Předmluva
Slovník českých lingvistů vznikl díky podpoře Grantové agentury České republiky. Projekt byl rozvržen do tří let a jeho výstupem je tento slovník významných představitelů české lingvistiky od počátků do současnosti. Při jeho zpracování jsme vycházeli z cílů a postupů formulovaných v grantové přihlášce. Cílem bylo připravit slovník čtyř set osobností, které ovlivnily nebo ovlivňují vývoj české lingvistiky, z čehož přibližně polovina medailonů měla být věnována lingvistům už nežijícím. Klíčovými otázkami při zpracování slovníku byly: 1. volba kritérií pro zařazení do slovníku; 2. metoda zpracování jednotlivých hesel; 3. jejich struktura. U současných žijících lingvistů jsme za hlavní kritéria pro zařazení do slov‑ níku považovali především jejich přínos pro lingvistiku, pomocně také dosažení vyšších vědeckých nebo akademických titulů (docentura, profesura) v některém lingvistickém oboru. Posledně uvedené kritérium je však často nespolehlivé a nedalo se použít u starších lingvistů, dále u některých osobností, jejichž přínos je nezpochybnitelný, přestože ve své době z různých (např. ideologických) důvodů vyšší vědecké či akademické hodnosti nezískaly, a také u mladých perspektivních jazykovědců, kteří již publikovali zásadní příspěvky v podobě monografií apod., ale příslušné tituly dosud nemají. Pokud jde o kritérium přínosu pro lingvistiku, je to hledisko do značné míry subjektivní. Proto jsme po celé tři roky zveřejňovali průběžný seznam zpracovávaných hesel na webových stránkách s výzvou široké lingvistické veřejnosti k zasílání návrhů na zařazení dalších hesel. Byli jsme tak upozorněni na četné „mezery“ a za tuto pomoc všem děkujeme. Jsme si přesto vědomi, že existují mnohé další osobnosti, které zařazeny být měly, ale nejsou. Jsou to především: žijící lingvisté, kteří si zařazení do slovníku výslovně nepřáli, nežijící lingvisté, u kterých se nám přes veškerou snahu nepodařilo nalézt dostatek materiálů, a patrně také mnozí, kteří neprávem unikli naší pozornosti. Vedle českých lingvistů jsme se rozhodli zařadit také několik osobností „pomezních“. Jsou to lingvisté jiných národností, kteří delší dobu pracovali v českém prostředí a významně se podíleli na rozvoji české lingvistiky (např. P. J. Šafařík, N. S. Trubeckoj, R. Jakobson), dále několik významných českých lingvistů žijících v zahraničí (např. H. Lehečková, J. Straka, L. Zgusta), a konečně to jsou osobnosti, které se věnovaly lingvistice jen zčásti nebo jen po určité období svého života ( J. Hus, J. A. Komenský, ze současných osobností mnozí orientalisté).
Předmluva
[8]
S tím vším souvisí i otázka délky jednotlivých hesel. Přestože jsme se snažili věnovat více místa těm nejdůležitějším lingvistům, nelze vždy z délky hesla usuzovat na význam daného lingvisty. Při poměrně velkém množství autorů jednotlivých hesel (48, nepočítáme‑li autory vlastních biogramů označených šifrou ‑abg‑) bylo zcela pochopitelné, že se hesla značně lišila co do stylu i rozsahu. Kromě toho jsme v této souvislosti ještě zvažovali další faktory, např. zda existuje dostatek jiných zdrojů, z nichž může čtenář získat další informace o lingvistovi, zda již byly jinde publikovány jeho kompletní bibliografie atd. V poslední etapě zpracování slovníku jsme dostali návrh na zařazení dalších, většinou žijících lingvistů a po zvážení všech pro a proti jsme z nich asi šedesát dodatečně zařadili. Vzhledem k omezenému rozsahu publikace jsme na druhé straně byli nuceni jednak více než sedmdesát už hotových krátkých medailonů naopak vyřadit (jednalo se hlavně o už nežijící méně významné obránce češtiny, učitele češtiny ve Vídni apod.) a jednak všechna už zpracovaná a zkorigovaná hesla poněkud zkrátit (především zavedením dalších zkratek a vynecháním kratších prací v bibliografii, kde ostatně v souladu s původním projektem měly být uváděny pouze hlavní práce a nikoli kompletní bibliografie). To nám umožnilo zařadit do slovníku proti původně uvažovaným 400 celkem 595 medailonů (z toho přibližně polovina žijících lingvistů). Pokud jde o metodu získávání hesel, zveřejňovali jsme příslušné informace po celou dobu na webových stránkách FF UP spolu s výzvou a pokyny k zasílání hesel žijících i nežijících lingvistů. Pro některé obory se nám také podařilo získat spolupracovníky, kteří navrhovali a případně i zpracovávali hesla z jednotlivých lingvistických oborů (bohemistika, klasická filologie, orientalistika apod.). Provedli jsme rovněž rozsáhlý průzkum webových stránek jednotlivých lingvistických či filologických pracovišť, především kateder jazyků, pracovišť AV ČR, redakčních rad lingvistických časopisů apod. Lingvisty připadající v úvahu jsme kontaktovali e‑mailem či jinak. Dalším vydatným zdrojem inspirace pro nás byly dostupné jazykovědné časopisy publikující jubilejní články, zprávy a nekrology. Snažili jsme se také o co nejrovnoměrnější zastoupení jednotlivých oborů, ale jsme si vědomi, že už jenom vzhledem k omezenému rozsahu slovníku se nám zcela jistě nepodařilo zařadit všechny osobnosti, které by si zasloužily ve slovníku figurovat. Struktura hesel má ve většině případů jednotnou podobu*. V záhlaví uvádíme příjmení a jméno lingvisty, případně jejich grafické varianty, dále datum a místo narození (případně úmrtí), známe‑li je; v některých případech nalezne * Částečně jsme se inspirovali u slovníku Lexicon Grammaticorum. Who’s Who in the History of Linguistics (ed. H. Stammerjohann), do jehož 2. vydání, které vyjde se zpožděním roku 2008 v nakladatelství Max Niemeyer Verlag, jsme přispěli několika medailony českých lingvistů.
[ 9 ]
čtenář v závorce upřesňující okres, stát nebo historické území místa narození. V záhlaví jsou také heslovitě uvedeny hlavní obory působnosti daného lin gvisty. Druhou část hesla tvoří vlastní text, který bývá u kratších hesel shrnut do jediného odstavce. V ostatních případech pak první odstavec uvádí základní údaje o studiu (např. obor, místo studia, školu, významné učitele apod.), dále pracoviště a data udělení titulů. Ve druhém odstavci uvádíme charakteristiku vědecké činnosti lingvisty, obory a otázky, jimiž se zabýval, apod. Tato část často obsahuje i odkazy na příslušná díla, které se uvádějí letopočtem v závorce (příslušný článek, kniha apod. se pak objeví až v následující bibliografii). V závěrečném odstavci této části pak uvádíme případná vyznamenání, vědecká ocenění, členství v odborných společnostech, redakčních radách apod. Pro úsporu místa používáme v této části řadu zkratek, jejichž seznam čtenář nalezne na straně 16–17, a v případě kratších odstavců je spojujeme do jednoho. Třetí část obsahuje bibliografii hlavních prací lingvisty. Odkazy jsou řazeny chronologicky od nejstarších k nejnovějším. Uvádí‑li se více prací vydaných ve stejném roce, jsou značeny postupně, např. 1989a, 1989b, 1989c atd. Bibliografie obsahuje minimálně všechny knižní publikace a všechna díla zmíněná v předcházející části, ve které se na ně odkazuje pomocí letopočtů v závorkách. Většinou uvádíme i další díla (články apod.), ale naším cílem nebylo pokoušet se o kompletní bibliografie. Před letopočtem se mohou vyskytovat údaje o spoluautorovi a dále zkratky et al., ed(s)., překl., upozorňující na to, že lingvista příslušnou publikaci sepsal se spoluautory, že jde o edici nebo překlad. V případě několika vydání knižní publikace uvádíme často jen první a poslední zaznamenané vydání (např. 1954, 62003). U cizojazyčných názvů uvádíme v ojedinělých případech v závorkách českou verzi. Z úsporných důvodů používáme také v této části velké množství zkratek periodik a sborníků, na jejichž seznam tímto čtenáře odkazujeme. Rozlišujeme v zásadě trojí strukturu bibliografické položky, a to a) pro časopisecký článek, b) pro článek ve sborníku a c) pro knižní publikaci: a) (1956): Tvoření přídavných jmen na ‑ský ze jmen zeměpisných, NŘ 39, 187–214. b) (1959): Západočeská místní jména na ‑ovo, in: SlavP 1, AUC, 77–86. c) (1955a): Učebnice větného rozboru, Praha. V případě, že jsou časopisy v rámci ročníku stránkovány průběžně, neuvádíme jednotlivá čísla, ale pouze ročník, a to arabskými číslicemi. V případě, že jsou periodika stránkována v každém čísle zvlášť, snažíme se co nejsoustavněji uvádět i jejich číslo. Pokud časopisecký ročník kopíruje školní rok, uvádíme ročník s lomítkem (2002/03). Názvy příspěvků sepsaných jiným písmem než latinkou transliterujeme podle nejběžnějších pravidel převodu. U řady hesel byla tato část zcela vynechána. Většinou jde o hesla osobností, které do lingvistiky zasáhly jen
Předmluva
[ 10 ]
omezeně. V těchto heslech uvádíme bibliografické údaje, kterých je většinou jen malé množství, přímo v druhé, textové části. Čtvrtá a poslední část obsahuje seznam dalších dostupných informací o lingvistovi a zároveň seznam literatury použité pro sepsání hesla. Odkazuje na jubilejní články, nekrology, publikované bibliografie, souborná díla, recenze apod. V některých případech obsahuje jediný údaj, případně úplně schází. Na rozdíl od předcházející bibliografie jsou uváděni autoři příspěvků (kapitálkami) a odkazy jsou řazeny podle autorů abecedně. Za touto částí následuje šifra autora článku. Pokud si lingvista heslo sepsal sám, uvádíme zkratku ‑abg‑ (autobiogram). Seznam šifer autorů je zařazen na straně 20–21. Na tomto místě chceme poděkovat všem, kteří návrhy, připomínkami či jinak přispěli ke zdárnému dokončení této práce. Děkujeme rovněž i za případné komentáře a upřesnění, kterých použijeme v případě dalšího vydání slovníku. Tam by pak bylo možné aktualizovat údaje dnes zařazených žijících lingvistů, zařadit hesla nových mladých lingvistů, kteří do té doby vyrostou, a také něco přes sedmdesát krátkých hesel, která jsme byli nuceni v tomto vydání z úsporných důvodů vyřadit. Olomouc, 15. prosince 2007 Jan Holeš
Abecední slovník českých lingvistů [A] Adam, Robert | * 18. 5. 1971, Praha | Čeština, spisovný jazyk, edice
Robert Adam vystudoval 1989–95 na FF UK češtinu a angličtinu, 1995–2002 doktorské studium na Kat. české literatury a v ÚČJTK FF UK. Od 1996 odborný asistent v ÚČJTK FF UK. 2003–07 souběžně na Kat. českého jazyka a literatury PdF TU v Liberci, od 2007 současně na PdF UK. 1997–2006 výkonný redaktor ČDS. Člen JS, předseda kolegia KPČJ, člen redakční rady ČJLit. Kromě prací o češtině jsou významné i jeho edice českých klasiků. ▪ (1997): Vyprávění o vyprávění (Hlasy v komunikační struktuře fragmentu B. Němcové Urozený a neurozený), ČLit 45, 44–56. (1998): Jazyk Rakovnické hry vánoční, SaS 59, 200–206, 249–256. (2000): Pokus o slohový rozbor Babičky, ČLit 48, 227–233. (2001/02): Kdy zdvojujeme deiktická slova, Češti‑ nář 12, 71–72. (2003a): Formy podání řeči, SaS 64, 119–128. (2003b): Stručné novější dějiny a současná situace výzkumu podání řeči, SaS 64, 128–132. (2003c): Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici. Je „c“ měkké, nebo obojetné?, NŘ 86, 169–180. (2004a): Honorifikační výraz Vašnosti v korespondenci Boženy Němcové: měla čeština před sto padesáti lety víc osobních zájmen než dnes?, in: Opera Academiae Paedagogicae Libere‑ censis, Series Bohemistica 1, Liberec, 9–12. (2004b): Spisovnost/nespisovnost a pravopis, in: Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny, perspektivy, Brno, 178–180. (2004/05): Spisovnost/nespisovnost v Pravidlech českého pravopisu, ČJLit 55, 185–188. (2005a): Máte něco proti mámině sezení v tátovu křesle? (Dativ a lokál singuláru maskulina a neutra přídavných jmen přivlastňovacích), NŘ 88, 67–70. (2005b): K otázce kodifikační pravomoci, NŘ 88, 198–201. (2005c): Obhajoba měrových výrazů typu až tak, NŘ 88, 221–223. (2006a): Jazykové okolí Boženy Němcové: Podoby češtiny v listech Němcové adresovaných, in: Božena Němcová – život, dílo, doba, Česká Skalice, 12–20. (2006b): Znovu a šířeji o formě kodifikace, NŘ 89, 198–203. (2006/07a): Řeč postav ve vyprávění, ČJLit 57, 174–180. (2006/07b): O nejvlastnější mateřštině, ČJLit 57, 244–246. (2007a): Senátorka umřela. K jazykové kultuře veřejnoprávního televizního a rozhlasového zpravodajství, in: Eurolingua & Eurolitteraria 2006, Liberec, 108–115. (2007b): K diskusi o spisovné a „standardní“ češtině, SaS 68, 184–189.‑jh‑
Adam z Veleslavína, Daniel
[ 30 ]
Adam z Veleslavína, Daniel | * 31. 8. 1546, Praha – † 18. 10. 1599, Praha | Historie, vydavatelství, překlady, čeština, lexikografie
Daniel Adam, nadaný syn pražského mlynáře, získal 1569 titul mistra na pražské univerzitě a začal tam přednášet historii. Jeho svízelná materiální situace se změnila, když se 1576 oženil s Annou, dcerou významného nakladatele J. Melan tricha Rožďalovského, a začal pracovat v jeho nakladatelství. Dva roky nato získal také šlechtický titul (z Veleslavína) a po tchánově smrti (1580) a smrti jeho syna Jiřího (1585) nakonec 1589 jeho podnik převzal a zachránil ho před hrozícím úpadkem. Vydával naučnou literaturu různých oborů (historie, lékařství, práva, náboženství atd.) a celou řadu slovníků a učebnic pro školy. Sám některé z nich přeložil nebo sestavil, pro ostatní dokázal zajistit vhodné spolupracovníky. Za jeho hlavní dílo je považován historický kalendář (1578), v němž ke každému datu zaznamenává důležité historické události. Z lingvistického hlediska jsou nejzajímavější dva čtyřjazyčné slovníky (česko ‑lat.‑něm.‑řecké), z nichž první (1598a) je řazen tematicky do čtyř oddílů (Bůh, příroda, člověk, umění), druhý (1598b) je řazen abecedně. Byl významným humanistou, tajně se hlásil k českým bratřím a stejně jako oni se zasloužil o český jazyk. Spisy z jeho nakladatelství, tradičně zvané „melantrišky“, vynikaly krásnou češtinou i vzornou typografickou úpravou, sám vydavatel si vysloužil titul „arcitiskaře pražského“. ▪ (1578, 21590): Kalendář historický, Praha. (1598a): Nomenclator Quadrilinguis, Boemicolatinograecogermanicus, Continens Omnium Ferme rerum, quae in proba‑ tis omnium doctrinarium autoribus inveniuntur, apellationes. In Quatuor Classes Distincus, Quarvm Prima Est De Deo, secunda de Natura, tertia de Homine, quarta de Artibus. In usum studiosae iuuentutis editus, studio, opera & sumptibus M. Daniel a Weleslavina. In fine additi sunt duo Indices copiosissimi. Bohemicus & Latinus, Praha. (1598b): Sylvia Qvadrilingvis Vocabvlorum Et Phrasivm Bohemicae, Lati‑ nae, Graecae et Germanicae lingvae: In Vsvm Studiosae Ivventutis Scholasticae, Natvrali Methodo Alphabeti Bohemici in ordinem disposita, & Poeticarum phrasium copiosa supellectili locupletata Ad Calcem Sylvae Adjectvs Est Locvpletissimvs Index Omnivm Vocvm Et Locvtionum Germanicarum, quibus Bohemica, Latina & Boe‑ mica discere cupiunt, contextus. Haec omnia nunc primum eduntur studio, opera & impensis M. Danielis Adami Weleslauina, Praha. ▪ Honzák, F., ed. (1996): KbK18. OSN (1997): OEOV, díl 26, Praha, 509–512.‑jč‑ Adamec, Přemysl | * 15. 8. 1930, Bohutice u Znojma | Současný ruský jazyk, zejména syntax v konfrontačním aspektu rusko‑českém, transformační metody, slovosled a perspektivní výstavby výpovědi, morfologie
Přemysl Adamec studoval 1949–53 češtinu a ruštinu na FF v Brně. Mezi jeho profesory patřili ▶ A. Kellner, ▶ F. Trávníček a ▶ J. Kurz. Po studiích nastoupil
