Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2007/08, zimní semestr Kombinované studium
Předmět : Peněžní ekonomie – makroekonomické souvislosti (makroekonomie otevřené ekonomiky – vybrané problémy) – Magisterské studium
Metodický list č. 4 Základní charakteristika monetaristického konceptu determinace platební bilance Cíl: Podat základní charakteristiku monetaristickáho konceptu determinace platební bilance a srovnat (komparovat) základní rysy monetaristického a keynesiánského modelu vyrovnání platební bilance Vznik monetaristického konceptu determinace platební bilance: Monetaristický koncept platební bilance byl vyvinut v sedmdesátých létech dvacátého století Jacobem A. Frenkelem (1976), Harry G. Johnsonem (1976), R. Mundellem, M. V. N. Whitmann (1975), dále byl rozpracováván Michaelem Mussou, Frankem H. Hahnem, R. Dornbuschem, J. J. Polakem a řadou dalších ekonomů z Chicagské university, Vysoké školy ekonomické v Londýně a ekonomů působících v Mezinárodním měnovém fondu. Od doby svého vzniku se stal teoretickým konceptem, který silně ovlivnil vývoj teorie a praxe. Jeho teoretické kořeny vycházejí z klasického přístupu Davida Humea a teorie mezinárodní ekonomie do začátku třicátých let minulého století. Fundamentální východisková idea monetaristického konceptu platební bilance: platební bilance je ve své podstatě monetární (peněžní) jev.
- V našem výkladu podáme základní charakteristiku jednoduchého modelu monetaristického konceptu determinace platební bilance, který vyjadřuje jeho základní rysy: je-li platební bilance monetární fenomen, potom i nerovnováha platební bilance je výrazem i nerovnováhy na trhu peněz. Analýza monetaristického konceptu platební bilance se musí tedy koncentrovat jak na stranu nabídky peněz, tak i na stranu poptávky po penězích.
1
Základní předpoklady jednoduchého monetaristického modelu determinace platební bilance: a) stabilní a predikovatelná funkce poptávky po penězích, b) platnost absolutní verze teorie parity kupní síly (PPP) c) platnost podmínky nekryté parity úrokových sazeb d) vertikální křivka agregátní nabídky. Dříve než přistoupíme k analýze platební bilance v monetaristickém pojetí povšimneme si výše uvedených předpokladů poněkud detailněji. Ad a) Stabilní a predikovatelná funkce poptávky po penězích - Stabilita a predikovatelnost poptávky po penězích stojí v monetaristickém konceptu determinace platební bilance, ale i měnového kursu (jak jsme ukázali v Metodickém listu č. 3) jako východiskový základní předpoklad. Poptávka po penězích, která je centrální rovnicí chování monetárního přístupu, je Caganovou funkční formou, jež byla charakterizována v Metodickém listě č. 3: M --- = k Yη . e-σi P kde M = zásoba poptávaných peněz; P = cenová úroveň; i = úroková sazba; Y = úroveň reálné produkce; η, k, σ jsou parametry. Výše uvedená rovnice poptávky po penězích je velmi často v monetaristických konceptech měnového kursu a platební bilance používána. Vzhledem k tomu, že budeme provádět charakteristiku jednoduchého monetaristického modelu platební bilance použijeme kvantitativní rovnici poptávky po penězích v cambridgeské verzi ve formě, v níž je monetaristy také často používána: MD(D) = kD PD YD, kde k > 0 kde MD(D) je poptávka po nominálních peněžních zůstatcích v domácí zemi, PD je domácí cenová úroveň, YD je reálný důchod v domácí zemi a k je koeficient citlivosti poptávky po nominálních peněžních zůstatcích na důchod (jeho reciproká hodnota je důchodovou rychlostí peněz V). Z rovnice plyne, že poptávka po nominálních peněžních zůstatcích v domácí zemi roste s růstem cenové hladiny PD (je tedy kladnou funkcí cenové hladiny): je tomu tak proto, že poptávka po penězích je vždy poptávkou po reálných peněžních zůstatcích. Růst cenové hladiny snižuje reálné peněžní zůstatky a následkem tohoto růstu cenové hladiny dochází k ekviproporcionálnímu růstu nominální poptávky po penězích (nemá-li se změnit velikost poptávky po reálných peněžních zůstatcích). Současně z rovnice plyne, že nominální poptávka po penězích roste s růstem reálného důchodu v domácí zemi YD, a to proto, že růst reálného důchodu vede - za jinak stejných okolností - ke zvýšení transakční poptávky po penězích potřebných k transakční "obsluze" rostoucího důchodu . - Kvantitativní rovnice peněz v cambridgeské verzi zakotvená ve výše uvedené rovnici je implicitně teorií agregátní poptávky v rámci klasické teoretické doktriny. Jinými slovy
2
kvantitativní teorie peněz je použita ke konstrukci klasické křivky agregátni poptávky (jde o rovnoosou hyperbolu). Ad b) Platnost absolutní verze teorie parity kupní síly (PPP) Absolutní forma teorie parity kupní síly vyjadřuje fakt, že za určitých striktních podmínek (nulové transakční a dopravní náklady, žádné překážky mezinárodního obchodu, všechny statky jsou mezinárodně obchodovatelné - tradables, stejná struktura referenčního koše zboží a služeb) měnový kurs mezi měnami dvou zemí je determinován poměrem ceny referenčního koše zboží a služeb v domácí zemi a v domácí měně a ceny stejného referenčního koše zboží a služeb v cizí zemi a v měně cizí země. Obecně řečeno, za uvedených striktních předpokladů, lze absolutní verzi teorie parity kupní síly zapsat takto: PD ED/F = ----, PF kde ED/F je měnový kurs domácí země vyjádřený jako počet měnových jednotek domácí země směňovaný za jednotku měny cizí země, PD je cena referenčního koše zboží a služeb v domácí měně a PF je cena stejného referenčního koše vyjádřená v cizí měně. Rovnice pak vyjadřuje rovnost vnější a vnitřní kupní síly domácí měny. Pro účel jemnější expozice monetaristického konceptu platební bilance upravíme rovnice absolutní verze teorie parity kupní síly takto: PD PF = ----ED/F Z upravené rovnice plyne, že cenová hladina v cizí zemi PF je dána v konceptu absolutní verze teorie parity kupní síly poměrem ceny referenčního koše zboží a služeb v domácí měně (PD) a měnovým kursem (ED/F). - Podmínku nekryté parity úrokových sazeb znázorníme nyní graficky. Předpokládejme, že cenová hladina referenčního koše zboží a služeb v měně cizí země je dána exogenně. Za těchto podmínek lze znázornit absolutní verzi teorie parity kupní síly takto:
3
Obr. 4. 1: PPP
PD •N PD(1) •O PD(0)
PF ED/F(0)
ED/F(1)
ED/F
Na vertikální ose na obr. 4.1 měříme cenu referenčního koše v domácí měně (dále též domácí cenovou hladinu) PD, na horizontální ose měříme měnový kurs ED/F vyjádřený konvenčně přijatým způsobem podle principu "nahoru je dolů" a "dolů je nahoru". (Růst měnového kursu v námi přijaté konvenci vyjadřuje tedy fakt relativního znehodnocování domácí měny ve vztahu k cizí měně, zatímco pokles měnového kursu vyjadřuje relativní zhodnocování měny domácí země ve vztahu k měně cizí země). Přímka PPP na obr.4.1 vyjadřuje kombinaci cenové hladiny cenové úrovně referenčního koše v domácí měně a měnového kursu, jež je - při dané cenové hladině referenčního koše v měně cizí země - kompatibilní s absolutní verzí teorie parity kupní síly (PPP). Tak na obr. 4.1 ceně referenčního koše PD(0) odpovídá měnový kurs ED/F(0), jež je kompatibilní s teorií parity kupní síly (při dané cenové hladině v cizí zemi). Jestliže vzroste v domácí zemi cenová hladina z nějakého důvodu z PD(0) na PD(1) (a tedy i vzroste cena referenčního koše), potom musí dojít k ekviproporcionálnímu růstu měnového kursu z ED/F(0) na ED/F(1). Na obr. 4.1 je sklon křivky PPP je dána rovnicí, tj.velikostí exogenně dané cenové hladiny (ceny referenčního koše) v cizí zemi. Na obr. bod O, který je napravo od křivky PPP značí podhodnocení měny domácí země 1ve vztahu k paritě kupní síly měny, tzn., že nominální měnový kurs je vyšší než by odpovídal domácí cenové hladině (při dané cenové hladině v zahraničí). V bodě N, nalevo od křivky PPP, je měna domácí země nadhodnocena ve vztahu k paritě kupní síly, což znamená, že měnový kurs je nižší než by měl odpovídat tomuto bodu odpovídající cenové hladiny. Ad c) Platnost podmínky nekryté parity úrokových sazeb. Tato podmínka byla analyzována v Metodických listech č. 3. Na tomto místě jen zdůrazníme, že v monetaristických modelech parita úrokových sazeb spolu s podmínkou parity kupní síly spojuje pohyby mezinárodních cen a úrokových sazeb s vývojem na mezinárodním trhu. V
4
jednoduchém monetaristickém modelu platební bilance (i měnového kursu) předpokládá, že tyto podmínky jsou splněny v každém časovém okamžiku.
se
Ad d) Vertikální křivka agregátní nabídky - Monetaristický koncept platební bilance v jednoduché verzi vychází z toho, že křivka agregátní nabídky je vertikální v důsledku flexibility mezd a cen. Příčinou vertikální křivky agregátní poptávky je tedy flexibilita mezd a cen. Flexibilita mezd nepřetržitě "vyčišťuje" trh práce a ekonomika nepřetržitě operuje při plné zaměstnanosti (na úrovni potenciálního produktu). Jakékoliv zvýšení nebo snížení cenové hladiny na trhu produktů a služeb se okamžitě promítá do ekviproporcionálního zvýšení (snížení) nominální mzdové sazby, takže výrobci nemají důvod zvyšovat (snižovat) produkci.
Peněžní nabídka a platební bilance v monetaristickém konceptu - Pro detailnější výklad monetaristického konceptu determinace platební bilance je nezbytné udělat další krok: charakterizovat peněžní nabídku, resp. nabídku nominálních peněžních zůstatků v domácí ekonomice. Nabídka nominálních peněžních zůstatků (dále též nabídka nominálních peněz či též peněžní nabídka) v domácí ekonomice je v monetaristickém konceptu determinace platební bilance charakterizována v rovnici: MS = µ (DD a RF), kde MS je domácí peněžní nabídka, µ je peněžní multiplikátor (v dalším pro pohodlnost budeme předpokládat, že peněžní multiplikátor se rovná jedné), DD je držba domácích obligací centrální měnovou autoritou (centrální bankou) a RF značí rezervy zahraničních měnových aktiv (zahraničních měn a obligací denominovaných v cizí měně). Výraz v rovnici, který je v závorce, tj. DD + RF) se nazývá monetární (peněžní) báze. Z rovnice platební bilance plyne, že domácí peněžní nabídka je tvořena dvěma komponentami, a to držbou domácích obligací centrální autoritou (domácí komponentou peněžní – monetární – báze) - DD a držbou zahraničních měnových rezerv, resp. aktiv (mezinárodní komponentou peněžní báze), tj. RF. Jak se konstituuje peněžní nabídka a jakým způsobem dochází k její změně ? Existují dva způsoby změny peněžní nabídky: 1) operace na volném trhu, tj. prodej a koupě obligací od soukromých subjektů centrální bankou (centrální autoritou), jimiž se mění první komponenta peněžní nabídky (DD). Tak nákupem obligací na volném trhu od soukromých subjektů za 1 mld. Kč se jednak zvyšují pasíva centrální banky (vydá za 1 mld. Kč) a současně se zvyšují aktiva centrální banky (v hodnotě 1 mld.Kč) v podobě vyšší držby obligací. 2) operacemi na mezinárodním měnovém trhu, tzn., centrální autorita (centrální banka) kupuje nebo prodává zahraniční měnová aktiva od soukromých subjektů. Např. koupí USD v hodnotě 1 mld. Kč se zvyšují pasíva centrální banky, ale současně se zvyšují aktiva v podobě přírůstku USD v rozsahu 1 mld. Kč. Tímto se zvyšuje nabídka nominálních peněžních zůstatků, protože se zvýšily zahraniční měnové rezervy. Rovnici nabídky peněz lze tedy zřejmě zapsat v přírůstkové podobě takto: ∆MS = µ (∆DD + ∆RF) Z rovnice charakterizující přírůstek nabídky peněz plyne, že zvýšení (snížení) nabídky nominálních peněžních zůstatků v domácí zemi se může provést buď zvýšením (snížením) držby obligací centrálních bankou (∆DD) nebo cestou operací centrální banky na mezinárodním měnovém trhu (∆RF), a to koupí nebo prodejem zahraničních
5
měnových aktiv, které zvyšují nebo snižují měnové rezervy a tím i nabídku nominálních peněz v domácí ekonomice. Rovnici stavu peněžní zásoby a změny peněžní zásoby znázorníme na obr. 4.2: MS(1)
MS
MS(0) MS(2)
L N
MS(1) MS(0)
K
DD(1) DD(0)
MS(2)
RF(1)
RF(0) D DD(0) RF(0)
RF(1)
RF
Na obr. 4.2 měříme na vertikální ose peněžní nabídku (peněžní zásobu) v domácí zemi (MS) a držbu domácích obligací centrální bankou (DD) a na horizontální ose měříme mezinárodní měnové rezervy (RF). Při zobrazení rovnic nabídky peněz a jejich přírůstku někteří autoři (např. K. Pilbeam, B. Södersten, G. Reed a jiní) ve světové ekonomické literatuře přijímají zjednodušující předpoklad, že položí měnový kurs domácí měny k zahraniční měně rovný jedné. V grafu 4.2 to znamená, že zvýší-li se měnové rezervy centrální banky o jednotku, taktéž o jednotku se zvýší peněžní nabídka (zásoba) v domácí zemi (předpokládáme-li pro zjednodušení, že peněžní multiplikátor µ je roven jedné). Bod D na grafu 4.2 značí, že nabídku (zásobu) peněz tvoří jen držba obligací centrální bankou na úrovni DD(0) a rezervy mezinárodní měny jsou rovny nule. Bod K na křivce MS(0) znamená, že peněžní nabídka se skládá z držby obligací v rozsahu DD(0) a z držby zahraničních měnových rezerv v rozsahu RF(0): celkem tedy činí peněžní nabídka v tomto bodě MS(0) = DD(0) a RF(0). V bodě L se rozsah držby obligací centrální bankou nezměnil (je DD(0)), ale zvýšil se rozsah zahraničních měnových rezerv z RF(0) na RF(1). Tímto se zvýšila peněžní nabídka (peněžní zásoba) oproti situaci znázorněné v bodě K. Jestliže se zvýší držba obligací centrální bankou z DD(0) na DD(1) a tedy se zvýšila domácí komponenta peněžní zásoby cestou operací na volném trhu a zahraniční měnové rezervy se nezmění, nabídku peněz bude zobrazovat bod N na křivce MS(2). Na obr. 4.2 si ještě povšimneme, že tvoří-li domácí peněžní nabídku pouze zahraniční měnové rezervy (hypoteticky), potom křivka nabídky peněz v domácí ekonomice je MS(2).
6
Platební bilance v monetaristickém pojetí: Platební bilance v monetaristickém pojetí se skládá z běžného účtu (CA), kapitálového účtu (CF) a změn v mezinárodních měnových rezervách (∆R). Pro vyrovnanou platební bilance lze tedy psát: BP = CA + CF a ∆RF = 0 Z rovnice platební bilance plyne, že: CA + CF = - ∆RF Z rovnice platební bilance plyne, že je-li zaznamenaný přírůstek mezinárodních měnových rezerv ∆RF kladný, pak to znamená, že běžný a kapitálový účet jsou vcelku v deficitu (připomeňme, že změny mezinárodních měnových rezerv se ve statistice platební bilance značí v případě přírůstku zásob rezerv mínus a v případě snížení měnových rezerv plus). Z rovnice je také patrné, že přírůstek mezinárodních měnových rezerv vyvolaný nákupem zahraničních měnových aktiv tvoří přebytek platební bilance, zatímco pokles rezerv, jež pramení z nákupu domácí měny za mezinárodní měnové rezervy představuje deficit platební bilance. Monetaristický model platební bilance - stav nerovnováhy, mechanismus a důsledky obnovování rovnováhy platební bilance - Řekli jsme, že východiskovou ideou monetaristického konceptu determinace platební bilance je, že platební bilance je peněžní (monetární) jev: a tedy příčiny narušení rovnováhy jsou ryze peněžní a jejich zdroje jsou na trhu peněz. Jinými slovy: deficity a přebytky platební bilance jsou v monetaristickém konceptu nazírány jako monetární (peněžní) toky způsobené nerovnováhou na trhu peněz, tj. nerovnováhou mezi nabídkou (zásobou) nominálních peněz a poptávkou po penězích. - Deficit platební bilance pak má příčinu v převisu nabídky peněz nad poptávkou těchto penězích. - Přebytek platební bilance je monetární tok, jež má příčinu v přebytku poptávky po penězích nad nabídkou peněz Nyní prozkoumáme stav nerovnováhy platební bilance a mechanismus odstraňování této nerovnováhy poněkud zevrubněji. Předpokládejme, že se v ekonomice liší skutečný stav nominálních peněžních zůstatků, které ekonomické subjekty skutečně drží od požadovaného (žádoucího) stavu, který subjekty ekonomiky chtějí držet ve smyslu, že skutečný stav peněžních zůstatků je vyšší než subjekty požadovaný. Takováto situace je nerovnováhou na peněžním trhu, a to převis nabídky nominálních peněžních zůstatků nad poptávkou po nich. Převis peněz ve skutečné držbě subjekty ekonomiky nad požadovaným množstvím začnou ekonomické subjekty směňovat za zboží a služby v zahraničí a nakupují i obligace a jiné investice v cizích zemích.. Situaci monetaristického konceptu determinace platební bilance v malé otevřené ekonomice, která je dokonale integrována do světových trhů zboží a aktiv, mechanismus obnovování (dosahování) rovnováhy, jakož i důsledky tohoto procesu znázorníme na obr. 4.3.
7
Obr. 4.3:
MD=k0PDY*
PD
PD(1)=ED/F(1)xPF O
PD(2)=ED/F(2)xPF K
PD(0)=ED/F(0)xPF
P N
1/k=V MS(0) MS(2)
MS(1)
MS
Na obr. 4.3 měříme na vertikální ose cenu referenčního koše zboží a služeb (PD) a na horizontální ose měříme nabídku nominální zásoby peněz (MS). Křivka MD značí poptávku po nominálních peněžních zůstatcích a je - jak jsme uvedli již dříve v předpokladech modelu - funkcí cenové hladiny a reálného důchodu. V monetaristických modelech se předpokládá, že produkt je na úrovni potenciálního produktu, tj. produktu při plné zaměstnanosti. Sklon přímky MD je dán reciprokou hodnotou koeficientu k, tj. vyjadřuje důchodovou rychlost peněz (V). - Nechť nyní centrální banka zvýší nabídku nominálních peněz tak, že skutečná držba peněz je vyšší než požadovaná, potom na obr 4.3 se nabídka peněz zvýší z MS(0) na MS(1). Přebytek nabídky nominálních peněz je použit pro nákup zboží a služeb a nákup ostatních finančních aktiv (nechť je v našem případě reprezentují jen obligace) v zahraničí. Předpoklad malé otevřené ekonomiky implikuje, že ceny kupovaného a prodávaného zboží na mezinárodních trzích jsou zcela determinovány cenami na těchto trzích a nemohou být ovlivňovány změnami domácí produkce nebo spotřeby. Znamená to, že země je na mezinárodním zbožovém trhu cenový příjemce. Domácí ceny těchto zboží musí být rovny světovým cenám vyjádřeným v domácí měně (tyto ceny jsou obvykle denominovány v zahraniční měně), neboť v monetaristickém konceptu je spojena vnitřní cenová hladina s mezinárodními cenami a mezinárodními úrokovými sazbami přes podmínku PPP a paritu úrokových sazeb, takže přebytek poptávky po domácím zboží a službách nemůže být v systému fixního měnového kursu eliminován růstem domácí cenové hladiny. Obdobně přebytek poptávky po domácích finančních aktivech (obligacích) nemůže být odstraněn poklesem domácích úrokových sazeb, neboť i finanční aktiva jsou spojena s mezinárodní úrokovou sazbou (přes podmínku parity úrokových sazeb mechanismem úrokové arbitráže). Znamená to, že úrokové sazby jsou v malé otevřené ekonomice determinovány, a tedy země které si vypůjčují nebo půjčují
8
jsou externě determinovány a nemohou být ovlivněny ekonomickými podmínkami v domácí zemi. Na mezinárodním finančním trhu je tedy země úrokovým (cenovým) příjemcem (úrokové sazby jsou tedy pro ni dané). Přebytek poptávky po zboží a službách a přebytek poptávky po ostatních finančních aktivech (obligacích) se v systému fixního měnového kursu přepne na zahraniční trhy. V modelu se předpokládá, že světová ekonomika může uspokojit přebytek poptávky po zboží a službách a přebytek poptávky po ostatních finančních aktivech (obligacích) v domácí zemi bez změn zahraničních cen zboží a služeb (PF značí cenu referenčního koše zboží a služeb v měně cizí země) a bez změn cen obligací. Výsledek převisu nabídky nominálních peněžních zůstatků (MS) nad poptávkou po těchto zůstatcích (MD) je, že přebytek poptávky po zboží a službách vytvoří deficit běžného účtu v domácí zemi a přebytek poptávky po ostatních finančních aktivech (obligacích) vytvoří deficit kapitálového účtu. Obecně lze pozici deficitu lze vyjádřit takto: MS - MD = (A - Y) + (BD - BS), kde MS - MD je přebytek nabídky peněz nad poptávkou po penězích (tj. skutečná držba peněz je vyšší než požadovaná), jež vyúsťuje v monetaristickém konceptu v deficit platební bilance, a to jako deficit běžného účtu (výraz A - Y na pravé straně rovnice značí, že domácí absorpce (A) je vyšší než domácí důchod) a v deficit kapitálového účtu v rozsahu (BD - BS), kde BD je poptávka po ostatních finančních aktivech (obligacích), která je vyšší než nabídka ostatních finančních aktiv v domácí zemi (BS). (Domácí absorpcí – A – rozumíme spotřebu (C) plus investice (I) a vládní nákupy zboží a služeb (G)). Obnova rovnováhy v monetaristickém konceptu platební bilance: flexibilní kurs Uvažujme nejprve systém flexibilního měnového kursu: při flexibilních měnových kursech - a při flexibilních mzdách a cenách - vzroste na obr. 4.3 cenová hladina z PD(0) na PD(1) a měnový kurs podle absolutní verze teorie parity kupní síly vzroste z výchozí úrovně ED/F(0) na ED/F(1). Tímto je znovu ustavena rovnováha na trhu peněz, na obr. 4.3 rovnováha mezi novou vyšší nabídkou peněz MS(1) a poptávkou po penězích při vyšší cenové hladině (a daném domácím důchodu na úrovni potenciálního produktu a při neměnném koeficientu k, resp. neměnné důchodové rychlosti peněz). Z obr. 4.3 zřetelně plyne příčina nerovnováhy platební bilance a mechanismus jejího obnovování v monetaristickém pojetí, jakož i důsledky obnovení rovnováhy platební bilance. Příčinou nerovnováhy platební bilance je nerovnováha na trhu peněz mezi nabídkou (zásobou) nominálních peněz a poptávkou po těchto penězích, mechanismem obnovování rovnováhy platební bilance je změna cenové hladiny a změna měnového kursu. Proces obnovení rovnováhy platební bilance má tedy jenom peněžní následek: změnu cenové hladiny a změnu měnového kursu. Obnova rovnováhy platební bilance: fixní kurs Uvažujme nyní o procesu obnovení rovnováhy platební bilance v systému fixního měnového kursu. Z rovnice rovnováhy na trhu peněz v našem případě plyne deficit platební bilance jako výsledek deficitu běžného účtu a deficitu kapitálového účtu. V systému fixního měnového kursu (a tedy i při neměnné cenové hladině) zůstane cenová hladina na obr. 4.3 na výchozí úrovni PD(0) a měnový kurs také na výchozí úrovni ED/F(0) i když se zásoba peněz zvýšila z MS(0) na MS(1). Centrální měnová autorita musí v systému fixního měnového kursu prodat domácím dovozcům zahraničního zboží cizí měnu z měnových rezerv za pevnou cenu (fixní kurs), stejně tak musí prodat kupujícím
9
obligací denominovaných v cizí měně cizí měnu ze svých měnových rezerv. Deficit platební bilance, který takto vznikne, je tak v systému fixního měnového kursu kryt mezinárodními rezervami, jejichž snížení odpovídá na obr. 4.3 horizontální vzdálenosti bodu K a N (deficit platební bilance tedy dosáhne velikosti KN). Přebytek nabídky peněz poptávkou je v systému fixního měnového kursu "potrestán" ztrátou (snížením) mezinárodních měnových rezerv. Protože zásoba mezinárodních měnových rezerv je vždy omezená, centrální banka se buď musí vrátit k původní zásobě (nabídce) peněz MS(0), nebo sáhne k devalvaci měny. Na obr. 4.3 znamená pokles měnových rezerv použitých ke krytí deficitu platební bilance i snížení nominální nabídky (zásoby) peněz z MS(1) zpět k MS(0). Obnova rovnováhy platební bilance: řízený (nečistý) floating Z obr. 4.3 názorně plyne, že zvláštní situace nastává v systému řízeného (nečistého) floatingu. Budeme-li předpokládat růst nabídky peněz z MS(0) do MS(1), ale nebude-li chtít centrální banka zvýšit měnový kurs z ED/F(0) až do ED/F(1), intervenuje na mezinárodním měnovém trhu nákupem domácí měny a prodejem mezinárodních měnových rezerv v rozsahu úsečky OP ke stabilizaci měnového kursu, tedy jeho zvýšení z ED/F(0) jen do ED/F(1) V tomto případě dosáhne deficit platební bilance velikosti úsečky OP a množství peněz se sníží z MS(1) k MS(2). Dodatek: Keynesiánský koncept platební bilance - nástin - Významným charakteristickým rysem i přínosem keynesiánského konceptu platební bilance je formulace důchodového vyrovnávacího mechanismu běžného účtu (v něm zejména bilance zboží a služeb). Jestliže jsou čisté exporty (běžný účet) pasívní (například v důsledku poklesu exportu nebo růstu dovozu), klesne prostřednictvím multiplikátoru otevřené ekonomiky důchod. Pokles důchodu - jak plyne z keynesiánské dovozní funkce - vede ke snížení dovozu a tedy ke zlepšení běžného účtu a zlepšení platební bilance. Tak důchodový vyrovnávací mechanismus vede k částečnému odstranění nerovnováhy běžného účtu a tedy i nerovnováhy platební bilance. Jakým způsobem řeší keynesiánský teoretický koncept odstranění, resp. obnovu rovnováhy platební bilance v situaci, kdy důchodový vyrovnávací mechanismus odstranil nerovnováhu platební bilance jen zčásti ? Uvažujme nejdříve systém fixního měnového kursu.. Jestliže důchodový vyrovnávací mechanismus nestačí zcela odstranit nerovnováhu platební bilance, schodek bilance zboží a služeb a platební bilance vyvíjí tlak na depreciaci měny. Centrální banka musí dovozcům prodávat zahraniční měnu ze svých mezinárodních měnových rezerv za měnu domácí země, což jednak snižuje tyto rezervy a jednak snižuje peněžní zásobu v domácí zemi. Protože se v keynesiánském teoretickém konceptu předpokládají v krátkém období nepružné, resp. málo pružné mzdy a ceny, snížení peněžní zásoby vede k růstu úrokové sazby. V keynsiánském teoretickém konceptu má však růst úrokových sazeb za následek jednak snížení poptávky po investicích a spotřebních výdajích (snížení autonomní poptávky) a současně s tím pokles důchodu, čímž se zlepšuje běžný účet platební bilance. Současně vyšší úroková sazba vyvolává čistý kapitálový příliv (vzhledem k vyšší očekávané míře výnosnosti aktiv denominovaných v domácí měně), což zlepšuje kapitálový účet platební bilance a platební bilanci celkově. Tyto procesy budou probíhat do té doby, dokud se neobnoví rovnováha platební bilance.
10
Má-li v systému fixního měnového kursu země přebytek běžného účtu, potom jako výsledek působení důchodového vyrovnávacího mechanismu dojde zčásti k odstranění přebytku běžného účtu (růst důchodu vyvolává růst dovozů). Protože důchodový vyrovnávací mechanismus neodstraňuje celý přebytek běžného účtu, ale jen část, aktivum běžného účtu bude vyvolávat tlak na apreciaci měny domácí země. V systému fixního měnového kursu musí centrální banka koupit tento přebytek za domácí měnu ve fixním kursu, což znamená zvýšení mezinárodních měnových rezerv a současně i zvýšení peněžní zásoby v domácí zemi. Zvýšení peněžní zásoby vede ke snížení úrokových sazeb, což stimuluje poptávku po autonomních investičních a spotřebních výdajích, což znamená růst důchodu a z tohoto titulu zhoršení běžného účtu, a vede k růstu odlivu kapitálu ze země (snížila se očekávaná míra výnosnosti aktiv denominovaných v domácí měně). Platební bilance tak dosáhne rovnováhy. Uvažujme nyní systém flexibilního měnového kursu. Jestliže i po vyčerpání důchodového vyrovnávacího efektu zůstává běžný účet ve schodku, je tedy i platební bilance ve schodku. Schodek běžného účtu a platební bilance "spustí" depreciaci měny domácí země, jež stimuluje export a omezuje import tím, že jej zdražuje. V závislosti na růstu cen dovozu, ve středním období se postupně zvyšuje i domácí cenová hladina. Depreciace měny tak vede ke zlepšení čistých exportů a k obnovení rovnováhy platební bilance. A opačně: měna země, která má přebytek běžného účtu a měnový kurs apreciuuje, tím se zhorší čisté vývozy, což může vyvolávat jistý tlak na snižování dovozních cen vyjádřených v domácí měně, a tím i tlak na snížení cenové hladiny. Celkově se zhoršuje konkurenceschopnost domácí země a platební bilance se touto cestou uvede do rovnováhy. Shrňme: v systému fixního měnového kursu a v systému flexibilního měnového kursu jsou změny v platební bilanci v keynesiánském konceptu vyvolány jednak změnami důchodu a jednak změnami úrokové sazby. Rozdíl mezi domácí úrokovou sazbou a světovou úrokovou sazbou (tj.změna úrokové sazby vyvolává buď čistý kapitálový příliv (v případě, kdy domácí úroková sazba je vyšší než světová) nebo čistý kapitálový odliv (v případě, kdy domácí úroková sazba je nižší než světová). Rozdíl keynesiánského a monetaristického konceptu platební bilance: Podstatným charakteristickým rysem keynesiánského konceptu platební bilance je fakt, že nerovnováha platební bilance má reálné (nikoliv tedy monetární) příčiny a mechanismus obnovující rovnováhu platební bilance má reálné ekonomické konsekvence. Připomeňme v této souvislosti, že položky platební bilance se často člení na autonomní položky a přizpůsobující se (akomodující) se položky. Transakce zachycené v platební bilanci jsou autonomní tehdy, jestliže jejich hodnota je determinována nezávisle na platební bilanci. Přizpůsobující se (akomodující se) položky v platební bilanci jsou položky, které jsou determinovány čistými důsledky autonomních položek. Jinými slovy řečeno, autonomní položky jsou "nad čarou", zatímco přizpůsobující se položky jsou "pod čarou". V tomto smyslu jsou v keynesiánském konceptu platební bilance - jak jsme uvedli - položky běžného účtu autonomními položkami, tj. "jsou nad čarou", zatímco položky kapitálového účtu jsou přizpůsobujícími se položkami. V monetaristickém konceptu platební bilance je tomu právě naopak: autonomními položkami - a tedy položkami "nad čarou" - jsou položky kapitálového účtu, zatímco položky běžného účtu jsou přizpůsobujícími se položkami.
11
V keynesiánském konceptu platební bilance jsou tedy položky běžného účtu autonomními faktory, zatímco změny kapitálového účtu a změny měnových rezerv jsou komponenty platební bilance, které se přizpůsobují. Na rozdíl od keynesiánského konceptu platební bilance jsou v monetaristickém konceptu monetární toky jako autonomní komponenty (faktory) platební bilance, zatímco toky zboží a služeb a investic jsou v dlouhém i krátkém období nazírány jako komponenty, které se přizpůsobují. Kontrolní otázky: 1) Analyzujte účinek devalvace v systému fixního měnového kursu na platební bilanci v monetaristickém konceptu v krátkém a v dlouhém období 2) Jaký je ekonomický důsledek rychlejšího růstu zahraniční cenové hladiny (PF) oproti domácí cenové hladině (PD) na platební bilanci v monetaristickém konceptu v systému fixního měnového kursu a v systému flexibilního měnového kursu ? Literatura: Mach, M.: Makroekonomie. Pokročilejší analýza, 3. část, kap. 9.5. Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-22-7.
12
