Otázky - OBECNÁ EKONOMIE II – MAKROEKONOMIE - 2015
1. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje učení fyziokratů a merkantilismus - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Fyziokraté „Bohatství národů pochází čistě ze zemědělství“ - jen práce v zemědělské výrobě je produktivní - zvýšení produktivity zemědělství - nová škola ekonomického myšlení – první ekonomická škola – odmítala merkantilistické učení Vznik: 2. polovina 18. století ve Francii Představitelé: A. R. Turgot, Fransiois Quesnay Kritika: reakce na merkantilistickou politiku J. Colberta ve Francii, který otevřel francouzský zemědělský trh levnému zahraničnímu obilí a uvalil cla na export domácího obilí - tím dosáhl přebytečné nabídky a nízké ceny obilí - fyziokraté trvali na tom, že politik má hledat zdůvodnění každé ekonomické politiky v ekonomické teorii, a proto se také snažil vytvořit teoretický systém, který by byl základem pro hospodářskou politiku státu Merkantilismus „Bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi“ - přísná státní regulace - důraz kladen na zahraniční obchod - bohatství se vytváří v obchodních vztazích - cílem obchodu je aktivní obchodní bilance - k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydání ochranných cel Vznik: na přelomu 16. a 17. století v západní Evropě - vytvořen obchodníky a státními úředníky Představitelé: Thomas Mun, J. B. Colbert, J. Child Kritika: přišel s ní v 18. století jako první fyziokrat David Hume, později i Adam Smith či David Ricardo, kteří se domnívali, že mezinárodní obchod tvoří předpoklad pro hospodářský rozvoj země a zvyšování jejího bohatství - kritika merkantilismu byla založena na myšlence ekvivalentní směny – má-li země aktivní obchodní bilanci, získává zahraniční zlato, ale výměnou za své zboží - protože je směna ekvivalentní, je hodnota získaného zahraničního zlata stejná jako hodnota vyvezeného zboží - proto není možné, aby zahraniční obchod zvyšoval bohatství národa - věřili, že bohatství pochází pouze z práce na půdě – bylo ústřední myšlenkou fyziokratizmu, že zemědělství je jediným odvětvím, které je produktivní (vytváří větší hodnotu, než jakou spotřebovává) 2. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje učení klasické ekonomie - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Klasická ekonomie - začíná vydáním knihy Pojednání o podstatě a původu bohatství národů od Adama Smitha v roce 1776 - ekonomie jako věda - věda o tvorbě rozdělování bohatství, hospodářský růst, dělba a produktivita práce - liberalismus – svoboda obchodu a konkurence, stát by neměl zasahovat - hospodářský liberalismus – dělba a produktivita práce, akumulace kapitálu Vznik: 17. století v Anglii a ve Francii – koní v roce 1871 (počátek tzv. marginalistické revoluce) Představitelé: Adam Smith, David Ricardo, T. R. Malthus, J. S. Mill
3. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje neoklasickou ekonomii (učení marginalistů) - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Neoklasická ekonomie (učení marginalistů) - ekonomická teorie vycházející z mezních hodnot (marginálních) - NE z průměrných – směr rozvíjející především mikroekonomii - základním předpokladem jsou trhy, které se sami automaticky čistí a spějí k rovnováze - odpůrci státních zásahů (volná ruka trhu) - vychází z malých změn nabídky a poptávky a jim odpovídajících mezních hodnot užitku (ztráty) Vznik: s marginalistickou revolucí v roce 1871 - 70. léta 19. století – navazuje na klasickou ekonomii (na Adama Smitha) Představitelé: Herman Heinrich Gossen, Jevons, Menger, Marshall 4. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje – keynesiánství - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Keynesiánství - zakladatelem byl britský ekonom John Maynard Keynes - nejvýznamnější knihou keynesiánců je kniha Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz od J. M. Keynese z roku 1936 => reakce na hospodářskou krizi - odmítali neoklasickou ekonomii (marginalisty), zastánci státních zásahů - uznávali fiskální politiku a věřili, že pomocí ní dostanou ekonomiku po hospodářské krizi z recese - nebrali v potaz existenci inflace - stát má permanentně zasahovat do ekonomiky a neustále dolaďovat její chod - velký význam přikládán využití hlavně nástrojům fiskální politiky Představitelé: J. M. Keynes Vznik: první polovina 20. století Kritika: zhruba po dvacet let od vydání Obecné teorie byl Keynesův vliv bezmezný - později však začali mnozí ukazovat, že Keynesova makroekonomická doporučení spíše než stabilní hospodářský růst přinášejí vysokou inflaci a prohloubení hospodářského cyklu 5. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje - monetarismus - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Monetarismus - zakladatelem byl americký ekonom Karel Brunner - odmítá keynesiánství - odmítá státní zásahy do ekonomiky - Friedman považoval inflaci za čistě peněžní jev, kritizoval keynesiánce za vyvolávání inflačních tlaků - na rozdíl od keynesiánců, kteří jako nástroj měnové politiky považovali řízení úrokové míry, preferují monetaristé kontrolu množství peněz v oběhu - Friedman upravil Phillipsovu křivku v dlouhém období, tvrdil, že Phillipsova křivka tak, jak ji popsal Phillips, funguje pouze v krátkém období - v dlouhém období je tato křivka vertikální - v dlouhém období není možné volit mezi velikostí nezaměstnanosti a inflací Vznik: pol. 50. let 20. století => od 2. pol. 80. let vliv monetarismu slábne Představitelé: Milton Friedman
6. Základní vztahy mezi makroekonomickými ukazateli (magický čtyřúhelník, Phillipsova křivka, Okunův zákon) Základní makroekonomické ukazatele: - produkt = důchod => HDP - míra nezaměstnanosti - míra inflace - platební bilance Magický čtyřúhelník - slouží k měření úspěšnosti hospodářské politiky - => znázorňuje konflikt 4 úkolů - jeho vrcholy zobrazují 4 základní cíle hospodářské politiky o tempo růstu HDP (GHDP) o míru nezaměstnanosti (u) o míru inflace (π) o platební bilanci (b) - čím větší má čtyřúhelník obsah, tím se ekonomice daří lépe Phillipsova křivka
-
zachycuje inverzní vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti platí pro krátké období, pokud poroste inflace – sníží se nezaměstnanost, vztah mezi mírou nezaměstnanosti a změnou nominální mzdy - na ose „x“ je míra nezaměstnanosti - na ose „y“ je inflace (míra růstu cenové hladiny) - poroste-li inflace, sníží se nezaměstnanost Etapy Phillipsovy křivky: o původní mzdová Phillipsova křivka Vyjadřuje inverzní vztah mezi mzdovými sazbami a mírou nezaměstnanosti, substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností. o modifikovaná Phillipsova křivka Cenová inflační verze, vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. o rozšířená Phillipsova křivka Platí pro dlouhé období, musíme brát v úvahu i očekávání, že substituce mezi inflací a nezaměstnaností neplatí. Okunův zákon - popisuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a tempem ekonomického růstu - klesne-li reálné HDP (produkt Y) od potencionálního HDP (o 4%), zvýší se míra nezaměstnanosti o poloviční hodnotu (o 2%) - zachycuje negativní vztah mezi poměrem skutečného a potencionálního produktu a mírou nezaměstnanosti
7. Ukazatele výkonnosti ekonomiky. Aktuální hodnoty pro ČR. Základní makroekonomické veličiny (ukazatelé): - produkt = důchod - míra inflace = cenová úroveň - míra nezaměstnanosti - platební bilance
Produkt (důchod) - je základním měřítkem hospodářské úspěšnosti země - makroekonomickým cílem je vysoká úroveň a rychlé tempo růstu produktu (DHP, HN, ČDP, ČNIP) HDP = hrubý domácí produkt - souhrn veškerých finálních statků a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období - peněžní vyjádření celkové hodnoty statků, které byly nově vytvořeny na určitém území za dané období - v roce 2013 => 1,1 % - 2013: 369 507 Kč/obyvatele; HDPr = - 0,9 %; HDPb.c. = 3 884 mld. Kč - 2014: HDPr = 2,5 %; 2. čtvrtletí HDPb.c. = 1066,5 mld. Kč Osobní důchod - od národního důchodu odečteme položky, které domácnost nedostává a přičteme příjmy z jiných zdrojů než z běžné produkce - celkové příjmy, které skutečně domácnosti mohou využít Disponibilní důchod - přímo použitý na spotřebu nebo úspory - vynakládají ho na nákup statků a služeb (na spotřebu) zbytek si ponechají jako úspory - osobní důchod po zaplacení osobních daní domácností (např. daně ze mzdy) Míra nezaměstnanosti - makroekonomickým cílem je vysoká úroveň zaměstnanosti - 2013: 8,2 % - 2014: 7,1 % - 2015: leden 7,7 % Výpočet míry nezaměstnanosti: nezaměstnaní/ekonomicky aktivní obyvatelstvo Dělení obyvatelstva: - ekonomicky aktivní o zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání včetně osob ve stavu nemocných a na mateřské dovolené o nezaměstnaní – osoby splňující tři podmínky (nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit) - ekonomicky neaktivní o objektivní důvody (studenti, děti, důchodci) o subjektivní důvody (nemají potřebu pracovat) Nezaměstnanost: frikční, cyklická, sezónní, strukturální, regionální Míra inflace - vyjadřuje, jak se vyvíjí cenová hladina - vyjadřuje procentuální změnu (růst) cenové hladiny - 2013: 1,4 % (průměrná roční) - 2014: 0,1 % - 2015: leden 7,7 % Inflace – znehodnocení peněz uvnitř ekonomiky daného státu, dochází k poklesu mzdy, rostou ceny Druhy inflace: mírná inflace (do 10 %) – únosná, je už dlouhou dobu u nás; pádivá (do 100 %); hyperinflace (do 1000 %)
Platební bilance - makroekonomickým cílem je rovnováha vývozu a dovozu a stabilní měnový kurz - platební bilance zahrnuje mezinárodní obchod s výrobky a službami a mezinárodní pohyb finančních aktiv 8. Národní a domácí produkt, metody měření HDP HDP – Hrubý domácí produkt - souhrn veškerých finálních statků a služeb vyprodukovaných rezidenty (obyvatel státu) v dané ekonomice za dané časové období bez ohledu na to, kdo je vlastníkem Metody měření HDP: - výdajová => sečtou se veškeré výdaje v ekonomice HDP = C + I + G + NX (X – M) HDP = spotřeba + investice + vládní výdaje + čistý export (export – import) - produkční (výrobní) => souhrn přidaných hodnot na jednotlivých stupních výroby (suma přidaných hodnot a čistých daní) - důchodová => součet důchodů jednotlivých subjektů ekonomiky HDP = W + r + i + π + a + Tnepř.-sub. HDP = mzdy a platy + renty + čisté úroky + zisky podniků + odpisy + nepřímé daně zmenšené o subvence ČDP = HDP – znehodnocení kapitálu (odpisy) HNP = Hrubý národní produkt - souhrn finální produkce vyprodukované rezidenty daného státu bez ohledu na místo HNP = HDP – důchody nerezidentů + důchody rezidentů 9. Nominální a reálný produkt, deflátor HDP (zjišťování, využití) Nominální produkt – vyjádřen v tržních cenách běžného roku, používá se při analýzách v daném roce - velikost nominálního produktu závisí na změnách tržních cen a objemu produkce prodávaných statků a služeb Reálný produkt – vyjádřený ve stálých cenách, používá se při sledování vývoje produktu v čase - je určen rok stálý a pomocí cen platných v základním roce je oceňována produkce v letech ostatních, měří se v závislosti na objemu a struktuře vyrobených výrobků a služeb Deflátor HDP – zohledňuje vlivy cenové hladiny - cenový index - slouží pro přepočet nominálního HDP na jeho reálnou hodnotu rok 2013 = 1,9 - vyjadřuje poměr mezi nominálním a reálným HDP Deflátor HDP = HDPnominální/HDPreálné
10. Vývoj HDP V ČR po roce 2000. HDP v mezinárodním srovnání (zejména se zeměmi EU). Vývoj HDP v ČR po roce 2000 - největší meziroční růst byl v letech 2005 – 2007, kdy růst HDP dosahoval více než 6% - naopak k největšímu propadu došlo v roce 2009 - meziroční pokles o více než 4,7 % - 2005-2007 naopak největší meziroční přírůstky – úplně nejvíc 2006: 6,8 % - ceny v ekonomice od roku 2005 do roku 2010 vzrostly o 6,04 % = kumulovaná inflace - podíl HDP na celkové produkci postupně klesá - mezi lety 2000-2014 neustále rostlo z 2270 až na 3850 mld. Kč - výjimka jen v roce 2009, kdy po krizi došlo k poklesu (-4,1%) - v celém období byl růst v běžných cenách výrazně vyšší než ve stálých cenách - Spotřeba domácností tvoří rozhodující složku HDP – cca 50 %, tvorba hrubého kapitálu (výdaje na vybavení, stroje, byty) => 2. nejvýznamnější položka (podílí se z 28 %, v posledních letech se snižuje, cca 25%), výdaje vlády mají 20 % podíl na HDP - Hodnota NX se blíží k nule, ovšem v minulých letech byla záporná (ČR byla dovozní). V současnosti jsme naopak vývozní země. - HDP napomohlo vstupu do EU v roce 2004, před vstupem do EU HDP vzrůstalo okolo 4 % každý rok. Po vstupu začalo rychleji růst a dokonce v roce 2006 vzrostlo o 6,8 %, pak začalo mírně klesat HDP v mezinárodním srovnání (zejména se zeměmi EU) - z hlediska mezinárodního srovnání použijeme ukazatele HDP v přepočtu na jednoho obyvatele a dle parity kupní síly (PPS) - PPS je měnová jednotka, v níž se navzájem vyrovnávají rozdíly mezi kupní silou jednotek národních měn členských zemí EU podle stavu po jejím rozšíření k 1. 1. 2007 na EU 27 – přepočteno do eur - průměr HDP v zemích EU byl v roce 2009 na úrovni 23 600 - nejlepších výsledků dosahuje Lucembursko, Nizozemsko a Irsko - nejhůře je na tom Bulharsko, Rumunsko a Lotyšsko - Česká republika je na 17. místě (2011, 80% průměru na EU » o 1/5 nižší než průměr EU) - mezi jednotlivými zeměmi EU jsou značné rozdíly v dynamice vývoje ekonomiky ČR je exportně zaměřená - podíl exportu na HDP činí téměř 70% (z toho zhruba 85% je orientováno do zemí EU) 11. Spotřeba a spotřební funkce (graf, funkce, charakteristika) Spotřeba = výdaje na domácnost: - statky krátkodobé spotřeby (např. potraviny) - statky dlouhodobé spotřeby (např. automobil) - služby (např. vzdělání) tvoří více jak 50 % hrubého domácího produktu Keynesiánská funkce spotřeby - spotřeba závisí na běžném disponibilním důchodě - předpokládáme, že má lineární podobu - spotřebitelé nákup určitého statku odloží, pokud je úroková míra vysoká a museli by si vypůjčit za vyšší úrok nebo v případě, že prostředky mají, ponechají je například uložené v bance při příznivě vysokém úročení
Spotřeba má dvě části: 1) Autonomní spotřeba Ca - nezávisí na velikosti důchodu (existuje i při nulovém důchodu – čerpání úspor, úvěrů) - závisí na exogenních (vnějších) proměnných: o počet obyvatelstva – čím vyšší počet, tím vyšší spotřeba o bohatství – při růstu bohatství roste spotřeba (např. růst cen akcií) o optimistické očekávání budoucnosti o sociální systém o výnosy z úspor – při velkém zdanění se bude méně spořit a vzroste autonomní spotřeba o změna úrokové míry 2) Indukovaná spotřeba c*Y - závisí na velikosti disponibilního důchodu (s růstem disponibilního důchodu roste spotřeba) Spotřební funkce: C = Ca + c*Y C… spotřeba; Ca… autonomní spotřeba; Y… důchod (disponibilní); c… mezní sklon ke spotřebě (=MPC) -
spotřební funkce vyjadřuje vztah spotřeby k disponibilnímu důchodu
úrovně
Mezní sklon ke spotřebě – vyjadřuje, jak se změní spotřeba, jestliže se důchod změní o jednotku Průměrný sklon ke spotřebě – vyjadřuje, kolik spotřeby připadá na jednu jednotku důchodu - průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě za předpokladu, že autonomní spotřeba je kladná - s růstem důchodu průměrný sklon ke spotřebě klesá a blíží se k meznímu = základní psychologický zákon (spotřeba s růstem důchodu absolutně roste, ale její podíl na důchodu klesá) 12. Spotřební výdaje – model mezičasové volby -
základy teorie mezičasové volby položil v roce 1930 americký ekonom Irwing Fischer v knize Teorie roku spotřebitel nespotřebovává v jednom období, ale ve více období Fischerův model předpokládá dvě období: současné a budoucí dlouhodobá spotřební funkce => spotřeba člověka se řídí jeho rozhodováním mezi přítomným a očekávaným budoucím důchodem úspory přesouvají přítomnou spotřebu do budoucna (člověk během života spoří na stáří) přítomná spotřeba je ovlivněna přítomným důchodem, ale i očekávaným budoucím důchodem a úrokovou mírou
13. Spotřební výdaje – hypotéza životního cyklu -
Modiglianiho-Brumbergova hypotéza celoživotní spotřeba se odvozuje od celoživotního důchodu a lidé chtějí mít po celý život určitou stabilní úroveň spotřeby: mládí, střední věk, stáří Lidé chtějí mít po celý život určitou stabilní úroveň spotřeby: - mládí: důchod je menší než spotřeba, půjčujeme si - střední věk: důchod je větší než spotřeba, splácíme dluhy a spoříme na stáří
- stáří: důchod je nižší než spotřeba, žijeme z úspor dlouhodobá spotřební funkce - z hypotézy životního cyklu vyplývá, že dokáže-li člověk svůj celoživotní důchod spolehlivě předvídat, vytvoří si podle něho stálou spotřebu, kterou pak nemění 14. Spotřební výdaje - hypotéza permanentního důchodu atd. hypotézu permanentního důchodu, kterou vyslovil v roce 1957 americký ekonom Milton Friedman, znamenala další mezník ve vývoji teorie spotřeby - spotřebu ovlivní pouze změny dlouhodobého důchodu, krátkodobé změny spotřebu neovlivní - člověk přizpůsobuje spotřebu změnám stálého důchodu, ne běžného (přechodného) dlouhodobá spotřební funkce -
15. Úspory a úsporová funkce (graf, funkce, charakteristika), vtah ke spotřební funkci Úspory - nespotřebovaná část disponibilního důchodu (YD = spotřeba C + úspory S) - část důchodu, které domácnosti nespotřebují YD = D + S čerpají je, když nemají peníze na autonomní výdaje (při nulovém důchodu) Úsporová funkce: S = - Sa + s*Y Y… důchod (disponibilní); Sa… autonomní úspory; s… mezní sklon k úsporám (MPS)
Mezní sklon k úsporám => MPC + MPS = 1 - vyjadřuje, jak se změní úspory, jestliže se důchod změní o jednotku - je z intervalu <0;1> Průměrný sklon k úsporám => APC + APS = 1 - je menší než mezní sklon k úsporám - s růstem důchodu průměrný sklon k úsporám roste a blíží se k meznímu sklonu k úsporám 16. Investice, investiční funkce (graf, funkce, charakteristika), vytváření a čerpání neplánových zásob Investice - výdaje firem na pořízení kapitálových statků (zásoby, fixní kapitál) - výdaje firem na pořízení investičních statků (nepatří sem finanční investice) Investice jsou autonomní = nezávislé na velikosti produktu (závisí na úrokové míře) - firmy se při rozhodování o investicích rozhodují právě podle úrokové míry
-
čím je úroková míra vyšší, tím více budou firmy muset z výnosu z realizace investice vydat na úroky, a tím nižší zisk jim investice přinese => čím vyšší úroková míra, tím nižší investice realizované z vypůjčených prostředků
Autonomní investice:
Poptávka po investicích:
Investiční funkce: I = Ia – bi Faktory ovlivňující investice: - úroková míra: o investice na úvěr při stabilní úrokové míře, výnos investice je také stabilní o přijatelná investice je taková, u které je výnosnost vyšší než úroková míra Očekávaná míra výnosu investic: výnos/cena investice o čím nižší úroková míra, tím větší ziskovost investic NPV = PV – cena investice PV… současná hodnota investice; NPV… čistá současná hodnota investice -
očekávání budoucího výdaje o očekává-li se růst – posunutí investic nahoru daňové zatížení o zvýšení daňového zatížení – omezení investic
17. Rovnovážný produkt v dvousektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, graficky, matematicky) -
firmy + domácnosti => Y = C + I => produkt se sestává ze spotřeby domácností a investic firem - s růstem disponibilního důchodu rostou spotřební výdaje domácností Y > AE (plánované výdaje) – důchod klesá, neplánované zásoby se vyprodávají Y < AE = výroba se musí rozšiřovat, aby byla uspokojena poptávka po produktu (Y) - vyrovnává se pomocí neplánovaných zásob Y = Ca + cY + I I = S => makroekonomická identita II. sektoru AE… plánované výdaje; Y1… rovnovážný produkt - nedochází k neplánované změně zásob - v bodě E1 (bod rovnováhy) se investice rovnají úsporám Dole: plánované výdaje jsou vyšší než skutečně vytvořený produkt firmy, zvýší se úroveň produkce Nahoře: opačně
18. Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, graficky, matematicky) - domácnosti + firmy + stát (vládní nákupy statků a služeb, daně, transfery) příjmy SR => daně T = Ta + t*Y; výdaje SR => transfery a výdaje na nákup výrobků a služeb YD = Y – Ta – t*Y +TR; rovnováha Y* = α* A; A = Ca + I + G + c (TR – Ta) -
výdajový model (= model 45°)
Předpoklady modelu 45° - cenová hladina je fixní - o všech proměnných mluvíme jako o reálných (reálné = nominální) - neexistuje žádná bariéra na straně nabídky - firmy jsou schopny uspokojit jakoukoli poptávky (výrobní nebo pomocí zásob) - v ekonomice jsou nevyužité výrobní faktory Subjekty v ekonomice jsou: domácnosti, firmy, vláda V třísektorovém modelu se zohledňují - spotřební výdaje domácností C - investice firem I - vládní nákupy G - transferované platby TR - daně T (včetně povinného sociálního, zdravotního a podobného pojištění)
19. Rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu důchod-výdaje (rovnováha, graficky, matematicky) -
vznikne, když k sektorům domácností, podniků a vlády přidáme sektor zahraničí (export a import) čistý export (export – import) je autonomní, což znamená, že velikost vývozu nezáleží na velikosti důchodu import není autonomní a závisí na důchodu
Export (vývoz) domácí země X … Mění se nezávisle na domácím produktu Y - kolik se poptávají spotřebitelé v zahraničí, nezávisí na důchodu v domácí zemi, tedy zemi, ze které je vyváženo X= Xα Import (dovoz) M …. Závisí na tom, jaký je důchod Y země, do které je dováženo Čistý export a čistý import NX = X – M NX = X – (Mα + mY) NX = X – Mα – mY NX = NXα – mY
Celkové plánované výdaje mají nyní podobu AD = C + I + G + NX; A4 = Ca – cTAa + cTR + I + G + NXa Produkt je v modelu se čtyřmi sektory rovnovážný, když se rovná agregátní poptávce, tj. neplánované investice jsou nulové. Podmínka rovnovážného produktu, vyjádřená identitou celkových plánovaných nespotřebních výdajů (injekcí) a celkových úniků, má nyní tvar: I + G + X = S + NTA + M; (I –S ) + (G-NTA) + (X – M) = 0. Má-li být produkt rovnovážný, pak se celkové úniky (S + NTA + M) musí přeměnit v poptávku po plánovaných investicích, vládních nákupech a po exportu. Čtyřsektorový výdajový model – rovnováha Y=-c Y = Y = α4 * A4 Základní makroekonomická identita ve čtyřsektorovém modelu: I + G + X = S + NT + M - výdajový multiplikátor třísektorové ekonomiky je větší než multiplikátor čtyřsektorové ekonomiky α3 > α4 - změna autonomních výdajů v otevřené ekonomice bude mít slabší účinek, na růst ceny (resp. Pokles) produktu, než v ekonomice bez zahraničního obchodu - multiplikátor v otevřené ekonomice α4 lze aplikovat nejen na jednotlivé státní národohospodářské celky, nýbrž i na místní úrovni jako tzv. oblastní multiplikátory
20. Peníze, charakteristika, vývoj, funkce, motivy držby peněz Peníze – cokoliv, co slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny a co je přijímáno ke splacení dluhů Vývoj peněz - bartelová směna => směna statku za statek nebo službu o určité problémy – musel se najít člověk, který byl ochoten vyměnit daný statek - komoditní peníze => první forma peněz, např. dobytek, plátno, víno o nevýhoda – jsou málo dělitelné - drahé kovy => hlavně zlato a stříbro – snadno dělitelné - papírové peníze => vydané bankou, jsou plně kryty zlatem (šlo je vyměnit za zlato) o vydávali je různé banky (ne centrálně) o postupně se odpouštělo od plného krytí zlatem - státovky => nebyly kryté ničím, vydával je panovník pro určitý účel – platily z donucení - depozitní peníze => vklady, dnes nejčastější – tvoří největší část peněz Funkce peněz - uchovatel hodnoty – nízká míra inflace – jsou málo rizikové oproti akciím (umožňují směnu v různé výši a jiné době, než nabytí) - prostředek směny (přenositelné, dělitelné a stabilní hodnota) - účetní jednotka (vyjádření N, majetku, zisku) - standard odložených plateb (prostředek k vyrovnání dluhu) Motivy držby peněz – transakční, opatrnostní (nečekané výdaje), spekulační (uchovatel hodnoty)
21. Peněžní zásoba, peněžní agregáty, bankovní soustava, funkce centrální banky, ČNB Peněžní zásoba – množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku M = Cr + D Peněžní agregáty – nabídka peněz v ekonomice - značí se písmenem M s číslem (čím větší číslo, tím roste výnosnost, ale klesá likvidita) o M0 = hotovost – peníze nebankovních subjektů o M1 = oběživo + depozita (lze vybrat peníze okamžitě – úzký peněžní agregát) o M2 = M1 + termínované vklady + dluhopisy (souhrn vkladů), (rychlá likvidita, ale omezení, střední) o L = M2 + státní pokladniční poukázky (složitější likvidita – široký agregát) Bankovní soustava – centrální banka (ČNB – nejvyšší, ovlivňuje komerční banky a dohlíží na ně) a komerční banky Funkce centrální banky - emise peněz, měnová politika, banka bank, banka státu - spravuje státní rozpočet, devizové rezervy, dohled a regulace bankovního systému, cílování inflace – PMR, reprezentace – mezinárodní styky Centrální banka - aktiva (cenné papíry, úvěry komerčním bankám, úvěry jiným centrálním bankám, devizové rezervy, zlaté rezervy) - pasiva (hotovostní oběživo, vklady „rezervy“ komerčním bankám, vklady státu, kapitál, vlastní emitované cenné papíry) Komerční banka - aktiva (pokladní hotovost, cenné papíry, úvěry FO a PO, hmotný a nehmotný majetek) - pasiva (depozita – vklady, základní jmění, rezervy na krytí ztrát) 22. Trh peněz, poptávka a nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz (matematicky i graficky) Funkce peněz: míra hodnot, prostředek směny, uchovatel hodnoty, platidlo, mezinárodní platidlo Vlastnosti peněz: rozlišnost, stabilita, trvanlivost, dělitelnost, přenosnost, rozeznatelnost Trh peněz = nabídka a poptávka po penězích - je závislá na úrokové míře - s růstem úrokové sazby poptávka po penězích klesá - křivka vyjadřuje funkční závislost mezi poptávaným množstvím peněz (M) a úrokovou mírou (r) Rovnováha na trhu peněz - nabídka peněz a úroková míra jsou nástrojem, pomocí nichž se CB snaží utvářet rovnováhu na peněžním trhu - na peněžním trhu vyjadřuje nabídka peněz funkční závislost mezi nabízeným množstvím peněz a jejich cenou
Poptávka (MD) – je funkcí klesající úrokové míry, kolik lidé chtějí držet - růst úrokové míry = lidé budou dávat přednost CP, poptávka po penězích klesá - pokles úrokové míry = lidé opouštějí CP, dávají přednost penězům - změna úrokové míry vyvolává posun PO křivce poptávky, jiné změny posun celé křivky Nabídka (MS) – množství peněz v ekonomice, nezávislá na úrokové míře, peněžní zásoba - kolik lidé ve skutečnosti drží peněz, rozhoduje o ní centrální banka, funkce: M/P - zvýšení (posun doprava) = nákup CP, snížení PMR, poskytnutí úvěru KB - pomocí úrokové míry se dostává trh peněz do rovnováhy 23. Model IS-LM v uzavřené ekonomice (podstata, rovnováha v modelu) - zachycuje současnou rovnováhu na trhu zboží a služeb a trhu peněz Předpoklady modelu IS-LM: - fixní cenová hladina (nulová inflace) - dostatečná zásoba kapitálu a nabídka práce - fixní nominální mzdy - ekonomika operuje pod úrovní potencionálního produktu (produkční mezera) - existují nevyužité výrobní kapacity a kapitál Křivka IS – vyjadřuje rovnováhu na trhu statků a služeb Křivka LM – vyjadřuje rovnováhu na trhu peněz
Rovnovážný produkt: Y0 = gama * A + beta * M/P gama… multiplikátor fiskální politiky: α/ [1 + (α*b*k)/h] beta… multiplikátor monetární politiky: (b/h)* gama -
v modelu ISLM se většinou pohybujeme po křivce LM (trh peněz se mění okamžitě). účinnost fiskální a monetární politiky v ISLM modelu je ovlivněna sklonem křivek.
Model IS-LM - Model se skládá z 2 funkcí s 2 proměnnými => Y (HDP) a i (úroková míra) - Závislost i na Y - Rovnováha mezi trhem zboží a trhem peněz - Y a i jsou v rovnováze na těchto trzích, tudíž je nazýváme i a Y - Trh zboží: AD = AS Trh peněz: L = M
24. Křivka IS (model – základní postavení, význam křivky, posuny křivky) IS – vyjadřuje rovnováhu na trhu statků a služeb - znázorňuje všechny kombinace úrokové míry a produktu, kdy je trh zboží a služeb v rovnováze - čím nižší je úroková míra, tím vyšší jsou investice a spotřební výdaje a tím vyšší reálný produkt Sklon: závisí na velikosti multiplikátoru a citlivosti výdajů na úrokovou míru (čím je vyšší b, tím je plošší IS), růst c, pokles t = IS plošší, naopak pokles c, růst t = IS strmější Posuny: změna autonomních výdajů – růst Ca, I, G, TR, pokles T = posun doprava Rovnice křivky IS: Y = α * (A – b*i) Křivka IS: vyjadřuje veškeré kombinace úrokové míry a úrovní důchodu, při kterých je trh statků a služeb v rovnováze (to znamená, že plánované výdaje se rovnají skutečnému produktu)
25. Křivka LM (model – základní postavení, význam křivky, posuny křivky) -
Rovnováha na trhu peněz a ostatních finančních aktiv M/P = k*Y – hi křivka je rostoucí, když poroste produkt, poroste i úroková míra Polohu a sklon LM ovlivňuje nabídka peněz a očekávané budoucnost vývoje Posun LM – roste M – posun vpravo, posun PO LM vyvolá změna úrokové míry Sklon LM závisí na k a h => klesá k = plošší LM roste H = plošší LM
26. Fiskální politika a nástroje pomocí modelu IS-LM v uzavřené ekonomice • • • • •
= ovlivňování výkonnosti ekonomiky pomocí státního rozpočtu, odráží se v posunu křivky IS účinek fiskální politiky státu může být různý v závislostech na použitém nástroji Expanzivní = podpora ekonomiky, zvýšení vládních nákupů, transfer, snížení daní (posun IS doprava) Restriktivní = útlum ekonomiky, snížení G, TR, zvýšení T (posun IS doleva) Čím je strmější IS a plošší LM, tím je fiskální politika účinnější
27. Vytěsňovací efekt v modelu IS-LM • • • •
kladná změna vládní výdajů nevyvolá kladnou změnu produktu ve stejné výši na trhu statků a peněžním trhu. (v IS-LM je změna produktu ovlivněna výši změny G a multiplikátorem fiskální politiky) růst G vyvolal růst Y, navýšení poptávky po penězích a v důsledku toho se při neměnné nabídce peněž zvýší úroková míra i v důsledku navýšení i dochází ke snížení té části investic I a spotřebních výdajů, které jsou závislé na i Čím menší je citlivost investic k úrokové míře, tím menší je vytěsňovací efekt
28. Monetární politika, nástroje pomocí modelu IS-LM v uzavřené ekonomice •
Ovlivňování ekonomiky prostřednictvím množství peněz (nákup a prodej CP) a ceny peněz v ekonomice = provádí jí CB exogenně (odráží se v posuny křivky LM) Expanzivní: CB zvyšuje množství peněz v ekonomice, podpora ekonomiky (posun LM doprava) Restriktivní: CB snižuje množství peněz v ekonomice, útlum ekonomiky (posun LM doleva) • Strmá IS = nižší účinnost měnové politiky a plochá opačně • Strmá LM = monetární politika je účinnější při nízké citlivosti poptávky po penězích na úrokovou míru
29. Agregátní poptávka (charakteristika, grafické a matematické vyjádření, determinanty, poloha křivky, vliv monetární a fiskální politiky na křivku) •
Různá množství reálného produktu, který chtějí spotřebitelé, firmy, vláda a zahraniční zákazníci koupit při různých cenových hladinách • křivka AD představuje kombinaci úrovně cenové hladiny P a rovnovážné produkce, při kterých je v rovnováze trh statků a současně i trh peněz • Klesající tvar = efekt úrokové míry, bohatství a zahraniční efekt • S poklesem P roste za jinak stejných okolností Y, při růstu P produkt klesá • odvození z modelu IS-LM, ekonomika operuje pod úrovní Y* Poloha: růst a pokles ovlivňován změnami fiskální a monetární politiky růst G, TR, C, I pokles T, opt. očekávání investorů a spotř. = růst AD = vpravo růst M, pokles i = růst AD Změna cenové hladiny P = posun PO křivce poptávky Sklon závisí h, k, b a multiplikátoru α => růst b, α, pokles k, h - plošší
30. Klasická křivka agregátní nabídky (charakteristika, výchozí předpoklady, graf, účinnost fiskální a monetární politiky v AD-AS) • celkové množství produkce, které subjekty nabízejí při daných mzdách a cenách • = celkové množství produkce, které bude nabízeno při daných cenách • křivka AS vertikální – při jakékoli úrovni cen P bude nabízeno stejné množství produkce Y Předpoklady: - ekonomika operuje na úrovni potencionálního produktu Y * (produkt, při kterém dochází k plnému využití všech zdrojů, produkt při plné zaměstnanosti, trh práce je vyčištěn) - nominální mzdy w a ceny P jsou dokonale flexibilní (rychle se přizpůsobují)
31. Extrémní keynesiánská křivka agregátní nabídky (charakteristika, výchozí předpoklady, graf, účinnost fiskální a monetární politiky v AD-AS) •
křivka AS je horizontální – může být dosaženo jakékoliv produkce při ceně, která je konstantní Předpoklady = ekonomika operuje pod úrovní Y * (vysoká míra nevyužití výrobních kapacit, produkční mezera), dostatečná zásoba kapitálu, nominální mzdy w a ceny P jsou fixní (v krátkém období strnulé, nedochází k jejich přizpůsobování), existence nedobrovolné nezaměstnanosti (trh práce není vyčištěn, převaha nabídky práce nad poptávkou), Posun křivky = snížení Ta (vzroste zaměstnanost), I (zaměstnanost klesne), růst M (zaměstnanost vzroste) Fiskální expanze: P zůstala stejná, reálná mzda zůstala stejná, produkce se zvýšila a nezaměstnanost klesla, i se zvýšila Monetární expanze: produkce vzrostla, P se nezmění, úroková míra se sníží
32. Základní keynesiánská křivka agregátní nabídky (charakteristika, výchozí předpoklady, graf, účinnost fiskální a monetární politiky v AD-AS) • křivka AS pozitivně skloněná, rostoucí (s rostoucí produkcí roste úroveň P) Předpoklady: ekonomika operuje pod úrovní Y*, nominální mzdy w jsou fixní, ceny P jsou flexibilní (příčina nedobrovolné nezaměstnanosti). Čím vyšší reálná mzda, tím nižší zaměstnanost a produkce. Fiskální: P se zvýšila, reálná mzda se snížila, produkce se zvýšila a nezaměstnanost klesla, i se zvýšila, částečný vytěsňovací efekt Monetární: P se zvýšila, reálná mzda se snížila, produkce se zvýšila a nezaměstnanost klesla, i se snížila • Krátké období = mzdy (nominální) fixní (může vznikat nedobrovolná nezaměstnanost), neexistuje samoregulující mechanismus • Dlouhé období = zapojení dalších vstupů povede k růstu nákladů -> růst cen -> růst cenové hladiny
33. Otevřená ekonomika, měnový kurz, měnový trh (valuty x devizy, posílení x oslabení měny, kurzovní lístek) Otevřená ekonomika – představuje spojení domácí ekonomiky s ostatním světem » nástrojem otevřené ekonomiky je směnný kurz, jehož výše a změny působí na ceny dovozu a vývozu zboží a služeb Nástrojem, který umožňuje propojení vnitřní ekonomiky s vnějším prostředím, je devizový (směnný) kurz. Výše směnného kurzu a jeho změny působí na ceny dovozu a vývozu zboží a služeb. Z kvantitativního hlediska je měnový kurz poměr, v jakém se měnové jednotky jednotlivých zemí navzájem směňují. Z kvalitativního hlediska se jedná o hledání faktorů, které určují rovnovážnou úroveň kurzu v daných měnových, ekonomických, etických, sociálních a politických podmínkách. V tomto pojetí představuje kurz složitou měnovou veličinu, vyjadřující cenu měny, vyjádřené v jednotkách měny jiné. Systémy měnových kurzů - Období zlatého standardu - Zlatý standard je základní pravidlo v měnovém systému, kde standardním ekonomickým měřítkem je zlato. Měna, která je používána jako jednotka zúčtování, je odvozována od ceny zlata, která se v ideálním případě nemění. - Breton-woodský systém - Americký dolar získal status oficiální celosvětové rezervní měny, od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za trojskou unci zlata (jednalo se o jistou formu zlatého standardu). V zájmu centrálních bank ostatních států bylo vytvořit si dostatečné měnové rezervy právě v amerických dolarech. To zpětně zvýšilo atraktivitu této měny a posílilo její postavení v poválečném světě. Platil od roku 1945 až do roku 1971.
- Systém pevných měnových kurzů - Pevné měnové kurzy fungují jako jakýkoli pevný systém podpory cen – při dané poptávce a nabídce musí subjekt, který cenu fixuje, nasytit přebytečnou poptávku nebo odčerpat přebytečnou nabídku. Má-li být centrální banka schopna zajistit, aby směnný kurz (cena) zůstávala beze změny, musí nutně držet jistou zásobu zahraniční měny, která může být poskytnuta výměnou za měnu domácí. Centrální banka intervenuje na měnovém trhu – prodává nebo nakupuje zahraniční měnu. Rozsah intervencí je vyjádřen platební bilancí a centrální banka může pokračovat v intervencích tak dlouho, dokud má potřebné rezervy. V opačném případě, kdy již nemá rezervy zahraniční měny, devalvuje. Většina hospodářsky nejvyspělejších zemí vzájemně fixovala své měnové kurzy v období od konce druhé světové války až do rozpadu breton-woodského systému. Po jeho rozpadu začalo nové období ve vývoji mezinárodního měnového systému: období volně pohyblivých měnových kurzů. - Systém pružných měnových kurzů - Systém pružných měnových kurzů (floating) naproti tomu znamená, že centrální banka nechává směnný kurz volně se pohybovat, aby sám svým přizpůsobováním vyrovnával nabídku a poptávku po zahraniční měně. V systému pružných měnových kurzů dále rozlišujeme čistý floating a řízený (nečistý) floating. V systému čistého floatingu stojí centrální banka stranou a dovoluje, aby měnové kurzy byly volně určovány na trzích zahraničních měn. Centrální banka neintervenuje a oficiální transakce s rezervami se v tomto případě rovnají nule. To znamená, že v systému čistého floatingu je saldo platební bilance nulové – směnný kurz se přizpůsobuje tak, aby vynuloval součet běžného a kapitálového účtu. Většina zemí (centrálních bank) do jisté míry intervenuje nákupem a prodejem zahraničních měn, čímž se pokouší ovlivnit své měnové kurzy. V tomto případě hovoříme o řízeném (nečistém) floatingu. Oficiální transakce s rezervami se potom nerovnají nule. Měnový kurz – poměr v jakém se měnové jednotky jednotlivých zemí navzájem směňují Představuje spojení domácí ekonomiky se zahraničím (obchod se zbožím a službami, finanční toky). Měna je národní forma peněz. Měnový kurz - cena jedné měny vyjádřená v jednotkách druhé měny. zlatý standard – systém směnných kurzů pružný, regulovaný, s přirozenými limity oscilace pevné kurzy – aby CB zajistila, že kurz zůstane beze změny, musí nutně držet jistou zásobu zahraniční měny pružné kurzy (floating) – CB nechává směnný kurz volně se pohybovat, aby sám přizpůsobováním vyrovnával S a D po zahraniční měně; čistý (CB nezasahuje, kurzy jsou volně určovány na zahraničních trzích) x řízený (CB intervenuje na měnovém trhu nákupem nebo prodejem zahraniční měny, aby zabránila extrémním výkyvům) v České republice - řízený flexibilní kurz utváření a vývoj kurzu – v závislosti na vývoji S a D; vlivy: vývoj mezinárodního obchodu, (ne)rovnováha platební bilance, tempo růstu HDP a HNP, stav a vývoj inflace, výše a vývoj i, (ne)stabilní politické klima, nebezpečí různých konfliktů, … Zápis -
Přímý - počet jednotek domácí měny za jednotku zahraniční (např. 26 Kč/EUR). Nepřímý - počet jednotek zahraniční měny za jednotku domácí.
Zhodnocení - Revalvace - zhodnocení fixního kurzu. - Apreciace - zhodnocení flexibilního kurzu. Znehodnocení - Devalvace - znehodnocení fixního kurzu. - Depreciace - znehodnocení flexibilního kurzu. Měnový trh Poptávku po korunách tvoří: » Zahraniční turisti, čeští vývozci statků a služeb, zahraniční investoři (nakupují české cenné papíry).
Nabídku korun tvoří: » Čeští dovozci statků a služeb, čeští investoři nakupující zahraniční CP. Rovnovážný kurz: střet nabídky a poptávky Valuty - cizí měna v hotovosti Devizy - cizí měna na účtu Kurzovní lístek země, měna, kód měny, množství, „cena“ (kurz)
34. Kurzy pevné a plovoucí, podstata, minulost a současný stav v ČR Systém pevných měnových kurzů Pevné měnové kurzy fungují jako jakýkoli pevný systém podpory cen – při dané poptávce a nabídce musí subjekt, který cenu fixuje, nasytit přebytečnou poptávku nebo odčerpat přebytečnou nabídku. Má-li být centrální banka schopna zajistit, aby směnný kurz (cena) zůstávala beze změny, musí nutně držet jistou zásobu zahraniční měny, která může být poskytnuta výměnou za měnu domácí. Centrální banka intervenuje na měnovém trhu – prodává nebo nakupuje zahraniční měnu. Rozsah intervencí je vyjádřen platební bilancí a centrální banka může pokračovat v intervencích tak dlouho, dokud má potřebné rezervy. V opačném případě, kdy již nemá rezervy zahraniční měny, devalvuje. Většina hospodářsky nejvyspělejších zemí vzájemně fixovala své měnové kurzy v období od konce druhé světové války až do rozpadu breton-woodského systému. Po jeho rozpadu začalo nové období ve vývoji mezinárodního měnového systému: období volně pohyblivých měnových kurzů. Pevný (fixní) měnový kurz značí pevně stanovený nominální měnový kurz vůči jiné měně či koši cizích měn. Naproti tomu plovoucí je určen na devizových trzích v závislosti na poptávce a nabídce, a obecně u něj tedy dochází k neustálým pohybům. Režim pevného kurzu snižuje transakční náklady plynoucí z kurzové nejistoty, což může působit jako jedna z překážek mezinárodního obchodu a investic, a poskytuje důvěryhodnou kotvu pro nízko inflační monetární politiku. Na druhou stranu v tomto režimu dochází ke ztrátě autonomní měnové politiky, protože CB musí svými devizovými intervencemi kurz neustále udržovat na oficiálně stanovené úrovni. Systém plovoucích měnových kurzů Systém pružných měnových kurzů (floating) naproti tomu znamená, že centrální banka nechává směnný kurz volně se pohybovat, aby sám svým přizpůsobováním vyrovnával nabídku a poptávku po zahraniční měně. V systému pružných měnových kurzů dále rozlišujeme čistý floating a řízený (nečistý) floating. V systému čistého floatingu stojí centrální banka stranou a dovoluje, aby měnové kurzy byly volně určovány na trzích zahraničních měn. Centrální banka neintervenuje a oficiální transakce s rezervami se v tomto případě rovnají nule. To znamená, že v systému čistého floatingu je saldo platební bilance nulové – směnný kurz se přizpůsobuje tak, aby vynuloval součet běžného a kapitálového účtu. Většina zemí (centrálních bank) do jisté míry intervenuje nákupem a prodejem zahraničních měn, čímž se pokouší ovlivnit své měnové kurzy. V tomto případě hovoříme o řízeném (nečistém) floatingu. Oficiální transakce s rezervami se potom nerovnají nule. Velkou výhodou plovoucího kurzu je právě nezávislá měnová politika. Pokud se domácí ekonomika nachází v recesi, je to právě nezávislá měnová politika, jež umožní CB povzbudit poptávku, a tím "vyhlazovat' hospodářský cyklus, tzn. snižovat dopad hospodářských šoků na domácí produkt a zaměstnanost.
-
-
Oba typy kurzových režimů mají obecně svá pro a proti a vhodnost toho či onoho režimu se pro různé země liší v závislosti na konkrétních podmínkách. V praxi existuje celá řada kurzových režimů, jež se nacházejí mezi těmito dvěma extrémními variantami, a tak poskytují určitý kompromis mezi stabilitou a flexibilitou. V ČR byl do roku 1996 kurs zafixován vůči koši měn, poté byl prakticky uvolněn výrazným rozšířením fluktuačního pásma a nyní se v režimu řízeného plovoucího kurzu, tzn. kurz je plovoucí, ale CB může přistoupit k intervencím, aby zabránila jeho extrémním výkyvům.
35. Vývoj kurzu CZK po roce 2000 (nejvyšší a nejnižší hodnoty vůči americkému dolaru euru), vliv změny kurzu na zahraniční obchod, export a import, aktuální hodnoty kurzu CZK/EUR, CZK/US - 24,5 CZK/EUR » 21,3 CZK/EUR = koruna posílila (revalvace – u valut) x (apreciace – u deviz) - 24,5 CZK/EUR » 27,0 CZK/EUR = koruna oslabila vůči euru (devalvace – u valut) x (depreciace – u deviz) Devalvace měny a zvýšení reálného kursu má příznivý vliv na vývoz a naopak. Sílící koruna zlevní dovoz a znevýhodní české exportéry Pro vývozce je posilování tuzemské měny nevýhodné, při stálé ceně produktu na zahraničním trhu za něj obdrží méně peněz. Pokud by zvýšil cenu, aby obdržel stejnou částku, sníží tak zdaněním produktu jeho konkurenceschopnost na zahraničním trhu a opět bude docházek k ztrátám v důsledku poklesu poptávky. Pro dovozce – pokud dojde k posílení koruny je tato změna pozitivní a zvýší se tak import. Pokud by byla dohodnuta cena pevně v eurech, dovozce by si mohl dovolit při stejném zisku na produktu prodávat tento produkt levněji a na trhu, na který je produkt dovážen, se konkurenceschopnost takového produktu zvyšuje a nadále zvyšuje zisky prodejce. Koruna vůči EUR Je zřejmá dlouhodobá tendence v uplynulých letech 2000 – 2014 k posilování koruny vůči euru. Podle měsíčních průměrů kurzu v jednotlivých letech je po vypuknutí ekonomické krize patrné oslabování koruny vůči euru od listopadu 2008. Od ledna 2009 opět koruna posilovala, ale v roce 2012 opět začala oslabovat a nyní, v dubnu 2014, je kurz kvůli zásahu ČNB na úrovni CZK/EUR 27,450. Max. hodnota: 2000: CZK/EUR 37,04 Min. hodnota: 2008: CZK/EUR 22,97 Koruna vůči USD Dlouhodobější trend posilování koruny vůči dolaru až do roku 2008. Po krizi v roce 2008 koruna v roce 2009 vůči dolaru oslabila, od té doby se to různě střídá. V dubnu 2014 je kurz CZK/USD 19,865. Max. hodnota: 2000: CZK/USD 42,2 Min. hodnota: 2008: CZK/USD 14,5
36. Podmínky přijetí EURA – konvergenční kritéria a jejich plnění v ČR. Konvergenční kritéria = musí je splnit každý stát, jenž usiluje o vstup do EMU 1) cenová stabilita (průměrná inflace by neměla přesáhnout o více než 1,5 procent. bodu průměrnou inflaci ve 3 zemí s nejlepšími výsledky) 2) úrokové sazby (průměrná dl. úroková míra v posledních 12 měsících nemá přesahovat průměrnou úrokovou míru 3 zemí s nejnižší inflací o více než 2 procentní body) 3) kurzové kritérium (udržení kurzu uvnitř pásma po dobu min 2 let) 4) rozpočtová stabilita (deficit veřejných rozpočtů nemá překročit 3% HDP a velikost veřejného dluhu nemá přesáhnout 60% HDP) Plnění v ČR = neplníme kritéria (není to nijak stíhané), máme negativní vývoj státního rozpočtu (jsme podrobeni proceduře) a bylo i doporučeno snížit vládní deficit pod 3% HDP do r. 2013
37. Platební bilance (charakteristika, horizontální a vertikální struktura) • • •
= systematický zápis všech ekonomických transakcí během daného časového období mezi rezidenty a nerezidenty sledované země, PB musí být vždy jako celek vyrovnaná. zachycuje mezinárodní pohyb statků a služeb, VF a pohledávek, závazků Horizontální struktura = běžný účet (obchodní bilance, bilance služeb, výnosů, transfery), kapitálový účet (investiční a kapitálové transakce, odpuštění dluhu), finanční účet (investice), rezervy (u centrální banky, u měnového fondu), chyby a opomenutí, kurzové rozdíly (aby byla platební bilance vyrovnaná)
•
Vertikální = princip podvojného účetnictví = kreditní + (devizová nabídka) a debetní (poptávka po devizách) položky => vždy vyrovnaná Kredit: export zboží, služeb, import důchodů, transferů, kapitálu, snížení devizových rezerv Debet: import zboží, služeb, export důchodů, transferů, kapitálu, zvýšení devizových rezerv Deficit BÚ = výdaje do zahraničí jsou větší než příjmy z prodejů do zahraničí (přebytek KÚ)
38. Platební bilance (křivka PB). Vývoj platební bilance ČR v posledních letech. • • • • • • • • •
křivka PB vyjadřuje vyrovnanou platební bilanci, BÚ a KÚ. Vyjadřuje všechny kombinace Y a i, při kterých je PB vyrovnaná. Sklon dán stupněm kapitálové mobility Dokonalá kapitálová mobilita = křivka je horizontální => investoři nakupují a prodávají finanční aktiva bez omezení s nízkými N, neexistuje politické riziko, stabilní měnový kurz, domácí i = zahraniční Křivka BP pozitivně skloněná – malé ekonomiky, čím vyšší stupeň kapitálové mobility, tím plošší je křivka BP Dokonalá kapitálová imobilita = vertikální křivka => kapitál se nemůže hýbat, ať je i jakákoliv (překážky v přílivu a odlivu kapitálů) Znehodnocení měny = posun křivky doprava a zhodnocení = doleva ČR = platební bilance: BU v mínusu (stále méně), FU v plusu rostoucí, až na rok 2012, tam byl propad A = platební bilance je v přebytku (vysoká úroková míra, nízký produkt) B = deficit (nízká i, vysoký produkt)
Vývoj platební bilance v posledních letech Platební bilance - vyjádření toho, kolik peněz odteklo z ČR do zahraniční a za jakým účelem a naopak, kolik peněz přiteklo do ČR ze zahraničí - vyjádřeny v peněžních jednotkách, v našem případě v Kč - platební bilance země podává specifický obraz o stavu ekonomicky a její vnější výkonnosti, charakteru jejího rozvoje i zaměření a úspěšnosti prováděné hospodářské politiky v dané zemi - platební bilance musí být vždy vyrovnaná - devizové rezervy představují zásobu zahraniční měny v centrální bance (ČNB) Platební bilance se skládá z: - běžného účtu (platby získané za dovoz a vývoz zboží, služeb, ostatní platby), - finančního účtu (investiční zahraniční platby, vývoz a dovoz kapitálu z jedné země do druhé) - změn devizových rezerv Rok 2003 - 2010 - v ČR se monitorováním platební bilance zabývá ČNB - hodnoty jednotlivých účtů (běžný, finanční a kapitálový účet) prudce kolísají z vysokých plusových hodnot do nízkých a naopak - převaha finančního účtu nad běžným účtem značí dobrou ekonomickou pozici ČR pro zahraniční investory - vysoké hodnoty signalizují značný příliv kapitálu, záporné hodnoty běžného účtu naznačují silný import statků a služeb do ČR
- před ekonomickou krizí se běžný a finanční účet postupně vyrovnávají, od počátku ekonomické krize se rozdíl mezi nimi zvyšuje Rok 2011 - běžný účet se drží v mínusu (způsobeno pozitivním příspěvkem bilance obchodu se zbožím a službami, deficitem bilance výnosů) - výsledná hodnota běžného účtu ČR za rok 2011 skončí ve výrazném deficitu (hlavní příčinou je odliv dividend z firem vlastněných zahraničními vlastníky)
39. Podstata modelu IS-LM-BP -
Mundellův a Flemingův model
•
Analyzuje účinky fiskální a monetární politiky v otevřené ekonomice, dokonalá kapitálová mobilita (jak rychle a v jakém rozsahu jsou schopni investoři přesouvat své fondy z jedné měny do druhé) • základem je model IS-LM-BP a úrokovou mírou na vertikální ose a reálným důchodem na horizontální ose, má keynesiánské předpoklady Předpoklady: dokonalá kapitálová mobilita, domácí i = světové úrovni, nevyužité zdroje v ekonomice, fixní P • Fixní kurz = monetární neúčinná, fiskální účinná • Flexibilní = neúčinná fiskální • Rovnováha = ekonomika se nachází na křivce BP (když je splněna podmínka úrokové parity a platební bilance je vyrovnaná) • ekonomika mimo BP = proces vyrovnávání závisí na měnovém kurzu (fixní X plovoucí) Model IS-LM-BP V modelu IS-LM-BP se zabýváme určením výstupu v případě otevřené ekonomiky. Vycházíme ze dvou základních křivek modelu IS - LM: Křivky IS, tedy množiny kombinací úrokové míry (i) a důchodu (Y), při kterých je trh produktů v rovnováze, a křivky LM, to jest množiny kombinací i a Y, kdy je trh aktiv v rovnováze. V tomto modelu (v případě uzavřené ekonomiky) dochází k vyrovnání trhů zboží a služeb a trhu aktiv pomocí pohybů úrokové míry. V případě otevřené ekonomiky je model IS - LM navíc doplněn o křivku BP, která vyjadřuje rovnováhu platební bilance (BP = Balance of payment). I v modelu IS-LM-BP zachováváme předpoklad konstantní cenové hladiny, podobně jako v modelu ISLM. Vyrovnání obou trhů v modelu IS-LM-BP není možné pomocí pohybů úrokové míry jako v modelu IS-LM, protože tento pohyb je kvůli volnému pohybu kapitálu, který úrokovou míru udržuje na úrovni odpovídající úrokové paritě, omezen. K rovnováze modelu IS-LM-BP dochází v tom okamžiku, kdy se ekonomika nachází na křivce BP, tedy když je splněna podmínka úrokové parity a platební bilance je vyrovnaná. Pokud se ekonomika nachází mimo křivku BP (platební bilance je nevyrovnaná), dochází k procesu vyrovnání, jehož průběh závisí na systému měnového kurzu. Je tedy nutné odlišit situaci s pevným měnovým kurzem od situace s pružným měnovým kurzem.
40. Zadluženost české ekonomiky – vznik a měření státního dluhu, vývoj zadluženosti v ČR, porovnání se zahraničím. Maastrichtská kritéria. Veřejný dluh - celkové zadlužení vlády a nižších správních celků (obcí a krajů) - složen ze státního dluhu, dluhu mimorozpočtových fondů, místních rozpočtů a dluhů zdravotních pojišťoven Státní dluh - součástí veřejného dluhu, celkové zadlužení vlády - souhrn státních finančních pasiv tvořených závazky státu (přijaté zahraniční půjčky, úvěry od bank, státní dluhopisy) rozdělení státního dluhu ČR podle místa vzniku dluhového nástroje: domácí a zahraniční rozdělení státního dluhu ČR podle obchodovatelnosti na finančních trzích: obchodovatelný a neobchodovatelný
Nástroje k řízení státního dluhu Pro řízení státního dluhu používá Ministerstvo financí následující nástroje: a) státní dluhopisy b) státní pokladniční poukázky c) střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy d) repo operace e) derivátové operace f) přímé úvěry státu Maastrichtská kritéria - měří míru zadlužení států - poměr schodku vládního sektoru k hrubému domácímu produktu v tržních cenách (tento poměr by neměl překročit 3%) - poměr hrubého veřejného dluhu (dluhu vládního sektoru) v nominální hodnotě k hrubému domácímu produktu v tržních cenách (tento poměr by neměl překročit 60%) = aby mohl stát přijmout euro, musí splnit dvě kritéria: 1) výše hrubého veřejného dluhu nižší než 60 % 2) deficit veřejného rozpočtu menší než 3 % 3) nízká úroveň inflace menší než 1,5 % = cílem Maastrichtských kritérií je směřovat k vyrovnanému či přebytkovému hospodaření a snižovat vládní dluh Vývoj v posledních letech - roku 2000 činil státní dluh ČR necelých 300 miliard korun - roku 2008 dosáhl celkový státní dluh skoro 1000 miliard korun (oproti roku 2007 vzrostl o 12 %) - roku 2010 činil státní dluh 1 344 mld. Kč - roku 2010 rozpočet skončil v deficitu 156 miliard korun - v lednu 2010 vykázal přebytek 13,1 miliard korun - v lednu 2011 hospodařil s přebytkem 10,6 miliard korun - každý den roku 2011 se zvyšuje státní dluh téměř o 420 milionů korun - dluh na obyvatele činí cca 144 000 Kč - 2013 září schodek činil 80,9 miliard, opět se zvýšil
41. Inflace – podstata, příčiny (nabídková, poptávková), druhy, ovlivňování. •
projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je růst všeobecné cenové hladiny (spojeno s poklesem kupní síly peněz – růst P, za stejný obnos si koupíme méně) • deflace = opak inflace, pokles všeobecné cenové hladiny Příčiny: (můžeme odvodit z modelu AD-AS) Poptávková inflace – vyvolána růstem AD, pokud se současně nezvyšuje nabídka Y, nebo neklesají ceny vstupů. Růst AD se projeví v růstu cen, mezd a snižuje se AS, AD doprava. Příčiny: příliš expanzivní fiskální a monetární politika, vysoká zaměstnanost, permanentní státní deficit Nákladová inflace – růst nákladu vyvolá pokles AS a tím jsou ceny vytlačovány vzhůru. Inflace tlačená růstem mezd, cen surovin na světových trzích (ropy) Druhy: 1) podle tempa růstu a. mírná (plíživá) = inflace je nízká, lidé mají důvěru v peníze (jednotky, desítky %) b. pádivá = lidé ztrácejí důvěru v peníze, preferují držbu jiných aktiv, peníze ztrácejí kupní sílu (kolem 100%) c. hyperinflace = kolaps ekonomiky, peníze přestávají fungovat, nutná reforma peněz (1000%) 2) podle vývoje nabídky a poptávky a. nabídková – vyplývá z existence monopolu b. poptávková – převaha nabídky vede k růstu cen
c. setrvačná 3) podle existence cenových regulací a. zjevná – liberalizace cen bez zásahu státu b. potlačovaná – regulované ceny a růst úspor c. skrytá – šedá ekonomika Důsledky: vliv na reálné důchody (přerozdělování reálných důchodů, pokles reálných mezd, tak na růst nominálních mezd), vliv na reálnou hodnotu bohatství (znehodnocení úspor), dopad na vztah věřitelé – dlužníci (znehodnocení dluhu = výhoda pro dlužníky), vliv na ekonomickou aktivitu (nejisté prostředí) • Stagflace = náklady rostou, ale produkt stagnuje => ekonomický růst = 0
42. Měření inflace – míra inflace, index spotřebitelských cen, index cen výrobců, spotřebitelský koš Míra inflace = udává změnu cenové hladiny za určité období, změna cenového indexu v % oproti minulému období Míra inflace = cenová hladina (t) – cenová hladina (t-1) / cenová hladina (t-1) * 100 [%] Index spotřebitelských cen CPI – vyjadřuje velikost změny výdajů spotřebitelů na nákup spotřebních statků - průměrná úroveň cen spotřebních statků průměrné domácnosti - vyjadřuje velikost změny výdajů spotřebitelů (domácností) na nákup daných spotřebních statků Index cen výrobců PPI – vypovídá o konkurenceschopnosti výrobců, funguje podobně, jako CPI - bývá specifikován pro různá odvětví a obory jako index cen průmyslových, zemědělských výrobců, stavebních prací a podobně - vyjadřuje změnu cen výrobců Deflátor HDP – vyjadřuje změny cen všech statků, které jsou součástí HDP - není založen na spotřebním koši, ale zahrnuje v sobě změnu cen všech statků v ekonomice Spotřebitelský koš – upřesňuje ho ČSÚ, na jeho základě se měří index inflace, obsahuje přes 700 položek, které jsou agregovány do 12 skupin (např. oblečení, potraviny, doprava, rekreace atd.) - jsou zde zařazeny nejdůležitější spotřební předměty a služby (potraviny, oblečení, nábytek, zdravotnictví)
43. Vývoj míry inflace v ČR po roce 1993, prognózy vývoje. Srovnání inflace v zemích EU, inflace a Maastrichtská kritéria v ČR se inflace pohybuje na relativně nízké úrovni – cca kolem 3% v letech 1989 – 2006 se míra inflace pohybovala v rozmezí 57 % (rok 1991) – 0,1 % (rok 2003) r. 1993, po vzniku samostatné ČR a zavedení nové měny (Kč – české koruny), vyskočila inflace na 20,8 % do roku 1998 se inflace ustálila na úrovni 8 – 10 % pro výrazný pokles míry od roku 1999 bylo zavedení a uplatnění tzv. metody cílování inflace » cílem bylo udržet inflaci v daném koridoru, což bylo 3 – 5 % » opatření přispěly k výraznému poklesu míry inflace a ke zpomalení ekonomického růstu Prognózy vývoje inflace » inflační cíl je stanoven ve výši 2 % (byl snížen o 1%) z důvodu nutnosti plnit MK Srovnání inflace v zemích EU, inflace a Maastrichtská kritéria
- mezi jednotlivými zeměmi existují dosti značné rozdíly v úrovni inflace - nejvyšší inflaci dosahují země: Rumunsko, Bulharsko, Lotyšsko, Estonsko Mezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly v úrovni inflace. Nejvyšší inflaci mají země, které byly přijaty do EU v poslední době – Rumunsko, Bulharsko, dále Lotyšsko, Estonsko. V poslední době je vyšší míra inflace také v Lucembursku nebo USA. Maastrichtské kritérium je stanoveno problematicky – říká, že by průměrná inflace během jednoho roku neměla překročit o více než 1,5% míru inflace průměru tří členských států s nejnižší inflací. Dané kritérium neříká nic o inflaci ve všech zemích měnové unie, nic o průměru za celou měnovou unii – s jeho plněním má problémy celá řada států. ČNB tuto konstrukci několikrát kritizovala. 44. Nezaměstnanost, příčiny, formy, dopady. Politika zaměstnanosti Nezaměstnanost – jev v tržní ekonomice, když část ekonomicky aktivního obyvatelstva nenachází zaměstnání Míra nezaměstnanosti – makroekonomickým cílem je vysoká úroveň zaměstnanosti Míra nezaměstnanosti = (nezaměstnaní/ekonomicky aktivní)*100 Přirozená míra nezaměstnanosti – úroveň nezaměstnanosti, při které je trh práce a trh statků v rovnováze Rozdělení obyvatelstva - ekonomicky aktivní o zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání včetně osob ve stavu nemocných a na mateřské dovolené o nezaměstnaní – osoby, které nemají zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit - ekonomicky neaktivní o objektivní důvody – studenti, důchodci, děti o subjektivní důvody – nemají potřebu pracovat Formy nezaměstnanosti - frikční o dočasná nezaměstnanost (změna bydliště, zánik podniků) o v důsledku přirozeného pohybu lidí jako pracovní síly - strukturální o nesoulad mezi kvalifikačními požadavky (instalatér nenahradí doktora) o regionální nerovnováha - cyklická o cyklické změny ekonomiky (růst, pokles) - sezónní o v důsledku sezónního charakteru práce (zemědělství, stavebnictví) Příčiny nezaměstnanosti - zákon o minimální mzdě (minimální mzda nad tržní cenou = přebytek nabídky nad poptávkou) - mzdová renta (zaměstnavatel platí více zaměstnanci, než musí) Dopady nezaměstnanosti - ztráta produkce - míra nezaměstnanosti vyšší než potencionální nezaměstnanost - ztráta kvalifikace pracovníků - vyšší výdaje SR na podpory - nižší příjmy SR, nižší odvody na sociální politiku zaměstnanosti
-
nižší spotřeba
Politika nezaměstnanosti – soubor opatření, kterými jsou spoluutvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil - aktivní => snižování nezaměstnanosti - pasivní => snižování sociálního a ekonomického dopadu, finanční podpory 45. Měření nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti, Okunův zákon Míra nezaměstnanosti – makroekonomickým cílem je vysoká úroveň zaměstnanosti - obecná (ČSÚ, na základě výběrového šetření) - registrovaná (ministerstvo práce a sociálních věd na základě údajů úřadu práce) Míra nezaměstnanosti = (nezaměstnaní/ekonomicky aktivní)*100 Přirozená míra nezaměstnanosti - úroveň nezaměstnanosti, při které je trh práce a trh statků v rovnováze - skutečný produkt Y je na úrovni potencionálního Y* = u*, skutečná a očekávaná míra inflace je stejná, ekonomika v dlouhodobé rovnováze Okunův zákon – popisuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a tempem ekonomického růstu (pokles reálného produktu Y o 2 až 3 % pod úroveň potencionálního je spojen se zvýšením míry nezaměstnanosti o 1 %) - klesne-li reálné HDP (produkt Y) od potencionálního HDP (o 4%), zvýší se míra nezaměstnanosti o poloviční hodnotu (o 2%) 46. Vývoj nezaměstnanosti v ČR, aktuální situace na trhu práce, regionální rozdíly, srovnání se státy EU, zjišťování nezaměstnanosti v ČR -
1933: hospodářská krize, téměř 21 % nezaměstnaných od roku 1989 se až v roce 2013 objevila obrovská nezaměstnanost (až 10 %); rok 2014: 8,3 % míra nezaměstnanosti je měřena jako počet nezaměstnaných osob k pracovním silám nejnižší nezaměstnanost byla v roce 1996 – 200 tisíc osob – 3,9 % nejvyšší nezaměstnanost byla v roce 2000 – 450 tisíc osob – 8,8 % v současné době je počet nezaměstnaných přes 380 tisíc osob – 7,3 % nejvyšší nezaměstnanost po krajích: Ústecký, Karlovarský, Moravskoslezský (nad 10%) nízká nezaměstnanost: Hlavní město Praha, Středočeský, Jihočeský a Plzeňský kraj (pod 6%) míra nezaměstnanosti ČR je výrazně nižší než měsíční průměr za všech 27 členských zemí EU a nižší než průměr za země původní patnáctky nejvyšší úroveň nezaměstnanosti byla ve Španělsku, Lotyšsku, Litva, Estonsko, Slovensko, Irsko nižší nezaměstnanost než ČR – Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko a Německo zjišťování nezaměstnanosti v ČR: poměr lidí zaregistrovaných na úřadech práce k pracovní síle x výběrovým šetřením
47. Phillipsova křivka – podstata, původní, modifikovaná, rozšířená, dlouhodobá PK • existence vzájemného inverzního vztahu mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací Původní mzdová PC = substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností, krátké období - čím vyšší míra nezaměstnanosti, tím vyšší je míra růstu mezd
-
negativní sklon, svislá osa = mzdová inflace, vodorovná = míra nezaměstnanosti. PC protíná vodorovnou osu u v bodě u*, kdy mzdová inflace je nulová
Modifikovaná PC – inverzní vztah mezi mírou růstu inflace (cenové hladiny) a mírou nezaměstnanosti = nižší nezaměstnanost je možná jen za zvýšení inflace. Firmy zvyšují ceny, pokud rostou mzdové N – růst mezd se projeví jako cenová inflace
Rozšířená PC – původní PC rozšířená o očekávanou míru inflace, dlouhodobá funkce, vertikální - porušení dl. stabilního vztahu mezi mírou růstu mzdové nebo cenové inflace a mírou nezaměstnanosti vysvětluje peněžní iluze pracovníků – přizpůsobují mzdové požadavky očekávané cenové úrovni - u přirozené míry nezaměstnanosti nedochází k akceleraci míry růstu inflace
48. Monetární politika - cíle, nositelé, druhy a nástroje monetární politiky -
-
-
monetární politika je součástí a nástrojem hospodářské politiky monetární politika je nástroj centrální banky a jejím základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz - inflace v České republice plní funkci centrální banky Česká národní banka (ČNB). Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb centrální banka používá k prosazení svých měnově-politických cílů celou řadu různých nástrojů, které ovlivňují jak fungování jednotlivých komerčních bank, tak i chod celé ekonomiky daného státu nástroje monetární politiky se dělí na přímé a nepřímé
Cíle monetární politiky - monetární politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za účelem dosažení určitých makroekonomických cílů. Jedná se o peněžní a úvěrovou politiku. Z dlouhodobého hlediska sleduje monetární politika především tyto cíle: - udržení stability cenové hladiny - zabezpečení vyrovnanosti platební bilance - dosažení plánovaného ekonomického růst - udržení únosné míry nezaměstnanosti
Přímé nástroje monetární politiky - přímé, respektive direktivní nástroje, jsou ve vyspělých ekonomických systémech využívány velmi zřídka a jejich použití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Jedná se většinou o tyto nástroje: - Pravidla likvidity - jsou určována buď stanovením závazné struktury aktiv a pasiv obchodních bank nebo formou některých vzájemných vazeb mezi nimi. Slouží k zajištění likvidity obchodních bank. - Úvěrové kontingenty - spočívají v direktivním stanovování limitů úvěrů. Rozlišuje se relativní a absolutní úvěrový kontingent. - Úrokové limity (úrokové stropy) - centrální banka může komerčním bankám stanovit maximální úrokové sazby, které mohou požadovat z jimi poskytovaných úvěrů, nebo naopak minimální úrokové sazby z přijímaných depozit. - Povinné vklady - většinou se týkají centrálních institucí nebo orgánů místní samosprávy. Nepřímé nástroje monetární politiky - v moderních ekonomikách jsou mnohem častěji využívány nepřímé nástroje monetární politiky: - Diskontní nástroje - představují úrokové sazby a další podmínky úvěrů, které centrální banka poskytuje obchodním bankám v domácí měně – to významně ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank. - Operace na volném trhu - znamenají nákup nebo prodej cenných papírů centrální bankou od komerčních bank. Tím jsou zvyšovány nebo snižovány jejich likvidní rezervy a zároveň i jejich úvěrová kapacita. - Povinné minimální rezervy - jsou stanoveny procentem z celkové sumy primárních vkladů obchodních bank. Každá změna rezerv tedy ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, protože se změní objem prostředků, se kterými může daná komerční banka disponovat. - Konverze a swapy cizích měn - Nákupem a prodejem cizích měn centrální bankou od komerčních bank je také ovlivňována úvěrová kapacita obchodních bank – jedná se buď o konverze či swapy cizích měn. - Intervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu - tímto nástrojem centrální banka nejčastěji ovlivňuje vývoj obchodní bilance státu a míru inflace. V krátkodobém časovém horizontu reguluje monetární politika množství peněz v oběhu a úrokové sazby. Expanzivní monetární politika - Expanzivní měnová politika je charakterizována zvyšováním nabídky peněz a tím je stimulována agregátní poptávka. Krátkodobým efektem expanzivní měnové politiky je zvýšení úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Nedochází k vysokému růstu cen, ale využití veškerých výrobních zdrojů znamená zvýšení úrovně cen. - Z dlouhodobého hlediska představují efekty expanzivní monetární politiky růst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá růstu sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti a nemění se ani výše úrokových měr. Restriktivní monetární politika - Restriktivní monetární politika představuje naopak snižování nabídky peněz. V krátkodobém časovém horizontu znamenají efekty restriktivní monetární politiky pokles úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Případné volné zdroje výrobních faktorů znamenají pokles cenové hladiny. - Dlouhodobé efekty restriktivní monetární politiky mají za následek snížení rovnovážné úrovně cen, která odpovídá snížení sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti.
Množství peněz - Centrální banka ho ovlivňuje nákupem či prodejem státních cenný papírů 49. Činnost České národní banky, úrokové sazby a jejich vývoj a aktuální situace v ČR. Měnová politika - provádí centrální banka několika nástroji: a) Operace na volném trhu - Nákup cenných papírů (banka dává do oběhu další peníze) = expanzivní politika. - Prodej cenných papírů (stahuje peníze z oběhu) = restriktivní politika. b) Povinné minimální rezervy - Snížení (může více půjčovat) = expanzivní politika. - Zvýšení (klesá nabídka peněz) = restriktivní politika. c) Diskontní sazba - Sazba, kterou platí komerční banky ČNB, když obdrží úvěr. - Když je vyšší, tak si banky méně půjčují, i svým klientům = restriktivní politika. d) Devizové rezervy - Nakupuje se za ně domácí měna. - Aktivistická měnová politika - politika by se měla přizpůsobit cyklu, zmírňovat výkyvy. - Politika stálého měnového pravidla - peněžní zásoba se má měnit stále stejným tempem. o Cílování inflace - banka se snaží udržet inflaci v určitém rozmezí. - činnost státu, která je zaměřena na kontrolu množství peněz v ekonomice, na regulaci úrokových měr a podmínek úvěru - předpokladem monetární politiky je existence centrální banky (ČNB), která má výlučné pravomoci týkající se emise peněz - celková peněžní zásoba ČR byla k říjnu 2011 ve výši 2,8 biliónu Kč (většina na bankovních účtech ekonomických subjektů) - skutečné peníze v oběhu představují 370 miliard Kč (13% celkové peněžní zásoby ČR) Diskontní sazba: dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu (0,25 %) Lombardní sazba: horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu (1,75 %) - 2T repo sazba: (0,75 %) - PMR: povinnost držet na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. PMR (2 %) Měnově politické nástroje – ČNB je využívá k plnění inflačních cílů: Operace na volném trhu (repo operace) Cílem je usměrňování vývoje úrokových sazeb v ekonomice. ČNB přijímá od KB přebytečnou likviditu a výměnou jim předává jako kolaterál cenné papíry. Po uplynutí doby splatnosti proběhne transakce – ČNB jako dlužník vrací zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok, KB vrátí poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto operací je 14dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). Situace v ČR Měnová politika: Její úlohou je zajistit stabilitu cenového indexu. Rozhodování ČNB o nastavení základních úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího nenaplnění. Změnami úrokových sazeb ovlivňuje CB cenu peněz na trhu, čímž se pokouší dosáhnout předem stanoveného růstu peněžní zásoby a tedy i zvolené
inflace. Po zavedení eura se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky. Dohled nad finančním trhem: dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím a penzijním připojištěním, družstevními záložnami. ČNB stanoví pravidla, která chrání stabilitu celého finančního trhu. Systematicky reguluje, kontroluje, vyhodnocuje a popřípadě postihuje nedodržování stanovených pravidel. Emise oběživa a peněžní oběh: ČNB monopolní právo vydávat bankovky a mince včetně mincí pamětních. Dbá o plynulý a hospodárný peněžní oběh, spravuje zásoby peněz, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince a vyměňuje poškozené peníze za nové. Podílí se na přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání. Devizová činnost: správa devizových rezerv státu, operace na d. trhu a d. regulace. Správa d. rezerv má za cíl udržovat (zvyšovat) hodnotu d. rezerv, zabezpečovat likviditu země. Devizové rezervy se skládají z CP v cizích měnách, hotovosti a zlata. Mezi nejvýznamnější operace na domácích trzích patří d. intervence, kterými ČNB ovlivňuje výši kurzu koruny. Platební styk a zúčtování bank: ČNB stanoví pravidla provádění platebního styku bankami i nebankovními subjekty. Zejména jde o lhůty zúčtování, pravidla pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků (např. platebních karet) a pro bezpečné fungování platebních systémů. Banka státu: poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet (finanční a celní úřady, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fond), provádí operace spojené se státními cennými papíry. Úrokové sazby a jejich vývoj a aktuální situace: Od základních úrokových sazeb stanovovaných ČNB se odvíjí i úročení komerčních úvěrů. Zvláště citlivé jsou na každý pohyb těchto sazeb hypotéky. a) repo sazba - Je využívána při tzv. repo operacích, jejichž prostřednictvím ČNB reguluje množství peněz v oběhu. Od bank je CB stahována přebytečná likvidita a naopak jsou jim předávány CP, které se později ČNB vrací, a to za zapůjčené finanční prostředky navýšené o dohodnutý úrok. Repo sazba je stanovena jako maximální možná sazba tohoto úroku. Jedná se o dvoutýdenní úrokovou sazbu (2T repo), protože základní doba trvání repo operací je 14 dní. vývoj: - dlouhodobá klesající tendence, výjimka akorát v roce 2008, kdy stoupla až na 3,75 % - od roku 2001 (5,25 %) jinak pořád klesala, a to až na úroveň v nynějším roce 2014 (0,05 %) b) lombardní sazba – horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu - dlouhodobá klesající tendence, 2014 (0,25 %) c) diskontní sazba – dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu - dlouhodobá klesající tendence, 2014 (0,05 %) - dále ČNB používá ještě PMR (povinné minimální rezervy), které jsou posledních x let 2 % 50. Fiskální politika - cíle, nositelé, druhy a nástroje fiskální politiky Fiskální (rozpočtová) politika je nástrojem hospodářské politiky v rukou vlády. Fiskální politika se zabývá utvářením jak příjmové stránky rozpočtu (daně, cla sociální pojištění), tak výdajovou stránkou. Rozpočet je schvalován ve formě zákona a musí být schválen Parlamentem. Cíle fiskální politiky - Udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost. - Napomáhat zachování cenové stability. - Utlumit výkyvy hospodářského cyklu.
Nástroje fiskální politiky - jedno z možných členění rozlišuje nástroje podle toho, zda je k jejich použití potřebné jednorázové schválení parlamentem či nikoliv Vestavěné stabilizátory - Po svém zavedení působí v hospodářství automaticky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů. Instalují se, aby napomáhaly trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů a aby skutečně vyrobený produkt se co nejméně odchyloval od potencionálního produktu. Patří sem zejména: - Princip progresivní daně z příjmu. - Princip pojištění v nezaměstnanosti a sociální transfery. - Existence subvencí do zemědělství. - Státní výkup zemědělských přebytků. Záměrná opatření (diskreční politika) - Konkrétní jednorázová nebo krátkodobá opatření vyžadující schválení parlamentem., například: změna daňových sazeb, změny ve struktuře výdajů, změny ve výši položek rozpočtu. Tyto změny vyvolají změny ve velikosti reálného hrubého národního produktu, mají tedy vliv na agregátní poptávku a nabídku. Tvoří doplněk k vestavěným stabilizátorům. Patří sem zejména: - Veřejné práce a výdajové programy. - Programy vytváření nových pracovních míst financovaných vládou. - Konkrétní změny míry zdanění fyzických a právnických osob. - Konkrétní změny v rychlosti amortizace (odpisů). - Konkrétní výše sociálních dávek a transferových výdajů. - Změny ve výši výdajů na státní správu a podobně. Expanzivní fiskální politika - Expanzivní fiskální politika podporuje agregátní poptávku. Jedná se o snížení čistých daní, zvýšení vládních nákupů a podobně. - Krátkodobý efekt: stát buď sníží daně, nebo zvýší své nákupy, což vede k růstu hrubého národního produktu, růstu zaměstnanosti, ale často také k růstu cenové hladiny. - Dlouhodobý efekt: vede zpravidla ke zvyšování cen a tedy k inflaci, to znamená, že se nemění úroveň produktu a zaměstnanosti, ale zvyšuje se úroveň cen. Restriktivní fiskální politika - Restriktivní fiskální politika omezuje nebo snižuje agregátní poptávku. Může se jednat o zvýšení čistých daní nebo snížení vládních nákupů. - Krátkodobý efekt: snižuje úroveň cenové hladiny, snižuje produkt a zaměstnanost. - Dlouhodobý efekt: působí na zvýšení soukromých investic, snížení cenové hladiny, úrokové míry, a pokud soukromé investiční výdaje plně nehradí státní výdaje na nákup, nedochází ke změně v úrovni reálného produktu a zaměstnanosti. Fiskální politika - Provádí se pomocí státního rozpočtu. - Cílem je dosažení makroekonomické stability v podobě nízké míry nezaměstnanosti, stabilního růstu reálného produktu a stabilní cenové hladiny Nástroje: a) Vestavěné stabilizátory - podpora v nezaměstnanosti, subvence a dotace (např. když mají zemědělci neúrodu), státní výkup zemědělských přebytků. b) Diskreční nástroje (diskreční politika je politikou volného rozhodování vlády ohledně vládních výdajů a vládních příjmů – například: změna daňových sazeb).
51. Rozpočtová soustava, státní rozpočet a veřejný rozpočet, saldo a struktura rozpočtu, mandatorní a nemandatorní výdaje. Význam, schvalování. Rozpočtová soustava: Skládá se z veřejných rozpočtů a mimorozpočtových fondů (např. Státní fond kultury). Soustava veřejných rozpočtů (včetně vztahů fungujících uvnitř soustavy) a instituce, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci soustavy. Veřejné rozpočty - státní rozpočet. - územní rozpočty - rozpočty krajů, obcí. Funkce veřejných rozpočtů - Alokační - produkce veřejných statků. - Přerozdělovací - regulace nerovností. - Stabilizační - vliv na hlavní makroekonomické veličiny (růst, nezaměstnanost, inflace). Státní rozpočet - Centralizovaný peněžní fond. - Zahrnuje převážnou část veřejných výdajů. - Je právní normou, to jest: zákonem (viz rozpočtový proces). - Rozpočet vlády (součást veřejného rozpočtu) Podstata a průběh rozpočtového procesu - Příprava a projednávání návrhu rozpočtu ve vládě (orgánu moci výkonné). - Projednávání a schvalování návrhu v parlamentu (orgánu moci zákonodárné). - Realizace rozpočtu, to jest hospodaření podle rozpočtu v průběhu rozpočtového roku. - Následná kontrola. Rozpočtové příjmy - daně, cla, platby za sociální a zdravotní pojištění, zisky ze státních firem, půjčky, dotace Rozpočtové výdaje - výdaje na nákup statků a služeb, transfery, úrok z veřejného dluhu Mandatorní výdaje: jsou povinné prostředky, které musí vláda vynaložit. Povinné jsou proto, že jsou stanoveny zákonem, jinou právní normou nebo vyplývají z jiných pevně daných smluvních závazků státu. Jejich výši proto nelze při plánování rozpočtu nijak měnit. Za rok 2012 byly cca 890 miliard, a 23% HDP. Nemandatorní výdaje: jsou všechny ostatní, jsou to především výdaje, které se realizují podle finanční situace státu nebo aktuálních potřeb. Mohou to být např. granty, výdaje za jednorázové aktivity (např. nákup strategické suroviny, který není plánovaný) atd. Saldo SR - aktivní, kladné = přebytek pasivní = deficit - deficitní rozpočet je kryt výpůjčkami (většinou ve formě dluhopisů vydaných vládou) - v r. 2011 vydalo MF ČR tzv. spořící státní dluhopisy pro občany - deficitem vzniká veřejný dluh - celkový dluh je pak dluh snížený o pohledávky Význam a schvalování SR - Státní rozpočet je základním článkem veřejných financí, protože soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy a nejvíc se podílí na nenávratném přerozdělování značné části HDP přes rozpočtovou soustavu. - Základní funkcí státního rozpočtu je redistribuce národního důchodu související s plněním politických, ekonomických a sociálních úkolů státu.
- Státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. - Je schvalován zákonodárnými sbory, a to formou rozpočtového zákona. 52. Vývoj a stav salda státního rozpočtu ČR v posledních letech, aktuální situace. Nejvýznamnější položky rozpočtu ČR. -
plánované výdaje a příjmy státního rozpočtu se každým rokem zvyšují, což souvisí s existencí inflace a růstem HDP do roku 1998 byly rozpočty navrhované jako vyrovnané, od roku 1998 pak jako schodkové skutečná přebytková bilance byla v letech 1993 – 1995 největší rozdíl mezi plánovanou a skutečnou bilancí byla r. 2009 – plánovaný schodek byl 38 mld. Kč, skutečný schodek 192 mld. Kč
Vývoj salda státního rozpočtu Rok 2008 představoval zlepšení vývoje ekonomiky. Na konci roku propukla krize. Schodek ve výši 20mld v roce 2008 se v roce 2009 propadl na 192mld. V roce 2010 se díky škrtům, mírnému zvýšení příjmů a snížení výdajů vykazovalo saldo schodek 156 mld. Plánovaný deficit pro rok 2011 - 135mld nebude dodržen, skutečný bude větší. Saldo veřejného rozpočtu je schodkové především díky deficitu státního rozpočtu, který tvoří jeho nejpodstatnější část. 2013: -81,3 mld. Kč 53. Druhy a fáze (průběh) hospodářského cyklu. Hospodářské cykly znamenají opakující se kolísání skutečného produktu kolem potenciálního produktu či růstového trendu. Zvyšování úrovně aktuálního produktu vede k současnému zvyšování úrovně cenové hladiny. Překročí-li aktuální produkt potenciální, potom vzniklá mezera mezi těmito veličinami s výrazným zvýšením cenové hladiny se nazývá inflační mezera. V situaci inflační mezery jsou přetěžovány výrobní faktory a hovoříme o tak zvané přehřáté ekonomice. Dojde-li k poklesu aktuálního produktu a snížení cenové hladiny dojde ke vzniku tak zvané deflační mezery. Čím tato mezera je větší, tím horší je výkonnost ekonomiky a více výrobních faktorů je nevyužito. Klesne-li aktuální produkt ve dvou po sobě následujících čtvrtletích, tento hospodářský pokles nazýváme recesí. Fáze hospodářského cyklu Inflační mezera = přehřátá ekonomika = aktuální produkt > potencionální (přetěžování VF) Deflační mezera = aktuální produkt < potencionální (snížení P, nevyužití VF) – čím větší mezera, tím horší je výkonnost ekonomiky (pokles aktuálního produktu po 2 po sobě se nazývá deprese) - Krátkodobé cykly (Kitchinovy cykly) - délka cca 36 - 40 měsíců, vlivem sezónních událostí - Střednědobé cykly (Juglarovy) - perioda cca 10-11 let, souvisejí s investicemi do strojů a zařízení, konjunktivní kolísání - Dlouhodobé cykly (Kondratěvovy) - perioda cca 50-60 let, souvisejí s inovacemi a převratnými změnami ve výrobních technologiích, války, klimatické změny, nová naleziště, nové technologie Fáze: 1) Dno (sedlo) – následuje po depresi, nejnižší bod ekonomiky, bod zvratu, následuje oživení - fáze, kdy hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň (reálný produkt je pod Y*)
-
ekonomika pod hranicí svých produkčních možností, ceny stlačeny na minimum je-li pokles hospodářské aktivity velmi prudký, hovoříme o depresi spíše než o dnu zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné – očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů 2) Expanze (konjunktura) – oživení a růst ekonomiky, roste C, I, domácnostem a firmám se daří - stát dostává více daní, začínají se tvořit zásoby a přichází vrchol - je fáze hospodářského cyklu následující poté, co bylo dosaženo jeho dna - konjunktura bývá charakterizována poklesem míry nezaměstnanosti, nahrazováním opotřebeného kapitálu, růstem spotřebitelské poptávky a optimističtějšími očekáváními ohledně budoucího vývoje ekonomiky 3) Vrchol – nastává po expanzi, nejvyšší bod ekonomiky (poté dochází ke zpomalení) - AS > AD, firmy vysoce produkují, domácnosti začínají zaostávat, reálný produkt je větší než Y* - ekonomika za hranicí produkčních možností - zvyšuje riziko přehřátí a následně hospodářské krize, deprese - fáze ekonomického cyklu, kdy se ekonomická aktivita nachází dočasně na nejvyšší úrovni - v této fázi jsou kapacity ekonomiky využity zcela či nadměrně a začíná se objevovat nedostatek pracovní síly (zejména kvalifikovanějších pracovníků) - produkci lze dále zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových pracovníků 4) Kontrakce (recese) – přichází po vrcholu, zpomalování ekonomiky, HDP klesá - hromadění zásob, omezení investic, zabrždění poptávky, krach firem, růst nezaměstnanosti - ekonoka se dostává pod Y* - hluboká a dlouhá recese = deprese - trvá-li více než 6 měsíců, označuje se jako recese, je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a využívání kapacit - s rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají důchody domácností, což vede k dalšímu snížení poptávky - firmy se dostávají do finančních potíží, jejich zisky klesají, investice nepřinášejí očekávané výnosy - snižuje se míra realizace nových investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá - až se ekonomika dostane na dno, celý hospodářský cyklus začíná znovu. 54. Průběh hospodářského cyklu v ČR. Situace v poslední době, délka cyklu, průběh (situace, vývoj makroekonomických ukazatelů) Hospodářský cyklus - r. 1997 nejvyšší propad v porovnání s předchozími lety (ekonomika se začíná odrážet ode dna a nastává fáze růstu) - ekonomika expanduje až do roku 2000 - zpomalení, v dalších letech nabírá na růstu) - nejvyšší tempo růstu nastává v roce 2006, poté dochází k recesi - největší propad přichází v roce 2009, ČR zažívá krizi - po roce 2009 opět začíná ekonomika růst Inflace - z 10,7 % míra inflace v roce 1998 klesla na 2,1 % v roce 1999 - v letech 2000 a 2001 inflace roste, začíná klesat až na začátku roku 2002 - v roce 2003 se dostává až na hodnotu 0,1 %, což je skutečně blízko deflaci - od roku 2004 do roku 2007 se inflace pohybuje kolem 2 %
- rok 2008 a 2009 jsou roky s vysokými hodnotami míry inflace - nejvyšší hodnotu vykazovala říjnu 2008, poté však začíná prudce klesat (začala se podepisovat krize a chování spotřebitelů pod vlivem z ekonomického vývoje tlačilo ceny dolů) - od poloviny roku 2010 inflace v ČR pomalu narůstá - míra inflace se zvýšila v roce 2012 na 3,3%, ale v roce 2013 se dostala na hranici 1,0% Nezaměstnanost - Nezaměstnanost se do jisté míry vyvíjí opačným směrem než změny cen. - Růst nezaměstnanosti je doprovázen nižší mírou inflace. 2000 klesá míra nezaměstnanosti, roste inflace. 2003 nejnižší meziroční míra inflace, 2004 vysoká hodnota obecné míry nezaměstnanosti. - Jak ekonomika rostla, klesala i míra nezaměstnanosti – v roce 2008 4,4%. - Odlepování ode dna po roce 1997 opět přichází po roce 2009, dá se hovořit o 12letém cyklu. Cykly obvykle trvají 8-12 let, což hospodářský vývoj ČR potvrzuje. - V roce 2009 dochází k nejhlubšímu poklesu v novodobé historii ČR – silný dopad krize na českou ekonomiku a domácnosti ovlivnily i nákupní chování spotřebitelů. Při poslední recesi a krizi docházelo k výraznému snížení spotřeby domácností. - Míra nezaměstnanosti byla v roce 2010 7,3, a v roce 2011 klesla na 6,7%, naopak v roce 2012 začla opět stoupat na 7%. V roce 2014 k březnu se nezaměstnanost dostala na číslo 8,3%, což znamená, že opět mírně stoupla. HDP - Tempo růstu HDP bylo naopak v roce 2012 záporné, 1 %a v roce 2013 – 1,1 %, oproti roku 2011, kdy bylo tempo růstu HDP 1,8%. - Vzhledem k situaci v EU na konci 2011 lidé opět ztrácejí důvěru v ekonomiku a začínají nebo se chystají spořit. Dá se očekávat opět pokles spotřeby domácností i poptávky a negativní vliv na vývoj ekonomiky. Závěr - při růstu nezaměstnanosti dochází k poklesu inflace (dezinflaci), ceny rostou (ale menším tempem)
