struktura farnosti dávající zázemí pro jednoduchá společenství. Zajímavým počinem je zřízení akademické duchovní služby v Hradci Králové. 4

Slova akademická duchovní služba a univerzitní farnost poukazují na fakt, že současný stav, kdy se soustřeďujeme jen na studenty není konečným stavem, ale že naše duchovní služba by měla být přístupná i všem akademickým pracovníkům univerzit. Ústředním bodem každého místa je mše svatá. Jednou v týdnu se v daném městě slouží mše svatá, která je zaměřena specificky na VŠ studenty. Na tento pevný bod v týdnu se nabalují další a další aktivity. Vysluhování svátosti a duchovní vedení jednotlivců i celých společenství, přípravy na iniciační svátosti, přednášky, besedy, ekumenické, charitativní, kulturní a sportovní aktivity, poutě či ještě jiné aktivity rozvíjející, jak osobnostní, tak duchovní rozměr člověka. Množství a variabilita programu je vždy přímo úměrná množství a kvalitě lidských zdrojů. Takže v malém místě je aktivit méně a ve velkém centru více. Všechny tyto aktivity bych však stále charakterizoval jako aktivity farní, ač rozvětvené, tak stále farní. Není zde naše přítomnost na půdě univerzity. Čestnou výjimkou je kampus ČVUT, kde je přítomen P. Slámečka. P. Slámečka má i přednášky o etice a křesťanství na ČVUT. Jediným kaplanem, kterého si platí univerzita jako svého kaplana je Univerzita obrany v Brně. Jinak všude jinde je pastorace soustředěna kolem nějakého kostela, ve kterém se scházejí vysokoškoláci na pravidelné mše. Personální zajištění této pastorace je různorodé. Jsou zastoupení jak řeholní, tak i diecézní kněží, řeholní sestry, ale i laici, kteří jsou zaměstnáni

jako pastorační asistenti. Rozhodující pro výběr člověka působícího v této pastoraci bylo a stále je určité charizma a způsobilost být přítomen na vysoké škole. Když se podíváme do historie, tak vidíme P. Tomáše Halíka v Praze, P. Pavla Ambroze a P. Michala Altrichtra v Olomouci, P. Josefa Bláhu a P. Josefa Kuře v Brně, P. Roberta Falkenauera v Plzni, P. Miloše Rabana v Liberci a saleziány v Českých Budějovicích. Všichni výše jmenovaní se časem stali vyučujícími na vysokých školách. Tito „otcové zakladatelé“ byli lidmi, kterým až nové poměry umožnily působit tam, kam svým založením patří – na vysokou školu. Po této generaci již přichází jiný typ kněží – ti, co umí pracovat s mládeží, mají nějaké zahraniční zkušenosti a nevyučují na VŠ. Formace pro kněze pracující s VŠ studenty absentuje a je otázka do jaké míry se tím zabývat v budoucnu. Jako model pro optimální pastorační tým akademické farnosti vidím Prahu. Farářem je osoba etablovaná na VŠ, pro praktickou farní práci jsou kaplani a pro ženský duchovní rozměr je přítomna jedna či více řeholních sester. Organizační chod různých akcí je zajišťován studenty samotnými – Vysokoškolské katolické hnutí a o předávání zkušeností mezi jednotlivými roky se stará nějaký laický pastorační asistent. Takovýto tým dává potřebnou vážnost, stabilitu, ale i flexibilitu potřebnou pro pastoraci. V případě menšího společenství se počet lidí samozřejmě redukuje. Velkou rezervu v lidském potenciálu vidím v pozvání více řeholních sester do akademické pastorace.

Organizace, která sdružuje VŠ studenty a podílí se na jejich pastoraci, je Vysokoškolské katolické hnutí – tajemná zkratka VKH. Jedná se právně o občanské sdružení a funguje v Ostravě, Olomouci, Brně, Zlíně, Praze. Členy sdružení jsou samotní studenti, kteří tak mají strukturu, která jim umožňuje mít právní subjektivitu (IČO, razítko) a pořádat plesy, výlety, duchovní cvičení a hlavně žádat o granty. Studenti se sami starají o pastoraci skrze tuto organizaci. V místech, kde není univerzitní farnost, supluje strukturu farnosti. Je to organizace, která žádá o granty, které se použijí na pastoraci. Obdobný vztah, kdy jedna organizace světského práva shání peníze na pastoraci, která je vykonávána nějakým církevním subjektem jsem potkal u salesiánů a u DCM v Brně (sdružení Petrov a DCM). Další předností této organizace je fakt, že byla zřízena zastřešovací organizace VKH ČR. Toto vzniklo z potřeby organizovat studentský Velehrad. Byla potřeba koordinace mezi jednotlivými místy pastorace a byl potřeba právní subjekt, který by žádal o dotace na studentský Velehrad. Zároveň je to propojení na mezinárodní organizaci Pax Romana – International Movement of Catholic Students, která byla založena v roce 1921. Je to organizace sdružující zastřešující organizace katolických vysokoškoláků v jednotlivých zemích na celém světě. Pro spolupráci je potřeba aktivních studentů. Jací jsou vůbec dnešní vysokoškoláci, změnili se nějak v porovnání s vysokoškoláky před 10-ti lety? Jak se změnili vysokoškoláci v porovnání 5

s mládeží, s „-náctiletými“? Vysokoškoláci rozhodně nejsou mládež. Zařadit pastoraci vysokoškoláků pod pastoraci mládeže nejde. Bylo to možné pozorovat na posledních setkáních mládeže v Táboře a na Velehradě. Mládež, která je středoškolská, má raději hromadné akce, kde ji chrání anonymita davu, kde může pozorovat a prožívat něco ve skupině. To je baví. Společně skandovat, zpívat, zažít dav, který provolává slávu Ježíši. Plnit časový program a přesouvat se z jednoho stanoviště na druhé. Naproti tomu vysokoškoláci v Táboře a na Velehradě se nacházeli v dobrovolnických pozicích. Neradi plnili program, ale rádi pomáhali a rádi byli zapojeni jako organizátoři a pomocníci. Dávají přednost spíše diskuzní skupině než hromadné přednášce. Tato charakteristika platí nejen pro české vysokoškoláky, ale je obecná pro celou Evropu. Dnešní vysokoškolák je více samostatný a mnohdy studuje více než jeden obor a k tomu si ještě přivydělává. Přetrvává mýtus chudého studenta. Dnešní studenti však mají peníze. Na druhé straně se rozevírají sociální nůžky a rozdíly mezi bohatými a chudými se zvětšuji. Stálo by možná za úvahu nabízet určitou formu sociální podpory potřebným. Mohl by se na úrovni VKH ČR, farnosti, diecéze vytvořit sociální fond, který by poskytoval možnost účastnit se akcí VKH zdarma či jít ještě dále a nabídnout sociální bydlení či jiné sociální výhody. Mnohočetné katolické rodiny by možná takovou pomoc uvítaly. 6

Ve srovnání s vysokoškolákem z před 10-ti let mi připadá dnešní vysokoškolák více konzervativní. Odmítá provizoria a hledá profesionalitu a kompetentnost a to i v duchovních otázkách. Vede to k zdůraznění struktur na úkor charizmatu. Charizmatický hrubián již není tolerován. Tito mladí lidé již znají význam formace a dlouhodobé přípravy pro určité poslání. Znají to z diecézních center mládeže, kde již existuje strukturovaný systém a program, pro který se dlouhodobě připravují animátoři. Činnost již není zajišťována charizmatem jedné osoby, ale týmovou prací zformovaných lidí. Tuto vizi fungujícího systému přenášejí i na úroveň pastorace vysokoškoláků. Závěrem bych podtrhl fakt, že místa a forma pastorace VŠ studentů vyrůstá zdola a že jednotlivé centra nejsou řízeny a fungují autonomně. Spolupráce je minimální. Funguje pouze na určité projekty – viz Studentský Velehrad. Zdá se také, že by se kněží pracující v této pastoraci měli předem připravit a projít nějakou formací jako např. v Německu. Vysokoškolská pastorace by měla reflektovat změnu očekávání současných studentů a zamyslet se nad systémem VŠ pastorace. Je otázkou, jestli je žádoucí větší koordinování jednotlivých míst. Funkce koordinátora Existují tři akce ročně, ve kterých národní koordinátor hraje roli. Každoročně v březnu je setkání VŠ studentů se Svatým otcem v Římě, v jehož rámci jsou i telemosty s místy kolem celé zeměkoule. V roce 2007 byl telemost s Prahou. Rok 2008 byli

v Římě dva studenti jako vyslanci za ČR. Ohlasy na tuto akci proběhly Radiem Proglas i webovými stránkami VKH. V roce 2009 proběhne 14. března VII. ročník Dne evropských univerzitních studentů. V roce svatého Pavla budou propojeny telemostem místa spojená s životem svatého Pavla a místa kolem celého světa, která symbolizují misijní angažovanost svatého Pavla. Finanční otázka byla v minulosti řešena tak, že já jsem dvěma zástupcům českých studentů přispěl na tuto akci 6 000Kč a zbytek si hradili ze svého. V roce 2009 by bylo dobré, aby se na těchto nákladech podílela i Česká biskupská konference. V červnu je obvykle setkání katolických profesorů a rektorů se Svatým otcem.Toto setkání má formu konference s několika odbornými sekcemi a přednáškami. Je zde samozřejmě také možnost vzájemného setkávání a navazování kontaktů. V roce 2009 bude setkání profesorů a akademických pracovníků již od 12. - 15. března. Tématem tohoto setkání bude „Evangelium a kultura pro nový humanismus“. V době konání proběhne i VII. ročník Evropského dne vysokoškoláků. Další každoroční akci je setkání národních koordinátorů z celé Evropy v září. Letos jsem se tohoto setkání zúčastnil a zde nabízím několik postřehů: • Nejpropracovanější síť pastorace VŠ studentů mají v Anglii, neboť tam je národním delegátem řeholní sestra, jejíž náplní práce je objíždět jednotlivé kaplany a pastorační asistentky a být jim oporou v jejich problémech a pracích. Organizuje pro ně pravidelné setkávání či stále probíhající formaci. Stará se tak o 300 lidí.

• Setkání se poprvé zúčastnili i zástupci hnutí a komunit a tak jsem tam potkal i kaplana organizace Pax Romana – International Movement of Catholic Students, která je ne evropskou, ale vpravdě světovou organizací, do které patří i VKH ČR. Tato organizace by byla vhodnou platformou pro rozvoj dobrovolnictví v ČR. Může zprostředkovat kontakty pro lidi, kteří chtějí vyjet za hranice i Evropy jako dobrovolníci. • Hlavní téma našeho setkání byla příprava Evropského setkání VŠ studentů se Svatým otcem v Itálii v Castelgandolfo. Termín je od 6. – 12. července. Je očekáváno kolem 2 000 vysokoškoláků. Toto jsou zahraniční věci spojené s koordinátorem. V rámci České republiky jsem se zamýšlel jak pomoci malým centrům. Jako koordinátor nechci dávat nějakou práci či úkolovat jiné kaplany, kteří již tak mají práce až dost. Otázkou je, co je možné udělat centrálně, aby to pomohlo všem. Jak předat informaci o naši existenci těm, kteří přicházejí na vysokou školu. Jde tedy o prezentaci pastorace VŠ studentů mezi maturanty. Za peníze VKH byly vytištěny barevné letáky formátu A4, které se dostaly každému účastníkovi setkání mládeže v Táboře. Dále byl natočen 17-nácti minutový klip na DVD. Byla a stále je myšlenka prezentovat pastoraci vysokoškoláků během února a března na katolických gymnáziích a středních školách. Představa je, že bývalý absolvent dané střední školy v hodině náboženství promítne maturitním třídám daný klip, 7

doplní klip osobním doporučením, odpoví případné dotazy a rozdá zbytek letáčků. V minulém roce jsme se takto prezentovali např. na arcibiskupském gymnáziu (AG) v Kroměříži a myslím, že lidé z AG jsou v Brně vidět. Na mnoha jiných gymnáziích se prezentace nekonala, neboť jsem nenašel člověka, který by byl z daného města. Byl bych rád, kdybychom mohli tento projekt naší propagace dotáhnout do nejúplnějšího konce. Je škoda, když se lidé ztratí při přechodu ze střední na vysokou školu. To znamená, že v průběhu roku 2009 bychom měli připravit nový letáček a vyrobit technicky kvalitnější video pro stejnou prezentaci.

Každý z nás ví, že bez základu modlitby je naše aktivita aktivismem, který nedává život, ale naopak zotročuje. Proto jsem jako národní koordinátor univerzitní pastorace požádal sestry mnišky dominikánky z pražských Lysolají o modlitbu. A to modlitbu nejen osobní, ale komunitní. Sestry dominikánky v Lysolajích si vzaly univerzitní pastoraci jako svou prioritu. Další modlitební akci jsem vyhlásil mezi babičkami. V semestru mám jednou za měsíc studentskou mši svatou na Radiu Proglas, kde prosím babičky, které poslouchají, o modlitby za jejich vnuky a vnučky na vysokých školách. P. Josef Stuchlý, SJ

PŘÍSPĚVEK OTCE BISKUPA DOMINIKA DUKY Mons. Dominik Duka je předsedou komise pro Katolickou výchovu České biskupské konference, Sekce univerzitní a vysokoškolská.

Chvála Kristu, hezké dopoledne, hovořili jsme v rámci České biskupské konference a Sekce pro mládež o pastoraci mládeže a pastoraci vysokoškolské mládeže. Debata je to nesnadná. Počty vysokoškolských studentů se zvyšují, takže je velmi těžké hovořit o pastoraci mládeže a studentům vysokých škol vstup k pastoraci mládeže zakázat. Na druhé straně hovoříme – li o vysokoškolské pastoraci, je zapotřebí, aby si uvědomil každý, kdo slouží duchovní službou v rámci univerzity, že jeho „farníky“ jsou nejenom studenti, ale také asistenti, docenti, vysokoškolští profesoři a další techničtí, vědečtí a pomocní pracovníci univerzit. Byla to i naše touha, aby vysokoškolská duchovní 8

pastorace byla směřována především k těm, kteří ji vyučují. Existují do jisté míry rozdíly mezi malými a velkými univerzitními městy a to konkrétně ve způsobu práce. Protože u měst, jako jsou Hradec Králové, Pardubice, Ústí nad Labem, Liberec, velká část studentů odjíždí denně domů. V tomto případě je pastorace vysokoškoláků v těchto městech velmi složitá. Vím, z vlastní diecéze, že spousta měst univerzitu nemá, ale přesto mají setkání vysokoškoláků, protože duchovní udržují kontakty se svojí mládeží. To je určitě důležitá práce.

Co chápeme pod pojmem pastorace? Po setkání s děkany a zástupci děkanů teologických fakult musím konstatovat, že v městech, kde se nacházejí teologické fakulty (Olomouc, ale podobná situace je i v Brně), mají vysokoškolští studenti velmi širokou nabídku aktivit a skutečně je o studenty postaráno. Na druhou stranu nevíme, jakým způsobem se o vysokoškolské studenty starají různá hnutí – Focoláre, Charismatici a další. Vysokoškolská pastorace je vystavena nebezpečí stejně tak jako jakákoliv jiná pastorace v naší zemi. Je vysokoškolská pastorace tvůrčí dílnou? Otázkou je: „Kam Kam patří vzdělávání? vzdělávání?“ Vysokoškolský student vyznačující se náboženstvím, které je založeno na prožitku a zážitku… Je teologie nauka o zážitcích?! V každém stupni vzdělávání musí být určitým způsobem přítomen teologický rozměr. Stále však bojujeme s deficitem této formy vzdělávání. Vzdělávání v oblasti teologie chybí již na střední škole. Je otázkou, zda města, kde jsou teologické fakulty, mají také své laické iniciativy pro výchovu. Dnes je spousta lidí vysokoškolsky vzdělaných, ovšem znalosti z oblasti teologie v jednotlivých oborech nejsou stejně vyrovnané. Musíme si uvědomit, že jestliže nám roste počet vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, musí mít církev podstatně vyšší počty teologicky vzdělaných lidí, nejen studenty teologie. Teologie musí vždy vést určitý dialog s univerzitou jako takovou. Je třeba hledat odpověď na otázku poslání teologické fakulty v rámci univerzity, což se nám krůček po krůčku daří. Také v otázce pastorace mládeže, jako celku, není otázka vzdělání ve znalosti pravd víry (teologie) příliš zdůrazňována.

Dostáváme se do situace, kdy nepřekročíme ghetto trvale praktikujících katolíků v naší zemi. Vysokoškolské katolické vzdělávání musí mít určitý rozměr novoevangelizační, ale ten není možný bez teologického vzdělání. Stojíme tedy před otázkou: „Jak to udělat, aby univerzitní duchovní správa vysokoškolské mládeže rodila plody obrácení?“ Díky za setkání na Velehradě (myšleno Studentský Velehrad – pozn. red.). Víkendové setkání, které vedlo k diskuzi, vzájemnému poznání a upevnění. Na druhé straně, v České republice není to, co je v mnoha zemích běžné a to jsou Akademické týdny, kde by se studenti seznamovali s otázkami nejen teologickými, ale i etickými, sociálními, otázkami kultury apod. (To, co probíhá v Novém Městě nad Metují, má úplně jiné zaměření, jiný směr). Jestliže se seznámíme s těmito otázkami, je potřebné debatovat o problematice církve v těchto oblastech. Není to jen otázka kněží, kde se můžeme bavit o vzdělání nebo formaci. Úroveň teologického vzdělání vykazuje stále velké mezery. Je to poznamenáno dřívější generací až dodneška. Víme, že se situace lepší. I v našich farnostech se stále zvětšuje počet lidí s vysokoškolským vzděláním, ale nezvětšuje se úroveň potřebných teologických znalostí. Teologie není nauka pouze pro kněze. Teologie je nauka pro vysokoškolsky vzdělaného člověka. V určité chvíli, v určité míře. Uvědomme si, že základní matematické, fyzikální a chemické znalosti musí mít každý, i když bude pak studovat filozofii nebo pedagogiku. 9

Myslím, že v mnohém pastorace mládeže pokročila. Především setkání na Velehradě kterého jsem se účastnil. Setkal jsem se u různých workshopů, že mnozí z přednášejících, včetně spolubratří biskupů, nebyli dostatečně připraveni. V naší církvi stále sklouzáváme do výměny duchovních zkušeností, což je potřebné, má to své místo. Ale často se nám potom stává, že neprobíhá žádná intelektuální diskuze, ale jen určitá forma bavení se a sdílení se. Jsou to věci, které jsou podstatné. Ale bude to mít v člověku, především ve vysokoškolském studentovi, za následek přesvědčení, že náboženství je otázkou volného času. To má pak své hluboké dopady do náboženské praxe. Moje výzva možná nebude přijata, ale domnívám se, že je to určitá cesta, kam se vydat, že to vypovídá mnohé. Měli bychom více myslet na zkušenosti Spojených států amerických (USA). Duchovní univerzitní práce v Evropě, tak, jak už bylo naznačeno, se stále z toho univerzitního prostoru vytlačuje. To je model, který není modelem budoucnosti. To je model světadílů bez naděje. Uvidíte, jak bude přítomno náboženství na univerzitách za dvacet let. Troufám si tvrdit, že na všech univerzitách, i v této republice, budou mešity. Tento proces nikdo nezastaví. Neměli bychom jít cestou ústupu, ale naopak jít cestou určitého tlaku. Část univerzitní obce jezdí na stáže, na přednášky do USA, a to je i pro mě velká výzva, umožnit takové vzdělání vysokoškolským pracovníkům z řad kněží. Katolické univerzity jsou dobrými partnery pro naše univerzity, protože budoucnost světa není v Evropě. Budoucnost světa leží v Latinské 10

Americe, v Asii a částečně v Africe. Tyto oblasti budou skutečně hrát rozhodující roli a svět je tam postavený úplně jinak. Zeptejte se mladých lidí, kteří se vracejí z USA, čím jsou nejvíc překvapeni. Jsou překvapeni tím, že první otázku, kterou dostávají, jakmile se trochu otrkají: „Věříš?“ „Z které jsi církve, do kterého chodíš kostela?“ A ti, na které se tyto otázky vztahují, sami zjišťují, že ztrácejí společenský kontakt. To nejsou jenom problémy studentů. Stalo se to děkanovi Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, který se vrátil z největší nemocnice světa ve Worcesteru s 45 000 zaměstnanci, kde každodenní mše svatá je samozřejmostí. To je myslím důležitá injekce i pro naše mladé lidi, abychom tyto kontakty hledali a sami se poučili a přizpůsobili. A to je myslím důvod, co zde bylo naznačeno o duchovní vysokoškolské správě. Abychom my, kteří přednášíme, viděli i na jiných vysokých školách tyto momenty. Je to pochopitelně výzva i pro nás, biskupy, abychom pomohli kněžím získat další akademické vzdělání, aby se působnost v tomto procesu lidí, ať už kněží nebo laických teologů, stala součástí vysokoškolské pastorace, abychom vysokoškolskou pastoraci nedávali jako konkurenci nebo jako druhou kolej pastorace mládeže. Zcela jistě pastorace mládeže do určité míry bude pokrývat pastoraci vysokoškolských studentů. Ale pastorace mládeže, která je chápána jako volnočasová aktivita z civilního pohledu, nemůže suplovat univerzitní pastoraci, která bude spíše směřovat k profesionalitě. o. biskup Dominik Duka

PASTORACE VYSOKOŠKOLÁKŮ NA SLOVENSKU P. Ján Štefanec, SVD je správcom UPC (Univerzitné pastoračné centrum) sv. Jozefa Freinademetza v Bratislave na Slovensku.

Univerzitná pastorácia na Slovensku má 12 rokov. Po tom, ako vzniklo Univerzitné Pastoračné Centrum (UPC) v Bratislave, nasledovali ďalšie mestá, kde pri vysokoškolských internátoch začali vyrastať ďalšie pastoračné centrá a dnes ich je 11.

tomuto rozvoju. Tým, ktorí navštevujú UPC nekladieme medze v iniciatíve a tvorivosti, naopak, centrum stojí a je životaschopné vďaka záujmu, zápalu a činnosti študentov, návštevníkov, ktorú vyvíjajú jednak pre seba, ale aj pre druhých.

Aby sme dokázali v živote zladiť nároky a požiadavky spoločnosti volajúcej po efektivite, hospodárskom raste, ktoré diktujú predovšetkým ekonomické záujmy súčasného sveta s potrebami ducha je maximálne dôležité nezanedbať osobné formovanie a duchovný rozvoj. Tento v plnej miere ponúkame v našom Univerzitnom Pastoračnom Centre sv. Jozefa Freinademetza.

Univerzitná pastorácia sa postupne stáva organicky začlenená do bežného pastoračného rámca miestnej cirkvi ako jej podstatná činnosť a dimenzia. Biskupská konferencia naplno chápe potrebu tejto činnosti a na čele s biskupom Galisom sa snaží o aktualizovanie a rozširovanie pôsobnosti nielen na študentov, ale aj na pedagógov a zamestnancov univerzít. Na túto činnosť vyčleňuje tímy kňazov, alebo ňou poveruje rehoľné spoločenstvá.

UPC chce byť otvorené pre všetkých študentov bez ohľadu na ich presvedčenie. Jeho filozofia však vychádza z evanjeliových princípov, nakoľko sme presvedčení, že tieto tisícročiami overené princípy sú schopné vyformovať človeka do zrelej a naplno všestranne rozvinutej bytosti. Ježiš Kristus nás pozýva k rozvoju všetkých dimenzií našej osobnosti. Nielen duchovnej, ale aj duševnej, telesnej, kultúrnej, spoločenskej, estetickej, umeleckej a mnohých ďalších. Nato, aby sme ich naplno rozvinuli je naďalej dôležité rozpoznávať schopnosti, osobné dary a talenty a tieto v maximálne možnej miere rozvíjať podľa zásad evanjelia. UPC chce byť v maximálne možnej miere nápomocné

Univerzitná pastorácia sa však ešte nie dostatočne chápe ako skutočná „pastoračná aktivita kultúry“ ale skôr iba ako služba ľuďom na univerzite nakoľko je nateraz nedostatok pripraveného personálu na túto prácu a je dosť bežnej pastoračnej práce medzi mládežou navštevujúcou univerzity. Problémom sú odborníci z našej strany, t.j. strany Cirkvi, ďalej personál vo všeobecnosti: t.j. taký, ktorý by univerzitou bol vnímaný ako rovnocenný. Potom aj mentalita univerzitnej mládeže a univerzitných učiteľov. Je iba malá čiastka univerzitnej mládeže, ktorá túži po intelektuálnej kresťanskej formácii. Väčšina kresťanskej mládeže 11

na univerzite je otvorená na kresťanskú formáciu všeobecnejšieho typu (nie intelektuálneho). Či to je pozitívum alebo negatívum neviem. Skôr riešením by mohlo byť – v naších slovenských pomeroch – aby sa prevádzala pastorácia všeobecnejšieho charakteru a pre tých, ktorí po tom túžia, aby sa ponúkala intelektuálna formácia (ako v našom centre je v prípade Spoločenstva Ladislava Hanusa). Rada pre univerzity pri KBS organizuje raz do roka vedeckú konferenciu, na ktorej sa univerzitní pedagógovia majú možnosť zapojiť do diskusie na aktuálne celospoločenské a cirkevné témy. Pastoračná činnosť sa koncentruje predovšetkým na obdobie počas semestrov a prebieha nárazovo v čase keď študenti sú prítomní na univerzite. Obdobia prázdnin, či už zimných alebo letných ponúkajú priestor na budovanie spoločenstiev na duchovných obnovách, letných túrach, atď. Naše centrum má jednu dôležitú zásadu: Je bezhnuťové. To znamená, že spiritualitu žiadneho hnutia neprijímame ako svoju oficiálnu spiritualitu. Našou oficiálnou spiritualitou je „katolícka spiritualita“. Každé hnutie je vítané, môže sa prezentovať, mať svoje aktivity, ba získavať si i svojich stúpencov. Ako veľkú výzvu vnímame súčasný trend indiferentizmu a konzumnej mentality medzi mladými. Na jednej strane máme masy, no na druhej strane chýba živý záujem o prehlbovanie a aktívne zapájanie sa do života spoločenstva.

Misijný program, ktorým sa riadime, je nasledovný: Univerzitné pastoračné centrum sv. Jozefa Freinademetza v Mlynskej doline v Bratislave je miesto, ktoré chce študentom asistovať v ich snahe o žitie života v plnosti (por. Jn 10, 10). My, ktorí sa v ňom schádzame • sme presvedčení, že jediným prameňom života v plnosti je Ježiš Kristus. Preto sa snažíme o poznávanie jeho osoby a jeho učenia; • sme presvedčení, že Kristus nás pozýva k rozvoju všetkých dimenzií našej osobnosti. Nie je to len dimenzia duchovná, ale aj duševná, telesná, kultúrna, spoločenská, estetická ba i umelecká, avšak duchovná je najdôležitejšia, nakoľko je dušou všetkých ostatných; • sme presvedčení, že všetky veci, ktoré Boh stvoril, nám môžu slúžiť k dobru, ak ich užívame uvážene, rozumne a v zhode s Božími princípmi; • sme presvedčení, že našou povinnosťou je skúmať svoje schopnosti, osobné dary a talenty a tieto v maximálne možnej miere rozvíjať podľa zásad evanjelia; • sme presvedčení, že naším povolaním je budovať si vzťahy: s Bohom, so sebou samými, s inými ľuďmi ako aj s celým Božím stvorením. Preto sa snažíme o vytváranie spoločenstiev, o priateľstvá a o hľadanie spôsobov, ako vyjsť von zo svojej ulity a otvoriť sa aj pre tých, ktorí sú mimo nás; • sme si vedomí, že aj napriek tomu, že vo svojom vnútri nosíme veľa energie a dobrej vôle, vlastnými silami nie sme

12

schopní dosiahnuť všetko. K svojmu rozvoju potrebujeme aj Božiu pomoc. Chceme sa teda v maximálne možnej miere pre ňu otvárať. Nakoľko najviac Božej pomoci k nám prichádza cez Cirkev, chceme s ňou vytvárať jednotu.

• A konečne sme si vedomí toho, že to, čo my sami spoznáme, máme ponúkať aj ďalej a tak pozývať všetkých ľudí k žitiu života v plnosti. P. Ján Štefanec, SVD

MOJE ZKUŠENOST V KATOLICKÉM VYSOKOŠKOLSKÉM SPOLEČENSTVÍ VE VÍDNI P. MMag. José Claveria, FSCB, který je zodovědný za univerzitní duchovní péči ve Vídni v Rakousku.

Pokud by mi byla svěřena pastorační úloha, uvažujme o reálném případě, kdy bych byl jmenován vysokoškolským farářem, hned by se mi v hlavě utvářely různé myšlenky a plány. Ihned si představím, jak se mi daří oslovit mnoho lidí. Několik studentů, kteří již věřící jsou, ostatní, kteří praktikují víru méně a také mnoho a mnoho jiných, pro které byla církev až doposud úplně neznámým prostředím. Není to pro kněze a jeho společenství krásné, moci přivádět druhé k víře? Poté, co jsem si tedy vytvořil tuto představu, začínám uvažovat nad konkrétní strategií. Budu organizovat skvělé akce, které by studenty zaujaly – například umění, sport, různé volnočasové aktivity, cestování, studium, pomoc při shánění ubytování, spiritualita atd... To všechno by jim pak umožnilo přiblížit se Vysokoškolskému Katolickému Společenství (KHG), patřit do něj a potom společně pomalu lidsky i duchovně dozrávat. Co k tomu budu potřebovat? Jistě

schopný tým pastoračních pracovníků, kněží i laiků. Samozřejmě musím také udržovat dobré kontakty s biskupem (biskupy), generálním vikářem, šéfem pastorace atd. Potřebuji také sestavit dobrou strukturu. Místo, co nejblíže k univerzitě, kde by se mohli lidé setkávat. Ideální je to, kde se dá i najíst – Menza - a to ne jen nějaká malá pro vlastní potřebu, ale veliká, kde bychom se mohli setkávat i s ostatními studenty. Toto místo by také mělo poskytnout mladým lidem možnost ubytování. Jedná se o studentskou kolej. Když už něco děláme, tak pořádně! Samozřejmě nesmí v dobrém katolickém domě chybět ani kaple. A pokud mluvím o akademickém prostředí, měla by taková kaple být zařízena v moderním, vkusném, ale také originálním a i trochu šokujícím, stylu. A také mimo kapli by měla být k vidění díla mladých umělců. Nechci tady popisovat příliš dlouho, jak v podstatě takové pastorační centrum v německy mluvících oblastech vypadá. Pokud se však nemýlím, nemá k dispozici 13

takové bohaté zázemí vysokoškolská pastorace ve Francii, Itálii, Španělsku a troufám si tvrdit, že dokonce ani nikde jinde v Evropě. V Paříži je to většinou jen něco jako malý krámek v blízkosti univerzity, kde se na několika málo čtverečních metrech sejdou katoličtí studenti během pauzy na společný oběd, nějakou besedu či katechezi. Ve Španělsku, například v Madridu, je k dispozici v nejlepším případě kaplička a na fakultě malá kancelář pro kněze. V takzvaných východoevropských zemích, kde ještě před necelými 20 lety utlačovala církev komunistická diktatura, je situace ještě složitější. Pokud vůbec univezita či fakulta nějakou duchovní péčí disponuje, pak většinou díky podpoře nejbližší farnosti. Výsledek většinou není příliš uspokojivý. V evropských akademických farnostech nevidíme žádná velká a kvetoucí křesťanská společenství. A nemám ani ten dojem, že bychom představovali budoucnost církve v Evropě. Nevidíme u nás novou církev, která by byla protikladem moderně či postmoderně v novém pojetí křesťanství a církve. V zemích, kde jsou dotace na takové pastorační projekty nedostatečné, je samozřejmě na vině stát nebo místní vedení církve, jež neposkytují potřebné prostředky pro naši pastorační činnost. V zemích, kde je vybavení v podstatě dostačující, jsme my duchovní často v pokušení svádět vinu na systém. Moje teze je však jiná. Všechny naše snahy o zlepšení struktur duchovní péče jsou podle mého názoru v pořádku. Nesmí se ale stát naším nejdůležitějším cílem, nesmí se stát prioritou. Všechny 14

zmíněné i nezmíněné věci či aktivity jsou samy o sobě pěkné a dobré, ale je tu něco, co tu v celku nesedí. Víra tu funguje jako inspirace, vklad, zdroj pro sílu mé vůle. Ale jak jen předat dál tuto charakteristiku víry, ten princip, základ nového poznání? Kde je „novost“ metody? Začalo všechno v evangeliu působit skrze struktury? Nebyl na počátku spíše nový pohled na „skutečnost“? „skutečnost Výchozím bodem nesmí být nikdy to, co ještě chybí. Výchozím bodem pro nás křesťany poté, co se Bůh stal člověkem, může být pouze to, co je přítomné. Svátostná struktura církve je něco objektivního, skála, na které je možné vybudovat vlastní subjektivitu. V začátku je všechno. Segej Fudel, ruský disident, napsal v šedesátých letech v samizdatu: „Církev začíná tam, kde se dva nebo tři sejdou v Jeho jménu.” Ne tam, kde je jen jeden, ale tam, kde jsou dva nebo tři. Pokud na toto zapomeneme, ztratí i vše ostatní (dogmata, shromáždění atd.) svoji sílu. V takovém případě by bylo snad lepší, o takových věcech raději nic nevědět. Tam, kde se v Jeho jménu sejde několik lidí, třeba i u baru na fakultě, tam už je Pán přítomen. Křesťanství se rozšířilo skrze tzv. plantatio ecclesiae - vkořeněním shromážděného lidu Božího na určitém místě, skrze zachování, uvědomnění si faktu, a ne prosazením nějakého projektu. Tento fakt spočívá v tom, že tam, kde je jediný pokřtěný, tam je i Tělo Kristovo; tam je i zviditelnění a zakoušení Boha, jež se právě skrze křesťana naplněného těmito „hodnotami“, nabízejí ostatním lidem. Mnoho této radosti a tohoto metodického obratu vidím a přijímám

od studentů, kteří patří k novým církevním hnutím. Teď bych Vám rád řekl něco o své zkušenosti v našem katolickém společenství vysokoškoláků ve Vídni. Úplně první věc, kterou jsem svým spolupracovníkům řekl, bylo, že se musíme jednou týdně společně modlit a meditovat o nějakém papežově textu. Dále je důležité, abychom se jednou za týden setkali také veřejně se studenty, a to na mši svaté. To je ten moment, kde to všechno začíná, kde Někdo jiný, Bůh sám, přímo pracuje. Vycházíme z toho, že Pán tu je a působí! Také teď, na této konferenci! Poté, krok za krokem, se tato metoda rozšířila i do dalších oblastí života: po mši ještě zajdeme posedět do blízké hospůdky na pivo. V naději, že tyto veselé a rozverné chvíle nebudou prožity banálně, beze smyslu. Také vznikají příležitosti, jak se několikrát za den spolu modlit, hovořít o přítomnosti Boha mezi námi. Prostě a jednoduše přátelství, kde vzájemná pomoc spočívá v tom, vzpomenout si, že Pán je tady, působí, volá si nás k sobě a něco s každým z nás má v plánu. Na těchto základech vznikly letos nové věci, které byly nad rámec původního programu. Zmínil bych ty nejpěknější z nich. Na našich studentských kolejích vyjádřili někteří přání být si více nablízku. Založili skupinky spolubydlících, které se denně spolu modlí ranní chvály a kde se alespoň jednou za týden, nejlépe ve společnosti duchovního, koná společná večeře. Na jaře mi dvě studentky medicíny řekly: „Hovořme o důležitých věcech, které jsou u nás ve škole

tabu!“ Já na to: „„A tabu!“ A které to jsou? jsou?““ Ony: „Například o utrpení.“ A já: „Ok, ale s jednou jedinou podmínkou. Musí to být otevřené setkání, kam může přijít každý.“ Na první setkání přislo asi 20 mediků; přišli ve jménu Krista, a nebo alespoň kvůli hledání smyslu utrpení a života. Setkání se konají jednou za měsíc. Něco podobného se pak přihodilo se studenty práv a dalších oborů. Důležité u skupinek spolubydlících a spolč není to, co člověk vymyslí a zorganizuje nebo aby získal ochranu před okolním světem, vytvořil jakési odseparování katolické kliky, což je častým pokušením, ale upevnil své vědomí Kristovy přítomnosti mezi námi, což se pak šíří i na dalších kolejích a fakultách. Jak píše kardinál Schönborn ve svém pastýřském listu z 1. října 2008: „Nesmíme se stahovat do sebe, jako nějaký elitní zbytek v dobře zajištěné a pohodlné ochranné zóně zóně“. Co je pak mým úkolem? Ne až tak naplňovat své dobře vymyšlené projekty a představy, ale daleko více podporovat taková setkávání studentů, kteří teprve začínají objevovat Ježíše. Jak? Jde především o to, být strážce jejich správného postoje. Doprovázet je skrze modlitbu, napomínání a přátelství. A také, kde je to možné, veškerou pastoraci i projekty, o kterých na počátku byla řeč, přizpůsobit stávající realitě. Naše díla musí sloužit zázrakům. Pozor na časté pokušení duchovních, nutit nový, mladý život ke službě svým strukturám a plánům! Ještě jednou z Schönbornova pastýřského listu: „Scházíme se (…), abychom si vyprávěli o tom, co zažíváme, co slyšíme a vidíme, co Bůh v našich společenstvích a obcích působí, v čem spočívá naše trápení, co nás těší a z čeho máme strach“. 15

Jde o Pána a Jeho poselství. Nebo ještě lépe řečeno, kde jde o Pána, tam je poselství, misie. Ještě jednou a naposledy citace ze začátku pastýřského listu vídeňského arcibiskupa: „„Jen s těží můžeme mlčet o tom, co jsme viděli a slyšeli“ (Sk 4,20). Když chtěli apoštolům zakázat dále mluvit o Ježíši, byla právě toto jejich odpověď. To bylo tehdy, „vv oné dávné době době“, na počátku církve, po letnicích. Nenechali se omezit a překážky, které se jim stavěly do cesty, se pro ně stávaly příležitostmi mluvit o tom, co s Ježíšem zažili. A tak probíhaly misie. Bez pomoci jakékoliv státní moci.

K tomu, aby se stali křesťany, je nenutil žádný společenský tlak. Křesťanství se rozšířilo skrze osobní svědectví a skrze působení Ducha Svatého, který otevřel srdce a dveře pro evangelium. Dnes, kdy tato epocha křesťanství končí a už zdaleka není „oficiálním náboženstvím“, jsme ve fázi podobné té, ve které se nacházela prvotní církev. Tehdy vstoupilo křesťanství do světa jako něco nového. Pro mnohé je to i dnes něco nového, i když v naší zemi a v celé Evropě máme ještě stále velkou a silnou křesťanskou tradici. P. MMag. José Claveria, FSCB

PASTORACE VYSOKOŠKOLÁKŮ V NĚMECKU Zpráva ze setkání národních delegátů pro vysokoškolskou pastoraci na pozvání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE) ve dnech 26. - 28. září 2008 v Bukurešti

Pro katolickou církev v Německu jsou vysoké školy důležitými místy, kde může působit svou přítomností na formování společnosti. Proto také všichni němečtí biskupové povolali kněze, řeholníky, pastorační asistenty a částečně také sociální pracovníky vědecké referenty ke službě do vysokoškolských katolických společenství ve svých diecézích. Jejich nejdůležitějším úkolem je být „církví přítomnou na vysokých školách“, a to prostřednictvím liturgie, vydávání svědectví a služby. S pestrou nabídkou se katolická vysokoškolská společenství (KHG) pokládají za kritického průvodce vysoké školy i vědy. Usilují o vzájemné uznání vědy a náboženství, respektování svébytnosti vědců a nadnést na tomto základě otázky víry ve vědeckém 16

diskurzu. Důležitá je i práce se studenty především reflexe a prohlubování osobní víry, rozvoj osobnosti, výměnné pobyty a mezikulturní setkávání. Kromě toho se nabízí také sociální podpora, finanční pomoc nebo zprostředkování církevních stipendií. V Německu působí více než 125 KHG různého vybavení a personálního obsazení. Kromě vysokých škol, které vedou řády a katolické univerzity v Eichstättu je v Německu cca 360 státních univerzit a vysokých škol. Vysokoškolská pastorace proto probíhá většinou v sekularizovanějším prostředí, není tedy součástí vysoké školy, ale zůstává v dialogu s ní. Díky zkušenostem s náboženským fundamentalismem, ovšem nejen ve spojitosti s islámem, se ve vedení škol projevuje stále větší

tendence držet si odstup a nepřipouštět náboženství přímo na kampus. Výlučně „katolické“ by v kontaktu s německými vysokými školami také neuspělo. Proto se naše práce odehrává v ekumenické otevřenosti a spolupráci s evangelickými vysokoškolskými společenstvími, na některých místech dokonce pod jednou střechou. Projekty na půdě akademické nebo také politické je často možné uskutečňovat pouze v ekumenické spolupráci. Vedle nabídek KHG se v jejich prostorách konají také meziregionální semináře pro studenty. Ty pořádá Pracovní skupina katolických vysokoškolských společenství (AKH) a částečně jsou financovány státem. Kromě celorepublikové sítě všech KHG v AKH, jsou také všichni profesionální spolupracovníci sdruženi v Konferenci pro katolickou vysokoškolskou pastoraci (KHP). Vedle každoročního, třídenního jednání, které navštěvuje cca 100 účastníků, rekrutuje KHP profesionální pastorační pracovníky prostřednictvím vzdělávacích kurzů k tématům víra, věda, kultura a společnost. K tomu byla vydána také brožura Rámcový koncept ke kvalifikaci pastoračních pracovníků.

Aktivity AKH a KHP podpořila v roce 2000 německá biskupská konference, která ustanovila Forum, vysoká škola a církev. Forum sídlí v Bonnu a jeho manažerem je pan Dr. Lukas Rölli. Dvě důležité otázky, které dnes zaměstnávají německou vysokoškolskou pastoraci jsou: I přes stále se ztenčující finanční zdroje a s tím spojenými novými strukturami v pastoraci musí vysokoškolská pastorace zdůraznit svůj význam ve službě církve a prosazovat se jako samostatné pole pastorace. Díky změnám v terciárním vzdělávání, které přinesl boloňský proces (kratší vyučovací doba, rozdělení na bakalářské a magisterské studijní programy, atd.) a na mnoha vysokých školách zavedením studijních poplatků, znovu vyvstává otázka obsahů a perspektiv vysokoškolského vzdělávání. Z křesťanského hlediska by měla být vedena na základě blíženské lásky, definována klíčovými slovy jako „celostní vzdělávání“ či rovné rozdělení příležitostí ke studiu a tak přispívat stále znovu do politické diskuze. Vysokoškolský farář Matthias Haas, Stuttgart, Německo

PASTORACE VYSOKOŠKOLÁKŮ VE ŠVÝCARSKU Zde přinášíme výběr z pastorace vysokoškoláků ve Švýcarsku. V případě zájmu, další informace naleznete na: www.aki-zh.ch, www.akademikerhaus.ch, pages.unibas.ch/kug/ 00_willkommen/00_willkommen.htm, www.unifr.ch/kug/kug, www.unine.ch/aumonerie

Vysokoškolská duchovní správa ve Švýcarsku se téměř ve všech případech odehrává v přímé spolupráci s univerzitami či vysokými školami. Je zde (především v určitých kantonech) silný protestantský

vliv. Proto výrazná ekumenická spolupráce a velká tolerance vyznání. V jednom případě ve vedení studentské duchovní správy stojí laik, jinak je v naprosté převaze vedení jezuitů. 17

„Aki“ katolická akademická (univerzitní) farnost Bern zdroj: www.aki-unibe.ch

„Aki“ je zkratka slova „akademický dům“. Je to místo, kde se mohou lidé setkávat, které poskytuje zázemí pro katolické vysokoškoláky a akademickou farnost (KHG) v Bernu. Aki je otevřena pro všechny studující, kteří zde mohou pracovat, mluvit spolu, pořádat přednášky, besedy, oslavy a různé další akce. Během semestru nabízí „aki“ program s různými aktivitami. Zázemí zde mají také neziskové organizace. „Aki“ i místní akademickou farnost vedou jezuité s přispěním místní katolické církve (myšleno biskupství). Jezuitské společenství také bydlí v domě „aki“. Jsou zde společenské místnosti, kavárna, sál, čítárna, kaple, kuchyně a zahrada. Vysokoškolská duchovní Lausanne (kanton Vaud)

správa

zdroj: www.unil.ch/aum/

Studentská duchovní správa (L‘Aumônerie (chaplaincy) des Hautes Ecoles) je organizace spolupracující s UNIL (Univerzita Lausanne), EPFL (Polytechnická škola Lausanne) a církvemi katolickou a protestantskými, které v kantonu Vaud působí. Naše společenství je otevřené všem členům univerzitní komunity - studentům, personálu a profesorům.Vedení je ekumenické: kněží, pastoři a kvalifikovaní farníci. V duchu otevřenosti a dialogu, s respektem k individualitě a osobním přesvědčením společenství nabízí široké spektrum aktivit: 18

• uvítací oslavy pro nováčky (prváky) • teologické a etické diskuze • mezináboženská shromáždění • mše svaté • cestování • možnost duchovního růstu • setkávání a rozhovory Vysokoškolská duchovní správa Rapperswil - zdroj: www.hssr.ch/ Duchovní správu vede laik, vystudovaný teolog. Nabízí doprovázení, rozhovory,… Mají zde možnost „alternativních forem bohoslužeb“ s názvem d@nkstell – slovní hříčka dankstell – „děkovací čerpací stanice“. Jde o katolické bohoslužby. V kostele Gospelkirche Jona se konají ranní bohoslužby reformovaných evangelíků, stejně jako další (modlitební) akce, semináře atd. Vysokoškolská duchovní správa Lucern zdroj: www.unilu.ch/eng

Jako na všech ostatních švýcarských univerzitách a mnoha vyšších odborných školách působí také na Vysoké škole Lucern, Pedagogické vysoké škole (PHZ) a Univerzitě Lucern vysokoškolská duchovní správa. Římskokatolický jezuita a reformovaný evangelík farář jsou k dispozici všem studujícím, kteří hledají „feedback“, nezaujatý pohled, při hledání odpovědí na různé osobní otázky. Oba doprovázejí také studenty a vyučující, kteří hledají svou vlastní spiritualitu či své konfesní a náboženské kořeny. Kromě toho nabízejí zájemcům možnost přiblížit se ožehavým tématům naší doby;

v přednáškách, filmech nebo debatních kroužcích. Jsou tu také prostory pro setkávání, slavení, přemýšlení, sdílení či mlčení. Všechny tyto iniciativy mají název „horizonty“. Katolická vysokoškolská správa Curychu

duchovní

zdroj: www.aki-zh.ch/

Curyšská „aki“ je foyer pro studenty, VKH (KHG) a církev přítomná na vysokých školách, katolický „Akademický dům“. Curyšská „aki“ nabízí studentům prostory pro setkávání, rozjímání a diskuze o životních a náboženských otázkách dnešní doby, které často stojí, pokud vůbec, na okraji obecného akademického diskurzu. „Aki“ nabízí studentům a mladým lidem prostory k pořádání různých akcí, sami si přitom dělají management a přebírají za to i svůj díl zodpovědnosti. Jako katolické vysokoškolské společenství (KHG = naše Vysokoškolské Katolické Hnutí - VKH) se snažíme být přítomni jako živé křesťanské společenství na obou curyšských vysokých školách, a to s tím cílem, aby lidé viděli smysl života z víry, života vedeného Biblí i pro sebe samotné. Jako Církev přítomná na vysoké škole nenabízíme pouze možnost přijít do naší „aki“. V duchu diskuze vznikající při setkání vědy a víry

pořádáme také různé akce, pěstujeme dialog s vyučujícími, také udržujeme kontakty s různými organizacemi a pracovišti curyšských vysokých škol. K tomu patří samozřejmě ekumenická spolupráce. Jako katolické akademické centrum se považujeme za tradiční, jezuity vedené, teologicko-spirituální centrum oslovující všechny studenty. S veřejně dostupnými nabídkami vzdělávání se obracíme na všechny, které témata našeho semestrálního programu zajímají. Přitom úzce spolupracujeme s ostatními tvůrci celoživotního církevního vzdělávání v Curychu. Ve vedení místní akademické farnosti stojí pastorační tým, složený ze tří členů: řeholní sestry – „jezuitky“ (doktorka teologie) a dvou jezuitů (teologie/ žurnalistika a teologie/přírodní vědy). Tým doplňují také dvě sekretářky a domovník. Důležitou součástí místního pastoračního týmu je také „fórum“. Jsou to studenti či mladí lidé, tzv. „zdravé jádro“ akademické farnosti, kteří spolupracují s pastoračním týmem. Je to otevřené grémium, které má poskytovat vedení pastorace spojení se studenty a přinášet nové nápady a inspiraci pro sestavování programu.

PASTORACE VYSOKOŠKOLÁKŮ VE ŠPANĚLSKU Vysokoškolská pastorace ve Španělsku se odehrává přímo na univerzitách. Tak jako ve Švýcarsku, i zde je tzv. „capellanía“ nebo také „chaplaincy“, tedy univerzitní duchovní služba, přímou součástí univerzitami

poskytovaných služeb. Studenti se do pastorace aktivně nezapojují, důraz je kladen na aktivitu k tomu pověřených duchovních. Na vedení vysokoškolské pastorace ve Španělsku se velkou měrou podílí osobní prelatura Opus Dei. 19

Barcelona Duchovní služba Katalánské univerzity v Barceloně nabízí duchovní služby všem členům univerzitní komunity, nehledě na jejich vyznání. Duchovní správa pořádá různé náboženské aktivity otevřené všem zájemcům. Kaplani jsou tu pro všechny, kteří hledají jejich pomoc a doprovázení v rozvoji osobnosti a duchovního života. K náboženským aktivitám na akademické půdě slouží univerzitní kaple nebo duchovní centrum v blízkosti kampusu. Ke slavení eucharistie jsou zde vítáni všichni, mohou tu vykonat také svátost smíření. Univerzitní duchovní správa také spolupracuje s dobrovolníky, a to na charitních projektech na pomoc potřebným, navštěvování nemocných a starých lidí, pomoc s distribucí jídla a léků ve třetím světě a na mnoha dalších.

Akce: mše svaté, svátost smíření, adorace, duchovní obnovy, přípravy na svátosti, „deep down“ days „Deep down“ days

Jednou za semestr jsou studenti i profesoři pozváni k účasti na dni odpočinku v domě v Collserole. Je to chvíle pro odpočinek, sport, reflexi či debatování o aktuálním křesťanském dění. Pozváni bývají také různí hosté, promítají se filmy a pořádají konference, kde je možné sdílet a vyměňovat si názory a pracovat tak pro zlepšení společnosti. Akce se jmenuje “deep down” days, protože zve k otevření se a sdílení v daleko uvolněnější atmosféře než je na univerzitě. http://www.uic.es/es/alumnos-capellania

KOORDINACE KATECHETICKÝCH SKUPIN VE FRANCII „Aumonerie“ – v textu se překládá jako „katechetické skupiny“, ale už samotný pojem „aumonerie“ se nedá úplně přesně do češtiny přeložit. Je to skupina lidí, kteří se na nějakém místě (v tomto případě ve škole) scházejí pod vedením k tomu pověřené duchovní osoby (nejčastěji kněze, ale může to být i řeholník nebo laik). Jsou to hodiny katecheze, ale ne nutně ve smyslu výuky.

Katechetické skupiny byly původně studentskou iniciativou. Vznikly nejprve v roce 1892 v Ecole Centrale (technická škola), později v některých univerzitních městech (Paříž, Poitiers, Štrasburk) ze studentských katolických svazů. Dne 26. února 1922 se 30 studentských katolických svazů pod vedením biskupa Mons. Baudrillarta rozhodlo v Paříži založit strukturu, která by propojila do té doby roztříštěné iniciativy. Tak vznikla Francouzská 20

federace katolických studentů (FFEC), jejíž stanovy vznikly v roce 1928. Název Studentská misie se objevila až v roce 1966, když FFEC, univerzitní větev tehdejšího JEC (Křesťanská studentská mládež), a ACGE (Katolická akce na vysokých školách) definovala na popud kardinála Veuillota nová pravidla pro pastoraci studentů. Studentská misie se skládá z katechetických skupin, které se

konstituují napříč pastorálním projektem. Studentská misie je místo, kde se potkávají studenti, kteří se často angažují v dalších hnutích nebo charitativních a spirituálních organizacích. Sama se snaží klást důraz na odpovědnost v univerzitním prostředí. Existuje 244 katechetických skupin v rámci univerzit a dalších vysokých škol ve 109 městech ve Francii a jejich zámořských oblastech. Mají 20 000 studentů, 344 stálých duchovních správců (katechetů). Z nich je 145 diecézních kněží, 67 řádových kněží, 67 laiků, 50 řeholnic, 9 řeholních bratří a 6 jáhnů. Mají tři cíle: • sběr informací, otevírání se aktuálním otázkám společnosti, světa… • přítomnost v rámci vyššího vzdělávání, reflexe v jeho rámci • společenství víry, schopné přijímat hledající studenty, kteří si přejí kráčet na cestě ke křtu nebo biřmování; společenství spojené eucharistií, hledající cestu k porozumění víře

Studentská misie je organizována do devíti regionů, z nich každý vede jeden duchovní správce a jeden delegovaný student. Každý region má své vlastní aktivity (formační víkendy, pochody, oslavy…). Duchovní správci a delegáti regionů tvoří společně Národní rady se dvěma předsedy (Studentská mise a Křesťané na vysoké škole) a třemi národními duchovními správci. Tato rada se schází čtyřikrát ročně spolu s „biskupem-průvodcem“ (tedy biskupem odpovědným za tyto aktivity). Aktivity • Lokální aktivity: biblické a teologické kurzy, besedy a konference, jednou týdně bohoslužby, dále společné víkendy, večery, odpolední přestávky atd. • Národní aktivity: letní setkání, např. letní teologická univerzita, pochody; národní zasedání pro duchovní správce a pověřené studenty apod. • Publikační činnost: Aktuality Studentské misie; zpravodaj vychází pětkrát ročně, pro předplatitele v počtu 310 výtisků

PODNĚTY Z DISKUZNÍCH SKUPIN KONFERENCE O MLÁDEŽI Výběr z podnětů diskuzních skupin, které se sešly v rámci Konference o mládeži.

• Studentský kostel jako kontaktní, záchytné místo; informovat o jiných farnostech, kde je možné budovat studentská společenství, začleňovat jednotlivce do farností; koordinace aktivit, aby nedocházelo k duplikaci aktivit

• Propojení pastorace VŠ a pastorace Sekce pro mládež ČBK, center pro mládež – Kurz občanského minima (Příchovice), kurzy center pro rodinu • Akademická farnost – tým lidí – kaplani, pastorační asistenti, kteří by byli stálejším zázemím; kvalifikované osoby 21

• Ubytování – katolická kolej; potenciál pro komunikaci mezi národy (měli bychom zázemí, ve kterém můžeme přivítat zahraniční studenty), kontemplativní prostor na kolejích, fakultách

• Vytvoření servisních skupinek pro získávání finančních prostředků - k realizaci nejrůznějších VŠ projektů; vytvořit webové stránky, kde by se informace z této oblasti skromažďovaly; vytvořit „grantovou kancelář při VKH“

• Spolupráce VKH s komisí Pastorace povolání v ČR – zapojení hnutí a řádů do pastorace VŠ, zástupce VŠ studentů v komisi Pastorace povolání v ČR

Kompletní pracovní materiál z diskuzních skupin je k dispozici na Sekci pro mládež ČBK ([email protected]).

BENEDIKT XVI. O UNIVERZITNÍM POSLÁNÍ „Mladé generace jsou dnes vystaveny dvojímu riziku, jež je z velké části způsobeno rozšířením nových technologií informatiky. Z jedné strany je tu nebezpečí stále většího omezování schopnosti soustředit se a zamyslet se nad sebou samým; a z druhé strany stojí riziko individuální izolace do stále více virtuální reality. Sociální dimenze se rozpadá na tisíce zlomků, zatímco ta osobní se hroutí do sebe a uzavírá se před konstruktivními vztahy vůči svému okolí a také vlastního okolí vůči sobě. Univerzita však ze své podstaty žije v silné rovnováze mezi individuálním a komunitním, mezi bádáním a reflexí každého a mezi sdílením a otevřenou výměnou s druhými. A to v rámci cíleně univerzálního horizontu.“

„Podobně i univerzitní reforma musí usilovat o svobodu: svobodu vyučování, svobodu bádání, svobodu akademických institucí ve vztahu k ekonomické a politické moci. Neznamená to izolaci univerzit od společnosti, ani to, že univerzity nebudou za nic zodpovědné, a tím méně to, že budou sledovat vlastní zájmy za použití veřejného financování. To zajisté není křesťanská svoboda! Opravdu svobodná podle evangelia a tradice církve je ta osoba, to společenství nebo ta instituce, jež dostojí své podstatě a vlastnímu účelu, a posláním univerzity je vědecká a kulturní formace lidí pro rozvoj celé občanské společnosti.“ Benedikt XVI. 1.12.2008 Zdroj: www.radiovaticana.cz

ROZHOVOR Během Konference o mládeži jsme položili otci biskupovi Dominiku Dukovi několik otázek na téma vysokoškolské pastorace. Rozhovor přinášíme zde…

Jaká byla pastorace vysokoškoláků za dob Vašeho studia? Za dob mého studia na vysoké škole na Teologické fakultě v Litoměřicích jsme 22

byli oddělení od veškerého ostatního života. Mělo to své studijní výhody, ale formace oficiálně neexistovala žádná. Nebyla žádná formace

pro vysokoškoláky, naopak pokud by se na ní přímo někdo z kněží podílel, tak přinejmenším by byl přeložen z toho města někde na vesnici nebo mu byl odebrán státní souhlas. Nicméně vysokoškoláci se scházeli tajně, ale museli počítat s tím, že pokud toto bude vyzrazeno a někdo se to dozví, znamená to odchod z vysoké školy. Takže to tenkrát byly menší skupiny, scházeli se v pěti, šesti, sedmi lidech. Můj život se odvíjel na těchto setkáních, organizovali je studenti. Potom v Praze jsem to už vedl. Byla jiná situace. V padesátých letech se zavíralo, v sedmdesátých letech se překládalo a po roce 1980 se to už tolerovalo, ale muselo to být v ilegalitě. Jak se díváte na pastoraci vysokoškoláků jako biskup delegát pro univerzitní pastoraci dneska? Jaká je situace v České republice nebo i ve vaší diecézi? Ta moje delegatura je trochu složitější. Já jsem se hodně zabýval otázkou teologických fakult a akreditací studijních programů, takže otázku přímé pastorace přenechávám kněžím, kteří pracují v této oblasti. Ale zcela jistě pro nás už starší věkem je to určitá novinka. Má to určitý vývoj od sv. Salvátora z Prahy do ostatních univerzitních měst. Byl udělán velký kus práce v této oblasti a celkově v oblasti pastorace mládeže. Ale existuje specifikum - univerzitní duchovní správy - tam máme stále ještě mnoho co dohánět. Ale zase na druhou stranu, když budeme poctiví, tak se už veliký kus práce udělalo. Je to otázka přítomnosti vysokoškoláků v městech jako takových. Daří se to především ve velkých městech, v krajských městech. U těch regionálních univerzit studenti

odjíždějí ve čtvrtek a přijíždějí v pondělí večer, takže tam ta vysokoškolská duchovní péče nebude taková, probíhá vlastně od úterý do středy. Ale pak jsou tu širší možnosti působení na fakultách, kde probíhají přednášky, prezentace. Například v Hradci Králové to částečně děláme a ohlas to má. Když pak přijdeme ve středu na mši svatou, je to určitá slavnostní příležitost, takže ten rozdíl tady je. A vidím to také z té naší perspektivy, že jde o společenství vnější, tzn. že lidé do společenství stále přicházejí, připravují se a praktikují různé společné projekty. Na otázku v čem vidíte klady nebo zápory vysokoškoleské pastorace, jste už odpověděl víceméně v předchozí otázce. Chcete to něčím doplnit? Vidím jako důležitý moment, abychom skutečně dokázali stále nabízet vysokoškolským studentům jakousi formu teologického vzdělání, které jim doplní to jejich profesní studium, např. u studentů medicíny to je lékařská etika, studentům sociologie, ekonomie, to je sociální nauka, případně v oborech uměleckých to je křesťanské umění a pro všechny pak filozoficky – teologický doplněk, který iniciuje jejich náboženské vzdělání, které souvisí s jejich vysokoškolským vzděláním. A co byste vzkázal vysokoškolským studentům? Popřál bych jim, aby měli dobré profesory, kteří by jim rozumněli. A po novém roce, kdy se blíží semestrální zkoušky, aby je zvládli. připravila Zdeňka Hennigová 23

FENOMÉN PRODLOUŽENÍ MLÁDÍ Výňatek z knihy Michaela Martínka „Ztracená generace?“. Jde o upravenou verzi disertační práce, kterou autor obhájil v roce 2005 na CMTF UP v Olomouci. Publikace hledá odpověď na jednu ze základních otázek současné pastorace: jak vést rozhovor o duchovních a náboženských otázkách s lidmi, kteří vyrůstají v nenáboženském prostředí. Publikaci vydal Ing. Pavel Sejkora – Trinitas, Svitavy, 2006.

Nejdůležitější, a v českém prostředí také nejnovější změnou v životě mladé generace je tzv. fenomén één prodloužení mlád mlá ádí dí. í.. Pro získání jasné představy o něm je dobré znát základní demografické údaje. Demografie české mládeže V průběhu posledních 15 let se v České republice zásadním způsobem prodloužila doba, po kterou zůstávají mladí lidé bez manželských a rodinných závazků. K poslednímu dni roku 2003 žilo v České republice celkem 10.211.0001 obyvatel, z toho 2.312.000 ve věku 15 – 29 let.2 Z nich bylo 1.818.000 svobodných a 445.000 vdaných či ženatých. Zbývající část tvořili rozvedení, ovdovělí nebo ti, u nichž se nepodařilo rodinný stav zjistit.3 Tato věková skupina tvořila tedy téměř čtvrtinu populace České republiky.4 Zatímco celkový počet obyvatel je od poloviny 70. let stabilizovaný (kolísá mezi 10.100.000 a 10.300.000), ve stejném období se výrazně snížil počet sňatků (z 99 tisíc v roce 1973 na 53 tisíc v roce 2002) a mírně se zvýšil počet rozvodů (z 25 na 30 tisíc). Rozvodovost5 tedy vzrostla z 25 % na 60 %. Počet živě narozených dětí se snížil o více než 50 % (ze 194.000 v roce 1974 na 93.000 v roce 2002), zároveň se však na trojnásobek zvýšil počet dětí narozených 24

mimo manželství (z 8.000 v roce 1973 na 24.000 v roce 2004); jejich podíl na celkovém počtu narozených tak činí více než 25 %. Všechny uvedené trendy zaznamenávají nejvýraznější zlom mezi léty 1990 a 1996, tedy bezprostředně po změně politického režimu.6 V popisovaném období se podstatně zvýšil průměrný věk, v němž muži i ženy uzavírají svůj první sňatek, a zároveň průměrný věk, v němž české ženy rodí své první dítě. Od roku 1960 až do roku 1990 věk prvního sňatku u mužů jen mírně kolísal kolem 24,5 roku, u žen okolo 21,5 roku. V roce 1991 byl však nastartován prudký růst tohoto ukazatele, takže roku 2003 se už muži ženili průměrně ve 30,2 letech a ženy se vdávaly ve 27,7 letech. Tomu odpovídá, byť jen částečně, také zvýšení průměrného věku žen při narození prvního dítěte z 22,5 roku v roce 1990 na 25,9 let v roce 2003: zatímco do roku 1990 rodily ženy první dítě jeden rok po sňatku, dnes je to v průměru téměř dva roky před sňatkem.7 Prodloužení mládí a jeho příčiny Demografické údaje jednoznačně ukazují, že během posledních patnácti let se mladým lidem prodloužilo období života před uzavřením sňatku průměrně o 6 let. Mnohé nasvědčuje tomu, že tento trend bude ještě nějaký čas

pokračovat, až se ustálí u průměrného věku prvního sňatku mužů i žen kolem 30 let – tak se totiž ustálila situace v posledních desetiletích ve většině zemí západní Evropy. Tento vývoj byl umožněn souběhem různých příčin: • ekonomických – ve vyspělých společnostech s vysokým ekonomickým standardem je k dispozici dostatek prostředků k tomu, aby si mladí lidé mohli prodlužovat dobu vzdělávání a cestování do zahraničí; • kulturních – v povědomí veřejnosti vzrůstá hodnota vzdělání a poznání světa a zároveň se snižuje hodnota manželství, rodiny a dětí; • medicínských – vyspělá antikoncepce umožňuje dlouhodobě partnerský a sexuální život bez většího rizika otěhotnění. Důsledky prodloužení mládí Význam této změny zatím nelze zhodnotit. Jisté však je, že dává mladým lidem příležitost svobodně si volit způsob, jak prodloužené období života před sňatkem naplní. Mnozí je využívají ke vzdělávání, cestování do zahraničí, získávání různých pracovních zkušeností, navazování přechodných partnerských vztahů, dobrovolné službě v sociální oblasti, hledání duchovního či náboženského základu a k dalším aktivitám. Tyto nové možnosti mají hluboký vliv na přetváření celého životního cyklu člověka.8 S fenoménem prodloužení mládí souvisí také mnoho nejasností a otázek: „Dospěl ělí ěl lí už nejsou privilegov privilegováni jako nositel a předavatel nositelé ředavatelé ředavatel edavatelé kulturních íích hodnot a společensk čenský čensk enských kvalifikací. íí.. Jako ddáále

se učíc čí í jsou principiálně postaveni na číc roveň mlá mláde ádež deži. Nikdo je neuchr neuchrání před ř řed tíím, tí m, aby se stali žá žáky ky mlad mladší ších, ší ch, kteří jim mohou zprost zprostřřředkovat edkovat nové hodnoty 9 a dovednosti.“ Na to navazuje problém autority: jestliže získané vzdělání a kompetence kvalifikují dospělé mladé lidi pro mnohá pracovní místa lépe než jejich starší kolegy, pak je přirozené, že z pohledu mladších bude autorita vázána spíše na kvalifikaci než na věk.10 Pastorační výzvy Zvyšující se vzdělání a schopnost kritického myšlení už dospělým mladým lidem nedovolují nekriticky přejímat obsahy víry, které jim předali jejich rodiče, prarodiče, katecheté či kněží. Dlouhodobá výchova, směřující k nikým nezastupitelné osobní odpovědnosti za vlastní jednání, může zase častěji vést k vědomému odmítnutí některých morálních norem předkládaných církevní autoritou. Pastorace mládeže, která tuto realitu bere v úvahu, by se tedy měla co nejvíce vyhýbat autoritativním výrokům a požadavkům, a také odkazům na dokumenty církve jako na poslední instanci. Každý názor a požadavek je třeba mladým lidem zdůvodnit způsobem, který je přiměřený jejich zkušenostem a jejich možnostem chápání. Prodloužení doby mládí také vyžaduje změnu v zaměření církevních aktivit pro mládež: zatímco do nedávné doby byla cílovou skupinou většiny z nich dospívající mládež, dnes by se měl tento důraz přesunout na mládež dospělou. K ní je ovšem nutno přistupovat odlišným způsobem než k adolescentům – především je třeba 25

respektovat schopnost postformálního í ího myšlen myš šleníí, kterou lidé zpravidla získávají právě v tomto životním období. To znamená, že dospělý člověk je sebekritický, smiřuje se s nejednoznačností a složitostí problémů a jejich možných řešení, dovede pracovat s protiklady, počítá s tím, že jednou získaný názor se může dalším vývojem změnit, akceptuje kognitivní nejistotu.11 Až v tomto období také začíná většina mladých lidí vážně přemýšlet o vlastním životním povolání. U těch, kdo jsou socializováni v katolické církvi, to znamená také úvahy o možném kněžském nebo zasvěceném

životě. Proto i pastorace povolání musí přizpůsobovat své aktivity a metody psychologickým předpokladům dospělé mládeže. Fenomén prodloužení mládí se tak stává jedním z důležitých projevů změny paradigmat v naší kultuře, klíčovým prvkem k poznání a pochopení hodnotového systému i religiozity současné mládeže a zároveň nepřehlédnutelnou výzvou ke změně pastorační mentality v církvi. P. Michael Mart Martííínek, nek, SDB

1

Absolutní čísla zde zaokrouhlujeme na celé tisíce, desetiny procent na celá procenta.

2

Zdroj:Internet, http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/BB002B34F1/$File/40030401.xls.

3

Zdroj:Internet, http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/BB002B34F8/$File/40030466.xls.

4

V tomto čísle se odráží populační vlna, která zasáhla Českou republiku v 70. letech 20. století. Lze tedy očekávat, á ávat, že asi kolem r. 2010 se začne počet mladých dospělých u nás snižovat. (Srov. MOŽNÝ, Ý, Ivo. Česk Ý Č á společnost. ččnost. nost. Nejd Nejdůůlež le itě itěj ější jší fakta o kvalit kvalitě našeho š šeho života. Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-624-1, s. 23-25.) 5

Podíl počtu rozvodů na počtu sňatků za jeden rok.

6

Zdroj:Internet, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/ 8f7d6c5f61fc82b7c1256eaf002f8877/$FILE/4019rr01.xls. 7

Zdroj:Internet, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/ 94f10abad2963709c1256fa1004cdb2c/$FILE/oby03.xls. 8

Pastorálně-teologickou analýzou tohoto problému se zabýv ý á SCHWEITZER, Friedrich. ýv Postmoderner Lebenszyklus und Religion. Eine Herausforderung ffür Kirche und Theologie. Gütersloh: Chr. Kaiser/Gütersloher Verlagshaus, 2003, ISBN 3-579-05199-7. 9

ZINNECKER, J. Jugend der Gegenwart – Beginn oder Ende einer historischen Epoche?. In: BAACKE, H., HEITMEYER, W. (Hrsg.) Neue Widersprüche, Jugendliche in den achtzigen Jahren. Weinheim/München, 1985, s. 43. 10

Projevuje se to např. i v postupné změně mzdového systému: dosavadní mzdové zvý zv hodňování pracujících se zvyšujícím se věkem se sice vzhledem k jeho tradici v našem kulturním prostředí zatím většinou zachováv á á, je však stále více zpochybňováno, neboť se prosazuje hledisko vvýkonu. áv Je tedy otázkou času, kdy na tento pohled přistoupí i příslušná legislativa. (Srov. MOŽNÝ, Ý, op. Ý cit., s. 104.) 11

Srov. V VÁGNEROVÁ GNEROV , Marie. Vý Vývojov ývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, ISBN 80-7178-306-0, s. 307-308. 26

SEKCE PRO MLÁDEŽ INFORMUJE… CÍRKEV SE MUSÍ UČIT JAZYKU NOVÝCH GENERACÍ Sekce pro mládež Papežské rady pro laiky má nového zodpovědného. Je jím 64-letý francouzský kněz Éric Jacquinet, který stejně jako jeho předchůdce Francis Kohn, patří do komunity Emmanuel. Pochází z lyonské arcidiecéze a má velké zkušenosti s pastorací mládeže. V rozhovoru hovoří o očekáváních, nadějích a především výzvách, které ho čekají.

Od mladého poutníka na Světových dnech mládeže v 80. letech až k zodpovědnému za organizaci příštího SDM v Madridu 20. Před kněžským svěcením jsem se zúčastnil SDM v Římě 1985 a v Santiagu de Compostela 1989. Již tehdy jsem navštěvoval komunitu Emmanuel. Tato komunita vzešlá z charismatické obnovy se zrodila v Paříži v roce 1972 z iniciativy Pierra Goursat a Martina Laffitte a dnes je rozšířena v 70 zemích. V Santiagu jsem byl zodpovědný za autobus s 24 mladými Francouzy a zrovna tolika věřícími z tehdejšího Československa. Tak jsem poznal církev katakomb. Měli obyčejné turistické vízum, bez řeholníků, s jedním tajně svěceným knězem. Některé věci mě velice zaujaly. Pouze dva lidé ze skupiny znali jeho pravou totožnost, a to, že nechodil v klerice, ani nemohl koncelebrovat při mši. Zejména se mi vtiskla do paměti věta, kterou řekl: „Zanedlouho se věci změní.“ A na konci téhož roku padla berlínská zeď. A jako kněz jste se účastnil dalších SDM? Ano, toho v roce 1997 v Paříži. Zato jsem s hořkostí nesl, že jsem nemohl být

v Římě 2000. Ale vzpomínám, že jsem si nahrál kázání Jana Pavla II., a že jsem ho pouštěl ve své lyonské farnosti. Letos v létě přišlo Sydney, kde jste již věděl o svém novém úkolu. Jak jste to nesl? Byla to zkušenost studijní i formační, jakési předání štafety, kde jsem se naučil mnohému z hlediska práce, která mě očekává. Ale také jsem mohl vidět, jak se tato silně sekularizovaná australská metropole proměnila přítomností mladých v ulicích. I místní kněží, z nichž někteří byli skeptičtí, museli znovu uvěřit, protože Duch vytvořil něco velkolepého a kardinál Pell se ctí obstál tváří tvář výzvě. Udělejme krok zpět a projděme si základní etapy vaší formace. Studoval jsem na Katolické univerzitě v Lyonu a pak tři roky v Římě v Papežském francouzském semináři a na univerzitě Gregoriana. Na kněze jsem byl vysvěcený v roce 1992 kardinálem Albertem Decourtrayem, který mě jmenoval kaplanem pro mládež při katedrále sv. Jana. Byl to úkol, který jsem zastával také ve své komunitě.

27

Následně jste vykonával pastorační službu ve dvou, ze sociálního hlediska diametrálně odlišných farnostech. Jaké máte na toto období vzpomínky? V roce 1996 jsem se stal farářem v Saint-Nizer, veliké komunitě lyonských boháčů, která se poté, co byla svěřena komunitě Emmanuel, stala živým formačním a misijním centrem. Následně mi v roce 2004 současný arcibiskup Philippe Barbarin svěřil svátostnou pastoraci v diecézi a následující rok farnost ve Vénissieux. Historická farnost blahoslaveného Antoine Chevrier, zakladatele kněžské společnosti z Prada. Z živé farnosti Lyonu jste byl přeložen na periferii s tolika problémy? Byla to lidová čtvrť charakterizovaná přítomností mnoha emigrantů. Byla to veliká výzva, ke které, přiznávám, jsem přistupoval se strachem v srdci. Na tomto území s 20 tisíci obyvateli jsou křesťané menšinou. S pomocí asociace Le Rocher, která v komunitě Emmauel pracuje pro rozšíření křesťanství v nesnadných podmínkách periferií, jsme chodili evangelizovat dům od domu. Jak reagovali mladí? Vénissieux má 65% mladých, rozvedené rodiče, ale já jsem vždycky říkal, že dokud Pán miluje všechny, je tu naděje. Dnes zaznamenáváme neschopnost předávat víru v rodinách. Většina lidí si myslí, že ke křesťanské kultuře stačí katechismus a doma se nedělá nic pro to, aby se nové generace přiblížily víře. Roste takto počet vzdálených? Stále více. Dnes to ani nevypadá 28

na nějaké protesty. Tito mladí nemají něco „proti“ církvi. Jednoduše o ní nic nevědí, neznají ji. Přesto však nechybí určitá potřeba spirituality? Spíše bych řekl, že je silná citová touha, která vyvolává určitý zmatek s duchovní zkušeností. Ve Francii se šíří modlitební skupiny, jejichž vedoucí se zdají mít velmi silné a horlivé úmysly, ale to nestačí pro to, aby vyrostl člověk dospělý ve víře. Mimochodem i ten, kdo se účastní SDM, musí být doprovázený v růstu ke zralé víře, jak připomínal Benedikt XVI. Máte již hotový recept? Musíme k mladým hovořit o naději, protože je závažnou pravdou to, že je potřebujeme pro budování zítřka. To říkáte s pohledem na SDM v Madridu? Jsme teprve ve fázi přemýšlení, v očekávání toho, co papež ukáže v příštím tématu. Kardinál Rylko, předseda Papežské rady pro laiky, se již setkal s madridským arcibiskupem, kardinálem Rouco Varelou, a již se zapojují další španělské diecéze, protože s časem uzrálo vědomí toho, že historii SDM tvoří také přijetí nabízené místní církví. Kdo budou vaši spolupracovníci? Přál bych si pracovat se všemi, zejména s delegacemi pastorace mládeže z pěti kontinentů. Prvním úkolem je tedy udržovat kontakty. Uvědomuji si však, že to není pouze SDM. Důležitý aspekt tvoří doprovázení zodpovědných za skupiny a mládežnické spolky.

Odkud chcete začít?

Máte ve svém šuplíku nějaký sen?

Potřebujeme místa reflexe pro stále křehčí generaci. Stačí se podívat na stále prázdnější univerzitní kaple. Nadějí nám naopak dávají některé historií prověřené zkušenosti, jako jsou skauti nebo salesiáni. Je třeba realizovat skutečné „školy života“, které by vychovávaly ve víře.

Chtěl bych hodně cestovat, dostal jsem pozvání z Bahrajnu, Ukrajiny, Québecu a Brazílie. Zvláště často se ptám, co udělat pro Afriku, která se nikdy nemohla těšit z SDM. Nemůžeme opustit tak důležitý kontinent, který tolik trpí. Domnívám se, že cesta Svatého otce bude mimořádně důležitá pro víru Afričanů.

Jak to chcete udělat?

V minulých dnech se sešlo plenární zasedání Papežské rady. Jaké úkoly z toho vzešly pro Sekci pro mládež?

Jedním ze způsobů by mohlo být obnovení mezinárodních setkání o pastoraci mládeže, jaká se již v Evropě uskutečňovala od roku 1994: Řím, Loreto, Paderborn. SDM v Sydney ukázaly důležitou roli nových komunikačních prostředků schopných mluvit jazykem mladých. Myslíte si, že mobily a internet by mohly být platným nástrojem evangelizace? Jistě. Ale opakuji, že problém je v kořeni, v tom prázdnu, které mladí potřebují zaplnit, a aby ho zaplnili, musíme jim dávat konkrétní odpovědi. Vezměme například internet, je to velmi zajímavé, ale jestliže se u něj tráví mnoho hodin denně, riskuje se vytržení z reality.

První velké setkání plánujeme na duben 2009: od čtvrtka 2. do neděle 5. dubna se sejdeme k bilancování SDM v Sydney 2008 a představení SDM v Madridu 2011. Následovat bude oslava Květné neděle s tradičním setkáním mládeže na diecézní úrovni. Při této příležitosti bude v bazilice sv. Petra předán kříž a mariánská ikona SDM z rukou mladých Australanů jejich španělským vrstevníkům. Připravujeme také 10. mezinárodní fórum, které se uskuteční v březnu 2010 a bude mít téma „Výchova k lásce“. L´Osservatore Romano 28.11.2008 přeložil P. Vladimír Novák

TÉMATA TŘÍ PŘÍŠTÍCH SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE Duchovní příprava na Světové dny mládeže v Madridu se rozbíhá.

Papežská rada pro laiky dne 28. listopadu 2008 oznámila, že Svatý otec Benedikt XVI. vybral témata tří příštích světových dnů mládeže s úmyslem, aby se mohla rozběhnout duchovní příprava, která bude završena mezinárodní oslavou Světových dnů mládeže v Madridu

ve Španělsku 16. – 21.srpna 2011. V roce 2009 a 2010 proběhnou Světové dny mládeže na diecézní úrovni. Témata světových 2009 -2011

dnů

mládeže

XXIV. Světové dny mládeže 2009: 29

„Máme naději v živém Bohu.“ (1 Tim 4,10) XXV. Světové dny mládeže 2010: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život? život?“ (Mk 10, 17) XXVI. Světové dny mládeže 2011: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (srov. Kol 2,7)

Zároveň jsou pozváni všichni zodpovědní na národní úrovni z jednotlivých zemí, hnutí a komunit na mezinárodní setkání, které se uskuteční 3. - 5. dubna 2009 v Římě. Cílem tohoto setkání je hodnocení a reflexe letošního Světového dne mládeže v Sydney.

SEKCE PRO MLÁDEŽ ZVE… Ani letos nechybí příležitost využít místa na tanečním parketu a oddat se rytmu valčíku, polky či latinsko-amerických tanců. A kdy a kde? • Přijeď protančit své střevíce na Tříkrálový ples Centra pro mládež olomoucké arcidiecéze do Kulturního domu v Podhradní Lhotě, který se koná v sobotu 10. ledna 2009 od 19:30 hodin! Čeká tě dobrá hudba, tanec, hry, předtančení, občerstvení, tombola a tradiční „půlnoční překvapení“. A pozor: Letošní ples je také historicky prvním maškarním plesem, takže popusťte uzdu fantazii a dostavte se v převlečení hodném plesu (nepleťe si ples s maškarním dováděním pro děti!!!), neboť v masce a kostýmu budete muset nějakou tu dobu na plese vydržet. Civilně odění účastníci mají vstup dražší a pro maskované je připravena soutěž o neoriginálnější a nejkrásnější masku! Nocleh je pro zájemce zajištěn v Přístavu, je ale dobré se předem domluvit. Pokud nám chcete pomoci s přípravou plesu (s výzdobou, obsluhou, přípravou občerstvení...), budeme jen rádi a čekáme vás již 30

v pátek. Ozvěte se také předem na Přístav! A máte-li tipa na nějakého sponzora nebo sami nám chcete něčím přispět do tomboly, ozvěte se tamtéž! Díky! Cena: pro hosty s maskou 70,Kč; pro nemaskované hosty 100,- Kč. Další info na www.ado.cz/mladez. • Tančíš rád? Máš rád zábavu? Máš soutěžívého ducha? Přitanči k nám na 3. Střediskový ples 10. ledna 2009 v 19:30 hodin ZŠ ve staré Vsi nad Ondřejnicí (ostravsko-opavská diecéze). K tanci hraje ENTERMUSIC, bohatá tombola (přines něco s sebou), doprovodný program… a spousta dalšího… Vstupné 80,-Kč. Chcešli přespat na Středisku, dej vědět na: [email protected] nebo 558 669 413. Více info hledej na http://dcm.doo.cz. • V pátek dne 23. ledna 2009 se v domě Nazaret v Praze-Kunraticích uskuteční od 18 hodin VII. Nazaretský miniples. Více informací na: www.praha.signaly. cz nebo 244 910 469.

PRKNO Jasně, že jsou v životě i důležitější věci než PRKNO, ale někdy se tomu těžko věří… SNB neboli Snowboard víkend, který proběhne od 16. – 18. ledna 2009 v Deštné v Orlických horách na DCŽM Vesmír. Zahájení 16.1. v 18 hodin mší svatou. Než přijedeš, dej vědět na Vesmír. Tel.: 494663140,

[email protected]. S sebou: prkno, spacák, 150Kč/den a něco na vleky. Jestli si chceš zajezdit nebo zaskákat s partou, budeš mít příležitost. Jestli na tom nesjedeš ani dětskou sjezdovku, tak se to přes víkend naučíš...ale na prkně je pořád, co se učit…Tak neváhej a přijeď! www.vesmir.signaly.cz

ŠKOLENÍ VEDOUCÍCH TÁBORŮ Školení vedoucích táborů proběhne ve dnech 15. – 17. května v ADCŽM Nazaret v Praze-Kunraticích.

Cena: 400Kč včetně studijních materiálů. Přihlášky a podrobnosti: [email protected]

VOLONTARIÁT Hledáš cestu? Chceš jít správným směrem? Pojď a staň se volontérem! Tato a jim podobná hesla snad nezestárla, i když o nich slyšíme už dlouho. Jsou ale stále aktuální, pravdivá? Má volontariát ještě smysl? Jeho chvíle už minula nebo teprve přijde? Nezájem mladých a vlažná podpora církve nás podněcuje nad těmito otázkami přemýšlet. Pozor – existence projektu, jeho význam a smysl máme v rukou všichni! Zvažme, zda se pro volontariát nadchneme nebo ho necháme zemřít. Chtěl/a by ses také zapojit? Říká ti něco slovo misie? Máš dost energie, kterou můžeš naplno nasadit! Dobrovolník je plnoletý věřící mladý člověk, ochotný věnovat rok svého života službě Bohu a církvi. Při životě v 2 - 4 členné skupině na faře se jeho činnost soustřeďuje především na organizování a vytváření volnočasových aktivit věřících i nevěřících dětí a mladých lidí. Kontakt Sekretariát Sekce pro mládež ČBK Tel.: 220 181 739 Mobil: 731 604 001 Email: [email protected]

31

POUŤ DŮVĚRY DO TAIZÉ KDY: 25. 1. – 2. 2. 2009 CENA: 2 000 ,-Kč / 2 100,- Kč (autobus) Vzhledem k tomu, že v posledních letech mnozí platili po termínu, bude částka navýšena o 100,- Kč pro ty, kteří budou platit po 9.1.2009!!! + 35 euro (do 30 let včetně) – ubytování + strava + 60 euro (nad 30 let) – ubytování strava S SEBOU: Bible, spacák, peníze, psací potřeby PROGRAM: Společně s komunitou bratří se budeme scházet třikrát denně ke společným modlitbám v Chrámu smíření. Během dne: biblické hodiny, diskuse ve skupinách (i mezinárodních), pracovní skupiny, zpěv, možnost být v tichu, semináře… Při tom všem můžeme poznávat lidi z celého světa. O TAIZÉ: Francouzská vesnička Taizé, která se nachází na jihu Burgundska, je domovem mezinárodní ekumenické komunity, kterou založil v roce 1940 bratr Roger. Bratři se zavazují na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a velké prostotě. Dnes tvoří komunitu více než sto bratří – katolíků i různých protestantských vyznání – z více než pětadvaceti různých národů. Srdcem každého dne v Taizé jsou tři společné modlitby. Bratři se živí pouze svou prací. Nepřijímají pro sebe žádné dary nebo dotace. Někteří z bratří žijí v malých skupinkách – fraternitách – mezi nejchudšími lidmi. PŘIHLÁŠKY: Zájezd pouze pro zájemce od 17 let. Přihlašovat se můžete nejpozději do 19. 12. 2008 (!!!Pozor-kapacita autobusu je omezena!!!), a to telefonicky, osobně či e-mailem na: DCM Kostelní nám. 1, 728 02 Ostrava, tel.: 596 116 522, kl. 238; 739 447 370; e-mail: [email protected] Prosím, uveďte: jméno a příjmení, adresu, telefon, e-mail, datum narození a číslo pasu nebo občanky!

32