SPOLE»ENSKOVÃDNÕ SBORNÕK PRO MORAVSKO-SLOVENSK POMEZÕ SLOV CKO XL SLOV CK MUZEUM UHERSK HRADIäTÃ

SPOLE»ENSKOVÃDNÕ SBORNÕK PRO MORAVSKO-SLOVENSK… POMEZÕ

SLOV¡CKO XL 1998

SLOV¡CK… MUZEUM UHERSK… HRADIäTÃ 1

Slov·cko 1998 SpoleËenskovÏdnÌ sbornÌk pro moravsko-slovenskÈ pomezÌ * roËnÌk XL * Vydalo Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti v†roce 1999 * OdpovÏdn˝ redaktor I. Frolec * Tajemnice redakce L.†Tarcalov· * RedakËnÌ rada: B. Beneö, J. BotÌk, J. »oupek, I. Frolec, L. Galuöka, J. Jan·k, K. PavliötÌk, Z.†Pokluda, B. Raöticov·, J. Sedl·¯, L. Slez·k, T. ätefanoviËov·, L. Tarcalov·, E. VeËerkov· * Tisk KIRAMO Brno. * N·klad 300 ks ISBN 80-86185-04-4 2

OBSAH N·rodopis Miroslava LudvÌkov·: V˝öivky z†venkovsk˝ch kostel˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marie N·plavov·: PokraËovatelÈ lidovÈ keramiky v†TupesÌch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ludmila Tarcalov·: Ob¯adnÌ atributy v†rodinn˝ch a v˝roËnÌch obyËejÌch . . . . . . . . . . . . . . . . . . Eva VeËerkov·, Romana Habartov·: O vyökrabovan˝ch kraslicÌch z†okolÌ UherskÈho HradiötÏ Bohuslav Beneö: VypravÏËi, liter·ti a veröovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * P¯·telsk· zdravice MiroslavÏ LudvÌkovÈ (MuzejnÌ etnografovÈ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DvÏ jubilea ve Str·ûnici (Karel PavliötÌk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan Pol·Ëek (l2.ll.l896 - l0.3.l968) (Marta Toncrov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel Popelka: P¯ÌbÏhy v†pÌsnÌch vyzpÌvanÈ ( Marta Toncrov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PÌsnÏ z†Byst¯ice pod LopenÌkem (Marta Toncrov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Od folkloru k†folklorismu (Gabriela SmÏ¯iËkov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jaroslav äest·k: Jankovice, obec v†Ch¯ibech (Gabriela SmÏ¯iËkov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . NejstaröÌ zvukovÈ z·znamy moravskÈho a slovenskÈho lidovÈho zpÏvu (Dana Toncrov·) . . . . . LidovÈ pÌsnÏ z†Krava¯ (Ji¯Ì PavelËÌk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archeologie Martin Geisler, Ji¯Ì Kohoutek: V˝zkum pravÏkÈho sÌdliötÏ na katastru Hav¯ic u UherskÈho Brodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . David Parma: V˝öinnÈ lokality mladöÌho pravÏku na jihov˝chodnÌ MoravÏ. V˝sledky prospekce l997 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emanuel Opravil: Makrozbytky rostlinnÈho p˘vodu z†UherskÈho HradiötÏ a StarÈho MÏsta . . Martin VanËo: Kaplnka sv.Margity Antiochijskej pri KopËanoch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * Zem¯el archeolog Josef PoulÌk (LudÏk Galuöka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konference Z·chrannÈ archeologickÈ v˝zkumy na MoravÏ a ve Slezsku v†roce l997 (LudÏk Galuöka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII.semin·¯ sekce pro ot·zky neolitu a eneolitu Moravy a Slezska (Ji¯Ì PavelËÌk) . . . . . . . . . DvÏ v˝roËÌ slovenskÈ archeologie (LudÏk Galuöka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PracovnÌ semin·¯ ke 40. v˝roËÌ zah·jenÌ v˝zkumu BratislavskÈho hradu (LudÏk Galuöka) . . . . Kolokvium ProblÈmy st¯edoevropskÈ dendrochronologie (LudÏk Galuöka) . . . . . . . . . . . . . . . . Historie Milan KrajËa: MÏstsk· pr·vnÌ fundace a statut·rnÌ postavenÌ st¯edovÏkÈho ZlÌna . . . . . . . . . . . Ji¯Ì Pajer: Novok¯tÏnci v†OstroûskÈ NovÈ Vsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel VeËe¯a: PolitickÈ strany v†UherskÈm Hradiöti a jejich soupe¯enÌ na p¯elomu 19. a 20.stoletÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . JaromÌra »oupkov·: VesnickÈ peËetÏ v†okrese UherskÈ HradiötÏ I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . JaromÌra »oupkov·: PamÏtnÌ spisy z†kaple sv. Barbory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VladimÌr Kryst˝n: LogothettiovÈ z†BÌlovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * MÏsta a z·mky PomoravÌ na mapÏ z†roku 1719 (ZdenÏk Pokluda) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sehradick˝ hrad a varadÌnsk˝ biskup (ZdenÏk Pokluda) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . TradiËnÌ setk·nÌ agr·rnÌch historik˘ (Gustav Novotn˝) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 21 33 45 59 73 73 74 77 77 78 79 80 80

85 99 115 123 135 136 137 137 138 139 143 161 183 191 213 221 235 239 239

DÏjiny umÏnÌ Jana Zemanov·: MalÌ¯skÈ dÌlo, ûivotnÌ osudy a moravskÈ n·vraty Aloise Kalvody . . . . . . . . . . 245 Jaroslav Sedl·¯: PromÏny kostela a kaple v†Blatnici a jejich atribuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 * 3

MedailÈrsk· sympozia v†UherskÈm Hradiöti (Milada Frolcov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Dva nezn·mÌ malÌ¯i ûijÌcÌ v†UherskÈm Hradiöti p¯ed sto lety a osudy jejich obraz˘ (Karel Stratil) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Odeöel PhDr.VilÈm J˘za (Marie Martyk·nov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 MuzejnictvÌ Ivo Frolec: Slov·ckÈ muzeum v†roce 1997 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 * V˝stavy Slov·ckÈho muzea v†roce 1998 (Blanka Raöticov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 V˝stavy Slov·ckÈho muzea v†roce 1999 (Blanka Raöticov·) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299

4

INHALTVERZEICHNIS Vˆlkerkunde Miroslava LudvÌkov·: Stickereien aus den l‰ndlichen Kirchen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marie N·plavov·: Fortsetzer der Volkskeramik in Tupesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ludmila Tarcalov·: Rituelle Attribute in Familien- und J‰hresbr‰uchen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Eva VeËerkov·, Romana Habartov·: ‹ber gekratzte Eier aus der Umgebung von UherskÈ HradiötÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bohuslav Beneö: Erz‰hler, Literaten und Versmacher . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * Nachrichten . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Arch‰ologie Martin Geisler, Ji¯Ì Kohoutek:Arch‰ologische Untersuchung der pr‰historischen Siedlung im Gemeindebezirk Hav¯ice bei Uhersk˝ Brod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . David Parma: Hˆhenlokalit‰ten aus der j¸ngeren pr‰historischen Zeit in S¸dostm‰hren . . . . . . Emanuel Opravil: Makroreste pflanzlicher Herkunft aus den Lokalit‰ten UherskÈ HradiötÏ und StarÈ MÏsto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martin VanËo: Kapelle der heiligen Margarita von Antiochia bei KopËany . . . . . . . . . . . . . . . . * Nachrichten . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Geschichte Milan KrajËa: St‰dtische Rechtsfundation und statutarische Stellung des mittelalterlichen ZlÌn Ji¯Ì Pajer: Wiedert‰ufer in Ostroûsk· Nov· Ves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel VeËe¯a: Politische Parteien in UherskÈ HradiötÏ und ihr Wetteifern an der Wende des neunzehnten und zwanzigsten Jahrhunderts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . JaromÌra »oupkov·: Dorfsiegel im Bezirk UherskÈ HradiötÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . JaromÌra »oupkov·: Gedenkschriften aus St.-Barbarakapelle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VladimÌr Kryst˝n: Die Familie Logothetti aus BÌlovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * Nachrichten . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 21 33 45 59 73

85 99 115 123 135 143 161 183 191 213 221 235

Kunstgeschichte Jana Zemanov·: Alois Kalvoda Malerwerk, Lebenschicksal und m‰hrische R¸ckbegegnungen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Jaroslav Sedl·¯: Verwandlungen der Kirche und der Kapelle in Blatnice und deren Attribuierung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 * Nachrichten . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Museum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

5

SUMMARY Etnography Miroslava LudvÌkov·: The Embroideries from Village Churches . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marie N·plavov·: The Continuators of Folk Pottery in Tupesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ludmila Tarcalov·: Ceremonial Attributes of Family and Anniversary Customs . . . . . . . . . . . . Eva VeËerkov·, Romana Habartov·: Scraped Easter Eggs from the UherskÈ HradiötÏ Area . . . Bohuslav Beneö: Storytellers, Writers and Poets (On Functions of Spoken and Written Language) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * Messages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archeology Martin Geisler, Ji¯Ì Kohoutek: The Research of Prehistoric Settlement in the Hav¯ice near Uhersk˝ Brod Area . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . David Parma: Late Prehistory Upland Sites in the Southeast Moravia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emanuel Opravil: The Botanical Macrorelics from UherskÈ HradiötÏ and StarÈ MÏsto . . . . . . . Martin VanËo: The Chapel of St.Margita of Antiochia by KopËany. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . * Messages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 21 33 45 59 73

85 99 115 123 135

History Milan KrajËa: Municipal Legal Foundation and Statutory Position of ZlÌn in Medieval Times . 143 Ji¯Ì Pajer: The Anabaptists in Ostroûsk· Nov· Ves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Pavel VeËe¯a: Political Parties in UherskÈ HradiötÏ and their Coopetition at the Turn of the 19th and 20th Centuries . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 JaromÌra »oupkov·: The Village Seals in the UherskÈ HradiötÏ District Part I. . . . . . . . . . . . . . 191 JaromÌra »oupkov·: The Memorial Document from the St.Barbora Chapel . . . . . . . . . . . . . . . . 213 VladimÌr Kryst˝n: The Logothetti Family of BÌlovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 * Messages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 History of Art Jana Zemanov·: The Works, Life and Moravian Returns of Alois Kalvoda . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Jaroslav Sedl·¯: The Transformations of the Church and Chapel in Blatnice and their Attribution . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 * Messages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Museums . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

6

N¡RODOPIS

7

8

SLOV¡CKO 1998, R. XL.

V›äIVKY Z†VENKOVSK›CH KOSTELŸ Miroslava LudvÌkov·, Brno V etnografick˝ch sbÌrk·ch muzeÌ se vyskytujÌ vedle lidov˝ch v˝öivek takÈ pololidovÈ pr·ce ze 17. a†18. stoletÌ, poch·zejÌcÌ z†venkovsk˝ch kostel˘. I†p¯es sporadiËnost doklad˘ na ˙zemÌ Slov·cka se d· postihnout jejich vz·jemn˝ vztah.

P¯ed sto lety, v†obdobÌ N·rodopisnÈ v˝stavy ËeskoslovanskÈ, dost·valy se do muzeÌ takÈ textilie, se kter˝mi si pracovnÌci dlouho nevÏdÏli rady, protoûe se k†druh˝m nedaly snadno p¯i¯adit. P¯itom mohly b˝t povaûov·ny za lidovÈ pr·ce ñ pro to svÏdËilo hrubÈ, vÏtöinou lnÏnÈ pl·tno a†druh a†barva vyöÌvacÌ p¯Ìze. A†p¯ece tomu odporoval form·t p¯edmÏtu, pro kter˝ se nedala urËit jeho funkce v†bÏûnÈm ûivotÏ venkovskÈho lidu, a†i†v˝öivka sama se vymykala z†pr˘mÏru. Byla konzervativnÏjöÌ, v·zala se ke staröÌm slohov˝m p¯edloh·m, neprojevovaly se v†nÌ rysy, podle kter˝ch by se dalo ¯Ìci, ûe poch·zÌ z†toho nebo onoho ˙zemÌ. Podle star˝ch kostelnÌch invent·¯˘ se nakonec zjistilo, ûe to jsou ponejvÌce pokr˝vky, kladenÈ p¯ehnutÈ doprost¯ed olt·¯e, jak˝si druh dalöÌch korpor·l˘, slouûÌcÌch p¯ehnutou Ë·stÌ z·roveÚ jako ochrana drah˝ch antependiÌ. Na Slov·cku se jim ¯Ìkalo ruËnÌky, mÈnÏ ö·tky. Mohla to b˝t i†antependia, ovÏöovan· kolem t¯Ì stran olt·¯e. Zda se do venkovsk˝ch kostel˘ dost·valy uû p¯ed 17. stoletÌm, nevÌme. Ale pr·vÏ toto stoletÌ d·valo k†darov·nÌ nov˝ch liturgick˝ch rouch p¯Ìleûitost vÌce neû bohatou. Tak zvl·öù neklidn· byla hranice k†Uhr·m: jeötÏ p¯ed t¯icetiletou v·lkou napadaly jihov˝chodnÌ Moravu oddÌly boËkajovc˘ a†Betlena G·bora, odbojnÌk˘ proti Habsburk˘m, jako spojenc˘ Turk˘, nejvÏtöÌch ök˘dc˘ tohoto kraje. Za t¯icetiletÈ v·lky pak proch·zely Moravou övÈdskÈ i†jinÈ oddÌly a†nep¯edstavitelnÏ ji pustoöily. K†tomu je nutno p¯ipoËÌst morovÈ r·ny a†zmÏny konfese, hlubokÈ zchudnutÌ zemÏ ñ a†tyto prostÈ dary se pak vysvÏtlÌ. Ze Slov·cka se jich dochovalo mÈnÏ neû z†jin˝ch ˙zemÌ, podle vöeho se dopot¯ebovaly aû k†zniËenÌ. Protoûe se tyto textilie vydÏlovaly svou v˝znaËnostÌ z†kaûdodennÌho ûivota, nemohly se vyöÌt nap¯. jako krojovÈ souË·sti, s·hlo se tedy aspoÚ ke vzor˘m z†vysokÈho stylu, kdyû uû se na nÏ nepouûil drah˝ materi·l, jak se vûdy doporuËovalo. Jestliûe se nemohly vyöÌt zlatou nitÌ, pouûilo se naûloutlÈ hedv·bÌ, mÌsto st¯ÌbrnÈ ñ hedv·bÌ nebo vlna hnÏdoËern·, ale nejËastÏji to byla p¯Ìze Ëerven· s†karmÌnov˝m n·dechem, dnes vybledl· do r˘ûova: Ëerven· byla barva krve, tedy i†ûivota, zdaru. Z¯Ìdka se vyskytovaly i†barvy jinÈ. Nask˝t· se ot·zka, je-li p¯ece jen moûnÈ urËit nÏjak˝ vztah mezi v˝öivkou v†lidovÈm prost¯edÌ a†v˝öivkou uûÌvanou na pl·tÏn˝ch souË·stech ve venkovsk˝ch kostelÌch Ëi kaplÌch. Protoûe nejstaröÌ je moûnÈ kl·st do 17.ñ18. stoletÌ, p·trat po paralel·ch spoËÌv· na n·hodnosti vzhledem k†tomu, ûe se z†obou prost¯edÌ tÈ doby dochovalo m·lo doklad˘. P¯esto je moûnÈ ¯Ìci, ûe se vych·zelo ze stejnÈho kompoziËnÌho a†motivickÈho z·kladu. Nad okrajem rovnÈ, ponejvÌce interiÈrovÈ textilie se umisùoval pruh s†nekoneËn˝m vzorem a†nad nÏj ¯ada kytic. VzorovÈ bohatstvÌ bylo rovnÏû stejnÈ. Pat¯Ì k†nÏmu hvÏzdice nebo öÌpkov· r˘ûe, od renesance p¯istupuje karafi·t, tulip·n, gran·tovÈ jablko, ze symbol˘ je ËastÈ srdce, z†ptaËÌch heraldick˝ch motiv˘ dvouhlav˝ orel. Na PodluûÌ se na koutnÌch placht·ch datovan˝ch kolem r. 1750 vyskytl i†pelik·n a†na Str·ûnicku ber·nek, tedy motivy s†vyslovenÏ n·boûensk˝m obsahem. P¯edpokl·d·me, ûe impuls mohl p¯ijÌt z†kostelnÌ v˝öivky, ale p¯Ìm˝ doklad pro to nem·me. LÈpe je moûnÈ sledovat souvislost v˝öivky, kter· se mohla donekoneËna vytv·¯et mechanick˝m opakov·nÌm, odpoËÌt·v·nÌm steh˘. Byla to technika zvl·öù vhodn· pro hrubÈ 9

l.†Roh kostelnÌ plachetky, tmavohnÏdÏ aû ËernÏ vyöitÈ (na lÌstku uveden jako d·rce P. BilËÌk), neurËitelnÈ lok·lnÌ provenience, kolem r. 1700. Sb. muzea v†Olomouci, inv. Ë. A†1461.

dom·cÌ pl·tno, kterÈ se tehdy pouûÌvalo. V˝öivka prov·dÏn· r˘zn˝mi druhy k¯Ìûku v†kombinaci s†Ë·rkov˝m stehem mohla mÌt i†nÏjak˝ obsah, nebyla jen kombinacÌ geometrick˝ch prvk˘. N·mÏty p¯ich·zely z†tiötÏn˝ch vzornÌk˘, od 16. stoletÌ vûdy znovu a†znovu vyd·van˝ch. Na naöem prvnÌm obr·zku je uk·zka kostelnÌ v˝öivky neurËitelnÈ provenience tohoto stylu. Je provedena Ëernou vlnou, kytice majÌ diagon·lnÏ postavenou osu, na okraji je prouûek z†linkovÈho oboustrannÏ pracovanÈho vzoru. Podle tÏchto dvou vlastnostÌ se d· usuzovat, ûe jde o†starou v˝öivku, kterou je moûnÈ kl·st do rozhranÌ 17.ñ18. stoletÌ (a snad i†d·le dozadu). V˝chozÌm motivkem kytice je malÈ srdce, pÏt karafi·t˘ se napojuje na tulip·n, vznikl˝ z†kombinace lÌstk˘, vloûen˝ch doprost¯ed kytice k†odstranÏnÌ hluchÈho mÌsta, kterÈ zde mohlo vzniknout. Z†tulip·nu smÏ¯ujÌ nahoru t¯i vertik·lnÌ linky, na kterÈ se napojujÌ jednak karafi·ty, jednak drobnÈ motivy k†doplnÏnÌ obrazce. Pr·vÏ takto vypracovanÈ kytice byly vzorem pro kytice umÌsùovanÈ na lidov˝ch textiliÌch do rohu, protoûe jen tam se pouûÌvala diagon·lnÌ osa. Na druhÈm obr·zku je dolnÌ Ë·st koutnice, poch·zejÌcÌ pravdÏpodobnÏ z†konce 18. stoletÌ ñ je tedy zhruba o†sto let mladöÌ neû v˝öivka kostelnÌ. Tam najdeme takov˝ p¯Ìklad. Kompozice kytice je zhruba t·û, z˘staly t¯i vertik·lnÌ linky, ale neporozumÏlo se jejich funkci v†kytici, zesilujÌ, zd˘razÚujÌ jen st¯ednÌ stonek a†po stran·ch se k†nim nic nep¯ipojuje. Kytice se zjednoduöila, mnoûstvÌ drobn˝ch v˝plÚkov˝ch motiv˘ zmizelo. ée jde o†plachtu z†PodluûÌ, vÌme jen podle mÌsta n·lezu a†z†doplÚkov˝ch Ë·sti. 10

2.†»·st koutnÌ plachty, vyöitÈ ËervenÏ, v†lemovacÌm prouûku bÌle. Moravsk· Nov· Ves, p¯ed r. 1800. Sb. N·rodnÌho muzea v†Praze, i. Ë. 3488.

3.†Roh öatky z†HradËovic, v˝öivka Ëern· a†bÈûov·, detail modr˝ a†oranûov˝. PoË·tek 19. stoletÌ. Sb. muzea v†Olomouci, inv. Ë. E†3861. 11

Na t¯etÌm obr·zku je dalöÌ pouûitÌ tohoto kompoziËnÌho celku ve velmi zdrobnÏlÈ podobÏ ñ jako rohovÈho motivu na öatce. ObdobÌ vzniku je tÏûko urËitelnÈ, pravdÏpodobnÏ je jÌm poË·tek 19. stoletÌ. Filigr·nsky drobn· v˝öivka proveden· Ëern˝m hedv·bÌm se dosti zpÏËuje reprodukci, p¯esto je moûnÈ zaznamenat dalöÌ zjednoduöenÌ kytice a†jejÌ ustrnutÌ do urËitÈho stereotypu. Sama o†sobÏ by byla st·le jeötÏ tÏûko urËiteln·, kdyby nebyla pouûita na öatce a†kdyby i†ostatnÌ vlastnosti textilie nesvÏdËily pro HradËovice. Ze Slov·cka nem·me obdobnÈ doklady pro kostelnÌ v˝öivku pracovanou podle p¯edkreslenÌ jako nap¯Ìklad ze severov˝chodnÌ Moravy. Tam se takÈ objevil velmi ran˝ doklad o†tom, ûe se v˝öivky kopÌrovaly a†p¯i p¯ekreslenÌ na dalöÌ plachetku se v˝öivka zjednoduöovala. Z†valaöskÈ nedatovanÈ plachetky se p¯ekreslil okrajov˝ vzor na Krava¯sku a†tato nov· textilie je datovan· rokem 1726. I†zde o†˙zemÌ vÌme jen podle toho, ûe m·me ud·na mÌsta, kde byly p¯edmÏty zÌsk·ny, ale û·dnÈ individu·lnÌ nebo lok·lnÌ rysy nelze na nich rozeznat. M·me vöak doklad jin˝. Velk· plachetka (darovala ji ANA FUKA) p¯edkl·d· dva druhy kytic, rohovou s†rozvilinami umnÏ napojovan˝mi k†hlavnÌ ose, takûe ji aû zatlaËuje. Druh· kytice uprost¯ed stran je na pohled jednoduööÌ, ale i†ta m· v†boËnÌch rozvilin·ch nikoli prostÈ napojenÌ kvÏt˘ ke kytici, ale s†p¯ek¯iûov·nÌm stonk˘. P¯edmÏt je datov·n rokem 1764 a†jako mÌsto n·lezu se uv·dÌ T˝nec.1†BohatÈ n·sledov·nÌ vöak nenaöel na PodluûÌ, jak by se dalo Ëekat, ale na sousednÌm éd·nicku a†Kloboucku; moûn·, ûe autorka v˝öivky poch·zela odtamtud. V˝öivky inspirovanÈ druhou kyticÌ najdeme ve zjednoduöenÈ kresbÏ v†ËistÏ lidovÈm prost¯edÌ aû do poloviny 19. stoletÌ, nap¯. na ö·tku na hlavu z†NovÈho Poddvorova z†r. 1829 Ëi z†Klobouk z†r. 1845 nebo na modrÈ z·stÏ¯e z†Boleradic. Na p˘vodnÌ plachetce z†r. 1764 je v˝öivka st·le jeötÏ lok·lnÏ neurËiteln·, v·zan· na slohovou p¯edlohu, a†tento rys se p¯en·öÌ jeötÏ i†na pozdÏjöÌ lidovÈ pr·ce, v†urËitÈm mÌstÏ uûitÈ, ale lok·lnÏ st·le jeötÏ nevykrystalizovanÈ. P¯i p¯enosu a†opÏtnÈm opakov·nÌ kytice ztratila lehkost, p˘sobÌ jako strnul˝ stereotyp. Vöechny p¯edeölÈ p¯Ìklady dokazujÌ, ûe pro obdobÌ do r. 1777, kdy na MoravÏ byla jen jedna diecÈze, a†to olomouck·, je typickÈ snadnÈ p¯ech·zenÌ pracÌ z†jednoho ˙zemÌ na druhÈ. Nach·zenÌ obdobn˝ch pokr˝vek na r˘zn˝ch mÌstech Moravy je tÌm vysvÏtlitelnÈ. JeötÏ patrnÏjöÌ je to v†t¯etÌ ËvrtinÏ 18. stoletÌ, kdy se kostelnÌ v˝öivka na pl·tnÏ zaËÌn· individualizovat. V˝znaËnou osobnostÌ tÈto doby byla, jak zjistila Vlasta Fialov·, Marina Haspalov·, pasek·¯ka z†ValaöskÈ Senice (1740ñ1796). Na jednÈ pokr˝vce, nynÌ uchov·vanÈ v†muzeu ve ZlÌnÏ, vyöila svÈ jmÈno a†letopoËet ñ 1767. JednoznaËnÏ z†jejÌ ruky poch·zÌ vÌce pokr˝vek, mezi nimi rovnÏû ta, kterou ke konci minulÈho stoletÌ ofotografoval v†RatÌökovicÌch Josef KlvaÚa (viz MoravskÈ Slovensko II, 1922, obr. 392 na str. 506). Kytice na nÌ jsou stylizovanÈ jeötÏ s†diagon·lnÌ osou, na kvÏtech rozezn·me lilie (?), ale v˝öivka je st·le jeötÏ pololidov·, nenese lok·lnÌ rysy.2 Do kostela se ve zmÌnÏn˝ch dvou stoletÌch dost·valy takÈ textilie, kterÈ prov·zely meznÌ ûivotnÌ situace jednotlivce, d·valy se na podÏkov·nÌ p¯i narozenÌ dÌtÏte, nÏkdy zvl·öù vyproöenÈho, nebo p¯i ˙mrtÌ v˝znaËnÈho Ëlena rodiny. Dnes to p¯ipomÌnajÌ jen vyöit· data, monogramy a†jen z¯Ìdka celÈ jmÈno d·rce. Takov˝m p¯Ìkladem byla i†plachetka z†T˝nce. ZejmÈna k¯estnÌ rouöky majÌ ˙zkou souvislost s†lidov˝m prost¯edÌm, zvl·ötÏ kdyû v†nÏm z˘st·vajÌ. DosvÏdËujÌ, ûe po r. 1800 star·, znaËnÏ konzervativnÌ forma p¯eûÌv· a†zaËÌn· p¯evaûovat norma, platn· v†tÈ kterÈ vesnici. Na obr. Ë. 5 to k¯estnÌ rouöka z†poË·tku 19. stoletÌ p¯edv·dÌ. V˝öivka se jeötÏ snaûila dodrûet schÈma, po dlouhou dobu platnÈ, kterÈ mÏla p¯ed oËima, ale bez˙spÏönÏ. Nejen na lemu se vzorem mo¯skÈ vlny a†v†mal˝ch doplÚkov˝ch motivech, ale i†v†celÈm technickÈm provedenÌ je v˝sledek jejÌ pr·ce za¯aditeln˝ na Kyjovsko. Z rozhranÌ 18. a†19. stoletÌ poch·zÌ venkovskÈ antependium, kde se uû plnÏ uûÌv· lok·lnÌch prvk˘ v†monument·lnÌ jednoduchosti; lze je za¯adit na Hovoransko, pravdÏpodobnÏ do »ejkovic. DosvÏdËuje, ûe nap¯ÌötÏ majÌ kostelnÌ v˝öivky charakter buÔ mÌstnÌ, nebo (malo)mÏstsk˝, podle okamûitÈ obliby. Mimo ˙zemÌ Slov·cka, na HanÈ, se dokonce do 12

4.†Roh pokr˝vky z†T˝nce z†r. 1763, hnÏdoËernÏ vyöit˝. Sb. Etnograf. ˙stavu Mor. zem. muzea v†BrnÏ, inv. Ë. 8284. 5.†K¯estnÌ rouöka, ËervenÏ a†mod¯e vyöit·, 1. t¯etina 19. stoletÌ. Kyjovsko. Sb. muzea v†Olomouci, inv. Ë. E†1202.

13

6.†»·st antependia (?), ËervenÏ vyöitÈho. PravdÏpodobnÏ »ejË, kolem r. 1800. Sb. muzea v†Klobouk·ch, inv. Ë. 72.

kostel˘ odkl·daly k†vyuûitÌ na antependia bohatÏ vyöÌvanÈ ˙vodnice, v†rodin·ch velmi v·ûenÈ, kdyû vyöly z†uûÌv·nÌ, aby se p¯ÌpadnÏ neznehodnocovaly. Z druhÈ t¯etiny 19. stoletÌ pak m·me i†plachty, kterÈ vlastnÏ z†majetku kostela nepoch·zejÌ, ale jako antependia slouûily, i†kdyû jen jednou v†roce. PouûÌvaly se o†BoûÌm TÏle na venkovnÌch olt·¯Ìch, vystrojovan˝ch vûdy u†tÈûe vesnickÈ usedlosti, kter· je po¯izovala a†uchov·vala. Bylo to v†dobÏ, kdy koutnice v†mnoha mÌstech vych·zely z†uûÌv·nÌ a†zastÌrala se jen par·dnÏ vystlan· postel zkr·cenou plachtou. Je pochopitelnÈ, ûe p¯i obdobnÈ funkci a†stejnÈm form·tu doch·zelo k†prolÌn·nÌ v˝öivky. Takov˝ p¯Ìklad jsme uvedli pod Ë. 6 r. 1858 z†MikulËic v†Ël·nku z†r. 1994 o†jihomoravsk˝ch placht·ch s†vÏneËky. Jsou na nÌ n·boûenskÈ symboly ve zcela zlidovÏlÈ formÏ. Je pak mnohdy tÏûkÈ urËit jejich prim·rnÌ funkci. Z rozhranÌ 19. a†20. stoletÌ poch·zejÌ pak boûÌtÏlov· antependia z†nÏkterÈ jihomoravskÈ charv·tskÈ vesnice (asi z†FrÈlichova-Jeviöovky), jejichû fotografie jsme naöli v†archivu EtnografickÈho ˙stavu MoravskÈho zemskÈho muzea v†BrnÏ. Jsou bohatÏ a†z¯ejmÏ velmi pest¯e vyöit·, s†monstrancÌ nebo se srdcem, organicky za¯azen˝mi mezi kruhovÈ kompozice z†mÌstnÌch ornament·lnÌch prvk˘. Zde ovöem o†prim·rnÌ funkci p¯edmÏtu uû pochyb nenÌ. V†muzeÌch tÏchto antependiÌ nenÌ mnoho dochovan˝ch, z¯ejmÏ proto, ûe se s†nimi lidÈ neradi louËili a†uchov·vali je pro budoucÌ Ëasy i†v†dobÏ, kdy bylo slavenÌ BoûÌho TÏla mimo kostel zak·z·no. Teprve od druhÈ poloviny 19. stoletÌ, ba na Slov·cku jeötÏ pozdÏji, doch·zÌ k†p¯ehodnocenÌ lidovÈ v˝öivky a†k†jejÌmu vÏdomÈmu pouûitÌ na kostelnÌ pr·dlo. DÏlo se tak obvykle z†podnÏtu vlastenecky naladÏnÈho knÏze, zvl·ötÏ v†obdobÌ N·rodopisnÈ v˝stavy (1895) a†po nÌ, kdy se teprve zaËaly sbÌrat a†oceÚovat doklady lidovÈ vyöÌvaËskÈ tvorby. Projevil se tu rys zesÌlenÈho lok·lnÌho patriotismu, hrdost na mÌstnÌ pr·ce, o†kter˝ch se soudilo, ûe majÌ beze zmÏny nep¯eruöenou tradici z†d·vna vÏk˘. 14

7.ñ 8.†BoûÌtÏlov· antependia z†nÏkterÈ jihomoravskÈ charv·tskÈ vesnice (FrÈlichovañJeviöovky?). FA Etnograf. ˙stavu Mor. zem. muzea, inv. Ë. 13.043 a 13.044.

15

9.†DolnÌ okraj antependia, 2. Ëtvrtina 20. stoletÌ. Kostel sv. Ond¯eje v†Blatnici.

Nejde mi tu o†tzv. svÈr·zovÈ v˝öivky, ale o†aplikaci skuteËnÏ lidovÈ v˝öivky z†mÌsta, velmi Ëasto bez z·sahu v˝tvarnÈho umÏlce.3 Tak nap¯. na Veselsku najdeme p¯edevöÌm na dolnÌch okrajÌch antependiÌ v†öirokÈm pruhu aplikaci v˝öivky, kter· proöla dlouh˝m v˝vojem z†interiÈrov˝ch textiliÌ p¯es p¯ehozovÈ plachty aû na ûenskÈ ruk·vce, tedy krojovÈ souË·sti. NovÈ v˝öivky jsou povÏtöinou pestrÈ, bez jakÈkoli dalöÌ barevnÈ symboliky; snad jen pro advent a†p˘st v†r˘zn˝ch odstÌnech modrÈ. Poch·zejÌ vÏtöinou z†prvnÌ poloviny 20. stoletÌ, ale mohou b˝t i†mladöÌ. Stane se, ûe se v†severnÌch »ech·ch najednou p¯i n·hodnÈ n·vötÏvÏ kostela objevÌ antependium s†v˝raznÏ kyjovskou v˝öivkou ñ provedly ji ûeny z†mÌsta rodiötÏ knÏze, aby mu je p¯ipomÌnalo. A je tu jeötÏ jedna novina, totiû uûitÌ lidovÈ v˝öivky na orn·tÏ. Mohli jsme to najÌt uû v†p¯edeöl˝ch staletÌch, kdy se na celÈ liturgickÈ soupravÏ z†obarvenÈho lnÏnÈho pl·tna vyöily barevn˝m hedv·bÌm kytiËky, aby se v†chudobÏ napodobil cenovÏ nedostupn˝ brok·t. V†novÈ dobÏ je tomu jinak. J. Hofer se zmiÚuje o†orn·tu, uûÌvanÈm ve SlatinicÌch, vyöitÈm v†Derfli jeötÏ p¯ed N·rodopisnou v˝stavou, ale blÌûe je nepopisuje. O†sobÏ samÈm pÌöe, ûe r. 1910 inicioval aplikov·nÌ lidov˝ch v˝öivek v†kostele ve StarÈm HrozenkovÏ a†byl za to chv·len Josefem KlvaÚou i†arcibiskupem Stojanem (1942, 2ñ3). Za nejkr·snÏjöÌ vöak povaûuji orn·ty z†Blatnice, po¯ÌzenÈ P. äur·nkem za autorskÈho p˘sobenÌ Rozky FaleönÌkovÈ v†2. ËtvrtinÏ 20. stoletÌ. V†dorz·lnÌm pruhu nebo k¯Ìûi jsou zda¯ile pouûity v†sloûitÈ sestavÏ mÌstnÌ ornament·lnÌ prvky v†dokonalÈm technickÈm vypracov·nÌ; nezn·m obdoby takovÈ pr·ce. Snaûila jsem se v†tomto p¯ÌspÏvku p¯iblÌûit odvr·cenou, skrytou tv·¯ venkovskÈ duöe, tak dlouho popÌranou, jak se projevila i†v†takov˝ch vÏcech, jako jsou prostÈ v˝öivky v·zanÈ k†venkovsk˝m kostel˘m. P¯estoûe se star˝ch vz·cn˝ch doklad˘ zachovalo m·lo, p¯ece jen je moûnÈ sestavit v˝vojovou ¯adu pololidov˝ch pracÌ, sledovat jejich paralelnost, prolÌn·nÌ aû splynutÌ s†lidovou v˝öivkou. Bylo to moûnÈ jenom proto, ûe se p¯ed sto lety naöli knÏûÌ, kte¯Ì vÏdomÏ chtÏli uchovat tyto drahocennÈ svÏdky minulosti a†uloûili je v†muzeÌch pro budoucÌ vÏky. Na lÌstcÌch Ëteme jmÈna jako P. BilËÌk, P. LonÌËek a†jin·. 16

10. K·zule s†v˝öivkou, sestavenou z†mÌstnÌch lidov˝ch motiv˘. 2. Ëtvrtina 20. stoletÌ. Kostel sv. Ond¯eje, Blatnice. 11.†Detail z†tÈûe k·zule.

17

12.†Aplikace lidovÈ v˝öivky na z·clonce ve svatost·nku. 2. Ëtvrtina 20. stoletÌ. Kostel AndÏl˘ str·ûn˝ch, VeselÌ n. M.

Po II. vatik·nskÈm koncilu se starÈ liturgickÈ vybavenÌ odloûilo a†nahradilo nov˝m. Zde bychom opÏt Ëekali, ûe se hodnotnÈ vÏci uloûÌ v†muzeÌch, ale nedÏje se tak. MuzejnÌm pracovnÌk˘m z˘st·vajÌ nep¯ÌstupnÈ, mnohdy pro nevhodnÈ uloûenÌ podlÈhajÌ zk·ze, mnohde uû podlehly ñ byly sp·leny. MÌsto porozumÏnÌ nastoupila ned˘vÏra k†ve¯ejnÈ instituci, tkvÌcÌ hluboko sv˝mi ko¯eny v†uplynul˝ch Ëty¯iceti letech. Pociùujeme to jako k¯ivdu ñ po celou dobu jsme doklady lidovÈ zboûnosti nen·padnÏ sbÌrali, nakupovali do sbÌrek, zachraÚovali p¯ed v˝vozem do ciziny, schov·vali do depozit·¯˘ a†Ëekali, aû se budou moci zve¯ejÚovat. ée se tak skuteËnÏ dÏje, je moûnÈ se p¯esvÏdËit z†Ëinnosti kterÈhokoli muzea. Pozn·mky: 1 V ÑKlobouck˝ch zamyölenÌchì z†r. 1971 jsem uvedla mylnÏ jako mÌsto zÌsk·nÌ plachetky Rakvice ñ spr·vnÏ pat¯Ì T˝nec. Tam v†il. 7ñ11, 13 je podrobnÏji p¯edveden v˝voj a†lidovÈ zpracov·nÌ popisovanÈho motivu. 2 Valaösk˝ p¯Ìklad, publikovan˝ Vlastou Fialovou r. 1951 jako obr. Ë. 3 (ze sbÌrky Vesna, inv. Ë. 123, dnes ve sbÌrk·ch MoravskÈho zemskÈho muzea) m· shodnou kompozici i†umÌstÏnÌ kytic s†ratÌökovsk˝m p¯Ìkladem; nenÌ to vöak kopie a†otrock· uû v˘bec ne, v†detailech vypracov·nÌ vidÌme drobnÈ varianty. Z†ratÌökovskÈho exempl·¯e je navÌc vidÏt i†Ë·st starobylÈ p·skovÈ krajky. 3 Jde mi opravdu o†vyuûitÌ lidovÈ v˝öivky z†mÌsta. MnozÌ v˝tvarnÌci s†n·rodopisn˝m zamÏ¯enÌm aplikovali totiû takÈ lidovÈ v˝öivky na liturgick· roucha, jako nap¯. prof. äÌma. Jeho n·vrhy prov·dÏla MÏstsk· pr˘myslov· ökola pokraËovacÌ v†Praze. Takto ozdobenÈ orn·ty se pouûÌvaly kdekoli, bez n·vaznosti na mÌsto p˘vodnÌ inspirace, a†mnohdy byly tak p¯eplnÏny ornamentem, aû oËi p¯ech·zely.

18

Literatura: Fi a l o v · , V.: LidovÈ ob¯adnÌ pokr˝vky z†Valaöska. Naöe Valaöko 14 (1951) 53ñ58. Fi a l o v · , V.: Zapomenut˝ druh lidovÈho vyöÌv·nÌ z†Valaöska. »asopis MoravskÈho musea 36 (1950) 182ñ181 (zvl. str. 166). Ho f e r , J.: Slov·ckÈ v˝öivky do naöich chr·m˘. Lidov· tvorba 3 (1942), Ë. 6, 2ñ3. Lu d v Ì k o v · , M.: JihomoravskÈ plachty s†vÏneËky. Slov·cko 36 (1994) 9ñ17. Lu d v Ì k o v · , M.: K†ot·zce inspiraËnÌch zdroj˘ lidovÈ v˝öivky na MoravÏ. »asopis MoravskÈho muzea 68 (1983) 265ñ270. Lu d v Ì k o v · , M.: Klobouck· zamyölenÌ. Mikulov 1971. Lu d v Ì k o v · , M.: Lidov· v˝öivka na Veselsku. V†tisku. N o v · k o v · , L.: K¯estnÌ rouöka ñ symbol ob¯adu ve sbÌrk·ch EtnografickÈho ˙stavu. MoravskÈho zemskÈho muzea. Folia ethnographica 32 (1998) 69ñ77. Foto Fr. äÌma a archiv E⁄MZM Brno.

PhDr. Miroslava LudvÌkov·, CSc. (n. 1923), v†letech 1950ñ1956 pracovala ve ökolstvÌ, 1956ñ1986 p˘sobila v†etnografickÈm ˙stavu MoravskÈho zemskÈho muzea v†BrnÏ jako vÏdeck· pracovnice. OdbornÏ se zamÏ¯ila hlavnÏ na lidov˝ odÏv, lidov˝ textil a†v˝öivku, je autorkou ¯ady odborn˝ch knih, studiÌ a†Ël·nk˘.

Stickereien aus den l‰ndlichen Kirchen Zusammenfassung In den ethnographischen Museensammlungen befinden sich neben den volkst¸mlichen Stickereien auf T¸chern auch halbvolkst¸mliche Arbeiten aus dem 17.ñ18. Jahrhundert, die aus den l‰ndlichen Kirchen stammen. Dabei ist beides derselben Herkunft. Die Autorin verfolgt im Gebiet der M‰hrischen Slowakei die gegenseitige Beziehung beider Arten, die trotz rarer Dokumente zu beurteilen ist. Am deutlichsten ist dies bei der Kreuzstickerei zu sehen, die man unendlich kopieren kann, aber es ist auch auf den nach einer Vorzeichnung gestickten Textilien vorhanden. Beim ‹bergang zu volkst¸mlichen Zwecken sind eine Vereinfachung und eine gewisse Mustererstarrung festzustellen. Die alten halbvolkst¸mlichen Stickereien, die von Vorlagen hohen Stils abh‰ngig waren, lieflen nichts von der Individualit‰t einer Stickerin oder von der Abstammung erkennen. Die Individualisierung trat erst in der 2. H‰lfte des 18. Jahrhunderts in Erscheinung. Danach begann sich die alte Form zu ¸berleben und um 1800 ¸berwog allm‰hlich die an lokale Gewohnheiten gebundene Stickerei, die besonders auf den Antependien der am Fronleichnamfest gebrauchten Alt‰re und auf den Tauft¸chern angewendet wurde. Gegen Ende des 19. Jahrhunderts wurde die Beziehung zu den volkst¸mlichen Stickereien umgewertet und seit der Zeit wurden sie bewuflt auf allen liturgischen Gew‰nden appliziert. In der M‰hrischen Slowakei war in der ersten H‰lfte des 20. Jahrhunderts dieser Trend besonders stark. Der zweite Vatikaner Konzil brachte eine Ver‰nderung in die liturgische Kirchenausstattung hinein. Dadurch wurden die Bestandteile, bei denen eine Volksinspiration offenbar war, vom Gebrauch automatisch ausgeschlossen. Anstatt in Museensammlungen zu landen, geraten sie allm‰hlich in Vergessenheit und Verfallen. The Embroideries from Village Churches A b s†t r a c t Besides folk embroideries, the ethnographic collections of museums contain also semi-folk embroideries from the 17th and 18th centuries, originally used in churches. Both types have a common origin. The authoress attempts to describe their mutual relationship in the Slov·cko region, which can 19

be traced even in spite of the lack of specimens. The influence is best seen in the cross embroidery, which can be copied infinitely, but it can be also observed in the embroidery executed after a predrawn pattern. The transformation from semi-folk to folk usage is accompanied with certain simplification and stiffness of designs. The old semi-folk embroideries, modeled after the high-style ones do not betray any information concerning the place or individuality of the embroiderer. Individualization shows no sooner that in the second half of the 18th century. From this time on, the old form becomes outdated and around 1800, the embroidery with local peculiarities begins to prevail, especially on the antependia used on village altars at the occasion of Corpus Christi and on baptism veils. Towards the end of the 19th century the attitude towards folk embroidery begins to change and it is used deliberately on all liturgical outfits. In the Slov·cko region, this trend was especially strong in the first half of our century. The third Vatican council brought the change in liturgical outfit of churches. As a result, the parts bearing signs of folk inspiration were automatically discarded. Instead of becoming a part of museum collections, they become victims of decay and oblivion.

20


POKRA»OVATEL… LIDOV… KERAMIKY V†TUPESÕCH Marie N·plavov·, Slov·ckÈ muzeum, UherskÈ HradiötÏ V˝roba keramiky m· v†TupesÌch bohatou minulost, o†Ëemû svÏdËÌ mnoûstvÌ keramick˝ch dÌlen a rod˘. K†nejzn·mÏjöÌm z†nich pat¯Ì rod VlËk˘, Petr·ö˘ a†⁄¯ednÌËk˘, v jejichû rodin·ch se p¯ed·v·nÌ zkuöenostÌ a†¯emesla z†generace na generaci stalo tradici.

Obec Tupesy, kter· leûÌ na v˝chodnÌm ˙patÌ Ch¯ib˘, pat¯ila jeötÏ na konci 19. a†poË·tkem 20. stoletÌ k†v˝znamn˝m hrnËÌ¯sk˝m st¯edisk˘m. DÌky dostatku kvalitnÌ hrnËÌ¯skÈ hlÌny vznikly dÌlny a† s†nimi ¯ada v˝znamn˝ch rod˘, ve kter˝ch se v˝roba keramiky dÏdila po nÏkolik generacÌ. Cel· ¯ada tÏchto dÌlen zanikla koncem 19. stoletÌ, jinÈ na poË·tku 20. stoletÌ, p¯edevöÌm z†d˘vodu rozöÌ¯enÌ tov·rnÌ v˝roby levnÏjöÌho keramickÈho a†smaltovanÈho zboûÌ. ZatÌmco v˝roba hrnËiny zanik·, doch·zÌ na zaË·tku dvac·tÈho stoletÌ na Slov·cku, a†zejmÈna v†TupesÌch, k†obnovÏ v˝roby majoliky. HrnËina Pro Tupesy byla typick· v˝roba ËernÈ hrnËiny, kter· se produkovala aû do zaË·tku pades·t˝ch let a†byla postupnÏ rozöi¯ov·na o†v˝robu glazovanÈ hrnËiny. Pr·vÏ jejÌ v˝robÏ se nejdÈle vÏnovala rodina VlËk˘ a†Petr·ö˘. Ko¯eny v˝roby ËernÈ hrnËiny sahajÌ do osmdes·t˝ch let 18.stoletÌ, kdy se do rodiny hrnËÌ¯e Karla Navr·tila p¯iûenil ViktorÌn VlËek (1755ñ1832). Jeho t¯i synovÈ AntonÌn (1794ñ1832) a†Bernard (1790ñ1851), Jan (1814) byli vyuËeni hrnËÌ¯i. Otec Viktorin byl zamÏstn·n v† jejich dÌln·ch jako pomocnÌk. * Tradice hrnËÌ¯skÈho rodu pak pokraËovala v†rodinÏ Bernarda VlËka, kter˝ byl p¯edstavitelem produktivnÌ vÏtvÏ rodu VlËk˘. V†¯emesle pokraËoval jeho syn Jan VlËek (1823) a†pak vnukovÈ Josef VlËek (1847) a†Eduard (1857). Z†tÈto vÏtve pokraËujÌ ve v˝robÏ dÏti Josefa VlËka ñ Prokop, Jan (1876) a† Frantiöek. Prokop nastoupil v†roce l891 k†otci do uËenÌ, Frantiöek spolu s†matkou Petronilou a†sestrou MariÌ vedli dÌlnu i†po otcovÏ smrti. Syn Josefa a†Petronily VlËkov˝ch Jan VlËek (1876ñ1953) zÌskal v†roce 1912 ûivnostensk˝ list a†dÌlnu si vybudoval v†domÏ Ë. 272. * PokraËovateli Jana VlËka byli jeho t¯i synovÈ Jaroslav, VladimÌr a†Old¯ich. NejstaröÌ syn byl Jaroslav (1902ñ1976), kter˝ se vyuËil hrnËÌ¯em u†svÈho otce. P¯iûenil se do Buchlovic, kde obdrûel v†roce 1946 ûivnost a†postavil si zde hrnËÌ¯skou dÌlnu. Vyr·bÏl tradiËnÌ Ëernou a†glazovanou hrnËinu, ke konci existence dÌlny i†reûnÈ doplÚkovÈ v˝robky nap¯.kvÏtin·Ëe. éivnost zruöil v†roce 1951 a†spoleËnÏ se synem Jaroslavem, takÈ keramikem, odeöel pracovat do ⁄st¯edÌ lidovÈ umÏleckÈ v˝roby v†UherskÈm Hradiöti. Jeho syn Jaroslav VlËek se narodil v†roce l930 v†BuchlovicÌch. SvÈmu ¯emeslu se nejprve vyuËil v†dÌlnÏ svÈho otce v†BuchlovicÌch a†jeden rok se zdokonaloval v†uËÚovskÈm st¯edisku ve Str·ûnici, kde vedl keramik He¯man Landsfeld praktickou v˝uku. Po roce pokraËoval v††uËÚovskÈm st¯edisku v†UherskÈm Hradiöti. Zde obdrûel v˝uËnÌ list. V†otcovÏ dÌlnÏ v†BuchlovicÌch vyr·bÏl glazovanou keramiku v†n·vaznosti na keramiku z†JalubÌ a†Traplic. O†jejich v˝robky projevovalo z·jem novÏ vzniklÈ ⁄LUV v†UherskÈm Hradiöti, kterÈ zaËalo od nich v˝robky vykupovat. V†pades·t˝ch letech se stal zamÏstnancem jejich keramick˝ch dÌlen. Ve spolupr·ci s†v˝tvarnicÌ MariÌ Kotrbovou vyr·bÏl uûitkovou hrnËinu zdobenou tradiËnÌmi technikami ñ kukaËkou, ötÏtcem , prstov˝m dekorem, nalepov·nÌm 21

a†engobov·nÌm. Po odchodu keramika Vladislava Znoje se st·v· vedoucÌm tÈto dÌlny. Za svou dlouholetou Ëinnost a†p¯Ìnos v†oblasti lidovÈ hrnËiny zÌskal titul Mistr lidovÈ umÏleckÈ v˝roby. Jeho ˙mrtÌm v†roce l988 konËÌ pr·ce hrnËÌ¯skÈho rodu VlËk˘ v†BuchlovicÌch. * Old¯ich VlËek (1920ñ1998) se svÈmu ¯emeslu vyuËil v†dÌlnÏ svÈho otce. Odtud odch·zÌ na dobu Ëty¯ let pracovat do Keramick˝ch z·vod˘ do Ostravy. V†roce l956 se oûenil a†p¯estÏhoval do UherskÈho HradiötÏ. Mimo svÈho st·lÈho zamÏstn·nÌ v†MototechnÏ se vÏnoval ve voln˝ch chvÌlÌch v˝robÏ ËernÈ zaku¯ovanÈ keramiky. Vyr·bÏl ji v†malÈ dÌlnÏ svÈho domku v†LechovÏ ulici v†UherskÈm Hradiöti. Old¯ich VlËek je v˝jimeËn˝ tÌm, ûe p¯i pr·ci pouûÌval, na rozdÌl od jin˝ch souËasn˝ch keramik˘, po celou dobu svÈ v˝roby kopacÌho hrnËÌ¯skÈho kruhu a†s·m si p¯ipravoval ñ kopal a†zpracov·val hlÌnu ruËnÏ. Vedle v˝robk˘ na kruhu zhotovoval rovnÏû zboûÌ tlaËenÈ do forem. MenöÌ hrnËÌ¯skou pec si postavil v†zahradÏ. Zde zhotovenÈ v˝robky p·lil. V˝robky Old¯icha VlËka vych·zejÌ z†tradiËnÌch tvar˘ jako jsou kubaÚky, talÌ¯e, dûb·ny, kropenky ap. Vedle toho tvo¯il v˝robky na z·kladÏ vlastnÌho v˝tvarnÈho cÌtÏnÌ a†osobnÌ invence. Pro jeho†Ëernou hrnËinu byl charakteristick˝ lesk dosaûen˝ hlazenÌm celÈho v˝robku pomocÌ k¯emÌnku tak, jak byla p˘vodnÏ zdobena Ëern· hrnËina. SvÈ v˝robky zdobil vöak i†plastick˝m dekorem ñ nalepov·nÌm vzor˘ a†jejich tvarov·nÌm prsty. Jeho pr·ci si osvojila a†oblÌbila takÈ manûelka Marie (1929). Old¯ich VlËek vyr·bÏl pouze†menöÌ mnoûstvÌ pro svÈ p¯·tele a†pro individu·lnÌ prodej. ⁄spÏchem byla i†realizace nÏkolika jeho v˝stav (z·mek Buchlovice 1990, UherskÈ HradiötÏ ñ 1991, Uhersk˝ Brod 1992). * VladimÌr VlËek (1922) se vyuËil a†pracoval v†dÌlnÏ svÈho otce v†TupesÌch ñ Souhradech Ë. 272. V†roce l946 obdrûel ûivnostensk˝ list. DÌlnu, kterou zdÏdil po otci, zmodernizoval ñ zakoupil lis na kvÏtin·Ëe, ml˝n ke zpracov·nÌ hlÌny, p¯istavil malou pec. PokraËoval ve v˝robÏ ËernÈ zaku¯ovanÈ a†uûitkovÈ glazovanÈ keramiky pro pot¯eby v†dom·cnosti. Za druhÈ svÏtovÈ v·lky vyr·bÏl nejvÌce kubaÚky na vodu, l·tky na mlÈko, pozdÏji kvÏtin·Ëe, misky a†pokliËky. V†dÌlnÏ pracoval s·m aû do roku 1952, kdy byla dÌlna uzav¯ena. VladimÌr VlËek odeöel pracovat do podniku Barvy a†laky ve StarÈm MÏstÏ. K†hrnËÌ¯skÈ pr·ci ve svÈ dÌlnÏ se vr·til znovu po roce 1991. P˘vodnÌ dÌlna jiû nebyla funkËnÌ a†tak bylo nutnÈ vybudovat novÈ dÌlny, suö·rnu a†pec. V† poslednÌch letech jiû Ëernou hrnËinu nevyr·bÌ, i†kdyû pec pro jejÌ v˝robu je k†dispozici. ZamÏ¯il se na uûitkovou keramiku, p¯edevöÌm m·Ëenou do glazur. K†nejrozöÌ¯enÏjöÌm pat¯Ì dekoraËnÌ mÌsy, obaly na kvÏtin·Ëe, petrûel·ky, cibul·ky, r˘znÈ druhy hrnÌËk˘, souprav ap. V†rodinnÈ tradici pokraËuje vnuk Igor Chr·stek (1969) vyuËen˝ ve Skanzenu v†TupesÌch. Vzhledem k†tomu, ûe je vynikajÌcÌm kruha¯em, jsou û·danÈ pr·vÏ jeho polotovary, kterÈ dod·v· ostatnÌm hrnËÌ¯˘m na objedn·vku. *** Druh˝m rodem, kter˝ pokraËoval v†tradiËnÌ hrnËÌ¯skÈ v˝robÏ v†TupesÌch, je rod Petr·ö˘. NejstaröÌ zmÌnky o†jejich rodu poch·zejÌ z†roku 1785. Pr·vÏ tehdy se do rodiny tupeskÈho hrnËÌ¯e Ign·ce VeselÈho (1761) p¯iûenil Maty·ö Petr·ö (1794ñ1864) ñ hrnËÌ¯sk˝ tovaryö, syn hrnËÌ¯e V·clava Petr·öe z†BÌlovic. Stal se hrnËÌ¯sk˝m mistrem. V†hrnËÌ¯skÈm ¯emesle pokraËoval i†jeho syn Josef (1816ñ1884) a†vnukovÈ Tade·ö a†Vincenc. Tade·ö Petr·ö (1841ñ1916) po svatbÏ s†dcerou Frantiöka Maliny p¯evzal i†tch·novu hrnËÌ¯skou dÌlnu. Pom·haly mu ûena i†dÏti. DÌlnu uzav¯el v†roce 1910. Vincenc Petr·ö (1834ñ1917) zdÏdil dÌlnu po svÈm otci a†vyuËil hrnËÌ¯em i†svÈho syna Ferdinanda (1874ñ 1955), kter˝ v†¯emesle pokraËoval jeötÏ dlouho po prvnÌ svÏtovÈ v·lce. éivnostensk˝ list zÌskal v roce 1923, v†roce 1936 p¯estala jeho dÌlna pracovat a†s·m chodil toËit do jin˝ch dÌlen. Vzhledem k†tomu, ûe jeho manûelstvÌ nemÏlo û·dnÈ dÏti vzali si na v˝chovu synovce, Frantiöka (1903ñ1961), kter˝ se u†nich vyuËil a†pozdÏji pracoval v†keramickÈ dÌlnÏ Old¯icha ⁄¯ednÌËka. * 22

Jaroslav VlËek st. (1902ñ1976), hrnËÌ¯ z†Buchlovic. Frantiöek Petr·ö (1903 ñ1961), hrnËÌ¯ z†Tupes. 23

Jaroslav Petr·ö (1930), hrnËÌ¯ z†Buchlovic. Svatopluk ⁄¯ednÌËek st. (1908ñ1981), keramik z†Tupes.

24

PoslednÌm ûijÌcÌm hrnËÌ¯em z†tohoto rodu je syn Frantiöka Petr·öe Jaroslav (1930), kter˝ ûije v†BuchlovicÌch. HrnËÌ¯skÈmu ¯emeslu se vyuËil u†svÈho otce a†pak jeden rok v†uËÚovskÈm st¯edisku ve Str·ûnici, kde praxi vyuËoval hrnËÌ¯sk˝ mistr He¯man Landsfeld. VyuËenÌ ukonËil v†UherskÈm Hradiöti. Po absolvov·nÌ pracoval v†keramickÈ dÌlnÏ Slov·ck· dûb·nk·rna u†Old¯icha ⁄¯ednÌËka v†TupesÌch, kde se z†poË·tku kr·tkou dobu uËil malovat keramiku. V†tÈto dÌlnÏ toËili keramiku na dvou kruzÌch ñ jeho dÏda Ferdinand a†otec Frantiöek Petr·ö. Odchodem Ferdinanda se kruh uvolnil, a†tak zaËal na nÏm toËit s·m Jaroslav. DÌlna Old¯icha ⁄¯ednÌËka pracovala do roku 1948, kdy p¯eöla pod Moravskou ˙st¯ednu v†BrnÏ a†v†roce 1953 pod druûstvo Lidov· tvorba v†UherskÈm BrodÏ. Jaroslav Petr·ö zde pracoval aû do d˘chodovÈho vÏku, p¯estoûe mÏl ¯adu v˝hodnÏjöÌch nabÌdek z†jin˝ch keramick˝ch dÌlen. Jaroslav pat¯il k†jednÏm z†nejlepöÌch kruha¯˘, o†Ëem svÏdËÌ i†jeho ˙Ëast na celost·tnÌch soutÏûÌch kruha¯˘ organizovan˝ch »esk˝m svazem v˝robnÌch druûstev v†Praze. SoutÏûe se z˙Ëastnil Ëty¯ikr·t a†vûdy zÌskal prvnÌ mÌsto. Za svÈho p˘sobenÌ vychoval p¯es t¯icet uËÚ˘, kte¯Ì v†souËasnosti pat¯Ì k†˙spÏön˝m keramik˘m (A. MoötÏk, H. Ryöav·, Z. Hartlov·, R. Chur˝ ap.). Po cel˝ch t¯icet let chodil toËit i†ke zn·mÈ hradiöùskÈ v˝tvarnici-keramiËce IdÏ VaculkovÈ. V†d˘chodu vypom·hal vyt·ËenÌm na kruhu v†keramickÈ provozovnÏ ve Skanzenu v†TupesÌch. Majolika ZatÌmco v˝roba hrnËiny a†hrnËÌ¯skÈ dÌleny koncem 19. stoletÌ zanikajÌ, doch·zÌ na poË·tku 20. stoletÌ k†znovuobnovenÌ v˝roby majoliky na Slov·cku ñ v†TupesÌch. Snahu o†obnovenÌ v˝roby majoliky na Slov·cku †inicioval Frantiöek Kretz, n·rodopisn˝ sbÏratel a†novin·¯. Na jeho podnÏt byl uspo¯·d·n v†DomÏ umÏlc˘ v†HodonÌnÏ SdruûenÌm v˝tvarn˝ch umÏlc˘ moravsk˝ch ve dnech 2. ledna aû 7. b¯ezna 1914 hrnËÌ¯sk˝ kurz. Jeho hlavnÌm posl·nÌm bylo nauËit hrnËÌ¯e z·klady dûb·nka¯skÈ v˝roby. Byli pozv·ni i†tupesötÌ hrnËÌ¯i, z†nichû p¯ijal pozv·nÌ jen Ferdinand Petr·ö. Ten p¯emluvil k†˙Ëasti i†svÈho p¯Ìtele Jaroslava ⁄¯ednÌËka, zakladatele v˝roby lidovÈ majoliky v†TupesÌch. Jaroslav ⁄¯ednÌËek (1874ñ1951) jako jeden z††jeden·cti dÏtÌ se narodil v†NapajedlÌch. Vztah k†hlÌnÏ zdÏdil po sv˝ch p¯edcÌch ñ hrnËÌ¯Ìch z†Napajedel. S·m se vyuËil strojnÌkem. Vystudoval StrojÌrenskou pr˘myslovou ökolu v†BrnÏ. NÏjak˝ Ëas zÌsk·val praxi ve VÌdni. Po n·vratu do Napajedel se oûenil a†pracoval zde osm let. Odtud odeöel do Krhova u†Bojkovic a†v†roce 1904 se odstÏhoval do Tupes, kde se usadil natrvalo. ZaËÌnal zde jako obchodnÌk a†v†roce 1909 si zakoupil mÌstnÌ cihelnu. éivotnÏ d˘leûit˝ se mu stal rok 1914, kdy se z˙Ëastnil hrnËÌ¯skÈho kurzu v†HodonÌnÏ jako jedin˝ nevyuËen˝ hrnËÌ¯. Po absolvov·nÌ kurzu se v˝robou majoliky zaËal zab˝vat pouze on s·m. Postavil si malou dÌlnu, v†nÌû po ¯adu let hledal zp˘sob v˝roby, glazury, p·lenÌ a†teprve postupem Ëasu dosahoval drobn˝ch v˝sledk˘. Od zaË·tku mu v†jeho pr·ci pom·hal Frantiöek Kretz. P¯in·öel mu r˘znou keramiku jako p¯edlohu k†v˝robÏ a†k†jejÌmu †malov·nÌ. Na v˝robÏ zboûÌ se do prvnÌ svÏtovÈ v·lky podÌlela tÈmÏ¯ jenom rodina. Jaroslav ⁄¯ednÌËek byl dvakr·t ûenat˝. Z†celkovÈho poËtu dvaceti dvou dÏtÌ z˘stalo devÏt chlapc˘ a†osm dÏvËat. Vöechny dÏti vöak nemohly v†dÌlnÏ pracovat, proto nÏkterÈ z†nich volily jin· povol·nÌ. V†roce 1938 jich v†otcovÏ dÌlnÏ pracovalo pouze pÏt. Otec p¯ipravoval glazury, barvy a†p·lil v†peci, synovÈ Svatopluk a†Jind¯ich vyt·Ëeli na kruhu, Jaroslav glazoval, Boûena a†Bohuslav na keramiku malovali. Do pr·ce v†dÌlnÏ se postupnÏ zapojovaly i†dalöÌ dÏti. Vyr·bÏn˝ sortiment byl bohat˝ ñ jednoduchÈ dûb·ny, dûb·nky s†pyskem, hab·nskÈ a†cechovnÌ dûb·nky, Ërp·ky, Ëutory, mÌsy, misky talÌ¯e, prolamovanÈ talÌ¯e, hrnÌËky, ko¯enky, svÌcny, kropenky a†kvÏtin·Ëe. Vedle toho modelovali takÈ figury do formy. DÌlna nebyla velk·, ale produkovala hodnÏ zboûÌ. Charakteristickou barvou pro tyto v˝robky byla barva Ëerven·, ûlut·, modr· s†Ëervenou konturou a†zelen·, nan·öen· aû na kontury. NejËastÏji malovan˝m ornamentem byly r˘ûe, tulip·ny, lÌstky a†r˘znÈ rostlinnÈ motivy. NejvÏtöÌ mnoûstvÌ keramickÈho zboûÌ odebÌralo druûstvo Z·druha, obchody v†Praze a†v†BrnÏ, turistick· centra na Slovensku. Velkou p¯ÌleûitostÌ pro prodej zboûÌ byly poutÏ u†sv. AntonÌËka nad BlatnicÌ a†prodejnÌ v˝stavy. V†roce 1925 byla 25

ocenÏna tupesk· keramika na svÏtovÈ v˝stavÏ v† Pa¯Ìûi nejvyööÌm vyznamen·nÌm, dÌky nÏmuû zÌskala dobrÈ jmÈno v†zahraniËÌ a†nov· odbytiötÏ (Japonsko, ävÈdsko, USA, Kanada ap.). * Z†prvnÌho manûelstvÌ se na v˝robÏ keramiky podÌlelo pÏt dÏtÌ ñ Old¯ich, AntonÌn, Boûena,†Svatopluk a Miroslav. NejstaröÌ syn Old¯ich (1898ñ1984) zaloûil v†roce 1936 vlastnÌ dÌlnu na v˝robu majoliky. V†tÈto dobÏ v†TupesÌch prosperovaly dvÏ dÌlny. Otcova nesla n·zev PrvnÌ tupesk· keramika a†v†nÌ pracovaly zejmÈna dospÏlÈ dÏti. Na dnu tÏchto v˝robk˘ ji znaËily uTo. Druh· dÌlna ñ Old¯ichova se naz˝vala Slov·ck· dûb·nk·rna a†vyr·bÏla zboûÌ pod znaËkou . V†nÌ pracoval Old¯ich nejd¯Ìve s·m s†manûelkou. V˝robnÌ sortiment byl stejn˝ jako v†otcovÏ dÌlnÏ. V†roce 1939ñ1940 si postavil novou dÌlnu a†rozöÌ¯il v˝robu. BÏhem druhÈ svÏtovÈ v·lky zde pracovalo dvacet pÏt lidÌ. Po roce l945 opadl z·jem o†tupeskou keramiku. Proto se otec se synem dohodli, ûe obÏ dÌlny spojÌ (k 1. 1. 1947). P¯es uzav¯enÌ spoleËnÈ dohody otec Jaroslav od nÌ odstoupil a†dÌlnu uzav¯el. PracovnÌci z†jeho dÌlny p¯eöli do Slov·ckÈ dûb·nk·rny. V†roce l949 odeöel Old¯ich ⁄¯ednÌËek s†rodinou do pohraniËÌ. V†r·mci zn·rodÚov·nÌ pr˘myslov˝ch podnik˘ p¯eöla jeho dÌlna k†1. lednu 1949 pod druûstvo Moravsk· ˙st¯edna Brno. JejÌm vedoucÌm se stal Ladislav Hartl. V†roce 1953 se stala souË·stÌ druûstva Lidov· tvorba Uhersk˝ Brod, kter· z˘stala jedin˝m v˝robcem tupeskÈ keramiky po dalöÌch Ëty¯icet let. Zde se Old¯ich ⁄¯ednÌËek po n·vratu z†pohraniËÌ uplatnil sv˝mi dlouholet˝mi zkuöenostmi. Z†manûelstvÌ Old¯icha ⁄¯ednÌËka vzeöly t¯i dÏti ñ Ji¯ina (1924), provdan· Hartlov·, LudÏk (1932) a† Alena (l933), provdan· Borsk·. NejstaröÌ dcera Ji¯ina nebyla v†oboru vyuËen·, ale po celou dobu pracovala v†LidovÈ tvorbÏ. Proöla vöemi etapami v˝roby keramiky. Pouze jejÌ dcera Zuzana (1956), vnuËka Old¯icha ⁄¯ednÌËka, z˘stala u†rodinnÈ profese. VyuËila se v†LidovÈ TvorbÏ u†Ladislava Petr·öe. Po vyuËenÌ absolvovala UmÏleckopr˘myslovou ökolu v†UherskÈm Hradiöti ñ obor keramika. Po maturitnÌ zkouöce se vr·tila pracovat do LidovÈ tvorby jako malÈreËka, pozdÏji jako mistrov· malÌrny. V†roce 1997 se ve v˝robÏ keramiky osamostatnila a†vybudovala vlastnÌ dÌlnu. Zde pracuje sama a†vyr·bÌ tradiËnÌ tupeskou keramiku na zak·zku i†pro drobn˝ prodej. LudÏk ⁄¯ednÌËek (1932) pracoval od poË·tku v†LidovÈ tvorbÏ jako kruha¯ a†model·¯. V†devades·t˝ch letech se osamostatnil, zÌskal ûivnostensk˝ list a†zaËal pracovat ve svÈ dÌlnÏ v†rodinnÈm domku. Specializuje se na figur·lnÌ tvorbu slov·ck˝ch postaviËek, svÌcny, betlÈmy, talÌ¯e ap. V†keramickÈm oboru pokraËuje jeho vnuËka Old¯iöka Malovan· (1983), kter· zaËala studovat na IntegrovanÈ st¯ednÌ odbornÈ ökole ñ obor keramika v†LuhaËovicÌch. Alena Borsk· (1933), dalöÌ dcera Old¯icha ⁄¯ednÌËka, pracovala po celou dobu v†LidovÈ tvorbÏ, kde postupnÏ proöla cel˝m v˝robnÌm procesem. V†roce 1989 si vybavila malou keramickou dÌlnu. Vyr·bÌ starou tupeskou keramiku a†vedle toho tlaËÌ do s·drov˝ch forem miniaturky a†kropenky. Ze t¯Ì dÏtÌ jejÌ dcera Hanka (1960), provdan· Straö·kov·, je vyuËen· keramiËkou v†LidovÈ tvorbÏ. Spolu se sv˝m †manûelem vyr·bÌ ve svÈ dÌlnÏ ve StarÈm MÏstÏ netradiËnÌ figur·lnÌ majoliku. * Z†dalöÌch dÏtÌ, kterÈ pracovaly v†dÌlnÏ otce Jaroslava, pozdÏji v†dÌlnÏ jejich bratra Old¯icha a†v†LidovÈ tvorbÏ byl syn AntonÌn (1899ñ1977). Po celou dobu pracoval jako zruËn˝ malÌ¯ keramiky a†zauËoval do tÈto pr·ce novÈ sÌly. Do öedes·t˝ch let byl zamÏstn·n v†LidovÈ tvorbÏ a†pozdÏji jiû keramiku nedÏlal. V†rodovÈ tradici pokraËuje jeho dcera VÏroslava (1933), provdan· Vaculov·, kter· se nauËila keramiku malovat v†MoravskÈ ˙st¯ednÏ, pozdÏjöÌ LidovÈ tvorbÏ. Pr·ci p¯eruöila po narozenÌ dcery a†znovu se k†tÈto pr·ci vracÌ v†roce 1991, kdy si otev¯ela vlastnÌ dÌlnu na v˝robu majoliku pod znaËkou . Spolu se sv˝m muûem a†dcerou Irenou vybudovala v†prostor·ch, kde zaËÌnal jejÌ dÏdeËek Jaroslav, vlastnÌ keramickou dÌlnu. Svou pr·ci zaloûila p¯edevöÌm na p¯esnosti a†peËlivosti, kter· by mÏla b˝t vlastnÌ vöem malÈreËk·m. Kolektiv zamÏstnanc˘ tvo¯Ì öest st·l˝ch pracovnÌk˘ a†pokud je vÏtöÌ v˝robnÌ zak·zka, zamÏstn·vajÌ se dalöÌ. Firma KEVA navazuje na 26

Svatopluk ⁄¯ednÌËek ml. (1943), keramik z†Buchlovic.

tradiËnÌ barevnou tupeskou keramiku. V˝robnÌ sortiment obohatila jejÌ dcera Irena nov˝mi vzory a†v˝¯ezovou technikou naz˝vanou keramickÈ krajkovÌ. V˝robky tÈto firmy se prod·vajÌ nejen doma, ale i†v†zahraniËÌ. * Jednou z†prvnÌch pracovnic v†otcovÏ dÌlnÏ byla jeho dcera Boûena, provdan· Kova¯Ìkov· (1906). BÏhem let se vypracovala na jednu z†nejlepöÌch malÈreËek tupeskÈ keramiky. P˘vodnÌ vzory p¯ekreslovala z†keramick˝ch p¯edmÏt˘ a†ze starÈ hab·nskÈ keramiky, kterou jÌ p¯in·öel Frantiöek Kretz. PozdÏji vytv·¯ela vzory na z·kladÏ vlastnÌho studia v†jin˝ch muzeÌch a†z†vlastnÌ invence. SvÈ poznatky zachycovala do n·ËrtnÌk˘, kterÈ jsou v†majetku dcery Boûeny ä·chovÈ. OdbornÈ znalosti o†technice malov·nÌ a†konturov·nÌ vzor˘ zÌskala sv˝m pobytem v†Modre na Slovensku. Za jejÌho dvouletÈho pobytu v†ÿecku vznikl jejÌ proslaven˝ tupesk˝ vzor tzv. atÈnsk˝, kter˝ byl nejËastÏji vyuûÌv·n na ËajovÈ nebo k·vovÈ soupravy. Jedn· se o†drobnÏjöÌ vzorek se st¯edov˝m jednoduch˝m Ëerven˝m kvÌtkem, po obou stran·ch jedno ûlutÈ a††t¯i modr· stÌnovan· kvÌtka. Tento atÈnsk˝ vzor byl zn·m na keramice vyr·bÏnÈ v†LidovÈ TvorbÏ Tupesy, kde od roku l950 pracovala pÏt let. JejÌm autorsk˝m vzorem se stala tupesk· r˘ûe, kter· je dodnes centr·lnÌm motivem v˝zdoby tupeskÈ majoliky. K†malov·nÌ pouûÌvala r˘znÈ druhy kupovan˝ch a†podom·cky vyr·bÏn˝ch ötÏtc˘. SÌla ötÏtce odpovÌdala pouûitÈ barvÏ a†vzoru. Barvu nan·öela na p¯edkreslen˝ motiv. Nejd¯Ìve vymalovala Ëervenou r˘ûi, ûlutÈ kvÏty, doplnila modrou a†pak vöe konturovala Ëernou. Zelen· barva se nan·öela v†opaËnÈm postupu. Sama malÈreËka nejradÏji malovala modr˝ vzor.V†sedmdes·t˝ch letech se znovu vr·tila do LidovÈ tvorby v†TupesÌch. Ani po odchodu do d˘chodu nep¯estala keramiku malovat. V†tÈto pr·ci pokraËovala ve svÈm novÈm bydliöti v†BuchlovicÌch, kde malovala keramiku aû do sv˝ch 85 let. MÏla t¯i dÏti ñ Jaroslava, LuÔka a†Boûenu. 27

PokraËovatelem v†keramickÈ tradici se z†jejÌch t¯Ì dÏtÌ stala dcera Boûena (1946), provdan· ä·chov·, povol·nÌm uËitelka v†mate¯skÈ ökolce. Ve volnÈ chvÌli used· ke kruhu ve svÈm domÏ ve VÈsk·ch a†vyr·bÌ tupeskou keramiku pro okruh sv˝ch zn·m˝ch. * Syn Svatopluk (1908ñ1981), z prvnÌho manûelstvÌ Jaroslava ⁄¯ednÌËka, se po cel˝ ûivot vÏnoval keramice. TakÈ on se vyuËil u†svÈho otce, stal se dobr˝m kruha¯em. Aû do roku 1943 pracoval v†otcovÏ dÌlnÏ a†tÈhoû roku odeöel na äkolu umÏnÌ do ZlÌna, kde p˘sobil jako praktick˝ dÌlensk˝ uËitel a†technolog v†oboru keramiky. Po p¯esÌdlenÌ UmÏleckÈ ökoly do UherskÈho HradiötÏ (souËasn· St¯ednÌ umÏlecko pr˘myslov· ökola) p˘sobil na ni aû do roku 1969. Pod vlivem prost¯edÌ ökoly a†styku s†v˝tvarnÌky se celou dobu vÏnoval v˝robÏ umÏleckÈ keramiky, kterou vyr·bÏl ve svÈ dÌlnÏ v†TupesÌch Ë. 338. Jeho odborn· pr·ce byla zajÌmav· tÌm, ûe pouûÌval listrovÈ glazury. Vychoval dvÏ dÏti ñ Danu a†Svatopluka. Dcera Dana (1939), provdan· Doleûalov·, absolventka SUPä v†Uh.Hradiöti obor keramiky m· svou keramickou dÌlnu v†JirkovÏ u†Chomutova. ZamÏ¯ila se na umÏleckou keramiku. Syn Svatopluk (1943), p˘vodnÏ vyuËen˝ z·meËnÌkem, projevil z·jem o†keramiku aû v†roce 1966, kdy se oûenil. Jeho ûena Marie Tr·vnÌËkov· (1946) z†Buchlovic se s†v˝robou majoliky postupnÏ seznamovala v†tch·novÏ keramickÈho dÌlnÏ a†zamÏ¯ila se na malov·nÌ keramiky. Manûel Svatopluk se nauËil u†svÈho otce toËit na kruhu. Po sedmiletÈm manûelstvÌ se rozhodli postavit si rodinn˝ domek v†BuchlovicÌch, kde si zbudovali i†keramickou dÌlnu. Od†roku 1987 v nÌ vyr·bÏli tradiËnÌ tupeskou, zejmÈna modrou majoliku, jako p¯idruûenou v˝robu p¯i mÌstnÌm JZD. V†roce 1990 se plnÏ osamostatnili a†zaloûili vlastnÌ ûivnost. Vedle tradiËnÌ majoliky vyr·bÏli i†keramiku uûitkovou, ËerpajÌcÌ ze zkuöenostÌ technologie redukËnÌho p·lenÌ a†zdobili rytÌm p¯ev·ûnÏ v·zy a†dûb·ny. MÏli Ëty¯i dÏti ñ Svatopluka, ZbyÚka, LumÌra a†Bohdanu, z†nichû se vÏnujÌ keramice ZbynÏk (1969) absolvent SUPä ñ obor keramika, porcel·n a†VysokÈ ökoly umÏlecko-pr˘myslovÈ ökoly v†Praze, obor keramika ñ porcel·n, LumÌr (1977) je absolventem SPä v†HodonÌnÏ ñ obor technologie keramiky a†dcera Bohdana (1979) absolvovala stejnou ökolu, avöak obor umÏleckÈ zpracov·nÌ keramiky. * Syn Miroslav (1911) se keramice vÏnoval aû v†d˘chodovÈm vÏku. Do svÈ keramickÈ profese zauËil svÈho vnuka Pavla (1964) a† Leoöe (1967) Markovy. Od roku 1992 si oba vnuci otev¯eli ûivnost a†vyr·bÌ keramiku p¯i svÈm zamÏstn·nÌ. Na tradiËnÌch star˝ch tvarech tupeskÈ keramiky, na kterÈ se soust¯eÔujÌ, jim malujÌ starÈ vzory dvÏ vyuËenÈ malÈreËky. Tuto keramiku vyr·bÏjÌ pro drobn˝ prodej. * Z†druhÈho manûelstvÌ byl nejstaröÌm synem Jaroslav (1915ñ1991). Pracoval jako malÌ¯ keramiky v†dÌlnÏ svÈho otce a†pozdÏji v†LidovÈ tvorbÏ. Z†tÈto vÏtve rodu ⁄¯ednÌËk˘ nevzeöel pokraËovatel. * Jind¯ich (1917ñ1985) se vyuËil kruha¯em v†dÌlnÏ svÈho otce a†pozdÏji v†LidovÈ tvorbÏ.Doma mÏl malou dÌlnu, kde vyr·bÏl keramiku jen pro svÈ potÏöenÌ. Jeho syn Jind¯ich (1952) se vyuËil u†Karla NÏmce v†RatÌökovicÌch. Byl zruËn˝m kruha¯em, ale v†oboru nepracuje. Jeho dcera Zdenka (1943), provdan· Hor·kov·, pracuje v†LidovÈ tvorbÏ ñ dnes firma DEKOR v†TupesÌch, kde odlÈv· keramickÈ zboûÌ do forem. * ZdenÏk (1923ñ1991) pracoval jako keramik v†otcovÏ dÌlnÏ, v†Old¯ichovÏ dÌlnÏ a†v†LidovÈ tvorbÏ, ale nem· v†oboru keramiky n·stupce. * VladimÌr (1930) v†keramickÈm ¯emesle nepracoval. Jeho pokraËovatelkou byla dcera Alena (1953), provdan· DaÚhelov·. Pracovala v†LidovÈ tvorbÏ, ale v†souËasnÈ dobÏ se v˝robÏ keramiky nevÏnuje. * 28

Boûena Kova¯Ìkov· (1906), keramiËka z Buchlovic.

Bohumil (1935), p¯esto, ûe se s·m keramice nevÏnoval, m· n·stupce ve svÈm synovi Bohumilu (1961), kter˝ bydlÌ a†m· dÌlnu v†NedakonicÌch. VyuËil se keramikem v†⁄LUVu v†UherskÈm Hradiöti. Zde pracoval aû do roku 1990, kdy se osamostatnil. V†dÌlnÏ pracuje s·m a†vyr·bÌ uûitkovou polokameninu s†pouûitÌm transparentnÌ glazury. Uveden˝ v˝Ëet nositel˘ tradic lidovÈ v˝roby v†TupesÌch n·s p¯esvÏdËuje o†tom, ûe nejen sÌla tradice, ale i†touha po vytv·¯enÌ nÏËeho novÈho a†pÏknÈho v†danÈm oboru neupadne v†zapomnÏnÌ. I†kdyû pokraËovatelÈ v˝roby hrnËiny i†majoliky hledajÌ novÈ tvary, zp˘soby v˝roby i†v˝zdoby (modelov·nÌ, pouûÌv·nÌ forem na tvarov·nÌ), z˘st·vajÌ, t¯eba jen Ë·steËnÏ, vÏrni tradiËnÌ tupeskÈ keramice vyr·bÏnÈ po nÏkolik generacÌ. Literatura: D o b i · ö , M. S.: U hrnËÌ¯˘ v†TupesÌch. Zahrada Moravy 2 (1925), s. 8, 28, 44. F r o l e c , I.: HrnËÌ¯sk˝ kruh Jaroslava VlËka. Malovan˝ kraj 23 (1987), Ë. 3, s. 18. H a r t l , L.: V˝roba faj·nsÌ v†TupesÌch. Malovan˝ kraj 26 (1990) Ë. 5, s. 24ñ26. J a n Ë · ¯ , J.: Lidov· keramika na Slov·cku od poË·tku 20. stoletÌ. »esk˝ lid 52 (1965) s.†25ñ33. J a n Ë · ¯ , J.: Slov·ckÈ faj·nse. N·rodopisnÈ aktuality 20 (1983), Ë. 3, str. 197ñ198. J a n Ë · ¯ , J . ñ H a r t l , L.: Tupesk· keramika a†vzorkovÈ dÌlny ⁄LUV v†UherskÈm Hradiöti. Slov·cko 33ñ34 (1991ñ1992) s. 184ñ185. J i l Ì k , J.: Za tupesk˝m keramikem. Malovan˝ kraj, 17 (1981) Ë. 5, s. 20. J K B : Opustil hrnËÌ¯sk˝ kruh. Malovan˝ kraj 13 (1977), Ë. 1, s. 23. J u r a Ë k o v · , S.: Tupesk· faj·ns. Slov·cko 28 (l986) s. 47ñ61. J u r a Ë k o v · , S.: V˝roba ËernÈ hrnËiny v†TupesÌch. Slov·cko 26 (1984) s. 51ñ60. 29

K o v · ¯ ˘ , V.: DÏjiny TupeskÈ keramiky. MNV Tupesy. K r o p · Ë , J.: Mist¯i ËernÈho ¯emesla. Malovan˝ kraj 19 (1983), Ë. 3, s. 6ñ7. K r o p · Ë , J.: Lidov· keramika z†Tupes. Malovan˝ kraj 8 (1972), Ë. 6, s. 10ñ11. K r o p · Ë , J.: O hrnËÌ¯skÈm mistru Petr·öovi. Malovan˝ kraj 23 (1987), Ë. 2, s. 7ñ8. K r o p · Ë , J.: Sedmdes·tka hrnËÌ¯e Ferdinanda Petr·öe. Uprk˘v kraj 3 (l944), Ë. 5ñ6, s. 4ñ6. M i k u l a , F.: DÏjiny obce Tupesy. P o s p Ì ö i l , J.: Konfrontace dvou generacÌ v˝roby keramiky z†Tupes. VlastivÏdn˝ sbornÌk okresu uherskohradiöùskÈho, UherskÈ HradiötÏ l947, s. 30ñ35. PhDr. Marie N·plavov· (n. 1943), odborn· pracovnice Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti. Ve svÈm odbornÈm z·jmu se zamÏ¯uje na lidovou keramiku na Slov·cku a†lidov˝ odÏv.

PokraËovatelÈ rodu VlËk˘ ViktorÌn VlËek (1755ñ1832)

AntonÌn (1794ñ1832)

Bernard (1790ñ1851)

Jan (1814)

Jan (1823)

Josef (1847ñ1891)

Prokop

Jaroslav (1902ñ1976) Jaroslav (1930ñ1988)

Eduard (1857)

Jan (1876ñ1953)

Frantiöek

VladimÌr (1922)

Old¯ich (1920ñ1998)

Igor Chr·stek, vnuk (1969)

PokraËovatelÈ rodu Petr·ö˘ Maty·ö Petr·ö Josef Tade·ö (1841ñ1916)

Vincenc (1834ñ1917) Ferdinand (1874ñ1955) Frantiöek, synovec (1903ñ1961) Jaroslav (1930)

30

PokraËovatelÈ rodu ⁄¯ednÌËk˘ I. manûelstvÌ ñ Jaroslav ⁄¯ednÌËek (1874ñ1951) + Valburga ⁄¯ednÌËkov· (Brzobohat·) (1879ñ1914) Jaroslav ⁄¯ednÌËek

Old¯ich (1898ñ1984)

LudÏk (1932)

AntonÌn (1899ñ1977)

Boûena Kova¯Ìkov· Svatopluk (1906) (1908ñ1981)

Alena (Borsk·) Ji¯ina Hartlov· (1933) (1924) Hanka Straö·kov· (1960)

Miroslav (1911)

Boûena ä·chov· (1946)

Zuzana (1956)

vnuci

Dana Doleûalov· Svatopluk (1939) (1943)

VÏroslava Vaculov· (1933)

ZbynÏk LumÌr Bohdana (1969ñ1997) (1977) (1979)

Irena (1954)

Pavel Marek (1969)

Leoö Marek (1967)

II. manûelstvÌ ñ Jaroslav ⁄¯ednÌËek + Ludmila ⁄¯ednÌËkov· (Mikulov·) (1893ñ1944) Jaroslav ⁄¯ednÌËek

Jaroslav (1915ñ1991)

Jind¯ich (1917ñ1984)

Jind¯ich (1952)

ZdenÏk (1923ñ1991)

Zdenka Hor·kov· (1948)

VladimÌr (1930)

Bohumil (1935)

Alena DaÚhelov· (1953)

Bohumil (1961)

Fortsetzer der Volkskeramik in Tupesy Zusammenfassung Die am ˆstlichen Fufl des Gebirges Ch¯iby gelegene Gemeinde Tupesy z‰hlte noch in der Zeit des ‹bergangs vom 19. zum 20. Jahrhundert zu bekannten Tˆpferzentren. Mehrere Tˆpfereien und Tˆpferfamilien konnten sich dank ausreichenden Quellen von hochwertigem Ton entwickeln. Eine grofle Reihe von Tˆpfereien erlˆschte an der Wende der Jahrhunderte, was durch die Erweiterung der Fabrikproduktion von billigeren keramischen und emaillierten Waren verursacht wurde. W‰hrend die Herstellung von groben Tˆpferwaren ohne Glasur abnahm, kam es am Anfang des 20. Jahrhunderts in der M‰hrischen Slowakei, besonders in Tupesy, zur erneuten Herstellung von Majolika. Am l‰ngsten von den Tˆpferfamilien arbeiteten zwei Familien ñ VlËek und Petr·ö. Um die Tradition der Herstellung von Majolika in Tupesy verdiente sich vor allem die Familie ⁄¯ednÌËek und ihr Mitglied, Begr¸nder der Tradition, Jaroslav ⁄¯ednÌËek (1874ñ1951). Auch wenn die Fortsetzer der Tˆpferwaren- und Majolikaherstellung neue Formen, neue Methoden der Herstellung und Verzierung suchen, bewahren sie Treue der traditionellen Keramik von Tupesy, die seit einigen Generationen hergestellt wird. 31

The Continuators of Folk Pottery in Tupesy A b s†t r a c t The village of Tupesy lies on the eastern foot of the Ch¯iby hills. In the late 19th and early 20th century, it still belonged to important centers of pottery production. Because of plentitude of quality clay, there were several potterís workshops in the village, with a few well-known families. Many of these workshops closed down at the turn of the century, because they could not compete with the growing offer of cheaper machine-made pottery and enameled goods. And while the pottery production dwindled, the production of majolica experienced revival, especially in the Slov·cko region. The longest lasting of these families were VlËeks and Petr·öes. The tradition of majolica production in Tupesy is connected with the U¯ednÌËek family, especially with its founder Jaroslav ⁄¯ednÌËek (1874ñ1951). Eventhough the continuators of pottery and majolica are searching for new shapes, ways of production and ornamenting, they remain, at least in part, loyal to the traditional Tupesy pottery that has been produced for several generations.

32


OBÿADNÕ ATRIBUTY V†RODINN›CH A†V›RO»NÕCH OBY»EJÕCH Ludmila Tarcalov·, Slov·ckÈ muzeum, UherskÈ HradiötÏ Ob¯adnÌ atributy majÌ dodnes z·vaznÈ znakovÈ a†symbolickÈ funkce. NaöÌ snahou bude podchytit funkci,obsah, ûivotnost a†r˘znorodost atribut˘ v†rodinn˝ch a†v˝roËnÌch obyËejÌch v†obcÌch na Uherskohradiöùsku.

Ob¯ad, jako osobit· kategorie obyËej˘ s†nejvyööÌm stupnÏm normativnosti, je spojen s†p¯elomov˝mi ud·lostmi ûivota jednotlivce, rodiny a† spoleËnosti. Smysl ob¯ad˘ nenÌ v†˙konech, ale v†jejich symbolice. Symbol nebo ¯ada symbol˘ jsou hlavnÌmi a†podstatn˝mi prvky ob¯adu, jejichû pouûÌv·nÌm se dosahuje ˙Ëinku ob¯adu. KromÏ symbolu, za kter˝ povaûujeme p¯edmÏty doprov·zejÌcÌ ob¯ad, je d˘leûit˝ i†znak. JÌm je oznaËena osoba Ëi jeho ˙ËastnÌk. Symbol i†znak povaûujeme za atributy ob¯adu. Pokud by nÏkter˝ z†ob¯ad˘ postr·dal jeden ze sv˝ch z·vazn˝ch symbol˘ Ëi znak˘, nemohli bychom jej pokl·dat za ob¯ad, ale za obyËej, kter˝ jiû nenÌ tolik z·vazn˝. Funkci, mÌru rozdÌlnosti a†ûivotnosti ob¯adnÌch atribut˘ v†p¯elomov˝ch obdobÌch †ûivota ËlovÏka budeme sledovat v†pr˘bÏhu naöeho stoletÌ v†oblasti Uherskohradiöùska. V†rodinn˝ch obyËejÌch se ¯ada atribut˘ v·ûe k†narozenÌ ñ k¯tu a†˙vodu dÌtÏte, kterÈ dokl·dajÌ jejich ob¯adnÌ charakter. K†nejstaröÌm znak˘m k¯tu pat¯ila ËepiËka ñ karkulka, karkuliËka, pat·Ënice zdoben· kor·lky, pat·Ëky a†naskl·dan˝mi maöliËkami, v†t˝lu se p¯ipevÚovala kytiËka z†umÏl˝ch kvÌtek ñ zv. frËa. Aû do poloviny Ëty¯ic·t˝ch let d·valy maminky novorozeÚat˘m k†ËepeËk˘m i†bÌlou öitou krajkovou nebo satÈnovou koöilku s†kab·tkem. PozdÏji je oblÈkaly do konfekËnÌ soupraviËky, kter· se obvykle dÏdila. DÌtÏ se zabalovalo do pe¯iny, dodnes s†naökroben˝mi vol·ny. K†atribut˘m k¯tu pat¯Ì k¯estnÌ svÌËka a†k¯estnÌ rouöka. Na Uherskohradiöùsku se k¯estnÌ rouöka, jako symbol vÌry a†Ëistoty, pouûÌvala p¯i k¯estnÌm ob¯adu asi do roku 1940. Obvykle byla öit· z†pl·tna, ve tvaru Ëtverce Ëi obdÈlnÌku, jednoduöe zdoben· v˝öivkou s†monogramem. Rouöka se znovu zaËala pouûÌvat po roce 1970. VyznaËovala se bohatou v˝öivkou zlatou nitÌ s†vyznaËenÌm dne narozenÌ a†k¯tu, pop¯. mÌstem narozenÌ, se zdobn˝m motivem a†lemov·nÌm krajky, nÏkdy i†s†n·pisem Jsme dÏti BoûÌ (Hluk). JeötÏ v†sedmdes·t˝ch letech vkl·dal knÏz na dÌtÏ rouöku po ob¯adu, kdy kmot¯i vykon·vali prvnÌ ofÏru s†dÌtÏtem okolo olt·¯e. V†upomÌnku na k¯est se d·val jeötÏ v†obdobÌ t¯ic·t˝ch let obr·zek, nÏkdy plastick˝ vyr·ûen˝, se jmÈnem dÌtÏte, datem narozenÌ a† k¯tu, s†podpisem kmotr˘. RodiËe nech·vali obr·zek dÌtÏti zar·movat. Podobn˝m darem od kmotr˘ byl do poloviny pades·t˝ch let i†vÌnek ñ nÌzk· zdoben· krabiËka l0◊15 cm s vÌkem a†v†nÌ na hedv·bnÈ l·tkovÈ nebo tylovÈ draperii obr·zek andÏlÌËka, JeûÌöka Ëi jinÈho svatÈho nebo voskovÈ dÏù·tko. Do nÌ se vkl·dal penÏûnÌ dar. Dodnes se jako upomÌnka ke k¯tu d·v· pamÏtnÌ list, v†kaûdÈ farnosti jinak v˝tvarnÏ ¯eöen˝. ⁄vod, jako cÌrkevnÌ ˙kon, byl z·leûitostÌ matky, jÌmû se dost·valo matce zvl·ötnÌho poûehn·nÌ. Ve t¯ic·t˝ch letech si ûeny chodÌcÌ obleËenÈ v†kroji k†tomuto ob¯adu p¯ehazovaly p¯es ramena plachtu ˙vodnici, do jejÌchû konc˘ zabalovaly dÌtÏ. Aû do Ëty¯ic·t˝ch let byl ˙vod spojen se†k¯tem a†slavil se vÌce neû s·m k¯est. P¯i ob¯adu drûela matka v†ruce rozûatou svÌci jako znak novÈho ûivota. Ochrann˝ charakter mÏl r˘ûenec, kter˝ v†JalubÌ uloûili rodiËe dÌtÏti do povijanu pe¯inky v†dobÏ od narozenÌ aû do ˙vodu. K†v˝znamn˝m rodinn˝m obyËej˘m pat¯Ì svatba se sv˝mi charakteristick˝mi znaky 33

1. UpomÌnka na svat˝ k¯est z†roku 1929. Boröice u†Buchlovic. Foto L. Chvalkovsk˝.

2. NevÏsta v pentlenÌ, ûenich s†vonicÌ na beranici. Kunovice, 1940. 34

a†symboly. Znakem nevÏst bylo na Uherskohradiöùsku pentlenÌ, kterÈ se vyznaËovalo do roku 1900 svou bohatostÌ. VelkÈ pentlenÌ sloûenÈ ze Ëty¯ Ë·stÌ ñ Ëelenky, vÏnce, d˝nka a†stuh se dochovalo dosud jen na Kunovicku a†Uherskoostroûsku. U†vöech typ˘ uherskohradiöùskÈho kroje po roce 1900 nosila nevÏsta a†druûiËky na hlavÏ kulatÈ dvoj¯adÈ pentlenÌ, kterÈ obt·Ëelo vlasy upravenÈ do drdolu. Od poloviny dvac·t˝ch let bylo nahrazeno pentlenÌm v†podobÏ loÔkovitÈho vÏneËku s†copy. SedlckÈ nevÏsty je nosily aû do poloviny pades·t˝ch let, kdy se v†nÏkter˝ch obcÌch vÌce Ëi mÈnÏ ke†svatebnÌmu ob¯adu oblÈkaly do ob¯adnÌho kroje. DalöÌm znakem nevÏsty byla ˙vodnÌ plachta. K†nejstaröÌm pat¯ily ty, kterÈ byly vyöitÈ st¯edem v˝¯ezovou technikou motivem na hruöku a†trnku, na eska a†jabko ap. MladöÌ plachty mÏly st¯ed z†paliËkovanÈ krajky s†Ëern˝m vzorem na grumle, s†˙zk˝m prouûkem v˝¯ezovÈ v˝öivky po obou stran·ch st¯edovÈho pruhu. K†nejmladöÌm m˘ûeme p¯i¯adit plachty se st¯edem vyöit˝m vlnou do velk˝ch kvÏt˘, s†naöit˝mi pat·Ëky a†kor·lky, se st¯edov˝m motivem kruhu s†vyöitÌm n·pisu zkratky JHS. Ze starÈ fotodokumentace vÌme, ûe u†uherskohradiöùskÈho typu kroje se ˙vodnice nosily ojedinÏle aû do poloviny pades·t˝ch let ( Boröice u†Buchl., JalubÌ), v†KunovicÌch a†na Uherskoostroûsku ji vÏtöinou nevÏsta brala vûdy, kdyû öla v†ËepenÌ (poslednÌ svatba v†ob¯adnÌm kunovickÈm kroji v†roce 1968). Symbolem nevÏsty na p¯elomu stoletÌ byla modlitebnÌ kniha ñ kancion·l s†r˘ûencem, kterÈ drûela v†ruce, nÏkdy doplnÏnÈ i†hedv·bn˝m ö·tkem p¯ehozen˝m p¯es ruku. Od poloviny dvac·t˝ch let se nosila kytice s†r˘ûencem. Stalo se pravidlem, ûe nevÏsta s†kyticÌ jiû nep¯ehazovala p¯es ruce†˙vodnici. Od t¯ic·t˝ch let doplÚovaly svatebnÌ kytici dva spolu nav·zanÈ vÏneËky na bÌl˝ch stuh·ch ñ vÌnky, kterÈ byly spolu sv·zanÈ a†symbolizovaly nevinnost, poctivost Ëi spojenÌ dvou ûivot˘ v†jeden spoleËn˝. V†HuötÏnovicÌch bylo zvykem, ûe vÏneËky nesla zavÏöenÈ na krku staröÌ druûiËka. Ml·denec a†druûiËka je vkl·dali snoubenc˘m na hlavu p¯i slovech knÏze Co B˘h spojil, ËlovÏk nerozluËuj.VÏneËky byly sÚaty z†hlavy, poloûeny na patenu a† knÏzem posvÏceny. D·val je novomanûel˘m se slovy: P¯ijmÏte vÌnek vÏrnosti a†buÔte si vÏrni. VÏneËky nahrazovaly nÏkdy snubnÌ prsteny, neboù ty si nemohl kaûd˝ koupit. Rozmar˝nov˝mi vÏneËky mÏla nevÏsta nÏkdy i†lemovan˝ spodnÌ okraj fÏrt˘öku a†nebo mÏla jenom dva vÏneËky naöitÈ na koncÌch bÌlÈ stuhy zav·zanÈ v†pase. PentlenÌ, vÏneËky z†kytice a†ûenichovskou vonici si nech·vali novomanûelÈ zar·movat do obrazu jako trvalou pam·tku na svatebnÌ den. NÏkdy se vÏneËky p¯id·valy k†zar·movanÈmu obr·zku od k¯tu nebo od prvnÌho svatÈho p¯ijÌm·nÌ. NevÏsty oblÈkanÈ po mÏstsku nosily vÏneËky z†umÏl˝ch kvÌtk˘ s†bÌl˝m z·vojem nebo mÏly upravenou hlavou slavnostnÌm ˙Ëesem doplnÏn˝m bÌl˝mi kvÌtky a†v†rukou svatebnÌ kytici. I†u†tÏchto nevÏst se jeötÏ v†öedes·t˝ch letech objevovaly v†kytici sv·zanÈ bÌlÈ vÏneËky. NevÏstÏ oblÈkanÈ do kroje nebo po mÏstsku chodila za druûiËky dÏvËata v†kroji s†pentlenÌm, nÏkdy s†˙vodnicÌ. Znakem vöech byla bÌl· kytice kvÏt˘ v†rukou. Znakem ûenicha v†obdobÌ p¯elomu 19. a†20. stoletÌ byla aû t¯icet centimetr˘ velk· pevn· vonice z†voskov˝ch kvÏt˘ a†rozmar˝nu s†bÌlou stuhou, upevnÏn· na klobouku. V†nÏkter˝ch obcÌch se dodrûovalo pravidlo, ûe rozmar˝n˘ musel mÌt ûenich sedm. éenich oblÈkan˝ od poloviny dvac·t˝ch let do civilnÌch öat˘ mÏl o†nÏco menöÌ vonici takÈ z†umÏl˝ch kvÌtek s†myrtou a†s†bÌlou stuûkou p¯ipevnÏnou na klopÏ saka. Pokud se ûenich v†obdobÌ od t¯ic·t˝ch do pades·t˝ch let oblÈkl do kroje, pak mÏl velkou vonici za beranicÌ, ¯idËeji za kloboukem a†na p¯ednici kordulky malou kytiËku z†rozmar˝nu. Nikdy nemÏl za kloboukem kosÌrky. Na selsk˝ch svatb·ch, pokud plnili staröÌ a†mladöÌ ml·denec svou funkci, mÏli ve znaku o†nÏco menöÌ voniËku za kloboukem neû ûenich ( druûba z†pÏti, ml·denec ze t¯Ì rozmar˝n˘), ostatnÌ svatebËanÈ voniËku jen z†jednÈ rozmar˝ny na klopÏ. U†mÏstsk˝ch svateb tomu bylo podobnÏ. Symbolem funkce druûby (staröÌho ml·dence) a†mladöÌho ml·dence byla bÌl· ozdoben· h˘lka nebo dvÏ lÌskovÈ r·kosovÈ paliËky ovinutÈ aspar·gem, bÌlou stuûkou a†drobn˝mi bÌl˝mi kvÌteËky. S†tÏmito paliËkami chodili zv·t na svatbu jeötÏ do t¯ic·t˝ch let a†p¯i svatbÏ je nosili zastrËenÈ v†ËiûmÏ ñ holÈnkovici. K†symbol˘m svatby pat¯ila v˝zdoba koË·ru, povozu Ëi auta, kter˝m se svatebËanÈ do35

3. NevÏsta ve vÏneËku s†˙vodnicÌ p¯es ruce a†svatebnÌ kyticÌ s†visÌcÌmi vÏneËky. Boröice u†Buchlovice, 1956.

4. DÏvËata ve vÏneËcÌch s†vÏncem nesen˝m okolo rakve, chlapci se öerpami p¯es rameno p¯i poh¯bu svobodnÈho chlapce. StarÈ MÏsto, 1946. 36

pravovali na svatebnÌ ob¯ad. Do poloviny Ëty¯ic·t˝ch let jezdil p¯edevöÌm mÏstsk˝ svatebnÌ p·r do vzd·lenÏjöÌho kostela v† koË·¯e ozdobenÈm chvojÌm a pestr˝mi stuhami. KoÚsk˝ potah mÏl f·bory a†r˘ûiËky z†barevn˝ch papÌr˘. Na prvnÌm voze jezdÌval druûba, kter˝ drûel na vysokÈ holi prapor z†tureckÈho ö·tku (Boröice u†Buchl.). Pokud se vezli snoubenci auty v†obdobÌ do sedmdes·t˝ch let, pak se zdobila bÌlou stuhou a†rozmar˝nem, v†poslednÌch dvaceti letech p¯edevöÌm panenkou v†bÌlÈ toaletÏ, prsteny Ëi kyticÌ kvÏt˘ na p¯ednÌ Ë·sti auta. Okna aut se zdobÌ vÏneËky. K†mÈnÏ radostn˝m ud·lostem v†rodinÏ pat¯Ì poh¯eb. I†k†nÏmu se pojÌ ¯ada artefakt˘, kterÈ jsou nosn˝mi a†urËujÌcÌmi symboly a†znaky ob¯adu. Pr˘vod, zaËÌnajÌcÌ k¯Ìûkem s†Ëernou stuhou symbolizoval poh¯eb staröÌho, s†bÌlou stuhou poh¯eb mladöÌho ËlovÏka. Ve sledovanÈ dobÏ poslednÌch sta let byla barvou smutku Ëern·. P¯i ˙mrtÌ dÌtÏte Ëi nÏkoho mladöÌho byla znakem bÌl·†barva charakteristick· pro †obleËenÌ, rakev, kytice a†vÏnce. K†poh¯bu svobodnÈho chlapce Ëi dÏvËete se oblÈkaly dÏti a†vrstevnÌci do ob¯adnÌho odÏvu jako ke svatbÏ. Spoluû·ci z†roËnÌku zem¯elÈho ñ dÏvËata ve vÏneËcÌch nesla okolo rakve dlouh˝ vÏnec z†kruöp·nku a†bÌl˝ch kvÏt˘,chlapci v†bÌl˝ch öerp·ch p¯es ramena, nesli rakev. P¯ed rakvÌ öel ûenich (ml·denec) s†bÌlou öerpou a†nevÏsta (druûiËka) v†z·voji s†kyticÌ ñ symbol radosti a†nevinnosti, za nimi öla Ëern· nevÏsta (druûiËka) s†Ëern˝m z·vojem (obvykle snoubenka zem¯elÈho) se zlomenou svÌcÌ a†nebo ml·denec s†Ëernou öerpou a†zlomenou svÌcÌ. Ta byla symbolem smutku, ztracenÈho mladÈho ûivota, ale takÈ nadÏje na vÏËn˝ ûivot a öùastnÈ shled·nÌ po smrti. StejnÏ chodily smuteËnÌ p·ry druûiËek a†ml·denc˘ i† v†dobÏ, kdy se jeötÏ chodilo v†krojÌch. V†poslednÌm obdobÌ nosÌ bÌl· nevÏsta i†pe¯inku a†na nÌ poloûenou zlomenou svÌci a†nebo fotografii zem¯elÈho. DalöÌm symbolem poh¯bu dÌtÏte byla bÌl· pe¯inka bohatÏ zdoben· obr·zkem andÏlÌËka, hvÏzdiËkami a†kvÏtinami. Nesly ji dÏti ñ spoluû·ci v†pr˘vodu p¯ed rakvÌ. Po stran·ch mÏla pe¯inka t¯i a†t¯i stuhy, kterÈ drûelo öest druûiËek. V†den sv·tku DuöiËek a†o†V·nocÌch se zdobn· bÌl· pe¯inka (kromÏ v·noËnÌch stromeËk˘) d·vala zem¯el˝m dÏtem na hrob jako symbol nevinnosti a klidnÈho sp·nku. Symbolem poh¯bu nÏkterÈho ¯emeslnÌka b˝val v†minulosti i†postavnÌk danÈho ¯emesla. HrnËÌ¯skÈ postavnÌky v†JalubÌ se braly na poh¯by hrnËÌ¯˘ a†jejich p¯ÌsluönÌk˘. Jen kr·tce po druhÈ svÏtovÈ v·lce jiû postavnÌky ztratily charakter symbolu zem¯elÈho ¯emeslnÌka, neboù se objevovaly p¯i kaûdÈm poh¯bu v†obci. Po roce 1950 se jiû o†poh¯bu p¯estaly nosit. Do okruhu p¯elomov˝ch ob¯ad˘ spjat˝ch s ûivotem jednotlivce p¯i¯azuji i†ob¯ady spojenÈ s†udÏlov·nÌm sv·tostÌ, neboù je zde ¯ada artefakt˘ souvisejÌcÌch s†naöÌ problematikou. Sv·tost prvnÌho svatÈho p¯ijÌm·nÌ b˝vala z·leûitostÌ celÈ rodiny. DÌtÏ jdoucÌ k†prvnÌmu svatÈmu p¯ijÌm·nÌ se dodnes oblÈk· do ob¯adnÌho kroje nebo civilnÌho obleËenÌ se znaky ob¯adnosti. Symbolem byla vûdy svÌce, p˘vodnÏ jednoduch·, pozdÏji zdoben· aspar·gem a†bÌlou stuûkou, od pades·t˝ch let plasticky dozdoben· v˝jevy svat˝ch a†cÌrkevnÌch insigniÌ. Od knÏze dost·valy dÏti svat˝ obr·zek Ëi pamÏtnÌ list s†n·boûensk˝m motivem vÏtöÌho form·tu, se sv˝m jmÈnem, datem slavnosti a†podpisem katechetky Ëi knÏze. Obr·zky si nech·valy dÏti zar·movat. Se sv·tostÌ sv. bi¯mov·nÌ nejsou spojeny û·dnÈ symboly oznaËujÌcÌ bi¯movance. DÏvËata se vyznaËovala jen ob¯adnÌm obleËenÌm v†pentlenÌ Ëi vÏneËku, chlapci ve slavnostnÌm kroji bez vnÏjöÌch znak˘. V†poslednÌ dobÏ p¯ich·zejÌ na tuto slavnost bi¯movanci vÏtöinou ve sv·teËnÌch öatech. Primicie ñ slavnost prvnÌ möe novoknÏze m· ¯adu symbol˘, kterÈ pat¯Ì k†tomuto ob¯adu. D˘kazem ob¯adnosti je banderium ñ jezdci na ozdoben˝ch konÌch nebo ozdoben˝ch jÌzdnÌch kolech, kte¯Ì doprov·zejÌ novoknÏze na vyzdobenÈm koË·¯e do jeho rodnÈho domu. TakÈ v˝zdoba domu a†celÈ obce, p¯edevöÌm postaven· slavobr·na jsou dokladem slavnosti v†obci. ZejmÈna pr˘vod s†novoknÏzem mÏl svÈ symboly. V†Ëele pr˘vodu, vych·zejÌcÌho od rodnÈho domu novoknÏze, chodÌ dodnes ministranti s†k¯Ìûkem s†bÌlou nav·zanou stuhou. KnÏz jde v†kruhu druûiËek, kterÈ nesou aû öestimetrov˝ vÏnec z†kruöp·nku s†bÌl˝mi kvÏty. P¯ed knÏzem jdou t¯i druûiËky (obvykle nÏkdo z†p¯ÌznÏ) ve vÏneËcÌch a†s†pe¯inkami. 37

5. DÏvËata s†Ma¯enou, chlapci s†Ma¯·kem o†SmrtnÈ nedÏli. HuötÏnovice. Foto R. Habartov·, 1998.

6. St·rek Frantiöek Chlachula p¯i JÌzdÏ kr·l˘ se öerpou p¯es ramena a†praporcem. StarÈ MÏsto, 1958. 38

V†kaûdÈ obci je zvykem nosit jinÈ symboly. Na prvnÌ pe¯ince se nejËastÏji nosil vyobrazen kalich s†hostiÌ, druh· druûiËka nesla mis·l nebo hrozen a†t¯etÌ trnovou korunu, nÏkde mÌsto nÌ vÏneËek z†rozmar˝ny. Pe¯inka mÏla stuhy, jejÌ konce drûely dalöÌ druûiËky. Kaûd˝ nesen˝ symbol mÏl sv˘j v˝znam. KromÏ rodinn˝ch obyËej˘ se bÏhem roku kon· ¯ada v˝roËnÌch obyËej˘, kterÈ m˘ûeme rozdÏlit na cÌrkevnÌ a†svÏtskÈ. I†ony jsou doprov·zeny sv˝mi artefakty. JeötÏ do poloviny pades·t˝ch let se zcela bÏûnÏ konaly cÌrkevnÌ ob¯ady, kterÈ se vyznaËovaly noöen˝mi symboly. K†nejtypiËtÏjöÌm symbol˘m tÏchto pr˘vod˘ pat¯ily korouhve. V†pr˘vodech o†k¯Ìûov˝ch Ëi prosebn˝ch dnech se nosily barevnÈ, vÏtöinou fialovÈ. Na Vzk¯ÌöenÌ a†o†BoûÌm TÏle jimi zaËÌnal i†konËil pr˘vod se¯azen˝ v†pevnÈm po¯adÌ. P¯ed knÏzem byly neseny bÌlÈ, zelenÈ a†modrÈ korouhve, za knÏzem ËervenÈ a†fialovÈ. MÈnÏ se jiû nosily o†poutÌch, p¯edevöÌm do vzd·lenÏjöÌch mÌst. Korouhve byly zdobenÈ v˝jevy svat˝ch ñ barevn· malba na bÌlÈm nebo ËervenÈm podkladu s†t¯·snÏmi, volnÏ zavÏöenÈ na tyËi, takûe ve vÏtru pl·ly. O†slavnosti Vzk¯ÌöenÌ a†BoûÌho TÏla chodil pod baldach˝nem knÏz s†nejsvÏtÏjöÌ sv·tostÌ olt·¯nÌ. Baldach˝n tvo¯ila zdoben· plachta upevnÏn· na Ëty¯ech tyËÌch. V†nÏkter˝ch obcÌch jej nosili svobodnÌ chlapci v†krojÌch (StarÈ MÏsto, JalubÌ) nebo odvedenci (B¯estek), hasiËi ve slavnostnÌch †uniform·ch s†p¯ilbami (PodolÌ, MÌkovice), muûi z†kostelnÌho v˝boru (Poleöovice) nebo p¯edstavitelÈ obce, radnÌ Ëi starostovÈ okolnÌch obcÌ z†danÈ farnosti. V†pr˘vodu obou tÏchto slavnostÌ nosili svobodnÌ ml·denci nebo obecnÌ p¯edstavitelÈ i†postavnÌky. I†z·stupci nÏkter˝ch ¯emesel nosili svÈ postavnÌky. Moûnost nÈst v†pr˘vodÏ postavnÌky hrnËÌ¯˘ v†JalubÌ mÏli mladÌ p¯ÌsluönÌci hrnËÌ¯skÈho ¯emesla ñ tovaryöi, uËni nebo synovÈ hrnËÌ¯˘. Ob¯adnÏ pojat˝ pr˘vod o†slavnosti Vzk¯ÌöenÌ se vyznaËoval i†tÌm, ûe v†pr˘vodu nesl p¯edstaven˝ obce soöku Vzk¯ÌöenÈho Krista (HuötÏnovice,Kostelany n. M.) a†na dlouh˝ch bÌl˝ch holÌch fakule ñ ho¯ÌcÌ svÌce, kterÈ zn·zorÚovaly SvÏtlo Kristovo öÌ¯ÌcÌ se na vöechny svÏtovÈ strany (KnÏûpole). Na Uherskohradiöùsku nebylo zvykem chodit se soökou Panny Marie na poutÏ (oproti obcÌm na Kyjovsku), tato soöka se nosÌvala jen v†prosebn˝ch procesÌch do polÌ (PodolÌ). K†ob¯ad˘m v˝roËnÌho cyklu svÏtskÈho charakteru, u†nichû nach·zÌme symboly, pat¯Ì ob¯adnÌ obch·zenÌ o†SmrtnÈ nedÏli s†Ma¯enou a†Ma¯·kem, s†lÈteËkem Ëi kytiËkou koËiËek o†KvÏtnÈ nedÏli. Ve vÏtöinÏ obcÌ na Uherskohradiöùsku se ob¯ad se sv˝mi atributy nedochoval, nezahrnujeme-li obce spadajÌcÌ spÌöe k†Uherskobrodsku (Veletiny HradËovice, Drslavice), ale v†mnoha jin˝ch se znovu obnovil (HuötÏnovice, StarÈ MÏsto, Jankovice). V†JankovicÌch se obch˘zka konala kaûdoroËnÏ do roku 1968, pozdÏji jen ojedinÏle. Do t¯ic·t˝ch let zde Ma¯enu oblÈkala nevÏsta, kter· mÏla jako poslednÌ v†masopustu svatbu. Na smrtku p¯ivazovala svÈ stuhy ze svatebnÌho obleËenÌ. Postavu Ma¯·ka nosili chlapci na ûeb¯i jen v†p¯ÌpadÏ, ûe v†masopustu nÏkdo z†muû˘ v†obci zem¯el. TradovanÈ symboly v†ob¯adnÌch obch˘zk·ch pozbyly na p˘vodnÌm v˝znamu, p¯ipravujÌ se a†prov·dÏjÌ jiû jen z†d˘vodu vûitÈ tradice. K†velikonoËnÌm symbol˘m pat¯Ì nejen vajÌËka, kter· si jako dar pro ölah·Ëe p¯ipravujÌ ñ zdobÌ a†barvÌ menöÌ i†vÏtöÌ dÏvËata a†ûeny, ale takÈ kupovanÈ kraslice. Vedle svÈ p˘vodnÌ funkce daru majÌ i†dekorativnÌ charakter. éeny si d·vajÌ kraslice do oöatek nebo si je zavÏöujÌ v†bytÏ. Se SvatoduönÌmi sv·tky souvisÌ ob¯adnÌ jÌzda kr·l˘, kter· se na Uherskohradiöùsku znovu obnovila (Kunovice 1996). Symbolem jÌzdy je kr·l s†poboËnÌky v†ûenskÈm kroji. Znakem kr·le je koruna nebo pentlenÌ a†r˘ûe v†˙stech, poboËnÌci se vyznaËujÌ pentlenÌm na hlav·ch a†öavlÌ v†ruce. Kr·lovsk· druûina je vedena st·rkem, kter˝ m· v†ruce prapor a†öikmo p¯es ramena p¯ehozenou öerpu z†bÌlÈho tylu nebo jÌ b˝v· i†st¯ed z†˙vodnice. ObjÌûdÏnÌ kr·lovskÈ druûiny i†s†jejÌmi symboly a†znaky se stalo jen souË·stÌ lidovÈ tradice, ze kterÈ se ob¯adnÌ z·vaznost vytratila. P¯i slavnosti doûÌnek se uplatÚuje ¯ada symbol˘. Kaûd˝, kdo se podÌlel na slavnosti, nesl v†doûÌnkovÈm pr˘vodÏ sv˘j symbol. Velk˝ doûÌnkov˝ vÏnec, kulat˝, o†pr˘mÏru asi 60 cm, upleten˝ ze vöech druh˘ obilÌ a††polnÌch kvÏt˘, dost·val pro tuto slavnost zvolen˝ hospod·¯ 39

7. St·rek s†pr·vem. KnÏûpole. Foto J. Tarcala, 1998.

8. Odvedenci s†vonicemi na kordulk·ch a kloboucÌch. StarÈ MÏsto, 1950. 40

od prvnÌho sek·Ëe a†prvnÌ ûneËky. R·no se nosÌval na nosÌtk·ch do kostela, odpoledne se d·val†hospod·¯i (BÌlovice). Po slavnosti, jako znak dÌk˘vzd·nÌ, se zavÏöoval nad hlavnÌ vchod kostela (Boröice) a†nebo se pokl·dal na jednu ze stran hlavnÌho olt·¯e (Jankovice). Druh· ûneËka öla s†ozdoben˝m srpem ñ kos·kem a†kytiËkou kl·sk˘ (v BoröicÌch s†upleten˝mi vÏneËky z†obilnÌch kl·sk˘, kterÈ se d·valy do kaûdÈho domu). Druh˝ sek·Ë chodil s†opentlenou kubaÚkou pro zavd·nÌ hospod·¯i (JalubÌ) a†nebo nosil† kosu ozdobenou kl·sky, polnÌmi kvÏty a†kruöp·nkem. OstatnÌ muûi mÏli p¯es ramena kosy nebo cepy, hr·bÏ, vidle, knutle, lopaty ñ vÏjaËky, ûeny sÌta ñ ¯iËice nebo pov¯Ìsla v†plachtÏ tr·vnici na z·dech. Neodmyslitelnou souË·stÌ doûÌnkovÈ slavnosti byl koöinov˝ v˘z s†hospod·¯em a†hospodynÌ, kter˝ je odv·ûel na doûÌnkovou slavnost. Velmi ûivou tradici na Uherskohradiöùsku m· dodnes slavnost hod˘. V†nÏkter˝ch obcÌch je symbolem hod˘ jako slavnosti vztyËen˝ m·j ñ Ostroûsk· Nov· Ves. HlavnÌ aktÈ¯i hod˘ uûÌvajÌ p¯i hodovÈ slavnosti jak znak˘, tak symbol˘, kterÈ se k†nÌ ˙zce pojÌ. Ke znak˘m chlapc˘ ñ st·rk˘ pat¯Ì Ëern· beranice nebo klobouk ozdoben˝ bÌl˝mi kvÌtky se zelen˝mi snÌtky myrty po obvodu i†s†voniËkou. StejnÏ majÌ zdobenou bÌlou beranici v†Kostelanech nebo Ëervenozelenou beranici astrig·nku v†NedakonicÌch. MyrtovÈ voniËky mÌvajÌ p¯ipnutÈ ˙ËastnÌci hodovÈ obch˘zky i†vp¯edu na kordulce (HuötÏnovice). V†nÏkter˝ch obcÌch majÌ rozmar˝novou voniËku vöichni svobodnÌ ˙ËastnÌci hod˘. Ve StarÈm MÏstÏ nosÌ st·rci jako znak svÈ funkce ozdobenÈ lÌskovÈ paliËky zasunutÈ ve vysokÈ holÌnkovÈ botÏ, st·rci v BuchlovicÌch bÌlÈ kapesnÌËky v pase poöitÈ snÌtky rozmar˝ny. St·rky chodÌ vÏtöinou vûdy v†p·ru se st·rkem a†nemajÌ û·dn˝ mimo¯·dn˝ znak. Symbolem hod˘ je v†mnoha obcÌch na Uherskohradiöùsku pr·vo, kterÈ nosÌ staröÌ st·rek, a†menöÌ pr·vo (podpr·vo), kterÈ je symbolem hodnosti dvou mladöÌch st·rk˘. Pr·vo je v†podobÏ bohatÏ zdobenÈho kuûele ( StarÈ MÏsto, Babice) nebo kulatÏjöÌ pr·vo v†podobÏ panenky se suk˝nkou a†naho¯e s†Ëerven˝m jablkem (Boröice, KnÏûpole, Kostelany, Kunovice), nÏkde i†vÏtöÌ Ëi menöÌ troj˙helnÌk (Poleöovice, »astkov), takÈ zdoben˝ umÏl˝mi kvÌteËky, stuûkami, portami, pat·Ëky a†perliËkami. MladöÌ st·rci nosÌ öavli bohatÏ zdobenou stuûkami s†aspar·gem, rozmar˝nem nebo kruöp·nkem. Jako symbol svÈ funkce nesla dÏvËata ñ st·rky v†rukou r˘ûi (Kostelany), myrtovou hal˙zku (Ma¯atice), kvÏtin·Ë (JalubÌ), dort ñ hodovÈho ber·nka (JalubÌ), dort (Babice, HuötÏnovice, Tupesy), podnos s†ovocem (PodolÌ), mal˝ sot˘rek (StarÈ MÏsto), demiûonky (KnÏûpole). Zvl·ötnÌ jsou i†artefakty objevujÌcÌ se o†hodech v†druh˝ hodov˝ den. Na Uherskohradiöùsku se obch·zely domy se spoutan˝m dom·cÌm zvÌ¯etem ñ beranem nebo †kozou, coû je asi poz˘statek po nÏkdejöÌm ob¯adnÌm utr·cenÌ dom·cÌho zvÌ¯ete, zn·mÈm v†lidovÈ tradici jako p¯eûitek dÌk˘vzd·nÌ za sklizenou ˙rodu. PoslednÌ slavnostÌ v†pr˘bÏhu roku byl odvod. JeötÏ v†pades·t˝ch letech byl znakem odveden˝ch chlapc˘ bohatÏ zdoben˝ klobouk z†umÏl˝ch kvÌtk˘ a†pavÌch per, klopy saka, kab·tu nebo kordulky jim zdobily naöitÈ vonice z†r˘zn˝ch umÏl˝ch kvÏt˘ a†lÌstk˘. Dodnes si chlapci jako znak odvedenÌ na vojnu p¯ipÌnajÌ vonici na civilnÌ obleËenÌ, v†nÏkter˝ch obcÌch p¯ich·zejÌ k†tÈto slavnosti v†kroji (Kunovice). Ze zpracovanÈho materi·lu vypl˝v·, ûe znaky a†symboly v†rodinn˝ch obyËejÌch, kterÈ se uplatÚovaly zejmÈna p¯i zÌsk·v·nÌ sv·tostÌ, se staly v†souËasnÈ dobÏ podruûn˝mi. Jako prvotnÌ a†nejd˘leûitÏjöÌ z˘st·v· podstata p¯ijetÌ sv·tosti. Pokud se zachov·vajÌ, majÌ liturgick˝ charakter (svÌËka p¯i k¯tu, p¯i prvnÌm svatÈm p¯ijÌm·nÌ ap.) a†nebo zdobnou Ëi reprezentaËnÌ funkci. Jinak je tomu ve v˝roËnÌm cyklu. Zde i†v†souËasnosti z˘st·vajÌ tyto artefakty nezbytn˝mi, st·le plnÌ funkci znaku a†symbolu v†danÈm ob¯adu, v††danÈ lokalitÏ (hodov· pr·va, doûÌnkovÈ vÏnce ap.). Jejich absence by zcela znemoûnila kon·nÌ jednotliv˝ch v˝roËnÌch obyËej˘.

41

Literatura: T a r c a l o v · , L.: Ob¯ad, slavnost, dÏti. SbornÌk Slov·cko 39 (1997), s. 37ñ46. T a r c a l o v · , L.ñVe Ë e r k o v · , E.: N·boûenskÈ pr˘vody v†kalend·¯nÌm cyklu sv·tk˘ a†slavnostÌ. Na okraj studia. In: SlavnostnÌ pr˘vody. Uh. HradiötÏ 1994, s. 23ñ44. T a r c a l o v · , L.: N·boûenskÈ pr˘vody na Uherskohradiöùsku. »MM ñ Folia ethnographica 77, 1994, s. 41ñ54. T a r c a l o v · , L.: SouËasn˝ stav lidov˝ch tradic na Uherskohradiöùsku. In: TradiËn· æudov· kult˙ra a†v˝chova v†Evrope. Nitra 1994, s. 116ñ119.

PhDr. Ludmila Tarcalov· (n. 1946), odborn· pracovnice Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti. OdbornÏ se zamÏ¯uje na studium lidovÈho odÏvu a†ob¯adnÌ lidovou kulturu.

Informace prost¯ednictvÌm dotaznÌk˘ poskytli: Autrata Bed¯ich, 1927, MÌkovice Bachan Josef, 1932, Hluk BenÌËek Martin, 1933, Such· Loz »echm·nkov· ZdeÚka, 1921, BÌlovice Fajkus Alois, 1918, JalubÌ Heliov· Cyrilka, 1929, Boröice Kadarov· Frantiöka, 1908, HuötÏnovice KonÌËek Ladislav, 1916, Veletiny Kov·¯Ìk Petr, 1940, PodolÌ Kryst˝nov· Vlasta, 1931, BÌlovice Kuncov· Marie , 1910, B¯estek Mach·Ëkov· Frantiöka, 1937, HuötÏnovice Machov· Vlasta, 1931, BÌlovice MalÌkov· Milada, 1944, B¯estek Mikula Frantiöek, 1935, Tupesy MÌökov· Frantiöka, 1917, Hluk LapËÌkov· Ludmila, 1934, KnÏûpole PavelËÌk Ji¯Ì, 1934, VlËnov Ros˘lkov· Svatava,1933, B¯estek äimÌkov· Barbora, 1917, Poleöovice äimÌkov· Boûena, 1902, Kostelany nad Moravou Vola¯Ìkov· Aneûka, 1925, BÌlovice éuf·nek Josef, 1925, Boröice u†Blatnice

Rituelle Attribute in Familien- und Jahresbr‰uchen Zusammenfassung Der Ritus als eine einzigartige Kategorie von Br‰uchen, die hˆchst normativ sind, ist mit den Wendepunkten im Leben der Einzelpersonen, der Familie und der Gesellschaft verbunden. Der wahre Sinn der Rituale liegt nicht in den Handlungen, sondern in deren Symbolik. Ein oder mehrere Symbole bilden wesentliche Elemente im Ritual, die durch Gebrauch eine Wirkung aus¸ben. Als Symbol gelten die einen Ritual begleitenden Gegenst‰nde und neben diesen sind innerhalb von Ritualen auch Merkmale von Bedeutung. Dadurch wird eine Person oder ein Ritualbeteiligter bezeichnet. Symbol und Merkmal werden als Ritualattribute angesehen, die in Familienbr‰uchen zu finden sind ñ Taufe, Einf¸hrungssegen, Hochzeit, Begr‰bnis, ñ im Bereich von wichtigen Ritualen, die mit dem Austeilen 42

von Sakramenten verbunden sind ñ 1. Kommunion, Konfirmation, Primiz. Bei Jahresbr‰uchen sind Symbole und Merkmale sowohl in den religiˆsen (Auferstehung, Fronleichnam), als auch in den zivilen Br‰uchen (Austragen der Todespuppe, Sommerkr‰nzentragen, Osterattribute, Kˆnigsritt, Ernteund Schmausfest) enthalten.

Ceremonial Attributes of Family and Anniversary Customs A b s†t r a c t Ceremony, a characterful category of customs with a highest degree of directiveness is connected to the important points of lives of individuals, families and community. The meaning of ceremonies does not lie in the actual deeds, but in the symbols they bear. A symbol or a set of symbols are the main features of a ceremony. Through their usage, the ceremony has the desired impact. Besides the symbols, which are usually the objects accompanying the ceremony, another important part of the ceremony is a sign. The sign is bore by the person or participant of the ceremony. Both symbols and signs are attributes of the ceremonies that can be observed in family customs ñ baptism, initiation, wedding, funeral, and in the turning point ceremonies related to the granting of sacraments ñ the first communion, confirmation, promotion ñ priesthood. Symbols and signs can be observed also in the anniversary customs, either religious (resurrection, Corpus Christi) or anniversary customs (throwing the death out, summer celebrations, Easter attributes, the ride of kings, harvest-home and feast).

43

44


O VYäKRABOVAN›CH KRASLICÕCH Z†OKOLÕ UHERSK…HO HRADIäTÃ Eva VeËerkov·, Etnografick˝ ˙stav MoravskÈho zemskÈho muzea v†BrnÏ Romana Habartov·, Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti VyökrabovanÈ kraslice v z·padnÌm okolÌ UherskÈho HradiötÏ se vyznaËujÌ vlastnÌm v˝vojem, bez vlivu institucÌ a vnÏjöÌch z·sah˘. Na jejich p¯Ìkladu je moûnÈ pozorovat promÏny lidovÈho nazÌr·nÌ na to, co je pÏknÈ a hodnotnÈ.

Tradice zdobenÌ kraslic na Uherskohradiöùsku poskytuje v†obdobÌ poslednÌch sta let pestr˝ obraz.† Na sklonku minulÈho stoletÌ je doloûeno z†jiûnÌho a†v˝chodnÌho okolÌ UherskÈho HradiötÏ batikov·nÌ line·rnÌho typu, v† z·padnÏ poloûen˝ch obcÌch, nap¯. v††PoleöovicÌch, HuötÏnovicÌch, NedakonicÌch, ve StarÈm MÏstÏ, v†O¯echovÏ, ZlechovÏ, Kostelanech i†v†BoröicÌch u†Buchlovic se v†tÈ dobÏ zdobila velikonoËnÌ vejce vyökrabov·nÌm. Tato d¯Ìve siln· a†velmi osobit· tradice se udrûela v†nÏkolika obcÌch (Poleöovice, St¯Ìbrnice, O¯echov, Nedakonice) do souËasnosti, byù uû jen v†zanikajÌcÌ podobÏ. TakÈ proto o†nÌ chceme pojednat v†naöem p¯ÌspÏvku. NejstaröÌ doklady Jiû koncem 19. stoletÌ pat¯ily vyökrabovanÈ (r˝sovanÈ, rejsovanÈ) kraslice ze z·padnÌho Uherskohradiöùska k†charakteristickÈmu technicko-ornament·lnÌmu typu na MoravÏ. Jsou pomÏrnÏ hojnÏ zastoupeny ve sbÌrk·ch naöich muzeÌ: nejstaröÌ z†konce 19. a†z†poË·tku 20. stoletÌ v†Olomouci, v†Praze a†v†BrnÏ (p¯ev·ûnÏ z†KlvaÚov˝ch sbÏr˘). DalöÌ, hlavnÏ z†poË·tku Ëty¯ic·t˝ch let, se nach·zejÌ ve Slov·ckÈm muzeu. Soubor kraslic z†O¯echova, Nedakonic a†V·ûan z†poË·tku 20. stoletÌ je ve VeselÌ nad Moravou, malÈ kolekce a†jednotlivÈ nelokalizovanÈ kusy majÌ muzea v†UherskÈm BrodÏ, v†ProstÏjovÏ, v†P¯erovÏ, ve ZlÌnÏ i†v†RoûnovÏ pod RadhoötÏm. V†souhrnu dosahuje poËet tÏchto kraslic uchov·van˝ch v†muzeÌch bezm·la dvou set. SoudÌme, ûe kraslice tohoto kraje pat¯ily k†zn·m˝m a†cenÏn˝m artefakt˘m a†staly se p¯edmÏtem sbÏratelskÈho z·jmu. Josef KlvaÚa se o†nich zmiÚuje vÌcekr·t, poprvÈ roku 1886: ÑNa StaromÏstsku vajÌËka jsou vÏtöinou ökr·ban· a†to nejpÏknÏji z††Poleöovic a†HuötÏnovic, kde p¯epÏknÈ kytice majÌ nar˝sov·ny hlavnÏ na ËervenÈ p˘dÏì (KlvaÚa, 1886, 91). Cenn· je i†jeho dalöÌ zmÌnka z†roku 1889, jeû z˘stala v†rukopise: ÑNovÏjöÌ zp˘sob v˝zdoby vajÌËkovÈ jest ökr·b·nÌ vajÌËek. VajÌËka Ëerven·, hnÏd· nebo fialov· (i modr·) ökr·bou se tup˝m star˝m k¯iv·kem (kudlou). Jakkoliv obrazce vyökr·banÈ jsou zcela rozdÌlnÈ od r˝sovan˝ch, p¯ece jevÌ velice pÏknÏ n·rodnÌ sloh. Jsou to obyËejnÏ na jednÈ stranÏ kytice, pÏknÏ rozloûen·, mÌsty stylizovan·, mÌsty pak i†stÌnov·nÌ jakÈsi ukazujÌcÌ, na druhÈ pak b˝v· v˝zdoba figur·lnÌ: holubice, k¯Ìû s†Kristem, v˝jev ze ûivota slov·ckÈho ap. Jest vÏru aû divno, jak spr·vnÏ nÏkdy umÏlec Ñökrabatelì kreslÌ noûem sv˝m. äkr·b·nÌ to p¯iölo nejspÌö nÏkde od Poleöovic do mody. äkr·banÈ vajÌËko v†Uh.HradiötÏ prod·v· se asi po 5 kr.ì1 NejstaröÌ doklady ñ kresby t¯Ì kraslic od Josefa äÌmy ñ publikoval KlvaÚa v†roce 1893.2 Souhrnnou charakteristiku zve¯ejnil v†roce 1896: ÑNa Uhersko-Hradiöùsku, hlavnÏ vöak kolem Poleöovic se nynÌ kraslice velice dovednÏ tup˝m k¯iv·kem ökr·bou, ËÌmû na ËervenÈ, z¯Ìdka fialovÈ p˘dÏ vznik· ornament sice mÈnÏ r·zovit˝ neû tam, kde se pomocÌ vosku kraslice zdobÌ, ale p¯ece jeötÏ zajÌmav˝. Kytice pÏknÏ rozloûenÈ s†p¯istÌnovan˝mi lÌstky, vÏtviËky palmovÈ s†holubicÌ nebo ÑnejsladöÌm jmÈnem JeûÌöì, ba i†figury dosti realisticky podanÈ vyskytujÌ se velmi zhusta. A†pak i†n·pisy r˘znÈ na ˙Ëel kraslice se vztahujÌcÌ... V†MoravskÈm ornamentu neuvedena 45

1. Kraslice z†Uh.Ostrohu (i.Ë. 1148), ze StarÈho MÏsta (s n·pisem Wesele welikonoce, i. Ë. 1173; s†n·pisem SLE»INKA i.Ë.1174), z†UherskÈho Ostrohu (i. Ë. 1142), z†Kostelan (i. Ë. 1161), ze St¯Ìbrnic (s textem SrdeËn˝ pozdrav ze St¯Ìbrnic, i. Ë. 1171), z†P¯edmÏstÌ Uh.Ostrohu (i. Ë. 1151), z†O¯echova (i. Ë. 1167) a†z†P¯edmÏstÌ Uh.Ostrohu (i. Ë. 1150). SbÌrky EtnografickÈho ˙stavu MZM v†BrnÏ, kolekce J. KlvanÏ. Foto Silvie Doleûelov·, 1998.

2. Kraslice z†Buchlovic (i. Ë. 1170), z†Poleöovic (s textem Cokoli ti jin· d· nÈni sladkÈ jako j·!, i. Ë. 1168), ze StarÈho MÏsta (i. Ë. 1174), z†Uh. Ostrohu (i. Ë. 1142), ze StarÈho MÏsta (i. Ë.1173), z†Poleöovic (s†n·pisem Tyto d·rky spanilÈ p¯ijmi z†l·ski ode mÚa, i. Ë. 1163), z†Uh. Ostrohu (i. Ë. 1143), z†O¯echova (i. Ë. 1167) a†z†Kostelan (s textem O†tve laski nenÌ pro mnÏ uzdravenÌ, i. Ë. 1157). SbÌrky E⁄MZM, kolekce J. KlvanÏ. Foto Silvie Doleûelov·, 1998. 46

nejspÌö pro malou starobylost ornamentu i†techniky, p¯es to, ûe ve vöem ornament lidovÏ jest cÌtÏn a†komponov·nì (KlvaÚa, 1896, 431ñ432). A†pozdÏji ji jeötÏ doplnil: ìäkr·banÈ tyto kraslice, jak dÏlajÌ se i†v†okolÌ Uh.HradiötÏ samÈho (StarÈ MÏsto, HuötÏnovice, Kostelany) a†pak v†okolÌ Bzence jsou nejmladöÌm Ñvyn·lezemì abych tak ¯ekl, opravdovÏ lidovÈho vyzdobov·nÌ kraslic. Naturalismus nynÏjöÌ doby na nich velice dob¯e vidÏti. P¯ece vöak z˘st·v· i†v†ornamentu jejich dÌlem rostlinn˝m, dÌlem i†figur·lnÌm, mnoho vkusu lidovÈho a†proto vynikajÌ tak nad mnohou kraslici, vyrobenou na r˘zn˝ch mÌstech Moravy a†»ech v†dobÏ novÏjöÌ rovnÏû ökr·b·nÌm a†za n·rodnÌ vyd·vanou. U†v˝zdoby rostlinnÈ lze skoro vûdy pochv·liti pÏknou rozlohu jednotliv˝ch prvk˘: u†figur·lnÌch tvar˘ zaujme n·s a†nÏkde rozesmÏje naivnÌ zn·zornÏnÌ lidÌ a†zvÌ¯at. A†proto ûe se k†ökr·b·nÌ uûÌv· Ñk¯iv·k˘ì zalomen˝ch a†ne jako jinde jehlice, je kresba skorem vûdy energick· a†m·lokde titÏrn·ì (KlvaÚa, 1927, 242). VyökrabovanÈ kraslice ze z·padnÌho Uherskohradiöùska si zachovaly region·lnÏ vyhranÏn˝ styl aû do souËasnÈ doby. A. V·clavÌk (1959, 345) vyslovil n·zor, ûe tradice gravÌrovan˝ch kraslic v†PoleöovicÌch a†okolÌ m· sv˘j p˘vod v†tamÏjöÌch staröÌch Ëesk˝ch vlivech - nejv˝raznÏji uchovan˝ch v†n·¯eËÌ. M·me za to, ûe p˘vod a†rozvoj gravÌrovacÌ techniky souvisÌ takÈ s†urËit˝m soci·lnÌm prost¯edÌm, a†to nejspÌöe mÏstsk˝m, dost moûn· ¯emeslnick˝m. Star˝ typ Kraslice z†konce 19. a†z†poË·tku 20. stoletÌ jsou p¯ev·ûnÏ hnÏdoËervenÈ a†fialovÈ a†struktura barevnÈ vrstvy nasvÏdËuje, ûe bylo zvykem povrch natÌrat. KromÏ barvenÌ, jehoû postup byl v†dalöÌm v˝voji rozvÌjen a†zdokonalov·n, spoËÌv· osobitost kraslic p¯edevöÌm v†motivice a†skladbÏ n·mÏtov˝ch prvk˘. Kompozice vych·zÌ z†dÏlenÌ plochy vejce na dvÏ poloviny ve smÏru svislÈ osy; v†kaûdÈ je umÌstÏn samostatnÏ pojat˝ motiv. P¯ÌznaËnou velkorysou kresbu, provedenou silnou, energicky vedenou Ëarou, vystihl uû Josef KlvaÚa. KvÏty, pt·ci, n·boûenskÈ symboly Z·kladem rostlinnÈ motiviky je jednoduch˝ ploönÏ pojat˝ kvÏt s†kruhov˝m st¯edem, vÌce Ëi mÈnÏ stylizovan˝; sv˝m provedenÌm p¯ipomÌn· nÏkdy kopretinu, jindy karafi·t, r˘ûi Ëi kvÏt jablonÏ. Ryt· Ë·ra a† ploöka vyökraban· do bÏla sko¯·pky jsou z·kladnÌ technickÈ prvky kresby. Motiv je naznaËen silnou, energicky vedenou obrysovou Ë·rou a†jeho vnit¯nÌ struktura pak dotv·¯ena kr·tk˝mi Ë·rkami a†ploökami vyökraban˝mi ve sko¯·pce do bÏla. Typick˝ je svazek t¯Ì takov˝ch velk˝ch kvÏt˘ doplnÏn˝ palmetov˝mi, kopinat˝mi, nÏkdy i†kapraÔov˝mi Ëi dubov˝mi listy a†drobn˝mi kvÌtky, zakonËen˝ silnou stopkou. VÏtöinou je pojat symetricky, na nÏkter˝ch kresb·ch b˝v· snÌtka obloukovÏ nebo esovitÏ zatoËen·, coû dod·v· kyticovÈ kompozici na hybnosti. Rozloûen˝mi snÌtkami a†siln˝m stonkem nab˝v· nÏkdy podobu stromu. Jinak je pojedn·na druh· strana vejce. UplatÚuje se na nÌ menöÌ kytiËka, pt·Ëek, monogram, text. Tyto motivy, umÌstÏnÈ do st¯edu plochy, jsou Ëasto ñ a†n·pis a†pt·Ëek tÈmÏ¯ vûdy ñ ohraniËeny shora a†zdola obloukovÏ zatoËenou ratolestÌ, tedy do pomyslnÈho vÏneËku. Pt·Ëek b˝v· nejËastÏji zn·zornÏn v†letu, v†zob·Ëku nese dopis Ëi ratolest, krmÌ ml·Ôata v†hnÌzdÏ na stromÏ, sedÌ na pah˝lu stromku atd. Inspirace z†dobov˝ch pohlednicov˝ch tisk˘ se zd· b˝t z¯ejm·. Na nÏkter˝ch kraslicÌch jsou zn·zornÏni ñ† s†jist˝m ornament·lnÌm z·mÏrem ñ dva letÌcÌ pt·Ëci nad sebou. Texty se uplatÚujÌ v†öirokÈ ök·le: od kr·tk˝ch n·pis˘ (VeselÈ Velikonoce, VelikonoËnÌ vzpomÌnka, Na pam·tku, DAR, MILA, SLE»INKA) aû po delöÌ, jeû mÏly adresnÏ vyj·d¯it milostn˝ vztah Ëi veröov·nky p¯ipomÌnajÌcÌ pam·tnÌkov· vÏnov·nÌ (O tve laski nenÌ pro mÏ uzdravenÌ, P¯ijmi d·rek mali tobÏ z†lasky dani, Komu toto vajÌËko d·m, toho r·da m·m, Moje potÏöenÌ p¯ijmi polÌbenÌ, DokuÔ kvete ml·dÌ mÏjme se r·di, L·ska to je pt·Ëe aj v†srdeËku sk·Ëe aj.). Ve druhÈm†v˝zdobnÈm poli, na odvr·cenÈ stranÏ dominantnÌch kytic, majÌ svÈ mÌsto takÈ n·boûenskÈ symboly ñ mari·nsk˝ znak, christogram, planoucÌ srdce ovinutÈ trnov˝m vÏncem, kompozice se srdcem, kotvou a†k¯Ìûem (VÌrañNadÏjeñL·ska), monstrance, stylizovan· nÏkdy do podoby kvÏtu. 47

3. Kraslice z†Poleöovic, 30. lÈta 20. stoletÌ: i. Ë. 2779, 2788, 2796, 2780 (s textem Na pam·tku Old¯ichovi r. 1930), 2806 (s textem VelikonoËnÌ pozdrav), 2793 (s textem M·lo ale z†up¯Ìmnosti, vyv·ûÌ zlata dosti. MilÈmu Slavojovi), 2803, 2772 , 2776 (s†n·pisem Na pam·tku r. 1933). SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998.

4. Kraslice z†Poleöovic, 30. lÈta 20. stoletÌ: i. Ë. 2772 (s textem Jaruöce r. 1930), i. Ë. 2779 (s textem Darek mal˝ na pam·tku milÈmu OldÌËkovi darovan˝), 2796 (s textem Pozdrav velikonoËnÌ 1926), i. Ë. 2780, i. Ë. 2806, i. Ë. 2805, i. Ë. 2803, i. Ë. 2794 (s textem Jara dech se svÏtem nese, vöe n·m pravÌ radujme se), i. Ë. 2773 (s textem VelikonoËnÌ d·rek pro MÌlu). SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998. 48

P¯ech·zely na kraslice z†grafik†v modlitebnÌch knÌûk·ch, poutnÌch tiscÌch a†svat˝ch obr·zcÌch. V†pod·nÌ kvÏtinov˝ch aj. motiv˘, v†uspo¯·d·nÌ kytic, v†technice kresby lze rozpoznat rukopis vÌce autor˘. VesniËanky, sleËinky, ml·denci, andÏlÈ Na kraslicÌch z†konce 19. a†z†poË·tku 20. stoletÌ je nejzajÌmavÏjöÌ figur·lnÌ motivika. UplatÚuje se obvykle na protilehlÈ stranÏ vejce, jako protipÛl kyticovÈ kompozici. Jsou to n·mÏty vych·zejÌcÌ ze soudobÈ venkovskÈ reality: postavy mÏstsk˝ch dÌvek, selsk˝ch dÏvËat a†ml·denc˘, û·nrov˝ch hospodsk˝ch v˝jev˘, ûen s†dÌtÏtem, myslivce se psem. NejstaröÌ z†nich je kraslice publikovan· J. KlvaÚou v†kresbÏ J. äÌmy.3 Jedna polovina vejce nese typickou kytici stylizovan˝ch kvÏt˘ s†listy, na druhÈ je vyryta postava vesnickÈ dÌvky, p¯ich·zejÌcÌ se dûb·nem a†ratolÌstkou v†ruce ke studni. éertovn˝ nadhled je patrn˝ zvl·ötÏ v†kresb·ch mÏstsk˝ch dÌvek: sleËinka jde na proch·zku s†pejskem, sedÌ na ûidli a†Ëte dopis, hraje na harfu. Ml·denec kou¯Ì, st¯ÌlÌ do pt·k˘ na stromÏ, kte¯Ì se rozletÏli, sedÌ v†k¯esle a†Ëte dopis, hospodsk˝ p¯in·öÌ pivo, mlad· dvojice na sebe zamilovanÏ hledÌ. Vedle lidsk˝ch postav, podan˝ch z†profilu nebo poloprofilu, jsou tu takÈ bytosti z†n·boûenskÈho svÏta, zejmÈna andÏlÈ. Motivy, odpozorovanÈ z†venkovskÈho prost¯edÌ, p¯itahujÌ p˘vabem svÈho naivnÏ realistickÈho pod·nÌ. Na mÌstÏ je tu KlvaÚ˘v post¯eh: ÑA na p¯Ìklad jak mysl lidu dovede lehce zmocniti se vöeho ku ornamentov·nÌ tÏchto vajÌËek, uv·dÌm jen, ûe na jednom z†vajÌËek huötÏnovsk˝ch vyökrab·na byla jezdkynÏ prostovlas·, stojÌcÌ na koni v†trysku jedoucÌm - t˝den asi p¯ed velkou nocÌ byl v†Uher. Hradiöti zn·m˝ koËujÌcÌ cirkusì (KlvaÚa,1886, 91). ZmÌnÏn˝ exempl·¯ je uloûen v†praûskÈm fondu. Kraslice s†figur·lnÌ motivikou poch·zejÌ z†vÌce lokalit, jak ukazujÌ doklady z†praûskÈ a†brnÏnskÈ muzejnÌ kolekce (StarÈ MÏsto, HuötÏnovice, St¯Ìbrnice, Kostelany, Poleöovice, ale i†Uhersk˝ Ostroh) a†takÈ od vÌce autor˘. »etnost dochovan˝ch artefakt˘ nasvÏdËuje o†znaËnÈ oblÌbenosti, jÌû se tÏöily v†lidovÈm prost¯edÌ. Ot·zkou z˘st·v· autorstvÌ tÏchto kraslic. Sta¯Ì sbÏratelÈ nezachytili jmÈna osob, kterÈ kraslice zdobily, ani informace o†jejich mÌstnÌm p˘vodu Ëi zamÏstn·nÌ. SoudÌme, ûe ölo o†tvorbu jednotlivc˘, a tak o kraslice produkovanÈ na zak·zku. Ani souvislost s figur·lnÌmi gravÌrovan˝mi kraslicemi z Hor·cka nenÌ vylouËena. Snad dalöÌ b·d·nÌ p¯inese novÈ poznatky. Nov˝ styl BÏhem prvnÌ poloviny 20. stoletÌ se ˙zemnÌ rozsah tradice z˙ûil, takûe v†nÏkter˝ch obcÌch (Kostelany, HuötÏnovice, StarÈ MÏsto) dnes uû pamÏtnÌci r˝sovan˝ch kraslic nejsou. MladöÌ generace malÌ¯ek, narozen˝ch v†prvnÌm dvacetiletÌ 20. stoletÌ, p¯ejÌmala od staröÌch z·kladnÌ postupy zdobenÌ, kompoziËnÌ princip i†motivickou z·sobu. Jen figur·lnÌ dekor zanikl tÈmÏ¯ bezezbytku. Z†v˝povÏdÌ pamÏtnÌk˘ bylo moûno zjistit nÏco vÌce o†postupu zdobenÌ. Z·kladem se stalo dvojÌ barvenÌ. Vejce se nejprve va¯ilo v†z·kladnÌ, obyËejnÏ ËervenÈ potravin·¯skÈ barvÏ (v barvÏ na vajÌËka, v†cukr·¯skÈm bretonu) a†potÈ se na jeho povrch nan·öel fuchsin a†öelak, kterÈ bylo t¯eba roz¯edit v†lihu. Fuchsin (Ëerven˝ anilÌn, rosanilin)4 se stal na jiûnÌ MoravÏ nejû·danÏjöÌm barvivem pro gravÌrovanÈ kraslice. Fuchsinem se vejce natÌralo: öpetku barviva dala malÌ¯ka na kousek vaty, kterou zav·zala do pl·tÏnÈho uzlÌku. äpiËku†uzlÌku s†fuchsinem nam·Ëela do lihu se öelakem a†nan·öela na horkÈ vejce. ÑDruhÈ barvenÌì mÏlo vÌce variant: fuchsin a†öelak se nan·öely buÔ jednotlivÏ, v†samostatn˝ch vrstv·ch po sobÏ, anebo se vejce natÌralo smÏsÌ obou sloûek, d·van˝ch ve öpetk·ch do†lihu. Barevn˝ roztok se obvykle uchov·val ve skleniËk·ch s†vÌËkem, aby se dal snadno rozt¯epat. D˘kladnÏ rozt¯epan· a†rozmÌchan· barva se nan·öela na vejce pozdÏji takÈ ötÏtcem, dnes vatov˝m tamponem na öpejli. MalÌ¯ky si vytvo¯ily vlastnÌ zp˘sob barvenÌ, kter˝ byl namnoze jejich Ñv˝robnÌm tajemstvÌmì. äelak se uûÌval nejen pro v˝tvarn˝ efekt, jenû dod·val barevnÈmu n·tÏru - tedy leskl˝ filtr, ale hlavnÏ proto, ûe v·zal barvu, aby se nestÌ49

5. Kraslice Jos. BÏlovskÈ z†r. 1988 (1.ñ6., 8.ñ9.): i. Ë. 5356, i. Ë. 5354 (s textem VelikonoËnÌ vzpomÌnka r. 1988), i. Ë. 5355 (s textem VelikonoËnÌ vzpomÌnka 1988), i. Ë. 5349 (s textem R˘ûe kvÏt kr·ölÌ svÏt, l·sky kvÌtÌ blaûÌ ûitÌ, r.1988), i. Ë. 5351 (s textem Ne mil˝ kdo kr·sn˝, ale ten kr·sn˝ kdo mil˝ je), i. Ë. 158/98). Sedm· kraslice je od F. HillerovÈ z†r. 1959 (i. Ë. 2043). SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998.

6. Kraslice M. Andr˝skovÈ (1.), J. BÏlovskÈ (2.), M. Andr˝skovÈ (3.), M.CileËkovÈ (4.ñ5.), F. HillerovÈ (6.; s†textem NevÏ¯Ìm öuhajku, nevÏ¯Ìm TvÈ ¯eËi neboù jsi faleön˝, hledÌ Ti to z†oËÌ; dat. 1959, i. Ë. 2043), d·le M.Don·tkovÈ (7.), M. MikulË·kovÈ (8.) a†A. JalubskÈ (9.). SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998. 50

rala; p˘sobil jako pojivo. Vhodn˝ pomÏr jednotliv˝ch sloûek dal barevnÈmu povrchu zlatist˝ odstÌn. Dodnes z˘st·v· pro chlapce ve St¯ÌbrnicÌch vyölahanÈ zlatÈ vajÌËko (tedy obarvenÈ ve smÏsi fuchsinu a†öelaku) tÌm nejcennÏjöÌm obdarov·nÌm. V†meziv·leËnÈm obdobÌ byl fuchsin bÏûnÏ k†dost·nÌ v†drogeriÌch, jeötÏ d¯Ìve si jej krasliË·¯ky dov·ûely z†VÌdnÏ. Po druhÈ svÏtovÈ v·lce se stal m·lo dostupn˝m, a†tak ûeny dlouho vyuûÌvaly star˝ch z·sob, sh·nÏly fuchsin prost¯ednictvÌm zn·m˝ch a†p¯Ìbuzn˝ch v†cizinÏ, pouûÌvaly jako n·hraûku drcenou tuhu z†inkoustovÈ (anilinovÈ) tuûky, p¯Ìp. jinÈ barvivo. Zdobila se vûdy vejce pln·. DvojÌ barvenÌ d·valo stejnomÏrn˝ n·tÏr a†umoûÚovalo rozvinout hloubku kresby nejen stÌnov·nÌm, ale i†barevn˝m vyj·d¯enÌm. Siln˝ tah rydlem (vybrouöenou b¯itvou nebo pilnÌkem) odkryl bÏlobu sko¯·pky, lehk˝m seökr·bnutÌm barevnÈho n·tÏru ñ s†r˘znou intenzitou tahu ñ se dosahovalo r˘ûov˝ch odstÌn˘, vyplÚujÌcÌch ploöky kvÏtin a†list˘. MalÌ¯ky si vytvo¯ily vlastnÌ postup barvenÌ a†z†konkurenËnÌch d˘vod˘ jej obvykle ned·valy ve zn·most, stejnÏ jako zdroje sv˝ch inspiracÌ. Dob¯e se pr˝ vyökrabovalo na kaËenÌch vejcÌch se silnou sko¯·pkou. ZdobenÌm velikonoËnÌch vajÌËek si Poleöovjanky p¯ivydÏl·valy, zvl·ötÏ v†meziv·leËnÈm obdobÌ a†bÏhem v·lky. Kraslice vyökrabovaly na zak·zku, hlavnÏ dÏvËat˘m k†velikonoËnÌ poml·zce. Objedn·valy si je i†dÌvky z†okolÌ, nap¯. z†MoravskÈho PÌsku. PoleöovickÈ vyökrabovanÈ kraslice byly p¯edmÏtem obchodu jiû koncem 19. stoletÌ, jak je z¯ejmÈ i†z†pozn·mky KlvaÚovy. Z·kladem dekoru z˘stala flor·lnÌ motivika ñ na rozdÌl od staröÌ f·ze s†v˝raznou tendencÌ k†naturalismu, avöak s†dodrûenÌm vûitÈho kompoziËnÌho principu. V†jednÈ polovinÏ vejce se uplatÚuje hlavnÌ vÏtöÌ motiv ñ kytice nebo trs kvÏt˘ peËlivÏ propracovan˝ch stÌnov·nÌm (kvÏt jablonÏ, öÌpkovÈ i†stolistÈ r˘ûe), druh· nese menöÌ motiv nebo text ohraniËen˝ ratolestÌ Ëi hroznem na vÏtvi, od kr·tk˝ch n·pis˘ aû po veröov·nky a†pr˘povÌdky. Odtud se nÏkdy ¯Ìkalo poleöovick˝m kraslicÌm lÌËkovÈ, protoûe majÌ v˝zdobu na lÌci a†rubu. Pro mladöÌ f·zi kraslicovÈho zdobenÌ je p¯ÌznaËnÈ rozvinutÌ textovÈ sloûky. Jsou to nejËastÏji pozdravy k†sv·tku (VelikonoËnÌ pozdrav, Pozdrav ze St¯Ìbrnic, VeselÈ velikonoce, VelikonoËnÌ vzpomÌnka, K†milÈ vzpomÌnce na Velikonoce 1932 ), jinÈ vyznaËujÌ smysl zdobenÈho vejce (Mal˝ d·rek z†l·sky, VelikonoËnÌ d·rek, M·lo, ale z†l·sky darov·no, D·rek mal˝ z†up¯Ìmnosti, budiû V·m ku radosti, D·rek mal˝ z†l·sky je darovan˝ ad.). Ve svÈ dobÏ byl velmi oblÌben˝ verö M·lo, ale z†up¯Ìmnosti, to vyv·ûÌ zlata dosti . DalöÌ texty majÌ charakter vÏnov·nÌ i†s†urËenÌm konkrÈtnÌ osobÏ (Boûenka, Jaruöce, Old¯ichovi), Ëi osobnÌho vyzn·nÌ (ze srdeËka pepiËka, Pozdrav srdce mÈho nenÌ pro kaûdÈho, v†jinÈ variantÏ jako D·rek mal˝ srdce mÈho nem˘ûe b˝t pro kaûdÈho; To û·dn˝ nevÌ ani moje matiËka, komu d·v·m r˝sovanÈ vajÌËka, Neûli tebe pozbiti radÏji chci um¯Ìti, Z†l·sky aj.). P¯Ìznakem doby je uûitÌ oblÌben˝ch Ñpam·tnÌkov˝chì text˘, obsahujÌcÌch svÈr·znÈ tlumoËenÌ ûivotnÌch rad a†moudrostÌ (Co trn˘ b˝ti musÌ, neû zkvete jedna r˘ûe, co ËlovÏk vyst·t musÌ, neû öùastn˝m b˝ti m˘ûe), i†sentiment·lnÌ sentence (Ve kv˝tku pÏkn˝ kalÌöek se lib· rosa skl·d·, m˘j Boûe a†t· rosa tÈû se v†moje oËi vkr·d· - na poleöovickÈ kraslici z†r. 1940). Najdeme i†verö z†lidov˝ch pÌsnÌ (Sadaj slunko sadaj za les javorov˝ povez dobr˝ veËer mojmu frajÌrovy, Poleöovice 1940). KrasliË·¯ky si texty zaznamen·valy do seöitk˘ a†z·kaznice si je vybÌraly podle svÈho vkusu ba i†moment·lnÌ situace, kdyû chtÏly kraslicÌ nÏco sdÏlit sv˝m n·padnÌk˘m. Na mladöÌch kraslicÌch se kyticov· kompozice vyznaËuje zmnoûenÌm kvÏtinov˝ch prvk˘, celkov˝m zdrobnÏnÌm a†zhuötÏnÌm a†takÈ jemn˝m peËliv˝m stÌnov·nÌm. UplatÚujÌ se novodobÈ, vÏtöinou z†pohlednic p¯evzatÈ motivy, jak je patrno z†kreseb fialek, konvalinek, stolistÈ i†öÌpovÈ r˘ûe, jahod, t¯eönÌ na vÏtviËce aj. Tam m· z¯ejmÏ sv˘j p˘vod i†motiv ruky s†kyticÌ konvalinek na kraslicich ze St¯Ìbrnic. Ze staröÌho obdobÌ se p¯en·öÌ strom s†pt·Ëky, podan˝ v†naturalistickÈ formÏ. P¯Ìmou n·vaznost na staröÌ vzory majÌ kvÏty typu kopretiny. Z†figur·lnÌch motiv˘ se kromÏ tradiËnÌho pt·Ëka novÏ uplatÚuje slepice s†ku¯aty a†zajÌËek ñ novodobÈ symboly Velikonoc. V˝zdoba kraslic nebyla bezobsaûn·, mÏla sdÏlnou funkci: kvÏty, pt·Ëek nesoucÌ dopis, vyjad¯ovaly dobovÏ p¯ijatou symboliku jara a†l·sky, religiÛznÌ motivy symboliku k¯esùansk˝ch Velikonoc. 51

7. Kraslice A. JalubskÈ (1.), A. Such·nkovÈ (2.), J. BÏlovskÈ z†O¯echova dat.1933 (i. Ë. 2673), Jos. BÏlovskÈ (4.). SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998.

8. Kraslice F. SvobodovÈ z†Nedakonic. SbÌrky E⁄MZM. Foto Silvie Doleûelov·, 1998. 52

9. Kraslice z Poleöovic, z r. 1940: i. Ë. E 21.842 (s n·pisem TeËe voda teËe pro veleck˝ majÌr komu ma zanechal starod·vn˝ frajÌr), i. Ë. E 21.330 (s n·pisem Boûenka), i. Ë. E 21.844 (s n·pisem VeselÈ velikonoce), i. Ë. E 24.1 89 (s n·pisem MilovanÈ Lidunce), i. Ë. E 21.812 (s n·pisem VelikonoËnÌ pozdrav), i. Ë. E 21.757 (s n·pisem To û·dn˝ nevÌ ani moje matiËka komu d·v·m r˝sovanÈ vajÌËka), i. Ë. E 24.190 (s n·pisem Host˝n), dvÏ kraslice J. BÏlovskÈ, ze soutÏûe o nejkr·snÏjöÌ kraslici v roce 1970, i. Ë. E 21.855(s n·pisem M·lo ale z up¯Ìmnosti to vyv·ûÌ zlata dosti), i. Ë. E 21.853 (s n·pisem D·rek mal˝ srdce mÈho nem˘ûe b˝t pro kaûdÈho). SbÌrky Slov·ckÈho muzea. Foto L. Chvalkovsk˝, 1998.

10. Kraslice z Uherskohradiöùska, star˝ fond: i. Ë. E 21.867(s n·pisem Maria), i. Ë. E 21.839 (s n·pisem Tento d·rek mal˝ ale z l·sky dan˝), i. Ë. E 21.802, i. Ë. E 21.837 (s n·pisem IHS), i. Ë. E 21.838 (se zrcadlov˝m n·pisem Dar), i. Ë. E 21.809, dvÏ kraslice z Kostelan nad Moravou, i. Ë. E 21.823 (s n·pisem Od tvÈ l·sky nenÌ pro mÏ uzdravenÌ), i. Ë. E 21.847. SbÌrky Slov·ckÈho muzea. Foto L. Chvalkovsk˝, 1998. 53

Osobnosti K†nejstaröÌm z†generace poleöovick˝ch krasliË·¯ek pat¯ila Antonie Coufalov·, roz. ävachulov· (1892ñ1978) a† Marie HusiËkov·, roz. Martyk·nov· (1895-1979), kterÈ se uËily zdobit vejce vyökrabov·nÌm v†rodinÏ, od sv˝ch matek. M. HusiËkov· se v†roce 1949 odstÏhovala do Litovle a†p˘sobila tam aû do svÈ smrti. Vzhledem k†tomu, ûe z˘stala bezdÏtn· a†v†kraji, kde ûila, nemÏlo ornament·lnÌ zdobenÌ kraslic tradici, nenauËila nikoho svÈmu umÏnÌ. Frantiöka Hillerov·, roz. Pet¯Ìkov· (1900ñ1991) se nauËila r˝sovat na vajÌËk·ch jeötÏ jako dÌvka u†svÈ svobodnÈ, tÏlesnÏ postiûenÈ tety Barbory Krop·ËovÈ z†Poleöovic, jÌû se ¯Ìkalo tetiËka Babuöa. TakÈ jejÌ kraslice jsou rozeznatelnÈ od ostatnÌch. TypickÈ jsou nap¯. svazky kopretinov˝ch kvÏt˘. F. Hillerov· zaslala v†roce 1959 svÈ kraslice na celost·tnÌ soutÏû o†nejkr·snÏjöÌ kraslici v†Praze (organizoval ji tehdy ⁄st¯ednÌ d˘m lidovÈ a†technickÈ tvo¯ivosti). Nedostalo se jim vöak ocenÏnÌ a†tak se dalöÌch podobn˝ch akcÌ jiû nez˙Ëastnila. DalöÌ z†Poleöovjanek, Anna Such·nkov· (1903ñ1983) byla velmi zboûn· ûena a†pro svÈ n·boûenskÈ zanÌcenÌ z˘stala svobodn·. InspiracÌ pro ni bylo prost¯edÌ kostela, jeho kvÏtinov· v˝zdoba, a†pak takÈ pohlednice, v†nichû majÌ p˘vod peËlivÏ vystÌnovanÈ r˘ûe v†kytici a†v†koöÌku s†holubiËkou, kterÈ Ëasto doplÚovala pavuËinkami, dalöÌm, pro ni charakteristick˝m motivem. A. Such·nkovÈ pom·hal jejÌ bratr Martin Such·nek (1915ñ 1962); pamÏtnÌci si vzpomÌnajÌ na husÌ vejce, na nÏû vyryl obr·zek mÌstnÌho kostela. Z†jeho ruky z¯ejmÏ poch·zÌ i†kraslice s†kresbou pr˘ËelÌ poutnÌho kostela na Host˝nÏ (z r. 1943) a†dalöÌ dvÏ s†poprsÌm krojovanÈ dÌvky, uchovanÈ v†muzeÌch v†UherskÈm Hradiöti a†ve ZlÌnÏ. Snad nejzn·mÏjöÌ z†poleöovick˝ch krasliË·¯ek byla Josefa BÏlovsk·, roz. BilÌkov· (1909ñ1997), kter· se uû jako dÏvËe nauËila r˝sovat od Anny BÏh·vkovÈ, roz. Martyk·novÈ (1898ñ1986), ¯eËenÈ tajemnÌkov·. Pracovala jako dÏlnice v†zemÏdÏlstvÌ, dennÏ aû do konce svÈho ûivota si oblÈkala sedlck˝ kroj a†jednotlivÈ krojovÈ souË·stky p˘jËovala dÏvËat˘m z†Poleöovic k†r˘zn˝m slavnostnÌm p¯Ìleûitostem. Z˙Ëastnila se v†roce 1970 celost·tnÌ soutÏûe o†nejkr·snÏjöÌ kraslici a†kraslicov˝ n·pis ve ZlÌnÏ (uspo¯·danÈ OblastnÌm muzeem jihov˝chodnÌ Moravy spolu s†⁄st¯edÌm lidovÈ umÏleckÈ v˝roby) a†nÏkolik jejÌch soutÏûnÌch kraslic se dostalo takÈ do sbÌrek Slov·ckÈho muzea. Aneûka Jalubsk·, roz. Hroba¯ov· (1915ñ 1996) zÌskala pouËenÌ o†r˝sovan˝ch kraslicÌch u†F. HillerovÈ; kytice na jejÌch kraslicÌch majÌ volnÏjöÌ uspo¯·d·nÌ. Pro nejmladöÌ z†poleöovick˝ch krasliË·¯ek, Marii Andr˝skovou, roz. TruchlÌkovou (1918), bylo r˝sov·nÌ kraslic p¯ÌleûitostÌ k†doplÚujÌcÌmu v˝dÏlku. MÌsto fuchsinu, jehoû z·soby jÌ doöly, pouûÌvala v†poslednÌch letech barvu zv. RadamÌra, s†nÌû vöak nebyla spokojena. Dnes uû vejce nezdobÌ, je zn·m· jako dobr· vyöÌvaËka. Ve St¯ÌbrnicÌch byla sv˝m umÏnÌm nejvÌce proslaven· Marie Don·tkov·, roz. N·plavov· (1894ñ1964). Na kraslice vyökrabovala kvÏtiny, n·boûenskÈ symboly i†krojovanÈ postavy (Slov·ka a†SlovaËku), kterÈ r·da doplÚovala veröovan˝mi texty; mustry si pr˝ malovala do z·soby na papÌr. V†jejÌ rodinÏ sah· kraslicov· tradice, na nÌû i†ona nav·zala, hluboko do 19. stoletÌ. VelikonoËnÌ vejce zdobila vyökrabov·nÌm i†jejÌ matka Vincencie N·plavov·, roz. DusÌkov· (asi 1865ñ1937) a†babiËka DusÌkov·, roz. Kova¯Ìkov·. Ve stylu rodinnÈ tradice zdobila vejce i Ludmila Matouökov·, roz. N·plavov· (1896ñ1986), kter· se z˙Ëastnila praûskÈ soutÏûe v roce 1959. VÏtöÌ Ë·st svÈho ûivota proûila mimo rodnÈ St¯Ìbrnice, totiû v HavranÌk·ch na Znojemsku, kam se odstÏhovala v Ëervenci 1945, a pak v OstravÏ (1965ñ1986). K typick˝m prvk˘m jejÌho rukopisu pat¯Ì ruka drûÌcÌ kytici. VlastnÌm rukopisem, ponÏkud odliön˝m od lok·lnÌho stylu, se vyznaËujÌ kraslice Anny Slez·kovÈ, roz. Tr·vnÌËkovÈ (1900ñ1990), kter· se tomu nauËila od svÈ matky Terezie, roz. VlachovÈ. Na pln· vejce vyökrabovala stylizovanÈ rostlinnÈ motivy (p¯ÌznaËnÈ jsou velkÈ obilnÈ klasy a†vinnÈ hrozny s†listy), ornament·lnÌ prvky (gran·tovÈ jablÌËko) volnÏ rozloûenÈ po ploöe, a†kr·tkÈ n·pisy ñ vÏnov·nÌ.† V NedakonicÌch vyökrabovala kraslice Frantiöka Svobodov· (1890ñ1969). JejÌ kraslice se vyznaËujÌ stylizovan˝m rostlinn˝m dekorem a†dÏlenÌm plochy vejce ornament·lnÌm p·skem. 54

11. DvÏ kraslice ze St¯Ìbrnic, z r. 1941, i. Ë. E 22.791 (s n·pisem VeselÈ velikonoce), z roku 1943, i. Ë. E 21.827 (s n·pisem Ku vzpomÌnce). SbÌrky Slov·ckÈho muzea. Foto L. Chvalkovsk˝, 1998.

Silnou tradicÌ gravÌrovan˝ch kraslic se vyznaËuje i†O¯echov. Nejzn·mÏjöÌ a†nejstaröÌ dosud zn·mou krasliË·¯kou byla Jenovefa BÏlovsk·, roz. BÏlovsk· (1888ñ1961), povol·nÌm porodnÌ asistentka. NÏkterÈ jejÌ kraslice rozezn·me pomÏrnÏ snadno od druh˝ch, p¯ednÏ tÌm, ûe jsou v†podÈln˝ch polovin·ch zbarveny odliönÏ. Tento zp˘sob vynalezla J.BÏlovsk· nÏkdy ve t¯ic·t˝ch letech, jak ukazuje vroËenÌ nÏkolika vz·cn˝ch exempl·¯˘ z†brnÏnskÈ a roûnovskÈ sbÌrky. Vejce drûela za öpiËky a†pono¯ovala je do horkÈ barvy ñ jednu polovinu do ËervenÈ, druhou pak do modrÈ nebo zelenÈ. DalöÌ n·tÏr fuchsinem vyrovnal p¯echod obou barev. V†motivice a†kompozici nevyboËuje z†p¯ijatÈho region·lnÌho stylu, p¯esto se kvÏtinovÈ a† zoomorfnÌ motivy vyznaËujÌ osobit˝m rukopisem: typick˝ je nap¯. do oblouku ohnut˝ stvol s†poupaty (majÌ dûb·neËkov˝ tvar) nebo klas, pod nÌmû je umÌstÏn n·pis Ëi proutÏn˝ koöÌk s†kvÏty. O¯echovsk· kraslicov· tradice neustrnula dÌky Marii MrkusovÈ (1927), kter· se ve svÈm ml·dÌ pouËila u†J. BÏlovskÈ, od nÌû zÌskala i†krystalick˝ fuchsin. Ve svÈ tvorbÏ se inspiruje kraslicemi Blaûeny Sk¯iv·nkovÈ (1909ñ1998) z†TÏmic, z†nichû p¯ejala nap¯. ornament·lnÌ dÏlÌcÌ p·sek, cestu. UmÏnÌ M. MrkusovÈ p¯evzala jejÌ sestra Terezie Hub·Ëkov· (1928) ûijÌcÌ v†Chropyni. NejmladöÌ z†o¯echovsk˝ch krasliË·¯ek je Marie CileËkov·, roz. BublÌkov· (1947). V†dÏtstvÌ se sezn·mila s†kraslicemi Jenovefy BÏlovskÈ a†brzy se zaËala uËit u†Aneûky JalubskÈ z†Poleöovic. Od nÌ zÌskala pro svou tvorbu i†pr·ökov˝ fuchsin, kter˝ lze dnes zÌskat pouze v†lÈk·rn·ch, a†to jen ojedinÏle. R·da Ñr˝sujeì na kaËenÌch vejcÌch. Jako podkladovou barvu pouûÌv· Ëervenou nebo zelenou barvu na textil, ve kterÈ vejce va¯Ì. PotÈ je natÌr· ñ jeötÏ horkÈ ñ smÏsÌ öelaku rozpuötÏnÈho v†lihu a†teprve po t˝dnu p¯etÌr· fuchsinem. JejÌ motivick· z·soba obsahuje jak rostlinnÈ prvky podanÈ a†komponovanÈ v†duchu mÌstnÌ tradice, tak ornamenty ñ stylizovanÈ kvÏty a†ornament·lnÌ p·sky. Jako inspirace jÌ slouûÌ takÈ velikonoËnÌ pohlednice a†zdobnÈ prvky souËasnÈho kroje. K†pr·ci vede svou dceru Ludmilu, kter· m· za sebou prvnÌ ˙spÏönÈ pokusy. 55

Tradice vyökrabovan˝ch kraslic v†z·padnÌm okolÌ UherskÈho HradiötÏ z˘stala - na rozdÌl od ostatnÌch technicko-ornament·lnÌch typ˘ kraslic ñ zcela stranou z·jmu b˝valÈho ⁄st¯edÌ lidovÈ umÏleckÈ v˝roby. Snad pro pouûitÌ nedostatkovÈho a†nadto chemickÈho barviva p˘sobila tato dosti specifick· technologie m·lo hodnovÏrnÏ a†Ñstarobyleì. TakÈ pro sv˘j dekor st·ly o¯echovskÈ Ëi poleöovickÈ kraslice mimo p¯ijat˝ k·non tradice. VyznaËujÌ se vlastnÌm v˝vojem ñ bez vlivu institucÌ a†vnÏjöÌch z·sah˘ ñ a†tak je moûno na jejich p¯Ìkladu pozorovat bÏhem vÌce neû sta let promÏny lidovÈho nazÌr·nÌ na to, co je pÏknÈ a†hodnotnÈ, jak se tv˘rci kraslic vyrovn·vali s†tradiËnÌmi postupy a†vzory, jak reagovali na podnÏty doby: je v†tom nap¯. rozvoj ryteckÈ techniky, vysoce oceÚovanÈ v†lidovÈm prost¯edÌ, vliv soudobÈ tzv. masovÈ kultury s†jejÌ estetikou, zprost¯edkovan˝ zvl·ötÏ pohlednicemi a†mÛdou pam·tnÌk˘, poûadavky komerce, posun k†naturalismu, p¯ÌznaËn˝ pro tradiËnÌ v˝tvarnÈ cÌtÏnÌ 20. stoletÌ. Pozn·mky: 1 Josef KlvaÚa, Rukopisn· poz˘stalost. I/3. II. Kroj Spytinovsko-Poleöovsk˝, jinak StaromÏstsk˝. 1889. ñ Archiv E⁄ MZM v†BrnÏ. 2 Srv. Jos. KlvaÚa, Kraslice moravskÈ. »L, 2 (1893), kraslice 6ñ7, 8ñ9 na str. 483, a†vejce z†Poleöovic na str. 484. 3 l. c., kraslice 8ñ9 na str. 483. 4 Fuchsin ñ (rosanilinum chloratum, basick˝, tj. z·sadit˝ fuchsin), barvivo uûÌvanÈ ve farmacii, d¯Ìve (od roku 1890) †jako antiseptikum pro svou baktericidnÌ schopnost, dnes jako reagenËnÌ barvivo p¯i farmaceutick˝ch zkouök·ch. Pat¯Ì do skupiny trifenylmethanov˝ch barviv. Krystalky fuchsinu se zelenobronzov˝m leskem jsou mÌrnÏ rozpustnÈ ve vodÏ a†velmi dob¯e rozpustnÈ v†95 % lihu. UûÌval se v†krystalovÈ i†pr·ökovÈ formÏ. Literatura: K l v a Ú a , J.: VelikonoËnÌ vajÌËka ze Slovenska MoravskÈho. »VSMO, 3 (1886) 91. K l v a Ú a , J.: Kraslice moravskÈ. »L, 2 (1893) 480-488. K l v a Ú a , J.: Kraslice moravskÈ. »L, 5 (1896) 429-432. K l v a Ú a , J.: Ornamentika kraslic moravsk˝ch. »L, 17 (1927) 240-243. V· c l a v Ì k , A.: V˝roËnÌ obyËeje a†lidovÈ umÏnÌ. Praha 1959. Ve Ë e r k o v · , E.: Kraslice ve sbÌrk·ch MoravskÈho zemskÈho muzea. Brno 1997 (2. vyd·nÌ). PhDr. Romana Habartov· (n. 1964), odborn· pracovnice Slov·ckÈho muzea v UherskÈm Hradiöti. Ve svÈm odbornÈm z·jmu se orientuje na taneËnÌ folkloristiku a lidovÈ umÏnÌ.

PhDr. Eva VeËerkov·, CSc. (n. 1945), vÏdeck· pracovnice MoravskÈho muzea v BrnÏ. Ve svÈm oboru publikuje studie z ob¯adnÌ lidovÈ kultury a obyËejovÈ tradice.

‹ber gekratzte Eier aus der Umgebung von UherskÈ HradiötÏ Zusammenfassung Die letzten hundert Jahre im traditionellen Verzieren der Ostereier in der Umgebung von UherskÈ HradiötÏ bieten ein vielf‰ltiges Bild. Die gegen Ende des vorigen Jahrhunderts gefertigten Linearbatiken bei Ostereiern sind aus der S¸d- und Ostumgebung von UherskÈ HradiötÏ belegt, w‰hrend die Ostereier in den westlich gelegenen Dˆrfern zu jener Zeit mit Auskratzungen dekoriert wurden. Diese fr¸her sehr starke und eigenartige Tradition ist in einigen Gemeinden bis in die Gegenwart erhalten geblieben, wenn auch ein R¸ckgang zu verzeichnen ist. 56

Bereits am Ende des 19. Jahrhunderts z‰hlten die gekratzten Ostereier aus der westlichen Umgebung von UherskÈ HradiötÏ zu einem charakteristischen technisch-ornamentalen m‰hrischen Typ. Sie sind in Museensammlungen h‰ufig vertreten und die ‰ltesten Berichte dar¸ber sammelte Josef KlvaÚa und verˆffentlichte sie in seinen Studien aus den Jahren 1886ñ1896. Die Autorinnen setzen ihren Beitrag mit der Charakteristik der Ostereier vom Ende des 19. und Anfang des 20. Jahrhunderts fort. Die Einzigartigkeit dieser Ostereier liegt vor allem in deren Motivik und Dekorgestaltung. In der Komposition ist das Osterei in einer senkrechten Linie von oben nach unten in zwei H‰lfte getrennt. In jeder H‰lfte ist ein selbst‰ndiges Motiv angebracht, wobei Pflanzenmotive ¸berwiegen. Als Grundlage dient eine fl‰chenhaft gemalte Bl¸te, die an Margerite, Nelke, Rose oder Apfelbl¸te erinnert. Das Motiv ist durch eine dicke, energische Kontur angedeutet und seine innere Gliederung ist durch kurze Striche und weiflgekratzte Fl‰chen (Schattieren) vollendet. Ein typisches Motiv ist ein B¸ndel von drei groflen Bl¸ten, meistens symetrisch gestaltet. Auf der anderen Seite vom Ei werden oft abgebildet: ein kleiner Blumenstraufl, ein Vogel mit einem Zweig im Schnabel, ein Monogramm, ein kurzer Text, religiˆse Symbole und Motive (Christusmonogramm, Mariensymbol, flammendes Herz von einem Kranz umrahmt u.a.). Einige dieser Motive sind in die Dekoration von Ansichtskarten, Gebetsbuch-Graphiken oder Wallfahrtsdrucken ¸bergegangen. Eine besondere Aufmerksamkeit wird den figuralen Motiven gewidmet, die entweder selbst‰ndig oder als Komponenten der ¸blichen Blumenkomposition auftreten. Es handelt sich um Menschenfiguren (M‰dchen vom Lande oder aus der Stadt, Jungen, J‰ger mit einem Hund, Frauen mit Kindern), Genreszenen (aus dem Gasthaus) und auch religiˆse Wesen (Engel). Die Ostereier mit figuralen Motiven kommen aus mehreren Lokalit‰ten und von mehreren Autoren, wie es den Museendokumenten zu entnommen ist. In der Volkstradition sind keine Dokumente (¸ber deren Benennung, regionalen oder sozialen Ursprung) erhalten, nicht einmal derzeitige Sammler haben Berichte gemerkt. Hoffentlich kˆnnen weitere Forschungen neue Festlegungen bringen. Im zweiten Teil des vorliegenden Beitrags bafassen sich die Autorinnen mit der j¸ngeren Phase des Ostereierverzierens, die bis in unsere Zeiten hineinreicht. Im Verlauf der ersten H‰lfte des 20. Jahrhunderts verengte sich das Gebiet, wo diese Tradition noch gepflegt wird. Die j¸ngere Generation von Malerinnen, die in den ersten 20 Jahren des 20. Jahrhunderts geboren wurden, ¸bernahm Methoden, Kompositionsgrunds‰tze sowie Motivreichtum von den ƒlteren. Die figuralen Dekorationen sind fast restlos erloschen. Die F‰rbenmethoden haben sich weiter entwickelt. In der ersten Phase wurden die Ostereier traditionell (Kochen mit Hilfe von Lebensmittelfarben) gef‰rbt, in der zweiten Phase wurde das Ei mit einem im Spiritus aufgelˆsten Gemisch von Fuchsin (rosanilinum chloratum) und Schellack bestrichen. Die Zweiphasentechnik ermˆglichte, eine gleichm‰flig gef‰rbte, gl‰nzende Oberfl‰che zu erreichen und die Zeichnung in Tiefe entwickeln zu lassen. Ein starker Zug mit der Graviernadel (dem Rasiermesser, der Feile) entdeckte das Schalenweifl, durch leichtes Abwischen der Farbschicht konnte man rosafarbene Tˆne erreichen, welche die Bl¸ten- und Bl‰tterfl‰chen bedeckten. Die traditionelle Komposition mit einem Blumenstraufl wurde h‰ufiger, mit Neigung zum Naturalismus. Zu einer bedeutenden Komponente von Blumenstr‰uflen am anderen Ende des Eies wurden Texte - von kurzen, in Form von Gr¸flen oder Widmungen gefassten bis zu Versen, die von beliebten Albums, Stammb¸chern, bzw. Volksliedern ¸bernommen wurden. Auch neuzeitliche Elemente von Ansichtskarten (Veilchen, Rosen, Erdbeeren, Henne mit K¸cken) setzten sich durch. Das Verzieren von Ostereiern war nicht gehaltlos. Bl¸ten, der einen Brief tragende Vogel brachten die damalige Fr¸hlings- und Liebessymbolik zum Ausdruck, religiˆse Motive symbolisierten das christliche Osternfest. Im Schluflabschnitt der Studie ist eine Charakteristik der Frauen zu finden, die sich auf die Dekorationst‰tigkeit spezialisieren (oder die sie in der Vergangenheit aus¸bten).

Scraped Easter Eggs from the UherskÈ Hradiöte Area A b s†t r a c t The tradition of decorated Easter Eggs in the UherskÈ Hradiöte region has been very colorful in the past one hundred years. In the end of the 19th century, two basic types of Easter egg decoration 57

can be found in the region: the linear batik in the eastern part of the region, and scraped eggs in the Western part. This tradition, formerly very strong and original, now survives only in several villages, where it dwindles as well. By the end of 19th century, the scraped eggs were one of the distinctive technical ornamental types of Moraviaís Easter eggs. The oldest reports on them were written in 1886ñ1896 by J. Klvana. There are many specimens of them in the local museums. In the following part, the authors describe the Easter eggs from the turn of the 19th and 20th centuries. The personality of these eggs lies mainly in the motifs and decoration layout. The composition is based on division of the area along the eggís vertical axis. In each half, there is an independent theme or motif. The floral themes are more common. The most basic are flatly rendered flowers, reminding daisies, carnations or apple tree blossoms. The motif is outlined with a strong, energetic outline, while its inner articulation is finished with short lines or areas, scraped onto the white shell surface (shading). Also typical are three flowers, entwined together in symmetrical fashion. On the other side of the egg, there may be a small flower, or a bird holding a spring or a letter, initials, short text, religious symbols (christogram, a symbol of Virgin Mary, glowing heart with a wreath around it etc.). Some of these motifs were originally copied from the decorations of prayer books, postcards and broadsheets. Special attention is paid to the figural motifs that are featured either independently or as a part of floral ornaments. These can be persons (country and town girls, young men, huntsmen with dogs, women with children), genre scenes (pub scenes) or religious beings (angels). The eggs with figural motifs come from several places and several authors, as can be proved from the museum records. The folk tradition did not preserve any information concerning them (their names, regional and social background), neither they were recorded by the researchers of the time. Maybe further research will yield new information. In the second part of the paper, the authors discuss the newer forms of Easter egg production that lasts until the present. The younger generation of painters, born in the first two decades of this century took on the old ways of decoration, composition and stock motifs. However, figural decoration almost disappeared. New technologies of dying were introduced. In the first phase, the egg was dyed using the traditional technology (boiling in food dye). In the second phase, the eggs were painted over with a mixture of rosanilinum chloratum and shellac, thinned with alcohol. The twophase technology provided an even colored surface with glossy effect and made it possible to expand the in-depth drawing. A heavy stroke (by a blade or a file) unfolded the whiteness of the shell, while light strokes scraped away the uppermost layer and revealed the pink tones of the primer, thus making it suitable for shading of leaves etc. The traditional flower composition became more elaborate, with naturalist tendencies. On the opposite side from the flowers, various texts have become commonplace, from short ones, e.g. greetings or dedications, to verses, taken from popular albums (Albums, Stammb¸cher) or from folk songs. Also can be found modern features from postcards (violets, roses, strawberries and hens with chickens). The decorations were not meaningless. The flowers and birds with letters expressed the period symbols of spring and love, while the religious symbols stood for Christian Easter. In the conclusion, the authors describe the women who decorate Easter eggs.

58


VYPRAVÃ»I, LITER¡TI A†VERäOVCI O funkcÌch mluvenÈho a†psanÈho projevu ve vesnickÈm prost¯edÌ

Bohuslav Beneö Obec Pruö·nky a†jejÌ okolÌ se staly mÌstem v˝zkumu, z†nÏhoû vzeöla studie zab˝vajÌcÌ se p˘sobenÌm ˙stnÌho a†pÌsemnÈho projevu na posluchaËe Ëi Ëten·¯e a†jehoû v˝sledky vedou k†dalöÌ detailnÌ oborovÈ anal˝ze.

V osmdes·t˝ch letech probÏhl v†Pruö·nk·ch a†okolÌ v˝zkum lidovÈ slovesnosti, jehoû v˝sledky se mÏly st·t souË·sti öÌ¯e zaloûenÈ monografie obce.1 Protoûe podmÌnky pro dalöÌ shromaûÔov·nÌ materi·l˘ se zmÏnily, povaûuji za vhodnÈ publikovat aspoÚ nÏkterÈ z·vÏry a†doplnit je tam, kam tehdejöÌ pr˘zkumy jiû nezasahovaly. Jako z·kladnÌ metodologickÈ v˝chodisko jsem zvolil aplikaci systÈmu funkcÌ mluvenÈho a†psanÈho textu, p¯iËemû p¯ihlÌûÌm k†moûnostem oznaËit or·lnÌ nebo pÌsemn˝ text jakÈhokoliv druhu co nejkomplexnÏji.2 Autor, mluvËÌ nebo pisatel, se s·m snaûÌ hovo¯it Ëi ps·t o†vöem, co ho zajÌm·: plnÌ tak endogennÌ funkce autora, odpovÌdajÌcÌ jeho nad·nÌ a†vlastnÌm vyjad¯ovacÌm schopnostem. SouËasnÏ je vöestrannÏ ovlivÚov·n zvenËÌ souborem exogennÌch funkcÌ autora, jeû se r˘znÏ odr·ûejÌ v†jeho pracÌch a†projevech. Autor vybÌr· l·tky a†stanovuje jejich hierarchii: tak uplatÚuje endogennÌ funkce p¯edmÏtu ztv·rnÏnÌ, jejichû ovlivÚov·nÌ zvenËÌ oznaËujeme jako exogennÌ funkce p¯edmÏtu ztv·rnÏnÌ. SouËasnÏ se snaûÌ ovlivnit svÈho vnÌmatele p¯iblÌûenÌm k†jeho zkuöenostem a†znalostem tÌm, ûe naplÚuje endogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru, zatÌmco vliv sÈmiotickÈho konotaËnÌho pole oznaËujeme jako exogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru. P¯i anal˝ze nem˘ûe koneËnÏ chybÏt skupina endogennÌch funkcÌ prost¯edÌ, vyj·d¯en· uspokojenÌm vnÌmatel˘ nad adekv·tnÌm projevem s†estetick˝m z·mÏrem, a†skupina exogennÌch funkcÌ prost¯edÌ, oznaËovan· jako vliv zpÏtnÈ vazby.3 Tento na prvnÌ pohled sloûit˝ p¯istup se vöak dob¯e osvÏdËil p¯i za¯azov·nÌ jednotliv˝ch pracÌ do hierarchie slovesn˝ch jev˘ i†p¯i anal˝ze liter·rnÌho zpracov·nÌ folklornÌch l·tek. P¯edem zd˘razÚuji, ûe nejde o†hodnocenÌ, n˝brû o†t¯ÌdÏnÌ a†ujasÚov·nÌ vz·jemn˝ch vztah˘, projev˘ a†charakteristick˝ch sloûek nÏkter˝ch folklornÌch û·nr˘ a†jejich vnÌm·nÌ vlastnÌm i†inertnÌm publikem. P¯edmÏtem tohoto p¯ÌspÏvku jsou pouze poznatky o†(1) skupinÏ funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru v†˙stnÌm vypr·vÏnÌ, o†(2) skupinÏ funkcÌ prost¯edÌ p¯i vypravÏËskÈm nebo informativnÏ sdÏlnÈm vystoupenÌ a†koneËnÏ o†(3) endogennÌch a†exogennÌch funkcÌch autora a†funkcÌch v˝slednÈho z·mÏru p¯i zpracov·nÌ region·lnÌch povÏstÌ. Tuto Ë·st uv·dÌm nÏkolika pozn·mkami o†povÏsùovÈm û·nru a†o†vztazÌch mezi psanou amatÈrskou a†inzitnÌ tvorbou a†pracemi zaËÌnajÌcÌch nebo profesion·lnÌch autor˘.4 1.†K obecn˝m projev˘m endogennÌch funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru pat¯Ì p¯edevöÌm r˘znÈ zp˘soby autostylizace mluvËÌch, kterÈ se projevujÌ ve tvaru vypr·vÏnÌ. VÏtöina pades·tilet˝ch a†staröÌch mluvËÌch se zcela p¯irozenÏ zaËÌn· orientovat na didakticky zamÏ¯enÈ p¯ÌbÏhy z†vlastnÌho ûivota, pod·vanÈ formou realisticky interpretovanÈho povÏsùovÈho komplexu s†mnoha faktografick˝mi prvky.5 VzpomÌnkov· vypr·vÏnÌ s†pouËnou tendencÌ vnÌmajÌ nejËastÏji dÏti zhruba do 12 let; pozdÏji je tato pouËenÌ p¯est·vajÌ bavit. Pouze epickÈ p¯ÌbÏhy z†v·lky nebo o†partyz·nech, namnoze korespondujÌcÌ s†nejr˘znÏjöÌmi televiznÌmi seri·ly, nach·zejÌ nadöenÈ klukovskÈ posluchaËe.. Tento z·jem doplÚovala obyËejnÏ ökola tÌm, ûe se obdobnÏ vypravovalo k†r˘zn˝m v˝roËÌm ñ dnes tyto tendence oslabujÌ. Interpretace skuteËnosti nep¯ech·zÌ ve vzpomÌnkovÈm vypr·vÏnÌ k†symbolizaci nebo nadmÏrn˝m nads·zk·m, i†kdyû mluvËÌ nem˘ûe nevystupovat jako veskrze kladn˝ hrdina. I†do re·lnÈho 59

vypr·vÏnÌ pronikajÌ prvky poh·dek: tendence ke öùastnÈmu z·vÏru, kladn· a†hrdinsk· ˙st¯ednÌ postava... P¯i poslouch·ni fabulovan˝ch obsah˘ televiznÌch seri·l˘ nebo obsah˘ film˘, tedy souËasnÏ opticky i†akusticky vnÌman˝ch†podnÏt˘ k†dalöÌ reprodukci, zjiöùujeme obecnÏ, ûe generace patn·ctilet˝ch aû pÏtadvacetilet˝ch p¯ejÌm· Ëasto spolu s†dÏjem bezdÏËnÏ i†zp˘sob interpretace (performanci) ñ nejde tedy jiû o†pouhou reprodukci dÏje samotnÈho, n˝brû o†komplexnÌ pod·nÌ. MluvËÌ si p¯itom pom·hajÌ mimojazykov˝mi prost¯edky, kterÈ obËas mimodÏk p¯ejÌmajÌ od interpret˘, takûe idiolektov· individu·lnÌ fabulace probÌh· sice s†menöÌm ohledem na kompoziËnÌ ¯azenÌ epizod v†p˘vodnÌm v˝chozÌm textu, zato vöak se zd˘raznÏnÌm tÏch prvk˘, kterÈ jsou pro mluvËÌho a†podle jeho n·zoru i†pro adres·ta v˝raznÈ, v˝znamnÈ nebo smÏönÈ: Ñ... a†potom ti v†tom jeho obliËeju vyvalÌ oËi a†¯Ìk· ñ a†teÔ dÏte, vy kr·vo nebesk·!ì (reprodukce z†jednoho dÌlu televiznÌho seri·lu o†nemocnici za mÏstem, p¯edveden· t¯in·ctilet˝m û·kem, kter˝ tak napodobil herce ze seri·lu).6 Lze vÈst paralelu mezi uveden˝mi p¯Ìpady a†poslouch·nÌm hit˘ v†pod·nÌ oblÌben˝ch zpÏv·k˘, kterÈ dÏti a†ml·deû napodobujÌ jak v†dikci, tak i†v†mimopÏveckÈm projevu. Do oblasti endogennÌ expresivnÌ funkce mluvËÌho tak pronik· afektivnÌ a†z·bavn· funkce v˝slednÈho z·mÏru. Toto zjiötÏnÌ m· öiröÌ dosah takÈ pro interpretaci folklornÌch û·nr˘, neboù vede k†unifikaci v˝razov˝ch sloûek promluvy. Z endogennÌch funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru se tedy uskuteËÚujÌ zejmÈna funkce seberealizaËnÌ, didaktick·, afektivnÌ,†estetick· a z·bavn·, kterÈ se v˝raznÏ podÌlejÌ na v˝voji tvaru od protofolkloru7 k†folkloru, tj. od vÏcnÏ zajÌmavÈ a†nosnÈ informace, pod·vanÈ v†p¯ÌsluönÈm vnÌmatelskÈm prost¯edÌ, v†nÏmû se mluvËÌ slovesnÏ seberealizuje, aû po didakticky nebo z·bavnÏ zamÏ¯enÈ vypr·vÏnÌ, z·mÏrnÏ obsahujÌcÌ i†afektivnÌ, i†estetickou funkci. é·nrovÈ postupy, jichû mluvËÌ vyuûÌvajÌ, sahajÌ od sporadick˝ch poh·dkov˝ch postup˘ (kladn˝ a†z·porn˝ hrdina, myölenkov· jednoznaËnost) p¯es prvky povÏsùovÈ (snaha o†historickou vÏrohodnost) aû k†û·nrovÏ r˘znorodÈmu vypr·vÏnÌ ze ûivota a†humork·m. MluvËÌ neust·le sleduje vypravÏËsk˝ ohlas a†snaûÌ se mu vÏcnÏ i†formovÏ vyhovÏt, aby si udrûel z·jem posluchaË˘. Pro oblast exogennÌch funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru je p¯ÌznaËn· subjektivnÌ tendence ke kontaminacÌm û·nr˘,8 kter· se mj. projevuje tÌm, ûe k†posluchaËsk˝m norm·m, vnÌman˝m zvenku, p¯istupujÌ osobnÌ n·zory mluvËÌho: V†JosefovÏ se vypr·vÌ podle toho, co sa vykl·d·, aj s†k˝m sa ml˙vÌ.9 Na konkrÈtnÌ oznaËenÌ û·nru p¯itakali respondenti proto, ûe jej jako û·nr znali ze ökoly. O†tom svÏdËÌ v˝zkum na z·kladnÌ ökole v†MikulËicÌch, kde si dÏti nejen vzpomnÏly na ¯adu poh·dek, ale takÈ je jako poh·dky vypr·vÏly. Je pozoruhodnÈ, ûe mezi 25 û·ky l. t¯Ìdy se vyskytli nejmÈnÏ dvañt¯i nadanÌ vypravÏËi, kte¯Ì se dokonce snaûili napodobovat hlasy postav v†poh·dce ñ to m˘ûe svÏdËit o†vlastnÌ hravosti nebo spÌöe o†kladnÈm vlivu peËlivÈho vypravÏËe nebo p¯edËitatele, kter˝ dÌtÏti interpretuje text poh·dky. Z†bÏûnÈho uËenÌ verö˘ nazpamÏù zbude dÌtÏti ze ökoly stereotyp p¯esnÏ a†doslova reprodukovat text poh·dky bez uvaûov·nÌ o†obtÌûn˝ch slovech (nap¯. ÑjeskyÚkyì v†poh·dce o†SmolÌËkovi).10 NÏkdy tyto stereotypy najdeme i†u†dospÏl˝ch. V†r·mci exogennÌch funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru se realizujÌ funkce afektivnÌ a†zejmÈna historickodiferenciaËnÌ, i†kdyû jejich dominanty lze ve vnÌmatelskÈm kolektivu obtÌûnÏji najÌt. 2.†EndogennÌ funkce prost¯edÌ se realizujÌ jako funkce reprezentativnÌ, etick· a†estetick·. U†mluvËÌch se ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ projevujÌ jako pocit uspokojenÌ nad tÌm, ûe mohou b˝t vnÌm·ni v†r·mci bÏûnÈho konotaËnÌho pole danÈho p¯edstavou my, naöe vesnice, od poloviny 60. let pak naöe JZD. Tyto p¯edstavy byly zvl·ötÏ silnÈ v†DolnÌch BojanovicÌch, kde mluvËÌ ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ aktivnÏ znali nÏkolik z·kladnÌch povÏsùov˝ch komplex˘ z†dÏjin obce. ReprezentativnÌ funkce se zajÌmavÏ projevuje v†hodnocenÌ jin˝ch vesnic a†jejich obyvatel: VÌte, MikulËanÈ s˙ velice jemnÌ ludÈ, m·me tam u†nich l˙ky a†spoleËnÏ je sek·me. Nikd· s†nima nebyly p¯e... ZajÌmav˝m konkrÈtnÌm dokladem projevu region·lnÏ reprezentativnÌ funkce je v˝klad o†hraniËnÌch jevech mezi han·ck˝mi a†dolÚ·ck˝mi Slov·ky ve vztahu k†blÌzkÈ obci éiûkov ñ a†vlastnÏ i†Poddvorov: ProË jim ¯Ìk·m Han·ci? Ve 60

star˝ch dob·ch, dyû ¯·dila tady nejak· cholera nebo mor, tak tady moc lidÌ pom¯elo ñ a†zdovÏdÏli sa to lidÈ negde od Olom˙cka. A†oni sa sem potom stÏhovali. Proto tam s˙ takovÈ mÈna P¯ibyl, Opluötil, Zametal a†takovÈ ty han·ckÈ mÈna vöecko. A†my jim odjakûiva ñ a†uû maj˙ ˙plnÏ aj in˝ kroj, tak jak my tady ñ takûe my jim ¯Ìk·me ñ norm·lnÏ ñ ûe éiûkov·ci ñ Han·ci. My tady ¯Ìk·me slÈpka, oni ¯Ìkaj˙ ûe ÑslÌpkaì, a†toû my dyû sme si z†nich chceli ut·hn˙t, toû namÌsto koh˙t ûe ÑslÌp·kì (smÏje se). ZajÌc tam ÑutÌk·ì, u†n·s utÏk·, ¯Ìkaj˙ ûe ÑbÌl˝ì, ne bÌlÈ jako my.ì Dotaz: ÑVy tedy ¯Ìk·te Poddvor·k˘m Han·ci. A†jak si ¯ÌkajÌ oni sami?ì OdpovÏÔ: ÑOni si ñ oni si ne¯Ìkaj˙ nijak, oni snad ani nevÏÔ·, odk·Ô toto vöecko je.ì Dotaz: ÑA jak oni ¯ÌkajÌ v·m?ì OdpovÏÔ: ÑNo, Slov·ci nebo DolÚ·ci.ì11 K†celkovÈmu p˘sobenÌ etickÈ a†estetickÈ funkce prost¯edÌ lze jeötÏ p¯ipojit aktivitu jednotliv˝ch obcÌ p¯i tradiËnÌch obyËejÌch, z·bav·ch a†slavnostech, o†nichû v†tÈto souvislosti nehovo¯Ìme. Zde se reprezentativnÌ funkce uplatÚuje ve vysokÈ mÌ¯e. SouË·stÌ exogennÌch funkcÌ prost¯edÌ je funkce komemorativnÌ a†etiketov·: z·leûÌ na tom, kdo, kde, kdy, komu sdÏluje nebo vypravuje. Respondent z Josefova: O†Ëem se vypravuje nejvÌc? Toû podle p¯Ìleûitosti.12 V†BojanovicÌch se o†hospodskÈ ¯eËi vÌ, ûe tomu se ned· ¯Ìct vypravov·nÌ.13 V†MikulËicÌch se vypr·vÌ podle toho, s†k˝m sa mluvÌ. V†LuûicÌch respondent vypravuje tam, kde potk· p¯·tele a†zn·mÈ.15 P¯irozenÏ nejde o†reprezentativnÌ v˝bÏr, ale i†n·hodnÈ pozn·mky jsou sv˝m zp˘sobem jist˝m svÏdectvÌm. ExogennÌ funkce prost¯edÌ jsou vnit¯nÏ generaËnÏ a†mÌstnÏ diferencovanÈ. VÏtöina respondent˘ d·v· p¯ednost vypr·vÏnÌ v†˙zkÈm rodinnÈm kruhu, nÏkte¯Ì hovo¯Ì o†prost¯edÌ rodinn˝ch oslav. DruhÈ oblÌbenÈ prost¯edÌ ñ zejmÈna pro staröÌ generaci ñ je posezenÌ p¯ed domem na zahr·dce, dalöÌ pak ve sklepÏ u†vÌna. Podle mÌsta se pak ¯eöÌ ve¯ejnÈ problÈmy, ot·zky ˙rody, kvality vÌna, mezi ûenami novinky z†vesnice, svatby, k¯tiny, jacÌ jsme. DalöÌm mÌstem je hospoda. Respondenti sem chodÌ jen na sch˘ze, nÏkte¯Ì nemajÌ Ëas jÌt do hospody, jinÌ sem chodÌ pravidelnÏ pr·vÏ kv˘li novink·m, nÏkte¯Ì mladÌ proto, ûe nemajÌ klÌË od rodiËovskÈho sklepa nebo ûe sch·zenÌ mimo hospodu nenÌ vhodnÈ (t˝k· se nap¯. dÌvek). StaröÌ si st˝skajÌ, ûe do hospody chodÌ mladÌ, s†nimiû oni nemajÌ nic spoleËnÈho, takûe staröÌm zb˝v· povykl·d·nÌ po möi u†kostela, ve sklepÏ nebo ve vinohradu. V†Pruö·nk·ch se ml·deû sch·zela u†hasiËskÈ zbrojnice patrnÏ proto, ûe mnozÌ pat¯Ì k†dobrovoln˝m hasiË˘m v†obci. Sportovci si vypr·vÏjÌ p¯i trÈninku, o†sportu se naopak hovo¯Ì i†v†hospodÏ; dÏlnÌci nebo prodavaËky si vypr·vÏjÌ na pracoviöti; studenti v†kolejÌch ñ a†p¯en·öejÌ svou tematiku i†dom˘ (Luûice). OblÌben˝m prost¯edÌm je autobus na z·jezdu, vypravuje se p¯i pr·zdninov˝ch pobytech a†hlavnÏ po nich, p¯ed samoobsluhou, p¯i Ëek·nÌ na autobus ñ to vöe se t˝k· jak kontaktov˝ch rozhovor˘, tak i†cel˝ch fabulacÌ. JZD po¯·dalo roËnÏ setk·nÌ s†d˘chodci p¯i kol·ËÌch a†k·vÏ ñ i†zde se hovo¯ilo, hodnotilo, pomlouvalo a†sp¯·daly se f·my.16 SoubÏûnÏ s†˙stnÌmi projevy uchov·van˝mi v†pamÏti nositelskÈ skupiny vznikaly a†vznikajÌ pÌsemnÈ projevy protoliter·rnÌho a†nÏkdy i†liter·rnÌho charakteru, kterÈ se na rozdÌl od lidovÈ slovesnosti obvykle oznaËujÌ jako lidov· literatura. Jde o†pr·ce nadan˝ch autodidakt˘-amatÈr˘ nebo inzitnÌch autor˘,17 pÌöÌcÌch povÌdky, liter·rnÌ parafr·ze nebo ˙pravy povÏstÌ a poh·dek, d·le o†pr·ce sbÏratel˘ pranostik a†p¯ÌslovÌ a†skladatel˘ p¯Ìleûitostn˝ch oslavn˝ch verö˘ nebo text˘ na zn·mÈ n·pÏvy lidov˝ch nebo kostelnÌch pÌsnÌ. PÌsm·k˘m, lidov˝m historik˘m, kronik·¯˘m a†p¯Ìleûitostn˝m veröovc˘m se obËas vÏnuje pozornost, majÌ vöak m·lo moûnostÌ publikovat svÈ pr·ce.18 Na z·kladÏ existujÌcÌho materi·lu lze hovo¯it o†pÌsemn˝ch projevech p¯ev·ûnÏ popisnÈho charakteru, kterÈ m˘ûeme analogicky podle p¯ÌsluönÈ tradice oznaËit jako protoliter·rnÌ, a†skuteËnou tvorbu s†estetickou intencÌ pak jako liter·rnÌ, v†nÌû lze rozborem najÌt prvky liter·rnÌ znakovosti a†funkËnosti jak ve zp˘sobu zpracov·nÌ obsahu, tak zejmÈna ve formÏ, jak uvidÌme ve t¯etÌ Ë·sti p¯ÌspÏvku. Jde tedy o†neprofesion·lnÌ tvorbu, Ëasto vych·zejÌcÌ (tematicky) z†folkloru. PÌsm·ci, obecnÌ a†rodinnÌ kronik·¯i, pamÏtnici, neprofesion·lnÌ prozaikovÈ a†veröovci si svÈ funkce uvÏdomujÌ ËastÏji neû ˙stnÌ interpreti a†takÈ v˝sledky jejich Ëinnosti se tÏöÌ vÏtöÌ ˙ctÏ a†pozornosti. Z†endogennÌch funkcÌ autora se zde naplÚuje funkce seberealizaËnÌ, apelativnÌ a†expresivnÌ, neboù auto¯i jsou si vÏdomi svÈ nezanedbatelnosti. PÌsemnÈ 61

projevy jsou jejich trvalou vizitkou. PodnÏty, vzory nebo vlivy, projevujÌcÌ se ve struktu¯e exogennÌch funkcÌ autora, se nejËastÏji realizujÌ jako etick·, konfesijnÌ, region·lnÌ a†soci·lnÏ diferenciaËnÌ funkce, neboù se pÌöe pro pamÏù potomk˘m (vÏcn· dokumentaristika), pro uchov·nÌ vzpomÌnky na autora (osobnÌ dokumentaristika) Ëi pro pobavenÌ nebo na oslavu r˘zn˝ch p¯ÌleûitostÌ. PomÏrnÏ nejvÌce informaci ñ i†kdyû nejsou ˙plnÈ ñ m·me z†Pruö·nek, kde ke staröÌ generaci n·leûeli p¯ÌleûitostnÌ veröovci Jaroslav MadÏriË (1903) a†Leopold Koö˙tek, auto¯i pÌsnÌ a†b·snÌ k†zar·ûenÌ hory v†pades·t˝ch letech, a†pamÏtnÌk Frantiöek Ramp·Ëek, kter˝ je mj. autorem Ëastuöky pro tehdejöÌ JZD Podluûan. KromÏ toho je dodnes uzn·van˝m veröovcem a†znalcem historie. V†70.ñ80. letech se veröov·nÌ vÏnovala Anna KoryËanov· (1958), milovnice historickÈ Ëetby, poh·dek a†divadla, a†Am·lie Sk¯iv·nkov· (1902), znalkynÏ povÏreËn˝ch a†povÏsùov˝ch vypr·vÏnÌ, kter· kromÏ reprodukce p¯Ìhod ve vesnici si takÈ vym˝ölela vlastnÌ z·bavnÈ p¯ÌbÏhy, psala p¯ÌleûitostnÈ veröe a†öila krojovÈ souË·sti. V†sousednÌm JosefovÏ sepsal dvÏstÏletou historii obce Jan äupa, pÌsÚovÈ texty na r˘znÈ n·pÏvy skl·d· Ludmila Klubusov· (1956), Ëlenka Ëten·¯skÈho klubu, divadelnÌ ochotnice a†zpÏvaËka, a†koneËnÏ P¯emysl R˘ûiËka (1964), kter˝ ve v˝zkumovÈm dotaznÌku uvedl, ûe ˙dajnÏ p¯eËetl stovky knih. V†DolnÌch BojanovicÌch ps·val scÈn·¯e pro vystoupenÌ slov·ckÈho kr˙ûku Michal Komosn˝; malÈreËka, divadelnÌ ochotnice a†zpÏvaËka Marie Jord·nov· (1921) psala rodinnou kroniku, zvl·ötÏ od osvobozenÌ DolnÌch Bojanovic 1945. DalöÌ divadelnÌ ochotnice, znalkynÏ historek z†vesnice a†humorek o†Tondovi Kr·lÌkovi byla dlouhodobou konferenciÈrkou dechovÈ muziky BojanÈ a†obecnÌ kronik·¯kou ñ je to Ludmila Nov·kov· (1951). V†MikulËicÌch psal obecnÌ kroniku v·öniv˝ Ëten·¯, divadelnÌ ochotnÌk, znalec povÏsùov˝ch l·tek a†Ëlen slov·ckÈho kr˙ûku Stanislav Nedbala (1914). PamÏtem se vÏnoval Miloö Pernica (1929). V†LuûicÌch se poda¯ilo zjistit zajÌmavou vypravÏËku vesel˝ch p¯Ìhod a†konferenciÈrku po¯ad˘ souboru Zdenu äimkovou, kter· nejen psala p¯ÌleûitostnÈ veröe k†ûivotnÌm jubileÌm a†jmenin·m, ale doprov·zela je i vlastnÌmi ilustracemi. V†kaûdÈ z†uveden˝ch vesnic je zajistÈ ¯ada dalöÌch zde neuveden˝ch autor˘ ñ nechù n·m prominou naöe kusÈ informace.19 Funkce p¯edmÏtu ztv·rnÏnÌ, v†tomto p¯ÌpadÏ polytematickÈho pÌsemnÈho, se projevujÌ v†existenci funkce celebrativnÌ a†reprezentativnÌ. S·m odraz skuteËnosti je v˝sledkem individu·lnÌho vidÏnÌ a†ztv·rnÏnÌ, vych·zejÌcÌho z†nad·nÌ a†vzdÏl·nÌ autora a†jeho p¯edstavy o†liter·rnosti textu. Na rozdÌl od ˙stnÌho vypr·vÏnÌ je text jedinou moûnou variantou p¯edkl·danou Ëten·¯i formou strojopisu (nÏkte¯Ì auto¯i si jej d·vajÌ vyv·zat, dnes je mnohem p¯ÌstupnÏjöÌ reprodukËnÌ technika, kterou se vyd· vlastnÏ kniha o†libovolnÈm poËtu exempl·¯˘). Ve zkoumanÈ oblasti p¯evl·dajÌ texty historickÈho obsahu: pamÏti, vzpomÌnky vöeho druhu s†r˘zn˝mi n·zory a†hodnocenÌm: ÑNechory jsou pom˘ckou k†v˝mÏnÏ n·zor˘. Kdyû jdou obËanÈ k†Nechor˘m, tu kaûd˝ jde s†hlavou svÏöenou, jsa sklÌËen rodinn˝mi anebo jin˝mi starostmi, ani se mu mluvit nechce; ale jak se blÌûÌ k†Nechor·m, jakoby veöel do zaËarovanÈho kraje (uû zaËÌn· jazyk rozvazovat). Vejda do sklepa spadnou vöecky starosti (...) Nechory jsou jak˝msi posv·tn˝m mÌstem, kterÈ muûötÌ r·di navötÏvujÌ.20 V†60.ñ70. letech se v†Pruö·nk·ch objevily novÈ skladby k†zar·ûenÌ hory, nap¯. text L. Koö˙tka ÑDvan·ctero brat¯Ì v†rokuì: 1. Dvan·ctero brat¯Ì v†roku radu d·v· v†kaû- 4. Kopajme vËas posnicu, trhajme slak a†ohnicu, lebo bysme dumali kysele, jak se zbadÈm kroku, jak si m·me poËÌnat, by n·m vit plevele. rodil vinohrad. 2.†Rada prvnÌ se tu jevÌ, ta se t˝k· vinnej 5.†Pozor na Ëerva zavÌjeËe, vyplatÌ se n·m ta pÈËe, lebo to nenÌ pr·ca hrav·, vybÌrat rÈvy, Ëty¯ikr·t si hlavu zmÏ¯me a†potom zvÌ¯·tka drav·. opatrnÏ ¯eûme. 3.†Nena¯eûme hodnÏ oËek, enom tolik, co 6.†Brat¯i z·¯Ì, ¯Ìjen radÌ, kdyû slunÈËko rÈvu hladÌ, podzimu kdyû tichÈ v·nÌ hl·sÌ n·m staËÌ beËek. Kdybysme hodnÏ na¯ezali, viuû vinobranÌ. nohrad bysme pochovali. 62

7.†Kdyû zamÏk· ryzlink, chrupka, portugal, pohrabme uû vinohrad, za chvÌlu uû p˘jdem hrozny brat.

8.†Veselme se u†vÌneËka, t¯ebas byla kolem pr·ca tÏûk·, ve zdravÌ ho uûÌvajme, do dalöÌho dÌla s†chutÌ zas sa dajme.21

9. Uû sme horu postavili, dvan·ct kolk˘ zarazili, a†teÔ dostaneme vÌnka ËervenÈho, od öenkÈrky do Ëep·Ëka kamennÈho.22 Text ÑhorenskÈho pr·vaì m· po v·lce bez ohledu na sv˘j pololidov˝ p˘vod (text b˝v· naps·n na imitaci pergamenu) z¯etelnou ob¯adnÌ funkci a†jeho p¯edËÌt·nÌ b˝v· svÏ¯ov·no nejv·ûenÏjöÌmu vina¯i; tÌm je zcela zastÌnÏna p˘vodnÌ funkce informativnÌ z†18. stoletÌ. P¯ÌleûitostnÈ texty majÌ nejËastÏji charakter povÌdky, ˙vahy, lyrickÈ nebo lyrickoepickÈ b·snÏ. Funkce v˝slednÈho z·mÏru mÌv· ve svÈ endogennÌ podobÏ dominantu didaktickou a†informativnÌ. V†PamÏtnÌ knize obce Pruö·nky (I. dÌl) se o†obdobÌ po r. 1918 pÌöe: V†pov·leËnÈ dobÏ se utvo¯ilo nÏkolik politick˝ch stran, kterÈ se mezi sebou navz·jem potÌrajÌ (...) Stranick· z·öù jde mnohde do krajnosti tak, ûe dva sousedÈ, jsou-li kaûd˝ v†jinÈ stranÏ, nechtÏjÌ si nic p˘jËit ani v†niËem pomoci (...).23 Tato situace se p¯irozenÏ pod vlivem druhÈ svÏtovÈ v·lky zmÏnila, i†kdyû jistÈ projevy nakonec z˘staly. Tak nap¯. P. IviËiË zapsal v†uvedenÈ pamÏtnÌ knize o†p¯echodu fronty v†r. 1945: V†tyto straönÈ dny jsme skoro vöichni ¯Ìkali, aù se vöecko rozbije, aù si vöecko seberou, aù n·m (...) z˘stanou jenom holÈ ûivoty. Kdyû se vöak p¯evalila fronta, o†kterÈ vlastnÏ nem˘ûeme ¯Ìci, ûe to fronta byla; byl to rychl˝ ˙tÏk NÏmc˘, kterÈ zas velmi rychle pron·sledovali udatnÌ a†neboj·cnÌ ruötÌ boja¯i. ZapomnÏli jsme na vöechno to, co jsme chtÏli obÏtovat, jen aby n·m z˘staly holÈ ûivoty. BreËÌme nad rozbit˝mi sklepy (...).24 Dominantou humoristick˝ch text˘ je funkce z·bavn·, v†satir·ch pak didaktick·. V†tÈto produkci prolÌn· endogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru do funkce exogennÌ, neboù autor je zde vÌce ovlivÚov·n zpÏtnou vazbou vnÌmatel˘. Na obecnÈ zn·mosti veröovc˘ a†liter·t˘ se ve vnÌmatelsk˝ch a†nositelsk˝ch skupin·ch podÌlÌ subjektivnÏ pociùovan· znakovost verö˘ a†r˝m˘ a†ocenÏnÌ schopnosti autor˘. Ti se z·sadnÏ vyjad¯ujÌ v†n·¯eËÌ nebo (mÈnÏ) bÏûnÏ mluven˝m jazykem; n·¯eËÌ je spojeno s†funkcÌ reprezentativnÌ a†region·lnÏ diferenciaËnÌ. N·¯eËÌm se z¯etelnÏ odliöuje Ñnaöe ñ cizÌì, nÏkdy takÈ ÑtradiËnÌ ñ netradiËnÌì, coû je z¯etelnÏ vidÏt v†p¯Ìleûitostn˝ch skladb·ch. Jako se protofolklornÌ projevy ovlivÚujÌ zpÏtnou vazbou a†mÏnÌ se ve folklornÌ, tak se m˘ûe promÏÚovat protoliter·rnÌ komunik·t nap¯. text pÌsnÏ. PÌsemn˝ protoliter·rnÌ text p¯ech·zÌ v†liter·rnÌ tvar tam, kde se informativnost doplÚuje z·mÏrn˝m dod·nÌm dÏjov˝ch epizod, dialog˘, ˙vah a†kompoziËnÌm a†jazykov˝m ztv·rnÏnÌm, jak uvidÌme d·le. Prokazateln˝ vliv profesion·lnÌ literatury jsme prozatÌm nezaznamenali.25 S funkcemi v˝slednÈho z·mÏru ˙zce souvisejÌ funkce prost¯edÌ, o†nichû jiû byla zmÌnka. »ten·¯ obvykle poûaduje dokument, Ñpravduì, kter· ovöem odpovÌd· jeho vlastnÌ p¯edstavÏ. Povaûuje ÑsvÈhoì liter·ta za vÏrohodnÈho, Ëasto bez dalöÌho ovÏ¯ov·nÌ. Hled· paralelu svÈho osudu, protoûe cizÌ osudy zn· z†literatury nebo z†televize. Vztah Ëten·¯ ñ liter·t probÌh· sice na pozadÌ stejnÈ tradice jako vztah posluchaË ñ mluvËÌ, avöak s†vÏtöÌm z¯etelem k†formÏ sdÏlenÌ. Jde v†podstatÏ o†prost˝ a†nesloûit˝ svÏt, v†nÏmû se nemusÌ p¯Ìliö vym˝ölet a†v†nÏmû lze vnÌmat bez p¯Ìliön˝ch v˝hrad, co se Ëten·¯i sdÏluje. AmatÈrskÈ liter·rnÌ texty jsou neodmyslitelnou a†p¯irozenou souË·sti slovesnÈ komunikace i†v†dobÏ, kdy z¯etelnÏ p¯evl·dajÌ masovÏ prezentovanÈ informace a†umÏleck· profesion·lnÌ tvorba. Zd· se, ûe ani tyto vlivy nevedou k†naprostÈ nivelizaci individu·lnÌch snah a†z·jm˘. StejnÏ jako mezi mluvËÌmi a†vypravÏËi je ovöem i†zde t¯eba diferencovat a†hledat jejich hodnoty pomÏ¯ov·nÌm takov˝mi mÏ¯Ìtky, kter· jsou pro neprofesion·lnÌ literaturu dostateËnÏ nosn·. To lze nelÈpe uk·zat na vymezenÈm obsahovÈm vzorku ñ stylizaci a†zpracov·nÌ povÏstÌ a†vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ.26 63

3.†Zvl·ötnÌ skupinu tvo¯Ì liter·ti ñ auto¯i, kte¯Ì nepÌöÌ pro svÈ zn·mÈ prost¯edÌ a†publikum, ale z vnit¯nÌho tv˘rËÌho podnÏtu. Od p¯edchozÌch skupin se liöÌ tÌm, ûe neoËek·vajÌ nÏjakou p¯edem p¯edpokl·datelnou zpÏtnou vazbu, n˝brû tvo¯Ì pro anonymnÌho Ëten·¯e; to jim umoûÚuje vÏtöÌ tematickou a†formovou volnost. EndogennÌ funkce autora a†endogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru tak nab˝vajÌ specifickÈho charakteru jiû p¯i volbÏ n·mÏtu, zvl·ötÏ pak p¯i v˝bÏru estetick˝ch prost¯edk˘ a†postup˘, d·le v†kvalitativnÏ jinÈm navazov·nÌ na folklornÌ û·nry (pokud tato vazba v˘bec existuje) a†koneËnÏ v†p¯ÌpadnÈm p¯Ìklonu k†nÏkterÈmu z†liter·rnÌch smÏr˘. TakÈ exogennÌ funkce autora i†v˝slednÈho z·mÏru se mohou projevovat mnohostrannÏji, nepoch·zÌ-li autor p¯Ìmo z†danÈho prost¯edÌ, o†nÏmû pÌöe. Tyto poznatky m˘ûeme konkretizovat na pr·ci s†povÏsùov˝m materi·lem. VÌme, ûe povÏst je souËasnÏ komplexnÌ i†fragment·rnÌ text, ûe nejd¯Ìve vznik· tzv. povÏsùov˝ motiv, kter˝ byl kdysi d·vno nejspÌöe souË·stÌ vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ nebo se vyvinul z†f·my. RozöÌ¯enÌm motivu se vyvÌjÌ povÏsùov˝ typ, povÏsùovÈ tÈma a†l·tka a†nakonec se vytv·¯Ì povÏsùov˝ komplex, tedy soubor text˘.27 Vych·zejÌce z†tohoto p¯es dvacet let zn·mÈho p¯edpokladu, m˘ûeme jej rozöÌ¯it o†funkËnÌ pojetÌ. Soust¯edÌme se, jak jiû bylo podotknuto, na projevy endogennÌch a†exogennÌch funkcÌ autora a†funkcÌ jeho v˝slednÈho z·mÏru a†vyjdeme p¯itom z†paralelnÌho srovn·nÌ ˙stnÌho tradov·nÌ a†nÏkter˝ch z·konitostÌ liter·rnÌ pÌsemnÈ ˙pravy, v†nÌû jde o†individu·lnÌ autorsk˝ p¯Ìstup, o†stylizaci Ëi o†samotnou novou fabulaci Ñna folklornÌ tÈmaì.28 EndogennÌ funkce autora obsahujÌ zejmÈna projevy funkce afektivnÌ a†expresivnÌ (nap¯. ve vzpomÌnkovÈm vypr·vÏnÌ), seberealizaËnÌ (projevuje se ve snaze b˝t aktu·lnÌ a†informativnÏ Ëi umÏlecky vyniknout), integraËnÌ (v˘Ëi vlastnÌmu spoleËenstvÌ) a†koneËnÏ estetick· (z·mÏrn· volba vyjad¯ovacÌch prost¯edk˘).29 Vyjdeme-li z†˙stnÌho slovesnÈho projevu, budeme paralelnÏ s†povÏstÌ zkoumat i†nejbliûöÌ folklornÌ û·nr, jÌmû je vzpomÌnkovÈ vypr·vÏnÌ. Funkce se uplatÚujÌ p¯edevöÌm v†oblasti tematickÈ, ve volbÏ vyjad¯ovacÌch prost¯edk˘ (jazyk),v kompozici a†v†û·nrovÈm tvaru. Tematika povÏsti je r˘znorod· (coû je pr·vÏ jejich specifikum jako ve vzpomÌnkovÈm vypr·vÏnÌ); existuje nÏkolik pokus˘ o†jejich t¯ÌdÏnÌ.30 Nikdy se nevyskytujÌ v†oblastnÌm reperto·ru vöechny pohromadÏ, spÌöe m˘ûeme ¯Ìci, ûe tematika je ovlivnÏna p¯ÌrodnÌmi podmÌnkami a†zp˘sobem ûivota, historick˝m v˝vojem danÈ lokality nebo regionu, p¯evaûujÌcÌm zamÏstn·nÌm jeho obyvatel a†Ëasto takÈ dlouhodobÏ vûit˝m n·zorem o†region·lnÌm reperto·ru. (na HanÈ jsou samÌ JeËmÌnci, Valaöi vykl·dajÌ o†zbojnÌcÌch a†pokladech, moravötÌ Slov·ci o†Tatarech, TurcÌch a†uhranutÌ dobytka, KopaniË·¯i o†bohynÌch, Hor·ci o†zaËarovan˝ch hradech ñ a†vöichni dohromady o†hastrmanech a†straöidlech...). Je z¯ejmÈ, ûe k†tomuto velmi jednostrannÈmu pohledu p¯ispÏly i†publikovanÈ sbÌrky krajov˝ch povÏstÌ, ne vûdy sestavenÈ jako odraz p¯evaûujÌcÌch text˘, ale jako autor˘v individu·lnÌ v˝bÏr.31 P¯i ˙stnÌm tradov·nÌ vzpomÌnkovÈho reperto·ru se mluvËÌ m˘ûe, jak se jiû konstatovalo, op¯Ìt o†pamÏtnÌky ÑdÏjovÈì, kte¯Ì spolu zaûili to, o†Ëem je ¯eË; p¯i vypr·vÏnÌ ñ nebo ËetbÏ ñ povÏsti se autor m˘ûe odvolat jen na pamÏtnÌky ÑtextovÈì, kte¯Ì znajÌ regest nebo variantu interpretovanÈho textu. To je jedno z†d˘leûit˝ch vodÌtek p¯i pozdÏjöÌm û·nrovÈm za¯azov·nÌ, o†nÏmû bude ¯eË v†r·mci funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru. V jazykovÈ sloûce vypr·vÏnÌ mluven˝ch i†psan˝ch se z†endogennÌch funkcÌ autora uplatÚuje p¯edevöÌm funkce estetick·. Ve vzpomÌnkovÈm vypr·vÏnÌ m˘ûeme v†bÏûnÈm projevu najÌt ¯adu mÌstnÌch p¯irovn·nÌ, vyuûitÌ bÏûnÏ mluvenÈho jazyka vedle n·¯eËÌ, n·¯eËÌ jako prost¯edek charakteristiky ËlovÏka v†dialogu;32 ËastÈ je opakov·nÌ klÌËov˝ch slov, mnohdy nemotivovanÈ aktu·lnÌ ËlenÏnÌ vÏtnÈ, detailnÌ popisy aktÈr˘, spojovanÈ hojn˝mi a†ten, a†on, a†tak ten str˝c povÌd·... a†vtom v·m p¯ijde ten hajn˝, ti ñ ti to v˘bec nevÏdÏli, toû on si myslelÖ Podobn˝mi prost¯edky se m˘ûe navozovat i†komiËno. MluvËÌ se vyjad¯ujÌ prostÏ, bez alegoriÌ. Z·sadnÏ se dodrûuje vzpomÌnkov˝ a†gramatick˝ Ëas, nefunguje zde nap¯. praesens historicum. Srovn·me-li (bez uv·dÏnÌ p¯Ìklad˘) tato vypr·vÏnÌ s†autorsk˝mi texty povÏstÌ, shled·me zde podstatnÏ niûöÌ poËet lidov˝ch p¯irovn·nÌ, p¯evahu spisovnÈho jazy64

ka, n·¯eËÌ se vyuûÌv· nÏkde jen v†dialogu pro charakteristiku postavy (ËastÏji v†povÏreËn˝ch povÌdk·ch), popisy aktÈr˘ vypl˝vajÌ z†jejich funkce v†dÏji, vyjad¯ovacÌ prost¯edky b˝vajÌ p¯imÏ¯enÈ n·mÏtu, nÏkdy s†tendencÌ k†lyrizov·nÌ ˙vod˘ nebo vnit¯nÌch monolog˘, metafory jsou funkËnÌ. V˝razov· kliöÈ jsou v†menöinÏ. Tyto poznatky vypl˝vajÌ ze srovn·nÌ z·pis˘ mluven˝ch text˘, kterÈ pro ˙sporu mÌsta nesrovn·v·me s†jejich autorsk˝m pÌsemn˝m Ñp¯evypr·vÏnÌmì. Ze stejnÈho d˘vodu neuv·dÌme mluvenou vypravÏËskou podobu povÏstÌ, ale omezujeme se na jejich liter·rnÌ ˙pravy. Z†¯ady ÑvzpomÌnkovÈ vypr·vÏnÌ ˙stnÌ ñ liter·rnÏ zpracovanÈì a†ÑpovÏst ˙stnÌ ñ liter·rnÏ zpracovan·ì tedy vynech·me oba vnit¯nÌ Ëleny, aby vÌce vynikly diference. Z hlediska kompozice se ˙stnÌ interpreti vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ obvykle nejprve odvol·vajÌ na obdobnou dÏjovou situaci nebo ûivotnÌ fakta, jeû posluchaËi z†minulosti ovl·dajÌ. Po tÈto dÏjovÈ reminiscenci n·sleduje podrobn· charakteristika postav ñ nÏkdy aû klepy, drby ñ a†po nÌ monokonfliktnÌ dÏj, prokl·dan˝ vlastnÌmi n·zory mluvËÌho nebo jeho polemikou s†n·zory jin˝ch (tak m˘ûe vzniknout takÈ podklad pro dalöÌ f·my) a†mluvËÌ konËÌv· p¯Ìpadnou reakcÌ na zpÏtnou vazbu posluchaË˘. Podot˝k·me p¯edem, ûe jde o†p¯Ìklad vykonstruovan˝ z†¯ady text˘; jeho sloûky se mohou vz·jemnÏ p¯emÌsùovat nebo p¯Ìmo chybÏt. Tento postup lze oznaËit jako naplnÏnÌ estetickÈ a†seberealizaËnÌ funkce, Ë·steËnÏ jako naplnÏnÌ funkce integraËnÌ (reakce na zpÏtnou vazbu). P¯evaûuje v˝klad s†vlastnÌmi n·zory zamÏ¯en˝ na pravdÏpodobnost, mluvËÌ chce b˝t vnÌm·n jako jeho nositel, p¯iËemû souËasnÏ nep¯ekroËÌ vlastnÌ stÌn jemu zn·mÈ tradice (funkce apelativnÌ). Zlo a†dobro nenÌ p¯esnÏ vyËlenÏno, je vÏcÌ individu·lnÌho n·zoru (kombinace funkce apelativnÌ a†seberealizaËnÌ). VzpomÌnkovÈ vypr·vÏnÌ obsahuje i†dÏj i†popis, p¯evaûuje imprese vyj·d¯en· slovesem v†l. osobÏ. MluvËÌ se ñ jak zn·mo ñ odvol·v· na ÑdÏjovÈì svÏdky, ËÌmû vymezuje konotaËnÌ pole (funkce integraËnÌ). »astÈ jsou dialogy Ñot·zka ñ odpovÏÔì, vnit¯nÌ monology neb˝vajÌ bÏûnÈ. Naproti tomu liter·rnÌ zpracov·nÌ povÏsti b˝v· uvedeno historizujÌcÌm v˝chodiskem (dÏjepisn· fakta, naplÚujÌcÌ integraËnÌ funkci): Kdyû bitvu u†Slavkova (2. prosince 1805) Napoleon vyhr·l, rusk· a†rakousk· vojska prchala p¯ed francouzsk˝mi voj·ky. Rusk˝ car Alexandr byl tak rozho¯Ëen˝, ûe se nechtÏl v˘bec setkat s†Napoleonem, jeho vojska prchala p¯es »ejË smÏrem na HolÌË ñ do Uher. Tak vypr·vÏjÌ kroniky. NÏkterÈ oddÌly rusk˝ch voj·k˘ nestaËily ustupovat, a†tak se st¯etly na n·vröÌ za éeravicemi s†francouzsk˝mi oddÌly. Dnes se tomu mÌstu ¯Ìk· U†BoûÌ muky. Strhla se zde pr˝ prudk· bitva. (...). PotÈ n·sleduje p¯ÌbÏh dvou zajatc˘ a†jejich odsouzenÌ zaËÌnajÌcÌ p¯edstavenÌm lidsky ñ nikoliv alegoricky ñ diferencovan˝ch postav. DÏj o†jednom konfliktu (v povÏstech jich m˘ûe b˝t i†nÏkolik) je povlovnÏ gradov·n, z·vÏr m˘ûe mÌt rondovou formu s†p¯Ìpadn˝m ponauËenÌm: V†mÌstech U†BoûÌ muky zasadili pÏt lip, ale zbyly uû jenom dvÏ, kterÈ odolaly svÈvoli Ëasu. Kdyû lÌpy rozkvetou,†vËelky poletujÌ z†kvÏtu na kvÏt, jako by si vypr·vÏly starou historii, kterou uû jen m·lokdo zn· a†kterou lidsk· fantazie dokreslila do tÈto podoby.33 Sv˘j vlastnÌ n·zor nÏkdy mluvËÌ vyjad¯uje formou z·vÏreËnÈ morality, nebo se s·m povaûuje za interpreta cizÌho dÏje (expresivnÌ funkce). TakÈ tento p¯Ìklad je vybr·n z†¯ady text˘. Estetick· a†seberealizaËnÌ funkce je veskrze p¯Ìtomna, reakce na zpÏtnou vazbu se neoËek·v·. Vznik· v˝klad s†dÏjem, zamÏ¯en˝m na minulost, coû odliöuje vzpomÌnkovÈ vypr·vÏnÌ (zamÏ¯enÈ zaËastÈ na konfrontaci minulosti s†p¯ÌtomnostÌ) od povÏsti. Autor liter·t chce b˝t vnÌm·n jako tv˘rËÌ individualita s†vlastnÌ estetickou intecion·lnostÌ. Zlo a†dobro b˝v· p¯esnÏ vymezeno a†p¯ÌpadnÏ sankcionov·no (apelativnÌ a†integraËnÌ funkce). KonotaËnÌ pole povÏsti je uûöÌ (ÑtextovÌ pamÏtnÌciì), Ëten·¯sky ovöem neomezenÈ. Dialogy a†vnit¯nÌ monology majÌ dÏjovou, nikoliv jen konverzaËnÌ funkci ot·zkañodpovÏÔ. Vznik· tak dÏjov˝, nÏkdy i†dramatizovan˝ v˝klad. Pouze v†kompozici povÏreËnÈ povÌdky, jejÌmû cÌlem je postraöit posluchaËe nebo Ëten·¯e, najdeme jak v†mluvenÈ formÏ, tak i†v†liter·rnÌm zpracov·nÌ stereotypnÌ urËenÌ Ëasu a†okolnostÌ (tajupln· noc, bou¯livÈ poËasÌ...) a†jednoduch˝ dÏj (straöenÌ nadp¯irozen˝mi bytostmi, br·nÌcÌmi ËlovÏku vykopat poklad...), obsahujÌcÌ obvykle zad·nÌ ˙kolu a†p¯eko65

n·nÌ p¯ek·ûky nebo nesplnÏnÌ zad·nÌ a†trest nebo odmÏnu. Gradace dÏje je rychl·, charakteristika postav je vyj·d¯ena dramatick˝m dÏjem. Dobro a†zlo je vylÌËeno velmi pregnantnÏ. Dialogy a†zejmÈna vnit¯nÌ monology jsou p¯ÌsnÏ dÏjovÈ, na konverzaci nemajÌ postavy povÏreËn˝ch povÌdek Ëas, pokud p¯Ìmo nejde o†mÌrumilovnÈ setk·nÌ nap¯. s†vodnÌkem nebo o†p¯i s†Ëertem.34 EndogennÌ funkce autora jsou v†povÏstech i†povÏreËn˝ch povÌdk·ch analogickÈ. VlastnÌ n·zor mluvËÌho (= p¯esah ze vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ) najdeme por˘znu i†v†povÏreËn˝ch povÌdk·ch, kterÈ obËas mÌvajÌ tvar a†zp˘sob pod·nÌ jako individu·lnÌ vzpomÌnka, coû platÌ zejmÈna o†vodnick˝ch nebo Ëertovsk˝ch histork·ch nebo o†vypr·vÏnÌ o†nap·lenÌ straöidel, v†nichû se Ëasto navozuje komiËno. Ani v†povÏsti ani v†povÏreËnÈ povÌdce nejsou postavy zobrazeny jen jako nositelÈ pozitivnÌch nebo negativnÌch rys˘ (i†kdyû v˝jimky existujÌ), ale jsou zobrazeny jako lidÈ, ûivÌ tvorovÈ se sv˝mi klady a†z·pory. K exogennÌm funkcÌm autora pat¯Ì projevy jeho generaËnÌ p¯Ìsluönosti, jeho minul· a†souËasn· kulturnÌ, funkcion·¯sk·, administrativnÌ, podnikatelsk·, umÏleck· Ëi pedagogick· aktivita, vypravÏËskÈ ˙stnÌ Ëi pÌsemnÈ nad·nÌ, publicistick· praxe. NÏkdo je epik, prozaik, zamÏ¯en˝ na ûerty a†komiËno v˘bec, nÏkdo je naopak lyrik. Oba jsou liter·rnÌmi upravovateli, snad styliz·tory povÏstÌ, naplÚujÌ funkci integraËnÌ a†apelativnÌ a†v†oblasti profesionality funkci estetickou. P¯enos ûivÈho ˙stnÌho projevu do psanÈho lze oznaËit jako Ñp¯ekÛdov·nÌì, jak jsme se snaûili uk·zat v˝öe. Autor je p¯i tÈto snaze povaûov·n za mluvËÌho aû vypravÏËe (kvalitativnÌ gradace) nebo v†pÌsemnÈm projevu za umÏlce, tv˘rce. Z†hlediska vnÌmajÌcÌho spoleËenstvÌ dominuje mezi exogennÌmi funkcemi autora funkce integraËnÌ, z†hlediska autora seberealizaËnÌ. Mohli bychom formulovat ot·zku, co z†uvedenÈho lze povaûovat za tradiËnÌ, relativnÏ stabilnÌ, a†co je improvizovatelnÈ. StabilnÌ m˘ûe b˝t v˝skyt a†poËet povÏsùov˝ch motiv˘ v†regionu a†jednoznaËnost jejich vÏcnÈho, tematickÈho, d·le formovÈho, tj. jazykovÈho a†kompoziËnÌho zamÏ¯enÌ a†jejich znalost. Improvizovateln˝ je nepochybnÏ v˝bÏr povÏsùov˝ch typ˘ a†l·tek, dÈlka Ëi poËet epizod a†jejich ztv·rnÏnÌ a†takÈ historick· pravdÏpodobnost, jeû m˘ûe b˝t pozmÏnÏna jak v˝myslem mluvËÌho, tak i†liter·ta. Z†hlediska seberealizaËnÌ funkce jsou vlastnÏ i†mluvËÌ i†liter·t jist˝mi spoluautory, kaûd˝ ve svÈm okruhu umÏleck˝ch prost¯edk˘, postup˘ a†estetick˝ch a†vÏcn˝ch p¯edstav: Zpravidla se na hradech a†hradnÌch z¯Ìcenin·ch objevovaly bÌlÈ panÌ. Na SirotËÌm hradÏ tomu bylo jinak. Tam se proh·nÏl po cestiËk·ch vedoucÌch strmou str·nÌ od z¯Ìcenin dol˘ ke Klentnici Ëern˝ pes. B˝val spat¯en nejen v†noci, ale i†za bÌlÈho dne. Jednou ho zahlÈdl mÌstnÌ kostelnÌk. Nejd¯Ìve se domnÌval, ûe to bude zatoulan˝ pes nÏkoho ve vsi. Volal na nÏj a†l·kal ho k†sobÏ. Kdyû se hafan p¯ihnal blÌû, vidÏl kostelnÌk jeho rudÏ svÌtÌcÌ oËi, ze kter˝ch sröely ohnivÈ jiskry. Schv·cen˝ strachem se dal na ˙tÏk s†kopce dol˘, ale psisko za nÌm a†bylo mu hned v†pat·ch. KostelnÌk uû byl se silami u†konce a†vzt·hl proti p¯Ìöe¯e ruku. Pes skoËil, ale jakmile se dotkl kostelnÌkovy ruky, rozplynul se v†kou¯ a†p·ru a†zmizel. JistÏ byl vyslancem pekeln˝ch sil a†zaûehnala ho svÏcen· voda, do kterÈ kostelnÌk kaûdÈho r·na pono¯il prsty. (...) .35 DalöÌ epizoda uû nedopadla tak dob¯e. EndogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru obsahujÌ obvykle funkci afektivnÌ, z·bavnou, didaktickou, estetickou, informativnÌ a†p¯irozenÏ i†seberalizaËnÌ, kter· je vöak v†ponÏkud jinÈ poloze neû v†r·mci endogennÌch.a exogennÌch funkcÌ autora. Jeho vnit¯nÌ nutk·nÌ liter·rnÏ upravit text ve srovn·nÌ ñ nebo i†bez nÏho ñ s†v˝chozÌm ˙stnÌm tvarem, nebo p¯Ìpadn· neprokazatelnost vypr·vÏnÌ Ëi povÏsti v†lidovÈm prost¯edÌ vede k†tomu, ûe se autor liter·t fakticky s·m za¯azuje mezi folklornÌ mluvËÌ, kterÈ takÈ nezajÌm· p˘vod/p˘vodce textu (srov. citaci dÏd·Ëek to tak vykl·dali ñ kdy, komu, proË, to uû ze z·znamu neplyne). é·nrov˝m p¯Ìznakem vzpomÌnek nejmÈnÏ ve st¯edoevropskÈm prost¯edÌ je neexistence dÏjov˝ch nebo popisov˝ch blok˘ a zp˘sob˘ p¯irovn·nÌ, bÏûn˝ch nap¯. ve folklornÌ epice balk·nsk˝ch a†v˝chodnÌch Slovan˘. Naproti tomu jiû zmÌnÏn· odvol·v·nÌ na podobnÈ jevy v†minulosti, zjiötÏnÌ a†pojmenov·nÌ nejzajÌmavÏjöÌch a†vÏcnÏ poutav˝ch epizod (a to zn·te? o†tom ¯Ìkali sta¯enka, ûe...; to p¯eca vöecÌ vÏÔ·...) a†jejich sekund·rnÌ autorskÈ liter·rnÌ zestruËnÏnÌ a†gradace dÏje umoûÚujÌ vytvo¯enÌ paradigmatick˝ch ¯ad v˝znamov˝ch, kompoziËnÌch a†jazykov˝ch z·sah˘ do struktury textu, jeho interpretace a†funkcÌ v˝slednÈho 66

z·mÏru v†dan˝ch konotaËnÌch polÌch. Jde zejmÈna o†¯ady od konkrÈtnosti k†obecnÈ historiËnosti, od dominantnÌ informativnosti k†fabulovan˝m epizod·m, od seberealizaËnÌho z·mÏru b˝t p¯ijÌm·n jako aktu·lnÌ mluvËÌ po z·mÏr b˝t p¯ijÌm·n jako spisovatel a†od jazykovÈ jednoduchosti k propracovanÈmu projevu.36 Ze syntagmatick˝ch dvojic jsou nejv˝raznÏjöÌ vztahy Ñspisovn˝ jazyk ñ dialekt, spisovn˝ jazyk ñ bÏûnÏ mluven˝ jazykì a†ÑbÏûnÏ mluven˝ jazyk ñ dialektì. VyuûitÌ dialektu jako v˝razovÈho prost¯edku komiËnosti (funkce estetick·) jsme uvedli takÈ v†r·mci endogennÌch funkcÌ autora. ExogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru se projevujÌ jako vlivy slovesnÈ tradice Ñspoluautor˘ì a†lok·lnÌch znalc˘. Jejich historickÈ povÏdomÌ je vÏcnÏ omezuje a†p¯ispÌv· k†v˝voji tradice samopohybem tam, kde minulÈ interprety nebo autory nenÌ moûnÈ urËit. Tak vznikajÌ lok·lnÌ nebo region·lnÌ konotaËnÌ sÈmantick· pole. Zde se setk·v·me tentokr·t s†vnÌmatelsk˝m n·zorem na vyuûitÌ dialektu, kter˝ je sv˝mi vlastnÌmi nositeli hodnocen jako Ñspr·vn˝, p¯esn˝ì nebo Ñnespr·vn˝, tak se nemluvÌì, aniû by se braly v†˙vahu zejmÈna p¯irozenÈ zmÏny ve slovnÌ z·sobÏ. NÏkdy se nadmÌra n·¯eËÌ vnÌm· v†liter·rnÌm textu jako zesmÏönÏnÌ lidÌ, kte¯Ì jÌm mluvÌ, a†je pociùov·na dokonce jako ironie; koneËnÏ m˘ûe mÌt funkci liter·rnÌ zvl·ötnosti, kter· organicky vystihuje n·mÏt ñ to platÌ p¯edevöÌm p¯i liter·rnÌm p¯ekÛdov·nÌ textu. ExogennÌ funkce v˝slednÈho z·mÏru, zejmÈna funkce afektivnÌ, z·bavn· a†didaktick·, ovlivÚujÌ takÈ û·nrovÈ p˘sobenÌ vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ a†povÏsti, oscilujÌcÌch mezi Ñdokumentaristikouì a†Ñz·bavn˝m vypravÏËsk˝m folklÛremì. Na rozdÌl od vzpomÌnkovÈho vypr·vÏnÌ se ˙stnÌ i†liter·rnÌ ˙prava povÏsti vnÌmatelem subjektivnÏ ch·pe ñ p¯edevöÌm v†lidovÈm prost¯edÌ s†ûiv˝m folklÛrnÌm z·zemÌm ñ jako sv˝m zp˘sobem Ñz·vaûnÏjöÌì text s†pozoruhodnÏjöÌm obsahem. Moûn· to vypl˝v· ze ökolnÌch pouËek a†z†jir·skovsky ponÏkud nadsazenÈho pojetÌ povÏstÌ jako historickÈho dokumentu a†jako jednÈ ze sloûek n·rodnÌch dÏjin. Jak jsme vidÏli v˝öe, je toto pojetÌ spr·vnÈ jen Ë·steËnÏ a†platilo zhruba do doby, neû se srovn·v·nÌm povÏsùov˝ch l·tek zjistilo, ûe i†povÏsti migrujÌ v†mezin·rodnÌm mÏ¯Ìtku jako t¯eba kouzelnÈ poh·dky.37 Uveden· obecn· charakteristika tak patrnÏ p¯ispÏla i†k†formÏ a†zp˘sobu performance: nÏkdy ji†zapomÌn·me podchytit celou (˙stnÌ + gestick˝ projev vypravÏËe = herce v†divadle jednoho herce) v†kontextu ûivÈho p¯edv·dÏnÌ,38 jindy zapomÌn·me na aktivnÌ roli liter·rnÌch vzor˘, publikovan˝ch sbÌrek liter·rnÏ zpracovan˝ch povÏsùov˝ch text˘ (neboù vydan˝ch z·pis˘ z†folkloristickÈho sbÏru je ûalostnÏ m·lo), zapomÌn·me, ûe i†texty uloûenÈ v†archivu nÏkdo p¯ed n·mi upravoval (ale jak a†proË?) a†ûe vËerejöÌ a†p¯edvËerejöÌ kontexty a†konotaËnÌ pole nÏkdy jen vzd·lenÏ odpovÌdajÌ dneönÌm. Na z·kladÏ uveden˝ch poznatk˘ o†zp˘sobu vypr·vÏnÌ v†ûivÈm folklÛrnÌm prost¯edÌ Pruö·nek a†jejich okolÌ lze anal˝zou oscilacÌ mezi funkcemi autora a†funkcemi v˝slednÈho z·mÏru dojÌt k†p¯edstavÏ, ûe dominantou ˙stnÌho vypravov·ni je û·nrov· labilita nebo povlovn· promÏnlivost, neboù autorskÈ funkce mluvËÌho se v†pr˘bÏhu interpretace plynule upravujÌ (vyûaduje-li to zpÏtn· vazba), nebo naopak stereotypnÏ dodrûujÌ. PovÏst se p¯edv·dÌ stabilnÌmi stereotypy, o†nichû byla ¯eË, ËÌmû se formovÏ blÌûÌ autorskÈmu liter·rnÌmu pÌsemnÏ fixovanÈmu tvaru. Dominantou pÌsemnÈho zpracov·nÌ je pak z·mÏrn· snaha o†dodrûenÌ Ñliter·rnostiì, tedy autorovy p¯edstavy o†û·nru. PovÏst m˘ûe autor libovolnÏ upravovat a†tak se blÌûÌt novele Ëi lyrickÈ povÌdce nebo naopak humorce (coû platÌ p¯ev·ûnÏ o†povÏreËnÈ povÌdce). Z†endogennÌch funkcÌ autora se uplatÚujÌ apelativnÌ, seberealizaËnÌ a†expresÌvnÌ funkce p¯i esteticky zamÏ¯enÈm zpracov·v·nÌ ¯ady f·ma ñ glosa ñ p¯ifabulovanÈ epizody ñ vzpomÌnkovÈ vypr·vÏnÌ ñ povÏsùov˝ komplex. O†˙prav·ch pro ve¯ejn· vystoupenÌ soubor˘ v†r·mci folklorismu nebyla v†tomto p¯ÌspÏvku ¯eË, protoûe jde o†specifickou tematiku.39 Pozn·mky: 1†Hovo¯Ìm o†tomto v˝zkumu podrobnÏji v†»eskÈm lidu 80, 1993, 305ñ316. Zde je i†dalöÌ literatura a†seznam spolupracovnÌk˘. 67

2†V˝klad o†funkcÌch srov. B†e†n†e†ö, B.: ⁄vod do folkloristiky. Skriptum. Praha 1989, 44ñ51. Pro terÈnnÌ pr·ci byl seznam funkcÌ zp¯esnÏn takto: f†u†n†k†c†e †m†l†u†v†Ë†Ì†h†o †(†a†u†t†o†r†a†)†: endogennÌ (vych·zejÌcÌ z†autora) ñ exogennÌ (vych·zejÌcÌ z†prost¯edÌ a†p˘sobÌcÌ na autora): m˘ûe se realizovat funkce apelativnÌ, seberalizaËnÌ, ideov· integraËnÌ, region·lnÌ, expresivnÌ; podle okolnostÌ nÏkter· z†nich m· dominantnÌ postavenÌ; f†u†n†k†c†e †p†¯†e†d†m†Ï†t†u †z†t†v†·†r†n†Ï†n†Ì†: endogennÌ i†exogennÌ; jde o†v˝bÏr tematiky a†v†pÌsemnÈm projevu o†pouûitÈ postupy a†prost¯edky pro esteticky p˘sobiv˝ v˝sledek; obvykle se realizuje funkce celebrativnÌ (oslavn·), kontaktov· a†reprezentativnÌ i†jinÈ; f†u†n†k†c†e †v†˝†s†l†e†d†n†È†h†o †z†·†m†Ï†r†u†: endogennÌ i†exogennÌ; jde o†snahu mluvËÌho nebo autora specifick˝m p˘sobenÌm estetick˝ch a†spoleËensk˝ch postup˘ p¯esvÏdËit svÈ vnÌmatele; jde o†funkci afektivnÌ, z·bavnou, estetickou, informativnÌ i†seberalizaËnÌ; f†u†n†k†c†e †p†r†o†s†t†¯†e†d†Ì†: endogennÌ i†exogennÌ; projevy zpÏtnÈ vazby a reakce na nÏ (vyskytujÌ se i†v†exogennÌch funkcÌch v˝slednÈho z·mÏru) a†vliv konotaËnÌho pole p¯ÌsluönÈ skupiny; uplatÚujÌ se zde funkce etiketov·, vzpomÌnkov·, reprezentativnÌ, integraËnÌ a†estetick·. 3†Anal˝za funkcÌ napom·h· i†p¯i û·nrovÈm urËov·nÌ text˘, neboù nejde o†funkce uvnit¯ jednotlivÈ skladby, kterÈ prozkoumal V. Ja. Propp, Petr Bogatyrev, Allan Dundes a†dalöÌ, n˝brû o†funkce p¯ekraËujÌcÌ r·mec jednÈ skladby. Srov. A†n†i†k†Û, N.†-†B†a†l†o†g†h†: Einige Fragen zur gattungsm‰fligen Sagenklassifikation. In: H†o†n†k†o, L.†-†V†o†i†g†t, V. (red.): Genre, Structure and Reproduction in Oral Literature. Budapest 1980, 159ñ168; é†e†l†e, A.: Poskus strukturalne obravnave slovenske prozne folklore, s†poudarkom na pravljici. Traditiones 23, Ljubljana 1994, 177ñ186; obecnÏ pak J†a†s†o†n, H.: Reflections about Genre in Oral Literature. In: Artes populares 16ñ17, Budapest 1995, l, 389ñ400; B†e†n†e†ö, B.: SÈmiotick· problematika û·nr˘ lidovÈho vypr·vÏnÌ. In: »eskoslovenskÈ p¯edn·öky pro VIII. mezin·rodnÌ sjezd slavist˘ v†Z·h¯ebu. Praha 1978, 173ñ182. 4†Srov. B†e†n†e†ö, B.: InzitnÌ literatura a†Jakub Svoboda. SbornÌk pracÌ FilozofickÈ fakulty brnÏnskÈ univerzity Dñ29, Brno 1982, 215ñ222, 5†V˝klad o†tom srov. V†o†i†g†t, V.: Versuch einer gattungsm‰fligen Klassifikation der Sagen (Sagenmotiv-Sagentyp-Sagenthemen-Sagenkomplex). In: Voigt, V.: Glaube und Inhalt, Budapest 1976, 9ñ46. 6†Z v˝sledk˘ v˝zkumu H†a†l†a†Ë†o†v†È, I.: FolklÛrne rozpr·vanie v†prostredÌ ökolskej ml·deûe v†druûstevnej dedine, Brno 1981 (diplomov· pr·ce na kated¯e etnografie a†folkloristiky brnÏnskÈ filozofickÈ fakulty). 7†TermÌnu protofolklor ñ jde o†texty, kterÈ jsou sv˝m obsahem a†zp˘sobem pod·nÌ na cestÏ mezi individu·lnÌm vypr·vÏnÌm a†jeho folklorizacÌ ñ pouûÌv·m ve smyslu, kter˝ poprvÈ uvedli D†È†g†h, L.†ñ†V†a†s†z†o†n†y†i, A.: The Memorate and the Proto-Memorate. Journal of American Folklore 87, 1974, 345, 225ñ239. 8†Potvrzuje to B†a†l†a†s†s†a, I.: Die Sagen eines Dorfes. Acta Ethnographica 15, Budapest 1966, 234ñ291; d·le D†ˆ†m†ˆ†t†ˆ†r, ¡.: Sagenstoffe in der M‰rchen¸berlieferung. In: Artes populares 16ñ17, Budapest 1995, 1, 263ñ270. 9 MluvËÌ z†Josefova st¯ednÌ generace. 10†Podobn˝mi ˙vahami se zab˝v· S†a†t†k†e, A.: Vliv dÏtskÈho posluchaËstva na vypr·vÏË˘v styl. Radostn· zemÏ 6, 1956, 35ñ40. Net˝k· se jen û·nr˘, ale prakticky celÈho p¯edvedenÌ (performance). 11†Informoval M. Komosn˝ (1920), DolnÌ Bojanovice. 12†MluvËÌ ze st¯ednÌ generace. 13†Dtto. 14†Dtto. 15†StaröÌ pamÏtnÌk, kter˝ nechtÏl, aby se uv·dÏlo jeho jmÈno. 16†Tato setk·nÌ se organizovala za velkÈho z·jmu pamÏtnÌk˘ do konce 80. let. DalöÌ informace mnÏ bohuûel chybÏjÌ. 17†Srov. pozn·mku Ë. 4. 18†Z ¯ady por˘znu vydan˝ch sbÌrek srov. nap¯. J†i†l†Ì†k, J.: PovÌd·nÌ z†kolovr·tku. VlËnov 1983; F†r†o†l†e†c, V. (ed.): Na slov·ckÈ dÏdinÏ. P¯ÌbÏhy vypr·vÏjÌ Josef Hub·Ëek, Frantiöek Pavka, Josef ÿÌm·k. Brno 1986; F†r†o†l†e†c, V. (ed.): LidskÈ dokumenty z†PodluûÌ. Z·pisy JaromÌra Fialy 68

a†Ladislava H˙sky. UherskÈ HradiötÏ 1988. JinÈho druhu je sbornÌk P†a†l†·†t†o†v†·, D.: PovÌdky lidov˝ch vypravÏË˘ z†»ech, Moravy a†Slezska, zaznamenanÈ v†letech 1945ñ1954, Praha 1958 a†sbÌrka Ñlidov˝ch dokument˘ì O†VeselÌ a†Veselanech B a r t o ö Ì k o v È A., VeselÌ nad Moravou 1997 ñ jde nejen o†û·nrovÈ, ale souËasnÏ i†tematickÈ a†hlavnÏ funkËnÌ posuny. K†tomu srov. R†y†c†h†n†o†v†·, D.: O†nÏkter˝ch problÈmech vyd·v·nÌ popul·rnÌch edic lidovÈ prÛzy. »esk˝ lid 44, 1957, 31ñ32; G†r†e†g†o†r, A.: O†humorn˝ch lidov˝ch vypr·vÏnÌch a†vypravÏËÌch. VlastivÏdn˝ vÏstnÌk moravsk˝ 12, 1957, 110ñ111; J†e†c†h, J.: P¯ÌspÏvek k†vyd·v·nÌ prozaickÈho folklÛru. »eskoslovensk· etnografie 6, 1958, 166ñ179. P¯i vyd·v·nÌ nebo jiû p¯i zapisov·nÌ pak doch·zÌ k†tzv. p¯ekÛdov·nÌ ñ jde o†p¯evod textu do spisovnÈho jazyka, adaptaci (liter·rnÌ ˙pravu) a†koneËnÏ o†p¯esn˝ p¯epis n·¯eËnÌho textu. Srov. S†m†o†l†e, V.: Folklorist med prevajanjem in zapisovanjem. Traditiones 23, Ljubljana 1994, 134ñ154. 19†Cituji podle doktorskÈ disertace M†a†l†a†c†k†a, E.: ZmÏny spoleËenskÈho ûivota v†druûstevnÌ vesnici. Brno, s.a., 259 stran. Byla obh·jena na FilozofickÈ fakultÏ UJEP v†BrnÏ. 20†Citov·no podle z·pisu v†MalackovÏ pr·ci s. 187. 21†TamtÈû, s. 125ñ126. 22†TamtÈû, s. 126. K†textu je p¯ipojen n·pÏv. 23 TamtÈû, s. 160. 24†TamtÈû, s. 179. 25†Ten se nejËastÏji projevuje ve zpracov·nÌ folklornÌ prÛzy pro dÏti, srov. P†e†t†i†ö†k†a, E.: O†p¯evypr·vÏnÌ povÏstÌ v†knih·ch pro ml·deû. Liter·rnÌ mÏsÌËnÌk 8, 1979, 3, 29ñ31. 26†K povÏstem se v·ûe rozs·hl· teoretick· literatura, srov. nap¯. B e n e ö - B u c h l o v a n , B.: O†povÏstech na Slov·cku. Malovan˝ kraj III, 1948, 13ñ14, 30ñ31, 45ñ46, 63, 92ñ93, 107ñ110, 132ñ134; t˝û: Region·lnÌ literatura na Slov·cku. Malovan˝ kraj IV, 1949, 30ñ32. D·le: F†r†o†l†e†c, V.†ñ†M†a†c†k†o†v†·, M.: PovÏst v†lidovÈm vypr·vÏnÌ na HodonÌnsku. »esk˝ lid 45, 1958, 220ñ226; S†i†r†o†v†·†t†k†a, O.: Lidov· povÏst a†jejÌ v˝zkum na MoravÏ. Slov·cko 1962ñ63, 4ñ5, 1964, 58ñ66; t˝û: SouËasnÈ z·padonÏmeckÈ b·d·nÌ o†povÏsti. »esk˝ lid 51, 1964, 2, 105ñ108; H†l†Ù†ö†k†o†v†·, H.: Miesto povesùovej tradÌcie pri budov·nÌ spoloËenskÈho vedomia. N·rodopisnÈ inform·cie, Bratislava 1988, l, 81ñ87; T†ˆ†r†ˆ†k, K.: Erz‰hlerische Geschichtsquellen im Dienst der Ged‰chtnisforschung. In: Artes populares 16ñ17, Budapest 1995, 2, 784ñ789. 27†Srov. pozn·mku Ë. 5. 28†Srov. alespoÚ G†r†a†u†s, F.: O†Ñlidovostiì legend a†povÏstÌ. Zpr·vy SpoleËnosti Ëeskoslovensk˝ch n·rodopisc˘ 1960, 1ñ2, 8ñ9; ä†a†l†a†n†d†a, B.: FolklÛr, tradice a†stereotypy. Praha 1990; S t a n z e l , F. K.: Teorie vypr·vÏnÌ. Praha 1988; P†e†n†t†t†i, L.: Kommunikative Aspekte und Strukturmerkmale der Volksepik. Die karelische Legende. In: H†o†n†k†o,†L.†ñ†V†o†i g†t, V. (red).: Genre, Structure and Reproduction in Oral Literature.Budapest 1980, 129ñ145; R†È†t†h†e†y, P. M.: Die Wahrgeschichte (Generative Aspekte zur Theorie der Erz‰hlung). In: Artes populares 16ñ17, Budapest 1995, 2, 653ñ673; Sieben Jahre Sonderforschungsbereich 321. Ñ‹berg‰nge und Spannungsfelder zwischen M¸ndlichkeit und Schriftlichkeitì. Eine Zwischenbilanz 1. Juli 1985ñ30. Juni 1992. Freiburg im Breisgau 1992. 29†Zde bych zd˘raznil zd·nliv˝ odklon od systÈmu, o†nÏmû hovo¯Ìm v†pozn·mce Ë. 2. Vyjad¯ovacÌ prost¯edky mluvËÌho jsou totiû mnohem variabilnÏjöÌ, proto je doporuËuji ¯adit do endogennÌch funkcÌ v˝slednÈho z·mÏru, Ëasto se formujÌcÌch p¯Ìmo p¯i vypr·vÏnÌ. Spisovatel m· vöak moûnost zpracovat text p¯ed jeho vyd·nÌm. Toto za¯azenÌ je ovöem diskusnÌ a†podlÈh· moment·lnÌ situaci. 30†S problematikou souvisejÌ pokusy o†klasifikaci. JednotlivÈ v˝vojovÈ f·ze n·zor˘ srov. K†r†a†m†a†¯†Ì†k, J.: Klasifikace l·tek Ëesk˝ch antifeud·lnÌch povÏstÌ. »eskoslovensk· ethnografie 5, 1957, 4, 327ñ332; V†o†l†b†r†a†c†h†t†o†v†·, L.: K†ot·zk·m t¯ÌdÏnÌ povÏstÌ. »esk˝ lid 50, 1963, 67ñ 73; K†l†Ì†m†o†v†·, D.: P¯Ìprava katalogu Ëesk˝ch povÏstnÌch û·nr˘. Slovensk˝ n·rodopis 11, 1963, 439ñ484; K†o†s†o†v†·, M.: Zur Frage der Katalogisierung historischer Sagen mit Thematik aus der T¸rkenzeit. In: Zbornik XII. kongresa jugoslovanskich folkloristov v†Celju. Celje 1965, 381ñ385; K†l†Ì†m†o†v†·, D.: Versuch einer Klassifikation des lebendigen Sagenerz‰hlens. Fabula 9, 1967, 1ñ3, 244ñ253; O†s†o†l†s†o†b†Ï, J.: Varianta, verze, jin· povÏst ñ pokus o†terminologickÈ zp¯esnÏnÌ. In: Litteraria humanitas, GenologickÈ studie I. Brno 1990, 221ñ224. 31†SvÏdËÌ o†tom v†öirokÈm z·bÏru nejr˘znÏjöÌ sbÌrky, zejmÈna ty, kterÈ jako region·lnÏ vymezenÈ 69

vych·zely po 2. svÏtovÈ v·lce. Jako bÏûnou meziv·leËnou paralelu uv·dÌm v˝znamnÏjöÌ pr·ce z†minulosti, kterÈ si uchovaly svou dokument·rnÌ hodnotu dodnes: K†o†p†e†t†z†k†y, F.: Die Ruine Maidenburg, gewˆhnlich das Pollauschloss genannt, in Geschichte und Sage. Wien 1890. Tuto a†dalöÌ sbÌrky uv·dÌ R†i†c†h†t†e†r, V.: Lidsk· rÈva. B¯eclav, s. a., 12ñ13; ve druhÈm vyd·nÌ vyöly povÏsti spisovatelky I†l†s†e †T†i†e†l†s†c†h†-†F†e†l†z†m†a†n†n, S¸dm‰hrische Sagen. S¸dm‰hrischer Kulturkreis (Stuttgart) 1979. Z†osmdes·t˝ch let poch·zejÌ S¸dm‰hrische Sagen I. Wo die Bronnen verschlafen rauschen. Gesammelt von Erich Sloschek. Arbeitsausschufl der S¸dm‰hrer, Geislingen/ Steige, s. a., StaröÌ v˝chozÌ pr·ce: G†r†o†h†m†a†n†n, J. V.: Sagenbuch aus Bˆhmen und M‰hren. Prag 1863; O†b†e†r†l†e†i†t†n†e†r, A.: M‰hrisch-schlesische Sagen. Br¸nn 1931;†J†u†n†g†b†a†u†e†r, G.: Deutsche Sagen aus der Tschechoslowakischen Republik IñII. Prag 1934; H†u†l†p†a†c†h, V.: Deutche Sagen aus Bˆhmen und M‰hren. Praha 1994; P†o†l†·†ö†k†o†v†·, J.†ñ†P†o†l†·†ö†e†k, J.: PovÏsti a†legendy Moravy a†Slezska. »esk˝ TÏöÌn 1997. Pro jihov˝chodnÌ Moravu z˘st·v· jako z·kladnÌ sbÌrka F†r†o†l†e†c, V.†ñ†H†o†l†˝, D. (ed.): LidovÈ povÌdky ze Slov·cka. Praha 1967. 32†Uchov·nÌ dialektu v†p¯episech text˘ z†folklornÌch sbÏr˘ je Ëasto problematickÈ. Jako model b˝v· d·v·na za vzor sbÌrka K†a†r†l†a †P†e†k†·†r†k†a† StarozlÌnskÈ povÏsti a†lidovÈ povÌdky, ZlÌn 1942, novÈ vyd·nÌ Vizovice 1997. Z†nÏmeckÈho prost¯edÌ srov. R†a†u†b†e†k, K.: Volksdichtung aus S¸dm‰hren, Wien 1937. Od t¯ic·t˝ch let vych·zely ve VÌdni, G‰nserndorfu, Hardeggu, eventuelnÏ v†Pulkau a†jinde sbÌreËky mÌstnÌch povÏstÌ, po¯·danÈ uËiteli a†jejich û·ky. I†zde najdeme zajÌmavÈ paralely k†povÏstem na jiûnÌ a†jihov˝chodnÌ MoravÏ. 33†K†r†o†p†·†Ë, J.: Ze zlatÈ stud·nky. Tupesy 1996, 79ñ80. 34†BlÌûe o†tom hovo¯Ìm ve svÈ p¯ÌruËce »esk· lidov· slovesnost, Praha 1990, 288ñ290. 35†R†i†c†h†t†e†r, V.: Lidsk· rÈva, B¯eclav, s. a., 51ñ52. 36†Srov. tÈû ä†a†l†a†n†d†a, B.: »eskÈ povÏsti ze souËasnÈho sbÏru. Doklady k†dÏjin·m lidovÈho myölenÌ I. Praha 1989; K†o†c†e†v†a, J.: Erz‰hler von Folklore-Prosa in unserer Gegenwart (Die Frau als Erz‰hlerin). In: Artes populares 16ñ17, Budapest 1995, 1, 444ñ451. 37†KromÏ toho se povÏsti nejËastÏji srovn·vajÌ s†poh·dkami a†ukazujÌ se protiklady historiËna a†poetiËna, tj. estetick˝ch a†integraËnÌch funkcÌ jak autora, tak i†v˝slednÈho z·mÏru. MÈnÏ jiû se povÏsti srovn·vajÌ se vzpomÌnkov˝m vypr·vÏnÌm. Srov. K†r†a†m†a†¯†Ì†k, J.: Baarova historick· povÌdka, povÏst a†skuteËnost. MinulostÌ Z·padoËeskÈho kraje 4, 1966, 195ñ201; ä†a†l†a†n†d†a, B.: ⁄stnÌ pod·nÌ a†dÏjiny. Praha 1989; L†¸†t†h†i, M.: Volksm‰rchen und Sagen. Bern-M¸nchen 1961; †R†ˆ†h†r†i†c†h, L.: Sage und M‰rchen. M‰rchenspiegel 7, 1996, 2, 1ñ4. 38†B†e†n†e†ö, B.: LidovÈ divadlo: od ritu·lu k†z·bavÏ. In: Divadlo v†ËlovÏku ñ ËlovÏk v†divadle I. Brno 1997, 73ñ75. 39†Z·sluûnou pom˘ckou k†v˝kladu byla pr·ce E†v†y †D†o†u†p†a†l†o†v†È SlovnÌk sbÏratel˘, vydavatel˘ a†zpracovatel˘ moravsk˝ch lidov˝ch povÏstÌ. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, facultas paedagogica, Philologica IV, »esk˝ jazyk a†literatura 6. Olomouc 1987, 121ñ198.

Univ. prof. dr. Bohuslav Beneö, DrSc. (n. 1927), pracoval v†letech 1950ñ1953 jako st¯edoökolsk˝ profesor, pozdÏji proöel vöemi stupni vysokoökolskÈ pedagogickÈ Ëinnosti nejd¯Ìve jako lingvista, od r. 1962 jako etnograf se zamÏ¯enÌm na folkloristiku. Na filozofickÈ fakultÏ Masarykovy univerzity p¯edn·öel o lidovÈ slovesnosti, dÏjin·ch etnografie a folkloristiky a zab˝val se teoriÌ folklÛru. Je autorem odborn˝ch knih a dlouhÈ ¯ady studiÌ zejmÈna z oboru slovanskÈ folkloristiky, obyËej˘ a lidovÈho divadla.

Erz‰hler, Literaten und Versmacher ‹ber Funktionen von m¸ndlicher und schriftlicher Ausdrucksweise im Dorfmilieu Zusammenfassung In den achtziger Jahren wurde in Pruö·nky und dessen Umgebung (S¸dostm‰hren) eine Forschung im Volksschaffen-Bereich betrieben, wobei die Ergebnisse zum Bestandteil einer umfassenden Monographie ¸ber die Gemeinde werden sollten. Als methodologische Ausgangsbasis wurde 70

vom Autors der vorliegenden Studie das Funktionensystem der m¸ndlichen und schriftlichen Ausdrucksweise gew‰hlt und appliziert. Da sich die Voraussetzungen f¸r weiteres Materialsammeln ge‰ndert haben, halten wir es f¸r wichtig, wenigstens einige Ergebnisse zu verˆffentlichen. Der volkst¸mliche Verfasser bem¸ht sich, ob m¸ndlich oder schriftlich, alles zu behandeln, was ihn interessiert; somit wird die endogene Autorenrolle erf¸llt, entsprechend seiner Begabung und seinen Ausdrucksf‰higkeiten. Zugleich wird er von einem Komplex der exogenen Funktionen beeinfluflt, die in sein Werk hineindringen. Der Autor w‰hlt Themen aus und bestimmt die Handlungshierarchie. Damit wird die endogene Funktion des Gestaltungsobjektes realisiert; bei Einfl¸ssen von auflen wird dies als exogene Funktion des Gestaltungsobjektes bezeichnet. Der Autor versucht zugleich, auf seinen Wahrnehmer zu wirken, indem er sich dessen Erfahrungen und Kenntnissen ann‰hert. Auf solche Weise vollzieht sich die endogene Funktion der Zielsetzung, w‰hrend der Einflufl eines Konnotationsfeldes als exogene Funktion der Zielsetzung bezeichnet wird. In einer kompletten Analyse d¸rfen nicht fehlen: endogene Funktionen der Umgebung, welche sich in der Befriedigung der Leser und Zuhˆrer mit dem ad‰quaten, ‰sthetisch gezielten Ausdruck ‰uflern, und exogene Funktionen der Umgebung, die dem Einflufl der R¸ckkoppelung zugeschrieben werden. Die vorliegende Studie befasst sich nur mit Erkenntnissen ¸ber Funktionen der Zielsetzung in der m¸ndlichen Erz‰hlung (1), ¸ber Funktionen der Umgebung bei einem erz‰hlerischen oder berichtenden Auftritt (2) und schliefllich ¸ber endogene und exogene Funktionen des Autors und Funktionen der Zielsetzung beim Verarbeiten der regionalen Sagen (3). Der letzte, umfangreichste Teil ist mit Bemerkungen versehen, die das Sagengenre und gegenseitige Beziehungen zwischen der schriftlichen Amateur- und Insiderbildung, zwischen Arbeiten von Anf‰ngern und Professionellen behandeln. Im Gegensatz zu mehreren Studien werden hier die Sagenerz‰hlungen und deren literarische Stilisierung in den regionalen literarischen Werken nicht mit M‰rchen verglichen, sondern mit Erinnerungserz‰hlungen, die als Genre der Folkloreprosa bekannt ist. Derartige Erz‰hlungen werden am h‰ufigsten m¸ndlich dargestellt, entsprechend den traditionellen Normen f¸r die regionalen Erz‰hler, die als aktive, Ñgeschichtlicheì Zeugen auftreten. Die Sagen gehˆren zu den Genres, die als ein historisches Dokument angesehen und dementsprechend auch ¸berliefert werden. Die Kategorie Ñoral historyì als Genre kommt im Volksbereich nicht vor, denn Erz‰hlen von Sagen wird meistens f¸r eine objektive Information gehalten, wo zwar Erdichtungen und Handlungen von ¸bernat¸rlichen Wesen zugelassen werden, aber die Ñhistorische Wahrhaftigkeitì ¸berwiegt. Der Autor kann sich nicht auf die Augenzeugen st¸tzen, sondern nur auf die ÑTextzeugenì, die eine Sage vom Hˆren oder vom Lesen kennen, nicht also von einem persˆnlichen Erlebnis. Diese Gedanken sind durch lebendige Dokumente mit l‰ndlichen Erz‰hlungen aus den 80er und 90er Jahren unseres Jahrhunderts und durch eine Auswahl von adaptierten Sagen illustriert. Wir kommen zum Schlufl, dafl die Dominante der m¸ndlichen Erz‰hlung Ver‰nderlichkeit von Genres bildet, denn die Rollen des Autoren und der Zielsetzung ver‰ndern sich nach und nach innerhalb einer Erz‰hlung, w‰hrend die Dominante der schriftlichen Stilisierung - Darstellung mit einer literarischen Absicht ñ durch die Bem¸hung gekennzeichnet ist, ÑLiterarischesì, d.h. die Vorstellung des Autors ¸ber das Genre einzuhalten. Von den endogenen Funktionen des Autors treten sein Appell, Selbstverwirklichung und Expresivit‰t hervor, unter deren Einflufl die ‰sthetisch orientierte Verarbeitung der Reihe ÑFama ñ Glosse ñ hinzufabulierte Episoden ñ Erinnnerungserz‰hlung ñ Sagenkomplexì steht. Storytellers, Writers and Poets On Functions of oral and litterary Folklore in the village area A b s†t r a c t In the 1980ís, a research project of folklore in South-East Moravian village Pruö·nky took place. Its results were intended to become a part of more generally oriented profile of the community. The basic methodology used by the author was application of system of functions of oral and litteraryfolklore. However, since the conditions for further collection of material have changed, we consider it appropriate to publish at least some of the conclusions. 71

A folk narrator or an author of a written text tries to speak or write about anything of interest to them: it fulfills the endogenous function of author, dependent on his talent and capabilities of selfexpression. At the same time, he is influenced by a set of exogenous functions of author that are reflected in what he creates. The author chooses a topic and sets the hierarchy of plot, thus applying endogenous functions of the described subject matter. Any outside influence exercised on these represents the exogenous function of the given subject matter. At the same time, the author tries to influence the audience by approximating their experience and knowledge through fulfilling the endogenous functions of the resulting intention. The analysis must also contain a group of endogenous functions of environment, expressed through satisfaction of the audience with adequate expression and aesthetic intention, and a group of exogenous functions of environment, referred to as an influence of feedback. The study discusses only information about the (1) group of functions of resulting intention in oral storytelling, about the (2) group of functions of environment at a storytelling or information sharing appearance and finally about (3) endogenous and exogenous functions of the author, and the functions of resulting intention when adapting the folk legends. The final and most extensive passage opens with remarks on the legend genre and relationships between written art by amateurs and writers, or beginning and professional authors. This study, unlike many others, does not compare the legend genre and its literary style found in the works of regional writers to fairy tales. Instead, it finds similarities with reminiscence storytelling, known as a genre of folk prose. This is in most cases performed orally and conforms to the norms of regional storytelling tradition, whose bearers are active witnesses. The legends belong to genres that are understood as a historical document and passed accordingly. The category of oral history does not work in the folk environment, because legends are usually understood as objective information, where some fabrication and unnatural phenomena are allowed, but the ìhistorical truthî predominates. The author cannot lean on witnesses, only on the ìtextualî witnesses, whose knowledge of the legend is gained from hearsay or reading, not personal experience. These thoughts are illuminated on living material of village storytelling from the 1980ísñ1990ís and on selected legend adaptations. We come to a conclusion, that the oral storytelling is dominated by ambiguity of genre, since the functions of author and resulting intention are continuously changed during the performance, while the written stylization (adaptation with literary intention) is dominated by the authorís effort to adhere to ìliterarityî, i.e. his ideas about the genre. Of the endogenous functions of author, the appellative, self-realization and expressive functions are applied. They influence the aesthetically-minded adaptation of the consequence ìrumour-gloss-extra fabulated episodes-reminiscence storytelling-legend complexî.

72

ZPR¡VY Pÿ¡TELSK¡ ZDRAVICE MIROSLAVÃ LUDVÕKOV… UbÏhlo jiû hodnÏ Ëasu od doby, kdy jsme jako studenti oboru etnografie navötÏvovali v†r·mci v˝uky †n·rodopisnÈ oddÏlenÌ EtnografickÈho ˙stavu MoravskÈho muzea v†BrnÏ. Tajuplnost budovy, setmÏl˝ch deposit·¯˘, ale i†sami odbornÌ pracovnÌci v†n·s vzbuzovali pocit ˙cty a†obdivu. Pr·vÏ zde jsme mÏli moûnost blÌûe poznat laskavou a†vûdy velmi ochotnou kolegyni ñ PhDr. Miroslavu LudvÌkovou, CSc., zab˝vajÌcÌ se studiem lidovÈho textilu,†lidovÈ stravy a†odpovÌdajÌcÌ za textilnÌ sbÌrkov˝ fond muzea. Pod jejÌm vedenÌm jsme se poprvÈ blÌûe sezn·mili s†vlastnÌ muzejnÌ pracÌ. V†tÈ dobÏ nikdo z†n·s nepomyslel na to, ûe naöe odbornÈ z·jmy a†vz·jemn· sympatie n·s svedou ke spolupr·ci po ¯adu let aû†podnes. Pro etnografickÈ oddÏlenÌ Slov·ckÈho muzea je velkou ctÌ, ûe aû dosud z˘stalo pro Miroslavu LudvÌkovou Slov·ckÈ muzeum druh˝m muzejnÌm domovem. Osobnosti Miroslavy LudvÌkovÈ byla vÏnov·na ¯ada Ël·nk˘ a†p¯ÌspÏvk˘, a†proto n·ö pozdrav k†jejÌmu ûivotnÌmu jubileu je zamÏ¯en na ocenÏnÌ jejÌ spolupr·ce s†naöÌm oddÏlenÌm v†muzeu. P¯edevöÌm jejÌ odbornÈ znalosti v†oboru lidovÈho textilu a†v˝öivky, zÌskanÈ vlastnÌm studiem a†houûevnatostÌ, pomohly n·m p¯i v˝bÏru p¯edmÏt˘ k†obohacenÌ muzea, kde je Ëlenkou poradnÌho sboru pro sbÌrkotvornou Ëinnost. Dodnes svou radou a†informacÌ p¯ispÌv· ke zkvalitÚov·nÌ a†vytv·¯enÌ textilnÌho fondu muzea. Nikdy neodmÌtla û·dnou spolupr·ci p¯i lektorov·nÌ naöich p¯ÌspÏvk˘ do tisku nebo scÈn·¯˘ k†v˝stav·m. JakÈkoliv jejÌ odbornÈ p¯ipomÌnky jsme p¯ijÌmali ne jako v˝tku, ale uûiteËnou radu pro obohacenÌ naöich odborn˝ch poznatk˘. JejÌ spolupr·ce se Slov·ck˝m muzeem se odr·ûÌ ve vöech oblastech etnografickÈho oddÏlenÌ. ÿadou sv˝ch p¯ÌspÏvk˘ z†oboru n·rodopisu publikovan˝ch v†muzejnÌm sbornÌku Slov·cko p¯ispÏla k†rozöÌ¯enÌ poznatk˘ o†lidovÈm odÏvu na Slov·cku. V˝sledkem dobrÈ spolupr·ce bylo i†vyd·nÌ samostatnÈ knihy Lidov· v˝öivka na PodluûÌ. Kniha vyöla tiskem v†roce l982 a†Ëerpala ze vöech textilnÌch sbÌrek moravsk˝ch muzeÌ. V·ûÌme si vöech jejÌch p¯ÌspÏvk˘, ponÏvadû jsou publikovanÈ na z·kladÏ hlubokÈho studia muzejnÌch a†archivnÌch materi·l˘, nejen u†n·s, ale

i†v†zahraniËÌ. JejÌ jazykovÈ znalosti ji umoûnily studiem bÏûnÏ nedostupn˝ch pramen˘ v†zahraniËnÌch institucÌch. Vedle publikaËnÌ Ëinnosti je zn·m· i†¯adou p¯edn·öek, ve kter˝ch seznamovala nejen odbornÌky, ale i†öirokou ve¯ejnost se sv˝mi poznatky v oboru etnografie. Jednou z†tÏchto ˙spÏön˝ch akcÌ byl i†VeËer v†muzeu, konan˝ ve Slov·ckÈm muzeu pod n·zvem Z†historie lidovÈho odÏvu, kde Miroslava LudvÌkov· sezn·mila posluchaËe s†archivnÌmi prameny †mnichovskÈho muzea, pro naöi ve¯ejnost dosud nezn·m˝mi, jeû dokumentujÌ nejstaröÌ doklady o†krojÌch na Slov·cku. VeËer se tÏöil velkÈmu z·jmu ve¯ejnosti. Vedle publikaËnÌ Ëinnosti sepsala Miroslava LudvÌkov· ¯adu scÈn·¯˘ v˝stav, kterÈ realizovala nejen doma, ale i†v†cizinÏ. V˝stavy byly zamÏ¯enÈ p¯edevöÌm na lidov˝ textil a†mÏly vûdy nosnou myölenku, poznatky vÏdecky podloûenÈ, p¯edmÏty datovanÈ a†lokaËnÏ urËenÈ. JednÌm z†v˝stavnÌch mÌst byly i†s·ly Slov·ckÈho muzea, ve kter˝ch se uskuteËnila v†roce l980 v˝stava Moravsk· lidov· v˝öivka. Autorka podrobnÏ sezn·mila n·vötÏvnÌky s†v˝öivkou z†celÈ Moravy a†pouk·zala na jejÌ typologii, techniku a†bohatstvÌ. HodnotÌme-li dosavadnÌ spolupr·ci Miroslavy LudvÌkovÈ se Slov·ck˝m muzeem v†UherskÈm Hradiöti cenÌme si vöeho, co dosud pro muzeum udÏlala v†r·mci pracovnÌch povinnostÌ. ZejmÈna mnoûstvÌ jejÌho volnÈho Ëasu vÏnovanÈho oponentsk˝m posudk˘m, konzultacÌm a†rad·m, jeû se ned· nijak spoËÌtat a†finanËnÏ uhradit, je pro n·s velk˝m obohacenÌm a†doplnÏnÌm naöich odborn˝ch znalostÌ. Miroslava LudvÌkov·, pro n·s vûdy Mirka, z˘st·v· n·m, o†nÏco mladöÌm, p¯Ìkladem ËlovÏka mor·lnÌch kvalit, nesmÌrnÈ houûevnatosti a† pracovitosti. VÏ¯Ìme, ûe i†v†dalöÌch letech se budeme tÏöit z†jejÌ p¯Ìtomnosti na naöich spoleËn˝ch setk·nÌch ve Slov·ckÈm muzeu. MuzejnÌ etnografovÈ

DVÃ JUBILEA VE STR¡éNICI PhDr. Vlasta Ondruöov·, jako vÏtöina vysokoökol·k˘ z†HorÚ·cka (narodila se v†LipovÏ 20. 12. 1948), absolvovala st¯edoökolskÈ studium na str·ûnickÈm gymn·ziu (1964ñ1968). Stu73

dium n·rodopisu a Ëeötiny na FilozofickÈ fakultÏ Masarykovy univerzity v†BrnÏ (1968ñ1973) zakonËila diplomovou pracÌ : Monografie vypravÏËky Barbory MiËkovÈ z†Kuûelova. Pr˘mÏrn· vypravÏËsk· osobnost mezi vypravÏËi na HorÚ·cku. Sv˝ch zkuöenostÌ z†pÏtiletÈho p˘sobenÌ ve ValaöskÈm muzeu v†p¯ÌrodÏ v†RoûnovÏ pod RadhoötÏm (1973ñ1978), kam nastoupila po ukonËenÌ studia, vyuûila ve str·ûnickÈm ⁄stavu lidovÈ kultury, kde p˘sobÌ od roku l979 dosud. Tam se ujala spr·vy etnografick˝ch sbÌrek a rozvinula samostatnou sbÌrkotvornou Ëinnost. V†obdobÌ budov·nÌ str·ûnickÈho Muzea vesnice jihov˝chodnÌ Moravy prov·dÏla v˝zkum lidovÈ architektury, pot¯ebn˝ pro ¯eöenÌ problÈm˘ spojen˝ch s†instalacÌ interiÈr˘ objekt˘ prezentovan˝ch v†tomto skansenu, jÌmû byla povÏ¯ena. SouË·stÌ jejÌ pracovnÌ n·plnÏ se stala tÈû organizace v˝stavnÌ Ëinnosti. V†tÈ dominuje exposice Hab·nsk· keramika a lidov· hrnËina ze sbÌrek manûel˘ Landsfeldov˝ch a rozs·hl· specializovan· exposice N·stroje lidovÈ hudby v†»eskÈ republice, ned·vno otev¯en· na str·ûnickÈm z·mku. D˘kladnou znalostÌ problematiky soudobÈ existence folklÛru vyuûÌv· p¯i tvorbÏ festivalov˝ch po¯ad˘ i p¯i v˝konu funkce mÌstop¯edsedkynÏ programovÈ rady Mezin·rodnÌho folkloristickÈho festivalu Str·ûnice. JejÌ schopnosti a zkuöenosti, kter˝ch v†tomto smÏru v†dobÏ p˘sobenÌ ve str·ûnickÈm ⁄stavu lidovÈ kultury dos·hla, vedly k†tomu, ûe se stala tajemnicÌ »eskÈ n·rodnÌ sekce CIOFF ñ mezin·rodnÌ organizace po¯adatel˘ folklÛrnÌch festival˘. PerfektnÌm v˝konem tÈto funkce p¯ispÌv· ˙ËinnÏ k†realizaci DoporuËenÌ k†ochranÏ lidovÈ kultury, kterÈ v†roce 1987 adresovala organizace UNESCO vöem vl·d·m svÏta.

vlastnÌho badatelskÈho ˙silÌ v†tomto oboru, kterÈ p¯ispÏlo k†formov·nÌ z·klad˘ naöÌ moravskÈ archeologie. Jeho dvÏ monografie Hromadn˝ n·lez ze zaË·tku 17. stoletÌ ve Str·ûnici, (Str·ûnice 1982), PoË·tky novovÏkÈ keramiky ve Str·ûnici (Str·ûnice 1986) a v˝zkumy specializovanÈ na problematiku novok¯tÏnskÈ keramiky ho p¯i¯adily k†p¯ednÌm znalc˘m tÈto tematiky u n·s. K†mimo¯·dn˝m v˝sledk˘m dospÏl ve svÈ pr·ci folkloristickÈ. Produkci sbÌrek moravsk˝ch lidov˝ch pÌsnÌ obohatil o zpÏvnÌk Ten v·noËnÌ Ëas (Str·ûniceñKyjov 1990) a Z·lesk˝ zpÏvnÌk (B¯ez˘vky 1990), metodiku zkoum·nÌ lidovÈ pÌsnÏ o pr·ci SvÏt lidovÈ pÌsnÏ (Str·ûnice 1989). ZavröenÌm jeho dosavadnÌho folkloristickÈho b·d·nÌ je vz·cn· monografie Marie Proch·zkov· (1886ñ1986), zpÏvaËka ze Str·ûnice (HodonÌn 1986). Ani intenzivnÌ badatelsk· a publicistick· Ëinnost vöak nep¯ivedla Ji¯Ìho Pajera k†tomu, aby se uzav¯el p¯ed aktu·lnÌm spoleËensk˝m a kulturnÌm ûivotem. P˘sobil ve str·ûnick˝ch cimb·lov˝ch muzik·ch jako hr·Ë na kontrabas i jako hudebnÌ aranûÈr. Pracoval v†odborn˝ch porot·ch, p¯edn·öel, p˘sobil v†redakËnÌch rad·ch. Je autorem desÌtek folklornÌch po¯ad˘ rozhlasov˝ch, televiznÌch a festivalov˝ch. V†r·mci svÈho dlouholetÈho p˘sobenÌ v†⁄stavu lidovÈ kultury ve Str·ûnici (197l ñ1993) p¯ispÌval jako autor po¯ad˘ ke spoleËenskÈmu a odbornÈmu vÏhlasu mezin·rodnÌho folklÛrnÌho festivalu Str·ûnice. PosÌl·me do Str·ûnice obÏma jubilant˘m p¯·nÌ dobrÈ pohody v†osobnÌm ûivotÏ i v†dalöÌ tv˘rËÌ pr·ci. Karel PavliötÌk

JAN POL¡»EK (12. 11. 1896ñ10. 3. 1968) PhDr. Ji¯Ì Pajer, CSc., rodil˝ Str·ûniËan, etnograf, folklorista, archeolog a v†neposlednÌ ¯adÏ v˝born˝ muzikant, vyplnil abrh·movskÈ penzum svÈho ûivotnÌho ˙dÏlu badatelsk˝mi, publikaËnÌmi, umÏleck˝mi a organiz·torsk˝mi aktivitami ve vöech oborech svÈho z·jmu. Uû v†dobÏ studia na str·ûnickÈm gymn·ziu (1964ñ1967) se z˙Ëastnil terÈnnÌch v˝zkum˘ s†keramikem He¯manem Landsfeldem, v†jehoû dÌlnÏ se takÈ sezn·mil s†technikou oöet¯ov·nÌ a zpracov·nÌ n·lezovÈho keramickÈho materi·lu. Studiem archeologie a etnografie na FilozofickÈ fakultÏ Masarykovy univerzity (1967ñ1972) zÌsk·v· pot¯ebnÈ teoretickÈ vybavenÌ k†rozvinutÌ 74

V†b¯eznu letoönÌho roku uplynulo 30 let od smrti v˝znamnÈho sbÏratele Jana Pol·Ëka. Jeho z·sluhy a†z·jem o†lidovou pÌseÚ pat¯ily dvÏma moravsk˝m region˘m ñ Slov·cku a†HanÈ. Han·ckÈ obdobÌ se kryje s†vÏtöÌ Ë·stÌ jeho ûivota, neboù Han· se stala sbÏrateli od roku 1929 domovem aû do jeho odchodu v†roce 1968. Slov·cku vöak pat¯Ì jeho ml·dÌ a†prvnÌ setk·v·nÌ s†lidovou pÌsnÌ a†lidovou hudbou. J. Pol·Ëek, narozen˝ 12. 11. 1896 v†JaromÏ¯icÌch nad Rokytnou, ûil ve Str·ûnici na Slov·cku od nej˙tlejöÌho dÏtstvÌ (od r. 1897), navötÏvoval zde z·kladnÌ ökolu a†gymn·zium, kterÈ zakonËil v†roce 1915.

Doba gymnazi·lnÌch studiÌ probÌhala uû ve znamenÌ ûivÈho z·jmu o†lidovou pÌseÚ. V†jeho sbÏratelskÈm denÌku Ëteme o†tÏchto letech, kterÈ s·m sbÏratel naz˝v· slov·ck˝m obdobÌm:1 ÑOsud mi dal do vÌnku, ûe jsem vyr˘stal ve Str·ûnici, mÏstÏ leûÌcÌm v†nejtypiËtÏjöÌ Ë·sti Mor. Slov·cka, kde bohat· a†ruön· historie kr·Ëela ruku v†ruce s†vysokou kulturou lidu. Jiû jako docela mal˝ hoch (asi 8ñ9 let˝) st˝kal jsem se s†mÌstnÌmi rolnÌky a†mojÌ vnÌmavÈ povaze se zalÌbilo vöe, ËÌm selsk˝ lid ûil, hlavnÏ vöak jeho pÌsnÏ a†lidov· hudba a†umiÚoval jsem si, aû dospÏji, budu zapisovat tyto pÌsnÏ. P¯iöel jsem k†tomu n·zoru, kdyû jsem se s†rodiËi v†r. 1905 z˙Ëastnil svatby rolnickÈ dcery Maryöi Mrl·kovÈ v†Ryb·¯skÈ ulici. Zde hudci stateËnÏ vyhr·vali a†pamatuji si dodnes, jak jsem se divil, ûe se vöichni svatebËanÈ i†s†hudci veöli do jizby, sice zbyteËnÈho n·bytku doËasnÏ zbavenÈ, avöak p¯es to jen plochy sotva 4◊5 m†i†s†pecÌ mÏ¯ÌcÌ. Tehdy kromÏ basisty Ñstr˝Ëkaì VajËnera sedÏli ostatnÌ muzikanti na peci, div·ci na lavicÌch kolem zdÌ a†mezi nimi nÏkolik p·r˘ st¯ÌdavÏ mlad˝ch a†star˝ch svatebËan˘ tanËilo p¯ekr·sn˝ prav˝ str·ûnick˝ ÑDanajì, n·rodnÌ tanec. Kr·sa hudby a†dojÌmavost p¯edzpÏvovan˝ch pÌsnÌ danajov˝ch a†svatebnÌch kroj˘ v†tak kr·snÈ harmonii se linoucÌ mi ovöem vynikla v†pravÈ podstatÏ pozdÏji, aû jsem po letech absolvoval vÌce podobn˝ch p¯ÌleûitostÌ zpÏvu, hudby a†tance. NicmÈnÏ onen kouzeln˝ rytmus danaje mi jiû tehdy ÑuËarovalì a†tak pevnÏ v†pamÏti utkvÏl, ûe nevymizel ani potom, kdyû jsem pozdÏji jako dospÏlejöÌ student pozn·val pÌsnÏ a†tance jin˝ch konËin Mor. Slov·cka. ñ Od tÈ doby jsem p·sl po p¯Ìleûitostech, kde uslyöet opÏt str·ûnickÈ starÈ hudce hr·t k†lidov˝m tanc˘m.ì2 Od poslechu a†pozorov·nÌ pak vedla p¯Ìm· cesta k†vlastnÌmu aktivnÌmu provozov·nÌ a†poslÈze ke sbÌr·nÌ lidov˝ch pÌsnÌ. PoË·teËnÌ podnÏty najdeme v†roce 1912, kdy se konal ve Str·ûnici Sjezd pokrokovÈ ml·deûe slovenskÈ z†Uher i z Moravy. P¯i tÈto p¯Ìleûitosti odeznÏl mimo jinÈ refer·t Karla Klus·ka o†folklÛru a†o†lidovÈ pÌsni promluvil Hynek BÌm. OstatnÏ cel· akce probÌhala ve znamenÌ snahy o†dalöÌ udrûov·nÌ a†uchov·v·nÌ folklÛru, coû se v†tÈto dobÏ povaûovalo p¯Ìmo za n·rodnÌ povinnost. Pod vlivem tÈto akce, ve str·ûnickÈm ovzduöÌ, prodchnutÈm tradiËnÌm lidov˝m muzikantstvÌm, se zrodil n·pad aktivnÏ nav·zat na dosud ûivÈ Ëi doûÌvajÌcÌ tradice lidov˝ch hudc˘. Studenti gymn·zia, mezi nimi i†J. Pol·Ëek, tedy zaloûili slov·ckou muzi-

ku. ZatÌmco houslist˘ se naölo dostatek, chybÏl v†kapele basista. J. Pol·Ëek se proto ihned zaËal uËit hr·t na kontrabas a†poË·tkem kvÏtna 1913 uû muzika s†˙spÏchem ˙Ëinkovala na studentskÈm v˝letÏ. Po Ëase se mezi mlad˝mi muzikanty objevily nejasnosti a†rozpory o†stylu hry, zvl·ötÏ kdyû do hry prim·öe pronikaly man˝ry charakterizujÌcÌ projev cik·nsk˝ch hudebnÌk˘. »lenovÈ kapely se proto rozhodli uËit se u†star˝ch hudc˘. Z·klad muziky, to znamen· prim·ö, kontr·ö a†basista vstoupili do uËenÌ k†muzikant˘m ze str·ûnickÈ R·Ëkovy kapely. Naslouchali jim a†hr·li s†nimi ve snaze prakticky poznat a†dob¯e si osvojit charakteristick˝ styl lidov˝ch hudc˘ a†souËasnÏ z†toho d˘vodu, aby zÌskali dostateËnou z·sobu taneËnÌch pÌsnÌ, coû byl dalöÌ z†p¯edpoklad˘ ˙spÏönÈ Ëinnosti nejen vedoucÌho muziky ñ prim·öe ale i†ostatnÌch hr·Ë˘. Po urËitÈ dobÏ, bÏhem nÌû J. Pol·Ëek zast·val mÌsto u†kontrabasu, naöel se jin˝ hr·Ë na tento n·stroj. A†J. Pol·Ëek opÏt zaËÌnal znovu, tentokr·t na cimb·l, jehoû zaËlenÏnÌ do kapely se stalo ide·lem mlad˝ch str·ûnick˝ch mnuzikant˘. ÑS cimb·lem jsme uû vystupovali jako nedostiûn· slov·ck· muzika, jejÌû povÏst pronikala aû na Myjavu a†kde n·m s·m Samko DudÌk docela projevil obavu z†konkurence.ì3 D˘leûitou etapu v†ûivotÏ J. Pol·Ëka p¯edstavovala Ëinnost v†brnÏnskÈm slov·ckÈm kr˙ûku. Na jeho sch˘zk·ch v†nÏkdejöÌ AkademickÈ kav·rnÏ na FalkensteinerovÏ ulici se J. Pol·Ëek z˙Ëastnil p¯Ìprav relacÌ pro ËeskÈ vysÌl·nÌ, v†tehdejöÌm brnÏnskÈm Radiojournalu. NÏkte¯Ì ËlenovÈ slov·ckÈho kr˙ûku vyplÚovali mezery ve vysÌl·nÌ zpÏvem lidov˝ch pÌsnÌ s†pr˘vodem cimb·lu nebo klavÌru, za nÏjû Ëasto usedal pr·vÏ J. Pol·Ëek. V†tÈto dobÏ zapoËala takÈ dalöÌ v˝znamn· kapitola Pol·Ëkovy folkloristickÈ Ëinnosti ñ sbÌr·nÌ a†zpracov·nÌ lidov˝ch pÌsnÌ v†podobÏ edice. SbÏru vÏnoval Jan Pol·Ëek mnoho let svÈho ûivota. O†tom, jak vlastnÏ se zapisov·nÌm lidov˝ch pÌsnÌ zaËÌnal, pÌöe: ÑNemÏl jsem d˘stojnÈho zjevu Suöilova ani ide·lnÌch spolupracovnÌk˘ Bartoöov˝ch, kdyû jsem se po svÏtovÈ v·lce odhodlal p¯ispÏti k†zachov·nÌ upadajÌcÌho a†zanikajÌcÌho pÏveckÈho lidovÈho umÏnÌ naöich moravsk˝ch Slov·k˘. Tato odvaha byla velik·, uv·ûÌ-li se, ûe mnoûstvÌ n·rodnÌch pÌsnÌ bylo p¯es v·lku zapomenuto a†ûe mnoho lidov˝ch zpÏv·k˘ se z†vojny nevr·tilo. P¯edevöÌm bylo nutno zjistiti, zda-li p¯i zdravÌ a†sÌle z˘stali hudebnÌci ñ konserv·to¯i lidovÈ pÌs75

nÏ. Ke svÈ potÏöe nalezl jsem starÈ zn·mÈ hudce VelickÈ se star˝m Trnem v†Ëele, z†hudc˘ str·ûnick˝ch Ñstr˝caì P·nka a†Ml˝nka, na MyjavÏ se ozval Samko DudÌk se svojÌ bandou a†na PodluûÌ Neöpo¯i. Tedy poË·tek dobr˝. ñ NynÌ jsem nevynechal û·dn˝ch p¯ÌleûitostÌ, kde tito hudci ˙Ëinkovali a†tu nepozorov·n, v†˙stranÌ obdivoval jsem jejich vzk¯ÌöenÈ reprodukËnÌ umÏnÌ a†schopnosti harmonizaËnÌ a†instrumentaËnÌ. PilnÏ jsem si p¯itom znamenal pÌsnÏ jimi doprov·zenÈ, abych si je dal pak o†p¯est·vk·ch zpÏv·ky jeötÏ ovÏ¯iti a†tekstem doplniti. Dost·valo se mi Ëasto informacÌ ne˙pln˝ch, ba protich˘dn˝ch, takûe na konec nezbylo neû uch˝liti se o†radu k†mÌstnÌm znalc˘m anebo k†Ñchlapc˘mì ze ÑSlov·ckÈho kr˙ûkuì.4 Pol·Ëkovy rozs·hlÈ z·pisy prozrazujÌ nejen hlubok˝ a†soustavn˝ z·jem o†lidovÈ pÌsnÏ, ale takÈ metodiku sbÏratelskÈ pr·ce. Je t¯eba zd˘raznit, ûe sbÏratel usiloval o†podchycenÌ ûivÈho projevu v†autentickÈ zpÏvnÌ nebo hernÌ situaci, aby tak byl zachov·n p˘vodnÌ charakter a†v˝raz zpÏvnÌho projevu. V†Pol·ËkovÏ zp˘sobu pr·ce v†terÈnu se uplatnila ekologick· metoda, kter· kladla d˘raz nejen na jev samotn˝, tedy na lidovou pÌseÚ, ale i†na celÈ prost¯edÌ, v†nÌû ûila a†na nositele ñ zpÏv·ka. J. Pol·Ëek zachytil ¯adu ˙daj˘ a†post¯eh˘ o†jednotliv˝ch zpÏv·cÌch a†zahrnul je do svÈho sbÏratelskÈho denÌku. Najdeme zde i†charakteristiky muzikant˘ ze str·ûnickÈ R·Ëkovy kapely. Jin˝m rysem sbÏratelskÈ praxe J. Pol·Ëka byla snaha o†kompletnost slovesnÈ i†hudebnÌ sloûky pÌsnÌ. DoplÚov·nÌ textu, ovÏ¯ov·nÌ z·pisu a†koneËn· korekce za p¯ispÏnÌ Ñznalc˘ì smÏ¯ovala k†cÌli zachytit pÌseÚ v†˙plnosti, aby pak d·le mohla proniknout do zpÏvnÌho reperto·ru a†zakotvit v†nÏm. J. Pol·Ëek za svÈho pomÏrnÏ kr·tkÈho pobytu v†BrnÏ zaznamenal a†sestavil do zpÏvnÌku pÌsnÏ ze Slov·cka, v†Ëemû mu byli n·pomocni ËlenovÈ brnÏnskÈho slov·ckÈho kr˙ûku. Ten se stal takÈ vydavatelem dÌla, kterÈ vyölo pod n·zvem Slov·ckÈ pÏsniËky (SbÌrka 250 jednohlas˝ch pÌsnÌ). Celkem vyölo sedm dÌl˘, nÏkterÈ z†nich i†vÌcekr·t, nap¯. 1. dÌl, vydan˝ v†roce 1936 poprvÈ, se objevil potom jeötÏ Ëty¯ikr·t.5 Ohlas na Slov·ckÈ pÏsniËky byl velmi p¯Ìzniv˝. ⁄spÏönÏ vyplÚovaly mezeru, kter· na Ëas vznikla ve vyd·v·nÌ popul·rnÌch edicÌ. Slov·ckÈ pÏsniËky si nekladly za cÌl b˝t vÏdeckou edicÌ, ale chtÏly p¯ispÏt k†zachov·nÌ pÌsnÌ dosud nezaznamenan˝ch nebo tÏch, kterÈ byly zaps·ny ne˙plnÏ Ëi nespr·vnÏ. V†p¯edmluvÏ k†prvnÌmu svazku nastÌnil sbÏratel posl·nÌ sbÌrky: ÑP¯edkl·d·m tedy 76

milovnÌk˘m slov·ck˝ch pÌsnÌ jmÈnem ÑSlov·ckÈho kr˙ûkuì v†BrnÏ dÌlo, kterÈ nevzniklo prost˝m v˝pisem lÌbiv˝ch pÌsnÌ z†velk˝ch sbÌrek, avöak dlouhodob˝m bedliv˝m studiem pÌsnÌ, p¯edn·öen˝ch naöimi zpÏv·ky. P¯eji si, aby snaha tato, dob¯e mÌnÏn·, splnila vytËen˝ cÌl: zachovati pÌseÚ moravsk˝ch Slov·k˘ tak, jak se skuteËnÏ zpÌv·.ì6 Vedle sbÌr·nÌ a†vyd·v·nÌ pÌsnÌ nelze opomenout Pol·Ëkovu upravovatelskou Ëinost. NÏkterÈ jeho ˙pravy vyöly jako materi·ly urËenÈ pro pedagogickÈ ˙Ëely, vÏtöina jich vöak z˘stala v†rukopise, a†to jak ˙pravy slov·ck˝ch, tak han·ck˝ch pÌsnÌ. Pol·Ëek smÏ¯oval celou svou sbÏratelskou ËinnostÌ k†tomu, aby zachytil co moûn· nejvÌce z†toho, co se jeötÏ v†ûivÈm provedenÌ zachovalo, co mohlo p¯ispÏt k†pozn·nÌ lidov˝ch pÌsnÌ v†jejich p˘vodnÌ, tradiËnÌ podobÏ. SouËasnÏ vöak usiloval ËistÏ prakticky o†to, aby öirokÈ vrstvy z·jemc˘ mÏly co zpÌvat, hr·t, p¯edv·dÏt v†r·mci Ëinnosti soubor˘ na pÛdiÌch atd. Tomuto cÌli p¯izp˘sobil svÈ pÌsÚovÈ ˙pravy, kterÈ s·m charakterizoval n·sledovnÏ: ÑPÌsnÏ tyto byly harmonizov·ny se z¯etelem k†lidovÈmu p¯ednesu a†pojetÌ. TÌm se liöÌ od p¯ÌsnÈ teoretickÈ harmonizace, kterou sezn·v·me v†bÏûn˝ch sbÌrk·ch pÌsÚov˝ch. M·-li kr·sa a†r·zovitost narodnÌ pÌsnÏ na mor. Slov·cku vyniknouti, nelze ji odÌti do roucha p¯Ìliö umÏlÈho!ì7 V†podobnÈm duchu se nesly rovnÏû jeho pr·ce teoreticky zamÏ¯enÈ, kterÈ mÏly Ëasto r·z p¯edn·öek nebo instrukt·ûÌ pro ty, kdo se lidovou pÌsnÌ blÌûe zab˝vali, aù uû to byli pedagogovÈ, vedoucÌ soubor˘ Ëi ostatnÌ v˝chovnÌ a†kulturnÌ pracovnÌci. Tyto studie pojedn·valy ponejvÌce o†hudebnÌ tradici Str·ûnice, jak to dokl·dajÌ jejich tituly: O†lidovÈ hudbÏ ve Str·ûnici, O†lidovÈ pÌsni ve Str·ûnici, Str·ûnice v†lidovÈ pÌsni, hudbÏ a†tanci apod.8 Pol·Ëkovy post¯ehy z†terÈnu, stejnÏ jako jeho ˙vahy a†pr·ce o†lidovÈ pÌsni se dochovaly v†rukopisech. Podobn˝ osud mÏly i†jeho ˙pravy, kterÈ se nepoda¯ilo vydat tiskem, i†kdyû by nepochybnÏ mnohon·sobnÏ poslouûily praktick˝m ˙Ëel˘m. OstatnÏ i†jeho Slov·ckÈ pÏsniËky, kterÈ si zÌskaly tak velk˝ ohlas a†oblibu, jsou dnes ve¯ejnosti prakticky nedostupnÈ. NemÏlo by b˝t 30. v˝roËÌ ˙mrtÌ sbÏratele J. Pol·Ëka pobÌdkou k†jejich reedici? Pozn·mky: 1 DenÌk sbÏratele vÏnovala v†roce 1990 brnÏnskÈmu pracoviöti ⁄stavu pro etnografii a†folk-

2 3 4 5 6 7 8

loristiku AV »R manûelka dr. Pol·Ëka, panÌ R˘ûena Pol·Ëkov·. »·st je ps·na dr. Pol·Ëkem, Ë·st p¯epsala R. Pol·Ëkov· podle manûelova p˘vodnÌho z·znamu. Dokument je uloûen pod signaturou Z†25. DenÌk s. 50ñ51. TamtÈû s. 54. J. Pol·Ëek: Jak jsem sbÌral slov·ckÈ pÌsnÏ. Liter·rnÌ Morava ËÌs. 1, z·¯Ì 1936. I.ñV. Brno 1936ñ1947, VI.ñVII. Praha 1951, 1960. Slov·ckÈ pÏsniËky I., s. 6. DenÌk s. 66. Tyto pr·ce jsou v†Pol·ËkovÏ poz˘stalosti, kter· je uloûena v† ⁄stavu lidovÈ kultury ve Str·ûnici (signatury 11204ñ11206).

Pavel Popelka: P¯ÌbÏhy v†pÌsnÌch vyzpÌvanÈ. LidovÈ balady z†moravsk˝ch Kopanic. Muzeum J. A. KomenskÈho, Uhersk˝ Brod 1995, 421 stran Balady pat¯Ì k†nejvÌce vyd·van˝m pÌsÚov˝m druh˘m. Vych·zely jako souË·st souborn˝ch sbÌrek i†samostatnÏ. NÏkterÈ oblasti bohatÈ baladick˝mi ˙tvary, jako nap¯Ìklad Slov·cko, proto majÌ svÈ vlastnÌ, region·lnÌ sbÌrky epick˝ch pÌsnÌ. Rozmanitost lidovÈ pÌsÚovÈ epiky na Slov·cku dokl·d· rovnÏû p¯ed ned·vnem vyöl· edice p¯ipraven· a†sestaven· Pavlem Popelkou. Obsahuje balady z†jedinÈ, nep¯Ìliö rozs·hlÈ podoblasti Slov·cka, z†moravsk˝ch Kopanic. V†reprezentativnÌm vyd·nÌ, kterÈ je vÏnov·no pam·tce etnomuzikologa dr. JaromÌra Gelnara a†100. v˝roËÌ kon·nÌ N·rodopisnÈ v˝stavy ËeskoslovanskÈ, se z·jemc˘m p¯edstavujÌ tÈmÏ¯ t¯i stovky pÌsnÌ, obsahovÏ velmi mnohotv·rn˝ch. Balady a†legendy byly zpravidla, vlastnÏ uû od poË·tk˘ vyd·v·nÌ pÌsÚov˝ch edicÌ v†minulÈm stoletÌ, uv·dÏny sbÏrateli pod urËit˝m n·zvem naznaËujÌcÌm dÏj pÌsnÏ. UrËujÌcÌ roli v†tom sehr·ly sbÌrky K. J. Erbena a†F. Suöila. N·zvy, kterÈ pouûÌvali tito sbÏratelÈ a†edito¯i, se pÌsnÏ oznaËovaly i†v†pozdÏjöÌ dobÏ, aù uû to byla pÌseÚ Za Turka provdan·, Dcera bojovnice, Zajat· Ëi Dorna vraûednice. V†edici P. Popelky nenajdeme tyto tradiËnÌ tituly. PÌsnÏ jsou rozloûeny do jeden·cti skupin podle obsahu. Vych·zejÌ v†podstatÏ z†t¯ÌdÏnÌ obyvklÈho a†uûÌvanÈho v†b·d·nÌ o†balad·ch, jak je stanovila mezin·rodnÌ odborn· komise: I. Nadp¯irozenÈ ud·losti, II. MilostnÈ vztahy, III. RodinnÈ vztahy, IV. éivot ve spoleËnosti, V. Vojna, VI. ZbojnictvÌ, VII. HistorickÈ ud·losti, VIII. N·hodn· neötÏstÌ, IX. N·silnÈ Ëiny, X.

O†zvÌ¯atech, XI. Legendy. Podle povahy vlastnÌho materi·lu je tento zp˘sob p¯izp˘soben a†uvnit¯ v˝öe uveden˝ch oddÌl˘ n·sleduje podrobnÏjöÌ dÏlenÌ podle konkrÈtnÌho dÏje zobrazenÈho v†pÌsnÌch. V˝bÏr pÌsnÌ pro edici se ponÏkud odliöuje od obvyklÈ n·plnÏ baladick˝ch sbÌrek. Editor s·m v†˙vodu upozorÚuje, ûe jeho pojetÌ je jinÈ. Za hlavnÌ kritÈrium pro za¯azenÌ pÌsnÏ do sbÌrky povaûuje zobrazenÌ nÏjakÈho dÏje. Z†toho se odvÌjÌ i†n·zev edice ñ P¯ÌbÏhy v†pÌsnÌch vyzpÌvanÈ ñ naznaËujÌcÌ öiröÌ z·bÏr. Ve sbÌrce proto najdeme mnohÈ pÌsnÏ, obvykle za¯azovanÈ do jin˝ch pÌsÚov˝ch skupin. Nap¯. na MoravÏ a†ve Slezsku velmi rozöÌ¯enou pÌseÚ TÏûko temu kameÚu, co pod vod˙ plyne (Ë. 26) nejËastÏji najdeme mezi pÌsnÏmi milostn˝mi. DalöÌ pÌseÚ (Ë. 69) s†podtextem ÑMatka se ujme dcery proti jejÌmu muûiì se obvykle ¯adÌ k†pÌsnÌm s†tematikou rodinnou a†soci·lnÌ. A†dala by se uvÈst i†¯ada dalöÌch p¯Ìklad˘. Vûdyù probÌr·me-li se texty lidov˝ch pÌsnÌ, zjiöùujeme, ûe moûn· ve vÏtöinÏ z†nich je zobrazov·no jistÈ dÏnÌ, jist˝ pohyb, a†p¯esto nejsou povaûov·ny za epickÈ pÌsnÏ. V†edici P. Popelky jsou jednotlivÈ baladickÈ p¯ÌbÏhy ¯azeny do skupin tak, ûe pod jednÌm ËÌslem najdeme jak p¯ÌmÈ varianty (Ë. 30), tak pÌsnÏ pouze spojenÈ spoleËn˝m obsahem, tedy samostatnÈ zpracov·nÌ jednÈ l·tky (Ë.26, 34 aj.). K†pÌsnÌm jsou kromÏ obvykl˝ch pasportizaËnÌch ˙daj˘ p¯ipojeny nÏkterÈ struËnÈ pozn·mky o†interpretech, o†p˘vodu pÌsnÏ (od koho se ji zpÏv·k nauËil), pop¯ÌpadÏ o†zpÏvnÌ p¯Ìleûitosti. Bohuûel tyto ˙daje postr·d·me u†pÌsnÌ, kterÈ P.Popelka p¯evzal od jin˝ch sbÏratel˘, i kdyû v†rukopisn˝ch sbÌrk·ch jsou uvedena jmÈna interpret˘ i†jejich vÏk. Vedle p˘sobivÈho vnÏjöÌho vzhledu je tato edice poutav· a†p¯Ìnosn· zejmÈna proto, ûe znaËn· Ë·st pÌsnÌ byla zaznamen·na v†poslednÌch dvou desetiletÌch, tedy v†obdobÌ, kdy se balady vÏtöinou uû aktivnÏ netradovaly. Jde o†cenn˝ pÌsÚov˝ materi·l, dosud nepublikovan˝, dokl·dajÌcÌ v†okruhu jednoho pÌsÚovÈho druhu u†¯ady pÌsnÌ velkou variaËnÌ pestrost na pomÏrnÏ malÈm ˙zemÌ. Marta Toncrov·

PÌsnÏ z†Byst¯ice pod LopenÌkem v†z·pisech ZdeÚka Kola¯Ìka, Jana Miroslava Krista, Ivana Vernera, Frantiöka DobrovolnÈho a†Josefa »ernÌka k†vyd·nÌ p¯ipravil Pavel Popelka. HudebnÌ vydavatelstvÌ Kneifl 1997, 177 stran. 77

Publikace p¯edstavuje lok·lnÌ pÌsÚovou monografii obce Byst¯ice pod LopenÌkem na Uherskobrodsku a†z·roveÚ z†vÏtöÌ Ë·sti i†reperto·r jednoho byst¯ickÈho zpÏv·ka, Josefa GuryËi. Od nÏj poch·zÌ celkem 106 pÌsnÌ, zb˝vajÌcÌch 30 nazpÌvalo dalöÌch 6 zpÏv·k˘. Jde o†dosud nepublikovanÈ z·pisy od 5 sbÏratel˘. P˘vodnÌ z·znamy jsou deponov·ny v†Muzeu J. A. KomenskÈho v†UherskÈm BrodÏ (rukopisnÈ z·pisy) a†v†⁄stavu pro etnografii a†folkloristiku AV »R v†BrnÏ (rukopisy a†transkripce zvukov˝ch nahr·vek po¯Ìzen˝ch »s. rozhlasem v†BrnÏ) . V ˙vodu sbÌrky najdeme struËnou informaci o†kraji a†o†charakteru sbÏr˘, kterÈ byly prov·dÏny v†50. letech 20. stoletÌ. MÌsto podrobnÏjöÌho pojedn·nÌ o†hlavnÌm interpretovi J. GuryËovi, jsou za¯azeny rukopisnÈ pamÏti tohoto zpÏv·ka, kterÈ sepsal na û·dost svÈ dcery. V†nich je kromÏ vlastnÌch ûivotnÌch osud˘ nastÌnÏna historie rodu, jsou zde pas·ûe o†zvycÌch v†obci, o†kroji, historick˝ch ud·lostech a†v˘bec o†ûivotÏ v†Byst¯ici pod LopenÌkem. Naplnil se tak z·mÏr editora zasadit pÌsnÏ do kraje, do osud˘ lidÌ. Edice je rozdÏlena na oddÌl pÌsnÌ epick˝ch, milostn˝ch, rekrutsk˝ch a†vojensk˝ch, ke svatebnÌm ob¯ad˘m, rodinn˝ch a†ze ûivota, soci·lnÌch, pracovnÌch a†taneËnÌch, mezi nimiû dominujÌ pÌsnÏ k†mÌstnÌ formÏ p·rovÈho toËivÈho tance, zvanÈho zde naösk·, a†d·le pÌsnÏ, kterÈ se zpÌvajÌ p¯i faöankovÈ obch˘zce. U†¯ady z·pis˘ vöak oznaËenÌ tance (Ë. 86ñ89, 97, 99 a†dalöÌ) postr·d·me. Uvnit¯ oddÌl˘ jsou se¯azeny abecednÏ. Z ediËnÌ pozn·mky vypl˝v·, ûe p˘vodnÌ ˙daje sbÏratel˘, vztahujÌcÌ se ke zpÏvnÌ p¯Ìleûitosti, nahradil editor z¯etelem obsahov˝m, bez ohledu na to, ûe se obÏ hlediska, funkËnÌ a†obsahovÈ, Ëasto mÌsÌ. Kup¯Ìkladu pÌseÚ EöËe sme byli nad KoryËany, kterou najdeme mezi baladami (Ë. 4), byla souË·stÌ obch˘zky bobkovnÌk˘ o†faöanku. (DokazujÌ to opakovanÈ z·znamy tÈto obch˘zky po¯ÌzenÈ v†letech 1969, 1970 a†1971 soust¯edÏnÈ ve fonotÈce ⁄EF AV »R v†BrnÏ, sign. PK 68 B.) V p¯Ìpadech, kde jde o†kontaminace nÏkolika pÌsnÌ, jsou texty rozdÏleny na vÌce Ë·stÌ, tzn. ûe nenÌ zachov·no p˘vodnÌ pod·nÌ. Neekonomicky jsou pak nÏkolikr·t vypisov·ny zcela identickÈ n·pÏvy, mÌsto aby se pouûilo ˙spornÏjöÌho zp˘sobu formou odkaz˘ (Ë. 22ñ23, 28ñ30, 102ñ110 aj.) . NÏkterÈ z·pisy jsou v†textu doplnÏny dalöÌmi slokami, zpravidla podle pod·nÌ J. GuryËi. Na tyto z·sahy a†doplÚky upozorÚuje editor v†ediËnÌ pozn·mce. Najdeme zde i†zmÌnku o†metrorytmick˝ch ˙prav·ch, kterÈ jsou ve78

deny snahou o†vÏtöÌ p¯ehlednost nÏkdy znaËnÏ komplikovan˝ch transkripcÌ zvukov˝ch z·znam˘ z†pera Frantiöka DobrovolnÈho. P¯i tÏchto z·sazÌch se vöak poda¯ilo vnÈst do z·pis˘ ¯adu chyb a†nep¯esnostÌ, jak to dokazuje porovn·nÌ s†p˘vodnÌmi p¯edlohami. Kup¯Ìkladu hned v†pÌsni Ë. 1, v†p˘vodnÌm z·pise bez taktu, doplnil editor 12/4 takt, p¯iËemû vöak pÌseÚ rozdÏlil do 7/4, 4/4 a†8/4 taktu. SouËasnÏ vynechal teËky u†nÏkter˝ch not a†k¯Ìûek u†g1 v†poslednÌm taktu. DalöÌ teËky u†not chybÌ nap¯. v†pÌsnÌch Ë. 26 a†57, trioly nezaznamenal u†Ë. 45, 46, kvintoly v†Ë. 33. V†Ë. 36 je zmÏnÏno p¯edznamen·nÌ, takûe mÌsto p˘vodnÌho fis-moll je pÌseÚ v†F-dur! V†pÌsni Ë. 19 chybÌ na konci prvnÌho ¯·dku odr·ûka u†c1, v†Ë. 68 v†1. taktu 3. notovÈ osnovy m· b˝t a1a1g1 nikoli h1h1g1, Ë. 77 zaËÌn· tÛnem e1, nikoli d1 atd. Uv·dÌm zde jen nÏkterÈ ze zmÏn, kterÈ do z·pisu vnesl editor a†kterÈ se vymykajÌ povaze z·sah˘ uveden˝ch v†ediËnÌ pozn·mce. P. Popelka rovnÏû zcela ignoroval ˙daj o†dÈlce trv·nÌ sloky, ˙daj nadmÌru cenn˝ a†v†p¯episech F. DobrovolnÈho d˘slednÏ uv·dÏn˝. NÏkterÈ zmÏny t˝kajÌcÌ se n·pÏvnÈ str·nky, textu (¯azenÌ slok a†textov˝ch kontaminacÌ) Ëi ˙prav dialektu, sniûujÌ pramennou hodnotu z·pis˘, a†tÌm i†celÈ, n·paditÏ a†netradiËnÏ pojatÈ pÌsÚovÈ edice, kter· byla vydan· u†p¯Ìleûitosti 45. v˝roËÌ zaloûenÌ folklornÌho souboru pÌsnÌ a†tanc˘ Olöava. Marta Toncrov·

Od folkloru k†folklorismu. SlovnÌk folklornÌho hnutÌ na MoravÏ a†ve Slezsku. Str·ûnice 1997. 238 s. Naöi odbornou etnograficko-folkloristickou literaturu v˝znamnÏ obohatila rozs·hl· p¯ÌruËka s†n·zvem Od folkloru k†folklorismu s†podtitulem SlovnÌk folklornÌho hnutÌ na MoravÏ a†Slezsku, kterou v†roce 1997 vydal ⁄stav lidovÈ kultury ve Str·ûnici. JejÌ autorky Martina Pavlicov· a†Lucie UhlÌkov· splnily za p¯ispÏnÌ öirokÈho kruhu autor˘ tÌmto nelehk˝ ˙kol shrom·ûdit, doplnit, vyhodnotit a†ut¯Ìdit fakta s†folklornÌm a†folkloristick˝m v˝znamem. P¯estoûe je geografickÈ vymezenÌ pr·ce z˙ûeno na Moravu a†Slezsko, jsou do publikace za¯azeny mnohÈ v˝znaËnÈ osobnosti Ëi instituce s†celorepublikov˝m dosahem. ⁄vodnÌ n·stin v˝voje fokloru k†folklorismu je rovnÏû pojat obecnÏ a†nadregion·lnÏ. Autorky zde vymezujÌ oba ˙st¯ednÌ pojmy a†v†souvislosti s†dobou, tedy s†vyznamn˝mi Ëa-

sov˝mi milnÌky sledujÌ proces promÏny Ëi vz·jemnÈho prolÌn·nÌ folkloru a†folklorismu u†n·s. Obecn˝ ˙vod je pak vyst¯Ìd·n vlastnÌ pracÌ, kter· je rozdÏlena do Ëty¯ Ë·stÌ. Skoro polovinu slovnÌku tvo¯Ì prvnÌ Ë·st hesel p¯in·öejÌcÌch charakteristiku osobnostÌ p˘sobÌcÌch ve folkloru. JmÈna sbÏratel˘, hudebnÌk˘, zpÏv·k˘, taneËnÌk˘, muzikant˘, malÌ¯˘, vypravÏË˘, choreograf˘ Ëi organiz·tor˘ jsou se¯azena, tak jako hesla ve vöech Ë·stech, abecednÏ. Druh· nejvÏtöÌ Ë·st je vÏnov·na soubor˘m, skupin·m a†muzik·m. DalöÌch Ëty¯icet hesel umoûÚuje poznat folklornÌ Ëi folkloristickÈ festivaly, p¯ehlÌdky a†v˝stavy. NÏkolik poslednÌch stran pak pod·v· informace o†spolcÌch, institucÌch a†Ëasopisech, kterÈ se ot·zk·m folkloru vÏnujÌ. Jednotliv· hesla se odliöujÌ kromÏ hloubky ˙daj˘ takÈ jejich rozsahem. Ten je d·n subjektivnÌm up¯ednostÚov·nÌm v˝znamu popisovanÈho p¯edmÏtu, ale takÈ dosaûitelnostÌ informacÌ. S†tÌm souvisÌ i†moûnost v˝skytu mezer, chyb a†omyl˘. Toho jsou si vöak autorky dob¯e vÏdomy a†nevyd·vajÌ svou pr·ci za bezchybn˝ p¯ehled folklornÌho dÏnÌ u†n·s. Je pochopitelnÈ, ûe nÏkter· fakta nejsou pÌsemnÏ zachycena, jsou zÌsk·na pouze z†˙stnÌho pod·nÌ, mohou b˝t proto nep¯esn· a†lze je jen tÏûko ovÏ¯it. RovnÏû v˝bÏr uve¯ejnÏn˝ch hesel je nejen podle autorek problematick˝. NenÌ jistÏ moûnÈ posoudit, kterÈ z†jiû neûijÌcÌch osobnostÌ, Ëi staröÌch soubor˘, institucÌ a†Ëasopis˘ zde chybÌ nebo nejsou naopak tak podstatnÈ. Zve¯ejnÏnÌ nÏkter˝ch soudob˝ch osobnostÌ ovöem evokuje moûnost uvedenÌ dalöÌch folklorist˘ podobnÈho Ëi srovnatelnÈho zamÏ¯enÌ a†v˝znamu. Cel˝ slovnÌk p˘sobÌ celkovÏ pomÏrnÏ p¯ehlednÏ p¯edevöÌm dÌky boËnÌm hesl˘m lemujÌcÌm kaûdou stranu knihy. Pro usnadnÏnÌ orientace a†hlavnÏ praktickÈ pouûÌv·nÌ p¯ÌruËky vöak chybÌ rejst¯Ìk nebo alespoÚ obsah. KromÏ toho je vöak slovnÌk folklomÌho hnutÌ v˝znamn˝m poËinem jak pro odbornou, tak i†laickou ve¯ejnost. Poda¯ilo se soubornÏ vydat dosud neshrom·ûdÏn· fakta, kter· budou jistÏ prospÏön· nejen n·m, ale i†p¯ÌötÌm generacÌm. Gabriela SmÏ¯iËkov·

V·clav äest·k: Jankovice, obec v†Ch¯ibech. Jankovice 1998. 76 s.

ra s†n·zvem Jankovice, obec v†Ch¯ibech. Monografie byla vyd·na u†p¯Ìleûitosti 350. v˝roËÌ zaloûenÌ obce ObecnÌm ˙¯adem v†JankovicÌch. Celou pr·ci sestavil V·clav äest·k za spolupr·ce Josefa éupky, v˝znamnÈho lidovÈho sbÏratele, vypravÏËe a†inform·tora. Monografie je tak zpracov·na na z·kladÏ v˝bÏru v˝znamn˝ch a†nejzajÌmavÏjöÌch pas·ûÌ velkÈho mnoûstvÌ materi·lu, kterÈ poskytl autorovi Josef éupka. Pouze prvnÌ Ë·st, kter· p¯ispÌv· k†pozn·nÌ geomorfologickÈho, geologickÈho, pedologickÈho a†hydrologickÈho prost¯edÌ vesnice, zpracoval s†vyuûitÌm sv˝ch geologicko-hydrologick˝ch v˝zkum˘ KvÏtoslav »evela. NejvÏtöÌ Ë·st knihy je vÏnov·na historii vesnice, jejÌmu osÌdlenÌ, zaloûenÌ, zakl·dacÌ listinÏ a†n·zvu obce. Z†historickÈho hlediska jsou pops·ny takÈ dalöÌ kapitoly ñ religiozita, stinnÈ str·nky ûivota obce nebo ökola a†ökolnÌ v˝uka. Ryze kronik·¯sk˝m zp˘sobem, kter˝ je vlastnÌ Josefu éupkovi, jsou zde pops·na podrobn· fakta s†konkrÈtnÌmi letopoËty a†jmÈny. Zd· se proto, ûe je autor nijak nep¯epracoval ani nep¯evypr·vÏl. Pro p¯itaûlivÏjöÌ Ëi beletristickou formu, kterou podle sv˝ch slov pouûÌv·, mohl autor vyuûÌt takÈ p¯ÌmÈho poutavÈho vypr·vÏnÌ skvÏlÈho inform·tora. RovnÏû v˝bÏr pas·ûÌ z†rukopisu je ponÏkud diskutabilnÌ. Jak s·m autor v†˙vodu uv·dÌ, m˘ûeme se z†rozs·hlÈho materi·lu dozvÏdÏt takÈ o†bydlenÌ a†bytovÈ kultu¯e obce, o†vûit˝ch zvycÌch a†obyËejÌch a†dalöÌch zajÌmavostech z†Jankovic. äkoda, ûe autor tyto informace alespoÚ v†malÈ mÌ¯e do svÈ monografie nezahrnul. PostupnÈ ¯azenÌ kapitol ñ v˝voj spoleËenskÈho ûivota a†z·jmovÈ spoleËenskÈ organizace, v·leËnÈ ud·losti a†jejich n·sledky, ve¯ejn· spr·va a†starostovÈ obce, povÏsti, zkazky, povÏry ñ svÏdËÌ nejen o†nesourodÈm uspo¯·d·nÌ jednotliv˝ch Ë·stÌ broûury. Cel· kniha tak p˘sobÌ, takÈ dÌky chybÏjÌcÌmu obsahu, velmi nep¯ehlednÏ. Je jistÈ, ûe k†monografii obce pat¯Ì historick· fakta, p¯esnÈ informace o†jejÌm vzniku, poloze, ûivotÏ obyvatel, ale to vöe lze zpracovat systematiËtÏjöÌm a†odbornÏjöÌm zp˘sobem. TÌm spÌöe, kdyû m·me k†dispozici tak cennÈ prameny shrom·ûdÏnÈ v˝jimeËn˝m ËlovÏkem, jak˝m Josef éupka je. Pro pot¯eby obce je jistÏ broûura dostaËujÌcÌ a†d˘leûit·, ovöem z†vöeobecnÏjöÌho pohledu by bylo jistÏ p¯ÌnosnÏjöÌ bohatÈ rukopisy Josefa éupky vydat samostatnÏ. Gabriela SmÏ¯iËkov·

V srpnu 1998 se p¯ipojila k†¯adÏ monografiÌ vesnic a†mÏst na Uherskohradiöùsku dalöÌ broûu79

NejstaröÌ zvukovÈ z·znamy moravskÈho a†slovenskÈho lidovÈho zpÏvu (z folkoristickÈ Ëinnosti Leoöe Jan·Ëka a†jeho spolupracovnÌk˘). Brno 1998 V†roce 70. v˝roËÌ ˙mrtÌ Leoöe Jan·Ëka p¯ispÏlo hudebnÌ nakladatelstvÌ Gnosis ve spolupr·ci s†brnÏnsk˝m ⁄stavem pro etnografii a†folkloristiku Akademie vÏd »eskÈ republiky k†rozvoji jan·ËkovskÈho b·d·nÌ a†fokloristickÈho v˝zkumu v˘bec vyd·nÌm unik·tnÌ edice nejstaröÌch zvukov˝ch z·znam˘ moravsk˝ch a†slovensk˝ch lidov˝ch pÌsnÌ. Publikaci tvo¯Ì dvÏ Ë·sti, CD a†rozs·hl· textov· Ë·st, zpracovan· Ëesky a†anglicky, s†˙vodem inici·tora celÈho projektu, nÏkdejöÌho redaktora »eskoslovenskÈho rozhlasu v†BrnÏ JaromÌra NeËase a†Ji¯Ìho Plocka, majitele vydavatelstvÌ Gnosis. Studie brnÏnsk˝ch jan·Ëkolog˘ Jarmily Proch·zkovÈ (Jan·Ëkova folkloristick· Ëinnost v†dobovÈm kontextu, TeoretickÈ aspekty Jan·Ëkovy folkloristickÈ Ëinnosti) a†Miloöe ätÏdronÏ (Lidov· hudba ñ jeden ze zdroj˘ Jan·Ëkova modernismu) mapujÌ Jan·Ëkovy sbÏratelskÈ, vÏdeckÈ a†organizaËnÌ aktivity na poli folkloristickÈho v˝zkumu a†vlivy charakteristick˝ch postup˘ lidovÈ hudby na vytv·¯enÌ skladatelovy vlastnÌ kompoziËnÌ metody. SouË·stÌ kapitoly vÏnovanÈ Jan·Ëkovi je i†soupis jeho nejzn·mÏjöÌch komornÌch ˙prav folklornÌch p¯edloh, seznam sbÌrek lidov˝ch pÌsnÌ, na nichû se podÌlel, a†kompletnÌ chronologick˝ p¯ehled Jan·Ëkovy sbÏratelskÈ Ëinnosti (J. Proch·zkov·). Osud˘m Jan·Ëkov˝ch nejbliûöÌch pomocnÌk˘ p¯i z·znamu lidov˝ch pÌsnÌ na fonografickÈ v·leËky, Frantiöky KyselkovÈ a†Hynka BÌma, jsou vÏnov·na dvÏ pojedn·nÌ Ji¯Ìho Plocka. Marta Toncrov· se ve svÈm Ël·nku Fonograf ve folkloristickÈ pr·ci Leoöe Jan·Ëka a†jeho spolupracovnÌk˘ zab˝v· ot·zkou vyuûitÌ techniky p¯i z·pisu lidov˝ch pÌsnÌ. Na poË·tku naöeho stoletÌ ölo o†zvukov˝ z·znam lidov˝ch pÌsnÌ, coû bylo umoûnÏno vyn·lezem fonografu. Na MoravÏ jsou tyto snahy spojeny nedÌlnÏ se jmÈnem L. Jan·Ëka, kter˝, aË s·m natoËil na fonograf jen nÏkolik pÌsnÌ, se jako jako p¯edseda PracovnÌho v˝boru pro Ëeskou n·rodnÌ pÌseÚ na MoravÏ a†ve Slezsku zaslouûil o†jeho po¯ÌzenÌ v†roce 1909 i†o†jeho dalöÌ vyuûitÌ p¯i sbÏratelskÈ pr·ci v†terÈnu. Z†nahr·vek na fonografick˝ch v·leËcÌch z†let 1909ñ1912, uloûen˝ch na brnÏnskÈm pracoviöti ⁄EF, byl po¯Ìzen v˝bÏr nejzachovalejöÌch, schopn˝ch reprodukce. Ty spolu s†dalöÌmi historick˝mi 80

rozhlasov˝mi nahr·vkami, vypr·vÏnÌm F. KyselkovÈ a†H. BÌma Ëi vzpomÌnkami sbÏratele A. Pustky na L. Jan·Ëka, vyöly na CD, kterÈ je souË·stÌ publikace. Pro lepöÌ identifikaci pÌsnÌ jsou p¯ipojeny rukopisnÈ z·znamy text˘ i†n·pÏv˘, kterÈ byly po¯Ìzeny p¯ibliûnÏ ve stejnÈ dobÏ jako zvukovÈ nahr·vky. Fotografie p¯ibliûujÌ hlavnÌ aktÈry tohoto v˝znamnÈho sbÏratelskÈho Ëinu, kopie pÌsemnostÌ pak dokumentujÌ†jejich z·sluûnou Ëinnost p¯ed devades·ti lety, kter· byla dlouh· desetiletÌ vÏtöinou opomÌjena a†teprve dÌky pronikavÈmu rozvoji techniky v†poslednÌ dobÏ se s†nÌ m˘ûe sezn·mit i†souËasn˝ z·jemce. Dana Toncrov·

LidovÈ pÌsnÏ z†Krava¯. Opava, 1998. Z·sluhou KulturnÌho st¯ediska z·mku Krava¯e ve Slezsku a†Z·meckÈho muzea tamtÈû v†Ëele s†jeho spr·vcem Erichem äefËÌkem spat¯ila svÏtlo svÏta v˝znamn· publikace vÏnovan· lidov˝m pÌsnÌm z†Krava¯ska. Publikaci uv·dÌ b·seÚ Krava¯e od P. Josefa Hlubka. V†˙vodu vzpomÌn· autor na uËitelov·nÌ v†ÑKrava¯uì a†na sbÌr·nÌ a†zapisov·nÌ pÌsnÌ, kterÈ pak leûely vÌce neû 40 let Ñv öuplÌkuì v†Byst¯ici pod Peröt˝nem. V†nÌ nalezl muzikant, uËitel a†sbÏratel Josef Köica po kr·tkÈm p˘sobenÌ na HluËÌnsku sv˘j trval˝ domov. V†kapitole Charakteristika pÌsnÌ se autor zab˝v· ot·zkami formy, taktu a†rytmu, i†melodikou zapsan˝ch pÌsnÌ. V†oddÌle Obsah pÌsnÌ pod·v· J. Köica charakteristiku sebranÈho materi·lu na z·kladÏ tematiky, jÌû jsou texty vÏnov·ny. ⁄pravy lidov˝ch pÌsnÌ z†Krava¯ je n·zev kapitoly, v†nÌû autor pod·v· metodiku, jak s†pÌsnÏmi pracovat. SouËasnÏ v†nÌ upozorÚuje na rysy, kterÈ na pÌsÚovÈm reporto·ru z†Krava¯ zanechaly vlivy z†»ech, Moravy a†Polska. Tato pozorov·nÌ dokl·d· srovn·nÌm s† pracemi ⁄lehly, Suöila atd., bohuûel bez n·leûitÈ citace. VlastnÌ zpÏvnÌk, kter˝ je oznaËen jako pÌsnÏ, zahrnuje 77 pÌsniËek s†notacÌ a†textem. Sedm pÌsniËek je souË·stÌ kapitoly ⁄pravy pÌsnÌ pro dÏtsk˝ sbor. Z·vÏr tvo¯Ì éivotnÌ profil uËitele Josefa Köici od PhDr. Josefa OstrÈho. SbÌrka je mimo¯·dnÏ cenn· zejmÈna tÌm, ûe vyd·v· svÏdectvÌ o†stavu jazyka a†lidovÈ hudebnosti Krava¯ v†letech 1870ñ1900. Pan uËitel Köica totiû v†dobÏ tÏsnÏ po druhÈ svÏtovÈ v·lce zapisoval pÌsniËky u†tehdejöÌch sedmdes·tnÌk˘ a†osmdes·tnÌk˘. PublikovanÈ texty zachycujÌ

z¯ejmÏ jeötÏ v†p˘vodnÌ podobÏ krava¯skÈ (z·padohluËÌnskÈ) n·¯eËÌ, kterÈ je v†souËasnosti jiû v˝raznÏ ovlivnÏno posuny k†obecnÈ ËeötinÏ. HudebnÌci a†muzikologovÈ jistÏ ocenÌ takÈ autorovy ˙pravy pÌsnÌ pro dÏtsk˝ sbor a†metodiku jejich n·cviku. Jako entnograf, kter˝ sice nenÌ ökolen˝m etnomuzikologem, ale zab˝val se folklorem z†r˘zn˝ch oblastÌ Moravy Ëi Slezska, jsem se neubr·nil zvl·ötnÌmu pocitu. PeËlivÏ po melodickÈ i†rytmickÈ str·nce uËesanÈ partitury, kterÈ prozrazujÌ autorovo hudebnÌ ökolenÌ, totiû vyvol·vajÌ dojem, ûe nejsou zcela autentick˝m z·znamem p˘vodnÌch melodiÌ, ale pozn·mkami pedagoga a†sbormistra, jehoû hlavnÌm z·jmem bylo jejich vyuûitÌ v†hudebnÌ praxi ñ pro ökolnÌ sbor. NasvÏdËuje tomu mimo jinÈ i†soupis ÑRozdÏlenÌ pÌsnÌ podle obsahu, p¯i nÏmû autor vych·zel pouze z†textu pÌsniËek. Z˘st·v· ot·zkou, zda zachycen˝ obsah skuteËnÏ odpovÌd· vlastnÌmu vyuûitÌ pÌsnÌ. Na z·kladÏ struËnÈho popisu nejsme schopni vyËlenit nap¯. pÌsnÏ ob¯adnÌ (mimo svatebnÌch) a†nenÌ moûno ani blÌûe Ñtypologickyì za¯adit pÌsnÏ oznaËenÈ jako rozmarnÈ (vyjad¯ujÌcÌ citovÈ vztahy) a†¯ÌkadlovÈ. NejvÏtöÌ problÈm p¯edstavujÌ, podle mÈho n·zoru, pÌsnÏ taneËnÌ. Autor, bohuûel, neuv·dÌ n·zev tance, kter˝ doprov·zely. Mezi uv·dÏn˝mi pÌsniËkami se urËitÏ musÌ skr˝vat pÌsnÏ k†tanci typu vrtek, tj. p·rov˝ tanec, jehoû jedna sloka se zpÌv· a†na druhou se

tanËÌ. Doprovod pro tento tanec m· charakteristickou skladbu. Kaûd˝ takt zaËÌn· aû na sudou dobu (prvnÌ ñ lich· je nahrazena pauzou). PrvnÌ polovina taktu je zpravidla o†1/16 lehËÌ neû druh·. VykazujÌ zpravidla typick˝ rytmus, kter˝ je zd˘raznÏn triolami apod. To vöe jsou prvky, kterÈ ¯·dnÏ vyökolenÈ muzikanty Ëasto p¯Ìmo öokovaly. Zn·m mnoho p¯Ìklad˘ z†jin˝ch folklornÌch oblastÌ, ûe tyto prvky utvrzovaly muzikologicky ökolenÈ zapisovatele v†p¯esvÏdËenÌ, ûe star˝ zpÏv·k uû neumÌ drûet melodii a†rytmus pÌsnÏ. Lze takÈ p¯edpokl·dat, ûe na Krava¯sku se jistÏ vyskytovala ¯ada tzv. nepravideln˝ch tÛnin, kterÈ jsou tak typickÈ pro blÌzkou karpatskou oblast. Je prok·z·no, ûe HluËÌnsko s†nÌ mÏlo ¯adu kontakt˘ v†oblasti hmotnÈ a†soci·lnÌ kultury. O†tom nemohl mÌt vesnick˝ uËitel v†polovinÏ Ëty¯ic·t˝ch let û·dnÈ informace, a†proto se nelze divit, ûe tyto ohlasy v†jeho z·znamech zcela chybÌ. Tyto pov˝tce odbomÈ pozn·mky etnografa v†û·dnÈm p¯ÌpadÏ nepopÌrajÌ skuteËnost, ûe zpÏvnÌk Josefa Köici m· velk˝ v˝znam pro pozn·nÌ lidovÈ kultury HluËÌnska, o†nÌû vzhledem k†tradiËnÏ opomÌjenÈmu a†sv˝m v˝vojem za poslednÌch vÌce neû dvÏ stÏ let tolik specifickÈmu regionu vÌme jen velmi m·lo. Jak autorovi, tak editorovi m˘ûeme tedy za jeho vyd·nÌ podÏkovat. Ji¯Ì PavelËÌk

81

82

ARCHEOLOGIE

83

84


V›ZKUM PRAVÃK…HO SÕDLIäTÃ NA KATASTRU HAVÿIC U†UHERSK…HO BRODU Martin GeislerñJi¯Ì Kohoutek, ⁄stav archeologickÈ pam·tkovÈ pÈËe, Brno Pozoruhodn˝m objevem na katastru Hav¯ice byla chata z mladöÌ doby ¯ÌmskÈ a v nÌ nalezena keramick· napodobenina sklenÏnÈho poh·ru.

V†dubnu a†kvÏtnu roku 1993 provedl ⁄stav archeologickÈ pam·tkovÈ pÈËe Brno pod vedenÌm referent˘ na trase p¯eloûky silnice I/50 Veletiny - Uhersk˝ Brod rozs·hlejöÌ z·chrann˝ archeologick˝ v˝zkum. Stavba novÈ silnice, kter· mÏla b˝t souË·stÌ novÏ zam˝ölenÈho obchvatu mÏsta UherskÈho Brodu, byla vedena z†vÏtöÌ Ë·sti po levob¯eûnÌ terase ¯eky Olöavy, intenzivnÏ osÌdlenÈ v†r˘zn˝ch obdobÌch pravÏku. Pro podrobnÏjöÌ v˝zkum z˘stal v†z·vÏreËnÈ f·zi stavby jen ˙sek v†dÈlce p¯ibliûnÏ 1 km, kde nov· silnice proch·zela polnÌ tratÌ s†pomÌstnÌm n·zvem ÑNad stavemì, jejÌû osÌdlenÌ v†obdobÌ neolitu, halötatu a†latÈnu, doby ¯ÌmskÈ a†hradiötnÌ jiû bylo zn·mo z†d¯ÌvÏjöÌch povrchov˝ch v˝zkum˘ (PavelËÌk 1974, 1980, 1987). Skr˝vka nadloûnÌ vrstvy (ornice) proùala sledovanou lokalitu na levÈm b¯ehu Olöavy v†mÌrnÏ zvlnÏnÈm svahu obr·cenÈm k†severu aû k†severov˝chodu p¯ibliûnÏ ve smÏru severoz·pad - jihov˝chod. ⁄sek trasy o†dÈlce p¯es 400 m†byl p¯ibliûnÏ vymezen probÌhajÌcÌmi souËasn˝mi komunikacemi Uh.Brod - VlËnov a†Hav¯ice - VlËnov. Zhruba v†polovinÏ byla sledovan· stavba novÈho obchvatu rozdÏlena nev˝raznou terÈnnÌ depresÌ o†celkovÈ öÌ¯ce mezi 30 - 35 m, vyplnÏnou öedoËernou prachovou hlÌnou s†minim·lnÌm zastoupenÌm archeologick˝ch n·lez˘. NepochybnÏ se v†tomto p¯ÌpadÏ jednalo o†pr˘bÏh zaniklÈ vodoteËe. V†tÏchto mÌstech probÌhala shodou okolnostÌ takÈ katastr·lnÌ hranice mezi Uhersk˝m Brodem a†Hav¯icemi, takûe n·sledn˝ archeologick˝ v˝zkum tak probÌhal na katastrech obou tÏchto obcÌ (tab.1). Jiû p¯edbÏûn· povrchov· prospekce prok·zala, ûe intenzita pravÏkÈho osÌdlenÌ se koncentrovala p¯ev·ûnÏ v†z·padnÌ Ë·sti sledovanÈho ˙seku, tedy na katastru Hav¯ic, zatÌmco ve v˝chodnÌ polovinÏ na katastru Uh. Brodu byly zjiötÏny jen jednotlivÈ izolovanÈ objekty. Tomuto zjiötÏnÌ byl pod¯Ìzen i†celkov˝ postup z·chrannÈho v˝zkumu. V†prvnÌ f·zi, kter· probÌhala za velmi nep¯Ìzniv˝ch podmÌnek, byl proveden Ë·steËn˝ pr˘zkum objekt˘ ve v˝chodnÌ polovinÏ na uherskobrodskÈm katastru (kontexty 500 aû 508), zatÌmco ve druhÈ f·zi, kdy jiû byly klimatickÈ podmÌnky p¯ÌhodnÏjöÌ, doölo k†v˝zkumu na ploöe v†katastru Hav¯ic. Zde byly Ë·steËnÏ prozkoum·ny dalöÌ sÌdliötnÌ objekty (kontexty 509 aû 518), p¯iËemû se vÏtöinou jednalo o†hlinÌky kultury s†line·rnÌ keramikou a†o†zahlouben˝ objekt s†vnit¯nÌ k˘lovou konstrukcÌ z†obdobÌ kultury platÏnickÈ. Jednalo se pravdÏpodobnÏ o†polozemnici s†vnit¯nÌ k˘lovou konstrukcÌ (kontext Ë. 509). Celkov˝ p˘dorys obdobnÈho, shodnÏ datovatelnÈho objektu o†rozmÏrech 4,6◊3,5 m†a†hloubce 0,6 m†(kontext Ë. 500) se poda¯ilo odkr˝t jiû p¯edtÌm na v˝chodnÌ polovinÏ sledovanÈ trasy obchvatu (tab.2). Souvisle byla sledov·na pouze vymezen· plocha o†rozmÏrech 60 x†10 m, kter· byla po skr˝vce ornice zaËiötÏna pomocÌ mechanismu. Zde bylo zcela prozkoum·no celkem 23 pravÏk˝ch objekt˘ (v˝kopovÈ kontexty 519 aû 542), p¯iËemû se p¯ev·ûnÏ jednalo o†r˘znÈ typy sÌdliötnÌch jam kultury s†line·rnÌ keramikou (tab.5). P¯es veökerou snahu se nepoda¯ilo v†tÏchto mÌstech zjistit jakÈkoli stopy po nadzemnÌch dlouh˝ch k˘lov˝ch stavb·ch, kterÈ jsou pro sÌdliötÏ tohoto obdobÌ typickÈ. Do obdobÌ mladöÌho neolitu, konkrÈtnÏ do obdobÌ kultury s†moravskou malovanou keramikou lze za¯adit dvÏ z·sobnÌ j·my, kterÈ dosahovaly pomÏrnÏ znaËnÈ hloubky (p¯es 2 m†od souËasnÈ ˙rovnÏ povrchu terÈnu). PatrnÏ nejzajÌmavÏjöÌm objektem, kter˝ se p¯i z·chrannÈm v˝zkumu na hav¯ickÈm katastru poda¯ilo objevit, byla 85

Tab. 1. Hav¯ice ñ poloha ÑNad stavemì ñ vyznaËenÌ zkoumanÈ lokality.

86

chata z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ (3. stol.n.l.) nepravidelnÈho ËtvercovÈho p˘dorysu o†rozmÏrech 4◊4 m†a†zahloubenÌm 0,5 m. Tento objekt (kontext Ë. 529), jehoû nadzemnÌ Ë·st nesla trojice k˘l˘ p¯i protilehl˝ch stÏn·ch, z†nichû prost¯ednÌ podpÌraly h¯eben sedlovÈ st¯echy a†krajnÌ tvo¯ily souË·st konstrukce stÏn, p¯edstavoval jeden z†nejhodnotnÏjöÌch n·lez˘ na celÈ zkoumanÈ ploöe (tab.7, I†- II). JejÌ öed·, popelovit· v˝plÚ obsahovala mnoûstvÌ keramick˝ch fragment˘ z†n·dob mÌstnÌ produkce. Vyskytla se zde i†importovan· provinci·lnÌ keramika, pozoruhodn· byla keramick· napodobenina sklenÏnÈho poh·ru a†jehlice s†plochou hlavicÌ, zdobenou ryt˝m ornamentem. Z·chrann˝ archeologick˝ v˝zkum v†trati ÑNad stavemì, probÌhajÌcÌ v†p¯ev·ûnÈ mÌ¯e na katastr·lnÌm ˙zemÌ Hav¯ic, tak p¯inesl celou ¯adu nov˝ch poznatk˘ o†v˝voji prehistorickÈho osÌdlenÌ v†˙dolÌ ¯eky Olöavy ( Geisler - Kohoutek 1997,117). Za nejstaröÌ doklad sÌdliötnÌ aktivity ve sledovanÈm prostoru m˘ûeme pokl·dat zjiötÏnou p¯Ìtomnost lidu kultury s†line·rnÌ keramikou (5.tisÌciletÌ p¯. n.l.). Vedle sÌdliötnÌch jam r˘znÈho charakteru zde byly objeveny i†pomÏrnÏ rozmÏrnÈ objekty nepravidelnÈho p˘dorysu, interpretovanÈ obvykle jako hlinÌky (tab.6, III -IV), kterÈ na sÌdliötÌch obdobnÈho typu slouûily jako zdroj stavebnÌho materi·lu p¯i stavbÏ nadzemnÌch neolitick˝ch velkodom˘. Jak jiû bylo uvedeno, nepoda¯ilo se v†p¯ÌpadÏ tohoto v˝zkumu zachytit stopy po jejich stavebnÌ konstrukci, i†kdyû ve v˝plni dalöÌch objekt˘, kterÈ lze datovat do tohoto obdobÌ, bylo nalezeno znaËnÈ mnoûstvÌ vyp·lenÈ mazanice s†otisky prut˘, kter· dosvÏdËuje p¯Ìtomnost nÏjak˝ch nadzemnÌch konstrukcÌ i†na tomto sÌdliöti. DalöÌ invent·¯ tÈto kultury p¯edstavoval p¯edevöÌm zlomky keramiky zdobenÈ charakteristick˝m ryt˝m ornamentem a†nebo plastick˝mi v˝ËnÏlky(tab.8), fragmenty kamenn˝ch brouöen˝ch n·stroj˘, p¯esleny, apod. Ve v˝plni objekt˘ tÈto kultury bylo takÈ nalezeno znaËnÈ mnoûstvÌ osteologickÈho materi·lu. Na z·kladÏ v˝skytu jemnÏ plavenÈ keramiky s†v˝zdobou notov˝ch znaËek a†vz·cnÏ se objevujÌcÌch ûeliezovsk˝ch prvk˘ lze toto sÌdliötÏ v†Hav¯icÌch datovat do st¯ednÌho

Tab. 2. P˘dorys platÏnickÈ polozemnice (k. Ë. 500). 87

Tab. 3. P˘dorys neolitickÈ sÌdliötnÌ j·my kultury s†LnK.

a†mladöÌho stupnÏ tÈto kultury. Vliv ûeliezovskÈ skupiny, pronikajÌcÌ na v˝chodnÌ Moravu z†oblasti KarpatskÈ kotliny, je intenzivnÌ p¯edevöÌm pr·vÏ v†PoolöavÌ, jak dosvÏdËujÌ n·lezy nejen v†Hav¯icÌch, ale i†na dalöÌch lokalit·ch (VeselÌ n.M., Veletiny, HradËovice, aj.). Do z·vÏreËnÈho obdobÌ mladöÌho neolitu lze za¯adit dvÏ z·sobnicovÈ j·my kultury s†moravskou malovanou keramikou ( kontext Ë.518 a†528 ), kterÈ obsahovaly jen minimum datovacÌho materi·lu (tab.V). Teprve u†dna jednotliv˝ch z·sobnicov˝ch jam byly nalezeny fragmenty keramiky ( typologicky zde byly zastoupeny hrnce s rozev¯en˝m hrdlem ). DalöÌ v˝raznou f·zi osÌdlenÌ lokality p¯edstavuje obdobÌ staröÌ doby ûeleznÈ (halötatu). ZjiötÏnÈ sÌdliötnÌ objekty - polozemnice s†k˘lovou konstrukcÌ (tab.2, V) lze podle invent·¯e nalezenÈho v†jejich v˝plni datovat do obdobÌ kultury platÏnickÈ ( stupeÚ HD ), tedy asi do 6.stoletÌ p¯.n.l. V†keramice jsou zastoupeny jak tenkostÏnnÈ ö·lky s†leötÏn˝m tuhovan˝m povrchem (tab.10), tak i†hrnce - l·tky s†uchy a†nebo s†plastick˝mi v˝ËnÏlky (tab. 9 : 1,2). Pozoruhodn˝m n·lezem byl objev chaty - polozemnice z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ (3.stol.n.l. - stupeÚ C†l). Z†jejÌ v˝plnÏ poch·zÌ pomÏrnÏ poËetn˝ soubor n·lez˘, v†nichû p¯evl·d· p¯edevöÌm v†ruce vyr·bÏn· keramika patrnÏ mÌstnÌ produkce (hrnce a†mÌsy s†okrajem, zdo88

Tab. 4. P˘dorys halötatskÈ polozemnice.

ben˝m prstov·nÌm - tab. 11,12). Vyskytly se zde vöak i†fragmenty n·dob, vyr·bÏn˝ch na kruhu a†vz·cnÏ i†zlomky tzv. terry sigilaty, ËervenÏ zbarvenÈ jemnÈ keramiky, zdobenÈ Ëasto plastick˝mi figur·lnÌmi, zoomorfnÌmi nebo rostlinn˝mi motivy. Tato efektnÌ keramika vyr·bÏn· na ˙zemÌ ¯Ìmsk˝ch provinciÌ byla nepochybnÏ p¯edmÏtem d·lkovÈho obchodu. Pouze nÏkolik analogiÌ m· v†naöem prost¯edÌ keramick· napodobenina sklenÏnÈho poh·ru (tab. 13), kter· pat¯Ì k†vysoce luxusnÌmu zboûÌ v†r·mci ¯Ìmsko - provinci·lnÌ provenience. Zp˘sob obûivy tehdejöÌho obyvatelstva naznaËuje mnoûstvÌ nalezen˝ch kostÌ p¯edevöÌm dom·cÌho zvÌ¯ectva, nezi nimiû jednoznaËnÏ p¯evaûuje vep¯ dom·cÌ. Doklady sÌdliötnÌ aktivity z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ na katastru Hav¯ic tak rozöi¯ujÌ poËet sÌdliöù ¯Ìmsko provinci·lnÌ kultury v†regionu PoolöavÌ a†p¯ilehl˝ch oblastech ( nap¯. DolnÌ NÏmËÌ, Drslavice, Uh.Brod, aj.). PodÈl toku ¯eky Olöavy vedlo patrnÏ v†tÈto dobÏ d˘leûitÈ obchodnÌ spojenÌ mezi PomoravÌm a†Pov·ûÌm a†to v†dobÏ, kdy z·padoslovensk˝ region, jehoû osu tvo¯ila ¯eka V·h, hr·l v†naddunajskÈm barbariku prvo¯adou ˙lohu. SilniËnÌ trasa novÏ budovanÈho obchvatu Uh.Brodu p¯edstavovala v†podstatÏ velkou zjiöùovacÌ sondu, kter· n·hodnÏ proùala polykulturnÌ, bohatÏ osÌdlenou lokalitu. Nemohla tedy postihnout v†celÈ öÌ¯i ucelen˝ a†objektivnÌ obraz o†celkovÈm rozsahu osÌdlenÌ, p¯esto se dÌky z·chrannÈmu archeologickÈmu v˝zkumu poda¯ilo zachr·nit celou ¯adu nesmÌrnÏ cenn˝ch informacÌ o†pravÏkÈm osÌdlenÌ regionu, kterÈ by jinak byly nen·vratnÏ ztraceny. Literatura: P a v e l Ë Ì k , J., 1974: NovÈ n·lezy z†Hav¯ic (okr. UherskÈ HradiötÏ). P¯ehled v˝zkum˘ 1973, s. 113. P a v e l Ë Ì k , J., 1982: Funde aus der rˆmischen Kaiserzeit in Hav¯ice (Bez. Uh. HradiötÏ). P¯ehled v˝zkum˘ 1980, s.18. P a v e l Ë Ì k , J., 1990: Z·chrann· akce v†Hav¯icÌch (okr. Uh. HradiötÏ). P¯ehled v˝zkum˘ 1987, s. 97ñ98. G e i s l e r , M . ñ K o h o u t e k , J., 1997: Hav¯ice. P¯ehled v˝zkum˘ 1993ñ1994, s. 117. 89

Tab. 5. SÌdliötnÌ j·ma kultury s†LnK.

Tab. 6. P˘dorys neolitickÈho hlinÌku (LnK). 90

Tab. 7. P˘dorys chaty z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ.

Tab. 8. V˝bÏr materi·lu ze z·sobnÌ j·my kultury s†LnK (obj. Ë. 531). 91

Tab. 9ñ10. V˝bÏr n·lez˘ z†halötatskÈ polozemnice (obj. Ë. 500).

Tab. 11ñ12. V˝bÏr keramick˝ch fragment˘ z†¯ÌmskÈ chaty. 92

Tab. VI. »·st halötatskÈ polozemnice bÏhem pr˘zkumu.

Tab. 13. Napodobenina sklenÏnÈho poh·ru z†objektu mladöÌ doby ¯ÌmskÈ. 93

Tab. I. Chata z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ, 3. stol. n. l., pohled od severoz·padu.

Tab. II. Polozemnice z†mladöÌ doby ¯ÌmskÈ, pohled od jihov˝chodu.

Tab. III. Neolitick˝ hlinÌk ñ Ë. 534 po Ë·steËnÈm v˝zkumu.

94

Tab. IV. Pr˘zkum hlinÌku kultury s†LnK.

Tab. V. Z·sobnÌ j·ma kultury s†MMK.

95

H A†V†ÿ†I†C†E, lokalita ÑNad stavemì, rok 1993 P¯ehled v˝kopov˝ch kontext˘ a†jejich datov·nÌ »Ìslo kontextu

interpretace

500

polozemnice HD platÏnick· s†k˘lovou konstrukcÌ sÌdliötnÌ j·ma HD platÏnick· sÌdliötnÌ j·ma LnK jamka ve dnÏ polozemnice K†500 k˘lov· jamka ve dnÏ polozemnice K†500 sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma HD platÏnick· sÌdliötnÌ j·ma? sÌdliötnÌ j·ma LnK polozemnice HD platÏnick· s†k˘lovou konstrukcÌ j·ma ve dnÏ polozemnice K†109 HD platÏnick· hlinÌk LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK hlinÌk LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK hlinÌk LnK z·sobnÌ j·ma MMK hlinÌk LnK z·sobnÌ j·ma HD platÏnick· sÌdliötnÌ j·ma HD platÏnick·? sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma ? sÌdliötnÌ j·ma ? hlinÌk LnK z·sobnÌ j·ma MMK? chata s†k˘lovou konstrukcÌ ¯Ìmsk· hlinÌk LnK z·sobnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma ? hlinÌk LnK hlinÌk LnK z·sobnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK k˘lov· jamka ? sÌdliötnÌ j·ma ? sÌdliötnÌ j·ma ? sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK sÌdliötnÌ j·ma LnK

501 502 503 504 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541 542 96

kultura

datov·nÌ 6.st.p¯.n.l. 6.st.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l.

5.tis.p¯.n.l. 6.st.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 6.st.p¯.n.l.

6.st.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 6.st.p¯.n.l. ? 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. ? ? 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 3.ñ4.st.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. ? 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. ? ? ? 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l. 5.tis.p¯.n.l.

LnK = kultura s†line·rnÌ keramikou MMK = kultura s moravskou malovanou keramikou HD = halötat D

PhDr. Martin G e i s l e r (n. 1954), pracuje v ⁄stavu archeologickÈ pam·tkovÈ pÈËe Brno. Specializuje se na obdobÌ mladohradiötnÌ a rannÈho st¯edovÏku, prov·dÏl rozs·hlÈ terÈnnÌ v˝zkumy na lokalit·ch ohroûen˝ch stavebnÌ ËinnostÌ (nap¯. d·lnice BrnoñVyökov) a nebo v j·drech st¯edovÏk˝ch mÏst (Brno, UherskÈ HradiötÏ, éÔ·r nad S·zavou aj.).

PhDr. Ji¯Ì K o h o u t e k , CSc. (n. 1952), p˘sobÌ v ⁄stavu archeologickÈ pam·tkovÈ pÈËe Brno ñ expozitura ZlÌn, d¯Ìve pracoval v OblastnÌm muzeu jihov˝chodnÌ Moravy ve ZlÌnÏ. Zab˝v· se p¯edevöÌm st¯edovÏkou fortifikaËnÌ architekturou, v souËasnÈ dobÏ prov·dÌ z·chrannÈ archeologickÈ v˝zkumy na celÈm ˙zemÌ jihov˝chodnÌ a st¯ednÌ Moravy.

Arch‰ologische Untersuchung der pr‰historischen Siedlung im Gemeindebezirk Hav¯ice bei Uhersk˝ Brod Zusammenfassung Bei einer Rettungsuntersuchung im Gemeindebezirk Hav¯ice bei Uhersk˝ Brod wurden in der Trasse ÑNad stavemì (ÑOberhalb der Schleuseì) ¸ber 40 Siedlungsobjekte aus verschiedenen pr‰historischen Etappen festgestellt. ‹ber zwanzig Lehmgruben und Vorratsgruben gehˆren der j¸ngeren Stufe der Linearkultur, zwei Vorratsbeh‰lter dem j¸ngeren Neolithikum, der Kultur mit m‰hrischer bemalter Keramik an. Der Hallstattzeit gehˆrt ein versenktes Objekt mit innerer Pfahlkonstruktion (Halberdhh¸tte) an. Das anscheinend interessanteste Ergebnis dieser Untersuchung ist ein reicher Komplex von Keramikfunden aus dem 3. Jh.u.Z., der unter anderem importierte provinzielle Keramik beinhaltet, die aus der Ausstattung einer H¸tte mit typischer Sechseckkonstruktion gewonnen wurde. The Research of Prehistoric Settlement in the Hav¯ice near Uhersk˝ Brod Area A b s†t r a c t During the rescue research in Hav¯ice (UherskÈ HradiötÏ district) in ìNad stavemî location, over forty settlement objects from various prehistorical periods were found. Over twenty storage pits were identified as belonging to the younger degree of culture with linear culture. Two bins belong to later neolith, i.e. the period of culture with Moravian painted pottery. The Hallstadt period (platenic culture) is represented here with a dug-in object with inner stock support. However, the most interesting find of the research is a numerous set of ceramic pottery from the 3rd century AD. It contains both imported and local pottery. It was found in a hut with typical hexagonal construction.

97

98


V›äINN… LOKALITY MLADäÕHO PRAVÃKU NA JIHOV›CHODNÕ MORAVÃ. V›SLEDKY PROSPEKCE V†ROCE 1997 David Parma, Otrokovice Pr·ce je shrnutÌm v˝sledk˘ terÈnnÌho archeologickÈho pr˘zkumu v˝öinn˝ch lokalit mladöÌho pravÏku v†oblasti jihov˝chodnÌ Moravy v†roce 1997. Je doplnÏna Ë·stÌ vÏnovanou terminologii spojenou s†hradiöti a†v˝öinn˝mi sÌdliöti a†soupisem vöech dosud zn·m˝ch naleziöù tohoto typu ve sledovanÈ oblasti.

⁄vod V†r·mci p¯Ìpravy autorovy bakal·¯skÈ pr·ce zamÏ¯enÈ na v˝öinnÈ lokality horizontu Ha B†ñ Ha D†na jihov˝chodnÌ MoravÏ (Parma 1998) byla v†roce 1997 provedena revize dosavadnÌch poznatk˘ k†danÈmu tÈmatu. Z·kladnÌmi podklady se staly p¯edevöÌm jiû publikovanÈ staröÌ studie, d·le bylo vyuûito existujÌcÌch n·lezov˝ch zpr·v uloûen˝ch v†Muzeu ZlÌn a†v†A⁄ Brno, byla tÈû provedena revize dostupn˝ch n·lez˘ a†v†neposlednÌ ¯adÏ byla v†roce 1997 na vöech lokalit·ch provedena terÈnnÌ prospekce, jejÌû v˝sledky jsou p¯edevöÌm obsahem tohoto Ël·nku. Z·kladnÌm v˝chodiskem pro soupisovou Ë·st se stala shrnujÌcÌ monografie V. Dohnala (Dohnal 1988), pouûito bylo i†staröÌch materi·lov˝ch pracÌ, kterÈ nez¯Ìdka obsahujÌ skuteËnosti a†podnÏty, jeû dosud nebyly novÏ provÏ¯eny (zejm. jde o†celomoravsky zamÏ¯enÈ studie I. L. »ervinky ñ »ervinka 1896, 1927, 1928b, 1929, 1942, stejnÏ jako o†drobnÏjöÌ region·lnÌ pr·ce ñ KuËera 1890, 1894, aj.). P¯ihlÈdnuto bylo i†k†nov˝m poznatk˘m, a†to zejm. k†existenci pravÏk˝ch v˝öinn˝ch lokalit objeven˝ch p¯i v˝zkumech J. Kohoutka (Kohoutek 1992), a†d·le ke zjiötÏnÌ v˝öinn˝ch sÌdliöù p˙chovskÈ kultury (»iûm·¯ 1991, »iûm·¯ñKohoutekñLangov· 1993), s†jejichû p¯ÌtomnostÌ v†tÈto oblasti se dosud nepoËÌtalo, a†kter· ponÏkud komplikujÌ dataci nÏkter˝ch lokalit, ze kter˝ch byl dosud zÌsk·n jen atypick˝ st¯epov˝ materi·l datovan˝ do mladÈho pravÏku (zejm. ProvodovñR˝sov, viz nÌûe). Terminologie Nezbytn˝m ˙vodnÌm krokem je ujasnÏnÌ z·kladnÌho n·zvoslovÌ. Pod pojmem v˝öinn· lokalita je zde v†souladu s†terminologiÌ Z. Smrûe (Smrû 1992, t˝û 1995) mÌnÏna kaûd· lokalita, kter· je n·hl˝m a† v˝razn˝m terÈnnÌm p¯ev˝öenÌm minim·lnÏ 20ñ30 m†vyËlenÏna z†okolnÌho terÈnu a†je tedy tÌmto zp˘sobem jasnÏ oddÏlen obytn˝ are·l od vÏtöiny v˝robnÌch are·l˘ (k teorii a†terminologii sÌdelnÌch are·l˘ viz Neustupn˝ 1986), tedy od z·zemÌ takto situovanÈ osady. Pod pojmem hradiötÏ jsou pak ch·p·ny v˝öinnÈ lokality s†patrn˝m stabilnÌm opevnÏnÌm ve formÏ rozs·hlejöÌ hlinitÈ, d¯evohlinitÈ, Ëi kamennÈ hradby, jejÌû poz˘statky jsou obvykle v†terÈnu jasnÏ patrnÈ (v protikladu k†lehk˝m form·m opevnÏnÌ, kterÈ je moûnÈ zjistit pouze archeologick˝m v˝kopem, a†je je tedy moûno apriori p¯edpokl·dat na kaûdÈ podrobnÏji nezkoumanÈ lokalitÏ ñ zejmÈna jde o†jednoduch· palis·dov· ohrazenÌ). Specifick˝m p¯Ìpadem jsou pak nÌûinn· opevnÏnÌ, tj. takov· hradiötÏ, kdy se umÏle opevnÏn˝ are·l nenach·zÌ ve v˝öinnÈ poloze a†jedin˝m vyËlenÏnÌm obytnÈho prostoru je tedy hradba. TakovÈto lokality jsou bÏûnÈ p¯edevöÌm v†ranÈm st¯edovÏku, vyskytujÌ se ale v†r˘zn˝ch form·ch a†s†r˘zn˝m, Ëasto neprof·nnÌm v˝znamem uû od staröÌho pravÏku (neolitickÈ rondely, nÏkterÈ fortifikace st¯ednÌ doby bronzovÈ, aj.). Problematika fortifikacÌ 99

Obr. 1. Lokality zmiÚovanÈ v textu: 1. BÌlavsko ÑChlumì, 2. Boröice u Blatnice ÑHradiöùkoì, 3. BrusnÈ ÑK¯Ìdloì, 4. Byst¯iËka ÑKlenovì, 5. HornÌ Lhota ÑHomoleì, 6. ChvalËov ÑHost˝nì, 7. JavornÌk ÑHradiskoì, 8. KnÏûdub Ñäum·rnÌkì, 9. KomÚa ÑBuËnÌkì, 10. Kostelec u Holeöova ÑNa hradÏì, 11. Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì, 12. LideËko ÑKopceì, 13. Lukov ÑHrad Lukovì, 14. LukoveËek ÑHr·dekì, 15. Provodov ÑR˝sovì, 16. PulËÌn ÑZ·miËskoì, 17. VysokÈ Pole ÑKl·öùovì, 18. Z·horovice ÑValyì, 19. éopy ÑLysinaì.

tohoto typu sah· jiû mimo r·mec tÈto pr·ce, a†to i†kv˘li problematiËnosti jednotliv˝ch z·stupc˘ tohoto typu ve sledovanÈm prostoru (nap¯. nedatovanÈ opevnÏnÌ v†poloze B·novñDv˘r OrdÏjov). Mezi dalöÌ terminologickÈ problÈmy pat¯Ì p¯edevöÌm ot·zka n·zvoslovÌ, t˝kajÌcÌho se jednotliv˝ch kultur mladÈho pravÏku na MoravÏ. Pro luûickou kulturnÌ sfÈru, rozöÌ¯enou na vÏtöinÏ sledovanÈho ˙zemÌ jihov˝chodnÌ Moravy bÏhem Ha B†a†snad i†Ha CñD, je v†tÈto pr·ci uûit p¯ehledn˝ n·zvoslovn˝ a†chronologick˝ systÈm, vypracovan˝ J. Nekvasilem (zejm. Nekvasil 1987), pro podunajskou sfÈru je pouûita terminologie ze zatÌm poslednÌho souhrnnÈho zpracov·nÌ tÈto problematiky (StuchlÌk 1993), rozezn·vajÌcÌ celek kultury st¯edodunajsk˝ch popelnicov˝ch polÌ a†d·le samostatnou navazujÌcÌ kulturu hor·kovskou. Ke specifickÈ problematice Hradiöùska a†Uherskobrodska pat¯Ì ot·zka tzv. nedakonic100

kÈho typu, definovanÈho V. Hrub˝m na z·kladÏ v˝zkumu menöÌho poh¯ebiötÏ v†NedakonicÌch (naposled Hrub˝ñPavelËÌk 1992). Jde fakticky o†skupinu hmotnÈ kultury se smÌöen˝mi prvky halötatskÈho obdobÌ luûickÈ kultury a†kultury hor·kovskÈ, tvo¯ÌcÌ jakousi plynulou p¯echodovou oblast na hranici obou kulturnÌch sfÈr. Podobn· skupina smÌöen˝ch n·lez˘ je zn·ma i†odjinud, z†Vyökovska Ëi BoskovickÈ br·zdy, a†i†vzhledem k†tomu, ûe obsah nedakonickÈho typu jako svÈbytnÈ skupiny nebyl nikdy blÌûe definov·n, nejevÌ se mi vyËlenÏnÌ tÈto p¯echodovÈ skupiny jako samostatnÈho typu prozatÌm adekv·tnÌ. Ot·zka p¯Ìsluönosti jednotliv˝ch popisovan˝ch v˝öinn˝ch lokalit k†okruhu luûickÈmu Ëi st¯edodunajskÈmu je do znaËnÈ mÌry vzhledem k†nedostatku n·lez˘ nejasn·, coû je m. j. i†d˘sledkem toho, ûe dosud nebyla v†novÏjöÌ dobÏ sledov·na ot·zka kontextu tÏchto lokalit ñ osÌdlenÌ v†tradiËnÌ sÌdelnÌ oblasti a†v†dostupn˝ch nÌûinn˝ch oblastech JV Moravy v†obdobÌ pozdnÌ doby bronzovÈ a†doby halötatskÈ. ZatÌmco pro severnÌ polovinu vyËlenÏnÈho ˙zemÌ se zvl·ötÏ pro stupeÚ Ha B† m˘ûeme op¯Ìt o†kvalitnÌ syntetickÈ a†soupisovÈ zpracov·nÌ zdejöÌ luûickÈ kultury V. Dohnalem (Dohnal 1974, t˝û 1977) s†konstatov·nÌm, ûe novÈho materi·lu zde p¯Ìliö nep¯ibylo (coû je citelnÈ zejmÈna pro vlastnÌ halötatskÈ obdobÌ), zcela chybÌ jakÈkoliv hluböÌ pojedn·nÌ o†osÌdlenÌ st¯ednÌho PomoravÌ a†zvl·ötÏ ˙rodnÈho a†na pravÏkÈ n·lezy pomÏrnÏ bohatÈho PoolöavÌ. Nejasnosti zde panujÌ i†v†tak z·kladnÌch ot·zk·ch, jako je kulturnÌ p¯Ìsluönost zdejöÌ enkl·vy bÏhem f·zÌ Ha B†ñ Ha D†a†chronologick˝ pr˘bÏh jejÌ p¯edpokl·danÈ zmÏny (viz nap¯. Nekvasil 1977a), coû je zvl·ötÏ markantnÌ v†zatÌm poslednÌm celkovÈm shrnutÌ tÈto problematiky (Nekvasil 1993, Mapka 25 a†26), kde na mapÏ osÌdlenÌ pro halötatskÈ obdobÌ je do celÈho st¯ednÌho PomoravÌ situov·na enkl·va luûickÈ kultury a†v†jejÌm centru pak v˝raznÏ hor·kovsk· lokalita KnÏûdubñäum·rnÌk. Vzhledem k†tomu, ûe pozdnÌ hor·kovskÈ lokality jsou zn·my i†z†˙dolÌ D¯evnice (mohyly ZlÌn-Louky ñ Dohnal 1977ñ a†blÌzkÈ sÌdliötÏ MalenoviceñMezicestÌ ñ v˝zkum J. Kohoutka z†r. 1997) a†oproti tomu v†p¯ilehlÈ slovenskÈ oblasti prokazatelnÏ existujÌ poh¯ebiötÏ halötatskÈho obdobÌ luûickÈ kultury na HodonÌnsku (Vr·diötÏ ñ Pichlerov· 1960), jevÌ se cel· problematika jako znaËnÏ nejasn· a†vyû·dala by si nepochybnÏ samostatnou studii s†odpovÌdajÌcÌm soupisem (v soupisu hor·kovsk˝ch lokalit V. PodborskÈho figuruje v˝chodnÏ od toku Moravy jen jedin·, a†to pr·vÏ äum·rnÌk). Prospekce v†roce 1997 a†jejÌ v˝sledky V†umÏle vyËlenÏnÈ oblasti jihov˝chodnÌ Moravy (˙zemÌ ohraniËenÈ na jihu a†v˝chodÏ st·tnÌ hranicÌ »R, na z·padÏ tokem ¯eky Moravy, a†na severu podh˘¯Ìm Host˝nsk˝ch a†VsetÌnsk˝ch vrch˘ a†tokem RoûnovskÈ BeËvy) byla autorem a†dalöÌmi spolupracovnÌky provedena v†roce 1997 povrchov· prospekce vöech v˝öinn˝ch lokalit bÏûnÏ v†literatu¯e ¯azen˝ch do horizontu Ha B†ñ Ha D†a†takÈ nÏkolika lokalit, jejichû existence Ëi datace byla dosud nejasn· (podrobn˝ v˝Ëet viz nÌûe). ZË·sti byl zÌsk·n nov˝ materi·l, nÏkter· staröÌ terÈnnÌ pozorov·nÌ musela b˝t revidov·na Ëi doplnÏna, u†dosud podrobnÏji nepodchycen˝ch opevnÏnÌ byl p¯ibliûnÏ zamÏ¯en jejich pr˘bÏh. KompletnÌ soupis vöech terÈnnÌch pozorov·nÌ vËetnÏ pl·n˘ jednotliv˝ch lokalit zpracovan˝ch na z·kladÏ v˝ökopisu St·tnÌch odvozen˝ch map v†mÏ¯Ìtku 1 : 5 000 obsahuje rukopis autorovy bakal·¯skÈ pr·ce (Parma 1998), nÌûe uveden˝ v˝Ëet obsahuje pouze v˝znamnÏjöÌ nov· zjiötÏnÌ. HornÌ Lhota ÑHomoleì (okr. ZlÌn) P¯i povrchovÈ prospekci v†Ëervenci 1997 byly v†bezprost¯ednÌm okolÌ vrcholu ÑHomoleì (na z·kladnÌ mapÏ 1:10 000 Ë. 25-34-03 90 mm od Z†a 30 mm od J†sekËnÌ Ë·ry) v†katastru obce HornÌ Lhota, o. ZlÌn, nalezeny dva omletÈ zlomky blÌûe neurËitelnÈ pravÏkÈ keramiky. Vrchol se nach·zÌ v†p¯ehlednÈm smÌöenÈm lese, jiûnÌ svah je Ë·steËnÏ odlesnÏn. ViditelnÈ stopy umÏl˝ch terÈnnÌch ˙prav nebo opevnÏnÌ se na lokalitÏ nenach·zÌ, v˝skyt pravÏkÈ keramiky je na povrchu i†v†drobn˝ch naruöenÌch terÈnu jen velmi sporadick˝. N·lezy uloûeny v†Muzeu ZlÌn. 101

Obr. 2. LukoveËek ÑHr·dekì (1ñ4), Provodov ÑR˝sovì (5), éopy ÑLysinaì (6), Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (7, 8), Z·horovice ÑValyì (9, 10).

102

Obr. 3. Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (1, 2), Boröice u Blatnice ÑHradiöùkoì (3, 5ñ8), LideËko ÑKopceì (4, 9), VysokÈ PoleÑ Kl·öùovì (10).

103

JavornÌk ÑHradiskoì (okr. HodonÌn) OpevnÏnÈ v˝öinnÈ sÌdliötÏ na kopci ÑHradiskoì (636 m†n. m.), izolovanÈm vrcholu na severoz·padnÌm okraji Javo¯inskÈ hornatiny, souË·sti hlavnÌho h¯ebene BÌl˝ch Karpat. Lokalita se nach·zÌ z†Ë·sti v†p¯ehlednÈm smÌöenÈm lese, z†Ë·sti v†neprostupnÈm nÌzkÈm porostu. OpevnÏn· plocha je vrcholem kopce. StaröÌ popis a†pl·n V. Dohnala, jeû uv·dÌ tuto lokalitu jako p¯Ìklad tzv. ÑnedokonËenÈho opevnÏnÌì (Dohnal 1988), je nutno v˝raznÏ revidovat. HradiötÏ m· nepravideln˝ ov·ln˝ tvar s†delöÌ osou sever - jih, po celÈm obvodÏ je v†r˘zn˝ch rozmÏrech patrnÈ souvislÈ v˝raznÈ valovÈ opevnÏnÌ, na v˝chodÏ, severu a†zË·sti na z·padÏ doplnÏnÈ pomÏrnÏ hlubok˝m p¯Ìkopem. Val je nejmohutnÏjöÌ na severu, kde dosahuje öÌ¯ky aû 30 m. N·znakem vnit¯nÌho ËlenÏnÌ je terasovit· ˙prava probÌhajÌcÌ smÏrem v˝chod - z·pad, dÏlÌcÌ interiÈr hradiötÏ zhruba na dvÏ poloviny. Val i†p¯Ìkop je na nÏkolika mÌstech p¯eruöen, u†nÏkolika pr˘lom˘ v†severov˝chodnÌ a†u†pr˘lomu v†z·padnÌ Ë·sti p¯Ìmo pod vrcholem se pravdÏpodobnÏ jedn· o†p˘vodnÌ vstupy, ot·zka p¯ÌstupovÈ komunikace je nejasn·. Uvnit¯ opevnÏnÈ plochy u†severnÌho a†v˝chodnÌho valu jsou pomÏrnÏ vydatn· prameniötÏ. Jedn· se patrnÏ o†jedno z†v˘bec nejvÏtöÌch pravÏk˝ch hradiöù na MoravÏ, jeho rozsah se d· odhadnout asi na 30 ha. Pr˘zkumem se nepoda¯ilo zÌskat û·dn˝ nov˝ materi·l. KomÚa ÑBuËnÌkì (okr. UherskÈ HradiötÏ) P¯i povrchovÈ prospekci v†kvÏtnu 1997 bylo v†okolÌ lomu BuËnÌk nalezeno nÏkolik zlomk˘ omletÈ, blÌûe neurËitelnÈ pravÏkÈ keramiky. Lokalita se nach·zÌ na v˝raznÈm, zdaleka viditelnÈm nejvyööÌm bodu severojiûnÌho h¯betu z·padnÏ od KomnÏ, jeû pat¯Ì ke ËlenitÈ KomeÚskÈ vrchovinÏ na severnÌm okraji st¯ednÌ Ë·sti BÌl˝ch Karpat. VlastnÌ sÌdliötÏ je nutno situovat na nejv˝chodnÏjöÌ ze t¯Ì vrcholk˘ (dnes kÛta 554,0 m†n. m., mÌsto n·lezu na odvozenÈ mapÏ 1:5 000 Uhersk˝ Brod 5ñ6 100 mm od Z†a 170 mm od J†sekËnÌ Ë·ry, na p¯iloûenÈ mapce oznaËeno k¯Ìûkem), poskytujÌcÌm neruöen˝ rozhled v˝chodnÌm smÏrem do PoolöavÌ a†Povl·¯Ì, na obou z·padnÏjöÌch kÛt·ch (553, 554 m†n. m.) nebyly zjiötÏny û·dnÈ stopy osÌdlenÌ. Lokalita tvo¯ÌcÌ souË·st h¯ebene byla patrnÏ kompletnÏ odtÏûena ËediËov˝m lomem, otev¯en˝m r. 1953, a†to bez jakÈhokoliv z·chrannÈho v˝zkumu. Ze staröÌ prospekce I. L. »ervinky je dochov·n popis a†terÈnnÌ n·Ërt (»ervinka 1942, t˝û 1928) valovÈho opevnÏnÌ v†poloze ÑHol· str·ûì(nepochybnÏ totoûnÈ s†danou lokalitou), jeû mÏlo skalnat˝ vrchol obklopovat z†jiûnÌ a†z·padnÌ strany, od v˝chodu je lokalita chr·nÏna p¯Ìkr˝mi svahy. Zbytky val˘ popisuje po prospekci z†roku 1959 jeötÏ J. PavelËÌk (n·lezov· zpr·va uloûen· v†M ZlÌn, Ë. 5/59), dnes jiû opevnÏnÌ patrnÈ nenÌ. Jeho bliûöÌ charakter a†datace jsou tedy jiû nezjistitelnÈ, vedle p¯Ìsluönosti k†pravÏkÈmu osÌdlenÌ je moûnÈ uvaûovat i†o†souvislosti s†blÌzk˝mi st¯edovÏk˝mi opevnÏn˝mi polohami KomÚa-Hr·dek ZubaËov a†Z·horovice-Valy. ZjiötÏnÈ, dnes zatÌm jedinÈ prokazatelnÈ n·lezy, poch·zejÌ ze svahu pod jiûnÌ hranou lomu, nepochybnÏ ze sekund·rnÌho uloûenÌ (o zachov·nÌ p˘vodnÌch situacÌ nelze vzhledem k†rozsahu lomu a†skr˝vk·m v†jeho p¯edpolÌ uvaûovat). N·lezy jsou uloûeny v†Muzeu ZlÌn. Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (o. VsetÌn) Lokalita, dosud v†literatu¯e neuv·dÏn·, byla objevena v†80. letech, novÏjöÌ materi·l zÌskal L. ätÏp·nek (uloûeno v†Muzeu VsetÌn), dalöÌ keramika byla zÌsk·na autorovou prospekcÌ (obr. 2.7, 8; obr. 3.1 ,2). V˝öinnÈ sÌdliötÏ se nach·zÌ na vrcholu a†svazÌch kopce Kunovsk· h˘rka (587 m†n. m.), izolovanÈho v˝raznÈho vrcholu Hoöù·lkovskÈ vrchoviny na samotnÈm severov˝chodnÌm okraji Host˝nsk˝ch vrch˘, nad nÌûinn˝mi terÈny KelËskÈ pahorkatiny (st¯ednÌ v˝öka 312,8 m†n. m.). Lokalita je z†Ë·sti v†p¯ehlednÈm smÌöenÈm lese, zË·sti v†odlesnÏnÈm terÈnu, je naruöena rozs·hl˝mi polomy a†v˝vraty. Stanovit blÌûe osÌdlenou plochu a†jejÌ rozlohu je prozatÌm nemoûnÈ. PravÏkÈ n·lezy se vyskytujÌ relativnÏ hojnÏ v†koncentracÌch zejmÈna na ˙zkÈ terase na jihoz·padnÌ Ë·sti severov˝chodnÌho v˝bÏûku vrcholu (obr. 4.1) a†na se104

Obr. 4. Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (1), LukoveËek ÑHr·dekì (2).

105

vernÌm svahu kopce podÈl lesnÌ cesty do Kunovic (zde zejmÈna v†niûöÌch Ë·stech), jinde pak jen sporadicky. Na lokalitÏ se nenach·zÌ û·dnÈ viditelnÈ opevnÏnÌ, ot·zka p¯ÌstupovÈ komunikace je nejasn·. VÏtöÌ mnoûstvÌ n·lez˘ z†povrchovÈ prospekce z†80. let je v†souËasnÈ dobÏ uû nezjistitelnÈ. Autorovou povrchovou prospekcÌ a†mikrosond·ûÌ v†kvÏtnu 1997 zÌsk·ny z†terasovitÈ ˙pravy na jiûnÌ stranÏ v˝chodnÌho v˝bÏûku vrcholu Ë·st okraje tenkostÏnnÈ n·doby s†esovitou profilacÌ a†nÌzk˝m p·skov˝m ouökem, dob¯e vyp·len˝ jemn˝ hlinit˝ materi·l okrovÈ aû oranûovÈ barvy (obr. 3.1); d·le zlomek okraje a†hrdla plynule esovitÏ profilovanÈho osudÌ se svazkem vodorovn˝ch ûl·bk˘ na podhrdlÌ, dob¯e vyp·len˝ jemn˝ hlinit˝ materi·l, povrch vevnit¯ hnÏd˝, zvnÏjöku tmavÏ öed˝, leötÏn˝ (obr. 2.8); zlomek od okraje menöÌ tenkostÏnnÈ n·dobky mÌrnÏ esovitÈ profilace, dob¯e vyp·len˝ jemn˝ hlinit˝ materi·l, povrch svÏtle hnÏd˝, hlazen˝ (obr. 3.2); ploch˝ keramick˝ p¯eslen nebo z·vÏsek, na vrchnÌ stranÏ s†rytou v˝zdobou dvou soust¯edn˝ch kruh˘ na obvodÏ obrven˝ch (obr. 2.7) a†nÏkolik dalöÌch zlomk˘ atypickÈ pravÏkÈ keramiky. LukoveËek ÑHr·dekì (okr. ZlÌn) OpevnÏnÈ v˝öinnÈ sÌdliötÏ, uv·dÏnÈ d¯Ìve tÈû chybnÏ v†katastru obce P¯Ìlepy, okr. KromÏ¯Ìû (Kohoutek 1992), se nach·zÌ na kopci ÑHr·dekì (517,8 m†n. m.), nevelkÈm, ale v˝raznÈm vrcholku, kter˝ je souË·stÌ jihoz·padnÌho h¯ebene Host˝nsk˝ch vrch˘ a†tvo¯Ì prakticky jeho nejz·padnÏjöÌ v˝bÏûek. Lokalita se nach·zÌ v†p¯ehlednÈm vzrostlÈm smÌöenÈm lese. OpevnÏn· plocha je vrcholem kopce, m· lichobÏûnÌkovit˝, smÏrem k†jihu se rozöi¯ujÌcÌ tvar, na severnÌ, z·padnÌ a†v˝chodnÌ stranÏ je nad p¯Ìkr˝mi svahy patrn˝ val, oproti vnit¯nÌ ploöe p¯ev˝öen˝ asi o†1m. JiûnÌ okraj hradiötÏ je vymezen trojicÌ soubÏûn˝ch, obloukovitÏ od z·padu k†v˝chodu se t·hnoucÌch val˘, v†z·padnÌ polovinÏ p¯eruöen˝ch patrnÏ p˘vodnÌm vstupem, k†nÏmuû se d· p¯edpokl·dat od jihu, povlovnÏjöÌmi svahy vedoucÌ p¯Ìstupov· komunikace. VlastnÌ vnit¯nÌ, silnÏ k†jihu se svaûujÌcÌ plocha, nese stopy dvou kr·tk˝ch terasovit˝ch ˙prav a†v†jiûnÌ Ë·sti z†nÌ vystupuje v˝razn˝ skalnÌ blok (obr. 4.2). P¯i povrchov˝ch sbÏrech a†pr˘zkumu drobn˝ch naruöenÌ terÈnu byl zjiötÏn pomÏrnÏ hojn˝ v˝skyt pravÏkÈ keramiky s†koncentracÌ mezi jiûnÌmi valy, nÏkolik datovateln˝ch zlomk˘ je moûnÈ blÌûe za¯adit do st¯ednÌho (slezskÈho) obdobÌ luûickÈ kultury (obr. 2). Jedin˝ zlomek datovateln˝ do vrcholnÈho st¯edovÏku byl zÌsk·n ve vrcholovÈ partii p¯i zaËiötÏnÌ profilu staröÌ sondy o†rozmÏrech p¯ibliûnÏ 2◊1 m, hl. 20 cm ñ zde zjiötÏna v˝razn· vrstva prop·lenÈ mazanice. é·dnÈ v˝raznÈ n·lezy podporujÌcÌ existenci eneolitickÈho osÌdlenÌ se zÌskat nepoda¯ilo, stejnÏ jako p¯i staröÌ mikrosond·ûi J. Kohoutka (Kohoutek 1992), toto ËasovÈ za¯azenÌ (Rakovsk˝ 1990) nepotvrzujÌ ani û·dnÈ jinÈ dostupnÈ n·lezy. Materi·l je uloûen v†Muzeu ZlÌn. P¯esnÈ chronologickÈ za¯azenÌ jednotliv˝ch opevÚovacÌch prvk˘ je bez dalöÌch odkryv˘ nemoûnÈ, zatÌm nejpravdÏpodobnÏjöÌ je existence obloukovÈho obvodovÈho S†valu a†p¯ÌpadnÏ nÏkterÈho z†p¯ÌËn˝ch J†val˘ jiû v†pozdnÌ dobÏ bronzovÈ a†n·slednÈ druhotnÈ vyuûitÌ opevnÏnÌ ve st¯edovÏku, spojenÈ s†dalöÌmi terÈnnÌmi ˙pravami, zejm. ve vrcholovÈ partii (obÏ terasy, ÑvÏûovit·ì vyv˝öenina uprost¯ed z·padnÌho obvodu, patrnÏ tÈû nÏkter˝ z†J p¯ÌËn˝ch val˘). Tomu nasvÏdËuje i†rozloûenÌ n·lez˘ ñ pravÏk· keramika se vyskytuje v†celÈm sledovanÈm prostoru, st¯edovÏk· v†menöÌ mÌ¯e jen v†nejvyööÌ Ë·sti. P¯ÌpadnÈ pokraËov·nÌ pravÏkÈho osÌdlenÌ i†d·le jiûnÌm smÏrem dokl·dajÌ drobnÈ keramickÈ zlomky z†tohoto prostoru, viditelnÈ opevnÏnÌ zde vöak jiû nenÌ. Z·horovice ÑValyì (okr. UherskÈ HradiötÏ) OpevnÏnÌ v†poloze Valy uv·dÌ poprvÈ J. KuËera (KuËera 1894), figuruje i†v†soupisech I. L. »ervinky, kter˝ tÈû po¯Ìdil prvnÌ pl·n fortifikace (»ervinka 1928b, t˝û 1942). Z†lokality se i†p¯i opakovan˝ch prospekcÌch dlouho neda¯ilo zÌskat û·dn˝ datovacÌ materi·l, figuruje tedy v†literatu¯e jak mezi pravÏk˝mi, tak i†st¯edovÏk˝mi opevnÏnÌmi. P¯i pr˘zkumu v†kvÏtnu 1997 byl po¯Ìzen nov˝ terÈnnÌ pl·n opevnÏnÌ (obr. 5.2), povr106

Obr. 5. éopy ÑLysinaì (1), Z·horovice ÑValyì (2).

107

chovou prospekcÌ se poda¯ilo zÌskat nÏkolik zlomk˘ keramiky. Lokalita se nach·zÌ na pomÏrnÏ izolovanÈm vrcholu (kÛta 469 m†n. m., na odvozenÈ mapÏ 1:5 000 Uhersk˝ Brod 5-5 okolÌ bodu 30 mm od Z†a 365 mm od J†sekËnÌ Ë·ry) v†t·hlÈm severojiûnÌm h¯betu, jeû pat¯Ì ke ËlenitÈ KomeÚskÈ vrchovinÏ na severnÌm okraji st¯ednÌ Ë·sti BÌl˝ch Karpat. Na vlastnÌm vrcholku o†velmi malÈ rozloze jsou patrnÈ stopy umÏl˝ch terÈnnÌch ˙prav nejasnÈho ˙Ëelu, vnit¯nÌ are·l je od okolnÌch povlovn˝ch svah˘ oddÏlen dob¯e zachoval˝m kompletnÌm valem s†velmi pravideln˝m kruhov˝m, pop¯. mÌrnÏ ov·ln˝m p˘dorysem o†pr˘mÏru asi 120m. Val dosahuje v˝öky 2ñ3 metr˘, nejöiröÌ je v†J a†JZ Ë·sti, mÌsty, zvl·ötÏ v†S†a SV Ë·sti, je na jeho vnit¯nÌ stranÏ patrnÈ s†nÌm soubÏûnÈ mÏlkÈ p¯ÌkopovÈ prohloubenÌ terÈnu. V†opevnÏnÌ jsou patrn· dvÏ p¯eruöenÌ ñ jedno velmi hlubokÈ, v˝raznÈ terÈnnÌ naruöenÌ na†J stranÏ, asi 30 m†dlouhÈ a†aû 4ñ5 m†hlubokÈ, nepochybnÏ recentnÌ, patrnÏ souvisejÌcÌ s†tÏûbou kamene na lokalitÏ, a†druhÈ v†öÌ¯ce asi 5 m†ve VSV Ë·sti opevnÏnÌ; vzhledem k†tomu, ûe jde o†plynulÈ snÌûenÌ val˘ spolu s†vyrovn·nÌm prohlubnÏ uvnit¯ za nimi, je patrnÏ moûnÈ sem situovat p˘vodnÌ vstup do are·lu. Lokalita se nach·zÌ ve vzrostlÈm smÌöenÈm lese a†zË·sti (zejm. S†a V†Ë·st) v†nÌzkÈm, tÈmÏ¯ neprostupnÈm mladÈm lesnÌm porostu - zde je val sledovateln˝, ale nemÏ¯iteln˝. P¯es d˘kladnou povrchovou prospekci byly nalezeny pouze dva malÈ zlomky okraj˘ st¯edovÏkÈ keramiky na SV svahu pod vrcholkem (obr. 2.9, 10) a†nÏkolik blÌûe nedatovateln˝ch silnÏ omlet˝ch zlomk˘ rozpt˝lenÏ v†are·lu opevnÏnÌ. Jde o†v˘bec prvnÌ prokazatelnÈ n·lezy z†lokality. Ot·zka interpretace lokality Valy je nejasn· ñ naprostÈ minimum n·lez˘ svÏdËÌ pro absenci dlouhodobÏjöÌho osÌdlenÌ, nalezen˝ materi·l spolu s†pravideln˝m p˘dorysem pak pro dataci do vrcholnÈho st¯edovÏku. Poloha patrnÏ blÌûe nezn·m˝m zp˘sobem souvisÌ s†r·mcovÏ souËasn˝m hr·dkem ZubaËovem, nach·zejÌcÌm se jen 2 km jiûnÏ, pop¯ÌpadnÏ i†s†dnes jiû†nerevidovateln˝m opevnÏnÌm v†poloze BuËnÌk. NabÌzÌ se ˙vahy o†nezda¯enÈm zaloûenÌ hradu, pravdÏpodobnÏjöÌ je snad p¯edpoklad kr·tkodobÈho polnÌho opevnÏnÌ, aù jiû oblÈhacÌho Ëi obrannÈho. N·lezy jsou uloûeny v†Muzeu ZlÌn. éopy ÑLysinaì (okr. KromÏ¯Ìû) P¯i pr˘zkumu v†kvÏtnu 1997 bylo zÌsk·no nÏkolik zlomk˘ pravÏkÈ keramiky, byl tÈû zrevidov·n dosud uv·dÏn˝ p˘dorys hradiötÏ (Dohnal 1988) a†po¯Ìzen p¯ibliûn˝ pl·n dosud neuv·dÏnÈho z·padnÌho valu (obr. 5.1). OpevnÏnÈ v˝öinnÈ sÌdliötÏ na kopci Lysina (597,9 m†n. m.), v˝raznÈm vrcholu, jenû je souË·stÌ severov˝chodo-jihoz·padnÌho h¯ebene na z·padnÌm okraji Host˝nsk˝ch vrch˘ a†jehoû svahy na jihu spadajÌ do nÌûiny HoleöovskÈ ploöiny. Lokalita se nach·zÌ z†Ë·sti v†p¯ehlednÈm smÌöenÈm lese, zË·sti v†nep¯ehlednÈm nÌzkÈm jehliËnatÈm porostu. OpevnÏn· poloha je vrcholem kopce, m· prot·hl˝ tvar s†delöÌ osou z·pad-v˝chod, od masivu h¯ebene na v˝chodÏ je oddÏlena dvÏma valy. V˝razn˝ z·padnÌ, vnit¯nÌ val oddÏluje z·padnÌ konec ostrohu od v˝chodu a†od jihu, od severu vymezuje are·l akropole prudk˝ svah; nev˝razn˝ v˝chodnÌ, vnÏjöÌ val oddÏluje ostroh hned za nejvyööÌm bodem plynul˝m obloukem opÏt od v˝chodu a†jihu. CelÈ opevnÏnÌ nenÌ p¯Ìliö celistvÈ, fortifikace chybÌ zejmÈna na severov˝chodÏ a†z·padÏ. Vnit¯nÌ val je na v˝chodÏ protnut recentnÌ cestou, ot·zka p˘vodnÌch vstup˘ je nejasn·, p¯Ìstupovou komunikaci lze oËek·vat od jihoz·padu, ˙dolÌm éopky. ZjiötÏnÌm druhÈho, Z†valu a†jeho zanesenÌm do vrstevnicovÈho pl·nu se v˝raznÏ mÏnÌ pohled na lokalitu ñ i†kdyû opevnÏnÌ nenÌ p¯Ìliö celistvÈ, nelze ho nad·le pokl·dat za nedokonËenÈ (Dohnal 1988). S†v˝razn˝m, pomÏrnÏ mohutn˝n valem na Z†kontrastuje rozjet˝ nÌzk˝ V†val, p¯ipomÌnajÌcÌ mÌsty spÌöe relikt vozovÈ cesty V†pomÏrnÏ ostrÈm ËerstvÏjöÌm ¯ezu Z†valu vozovou cestou nenÌ na profilech patrn˝ û·dn˝ doklad vnit¯nÌ konstrukce hradby. V˝skyt pravÏkÈ keramiky je v†celÈm rozs·hlÈm are·lu (dohromady, doplnÏno po vrstevnicÌch asi 13,8 ha) velmi sporadick˝, celkem 4 drobnÈ omletÈ zlomky z†v˝dutÌ ( slabÏji 108

vyp·len˝ jemn˝ pÌsËit˝ materi·l s†p¯ÌmÏsÌ drobn˝ch kamÈnk˘, povrch hnÏd˝) byly zÌsk·ny v†prostoru mezi obÏma valy, zatÌm nejv˝raznÏjöÌm n·lezem z†celÈ lokality je tenkostÏnn˝ zlomek z†v˝duti s†odlomenou Ë·stÌ ˙zkÈho p·skovÈho ouöka (tvrdÏ vyp·len˝ pÌsËit˝ materi·l, povrch uvnit¯ öed˝, vnÏ okrov˝, obr. 2.6) z†prostoru Z†od Z†valu. Materi·l umoûÚuje r·mcovou dataci do doby bronzovÈ aû halötatskÈ. Chronologick˝ Ëi funkËnÌ vztah k†blÌzkÈ (asi 2 km vzduönou Ëarou) r·mcovÏ souËasnÈ opevnÏnÈ v˝öinnÈ poloze LukoveËek - Hr·dek je ot·zkou pro dalöÌ v˝zkum. Soupis v˝öinn˝ch lokalit horizontu Ha B†ñ Ha D†na jihov˝chodnÌ MoravÏ Jakmile se dost·v·me k†celkovÈmu zpracov·nÌ v˝öinn˝ch lokalit horizontu Ha B†- Ha D†na jihov˝chodnÌ MoravÏ, je nutnÈ vyzvednout p¯edevöÌm znaËnou rozdÌlnost ve stavu pozn·nÌ. Vedle jedinÈ dob¯e prozkoumanÈ a†publikovanÈ lokality KnÏûdubñäum·rnÌk se v˝znamnÏjöÌ, ale z†vÏtöiny nezpracovan˝ a†nepublikovan˝ odkryv uskuteËnil jen na hradiöti ChvalËovñHost˝n, z†ostatnÌch mÌst pak stratifikovan˝ materi·l nepoch·zÌ v˘bec a†dostupnÈ n·lezy z†povrchov˝ch sbÏr˘ vÏtöinou nepostaËujÌ ani ke spolehlivÈmu chronologickÈmu za¯azenÌ. Zvl·ötÏ markantnÌ je tato situace u†jednoho z†nejvÏtöÌch moravsk˝ch hradiöù v˘bec, jÌmû je JavornÌk - Hradisko, odkud poch·zÌ jen nÏkolik p¯esnÏji nedatovateln˝ch st¯ep˘ a†neexistuje ani p¯esnÏjöÌ pl·n. Aby byla tato nerovnomÏrn· situace zohlednÏna ve vlastnÌm soupisu, jevÌ se jako ˙ËelnÈ vyuûÌt rozdÏlenÌ do skupin pr·vÏ podle stavu v˝zkumu, jak to uËinil pro moravsk· luûick· hradiötÏ jiû d¯Ìve J. Nekvasil (Nekvasil 1982), ovöem s†jistou ˙pravou kritÈriÌ uûit˝ch k†rozt¯ÌdÏnÌ. JednotlivÈ lokality jsou rozt¯ÌdÏny do t¯Ì skupin, oznaËen˝ch velk˝mi pÌsmeny A†aû C, a†to zvl·öù v˝öinn· sÌdliötÏ a†zvl·öù hradiötÏ, podle n·sledujÌcÌch kritÈriÌ, kter· se vztahujÌ vûdy k†jedinÈmu chronologickÈmu horizontu, tj. zde k†obdobÌ Ha B†ñ Ha D†(nev˝hodou je, ûe takto ut¯ÌdÏn˝ soupis je nutnÈ p¯i hodnocenÌ vÌce Ëasov˝ch horizont˘ zhotovit pro kaûd˝ z†nich zvl·öù, v˝hodou naopak je, ûe je do soupisu moûnÈ za¯adit i†spornÈ a†problematickÈ lokality).

Obr. 6. KomÚa ÑBuËnÌkì ñ situace p¯ed odtÏûenÌm, terÈnnÌ skica I. L. »ervinky, mimo mÏ¯Ìtka. 109

HradiötÏ A. Lokality s†osÌdlenÌm a†opevnÏnÌm spolehlivÏ datovan˝m do sledovanÈho ËasovÈho ˙seku, a†to nejlÈpe p¯Ìm˝m pr˘kopem, nebo alespoÚ absencÌ n·lez˘ jin˝ch Ëasov˝ch ˙sek˘ ï Boröice u†Blatnice ÑHradÌöùko/Lipinkaì (okr. UherskÈ HradiötÏ) ï ChvalËov ÑHost˝nì (okr. KromÏ¯Ìû) ï JavornÌk ÑHradiskoì (okr. HodonÌn) ï Kostelec u†Holeöova ÑNa hradÏì (okr. KromÏ¯Ìû) ï LideËko ÑKopceì (okr. VsetÌn) ï éopy ÑLysinaì (okr. KromÏ¯Ìû) B. Lokality se spolehlivÏ doloûen˝m osÌdlenÌm sledovanÈho obdobÌ a†blÌûe nedatovan˝m opevnÏnÌm (zejm. u†polykulturnÌch naleziöù, kdy je ot·zka za¯azenÌ opevnÏnÌ k†nÏkterÈmu ze sÌdelnÌch horizont˘ nejasn·) ï LukoveËek ÑHr·dekì (okr. ZlÌn) ï VysokÈ Pole ÑKl·öùovì (okr. ZlÌn) C. Lokality, kde nenÌ spolehlivÏ doloûeno osÌdlenÌ sledovanÈho horizontu a†nenÌ ani datov·no opevnÏnÌ ï Provodov ÑR˝sovì (okr. ZlÌn) V˝öinn· sÌdliötÏ A. Lokality se spolehlivÏ doloûen˝m osÌdlenÌm sledovanÈho obdobÌ, u†nichû lze spolehlivÏ vylouËit existenci soudobÈho v†terÈnu patrnÈho opevnÏnÌ ï KnÏûdub Ñäum·rnÌkì (okr. HodonÌn) ï Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (okr. VsetÌn) B. Lokality se spolehlivÏ doloûen˝m osÌdlenÌm sledovanÈho obdobÌ, u†nichû nenÌ jistota, ûe p¯ÌpadnÈ soudobÈ v†terÈnu viditelnÈ opevnÏnÌ nebylo zniËeno p¯i mladöÌch terÈnnÌch z·sazÌch ï BÌlavsko ÑChlumì (okr. KromÏ¯Ìû) ï BrusnÈ ÑK¯Ìdloì (okr. KromÏ¯Ìû) ï Byst¯iËka ÑKlenovì (okr. VsetÌn) ï Lukov Ñhrad Lukovì (okr. ZlÌn) ï PulËÌn ÑZ·mËiskoì (okr. VsetÌn) C. Lokality, kde nenÌ spolehlivÏ doloûeno ani osÌdlenÌ sledovanÈho horizontu ï HornÌ Lhota ÑHomoleì (okr. ZlÌn) ï KomÚa ÑBuËnÌk/Hol· Str·ûì (okr. UherskÈ HradiötÏ) Z·vÏr Na z·vÏr je moûnÈ shrnout nÏkter· z·kladnÌ fakta. P¯ednÏ je t¯eba zd˘raznit, ûe tato staù zdaleka nenÌ vyËerp·vajÌcÌm shrnutÌm problematiky hradiöù horizontu Ha B†- Ha D†na jihov˝chodnÌ MoravÏ, ale je spÌöe shrnutÌm nov˝ch poznatk˘ zÌskan˝ch bÏhem tvorby autorovy bakal·¯skÈ pr·ce. Tato (Parma 1998) je nepomÏrnÏ rozs·hlejöÌm materi·lov˝m soupisem, p¯esto ani ji nelze pro nedostateËn˝ stav pozn·nÌ celÈ problematiky ch·pat jinak neû jen jako ˙vod k†dalöÌmu studiu. Na z·kladÏ v˝öe uvedenÈho struËnÈho soupisu a†tabulky se z·kladnÌmi parametry hradiöù je moûnÈ konstatovat, ûe v†oblasti jihov˝chodnÌ Moravy je dnes zn·mo celkem 8 hradiöù a†8 v˝öinn˝ch sÌdliöù datovateln˝ch do horizontu Ha B†ñ Ha D. Dle vnÏjöÌch kritÈriÌ lze rozliöit skupinu mal˝ch lokalit s†rozlohou do 1 ha bez spolehlivÏ doloûitelnÈho opevnÏnÌ, skupinu hradiöù st¯ednÌch rozmÏr˘ a†koneËnÏ velk· opevnÏnÌ s†plochou 20ha a†vÌc uzav¯enou souvisl˝m valem a†s†vlastnÌmi zdroji vody. BliûöÌ interpretace tÏchto skupin i†jednotliv˝ch lokalit zatÌm nenÌ moûn·. Lze konstatovat, ûe nejvÏtöÌ poËet souËasn˝ch v˝öinn˝ch sÌdliöù a†z·roveÚ nevÏtöÌ celkov· opevnÏn· plocha je v†oblasti jihov˝chodnÌ Moravy pr·vÏ ve sledovanÈm horizontu 110

Ha B†ñ Ha D, a†ûe tato sÌù v˝öinn˝ch lokalit nepokr˝v· rovnomÏrnÏ osÌdlenou oblast, ale vytv·¯Ì pomÏrnÏ v˝raznÈ koncentrace, kterÈ ovöem nekorelujÌ s†hranicemi kulturnÌch okruh˘ Ëi p¯irozen˝mi komunikaËnÌmi trasami regionu. Studium problematiky blÌzkÈho z·zemÌ hradiöù je zatÌm nere·lnÈ, dokud nebude souhrnnÏ zpracov·na problematika halötatskÈho osÌdlenÌ jiûnÌ poloviny sledovanÈ oblasti, zvl·ötÏ PoolöavÌ. Tabulka 1. NÏkterÈ parametry sledovan˝ch v˝öinn˝ch sÌdliöù. Lokalita

Poloha

P¯ev˝öenÌ (m)

V˝öka (m)

Rozloha Zdroj vody ( ha )

HradiötÏ Boröice u Blatnice ÑHradiöùkoì ChvalËov ÑHost˝nì JavornÌk ÑHradiskoì Kostelec u Holeöova ÑNa hradÏì LideËko ÑKopceì LukoveËek ÑHr·dekì Provodov ÑR˝sovì VysokÈ Pole ÑKl·öùovì éopy ÑLysinaì

B B B B B B B B B

20 - 50 80 - 300 60 - 160 0 - 60 25 - 230 10 - 200 20 - 140 35 - 190 0 - 150

482 - 504 670 - 735 540 - 636 363 - 350 699 - 675 465 - 517 520 - 542 715 - 752 550 - 597

2,9 19,7 30 2,7 1,1 0,6 2,1 2,9 13,8

IV, 300 P, 0 P, 0 P, 800 P, 400 P, 300 V, 550 P, 400 P, 200

V˝öinn· sÌdliötÏ BÌlavsko ÑChlumì BrusnÈ ÑK¯Ìdloì Byst¯iËka ÑKlenovì HornÌ Lhota ÑHomoleì KnÏûdub Ñäum·rnÌkì KomÚa ÑBuËnÌkì Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì Lukov Ñhrad Lukovì PulËÌn ÑZ·mËiskoì

A B B B B B B B B

10 - 60 5 - 155 55 - 235 50 - 140 25 - 80 ? - 70 ? - 130 0 - 140 0 - 100

410 - 418 480 - 510 650 - 678 570 - 580 380 - 398 ? - 556 ? - 587 480 - 500 710 - 720

1,5 0,7 0,5 ? 2,2 ? ? 0,7 0,3

P, 600 III, 300 V, 500 V, 250 III, 350 IV, 400 VI, 200 V, 450 VI, 200

Poloha: A ñ ostroûna, B ñ vrchol kopce; p¯ev˝öenÌ nad okolnÌm terÈnem; absolutnÌ nadmo¯sk· v˝öka; zdroj vody ñ ¯·d toku, jeho vzd·lenost. Literatura: » e r v i n k a , I. L., 1896: PravÏk· hradiska na MoravÏ. KromÏ¯Ìû. ñ 1927: ZapomenutÈ hrady a†tvrze moravskÈ I. »asopis vlasteneckÈho spolku muzejnÌho Olomouc 39, 88ñ95. ñ 1928b: ZapomenutÈ hrady a†tvrze moravskÈ II. »asopis vlasteneckÈho spolku muzejnÌho Olomouc 40, 69ñ76. ñ 1929: ZapomenutÈ hrady a†tvrze moravskÈ III. »asopis vlasteneckÈho spolku muzejnÌho Olomouc 41ñ42, 153ñ160. ñ 1942: ZapomenutÈ hrady, hr·dky a†tvrze moravskÈ. Nepubl. rukopis uloûen˝ v†A⁄ Brno » i û m · ¯ , M. 1991: Neue Erkentnisse ¸ber die P˙chov-Kultur in M‰hren (»SFR), Arch‰ologisches Korrespondenzblatt 21, 523ñ526. » i û m · ¯ , M . ñ K o h o u t e k , J . ñ L a n g o v · , J. 1993: Hradisko p˙chovskÈ kultury u†Vöeminy, okr. ZlÌn. PravÏk Nÿ 3, 161ñ175. D o h n a l , V., 1974: Die Lausitzer Urnenfelderkultur in Ostm‰hren, Studie archeologickÈho ˙stavu »SAV v†BrnÏ II-3, Praha. ñ 1977: Kultura luûick˝ch popelnicov˝ch polÌ na v˝chodnÌ MoravÏ, Fontes archaeologiae Moravicae X. Brno. 111

ñ 1988: OpevnÏn· sÌdliötÏ z†doby popelnicov˝ch polÌ na MoravÏ, Studie Muzea KromÏ¯Ìûska í88. KromÏ¯Ìû. H r u b ˝ , V. ñ H o c h m a n o v · , V. ñ K a l o u s e k , F r . ñ P a v e l Ë Ì k , J. a†J. a†kol., 1956: P¯ehled nejv˝znamnÏjöÌch archeologick˝ch lokalit GottwaldovskÈho kraje. DÌl 1. ZlÌn. H r u b ˝ , V. ñ P a v e l Ë Ì k , J., 1992: NejstaröÌ dÏjiny st¯ednÌho PomoravÌ. In: VlastivÏda Moravsk· ñ Uherskohradiöùsko. Brno, 105ñ196. K o h o u t e k , J., 1992: Nov· pravÏk· v˝öinn· sÌdliötÏ na v˝chodnÌ MoravÏ. PravÏk Nÿ 2, 261ñ273. K u Ë e r a , J., 1890: »ertovy kameny a†jinÈ staroûitnosti mor. Slovenska. »asopis vlasteneckÈho spolku muzejnÌho Olomouc 7, 121ñ125, 181ñ184. ñ 1894: PravÏk· sÌdliötÏ v†po¯ÌËÌ Olöavy, Vl·ry a†Senice na moravskÈm Slovensku. »esk˝ lid III., 550ñ563. N e k v a s i l , J., 1977a: K†migraci luûickÈ kultury na MoravÏ. In: Geneza kultury luüyckiej na terenie Nadodrza. Wroclaw, 61ñ78. ñ 1987: Der gegenw‰rtige Forschungstand der Lausitzer Kultur w‰hrend der Urnenfelderperiode in M‰hren. In: Die Urnenfelderkulturen Mitteleuropas. Praha, 255ñ261. ñ 1993: Archeologie moravskÈho halötatu. In: Podborsk˝, V. a†kol.: PravÏkÈ dÏjiny Moravy. Brno, 337ñ371. N e u s t u p n ˝ , E., 1986: SÌdelnÌ are·ly pravÏk˝ch zemÏdÏlc˘, Pam. arch. 77, 226ñ234. P a r m a , D., 1998: V˝öinnÈ lokality obdobÌ Ha B†ñ Ha D†na jihov˝chodnÌ MoravÏ. Nepubl. z·vÏreËn· bakal·¯sk· pr·ce, uloûeno na FF UK Praha. P i c h l e r o v · , M., 1960: MladohalötatskÈ popolnicovÈ pohrebisko vo Vr·diöti, Slov. arch. VIII, 125ñ182. R a k o v s k ˝ , I., 1990: Zur Problematik der ‰neolitischen Hˆhensiedlungen in M‰hren. Jahresschrift f¸r mitteldeutsche Vorgeschichte Halle 73, 149ñ157. S m r û , Z., 1992: Sp‰thallstattzeitliche Burgw‰lle und Hˆhensiedlungen in Nordwestbˆhmen, Pam. arch. 83, 88ñ104. ñ 1995: Hˆhenlokalit‰ten der KnovÌzer Kultur in NW ñ Bˆhmen, Pam. arch. 86, 38ñ80. S t u c h l Ì k , S. 1993: Chronologie a periodizace doby bronzovÈ. In: Podborsk˝, V. a kol.: PravÏkÈ dÏjiny Moravy. Brno, 236ñ237.

David P a r m a (n. 1976), absolvent FF UK Praha, v souËasnÈ dobÏ student FF MU Brno, obor archeologie.

Hˆhenlokalit‰ten aus der j¸ngeren pr‰historischen Zeit in S¸dostm‰hren Ergebnisse der Prospektierung 1997 Zusammenfassung In Form von Auflistung, Tabelle und Abschluflauswertung ‰uflert sich der vorliegende Text zu der bisher ungen¸gend erfassten Problematik der Hˆhenlokalit‰ten in der j¸ngeren Pr‰historie im s¸dostm‰hrischen Gebiet und definiert die gegebene Problematik auch terminologisch. Aufgrund der Terraineprospektierung konnten die Lokalit‰ten der Sp‰tbronzezeit bis der Hallstattzeit (Reinecke Ha B - ha D) in einige Kategorien eingestuft werden, je nachdem, ob der verfolgten Periode die Existenz von Befestigungen zuzuerkennen ist oder nicht und in welcher Form es nachzuweisen ist. In die erste Kategorie fallen folgende Burgw‰lle: Boröice bei Blatnice und hier ÑHradiöùkoñLipinkaì (Bezirk UherskÈ HradiötÏ), ChvalËov ÑHost˝nì (Bezirk KromÏ¯Ìû), JavornÌk ÑHradiskoì (Bezirk HodonÌn), Kostelec bei Holeöov ÑNa hradÏì (Bezirk KromÏ¯Ìû), LideËko ÑKopceì (Bezirk VsetÌn), éopy ÑLysinaì (Bezirk KromÏ¯Ìû) sowie folgende Hˆhensiedlungen: KnÏûdub Ñäum·rnÌkì (Bezirk HodonÌn) und Kunovice ÑKunovsk· h˘rkaì (Bezirk VsetÌn). Als problematisch erscheinen dagegen der Burgwall Provodov ÑR˝sovì (Bezirk ZlÌn) und Hˆhensiedlungen KornÌ Lhota ÑHomoleì (Bezirk ZlÌn) und KomÚa ÑBuËnÌkì - Hol· Str·ûì (Bezirk UherskÈ HradiötÏ). Im s¸dostm‰hrischen Gebiet wurden bei einer neuen Bewertung insgesamt 8 Burgw‰lle und 8 Hˆhensiedlungen aus dieser Zeits112

panne nachgewiesen. Darunter sind zu unterscheiden: eine Gruppe von kleinen Lokalit‰ten in Ausmafl bis 1 ha ohne zuverl‰fllich nachweisbare Befestigungen, eine Gruppe von mittlerm‰fligen Burgw‰llen und schliefllich grˆflere Befestigungen in Ausmafl von 20 ha und mehr, die mit einem durchgehenden Burgwall abgeschlossen sind und ¸ber eigene Wasserquellen verf¸gen. Die Gliederung von Burgw‰llen ist weiterhin von Interesse. Diese stehen nicht in der Korrelation mit den normativ gegebenen Grenzen von Kulturbereichen (Ñdes nˆrdlichen Lausitzer- und Ñs¸dlichenì Donauurnenfelderbereichs) und zugleich bedecken sie die verfolgte Fl‰che nicht gleichm‰flig, was wohl zum Teil auch dem Zustand der Untersuchung zuzurechnen ist.

Late Prehistory Upland Sites in the Southeast Moravia A b s†t r a c t The paper comments the oft-neglected issue of late prehistory upland sites in the Southeast Moravia, including surveys, tables and result evaluation. Based on the authorís field research, the sites from the late Bronze Age to Hallstadt Age (Reinecke Ha B ñ Ha D) are categorized according to whether it is possible to adjudicate existence of fortification to the period in question (and how this could be proved) or not. The first category includes the following redoubts: ìHradiötko-Lipinkaî near Boröice u Blatnice (UherskÈ Hradiöte district), Chvalcov ìHost˝nî (KromerÌz district), JavornÌk ìHradiskoî (HodonÌn district), Kostelec u Holeöova ìNa Hradeî (KromerÌz), Lidecko ìKopceî (VsetÌn district), Kopy ìLysinaî (KromerÌz) and the following upland settlements: Knezdub ìäum·rnÌkî (HodonÌn), and Kunovice ìKunovsk· hurkaî (VsetÌn). On the other hand, the disputable ones appear to be redoubt Provodov ìR˝sovî (ZlÌn district) and the upland settlements KornÌ Lhota ìHomoleî (okr. ZlÌn) and Komna ìBucnÌkñHol· Str·zî (UherskÈ HradiötÏ). The new evaluation proved the total of 8 redoubts and 8 upland settlements from the period in question. At the same time, we can distinguish subgroups of (1) small settlements (under 1 hectare of area) with no reliable proofs of fortification, (2) middle sized redoubts and finally (3) large fortified settlements with area of 20 ha or more, encircled with a bulwark and with own water sources. An interesting fact is connected to the settlementsí layering. The layers do not correspond with the traditional boundaries of cultural areas (ìNorthernî Lusatian and ìSouthernî of the Danubian urn fields) and at the same time, they do not cover the monitored area evenly, which may be partly caused by the state of the research.

113

114


MAKROZBYTKY ROSTLINN…HO PŸVODU Z†UHERSK…HO HRADIäTÃ A†STAR…HO MÃSTA Emanuel Opravil, Opava Soubor uûitkov˝ch, pleveln˝ch a†ruder·lnÌch rostlin z†vrcholnÈho st¯edovÏku z†Reduty v†UherskÈm Hradiöti, spolu se zbytky d¯eva z†doby hradiötnÌ. Zbytek zuhelnatÏl˝ch z·sob ûita z†18. stoletÌ ze StarÈho MÏsta.

V roce 1997 se v†UherskÈm Hradiöti uskuteËnil archeologick˝ v˝zkum v†mÌstÏ ÑRedutaì, kter˝ provedl dr. J. PavelËÌk. K†archeobotanickÈ anal˝ze bylo mimo toto jeötÏ p¯edloûeno nÏkolik dalöÌch vzork˘ rostlinn˝ch makrozbytk˘ deponovan˝ch ve Slov·ckÈm muzeu a†dosud nedeterminovan˝ch: z†kostela Frantiöka XaverskÈho b˝val· hrobka jezuit˘ v†UherskÈm Hradiöti ñ vzorek obilek; kostel Jana K¯titele ve StarÈm MÏstÏ ñ dva vzorky diaspor. Rozöi¯uje se tak poËet archeobotanick˝ch n·lez˘ ze st¯edovÏku a†novovÏku obou mÌst (cf. Opravil 1980, 1984a, b, 1985). UherskÈ HradiötÏ ñ ÑRedutaì K anal˝ze bylo p¯edloûeno celkem 19 vzork˘: z†toho 18 jich obsahovalo vesmÏs jen po nÏkolika peck·ch nebo zlomcÌch d¯eva a†uhlÌk˘, pouze v†jednom vzorku o†objemu 4 litr˘ byly uloûeniny ze severov˝chodnÌ Ë·sti zkoumanÈ lokality. Poda¯ilo se z†nich vyplavit menöÌ kolekci semen a†plod˘. SouhrnnÏ byly v†mÌstÏ ÑRedutyì zjiötÏny n·sledujÌcÌ taxony: Datov·nÌ D¯eviny (zl. = zlomek d¯eva)

9.ñ10.

13.

13./14.

Abies alba, jedle Alnus sp., olöe., Acer sp., javor Acer platanoides, j. mlÈË Betula sp., b¯Ìza Corylus avellana, lÌska Euonymus sp., brslen Fraxinus sp., jasan

ñ ñ ñ ñ 1 borka ñ ñ ñ

4 kolÌky 1 zl. 3 vÏtve 1 odötÏpek ñ 1 kolÌk ñ 8 ötÏpin

Picea excelsa, smrk Quercus sp., dub

ñ 2 zl.

Quercus robur., dub letnÌ Salix sp., vrba

ñ 1 prut

Sambucus nigra, bez Ëern˝ Ulmus sp.,

1 prut ñ

4 zl. ñ ñ ñ 1 borka 1 vÏtev ñ ñ 3 vÏtve ñ ñ 2 vÏtve 6 ötÏpin 6 uhlÌk˘ ñ ñ 4 pruty ñ ñ

Datov·nÌ PÏstovanÈ plodiny

9.ñ10.

13./14.

14.

Cannabis sativa, konopÏ set· Cerasus sp., t¯eöeÚ/viöeÚ

ñ 1 pecka

2/2 naûek 1/2 pecky

ñ 22 zl. pecky

14.

14./15. ñ ñ ñ ñ ñ ñ 1 uhlÌk 1 uhlÌk

1 öiöka 2 zl.

ñ 1 zl. ñ ñ ñ ñ ñ 1 uhlÌk 4 vÏtve ñ 13 ötÏpin

1 prut 5 uhlÌk˘

ñ ñ

ñ ñ

ñ 1 uhlÌk

ñ ñ

ñ ñ

ñ ñ

115

Cerasus avium, t¯eöeÚ ptaËÌ Cerasus vulgaris, viöeÚ obecn· Juglans regia, o¯eö·k vlaösk˝ Panicum miliaceum, proso setÈ

1 pecka 1 pecka 1/4 sko¯·pky ñ 43 pluch Persica vulgaris, broskvoÚ 1 pecka 27/2 5 zl. pecky Prunus domestica subsp. insititia var. juliana, slÌva Secale cereale, ûito setÈ ñ Vitis vinifera subsp. sativa, rÈva vinn· pÏstovan·

ñ ñ ñ 4 obilky

ñ 2 pecky ñ ñ

1 pecka

1 zl. pecky

1+1/2 pecky ñ ñ

ñ 3 obilky 3 semena

1 o¯Ìöek 10 zl. 12 naûek 3 naûky 1 4 semena

2/2+16. zl. sko¯·pek

SbÌranÈ plodiny Corylus avellana, lÌska

11/2 sko¯. 17 zl. Fragaria vesca, jahodnÌk obecn˝ ñ Humulus lupulus, chmel ñ Prunus spinosa subsp. spinosa v. virgata, trnka Rubus idaeus, malinÌk ñ

ñ ñ ñ ñ

Datov·nÌ

13./14.

Plevele, ruder·ly Agrostemma githago, koukol polnÌ Anthemis arvensis, rmen rolnÌ Atriplex nitens, lebeda leskl· Atriplex patula, 1. rozkladit· Carduus acanthoides, bodl·k obecn˝ Carduus acanthoides/crispus, b. obecn˝/kade¯av˝ Centaurea cyanus, chrpa modr·k Chenopodium album, merlÌk bÌl˝ Chenopodium ficifolium, m. fÌkolist˝ Chenopodium hybridum, m, zvrhl˝ Chenopodium murale, m, zednÌ Chenopodium polyspermum, m. mnohosemenn˝ Cirsium sp., pch·Ë Cirsium arvense, p. rolnÌ Cirsium vulgare, p. obecn˝ Fallopia convolvulus, svlaËcovec popÌnav˝ Fumaria officinalis, zemÏd˝m lÈka¯sk˝ Lapsana communis, kapustka obecn· Neslia paniculata, ¯epinka latnat· Pastinaca sativa, pastin·k set˝ Polygonum aviculare, rdesno ptaËÌ Polygonum hydropiper, r. peprnÌk Potentilla reptans, mochna plaziv· Rumex acetosella, öùovÌk kyselka Rumex crispus, ö. kade¯av˝ Sambucus ebulus, bez chebdÌ Setaria glauca, bÈr siv˝ Setaria verticillata/viridis, bÈr p¯eslenit˝/zelen˝ Setaria verticillata, b. p¯eslenit˝ Silene alba, knotovka bÌl·

2 semena 43/2 naûek 3 naûky 56 naûek 1 naûka 1 naûka 7 naûek 168 semen 10 semen 10 semen 10 semen 1 semeno 4 naûky 4+3/2 naûky 1 naûka 1 naûka 1 naûka 1+2/2 naûka 2/2 naûky 1 naûka 2 naûky 1 naûka 1 naûka 1 naûka 1 naûka 3 semena 14 obilek 2 zl. v¯etena 1 obilka 1 semeno

116

Sinapis arvensis, ho¯Ëice rolnÌ Solanum nigrum, 1ilek Ëern˝ Stachys annua, Ëistec roËnÌ Stachys palustris, Ë. bahennÌ Sonchus asper, mlÈË drsn˝ Thlaspi arvense, penÌzek rolnÌ Urtica dioica, kop¯iva dvoudom· Valerianella dentata, kozlÌËek zubat˝ Vicia angustifolia, vikev ˙zkolist· Viola cf. arvensis, violka rolnÌ?

1 semeno 2 semena 1 tvrdka 1 tvrdka 1 naûka 2 semena 16 naûek 3 naûek 1 semeno 1 semeno

LuËnÌ druhy Carex elongata, ost¯ice prodlouûen· Carex leporina, o. zajeËÌ Carex vesicaria, o. mÏch˝¯kat· Daucus carota, mrkev obecn· Lycopus europaeus, karbinec evropsk˝ Potentilla argentea, mochna st¯Ìbrn· Prunella vulgaris, Ëernohl·vek obecn˝ Ranunculus acer, prysky¯nÌk prudk˝ Ranunculus repens, p. plaziv˝ Ranunculus sceleratus, p. lÌt˝ Salvia pratensis, öalvÏj luËnÌ Scirpus sylvaticus, sk¯Ìpina lesnÌ Taraxacum officinale, pampeliöka lÈka¯sk· Thalictrum flavum, ûluùucha ûlut·

1 naûka 1 moöniËka 4 naûky 3 naûky 1 moöniËka 1 naûka 1 tvrdka 2 tvrdky 1 naûka 4 naûky 13 naûek 2 naûky 1 tvrdka 1 naûka 1 naûka 1 naûka

R˘znÈ Carex sp., ost¯ice Daucaceae, mrkvovitÈ Eleocharis sp., bahniËka Geranium sp., kakost Potentilla sp., mochna Ranunculus sp., prysky¯nÌk listn·Ë sl·ma, seno vajeËnÈ sko¯·pky

1 moöniËka 4 naûky 1 naûky 1/2 naûky 1 semeno 3 naûky 7 naûek + pupeny + zl. stÈbel, lodyh + zlomky

Na celÈ ploöe ÑRedutyì se nepoda¯ilo odkr˝t û·dnou odpadnÌ jÌmku s†bohat˝mi n·lezy rostlinn˝ch makrozbytk˘, p¯edevöÌm pÏstovan˝ch plodin; nebyla nalezena ani û·dn· z·sobnice s†obilÌm apod. VeËker˝ zde zjiötÏn˝ materi·l poch·zÌ z†postupnÏ ukl·dan˝ch vrstev, z†nÏkdejöÌch r˘zn˝ch ˙rovnÌ povrchu. Jak uk·zaly v˝sledky plavenÌ vÏtöÌho vzorku, jsou tyto vrstvy na makrozbytky pomÏrnÈ chudÈ. Naprost· vÏtöina zjiötÏn˝ch taxon˘ relativnÏ dosti pestrÈho druhovÈho spektra je zastoupena 1ñ2 semeny Ëi plody. D¯evo je v†n·lezech zastoupeno nÏkolika kousky ötÏpin, p¯ÌpadnÏ vÏtöÌch odötÏpk˘. Bylo tÈû nalezeno nÏkolik zaöpiËatÏl˝ch kolÌk˘ s†pr˘¯ezem obdÈlnÌkov˝m, ostatnÌ s†pr˘¯ezem kruhov˝m:

117

jedle lÌska jilm vrba

1 kolÌk 25◊45 mm, 1 kolÌk ∅ 11ñ13 mm 1 öpice z†kolÌku ∅ 14 mm 1 kolÌk ∅ 14ñ16 mm 1 kolÌk 3 kolÌky ∅ 15ñ16 mm 1 kolÌk ∅ 17ñ18 mm 1 kolÌk ∅ 9ñ10 mm

DrobnÈ ötÏpinky i†nÏkolik vÏtöÌch odötÏpk˘ naznaËuje, ûe doch·zelo k†opracov·nÌ d¯eva olöe, javoru, dubu, jasanu, vesmÏs d¯evin z†okolÌ. D¯evo jedlovÈ bylo dov·ûeno z†Host˝nsk˝ch vrch˘; ve Vizovick˝ch vröÌch nelze jejÌ tehdejöÌ p¯Ìtomnost tak jednoznaËnÏ doloûit. ZajÌmav˝ je n·lez smrkovÈ öiöky. Kdyby ölo o†n·lez v†uloûenin·ch v†korytÏ ¯eky, mohli bychom p¯edpokl·dat moûnost splavenÌ z†vyööÌch poloh. Z¯ejmÏ byla donesena, snad n·hodnÏ, odnÏkud z†vyööÌch poloh; nelze vöak ani jednoznaËnÏ vylouËit vtrouöen˝ smrk nÌûinnÈho typu v†inverznÌ poloze na kyselÈm substr·tu. Sortiment sbÏrnÈho hospod·¯stvÌ rozöi¯uje poËet lesnÌch d¯evin o†lÌsku, trnku a†malinÌk. Protoûe nedoölo k†n·lezu û·dnÈ z·sobnice ani odpadnÌ jÌmky s†makrozbytky pÏstovan˝ch rostlin, je jejich zastoupenÌ velmi chudÈ, kvantitativnÏ i†kvalitativnÏ. Z†obilnin se poda¯ilo zaznamenat pouze proso a†ûito, z†olejnin je nepatrnÏ zastoupena konopÏ set·. Ani ovocnÈ druhy nejsou zastoupeny bohatöÌmi n·lezy. OjedinÏle se vyskytla pecka t¯eönÏ i†viönÏ z†doby hradiötnÌ, d·le broskvoÚ, tÈû o¯eö·k a†slÌva. Z†vrcholnÈho st¯edovÏku se poda¯ilo zjistit ojedinÏle rÈvu, p¯edevöÌm vöak broskvoÚ. JejÌ pecky ñ tÈû celÈ poloviny ñ byly nalezeny ve vÏtöÌm poËtu, vesmÏs dob¯e zachovanÈ: z†dosavadnÌch n·lez˘ z†UherskÈho HradiötÏ jich zn·me velmi m·lo (Opravil 1983, 1984a, b). RozmÏry pecek vËetnÏ jednotliv˝ch polovin jsou n·sledujÌcÌ: Doba hradiötnÌ DÈlka mm äÌ¯ka (1/2) mm Tlouöùka mm

21,4 14,0 18,2

24,4 (7,6) 18,4

24,2 (8,2) 18,8

24,8 (7,8) 18,2

23,8 14,0 18,6

23,4 (9,6) 19,1

23,0 (7,0) 19,6

23,5 (7,2) 18,0

23,8 (8,8) 17,6

14. stol. DÈlka mm äÌ¯ka (1/2) mm Tlouöùka mm

Ze sbÌran˝ch plodin tam byla lÌska, malinÌk, trnka, jahodnÌk a†snad tÈû chmel. Plevele a†ruder·ly jsou sice zastoupeny 35 druhy, p¯esto vöak celkov· kvantita nenÌ velk·. P¯evaûujÌ spÌöe druhy ruder·lnÌ, p¯ÌpadnÏ plevele okopanin; seget·lnÌ druhy jsou spÌöe v†menöinÏ. LuËnÌ porosty v†öiröÌm slova smyslu jsou zastoupeny celkem 14ñ15 druhy. V˘bec vöechny zjiötÏnÈ planÏ rostoucÌ druhy jsou bÏûnÈ i†v†souËasnosti ve mÏstÏ a†v†okolÌ; jedinÏ koukol polnÌ a†chrpa modr·k jsou dnes vz·cnÈ nebo zcela chybÌ. DruhovÈ spektrum determinovan˝ch rostlin naznaËuje, ûe v†mÌstÏ dneönÌ ÑRedutyì bylo asi volnÈ prostranstvÌ porostlÈ ruder·lnÌ vegetacÌ. Pokud tam byla nÏjak· z·stavba, nebyla obytnÈho typu, ale spÌöe ¯emesln· dÌlna, v†nÌû nedoch·zelo ke zpracov·nÌ rostlinn˝ch produkt˘ ñ potravin. UherskÈ HradiötÏ ñ kostel Frantiöka XaverskÈho (b˝val· hrobka jezuit˘), 18. stol. K anal˝ze byl p¯edloûen vzorek zuhelnatÏl˝ch dosti poökozen˝ch obilek o†celkovÈm objemu 3 ccm; z†toho 1 ccm p¯ipadal na zlomky, zbytek tvo¯Ì 54 obilek ûita setÈho (Secale cereale). Podle sdÏlenÌ dr. J. PavelËÌka poch·zÌ z†18. stoletÌ. éito bylo v†tÈ dobÏ bÏûnou obilninou (viz tÈû n·sledujÌcÌ n·lez). 118

StarÈ MÏsto ñ kostel Jana K¯titele, 18. stol. Z tohoto objektu p¯edal dr. J. PavelËÌk k†anal˝ze dva vzorky ñ jeden zuhelnatÏl˝, druh˝ nezuhelnatÏl˝. ZuhelnatÏl˝ vzorek o†obsahu 15 ccm m· toto sloûenÌ: Secale cereale, ûito setÈ Triticum aestivum, pöenice obecn· Hordeum cf. distichon, jeËmen dvou¯ad˝? Agrostemma githago, koukol polnÌ Bromus secalinus, sve¯ep stoklasa Centaurea cyanus, chrpa modr·k Quercus sp., dub

335 obilek + 2 ccm zlomk˘ 15 obilek 1 nah· obilka 4 semena bez osemenÌ 1 obilka 1 naûka 3 malÈ uhlÌËky

ZuhelnatÏlÈ obilky jsou z†valnÈ Ë·sti velmi dob¯e zachovanÈ; 50 obilek bylo zmÏ¯eno a†poskytly n·sledujÌcÌ biometrickÈ ˙daje (metodika viz Behre 1983): pr˘mÏrn· dÈlka pr˘mÏrn· öÌ¯ka pr˘mÏrn· tlouöùka index D/ä 2,43 index D/T 2,65 index ä/T 1, 06

mm 6,27 mm 2,61 mm 2,37

maximum mm 7,1 maximum mm 3,0 maximum mm 2,9

minimum mm 5,4 minimum mm 2,1 minimum mm 2,1

Ve srovn·nÌ s†recentnÌm je toto ûito o†m·lo menöÌ; je stejnÏ velkÈ, jen nepatrnÏ tlustöÌ neû nap¯. ûito ze Smilova hradiska (Opravil 1991). ZaplevelenÌ je celkem st¯ednÌ aû nÌzkÈ. Velmi zvl·ötnÌ je vzorek nezuhelnatÏl˝ch makrozbytk˘ o†objemu 22 ccm ñ naûek protÏûe lesnÌ (Gnaphalium sylvaticum). V†obrysu öiroce v¯etenovitÈ naûky jsou 0,3 mm dlouhÈ a†neobsahujÌ û·dnou plevelnou p¯ÌmÏs; podle dr. J. PavelËÌka poch·zÌ tento vzorek ze 12.ñ13. stoletÌ. DosaûenÌ Ëistoty vzorku tÏchto naûek bez jinÈ p¯ÌmÏsi vËetnÏ absence zbytk˘ vlastnÌch chm˝r˘ by bylo obtÌûnÈ i†dnes. VtÌr· se n·m p¯edstava o†mladöÌm vÏku tohoto materi·lu. ProtÏû ñ Gnaphalium ñ se ve star˝ch bylin·¯Ìch sice mÌsty vyskytuje, avöak jen okrajovÏ. Literatura B†e†h†r†e †K.†ñ†E. ( 1983 ): Ern‰hrung und Umwelt der wikingerzeitlichen Siedlung Haithabu. ñ Neum¸nster, 1ñ219. O†p†r†a†v†i†l †E. (1980): RostlinnÈ n·lezy ze st¯edovÏku StarÈho MÏsta. ñ P¯ehled v˝zkum˘ (Archeol. ˙stav »SAV Brno), (1977): 103ñ105. (1984a): V˝sledky urËenÌ st¯edovÏk˝ch rostlinn˝ch zbytk˘ z†UherskÈho HradiötÏ za lÈta 1979ñ1980. ñ Ibidem, (1982): 65ñ68, (1984b): UhlÌky z†naleziötÏ ÑZa zahradouì ve StarÈm MÏstÏ. ñ Ibidem, (1982): 68ñ70. (1985): V˝sledky archeobotanick˝ch anal˝z z†historickÈho j·dra mÏsta UherskÈ HradiötÏ. ñ Ibidem, (1983): 74ñ82. (1991): ZuhelnatÏlÈ obilÌ ze Smilova hradiska (k. ˙. é·rovice, okr. ProstÏjov). ñ Ibidem, (1988): 79ñ80.

RNDr. Emanuel O p r a v i l , CSc. (n. 1933), jako kvartÈrnÌ paleobotanik pracoval v†SlezskÈm ˙stavu »SAV v†OpavÏ (1959ñ63), v†GeografickÈm ˙stavu »SAV v†BrnÏ (1964ñ73) a†jako archeobotanik v†ArcheologickÈm ˙stavu »SAV v†BrnÏ ñ expozitura Opava (1973ñ1993). Do roku 1997 na Pam·tkovÈm ˙stavu, archeologickÈm pracoviöti v†OpavÏ.

119

Makroreste pflanzlicher Herkunft aus den Lokalit‰ten UherskÈ HradiötÏ und StarÈ MÏsto Zusammenfassung Im Jahre 1997 wurde eine arch‰ologische Untersuchung der mittelalterlichen Schichten in der Lokalit‰t ÑRedutaì innerhalb von UherskÈ HradiötÏ realisiert. Der kleinere Teil von erforschten Materialien stammt aus der Burgwallperiode , der grˆflere Teil aus dem 13.ñ14. Jh. Die Arch‰obotanische Analyse registrierte einen nicht sehr reichen Komplex von botanischen Arten, der an die Absenz von Wohnobjekten hinweist (es fehlen z.B. Abfallreservoire u.a.). Von den angepflanzten Nutzpflanzen wurden eingestreute Makroreste folgender Arten festgestellt: Kirschen-, Sauerkirschen, Pfirsich-, Pflaumen-, Nuflbaum, Weinrebe, Hirse, Roggen, Hanf. Unter den gesammelten Pflanzenarten sind Schlehdorn, Erdbeerpflanze, Haselstrauch, Hopfen und Himbeerstrauch zu finden. Vereinzelt sind Holzst¸cke aus Tannenb‰umen, Haselstr‰uchern, Ulmen und Weidenb‰umen vertreten. Eine Probe des Saatroggens stammt aus der Jesuitengruft (18. Jh.) in der Kirche zu Ehren des Heiligen Franziskus Xaverius. In der Johannes des T‰ufers-Kirche in StarÈ MÏsto wurde eine grˆflere Probe des verkohltem Roggens ebenfalls aus dem 18. Jahrhundert gefunden; eine unverkohlte Probe mit Schlieflfr¸chten von Waldedelweifl (22ccm) soll aus dem 12.ñ13. Jh. stammen.

The Botanical Macrorelics from UherskÈ HradiötÏ and StarÈ MÏsto A b s†t r a c t In 1997, the archaeologic research of medieval layers was executed in the Reduta site in UherskÈ HradiötÏ. Smaller part of the material comes from the redoubt period, while the larger part comes from the 13thñ14th centuries. The archeobotanical analysis has produced a comparatively short list of species, suggesting absence of residential structures (no waste dumps were found etc.). Of the grown cultivated plants, the following were found: cherry tree, morello, vine, walnut, millet, rye and cannabis. The picked species included blackthorn plumbs, strawberry, hazel, hop-plant and raspberry. Fir, hazel, elm and willow plugs were sporadic. A Jesuit tomb in the St. Frank Xaverius church contained a specimen of cultivated rye from the 18th century. In the St. John Baptist church in StarÈ MÏsto, a larger specimen of carbonated rye was discovered. A non-carbonated specimen of cudweed comes from 12thñ13th centuries.

NÏkolik pozn·mek ke Ël·nku E. Opravila. Vzhledem k†tomu, ûe zpr·vy o†n·lezu ve StarÈm MÏstÏ (Zelnitius,1941, 1942) byly publikov·ny p¯ed vÌce neû 55 lety; materi·l z†krypty v†kostele sv. Frantiöka XaverskÈho v†Uh. Hradiöti, pokud je mnÏ zn·mo, nebyl zve¯ejnÏn v˘bec; a†vyhodnocenÌ archeologick˝ch situacÌ z†v˝zkumu Uh. HradiötÏ ñ Reduta se opozdÌ za studiÌ E.Opravila, domnÌv·m se, ûe by bylo vhodnÈ jeho pr·ci doplnit nÏkolika pozn·mkami, kterÈ by Ëten·¯e uvedly do situacÌ na zkouman˝ch lokalit·ch. A)†StarÈ MÏsto ñ kostel sv. Jana K¯titele. KostelÌk, kter˝ stojÌ v†p¯edpolÌ farnÌho kostela sv. Michala je sexigon·lnÌho centr·lnÌho p˘dorysu s†absidou na v˝chodnÌ stranÏ. Po ukonËenÌ liturgickÈ funkce slouûil jako kostnice ñ karner. Jeho vznik je kladen do 11. aû 12. stol. Kdyû jsme asanovali sbÌrky archeologickÈho oddÏlenÌ po povodni z†Ëervence 1997, nalezli jsme v†krabici s†tzv. rom·nsk˝m (dle Ant. Zelnitia byzantsk˝m) k¯Ìûem dvÏ tuby. Jedna obsahovala zuhelnatÏlÈ obilky a†druh·, jak se uk·zalo pozdÏji, nezuhelnatÏlÈ naûky protÏûe lesnÌ. Na obou jsme zjistili zbytky n·lepky s†n·pisem St. MÏsto ñ kostel sv. Jana K¯. V†tzv. starÈ invent·rnÌ knize staromÏstskÈho muzea, v†nÌû je z†celÈho n·lezu zaps·n pouze k¯Ìû, je uvedeno, ûe v˝zkum provedl B. Turek v†roce 1940. N·lezy, podle pozn·mky na okraji listu, byly uËinÏny ve Ñsp·liskuì. O†rostlinn˝ch zbytcÌch i†o†dalöÌch v˝znamn˝ch n·lezech (nap¯. k¯Ìûky, medailonky, Ëepec, zlomky kov·nÌ atd.) z†kostelÌka invent·rnÌ kni120

ha i†studie Zelnitiovy (1941, 1942) mlËÌ. V†tzv. novÈ invent·rnÌ knize kupodivu uû nenÌ zaps·n ani k¯Ìû. Co povaûoval autor z·pisu do inv. knihy za Ñsp·liskoì, nevÌme. M˘ûeme jen p¯edpokl·dat, ûe to byla vrstva silnÏ prostoupen· uhlÌky a†hrudkami mazanice. JejÌ datov·nÌ nenÌ jasnÈ. ProË a†kdy bylo vyseparov·no cca 1,000 000 ks naûek protÏûe lesnÌ a†zbaveno vöech p¯ÌmÏsÌ, mnÏ nenÌ obdobnÏ jako E.Opravilovi jasnÈ. ⁄daj, ûe n·lez je datov·n do 12.ñ13. stol., kter˝ uv·dÌ E. Opravil, vznikl nedorozumÏnÌm p¯i p¯ed·v·nÌ materi·lu k†determinaci. Informaci o†tom, ûe vzorek byl v†krabici spoleËnÏ s†k¯Ìûem z†12.ñ13. stol. povaûoval archeobotanik i†za dataci n·lezu. Podstatn· Ë·st souboru od kostela sv. Jana K¯titele poch·zÌ z 18. stoletÌ. B)†N·lez obilek ûita z†kostela sv. Frantiöka XaverskÈho v†Uh.Hradiöti byl p¯iloûen k†n·lez˘m z†krypty, v†nÌû bylo podle z·znamu z†roku 1936 poh¯beno 23 Ëlen˘ Tovaryöstva JeûÌöova. Na krabiËce, rovnÏû zasaûenÈ povodnÌ, byl jasnÏ Ëiteln˝ n·pis. ÑR˝ûe z†hrobky jezuit˘ ñ 1936Ñ. Archeobotanick· anal˝za jednoznaËnÏ prok·zala, ûe zuhelnatÏlÈ obilky n·leûÌ ûitu. VysvÏtlenÌ mylnÈho r·zu je nasnadÏ. Na MoravÏ je ûito naz˝v·no rÈû ñ r˝û. NÏkdo, kdo v†pozdÏjöÌch letech (patrnÏ po roce 1945) s†n·lezy pracoval, nepochopil p˘vodnÌ n·pis a†p¯i uloûenÌ do novÈho obalu omylem napsal r˝ûe. Kde bylo ûito v†kryptÏ nalezeno nevÌme, neboù o†nÏm mlËÌ protokol z†roku 1936. Bohuûel ani invent·rnÌ kniha, do nÌû byl n·lez zaps·n, nenÌ k†dispozici. C)†U n·lez˘ z†Reduty bych pouze precizoval ˙daje o†tvz. ötÏpech. Tyto p¯edstavujÌ n·mi odebranÈ vzorky z†k˘l˘ a†tr·mc˘. U†poloûky dub ve sloupci 14. stol. poch·zela vÏtöina vzork˘ z†pilot˘, na nichû, jak uk·zala anal˝za n·lezov˝ch situacÌ, byla, patrnÏ na sklonku 15. resp. na poË·tku 16. stol., vybudov·na blÌûe nedefinovateln· stavba. Objekt byl zcela odstranÏn p¯i v˝stavbÏ jezuitskÈ koleje. Bohuûel se n·m nepoda¯ilo zÌskat û·dn˝ materi·l, kter˝ by up¯esnil datum vzniku budovy (?). ZajÌmavÈ je konstatov·nÌ E. Opravila, ûe plocha ÑRedutyì nebyla zastavÏna obytn˝mi stavbami, ale spÌöe slouûila ¯emeslnÈ (a obchodnÌ ñ pozn. JP) Ëinnosti. K†tÈmuû z·vÏru n·s p¯ivedl i†rozbor pam·tek hmotnÈ kultury, v†jejÌmû souboru postr·d·me rendlÌky (t¯Ìnoûky), kachle atd. Ji¯Ì PevelËÌk Literatura: Z e l n i t i u s , A n t ., 1941: KostelÌk sv. Jana K¯titele ve St. MÏstÏ. SbornÌk velehradsk˝ Nÿ 12, s. 77ñ85. T ˝ û , 1942: VykopanÈ k¯Ìûe a zn·mky prvnÌho k¯esùanstvÌ u n·s. SbornÌk velehradsk˝, 13, s. 19ñ24.

121

122


KAPLNKA SV. MARGITY ANTIOCHIJSKEJ PRI KOP»ANOCH PrÌspevok k†problematike v˝skumu predrom·nskej architekt˙ry

Martin VanËo, Trnava Kaplnka sv. Margity pri KopËanoch je unik·tnym objavom zachovanej ranostredovekej sakr·lnej architekt˙ry. V s˙Ëasnosti prebiehaj˙ce v˝skumnÈ pr·ce podnietili Ël·nky v†slovensk˝ch dennÌkoch, ktorÈ oznaËuj˙ stavbu za najstaröÌ zachovan˝ kostol na Slovensku z Ëias Veækomoravskej rÌöe.

Kaplnka sv. Margity Antiochijskej sa nach·dza na æavej strane rieky Moravy medzi dedinou KopËany a†v˝znamnou archeologickou lokalitou ÑValyì u†MikulËic. Podæa pÙdorysnej dispozÌcie je typom kresùanskej sakr·lnej architekt˙ry, ktor˝ moûno oznaËiù termÌnom jednoloÔov˝ kostol s†kvadratickou apsidou.1 KostolÌk m· archaicky zakrivenÈ murivo skladaj˙ce sa z†lomovÈho pieskovca ukladanÈho do riadkov, zalievanÈ öedo-bielou v·pennou maltou s†hrudkami neprep·lenÈho v·penca. DispozÌcia stavby je dosù asymetrick·, vn˙tornÈ rozmery stavby s˙: loÔ okolo 380◊520 cm, apsida 220◊240 cm. 2 LoÔ stavby je kryt· sedlovou strechou rovnako ako apsida. InteriÈrov· ötrukt˙ra kaplnky pozost·va z†plochostropej lode a†apsidy zaklenutej valenou klenbou.1 Na objekte prebiehaj˙ od roku 1994 v˝skumnÈ archeologickÈ, pamiatk·rske a†reötaur·torskÈ pr·ce. Do tejto doby nebola stavba podrobnejöie sk˙man·, d· sa povedaù, ûe bola zn·ma len niekoæk˝m zasv‰ten˝m odbornÌkom, priËom nebola zapÌsan· ani v†centr·lnom zozname pamiatkovo chr·nen˝ch objektov! Jedin˝ odborn˝ Ël·nok o†kaplnke napÌsal cir-

Obr. 1. Kaplnka sv. Margity pri KopËanoch. Pohæad od severov˝chodu. 123

kevn˝ historik A. Bagin, ktor˝ na z·klade anal˝zy patrocÌnia vyslovil predpoklad o†veækomoravskom pÙvode stavby.3 Z·kladn˝m argumentom profesora Bagina bola skutoËnosù, ûe oslava sviatku sv‰tice dodrûiavan· dodnes miestnymi obyvateæmi 13. 7. je†tradÌciou spred 12. storoËia, odkedy bol cirkevn˝ sviatok sv‰tice presunut˝ na 20. 7., Ëo povaûoval za vplyv v˝chodnÈho kultu prenesenÈho do strednej EurÛpy byzantskou misiou Cyrila a†Metodeja. PatrocÌnium sv. Margity Antiochijskej, ale nebolo v†9. storoËÌ v˝sostne byzantskou z·leûitosùou, pretoûe sa vyskytovalo aj na z·pade, napr. v†Blatensku na ˙zemÌ Pribinu a†Kocela, Ëo moûno doloûiù salzburgsk˝m spisom Conversio Bagoariorum et Carantanorum, kde je uvedenÈ v†kapitole 13 k†roku 865 vysv‰tenie kostola sv. Margity salzburgsk˝m arcibiskupom Adalvinom na mieste zvanom Ñad Spizzum.,,4 PouûÌvanie tejto dedik·cie v†9. storoËÌ v†z·padnej EurÛpe je zachytenÈ dokonca aj v†martyrolÛgiu karolÌnskeho uËenca Hrabana Maura.5 Aj keÔ patrocÌnium sv. Margity nebolo na z·pade prÌliö ËastÈ, predsa len sa tu vyskytovalo, a†preto nemoûno jednoznaËne hovoriù o†v˝chodnej proveniencii tohto patrocÌnia v†9. storoËÌ v†strednej EurÛpe. NaprÌklad J†Hud·k nepovaûuje patrocÌnium sv. Margity v†naöom regiÛne v†9. storoËÌ za doloûiteænÈ z†hæadiska jeho nemisijnÈho charakteru. Frekventovanosù sv‰tenia kostolov tejto starokresùanskej muËednÌËke na ˙zemÌ Slovenska J. Hud·k predpoklad· aû v†obdobÌ poveækomoravskom v†10.ñ13. storoËÌ, ale zdÙrazÚuje, ûe ide o†prvÈ ûenskÈ patrocÌnium po Panne M·rii.6 Podobn· situ·cia je aj na ˙zemÌ »iech a†Moravy, kde je patrocÌnium sv. MarkÈty rozöÌrenÈ aû od 12. storoËia spolu s†ÔalöÌmi ûensk˝mi sv‰ticami sv. Barborou, sv. M·riou MagdalÈnou, KatarÌnou a†Kunhutou.7 »o sa t˝ka pÌsomn˝ch prameÚov ku kaplnke sv. Margity, zatiaæ je zn·ma len Batthy·nyho kanonick· vizit·cia z†roku 1787, kde je zo staröÌch kanonick˝ch vizit·ciÌ prevzat˝ ˙daj o†öæachtiËnej panne Margaritte, ktor· nechala stavbu postaviù a†zasv‰tiù sv‰tici rovnakÈho mena.8 Z†vizit·cie vöak nie je jasnÈ, Ëi sa tento prameÚ vzùahuje priamo na stavbu kaplnky alebo len na jej renov·ciu, pretoûe z†˙stneho tradovania poch·dza legenda o†Margite panne z†rodu Vajay, ktor· dala kaplnku opraviù v†roku 1693 a†potom ju darovala cirkvi.9 Ak by hore uvedenÈ spr·vy spolu s˙viseli, dalo by sa uvaûovaù dokonca o†zmene pÙvodnÈho patrocÌnia a†sekund·rnom vysv‰tenÌ kaplnky sv. Margite aû v†roku 1693, aj keÔ je viac pravdepodobnÈ, ûe iölo len o†obnovenie skÙr existuj˙ceho patrocÌnia.10 MnohÌ slovenskÌ odbornÌci sa zatiaæ k†moûnosti veækomoravskÈho pÙvodu stavby stavaj˙ skepticky a†argumentuj˙ predovöetk˝m vöeobecne zn·mou historiografickou koncepciou o†v˝vine osÌdlenia slovenskÈho Pomoravia po p·de Veækej Moravy.11 Z†pohæadu dejÌn UhorskÈho öt·tu je oblasù Z·horia (˙zemie medzi riekou Moravou a†Mal˝mi Karpatami) interpretovan· ako konfinium ñ æudopr·zdne pohraniËie susediace s†»esk˝m öt·tom. PrvÈ pÌsomnÈ spr·vy uhorskej proveniencie o†osÌdlenÌ tejto oblasti poch·dzaj˙ aû zo zaËiatku 13. storoËia a†s˙visia s†don·ciami majetkov Skalice a†HolÌËa uhorsk˝m kr·æom Ondrejom II.,12 z†Ëoho pramenia aj z·very o†diskontinuite osÌdlenia Z·horia po p·de Veækomoravskej rÌöe. Na druhej strane, veækomoravskÈ archeologickÈ lokality boli jasne koncentrovanÈ v†inundaËnom p·sme rieky Moravy a†Myjavy, zatiaæ Ëo ostatnÈ ˙zemie Z·horia nebolo v†obdobÌ ranÈho stredoveku vhodnÈ na s˙vislÈ osÌdlenie z†dÙvodu nevyhovuj˙ceho prÌrodnÈho prostredia.13 Najnovöie archeologickÈ n·lezy z†niektor˝ch veækomoravsk˝ch lokalÌt na æavej strane rieky Moravy potvrdzuj˙, ûe boli kontinu·lne osÌdlenÈ medzi 9.ñ13. storoËÌm, napr. aj samotn· poloha kaplnky sv. Margity.14 AkceptovanÌm nov˝ch archeologick˝ch n·lezov sa tak d· formulovaù nov· historiografick· koncepcia povaûuj˙ca MoravskoslovenskÈ pomedzie za organick˙ s˙Ëasù Moravy, ktorej ˙zemie zrejme siahalo do 12. storoËia aû po geografick˙ lÌniu Mal˝ch Karp·t a†rieky Myjavy.15 Je preto logickÈ, ûe tzv. str·ûne kmene Sikulov a†Plavcov rozmiestÚovanÈ uhorsk˝mi kr·æmi na »esko-uhorskej hranici, t˙to hranicu reöpektuj˙, Ëo potvrdzuje geografickÈ rozmiestnenie t˝chto os·d, ako napr. Sekule za riekou Myjavou alebo Plaveck˝ Mikul·ö na ˙p‰tÌ Mal˝ch Karp·t. Na druhej strane je zrejmÈ, ûe datovanie kaplnky pred 13. storoËie len na z·klade l·kav˝ch geografick˝ch a†hagiografick˝ch indÌciÌ je nedostaËuj˙ce. Preto bol v†roku 1994 iniciovan˝ 124

archeologick˝ a†architektonick˝ prieskum kaplnky, ktor˝ sa zameral na potvrdenie alebo zamietnutie veækomoravskÈho pÙvodu stavby. Aj keÔ v˝skumy neboli doteraz dokonËenÈ, priebeûnÈ publikovanie n·lezov by malo byù profesion·lnou cùou kaûdÈho b·dateæa podieæaj˙ceho sa na v˝skume kaplnky. Doteraz boli ËiastoËne publikovanÈ len v˝sledky archeologickÈho v˝skumu z†roku 1994,16 na z·klade ktorÈho sa zatiaæ ned· jednoznaËne potvrdiù veækomoravsk˝ pÙvod stavby, pretoûe potvrdzuje len fakt kontinu·lneho osÌdlenia od 9. storoËia poËas ranÈho stredoveku aû do novoveku. NajdÙleûitejöie n·lezy boli doteraz podæa mÙjho n·zoru dosiahnutÈ najm‰ architektonick˝m prieskumom exteriÈru kaplnky. Tieto n·lezy veæmi dÙleûitÈ pre datovanie objektu neboli doteraz publikovanÈ, preto by som si dovolil urobiù v†tejto öt˙dii pokus o†ich interpret·ciu. Je zrejmÈ, ûe cel˝ objekt, t. j. murivo lode a†apsidy, je homogÈnne zachovanÈ z†prvej f·zy v˝stavby objektu, priËom postupne boli upravovanÈ len okennÈ otvory a†port·l. Kaplnka je postaven· z†lomovÈho pieskovca osekanÈho do tenk˝ch platnÌ kladen˝ch do riadkov rovnak˝m spÙsobom ako vaËöina veækomoravsk˝ch stavieb v†MikulËiciach.17 J.†Cibulka zaoberaj˙ci sa pÙvodom tohto typu muriva identifikoval jeho korene v†ranokresùanskej architekt˙re PanÛnie, z†ktorej mala vych·dzaù aj veækomoravsk· architekt˙ra prostrednÌctvom nejakej pretrv·vaj˙cej dielne.18 Kontinuita staviteæstva v†PanÛnii po p·de RÌmskej rÌöe je vöak umelo vykonötruovan˝m predpokladom, pretoûe v†ranom stredoveku boli staviteæskÈ dielne ˙zko sp‰tÈ s†kl·ötormi, ktor˝ch Ëinnosù v†tejto oblasti rozvr·tenej po sùahovanÌ n·rodov nie je doloûen·. Spr·vnym predpokladom ale je, ûe staviteæsk· technika imituj˙ca riadkovan˝ tehlov˝ m˙r bola pouûÌvan· uû v†antike, kde sa vo vöeobecnosti naz˝vala isodomon. V†provinËnej rÌmskej architekt˙re na sever od Alp, najm‰ v†Galii a†Brit·nii bola oznaËovan· ako opus gallicum. Pre urËenie pÙvodu tohto spÙsobu stavby v†9. storoËÌ na Veækej Morave je vöak oveæa dÙleûitejöÌ poznatok, ûe sa t·to stavebn· technika beûne pouûÌvala v†merovejskej, ale aj v karolÌnskej architekt˙re 8.ñ9. storoËia nielen pri stavbe jednoduch˝ch objektov, ale aj pri najv˝znamnejöÌch kr·æovsk˝ch stavb·ch. Zo stavieb 8.ñ10 . storoËia v†z·padnej a†strednej EurÛpe moûno uviesù predovöetk˝m pal·cov˝ komplex Karola VeækÈho v†Aachene z†konca 8. storoËia, kde bolo viacero sakr·lnych a†prof·nnych budov, ktor˝ch hlavnÈ m˙ry boli vymurovanÈ lomov˝m riadkovan˝m kameÚom ñ petit appareil allongÈ, zatiaæ Ëo architektonickÈ detaily a†konötrukËnÈ prvky tvorili opracovanÈ kusy muriva ñ grand appareil allongÈ,19 Ôalej rotunda Panny M·rie v†Altˆttingu zo zaËiatku 9. storoËia,20 rotunda sv. Petra a†Pavla na BudËi z†konca 9. storoËia21 alebo rotunda Panny M·rie (sv. Felixa a†Adaukta) v†Krakove z†prelomu 10.ñ11. storoËia.22 TechnolÛgia muriva vöak nemusÌ byù pri datovanÌ stavby smerodajn˝m kritÈriom, pretoûe v†13. storoËÌ doölo k†renesancii tohto konötrukËnÈho postupu.23 Chronologicky najcitlivejöÌm elementom v˝skumu architekt˙ry s˙ predovöetk˝m architektonickÈ detaily, naprÌklad spÙsob konötrukcie okien. Vo v˝chodnej stene apsidy kaplnky sv. Margity bolo lokalizovanÈ vertik·lne obdÂûnikovÈ okienko s†rovnou prekladovou kamennou doskou a†mierne z˙ûen˝mi öpaletami ostenia. Tento typ okna sa vyskytoval uû v†ranokresùanskej architekt˙re, napr. v†kvadratick˝ch uz·veroch mauzÛlea Gally PlacÌdie v†Ravene z†5. storoËia, ale bol Ëasto pouûÌvan˝ aj v†ranom a†vrcholnom stredoveku. PozoruhodnÈ je, ûe bol Ëastokr·t aplikovan˝ pr·ve u†jednoloÔov˝ch kostolov s†kvadratick˝mi apsidami, a†to v†axi·lnej ose sv‰tyne. Podæa J. Cibulku bol tento tvar charakteristick˝ pre iro-ökÛtske staviteæstvo, Ëo dokladal kostolom sv. Petra v†Karnburgu,24 ktor˝ je vöak skÙr typick˝m prÌkladom karolÌnskej architekt˙ry. Ako som uû naznaËil vyööie, pÙvod tohto tvaru okna je potrebnÈ hæadaù v†antickej architekt˙re a†je zbytoËnÈ sp·jaù ho s†iroökÛtskymi misiami, pretoûe sa vyskytuje aj v†ranostredovekej architekt˙re mediter·nnej oblasti v†Dalm·cii25 a†Lombardii.26 NajöpecifickejöÌm architektonick˝m detailom kaplnky sv. Margity s˙ dve malÈ polkruhovÈ okienka s†rovn˝m ostenÌm na severnej stene lode, ktorÈ boli objavenÈ v†roku 1995 ved˙cou architektonickÈho prieskumu stavby E. Sabadoöovou z†PamiatkovÈho ˙stavu v†Bratislave. Unik·tne je najm‰ ich zaklenutie vytvorenÈ radi·lnym kladenÌm ploch˝ch lomov˝ch kameÚov vymedzuj˙cich vo vrchole z·klenku trojuholnÌkovit˝ priestor, do ktorÈho bol vsaden˝ mohutn˝ monolitick˝ trojuholnÌkov˝ 125

Obr. 2. Kaplnka sv. Margity pri KopËanoch. V˝chodnÈ okno severnej steny lode kaplnky.

klen·k uzatv·raj˙ci tak klenutie okna. Najm‰ trojuholnÌkov˝ klen·k v†strede zaklenutia v˝chodne situovanÈho okna severnej steny je evidentne opracovan˝. V†stredoeurÛpskom priestore mi nie je zn·ma ûiadna stavba s†podobne konötruovan˝mi oknami, Ëo mÙûe vypl˝vaù nielen z†veæmi obmedzenÈho poËtu zachovan˝ch ranostredovek˝ch stavieb v†tomto teritÛriu, ale aj z†nedostatoËnÈho publikovania architektonick˝ch v˝skumov.27 Na prv˝ pohæad sa mÙûe zdaù, ûe ide o†veæmi rustik·lny spÙsob prevedenia zaklenutia, ako keby sa staviteæ nevedel vysporiadaù s†plynul˝m zaklenutÌm okna po celom obl˙ku, tak ako je to beûnÈ u†antick˝ch a†in˝ch ranostredovek˝ch stavieb. PoËas dÙkladnejöieho öt˙dia som dospel k†z·veru, ûe ide o†veæmi zriedkav˝ architektonick˝ prvok konötrukËne-dekoratÌvneho charakteru, Ëo vypl˝va z†faktu, ûe len klen·ky okien s˙ opracovanÈ. Staviteæ im teda venoval z†urËit˝ch dÙvodov v‰Ëöiu pozornosù ako ostatnÈmu murivu okna. Oveæa dÙleûitejöie je vöak urËenie proveniencie tohto druhu zaklenutia. Pretoûe sa tento prvok v†rom·nskej architekt˙re nevyskytuje, d· sa predpokladaù, ûe m· svoje zdroje v†predrom·nskej architekt˙re Veækomoravskej rÌöe, Ëo potvrdzuje aj celkov· ötrukt˙ra murovania stavby na spÙsob petit appareil allongÈ. Situ·ciu vöak komplikuje fakt, ûe sa veækomoravsk· architekt˙ra nezachovala, a†tak je vlastne veækomoravsk˝ pÙvod nedok·zateæn˝. Tento problÈm je preto potrebnÈ rieöiù z†hæadiska pÙvodu veækomoravskej sakr·lnej architekt˙ry ako fenomÈnu kresùanskej ideolÛgie, ktor· bola v†svojich poËiatkoch u†naddunajsk˝ch Slovanov ˙plne nov˝m kult˙rnym importom. Na z·klade s˙ËasnÈho stavu poznania sa predpoklad· na Veækej Morave pÙsobenie kresùansk˝ch misiÌ a†teda aj staviteæsk˝ch dielnÌ z†Dalm·cie, severnÈho Talianska a†Franskej rÌöe. V†ranostredovekej architekt˙re Dalm·cie sa vöak pozdÂûne riadkovanÈ murivo z†lomovÈho kameÚa nepouûÌvalo a†najviac rozöÌren· bola technika opus incertum ñ neriadkovanÈ murivo z†lomov˝ch otÂkan˝ch kameÚov rÙznych tvarov a†veækostÌ. Zaklenutia okien boli rieöenÈ buÔ radi·lne usporiadan˝mi mierne trapezoidn˝mi klen·kmi po celom obvode klenutia ñ napr. rotunda sv. Don·ta v†Zadare28 alebo nepravidelne ötrukt˙rovan˝m murivom so snahou o†radi·lne kladenie muriva do formy klenutia ako tomu je, napr. v†kostole sv. Petra u†Zadaru alebo sv. Ilija na Lopude.29 V†lombardskej ranorom·nskej architekt˙re stavanej prevaûne z†riadkovan˝ch hrubo opracova126

Obr. 3. Rez veûou auly v Aachene (podæa L. Hugota).

n˝ch kv·drikov rÙznych tvarov a†veækostÌ na spÙsob archaickÈho opus qvadratum sa vöak niekedy vyskytuje spÙsob klenutia z†radi·lne ukladan˝ch kameÚov s†mohutn˝m trapezoidn˝m klen·kom v†strede, napr. v†zaklenutÌ port·lu zvonice v†kostole v†Lugaggiu30 alebo u†okienka juûnej steny predsiene baptistÈria v†Galliane.31 Na rozdiel od kaplnky sv. Margity tieto klen·ky nie s˙ trojuholnÌkovej, ale trapezoidnej formy, navyöe ani technika murovania nezodpoved· uû spomÌnanÈmu spÙsobu petit appareil allongÈ. Najbliûöie analÛgie podæa spÙsobu konötrukcie muriva a†typu klenutia trojuholnÌkov˝m klen·kom sa nach·dzaj˙ v†karolÌnskej architekt˙re 8./9.ñ10. stor. Ide najm‰ o†klenutie port·lu vo veûi Aula Regia ñ zhromaûÔovacej siene Karola VeækÈho v†Aachene z†konca 8. storoËia32 a†o†zaklenutia okien a†port·lu obytnej veûe, tzv. kemenate z†10. storoËia v†saskom Wendhausene.33 Obe stavby s˙ typick˝m prÌkladom aplik·cie murovania hlavn˝ch m˙rov technikou petit appareil allongÈ kombinovanÈho s†grand appareil allongÈ aplikovanÈho na konötrukËnÈ detaily stavby. Fundament·lnym problÈmom odvÌjaj˙cim sa od t˝chto kompar·ciÌ je, preËo sa tento architektonick˝ prvok zaklenutia objavuje pr·ve na kaplnke sv. Margity pri KopËanoch a†nie aj na in˝ch zachovan˝ch predrom·nskych stavb·ch v†strednej EurÛpe, napr . u†rotundy Panny M·rie v†Krakove, kde bol trojuholnÌkovit˝ stred z·klenku okna, vymedzen˝ radi·lne obiehaj˙cim murivom ostenia, vyplnen˝ diagon·lne naskladan˝m murivom. Z†toho mÙûe vypl˝vaù, ûe prvok trojuholnÌkovÈho klen·ku nebol typologicky beûn˝m architektonick˝m elementom v†predrom·nskej architekt˙re strednej EurÛpy, ale skÙr z·leûitosùou urËitej region·lnej staviteæskej dielne. Preto sa domnievam, ûe bol u†kaplnky sv. Margity prevzat˝ z†nejakej v†s˙Ëasnosti uû zaniknutej stavby z†blÌzkeho okolia, napr. z†niektor˝ch mikulËick˝ch veækomoravsk˝ch stavieb z†blatnicko-mikulËickÈho horizontu ñ kostol Ë. 2, 3 alebo 6, na ktor˝ch sa typ klenutia s†trojuhohlÌkov˝m klen·kom mohol vyskytovaù pr·ve vÔaka pÙsobeniu dielne z†aachenskÈho staviteæskÈho okruhu,34 kde bol tento spÙsob klenutia lokalizovan˝. Kaplnka sv. Margity potom mohla bytí postaven· pretrv·vaj˙cou veækomoravskou staviteæskou dielÚou, ktor· mohla sekund·rne pouûiù stavebn˝ materi·l z†neÔalek˝ch mikulËick˝ch stavieb niekedy v†priebehu 10. storoËia, priËom bol sekund·rne pouûit˝ aj trojuholnÌkov˝ klen·k podæa spÙsobu, ak˝m bol aplikovan˝ 127

Obr. 4. Wendhausen (podæa H. J. Mruseka).

v†staröej stavbe. œalöou alternatÌvou je, ûe kaplnka nebola postaven· zo sekund·rneho materi·lu, ale bola origin·lnym produktom veækomoravskej dielne s†etablovan˝m architektonick˝m öt˝lom pouûÌvan˝m v†priebehu existencie a†zrejme aj po p·de veækomoravskej rÌöe. Potom by vöak tento element mal byù aplikovan˝ aj na ÔalöÌch stavb·ch z†produkcie staviteæskej dielne v†tomto regiÛne, napr u†predrom·nskeho kostola sv. Juraja v†Kostoæanoch pod TribeËom, ktor˝ je z†architektonickÈho hæadiska kaplnke sv. Margity najprÌbuznejöÌ, pretoûe m· s†kaplnkou sv. Margity takmer identickÈ nielen rozmery, ale aj rovnak˙ ötrukt˙ru interiÈru, exteriÈnt, techniku murovania a†tvar okien s†polkruhov˝m z·klenkom a†rovn˝m ostenÌm.35 SpÙsob konötrukcie zaklenutia okien bol vöak na rozdiel od kaplnky sv. Margity rieöen˝ postupn˝m presahovanÌm kameÚov v†z·klenku, Ëo len potvrdzuje hypotÈzu o†sekund·rnom vyuûitÌ trojuholnÌkov˝ch klen·kov na kaplnke sv. Margity zo staröej deötruovanej stavby v†okolÌ. Nezanedbateæn˝m prvkom pre urËenie pÙvodu t˝chto stavieb je aj rovnak· öÌrka muriva ñ 77 cm, Ëo moûno povaûovaù za typologick˝ prvok vyskytuj˙ci sa v˝luËne na skupine veækomoravsk˝ch stavieb situovan˝ch v†s˙Ëasnosti na ˙zemÌ Slovenska.36 Datovanie kaplnky sv. Margity do predrom·nskeho obdobia, odhliadnuc od vyööie uveden˝ch hypotetick˝ch z·verov, potvrdzuje najm‰ komplexn· kompar·cia s†kostolÌkom sv. Juraja, ktor˝ bol doteraz povaûovan˝ za jeden z†najstaröÌch zachovan˝ch kostolov na ˙zemÌ Slovenska. Prv· pÌsomn· spr·va o†Ñville Costelanì je z†roku 1113, kedy sa uv·dza v†tzv. Zoborskej listine ako majetok benediktÌnskeho kl·ötora sv. Hypolita v†Nitre pod Zoborom.37 A. Habovötiak na z·klade archeologickÈho v˝skumu pohrebiska okolo kostola konötatoval, ûe na cintorÌne sa zaËalo pochov·vaù najneskÙr v†1. pol. 11. storoËia a†moûno uû koncom 10. storoËia.38 K†rovnakÈmu datovaniu vzniku kostola najneskÙr v†11 . storoËÌ dospel aj L. ä·öky na z·klade rozboru architekt˙ry kostola.39 Je paradoxnÈ, ûe zatiaæ Ëo slovenskÌ b·datelia pristupuj˙ k†datovaniu tohto kostola nanajv˝ö obozretne, M. äolle ho bez konkrÈtnych argumentov oznaËil ako veækomoravsk˝ kostol z†9. storoËia.40 NajstaröÌm n·lezom z†prikostolnÈho pohrebiska s˙ podæa mÙjho n·zoru esovitÈ z·uönice malÈho priemem 10ñ14 mm zo sekund·rnych z·sypov hrobov v†sonde I/64 za apsidou.41 Podæa z·verov P. »aploviËa z†v˝skumu pohrebiska v†Nitre pod Zoborom moûno esovitÈ z·uönice, tzv. nitrianskeho typu s†mal˝m priemerom datovaù do 2. pol. 10. storoËia, priËom ich od zaËiatku 11. storoËia vystriedali masÌvne z·uönice datovanÈ na pohrebisku arp·dovsk˝mi mincami.42 ChronolÛgia esovit˝ch z·uönÌc podæa veækosti priemeru je oveæa lepöie spracovan· v†»ech·ch.43 Obdobn· situ·cia bola aj na pohrebisku pri kostole Panny M·rie na BudËi, kde sa esovitÈ z·uönice o†priemere do 20 mm nach·dzali v†najstaröÌch hroboch z†2. pol. 10. stor.44 PÙvodn· funkcia kostola sv. Juraja ako misijnÈho kostola benediktÌnskeho kl·ötora v†Nitre pod Zoborom45 alebo priv·tneho kostola (kaplnky) cirkevnÈho hodnost·ra sa d· 128

sp‰tne sk˙maù v†s˙vislosti s†kaplnkou sv. Margity, pretoûe je viac ako pravdepodobnÈ, ûe obe stavby vznikli pÙsobenÌm jednej staviteæskej dielne v†tom istom Ëase. Presnejöie datovanie oboch kostolov by sa sn·Ô dalo urËiù komplexn˝m archeologick˝m v˝skumom, po Ëom v†s˙Ëasnosti vol· viacero slovensk˝ch archeolÛgov, Ëo vöak nemusÌ priniesù oËak·vanÈ v˝sledky vzhæadom ku kontinu·lnemu pochov·vaniu okolo obidvoch stavieb, ktorÈ mohlo deötruovaù v‰Ëöiu Ëasù horizontu najstaröÌch hrobov. Nesporne vöak obe stavby vych·dzaj˙ z†Ñûivejì tradÌcie veækomoravskej architekt˙ry. Objav predrom·nskej kaplnky sv. Margity evokuje veæmi z·vaûn˝ problÈm prÌËiny vzniku stavby situovanej v†bezprostrednej blÌzkosti jednÈho z†najv˝znamnejöÌch veækomoravsk˝ch hradÌsk ÑValyì u†MikulËic. Na z·klade s˙Ëasn˝ch poznatkov sa ned· jednoznaËne vyl˙Ëiù moûnosù integr·cie kaplnky v†ramci are·lu veækomoravskÈho hradiska, t. j. v˝chodnÈho predhradia, ktorÈ nebolo doteraz archeologicky sk˙manÈ. Z†komparatÌvneho v˝skumu architekt˙ry kaplnky, prezentovanÈho v†tejto öt˙dii, je skÙr pravdepodobnejöia alternatÌva vzniku stavby v†obdobÌ po z·niku centr·lnej spr·vnej funkcie hradiska mimo jeho are·lu,46 najskÙr niekedy v†priebehu 10. storoËia ako s˙Ëasù v‰Ëöej, dnes uû zaniknutej urbanistickej ötrukt˙ry sÌdliska alebo dvorca. Archeologick˝m v˝skumom v†MikulËiciach bolo dok·zanÈ, ûe v†10. storoËÌ na tejto lokalite osÌdlenie nezaniklo, ale transformovalo sa do rustikalizovanej sÌdliskovej formy stotoûnenej niektor˝mi b·dateæmi s†trhovou osadou Slivnice uv·dzanou v†Kosmovej kronike. Pr·ve v†tejto s˙vislosti kronik·r spomÌna aj existenciu dvorca Sekirkostel nach·dzaj˙ceho sa niekde pri Slivnici. Veæmi l·kavou hypotÈzou je preto predpoklad totoûnosti zachovanej predrom·nskej kaplnky sv. Margity47 stojacej na anonymnom zaniknutom dvorci s†pÌsomne doloûen˝m dvorcom Sekirkostel, ktor˝ dodnes nebol jednoznaËne lokalizovan˝.48 Problematikou Sekirkostela sa najpodrobnejöie zaoberal V. Richter interpretuj˙ci jeho funkciu v†intenci·ch pokraËovateæa veækomoravskej tradÌcie, preberaj˙ceho funkciu sÌdla pretrv·vaj˙ceho veækomoravskÈho biskupstva v†10. storoËÌ.49 Rovnak˝ n·zor na v˝znam Sekirkostela maj˙ aj ÔalöÌ b·datelia, napr. F. MatÏjek50 a†Z. KudÏlka.51 U†vöetk˝ch spomenut˝ch b·dateæov figuruje Sekirkostel v†r·mci obhajoby pretrv·vania veækomoravskÈho biskupstva po p·de Veækej Moravy, ktorÈho existencia je v†pÌ-

Obr. 5. KostolÌk sv. Juraja v Kostoæanoch pod TribeËom. Pohæad zo severov˝chodu. 129

somn˝ch prameÚoch uv·dzan· veæmi nejasne. NaprÌklad Jadro katalÛgu moravsk˝ch biskupov uv·dza v†1. pol. 10. storoËia na Morave pÙsobenie biskupov J·na a†Silvestra, Ëo je vöak neskoröie zaznamenanou tradÌciou.52 œalej k†roku 976 je zn·ma ˙Ëasù anonymnÈho moravskÈho biskupa na synode v†Mainzi53 a†do 2. pol. 10. storoËia spad· zrejme aj pÙsobenie biskupa Vracena spomÌnanÈho v†Kosmovej kronike.54 Nemenej dÙleûit˝m argumentom b·dateæov dokazuj˙cich kontinuitu veækomoravskÈho biskupstva je aj fakt, ûe praûskÈ biskupstvo malo eminentn˝ z·ujem o†majetky na juûnej Morave nach·dzaj˙ce sa na ˙zemÌ obnovenÈho olomouckÈho biskupstva v†roku 1067, ktorÈ malo vo vlastnÌctve uû v†minulosti. Iölo o†dvorec u†Sekirkostela s†prÌsluöenstvom, trhov˙ dedinu Slivnicu a†hrad PodivÌn.55 P. MatÏjek logicky zdÙvodnil n·roky praûskÈho biskupstva na tento majetok ako na pozostalosù po veækomoravskej cirkvi, ktorej sa cÌtilo byù dediËom.56 HypotÈza identity kaplnky sv. Margity so Serikostelem samozrejme mÙûe vyvol·vaù istÈ pochybnosti, pretoûe v†10. storoËÌ mohlo byù v†tejto oblasti zachovan˝ch viac sakr·lnych stavieb, napr. niektorÈ stavby na lokalite ÑValyì u†MikulËic. Kæ˙Ëom k†rieöeniu tohto problÈmu mÙûe byù do istej miery lingvistick˝ rozbor n·zvu Sekirkostel.57 Pomenovanie podæa vlastnÌka kostola bolo spochybnenÈ uû V. Richterom nielen etymologick˝m rozborom, ale aj poznatkom, ûe v†10. a†v pol. 11. storoËia vlastnÌcke kostoly öæachticov na Morave neexistovali.58 V. Richter preto propagoval teÛriu poslovanötenia arabskÈho termÌnu oznaËuj˙ceho razidlo ñ sekkah, alebo talianskeho oznaËenia mince zecca. Tieto z·very vöak evidentne vych·dzali z†b·dateæovej koncepcie o†Sekirkostele ako biskupskom dvorci s†mincovn˝m pr·vom.59 In˝ n·zor na v˝znam pomenovania Sekirkostel mal V. MatÏjek, ktor˝ uvaûoval o†grafickej preömyËke v˝znamovo urËuj˙cej Ëasti Sekir zo Serki ñ†pÙvodnÈho staroslovienskeho oznaËenia cirkvi vo v˝zname chr·mu ñ cürky, z†Ëoho potom vyvodil oznaËenie Cerky ñ Cerkykostel.60 GenÈza n·zvu Sekirkostel sa vöak d· odvodiù oveæa jednoduchöÌm spÙsobom a†bez grafickej preömyËky. V˝znamov· Ëasù Sekir mÙûe byù skÙr zjednoduöeninou nemeckÈho termÌnu Seekirchen ñ oznaËuj˙ceho, tzv. jazern˝ kostol.61 Identita Sekirkostela s†kaplnkou sv. Margity je potom oveæa pravdepodobnejöia, pretoûe sa r·mcovo zhoduje s†toponymn˝m n·zvom polohy, na ktorej sa stavba nach·dza, t. j. ÑZa jazerom u†sv. MargarÈtyì Ëo indikuje oznaËenie jazernÈho kostola ñ Seekirchen, postupom Ëasu skr·tenÈho na Sekir s†pridanÌm slovanskÈho n·zvu kostel, ktor˝ bol v†ranom stredoveku beûn˝m oznaËenÌm os·d s†kostolom. »o sa t˝ka pÙvodnej funkcie kaplnky sv. Margity, s˙ potom moûnÈ dve alternatÌvy. Na jednej strane sa d· uvaûovaù o†misijnom kostole moravskÈho biskupstva na potl·Ëanie rozm·haj˙ceho sa pohanstva v†10. storoËÌ. Proti tomuto vöak moûno vzniesù pochybnosù, Ëi je moûnÈ, aby misijn˝ kostol vznikol v†bezprostrednej blÌzkosti biskupstva. Na strane druhej mÙûe Ìsù o†priv·tny kostolÌk alebo kaplnku cirkevnÈho hodnost·ra. T˙to interpret·ciu by 1

2

Obr. 6. Kaplnka sv. Margity pri KopËanoch (1); KostolÌk sv. Juraja v Kostoæanoch pod TribeËom (2). 130

potvrdzovala skutoËnosù, ûe Sekirkostel bol pÙvodne biskupsk˝m dvorcom, v†r·mci ktorÈho sa mohlo nach·dzaù viac sakr·lnych stavieb,62 Ëo potvrdzuje aj neÔalek· toponymn· poloha Duönice na juh od kaplnky. Podæa mÙjho n·zoru je prijateænejöia funkcia kostolÌka sv. Margity ako s˙kromnej kaplnky cirkevnÈho hodnost·ra, pretoûe stavba je tak subtÌlna,63 ûe by asi nebola vhodn· ani na reprezentaËnÈ ani na liturgickÈ ˙kony spojenÈ s biskupskou funkciou. Treba vöak braù v ˙vahu aj fakt, ûe 10. storoËie bolo obdobie ˙padku moravskej spoloËnosti a t·to stavba mohla byù len s˙Ëasùou provizÛrneho sÌdla moravskÈho biskupstva, ktorÈ z tejto rezidencie viedlo cirkev, pok˝m nebolo pohltenÈ nov˝m Ëesk˝m biskupstvom robiacim si n·roky na jurisdikciu v tejto oblasti v s˙vislosti s expanziou mladÈho »eskÈho öt·tu. Pozn·mky: 1†N·zory b·dateæov sa Ëastokr·t odliöuj˙ pri oznaËovanÌ sv‰tyne. NajpouûÌvanejöie termÌny s˙: pravouhl˝, rovno ukonËen˝ ñ z·ver; ötvorcovÈ, obdÂûnikovÈ, rektangul·rne ñ presbytÈrium; pravouhl˝ chÛr; chÛrkvadr·t; pravouhlÈ ñ kÚaûisko, sv‰tyÚa, apsida, presbytÈrium. Podæa mÙjho n·zoru je najvhodnejöÌ termÌn kvadratick· apsida, pretoûe dostatoËne vystihuje nielen genÈzu tohto öpecifickÈho liturgickÈho priestoru, ale akceptuje aj geometrickÈ odch˝lky od ide·lneho tvaru (veæmi ËastÈ v†ranostredovekej architekt˙re), ktorÈ termÌny pravouhl˝ a†rektangul·rny z†hæadiska definÌcie geometrickÈho tvaru nereöpektuj˙. 2†Vych˝lenie dÂûky lode bolo spÙsobenÈ skr·tenÌm severnej strany lode z†520 cm na 490 cm, trapezoidne formovan· apsida m· v˝chodn˙ stranu z˙ûen˙ z†220 cm na 210 cm a†severn˙ stenu z†240 cm na 230 cm. 3†Podrobnejöie pozri v Ël·nku Ël·nku ñ B†a†g†i†n, A.: KopËany pri HolÌËi iba 600-roËnÈ? KatolÌcke noviny, 33, 1992, 16. 8. 81992, s. 13. 4†K†o†s, M.: Conversio Bagoariorum et Carantanorum. Ljubljana 1936, s. 139 Ñarchiepiscopus Adalwinus Ö Kalendas Februarias ad Spizzum in honore sanctae Margaretae virginis ecclesiam dedicavitì. 5†F†a†r†m†e†r, D. H.: Oxfordsk˝ lexikon sv‰tcov. Bratislava 1996, s. 344. 6†H†u†d†·†k, J.: PatrocÌnia na Slovensku. Bratislava 1984, s. 56ñ57 ñ najstaröie zn·me zachovanÈ kostoly zasv‰tenÈ sv. Margite na ˙zemÌ Slovenska s˙ tu uvedenÈ aû z†13. storoËia, napr. Modrov·, Ratnovce, äivetice a†inÈ. 7†B†o†h†·†Ë, Z.: Patrocinia jako jeden z†pramen˘ k†dÏjin·m osÌdlenÌ. »»H, XXI, 1973, s. 375 8†ÑÖ ex stilo vistationis prioris dicitux a†quadam nobili virgine Margaritta aedificata elle et sanctae huicì ñ vizit·cia je dostupn· vo forme fotokÛpie kanonickej vizit·cie v†Slovenskom n·rodnom archÌve v†Bratislave, oddelenie filmu II. B†ñ1497, s. 51ñ52. 9†A†p†p†e†l, A.: Pamiatky. In: KopËany. Senica 1992, s. 34. 10†Zasv‰tenie kaplnky sv. Margite pred 17. storoËÌm je doloûenÈ uû k†roku 1554 v†s˙vislosti s†delenÌm HolÌËskeho panstva medzi Czoborovcami: ÑPri deæbe roku 1554 rozdelenÈ boli l˙ky v†HolÌËi, ktorÈ zaËÌnali pri v‡bovom lesÌku a†tiahli sa po oboch stran·ch cesty ku kaplnke sv. Margity aû po les pri Morave.ì ñ ä†·†t†e†k, J.: HolÌËsko-öaötÌnske panstvo. Nepublikovan˝ rukopis, äoKA Skalica, s. 358; verifikaËn˙ hodnotu tejto spr·vy vöak zniûuje skutoËnosù, ûe autor neuviedol prameÚ, z†ktorÈho Ëerpal. 11†S†l†i†v†k†a, M.: M˙ze· a†galÈrie Ëak· u†n·s ûivorenie. DennÌk SME, 7.1. 1998 - autor Ël·nku povaûuje kaplnku za stavbu z†prvej tretiny 13. storoËia. 12†V†a†r†s†i†k, B.: Zo slovenskÈho stredoveku. Bratislava 1972, s. 271. 13†R†e†x†a, D.: SlovanskÈ osÌdlenie Z·horia. In: Slov·cko, XXV, 1983, s. 25ñ38. 14†D†r†a†h†o†ö†o†v†·, V.†ñ†V†a†n†Ë†o, M.: V˝skum kaplnky sv. Margity v†KopËanoch. AVANS v†roku 1994, Nitra 1996, s. 42. 15†H†a†v†l†Ì†k, E. L.: MoravskÈ letopisy. Brno 1993, s. 38. 16†D†r†a†h†o†ö†o†v†·, V. ñ†V†a†n†Ë†o, M. c.d. (v pozn. 14), s. 42. 17†P†o†u†l†Ì†k, J.: VelkomoravskÈ mocenskÈ centrum v†MikulËicÌch. In: Monumentorum Tutela, 8, 1972, s. 32ñ33. 131

18†C†i†b†u†l†k†a, J.: Poczatki chresciaÒstwa na Morawach. Warszawa 1967, s. 21ñ33. 19†Z†u†r†o†w†k†a, K.: Rotunda Wawelska. Studium nad centralna architektura epoki wczesnopiastowskiej. In: Studia do dziejÛw Wawelu, t. III., 1968, s. 22. 20†O†s†w†a†l†d, F.†ñ†S†c†h†a†e†f†e†r, L.†ñ†S†e†n†n†h†a†u†s†e†r, H. R.: Vorromanische Kirchenbauten. Katalog der Denkm‰ler bis zum Ausgang der Ottonen. M¸nchen 1966, s. 22. 21†L†Ì†b†a†l, D.: RanÏ st¯edovÏk˝ v˝voj rotundy sv. Petra a†Pavla na BudËi. UmÏnÌ, XIX, 1981, s. 395. 22†Z†u†r†o†w†s†k†a, K. c.d. (v pozn. 19), s.1ñ116. 23†L†Ì†b†a†l, D.: HistorickÈ konstrukce a†v˝zkum architektury. In: Monumentorum Tutela, 6, 1970, s. 143, 163. 24†C†i†b†u†l†k†a, J.: Velkomoravsk˝ kostel v†ModrÈ u Velehradu a†zaË·tky k¯esùanstvÌ na MoravÏ. Praha 1958, s. 101. 25†MarasoviÊ, T. ñ GvozdanoviÊ, V. ñ SekuliÊ-GvozdanoviÊ. A. ñ MohoroviÊ, A.: Prilozi k†istraûivanju starohrvatske arhitekture. Split 1978. 26†G†i†l†a†r†d†o†n†i, V.: Il Romanico. Bellinzona 1967, s. 670 ñ kostol San Mamete v†Mezzovicu a†inÈ. 27†Ide najm‰ o†rotundu sv. Juraja v†Nitrianskej Blatnici na Slovensku a†rotundu sv. Petra a†Pavla na BudËi v†»ech·ch. 28†M†a†r†a†s†o†v†i†Ê, T.†ñ†G†v†o†z†d†a†n†o†v†i†Ê, V.†ñ†S†e†k†u†l†i†Ê ñ G†v†o†z†d†a†n†o†v†i†Ê, A. ñ†M o h o r o v i Ê , A.,†c. d. (v pozn. 25), TAB. XXIIIñXXIV. 29†Tamûe, TAB. XL a†XLVI, 3. 30†G†i†l†a†r†d†o†n†i, V. c.d. (v pozn. 26), s. 658. 31†R†i†v†o†i†r†a, G. T.: Le origini della architectura Lombardia. Milano 1908, s. 233ñ234, obr. 222. 32†H†u†g†o†t, L.: Die Pfalz Karls der Grossen in Achanen. In: Karl der Grosse. L†e†b†e†n†s†w†e†r†k †u†n†d †N†a†c†h†l†e†b†e†n. D¸sseldorf 1965, s. 552, obr. 4. 33†M†r†u†s†e†k, H. J.: Die Stellung der Kemenate in Pfalzen und Burgen. In: Actes du XXIIe CongrÈs International díhistoire de líart. Budapest 1972, s. 409, obr. 2. 34†K tomuto problÈmu pripravujem samostatn˙ öt˙diu, ktor· bude s˙Ëasùou dizertaËnej pr·ce o†Veækomoravskej sakr·lnej architekt˙re. 35†Vn˙tornÈ rozmery lode s˙ 370◊530 cm, apsidy 240 (210)◊340 (327) cm ñ ä†·†ö†k†y, L.: Predrom·nsky kostol v†Kostoæanoch pod TribeËom. In: Monumentorum Tutela, 2, 1968, s. 82ñ84. 36†Ide najm‰ o†baziliku na Bratislavskom hrade, stavbu s†trikonch·lnym ukonËenÌm v†DevÌne a†rotundu v†Ducovom ñ ä†t†e†f†a†n†o†v†i†Ë†o†v†·, T.: PrÌspevok k†poËiatkom vËasnostredovekej sakr·lnej architekt˙ry na Slovensku. In: StaromÏstsk· v˝roËÌ. Brno 1990, s. 43ñ52. 37†M†a†r†s†i†n†a, R.: Codex diplomaticus et epistolaris Slovaciae. Bratislava 1971, s. 44. 38†H†a†b†o†v†ö†t†i†a†k, A.: Archeologick˝ v˝skum v Kostoæanoch pod TribeËom. In: Monumentorum Tutela, 2, 1968, s. 70. 39†ä†·†ö†k†y, L. c.d. (v pozn. 35), s. 93. 40†ä†o†l†l†e, M.: Od ˙svitu k¯esùanstvÌ ke sv. VojtÏchu. Praha 1996, s. 87. 41†H†a†b†o†v†ö†t†i†a†k, A.: c. d. (v pozn. 38), s. 47. 42†»†a†p†l†o†v†i†Ë, P.: SlovanskÈ pohrebisko v†Nitre pod Zoborom. Sl. A., II, 1954, s. 31. 43†K†r†u†m†p†h†a†n†z†l†o†v†·, Z.: Chronologie poh¯ebnÌho invent·¯e vesnick˝ch h¯bitov˘ 9.ñ11. vÏku v†»ech·ch, PA, LXV, 1974, s. 53. ñ autorka vych·dza z†triedenia R. Turka, ktot˝ datuje z·uönice s†najmenöÌm priemerom do 10. stor., od poslednej tretiny 10. stor sa ich priemer zaËal zv‰Ëöovaù ñ tento poznatok je analogick˝ so z·vermi P. »aploviËa. 44†ä†o†l†l†e, M.: Kostel Panny Marie na BudËi (okr. Kladno) podle archeologickÈho v˝zkumu v letech 1975ñ1980. PA, LXXII, 1991, s. 250. 45†H†a†b†o†v†ö†t†i†a†k, A. c.d. (v pozn. 38), s. 30. 46†Tento fakt potvrdzuje aj v˝skum veækomoravskÈho pohrebiska situovanÈho asi 200 m†na sever od kaplnky, ktorÈ nie je v†priamom vzùahu s†kaplnkou sv. Margity ñ pozri v: K†r†a†s†k†o†v†s†k†·, º.: SlovanskÈ pohrebisko v†KopËanoch. Zb. SNMñHistÛria, 1965, s. 20ñ30. 47†T˙to hypotÈzu som prv˝kr·t naËrtol v†öt˙dii ñ V†a†n†Ë†o, M.: Kaplnka sv. Margity pri KopËanoch. Ot·zka jej pÙvodu a†problematika architektonickÈho typu. ARS, 2ñ3/1995, s. 139ñ168. 48†NaprÌklad R†i†c†h†t†e†r, V.: PodivÌn, Zekirkostel a†Slivnice. SPFFBU, FñVII, 1958, s. 79 ñ stotoûÚuje 132

Sekirkostel s†toponymnou polohou Kostelisko pri MikulËiciach kde bola objaven· rotunda ñ tetrakoncha, datovan· J. PoulÌkom uû do l. polovice 9. storoËia s†jej doËasn˝m z·nikom v†l. pol. 10. storoËia, kedy t·to stavba stratila podobne ako mnohÈ inÈ kostoly v†MikulËiciach svoju pÙvodn˙ funkciu ñ P†o†u†l†Ì†k, J.: MikulËice. SÌdlo a†pevnost knÌûat velkomoravsk˝ch. Praha 1975, s. 114ñ 115. 49†R†i†c†h†t†e†r, V. c. d. (v pozn. 48), s. 80. 50†M†a†t†Ï†j†e†k, F.: Z·hada Sekirkostel ñ PodivÌn. »asopis Matice moravskÈ, 1968, s. 245. 51†K†u†d†Ï†l†k†a, Z.: Rom·nsk· architektura na MoravÏ. In: DÏjiny ËeskÈho v˝tvarnÈho umÏnÌ I/1. Praha 1984, s. 74. 52†B†a†r†t†o†Ú†k†o†v†·, D.ñH†a†v†l†Ì†k, L.ñM a s a ¯ Ì k , Z.ñV†e†Ë†e†r†k†a, Z.: Magnae Moraviae Fontes Historici I. Annales et chronicae. Praha ñ Brno 1966, s. 316 ñ Granum cathalogi praesulum Moraviae uv·dza biskupa J·na k†roku 916, a†Silvestra k†roku 942, Ëo vöak nem· oporu v†in˝ch prameÚoch. 53†ÑWiligisus, archiepiscopus Moguntinus, in synodo episcopis Spirensi, Wormatiensi, Pragensi et Moraviensi pro manifesto paricidio Gozmarum (cantorem Aschaeffenburgensem) ad officio et beneficio deponitì ñ Codex diplomaticus et epistolaris Slovaciae, s. 44. 54†M†Ï†¯†Ì†n†s†k†˝, Z.: CirkevnÌ instituce na MoravÏ a†jejich ˙loha ve v˝voji hospod·¯stvÌ a†osÌdlenÌ od 10. stoletÌ do p¯edhusitskÈho obdobÌ. In: Archaeologia historica, 10, 1985, s. 375. 55†B†l†·†h†o†v†·, M.†ñ†F†i†a†l†a, Z.: Kosmova kronika Ëesk·. Praha 1972, s. 104. 56†M†a†t†Ï†j†e†k, F. c. d. (v pozn. 50), s. 254. 57†rukopisnÈ varianty uv·dza R†i†c†h†t†e†r, V. (c. d. v†pozn. 48), s. 84 ñ Sekyrcostel, Sekircastel, Sekirkostel, Sekir. 58†R†i†c†h†t†e†r, V. c. d. (v pozn. 48), s. 80. 59†Tamûe. 60†M†a†t†Ï†j†e†k, F. c. d. (v pozn. 50), s. 250. 61†T˝mto v˝kladom som sa zaoberal uû v†citovanej öt˙dii ñ pozri c. d. (v pozn. 47), s. 143. 62†œalöÌ murovan˝, ale zaniknut˝ objekt (kostol?) sa nach·dza asi 150 m†na z·pad od kaplnky, o†Ëom svedËia n·lezy pieskovcov˝ch lomov˝ch kameÚov, fragmenty malty, Ërepov a†kostÌ z†povrchovÈho zberu. Podæa zdelenia obyvateæa obce p·na NejedlÌka na tomto mieste roænÌcke druûstvo kedysi rozbagrovalo kamenn˙ polkruhovo ukonËen˙ stavbu. 63†äÌrka lode kostola okolo 380 cm (podobne ako v†Kostoæanoch pod TribeËom) je len o†m·lo v‰Ëöia ako öÌrka apsÌd niektor˝ch veækomoravsk˝ch kostolov ñ 360 cm!

Mgr. Martin Va n Ë o (n. 1970), vyötudoval dvojoborov˙ kombin·ciu archeolÛgia ñ veda o†v˝tvarnom umenÌ na FF UK v†Bratislave. V†s˙Ëasnosti je intern˝m doktorandom Katedry dejÌn umenia FF UK, kde pracuje na dizertaËnej pr·ci o†Veækomoravskej sakr·lnej architekt˙re.

Kapelle der heiligen Margarita von Antiochia bei KopËany Beitrag zur Problematik der Forschung der vorromanischen Architektur Zusammenfassung Der Autor dieses Beitrags befasst sich mit dem Patrozinium, der Stilanalyse und der urspr¸nglichen Funktion der Kapelle der heiligen Margarita von Antiochia, die sich am linken Ufer der March, gegen¸ber dem groflm‰hrischen Burgwall ÑValyì bei MikulËice befindet. Diese vorromanische Saalkirche mit rechteckchor, erst seit dem 16. Jh. schriftlich belegt, wurde vor vier Jahren neuentdeckt. Der Autor korrigiert die bisherigen Ansichten ¸ber das Patrozinium der heiligen Margarita, vor dem vermutet wurde, es sei von den Slawenaposteln Kyrill und Method vom Osten nach Groflm‰hren hergebracht worden. Das Einweihen von Kirchen war in derjenigen Zeit unabh‰ngig von der T‰tigkeit beider byzantinischen Mission‰re auch in Westeuropa vorhanden, womit die weitere These ¸ber das Vorhandensein des Patroziniums in Mitteleuropa seit dem 13. Jh. im Zusammen133

hang mit den Kreuzz¸gen ins Heilige Land geregelt wird. Die Existenz der Kirche schon vor dem 13. Jh. wird besonders mit den innerhalb der architektonischen Untersuchung entdeckten Funden nachgewiesen. In die erste Bauetappe des Objekts sind die sekund‰r zugemauerten Fenster an der ˆstlichen Apsidenseite und der nˆrdlichen Schiffseite zu z‰hlen. Am wichtigsten f¸r die Bestimmung des Baustils sind besonders die an der nˆrdlichen Schiffsmauer situierten kleinen Fenster mit halbkreisfˆrmigen Nischenbˆgen und einem dreieckigen Mauerstein in der Mitte, die die n‰chste Analogie zu denen in der fr‰nkischen Architektur der 8.-10. Jahrhunderte befindlichen Fenstern aufweisen. Dieses architektonische Element kann von fr‰nkischen Baumeistern bereits zur Zeit Groflm‰hrens nach Mitteleuropa vermittelt worden sein, was auch der Grund f¸r sein Vorhanden bei der Kapelle der heiligen Margarita bei KopËany sein kˆnnte. Der vorromanische Ursprung des Baus wird auch beim Vergleich mit Ñder ‰ltesten slowakischen Kircheì, der St. Georgiuskirche in Kostolíany pod TribeËom im Gebiet von Nitra best‰tigt, die wˆrtlich wie ihr Doppelg‰nger aussieht. Was die urspr¸ngliche Funktion der Kapelle betrifft, sucht der Autor eine theoretische Lˆsung, indem er die Kapelle mit der bisher nicht lokalisierten Hofkirche des m‰hrischen Bishofs aus dem 10. Jh., der sogenannten Sekirkostel, die in der Kosmas-Chronik als eine vor 1067 im Marchgebiet bestehende Kirche angef¸hrt ist, zu identifizieren versucht. Daraus folgt, dafl wenn auch die Kapelle der heiligen Margarita den Charakter eines vorromanischen Baus aufweist, mufl sie nicht unbedingt aus der Zeit des Groflm‰hrichen Reichs stammen, sondern eher aus der Zeit nach dessen geopolitischem Untergang 907.

The Chapel of St. Margita of Antiochia by KopËany A Contribution to the Issues of Pre-romanic Architecture Research A b s†t r a c t The author presents an analysis of style and discussion of original function of the St. Margita of Antiochia chapel, located on the left bank of the Morava river opposite Valy, a Great Moravian fort site near Mikulcice. It is an early medieval one-nave church with rectangular apsa, newly discovered four years ago. The earliest known written mentions concerning it come from the 16th century. The author disputes the past opinions concerning the patrocinium of St. Margita that have it that the patrocinium was introduced to the Great Moravia by St. Cyril and Method. However, this sanctification was found in this period elsewhere in the Western Europe, regardless of the famous missionariesí activities. This fact is also in conflict with another theory, which explains the patrociniumís East European occurrence since the 13th century through connection with crusades into the Holy Land. The existence of this structure before the 13th century is supported mainly by the results of architectonic research. The first phase of construction included windows on the eastern side of chevet and Northern wall of the nave (later bricked in). Style-wise, the most important features are small windows with semi-circular alcoves in the northern wall of the nave. Their closest analogies can be found in the 8thñ10th century Carolingian architecture. This element was probably spread in the Great Moravian times by Franconian builders, which is probably the case in KopËany as well. The Preromanesque origins of the structure seems to be confirmed by general comparison of style with another ìoldest church in Slovakiaî ñ the St. George church in Kostolany near Tribec in the Nitra area. This structure is literally a twin of the Kopcany chapel. As for the original function of the structure, the author offers a theory that the chapel belongs to the yet unallocated seat of the Moravian bishop in the 10th century ñ the so called Sekirkostel, reported by Kosmas in his Chronicles to be located somewhere near the Morava river before 1067. From this follows that despite some Preromanesque features, the structure does not to come necessarily from the Great Moravian Empire period. Rather, it comes probably from the times following the Empireís geo-political demise in 907.

134

ZPR¡VY ZEMÿEL ARCHEOLOG JOSEF POULÕK V poslednÌ ˙norov˝ den roku 1998 se naplnil ûivot prof. PhDr. Josefa PoulÌka, DrSc., p¯ednÌ osobnosti naöÌ i†svÏtovÈ pov·leËnÈ archeologie, objevitele staroslovansk˝ch MikulËic. Odeöel v†nÏm v˝razn˝ p¯edstavitel ËeskoslovenskÈ vÏdy, Ëlen akademiÌ a†rad mnoha renomovan˝ch evropsk˝ch institucÌ a†z·roveÚ nositel celÈ ¯ady st·tnÌch vyznamen·nÌ, cen a†medailÌ. Narodil se 6. srpna 1910 v†Ji¯ÌkovicÌch u†Brna v†rodinÏ vesnickÈho stola¯e. Uû jako ökol·ka jej p¯itahovaly dÏjiny a†jako vesnickÈho kluka pole v†okolÌ éur·nÏ, kde bylo moûnÈ najÌt p¯edmÏty archeologickÈ povahy. ZaujetÌ o†hiostorii Josefu PoulÌkovi vydrûelo, i†kdyû mezitÌm vystudoval textilnÌ ökolu (1930), nastoupil praxi v†severoËesk˝ch textilk·ch a†poslÈze, po n·vratu na Moravu, zd·rnÏ ukonËil gymnazi·lnÌ studia. Jeho odborn· dr·ha pak zaËala v†laborato¯Ìch prehistorickÈho oddÏlenÌ MoravskÈho muzea, kde evidoval staröÌ archeologickÈ n·lezy. Jeho cÌlem vöak bylo studium archeologie. Proto se p¯ihl·sil na brnÏnskou univerzitu do semin·¯e profesora Emanuela äimka. LeË v·leËnÈ ud·losti p¯eruöily jeho studia, takûe opÏt nastoupil do MoravskÈho muzea, kde se vÏnoval studiu nejstaröÌch slovansk˝ch kultur. V˝sledkem se stala PoulÌkova prvnÌ odborn· staù o†p¯edhra-

diötnÌch hrobech z†BluËiny, samostatnÏ vydan· v†roce 1941. Uû v†tÈ dobÏ se vöak v†BrnÏ z¯izovala odboËka St·tnÌho archeologickÈho ˙stavu, coû mÏlo za n·sledek, ûe Josef PoulÌk opÏtovnÏ opustil muzeum a†navûdy zakotvil v†Ñ˙stavuì. Vysokoökolsk· studia zakonËil na KarlovÏ univerzitÏ v†roce 1946. V pov·leËnÈm obdobÌ, zejmÈna po roce 1948, se plnÏ rozvinul PoulÌk˘v organizaËnÌ i†odborn˝ talent. Bylo to d·no i†st·tnÌ podporou, kterÈ se dostalo velkoryse pojatÈmu programu terÈnnÌch v˝zkum˘, jehoû cÌlem bylo p¯edevöÌm dok·zat ûivotaschopnost slovanskÈho etnika ve sfÈ¯e jin˝ch evropsk˝ch n·rod˘. Josef PoulÌk uû v†tÈ dobÏ ¯Ìdil brnÏnskou poboËku a†z·roveÚ si plnil sv˘j d·vn˝ klukovsk˝ sen ñ poodhalit tajemstvÌ mohyly éur·Ú (1948ñ1950). Naöli bychom jej vöak i†na jin˝ch lokalit·ch, nap¯. na kostrovÈm poh¯ebiöti u†DolnÌch VÏstonic, na mohylnÌku v†P¯Ìtluk·ch, na hradisku StarÈ Z·mky u†LÌönÏ. Na podzim 1949, kdyû se na poboËku dostalo upozornÏnÌ AntonÌna Zelnitia, zah·jil z·chrannÈ pr·ce ve StarÈm MÏstÏ ÑNa äpit·lk·chì. Bagr tam pr·vÏ niËil zbytky z·klad˘ zdÏnÈho kostela, v†po¯adÌ druhÈho na katastru obce. ObÏma stavb·m se dostalo vyhodnocenÌ v†Pam·tk·ch archeologick˝ch 1955 z†per Josefa PoulÌka a†VilÈma HrubÈho. PoulÌk ovöem nezah·lel ani liter·rnÏ. V†letech 1948ñ1950 spat¯ily svÏtlo svÏta dvÏ z†jeho z·kladnÌch pracÌ ÑStaroslovansk· Moravaì a†ÑJiûnÌ Morava, zemÏ d·vn˝ch Slovan˘ì, ve kter˝ch poprvÈ formuloval svÈ p¯edstavy o†etnogenezi Slovan˘. NejvÏtöÌ badatelsk˝ ˙spÏch Ëekal na Josefa PoulÌka u†HodonÌna, na polÌch mezi MikulËicemi a†¯ekou Moravou. Nedal na staröÌ skeptickÈ z·vÏry a†v†roce 1954 tam objevil staroslovanskÈ hradisko, z†nÏhoû se po lÈtech jÌm ¯Ìzen˝ch v˝zkum˘ stalo jedno z†center VelkÈ Moravy zn·mÈ nejen u†n·s, ale i†v†zahraniËÌ. Obec ocenila jeho z·sluhy tÌm, ûe jej jmenovala Ëestn˝m obËanem MikulËic. PoulÌk vÏnoval mikulËick˝m v˝zkum˘m celou ¯adu odborn˝ch i†popul·rnÏ ladÏn˝ch statÌ, knih, p¯edn·öek i†pr˘vodc˘. S†postupem doby se v†nich st·le ËastÏji objevovala ztotoûnÏnÌ MikulËic nejen s†mocensk˝m ˙st¯edÌm VelkÈ Moravy, ale i†s†centrem moravskÈho arcibiskupstvÌ. Kdysi dobrÈ p¯·telskÈ vztahy s†VilÈmem Hrub˝m, dalöÌ z†v˝razn˝ch osobnostÌ naöÌ slovanskÈ archeologie, tak zÌsk·valy trh135

liny a†nab˝valy Ñzvl·ötnÌì podoby. Z˘staly vlaûnÈ aû do roku 1985, kdy Hrub˝ zem¯el. ÿÌzenÌ brnÏnskÈ poboËky ñ od roku 1971 uû samostatnÈho ArcheologickÈho ˙stavu »SAV ñ si vyûadovalo st·le vÌce Ëasu, a†tak Josef PoulÌk p¯edal vedenÌ terÈnnÌho v˝zkumu v†MikulËicÌch svÈmu dlouholetÈmu z·stupci ZdeÚku Klanicovi. MikulËick˝ ÑbÌl˝ d˘mì vöak vûdy z˘st·val p¯ipraven˝ kdykoliv p¯ijmout svÈho nejv˝znamnÏjöÌho obyvatele. PoulÌkovo organiz·torstvÌ dospÏlo vrcholu, kdyû se poda¯ilo zrealizovat rozs·hlou v˝stavu Velk· Morava, kter· postupnÏ zavÌtala do mnoha evropsk˝ch metropolÌ. TakÈ Archeologick˝ ˙stav zÌskal velmi dobrÈ jmÈno, p¯iËemû p¯ed rokem 1989 v†nÏm pracovalo vÌce neû sto lidÌ, z†toho 45 archeolog˘. SamotnÈ postavenÌ Josefa PoulÌka v†70. a†80. letech lze povaûovat za dominantnÌ a†neot¯esitelnÈ. Byl mÌstop¯edsedou prezidia »SAV, p¯edsedou »eskoslovenskÈho n·rodnÌho komitÈtu archeologickÈho, prezidentem Mezin·rodnÌ unie vÏd slovansk˝ch (UIAS), Ëlenem St·lÈ rady Mezin·rodnÌ unie vÏd prehistorick˝ch a†protohistorick˝ch (UISPP), nositelem mnoha vyznamen·nÌ a†ocenÏnÌ »SSR. To vöe z†nÏj dÏlalo jakÈhosi arbitra a†koordin·tora v†r·mci naöÌ archeologie. Byl zodpovÏdn˝m za p¯Ìpravu MetodÏjova v˝roËÌ v†roce 1985, pozitivnÌ roli sehr·l p¯i ¯eöenÌ ot·zek souvisejÌcÌch se znojemskou rotundou, kdy se plnÏ postavil proti sice l·kav˝m, ovöem nepodloûen˝m z·vÏr˘m o†velkomoravskÈm st·¯Ì tÈto stavby. Po jistÈm hled·nÌ naöel v†roce 1987 i†kvalitativnÏ jin˝ vztah k†lokalit·m StarÈho MÏsta, a†lze ¯Ìci, ûe tam potom i†r·d zajÌûdÏl. Po listopadov˝ch ud·lostech opustil Josef PoulÌk v†roce 1990 ¯editelskÈ k¯eslo, avöak na KoliötÏ Ë. 17/19 jeötÏ nÏjak˝ Ëas doch·zel. Jeho cÌlem bylo koneËnÈ vyhodnocenÌ svÈho v˝zkumu na éur·ni, coû se mu takÈ prost¯ednictvÌm SlovenskÈ archeÛlogie v†roce 1995 poda¯ilo. TÏûko se ovöem smi¯oval s†delimitacÌ archeologickÈho ˙stavu. P¯esto vöak nevynechal moûnost, aby se nesetkal s†mladöÌmi generacemi archeolog˘, p¯iËemû p¯i vÌnku zavzpomÌnal a†byl studnicÌ dobrÈ n·lady. ObËas zajel i†na Slovensko a†do Rakouska. Je s†podivem, ûe jeötÏ ve sv˝ch 85 letech, v†roce 1995 p¯ipravil a†p¯ednesl z·sadnÌ p¯edn·öku na mezin·rodnÌ konferenci v†BratislavÏ. V†nÌ spojil Ñineffabilis munitioì Fuldsk˝ch an·l˘ s†MikulËicemi a†Velehrad VelkÈ Moravy se Star˝m MÏstem. Nemoci vöak zaËaly vÌtÏzit nad duchem. Josef PoulÌk staËil jeötÏ podÏkovat za novoroËnÌ 136

p¯·nÌ a†pozdravy a†28. ˙nora 1998 zem¯el. Odeöel nestor naöÌ slovanskÈ archeologie. LudÏk Galuöka

KONFERENCE Z¡CHRANN… ARCHEOLOGICK… V›ZKUMY NA MORAVÃ A†VE SLEZSKU V†ROCE 1997 Stalo se uû pravidlem, ûe se v†kvÏtnu sch·zejÌ moravötÌ archeologovÈ, aby se navz·jem informovali o†sv˝ch nov˝ch objevech. K†tradiËnÌm po¯adatel˘m ⁄stavu archeologickÈ pam·tkovÈ pÈËe Brno a†Moravsko-slezskÈmu archeologickÈmu klubu p¯ibylo letos MoravskÈ zemskÈ muzeum, neboù cel· akce se uskuteËnila v†jeho pÏkn˝ch prostor·ch DitrichötejnskÈho pal·ce a†to 19 a†20. kvÏtna. Bylo p¯edneseno vÌce neû 25 refer·t˘. NÏkterÈ byly autory pojaty jako klasickÈ p¯edn·öky, jinÈ jako zpr·vy o†v˝zkumu. Velmi zajÌmav˝ byl p¯ÌspÏvek pracovnÌk˘ prov·dÏjÌcÌch v˝zkumy v†Olomouci-SlavonÌnÏ, kde byly odkryty velkÈ plochy s†mnoha n·lezy snad ze vöech obdobÌ pravÏku a†ranÈho st¯edovÏku (J. Peöka, M. ämÌd), pojedn·nÌ o†v˝zkumech neolitick˝ch rondel˘ na MoravÏ (J. Kov·rnÌk), o†ateliÈrech na v˝robu kamenn˝ch n·stroj˘ u†Vedrovic (M. Oliva), o†v˝kopech na hradisku ve ZnojmÏ (B. KlÌma), o†v˝zkumech v†r·mci mÏstsk˝ch jader (D. Merta, H. Chybov·, B. Mikulkov·) i†zpr·vy o†mnoha dalöÌch v˝zkumn˝ch aktivit·ch. TakÈ teritoria Slov·cka se dotklo nÏkolik p¯ÌspÏvk˘, byù ne tolik, jak by si tento bohat˝ kraj zaslouûil. O†paleolitick˝ch n·lezech hovo¯il L. äebela (Ëetl refer·t nep¯ÌtomnÈho P. äkrdli). Popsal n·lezy z†gravetiensk˝ch naleziöù v†UherskÈm Hradiöti-JaroöovÏ na Ñ»ernÈ ho¯eì a†z†Boröic u†Buchlovic na poloze ÑChr·stkaì a†podokl, ûe pr˘zkumy by tam mÏly probÌhat jeötÏ dalöÌ t¯i roky. SpoleËn˝m vystoupenÌm J. PavelËÌka a†P. KovaËÌka doölo k†p¯edbÏûnÈmu vyhodnocenÌ v˝zkum˘ v†UherskÈm Hradiöti-RedutÏ. L. Galuöka struËnÏ pojednal o†Ëervencov˝ch povodnÌch na Uherskohradiöùsku a†o†tom, co na jejich z·kladÏ lze konstatovat k†charakteru osÌdlenÌ v†dobÏ slovanskÈ. P¯edstavil takÈ v˝sledky v˝zkum˘ ve StarÈm MÏstÏ a†na ModrÈ u†Velehradu v†poloze ÑHrubÈ dÌly u†BoûÌho synaì. Je ökoda, ûe nebyly prezentov·ny dalöÌ v†regionu provedenÈ v˝zkumy a†akce, nap¯. Modr· ÑKr·l˘v st˘lì, Uhersk˝ Ostroh-KvaËice, i†dalöÌ p¯Ìmo z†UherskÈho HradiötÏ. Cel· akce mÏla sluönou n·vötÏvnost, a†to jak

z†¯ad archeolog˘, tak i†posluchaË˘ vysok˝ch ökol. Uk·zala, ûe mnoho doklad˘ ûivota naöich p¯edch˘dc˘ jeötÏ z˘st·v· v†zemi, a†ûe je tedy nezbytnÈ sledovat vöechny zemnÌ pr·ce, kter˝ch, zd· se, neust·le p¯ib˝v·. LudÏk Galuöka

XVII. SEMIN¡ÿ SEKCE PRO OT¡ZKY NEOLITU A†ENEOLITU MORAVY A†SLEZSKA Ve dnech 22. aû 24. z·¯Ì 1998 se ve slovensk˝ch Dudinciach (o. äahy) uskuteËnilo 17. pracovnÌ setk·nÌ Sekce pro ot·zky neolitu a†eneolitu Moravy a†Slezska ppod pracovnÌm n·zvem ÑOt·zky neolitu a†eneolitu naöÌch krajÌnì. Zased·nÌ bylo vÏnov·no pam·tce zesnulÈho kolegy Pavla Koötu¯Ìka. Semin·¯e se z˙Ëastnilo 39 badatel˘ z†pÏti krajin: »ech, Moravy a†Slezska, Slovenska, Portugalska a†Rakouska. Vedle archeolog˘ se na programu podÌleli i†antropologovÈ, paleobotanici, geologovÈ a†mineralogovÈ. V†pr˘bÏhu jedn·nÌ na plen·rnÌch zased·nÌch odeznÏlo 28 refer·t˘ kter· postihla celou paletu neolitck˝ch a†eneolitick˝ch kultur »ech, Moravy a†Slovenska, k†nimû se rozvinula bohat· diskuse. Jako jedin· nebyla frekventov·na kultura lidu se zvoncovit˝mi poh·ry. K†p¯ekvapujÌcÌm sdÏlenÌm n·leûel refer·t kolegy M. Soj·ka : Neolitiz·cia Spiöa a†kulturnÈ vztiahy s†Malopoæskom, kter˝ se zab˝val nejnovÏjöÌmi n·lezy z†PodtatranskÈ oblasti. Line·rnÌ a†ûeliezovsk· sÌdliötÏ s†bukovohorskou intrusÌ zde stoupajÌ aû do nadmo¯skÈ v˝öky 700 m. Vedle pracovnÌ Ë·sti byla v˝bornÏ p¯ipravena i†exkurse, bÏhem nÌû se mohli ˙ËastnÌci setk·nÌ sezn·mit s†v˝zkumem R.MalËeka na v˝öinnÈ osadÏ lidu s†badenskou kulturou (p¯ev·ûnÏ datov·na do stupnÏ ”zd) v†Lieskovci-Hr·dku nedaleko Zvolena. Na lokalitÏ byl sondou proùat zdvojen˝ p¯Ìkop a†na hranÏ sÌdelnÌ ploöiny zachycena kamenito-hlinit· hradba. JejÌ vnit¯nÌ baz·lnÌ Ë·st se opÌrala o†¯adu mohutn˝ch balvan˘ a†byla kotvena do podÈlnÈho ûl·bku. S†obdobn˝mi ûl·bky jsme se setk·vali u†kamenito-hlinit˝ch fortifikacÌ ve Hlinsku. OpÏrnÈ balvany bvly zjiötÏny u†boö·ckÈ fortifikace v†B·novÏ-Hrad. M˘ûeme tedy konstatovat, ûe opevÚovacÌ systÈm, kter˝ byl zachycen v†Lieskovci, reprezentuje vlastnÏ prvnÌ st¯edoeneolitickou kamennou hradbu, kter· byla ve st¯ednÌm PodunajÌ zjiötÏna mimo ⁄zemÌ Moravy. V†r·mci exkurce mÏli ˙ËastnÌci

moûnost se sezn·mit s†muzei ve Zvoleni (zde i†hrad ñ z·mek), BanskÈ ätiavnici a†äah·ch. 18. setk·nÌ by se mÏlo uskuteËnit p¯ÌötÌho roku na ProstÏjovsku a†z·ötitu nad nÌm p¯evzal Archeologick˝ ⁄stav pamÌtkovÈ pÈËe Brno ñ pracoviötÏ ProstÏjov. Ji¯Ì PavelËÌk DVÃ V›RO»Õ SLOVENSK… ARCHEOLOGIE Semin·¯ Pieöùansk˝ region a†d·vnovekÈ dejiny Slovenska U p¯Ìleûitosti 30. v˝roËÌ zah·jenÌ archeologickÈho v˝zkumu a†objevu ranÏ k¯esùanskÈ rotundy na N·rodnÌ kulturnÌ pam·tce Kostolec v†lokalitÏ DucovÈ - Hubina u†Pieöùan uspo¯·dalo nÏkolik slovensk˝ch institucÌ na Ëele s†Archeologick˝m ˙stavem SAV Nitra a†Balneologick˝m muzeem Pieöùany odborn˝ semin·¯. UskuteËnil se dne 29. 6. 1998 na pieöùanskÈm l·zeÚskÈm ostrovÏ a†z˙Ëastnilo se ho okolo 30 pozvan˝ch host˘. Akci zah·jil ¯editel BalneologickÈho muzea PhDr. V. Krupa (b˝val˝ pracovnÌk archeologickÈho v˝zkumu ve StarÈm MÏstÏ, 1989), kter˝ lokalitu na DucovÈm za¯adil na pomyslnÈ Ëelo naleziöù jinak archeologicky velmi bohatÈho regionu. HlavnÌ refer·t pronesl ¯editel A⁄ SAV v†Nit¯e prof. PhDr. A. Ruttkay, DrSc. PodrobnÏ referoval o†vöech n·lezech z†DucovÈho, kterÈ vöak bohuûel doposud z˘st·vajÌ publikov·ny jen formou p¯edbÏûn˝ch vyhodnocenÌ. P¯ÌtomnÌ odbornÌci se tak dovÏdÏli i†nÏkterÈ novÈ z·vÏry t˝kajÌcÌ se zejmÈna up¯esnÏnÌ datace dvorce. Znovu si p¯itom p¯ipomnÏli objev velkomoravskÈ rotundy, n·lezy z†hrob˘ okolnÌho poh¯ebiötÏ i†p¯edmÏty souvisejÌcÌ s†existencÌ prof·nnÌch budov. N·sledoval p¯ÌspÏvek PhDr. D. BialekovÈ, CSc., badatelky ˙zce sv·zanÈ s†dalöÌ v˝znamnou lokalitou Pov·ûÌ, s†hradiskem v†Pobedime. I†zde m˘ûeme jen litovat, ûe materi·l doposud z˘st·v· soubornÏ nevypublikov·n, neboù n·lezy, kterÈ jsou jeho souË·stÌ, pat¯Ì k†v˝znamn˝m a†majÌ evidentnÌ spojitost se soudob˝mi naleziöti na MoravÏ, hlavnÏ s†MikulËicemi. Kontakty s†Moravou vykazujÌ i†n·lezy z†poh¯ebiötÏ v†BorovcÌch u†Pieöùan, kterÈ bylo st¯edem z·jmu dalöÌ referujÌcÌ, objevitelky poh¯ebiötÏ, PhDr. D. StaööÌkovÈ-ätukovskÈ. Ukazuje se, ûe kulturnÌ i†mocensk˝ vliv hradisek PomoravÌ zasahoval aû do Pov·ûÌ, a†to nejen v†dobÏ VelkÈ Moravy, ale uû i†v†8. stoletÌ. 137

OdpolednÌ blok jedn·nÌ zah·jil doc. PhDr. V. Sedl·k, DrSc. refer·tem o†nov˝ch poznatcÌch o†nejstaröÌch dÏjin·ch obcÌ v†pieöùanskÈm regionu. PotÈ n·sledoval p¯ÌspÏvek prof. PhDr. T. ätefanoviËovÈ, CSc, o†poË·tcÌch cÌrkevnÌ architektury na Slovensku, v†nÏmû se vzpomenuly jednak uû z†literatury zn·mÈ lokality jako Nitra, Bratislava, DÏvÌn a†vzpomÌnanÈ DucovÈ, ale i†novÏjöÌ n·lezy, kterÈ jsou v†souËasnosti ve st¯edu z·jmu (KopËany). P¯edn·ökovou Ë·st zakonËil jedin˝ mimoslovensk˝ ˙ËastnÌk PhDr. L. Galuöka, CSc. Shrnul souËasn˝ stav b·d·nÌ na nejv˝znamnÏjöÌch lokalit·ch na MoravÏ, p¯iËemû podrobnÏji pojednal o†problematice aglomerace StarÈ MÏsto-UherskÈ HradiötÏ v†dobÏ VelkÈ Moravy. V pokroËil˝ch odpolednÌch hodin·ch, za pÏknÈho letnÌho poËasÌ, navötÌvili ˙ËastnÌci jedn·nÌ lokalitu na DucovÈmñKostolci. JejÌ prezentaËnÌ podoba spoËÌv· ve zrekonstruov·nÌ celÈho obvodu palis·dovÈho opevnÏnÌ na temeni valu, takûe si n·vötÏvnÌk m˘ûe udÏlat konkrÈtnÌ obraz o†poloze dvorce v†9. stoletÌ. ZanedbatelnÈ nenÌ ani to, ûe takto upraven˝ vrchol kopce je dob¯e viditeln˝ a†tedy z·jemc˘m nep¯ehlÈdnuteln˝. Nezapomenuteln˝ byl takÈ pohled z†Kostolce na celÈ Pov·ûÌ v†okolÌ Pieöùan i†vrchy slovenskÈ Ë·sti BÌl˝ch Karpat, vËetnÏ VelkÈ Javo¯iny.

PRACOVNÕ SEMIN¡ÿ KE 40. V›RO»Õ ZAH¡JENÕ V›ZKUMU BRATISLAVSK…HO HRADU Ve dnech 7.ñ8. z·¯Ì 1998 uspo¯·daly Filozofick· fakulta UK Bratislava, ArcheologickÈ muzeum SNM, MÏstskÈ muzeum Bratislava a†Archeologick˝ ˙stav SAV Nitra pracovnÌ semin·¯ vÏnovan˝ 40 let˘m v˝zkumu BratislavskÈho hradu. Konal se v†prostor·ch pat¯ÌcÌch SNR p¯Ìmo na HradÏ. Byl zah·jen mÌstop¯edsedou SAV dr. D. »aploviËem, na kterÈho nav·zal ¯editel Pam·tkovÈ pÈËe v†BratislavÏ a†poslanec dr. A. Hrnko. V†˙vodu doölo takÈ k†ocenÏnÌ prof. dr. T. ätefanoviËovÈ, CSc, kter· ¯Ìdila archeologickÈ v˝zkumy od podzimu roku 1958. Potom uû n·sledovaly bloky refer·t˘. V†tom ˙vodnÌm zesumarizoval dr. B. Polla, CSc. svojsk˝m zp˘sobem dÏjiny b·d·nÌ BratislavskÈho hradu, p¯iËemû upozornil na m·lo uzn·vanou roli prof. dr. J. Dekana. KomplexnÌ pr˘¯ez osÌdlenÌ hradnÌ v˝öiny - to byl jeden z†hlavnÌch refer·t˘, kter˝ p¯ednesla prof. dr. T. ätefanoviËov·, CSc. Podtrhla 138

hlavnÌ funkci v˝öiny v†dobÏ velkomoravskÈ, ovöem takÈ upozornila na jist˝ nez·jem ze strany historik˘, kte¯Ì neust·le up¯ednostÚujÌ DÏvÌn, zatÌmco bratislavskÈ hradisko opomÌjejÌ. Mimo dob¯e zn·m˝ch materi·l˘ prezentovala i†nÏkolik m·lo zn·m˝ch vyobrazenÌ. V†sumarizujÌcÌm tÛnu pokraËoval i†ing. arch. A. Fiala, kter˝ prezentoval architektonickÈ pohledy na Bratislavsk˝ hrad, v˝sledky stavebnÏhistorickÈho pr˘zkumu a†jejich aplikaci p¯i souËasnÈ obnovÏ hradu. N·sledujÌcÌ t¯i p¯ÌspÏvky se t˝kaly restaur·torskÈ a†pam·tkovÈ ˙pravy BratislavskÈho hradu (dr. I. GojdiË), jeho za¯ÌzenÌ od 16. stoletÌ (dr. J. äulcov·) a†ve stoletÌ osmn·ctÈm (dr. M. Pˆtzlov·-MalÌkov·). OdpolednÌ blok zah·jil prof. dr. A. Ruttkay, DrSc. refer·tem o†nejnovÏjöÌch v˝sledcÌch v˝zkum˘ pracovnÌk˘ A⁄ SAV v†Nit¯e p¯i pr˘zkumech hrad˘ a†dvorc˘. Na nÏj nav·zal prvnÌ mimoslovensk˝ badatel dr. J. Bl·ha z†Olomouce. Shrnul v˝sledky sv˝ch dlouholet˝ch v˝zkum˘ v†han·ckÈ metropoli, ze kter˝ch vyplynul dnes uû neoddiskutovateln˝ v˝znam Olomouce nejen v†10.ñ12. stoletÌ, ale i†v†dobÏ VelkÈ Moravy a†dokonce i†v†8. stoletÌ. Odpoledne bylo zakonËeno prohlÌdkou BratislavskÈho hradu, vËetnÏ reprezentativnÌch prostor SNR. Druh˝ den jedn·nÌ vyplnily refer·ty zahraniËnÌch host˘. PrvnÌch z†nich byl dr. L. Galuöka, CSc., kter˝ shrnul souËasn˝ stav b·d·nÌ na zn·m˝ch velkomoravsk˝ch centrech v†PomoravÌ, p¯iËemû vyöel p¯edevöÌm ze sv˝ch v˝zkum˘ na StaromÏstsku. N·sledoval dr. B. SiklÛsi z†MaÔarska. Ve st¯edu jeho refer·tu byl st¯edovÏk˝ SzÈkesfehÈrv·r a†jeho vesnickÈ z·zemÌ. Praûsk˝ hrad, zejmÈna prezentace Ëty¯ samostatn˝ch v˝zkum˘, byl tÈmatem dr. J. FrolÌka, CSc. z†Prahy. Dr. Z. Pianowski komplexnÏ pohovo¯il o†kr·lovskÈm hradÏ Wawel v†KrakovÏ a†koneËnÏ dr. I. Feld uzav¯el odbornÈ p¯ÌspÏvky refer·tem o†komit·tnÌch hradech v†Uhersku (tedy i†na Slovensku). CelÈ setk·nÌ zakonËil ¯editel ArcheologickÈho muzea SNM v†BratislavÏ dr. ä. HolËÌk. Vy¯kl mimo jinÈ v˝tku, ûe se BratislavskÈmu hradu nedost·v· tÈ pozornosti, kter· by korespondovala s†jeho v˝znamem v†dÏjin·ch slovenskÈho n·roda. Pozn·mka autora: ObÏ setk·nÌ se nesla v†p¯·telskÈm a†pracovnÌm duchu. I†kdyû pr·vÏ to byl z·jem po¯adatel˘, nedalo se p¯ehlÈdnout, ûe obÏ akce (hlavnÏ bratislavsk·) nep¯it·hly vÏtöÌ pozornost sdÏlovacÌch prost¯edk˘. Je to zvl·ötnÌ, protoûe pr·vÏ problematika ranÈho st¯edovÏku

b˝v· nÏkter˝mi nacion·lnÏ ladÏn˝mi kruhy historik˘ na Slovensku Ëasto vyuûÌv·na k†politick˝m ˙Ëel˘m prezentovan˝ch p¯edevöÌm st·tnÌ Slovenskou televizÌ. Za poslednÌ takovÈto p¯Ìpady lze povaûovat film ÑPribinaì odvysÌlan˝ STV 1 dne 23. 9. 1998 a†dokument·rnÌ po¯ad z†24. 9. o†Slov·cÌch v†MaÔarsku. Z†filmu je patrn· snaha o†rehabilitaci Pribiny jako prvnÌho knÌûete Slov·k˘, o†zv˝raznÏnÌ jeho klad˘, jeho dobroty, a†to i†na ˙kor toho, ûe se z†MojmÌra st·v· ˙skoËn˝ a†vl·dychtiv˝ n·stroj v†ruk·ch Frank˘, kter˝ nev·h· zabÌjet i†zajatce. O†nic lÈpe nevyznÌvajÌ ani MoravanÈ zn·silÚujÌcÌ k¯esùanskÈ ûeny p¯i obsazenÌ Nitry. Tedy na jednÈ stranÏ dobr˝ Pribina a†Nitranci (i kdyû i†mezi nimi jsou zr·dci), a†na stranÏ druhÈ zl˝ MojmÌr a†MoravanÈ (i kdyû i†mezi nimi je jeden dobr˝, jenû je vöak zl˝m Moravanem zavraûdÏn). Chce se doufat, ûe ölo jen†souË·st vrcholÌcÌ volebnÌ kampanÏ, a†nic vÌc, neboù ûÌt na v˝chod od BÌl˝ch Karpat a†vidÏt tento film, pochybuji, ûe bych Ñn·sì mÏl nÏjak v†l·sce. Z†dokumentu jsme se zase dovÏdÏli, ûe kdyû k†Balatonu p¯iöel z†Nitry vyhnan˝ Pribina, uû d·vno tam existovaly dÏdiny Slov·k˘, a†kdyû zem¯el kr·l Svatopluk, tak zanikla ÑStaroslovensk· rÌöaì. To prvnÌ tvrzenÌ mnÏ p¯ipomÌn· vytlouk·nÌ klÌnu klÌnem, neboù MaÔa¯i zase tvrdÌ, ûe u†nich SlovanÈ nikdy neûili, to druhÈ dokl·d·, ûe snaha najÌt nov˝ n·zev pro tak cize znÏjÌcÌ ÑVelk· Moravaì byl alespoÚ u†nÏkter˝ch korunov·n ˙spÏchem. äkoda, ale snad se opravdu jednalo jen a†jen o†p¯edvolebnÌ v˝k¯iky. LudÏk Galuöka

KOLOKVIUM PROBL…MY STÿEDOEVROPSK… DENDROCHRONOLOGIE Ve dnech 22.ñ23. 9. 1998 se v†are·lu mikulËickÈho hradiska uskuteËnilo uû öestÈ mezin·rodnÌ st¯etnutÌ odbornÌk˘ zab˝vajÌcÌch se problematikou ranÈho st¯edovÏku. Tentokr·t ho po¯adatelÈ z†A⁄ AV»R vÏnovali ot·zk·m dendrochronologie, tedy vÏdeckÈmu oboru vyslovujÌcÌmu se k†dataci na z·kladÏ studia d¯evÏnÈho materi·lu. TÈma kolokvia bylo d·no m.j. tÌm, ûe se v†MikulËicÌch v†r·mci grantu (¯eöitel dr. L. Pol·Ëek, CSc., spolu¯eöitel dr. L. Galuöka, CSc.) poda¯ilo vybudovat dendrochronologickou laborato¯, kter· dÌky Mgr. J. DvorskÈ vyprodukovala prvnÌ zajÌmavÈ v˝sledky, a†takÈ proto, ûe tamnÌ hradisko je zn·mÈ sv˝mi dobr˝mi podmÌnkami pro uchov·v·nÌ d¯ev, a†to i†vÌce neû 1000 let star˝ch. Kolokvia se z˙Ëastnila ¯ada odbornÌk˘, jak archeolog˘, tak p¯edevöÌm samotn˝ch dendrochronolog˘. KromÏ z·stupc˘ dom·cÌch institucÌ ñ dr. I. Boh·Ëov·, dr. J. »ih·kov·, ing. J. Kyncl, Mgr. J. Dvorsk· a†dr. L. Pol·Ëek, CSc. ñ tvo¯ili valnou Ë·st referujÌcÌch vÏdci z†NÏmecka, Rakouska a†Polska. Vypl˝v· to ze skuteËnosti, ûe pr·vÏ jejich v˝sledky jsou nejlÈpe aplikovatelnÈ i†v†naöich pomÏrech, a†takÈ z†toho, ûe jsou v†danÈ problematice nejd·le. Z†BerlÌna p¯ijeli dr. U. Heuflner a†dr. F. Bierman, z†Frankfurtu nad Mohanem prof. dr. J. Henning, Mgr. T. Westphal, z†VÌdnÏ dr. R. Wimmer a†O. F. Cichocki a†z†Krakova dr. J. Poleski. V†r·mci exkurze navötÌvili nÏkte¯Ì kolegovÈ v˝zkumy ve StarÈm MÏstÏ a†novou archeologickou expozici na hradisku v†B¯eclavi-Pohansku. LudÏk Galuöka

139

140

HISTORIE

141

142


MÃSTSK¡ PR¡VNÕ FUNDACE A†STATUT¡RNÕ POSTAVENÕ STÿEDOVÃK…HO ZLÕNA Milan KrajËa, Filosofick· fakulta MU, Brno Studie se na p¯ÌkladÏ ZlÌna zaobÌr· ot·zkami nab˝v·nÌ mÏstsk˝ch pr·v mÏsteËky a zmÏn jejich statusu ve 14. a 15. stoletÌ.

Dne 1. listopadu 1397 zÌskalo tehdejöÌ poddanskÈ mÏsteËko ZlÌn urËitÈ v˝sady. AË vöak od ud·losti uplynulo jiû vÌce neû 600 let, nebyl dosud spolehlivÏ objasnÏn jejich obsah a†v˝znam. ExistujÌ ovöem hned dva z·sadnÌ v˝klady zmÌnÏnÈ donace. Ale jakkoliv prvnÌmu z†nich je nutno uznat v†pr·vnÏ historickÈ oblasti zejmÈna lok·lnÌ p¯Ìnos, p¯ece oba prozrazujÌ zaost·v·nÌ v˝zkumu pr·vnÌho v˝voje st¯edovÏk˝ch poddansk˝ch sÌdliöù, jak je patrnÈ p¯edevöÌm na v˝chodnÌ MoravÏ. P¯edkl·dan· studie proto na z·kladÏ dosavadnÌ literatury i†pramen˘ nejprve provÏ¯uje argumentaci i†z·vÏry obou pracÌ. Nevyh˝b· se samoz¯ejmÏ ani vlastnÌmu hodnocenÌ aktu z†roku 1397. Za sv˘j cÌl si vöak klade p¯ispÏt k†zodpovÏzenÌ nÏkter˝ch ot·zek obecnÈ, pr·vnÏ historickÈ problematiky zejmÈna p¯edhusitskÈho obdobÌ. Jedn· se zvl·ötÏ o†n·sledujÌcÌ tÈmata:1 1. Pravomoc panovnÌka i†ölechty p¯i vyd·v·nÌ jednotliv˝ch privilegiÌ a†svobod poddansk˝m mÏst˘m a†mÏsteËk˘m. 2.V˝bÏr a†uûÌv·nÌ nÏkter˝ch pr·vnÏ historick˝ch termÌn˘. 3. Ius civile a†mÏstsk· pr·va - jejich obsah, nab˝v·nÌ a†v˝znam. 4.VyzdviûenÌ mÏsteËka ve statut·rnÌ mÏsto. ZaËneme nejprve u†informacÌ, jeû n·m o†v˝sad·ch udÏlen˝ch ZlÌnsk˝m 1. listopadu 1397 jejich p·nem ZdeÚkem ze äternberka a†Lukova pod·vajÌ samotnÈ historickÈ prameny. Sezn·menÌ s†nimi z¯etelnÏ objasÚuje, proË je tak obtÌûnÈ vyslovit o†nad·nÌ lukovskÈho p·na jednoznaËn˝ soud. Listina s†jeho p˘vodnÌm znÏnÌm se n·m totiû nedochovala ani v†origin·le ani v†opise. JedinÈ, co se o†celÈm aktu zachovalo, je zevöeobecnÏl˝ v˝tah jeho ustanovenÌ ve vidimacÌch potvrzenÌ zlÌnsk˝ch v˝sad, k†nÏmuû doölo aû v†roce 1594. I†tato struËn· zpr·va vöak obsahuje ¯adu cenn˝ch ˙daj˘, bez nichû se naöe dalöÌ pr·ce neobejde. A†to je urËitÏ dostateËn˝ d˘vod pro plnou citaci pas·ûe, jeû se v†konfirmaci z†konce 16. stoletÌ k†celÈ z·leûitosti vztahuje: ÑJeden list od pana Zdenka ätenberka, ¯eËenÈho z†Lukova, toho Ëasu p·na jejich dÏdiËnÈho, dcel˝ dokonal˝ a†neporuöen˝, se dvÏma peËetmi visut˝mi na pargamÈnÏ, kterÈmuû datum jest na ZlÌnÏ den Vöech svat˝ch, lÈta od BoûÌho narozenÌ Krista p·na tisÌcÌho t¯ÌstÈho devades·tÈho sedmÈho poËÌtajÌc, kter˝û jim, totiû ZlÌnsk˝m, na svobodu mÏstsk˙ vöech obchod˘v a†poûitk˘v tak tÌm zp˘sobem vöÌm a†pr·vem jako mÏsto Brno a†mÏsto Ollom˙c k†vÏËnÈmu uûÌv·nÌ d·no a†osvobozeno jest. TÈû takÈ na odmrù statk˘v obyvatel˘v zlÌnsk˝ch, jestliûe by kter˝ z†nich bez poruËenstvÌ um¯el, ûe ten statek vöelijak˝ na p¯·tely nejbliûöÌ jeho p¯ipadnouti, tak jakû ten list oböÌrnÏji v†sobÏ ukazuje. Item tÈû jsou p¯ede mnÏ p¯edloûili list od pana Petra Romana z†Vitovic na pargamenÏ pod Ëtyrmi peËetmi visut˝mi, p·na jejich toho Ëasu dÏdiËnÈho, dcel˝ a†neporuöen˝, kterÈmuû datum jest ten ötvrtek den pam·tky svatÈho Jakuba apoötola P·nÏ lÈta od narozenÌ Syna BoûÌho tisÌcÌho ËtyrstÈho Ëtyrydc·tÈho osmÈho tak, ûe tÌm listem potvrzuje toho listu pana ZdeÚka ätemberka ve vöech a†vöelijak˝ch artykulÌch bez umenöenÌ tak, jakû ten list s·m v†sobÏ znÌ a†ukazuje.ì 2 TÈmÏ¯ za vöechno, co o†staröÌch dÏjin·ch ZlÌna dosud vÌme, vdÏËÌme dvÏma v˝znamn˝m Ëesk˝m historik˘m. Jsou to Karel Stloukal a†jeho û·k Josef Poliöensk˝. Pr·vÏ K. Stloukal je autorem prvnÌho z†obou v˝klad˘, vzpomenut˝ch hned v†˙vodnÌ Ë·sti p¯ÌspÏvku. Dejme vöak slovo nejprve J. PoliöenskÈmu. Ten se k†obsahu citovanÈho torza vyj·d¯il n·sledovnÏ: 143

ÑToto ustanovenÌ, r. 1448 Ñve vöech artikulÌch bez umenöenÌ potvrzenÈì, je z·roveÚ dalekos·hlÈ, ale i†bezobsaûnÈ. Co vöechno si m·me p¯edstavit pod mÏstsk˝mi svobodami starÈho ZlÌna? Ze znÏnÌ pozdnÌho vidimusu i†dochovanÈho ˙trûku textu potvrzenÌ Romanova3 je pravdÏpodobnÈ, ûe öternberskÈ privilegium bylo obsaûnÏjöÌ, ûe Ñartikul˘ì obsahovalo vÌc, neû bylo pojato do privilegiÌ pozdÏjöÌch. Ta zaznamenala jeötÏ vzd·nÌ se pr·va na od˙mrù.ì Z·sadnÏjöÌ stanovisko vöak J. Poliöensk˝ nezaujal. A†se stejnou obez¯etnostÌ se setk·v·me i†v†proslulÈm Hos·kovÏ ÑMÌstopisuì.4 RovnÏû K. Stloukal dlouho zachov·val v†hodnocenÌ aktu zdrûenliv˝ postoj. Teprve po druhÈ svÏtovÈ v·lce se pokusil o†jeho v˝klad. Z·vÏr, k†nÏmuû dospÏl, napovÌd· s·m n·zev stati publikovanÈ jÌm u†p¯Ìleûitosti 550. v˝roËÌ vyd·nÌ äternberkovy listiny: ÑPov˝öenÌ ZlÌna na mÏstoì. Anal˝zou zpr·vy z†r. 1594 a†jejÌ konfrontacÌ s†privilegiem markrabÏte Joöta udÏlen˝m Bzenci 13. b¯ezna 1385 a vykazujÌcÌm urËitÈ analogickÈ elementy ve formulaci textu, nabyl totiû K. Stloukal p¯esvÏdËenÌ, ûe nad·nÌ lukovskÈho p·na vedle vöeobecn˝ch mÏstsk˝ch pr·v vytyËovalo zejmÈna: 1. pr·vo trhovÈ, 2. pr·vo v˝robnÌ, pop¯. mÌlovÈ a†3. pr·vo od˙mrti. To mu spolu se sloûenÌm historickÈho znaku ZlÌna i†s†oznaËov·nÌm obce v†z·pisech brnÏnsk˝ch nauËenÌ ze druhÈ p˘le 15. stol. bylo dostateËn˝m d˘vodem formulace n·zoru, jenû na nÏkolik desÌtek let ovlivnil pojÌm·nÌ pr·vnÌho postavenÌ st¯edovÏkÈ obce öirokou ve¯ejnostÌ.5 PovöimnÏme si vöak nynÌ Stloukalov˝ch v˝vod˘ blÌûe a†ovÏ¯me jejich pr˘kaznost. Pr·vo trhovÈ (ius fori) nenÌ niËÌm jin˝m neû opr·vnÏnÌm po¯·dat trhy a†br·t z†nich odpovÌdajÌcÌ p¯Ìjmy. Pat¯ilo skuteËnÏ mezi z·kladnÌ sloûky, jeû tvo¯ily (vedle ius iudicium a†ius civile) souhrn pr·vnÌho ustrojenÌ mÏsta.6 D˘leûit˝m podnÏtem k†jeho†hled·nÌ v†p˘vodnÌm äternberkovÏ dokumentu bylo rovnÏû znÏnÌ listiny Vladislava JagellonskÈho z†8. ¯Ìjna 1509. PravÌ se zde totiû, ûe kr·l ZlÌnu a†jeho obyvatel˘m Ñdva jarmargky d·ti a†znovu vysaditiì r·Ëil. PanovnÌk tak uËinil na prosby majitele obce Jana Tetoura z†Tetova a†jeho bratr˘. Pr·vÏ ˙daj o†znovuvysazenÌ dvou v˝roËnÌch trh˘ nejspÌöe vedl K. Stloukala k†n·zoru, ûe nad·nÌ pana ZdeÚka obsahovalo i†jejich p˘vodnÌ udÏlenÌ a†bylo pozdÏji zahrnuto ve vöeobecnou formuli Ñsvoboda mÏstsk· vöech obchod˘vì.7 On tedy, stejnÏ jako pozdÏji J. PetrlÌk, J. Macek a†na Slovensku R. Marsina, vidÏl ve v˝roËnÌch trzÌch jeden z†klÌËov˝ch prvk˘ vyznaËujÌcÌ skuteËn·, institucion·lnÌ mÏsta.8 JevÌ se vöak skuteËnÏ hodnovÏrn˝m, aby lukovsk˝ p·n prop˘jËil sv˝m poddan˝m pr·vo po¯·dat jarmarky? To jistÏ ne! Jak potvrzujÌ i†renomovanÌ odbornÌci, pravomoc vysazovat zvl·ötÏ v˝roËnÌ trhy figurovala koncem 14. stol. jako nesporn˝ reg·l panovnÌka. I†ve vyvinut˝ch pr·vnÌch mÏstech muselo kr·lovskÈ svolenÌ p¯edch·zet zavedenÌ dalöÌho trhu. Toho si byl ostatnÏ vÏdom i†K. Stloukal, kdyû poznamenal, ûe se†jistÏ celkovÈ udÏlenÌ uv·dÏn˝ch pr·v nestalo bez p¯edchozÌho souhlasu markrabÏte Joöta, od nÏhoû ZdenÏk ze äternberka a†Lukova nedlouho p¯edtÌm ZlÌn odkoupil. Nem·me u†n·s ale dokladov·n jedin˝ p¯Ìpad, kdy by se zemÏp·n tohoto svÈho pr·va z¯ekl nebo je prop˘jËil jinÈ osobÏ. NavÌc se vyd·nÌ trûnÌho privilegia pojilo s†jist˝mi garancemi ñ nap¯. svobodnÈho p¯Ìchodu a†odchodu, osvobozenÌ kupc˘ a†kram·¯˘ od placenÌ cla aj. TakovÈ z·ruky ani velmoû jako lukovsk˝ p·n pochopitelnÏ poskytnout nemohl. Stloukalovo tvrzenÌ se tudÌû nutnÏ musÌ jevit jako nevÏrohodnÈ.9 ZlÌnötÌ nepochybnÏ trh mÏli - zda t˝dennÌ Ëi v˝roËnÌ z˘st·v· ot·zkou ñ jiû p¯ed 1. listopadem 1397. SvÏdËÌ o†nÏm vklad zlÌnskÈho zboûÌ v†polovinÏ tÈhoû roku markrabÏtem Joötem do zemsk˝ch desk. V†z·pise je totiû ZlÌn uveden jako oppidum. A†postavenÌ mÏsteËka v†tÈto dobÏ jiû bezpochyby p¯edpokl·dalo fungujÌcÌ trûiötÏ.10 Nejasn˝m z˘st·v·, co p¯esnÏ K. Stloukal rozumÏl pod pojmem Ñv˝robnÌ pr·voì. P¯ihlÈdneme-li ke vzpomÌnanÈ bzeneckÈ listinÏ, nalezneme mezi udÏlen˝mi svobodami v†jejÌm textu zvl·öù vyzdviûeno va¯enÌ a†prodej piva. SkuteËnost, ûe jiû pro 15. stoletÌ m·me ve ZlÌnÏ doloûeny pravov·reËnÈ domy a†vinnÈ Ëepy, tedy dost moûn· souvisÌ s†nad·nÌm pana ZdeÚka.11 Avöak od r. 1516 si museli ZlÌnötÌ öenk, v˝robu sladu a†jinÈ ûivnosti od sv˝ch p·n˘ vykupovat. Z¯ejmÏ ölo o†jeden z†d˘sledk˘ rozmachu p¯ejÌm·nÌ nÏkter˝ch ekonomick˝ch aktivit, do tÈ doby p¯ÌznaËn˝ch pro mÏstskÈ prost¯edÌ, naöÌ ölechtou v†souvislosti 144

s†urËit˝mi zmÏnami spoleËenskÈ mentality na prahu novovÏku. Tehdy Ñbellatoresì zvolna odkl·dali svÈ meËe a†postupnÏ si osvojovali do tÈ doby pro nÏ Ñned˘stojnÈì formy podnik·nÌ ve vlastnÌ reûii.12 Jak dokl·d· J. Poliöensk˝, nelze vöak obsah listiny z†r. 1516 hodnotit z·pornÏ. NucenÈ Ëepov·nÌ vrchnostenskÈho piva a†vÌna v†Uh. BrodÏ ukazuje, jak mohlo hospoda¯enÌ p·na ve vlastnÌ reûii podvazovat aktivitu poddan˝ch, pokud nebyl nalezen oboustrannÏ p¯ijateln˝ kompromis. Koncese zlÌnsk˝m mÏöùan˘m je nicmÈnÏ jednÌm z†d˘vod˘ odmÌtnutÌ monopolizace urËit˝ch v˝robnÌch odvÏtvÌ ve ZlÌnÏ, kterou K. Stloukal naznaËil p¯ipojenÌm mÌlovÈho pr·va.13 V˝sada mÌlov· rovnÏû pat¯ila mezi jednoznaËnÈ zemÏpanskÈ reg·ly. ChtÏl-li tedy ZdenÏk ze äternberka zÌskat pro svÈ poddanÈ takovÈ privilegium, musel o†jeho udÏlenÌ poû·dat panovnÌka. Od markrabÏte Joöta vöak mohl jen stÏûÌ oËek·vat vyhovÏnÌ svÈ û·dosti uû z†pouhÈho faktu, ûe se v†eventu·lnÌm mÌlovÈm obvodu ZlÌna nalÈzalo jeho novopeËenÈ mÏsteËko Malenovice. UdÏlenÌm pr·va mÌle by tudÌû markrabÏ znaËnÏ podv·zal ekonomick˝ rozvoj vlastnÌho majetku.14 OstatnÏ, pokud by se je Joöt rozhodl v†tehdejöÌ dobÏ nÏjakÈ obci prop˘jËit, bylo by je spÌöe obdrûelo jedno ze t¯Ì dalöÌch mÏsteËek (Napajedla, Val. Klobouky ñ ty se tehdy dÏlily na dva samostatnÈ subjekty: StarÈ a†NovÈ Klobouky) nach·zejÌcÌch se v†obvodu dneönÌho ZlÌnska, jichû byl tenkr·te vlastnÌkem.15 Zvl·ötÏ kdyû si uvÏdomÌme, jakou d˘leûitost p¯ipisoval jiû Joöt˘v otec, markrabÏ Jan Jind¯ich, trhu ve Val.†Klobouk·ch. Vûdyù pr·vÏ öpatnou p¯Ìstupnost ke klobouckÈmu trûiöti v†d˘sledku opakovan˝ch povodnÌ oznaËil tento moravsk˝ panovnÌk jako hlavnÌ d˘vod p¯i zaloûenÌ mÏsteËka NovÈ Klobouky r. 1356 na vrchu nad p˘vodnÌm mÏstysem.16 NabÌzÌ se ovöem daleko snazöÌ postup. Jak poukazuje studie J. Bakaly, nÏkte¯Ì ölechtiËtÌ velmoûi ve snaze posÌlit p¯ednÌ ze sv˝ch mÏst a†mÏsteËek ve funkci trûnÌch center vlastnÌch statk˘, jim vyd·vajÌ privilegia, blÌûÌcÌ se sv˝m charakterem ustanovenÌ mÌlov˝ch v˝sad. I†zde se jednalo o†rozhodnutÌ vrchnosti k†omezenÌ urËitÈ v˝robnÌ Ëinnosti v†konkrÈtnÏ udanÈm lok·lnÌm obvodu a†k†povinnosti odebÌrat produkty tohoto odvÏtvÌ ze stanovenÈho mÌsta, kterÈmu takto monopolizovalo jeho v˝robu a†distribuci. älo tedy stejnÏ jako v†p¯ÌpadÏ mÌlovÈho pr·va o†to, zajistit podnik·nÌ v˝znaËnÏjöÌho mÏstskÈho sÌdliötÏ buÔ v†öiröÌm ohledu nebo alespoÚ v†nÏkterÈm smÏru (nejËastÏji opÏt ve va¯enÌ a†prodeji piva) rozhodujÌcÌ p¯evahu na mÌstnÌm trhu normativnÌ, mimoekonomickou cestou.17 K†tomu se z¯ejmÏ Ëasto pojil i†z·mÏr ölechty o†prohloubenÌ vazeb uvnit¯ jen pozvolna se ustalujÌcÌch patrimoni·lnÌch ˙tvar˘ a†jejich jistou hospod·¯skou autonomii. Tato st¯edovÏk· zboûÌ Ëi statky (bona), dnes nÏkdy nespr·vnÏ oznaËovan· jako ÑpanstvÌì, se totiû od skuteËn˝ch, novovÏk˝ch panstvÌ podstatnÏ liöila jak nejasnostÌ svÈho ohraniËenÌ, tak i†vnit¯nÌ strukturou.18 Na rozdÌl od mÌlovÈho pr·va vöak okruh z·vaznosti takovÈho na¯ÌzenÌ nebyl d·n pravidelnou vzd·lenostÌ jednÈ mÌle, ale rozsahem p¯ÌsluönÈho majetku, nalÈzajÌcÌho se pod pravomocÌ vydavatele privilegia. Vzhledem k†v˝znamu takovÈ v˝sady je vöak moûno oËek·vat jejÌ v˝slovnÈ uvedenÌ v†konfirmaci z†r. 1594 Ëi potvrzenÌ v†dalöÌch privilegiÌch. Ale v†dochovanÈ pozdÏjöÌ agendÏ ZlÌna se nesetk·v·me ani s†jejÌm n·znakem. P¯edpokl·danÈ vyd·nÌ takovÈho pr·va zde tudÌû nenach·zÌ oporu.19 T¯etÌm bodem, vzeöl˝m ze Stloukalovy anal˝zy, je pr·vo od˙mrti. To jako jedinÈ z†udÏlen˝ch svobod konfirmace z†r. 1594 uv·dÌ v˝slovnÏ, coû dokl·d· jeho mimo¯·dn˝ v˝znam jeötÏ na konci 16. stoletÌ. Ale co vlastnÏ p¯edstavovala udÏlen· v˝sada? Ot·zkou dÏdickÈho pr·va se u†n·s blÌûe jiû v†minulÈm stoletÌ zab˝val J. Kalousek. Dle nÏj dÏdicem byl jen ten pokrevn˝ p¯Ìbuzn˝ po meËi, jenû ûil nedÌlnÏ se z˘stavitelem; nebylo-li takov˝ch dÏdic˘, spadal statek po smrti z˘stavitele na prvotnÌho majitele, statek ölechtick˝ tedy na kr·le, jenû byl ÑdÏdicì celÈ zemÏ. P¯irozenÏ t˝mû zp˘sobem, nebylo-li dÏdic˘, spadal statek selsk˝ na p·na. Bezcitn˝ obyËej budil obavy poddan˝ch, kte¯Ì se strachovali, ûe v†p¯ÌpadÏ absence takovÈho dÏdice p¯ipadne Ëasto po celÈ generace tÏûce hromadÏn˝ a†udrûovan˝ majeteËek do klÌna vrchnosti. A†p¯estoûe velkou kampaÚ proti branÌ od˙mrti zah·jil jiû praûsk˝ arcibiskup Jan z†Jenötejna (arcibiskupem v†l. 1379ñ1396), moravsk˝m osad·m se jeötÏ v†15. stoletÌ takovÈho privilegia dost·valo spÌöe jen v˝jimeËnÏ.20 145

P¯ece vöak existovala oblast, kde dobr· v˘le pozemkovÈ vrchnosti k†poskytnutÌ v˝sady p¯ev·ûila nad moûnostÌ nabytÌ poz˘stalosti poddanÈho. älo o†rozvoj a†prosperitu mÏstsk˝ch sÌdliöù. MÌt efektivnÏ fungujÌcÌ mÏsto Ëi mÏsteËko totiû p¯edstavovalo nejen v˝nosn˝ finanËnÌ zdroj, ale i†pevnÏjöÌ mocensko politickÈ (nejen z†hlediska osobnÌ prestiûe ve spoleËnosti, n˝brû i†loaj·lnosti tamnÌch obyvatel) postavenÌ jeho drûitele a†ukazovalo se tudÌû pro nÏj û·doucÌ napom·hat vöemi zp˘soby k†dosaûenÌ takovÈho stavu. To bylo ostatnÏ d˘vodem nejen vzd·nÌ se pr·va od˙mrti majitelem, ale ovöem i†zvl·ötnÌho statutu mÏst, ponÏkud se vymykajÌcÌho z†celkovÈ struktury st¯edovÏkÈ spoleËnosti.21 Nejprve tedy kr·lovsk· mÏsta a†po jejich p¯Ìkladu i†poddansk· se ˙spÏönÏ dom·hajÌ udÏlenÌ tÈto v˝sady. TÌm spÌöe, ûe nÏkdy od konce öedes·t˝ch let 14. stol. se st·v· jejÌ poûÌv·nÌ dalöÌm ze znak˘ statut·rnÌho mÏsta.22 PostoupenÌ pr·va od˙mrti VelkÈ BÌteöi a†Vel. Mezi¯ÌËÌ 26. Ëervence 1408 Lackem z†Krava¯ dokonce prozrazuje, ûe se svoboda naËas stala nezbytn˝m doplÚkem plnohodnotnÈho ius civile: Ñ...dali sme a†mocÌ tohto listu d·v·my vÏËnÏ vöecky odmrti a†naöe odmrtnÈ n·pady, jeöto naöie p¯edkovÈ i†my jsme jmÏli do tohoto Ëasu, i†tudÌû plnÈ mÏsckÈ pr·vo jim, mÏstu a†p¯edmÏstÌ vöemu...ì.23 Jako souË·st mÏstsk˝ch pr·v vöak v˝sada platila opravdu jen doËasnÏ. Jiû v†uvedenÈm obdobÌ totiû osvobozenÌ od branÌ od˙mrti zÌsk·vali ( na MoravÏ zatÌm spÌöe v˝jimeËnÏ) i†obyvatelÈ vesnic. Byl to pr·vÏ zmÌnÏn˝ Lacek z†Krava¯, kter˝ v†Ëervnu 1411 z†d˘vod˘ ökod zp˘soben˝ch p¯edchozÌmi v·leËn˝mi ud·lostmi a†ne˙rodou osvobodil vöechny osady na zboûÌ roûnovskÈm a†ötramberskÈm od tohoto b¯emena. Vzhledem k†jeho zn·mÈmu zanÌcenÌ pro uËenÌ i†osobu Jana Husa zde ovöem nelze vylouËit ani vliv betlÈmskÈho kazatele, pr·vÏ v†tÈ dobÏ rozhodnÏ h·jÌcÌho pr·vo poddan˝ch svobodnÏ odkazovat svoji poz˘stalost.24 I tak je patrnÈ, jak˝ v˝znam pro ZlÌn mÏlo zÌsk·nÌ pr·va od˙mrti. Jen pro srovn·nÌ: zatÌmco t¯eba Napajedla nabyla z¯ejmÏ tÈto v˝sady jiû nÏkdy ve 14. stoletÌ, Val. Klobouky ji obdrûely aû roku 1540.25 V†tomto bodÏ se tedy Stloukal nem˝lil. V˝sada n·s vöak bezprost¯ednÏ nep¯iv·dÌ k†pov˝öenÌ mÏsteËka na mÏsto, ale k†mÏstskÈmu pr·vu. To ponech·me jeötÏ na okamûik stranou a†povöimneme si dalöÌho Stloukalova argumentu. Jedn· se, jak uû bylo v†tÈto pr·ci p¯edznamen·no, o†˙daje vypl˝vajÌcÌ z†historickÈho znaku ZlÌna, jejû m·me zachov·n na typ·¯i jiû ze 16. stoletÌ.26 Z·jem K. Stloukala k†jeho badatelskÈmu vyuûitÌ podnÌtila p¯edstava Ëetn˝ch odbornÌk˘, nerozluËnÏ spojujÌcÌch faktickÈ st¯edovÏkÈ mÏsto s†obrann˝m ohrazenÌm. AËkoliv vzpomÌnan˝ badatel tak daleko neöel (a p¯iznejme si, ûe ani jÌt nemohl - ZlÌn totiû nikdy hradby nemÏl), p¯ece vöak povaûoval tzv. Ñpr·vo hradebì za nedÌlnou souË·st vybavenÌ faktickÈho st¯edovÏkÈho mÏsta. V˝öe vzpomenut˝ slovensk˝ odbornÌk R. Marsina dokonce vysazov·nÌ tohoto privilegia oznaËil za panovnick˝ reg·l. Coû uû je v†rozporu s†tvrzenÌm, dle nÏhoû se samotnÌ ZlÌnötÌ ˙dajnÏ tÈto v˝sady doËkali (a jak taky jinak) z†rukou äternberkov˝ch pr·vÏ v†r. 1397. ée tÌmto pr·vem skuteËnÏ disponovali - byù jej nikdy nevyuûili - podle Stloukala svÏdËÌ pr·vÏ mÏstsk˝ znak, v†nÏmû je Ñotev¯en· br·na s†pevnostnÌmi vraty a†lomenicovou vÏûÌì. Porovnejme vöak citovanÈ ˙daje s†tÌm, jak historick˝ zlÌnsk˝ znak popsal n·ö p¯ednÌ odbornÌk na tuto problematiku J. »arek: ÑOd st¯edovÏku uûÌvalo mÏsto na svÈ peËeti a†pak i†ve znaku obrazu vÏûovitÈ dvoupatrovÈ br·ny s†otev¯en˝mi vraty a†nad vÏûÌ osmicÌpÈ hvÏzdy, odvozenÈ od znaku nÏkdejöÌ vrchnosti, p·n˘ ze äternberka (1358ñ1437).ì O†pevnostnÌch vratech tedy J. »arek stejnÏ jako jinÌ odbornÌci nic nevÏdÏl.27 OstatnÏ nutno podotknout, ûe se s†Ñpr·vem hradebì ve†sledovanÈm obdobÌ ani nesetk·v·me. V†listin·ch obecnÏ se o†mÏstsk˝ch hradb·ch mluvÌ jen tehdy, kdyû zemÏp·n s·m vyûaduje, aby si obyvatelÈ svÈ sÌdliötÏ jimi obehnali (nap¯. u†municip·lnÌch mÏst), nebo kdyû se naopak vrchnost na û·dost sv˝ch poddan˝ch snaûÌ zmÌrnit tÌhu n·klad˘ spjat˝ch s†budov·nÌm ohrazenÌ (kup¯. osvobozenÌm od nÏkter˝ch d·vek). NÏkdy ovöem tÈû, kdyû vyvstala pot¯eba ¯eöit mimo¯·dnÈ pr·vnÌ ot·zky a†komplikace (˙Ëast privilegovan˝ch obyvatel nebo drûitel˘ majetku v†obci na budov·nÌ Ëi opravÏ hradeb apod.). Na konci 14. stol. pak nejspÌöe nebylo ani zapot¯ebÌ panovnÌkova svolenÌ k†opevnÏnÌ sÌdliötÏ, pokud se nenalÈzalo v†jeho rukou aù jiû bezprost¯ednÏ, nebo prost¯ednictvÌm fundaËnÌho pr·va. Obzvl·ötÏ pak, n·leûelo-li mocnÈ146

mu velmoûi form·tu ZdeÚka ze äternberka. U†poddansk˝ch mÏst a†mÏsteËek se samoz¯ejmÏ nikdy nezaËalo s†v˝stavbou ohrazenÌ bez vÏdomÌ p¯ÌmÈ vrchnosti a†proti jejÌ v˘li. Zpravidla vöak bylo i†v†jejÌm†z·jmu lÈpe takto chr·nit sv˘j majetek p¯ed poökozenÌm, zvl·ötÏ pokud stavba p¯Ìliö neodebÌrala z†vlastnÌ kapsy.28 ZeÔ se pochopitelnÏ budovala postupnÏ, Ëasto i†s†nÏkolikalet˝mi p¯est·vkami, neû nastal zase p¯ÌhodnÏjöÌ Ëas a†nashrom·ûdily se dalöÌ prost¯edky. P¯esto na p¯Ìkladu Uh. HradiötÏ vidÌme, jak i†nejv˝znamnÏjöÌ tehdejöÌ v˝chodomoravskÈ mÏsto si muselo dobr˝ch t¯icet let vyproöovat na panovnÌcÌch osvobozenÌ od nejr˘znÏjöÌch poplatk˘ i†jinÈ milosti, jen aby dok·zalo unÈst b¯ÌmÏ spojenÈ s†v˝stavbou hradeb na mÌstÏ starÈho opevnÏnÌ.29 Jin· je ot·zka, mohlo-li b˝t sÌdliötÏ bez n·leûitÈho ohrazenÌ vnÌm·no ve st¯edovÏku jako skuteËnÈ mÏsto. J. PetrlÌk napsal, ûe hradby byly legitimacÌ, jÌû se mÏsto odliöovalo od vesnice. J. Macek soudil, ûe mocnÏjöÌ opevnÏnÌ bylo znakem poddanskÈho mÏsta, kter˝ je odliöoval od mÏsteËka. A†jako d˘kaz uvedl d˘leûitou†pramennou zpr·vu. Kdyû v†roce 1513 Adam z†Hradce usiloval o†obnovu hradeb mÏsta TelËe, v˝slovnÏ udal, ûe si nep¯eje, aby opevnÏnÌ zmizelo. Z†ÑdobrÈho mÏstaì by se pak stalo ÑmÏsteËkoì.30 M˘ûe se zd·t, ûe tÌm je n·ö problÈm vy¯eöen. Avöak zamyslÌme-li se hloubÏji nad obsahem informace, vycÌtÌme v†tvrzenÌ p·na mÌrnou nads·zku, motivovanou snahou o†jiû vzpomenutÈ zabezpeËenÌ svÈho majetku. Vûdyù mÏöùanÈ TelËe jistÏ znali spoleËensk˝ v˝znam hradeb, a†p¯ece v·ûnÏ pom˝öleli na †jejich poruöenÌ Ëi dokonce likvidaci p¯istoupit. Ano, absence hradeb jistÏ p¯edstavovala v·ûn˝ handicap pro obec, usilujÌcÌ o†uzn·nÌ statusu mÏsta. Na druhÈ stranÏ zn·me i†u†poddansk˝ch mÏsteËek p¯Ìpady, kterÈ popÌrajÌ nezbytnost mÏstskÈho opevnÏnÌ.31 Nap¯Ìklad ValaöskÈ Mezi¯ÌËÌ je jiû ve druhÈ polovinÏ 15. stoletÌ ps·no jako mÏsto, aËkoliv m·me doklad, ûe se ohradilo aû po roce 1538. Naproti tomu Fryöt·k byl opevnÏn pravdÏpodobnÏ jiû od svÈho zaloûenÌ (uû samo pojmenov·nÌ i†jeho p˘dorys dodnes vzbuzuje dojem velkorysÈho lokaËnÌho z·mÏru zakladatele), p¯esto setrv·val v†postavenÌ mÏsteËka.32 L. Hos·k ostatnÏ jiû v†öedes·t˝ch letech oznaËil hradby za druho¯ad˝, n·sledn˝ znak mÏsta. I†R. Marsina v†nich vidÏl spÌöe doklad hospod·¯sky silnÈ, prosperujÌcÌ jednotky. A†v†nejnovÏjöÌ dobÏ se s†odmÌtnutÌm hradeb jako hlavnÌho znaku konstituovanÈho mÏsta setk·v·me takÈ u†naöeho p¯ednÌho odbornÌka F. Hoffmanna.33 PoslednÌm bodem Stloukalovy argumentace, jÌmû se v†souvislosti s†ot·zkou Ñpov˝öenÌ ZlÌnaì budeme zab˝vat, je oznaËov·nÌ mÏsta ve st¯edovÏk˝ch pramenech. Jak jiû bylo ¯eËeno, do roku 1397 se ZlÌn znamenal jako oppidum. Jelikoû v†jeho p¯ÌpadÏ nezaznamen·v·me onu terminologickou variabilitu, tak p¯ÌznaËnou nejen pro 14. stoletÌ, n˝brû prakticky cel˝ st¯edovÏk, m˘ûeme vcelku jednoznaËnÏ zmÌnÏn˝ v˝raz p¯ekl·dat jako mÏsteËko.34 Doölo-li vöak v†uvedenÈm roce k†n·hlÈ zmÏnÏ v†postavenÌ obce, lze p¯edpokl·dat odpovÌdajÌcÌ odezvu v†jejÌ n·slednÈ klasifikaci. K. Stloukal sice ve svÈm öet¯enÌ vzpomnÏl ˙daje v†tomto smÏru patrnÏ nejd˘leûitÏjöÌho pramene ñ zemsk˝ch desek ñ nijak se vöak nevyj·d¯il k†fakt˘m, kterÈ p¯in·öejÌ. V†jejich z·pisech se ZlÌn objevuje znovu aû po husitsk˝ch v·lk·ch, a†to opÏt jako mÏsteËko.35 VÏtöÌ z¯etel, zd· se, historik naopak up¯el ke Knize brnÏnsk˝ch nauËenÌ, vedenÈ v†UherskÈm Hradiöti na p¯elomu 15. a†16. stoletÌ. Do tohoto spisu se zaznamen·vala nauËenÌ z†Brna na ty soudnÌ p¯Ìpady, s†nimiû si hradiöùötÌ konöelÈ nevÏdÏli rady. Uh. HradiötÏ v†tÈ dobÏ bylo ZlÌnu vyööÌ soudnÌ instancÌ, proto zde najdeme i†z·pisy odpovÏdÌ na nÏkterÈ dotazy zlÌnskÈho pr·va.36 A†pr·vÏ ve zmÌnÏn˝ch z·pisech nach·zÌme ZlÌn uveden jako mÏsto. Je vöak t¯eba hned doplnit chybÏjÌcÌ upozornÏnÌ, ûe tyto z·znamy p¯ejÌmajÌ vlastnÌ text û·dostÌ ZlÌnsk˝ch o†nauËenÌ, a†tedy pouze ud·vajÌ, jak˝ status svÈ obci p¯ipisovala samotn· zlÌnsk· rada.37 Nejasn· Ëi neodpovÌdajÌcÌ pr˘kaznost pÌsemn˝ch pramen˘ byla d˘leûit˝m podnÏtem vzniku druhÈho v˝kladu aktu z†roku 1397, kter˝ v†nejnovÏjöÌ dobÏ razÌ Z. Pokluda. Podle jeho verze se uvedenÈho data dostalo ZlÌnu ÑrozöÌ¯enÌ mÏstsk˝ch pr·vì. Vzpomenut˝ badatel vöak s†n·zorem svÈho p¯edch˘dce vyslovil nesouhlas jeötÏ z†jin˝ch d˘vod˘. K. Stloukal totiû vyslovil hypotÈzu, ûe mÌsto dneönÌho centra ZlÌna dostalo mÏstskou z·stavbu aû okolo roku 1397 pr·vÏ v†souvislosti s†pov˝öenÌm, zatÌmco starÈ mÏsteËko st·valo jiûnÏji. 147

Je nepochybnÈ, ûe jej k†tÈto domnÏnce p¯ivedlo konstatov·nÌ vynikajÌcÌho ËeskÈho pr·vnÌho historika F. »·dy, kter˝ urËil za nesporn˝ vznik mÏsta ve st¯edovÏku ÑzaloûenÌmì. Tato charakteristick· okolnost se ñ vedle z·kladnÌho pr·vnÌho vybavenÌ ñ samoz¯ejmÏ mÏla odr·ûet i†v†povaze mÏstskÈho pl·nu. Z. Pokluda Stloukalovu ˙vahu po pr·vu odmÌtl jako nevÏrohodnou. DosavadnÌ v˝zkum totiû naznaËuje, ûe ZlÌn mÏl v†dobÏ vyd·nÌ äternberkov˝ch v˝sad tuto z·kladnÌ v˝vojovou metu uû d·vno za sebou.38 A†zakl·dacÌ lokacÌ vznikl˝ mÏstsk˝ p˘dorys, jak vÌme odjinud, z˘st·val (stejnÏ jako velikost) pomÏrnÏ stabilnÌ nejen po cel˝ st¯edovÏk dokonce i†tam, kde sÌdliötÏ navÌc nesvÌraly tÏsnÈ hradby. »·steËnÏ to bylo d·no i†tÌm, ûe jiû samo vysazenÌ mÏstskÈ osady muselo respektovat polohu mÌsta (terÈn), a†pak i†kvalitu p˘dy, na nÌû se zakl·dala.39 JevÌ se tedy velice nepravdÏpodobn˝m, ûe by v†souvislosti s†vyd·nÌm listiny pana ZdeÚka doölo k†tak razantnÌmu stavebnÌmu z·sahu v†mÌstÏ, kterÈ jiû mÏstsk˝ charakter mÏlo. Vraùme se nynÌ zpÏt k†Pokludovu v˝kladu. Ten vyöel z†autorovy p¯edstavy, ûe se r˘st pr·vnÌho postavenÌ st¯edovÏkÈho sÌdliötÏ po jeho fyzickÈ mÏstskÈ lokaci odb˝val postupn˝m rozhojÚov·nÌm privilegiÌ. Nad·nÌ lukovskÈho p·na tedy mÏlo b˝t pouhÈ ÑrozmnoûenÌ hospod·¯sk˝ch v˝sadì. Proto, jak uû jsme uvedli v˝öe, Z. Pokluda celou ud·lost definoval jako ÑrozöÌ¯enÌ mÏstsk˝ch pr·vì. Ani s†tÌmto z·vÏrem se vöak nelze spokojit. Jiû J. Poliöensk˝ v†nÏkolikr·t citovanÈ pr·ci varoval p¯ed podobn˝m nazÌr·nÌm, kdyû napsal: Ñ...v˝voj zlÌnskÈ mÏstskÈ obce nelze zjednoduöovat a†ch·pat jej jako postupnÈ nab˝v·nÌ st·le vÏtöÌch pr·v. Vrchnosti novÏ nab˝vajÌcÌ mÏsto i†s†panstvÌm se necÌtily v·z·ny star˝mi v˝sadami, pokud je samy nepotvrdily. NenÌ proto divu, ûe privilegia se v†jednotliv˝ch bodech p¯ekr˝vajÌ, ûe jejich ustanovenÌ si odporujÌ, takûe o†nÏjakÈ jednoduchÈ vzestupnÈ linii postavenÌ mÏsta nelze mluvitì. To se ovöem jasnÏ nesrovn·v· s††Pokludovou p¯edstavou o†nab˝v·nÌ mÏstskÈho pr·vnÌho vybavenÌ poddansk˝m sÌdliötÏm pozvolnou kumulacÌ v˝sad, udÏlovan˝ch postupnÏ st·le se mÏnÌcÌmi vlastnÌky majetku.40 D˘leûitÏjöÌ na tomto mÌstÏ vöak bude uvÈst terminologickÈ srovn·nÌ s†v˝povÏdÌ pramen˘. NejbezpeËnÏjöÌm kritÈriem pro p¯ijetÌ jakÈhokoliv termÌnu v†historiografii je totiû jeho uûÌv·nÌ v†samotnÈm zkoumanÈm obdobÌ. Vûdyù vlastnÌ auto¯i textu listin ñ not·¯i ñ problematice svÈ doby rozumÏli bezpochyby lÈpe neû p¯ednÌ souËasnÌ odbornÌci. A†dluûno uvÈst, ûe n·ö st¯edovÏk formulaci Z. Pokludy neznal. V†jeho pr˘bÏhu totiû nikdy k†rozöÌ¯enÌ ÑmÏstsk˝ch pr·vì nedoch·zelo. ObecnÏ lze mluvit o†rozöÌ¯enÌ pr·v jako takov˝ch, i†kdyû asi i†zde by bylo vhodnÏjöÌ volit dobovou terminologii. Avöak vlastnÌ mÏstsk· pr·va, v†pÌsemn˝ch pramenech zaznamen·van· jako mieske prawo (lat. ius civile), existovala jiû ve st¯edovÏku jako konkrÈtnÌ oznaËenÌ svodu soukromÈho, trestnÌho, procesnÌho a†v˝konnÈho pr·va, kter˝ se v†danÈm mÏstÏ uplatÚoval. V†protikladu Pokludova tvrzenÌ se zmÌnÏn˝ pr·vnÌ soubor p¯Ìsluön˝m obcÌm neprop˘jËoval postupnÏ, ale b˝val udÌlen jednor·zov˝m aktem. P¯i nÏm vyd·vajÌcÌ vrchnost, aù jiû ölo o†zemÏp·na (Ëi-li na MoravÏ markrabÏte), ölechtice Ëi jinÈho feud·la, neopomnÏla vyznaËit vzorovÈ mÏsto, jehoû pr·vnÌmi regulemi a†nauËenÌmi se pak mÌsto, p¯ijÌmajÌcÌ od nÌ v˝sady, mÏlo nad·le samo spravovat. SkuteËnÏ shodn· kritÈria pro posuzov·nÌ obdobn˝ch p¯Ìpad˘ na soudech jednotliv˝ch mÏst ve st¯edovÏku ovöem jeötÏ neexistovala. V†tomto smÏru kaûdÈ uveden˝mi v˝sadami vystrojenÈ sÌdliötÏ si utv·¯elo jejich legislativnÌ n·plÚ tu ve vÏtöÌ, tu menöÌ mÌ¯e aû vlastnÌ soudnÌ praxÌ. Tato mÏstsk· pr·va, pro jejichû up¯esnÏnÌ se nejËastÏji uûÌv· historickÈ singul·rnÌ oznaËenÌ, mohla b˝t st¯edovÏkÈmu mÏstu Ëi mÏsteËku udÏlov·na pouze jednou v†jeho historii a†nebylo pak zvykem je d·le rozöi¯ovat nebo zkracovat. Jen z†nÏkter˝ch v·ûn˝ch p¯ÌËin (nap¯. aby se obecnÌ rada kv˘li nauËenÌ neobracela ven ze zemÏ) doch·zelo ke zmÏnÏ pr·vnÌho vzoru a†tÌm i†p¯ijetÌ pat¯iËnÈ pr·vnÌ fundace.41 OdbornÌci vöak nÏkdy uûÌvajÌ pojem ÑmÏstsk· pr·vaì jeötÏ i†v†öiröÌm v˝znamu. TÏmito obecn˝mi mÏstsk˝mi pr·vy se rozumÌ ty z·kladnÌ sloûky, jeû po pr·vnÌ str·nce vyznaËovaly mÏstsk˝ charakter obce, a†tudÌû se r˘znily od v˝sad prop˘jËovan˝ch nÏkdy i†vesnicÌm. Jejich z·klad podle J. Kej¯e ve 13. stoletÌ tvo¯ily jiû vzpomÌnanÈ ius fori, ius civile a†d·le ius iudicii (souhrn opr·vnÏnÌ k†samostatnÈmu mÏstskÈmu soudnictvÌ). ZatÌmco ve staröÌch 148

obdobÌch se trûnÌ opr·vnÏnÌ uplatÚovalo tÈû ve vesnick˝ch lokalit·ch, a†dokonce i†p¯i fortifikacÌch, n·leûejÌce ovöem p¯Ìmo drûiteli mÌsta, na konci 14. stoletÌ jiû jeho uûÌv·nÌ pat¯ilo k†neklamn˝m znak˘m sÌdliöù mÏstskÈho typu. Zd· se, ûe druhÈ dvÏ sloûky v†tomtÈû obdobÌ spl˝valy. NavÌc, jak jsme si povöimli v†p¯edchozÌch pas·ûÌch, lze k†tÏmto mÏstsk˝m pr·v˘m doËasnÏ p¯iËÌst i†osvobozenÌ mÏötÏnÌn˘ od branÌ od˙mrti. Ve vöech tÏchto p¯Ìpadech vöak ölo o†konkrÈtnÌ, jasnÏ vymezenÈ pr·vnÌ normy (jak jednotlivÏ, tak i†pospolu), jejichû z·klad byl zpravidla obsaûen jiû p¯i mÏstskÈm zaloûenÌ mÌsta v†pr·vnÌm smyslu slova. Ani zde se tedy ned· hovo¯it o†nÏjakÈm jejich rozöi¯ov·nÌ jak˝mikoliv hospod·¯sk˝mi v˝sadami.42 Z†naöÌ dosavadnÌ pr·ce tedy vypl˝v·, ûe zatÌmco K. Stloukal nad·nÌ ZdeÚka ze äternberka nadhodnotil, Z. Pokluda naopak nedoceÚuje jeho skuteËn˝ v˝znam. P¯itom vöak jejich z·vÏry, domnÌv·me se, ztroskot·vajÌ na tÈmû faleönÈm z·kladÏ. Na mylnÈ p¯edstavÏ, ûe mÏstsk˝m lokalit·m se dost·valo vybavenÌ pat¯iËn˝mi konkrÈtnÌmi pr·vy jiû p¯i jejich vysazenÌ nebo nedlouho po nÏm. ObÏma badatel˘m tedy uniklo, co jiû F. »·da naznaËil v†souvislosti s†p¯er˘st·nÌm nÏkter˝ch trhov˝ch vsÌ v†mÏsta a†mÏsteËka. Totiû, ûe fixovanÈ pr·vnÌ zaloûenÌ sÌdliötÏ mÏstskÈho charakteru se naprosto ËasovÏ nemuselo kr˝t se zaloûenÌm fyzick˝m (lokacÌ). Jak potvrzuje n·ö p¯ednÌ souËasn˝ pr·vnÌ historik J. Kej¯, za p¯emyslovskÈ Èry (kam ¯adÌme i†zaloûenÌ ZlÌna) pravomoc vysazovat mÏsta n·leûela v˝hradnÏ panovnÌkovi. JedinÏ on mohl b˝t kolonist˘m skuteËn˝m garantem perspektivnÌho mocenskÈho, pr·vnÌho a†hospod·¯skÈho zabezpeËenÌ jejich novÈho domova. älechtic ve 13. stoletÌ mÏstskou lokaci mohl podniknout jen se zÌsk·nÌm k†tomu zvl·ötnÌho privilegia vlada¯ova. ZemÏpanskÈ povolenÌ a†vyjmutÌ ze vöech krajsk˝ch soud˘ a†b¯emen bylo p¯i zakl·d·nÌ mÏst nezbytnou podmÌnkou, vËetnÏ nad·nÌ z·kladnÌmi mÏstsk˝mi pr·vy (ius civile, ius iudicium, ius fori). Proto rovnÏû L. Hos·k roku 1967 po pr·vu konstatoval, ûe ÑmÏsta v†pravÈm smyslu vznikala jen na p˘dÏ kr·lovskÈì.43 Z†toho vypl˝v·, ûe pr·vnÌ zaloûenÌ poddansk˝ch mÏst patrnÏ vÏtöinou mÏlo jen form·lnÌ r·z. OstatnÏ p¯i pozornÈm pohledu zjistÌme, ûe zlistinÏnÈmu vyd·nÌ sv˝ch mÏstsk˝ch pr·v se hned netÏöila ani ¯ada mÏst zemÏpansk˝ch. Jak prok·zala z·sluûn· studie J. Majera, i†tak v˝znamnÈ kr·lovskÈ mÏsto, jak˝m bezesporu byla Kutn· Hora, ¯adu let postr·dalo jak˝chkoliv jmenovit˝ch pr·v. Coû ovöem dle tÈhoû autora neznamenalo nÏjakou faktickou pr·vnÌ absenci - mÏstsk· komunita spravovala se pr·vem jihlavsk˝m. ChybÏlo vöak listinnÈ pojiötÏnÌ, zavazujÌcÌ jak vydavatele tak i†jeho ˙¯ednÌky a†ostatnÌ poddanÈ k†respektov·nÌ tohoto stavu. Kutn· Hora jej dos·hla kr·lovsk˝m nad·nÌm v†roce 1329. Jiû na poË·tku 14. stoletÌ b˝vala ale v†listin·ch ofici·lnÏ naz˝v·na mÏstem.44 Jak si to m·me vysvÏtlit? OdpovÏÔ je zapot¯ebÌ hledat v†samotnÈm z·rodku zkouman˝ch kolonisaËnÌch podnik˘ ñ v†lokaËnÌ listinÏ. JejÌ vydavatel a†z·roveÚ majitel p˘dy, na nÌû mÏlo k†vysazenÌ dojÌt, v†nÌ v˝slovnÏ lok·torovi vyznaËil p¯edevöÌm status novÈ osady. ZejmÈna tam, kde mÏsta vyr˘stala ze staröÌch sÌdliöù, p¯edpokl·dajÌ ud·vanÌ odbornÌci jejich vymezenÌ pouze ˙stnÌ ˙mluvou. To byl ale jen prvopoË·tek. Jak uv·dÌ uû vzpomÌnan˝ Majer i†jinÌ, o†dalöÌm statut·rnÌm postavenÌ obce pak rozhodovala jejÌ faktick· funkce jako hospod·¯skÈho (trûnÌho i†v˝robnÌho) a†spr·vnÌho centra v†p¯ÌsluönÈ oblasti Ëi obvodu. S†tÌm souvisÌ i†druh· varianta vzniku mÏstsk˝ch sÌdliöù, jiû jsme ostatnÏ uû podotkli v˝öe, kdy vesnice obda¯enÈ emfyteutick˝m (jinak nÏmeck˝m Ëi magdebursk˝m) pr·vem a†zpravidla jeötÏ trhem za p¯Ìzniv˝ch okolnostÌ organicky p¯er˘staly do vyj·d¯enÈho postavenÌ.45 Na z·kladÏ nastÌnÏnÈho öet¯enÌ tudÌû p¯ich·zÌme k†z·vÏru, ûe ZlÌn do r. 1397 mÏstskÈ pr·vnÌ zaloûenÌ pÌsemnÏ fixov·no mÌt nemusel a†nejspÌöe ani nemÏl. TÌm se dost·v·me k†vlastnÌmu hodnocenÌ nad·nÌ ZdeÚka ze äternberka. Usuzujeme, ûe se zmÌnÏnÈ fundace ZlÌnsk˝m dostalo pr·vÏ listinou z†1. listopadu 1397. M˘ûeme vöak nynÌ rovnÏû ¯Ìci, jak· byla n·plÚ tohoto zaloûenÌ pr·vnÌho? Na z·kladÏ kr·tkÈho v˝tahu ze äternberkova privilegia, kter˝ je otiötÏn na zaË·tku naöÌ studie, to jistÏ bude sloûitÈ, ale zkusme to. ZaËneme tÌm, co m·me ve zpr·vÏ o†äternberkovÏ nad·nÌ z†roku 1594 vyznaËeno zcela z¯etelnÏ ñ pr·vem od˙mrti. Jak uû jsme pouk·zali v†p¯edchozÌch 149

¯·dcÌch, tato svoboda n·s bezprost¯ednÏ p¯iv·dÌ k†mÏstsk˝m v˝sad·m. Vyjdeme-li z†fakt˘ uv·dÏn˝ch I. ätarhou, usoudÌme, ûe nabytÌm jejich z·kladnÌ sloûky ñ mÏstskÈho pr·va ñ zÌsk·vala obec, byù to i†nebylo v˝slovnÏ v†privilegiu uvedeno, pr·vo hrdelnÌ, pakliûe si je vydavatel v†listinÏ samÈ nevymÌnil ponechat. HrdelnÌ exekuce lze ve ZlÌnÏ prok·zat jiû v†15. stoletÌ. J. Klabouch za zvl·ötnÌ, ale nedÏlitelnou souË·st mÏstskÈho pr·va klade rovnÏû uûÌv·nÌ arestace.46 S†v˝konem pr·vnÌ moci souvisela nutnost nÏkter· d˘leûit· rozhodnutÌ zaznamen·vat ñ uû v†d˘sledku vytvo¯enÌ objektivnÌho pr·vnÌho ¯·du. Neexistovaly jeötÏ obecnÏ z·vaznÈ p¯edpisy pro ¯eöenÌ jednotliv˝ch p¯Ìpad˘. MÏsteËko, jako byl ZlÌn, patrnÏ v†tÈ vÏci zÌskalo nÏjakÈ instrukce a†pr·vnÌ texty od mÏsta (naz˝vanÈho tÈû Ñmatkaì), jehoû pr·vem se spravovalo. DalöÌch zkuöenostÌ se mu dost·valo nauËenÌmi nebo p¯Ìmo rozhodnutÌmi od mÏsta vyööÌho pr·va, k†nÏmuû se o†nÏ obracelo ve sloûitÏjöÌch pr·vnÌch z·leûitostech. AspoÚ v†mÈnÏ v˝znamn˝ch p¯Ìpadech vöak postupovalo samostatnÏ. Z†tÏchto t¯Ì pramen˘ pak vyr˘stala jeho vlastnÌ normotvorn· praxe. Tu ovöem bylo t¯eba nÏjak˝m zp˘sobem fixovat a†kodifikovat, aby nap¯ÌötÏ existoval n·vod, jak se zachovat v†obdobn˝ch pr·vnÌch jedn·nÌch. TakÈ vöechna d˘leûit· mÏstsk· po¯ÌzenÌ nutila k†pÌsemnÈmu zaznamen·v·nÌ. K†tomu mimo jinÈ slouûily pr·vÏ mÏstskÈ knihy. SvobodnÈ vedenÌ mÏstsk˝ch knih n·leûelo rovnÏû mezi pr·va pozdnÏ st¯edovÏkÈho mÏsta. NejstaröÌ zlÌnsk· dochovan· mÏstsk· kniha je vedena aû od r. 1555. To ovöem jistÏ nic nevyluËuje. Je zn·mo, ûe se nedochovaly ani†nÏkterÈ mladöÌ z†tÏchto pÌsemnostÌ. Nakonec i†s·m tolikr·t p¯ipomÌnan˝ J. Poliöensk˝ konstatoval, ûe se zde, nezn·mo proË, nezachovaly knihy financÌ mÏstsk˝ch, Ëi knihy spr·vy mÏstskÈ v†uûöÌm slova smyslu. Aby poslÈze dodal, ûe ÑzachovanÈ pÌsemnosti jsou jistÏ jen zlomkem pÌsemnostÌ, mÏstem veden˝chì. K†vedenÌ mÏstsk˝ch knih ovöem p¯istupovalo i†po¯izov·nÌ dalöÌ pÌsemnÈ agendy. Za tÌm ˙Ëelem mÏsteËko nezbytnÏ pot¯ebovalo svÈho pÌsa¯e. OdbornÌci vcelku shodnÏ spat¯ujÌ v†tÈto instituci poË·tek mÏstskÈ kancel·¯e. 47 Tam rovnÏû doch·zelo k†vyhotovov·nÌ pr·vnÏ z·vazn˝ch dokument˘. MÏstsk˝ pÌsa¯ vöak nemÏl moci o†svÈ ˙jmÏ potvrdit jejich vÏrohodnost a†mnoh˝ z†konöel˘ tenkr·te jeötÏ neumÏl ps·t. A†tak namÌsto dneönÌho podpisu a†razÌtka slouûila k†pojiötÏnÌ pr·voplatnosti tÏchto doklad˘ mÏstsk· peËeù. RovnÏû v˝sada k†jejÌmu uûÌv·nÌ pat¯ila ve st¯edovÏku mezi mÏstsk· pr·va.48 HlavnÌ sloûkou peËeti byl peËetnÌ obraz. VÌme, ûe v†jeho poli v†p¯ÌpadÏ ZlÌna uû od st¯edovÏku figurovala osmicÌp· hvÏzda, p¯ejat· z†rodovÈho znaku moravsk˝ch äternberk˘. Tu sem vöak ZlÌnötÌ nemohli umÌstit dle vlastnÌ libov˘le. NutnÏ zde p¯edch·zelo prop˘jËenÌ nÏkter˝m z†p¯ÌsluönÌk˘ zmÌnÏnÈho rodu. U†ölechty se tak dÏlo zpravidla p¯i vyd·nÌ peËetnÌho pr·va. Lze tedy uvaûovat i†o†souvislosti s†nad·nÌm pana ZdeÚka. PÌsemnÈ svÏdectvÌ o†uûÌv·nÌ peËeti ve ZlÌnÏ ovöem nach·zÌme aû ve druhÈ polovinÏ 15. stoletÌ.49 Na tomto mÌstÏ je ale t¯eba upozornit jeötÏ na jednu d˘leûitou skuteËnost. SoudobÈ listiny z†jin˝ch mÌst n·m poskytujÌ svÏdectvÌ, ûe udÌlenÌ vöech jednotliv˝ch v˝sad (pr·va hrdelnÌho, vedenÌ mÏstsk˝ch knih i†peËeti) se na p¯elomu 14. a†15. vÏku nach·zelo v†kompetenci korouhevnÌho p·na.50 A†ZdenÏk ze äternberka vskutku n·leûel mezi panskou elitu jak sv˝m p˘vodem, tak i†rozsahem majetku. K†jeho pozemkovÈ drûbÏ pat¯ila vedle zlÌnskÈho a†poloviny rozs·hlÈho lukovskÈho zboûÌ rovnÏû polovina Holeöova i†KoliËÌna, dÌl öilpersk˝ch statk˘, »ejkovice i†¯ada drobnÏjöÌch majetk˘ po celÈ MoravÏ.51 Vedle v˝sad k†pr·vnÌ spr·vÏ ZlÌna ale nad·nÌ z†roku 1397 d·v· tuöit i†jist· pr·va povahy hospod·¯skÈ. Z. Pokluda vykl·d· smysl slov Ñsvoboda mÏstsk· vöech obchod˘vì jako ÑrozöÌ¯enÌ hospod·¯sk˝ch moûnostÌ mÏöùan˘, zejmÈna na poli obchoduì. V˝raz Ñobchodì vöak na konci 16. stoletÌ, kdy byl z·znam po¯Ìzen, nemÏl dneönÌ v˝znam. Znamenal zamÏstn·nÌ, ûivnost. Snad se p¯Ìliö nezm˝lÌme, kdyû ¯ekneme, ûe se mÏsteËku dostalo pr·va svobodnÈho osazov·nÌ ¯emeslnÌk˘, obchodnÌk˘ i†jin˝ch dob¯e zachoval˝ch lidÌ, po¯izov·nÌ, provozov·nÌ a†odprodeje ûivnostÌ. To vöe samoz¯ejmÏ pod spr·vou p¯Ìsluön˝ch institucÌ samotnÈ obce.52 Je taky moûnÈ, ûe se nekonkrÈtnÌm odkazem na svobodu v˝znaËn˝ch moravsk˝ch mÏst äternberk pokusil nep¯Ìmo potvrdit kon·nÌ trhu Ñz obyËejeì ve ZlÌnÏ, ale stejnÏ tak 150

mohlo jiû nÏkdy p¯edtÌm dojÌt k†jeho vysazenÌ formou samostatnÈho zemÏpanskÈho, v†roce 1509 jiû neexistujÌcÌho privilegia. Tuto variantu ostatnÏ nelze vylouËit ani u†vöech jiû d¯Ìve vzpomenut˝ch v˝sad mimo pr·va od˙mrti. Ukazuje se tedy, ûe dalöÌ pokraËov·nÌ tÌmto smÏrem dost·v· jiû podobu pouh˝ch dohad˘ a†spekulacÌ. P¯esto nach·zÌme jeötÏ jedno, a†sice rozhodujÌcÌ opr·vnÏnÌ vyslovit zde soud, ûe hlavnÌm smyslem nad·nÌ pana ZdeÚka bylo samo udÏlenÌ ÑmÏstsk˝ch pr·vì ZlÌnu. TÌm je v˝slovnÈ jmenov·nÌ dvou vzorov˝ch zemÏpansk˝ch mÏst ÑtÌm zp˘sobem vöÌm a†pr·vem jako mÏsto Brno a†mÏsto Ollom˙cì v†listinÏ. V†privilegiÌch 14. a†15. stol. se konkrÈtnÌ mÏstskÈ vzory neuv·dÏjÌ v†û·dnÈ jinÈ souvislosti, neûli p¯i vysazenÌ ius civile nebo celÈho mÏstsko-pr·vnÌho souboru. A†nenÌ p¯itom v˘bec podstatnÈ, zda k†jeho prop˘jËenÌ doölo uûitÌm obdobnÈ formulace Ñut omni iure, libertate et emunitate...ut incole civitatum Olomucz, Brune et aliarum civitatum nostrarum marchionalium gaudentì, jak ji zn·me z†jiû zmiÚovanÈ bzeneckÈ listiny, nebo vyj·d¯enÌm odliönÈ nuance. To uû byla individu·lnÌ z·leûitost pÌsa¯e, jak˝m zp˘sobem zachytil p·novu v˘li. TÌm, ûe byli ud·ni p¯edstavitelÈ hned dvou z·kladnÌch pr·vnÌch oblastÌ na MoravÏ najednou ñ Brno a†Olomouc (coû zn·me jen v†p¯ÌpadÏ Bzence a†R˝ma¯ova) ñ zÌskali z¯ejmÏ ZlÌnötÌ moûnost sami rozhodnout, do kterÈ Ñpr·vnÌ rodinyì budou n·leûet.53 Jak vÌme z†pozdÏjöÌch zpr·v, uûÌvali mÏstskÈ pr·vo brnÏnskÈ. VyööÌ stolicÌ se jim vöak stalo blÌzkÈ Uh. HradiötÏ, rovnÏû uûÌvajÌcÌ tohoto pr·va. NabytÌ v˝sad mÏsteËkem ovöem jeötÏ samo o†sobÏ nezakl·dalo jeho pov˝öenÌ na mÏsto. Tady se K. Stloukal dopustil z¯ejmÏ stejnÈ chyby, jako jiû d·vno p¯ed nÌm A. Zycha. Tomu se z·kladnÌm kritÈriem pro ch·p·nÌ mÏsta stala lok·lnÌ p˘sobnost mÏstskÈho pr·va.54 Jedn· se ale o†jiû d·vno opuötÏnou tezi. RozhodnÏ vöak mÏstskÈ v˝sady byly nezbytn˝m p¯edpokladem, aby se sÌdliötÏ skuteËn˝m mÏstem st·t mohlo. Znamenaly zv˝öenÌ jeho prestiûe i†z·roveÚ vyËleÚovaly a†posouvaly jeho plnopr·vnÈ obyvatele na vyööÌ ˙roveÚ pr·vnÌ, soci·lnÌ, kulturnÌ a†v˘bec lidskou. Po str·nce hospod·¯skÈ v˝znamnÏ podporovaly rozvoj ¯emesel a†obchodu, svobodnÏjöÌ podnik·nÌ. TÌm se zvyöovalo uskuteËÚov·nÌ smÏny zemÏdÏlsk˝ch a†¯emeslnick˝ch produkt˘, jeû po Ëase p¯es·hlo okruh mÌstnÌho trhu a†vynucovalo si hled·nÌ st·le vzd·lenÏjöÌch zdroj˘ surovinovÈ z·kladny. Z·roveÚ rostla i†celkov· prosperita obce. Po str·nce pr·vnÌ p¯in·öely vÏtöÌ mÌru svobody, uvolnÏnÌ z·vislosti na vrchnostenskÈm spr·vnÌm apar·tu. Jiû samo udÏlenÌ mÏstskÈho pr·va omezovalo soudnÌ pravomoc fojta (jinde zvanÈho rycht·¯ Ëi öolt˝s), kter˝ byl v†poddansk˝ch mÏstech z·stupcem vrchnosti a†dlouho i†nejvyööÌ mÌstnÌ instancÌ v†administrativnÌm i†jurisdikËnÌm slova smyslu, ve prospÏch mÏstskÈ samospr·vy. MÌstnÌmu soudu pak nepodlÈhalo jen samo mÏsteËko, ale v†p¯Ìpadech, kterÈ p¯ekraËovaly pravomoc tamnÌch fojt˘, i†obyvatelÈ vesnic, p¯Ìsluön˝ch ke zlÌnskÈ tvrzi. ZlÌn byl navÌc aû do r. 1539 vyööÌm pr·vem pro sousednÌ vizovickÈ kl·öterstvÌ.55 Samoz¯ejmÏ musÌme p¯edpokl·dat, ûe ZlÌnötÌ jiû nÏjak· pr·va, byù t¯eba jen tolerovan·, uûÌvali. I†tak lze ¯Ìci, ûe mÏstsk· pr·va udÏlen· 1. listopadu 1397 byla mimo¯·dn· a†¯adila ZlÌn na nejvyööÌ p¯ÌËku mezi poddansk˝mi mÏsteËky. ZdenÏk ze äternberka p¯i jejich vyd·nÌ vyuûil patrnÏ maxima sv˝ch pravomocÌ. Je ovöem jasnÈ, ûe tak neuËinil ze û·dnÈho sentimentu. I†pro nÏj bylo v˝hodnÈ svalit Ë·st zodpovÏdnosti za spr·vu majetku, a†to nejen soudnÌ, ale i†administrativnÌ, na svÈ poddanÈ. D˘leûitÏjöÌm faktorem vöak byla ekonomick· stimulace. K†z·kladnÌ Ëinûi z†obhospoda¯ovan˝ch pozemk˘ zÌsk·val platy z†areÌ od usadivöÌch se ¯emeslnÌk˘, kte¯Ì vÏtöinou st·li na ˙rovni podsednÌk˘, Ëi jen chalupnÌk˘. Taky z†provozov·nÌ ¯emesel, krËem, l·znÌ, kr·m˘ a†ml˝n˘ se vrchnosti odv·dÏly p¯edem sjednanÈ taxy. U†pivovarnÌk˘ b˝vala zdanÏna kaûd· v·rka. A†urËitÏ ne bez v˝znamu pro p·na bylo, ocitl-li se ve finanËnÌ tÌsni, ûe mohl od prosperujÌcÌho mÏsteËka û·dat zvl·ötnÌ tzv. Ñpomocì, v†p¯ÌpadÏ p˘jËky jÌm ruËit, nebo je dokonce i†zastavit. OstatnÏ ani vyd·v·nÌ nov˝ch privilegiÌ poddan˝m se asi neobeölo bez mimo¯·dn˝ch dar˘.56 V†p¯ÌpadÏ ZlÌna je nutno se zmÌnit jeötÏ i†o†moûnÈm politickÈm pozadÌ tak v˝znaËnÈho nad·nÌ. Jen nedlouho p¯edtÌm totiû na MoravÏ doËasnÏ utichl konflikt mezi markrabÏtem Joötem a†jeho bratrem Prokopem. Jak novÏ prok·zala V. Slez·kov·, do tÈto doby, resp. do 151

z·vÏru r. 1396 je moûno kl·st i†vyd·nÌ nejstaröÌho dochovanÈho moravskÈho landfr˝du. V†dokumentu se vedle panujÌcÌch Lucemburk˘ i†vyööÌ ölechta zav·zala dodrûovat a†h·jit zemsk˝ mÌr, coû dokl·d· vzr˘st politickÈ moci panstva. JevÌ se velmi pravdÏpodobn˝m, ûe p¯edchozÌ vyhrocen· situace na MoravÏ neblaze postihla i†ZlÌn, jenû se v†tÈ dobÏ kr·tce nach·zel v†Joötov˝ch rukou. Dalekos·hl· äternberkova ustanovenÌ snad tedy mÏla i†pomoci p¯ekonat d˘sledky v·leËn˝ch ud·lostÌ. To je ovöem jen hypotÈza, kterou nenÌ moûnÈ ovÏ¯it.57 ÿekli jsme hned na ˙vod, ûe ZlÌn v†dobÏ svÈho obdarov·nÌ n·leûel mezi Ñpoddansk·ì mÏsteËka. StejnÏ jako u†vöech jin˝ch poddansk˝ch sÌdliöù tedy mÌra jeho pr·vnÌho vybavenÌ zcela z·visela od ochoty a†z·jmu p¯ÌmÈ vrchnosti. Jen jeho bezprost¯ednÌ p·n a†drûitel rozhodoval, jak˝ rozsah pr·v a†svobod obci poskytne. Tento stav vypl˝val z†feud·lnÌho principu vlastnictvÌ p˘dy uvnit¯ i†vnÏ are·lu sÌdliötÏ. Kdo byl ve st¯edovÏku zpupn˝m majitelem pozemk˘, tomu n·leûelo vÌce Ëi mÈnÏ volnÈ dispoziËnÌ pr·vo ke vöemu, co se na nÌ rozkl·dalo. I†takov· pr·vnÌ ustanovenÌ, jeû vyd·val pouze panovnÌk, byla obci prop˘jËov·na na z·kladÏ û·dosti p¯ÌmÈ vrchnosti a†v†jejÌ prospÏch. MÏstsk· vrchnost pak nikdy nevydala Ëi nep¯ipustila vyd·nÌ takov˝ch pr·v, jeû by z·sadnÏ oslabily z·vislost obce na nÌ samotnÈ. RovnÏû kaûd˝ nov˝ majitel se necÌtil b˝t dosavadnÌmi mÏstsk˝mi privilegii v·z·n, dokud je s·m nepotvrdil. Tak jiû r. 1516 doölo k†omezenÌ v˝sad pana ZdeÚka, kdyû si zlÌnsk˝ p·n Ji¯Ìk Tetour z†Tetova vymÌnil rozhodovat v†trestnÌch z·leûitostech ûh·¯stvÌ, n·silÌ a†vraûdy. Drûitel poddanskÈho mÏsteËka i†mÏsta mÏl ostatnÏ vûdy pr·vo zasahovat do projedn·van˝ch p¯Ìpad˘, a†dokonce zmÏnit jiû vynesen˝ rozsudek.58 Je urËitÏ z¯ejmÈ, ûe mÌra samostatnosti a†zaruËen˝ch pr·v byla u†poddanskÈho mÏsta Ëi mÏsteËka vûdy z¯etelnÏ niûöÌ neûli u†kr·lovskÈho. MÏstsk· svoboda ovöem ve st¯edovÏku pat¯ila mezi z·kladnÌ mÏstotvornÈ elementy. JejÌ redukce u†poddansk˝ch sÌdliöù oproti zemÏpansk˝m osad·m se negativnÏ promÌtala i†do vnÌm·nÌ jejich statut·rnÌho postavenÌ. Tak Ëasto leckter˝ markrabÏcÌ mÏstys co do rozsahu pr·v i†ekonomickÈ ˙rovnÏ se asi p¯Ìliö neliöil od nÏkter˝ch p¯ednÌch mÏsteËek pansk˝ch. P¯esto jej z·hy m˘ûeme najÌt klasifikov·n jako mÏsto. Po jeho zastavenÌ Ëi alodizaci vöak obec znova nach·zÌme ps·nu jako mÏsteËko. Vhodn˝ p¯Ìklad n·m tady mohou poskytnout NovÈ Klobouky (dnes souË·st Val. Klobouk). SvojÌ velikostÌ, rozsahem v˝roby i†pr·vnÌho vybavenÌ se bezpochyby od ZlÌna p¯Ìliö neliöily. P¯esto jsou jiû okolo roku 1420 naz˝v·ny mÏstem (civitas). PozdÏji jako z·stava i†alod nesou spojenÈ StarÈ a†NovÈ Klobouky opÏt oznaËenÌ mÏsteËka.59 Naopak ValaöskÈ Mezi¯ÌËÌ uû ve 14. stoletÌ aspirujÌcÌ†na mÏsto (viz jiû s·m nÏm. n·zev Schonstat) dlouho toto postavenÌ nedok·zalo prosadit, coû m· nejspÌöe opÏt hlavnÌ p¯ÌËinu v†jeho soci·lnÏ pr·vnÌm postavenÌ jako obce v†plnÈm slova smyslu poddanskÈ. Jen pro srovn·nÌ: podle bernÌho rejst¯Ìku z†r. 1516 mÏl ZlÌn vËetnÏ poustek 153, Val. Mezi¯ÌËÌ (zapsanÈ jiû jako mÏsto) 135 a†Val. Klobouky 100 (+ fojtstvÌ) usedlostÌ. Abychom uk·zali kvalitativnÌ rozdÌl i†mezi jednotliv˝mi poddansk˝mi mÏsteËky, uv·dÌme tÈû poËty nÏkter˝ch dalöÌch sÌdliöù tohoto postavenÌ (opÏt vËetnÏ poustek): Malenovice 96, Napajedla 64, VsetÌn 37 usedl˝ch.60 RovnÏû mÌrou pr·vnÌho vybavenÌ se poddansk· mÏsteËka mezi sebou v˝raznÏ liöila. Jiû bylo ¯eËeno, ûe mÏstys Vizovice ve st¯edovÏku nemÏl hrdelnÌho soudu, coû nutilo tamnÌ radu obracet se pro ortely i†nauËenÌ do ZlÌna. Ze stejnÈho d˘vodu obesÌlali VsetÌnötÌ nejmÈnÏ do husitsk˝ch v·lek sousednÌ mÏsteËko Prûno, aËkoliv se jejich obec uû v†roce 1308 znamenala Ñopidumì. Ne bez hlubokÈ opory historickÈho materi·lu tedy F. Hoffmann napsal, ûe mezi poddansk˝mi sÌdliöti nejv˝öe st·la ta, Ñjeû byla v˝slovnÏ nad·na pr·vy v†takovÈm rozsahu jako mÏsta kr·lovsk·ì.61 JeötÏ na jednu vÏc, jeû od sam˝ch poË·tk˘ hr·la d˘leûitou roli pro urËov·nÌ postavenÌ st¯edovÏkÈ osady, zde nesmÌme zapomenout. MÌnÌme panovnÌkovu svrchovanou moc k†urËov·nÌ mÏstskÈho statutu (ius statuta condendi), odvislou od reg·lu zakl·dat mÏsta. ZemÏp·n mÏl pravomoc vyzdvihnout kterÈkoliv existujÌcÌ sÌdliötÏ (i poddanskÈ) jednor·zov˝m aktem, zvan˝m Ñpov˝öenÌì, na vyööÌ ˙roveÚ soci·lnÏ pr·vnÌ. V† souvislosti s†tÌm erudovanÌ 152

auto¯i (A. Haas, L. Hos·k, D. PapajÌk aj.) poukazujÌ na jednu d˘leûitou n·vaznou skuteËnost. Totiû vliv vyznaËenÌ statutu obce v†panovnÌkem vydanÈm privilegiu ñ nejËastÏji p¯i udÏlenÌ trhu ñ pro jejÌ dalöÌ pojÌm·nÌ. A. Haas ve†spojitosti s†obdobn˝mi p¯Ìpady mluvÌ dokonce o†tÏsnÈ souvislosti mezi udÏlenÌm trhu a†dosaûenÌm vyööÌho statut·rnÌho postavenÌ. Opr·vnÏnost takovÈho tvrzenÌ m˘ûeme shled·vat i†v†p¯ÌpadÏ ZlÌna. V†jarmareËnÌm privilegiu z†8. ¯Ìjna 1509, o†nÏmû jsme se jiû zmiÚovali v†souvislosti s†ot·zkou trhovÈho pr·va, tituloval Vladislav II. zlÌnskou obec jako mÏsto. A†takto je pak oznaËov·na tÈû v†dalöÌch listin·ch, i†kdyû se v†nÏkter˝ch pÌsemnostech mÌsty jeötÏ potÈ urËitou dobu objevÌ zaps·na mÏsteËkem. Jak upozorÚuje Ëasto vzpomÌnan˝ J. Kej¯, roli centr·lnÌ panovnickÈ moci a†reg·lnÌ v˝sosti je nutno mÌt st·le na z¯eteli u†sÌdliöù obecnÏ (tedy i†u†poddansk˝ch). DomnÌv·me se tudÌû, ûe titulaci mÌsta v privilegiu vydanÈm tÈ samÈ lokalitÏ panovnÌkem m˘ûeme povaûovat za potvrzenÌ jejÌho soudobÈho statusu. Od r. 1509 lze tedy o†ZlÌnu hovo¯it jako o†mÏstÏ.62 Naöi studii ukonËÌme jen co nejstruËnÏjöÌ rekapitulacÌ obecn˝ch z·vÏr˘, k†nimû jsme v†jejÌm pr˘bÏhu dospÏli. Mezi nejd˘leûitÏjöÌ poznatky pat¯Ì skuteËnost, ûe pr·vnÌ v˝voj mÏsteËka naprosto neprobÌhal paralelnÏ s†jeho v˝vojem stavebnÌm a†ne zcela ani s†v˝vojem hospod·¯sk˝m. Vznik sÌdliöù mÏstskÈho charakteru ve 13. stoletÌ m· svÈ ko¯eny v†lokaci. P¯i nÌ byl buÔ jiû p¯edem ud·n mÏstsk˝ charakter osady zemÏp·nem, nebo se jednalo pouze o†jejÌ vysazenÌ na emfyteutickÈm, jinak tÈû nÏmeckÈm pr·vu. V†tomto druhÈm p¯ÌpadÏ pak mÌsto za p¯Ìzniv˝ch podmÌnek (zejmÈna soust¯edÏnÌm mÌstnÌho trhu) organicky p¯er˘stalo v†mÏsteËko. V†obou p¯Ìpadech vöak jen z¯Ìdka doch·zelo hned p¯i vysazenÌ Ëi kr·tce po nÏm k†udÏlenÌ faktickÈho mÏstskÈho pr·va, event. mÏstsk˝ch pr·v. Proto Ëasto slyöÌme o†udÏlenÌ zmÌnÏn˝ch pr·vnÌch norem u†obcÌ, oznaËovan˝ch nÏkdy jiû nedlouho po zaloûenÌ jako mÏsto Ëi mÏsteËko, aû mnohem pozdÏji.63 Odtud takÈ plyne omyl nÏkter˝ch region·lnÌch badatel˘, ûe ölo o†pouhÈ rozöÌ¯enÌ v†minulosti uû obdrûen˝ch mÏstsk˝ch pr·v. Vyd·nÌ mÏstsk˝ch v˝sad v†dobÏ, k†nÌû p¯ev·ûnÏ smÏ¯uje naöe studie (zhruba obdobÌ kralov·nÌ V·clava IV. Ëi-li lÈta 1378ñ1419), n·leûelo i†u†poddansk˝ch sÌdliöù do kompetence p¯ÌmÈ (tedy i†ölechtickÈ Ëi cÌrkevnÌ) vrchnosti. O†pr·vu hradeb v†jejich r·mci ve vyznaËenÈm Ëase nic neslyöÌme.64 I†zde je ovöem t¯eba mÌt na z¯eteli obecnÏ platnou z·sadu: v†historii jak·koliv generalizace nem· mÌsta! VyslovenÈ soudy majÌ povahu objektivnÌho pravidla, vûdy vöak musÌme poËÌtat s†tÌm, ûe na urËitÈm mÌstÏ a†za jist˝ch okolnostÌ mohlo dojÌt i†k†nestandardnÌ situaci. RozhodnÏ vöak prop˘jËenÌ mÏstsk˝ch pr·v pro nab˝vajÌcÌ obec jeötÏ neznamenalo automatickÈ zÌsk·nÌ postavenÌ mÏsta. Svrchovan· pravomoc zakl·dat mÏsta, povyöovat obce Ëi stvrzovat jim dosaûenÌ vyööÌ soci·lnÏ pr·vnÌ ˙rovnÏ p¯Ìsluöela jednoznaËnÏ panovnÌk˘m. K†p¯ÌmÈmu pov˝öenÌ sÌdliötÏ privilegiem zemÏp·na v†tÈto dobÏ vöak doch·zelo spÌöe v˝jimeËnÏ, a†to zpravidla tam, kde byla obec, na nÌû vydavateli z†jakÈhokoliv d˘vodu z·leûelo, nÏjak˝m v·ûn˝m zp˘sobem postiûena. Tento postup ostatnÏ jeötÏ nemÏl moc k†trvalejöÌmu zakotvenÌ novÈho statusu. Ovöem v†dalöÌm pr˘bÏhu 15. stoletÌ poËet panovnick˝ch listin, vyzdvihujÌcÌch p¯edevöÌm vesnice na mÏsteËka, zaËal v˝raznÏ nar˘stat.65 Nezanedbateln˝ vliv na postavenÌ obce mÏla i†skuteËnost, zda se nach·zela bezprost¯ednÏ na zemÏpanskÈ p˘dÏ, nebo ölo-li o†poddanskou lokalitu. P¯ÌËina zde nejspÌöe tkvÏla ve vÏtöÌ mÌ¯e mÏstskÈ svobody u†zemÏpansk˝ch sÌdliöù. Jestliûe M. ä·reck·-RadoÚov· nadöenÏ zd˘razÚuje dobovÈ vyj·d¯enÌ, ûe Ñjiû mÏstsk˝ vzduch ËinÌ svobodn˝mì, pak to platilo v†prvÈ ¯adÏ o†svobodn˝ch mÏstech ¯Ìösk˝ch, ale uû s†v˝hradami o†Ëesk˝ch kr·lovsk˝ch mÏstech, a†jen velice omezenÏ o†mÏstech poddansk˝ch. Avöak nejd˘leûitÏjöÌm faktorem, kter˝ ve vöech p¯Ìpadech ñ zd· se ñ rozhodoval, co povaûovat za mÏsto a†co za mÏsteËko, byla skuteËn· funkce lokality jako mÏsta: funkce ekonomick·, spr·vnÌ a†soci·lnÌ.66

153

Seznam pouûit˝ch zkratek AM CDB V CDM CIM IV »MM »s»H DP GMS L MHB MPE MZA NB PHS S»L SOkA VVM ZDO I-II

archiv mÏsta Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, tomi V, 1ñ4, Pragae 1974-1993 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae A. Haas, Privilegia nekr·lovsk˝ch mÏst Ëesk˝ch z†let 1232ñ1526, Codex iuris municipalis regni Bohemiae, dÌl IV/1ñ3, Praha 1954ñ1961 »asopis Matice moravskÈ »eskoslovensk˝ Ëasopis historick˝ diplomov· pr·ce na filosofickÈ fakultÏ MU Gottwaldovsko od minulosti k†souËasnosti K. Lechner, Die ‰ltesten Belehnungs- und Lehensgerichtsb¸cher des Bisthums Olm¸tz, Br¸nn 1902 Mediaevalia Historica Bohemica MÏstskÈ pr·vo v†16.ñ18. stoletÌ v†EvropÏ, sbornÌk p¯ÌspÏvk˘ z†mezin·r. konference uspo¯·danÈ PF UK ve dnech 25.ñ27. z·¯Ì 1979 v†Praze, red. K. Mal˝, Praha 1982 moravsk˝ zemsk˝ archiv I. TkaË, Liber informationum et sententiarum seu NauËenÌ BrnÏnsk· HradiöùskÈ mÏstskÈ radÏ d·van· od r.1447 aû do r. 1509, Uh. HradiötÏ 1882 Pr·vnÏhistorickÈ studie Soupis Ëesky psan˝ch listin a†list˘ do r. 1526, dÌl I, sv.1/1ñ3/2, Praha 1974ñ1980 st·tnÌ okresnÌ archiv VlastivÏdn˝ vÏstnÌk moravsk˝ Die Landtafel des Markgrafthumes M‰hren, Text der Olm¸tzer Cuda ñ MoravskÈ zemskÈ desky, kraj Olomouck˝ II, Brno 1856ñ1948

Milan K r a j Ë a (n. 1959) vystudoval historii a†etnologii na FilosofickÈ fakultÏ MU v†BrnÏ. V†souËasnÈ dobÏ se p¯i tÈûe instituci vÏnuje zejmÈna v˝zkumu st¯edovÏkÈ feud·lnÌ drûby na v˝chodnÌ MoravÏ.

Pozn·mky: 1 Srov. R. Nov˝, Poddansk· mÏsta a mÏsteËka v†p¯edhusitsk˝ch »ech·ch, »s»H 21, 1973, s. 73ñ108; F. Hoffmann, HlavnÌ v˝sledky studia st¯edovÏk˝ch mÏst v†Ëesk˝ch zemÌch, in: In memoriam Josefa Macka (1922ñ1991), usp. M. PolÌvka a F. ämahel, Praha 1996, s. 221ñ225. 2 SOkA ZlÌn, AM ZlÌn, i. Ë. 4; jeötÏ v r. 1947 K. Stloukal psal, ûe origin·l listiny z†r. 1594, kterou tehdejöÌ majitel ZlÌna Jan Cedlar z†Hoffu potvrdil mÏöùan˘m jejich v˝sady, se nach·zÌ, byù ve velmi poökozenÈm stavu, v†Archivu N·rodnÌho muzea v†Praze ñ viz l. c., pozn. 7. 3 Petr Roman z†VÌtovic se na ZlÌnÏ p¯ipomÌn· v†letech 1437ñ1472: ZDO I, s. 373, Ë. 227; S»L 2/1, Ë. 2423. 4 J. Poliöensk˝, Ekonomick· a soci·lnÌ struktura ZlÌna na p¯elomu XVI. a XVII. stoletÌ, GMS 1979, s. 120 ñ J. Poliöensk˝ zpracov·val zlÌnsk˝ historick˝ materi·l jiû p¯ed a v†pr˘bÏhu II. svÏt. v·lky. V˝sledky svÈho b·d·nÌ vöak uve¯ejnil aû v†GMS 1979ñ1982. L. Hos·k, Historick˝ mÌstopis zemÏ MoravskoslezskÈ, Praha 1938, s. 376. 5 O d¯ÌvÏjöÌ opatrnosti svÏdËÌ nap¯.: K. Stloukal, O zlÌnskÈm pr·vu öenkovnÌm I, Palack˝ Ë. 6, 1913, s. 6; ohlednÏ Ñpov˝öenÌì K. Stloukal, Dva problÈmy z†mÏstsk˝ch dÏjin moravsk˝ch, »MM 67, 1947 (d·le jen Stloukal), s. 333ñ340; t˝û, 550 let mÏsta ZlÌna, ZlÌn 1947; NB s. 2, Ë. 3; s. 133, Ë. 128; s. 208, Ë. 195; s. 255, Ë. 234; s. 314, Ë. 289; privilegium obdobnÈho znÏnÌ vydal jiû p¯edeölÈho roku Bzenci bratr markrabÏte Joöta Prokop ñ CDM XI, s. 317, Ë. 342. Vliv Stloukalovy teze odr·ûÌ nap¯. I. ätarha, MÏstsk· pr·va na jihov˝chodnÌ MoravÏ, Slov·cko 8ñ9, 1966ñ67, s. 128; J. D¯ÌmalñI. ätarha a kol., Znaky a peËeti jihomoravsk˝ch mÏst a mÏsteËek, Brno 1979, s. 178; J. »arek, MÏstskÈ znaky v†Ëesk˝ch zemÌch, Praha 1985, s. 134. 6 J. Kej¯, MÏstskÈ z¯ÌzenÌ v†ËeskÈm st·tÏ ve 13. stoletÌ, »s»H 27, 1979, s. 229; CDB V/1, s. 308ñ310, Ë. 195; L. Jan, Slavkov u Brna ve 13. stoletÌ a vznik komendy ¯·du nÏmeck˝ch rytÌ¯˘, »MM 107, 1988, s. 272. 7 SOkA ZlÌn, AM ZlÌn, i. Ë. 1; Stloukal, l. c., s. 335, 338ñ339 ñ jiû formulace, o niû se opÌr· (svoboda... ...obchod˘v, tj. zamÏstn·nÌ) , d·v· tuöit, ûe patrnÏ p˘jde o omyl. S·m termÌn Ñsvobodaì lze dle V. äolleho v˝znamovÏ zamÏnit s†pojmem privilegium. Coû p˘vodnÏ neznamenalo nic jinÈho neû vynÏtÌ z†obecnÈho

154

pr·va v†zemi a obda¯enÌ zvl·ötnÌmi pr·vy: V. äolle, Konfirmace privilegiÌ Ëesk˝ch kr·lovsk˝ch mÏst za prvnÌch Habsburk˘ ve svÏtle ˙st¯ednÌch archivnÌch fond˘, in: MPE, s. 146. 8 J. PetrlÌk, Privilegia pro mÏsta v†»ech·ch a na MoravÏ ve 13. a 14. stoletÌ, DP, Brno 1957, s.38; J. Macek, K†pojmu mÏsta a mÏsteËka v†jagellonskÈm vÏku, in: Historia docet, Praha 1992, s. 248; R. Marsina, K†v˝voju miest na Slovensku do zaËiatku 15. stor., Historick˝ Ëasopis 21, 1973, s. 363; v˝znam trûnÌch pr·v a hospod·¯sk˝ch v˝sad zd˘raznila tÈû M. DrobÌlkov·, PoË·tky kr·lovsk˝ch mÏst moravsk˝ch: Brna, Olomouce, Znojma a Jihlavy, DP, Brno 1956, s. 40. Uveden˝ n·zor jistÏ nevyluËuje fakt, ûe nÏkter· st¯edovÏk· mÏsteËka, obda¯en· jarmarkem, dlouho nebo nikdy statusu mÏsta nedos·hla ñ srov. CIM IV/1, s. 340ñ341, Ë. 233; s. 361ñ363, Ë. 253. 9 A. Haas, Pravomoc ËeskÈho kr·le nad poddansk˝mi mÏsty a mÏsteËky, PHS 4, 1958, s.154ñ164; J. Kej¯, Trhy a trhovÈ vsi v†»ech·ch a na MoravÏ, PHS 28, 1987, s. 29; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, Praha 1992, s. 37, 192; CIM IV/1, s.257, Ë.177; s. 314ñ316, Ë. 209; ve staröÌch dob·ch patrnÏ povst·valy trhy i ìz obyËejeî ñ bez z·sahu panovnÌka ñ jak to naznaËujÌ souvÏkÈ konfirmace: CDM XV, s. 116ñ117, Ë. 138 (sicut ab antiquo habuerunt); CIM IV/1, s. 277ñ282, Ë. 187; srov. F. Hoffmann (viz v˝öe), s. 193; doklad tÈû v†textu listiny z 8. 10. 1509 ZlÌnsk˝m ñ viz pozn. 9; zd· se, ûe pojiötÏnÌ svobodnÈho p¯Ìchodu k†trh˘m i odchodu se pout· uû k†poË·tk˘m uplatÚov·nÌ trûnÌch privilegiÌ ñ P. Nagy P¸spˆki, Piacok Ès vas·rok kezdetei magyarorsz·gon 1000ñ1301 I, Bratislava 1989, s. 132ñ133. 10 ZDO I, s. 216, Ë. 704: ÑJodocus, Marchio Morauie, Sdenkoni de Sternberk et suis heredibus Municionem Zlyn cum opido et villas...vendidit hereditarie possidendum.ì Jako mÏsteËko se ostatnÏ ZlÌn uv·dÌ uû v†nejstaröÌch pÌsemn˝ch dokladech z†r. 1322 i z r. 1360 ñ viz CDM VI, s. 152ñ153, Ë. 202; s. 162, Ë. 220; ZDO I, s. 36, Ë. 715; J. Marek, MÏstsk· sÌù na MoravÏ v 15. a 16. stoletÌ, »MM 90, 1971, s. 289. 11 Stloukal, l. c., s. 335, CDM XI, s. 325, Ë. 353: Ñ...quoad premissa et specialiter braxacione et vendicione cerevisie...ì; NB s.242, Ë.219; s.236, Ë.214; SOkA ZlÌn, AM ZlÌn, i.Ë.4: r. 1571 tehdejöÌ p·ni Tetou¯i z†Tetova uzn·vajÌ, ûe ZlÌnötÌ ì...piv va¯enÌ od starod·vna bez p¯ek·ûky p¯edeöl˝ch p·n˘ svobodnÏ uûÌvali...î; p¯ed BÌlou horou se ve ZlÌnÏ ukazuje aû p¯ekvapivÏ vysok˝ poËet 51 öenkovnÌch dom˘. Jen pro srovn·nÌ: v†nespornÏ v˝znamnÏjöÌm mÏstÏ Uh. BrodÏ l·nov· vizitace napoËetla 47 a ve Val. Klobouk·ch 28 Ëinn˝ch a 8 pust˝ch öenkovnÌch dom˘ ñ F. MatÏjek, L·novÈ rejst¯Ìky HradiötskÈho kraje z†let 1669ñ1671, Uh. HradiötÏ 1984, s. 28, 29, 81. 12 F. Hrub˝, Z†hospod·¯sk˝ch p¯evrat˘ Ëesk˝ch stoletÌ XV. a XVI. »»H 30, 1924, s. 205ñ236; F. MatÏjek, Feud·lnÌ velkostatek a poddan˝ na MoravÏ s†p¯ihlÈdnutÌm k†p¯ilehlÈmu ˙zemÌ Slezska a Polska, Studie o promÏn·ch na feud·lnÌm velkostatku v 2. pol. 15. a v 16. stoletÌ, Praha 1959, s. 146ñ183; J. V·lka, DÏjiny Moravy I, VlastivÏda moravsk·, Brno 1991, s. 173ñ175. 13 SOkA ZlÌn, AM ZlÌna, i.Ë.2; J. Poliöensk˝, Ekonomick· a soci·lnÌ struktura ZlÌna na p¯elomu XVI. a XVII. stoletÌ, s. 121ñ122; k†uplatÚov·nÌ bezohledn˝ch podnikatelsk˝ch aktivit vrchnostÌ doölo v Uh. BrodÏ po BÌlÈ ho¯e, kdy chaotick˝ pr·vnÌ stav zemÏ umoûÚoval nerespektovat ani fakt, ûe mÏsto poûÌvalo mÌlovÈho pr·va: B. SobotÌk, V·clava Fr. Letochy Pam·tky mÏsta Brodu UherskÈho, Uh. Brod 1942, s. 36ñ38, 77ñ79, 103ñ129; F. MatÏjek, L·novÈ rejst¯Ìky HradiötskÈho kraje z†let 1669ñ1671, s. 28; F. »·da, ZemskÈ z¯ÌzenÌ moravskÈ z†roku 1535, Praha 1937, s.129, Ë.114 (vËetnÏ pozn.1); k†mÌlovÈmu pr·vu se pojilo i pr·vo skladu (ius deposicionis mercium), kterÈ Uh. Brod obdrûel r.1272: CDB V/2, s.321, Ë.682. 14 Z. Winter, DÏjiny ¯emesel a obchodu v†»ech·ch v†XIV. A XV. stoletÌ, Praha 1906, s. 36ñ37, 118, 123, 601; J. PetrlÌk, Privilegia pro mÏsta v†»ech·ch a na MoravÏ ve 13. a 14. stoletÌ, s. 36ñ37, 50ñ52; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s. 180ñ181; nÏkdy doch·zÌ ke zjednoduöujÌcÌm z·mÏn·m mÌlovÈho obvodu a mÏstskÈ trûnÌ oblasti. Nap¯. st¯edovÏk˝ trûnÌ region Uh. HradiötÏ, vytËen˝ mostnÌm rejst¯Ìkem mÏsta z†r. 1362, p¯edstavuje F. Hoffmann (tamtÈû, s. 82) jako odpovÌdajÌcÌ vzd·lenosti jednÈ mÌle. Konfrontace lokalit, ud·van˝ch pramenem, s†mapou vöak d·v· za pravdu J. Bakalovi, kter˝ p¯ed podobn˝m zamÏÚov·nÌm varuje ñ J. Bakala, Monopolizace trûnÌch vztah˘ a mÌlovÈ pr·vo v†mÏstech severnÌ Moravy a Opavska do poË·tk˘ 15. stoletÌ, »asopis SlezskÈho muzea 22, sÈrie B, 1973, s. 126; J. »oupkov·, Seznam obcÌ, platÌcÌch mostnÈ do UherskÈho HradiötÏ, z†roku 1362, Slov·cko 36, 1994, s. 129ñ136; na jinÈm mÌstÏ ovöem t˝û Hoffmann (tamtÈû, s.181) uv·dÌ, ûe Uh. HradiötÏ mÏlo jen p˘lmÌlovÈ pr·vo, coû rovnÏû odporuje ˙daj˘m pramene ñ srov. CDB V/1, s. 247, Ë.156. 15 P. Tesa¯, Archiv SkopalÌk˘v v†Z·hlinicÌch, TlumaËov 1923, s. 4, 9; Napajedla. Minulost a souËasnost mÏsta, red. M. Zemek, Napajedla 1973, s. 15ñ22; SOkA ZlÌn, AM Val. Klobouky, i. Ë. 1 ñ srov. tÈû i. Ë. 11; F. V. Pe¯inka, Val.-Klobuck˝ okres, Brno 1905, s. 66. K trvalÈmu spojenÌ Star˝ch a Nov˝ch Klobouk v†jeden sÌdelnÏ pr·vnÌ celek doölo z†rozhodnutÌ kr·le Zikmunda v†roce 1423 ñ viz SOkA ZlÌn, AM V. Klobouky, i. Ë. 6; M. KrajËa, Zanikl˝ hrad v†PulËÌnsk˝ch skal·ch, Zpravodaj Okr. vlastivÏdnÈho muzea ve VsetÌnÏ 1996, s. 30. 16 CDM IX, s. 16ñ17, Ë. 19: ÑNos Johannes dei gratia marchio Moravie. Notum facimus uniuersis, quod inter ceteras sollicitudines nobis de terre nostre Morauie commodis incumbentes studiosa duximus diligentia. Qualiter incole dicte terre nostre ad forum oppidi nostri dicti Antiguum Clobuk venientes continue ex eo, quod ipsum oppidum in vallibus ubi grandes riuium invndationes aquarum emergunt, situm dinoscitur, nonnulla dampna et incommoda paciuntur, ob hoc tam ad fora illic venientibus, quam etiam inhabitatoribus opidi ipsius succurrere cupientes supra ipsum opidum in monte ipsi opido immediate contiguo opidum aliud quod Nouum Clobuk...ì.

155

17 J. Bakala, Monopolizace trûnÌch vztah˘ a mÌlovÈ pr·vo v†mÏstech severnÌ Moravy a Opavska do poË·tk˘ 15. stoletÌ, s. 127ñ131; 18 J. MeznÌk, »esk· a moravsk· ölechta ve 14. a 15. stoletÌ, SbornÌk historick˝ 37, 1990, s. 14ñ19; t˝û, Feud·lnÌ drûba na Vyökovsku ve 14. a 15. stoletÌ, »MM 109, 1990, s. 78ñ80; M. KrajËa, St¯edovÏk· feud·lnÌ drûba na ZlÌnsku, DP, Brno 1994, s.73; F. MatÏjek sice doporuËuje uûÌv·nÌ tohoto termÌnu, je ale t¯eba si uvÏdomit, ûe jeho pr·ce smÏ¯uje jiû k novovÏkÈ problematice: F. MatÏjek, Feud·lnÌ velkostatek a poddan˝ na MoravÏ, s. 23. 19 O tom, jak˝ v˝znam jeötÏ na poË·tku 18. stol. p¯ipisovala mÏsta tÏmto v˝sad·m, m˘ûe svÏdËit stÌûnost moravskot¯ebovsk˝ch mÏöùan˘ na poruöov·nÌ svÈho mÌlovÈho pr·va z†r. 1718 ñ J. Bakala, Monopolizace trûnÌch vztah˘ a mÌlovÈ pr·vo v†mÏstech severnÌ Moravy a Opavska do poË·tk˘ 15. stoletÌ, s. 117; t˝û, K†vztah˘m mezi lokacÌ a pr·vnÌm z¯ÌzenÌm mÏsta v 16.ñ18. stoletÌ, in: MPE, s. 27. 20 J. Kalousek, O staroËeskÈm pr·vÏ dÏdickÈm a kr·lovskÈm pr·vÏ od˙mrtnÌm na statcÌch svobodn˝ch v†»ech·ch i v†MoravÏ, Rozpravy »eskÈ akademie 1894, s. 8ñ12; t˝û, Trakt·t Jana z†Jenötejna proti M. VojtÏchu RaÚkovu o od˙mrtech, Zpr·vy ze zased·nÌ KS»N, Praha 1882, s. 167ñ186; K. Krofta, DÏjiny selskÈho stavu, Praha 1949, s. 50ñ51; J. SpÏv·Ëek, V·clav IV. 1361ñ1419, Praha 1986, s. 380, 382. 21 F. »·da, NejvyööÌho sudÌho kr·lovstvÌ ËeskÈho Ond¯eje z†DubÈ pr·va zemsk· Ëesk·, Praha 1930, s. 124; J. MeznÌk, Hospod·¯sk˝ a spoleËensk˝ v˝voj Evropy ve 14. a 15. stoletÌ, in: SvÏt st¯edovÏku, red. V. Proch·zka, Praha 1968, s. 132ñ133; M. KrajËa, St¯edovÏk· feud·lnÌ drûba na ZlÌnsku, s. 23. NavÌc poddansk· mÏsta a mÏsteËka se mohla pr·vnÏ a hospod·¯sky rozvÌjet jen v†bezprost¯ednÌ z·vislosti na v˘li p¯ÌmÈ vrchnosti ñ R. Nov˝, Poddansk· mÏsta a mÏsteËka v†p¯edhusitsk˝ch »ech·ch, s. 73ñ74. 22 Pr·vÏ ve vzpomÌnanÈ dobÏ se p¯i udÌlenÌ od˙mrti mÏst˘m a mÏsteËk˘m objevuje v†listin·ch podobn·, v˝znamovÏ shodn· klausule: Ñ...iuxta consuetudinem in civitatibus regalibus hactenus observatam...ì ñ CIM IV/1, s. 147, Ë. 98; 151, Ë. 102; 163, Ë. 113; 177, Ë. 122; 179, Ë. 124; 324, Ë. 214; CDM XV, s. 117, Ë. 138; p¯i udÌlenÌ od˙mrti mÏst˘m biskupstvÌ olomouckÈho se skuteËnost, ûe bylo samostatn˝m lÈnem ËeskÈho kr·le, pochopitelnÏ dotkla i uvedenÈ pas·ûe: CDM XI, s.490, Ë.577; 492, Ë.578; 495, Ë. 579; 497, Ë. 580; 500, Ë.581; 502, Ë.582. A. Haas dokonce dospÏl k†n·zoru, ûe se vzpomenutÈ tzv. Ñpr·vo kr·lovskÈì vyznaËovalo pr·vÏ propuötÏnÌm od˙mrti ñ A. Haas, O tak ¯eËenÈm pr·vu kr·lovskÈm roûmbersk˝ch mÏst a mÏsteËek, JihoËesk˝ sbornÌk historick˝ 26, 1957, s. 73ñ74 ñ coû novÏji vyvr·til M. Truc, Ius regale roûmbersk˝ch mÏstsk˝ch privilegiÌ, in: MPE, s. 58ñ66. 23 CDM XIV, s. 36ñ37, Ë. 29, 30; obdobnÏ svÏdËÌ rovnÏû zd˘vodnÏnÌ v listinÏ, kterou 3. dubna 1377 Old¯ich Kortelangen vedle jinÈho propustil od˙mrù Val. Mezi¯ÌËÌ: Ñ...pro similibus jure civili, consuetudine et gratia, ipsi meae civitati praedictae faciendis et tenendis quemadmodum civitas Tyczeyn pro nunc tenet, utitur atque gaudet iure, consuetudine ac gratia, sibi etiam liberaliter et racionabiliter condonatis...ì ñ E. Domluvil, Listiny t˝kajÌcÌ se d·vnovÏkosti mÏsta Mezi¯ÌËÌ n. BeËvou a okolÌ jeho, in: Zpr·va cÌs. kr·l. vyööÌho st·tnÌho gymnasia ve Val. Mezi¯ÌËÌ, 1888/1889, P¯erov 1889, s. 4, Ë. 2.; taktÈû CIM IV/1, s. 325, Ë. 215. 24 MZA Brno, G 10, i. Ë. 276, f. 78ñ79; ib., G 12 II, i. ö. 249/7, f. 41ñ45; tÈû SOkA VsetÌn, AM Kr·sna n. B., i. Ë. 1; S»L 1/1, Ë. 434; K. Krofta, DÏjiny selskÈho stavu, Praha 1949, s. 114ñ119; v†pojedn·nÌ, vÏnovanÈmu ot·zce od˙mrti, Jan Hus nezn·mÈmu ölechtici pÌöe: Ñ...Toto ty pamatuje, mÏj na svÈm dosti, nehladaj z†˙mrti ko¯isti, buÔ chud˝m milosrdn˝, aby doöel milosrdenstvie.ì ñ Listy dvou Jan˘, vyd. A. CÌsa¯ov·-Kol·¯ov· a J. DaÚhelka, Praha 1949, s. 23; V. Flajöhans, Hus proti branÌ od˙mrti, Agr·rnÌ archiv ñ Ëas. pro dÏjiny venkova 2, 1915, s. 141ñ148. 25 V. Prasek, PamÏti mÏsteËka Napajedel a dÏdin k†panstvÌ NapajedelskÈmu ode d·vna p¯Ìsluön˝ch, VelkÈ Mezi¯ÌËÌ 1881, s. 29, 34ñ35; P. Tesa¯, Archiv SkopalÌk˘v v†Z·hlinicÌch, s. 9; NB s. 289, Ë. 264; SOkA ZlÌn, AM ValaöskÈ Klobouky, i. Ë. 10. 26 Jeho vyobrazenÌ viz A. Fr. SlavÌk, StarÈ znaky a peËeti mÏstskÈ a vesnickÈ na MoravÏ, »as. MoravskÈho musea zemskÈho 5, 1905, tab. IV, Ë.2; popis in: J. D¯ÌmalñI. ätarha a kol., Znaky a peËeti jihomoravsk˝ch mÏst a mÏsteËek, s. 178. 27 Stloukal, l. c., s. 338; R. Marsina, K†v˝voju miest na Slovensku do zaËiatku 15. stor., s. 357; J. »arek, MÏstskÈ znaky v†Ëesk˝ch zemÌch, s. 134; na tomto mÌstÏ musÌm rovnÏû podÏkovat p¯Ìteli K. Mar·zovi za poskytnutÈ informace pr·vÏ z†oblasti heraldiky a sfragistiky. 28 Typick˝ p¯Ìklad prvnÌho p¯Ìpadu nach·zÌme v†obou nejstaröÌch listin·ch pro Uh. HradiötÏ, vyj·d¯ujÌcÌch z·mÏr kr·le P¯emysla Otakara II. zbudovat mÏsto i s†opevnÏnÌm na obranu zemÏ proti Uhr·m ñ CDB V/1, s. 219, Ë. 136; s. 246, Ë. 156; d·le nap¯. CDB V/3, s. 372, Ë. 1585; CDM IV, s. 291ñ292, Ë. 222 s. 367, Ë. 367; IX, s. 114, Ë. 141; s. 490ñ506, Ë. 577ñ583. SOkA ZlÌn, AM V. Klobouky, i.Ë.8; CIM IV/1, s. 129, pozn.1; aj. U T. Peöiny se nalÈz· zpr·va o povolenÌ Menharta z†Hradce obyvatel˘m mÏsta PoË·tky opat¯it svou obec hradbami. Text vlastnÌ listiny se bohuûel nezachoval, i v†pozn·mce vöak lze vytuöit p¯edchozÌm ˙tokem nep¯·tel vzbuzen˝ z·jem p·na o lepöÌ zabezpeËenÌ majetku ñ T. J. Pessina de Czechorod, Mars Moravicus, Pragae 1677, s. 79: ÑIta Meinhardus de Nova Domo...dans potestatem civibus ob eorum insignia adversus Hussitas Taborienses gesta, ut civitatem, quae antea humili maceria et alicubi sepibus duntaxat circumdata erat, muro et vallo cingere possint, singulari diplomate eam in rem dato anno 1439; eo titulo civitatem vocat

156

Ñnaöemu staroûitnÈmu mÏstu PoË·tk˘m...ì. Ve druhÈ polovinÏ 15. stol. slyöÌme o sporu TeplÈ s†premonstr·tsk˝m kl·öterem, zda se m˘ûe opevnit Ëi nikoliv, coû je jistÏ odrazem vzruöen˝ch politick˝ch pomÏr˘ doby ñ A. Haas, Pravomoc ËeskÈho kr·le nad poddansk˝mi mÏsty a mÏsteËky, s. 180; jsou ovöem zn·my i v˝jimky z†opaËnÈ strany, kdy p·n nechal opevnit svÈ mÏsteËko na vlastnÌ n·klady ñ CIM IV/2, s. 341, Ë. 594; IV/3, s. 42, Ë. 678. 29 CDM VI, s. 69, Ë. 96; 181, Ë. 243; 261, Ë. 334; 328, Ë. 428; VII, s. 296, Ë. 407; 384, Ë. 530; VIII, s. 82, Ë. 113; je moûnÈ, ûe jeötÏ obnovenÌ staröÌch hospod·¯sk˝ch v˝sad mÏstu v†r. 1363 souviselo s†v˝stavbou Ëi ˙drûbou hradeb ñ CDM IX, s. 242ñ244, Ë. 322, 323. 30 J. PetrlÌk, Privilegia pro mÏsta v†»ech·ch a na MoravÏ ve 13. a 14. stoletÌ, s. 54; ûe mohly hradby odliöovat mÏsteËko od vesnice, prokazuje p¯Ìpad Mor. Krumlova, o nÏmû papeû Inocenc VI. r. 1354 pÌöe: Ñ...in oppido suo seu villa murata Criminaw...ì ñ CDM VIII, s. 194, Ë. 259; J. Macek, K†pojmu mÏsta a mÏsteËka v†jagellonskÈm vÏku, s. 248. 31 N·zornou uk·zkou v˝znamu opevnÏnÌ pro dobovou klasifikaci sÌdliötÏ n·m m˘ûe b˝t i Potöt·t, o nÏmû k†roku 1377 v†zemsk˝ch desk·ch n·hle Ëteme: Ñ...omnia bona Potstatensia Municionem Ciuitatem cum murata dicta Potstat...ì. Z·roveÚ n·m jeho p¯Ìklad pod·v· svÏdectvÌ, ûe sama zeÔ k trvalejöÌmu vnÌm·nÌ osady coby mÏsta nedostaËovala. D·le pak totiû obec aû do r. 1547 figurovala v†t˝chû desk·ch jako mÏsteËko ñ ZDO I, s.107, Ë. 302; D. PapajÌk, MÏsta a mÏsteËka na st¯ednÌ MoravÏ do konce 16. stoletÌ, VVM 50, Ë. 2, 1998, s. 162. 32 V†z·pise mansk˝ch desk biskupstvÌ olomouckÈho se Val. Mezi¯ÌËÌ 26. 6. 1476 vyznaËuje jako ÑSt‰dtchenì, coû znamen·, ûe kolÌsalo mezi mÏstem a mÏsteËkem (t˝û pÌsa¯ zaznamen·v· mÏsteËka jako ÑMarktì). Jako mÏsto se jiû jednoznaËnÏ uv·dÌ v†listinÏ kr·le Vladislava II. na mostnÈ z†r. 1498 i v†dalöÌch listin·ch ñ L I, s. 110, Ë. 18; MZA Brno, G 10, i. Ë. 276, f. 75vñ76, 61vñ62, 106vñ107; S»L 3/1, s. 1269, Ë. 5269; L. JadrnÌËek, MÏsteËko Fryöt·k, HornÌ Ves, DolnÌ Ves, LukoveËek a VÌtov·, JevÌËko 1948, s.20; K. KuËa, MÏsta a mÏsteËka v†»ech·ch, na MoravÏ a ve Slezsku, dÌl 1, AñG, Praha 1996, s. 854; ZDO I, s. 180, Ë. 89; 213, Ë. 650; 314, Ë. 352; 383, Ë. 380; II, s. 208, Ë. 262; 282, Ë. 95; 350, Ë. 167. 33 L. Hos·k, P¯ÌspÏvek k†poË·tk˘m poddansk˝ch mÏst, VVM 16, 1961ñ1964, 38; R. Marsina, K†v˝voju miest na Slovensku do zaËiatku 15. stor., s. 363; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s.155. 34 J. Marek, MÏstsk· sÌù na MoravÏ v 15. a 16. stoletÌ, »MM 90, 1971, s. 292ñ293; K†terminologickÈ rozkolÌsanosti ve staröÌm obdobÌ J. Kej¯, Nad poË·tky naöich mÏst, »s»H 24, 1976, s. 382ñ384. 35 Stloukal, l.c., s. 336ñ337; ZDO I, s. 373, Ë. 227; II, s. 44, Ë. 11. 36 ZejmÈna ve staröÌ region·lnÌ literatu¯e dominuje n·zor, ûe ZlÌnötÌ jen s†nechutÌ nauËenÌ sv· z†HradiötÏ br·vali. Jak ale prozrazujÌ jejich vlastnÌ slova ke hradiötskÈmu soudu Ñ...Vedle starod·vn˝ch obyËejuov za pr·vo majÌc pro nauËenie k†v·m pr·vnÌch vÏcÌ poslati...ì, û·dat vyööÌ instanci o rozhodnutÌ v†nejasn˝ch p¯Ìpadech obecnÏ pat¯ilo mezi v˝sady, jeû si pr·voplatnÌ dotazovatelÈ povaûovali, nikoliv povinnosti. NÏco jinÈho ovöem bylo, kdyû obec z†jak˝chkoliv d˘vod˘ usilovala n·leûet k†jinÈmu vyööÌmu pr·vu, neû-li do nÏhoû se pr·vÏ zaËleÚovala ñ I. ätarha, MÏstsk· pr·va na jihov˝chodnÌ MoravÏ, s. 128, 130; NB s. XI; s. 255, Ë. 234. 37 NB s. 2, Ë. 3; s. 133, Ë. 128; s. 208, Ë.195; s. 255, Ë. 234; s. 314, Ë. 289; i v†brnÏnsk˝ch nauËenÌch ovöem najdeme oznaËenÌ ZlÌna za mÏsteËko ñ NB s. 138, Ë. 132. 38 Z. Pokluda, Kapitoly z†dÏjin ZlÌna (IñVIII), GMS 1987, s. 102ñ108; Stloukal, l. c., s. 339 ñ historik si ostatnÏ s·m proti¯eËÌ, kdyû jiû v†p¯edch·zejÌcÌ studii na podkladÏ v˝zkum˘ konan˝ch za v·lky definoval mÏstsk˝ p˘dorys ZlÌna jako p¯ÌznaËn˝ pro obdobÌ tzv. velkÈ kolonizace 13. stoletÌ (tamtÈû s. 333); F. »·da, MÏstsk˝ p˘dorys, VÏdeck· roËenka pr·vnickÈ fakulty MU v†BrnÏ 10, 1931, s. 138ñ158; J. éemliËka, ⁄vahy nad vznikem Ëesk˝ch a moravsk˝ch mÏst, in: Historia docet, usp. M. PolÌvka a M. Svatoö, Praha 1992, s. 553. 39 ObecnÏ na mÏstsk˝ p˘dorys jako na historick˝ pramen pouk·zal jiû J. Kretschmar, Der Stadplan als Geschichtsquelle, Deutsche Geschichtsbl‰tter 9, 1908, s. 133ñ141; V. Dvorsk˝, Poloha mÏst v†»ech·ch, »asopis musea kr·l. ËeskÈho 1916, zvl. s. 6 a n·sl.; J. Marek, Are·l st¯edovÏk˝ch mÏst, SMM 80, 1961, s. 231; L. Hos·k; Pozn·mky k†p˘dorysu st¯edovÏkÈho moravskÈho mÏsta, Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Historica 4, Praha 1963, 143ñ172; J. éemliËka, P¯emysl Otakar I., Praha 1990, s. 157ñ171. 40 Z. Pokluda, Kapitoly z†dÏjin ZlÌna (IñVIII), s. 82ñ84, 104ñ105; J. Poliöensk˝, Ekonomick· a soci·lnÌ struktura ZlÌna na p¯elomu XVI. a XVII. stoletÌ, s. 120. 41 J. éemliËka, P¯emysl Otakar I., s. 166; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s. 247ñ249; d·le srov.V. äolle, Konfirmace privilegiÌ Ëesk˝ch kr·lovsk˝ch mÏst za prvnÌch Habsburk˘ ve svÏtle ˙st¯ednÌch archivnÌch fond˘, in: MPE, s. 146ñ147; J. äeb·nek ñ S. Duökov·, Listina v†ËeskÈm st·tÏ doby V·clava I, Praha 1963, s. 96; modelov˝m p¯Ìkladem zmÏny pr·vnÌ orientace m˘ûe b˝t Uh. Brod, jenû p˘vodnÏ obdrûel hlubËickÈ mÏstskÈ pr·vo, avöak jiû za Lucemburk˘ byli jeho obyvatelÈ nuceni p¯ijmout pr·vo brnÏnskÈ, coû jim bylo stvrzeno listinou Maty·öe KorvÌna r.1489 ñ CDB V/2, s. 321, Ë. 682; M. Flodr, Pr·vnÌ kniha mÏsta Brna z†poloviny 14.stoletÌ, sv.I, Brno 1990, s. 82ñ83, 497; SOkA Uh. HradiötÏ, AM Uh. Brod, i.Ë. 10. 42 J. Kej¯, MÏstskÈ z¯ÌzenÌ v†ËeskÈm st·tÏ ve 13. stoletÌ, s. 228ñ231; t˝û, Trhy a trhovÈ vsi v†»ech·ch a na MoravÏ, s. 33ñ37: na z·vÏrech J. Kej¯e p¯itom nic nemÏnÌ fakt, ûe autor vyöel z†litomyölsk˝ch falz ñ srov. CDB V/1, s. 309, Ë. 195; s. 551, Ë. 372; F. »·da, Pr·vnÌ dÏjiny ËeskoslovenskÈ, Brno 1947, s. 47. ée bylo

157

v†pozdnÌm st¯edovÏku trûnÌ pr·vo charakteristickou v˝sadou i poddansk˝ch mÏst a mÏsteËek svÏdËÌ listina Petra z†Roûmberka vydan· r.1504 Beneöovu nad »ernou. V†nÌ jihoËesk˝ velmoû zd˘vodÚuje poruöenÌ zemÏpanskÈho reg·lu udÏlenÌm trhu obci tÌm, ûe aËkoliv Ñod starad·vna mÏsteËko jest a v˝sad pr·va mÏstskÈho uûÌv·ì, nem· dosud trh ñ CIM IV/3, s. 77, Ë. 698. . 43V listinÏ ze 30. ledna 1264 P¯emysl Otakar II. novÈmu fojtu ve V. T˝nci vymezil jeho soudnÌ pravomoci v˘Ëi provinËnÌ jurisdikci n·sledovnÏ: Ñ...Super omnibus itaque causis et culpis faciendi iudicii et iusticie in prefata villa tibi plenam conferimus potestatem; causas ergo sive culpas furti, adulterii sive stulpri et homicidii iudicabit noster specialis nuncius vel noster villicus per Olomucensem provinciam te presente...ì: CDB V/1, s. 595, Ë. 399; B. DudÌk,, DÏjiny Moravy ñ KulturnÌ pomÏry na MoravÏ od roku 1197 do 1306, dÌl VIII, Praha 1882, s. 100ñ102; tamtÈû, dÌl IX, Praha 1884, s. 60, 66; p¯Ìklad privilegia k†zaloûenÌ mÏsta viz v†CDB V/1, s. 628, Ë. 423; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s. 36ñ37, 247; L. Hos·k, St¯edovÏk· kolonisace dyjsko-svrateckÈho ˙valu, Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica 42, Historica XI, Praha 1967, s. 67. 44 CDB V/1, s. 253, Ë. 160; J. Majer, K†nejstaröÌm pr·vnÌm dÏjin·m KutnÈ Hory, PHS 4, 1958, s. 145,149ñ150. 45 J. Bakala, K†˙loze fojta a lokaËnÌch listin, Folia Historica Bohemica 1, 1979, s. 231ñ237; P¯Ìklad pÌsemnÏ vyznaËenÈho statusu budoucÌ osady bez jmenovit˝ch pr·v m˘ûeme najÌt v†lokaËnÌ listinÏ PoliËky ze 27. z·¯Ì 1265: ÑNos Ottagarus, dei gracia rex Bohemie...commisimus Cunrado de Lewendorf, quem in talibus audivimus esse virum idoneum et expertum, et iniunximus ei, ut novellam plantacionem nostre civitatis in Policzek una cum omnibus hereditatibus. ..ì ñ CDB V/1, s. 674, Ë. 457; srov. tÈû L. Juck, V˝sady miest a mesteËiek na Slovensku (1238ñ1350) I, Bratislava 1984, s. 71ñ72, Ë. 70 a s. 77ñ78, Ë. 79; kromÏ jiû d¯Ìve uveden˝ch J. Kej¯e a F. Hoffmanna je na tomto mÌstÏ t¯eba p¯ipomenout i L. Hos·k, P¯ÌspÏvek k†poË·tk˘m poddansk˝ch mÏst, s. 39. 46 I. ätarha, K†v˝voji hrdelnÌho soudnictvÌ na MoravÏ, in: HrdelnÌ soudnictvÌ Ëesk˝ch zemÌ, usp. J. Francek a T. äimek, Pardubice 1995, s. 22ñ23; obsaûenÌ hrdelnÌ v˝sady v mÏstskÈm pr·vu dokl·d· i roudnickÈ falzum ñ CIM IV/1, s. 13ñ14, Ë. 2, v˝sada sama ovöem jeötÏ nedokl·dala mÏstskÈ postavenÌ ñ ve st¯edovÏku hrdelnÌho pr·va dos·hly i nÏkterÈ vesnickÈ lokality; NB s. 255, Ë. 234; J. Klabouch, MÏstskÈ pr·vo v†RoûmberskÈ knize, PHS 1, 1955, s. 105. 47 J. Poliöensk˝, MÏstskÈ knihy zlÌnskÈ 1555ñ1700, s. 5, 17 ñ strojopis uloûen˝ in: SOkA ZlÌn, AM ZlÌna, i.Ë. 667/ 6; J. V. äim·k, St¯edovÏk· kolonisace v†zemÌch Ëesk˝ch, s. 532; F. »·da, Pr·vnÌ dÏjiny ËeskoslovenskÈ, s. 126. 48 Srov. J. Majer, K†nejstaröÌm pr·vnÌm dÏjin·m KutnÈ Hory, s. 145; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s. 276ñ278; L. Baletka na z·kladÏ dokladu o existenci peËeti posouv· mÏstskÈ postavenÌ LipnÌka n. B., poprvÈ zaznamenanÈ v†roce 1294, jiû do r. 1287: L. BaletkañJ. Louda, Znaky mÏst SeveromoravskÈho kraje, Ostrava 1980, s. 52. 49 A. Fr. SlavÌk, StarÈ znaky a peËeti mÏstskÈ a vesnickÈ na MoravÏ,tab.IV, Ë. 2; J. D¯Ìmal ñ I. ätarha a kol., Znaky a peËeti jihomoravsk˝ch mÏst a mÏsteËek, s. 178; J. »arek, MÏstskÈ znaky v†Ëesk˝ch zemÌch, s. 134; NB s. 160, Ë. 151. 50 CIM IV/1, s. 148ñ149, Ë. 99; 169ñ180, Ë. 116; 155ñ159, Ë. 107 a 108; 167ñ169, Ë. 115; 232ñ233, Ë. 158; 307ñ309, Ë. 203; IV/3, s. 42, Ë. 678; 64, Ë. 689; s. 79, Ë. 699; s. 80, Ë. 700; k†tezi, ûe vyjmenovanÈ v˝sady n·leûely ve sledovanÈm obdobÌ mezi mÏstsk· pr·va srov. tÈû A. Haas, Archiv Koruny ËeskÈ 5, Praha 1947, s. 220, Ë. 355. 51 P. KvasniËka, Holeöovsk˝ okres, Brno 1929, s. 131; R. Hurt, DÏjiny Lukova, Lukov 1983, s. 32ñ34. 52 Z. Pokluda, Kapitoly z†dÏjin ZlÌna, s. 83; srov. text privilegia VlachovicÌm ñ V. KulÌöek, DÏjiny Vlachovic, Vlachovice 1988, s. 55. 53 Ke stejnÈmu z·vÏru dospÏl jiû p¯ed lety zlÌnsk˝ archiv·¯ J. Hanzal, bohuûel, nikdy nep¯ikroËil k†jeho zpracov·nÌ a publikaci ñ J. Hanzal, N·stin dÏjin mÏsta ZlÌna, Invent·¯ AM ZlÌna, 1975, s. 4, 9; B. DudÌk,, DÏjiny Moravy ñ KulturnÌ pomÏry na MoravÏ od roku 1197 do 1306, dÌl VIII, s. 101; I. ätarha, K†v˝voji hrdelnÌho soudnictvÌ na MoravÏ, s. 22ñ23; srov. nap¯. vyd·nÌ mÏstsk˝ch pr·v r. 1361 ChotÏbo¯i ñ CIM IV/1, s. 128, Ë. 81: ÑCarolus quartus ...conferimus ...omnia iura, libertates et gratias, quae et quas aliae regni nostri civitates et ipsarum cives et incolae noscuntur habere...ì . 54 A. Zycha, ‹ber den Ursprung der St‰dte in Bˆhmen und die St‰dtepolitik der P¯emyslieden, Prag 1914, s. 37, 192ñ199; srov. M. DrobÌlkov·: PoË·tky kr·lovsk˝ch mÏst moravsk˝ch, s. 39. 55 K. Stloukal, 550 let mÏsta ZlÌna, s. 29ñ48; J. Poliöensk˝, Ekonomick· a soci·lnÌ struktura ZlÌna na p¯elomu XVI. a XVII. stoletÌ, s. 113ñ126; kdyû olomouck˝ biskup r. 1290 postoupil KromÏ¯Ìûi mÏstkÈ pr·vo brnÏnskÈ, v˝slovnÏ k†tomu dodal: Ñ...In primis quoque promittimus eisdem, quod in constituendo aduocato seu iudice ciuitatis ipsorum seu etiam remouendo scabinorum ipsorum consilium requiremus, ac statuimus, quod idem iudex seu aduocatus, qui pro tempore fuerit, in iudicando et condempnando, penas inferendo, aut emendas vel culpas exquirendo, teneatur requirere et sequi consilia iuratorum...ì ñ CDM IV, s. 367, Ë. 291; srov. tÈû L. Juck, V˝sady miest a mesteËiek na Slovensku (1238ñ1350) I, s. 72, Ë. 70. Doklady vyööÌho pr·va pro Vizovice: NB s. 3, Ë. 3; 170, Ë. 160; 208, Ë. 195; 255, Ë. 234; Dokonce se zd·, ûe v†z·vaûnÏjöÌch p¯Ìpadech, jako ve sporu o pozdÏchovskÈ fojtstvÌ, se domahatelÈ spravedlnosti z Vizovicka obraceli p¯Ìmo na

158

zlÌnskou radu: NB s. 317ñ318, Ë. 289; SOkA Uh. HradiötÏ, AM Uh. HradiötÏ, i.Ë. 90. 56 R. Nov˝, Poddansk· mÏsta a mÏsteËka v†p¯edhusitsk˝ch »ech·ch, s. 102ñ103; srov. tÈû SOkA ZlÌn, AM ZlÌna, i. Ë. 3. 57 CDM XI, s. 446ñ450, Ë. 529 (s nespr·vnou datacÌ); V. Slez·kov·, NejstaröÌ landfr˝dnÌ smlouva na MoravÏ (problÈm datace), Bakal·¯sk· pr·ce na FF MU, Brno 1998; R. Dvo¯·k: DÏjiny markrabstvÌ MoravskÈho I, Brno 1906, s. 132ñ136; M. KrajËa, St¯edovÏkÈ manstvÌ v†Byst¯ici pod LopenÌkem, Slov·cko 38, 1996, s. 203ñ204. 58 R. Nov˝, Poddansk· mÏsta a mÏsteËka v†p¯edhusitsk˝ch »ech·ch, s. 73ñ74; SOkA ZlÌn, AM ZlÌna, i. Ë. 2. 59 J. Kej¯, MÏstskÈ z¯ÌzenÌ v†ËeskÈm st·tÏ ve 13. stoletÌ, s. 229; N. Klobouky (od 1423 jen Klobouky) se jako mÏsto znaËÌ v†l. 1407ñ1447. D·le o nich aû do r. 1540 slyöÌme pouze jako o mÏsteËku ñ CDM XIII, s. 507, Ë. 473; SOkA ZlÌn, AM Val. Klobouky, i.Ë. 4, 6ñ11; M. KrajËa, Zanikl˝ hrad v†PulËÌnsk˝ch skal·ch, s. 31; ZDO II, s. 147, Ë. 196; 177, Ë. 93; 205, Ë. 43; srov. tÈû L. Jan, Slavkov u Brna ve 13. stoletÌ a vznik komendy ¯·du nÏmeck˝ch rytÌ¯˘, s. 272 ñ i kdyû autorova snaha rozliöit jiû ve 13. stol. mÏsteËko od mÏsta je znaËnÏ odv·ûn·. 60 E. Domluvil, Listiny t˝kajÌcÌ se d·vnovÏkosti mÏsta Mezi¯ÌËÌ n. BeËvou a okolÌ jeho, s. 3, Ë. 2; CDM XI, s. 558, Ë. 11; XII, s. 157, Ë. 161; L I, s. 15; J. Radimsk˝, BerÚov· registra moravsk· z†prvnÌ poloviny 16. stoletÌ, »MM 76, 1957, s. 347, 327, 352, 340, 327 ñ k†poËt˘m malenovick˝ch usedlÌk˘ srov. jeötÏ F. MatÏjek, L·novÈ rejst¯Ìky HradiötskÈho kraje z†let 1669ñ1671, s. 46. 61 J. äeb·nek, T¯i nejstaröÌ doklady o VsetÌnÏ, SbornÌk pracÌ FilosofickÈ fakulty BU 10, ¯ada historick· C 8, 1961, s. 84, 91; MZA Brno, B 1, i.Ë. 4017; F. Hoffmann, »eskÈ mÏsto ve st¯edovÏku, s. 297. 62 A. Haas, Pravomoc ËeskÈho kr·le nad poddansk˝mi mÏsty a mÏsteËky, s. 172ñ173; V. Sp·Ëil, Velk· Byst¯ice. Minulost a souËasnost, Ostrava 1977, s. 43; D. PapajÌk, MÏsta a mÏsteËka na st¯ednÌ MoravÏ do konce 16. stoletÌ, s. 155, 162; J. Kej¯, MÏstskÈ z¯ÌzenÌ v†ËeskÈm st·tÏ ve 13. stoletÌ, s. 229; SOkA ZlÌn, AM ZlÌna, i. Ë. 1; mÏstem je ZlÌn oznaËen i v†privilegiu Ferdinanda I. ze 30. listopadu 1539, t¯ebaûe nebylo urËeno jemu, ale vizovickÈmu p·nu Smilu Kunovi z†Kunöt·tu ñ SOkA Uh. HradiötÏ, AM Uh. HradiötÏ, i.Ë. 90. Jiû zmÌnÏn˝ bernÌ rejst¯Ìk z†r.1516 uv·dÌ ZlÌn jeötÏ jako mÏsteËko, coû lze vöak vzhledem k v˝öe udan˝m poËt˘m usedl˝ch povaûovat za z·mÏr ñ J. Radimsk˝, BerÚov· registra moravsk· z†prvnÌ poloviny 16. stoletÌ, s. 347. V˝bornou p¯edstavu o oznaËov·nÌ ZlÌna v 15. a 16. stoletÌ pod·v· p¯ehled, kter˝ sestavil Z. Pokluda, Kapitoly z†dÏjin ZlÌna, s. 107ñ108. 63 Jiû F. »·da rozliöoval emfyteutickÈ pr·vo (zn·mÈ tÈû jako nÏmeckÈ), udÌlenÈ i vesnicÌm, a dokonce fojtstvÌm, od skuteËnÈho mÏstskÈho pr·va ñ F. »·da, MÏstsk˝ p˘dorys, s. 137; J. V. äim·k, St¯edovÏk· kolonisace v†zemÌch Ëesk˝ch, s. 521ñ522; J. éemliËka, ⁄vahy nad vznikem Ëesk˝ch a moravsk˝ch mÏst, in: Historia docet, usp. M. PolÌvka a M. Svatoö, Praha 1992, s. 552ñ554; za vhodn˝ p¯Ìklad zde mohou poslouûit Dob¯any, jiû v†pol. 13. stoletÌ vysazenÈ na mÏsteËko, mÏstsk· pr·va vöak jsou jim udÏlena konventem kl·ötera v†ChotÏöovÏ aû 22. z·¯Ì 1378 ñ CIM IV/1, s. 161ñ169, Ë. 115 (vËetnÏ pozn.1). 64 Srov. CIM IV/1, s. 125ñ128, Ë. 80; 130ñ132, Ë. 82; 133ñ134, Ë. 86; 143ñ145, Ë. 96; 150ñ151, Ë. 102; 156ñ157, Ë. 107, 108; 155ñ159, Ë. 108; 182ñ186, Ë. 127; 195ñ196, Ë. 131; 244ñ246, Ë. 168 atd. K†nÏËemu jinÈmu ovöem doch·zÌ ve druhÈ pol. 15. stoletÌ, kdy kr·l(!) na z·kladÏ û·dosti drûitel˘ skuteËnÏ pr·vo hradeb nÏkter˝m obcÌm udÌlÌ. To znamen·, ûe nenÌ moûnÈ automaticky p¯en·öet poznatky z†jednoho ËasovÈho ˙seku do obdobÌ jinÈho. 65 CIM IV/1, s. 70ñ71, Ë. 47; 174ñ175, Ë. 121; 224ñ225, Ë. 152; k†MoravÏ viz J. MeznÌk, MarkrabÏcÌ majetek na MoravÏ za vl·dy Jana Jind¯icha, MHB 5, 1998, s. 60. 66 M. ä·reck·-RadoÚov·, St¯edovÏk, Z†kulturnÌch dÏjin lidstva, Praha 1931, s. 362; J. Le Goff, Kultura st¯edovÏkÈ Evropy, Praha 1991, s. 280ñ281,284 ñ pr·vnÌ rovnost mÏstskÈho spoleËenstvÌ, byù i Ëasto relativnÌ, je sice skuteËnÏ nÏËÌm ñ jak pÌöe autor ñ co vyboËuje z†r·mce st¯edovÏkÈ spoleËnosti, jejÌ p¯ev·ûnou Ë·stÌ vöak nejspÌöe byla br·na coby p¯ijÌmanÈ vnit¯nÌ specifikum mÏsta samÈho neû jako nÏco navenek vzbuzujÌcÌho strach. V†tomto smÏru z˘st·v· platn˝m J. MeznÌk, Hospod·¯sk˝ a spoleËensk˝ v˝voj Evropy ve 14. a 15. stoletÌ, s. 132ñ133; J. Marek, MÏstsk· sÌù na MoravÏ v 15. a 16. stoletÌ, s. 290.

* Na konec p¯ÌspÏvku by autor chtÏl co nejsrdeËnÏji podÏkovat doc. dr. J. Kej¯ovi za cennÈ p¯ipomÌnky k uve¯ejnÏnÈ pr·ci i jejÌ doporuËenÌ k tisku. St‰dtische Rechtsfundation und statutarische Stellung des mittelalterlichen ZlÌn Zusammenfassung Auf Beispiel von ZlÌn befasst sich der Beitrag mit Fragen der Erwerbung von Stadtrechten durch Untertane Marktflecken und deren Status‰nderungen besonders an der Wende des 14. und 15. Jahr159

hunderts. Gerade die Einwohner von ZlÌn erhielten n‰mlich am 1. November 1397 von der Obrigkeit ñ dem Herrn ZdenÏk von äternberk und Lukov ñ gewisse Privilegien, deren Inhalt sowie anschlieflende Auswirkungen bisher nicht deutlich genug gemacht worden sind. Der Grund daf¸r ist die Tatsache, dafl die komplette Fassung der ausgestellten Urkunde nicht erhalten ist, nur ein sehr verallgemeinernder Auszug, in dem blofl das Erteilen von Heimfallrechtes eingetragen wurde. Allerdings gibt es sogar zwei grunds‰tzliche Aufkl‰rungen ¸ber den erw‰hnten Akt. Die eine (von Z. Stloukal) versucht, einige ausgestellte Rechtsnormen zu bestimmen. Aufgrund von diesen Normen beurteilt er dann diesen Akt als Erhebung der bisherigen grˆÈrer Gemeinde zur Stadt. Dieser Auffassung widerspricht auch nur die Tatsache, dafl zu denjenigen Zeiten nicht einmal ein so Magnat wie äternberk durch seine Macht erreichen konnte, der inbesitzgenommenen Gemeinde etliche vorausgesetzte Rechte zu verleihen (z.B. ius fori). Dar¸ber hinaus hatte die Erhebung von Siedlungen Charakter eines Regals. Die andere Aufkl‰rung, derzeitig von Z. Pokluda vertreten, beruht in der Vorstellung, dafl ZlÌn, dessen Gr¸ndung besonders hinsichtlich des Grundrisses ins 13. Jh. gelegen wird, die fixen Stadtrechte schon l‰ngst erhalten hatte. Die gesamte Angelegenheit aus dem Jahre 1397 h‰lt er somit f¸r eine blofle Erweiterung der Stadtrechte. Die vorliegende Studie bewertet selbst den Termin ÑErweiterung der Stadtrechteì als historisch unberechtigt. Sie beweist ebenfalls, dafl das Einr‰umen der Stadtrechte nicht paralell mit der Bauentwicklung einer Markt oder Stadt verlief. Die erw‰hnten Lokalit‰ten gewannen ihre Stadtrechte oft erst lange nach deren Gr¸ndung. Er kommt also zum Schlufl, dafl der untersuchte Akt aus dem Jahr 1397 schon durch die Bezeichnung der genannten Kˆnigsst‰dte als Rechsmuster eine Ansicht berechtigt, dafl es sich um ein faktisches Einr‰umen der Stadtrechte als solche gehandelt habe. Er bem¸ht sich auch, Inhalt und Bedeutung der Rechte zu erfassen. Die Studie ist mit mit der Feststellung abgeschlossen, dafl ¸ber die dauerhafte Stellung einer Siedlung als Stadt im Mittelalter ihre wirkliche st‰dtische Funktion entschieden habe: d.h. die wirtschaftliche, administrative und soziale.

Municipal Legal Foundation and Statutory Position of ZlÌn in Medieval Times A b s†t r a c t This paper discusses the issues concerning acquisition of municipal rights by liege towns and changes of their status, namely at the turn of the 14th and 15th centuries, on the example of ZlÌn. It was the inhabitants of ZlÌn who acquired on November 1, 1397 from their master, ZdenÏk of äternberk and Lukov, certain privileges, extent and effect of which has not been satisfactorily explained yet. This is because the full text of the scroll has not been preserved. All that we have is a very general digest that specifically mentions only one privilege. However, there are two basic interpretations of the above-mentioned act. The first (presented by Z. Stloukal in his older work) attempts to identify some of the laws. Based on this estimate, the event is evaluated as upgrade to town status. However, this theory is contradicted by the fact that in the given time, even a nobleman like äternberk did not have enough power to grant his villages the supposed rights (e.g. ius fori). Moreover, the decisions concerning upgrades were generally made by the king himself. The second interpretation, presently coined by Z. Pokluda is based on the assumption that ZlÌn (founding of which is usually placed to the 13th century because of its ground plan) already had fixed municipal rights. The whole incident from 1397 is therefore considered a mere extension of the existing privileges. This paper argues that the term ìextension of city privilegesî itself is historically incorrect. It also proves that the granting of privileges was not a direct consequence of the villageís growth. Some of the mentioned municipalities gained their privileges only a long time after their foundation. The author comes to his own conclusion: the act from 1397, judging alone from the fact that it contains a list of royal cities as legal examples, justifies the assumption that it was granting of the city rights as such. The author also attempts to describe their extent and meaning. The conclusion notes that the upgrades of medieval settlements into towns or cities were determined by the actual functions fulfilled by the city: i.e. its economic, social and legal functions. 160


NOVOKÿTÃNCI V†OSTROéSK… NOV… VSI Ji¯Ì Pajer, Str·ûnice (K 100. v˝roËÌ narozenÌ He¯mana Landsfelda) Morava byla zaslÌbenou zemÌ novok¯tÏnc˘, kte¯Ì se v†nÌ zaËali usazovat od roku 1526. SÌdlili zde tÈmÏ¯ sto let a†prosluli nejen sv˝m specifick˝m zp˘sobem kolektivnÌho ûivota, ale p¯edevöÌm vyspÏlou ¯emeslnou v˝robou.

Ve sv˝ch p¯edchozÌch pracÌch jsem se pokusil nastÌnit tematickÈ okruhy studia moravsk˝ch novok¯tÏnc˘ a†pouk·zal jsem rovnÏû na d˘leûitost monografickÈho zpracov·v·nÌ jednotliv˝ch lokalit, kterÈ byly novok¯tÏnsk˝mi sÌdly a†souËasnÏ v˝znamn˝mi centry v˝roby faj·nsÌ.1 P¯i tÏchto rozborech se jedn· o†komplexnÌ vyuûitÌ pÌsemn˝ch zpr·v, obsaûen˝ch v†novok¯tÏnsk˝ch kronik·ch i†v†archiv·liÌch z†dom·cÌho prost¯edÌ, a†archeologick˝ch pramen˘, zÌskan˝ch v†p¯Ìsluön˝ch lokalit·ch. Moûnosti tÏchto syntÈz jsem ovÏ¯oval u†StrachotÌna,2 PodivÌna3 a†StarÈ B¯eclavi,4 z†nichû p¯edevöÌm starob¯eclavsk˝ fond poskytl mnoho nov˝ch poznatk˘ o†keramickÈ v˝robÏ novok¯tÏnc˘ a†zaslouûil se takÈ o†p¯esnou identifikaci nÏkter˝ch exempl·¯˘ faj·nsÌ z†dochovan˝ch sbÌrek. DalöÌ lokalitou, u†nÌû je doloûena v˝roba novok¯tÏnsk˝ch faj·nsÌ, je Ostroûsk· Nov· Ves (okr. UherskÈ HradiötÏ). O†p¯Ìtomnosti novok¯tÏnc˘ se zde dlouho nevÏdÏlo, protoûe jejich kroniky se o†tomto sÌdle, uv·dÏnÈm jako Newdorff, Neudorf, vyjad¯ujÌ jen velmi kuse a†navÌc byly tyto zpr·vy spojov·ny s†lokalitou stejnÈho jmÈna na b¯eclavskÈm panstvÌ, dneönÌ Moravskou Novou VsÌ.5 Teprve moravsk˝ historik F. Hrub˝ rozpoznal podle indiciÌ v†pÌsemn˝ch pramenech, ûe se jedn· o†Novou Ves na ostroûskÈm panstvÌ. 6 K†tomu lze dodat, ûe tato spr·vn· lokalizace z¯etelnÏ vyvst·v· uû z†hodnocenÌ text˘ v†novok¯tÏnsk˝ch kronik·ch p¯i sledov·nÌ souvislostÌ s dalöÌmi lokalitami, jako byly nap¯Ìklad pohyby vojsk ve v·leËn˝ch ud·lostech. Ostroûsk· Nov· Ves byla nejsevernÏji leûÌcÌm novok¯tÏnsk˝m sÌdlem v†tÈto Ë·sti jihov˝chodnÌ Moravy. V druhÈ polovinÏ 16. stoletÌ pat¯ilo ostroûskÈ dominium p·n˘m z†Kunovic, kte¯Ì n·leûeli k†moravskÈ nekatolickÈ ölechtÏ. Tato ölechta, hl·sÌcÌ se povÏtöinÏ k†bratrskÈmu vyzn·nÌ, ochotnÏ povolovala novok¯tÏnc˘m, aby se usazovali na jejich panstvÌch. O†pr˘bÏhu tÈto kolonizace n·s podrobnÏ informujÌ novok¯tÏnskÈ kroniky, kterÈ k†roku 1570 uv·dÏjÌ zpr·vu, ûe tehdy vznikly jejich komunity v†NikolËicÌch u†K¯epic a†v†NovÈ Vsi.7 Z†tÈto datace vypl˝v·, ûe novovesk˝ dv˘r pat¯il mezi nejmladöÌ sÌdla novok¯tÏnskÈho osÌdlenÌ Moravy. O†dalöÌch osudech dvora nejsme z†kronik zpraveni, aû urb·¯ ostroûskÈho panstvÌ se k†roku 1592 zmiÚuje, ûe novoveötÌ novok¯tÏnci mÏli v†n·jmu pansk˝ dv˘r a†vlastnili t¯i Ëtvrti l·nu polÌ.8 ZaË·tek 17. stoletÌ p¯inesl novok¯tÏnc˘m velkÈ ˙trapy, spojenÈ p¯edevöÌm s†vp·dem boËkajovc˘ v†roce 1605. Dne 30. kvÏtna 1605 boËkajovci pronikli pot¯etÌ na moravskÈ ˙zemÌ, p¯itom vypalovali vesnice, rabovali a†vraûdili obyvatelstvo. Tehdy byl vyplenÏn takÈ dv˘r v†NovÈ Vsi, Ëty¯i obyvatelÈ dvora byli zabiti a†t¯i osoby odvedl nep¯Ìtel s†sebou do zajetÌ.9 Mezi zabit˝mi se uv·dÌ i†p¯edstaven˝ dvora a†hospod·¯ Jacob K‰ppel (v jin˝ch pramenech ps·n i†Kˆppel).10 Ve stejn˝ den nep¯Ìtel p¯epadl takÈ mÏsto VeselÌ a†vyp·lil d˘m novok¯tÏnsk˝ch kov·¯˘.11 DalöÌ nesn·ze zp˘sobily novok¯tÏnc˘m v·leËnÈ ud·losti, kterÈ vyvolalo povst·nÌ moravsk˝ch stav˘ a†por·ûka na BÌlÈ ho¯e. V†prosinci 1620 se pohyboval cÌsa¯sk˝ gener·l Buquoj se sv˝mi vojsky na jiûnÌ MoravÏ. Dne 29. prosince postupoval od éidlochovic a†HustopeËÌ a†cestou plenil, p·lil a†zabÌjel, koho potkal. P¯i tomto taûenÌ poniËil z†velkÈ 161

Ë·sti vöechny hornÌ dvory ñ jak je novok¯tÏnsk· kronika naz˝v· ñ v†HodonÌnÏ, Str·ûnici, VeselÌ, NovÈ Vsi a†Ostrohu.12 Brzy nato, dne 23. ledna 1621, kdyû se cÌsa¯sk· arm·da p¯iblÌûila k†uhersk˝m hranicÌm a†uherskÈ vojsko p¯ekroËilo BÌlÈ Karpaty, byly od Uhr˘ do z·klad˘ vyp·leny novok¯tÏnskÈ dvory ve VeselÌ a†v†NovÈ Vsi.13 Toto datum znamen· asi definitivnÌ z·nik novoveskÈho dvora, kter˝ uû nebyl obnoven a†jeho obyvatelÈ se uch˝lili do jin˝ch sÌdel. Vypl˝valo by to i†ze zpr·vy z†roku 1622, kdy se Nov· Ves uû neuv·dÌ mezi 24 dvory, kterÈ novok¯tÏnci museli tehdy podle cÌsa¯skÈho ediktu opustit a†vystÏhovat se z†Moravy.14 Ostroûsk· Nov· Ves pat¯Ì mezi nemnohÈ lokality, kde je v˝roba novok¯tÏnsk˝ch faj·nsÌ doloûena i†pÌsemnÏ; svÏdËÌ o†tom dva dopisy z†rodinnÈho lichtenötejnskÈho archivu.15 V†prvnÌm dopise ze dne 16. 2. 1653 se obracÌ knÌûe Gundacker z†Lichtenötejna, majitel ostroûskÈho panstvÌ, na novok¯tÏnskÈho biskupa Andrease Ehrenpreise, sÌdlÌcÌho v†Sobotiöti. KnÌûe pÌöe, ûe se dovÏdÏl, ûe v†jeho NovÈ Vsi, kde byli kdysi usazeni brat¯Ì a†vyr·bÏli kr·snÈ n·dobÌ, se nach·zÌ v˝teËn· hlÌna. é·d· Ehrenpreise, aby se pozeptal sv˝ch keramik˘, zda je to pravda. Sobotiöùsk˝ biskup mu potvrdil dobrou jakost novoveskÈ hlÌny, ale dod·v·, ûe pro v˝robu uölechtilÈho n·dobÌ bylo nutno dov·ûet hlÌnu odjinud, jako od ËejËskÈho dvora a†odkudkoli se dalo. Tato zpr·va je d˘leûit· nejen pro samotnou lokalitu, ale umoûÚuje i†˙vahy o†celkovÈ organizaci novok¯tÏnskÈ keramickÈ v˝roby (srovnej d·le). Dokl·d· takÈ silnou tradici novok¯tÏnskÈ obce, u†nÌû se jeötÏ po vÌce neû t¯iceti letech uchovaly tak p¯esnÈ informace o†v˝robÏ keramiky na MoravÏ. Podle tÏchto pÌsemn˝ch zpr·v se zaËalo p·trat po hmotn˝ch dokladech novok¯tÏnskÈ keramickÈ v˝roby v†OstroûskÈ NovÈ Vsi. V†tÈto souvislosti vystupuje opÏt jmÈno He¯mana Landsfelda, tehdy jedinÈho badatele v†tomto oboru, zn·mÈho uû sv˝mi p¯ekvapiv˝mi n·lezy ze Slovenska.16 Po p¯esÌdleni do Str·ûnice se H. Landsfeld zaËal zajÌmat o†moûnost v˝zkumn˝ch pracÌ v†b˝val˝ch sÌdlech moravsk˝ch novok¯tÏnc˘.17 V†dubnu 1942 zaû·dal

1.†ZaË·tek v˝zkumu (vlevo rodina majitele dvora F. Charuzy). Ostroûsk· Nov· Ves, kvÏten 1942. Foto F. Huml. 162

2.†N·lezce H. Landsfeld p¯i odkr˝v·nÌ z·klad˘ pece. Ostroûsk· Nov· Ves, kvÏten 1942. Foto F. Haöek.

u†protektor·tnÌho Pam·tkovÈho ˙¯adu v†BrnÏ o†povolenÌ pro univerz·lnÌ v˝zkum moravsk˝ch novok¯tÏnsk˝ch lokalit, to mu vöak nebylo udÏleno.18 Landsfeldova û·dost o†toto povolenÌ byla zasl·na pr·vÏ v†souvislosti s†p¯ipravovan˝m pr˘zkumem v†OstroûskÈ NovÈ Vsi, kter˝ byl pak bezprost¯ednÏ zah·jen i†bez opr·vnÏnÌ. Zpr·vy o†pozoruhodnÈm n·lezu vypalovacÌch pecÌ (srovnej d·le) probÏhly dennÌm tiskem a†reakce protektor·tnÌch ˙¯ad˘ nedaly na sebe dlouho Ëekat. Ozval se nejprve Pam·tkov˝ ˙¯ad a†potom i†ZemskÈ muzeum v†BrnÏ.19 V˝kopovÈ pr·ce na naleziöti byly zastaveny a†pracovnÌci Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti vyzvedli z·klady pece pro instalov·nÌ rekonstrukce v†muzejnÌ expozici. H. Landsfeld se pustil, jak mu bylo na¯Ìzeno, do t¯ÌdÏnÌ a†popisov·nÌ keramick˝ch n·lez˘, kterÈ se vöak velmi protahovalo, coû vyvolalo dalöÌ nespokojenost protektor·tnÌch ˙¯ad˘.20 Koncem roku 1942 doölo k†p¯ed·nÌ st¯ep˘ do Slov·ckÈho muzea, soupisy n·lez˘ se vöak nedochovaly.21 P¯i zpracov·nÌ n·lezovÈho souboru H. Landsfeld vyËlenil ñ i†p¯es znaËnÈ riziko p¯ÌsnÈho sankcionov·nÌ ñ velkou Ë·st nejlepöÌch exempl·¯˘ pro svÈ sbÌrky. Ponechal si zvl·ötÏ soubory faj·nsov˝ch zlomk˘ z†n·dobÌ a†kachl˘, celÈ exempl·¯e, technologickÈ pom˘cky a†dalöÌ. VyËlenÏn˝ soubor byl v†jeho sbÌrce faleönÏ oznaËen jako n·lezy ze slovenskÈho Sobotiöte a†p¯eËkal obdobÌ okupace.22 DalöÌ v˝zkumy sÌdel moravsk˝ch novok¯tÏnc˘ vöak H. Landsfeld uû nepodnikal, teprve po roce 1945. Co se poda¯ilo objevit v†OstroûskÈ NovÈ Vsi? P¯i hled·nÌ vhodnÈ lokality pro v˝zkum se H. Landsfeld zamÏ¯il na nÏkdejöÌ lichtenötejnsk˝ dv˘r uprost¯ed obce, nach·zejÌcÌ se tehdy v†majetku statk·¯e F. Charuzy, kter˝ ochotnÏ souhlasil s†vykop·vkov˝mi pracemi. Badatel öùastnou n·hodou vybral mÌsto, kterÈ vydalo skuteËnÏ mimo¯·dnÏ cenn˝ objev. V˝zkum byl zah·jen 1. 5. 1942 a†uû bÏhem nÏkolika dnÌ se poda¯ilo odkr˝t velmi zachovalou vypalovacÌ pec novok¯tÏnc˘ s†p¯ilehl˝m st¯epniötÏm dÌlenskÈho odpadu.23 Vykop·vkovÈ pr·ce trvaly jen do konce kvÏtna, neû se o†n·lezu dovÏdÏly p¯ÌsluönÈ ˙¯ady a†dalöÌ v˝zkum zak·zaly. H. Landsfeld po¯izoval na svÈ n·klady bÏhem vykop·vek fotodokumentaci, z†nÌû je z¯ejmÈ, ûe cel· akce byla prov·dÏna opravdu peËlivÏ (obr. 1ñ5). Potom byly z·klady pece rozebr·ny a†odvezeny do Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti. P¯i roze163

3.†Odkryt· pecov· stÏnka s†topn˝mi kan·lky. Ostroûsk· Nov· Ves, kvÏten 1942. Foto F. Haöek.

bÌr·nÌ z·klad˘ se p¯iölo na poz˘statky dalöÌch dvou menöÌch pecÌ, kterÈ byly ukryty pod dlaûbou prvnÌ pece. Z ˙daj˘ autora v˝zkumu i†z†dochovan˝ch fotografiÌ m˘ûeme podat spolehliv˝ popis nalezenÈ vypalovacÌ pece,24 kter· z˘st·v· st·le jedin˝m p¯esvÏdËiv˝m dokladem svÈho druhu na MoravÏ.25 Jednalo se o†obdÈlnÌkovou polomuflovou pec kaselskÈho typu (obr. 5), v†nÌû se vypalovalo hrnËÌ¯skÈ zboûÌ,†kachle i†faj·ns, kaûd˝ keramick˝ druh samostatnÏ. Pec mÏla na ËelnÌ stranÏ jedno Ëelesno, p¯ed nÌmû byla zahlouben· a†cihlami vyzdÏn· obdÈlnÌkov· j·ma s†klenut˝m pr˘ËelÌm (tzv. peklo), urËen· k†vyt·pÏnÌ a†pro vyhrnut˝ popel z†pece. Uvnit¯ pece se nalÈzaly t¯i klenutÈ kan·lky (jeden z†nich byl slep˝ ñ zazdÏn˝) do nichû se p¯i dopalov·nÌ keramiky zasunovala tenk· polÌnka d¯eva pro dosaûenÌ vÏtöÌho û·ru (obr. 3, 4). KlenutÌ kan·lk˘ bylo p¯eruöov·no a†otvory byly p¯ekryty tenk˝mi hlinÏn˝mi destiËkami, p¯es kterÈ pronikal û·r do pece. Bylo to mÌsto nejintenzÌvnÏjöÌho p˘sobenÌ û·ru, kde se vytavovaly takÈ glazury pro dÌlenskou pot¯ebu; tomuto mÌstu se ¯Ìkalo ötondr.26 Cihlov· stÏna pece na pravÈ stranÏ z˘stala st·t aû do v˝öky öedes·ti centimetr˘, zvenËÌ se na nÌ zachovaly stopy bÌlÈho v·pennÈho zalÌËenÌ. Podle zbytk˘ po d¯evÏn˝ch k˘lech se n·lezce domnÌval, ûe ke stÏnÏ p¯ilÈhaly d¯evÏnÈ police, na nichû se suöilo vytoËenÈ n·dobÌ p¯ed v˝palem. Na prostor vlastnÌ vypalovacÌ pece navazovaly zbytky dalöÌch dvou p˘vodnÌch mÌstnostÌ, oznaËenÈ jako dÌlna a†p¯edpecÌ (obr. 6). N·lez t¯Ì p˘dorys˘ vypalovacÌch pecÌ nad sebou interpretuje H. Landsfeld uspokojivÏ takto: PrvnÌ a†nejmenöÌ pec byla z¯ejmÏ zkuöebnÌ, v†nÌû novok¯tÏnci zkouöeli kvalitu hlÌny, polev a†barev. Po proveden˝ch zkouök·ch postavili vÏtöÌ pec, kter· Ëasem asi p¯est·vala vyhovovat kapacitou, a†proto vybudovali na stejnÈm mÌstÏ t¯etÌ a†nejvÏtöÌ pec, kter· slouûila nepochybnÏ aû do ukonËenÌ keramickÈ v˝roby v†tÈto lokalitÏ. Dodejme, ûe z·nik zdejöÌ keramickÈ v˝roby je moûno datovat s†urËitostÌ nejd·le do zaË·tku roku 1621, kdy byl novovesk˝ dv˘r vyp·len uhersk˝m vojskem. 164

4.†BoËnÌ pohled na pecovou stÏnku s†topn˝mi kan·lky. Ostroûsk· Nov· Ves, kvÏten 1942. Foto F. Haöek.

5.†Celkov˝ pohled na z·klady vypalovacÌ pece. Ostroûsk· Nov· Ves, kvÏten 1942. Foto F. Haöek. 165

6. Pl·nek vypalovacÌ pece s p¯ilehl˝mi dÌlensk˝mi prostory. Ostroûsk· Nov· Ves. Kresba H. Landsfeld, 1942.

166

7.†P˘vodnÌ fotografie nÏkter˝ch n·lez˘: zlomek faj·nsovÈho dûb·nku, v˝maz z†pece, zelenÏ polÈvan˝ poh·rek s†uchem. Ostroûsk· Nov· Ves, 1942. Foto F. Huml.

K pozn·nÌ prost¯edÌ, v†nÏmû se vypalovala keramika, lze p¯i¯adit jeötÏ znalosti o†p¯Ìsluön˝ch technologick˝ch pom˘ck·ch, kterÈ se vyskytujÌ v†n·lezovÈm fondu. P¯edevöÌm to jsou tenkÈ hlinÏnÈ plotÈnky, obdÈlnÌkovÈ nebo kruhovÈ, slouûÌcÌ jako podloûky, na kterÈ se v†peci kladlo n·dobÌ. Tyto podloûky majÌ buÔ hladk˝ povrch nebo nejËastÏji jsou opat¯eny pravideln˝m ûl·bkov·nÌm; do ûl·bk˘ mÏla stÈkat p¯Ìpadn· vytaven· poleva, kter· se uvolÚovala p¯i vyööÌch teplot·ch v˝palu. N·doby se mnohdy p¯itavily k†podloûce a†otisky ûl·bk˘ se pak odstraÚovaly brouöenÌm, nejËastÏji vöak tyto exempl·¯e nach·zÌme v†odpadu i s†otisky ûl·bk˘. NalezenÈ zlomky podloûek nesou stopy vytaven˝ch r˘znobarevn˝ch polev, obyËejn˝ch hrnËÌ¯sk˝ch i†faj·nsov˝ch. Podloûky se po stran·ch opÌraly o†podstavce z†cihel kladen˝ch na sebe nebo o†hlinÏnÈ, na kruhu vyt·ËenÈ sloupky. V†prostoru pece se tak vytv·¯elo nÏkolik vrstev podle v˝öky nakladenÈho dutÈho n·dobÌ. PolÈvanÈ plochÈ n·dobÌ se kladlo do pece na kopky a†mezi jednotlivÈ kusy se vkl·daly speci·lnÌ hlinÏnÈ trojnoûky se öpiËat˝mi hroty, kterÈ jsou bÏûnou souË·stÌ n·lezov˝ch celk˘; v†lidovÈm dûb·nka¯stvÌ se jim ¯Ìkalo kredle.27 Na vÏtöinÏ plochÈho n·dobÌ nach·zÌme stopy po tÏchto pom˘ck·ch v†podobÏ t¯Ì bod˘ otisknut˝ch do polevy, kterÈ se rovnÏû vyhlazovaly kamenn˝m brouskem, avöak p¯i zanech·nÌ vÏtöÌho otisku se musela n·doba vyhodit. UvÏdomÌme-li si vöechna ˙skalÌ, kter· p¯in·öela technologie faj·nsÌ, a zvl·ötÏ p¯i vypalov·nÌ d˘kladnou praktickou znalost ovl·d·nÌ vypalovacÌho û·ru, musÌme z·roveÚ ocenit nÌzk˝ v˝padek ve st¯epniötÌch. Ten nenÌ odrazem malÈ produkce faj·nsÌ, jak b˝v· tento stav zpravidla interpretov·n, ale je svÏdectvÌm technologickÈ dovednosti novok¯tÏnsk˝ch keramik˘. V˝padek bychom mohli odhadnout zhruba okolo t¯Ì procent z†celkovÈ v˝roby faj·nsÌ.28 DalöÌ okruh technologick˝ch pom˘cek je spojen s†p¯Ìpravou polev a†barev, zvl·ötÏ s†jejich tavenÌm, kterÈ probÌhalo nad topn˝mi kan·lky v†tzv. ötondru. Faj·nsovÈ polevy a†barvy se tavily v†hlinÏn˝ch, zbÏûnÏ vyt·Ëen˝ch misk·ch o†pr˘mÏru kolem 130ñ150 mm, v†tzv. perniËk·ch. Po vyjmutÌ z†pece se tyto hlinÏnÈ obaly odstranily a†boch·nky Ëist˝ch vytave167

n˝ch polev a†barev se d·le nÏkolikr·t rozemÌlaly na kamenn˝ch ml˝ncÌch. Zbytky tÏchto pomocn˝ch misek a†˙lomky sklovit˝ch vytaven˝ch polev jsou obvyklou souË·stÌ vöech st¯epniöù, obsahujÌcÌch dÌlensk˝ odpad z†v˝roby novok¯tÏnsk˝ch faj·nsÌ. V n·lezovÈm fondu z†OstroûskÈ NovÈ Vsi m· nejvÏtöÌ zastoupenÌ hrnËÌ¯skÈ n·dobÌ a†kachle, coû je obvykl˝ pomÏr i†v†jin˝ch lokalit·ch. Podle v˝robnÌho materi·lu m˘ûeme rozdÏlit hrnËÌ¯skÈ n·dobÌ na dvÏ skupiny, a†to zboûÌ s†hrubozrnn˝m a†s†jemn˝m st¯epem. V˝robnÌ materi·l prvnÌ skupiny p¯edstavuje hlÌna s†p¯ÌmÏsÌ k¯emiËitÈho ost¯iva, u†druhÈ skupiny je to jemnÏ plaven· hlÌna, v†obou p¯Ìpadech vypalujÌcÌ se do tmavöÌch ËervenohnÏd˝ch aû jasn˝ch cihlov˝ch odstÌn˘. PouûitÌ rozdÌlnÈho v˝robnÌho materi·lu napom·h· vydÏlit fond kuchyÚskÈho n·dobÌ a†keramiku pouûÌvanou p¯i stolov·nÌ. Oba druhy n·dobÌ se vyznaËujÌ takÈ odliönou morfologiÌ a†zË·sti i†urËenÌm: ZatÌmco kuchyÚsk· keramika a†Ë·st jednoduöe proveden˝ch a†povÏtöinÏ nezdoben˝ch n·dob pro stolov·nÌ slouûila pot¯eb·m samotnÈ novok¯tÏnskÈ obce, tvarovÏ nezvyklÈ a†honosnÏji provedenÈ n·doby byly urËeny pro cizÌho spot¯ebitele. Tvarovou n·plÚ kuchyÚskÈ keramiky tvo¯Ì hrnce r˘zn˝ch rozmÏr˘, od velk˝ch varn˝ch hrnc˘, dokl·dajÌcÌch p¯Ìpravu stravy ve spoleËn˝ch kuchynÌch, aû po malÈ hrnÌËky, d·le pokliËky, velikostnÏ rozliöenÈ podle rozmÏr˘ hrnc˘. Nezbytn˝m druhem n·dobÌ pro p¯Ìpravu stravy na otev¯enÈm ohni byly trojnohÈ p·nve s†dut˝mi vyt·Ëen˝mi drûadly a†pek·Ëe na opÈk·nÌ masa. Toto kuchyÚskÈ n·dobÌ je buÔ reûnÈ nebo m· uvnit¯ ¯Ìdkou transparentnÌ polevu, jeho spot¯eba musela b˝t velk·. Je vöak p¯ÌznaËnÈ, ûe i†kdyû ölo o†masovÏ vyr·bÏn˝ druh s†velkou rozbitnostÌ, n·dobÌ je vesmÏs peËlivÏ vyt·Ëeno, m· tenkÈ stÏny a†vyznaËuje se tvarovou ladnostÌ. Tyto projevy, svÏdËÌcÌ o†zruËnosti, ¯emeslnÈ vyspÏlosti a†pracovnÌm zaujetÌ novok¯tÏnsk˝ch keramik˘, neb˝vajÌ vûdy samoz¯ejmÈ u†dom·cÌch hrnËÌ¯˘. Vz·jemnÈ rozdÌly jsou o†to vÌce patrnÈ u†draûöÌho n·dobÌ a†samoz¯ejmÏ u†faj·nsÌ, jejichû technologie byla dom·cÌm v˝robc˘m keramiky zcela nedostiûn·. Ke skupinÏ stolovacÌ keramiky pat¯Ì p¯edevöÌm soupravy n·dobÌ, pouûÌvanÈho p¯i spoleËnÈm stravov·nÌ v†novok¯tÏnsk˝ch jÌdeln·ch. Funkci tohoto n·dobÌ, zastoupenÈho v†n·-

8.†Kulovit˝ hrnÌËek p¯ep·len˝ v†peci. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝. 168

9.†MÌsa s†talÌ¯ovit˝m podokrajÌm, geometrick· hlinkov· v˝zdoba. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto J. Uherka.

lezovÈm fondu v†OstroûskÈ NovÈ Vsi, by nebylo moûno rozliöit bez analogiÌ ze StrachotÌna, kde byly tyto typy n·dob velmi poËetnÏ obsaûeny v†odpadnÌ skl·dce.29 Jsou to malÈ hlubokÈ misky, nÌzkÈ kulovitÈ hrnÌËky (obr. 8) a†kulovitÈ dûb·nky, kterÈ tvo¯ily individu·lnÌ jÌdelnÌ soupravy. K†p¯en·öenÌ stravy z†kuchynÌ do jÌdelen slouûily velkÈ mÌsy dvojÌho tvaru, mÏlkÈ s†talÌ¯ovit˝m podokrajÌm a†hlubokÈ bez podokrajÌ. Tyto mÌsy jsou Ëasto opat¯eny element·rnÌ v˝zdobou v†podobÏ soust¯edn˝ch kruûnic, spir·l, vlnovek, girland apod. (obr. 9). Poda¯ilo se zrekonstruovat takÈ unik·tnÌ exempl·¯ velkÈ mÌsy, kter· m· kromÏ tÈto bÏûnÈ v˝zdoby jeötÏ u†dna öirok˝ p·s z†pÌsmenovÈho n·pisu.30 Technika malovanÈ v˝zdoby je p¯ÌznaËn· pro novok¯tÏnskÈ prost¯edÌ: Motivy jsou nan·öeny r˘ûkem nebo kukaËkou31 bÌlou hlinkou na reûn˝, jednou p·len˝ st¯ep a†pak p¯ekryty transparentnÌ polevou. Z†dalöÌch tvar˘ pro spoleËnÈ stolov·nÌ se dochovaly zlomky z†velk˝ch dûb·n˘, konvic s†v˝levkami a†chladicÌch dûb·n˘ s†uzav¯en˝m ˙stÌm, urËen˝ch nepochybnÏ na vÌno nebo pivo. Tyto tvary se mohly vyr·bÏt i†pro cizÌ spot¯ebitelskÈ prost¯edÌ, pro mÏöùanskÈ a†ölechtickÈ vrstvy dom·cÌho obyvatelstva. Formy spoleËnÈho ûivota a†hygieny p¯ÌsluönÌk˘ novok¯tÏnskÈ obce dokl·dajÌ hlinÏn· um˝vadla s†dvÏma horizont·lnÌmi uchy, kter· majÌ jednoduchou hlinkovou v˝zdobu (obr. 10, 11),32 a†dvojuchÈ v·lcovitÈ n·doby se öirok˝m okrajem ñ noËnÌky, nach·zenÈ i†v†jin˝ch novok¯tÏnsk˝ch lokalit·ch.33 Oba druhy rovnÏû nemusely slouûit jen pro vlastnÌ pot¯ebu, ale mohly se dod·vat i†do dom·cÌho spot¯ebitelskÈho prost¯edÌ. Velmi poËetnou souË·st n·lezovÈho fondu z†OstroûskÈ NovÈ Vsi tvo¯Ì kamn·¯sk· keramika, p¯edstavujÌcÌ celou v˝robnÌ ök·lu od prost˝ch reûn˝ch a†polÈvan˝ch kachl˘ aû po doklady z†okruhu faj·nsovÈ technologie. Jedn· se povÏtöinÏ o†reliÈfnÌ kachle, jejichû motivika je zn·m· i†z†jin˝ch novok¯tÏnsk˝ch v˝roben a†kterÈ m˘ûeme podle v˝zdoby rozdÏlit do nÏkolika skupin. NejjednoduööÌ je skupina doklad˘, kter· v˝tvarnÏ vych·zÌ z†principu snÌûenÌ z·kladnÌ plochy kruhov˝mi prohlubnÏmi. Jsou to p¯edevöÌm kachle s†mÏlkou miskovitou prohlubnÌ na celÈ ploöe, v†rozÌch doplnÏnÈ stylizovan˝mi rostlinn˝mi motivy. Tyto exempl·¯e jsou vÏtöinou reûnÈ se slÌdov˝m povrchem, jako n·hraûkou polevy.34 Stejn˝ 169

10.†Um˝vadlo s†jednoduchou hlinkovou v˝zdobou. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto J. Uherka.

11.†Um˝vadlo s†jednoduchou hlinkovou v˝zdobou. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto J. Uherka. 170

v˝tvarn˝ princip uplatÚujÌ takÈ kachle s†pÏti menöÌmi kruhov˝mi prohlubnÏmi na ËelnÌ ploöe, kterÈ zn·me v†jednoduööÌ podobÏ s†bÏûn˝mi hrnËÌ¯sk˝mi polevami nebo opat¯enÈ faj·nsovou svÏtle modrou polevou. DalöÌ skupinu tvo¯Ì doklady z†okruhu tzv. mozaikovÈ ornamentiky, jejÌû princip spoËÌval ve v˝tvarnÈm ¯eöenÌ celÈ plochy kamnovÈho tÏlesa, a†to v†pravideln˝ch a†geometricky vymezen˝ch ornament·lnÌch ploch·ch, kterÈ vznikaly skl·d·nÌm z†jednotliv˝ch kachl˘. Jsou to zvl·ötÏ dva vzory, vyskytujÌcÌ se v†detailnÌch ornament·lnÌch obmÏn·ch pravidelnÏ nejen v†novok¯tÏnsk˝ch v˝robn·ch, ale i†v†dom·cÌm spot¯ebitelskÈm prost¯edÌ.35 PrvnÌ typ vytv·¯Ì geometrickou motiviku p¯ekr˝vajÌcÌch se kruûnic, druh˝ m· ËlenÏnÌ plochy v†podobÏ proplÈtajÌcÌch se srdcÌ, obojÌ je doplnÏno ve v˝plnÌch obrazc˘ stylizovanou rostlinnou ornamentikou. Oba typy tÏchto kachl˘ byly zhotovov·ny v†jednoduööÌ podobÏ se zelenou polevou, ale srdÈËkov˝ typ je doloûen i†ve faj·nsovÈ verzi (obr. 12). Na bÌlÈm podkladÏ je vyznaËena polychromie reliÈfnÌho dekoru v†modrÈ a†ûlutÈ barvÏ (zelen· chybÌ), ohraniËenÌ motiv˘ je provedeno manganov˝mi konturami. K†tÏmto z·kladnÌm kachl˘m srdÈËkovÈho typu p¯Ìsluöely podobnÏ motivovanÈ korunnÌ akrotÈrie, nesoucÌ stejnobarevnou polychromii bez p¯Ìtomnosti zelenÈ barvy.36 V†n·lezovÈm fondu se zachovaly i†dalöÌ vzory mozaikov˝ch kachl˘, kterÈ vöak ned·vajÌ moûnosti spolehlivÈ rekonstrukce ucelenÈho dekoru. ZobrazujÌ obvyklou pozdnÏ renesanËnÌ motiviku vegetabilnÌho charakteru, zasazenou v†geometricky vymezen˝ch ploch·ch, ˙prava povrchu m· trojÌ provedenÌ. KromÏ obyËejnÈ zelenÈ polevy je zastoupen i†dalöÌ zp˘sob pojedn·nÌ povrchu, kter˝ byl v†tomto obdobÌ oblÌben˝. Kachle byly nejd¯Ìve opat¯eny bÌl˝m hlinkov˝m potahem a†vyp·leny. P¯ed druh˝m p·lenÌm byl povrch kachl˘ p¯ekryt pr˘hlednou polevou, do nÌû se jeötÏ za mokra nast¯Ìkaly skvrny barevn˝ch polev, zelenÈ, ûlutohnÏdÈ a†svÏtle modrÈ, kterÈ se rozpily do podkladu. DalöÌ variantou ˙pravy povrchu je faj·nsov· technika ve stejnÈ barevnosti jako u†p¯edchozÌho typu srdÈËkov˝ch kachl˘. Jinou skupinu kachl˘ p¯edstavujÌ exempl·¯e, jejichû ËelnÌ plocha zobrazuje ucelen˝ n·mÏt, kter˝ nepot¯eboval mozaikovou skladbu v†ploöe kamen. Je to p¯edevöÌm osobit˝

12.†Zlomky faj·nsov˝ch kachl˘ s†tzv. srdÈËkov˝m vzorem. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝. 171

13. Rekonstrukce vzoru s kosoËtvercovou kompozicÌ. Ostroûsk· Nov· Ves. Kresba H. Landsfeld.

14.†Zlomky faj·nsov˝ch kachl˘ s†kosoËtvercovou kompozicÌ. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝. 172

15.†Velkoform·tov˝ faj·nsov˝ kachel s†port·lovou kompozicÌ. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝.

vzor, z†jin˝ch v˝roben prozatÌm nedoloûen˝, p¯edstavujÌcÌ kosoËtvercovou kompozici uprost¯ed, s vypoukl˝m kruhov˝m terËÌkem a†v†rozÌch doplnÏnou stylizovan˝mi rostlinn˝mi motivy (obr. 13, 14). Tyto kachle jsou doloûeny v˝hradnÏ ve faj·nsovÈm provedenÌ a†majÌ buÔ celoploönou svÏtle modrou polevu nebo na bÌlÈm podkladÏ tmavÏ modrou polychromii reliÈfu, anebo opaËn˝ princip bÌlÈ polychromie s†tmavÏ modr˝mi doplÚky na svÏtlejöÌm modrozelenÈm podkladÏ. K†tÈto skupinÏ lze p¯i¯adit jeötÏ dalöÌ vzor, kter˝ se dochoval nej˙plnÏji (obr. 15). Zobrazuje tzv. port·lovÈ ËlenÏnÌ ËelnÌ plochy, kterÈ je v†obecnÈm 173

16.†Zlomky malovan˝ch faj·nsov˝ch kachl˘. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝.

mÏ¯Ìtku pro renesanËnÌ kachle p¯ÌznaËnÈ. V†prost¯edÌ novoveskÈ v˝robny se vöak jedn· o†hodnÏ stylizovanou podobu a†dekorativnÌ pojetÌ p˘vodnÌho architektonickÈho motivu. Uvnit¯ port·lu jsou umÌstÏna proplÈtajÌcÌ se srdce s†doplÚkov˝mi rostlinn˝mi motivy. Tyto velkoform·tovÈ kachle37 jsou pouze faj·nsovÈ a†majÌ modrou a†ûlutou polychromii na bÌlÈm podkladÏ, ohraniËenou manganov˝mi konturami. Do poslednÌ skupiny pat¯Ì sporadickÈ zlomky faj·nsov˝ch kachl˘, kterÈ nejsou reliÈfnÌ, ale nesou celoploönou malbu v†modrÈ a†ûlutÈ barvÏ s†manganov˝mi konturami (obr. 16). Doklady jsou vöak natolik torzovitÈ, ûe nelze uvÈst bliûöÌ poznatky o†zobrazovanÈ motivice. TÏmito doklady se dost·v·me aû ke skupinÏ faj·nsovÈho n·dobÌ, kterÈ je v†n·lezovÈm celku obsaûeno nejmenöÌm procentem. Soubor zlomk˘ z†faj·nsov˝ch n·dob neposkytuje velkÈ moûnosti systematick˝ch poznatk˘ o†jejich morfologii a v˝zdobÏ. Z†tvar˘ n·dobÌ jsou zastoupeny kulovitÈ dûb·nky, kterÈ byly snad nejtypiËtÏjöÌm produktem novok¯tÏnsk˝ch keramik˘, d·le ö·lky, holby a†v·lcovitÈ n·doby s†vÌky, slouûÌcÌ k†lÈk·rensk˝m ˙Ëel˘m nebo i†pro uchov·nÌ vz·cnÏjöÌch viktu·liÌ a†p¯Ìpravk˘ v†dom·cnostech. D·le se zachovaly zlomky z†velk˝ch ûebrovan˝ch n·dob, jimiû mohly b˝t mÏlkÈ kruhovÈ nebo ov·lnÈ podnosy bez noûek a†hlubokÈ mÌsy pro stolov·nÌ. Poda¯ilo se zrekonstruovat vÏtöÌ Ë·st ötÌhlÈ konvice s†dvÏma ¯adami ûebrov·nÌ nad sebou (obr. 17); ûebrov·nÌ se prov·dÏlo z†volnÈ ruky, pouze mÏlkÈ podnosy byly formov·ny z†matrice. NÏkolik zlomk˘ poch·zÌ ze Ëty¯stÏnnÈ n·doby, opat¯enÈ naho¯e kruhov˝m otvorem, kterou lze povaûovat za lavabo. N·dobÌ je nejËastÏji bÌle polÈvanÈ a†defektnÌ, poleva mnohdy zËernala unikajÌcÌm kou¯em p¯i öpatnÈm vypalov·nÌ nebo zpuch˝¯ovatÏla p¯i vysokÈm û·ru. Z†jin˝ch barevn˝ch variant se vyskytuje svÏtle modr· a†mÏdÏnkovÏ zelen· poleva. V†pomÏru k†polÈvanÈmu faj·nsovÈmu n·dobÌ bylo nalezeno jen m·lo reûn˝ch jednou p·len˝ch polotovar˘. Velmi kuse se soubor vyjad¯uje takÈ k†malbÏ (obr. 18). Dochovaly se pouhÈ zbytky malÌ¯skÈ v˝zdoby, zvl·ötÏ u†zlomk˘ z†lavaba; tento druh n·dobÌ pat¯il vûdy k†nejhonosnÏji zdoben˝m v˝robk˘m. Malba obsahuje p¯evahu ûlutÈ a†zelenÈ barvy, modr· je pouûÌv·na mÈnÏ. Je to podobnÈ barevnÈ uûitÌ, jakÈ jsme poznali i†ve starob¯eclavskÈ dÌlnÏ.38 Malba 174

m· d˘slednÏ manganovou kresbu a†ohraniËujÌcÌ kontury, tento projev ¯adÌ nalezenÈ doklady do mladöÌ v˝robnÌ f·ze, kter· se formovala v†obdobÌ okolo roku 1610, p¯ÌpadnÏ po tomto datu.39 Pouze jeden m·lo v˝razn˝ zlomek m· kresbu a†kontury provedenÈ modrou barvou. Z torzovitÏ uchovanÈ malby lze rozpoznat obvyklou motiviku novok¯tÏnsk˝ch faj·nsÌ, tvo¯enou r˘znÏ stylizovan˝mi kvÏty s†˙ponky, a†bÏûnÈ jsou i†doplÚkovÈ motivy, kterÈ v†p·sech r·movaly hlavnÌ dekor. MalÌ¯skÈ provedenÌ je peËlivÈ a†dokonalÈ, d·v· tuöit zruËnÈho malÌ¯e s†v˝razn˝m rukopisem. DlouhÈ, spir·lovitÏ stoËenÈ ˙ponky ukazujÌ na jistou ornament·lnÌ souvislost s†dochovan˝m ûebrovan˝m dûb·nkem roku 1620.40 Se stÌnov·nÌm list˘ a†s†obdobn˝m charakterem doplÚkov˝ch dekor˘ se setk·v·me takÈ u†lÈk·renskÈ n·doby s†vÌkem z†roku 1609.41 P¯esto vöak oba p¯Ìpady podobnostÌ mohou b˝t n·hodnÈ a†nelze s†urËitostÌ jejich provenienci spojovat s†Ostroûskou Novou VsÌ. AËkoliv je faj·nsovÈ n·dobÌ ve svÈ torzovitosti jen m·lo pr˘kaznÈ pro pozn·nÌ bliûöÌho charakteru motiviky, malby a†malÌ¯sk˝ch rukopis˘ novoveskÈ dÌlny a†nep¯ispÌv· ani k†p¯esnÈ identifikaci û·dnÈho z†dochovan˝ch doklad˘,42 p¯esto umoûÚuje formulovat urËitÈ poznatky, kterÈ z†ostatnÌch n·lez˘ nevypl˝vajÌ. Je to p¯edevöÌm ËasovÈ urËenÌ n·lezovÈho celku do druhÈho desÌtiletÌ 17. stoletÌ, nejspÌöe vöak aû do poslednÌho obdobÌ Ëinnosti dÌlny. Zn·me n·lezovou situaci z†jin˝ch v˝roben a†vÌme, ûe dÌlensk˝ odpad byl vyv·ûen na skl·dku, a†to i†do vzd·lenÏjöÌch mÌst od vypalovacÌ pece,43 jejÌû bezprost¯ednÌ okolÌ muselo b˝t z†provoznÌch d˘vod˘ ËistÈ a†p¯ÌstupnÈ. Je tedy logickÈ, ûe pokud se v†okolÌ pece nach·zÌ skl·dka odpadu, musela vzniknout nedlouho p¯ed ukonËenÌm provozu dÌlny. OdpadnÌ skl·dku novoveskÈ dÌlny, kter· by p¯inesla doklady ke staröÌ v˝robnÌ f·zi, je tedy nutno hledat v†jinÈm mÌstÏ are·lu.

17.†Rekonstruovan· faj·nsov· konvice s†mÏdÏnkovÏ zelenou polevou. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto F. Huml. 175

18.†Zlomky malovanÈho faj·nsovÈho n·dobÌ. Ostroûsk· Nov· Ves. Foto L. Chvalkovsk˝.

Je vöak pravdÏpodobnÈ, ûe dÌlna v†OstroûskÈ NovÈ Vsi nemusela vyr·bÏt faj·ns od jejÌch poË·tk˘ v†novok¯tÏnskÈm prost¯edÌ, datovan˝ch do devades·t˝ch let 16. stoletÌ, jak bylo doloûeno nap¯Ìklad pro StrachotÌn a†vypl˝v· i†z†rozbor˘ dosavadnÌch n·lez˘ z†PodivÌna. NÏkterÈ dÌlny vznikaly z¯ejmÏ aû v†navazujÌcÌm obdobÌ, kdy byla v˝roba faj·nsÌ uû dodateËnÏ vyzkouöena a†technologicky stabilizov·na a†vyvst·vala pot¯eba pokr˝t zvyöujÌcÌ se popt·vku po faj·nsovÈm n·dobÌ. PoË·tky produkce tÏchto dÌlen mohly b˝t z·vislÈ i†na dalöÌch vnit¯nÌch i†vnÏjöÌch faktorech, rovnÏû mohly vypl˝vat z†dÏjinn˝ch souvislostÌ. N·silnÈ p¯eryvy ekonomickÈho rozvoje v†d˘sledku v·leËn˝ch ud·lostÌ, jako bylo nap¯Ìklad zniËenÌ mnoha novok¯tÏnsk˝ch sÌdel v†roce 1605 p¯i boËkajovskÈm vp·du, urËitÏ takÈ spolup˘sobily v†ot·zce zav·dÏnÌ faj·nsovÈ produkce do obnovovan˝ch v˝roben. Tak t¯eba u†StarÈ B¯eclavi bylo zjiötÏno, ûe zaË·tek tamnÌ v˝roby faj·nsÌ mohl souviset pr·vÏ s†obnovou sÌdla po zhoubnÈm vp·du boËkajovc˘.44 A†pokud se t˝k· vnit¯nÌch podmÌnek, trvalo jistÏ urËitou dobu, neû byla vybudov·na sÌù novok¯tÏnsk˝ch dÌlen na faj·ns, coû z·viselo vÌce na vyökolenÌ vhodnÈho dÌlenskÈho person·lu neû na finanËnÌch ot·zk·ch. VeökerÈ n·klady na ¯emeslnou v˝robu pokr˝vala ze spoleËnÈho zdroje novok¯tÏnsk· obec, kter· zajiöùovala takÈ centr·lnÌ z·sobov·nÌ dÌlen surovinami a†na druhÈ stranÏ soust¯eÔovala hotovost z†prodeje v˝robk˘. Dost·v·me se tak aû k†ot·zk·m vnit¯nÌ organizace ¯emeslnÈ v˝roby u†novok¯tÏnc˘, kterÈ se n·m postupnÏ odkr˝vajÌ p¯i zkoum·nÌ jednotliv˝ch v˝roben. JednÌm z†nejpozoruhodnÏjöÌch poznatk˘ je to, ûe nÏkterÈ dÌlny se mohly specializovat ñ nebo lÈpe ¯eËeno vÌce zamÏ¯ovat ñ na†urËit˝ druh keramickÈ v˝roby. VidÏli jsme, ûe v†OstroûskÈ NovÈ Vsi a†rovnÏû ve StarÈ B¯eclavi se provozovalo vÌce kamn·¯stvÌ a†z†nÏho zvl·ötÏ zhotovov·nÌ faj·nsov˝ch kamen. PodobnÈ zamÏ¯enÌ bylo zjiötÏno takÈ v†TavÌkovicÌch, kde nalezenÈ kamn·¯skÈ v˝robky ñ ovöem nikoliv faj·nsovÈ ñ tvo¯Ì podstatnÈ procento n·lezovÈho celku.45 M˘ûe b˝t ot·zkou, do jakÈ mÌry je tento zachycen˝ stav moment·lnÌ a†z·visl˝ na vnÏjöÌch okolnostech, nap¯Ìklad v†souvislosti s†konkrÈtnÌ zak·zkou. Stavba t¯etÌ a†nejvÏtöÌ pece v OstroûskÈ NovÈ Vsi mohla b˝t z·visl· pr·vÏ na vÏtöÌ objedn·vce faj·nsov˝ch kamen. 176

Naproti tomu p¯i hodnocenÌ jin˝ch lokalit nach·zÌme odliönou situaci, kdy produkce faj·nsov˝ch kamen nebyla zjiötÏna v˘bec nebo pouze v†malÈ mÌ¯e, ale ani v˝roba obyËejnÈ kamn·¯skÈ keramiky nebyla v˝razn·, jako je t¯eba p¯ÌznaËnÈ pro StrachotÌn a†snad i†Vacenovice.46 Tady vöak nach·zÌme rozvinutou produkci faj·nsovÈho n·dobÌ, kter· je doloûena relativnÏ vysok˝m procentem n·lez˘. Tyto zjiötÏnÈ okolnosti z¯etelnÏ vypovÌdajÌ o†systÈmu pr·ce a†organizace keramickÈ v˝roby u†novok¯tÏnc˘. DomnÌv·m se, ûe kromÏ v˝roby n·dobÌ a†kachl˘ pro vlastnÌ pot¯ebu pracovaly novok¯tÏnskÈ dÌlny pro ve¯ejnost pouze na zak·zku. Tedy nikoliv na sklad a†pro voln˝ prodej na trzÌch. OstatnÏ dochovanÈ faj·nse majÌ povÏtöinÏ individu·lnÌ charakter, kter˝ by byl dokladem tÈto teze, jsou opat¯eny monogramy, erby a†letopoËty podle p¯·nÌ z·kaznÌka. V praxi mohla rovnÏû existovat p¯evaha specializace nÏkter˝ch dÌlen i†podle person·lnÌho obsazenÌ a†dovednosti pracovnÌk˘. Lze akceptovat z·kladnÌ poznatek, ûe faj·ns se vyr·bÏla v†kaûdÈ keramickÈ dÌlnÏ novok¯tÏnc˘, kterÈ vöak nebyly zastoupeny v†kaûdÈm sÌdle novok¯tÏnc˘. Typick˝m p¯Ìkladem dÌlny produkujÌcÌ ve vÏtöÌ intenzitÏ faj·nsovÈ n·dobÌ m˘ûe b˝t StrachotÌn, naopak obÏ zmÌnÏnÈ lokality Ostroûsk· Nov· Ves a†Star· B¯eclav se zamÏ¯ovaly vÌce na v˝robu faj·nsov˝ch kachl˘. RozdÌl mezi nimi a†uv·dÏn˝m StrachotÌnem spoËÌv· takÈ v†tom, ûe u†nich je doloûena jen mladöÌ v˝robnÌ f·ze, zatÌmco u†StrachotÌna spoËÌv· tÏûiötÏ n·lez˘ pr·vÏ v†prvnÌm v˝robnÌm obdobÌ od poË·tku produkce faj·nsÌ. Pro vytvo¯enÌ novÈ sumy poznatk˘ o†faj·nsovÈ v˝robÏ moravsk˝ch novok¯tÏnc˘ nevystaËÌme uû s†dosavadnÌmi n·lezy, kterÈ zn·me p¯edevöÌm z·sluhou obÏtavÈ pr·ce H. Landsfelda.47 Bude nutno prov·dÏt archeologickÈ pr˘zkumy v†dalöÌch lokalit·ch, a†to na b·zi profesion·lnÌ metodiky, kter· p¯in·öÌ kromÏ hmotn˝ch doklad˘ takÈ vÏrohodnÈ podklady pro interpretaci n·lez˘ a pozn·v·nÌ vnit¯nÌch souvislostÌ novok¯tÏnskÈ obce.48 Pozn·mky: 1 P a j e r , J . : K†poË·tk˘m hab·nskÈ keramickÈ v˝roby na MoravÏ. In: JiûnÌ Morava 32, 1996, str. 83ñ93; P†a†j†e†r, J.: Origins of Anabaptist Ceramics in Moravia: Archaeological Perspectives. In: The Potters Art: Contributions to the Study of the Koerner Collection of European Ceramics. Vancouver 1997, str. 87ñ107; P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci na MoravÏ (⁄vodnÌ pozn·mky k†metodice studia). In: Slov·cko 39, 1997, str. 9ñ23. 2†P†a†j†e†r, J.: V˝zkum hab·nskÈ lokality ve StrachotÌnÏ (okr. B¯eclav). VlastivÏdn˝ vÏstnÌk moravsk˝ 37, 1985, str. 314ñ319; P†a†j†e†r, J.: Hab·nskÈ keramickÈ st¯edisko ve StrachotÌnÏ (P¯edbÏûnÈ zhodnocenÌ v˝zkumu). In: Pam·tkov· pÈËe a†ochrana p¯Ìrody v†JihomoravskÈm kraji. 30 let KrajskÈho st¯ediska St·tnÌ pam·tkovÈ pÈËe a†ochrany p¯Ìrody v†BrnÏ. Brno 1989, str. 190ñ207; P†a†j†e†r, J.: A†Hoard Find of Pottery from the Area of the Habaner (Anabaptist) Court at StrachotÌn. In: Studies in Postmediaeval Archaeology. Praha 1990, str 169ñ202. 3†P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci v†PodivÌnÏ. In: PodivÌn. VlastivÏdn˝ sbornÌk jihomoravskÈho mÏsta. PodivÌn 1997, str. 184ñ193. 4†P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci ve StarÈ B¯eclavi (K moûnostem identifikace novok¯tÏnsk˝ch faj·nsÌ podle archeologick˝ch n·lez˘). In: JiûnÌ Morava 34, 1998, str. 53ñ72. 5†Tato lokalizace se uv·dÌ v pozn·mkovÈm koment·¯i u†vöech publikovan˝ch novok¯tÏnsk˝ch kronik. Srov. B†e†c†k, J.: Die Geschichts-B¸cher der Wiedert‰ufer in ÷sterreich-Ungarn, VÌdeÚ 1883; W†o†l†k†a†n, R.: Geschicht-Buch der Hutterischen Br¸der. Standoff-Colony 1923; Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F.: Die ‰lteste Chronik der Hutterischen Br¸der. New York 1943. Nespr·vn· lokalizace p¯etrv·v· z†neznalosti p¯ÌsluönÈ literatury i†v†novÏjöÌch pracÌch. Srov. Z†e†m†a†n, J. K.: Historical Topography of Moravian Anabaptism. Goshen 1967, str. 53; Z†e†m†e†k, M.: Hab·ni na jiûnÌ MoravÏ II (1561ñ1622). In: JiûnÌ Morava 16, 1980, str.60 a†70. 6†Srov. H†r†u†b†˝, F.: Die Wiedert‰ufer in M‰hren. Lipsko 1935, zvl·ötnÌ otisk z†Ëasopisu Archiv f¸r Reformations-Geschichte 30ñ32, 1933ñ1935, str. 109ñ110. 177

7†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 459. 8†Srov. L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Po stop·ch novok¯tÏnc˘. In: ⁄prk˘v kraj 1(3), Ë. l(9), z·¯Ì 1942, str. 6ñ 7. V†citovanÈ stati M. Zemka se mylnÏ uv·dÌ rok 1598 a†drûenÌ Ëtvrtl·nu, jako pramen je oznaËena DÏkansk· matrika v†UherskÈm Hradiöti. Srov. Zemek, M., c. d., str. 60 a†pozn. 79 na str. 77. 9†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 632. 10†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 639; Wolkan, R., c. d. str. 489. 11†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 632. 12†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 734. 13†Z†i†e†g†l†s†c†h†m†i†d, A. J. F., c. d., str. 736. 14†B†e†c†k, J., c. d., str. 408. 15†Srov. »†e†r†n†o†h†o†r†s†k†˝, K.: Moravsk· lidov· keramika. Praha 1940, str. 54. 16†Tehdy byly zn·mÈ zvl·ötÏ dva objevy H. Landsfelda, a†to n·lez novok¯tÏnskÈ keramickÈ dÌlny v†KoöolnÈ, zniËenÈ p¯i turkotatarskÈm n·jezdu v†roce 1663, a†pr˘zkum rozs·hlÈho st¯epniötÏ sobotiöùsk˝ch keramik˘. Srov. P†a†j†e†r, J.: Kouzlo keramiky (VzpomÌnka na He¯mana Landsfelda). N·rodopisnÈ aktuality 31, 1984, str. 237ñ246. 17†JeötÏ p¯ed vznikem SlovenskÈho öt·tu se manûelÈ Landsfeldovi p¯estÏhovali z†Modry do Str·ûnice, rodnÈho mÏsta AlûbÏty LandsfeldovÈ. Jejich hlavnÌm ˙silÌm bylo za¯Ìdit rodinn˝ d˘m a†zah·jit v˝robu keramiky, kterou str·ûnick· dÌlna zaËala produkovat v†roce 1940. P¯i p¯estÏhov·nÌ doölo takÈ k†p¯evozu vöech sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘ a†vykop·vek slovenskÈ provenience. Vykop·vky byly zÌsk·ny na z·kladÏ ofici·lnÌho povolenÌ slovensk˝ch ˙¯ad˘ pro pauö·lnÌ v˝zkum sÌdel novok¯tÏnc˘ na Slovensku. H. Landsfeld p¯edpokl·dal, ûe podobnÈ opr·vnÏnÌ mu bude bez potÌûÌ vystaveno i†pro Moravu. 18†V nÏmecky psanÈ odpovÏdi na Landsfeldovu û·dost ze dne 12. 4. 1942 uv·dÌ Pam·tkov˝ ˙¯ad v†dopise ze dne 27. 4. 1942. Nelze vystavit obecnÏ platnÈ povolenÌ, ale ˙¯ad je ochoten udÏlovat opr·vnÏnÌ pro jednotlivÈ obce, ovöem û·d· o†sdÏlenÌ, kter· mÌsta chce Landsfeld zkoumat a†s†k˝m bude spolupracovat. (Podeps·n je z·stupce nÏmeckÈho p¯ednosty dr. K. K¸hn). P¯ÌËinou pro neudÏlenÌ povolenÌ nebyla nad¯azenost okupaËnÌch ˙¯ad˘, ale hlavnÌ p¯ek·ûkou bylo to, ûe H. Landsfeld nebyl profesion·lnÌm archeologem, ale pouze amatÈrsk˝m ñ byù v†tomto oboru pouËen˝m a†znal˝m ñ badatelem. (CitovanÈ doklady jsou uloûeny v†archivu MÏstskÈho muzea ve Str·ûnici.) DalöÌm d˘vodem bylo i to, ûe nÏmeckÈ vedenÌ Pam·tkovÈho ˙stavu a ZemskÈho muzea pl·novalo vlastnÌ archeologickÈ v˝zkumy novok¯tÏnsk˝ch lokalit. Jak se dovÌd·me ze soudobÈho tisku, ovÏ¯ovalo muzeum v roce 1942 77 mÌst a na nÏkter˝ch byly provedeny v˝kopy. V Ël·nku se uv·dÌ objev vypalovacÌ pece v Dambo¯icÌch a n·lezy fajansov˝ch st¯ep˘ s letopoËty z PodivÌna. (Srov. Ël·nek Spuren der m‰hrischen Wiedert‰ufer. Der Neue Tag, 3. 1. 1943, str. 3.) Z tohoto pohledu byl vlastnÏ postoj Pam·tkovÈho ˙stavu k H. Landsfeldovi velmi solidnÌ a nelze se divit, ûe ˙¯ady chtÏly mÌt vykop·vkovÈ pr·ce pod kontrolou. 19†Pam·tkov˝ ˙¯ad na¯Ìdil dopisem ze dne 27. 5. 1942 doËasnÈ zastavenÌ vykop·vek a†p¯ed·nÌ vöech nalezen˝ch p¯edmÏt˘ do Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti. K†p¯ed·nÌ mÏl b˝t p¯iloûen seznam exempl·¯˘, kter˝ mÏlo obdrûet takÈ ZemskÈ muzeum a†Pam·tkov˝ ˙¯ad v†BrnÏ. Odevzd·nÌ n·lez˘ mÏlo b˝t nahl·öeno p¯ednostovi ˙¯adu. Toto na¯ÌzenÌ Pam·tkov˝ ˙¯ad urgoval jeötÏ telegramem ze dne 14. 6. 1942. Zachoval se koncept Landsfeldovy odpovÏdi a†p¯edloha, kterou mu sestavil dr. A. V·clavÌk, tehdejöÌ pracovnÌk Slov·ckÈho muzea a†pozdÏjöÌ profesor n·rodopisu v†BrnÏ. (S dr. V·clavÌkem se manûelÈ Landsfeldovi dob¯e znali jeötÏ ze Slovenska, kdy mu po¯izovali kresebnou dokumentaci pro jeho monografii Podunajsk· dedina.) V†konceptu se mimo jinÈ uv·dÌ: Podot˝k·m, ûe novin·¯skÈ zpr·vy o†n·lezu jsou v†mnohÈm smÏru ˙plnÏ faleönÈ. Tak nap¯. nebyla nalezena ani jedin· cel· n·doba nebo kachel, n˝brû v˝hradnÏ jen zlomky. To ovöem nebylo pravda. 20†UËitel a†archeolog V. Hrub˝, tehdejöÌ spolupracovnÌk Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti, informoval o†tom Landsfelda v†dopise ze dne 22. 11. 1942: V·ûen˝ mist¯e, byl jsem na sjezdu musejnÌk˘ v†BrnÏ ve dnech 20. a†21. t. m. P¯i tÈ p¯Ìleûitosti p¯iöel ke mnÏ ¯editel ZemskÈho musea p. Dr. Hucke a†ptal se mÏ na V·s a†na n·lezy z†OstroûskÈ NovÈ Vsi. Tak jsem mu ¯ekl, ûe p¯edmÏty jsou jiû zajiötÏny, ûe je m·te doma p¯ipraveny. Pan ¯editel mi ale d˘tklivÏ kladl za povinnost, abych V·m sdÏlil, ûe m·te co nejd¯Ìve veökery n·lezy, tedy nejen st¯epy, ale i†celÈ n·doby, byù by byly dnes i†v†jin˝ch rukou, ihned p¯evÈzt do Slov·ckÈho 178

musea. D·v· termÌn nejpozdÏji do 10. prosince t.r., jinak pr˝ bude nucen zakroËit policejnÏ. SoukromÏ V·m sdÏluji, ûe byly jiû u†n·s na MoravÏ na z·kladÏ V·m zn·mÈho na¯ÌzenÌ pokutov·ny 2 osoby pokutou 30.000 K†a†p˘l roku vÏzenÌm. Tento rozhovor konËil p. ¯editel slovy: je mi lÌto, ûe musÌm postupovat takov˝m zp˘sobem proti tak horlivÈmu (t¸chtig) pracovnÌku, jako je pan Landsfeld. ProsÌm, nezlobte se na mne, ûe V·m takov˝m zp˘sobem pÌöi. JistÏ raËte pochopit, ûe rozkaz tento musÌm V·m vy¯Ìdit. 21†Vypl˝v· to i†z†dopisu ¯editele UmÏleckopr˘myslovÈho muzea v†Praze dr. Heraina, kter˝ H. Landsfeldovi pÌöe 5. 1. 1943: PÌöete, ûe se hned po sv·tcÌch cel˝ V·ö v˝kop odveze do Slov·ckÈho musea v†UherskÈm Hradiöti. Nutno opravdu s†p¯evozem tolik pospÌchat? Nebylo by lÈpe, abyste si ony st¯epy jeötÏ d·le studoval doma? Nejen proto, ûe bych je r·d spat¯il, ale abyste je mÏl takÈ po ruce, dokud budete ps·ti. 22†OdevzdanÈ n·lezy z†OstroûskÈ NovÈ Vsi, obsahujÌcÌ povÏtöinÏ pod¯adnÏjöÌ st¯epy hrnËÌ¯skÈho n·dobÌ a†kachl˘, byly pouûity v†expozici Slov·ckÈho muzea jako aranûovanÈ st¯epniötÏ v†okolÌ rekonstruovanÈ vypalovacÌ pece. Jejich dalöÌ osud byl vöak neblah˝. Kdyû se koncem pades·t˝ch let ruöila st·l· expozice, nechal tehdejöÌ ¯editel Slov·ckÈho muzea J. JanË·¯ keramickou pec i†s†n·lezy vyvÈzt a†Ñutopitì v†¯ece MoravÏ. Po smrti H. Landsfelda p¯i rozprod·v·nÌ sbÌrky byla Ë·st jeho n·lez˘ z†OstroûskÈ NovÈ Vsi zakoupena pro Slov·ckÈ muzeum a†je uloûena v†jeho sbÌrk·ch. Z hlediska vÏrohodnosti, tzn. identifikace tÏchto n·lez˘, je nutno uvÈst jeötÏ skuteËnost, ûe po roce 1945, kdy uû nehrozilo nebezpeËÌ zabavenÌ n·lez˘, nebyly vöechny exempl·¯e opat¯eny nov˝mi popisy a†Ë·st nese jeötÏ starÈ oznaËenÌ ÑSoì nebo podtrûenÈ S (tj. Sobotiöte). P¯i t¯ÌdÏnÌ vykop·vkov˝ch sbÌrek z†poz˘stalosti H. Landsfelda bylo provedeno jen z·kladnÌ rozËlenÏnÌ a†po¯Ìzen soupis podle skuteËn˝ch lokalit, jednotlivÈ exempl·¯e vöak nebyly novÏ oznaËeny. (Z·kladnÌm zpracov·nÌm sbÌrky jsem byl povÏ¯en jako tehdejöÌ odborn˝ pracovnÌk ⁄stavu lidovÈho umÏnÌ ve Str·ûnici, kter˝ uvaûoval o†zakoupenÌ vöech Landsfeldov˝ch sbÌrek. Podle st¯ÌdajÌcÌch se ¯editel˘ a†zmÏn koncepce tÈto instituce se vöak tento z·mÏr realizoval jen Ë·steËnÏ.) 23†O objevu bezprost¯ednÏ informovaly i†novinovÈ Ël·nky. Srov. NejstaröÌ hab·nsk· pec na MoravÏ. MoravskÈ slovo, 15. 5. 1942; H†˙†s†e†k, J.: Odkud p¯iöli hab·ni na Moravu? K†objevenÌ hab·nskÈ pece na Slov·cku. MoravskÈ slovo, 31. 5. 1942. Srov. takÈ L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Jak byly nalezeny hab·nskÈ pece v†OstroûskÈ NovÈ Vsi. Slov·ck· jiskra, 7. 1. 1970. O rekonstrukci pece ve Slov·ckÈm muzeu pÌöe P†o†s†p†Ì†ö†i†l, J.: Hab·ni v†NovÈ Vsi OstroûskÈ. VlastivÏdn˝ sbornÌk okresu Uh. HradiöùskÈho 1949, str. 27ñ30. 24†Srov. L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Hab·nsko-keramickÈ vykop·vky v†OstroûskÈ NovÈ Vsi. Zpr·vy »eskÈ keramickÈ spoleËnosti 19, 1942, Ë. 4, str. 153ñ160; L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Stav keramick˝ch vykop·vek u†n·s v†poslednÌ dobÏ. In. LidovÈ hrnËÌ¯stvÌ a†dûb·nka¯stvÌ. Praha 1950, str. 240ñ252 (reprint ze Zpr·v »eskÈ keramickÈ spoleËnosti 22, 1945); L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: V˝roba hab·nskÈ keramiky ve svÏtle vykop·vek. »esk˝ lid 40, 1953, str. 205ñ212; L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Hab·nskÈ pam·tky. Str·ûnice 1970. V doplÚovacÌch v˝zkumech menöÌho rozsahu pokraËoval Landsfeld v†OstroûskÈ NovÈ Vsi jeötÏ v letech 1949ñ1953. Je vöak nenahraditelnou ztr·tou, ûe z·klady pece nebyly ponech·ny na mÌstÏ n·lezu, ale p¯i rozebÌr·nÌ pro muzejnÌ rekonstrukci byly prakticky ˙plnÏ zniËeny. Proto zde nelze provÈst reviznÌ v˝zkum. 25†U n·lezu z†OstroûskÈ NovÈ Vsi bylo v˝hodnÈ, ûe podmÌnky byly p¯ÌznivÈ pro vÏtöÌ ploön˝ v˝zkum (z·jem majitele pozemku, voln· plocha pro odkrytÌ, nevelk· hloubka od povrchu terÈnu). DalöÌ n·lez vypalovacÌ pece ve StarÈ B¯eclavi nep¯inesl tolik pr˘kazn˝ch svÏdectvÌ, protoûe v˝zkum se vyznaËoval celkovou prostorovou stÌsnÏnostÌ (nevhodnost parcely pro ploön˝ odkryv, znaËn· hloubka n·lezu). Srov. P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci ve StarÈ B¯eclavi, c. d. Landsfeldovy n·lezy novok¯tÏnsk˝ch vypalovacÌch pecÌ jsou typologicky shodnÈ s†doklady, zn·m˝mi ze z·vÏreËnÈ f·ze moravskÈho a†slovenskÈho lidovÈho dûb·nka¯stvÌ. Jako praktick˝ keramik dovedl H. Landsfeld spolehlivÏ rozliöit funkci tÏchto za¯ÌzenÌ, s†jejichû relikty se ostatnÏ jeötÏ s·m setk·val v†obdobÌ svÈ keramickÈ v˝uky i p¯i vlastnÌch terÈnnÌch v˝zkumech. 26†Tato interpretace vych·zÌ z†analogiÌ u†lidovÈho dûb·nka¯stvÌ (Morava, z·padnÌ Slovensko), z†nÏho je pouûito takÈ n·zvoslovÌ. Srov. p¯ÌsluönÈ p¯ÌspÏvky v†pr·ci L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: LidovÈ hrnËÌ¯stvÌ a†dûb·nka¯stvÌ, c. d. 179

27†P˘vod tÏchto pom˘cek je z¯ejmÏ v†italskÈm prost¯edÌ, uv·dÏjÌ se v†p¯ÌruËce o†v˝robÏ renesanËnÌch faj·nsÌ. Srov. P†i†c†c†o†l†p†a†s†s†o, N.: I†tre libri dell arte del vasajo. Pesaro 1879, tab. 9. 28†Na z·kladÏ tohoto teoretickÈho p¯edpokladu je zpracov·v·n fond faj·nsÌ, kter˝ byl zÌsk·n p¯i v˝zkumu ve StrachotÌnÏ. Podle v˝sledk˘ z†rozbor˘ bude moûno odhadnout p¯ibliûnou v˝öi roËnÌ produkce faj·nsÌ tÈto dÌlny. 29†Srov. P†a†j†e†r, J.: K†poË·tk˘m hab·nskÈ keramickÈ v˝roby na MoravÏ, c. d., str. 89; P†a†j†e†r, J.: Origins of Anabaptist Ceramics in Moravia, c. d., str. 102. 30†N·pis m· spÌöe dekorativnÌ charakter neû v˝znamov˝. N·pisovÈ dekory jsou u†hrnËÌ¯skÈho n·dobÌ spÌöe v˝jimkou, jsou zastoupeny rovnÏû v†n·lezovÈm fondu ze StrachotÌna. 31†Srov. L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: HlinÏn· ÑkukaËkaì jako zdobn˝ n·stroj evropsk˝ch hrnËÌ¯˘. N·rodopisn˝ vÏstnÌk Ëeskoslovansk˝ 31, 1949, Ë. 1ñ2, str. 56ñ70. 32†P˘vod tohoto typu n·dobÌ lze hledat nejspÌöe v†z·padoevropskÈm renesanËnÌm hrnËÌ¯stvÌ. Srov. W†a†l†c†h†e†r†-†M†o†l†t†h†e†i†n, A.: Bunte Hafnerkeramik der Renaissance. VÌdeÚ 1906, obr. 73 na str. 37. 33†Velmi Ëast˝ byl jejich v˝skyt ve StrachotÌnÏ. Srov. pozn·mku 2. 34†U vypalovacÌ pece v†OstroûskÈ NovÈ Vsi se vykopala takÈ Ë·st n·doby obsahujÌcÌ tuto surovinu ñ slÌdu. SlÌdov·nÌ povrchu kachl˘ je zdobn· technika zn·m· uû ze st¯edovÏkÈho v˝robnÌho prost¯edÌ. 35†Srov. P†a†j†e†r, J.: PoË·tky novovÏkÈ keramiky ve†Str·ûnici. Str·ûnice. 1983, obr. 53/1 na str. 112 a†obr. 58/1 na str. 117. V˝skyt novok¯tÏnsk˝ch kamen je ve Str·ûnici doloûen i v†soudob˝ch pÌsemn˝ch pramenech (1610): ÑCo se pak dot˝Ëe kamen buÔ zelen˝ch, bÌl˝ch aneb jakÈkoliv barvy dÏl·nÌ, v†tom nem· dom·cÌm od û·dn˝ch p¯espolnÌch hrnËÌ¯˘ û·dn· p¯ek·ûka ËinÏna b˝ti, toliko sami novok¯tÏnci se z†toho vyjÌmajÌ, kter˝mû svobodno jest kdoû by kolik jich se†v†tom doû·dal kamna vöelijakÈ barvy tu v†mÏstÏ Str·ûnici dÏlati.ì Srov. L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: HrnËÌ¯skÈ cechovnÌ po¯·dky str·ûnickÈ z†roku 1610. In: LidovÈ hrnËÌ¯stvÌ a†dûb·nka¯stvÌ, c. d., str. 235. NenÌ vylouËeno, ûe nÏkterÈ z†nalezen˝ch doklad˘ ve mÏstÏ mohou poch·zet pr·vÏ z†v˝robny v†OstroûskÈ NovÈ Vsi. 36†DÌky sv˝m vlastnostem, p¯edevöÌm znaËnÈ rozpÌjivosti, lze zelenou barvu povaûovat spÌöe za doplÚkovou (v˝plnÏ list˘ a†ornament·lnÌch motiv˘), nevhodnou pro samostatnou kresbu. Je vöak moûnÈ, ûe pouûitÌ zelenÈ barvy vych·zelo i†z†hluböÌch funkËnÌch souvislostÌ, nap¯Ìklad z†celkovÈho v˝tvarnÈho n·zoru na barevnost kamen u†novok¯tÏnc˘. 37†Tyto velkoform·tovÈ kachle byly urËeny pro sÌdla bohat˝ch z·kaznÌk˘, nejËastÏji pro moravskou ölechtu. 38 Srov. P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci ve StarÈ B¯eclavi, c. d., str. 60. 39†Srov. K†u†d†Ï†l†k†o†v†·, A. ñ Z†e†m†i†n†o†v†·, M.: Hab·nsk· fajans. Praha 1961, str. 24. 40†Srov. »†e†r†n†o†h†o†r†s†k†˝, K.: PoË·tky hab·nsk˝ch fajansÌ. Opava 1931, obr. 26; »†e†r†n†o†h†o†r†s†k†˝, K.: K†poË·tk˘m fajansovÈ v˝roby na ˙zemÌ »eskoslovenska. »esk˝ lid 39, 1952, obr. 14; K†y†b†a†l†o†v†·, J. ñ N†o†v†o†t†n†·, J.: Hab·nsk· faj·ns 1590ñ1730. PrahañBrno 1981, str. 33 a†obr. 49 na str. 110. 41†Srov. »†e†r†n†o†h†o†r†s†k†˝, K.: PoË·tky hab·nsk˝ch fajansÌ, c. d., obr. 33. 42†Podle nejbliûöÌ vzd·lenosti OstroûskÈ NovÈ Vsi od Buchlova, centra z·st¯izlovskÈho dominia, jsem vyslovil domnÏnku, ûe zn·mÈ pro¯ez·vanÈ podnosy z†roku 1602, opat¯enÈ alianËnÌmi erby Z·st¯izl˘ a†Kotvrdovsk˝ch z†VoleöniËky, mohly b˝t vyrobeny pr·vÏ v†tÈto dÌlnÏ. Srov. K†y†b†a†l†o†v†·, J.: Keramick· sbÌrka Hugo VavreËky. Praha 1995, str. 2ñ3. MoûnÈ doklady k†potvrzenÌ tÈto domnÏnky musÌ b˝t vöak obsaûeny ve staröÌch v˝robnÌch fondech, neû zÌskal H. Landsfeld. Jinou v˝robnÌ lokalitou pro p¯edpokl·danou provenienci buchlovsk˝ch podnos˘ by mohly b˝t é·dovice, rovnÏû nep¯Ìliö vzd·lenÈ od Buchlova. DomnÌv·m se, ûe tyto hypotÈzy jsou uûiteËnÈ, i†kdyû se v†praxi nemusÌ vûdy potvrdit. 43†Srov. P†a†j†e†r, J.: Novok¯tÏnci na MoravÏ, c. d., str. 13. Vyv·ûenÌ dÌlenskÈho odpadu bylo zjiötÏno v†PodivÌnÏ a†ve StrachotÌnÏ. 44†Srov. Pajer, J.: Novok¯tÏnci ve StarÈ B¯eclavi, c. d., str. 61. 45†L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Stav keramick˝ch vykop·vek, c. d., str. 249. 46†Srov. L†a†n†d†s†f†e†l†d, H.: Stav keramick˝ch vykop·vek. c. d., str. 242ñ243. KromÏ zjiöùovacÌch pr˘zkum˘ H. Landsfelda prov·dÏlo ve VacenovicÌch v˝zkum takÈ UmÏlecko-pr˘myslovÈ muzeum 180

v†BrnÏ. N·lezov˝ fond je zË·sti uloûen ve sbÌrk·ch tohoto muzea v†BrnÏ, ale z†vÏtöÌ Ë·sti byl deponov·n bez vyuûitÌ v†muzeu ve SlavkovÏ. Jeho zpracov·nÌ by rovnÏû p¯ineslo mnoho nov˝ch poznatk˘. 47†KromÏ jmenovan˝ch lokalit byly zÌsk·ny jeötÏ menöÌ soubory st¯ep˘ z†PodivÌna, TrstÏnic a†Dambo¯ic. 48†Ve svÈ dalöÌ v˝zkumnÈ Ëinnosti, t˝kajÌcÌ se faj·nsovÈ v˝roby moravsk˝ch novok¯tÏnc˘, bych se chtÏl zamÏ¯it na prozkoum·nÌ naleziötÏ v†Pouzd¯anech. Zde byl v†roce 1584 vyd·n prvnÌ zn·m˝ keramick˝ ¯·d novok¯tÏnskÈ obce, kter˝ se sice nezmiÚuje jeötÏ o†produkci faj·nsÌ, ale nep¯Ìmo dokl·d· keramickou v˝robu. Pouzd¯any byly velk˝m a†lidnat˝m sÌdlem novok¯tÏnc˘, lze zde opr·vnÏnÏ p¯edpokl·dat i†v˝robu faj·nsÌ, a†to snad uû od jejÌch poË·tk˘.

PhDr. Ji ¯ Ì P a j e r, CSc. (n. 1948), etnograf a archeolog, p˘sobÌ jako samostatn˝ vÏdeck˝ pracovnÌk ve Str·ûnici, d¯Ìve pracoval v ⁄stavu lidovÈ kultury ve Str·ûnici. Zab˝v· se novovÏkou (postmedievalnÌ) archeologiÌ se speci·lnÌm zamÏ¯enÌm na novok¯tÏnskou keramiku, v oblasti folkloru zpracov·v·nÌm a vyd·v·nÌm zpÏvnÌk˘ lidov˝ch pÌsnÌ.

Wiedert‰ufer in Ostroûsk· Nov· Ves Zusammenfassung Die Wiedert‰uferkommunit‰t in dieser Lokalit‰t wurde 1570 gegr¸ndet, die Herstellung von Keramik und Fayence ist hier auch in schriftlichen Dokumenten belegt. Materielle Dokumente ¸ber die Herstellung von Keramikwaren zu entdecken, gelang dem Amateurforscher He¯man Landsfeld (1899ñ1984). Die von ihm gef¸hrte Prospektierung entdeckte im Mai 1942 den Untergrund eines Brennofens (Abb. 1ñ6), in dessen Umgebung sich der Abladeplatz f¸r Werkstattabf‰lle befand. In der hiesigen Werkstatt wurde bis 1621 gearbeitet, als die Lokalit‰t von ungarischen Truppen zerstˆrt wurde. Im Fundkomplex sind mit der hˆchsten Prozentzahl Tonwaren und Kacheln vertreten. Eine starke Gruppe bilden das Tongeschirr, das f¸r die Zubereitung von Speisen in gemeinsamen K¸chen diente, sowie die zum Tafeln bestimmte Keramik (Beispiele auf Abbildungen 8, 9). Die t‰gliche Lebensweise und hygienische Gewohnheiten in den Wiedert‰uferkommunit‰ten werden mit Funden von Waschsch¸sseln und Nachttˆpfen (Abb. 10,11) dokumentiert. In der Ofenkeramik werden ¸bliche Kacheln, roh oder glasiert, und als Fayence hergestellte Kacheln unterschieden. Es handelt sich entweder um mehrfarbige Polychromie der Reliefe auf weiflem und blauem Fond (Abb. 12ñ15) oder um Fl‰chenbemalung (Abb. 16). Das Fayence-Geschirr ist im Fundkomplex selten und unvollst‰ndig vertreten; nur ausnahmsweise konnte eine abgeschlossenere Gestaltung eines Gef‰fles rekonstuiert werden (Abb. 17). Aufler weifler Glasur kommen auch Varianten in anderen Farben ñ in hellem Blau und Gr¸nspanfarbe vor. Die Bemalung ist durch strahlende Farben (die sog. Hochtemperaturfarben) - Blau, Gelb und Gr¸n ñ charakterisiert, wobei die Manganfarbe nur zur Zeichnung und begrenzenden Konturen diente (Abb. 18). Die Verwendung von Manganfarbe reiht die gefundenen Fayencen in die j¸ngere Periode, die sich in der Zeit um 1610 formte. Diesem Indiz nach kann der gesamte Fundkomplex auf das zweite Jahrzehnt des 17. Jahrhunderts datiert werden. Die Analyse der erhaltenen Funde kann nicht mit Bestimmtheit kl‰ren, ob die Fayance-Herstellung in Ostroûsk· Nov· Ves schon seit ihrer Anf‰ngen, d.h. seit Ende des 16. Jahrhunderts vorhanden war. Die Unvollst‰ndigkeit der Funde ermˆglicht nicht einmal, bei einigen Exemplaren, die in Museen- oder Privatsammlungen erhaltengeblieben sind, zu bestimmen, aus welcher Provenienz sie herkommen.

181

The Anabaptists in Ostroûsk· Nov· Ves A b s†t r a c t The Anabaptist community here was established in 1570. The pottery and faience manufacturing here is documented in writing. The material proofs of pottery manufacturing were discovered by amateur researcher He¯man Landsfeld (1899ñ1984). In May 1942, his field research unfolded a base of the scorching oven (fig. 1ñ6). In the proximity, a dump of workshop waste was found. The workshop functioned until 1621 when the settlement was destroyed by the Hungarian army. The finds consist mostly of pottery and tiles. There was a numerous group of pottery dishes, used for cooking in common kitchens, as well as pottery designed for catering (for examples see fig. 8, 9). The everyday life and hygiene of the Anabaptist communities is illustrated by finds of washing bowls (fig. 10, 11) and chamber pott. The tiles are common (either plain or dipped), or faience, making use of the same technology as the faience dishes. It is either polychrome color relieves on white and blue primer (fig. 12ñ15), or flat painting (fig. 16). The faience dishes are represented scarcely and in fragments. The cases when the original appearance of a dish could have been reconstructed are exceptions (fig. 17). Besides the white dip, other color variants were found ñ pale blue and verdigris green. The painting is characterized with common colors of the so-called high fire. It uses blue, green and yellow. Manganese color was used for line art and contouring (fig.18). The use of manganese color indicates that the discovered faience comes from the later phase, which was forming around 1610. This fact entitles us to estimate the origin of the whole set of finds at the second decade of the 17th century. It is impossible to judge from the analyses of the finds, whether the faience production existed in Ostroûsk· Nov· Ves ever since its beginning in the late 16th century. The fragmentary nature of the finds does not allow us to determine the locality of other pieces, preserved in private or museum collections.

182


POLITICK… STRANY V†UHERSK…M HRADIäTI A†JEJICH SOUPEÿENÕ NA PÿELOMU 19. A†20. STOLETÕ Pavel VeËe¯a, UherskÈ HradiötÏ Na p¯elomu 19. a†20. stoletÌ probÏhl v†UherskÈm Hradiöti proces vytv·¯enÌ a†diferenciace politick˝ch stran. Jeho v˝sledkem bylo zformov·nÌ dvou Ëesk˝ch politick˝ch proud˘,kterÈ mezi sebou z·pasily o†spr·vu mÏsta.

V obdobÌ, kterÈ sledujeme, tj. lÈta 1890ñ1914, je do urËitÈ mÌry zav·dÏjÌcÌ mluvit o†politick˝ch stran·ch. P¯ed 100 lety u†n·s teprve zaËÌn· proces politickÈ diferenciace, kter˝ vede p¯es zakl·d·nÌ r˘zn˝ch spolk˘ a†voln˝ch sdruûenÌ aû k†vytvo¯enÌ masov˝ch politick˝ch stran. Celkov· politick· nevyspÏlost ËeskÈho ve¯ejnÈho ûivota je zvl·ötÏ patrna v†region·lnÌm mÏ¯Ìtku. V˝voj politick˝ch stran, resp. spolk˘ v†UherskÈm Hradiöti, lze rozdÏlit do dvou z·kladnÌch etap. PrvnÌ z†nich, vymezen· devades·t˝mi lÈty 19. stoletÌ, je charakteristick· ub˝vajÌcÌm vlivem nÏmeckÈho obyvatelstva na ve¯ejnou spr·vu a†rozvojem Ëesk˝ch politick˝ch sil. S†n·stupem novÈho stoletÌ pak politick˝ ûivot ve mÏstÏ zÌsk·v· na radik·lnosti vlivem soupe¯enÌ ËeskÈho liber·lnÌho proudu s†konzervativnÌ spr·vou mÏsta. Uherskohradiöùsko pat¯ilo ve druhÈ polovinÏ 19. stoletÌ k†politicky zaostalejöÌm oblastem Moravy. NegativnÌm faktorem p˘sobÌcÌm na jen pozvolna se rozvÌjejÌcÌ Ëesk˝ ve¯ejn˝ ûivot byla skuteËnost, ûe dvÏ nejvÏtöÌ mÏsta tohoto kraje ñ UherskÈ HradiötÏ a†Uhersk˝ Brod ñ setrv·vala dlouhou dobu pod nÏmeckou nadvl·dou. Uh.HradiötÏ mÏlo zvl·ötnÌ postavenÌ - spolu s†Brnem, OlomoucÌ, Jihlavou, Znojmem a†KromÏ¯ÌûÌ pat¯ilo k†öesti moravsk˝m statut·rnÌm mÏst˘m. ObecnÌ z·leûitosti tÏchto mÏst se ¯Ìdily zvl·ötnÌmi zemsk˝mi z·kony. Pro Uh.HradiötÏ byl vyd·n roku 1867. 1 MÏsto podlÈhalo p¯Ìmo zemskÈmu snÏmu a†v˝boru, resp. zemskÈ vl·dÏ. V†Ëele obce st·l osmn·ctiËlenn˝ obecnÌ v˝bor, kter˝ ze svÈho st¯edu volil obecnÌ radu sloûenou z†purkmistra a†t¯Ì obecnÌch radnÌch (z·konem z†roku 1899 doölo k†rozöÌ¯enÌ Ëlen˘ v˝boru na t¯icet a†rady na pÏt). Volilo se ve t¯ech volebnÌch sborech podle v˝öe zaplacen˝ch danÌ. D˘leûit˝m ustanovenÌm obecnÌho statutu byla samotn· volba obecnÌ samospr·vy, jeû probÌhala ve¯ejnÏ a†to tak, ûe p¯Ìsluön˝ voliË sdÏlil volebnÌ komisi Ëleny a†n·hradnÌky obecnÌho v˝boru. Ve¯ejn· volba negativnÏ ovlivÚovala ûivot ve mÏstÏ. VÏdÏlo se, jak ten kter˝ voliË hlasoval a†strana, kterÈ hlas nedal, ho ñ zvl·ötÏ jednalo-li se o†ûivnostnÌka ñ tvrdÏ napadala v†tisku. Ve mÏstÏ dlouho p¯etrv·val vliv nÏmecky mluvÌcÌho obyvatelstva. NÏmeck· komunita, tvo¯en· i†p¯ÌsluönÌky ûidovskÈho n·roda, p¯evaûovala nad Ëesk˝m obyvatelstvem aû do osmdes·t˝ch let minulÈho stoletÌ.2 N·rodnÌ hnutÌ se zaËalo prosazovat na p˘dÏ n·rodnÌ strany, k†jejÌmû v˝znamn˝m p¯edstavitel˘m pat¯ili dr. Frantiöek Alois ärom a†dr.Josef FanderlÌk, poslanec na zemskÈm snÏmu a† ¯ÌöskÈ radÏ. Nemalou roli v†boji o†prosazenÌ pr·v ËeskÈho ûivlu sehr·l tisk; od roku 1884 zaËal AntonÌn Mnohoslav DanÏk vyd·vat prvnÌ ËeskÈ noviny na Slov·cku ñ Moravskou SlovaË. MeznÌkem ve v˝voji Uh.HradiötÏ se staly obecnÌ volby v†roce 1886. Tehdy se proti nÏmeckÈ ˙stavovÏrnÈ stranÏ spojila n·rodnÌ strana se stranou radnickou, tvo¯enou Ëleny obecnÌho v˝boru ËeskÈ n·rodnosti zvolen˝ch na nÏmeckÈ kandid·tce a†umÌrnÏn˝mi NÏmci (nap¯. starosta Jan Protzkar Ëi jeho n·stupce ve funkci Josef Stancl). Spr·va mÏsta tak definitivnÏ p¯eöla do Ëesk˝ch rukou.3 Z·hy se z†p˘vodnÏ jednolitÈho proudu pod hlaviËkou n·rodnÌ strany vydÏlila dvÏ politick· seskupenÌ. KonzervativnÌ, staroËesk˝ proud, reprezentovan˝ prvnÌm Ëesk˝m uherskohradiöùsk˝m starostou a†zemsk˝m poslancem za staroËechy Josefem Stanclem, se ori183

entoval spÌöe na z·moûnÏjöÌ mÏöùanstvo - odtud n·zev mÏöùansk· strana. OpoziËnÌ, progresivnÏjöÌ proud, naleznuvöÌ svou platformu na p˘dÏ novÏ vzniklÈ lidovÈ strany brnÏnskÈho advok·ta a†vydavatele Moravsk˝ch List˘ (pozdÏjöÌch Lidov˝ch novin) Adolfa Str·nskÈho, hledal svÈ p¯Ìznivce mezi ¯emeslnÌky, ûivnostnÌky a†inteligencÌ. Pr·vÏ sympatizanti lidovÈ strany ovl·dli poË·tkem devades·t˝ch let »esk˝ spolek politick˝, zaloûen˝ roku 1886, jehoû ˙Ëelem Ñjest öÌ¯iti a†sÌliti vÏdomÌ pr·v n·roda ËeskÈho a†podporovati z·jmy »ech˘ v†Rakousku v˘bec.ì4 »innost spolku mÏla spoËÌvat p¯edevöÌm v†po¯·d·nÌ sch˘zÌ, vyd·v·nÌ provol·nÌ, broûur, Ëasopis˘. »lenstvo spolku tvo¯ili kromÏ uherskohradiöùsk˝ch i†z·stupci KromÏ¯Ìûe, Bzence, HodonÌna, Kyjova a†UherskÈho Brodu. P¯edstavitelÈ mÌstnÌch lidovc˘ se uplatnili i†v†r·mci zemÏ ñ do v˝konnÈho v˝boru lidovÈ strany byli na sjezdu d˘vÏrnÌk˘ v†BrnÏ 6. 6. 1892 zvoleni AntonÌn Soj·k a†Frantiöek Vyslouûil.5 PrvnÏ jmenovan˝ pat¯il k†dlouholet˝m n·rodnÌm Ëinitel˘m na Uherskohradiöùsku, F. Vyslouûil poch·zel z†KromÏ¯Ìûe. Pat¯il k†proudu inteligence, jeû na Slov·cko p¯iöla na p¯elomu osmdes·t˝ch a†devades·t˝ch let 19. stoletÌ. Valn· Ë·st novÏ p¯ÌchozÌch inklinovala pr·vÏ k†lidoveckÈ vÏtvi ËeskÈ politiky. V prvnÌch letech existence vöak byla aktivita opozice sporadick·. VolebnÌho kl·nÌ ve mÏstÏ se ˙Ëastnila do tÈ mÌry, ûe p¯ijala vyhrazen· mÌsta na kandid·tce mÏöùanskÈ strany. Boj mezi obÏma stranami se spÌöe odehr·val v†novinov˝ch Ël·ncÌch. MÏöùansk· strana prost¯ednictvÌm vydavatele Josefa Stancla ovl·dala Slov·ckÈ noviny, navazujÌcÌ na Moravskou SlovaË. Opozice zaloûila noviny SlovaË. SlovaË redaktora Jana JanËi se jiû v†prvnÌch ËÌslech profilovala jako list n·zorovÏ sp¯ÌznÏn˝ s†lidovou stranou. Lidov· strana se stavÏla do role obh·jkynÏ Ëesk˝ch n·rodnÌch z·jm˘: Ñ... strana lidov· sleduje ide·l ... kter˝ byl opuötÏn politiky staroËesk˝mi ñ a†tÌm jest: uskuteËnÏnÌ ËeskÈho st·tnÌho pr·va.ì6 V†obecnÌm v˝boru pak z·stupci opozice, zejmÈna jejÌ nejagilnÏjöÌ Ëlen F. Vyslouûil, prosazovali kromÏ kontroly hospoda¯enÌ mÏsta ÑpoËeötÏnÌì ve¯ejnÈho ûivota, jako nap¯Ìklad zavedenÌ ËeskÈho jazyka do obecnÌho ˙¯adov·nÌ Ëi odstranÏnÌ nÏmeck˝ch n·pis˘.7 Lidov· strana ñ ¯eËeno dneönÌ terminologiÌ ñ se v˘Ëi n·rodnÌ stranÏ konstituovala spÌöe doleva. PravÈ, katolicky orientovanÈ k¯Ìdlo n·rodnÌ strany, se poËalo osamostatÚovat v†pr˘bÏhu devades·t˝ch let. Impulzem k†tomu byla encyklika papeûe Lva XIII. Rerum novarum, vyz˝vajÌcÌ k†zakl·d·nÌ katolick˝ch politick˝ch stran a†odborov˝ch organizacÌ. Jako politickÈ strany se katolickÈ hnutÌ na MoravÏ etablovalo aû ve druhÈ polovinÏ devades·t˝ch let. Roku 1896 vznikla katolick· strana n·rodnÌ, jejÌû organizaËnÌ z·kladnu tvo¯ily katolicko-politickÈ jednoty a†o†t¯i roky pozdÏji pak k¯esùansko-soci·lnÌ strana. Jejich rozdÏlenÌ bylo vÌcemÈnÏ form·lnÌ, neboù p¯i volb·ch postupovaly spoleËnÏ. V†UherskÈm Hradiöti byl politick˝ katolicismus spojen se jmÈnem advok·ta Jana Sedl·Ëka. Ten, poË·tkem devades·t˝ch let jeötÏ d˘vÏrnÌk strany n·rodnÌ, postupnÏ inklinoval ke katolickÈ stranÏ n·rodnÌ. Katolicko-politick· jednota v†UherskÈm Hradiöti vznikla roku 1892, obnovena byla roku 1896 (do tÈ doby pat¯ilo mÏsto pod p˘sobnost jednoty kyjovskÈ). Politick˝ katolicismus na Uherskohradiöùsku mÏl tradiËnÏ silnou oporu zvl·ötÏ mezi venkovsk˝m obyvatelstvem. V†samotnÈm mÏstÏ se postupnÏ sbliûoval se staroËechy. ObÏ skupiny spojovaly tradiËnÌ konzervativnÌ hodnoty. Vztah mÌstnÌch v˘dc˘ opozice ke katolÌk˘m byl zpoË·tku vst¯Ìcn˝: Ñ...(strana katolicko-n·rodnÌ) nenÌ n·rodu ökodn· a†my m˘ûeme vedle tÈto strany takÈ docela dob¯e pro poûadavky n·rodnÌ pracovati.ì8 V roce 1897 se konaly volby do ¯ÌöskÈ rady. PoprvÈ se uskuteËnily v†novÏ vytvo¯enÈ V.kurii, kter· Ë·steËnÏ kompenzovala neexistenci vöeobecnÈho volebnÌho pr·va. V†nÌ kandidovalo ve skupinÏ Uh. HradiötÏ, Uh. Ostroh, Str·ûnice pÏt muû˘. ZvÌtÏzil katolick˝ kandid·t AntonÌn Cyril Stojan v†uûöÌ volbÏ proti samostatnÏ kandidujÌcÌmu lidovci Frantiöku Vr·novi. Lidovci doplatili na neschopnost shodnout se na jednom jmÈnÏ pro volby a†jejich ofici·lnÌ kandid·t tak naprosto propadl.9 CelkovÈ v˝sledky zemsk˝ch i†¯Ìösk˝ch voleb vöak potvrdily n·stup lidovÈ strany do Ëela moravskÈ politiky. JejÌ ˙spÏch vöak paradoxnÏ zp˘sobil pozdÏjöÌ ˙stup ze sl·vy. TÌm, ûe se lidov· strana stala urËujÌcÌ silou na MoravÏ, musela opoziËnÌ politika za kaûdou cenu 184

ustoupit pragmatismu. PostupnÈ sbliûov·nÌ se s†konzervativnÌmi silami10 z·sadnÏ poznamenalo jejÌ vnitrostranick˝ v˝voj. Uvnit¯ strany sÌlily frakce usilujÌcÌ o†n·vrat k†opoziËnÌmu kurzu. V˝razem nespokojenosti se st·vajÌcÌmi politick˝mi proudy na MoravÏ, tj. stranou n·rodnÌ, lidovou a†spojen˝mi katolick˝mi stranami se stalo tzv. pokrokovÈ hnutÌ. Na MoravÏ, kde proces politickÈ diferenciace zaost·val za v˝vojem v†»ech·ch, zahrnoval tento pojem vÌce politick˝ch smÏr˘. SpoleËn˝m jmenovatelem pro jednotlivÈ proudy (kromÏ odmÌtavÈho postoje k†st·vajÌcÌm politick˝m stran·m) byl antiklerikalismus, zv˝öen˝ z·jem o†soci·lnÌ ot·zky, snaha o†zavedenÌ vöeobecnÈho volebnÌho pr·va.11 ZmÏny na politickÈ mapÏ Moravy se odr·ûely i†v†regionu. V†lÈtÏ 1900 se ve mÏstÏ ustavil ÑPolitick˝ spolek pokrokov˝ pro Slov·cko v†UherskÈm Hradiöti.ì P¯edsedou se stal advok·t Alois DanÏk. P¯i svÈm zaloûenÌ ËÌtal spolek 29 Ëlen˘, z†nichû valn· Ë·st p˘sobila v†advokacii12 (advok·ti spolu s†uËiteli a†˙¯ednÌky tvo¯ili ostatnÏ z·kladnu opozice ve mÏstÏ). Pokrokov˝ spolek de facto nahradil »esk˝ politick˝ spolek, kter˝ se ñ po ovl·dnutÌ lidovou stranou ñ mohl st·t odrazov˝m m˘stkem pro n·stup liber·lnÌch sil ve mÏstÏ. Jeho Ëinnost vöak skomÌrala, p¯edseda F.Vyslouûil byl v†tisku kritizov·n za pasivitu p¯i zemsk˝ch a†¯Ìösk˝ch volb·ch.13 PokrokovÈ hnutÌ p¯ineslo oûivenÌ do ¯ad opozice ve mÏstÏ. Po delöÌ dobÏ14 zde opÏt i†kdyû nakr·tko - zaËal vych·zet opoziËnÌ list ñ ÑSlov·ck˝ krajì , vznikl˝ slouËenÌm pokrokov˝ch t˝denÌk˘ ÑSlov·ckoì a†ÑN·ö kraj.ì UherskohradiöùötÌ pokrok·¯i v†Ëele s†Frantiökem Koûeluhou se angaûovali v†zemskÈm mÏ¯Ìtku a†usilovali o†vytvo¯enÌ jednotnÈ pokrokovÈ strany. Pro rozpory mezi jednotliv˝mi region·lnÌmi organizacemi jejich snaha vyznÏla napr·zdno. Volby do moravskÈho zemskÈho snÏmu roku 1902 na Uherskohradiöùsku se nesly v†duchu p¯iost¯ujÌcÌho souboje mezi pokrok·¯i a†staroËechy. SpoleËn˝ kandid·t stran n·rodnÌ a†lidovÈ J. Stancl byl ñ dÌky svÈmu silnÈmu vlivu ñ nakonec bez boje opÏt zvolen zemsk˝m poslancem. Jeho protikandid·t, z·stupce uherskohradiöùskÈho starosty a†jeden z†v˘dËÌch p¯edstavitel˘ opozice Jan KoneËn˝, totiû z†voleb odstoupil. Vzr˘stajÌcÌ sebevÏdomÌ opozice ji p¯imÏlo kandidovat v†obecnÌch volb·ch roku 1903 samostatnÏ. V†obecnÌm v˝boru zÌskala vÏtöinu a†starostu Stancla vyst¯Ìdal Jan KoneËn˝, kter˝ v†r·mci opozice pat¯il k†umÌrnÏn˝m Ëlen˘m. Konzervativci se s†v˝sledky voleb nesmÌ¯ili a†podali protest, jeû se t˝kal zneuûitÌ pln˝ch mocÌ a†nedovolenÈ agitace ve volebnÌ mÌstnosti.15 Anulov·nÌ volebnÌch v˝sledk˘ vöak stejnÏ nedos·hli. Od vÌtÏzstvÌ opozice ve volb·ch se situace ve mÏstÏ jeötÏ vÌce zpolitizovala. ObÏ strany se vz·jemnÏ napadaly ve sv˝ch pl·tcÌch. ZaËal se projevovat negativnÌ rys politickÈ diferenciace v†region·lnÌm mÏ¯Ìtku. N·rodnostnÌ dÏlÌtko ve mÏstÏ ÑNÏmciñ»eöiì vyst¯Ìdala ¯evnivost mezi »echy navz·jem. Strany nehledÏly na blaho obce, ale p¯em˝ölely, jak poöpinit protivnÌka za kaûdou cenu. Nov˝ starosta Jan KoneËn˝ pat¯il k†tÏm v˝jimk·m, kterÈ se snaûili otupovat ost¯Ì mezi obÏma t·bory. Jeho funkËnÌ obdobÌ vöak trvalo kr·tce ñ roku 1905 n·hle zem¯el. Na jeho mÌsto nastoupil dr.V·clav Pitra. PrvnÌ dek·da 20.stoletÌ p¯inesla do politickÈho ûivota velkÈ zmÏny. Moravsk˝ pakt z†roku 1905 vytvo¯enÌm IV.vöeobecnÈ kurie ve volb·ch do moravskÈho zemskÈho snÏmu trochu zmÌrnil nedemokratiËnost zemsk˝ch voleb a†reforma volebnÌho pr·va do ¯ÌöskÈ rady otev¯ela moûnost volit öiröÌm vrstv·m obyvatelstva. Pro 19. stoletÌ typickÈ tzv. honoraËnÌ strany ñ tj. strany opÌrajÌcÌ se o†jednotlivce, resp. spolky ñ vyst¯Ìdala ve stoletÌ dvac·tÈm nutnost vystavÏt stranickou organizaci na pevnÏ podchycenÈ ËlenskÈ z·kladnÏ. Schopnost stran vypo¯·dat se s†novou situacÌ se odliöovala. VÏtöina z†nich se zmÏnami organizaËnÌch statut˘ a†vypracov·nÌm ucelenÈho programu snaûila reagovat na novÈ skuteËnosti. Uk·zala se mj. i†neûivotaschopnost typickÈ honoraËnÌ strany, totiû strany n·rodnÌ. JejÌ vliv se nynÌ omezoval pouze na dÏnÌ v†regionech a†jednotliv˝ch mÏstech, jako bylo nap¯Ìklad UherskÈ HradiötÏ. I†zde vöak staroËeötÌ p¯ed·ci v†z·jmu udrûenÌ zbyl˝ch pozic st·le vÌce spolupracovali s†jim nejbliûöÌmi politick˝mi subjekty, tj. katolick˝mi stranami. SjednocenÌ staro185

ËeskÈho a†katolickÈho proudu v†r·mci mÏöùanskÈ strany se odr·ûelo nap¯. v†tom, ûe mÏstsk· rada za vl·dy konzervativc˘ p¯ebÌrala protektor·t nad akcemi po¯·dan˝ch katolÌky a†ËlenovÈ mÏöùanskÈ strany se jich hojnÏ ˙Ëastnili. P¯Ìpravy k†obecnÌm volb·m 1906 probÌhaly v†dosti nep¯·telskÈm ovzduöÌ. Oba lok·lnÌ listy ñ konzervativnÌ Slov·ckÈ noviny i†pokrokovÏ ladÏn· Nov· SlovaË ñ odsuzovaly ûabomyöÌ spor dvou hradiöùsk˝ch stran, p¯itom ale neopomnÏly hanÏt protivnÌka. MÏöùansk· strana pojala p¯edvolebnÌ boj znaËnÏ emotivnÏ.16 SamotnÈ volby dopadly pro doposud vl·dnoucÌ Ñlidovo - pokrokovouì stranu nep¯ÌznivÏ. Jak se jiû stalo tradicÌ, poraûen· strana podala proti volbÏ protest. Podle obecnÌho statutu bylo vy¯izov·nÌ n·mitek proti regulÈrnosti voleb v†kompetenci starÈho obecnÌho v˝boru. Ten se vöak nemÏl k†Ëinu, a†mÏöùansk· strana, zastoupen· J. Stanclem si na postup pokrok·¯˘ stÏûovala na mÌstodrûitelstvÌ v†BrnÏ. MÌstodrûitelstvÌ rozhodlo o†rozpuötÏnÌ starÈho obecnÌho v˝boru a†povÏ¯ilo spr·vou mÏsta vl·dnÌho komisa¯e Rudolfa Baillona. DosazenÌ st·tnÌho ˙¯ednÌka na mÌsto samospr·vy vnÌmaly obÏ strany negativnÏ; kaûd· ale nastalou situaci interpretovala po svÈm. Od voleb se ûivot ve mÏstÏ jeötÏ vÌce zfanatizoval a†v†novin·ch se mnoûily nacionalistickÈ a†antisemitskÈ ˙toky. List Nov· SlovaË dokonce v†r·mci taûenÌ proti spolupr·ci mÏöùanskÈ strany s†NÏmci vyhl·sil rubriku ÑN·rodnÌ str·û,ì jeû mÏla b˝t pran˝¯em pro ÑvlaûnÈ naöince, kte¯Ì zapomÌnajÌ tak snadnÏ a†brzy nÏmecko-ûidovskÈ kopance.ì17 Z·leûitosti kolem v˝sledk˘ voleb se ne˙mÏrnÏ protahovaly a†nov˝ obecnÌ v˝bor se konstituoval aû koncem roku. Staronov˝m starostou mÏöùanÈ zvolili J.Stancla. UherskohradiöùötÌ pokrok·¯i si por·ûku v†obecnÌch volb·ch alespoÚ Ë·steËnÏ kompenzovali posÌlenÌm postavenÌ jejich organizace v†r·mci celÈ Moravy. V†dvan·ctiËlennÈm v˝konnÈm v˝boru, kter˝ mÏl za cÌl sjednotit rozt¯ÌötÏnost jednotliv˝ch pokrokov˝ch skupin, reprezentovali Uh. HradiötÏ p¯edseda mÌstnÌho pokrokovÈho spolku advok·t Josef Seifert a†dr. TrpÌk.18 Ve volb·ch do moravskÈho zemskÈho snÏmu 1906 pak postavili prakticky dva kandid·ty: v†mÏstskÈ kurii J.Seiferta a†v†novÏ vytvo¯enÈ vöeobecnÈ volebnÌ kurii F.Koûeluhu, kter˝ v†Uh. Hradiöti urËitou dobu p˘sobil. Seifertovi se poda¯ilo porazit Stancla nejenom v†absolutnÌch ËÌslech, ale i†v†samotnÈm mÏstÏ. Ve vöeobecnÈ volebnÌ kurii p¯esvÏdËivÏ zvÌtÏzil kandid·t katolicko - n·rodnÌ strany. P¯es snahu uherskohradiöùsk˝ch Ëinitel˘, vyz˝vajÌcÌch ke spoleËnÈmu postupu stran lidovÈ, agr·rnÌ, pokrokovÈ, n·rodnÏ soci·lnÌ a†soci·lnÏ demokratickÈ,19 se nepoda¯ilo sjednotit antiklerik·lnÌ sÌly. CelkovÈ v˝sledky zemsk˝ch voleb potvrdily ztr·tu v˝sadnÌho postavenÌ lidovÈ strany a†n·stup spojen˝ch stran katolicko - n·rodnÌ a†k¯esùansko - soci·lnÌ. SkuteËn˝m barometrem politick˝ch n·lad mezi obyvatelstvem se staly aû volby do ¯ÌöskÈ rady v†kvÏtnu 1907, kterÈ se poprvÈ uskuteËnily na principu vöeobecnÈho volebnÌho pr·va. TÈmata p¯edvolebnÌch sch˘zÌ jednotliv˝ch kandid·t˘ reflektovala tendenci omezit vliv katolicismu ve ve¯ejnÈm ûivotÏ. Manûelsk· rozluka, vylouËenÌ n·boûenstvÌ ze ökol, odluka cÌrkve od st·tu Ëi vöeobecnÈ volebnÌ pr·vo i†v†obcÌch ñ to byly pro katolickÈ strany naprosto nep¯ijatelnÈ poûadavky. ÿÌöskÈ volby na MoravÏ potvrdily nadvl·du katolÌk˘ a†˙bytek poslaneck˝ch mand·t˘ lidovc˘. Z†uherskohradiöùsk˝ch Ëinitel˘ se voleb ˙Ëastnil v˘dce mÌstnÌch katolÌk˘ Jan Sedl·Ëek, kterÈmu v†souboji s†profesorem brnÏnskÈ techniky AntonÌnem SmrËkem nepomohlo ani dom·cÌ prost¯edÌ. PokrokovÈ hnutÌ mezitÌm p¯istoupilo k†vytvo¯enÌ vlastnÌ politickÈ strany. Za ˙Ëasti uherskohradiöùsk˝ch z·stupc˘ se moravsk· pokrokov· strana ustavila v†kvÏtnu 1907 na sjezdu v†P¯erovÏ. N·vrh programu novÈ strany uve¯ejÚoval ve sv˝ch ËÌslech Moravsk˝ kraj.20 KromÏ obecn˝ch poûadavk˘ tiskovÈ, spolËovacÌ a†shromaûÔovacÌ svobody poûadoval ˙plnou rovnost volebnÌho pr·va. Pr·vo volit mÏli mÌt vöichni vËetnÏ ûen. V†soci·lnÌ oblasti se p¯edstavy pokrok·¯˘ st˝kaly se soci·lnÏ demokratick˝m programem. Po opÏtovnÈm zÌsk·nÌ radnice se mÏöùansk· strana tvrdÏ pustila do pokrok·¯˘. ObviÚovala je z†vydrancov·nÌ obecnÌ pokladny a†represÌvnÌ politiky v˘Ëi st¯ednÌm stav˘m.21 SlovnÌ p¯est¯elky p¯i jedn·nÌ obecnÌho v˝boru, obvyklÈ jiû v†p¯edchozÌ dobÏ, se nynÌ staly tak¯ka 186

bÏûn˝m koloritem. Nep¯·telstvÌ mezi obÏma t·bory se p¯eneslo i†na p˘du tÏlov˝chovy, kde vedle sebe koexistovaly Orel a†Sokol. Pokrokov· strana bojovala proti stranÏ mÏöùanskÈ tak, ûe se prosazovala do vedenÌ mÌstnÌch spolk˘, od politick˝ch aû po sportovnÌ, ËÌmû vypudila p¯Ìznivce ÑmÏötan˘ì a†donutila je k†zakl·d·nÌ vlastnÌch organizacÌ. MÏöùansk· strana pak proti opozici vyuûÌvala prost¯edky, vypl˝vajÌcÌ z†jejÌho v˝sadnÌho postavenÌ na radnici: s·l mÏstskÈ Reduty, mÌsta sch˘zÌ r˘zn˝ch spolk˘ i†jednotlivc˘, odmÌtala nÏkdy prop˘jËit opozici a†radÏji tam uspo¯·dala sch˘zi sama, coû dosvÏdËujÌ z·pisy ze sch˘zÌ samospr·vn˝ch org·n˘, projedn·vajÌcÌ stÌûnosti opoziËnÌho p¯ed·ka F.Vyslouûila. P¯edstavitelÈ politickÈho katolicismu, povzbuzeni ˙spÏchy p¯i poslednÌch volb·ch, zintenzivnili na Uherskohradiöùsku svoji Ëinnost. Katolicko-politick· jednota po¯·dala sch˘ze tÈmÏ¯ kaûd˝ t˝den. Sch˘ze mÏly povÏtöinou charakter pracovnÌho setk·nÌ d˘vÏrnÌk˘ katolickÈ n·rodnÌ strany a†k¯esùansko soci·lnÌ strany uherskohradiöùskÈho okresu. V†programu ve¯ejn˝ch sch˘zÌ se odr·ûela dobov· atmosfÈra: odmÌt·nÌ politiky liber·lnÌch a†soci·lnÌch stran, vyzdvihov·nÌ mravnÌch hodnot katolÌka, zd˘raznÏnÌ ˙lohy n·boûenstvÌ v†ûivotÏ. N·rodnÌ katolÌci se povaûovali za jedinou stranu uskuteËÚujÌcÌ Ñn·rodnÌ program.ì StavÏt se do role jedinÈho obh·jce n·rodnÌch pr·v pat¯ilo ostatnÏ na p¯elomu stoletÌ k†ÑpovinnÈ v˝bavÏì Ëesk˝ch politick˝ch stran. BÏhem roku 1910 vypröel t¯Ìlet˝ funkËnÌ mand·t obecnÌho v˝boru. OpÏt oûily nesmi¯itelnÈ v·önÏ mezi obÏma t·bory, proto st·le vÌce sÌlily hlasy pro usmÌ¯enÌ rival˘. PrvnÌ krok ke kompromisu uËinil F. Vyslouûil. NabÌdl druhÈ stranÏ dohodu, jeû by obÏma stran·m zaruËovala po patn·cti mÌstech na radnici. J. Stancl souhlasil maxim·lnÏ s†deseti aû dvan·cti mÌsty pro pokrok·¯e, coû vöak dotyËnÌ odmÌtli.22 Uprost¯ed horeËnÈho vyjedn·v·nÌ p¯ed·k lidovo-pokrokovÈ strany F.Vyslouûil zem¯el. SamotnÈ volby musely b˝t kv˘li protest˘m proti sestavenÌ volebnÌch listin odloûeny na b¯ezen 1911. Agitace stran p¯erostla v†psychickÈ i†fyzickÈ n·silÌ uplatÚovanÈ v˘Ëi voliË˘m.23 Ve volb·ch se potvrdilo letitÈ pravidlo o†dominantnosti stran v†jednotliv˝ch volebnÌch sborech: mÏöùansk· strana zvÌtÏzila v†prvnÌm sboru a†pokrokov· strana ve druhÈm. RozhodujÌcÌm se stal t¯etÌ sbor, kde volil nejvyööÌ poËet voliË˘. MÏöùanskÈ stranÏ se v†nÏm poda¯ilo dos·hnout vÏtöiny a†potvrdit tak volebnÌ vÌtÏzstvÌ z†roku 1906. V Ëervnu 1911 byly po Ëty¯letÈm funkËnÌm obdobÌ parlamentu vyps·ny novÈ ¯ÌöskÈ volby. PolitickÈ strany se pouËily z†voleb p¯edchozÌch a†znouvuobnovily blok antiklerik·lnÌch pokrokov˝ch stran. Lidov· a†pokrokov· strana, jeû poprvÈ vystupovaly jednotnÏ pod hlaviËkou lidovÏ-pokrokovÈ strany, vöak nezabr·nily dalöÌmu ˙bytku poslaneck˝ch mÌst. TakÈ spojenÈ katolickÈ strany si oproti minul˝m volb·m pohoröily. To vedlo jejÌ p¯edstavitele k†zintenzÌvnÏnÌ Ëinnosti. Na sjezdu d˘vÏrnÌk˘ katolicko-n·rodnÌ strany v†BrnÏ v†dubnu 1912 (do jejÌho öiröÌho v˝boru byl zvolen J.Sedl·Ëek) p¯ijali ˙ËastnÌci rezoluci, vybÌzejÌcÌ katolÌky k†d˘slednÈ organizovanosti v†k¯esùansk˝ch sdruûenÌch a†rozöi¯ov·nÌ katolickÈho tisku.24 ObecnÌ volby v†Uh.Hradiöti mÏly soudnÌ dohru u†spr·vnÌho Sen·tu soudnÌho dvoru ve VÌdni, kde pokrok·¯e zastupoval A. Str·nsk˝ a†ÑmÏöùanyì J. Sedl·Ëek. Soud projedn·val stÌûnosti na volebnÌ ¯ÌzenÌ v†dubnu 1912. Rozhodl o†vylouËenÌ t¯Ì desÌtek voliË˘ z†prvnÌho, resp. t¯etÌho volebnÌho sboru a†up¯esnil Ëasovou lh˘tu k†zaplacenÌ danÏ. PoslednÌ bod se t˝kal dvou zvolen˝ch z·stupc˘ mÏöùanskÈ strany, kte¯Ì vËas nezaplatili a†byli tedy nepr·voplatnÏ zvoleni.25 MezitÌm jednali p¯edstavitelÈ lidovo-pokrokovÈ strany o†dalöÌm postupu. NabÌdli stranÏ mÏöùanskÈ kompromis v†podobÏ rozdÏlenÌ mÌst v†obecnÌm v˝boru v†pomÏru 18:12 a†v†mÏstskÈ radÏ 3:1 ve prospÏch pokrok·¯˘ se zachov·nÌm Stanclova starostenskÈho k¯esla. Argumentaci pokrok·¯˘, ûe vych·zeli z†v˝sledk˘ v†parlamentnÌch volb·ch na Uherskohradiöùsku, mÏöùansk· strana odmÌtla s†tÌm, ûe obecnÌ volby se ¯ÌdÌ jin˝mi regulemi neû volby ¯ÌöskÈ a†Ñstrana mÏöùansk· nenÌ stranou politickou, n˝brû stranou, kterou spojuje program hospod·¯sk˝ a†kulturnÌ naöeho mÏsta bez rozdÌlu n·boûenskÈho a†politickÈho p¯esvÏdËenÌ.ì26 187

OpakovanÈ volby do t¯etÌho volebnÌho sboru stanovil soud na Ëervenec 1912. MÏöùansk· strana v†poslednÌ chvÌli nabÌdla lidovo-pokrokovÈ stranÏ kompromis, ta jej vöak odmÌtla. Strany vyt·hly do boje se standardnÌmi zbranÏmi, tj. pomlouv·nÌm protivnÌka na str·nk·ch tisku. T¯i dny p¯ed volbami mÏöùansk· strana z†voleb pro ˙dajnou neregulÈrnost odstoupila. Pokrok·¯i tak zÌskali na radnici vÏtöinu a†definitivnÏ po intermezzu 1903ñ1906 p¯evzali spr·vu nad mÏstem. ÑMÏöùan˘mì nepomohl ani protest, kter˝ jejÌm jmÈnem podal olomouck˝ advok·t a†p¯ed·k n·rodnÌch katolÌk˘ Mo¯ic Hruban.27 O†tom, ûe se v†p¯ÌpadÏ ÑlidovÏ-pokrokovÈhoì vÌtÏzstvÌ nejednalo o†n·hodu, svÏdËÌ v˝sledky dalöÌch voleb. Pokrok·¯i se po vzniku samostatnÈ »eskoslovenskÈ republiky transformovali v†n·rodnÌ demokracii a†stali se dominatnÌ silou ve mÏstÏ. Nov˝m starostou byl zvolen Frantiöek Beneö, kter˝ sv˘j ˙¯ad zast·val aû do roku 1930. Charakter politick˝ch stran v†UherskÈm Hradiöti v†sobÏ odr·ûel nejenom v˝voj v†r·mci zemÏ, ale p¯edevöÌm specifickÈ region·lnÌ podmÌnky. MÏöùanskou stranu zpoË·tku reprezentovali staroËeöi v†Ëele s†J. Stanclem, pozdÏji se na jejÌ p˘dÏ zaËali prosazovat stoupenci katolicko-n·rodnÌ strany v†Ëele s†J. Sedl·Ëkem. Jist˝ vliv mÏlo zajistÈ i†sbliûov·nÌ n·rodnÌ strany a†katolickÈho politickÈho proudu v†zemskÈm mÏ¯Ìtku. N·zorovÏ se obÏ skupiny v†mnohÈm shodovaly a†specifiËnost slov·ckÈho kraje k†tomu p¯ispÌvala. Za vyloûenÏ katolickou se nicmÈnÏ mÏöùansk· strana oznaËila aû ve volb·ch 1911ñ1912. Z†pozice politickÈho katolicismu reagovala na siln˝ antiklerikalismus opozice, kter˝ se stavÏl proti silnÈ roli cÌrkve a†n·boûenstvÌ ve ve¯ejnÈm ûivotÏ. Ani opozice nebyla homogennÌ. SpojenÌ s†lidovou stranou v†devades·t˝ch letech bylo spÌöe volnÏjöÌ. S†n·stupem pokrok·¯˘ do svÈho Ëela zÌskala opozice vyhranÏnÏjöÌ profil. V†r·mci pokrokovÈho hnutÌ pat¯ila k†radik·lnÏ orientovan˝m organizacÌm. PojÌtkem opozice zvl·ötÏ ve 20. stoletÌ byl bojovn˝ antiklerikalismus, kter˝ vypl˝val ze silnÈho postavenÌ katolÌk˘ v†regionu. Mnohdy zach·zel do krajnosti a†pokrok·¯i se heslem antiklerikalismu oh·nÏli na kaûdÈm kroku. MnohÈ o†orientaci tÈ kterÈ strany napovÌ i†charakter tisku, do kterÈho jejÌ p¯Ìznivci p¯ispÌvali. NejvÌce zpr·v o†dÏnÌ v†Uh. Hradiöti se objevovalo na str·nk·ch katolicky orientovanÈho, v†Olomouci vyd·vanÈho Naöince. Sv˝mi Ël·nky sem p¯ispÌvali ËlenovÈ mÏöùanskÈ strany. Opozice povaûovala za n·zorovÏ sp¯ÌznÏnÈ LidovÈ noviny a†pokrokovÏ ladÏn˝ Olomouck˝ Pozor. RozdÌl mezi pomÏry v†regionu a†na MoravÏ se odr·ûel v†chov·nÌ politick˝ch stran. Pokrokov·, resp. lidovo-pokrokov· strana proto hledala spojence v†¯ad·ch ostatnÌch nekatolick˝ch stran, jmenovitÏ soci·lnÌ demokracie a†agr·rnÌky. P¯estoûe se tyto dvÏ strany v†Uh.Hradiöti omezovaly prakticky na jednotlivce, spolupr·ce s†nimi nab˝vala na v˝znamu p¯i zemsk˝ch a†¯Ìösk˝ch volb·ch. BliûöÌ spolupr·ce jmenovan˝ch stran v†zemskÈm mÏ¯Ìtku p¯itom Ëasto ztroskot·vala na malichern˝ch sporech. Podobnost s†v˝vojem na celÈ MoravÏ lze vidÏt v†tom, ûe jak v†celozemskÈm, tak ˙zce region·lnÌm mÏ¯Ìtku byl hlavnÌm dÏlÌtkem mezi jednotliv˝mi stranami klerikalismus, resp. antiklerikalismus. PolitickÈ pomÏry v†UherskÈm Hradiöti na p¯elomu 19. a†20. stoletÌ byly charakteristickÈ malostÌ a†zaslepenostÌ obou stran. é·dn· z†nich nep¯ipouötÏla spravedlivou kritiku a†v†r·mci tvrdÈho boje proti svÈmu rivalovi se dopouötÏla mnoh˝ch nesmyslnostÌ. OstrÈ a†v·ûnÏ mÌnÏnÈ polemiky na str·nk·ch tehdejöÌho tisku dnes vyvol·vajÌ spÌöe pobavenÌ. Pozn·mky: 1 ObecnÌ statut mÏsta UherskÈ HradiötÏ s†textem Ëesk˝m i†nÏmeck˝m a†zmÏnami z†let 1868,1883,1890,1898 a†1899 vydal BohumÌr Valenta v†Uh. Hradiöti roku 1902. 2 Dle ˙daj˘ k†roku 1880 uv·dÏlo nÏmËinu jako sv˘j dorozumÌvacÌ jazyk 1898 a†Ëeötinu 1712 obyvatel. V†pr˘bÏhu osmdes·t˝ch a†devades·t˝ch let se pomÏr radik·lnÏ zmÏnil a†na p¯elomu stoletÌ se k†nÏmeckÈmu jazyku hl·silo 18% obyvatelstva. UherskÈ HradiötÏ, Brno, 1981, s. 330. 188

3 Uh. HradiötÏ, c. d., s. 346. 4 St·tnÌ okresnÌ archiv UherskÈ HradiötÏ (d·le jen SOA), Archiv mÏsta III (d·le jen AM III), i. Ë. 640, k.475, Ë. 22746. 5 MalÌ¯,Ji¯Ì: V˝voj liber·lnÌho proudu ËeskÈ politiky na MoravÏ, Brno 1985, s. 27. Fischer,Richard: Pokrokov· Morava IñII, 1893ñ1918, (Cesta mÈho ûivota, dÌl IV.), Praha 1937, s. 22. 6 SlovaË, Ë. 3, 8. 7. 1893, s. 1. Pojem ÑËeskÈ st·tnÌ pr·voì byl ch·p·n jako nedÏlitelnost Ëesk˝ch zemÌ, zv˝öenÌ ˙lohy zemsk˝ch snÏm˘, spojenÌ jednotliv˝ch zemÌ monarchie pouze pros¯ednictvÌm panovnÌka. 7 SOA, AM III, i.Ë. 803, k. 497, Ë. 4764. Nap¯Ìklad protokoly o†zased·nÌ obecnÌho v˝boru, respektive mÏstskÈ rady se zaËaly ps·t Ëesky aû od roku 1893. 8 SlovaË, Ë. 39, 23. 5. 1894, s. 1. 9 LidovÈ noviny (d·le jen LN), Ë. 56, 10. 3. 1897, s. 2. Olomouck˝ Pozor (d·le jen OP), Ë. 29, 11.3.1897, s. 2. 10 ZmÌrnÏnÌ p˘vodnÌ radik·lnosti lidovc˘ p¯edznamenala jejich tÏsnÏjöÌ spolupr·ce se staroËechy v†letech 1893ñ96, vrcholÌcÌ spoleËn˝m postupem ve volb·ch. Lidovci ustoupili i†ze svÈho poûadavku vöeobecnÈho volebnÌho pr·va a†spokojili se s†vytvo¯enÌm vöeobecnÈ volebnÌ kurie ve volb·ch do ¯ÌöskÈ rady. 11 MalÌ¯,J.: PokrokovÈ hnutÌ na MoravÏ v†letech 1898ñ1906, SPFFBU, C†21ñ22, 1975, s. 101ñ102. 12 SOA, AM III, i. Ë. 641, k. 475. 13 OP, Ë. 32, 18.3.1897, s. 1. 14 SlovaË se roku 1895 p¯ejmenoval na Slovan a†jeho vydavatel p¯esÌdlil do ProstÏjova a†poslÈze do VÌdnÏ. 15 SOA, AM III, i.Ë. 18, Kniha protokol˘ o†sezenÌch obecnÌho v˝boru, 16.5.1903. Kniha protokol˘ o†sezenÌch obecnÌ rady, i.Ë. 29, 10.5.1903. 16 Ñ... vy jste strana klack·¯˘, kter· ubÌjÌ existence, kter· vrh· se na rodinnÈ a†jinÈ posv·tnÈ pomÏry jako hyeny ... Vy, p·novÈ jste pokoj z†naöeho mÏsta vyhnali! ... aù rozlÈh· se cel˝m mÏstem heslo: ÑPryË s†tyrany! Aù ûije svoboda! Vzh˘ru do boje, osvobodit naöe kr·lovskÈ mÏsto!ì Naöinec, Ë. 73, 22.6.1906, s. 2. 17 Nov· SlovaË (d·le jen NS), Ë. 29, 21. 7. 1906, s. 2. 18 Fischer,R.: c. d., s. 211. 19 NS, Ë. 44, 3. 11. 1906, s. 4. 20 Moravsk˝ kraj, Ë. 44, 20. 4. 1907, s. 1. 21 SN, Ë. 74, 24. 6. 1906, s. 3. 22 Z·jmy SlovaËe, Ë. 27, 9. 7. 1910, s. 4. 23 Jako obr·zek dobov˝ch p¯edvolebnÌch dnÌ n·m mohou poslouûit uk·zky z†obou t·bor˘. O†Ñpokrok·¯skÈm terorismuì referovaly Slov·ckÈ noviny n·sledovnÏ: Ñ...K†volebnÌmu osudÌ dot·hli pokrok·¯i 93letÈho Gottlieba Reicha, jenû nevidÌ a†neslyöÌ a†Ëesky v˘bec ËÌst neumÌ, tam jej obstoupili, vnutili mu lÌstek do ruky a†...p¯ed volebnÌ komissi ...za nÏho kandid·ty od¯Ìkal...ì SN, Ë. 23, 22. 3. 1911, s. 1. O†nedovolenÈ agitaci mÏöùanskÈ strany psal Pozor: Ñ...Pan Schwarz se vzpÌral, nechtÏje jÌti a†prosil je slovy: ÑPro P·na Boha V·s prosÌm, nechte mne, j· volit nep˘jdu, jsem ûiv z†obou stranì a†t¯esa se rozËilenÌm na celÈm tÏle, dal se do pl·Ëe...ì Pozor, Ë. 115, 17.6.1911, s. 5. 24 Naöinec, Ë. 83, 11. 4. 1912, s. 2. 25 SN, Ë. 31, 27.4.1912, s. 2. ZS, Ë. 17, 27. 4. 1912, s. 5. SOA, AM III, i.Ë. 19, Kniha protokol˘ o†sezenÌch obecnÌho v˝boru, 23.7., 31. 7. 1912. 26 SN, Ë. 1, 4. 1. 1912, s. 2. Naöinec, Ë. 5, 6. 1. 1912, s. 4. 27 Text protestu m· nÏkolik stran; jeho vÏtöÌ Ë·st tvo¯Ì popis konkrÈtnÌch p¯Ìklad˘ ˙dajnÈho poruöenÌ regulÈrnosti voleb. ZnaËn· Ë·st z†nich byla navÌc svÏdectvÌm Ñz druhÈ ruky.ì NÏkterÈ p¯Ìpady byly znaËnÏ kurioznÌ: ÑKarolina Slov·Ëkov· vykl·dala toto: AntonÌn Keller st. nutil cukr·¯ku Johannu Thorûovou k†vyd·nÌ plnÈ moci pro jeho stranu pokrokovou a†sliboval jÌ, ûe on ji za to bude nah·nÏt kupce na cukrovÌ z†ËeskÈ ökoly ...ba sliboval ji i†ûenicha zaopat¯it.ì SOA, AM III, i. Ë. 795, k. 492.

189

Mgr. Pavel VeËe¯a (1974), absolvent oboru historie - nÏmeck· filologie FF UP v†Olomouci, obh·jil v†roce 1998 diplomovou pr·ci na tÈma PolitickÈ pomÏry v†Uh. Hradiöti na p¯elomu 19. a 20. stoletÌ.

Politische Parteien in UherskÈ HradiötÏ und ihr Wetteifern an der Wende des neunzehnten und zwanzigsten Jahrhunderts Zusammenfassung Im Verlauf der neunziger Jahre des 19. Jahrhunderts haben sich in UherskÈ HradiötÏ zwei politische Hauptstrˆmungen gebildet. Die B¸rgerpartei, mit Alttschechen und sp‰ter Katholiken repr‰sentiert, bew‰ltigte das Rathaus. Die Opposition, die der Volks-, bzw. Fortschrittspartei nahestand, bem¸hte sich um einen grˆfleren Anteil an der Stadtverrwaltung. Sie hat der herrschenden Partei ihre L‰ssigkeit im Prozefl der Tschechisierung des ˆffentlichen Lebens (die Stadt wurde lange Zeit durch Deutsche beherrscht) und schlechtes Wirtschaften mit ˆffentlichen Mitteln vorgeworfen. Zu Ende des ersten Jahrzehntes des 20. Jahrhunderts wurde die Einstellung gegen¸ber dem politischen Katolizismus zu einer Hauptlinie, die beide Lager voneinander trennte. Der zunehmende Antagonismus zwischen Konservativen und Liberalen erreichte seinen Hˆhepunkt im vor¸bergehenden Verlust der Stadtsuverenit‰t 1906, als mit der Stadtverwaltung ein Regierungskommissar beauftragt wurde. In den entscheidenden Kommunalwahlen der Jahre 1911ñ1912, die mit derben Angriffen von beiden Seiten begleitet wurden, erk‰mpfte die volks-fortschrittliche Opposition ihren Sieg.

Political Parties in UherskÈ Hradiöte and their Competition at the Turn of the 19th and 20th Centuries A b s†t r a c t During the 1890ís, two basic political trends formed in UherskÈ Hradiöte. The burghers represented by the ìOld Czechsî and later by the Catholics controlled the City Hall. The opposition, program-wise close to the populists and the progressive-minded was striving to gain more control over the cityís administration. It reproached the ruling group for alleged tardiness of the public life îCzechizationî (the city was controlled by Germans for a long time) and bad management of the municipal financial resources. In the late 1900ís, the main dividing line between the two camps was their attitude towards political Catholicism. The growing antagonism between the conservatives and liberals reached its climax in 1906, when the city administration was taken over by a government commissar. In the decisive local elections that took place in 1911ñ1912 and were accompanied by harsh attacks of both sides, the progressive opposition won.

190


VESNICK… PE»ETÃ V†OKRESE UHERSK… HRADIäTÃ I. JaromÌra »oupkov·, St·tnÌ okresnÌ archiv, UherskÈ HradiötÏ P¯ehled v˝voje peËetÌ obcÌ, p¯edevöÌm vesnic, od jejich nejstaröÌch doklad˘ z† poË·tku 17. stoletÌ. Kontinuita peËetnÌch znamenÌ je sledov·na i†na razÌtk·ch obecnÌch ˙¯ad˘ po roce 1850, p¯ÌpadnÏ i†mÌstnÌch n·rodnÌch v˝bor˘ v†letech l945ñ1954. Tato Ë·st obsahuje struËn˝ v˝voj mÏstskÈ a†obecnÌ sfragistiky v†regionu a†prvnÌ Ë·st p¯ehledu peËetÌ jednotliv˝ch obcÌ od Babic po KvaËice.

V roce 1977 vydalo Slov·ckÈ muzeum publikaci o†obecnÌch peËetÌch,1 jejÌû zpracov·nÌ bylo reakcÌ na tehdy zvyöujÌcÌ se z·jem odbornÈ i†laickÈ ve¯ejnosti o†sfragistickÈ a†heraldickÈ pam·tky. V†devades·t˝ch letech pak byl tento z·jem jeötÏ aktualizov·n dÌky ustanovenÌ novÈho z·kona o†obcÌch, kterÈ umoûnilo vöem obcÌm a†jejich org·n˘m uûÌvat znak a†prapor. Protoûe obce na ˙rovni dneönÌch vesnic v†minulosti znaky nemÏly, st·vajÌ se jejich historick· peËetnÌ znamenÌ v˝chodiskem pro p¯ÌpadnÈ vytvo¯enÌ novodobÈho znaku. Od doby vyd·nÌ zmÌnÏnÈ publikace byla nalezena ¯ada nov˝ch peËetÌ, coû umoûÚuje tehdy zve¯ejnÏnÈ ˙daje zp¯esnit a†doplnit. Ani nynÏjöÌ stav pozn·nÌ vesnickÈ sfragistiky vöak nemusÌ b˝t koneËn˝, neboù dalöÌ n·lezy v†budoucnu nelze vylouËit. V p¯edkl·danÈm p¯ehledu se vÏnujeme pouze vesnick˝m peËetÌm a†zcela jsme vypustili problematiku mÏst a†mÏsteËek, kter· jiû p¯ed lety byla zevrubnÏ zpracov·na v†samostatnÈ publikaci.2 ChybÌ zde tedy obce B·nov, Bojkovice, Buchlovice, Hluk, Kunovice, Nivnice, OstroûskÈ P¯edmÏstÌ, OsvÏtimany, Poleöovice, Str·nÌ, UherskÈ HradiötÏ, Uhersk˝ Brod a†Uhersk˝ Ostroh. Pro z·kladnÌ orientaci v†historicko-spr·vnÌm v˝voji jednotliv˝ch obcÌ uv·dÌme u†kaûdÈ obce alespoÚ dobu jejÌho vzniku a†p¯Ìsluönost k†panstvÌ. StruËn˝ v˝voj vesnickÈ sfragistiky Pr·va peËeti nabyly na MoravÏ nÏkterÈ vesnice jiû koncem 15. a†v†16. stoletÌ. Byly to p¯edevöÌm ty, kterÈ se sv˝m pr·vnÌm postavenÌm blÌûily mÏsteËk˘m. Aby sv· pÌsemn· po¯ÌzenÌ nemusely nech·vat zpeËetit v†sousednÌch mÏstech nebo mÏsteËk·ch a†za to platit, udÏlovala jim vrchnost pr·vo na vlastnÌ peËeù. NejstaröÌ zn·mÈ privilegium na vesnickou peËeù je ze 17. Ëervence 1496 pro K¯enovice u†KojetÌna, po nÏm n·sleduje aû v†roce 1502 Medlov na Olomoucku. BÏhem 16. stoletÌ zÌskala pr·vo peËeti ¯ada vesnic, p¯ev·ûnÏ na Olomoucku a†jiûnÌ MoravÏ. Teprve v†17. a†18. stoletÌ, s†tÌm jak se rozrostla pÌsemn· agenda mÌstnÌch org·n˘, rozöÌ¯ilo se i†uûÌv·nÌ peËetÌ prakticky na vöechny vesnice.3 Na ˙zemÌ nynÏjöÌho uherskohradiöùskÈho okresu se objevujÌ peËetÏ vesnic ojedinÏle teprve na poË·tku 17. stoletÌ, bÏhem 16. stoletÌ zÌskala svÈ peËeti pouze mÏsteËka. K†roku 1613 m·me doloûenu existenci peËetÏ StarÈho MÏsta a† snad Boröic u†Blatnice. PeËetÏ byly p¯ivÏöeny k†listinÏ z†18. prosince 1613,4 jÌû mÏsto stvrdilo nadaci V·clava KulÌöka pro kostel v†Ma¯aticÌch. Z†nadace vypl˝valy nÏkterÈ povinnosti pro poddanskÈ vesnice Jaroöov, Ma¯atice, Popovice a†PodolÌ, kterÈ se proto mÏly podÌlet na zpeËetÏnÌ listiny, avöak ÑsvrchupsanÌ poddanÌ naöi, nemajÌce peËetÌ sv˝ch, doû·dali se JaroöovötÌ opatrn˝ch purgmistr˘v a†konöel˘v mÏsteËka Zdounek, Ma¯atötÌ mÏsteËka Poleöovic, PopovötÌ dÏdiny Boröic, PodolötÌ dÏdiny StarÈho MÏsta, ûe sou peËeti svÈ ... k†tomuto listu sou p¯ivÏsiti dali.ì Bohuûel peËeù StarÈho MÏsta se nedochovala v˘bec a†z†boröickÈ zb˝v· jen zlomek se sotva znatelnou Ë·stÌ obrazu, z†Ëehoû vznik· jeötÏ problÈm s†urËenÌm, o†kterÈ Boröice se jedn·. Protoûe na zlomku peËeti lze rozeznat vidlicov˝ ˙tvar, podobn˝ Ë·sti znamenÌ, uûÌvanÈho na pozdÏjöÌ peËeti Boröic u†Blatnice, domnÌv·me se, ûe se jedn· o†peËeù tÈto obce. U†peËeti 191

je za obec podeps·n Jet¯ich Viniensk˝, o†nÏmû vÌme, ûe byl hradiöùsk˝m mÏöùanem, avöak o†jeho vztahu k†BoröicÌm nenÌ nic zn·mo. Je pravdÏpodobnÈ, ûe i†nÏkterÈ dalöÌ vesnice disponovaly peËetÌ jiû v†p¯edbÏlohorskÈ dobÏ, doklady o†tom vöak nem·me, a†musÌme tedy vych·zet pouze z†dat na peËetÌch nebo z†prvnÌho zn·mÈho dochov·nÌ. Z†tohoto hlediska je dalöÌ nejstaröÌ peËeù obce Nedakonic, datovan· rokem 1634, d·le pak OstroûskÈ NovÈ Vsi (p¯ed rokem 1661), VlËnova (1661), Hav¯ic (1665) a†HostÏjova (1671). DalöÌ pak vznikajÌ rychle po sobÏ ñ JalubÌ (1680), SadyDerfle (1682), Topoln·, Nezdenice a†Rudice (1683), BÌlovice, B¯ezolupy, Kudlovice, Suöice a†TÏöov (1685), Korytn·, MÌkovice, Praköice, Such· Loz a†Byst¯ice pod LopenÌkem (1687), Z·horovice (1690), Jankovice a†KoöÌky (1694), Ma¯atice, Mist¯ice, PodolÌ, Popovice a†Jaroöov (1698). BÏhem 1. poloviny 18. stoletÌ pak zÌskaly peËeù tÈmÏ¯ vöechny zb˝vajÌcÌ obce. VyskytujÌ se tÈû p¯Ìpady, ûe dvÏ sousedÌcÌ vesnice mÏly spoleËnou peËeù. T˝k· se to nap¯Ìklad Suöic a†Kudlovic, MÌkovic a†VÈsek. UûitÌ spoleËnÈ peËeti m·me doloûeno u†tÏchto obcÌ z†roku 1749. Kudlovice a†Suöice mÏly tehdy takÈ spoleËnou spr·vu. U†MÌkovic a†VÈsek uû nach·zÌme samostatnÈ obecnÌ hodnost·¯e, jejich spoleËn· peËeù vöak z¯ejmÏ je poz˘statkem nÏkdejöÌ spr·vnÌ jednoty. TakÈ Krhov a†Bzov· si v†roce 1717 po¯Ìdily spoleËnou peËeù. Bzov· se vöak zanedlouho osamostatnila, jak to dokl·d· dochovan˝ peËetnÌ typ·¯, jehoû uûitÌ je doloûeno uû v†roce 1749. P˘vodnÏ spoleËn· peËeù z˘stala nad·le vyhrazena Krhovu. ZpoË·tku rovnÏû uûÌvaly peËeti jednÈ obce i†okolnÌ menöÌ vesnice. Takov˝ p¯Ìpad je doloûen v†rektifikaËnÌch aktech u†Javorovce a†VËelar, kterÈ uûily peËeti Mist¯ic. AËkoliv v†tomto p¯ÌpadÏ nejsou uvedena jmÈna p¯edstavitel˘ obcÌ, o†jejich spoleËnÈ spr·vÏ svÏdËÌ pozn·mka u†peËeti: ÑN. N. Burgmister a†fojt osady Mist¯ic, VËelar a†Jaborovceì.5 PrvnÌ z†tÏchto vsÌ se osamostatnil Javorovec v†roce 1758, VËelary teprve v†roce 1786. Jak uû bylo v˝öe ¯eËeno, vÏtöina obcÌ zÌskala svÈ peËeti do poloviny 18. stoletÌ. Jsou vöak i†peËetÏ mladöÌ. N·leûÌ p¯edevöÌm tÏm obcÌm, kterÈ zpoË·tku nemÏly vlastnÌ spr·vu a†tedy ani peËeù a†teprve pozdÏji se osamostatnily, nebo kterÈ vznikly aû v†17. a†18. stoletÌ, jako nap¯Ìklad Stupava, Salaö, StarÈ HutÏ, Vyökovec, Modr· a†Cerony. Jejich peËetÏ vznikly vÏtöinou aû na poË·tku 19. stoletÌ. Vz·cnÏjöÌ jsou p¯Ìpady obnovenÌ starÈ peËeti. Doloûeny je m·me pouze u†PodolÌ, Hav¯ic, JalubÌ, StarÈho MÏsta, VlËnova a†Stupavy. P¯ev·ûn· vÏtöina obcÌ uûÌvala st·le tutÈû peËeù aû do zavedenÌ razÌtek. Je proto moûnÈ, ûe u†jmenovan˝ch vesnic doölo ke ztr·tÏ Ëi poökozenÌ peËeti, coû si vynutilo po¯ÌzenÌ novÈ. PomÏrnÏ mladou peËeù majÌ tÈû Babice (1798) a†Drslavice (1762). Zda je to jejich prvnÌ peËeù, nebo mÏly uû nÏjakou d¯Ìve, nebylo moûno spolehlivÏ zjistit. Pokud se t˝Ëe tvaru a†materi·lu peËetÌ, jsou nejËastÏji kulatÈ, v†menöÌ mÌ¯e se vyskytujÌ takÈ mÌrnÏ ov·lnÈ. Otiskovaly se do bÏûnÈho peËetnÌho vosku ËervenÈ barvy, Ëasto vöak pod krytem papÌru. To mnohdy ovlivnilo kvalitu otisku natolik, ûe u†peËetÌ s†jemnÏjöÌm obrazem jsou jeho detaily tÏûko rozeznatelnÈ. HlavnÌ a†nejzajÌmavÏjöÌ je samoz¯ejmÏ peËetnÌ obraz. Tak jako mÏsta vkl·dala do sv˝ch peËetÌ to, co pro nÏ bylo nejcharakteristiËtÏjöÌ ñ hradby a†vÏûe, nach·zÌme na vesnick˝ch peËetÌch nejËastÏji symboly ûivota a†pr·ce lidÌ na venkovÏ. Jsou to p¯edevöÌm pracovnÌ n·stroje a†plodiny v†obci pÏstovanÈ. NejpoËetnÏji ze vöech znamenÌ v˘bec je zastoupena vinn· rÈva - aù uû jako cel˝ ke¯, snÌtka Ëi pouh˝ hrozen. Samostatn˝ hrozen se vöak objevuje z¯Ìdka, majÌ jej nap¯Ìklad ⁄jezdec u†OsvÏtiman, Paöovice a†Popovice. »astÏji b˝v· doplnÏn vina¯sk˝m noûem, pop¯ÌpadÏ jin˝m symbolem zemÏdÏlstvÌ ñ radlicÌ nebo krojidlem. TakovÈ znamenÌ najdeme na peËetÌch obcÌ Babic, Boröic u†Buchlovic, B¯estku, Hav¯ic, Kudlovic, Lhotky, Ma¯atic, Medlovic, Nedachlebic, Praköic, St¯Ìbrnic, TuËap, Veletin, V·ûan a†VlËnova. Na nÏkter˝ch peËetÌch symbolizuje vina¯stvÌ jenom vina¯sk˝ n˘û, jak je tomu u†Drslavic, Sv·rova a†Traplic. 192

DalöÌmi velmi uûÌvan˝mi znamenÌmi jsou radlice a†krojidlo. VyskytujÌ se spoleËnÏ nebo jednotlivÏ, a†to na peËetÌch »·stkova, HornÌho NÏmËÌ, HuötÏnovic, JalubÌ, Jaroöova, KnÏûpole, KorytnÈ, Maröova, Stupavy, SuchÈ Lozi, TÏöova a†Zl·mance. Z jin˝ch pracovnÌch n·stroj˘ najdeme na peËetÌch motyku u†HostÏjova, Jaroöova, LopenÌku a†Hav¯ic (zde bez n·sady), sekeru u†LopenÌku a†Str·nÌ, kolo na peËeti PodolÌ. NÏkdy peËeù vyjad¯uje p¯ÌrodnÌ zvl·ötnosti krajiny, v†nÌû obec leûÌ. Nap¯Ìklad na blÌzkost ¯eky ukazujÌ peËetÏ Nedakonic i†Kostelan. Tato navÌc zn·zorÚuje i†zp˘sob obûivy obyvatelstva, vypl˝vajÌcÌ z†polohy vesnice. PomÏrnÏ Ëasto se na peËetÌch objevujÌ r˘znÈ rostliny. Stromy, p¯ÌpadnÏ jejich Ë·sti, vidÌme na peËetÌch Buchlovic, B¯ezovÈ, Byst¯ice pod LopenÌkem, BzovÈ, HuötÏnovic, Jankovic, KvaËic, Kostelan, LopenÌku, Maröova, Mist¯ic, Nedakonic, Olöovce, O¯echova, OstroûskÈ NovÈ Vsi, Star˝ch HutÌ, Stupavy, TopolnÈ, VËelar a†Vyökovce. OstatnÌ rostliny a†kvÏtiny nach·zÌme na peËetÌch Drslavic, Chylic, MÌkovic, VÈsek, Slavkova a†Z·horovic. MÈnÏ Ëasto se objevujÌ na peËetÌch zvÌ¯ata ñ pes u†Krhova, pt·k u†BzovÈ a†Byst¯ice pod LopenÌkem, kohout u†Z·horovic, ovce u†ModrÈ (ta je vöak nÏkdy povaûov·na za hagiografick˝ symbol - viz nÌûe). OjedinÏl· znamenÌ majÌ Boröice u†Blatnice (st¯elu?), Javorovec (kosoËtverec), MÌkovice a†VÈsky (srdce) a†Sady-Derfle (mÏsÌc a†hvÏzdu). HvÏzdy se vöak vyskytujÌ jako dekoraËnÌ a†doplÚujÌcÌ prvek na mnoha peËetÌch. SklenÏn˝ poh·r na peËeti Star˝ch HutÌ upomÌn· na vznik obce jako osady skl·¯˘. Neobvykl· je rovnÏû peËeù HradËovic s†obrazem korunovanÈho dvouhlavÈho orla s†ûezly v†pa¯·tech. Naproti tomu velmi poËetn· je skupina peËetÌ s†vyobrazenÌm svÏtc˘. Jedn· se p¯ev·ûnÏ o†patrony mÌstnÌch kostel˘, jako je tomu u†BÌlovic a†B¯ezolup, HostÏtÌna a†PitÌna, KomnÏ, Nezdenic, P¯eËkovic a†Rudic. Z†dalöÌch hagiografick˝ch znamenÌ nach·zÌme na peËeti Salaöe ber·nka s†praporem a†takÈ ber·nek na peËeti ModrÈ je nÏkdy interpretov·n jako symbol sv. Jana K¯titele, jemuû byl zasvÏcen zdejöÌ velkomoravsk˝ kostelÌk. ZatÌmco na mÏstsk˝ch peËetÌch jsou obrazy staveb velmi rozöÌ¯enÈ, na peËetÌch vesnic se objevujÌ z¯Ìdka, a†to nejËastÏji jako obraz kostela ñ nap¯Ìklad na peËeti OstroûskÈ Lhoty. Je to p¯irozenÈ v†dobÏ, kdy jin˝ch pozoruhodn˝ch staveb na venkovÏ nebylo. Na obou peËetÌch obce JalubÌ je obraz vÏûe. V˝jimkou mezi vesnick˝mi peËetÏmi je peËeù StarÈho MÏsta, kter· nese symbol opevnÏnÌ ñ hradebnÌ zeÔ s†br·nou, za nÌû vyËnÌv· vÌûka s†k¯Ìûem na vrcholu. Snad tÌm chtÏla obec vyj·d¯it sv˘j n·zev, nebo je to p¯ipomÌnka jejÌho postavenÌ mÏsteËka. Z pr·vÏ podanÈho p¯ehledu peËetnÌch znamenÌ vysvÌt·, ûe nÏkter· byla odvozena z†n·zvu obce a†jedn· se tedy o†znamenÌ mluvÌcÌ. MajÌ je obce B¯ezov·, Olöovec, O¯echov, KoöÌky, Star˝ Hrozenkov, Topoln· a†moûn· i†StarÈ MÏsto. ZnamenÌ na obecnÌch peËetÌch b˝vajÌ umÌstÏna vÏtöinou volnÏ v†peËetnÌm poli, ale v†mnoh˝ch p¯Ìpadech je najdeme i†na ötÌtÏ. To vöak neznamen·, ûe by proto mohla b˝t povaûov·na za znaky obcÌ. PeËetÏ vesnic vznikly v†dobÏ ˙padku heraldiky, kdy se jiû set¯el rozdÌl mezi peËetnÌm znamenÌm a†skuteËn˝m znakem (erbem), takûe r˘znÈ korporace si vytv·¯ely svÈ znaky podle svÈ v˘le a†bez udÏlenÌ panovnÌkem. ätÌt se tak stal bÏûnou souË·stÌ kaûdÈho symbolickÈho znamenÌ, ned·val mu vöak pr·vnÌ platnost erbu. O†uûitÌ ötÌtu na obecnÌ peËeti rozhodovala vÏtöinou sloûitost znamenÌ a†jeho zp˘sobilost k†umÌstÏnÌ na ötÌtÏ. ätÌt b˝v· nejËastÏji baroknÌ ñ ov·ln˝, kulat˝ nebo s†vykrajovan˝mi okraji. »asto se vyskytuje tÈû ötÌt öpanÏlsk˝ ñ dole zakulacen˝. Vöechny tyto typy ötÌtu b˝vajÌ vloûeny v†kartuöi nebo alespoÚ obklopeny ornamentem p¯ipomÌnajÌcÌm kartuö. PeËetnÌ pole je obyËejnÏ ohraniËeno linkou r˘znÈ sÌly, perlovcem Ëi bodovcem. ÿidËeji se vyskytuje provazec nebo vav¯Ìnov˝ vÏnec. Podobn˝m zp˘sobem b˝v· vrouben tÈû okraj peËeti, zde se vöak Ëasto vyskytuje vÌce tÏchto prvk˘ v†r˘zn˝ch kombinacÌch. Legenda peËetÌ je vÏtöinou umÌstÏna po obvodu ve formÏ opisu. Opis obvykle zaËÌn· naho¯e a†b˝v· zah·jen k¯Ìûkem nebo kvÌtkem, p¯ÌpadnÏ i†jin˝m ornamentem. V˝jimeËnÏ 193

najdeme opis zaËÌnajÌcÌ dole nebo dokonce nÏkde po stranÏ. Jednotliv· slova opisu jsou oddÏlena teËkami, kvÌtky, hvÏzdiËkami nebo k¯Ìûky. Opis vÏtöinou lemuje cel˝ obvod peËeti, nÏkdy vöak jen jejÌ Ë·st, obyËejnÏ hornÌ polovinu a†v†tomto p¯ÌpadÏ neb˝v· oddÏlen od peËetnÌho pole. Na nÏkter˝ch peËetÌch nenÌ opis v˘bec oddÏlen od peËetnÌho pole, jindy zase Ë·st obrazu p¯eruöuje hranici peËetnÌho pole a†zasahuje do opisu. St·v· se to nejËastÏji p¯i vyobrazenÌ lidskÈ postavy. Pouze ve t¯ech p¯Ìpadech se legenda vyskytla (ovöem ve zkr·cenÈ podobÏ) jako n·pis v†peËetnÌm poli (Sv·rov, StarÈ HutÏ a†Zl·manec). »astÏji nach·zÌme v†peËetnÌm poli letopoËet. Pokud je znamenÌ na ötÌtÏ, b˝v· letopoËet poloûen nad ötÌtem, v†opaËnÈm p¯ÌpadÏ nad peËetnÌm znamenÌm nebo je rozdÏlen na dvÏ Ë·sti poloûenÈ po stran·ch znamenÌ (vÏûe, kmene stromu, hroznu atd.). PÌsmo legendy je vesmÏs majuskulnÌ kapit·lnÌho typu, jen v˝jimeËnÏ se objevuje minuskula (VËelary). »asto se vyskytujÌ zkratky, mÈnÏ jiû ligatury. Zkr·cenÌ slov b˝v· oznaËeno dvojteËkou, nÏkdy vöak dvojteËka oddÏluje i†slova nezkr·cen·. Po str·nce jazykovÈ jsou legendy peËetÌ p¯ev·ûnÈ vÏtöiny vesnic ËeskÈ, pouze Bzov·, PodolÌ a†Cerony majÌ text nÏmeck˝. KromÏ BzovÈ jsou to vöak peËetÏ vzniklÈ na p¯elomu 18. a†19. stoletÌ, tedy v†dobÏ nejsilnÏjöÌ germanizace. T¯i obce majÌ peËeù s†latinsk˝m textem. Jsou to Boröice u†Buchlovic, Javorovec a†V·ûany. Pokud se t˝Ëe ˙rovnÏ provedenÌ obecnÌch peËetÌ, pohybuje se od obraz˘ velmi prost˝ch a†neumÏle ryt˝ch, nap¯Ìklad na peËeti Sv·rova, Stupavy, TÏöova, Veletin Ëi Zl·mance, aû po rytbu velice jemnou a†do nejmenöÌch detail˘ p¯esnou, jako na peËeti KorytnÈ, Medlovic, Praköic Ëi Rudic. Tento rozdÌl z¯ejmÏ nesouvisÌ nijak s†dobou vzniku peËeti, ale p¯edevöÌm s†osobou rytce, kter˝ peËeù zhotovil, neboù obrazy velmi prostÈ i†dokonale provedenÈ najdeme jak na staröÌch, tak i†na nejmladöÌch peËetÌch. NejstaröÌ peËetÏ byly obvykle vesnicÌm udÏlov·ny formou vrchnostenskÈho privilegia, v†nÏmû bylo peËetnÌ znamenÌ pops·no a†vyobrazeno. S†velk˝m rozöÌ¯enÌm pr·va peËeti bÏhem 17. stoletÌ vöak takov· privilegia postupnÏ mizÌ. Vliv vrchnosti na vznik obecnÌch peËetÌ m˘ûeme tedy v†tÈto dobÏ posuzovat pouze podle vnÏjöÌho vzhledu a†doby vzniku peËetÌ na jednotliv˝ch panstvÌch. »asov˝ rozsah vzniku obecnÌch peËetÌ na vÏtöinÏ panstvÌ naöÌ oblasti zaujÌm· hlavnÏ obdobÌ od 2. poloviny 17. stoletÌ do konce 1. poloviny 18. stoletÌ. PonÏkud v˝jimeËn· je situace na panstvÌ mÏsta UherskÈho HradiötÏ, kde ze sedmi spr·vnÏ samostatn˝ch obcÌ pÏt zÌskalo peËeù v†roce 1698. Jsou to Ma¯atice, PodolÌ, Popovice, Jaroöov a†Mist¯ice. Jejich peËetÏ jsou si vz·jemnÏ podobnÈ ˙rovnÌ provedenÌ, nikoliv znamenÌm. Po tÈto str·nce je jim blÌzk· i†peËeù StarÈho MÏsta, dobu jejÌho vzniku vöak nezn·me. JedinÏ peËeù KnÏûpole, vznikl· aû v†roce 1709, se od ostatnÌch n·padnÏ odliöuje v˝raznÏ primitivnÏjöÌm provedenÌm. Na ostatnÌch panstvÌch s†mnohem vÏtöÌm poËtem obcÌ vöak je i†ËasovÈ rozpÏtÌ mnohem vÏtöÌ. Nap¯Ìklad na panstvÌ ostroûskÈm zaujÌm· lÈta 1661ñ1748, na uherskobrodskÈm panstvÌ vznikla vÏtöina peËetÌ v†letech 1685-1734 atd. Na nÏkter˝ch panstvÌch existujÌ skupiny dvou i†vÌce obcÌ, kterÈ zÌskaly peËeù souËasnÏ. Na uherskobrodskÈm panstvÌ jsou to dokonce Ëty¯i obce - Such· Loz, Praköice, Korytn· a†Byst¯ice pod LopenÌkem. Jejich peËetÏ vznikly v†roce 1687 a†t¯i z†nich vykazujÌ i†urËitou form·lnÌ podobnost ve zp˘sobu provedenÌ. Na tÏchto t¯ech peËetÌch je takÈ znamenÌ poloûeno na ötÌtÏ, kaûd˝ je vöak jinÈho tvaru. Skupiny peËetÌ, o†nichû vÌme, ûe vznikly souËasnÏ, se obvykle sobÏ podobajÌ i†ve zp˘sobu ˙pravy a†kvalitÏ provedenÌ peËetnÌho obrazu, nikoliv vöak v†p¯Ìbuznosti peËetnÌho znamenÌ. P¯Ìbuznost peËetnÌch znamenÌ sice na nÏkter˝ch panstvÌch tÈû nach·zÌme, avöak zase jen u†nÏkolika m·lo obcÌ a†Ëasto na peËetÌch ËasovÏ od sebe velmi vzd·len˝ch. Vöechny dosavadnÌ ˙daje vych·zejÌ z†peËetÌ datovan˝ch, coû je vöak pouze Ë·st z†celkovÈho mnoûstvÌ. Na nÏkter˝ch panstvÌch (buchlovskÈ, velehradskÈ) je dokonce jen nÏkolik peËetÌ datov·no, u†ostatnÌch pak nelze v˘bec dobu vzniku blÌûe urËit, neboù nejsou doloûeny d¯Ìve neû v†roce 1749 a†mnohÈ jeötÏ pozdÏji. Za tÏchto okolnostÌ nenÌ tedy ani 194

moûnÈ s†jistotou stanovit, zda vÏtöina peËetÌ na panstvÌ vznikla ve stejnou dobu Ëi nikoliv. UrËit˝ jednotÌcÌ vliv vrchnosti na obecnÌ peËetÏ lze tedy p¯ipustit na panstvÌ mÏsta UherskÈho HradiötÏ, i†kdyû po form·lnÌ str·nce se i†tyto peËetÏ liöÌ. Na ostatnÌch panstvÌch vöak nenach·zÌme u†vÏtöiny peËetÌ ani shodu Ëasovou ani p¯Ìbuznost peËetnÌch znamenÌ. Z†toho vypl˝v·, ûe obce pravdÏpodobnÏ zÌsk·valy peËetÏ individu·lnÏ, jak vyvst·vala toho pot¯eba. Do jakÈ mÌry p˘sobila vrchnost na volbu peËetnÌho znamenÌ, nelze ze samotn˝ch peËetÌ, pokud nem·me k†dispozici jeötÏ pÌsemnÈ zpr·vy, spolehlivÏ zjistit. ObecnÌ peËeti v†tÈ podobÏ, jak jsme je pr·vÏ popsali, mizÌ zvolna z†uûÌv·nÌ po roce 1850 v†souvislosti se spoleËensk˝mi zmÏnami, k†nimû v†tÈ dobÏ doölo. Disponenty obecnÌ peËetÏ, respektive razÌtka, se staly samospr·vnÈ obce, p¯edstavovanÈ volen˝m obecnÌm v˝borem a†p¯edstavenstvem (pozdÏji obecnÌ zastupitelstvo a†obecnÌ rada) v†Ëele se starostou. K†zavedenÌ razÌtek vöak nedoölo okamûitÏ, obce si obvykle zpoË·tku ponechaly p˘vodnÌ peËetnÌ typ·¯ a†uûÌvaly jej ve funkci razÌtka. NÏkde toto provizornÌ uûÌv·nÌ p¯etrvalo tÈmÏ¯ do konce 19. stoletÌ. I novÏ po¯izovan· razÌtka byla v†19. stoletÌ p¯ev·ûnÏ kovov·, jak ukazujÌ dochovan· razÌtka KomnÏ, HostÏtÌna, Stupavy, Kunovic a†OstroûskÈho P¯edmÏstÌ. Teprve kolem p¯elomu stoletÌ obce sv· razÌtka obnovovaly a†nahrazovaly gumov˝mi. P¯i tÈ p¯Ìleûitosti Ëasto doch·zelo i†ke zmÏn·m uûÌvan˝ch znamenÌ. Podle obrazu m˘ûeme obecnÌ razÌtka rozdÏlit do nÏkolika skupin. PrvnÌ z†nich tvo¯Ì obce, kterÈ p¯evzaly beze zmÏny znamenÌ z†peËetÏ. Pat¯Ì mezi nÏ nejen mÏsta a†mÏsteËka se staletou tradicÌ znaku, ale i†¯ada mal˝ch vesnic. Nap¯Ìklad vÏtöina obcÌ tehdejöÌho hradiöùskÈho okresu si v†2. polovinÏ 19. stol. vytvo¯ila jednotn˝ typ razÌtka, v†jehoû poli byla p¯esn· kopie starÈho peËetnÌho znamenÌ, nÏkdy dokonce v†negativnÌm provedenÌ, ËÌmû se obzvl·ötÏ podobala otisku peËetnÌho typ·¯e. RovnÏû opis byl jednotn˝, a†to ⁄ÿAD OBCE XY. NÏkterÈ vesnice uûÌvaly toto razÌtko jeötÏ na poË·tku 20. stoletÌ, avöak p¯i po¯izov·nÌ novÈho mnohÈ p˘vodnÌ znamenÌ pozmÏnily nebo ˙plnÏ opustily. Jsou vöak i†vesnice (nap¯. St¯Ìbrnice), kterÈ si uchovaly na razÌtk·ch aû do nejnovÏjöÌ doby starÈ peËetnÌ znamenÌ vËetnÏ legendy, v†nÌû byl pouze zmodernizov·n pravopis. K†menöÌm zmÏn·m v†podobÏ peËetnÌho znamenÌ doölo nÏkdy takÈ proto, ûe v†nÏm zobrazenÈ n·stroje zastaraly a†jejich p˘vodnÌ urËenÌ se v†novÈ dobÏ stalo nejasn˝m. Nap¯Ìklad na novÏjöÌch razÌtk·ch O¯echova a†TuËap byl p˘vodnÌ vina¯sk˝ n˘û (kosÌ¯) nahrazen srpem. Do dalöÌ velkÈ skupiny m˘ûeme za¯adit obce, kterÈ majÌ na razÌtku zcela jinÈ znamenÌ neû na starÈ peËeti. To je nejËastÏji p¯Ìpad vesnic, kterÈ svÈ peËetnÌ znamenÌ nep¯evzaly ani na prvnÌ razÌtka a†spokojily se s†pouh˝m textem. TÌm bylo starÈ znamenÌ zapomenuto a†pokud se po Ëase obec rozhodla vloûit na svÈ razÌtko nÏjak˝ obraz, zvolila zcela nov˝. NÏkdy zase starÈ znamenÌ jiû bylo pro obec neaktu·lnÌ nebo nesrozumitelnÈ, a†proto je nahradila jin˝m. Z†tohoto d˘vodu asi Rudice mÌsto sv˝ch peËetnÌch znamenÌ uûily na razÌtk·ch obrazu svÏtce, jemuû byl zasvÏcen mÌstnÌ kostel. Na poË·tku 20. stoletÌ se na obecnÌch razÌtk·ch objevujÌ tÈû zemskÈ znaky ñ Ëesk˝ lev nebo moravsk· orlice. PoslednÌ skupinou jsou obce, kterÈ mÏly na razÌtku pouze text bez jakÈhokoliv obrazu. Tento postup volily nejËastÏji ty, kterÈ d¯Ìve vlastnÌ peËeù nemÏly. Jsou ale i†p¯Ìpady, ûe obec, uûÌvajÌcÌ d¯Ìve peËeù, si brzy po roce 1850 vytvo¯ila razÌtko jen s†n·pisem a†nikdy pozdÏji uû û·dnÈho obrazu neuûila (nap¯. Hluk). PodstatnÏ ovlivnil obecnÌ razÌtka vznik »eskoslovenskÈ republiky. Dne 30. 3. 1920 veöel v†platnost z·kon Ë. 252 Sb., p¯in·öejÌcÌ ustanovenÌ o†st·tnÌm znaku, peËeti a†vlajce. DoplnÏn byl pak prov·dÏcÌm na¯ÌzenÌm Ë. 512/20 Sb., v†nÏmû byla stanovena z·sada, ûe korporace, tedy i†mÏsta a†vesnice, smÏjÌ nad·le uûÌvat zemsk˝ch znak˘, tvo¯ÌcÌch nynÌ souË·st st·tnÌho znaku.6 Na z·kladÏ tohoto z·kona uûÌvala nap¯Ìklad ˙pln˝ st·tnÌ znak obec Jaroöov, ËeskÈho lva Chylice, Jankovice, Traplice a†Tupesy, moravskou orlici B¯ezolupy a†Kudlovice. NÏkolik obcÌ umÌstilo na sv· nov· razÌtka mÌsto obrazu velk· ozdobnÏ proveden· pÌsmena »SR (nap¯. HostÏtÌn, KomÚa, V·penice a†Vyökovec). V tÈto dobÏ doch·zelo i†k†dalöÌm zmÏn·m obrazu na razÌtk·ch. NÏkterÈ obce si sv· 195

razÌtka doplÚovaly a†vylepöovaly. Na mnoh˝ch se nynÌ objevuje pluh, buÔ samostatn˝ nebo s†obiln˝mi klasy. OblÌben˝m obrazem byl tÈû snop obilÌ doplnÏn˝ r˘zn˝m zemÏdÏlsk˝m n·¯adÌm (kosou, cepem, srpem, hr·bÏmi atd.). DalöÌ z·kon o†v˝sostn˝ch symbolech obcÌ, okres˘ a†podobnÏ Ë. 269/36 Sb. se v†obecnÌch razÌtk·ch neodrazil. Za okupace byla zavedena dvojjazyËn· razÌtka a†bylo zruöeno uûÌv·nÌ st·tnÌch a†zemsk˝ch znak˘. V†d˘sledku toho v˝raznÏ vzrostl poËet razÌtek bez obrazu. Po osvobozenÌ se vÏtöina mÌstnÌch n·rodnÌch v˝bor˘ vr·tila k†d¯ÌvÏjöÌm znamenÌm, t¯ebaûe se ve vöech z·konech podtrhovalo, ûe n·rodnÌ v˝bory jsou org·ny st·tnÌ moci. NÏkterÈ mÌstnÌ n·rodnÌ v˝bory si dokonce vytvo¯ily symboly novÈ (nap¯. Nedakonice a†HostÏtÌn). K doËasnÈmu z·niku obecnÌch znamenÌ doölo po roce 1952, kdy bylo zavedeno uûÌv·nÌ st·tnÌho znaku na razÌtk·ch n·rodnÌch v˝bor˘ vöech stupÚ˘.7 Novou vlnu z·jmu o†obecnÌ peËetÏ vöak vyvolal z·kon »NR o†obcÌch Ë. 367/90 Sb., kter˝ umoûnil vöem obcÌm a†jejich org·n˘m uûÌvat znak a†prapor a v˝chodiskem pro nÏ se st·vajÌ historick· peËetnÌ znamenÌ. Pozn·mky: 1 JaromÌra a Ji¯Ì »oupkovi, PeËetÏ obcÌ okresu UherskÈ HradiötÏ, Slov·ckÈ muzeum UherskÈ HradÌötÏ 1977. Zde je takÈ pod·n p¯ehled tehdy existujÌcÌ literatury z oblasti mÏstskÈ a obecnÌ sfragistiky. Vesnick˝m peËetÌm jin˝ch region˘ byla v pozdÏjöÌch letech vÏnov·na nap¯. pr·ce VladimÌra Sp·Ëila s kolektivem, PeËeti a znaky mÏst, mÏsteËek a obcÌ olomouckÈho okresu, vydan· v Olomouci 1985. 2 Jaroslav D¯Ìmal a Ivan ätarha, Znaky a peËeti jihomoravsk˝ch mÏst a mÏsteËek, Bmo 1979. Pro mÏstskou heraldiku je stÏûejnÌ pr·ce Ji¯Ìho »arka, MÏstskÈ znaky v Ëesk˝ch zemÌch, Praha 1985, kde je uvedena takÈ dalöÌ literatura k heraldice a sfragistice jednotliv˝ch mÏst. Na z·kladÏ nov˝ch poznatk˘ byly v poslednÌch desetiletÌch korigov·ny i nÏkterÈ d¯ÌvÏjöÌ teoretickÈ z·vÏry, coû platÌ p¯edevöÌm o ot·zce vzniku mÏstsk˝ch znak˘, kterou se novÏ zab˝val Rostislav Nov˝, PoË·tky znak˘ Ëesk˝ch mÏst, SbornÌk archivnÌch pracÌ 1976/2, s. 367ñ412. 3 PodrobnÏ se vznikem nejstaröÌch vesnick˝ch peËetÌ zab˝v· Ivan ätarha v Ël·ncÌch K poË·tk˘m vesnickÈ peËeti na MoravÏ, Heraldika 1972/4, s. 114ñ120, a Ke vzniku nejstaröÌch vesnick˝ch peËetÌ na MoravÏ, Heraldika 1977/1, s. 6ñ38, d·le VÏra Steinbachov·-KoneËn· v Ël·nku VesnickÈ znaky a peËeti Moravy, Heraldika 1972/4, s. 121ñ130. 4 St·tnÌ okresnÌ archiv UherskÈ HradiötÏ. FarnÌ ˙¯ad UherskÈ HradiötÏ. nezprac. 5 Moravsk˝ zemsk˝ archiv Brno, RektifikaËnÌ akta, Ë. 360. 6 Vl. Ruda a kol., Znaky severoËesk˝ch mÏst, Most 1970, s. 32ñ33. 7 UûÌv·nÌ mÏstsk˝ch erb˘ zruöeno nebylo, ale jejich dalöÌ v˝voj byl usmÏrnÏn z·kony Ë. 100/1960 Sb. a Ë. 163/1960 Sb., kterÈ nahradily z·kony Ë. 252/20 a 269/36 Sb. (Vl. Ruda a kol., Znaky severoËesk˝ch mÏst, s. 34ñ35).

P¯ehled peËetÌ jednotliv˝ch vesnic Babice PrvnÌ historick· zmÌnka o†obci je z†roku 1220, aû do roku 1850 pat¯ila k†panstvÌ velehradskÈmu.1

PeËeù si obec Babice po¯Ìdila pomÏrnÏ pozdÏ ñ v†roce 1798. V†peËetnÌm poli lemovanÈm ˙zk˝m vav¯Ìnov˝m vÏncem je vpravo hrozen, vlevo vina¯sk˝ n˘û. Opis znÌ *†DIEDINA BABICE 1798.2 (Obr. 1) Toto znamenÌ vidÌme i†na razÌtku z†2. poloviny 19. stoletÌ. Avöak jiû na razÌtk·ch uûÌvan˝ch kolem roku 1900 nach·zÌme pouh˝ hrozen a†v†30. letech se objevuje na obecnÌm razÌtku pluh. SouËasnÏ s†tÏmito typy existovala i†razÌtka s†pouh˝m n·pisem. 196

BÌlovice P¯ipomÌnajÌ se poprvÈ roku 1256 a†do poË·tku 19. stoletÌ byly lÈnem biskupa olomouckÈho, pak samostatn˝m statkem.

PeËeù z†roku 1685 nese obraz sv. Jana K¯titele ñ patrona mÌstnÌho kostela.3 Opis mezi vÏncovÌm a†provazcem znÌ * PECZET * OBECZNI * BILOWSKA * 16 * 85. Navazuje na ni i†obecnÌ razÌtko z†2. poloviny 19. stoletÌ, kterÈ p¯evzalo obraz tÈmÏ¯ beze zmÏny.4 (Obr. 2) UvedenÈ znamenÌ se udrûelo i†na dalöÌch razÌtk·ch aû do nejnovÏjöÌ doby a†zmizelo po roce 1945. Boröice Podle falza z†13. stoletÌ se k†roku 1202 uv·dÌ P¯emysl z†Boröic, roku 1207 pat¯ily k†velehradskÈmu majetku.

PeËeù obce m·me dochovanou teprve z†r. 1820.5 M· pr˘mÏr 30 mm, v†peËetnÌm poli ohraniËenÈm linkou je ötÌt v†kartuöi, na nÏm uprost¯ed hrozen s†dvÏma kosÌ¯i po stran·ch. Latinsk˝ opis * SIGILVM PAGELT COMVNITIS [B]ORSECIS je lemov·n vÏncovÌm. Na obecnÌm razÌtku kolem roku 1879 byl vyobrazen hrozen mezi dvÏma vina¯sk˝mi noûi obr·cen˝mi ost¯Ìm dovnit¯. PozdÏji, aû do poË·tku 50. let naöeho stoletÌ, nach·zÌme pouze vinn˝ hrozen. (Obr. 3.) Po roce 1945 se vöak souËasnÏ uûÌvalo i†razÌtko s†Ëesk˝m lvem. Boröice u†Blatnice P¯ipomÌnajÌ se poprvÈ roku 1283 a†pat¯ily aû do roku 1850 k†panstvÌ ostroûskÈmu.

Vesnice mÏla svou peËeù pravdÏpodobnÏ jiû v†roce 1613,6 dochoval se z†nÌ vöak pouh˝ zlomek, z†nÏhoû lze zjistit pouze to, ûe byla velk· asi 26 mm a†zhotoven· z†ËernÈho vosku. Podle nepatrnÈ Ë·sti peËetnÌho obrazu je moûno se domnÌvat, ûe na nÌ mohlo b˝t stejnÈ znamenÌ jako na mnohem mladöÌ peËeti o†pr˘mÏru 28 mm, kterÈ je v†literatu¯e naz˝v·no st¯elou. Opis znÌ PECZET OBECNI DEDINI BORSSIC 1680.7 (Obr. 4.) Tohoto typ·¯e uûÌvala obec i†ve funkci razÌtka aû do poË·tku 20. stoletÌ, kdy se teprve objevujÌ skuteËn· razÌtka, kter· vöak starÈ znamenÌ nep¯evzala. B¯estek P¯ipomÌn· se jiû roku 1141 jako majetek kostela v†SpytihnÏvi, roku 1551 byl p¯ipojen k†buchlovskÈmu panstvÌ.

PeËeù obce B¯estku m·me dochovanou z†roku 1749.8 V†peËetnÌm poli lemovanÈm linkou vidÌme na pravÈ stranÏ hrozen a†na levÈ kosÌ¯. Opis je z†vÏtöÌ Ë·sti neËiteln˝: + [ . . . .] BRZESTKV.9 (Obr. 5.) StejnÈ znamenÌ, jen v†obr·cenÈ pozici, nach·zÌme i†na razÌtku z†r. 1862, kterÈ obec uûÌvala aû do roku 1911. Tehdy bylo nahrazeno razÌtkem nov˝m s†obrazem moravskÈ orlice. Od roku 1928 neuûÌvala obec û·dnÈ znamenÌ. B¯ezolupy Ves pat¯ila v†letech 1261 aû 1473 kl·öteru vizovickÈmu, potom byla samostatn˝m statkem.

Na peËeti B¯ezolup vidÌme mezi dvÏma stromy postavu sv. Jana K¯titele s†ber·nkem k†jeho pravÈ ruce sk·kajÌcÌm. Opis * PECZET * OBECZNI * DIEDINI * BRZEZOLVP 16 * 85 je lemov·n vav¯Ìnov˝mi vÏnci ñ silnÏjöÌm z†vnÏjöÌ strany a†slab˝m z†vnit¯nÌ. Pr˘mÏr peËeti je 30 mm.10 (Obr. 6.) Podobn˝ obraz je na razÌtku z†roku 1864.11 VidÌme na nÏm svÏtce s†holÌ zakonËenou k¯Ìûem v†pravÈ ruce, vlevo u†nohou mu stojÌ ber·nek. Ov·lnÈ razÌtko lemuje opis PE»Eç OBCE BÿEZOLUP 1864. VyobrazenÌ sv. Jana K¯titele i†na razÌtku upomÌn· na p¯ifa¯enÌ B¯ezolup do BÌlovic p¯ed z¯ÌzenÌm samostatnÈ farnosti. UûÌv·nÌ tohoto razÌtka je doloûeno aû do roku 1916. NÏkdy mezi roky 1916ñ1919 obec zmÏnila toto znamenÌ na moravskou orlici, kter· byla uûÌv·na na obecnÌch razÌtk·ch aû do roku 1945. 197

Obr. 1. PeËeù Babic z†roku 1798.

Obr. 2. RazÌtko obce BÌlovic z†2. pol. 19. stol. (typ spoleËn˝ pro vöechny obce okresu).

Obr. 3. RazÌtko obce Boröic z†obdobÌ 1. republiky. Obr. 4. PeËeù Boröic u†Blatnice z†roku 1680.

B¯ezov· P¯ipomÌn· se roku 1351, od roku 1625 pat¯ila k†panstvÌ uherskobrodskÈmu.

NejstaröÌ zn·m· peËeù12 m· pr˘mÏr 40 mm a†v†peËetnÌm poli ohraniËenÈm vÏncem je öpanÏlsk˝ ötÌt v†kartuöi, nesoucÌ mluvÌcÌ znamenÌ obce ñ b¯Ìzu. V†opise Ëteme * PEC . OBEC . DGEDINA . BREZOVA . 1702. (Obr. 7.) Typ·¯ tÈto peËeti byl uûÌv·n ve funkci razÌtka jeötÏ v†roce 1857.13 V roce 1800 vöak nach·zÌme v†pÌsemnostech obce14 spis s†peËetÌ, na nÌû je strom stojÌcÌ na tr·vnÌku a†po stran·ch kmene m· letopoËet 1754. Jedn· se vöak z¯ejmÏ o†peËeù Olöovce.15 (viz Olöovec) Podle p¯edlohy z†roku 1702 si obec vyhotovila v†polovinÏ 19. stoletÌ mosaznÈ razÌtko s†d¯evÏn˝m drûadlem houbovitÈho tvaru vysok˝m 77 mm. Opis mezi linkami znÌ PECZET OBCE BREZOVA ñ [1862].16 Obraz v†podstatÏ odpovÌd· p˘vodnÌ peËeti. Dobu uûÌv·nÌ tohoto razÌtka nebylo moûno zjistit pro nedostatek dochovanÈho archivnÌho materi·lu. Teprve 198

v†roce 1923 nach·zÌme modernÌ razÌtko, v†nÏmû je strom na tr·vnÌku. Tento typ se udrûel i†na vöech dalöÌch razÌtk·ch obce. Byst¯ice pod LopenÌkem Obec se poprvÈ spolu s†tvrzÌ p¯ipomÌn· roku 1405, roku 1689 byla p¯ipojena k†panstvÌ Uh. Brod.

Na peËeti obce o†pr˘mÏru 30 mm vidÌme mohutn˝ rozvÏtven˝ strom vyr˘stajÌcÌ z†rovnÈ p˘dy, na jehoû vÏtvi sedÌ pt·k. Opis [*] PECZET * DEDINI * BISTRICI * 1687 je ohraniËen bodovcem a†linkou.17 (Obr. 8.) UûÌv·nÌ tÈto peËeti je doloûeno jeötÏ v†roce 1857. PozdÏjöÌ razÌtka se n·m nepoda¯ilo zjistit aû do obdobÌ 1. republiky, kdy byl na nich uûÌv·n st·tnÌ znak. Bzov· PoprvÈ se p¯ipomÌn· roku 1371, od roku 1541 pat¯ila k†panstvÌ svÏtlovskÈmu.

PrvnÌ peËeù mÏla Bzov· spoleËnou s†Krhovem. Je velk· 35 mm a†v†peËetnÌm poli je ovË·ck˝ pes vlevo sk·kajÌcÌ, nad nÌm a†pod nÌm po jednÈ osmicÌpÈ hvÏzdiËce. »·steËnÏ poruöen˝ opis znÌ . OB[ . . . ]B[ .] OWE . A†. KRHOWE . A†. 1717 . (Viz Krhov) Bzov· si vöak brzy opat¯ila vlastnÌ peËeù a†star· z˘stala v†uûÌv·nÌ Krhova.18 Mosazn˝ typ·¯ tÈto novÈ peËeti o†pr˘mÏru 29 mm je p¯ipevnÏn Ëepem k†ûeleznÈmu osmibokÈmu drûadlu ke konci rozöÌ¯enÈmu. V†peËetnÌm poli jsou t¯i stromy na kopcÌch, na prost¯ednÌm z†nich sedÌ pt·k s†rozpjat˝mi k¯Ìdly. Opis je umÌstÏn po okraji hornÌ poloviny peËetnÌho pole a†znÌ BESSOWE: GE: SIEGEL: . (Obr. 9.) PrvnÌ razÌtka obce nemÏla û·dn˝ obraz, teprve kolem roku 1916 se vracÌ starÈ znamenÌ, kterÈ pak z˘stalo v†uûÌv·nÌ aû do roku 1945. Cerony Zaloûeny byly roku 1786 a†pat¯ily k†panstvÌ velehradskÈmu. Od roku 1850 jsou souË·stÌ obce Babic.

PeËeù obec zÌskala asi brzy po svÈm zaloûenÌ, doloûena je aû z†roku 1820.19 M· pr˘mÏr 25 mm, v†pravÈ polovinÏ peËetnÌho pole se vzn·öÌ radlice hrotem vzh˘ru, na levÈ stranÏ ze öikmo k¯Ìûem örafovanÈ p˘dy vyr˘st· nÌzk˝ koöat˝ strom nebo hl·vka zelÌ, nad nÌû je umÌstÏna nepravideln· öesticÌp· hvÏzda. Opis mezi vnÏjöÌm perlovcem a†vnit¯nÌ linkou znÌ GEMEINDE * ZERONIN. (Obr. 10.) SamostatnÈ razÌtko osada Cerony neuûÌvala. »·stkov P¯ipomÌn· se roku 1321, od roku 1688 pat¯il k†panstvÌ uherskobrodskÈmu.

Na obecnÌ peËeti velikÈ 40 mm je öpanÏlsk˝ ötÌt v†kartuöi, v†nÏmû je radlice hrotem vzh˘ru a†za nÌ pokosem krojidlo. Opis * PECET . OBCE . CZASTKOWSKE . je lemov·n provazci.20 (Obr. 11.) ZnamenÌ samotnÈ radlice bylo p¯evzato na razÌtka a†uûÌvalo se jeötÏ po roce 1945. StaröÌ razÌtka projevujÌ svou souvislost s†peËetÌ i†p˘vodnÌm opisem PE»Eç OBCE »¡STKOVSK…. DolnÌ NÏmËÌ PrvnÌ zmÌnka o†NÏmËÌ je z†roku 1358, roku 1437 o†DolnÌm NÏmËÌ. Od roku 1521 pat¯ilo k†ostroûskÈmu panstvÌ.

Na velmi peËlivÏ provedenÈ peËeti vidÌme baroknÌ ötÌt, na nÏm uprost¯ed vinn˝ hrozen na snÌtce s†t¯emi listy, vpravo od nÏj n˘û a†vlevo vina¯sk˝ n˘û. Opis mezi vÏnci znÌ * PECZET OBECNI DOLNI NEMCZI.21 (Obr. 12.) Toto znamenÌ zaniklo z·roveÚ se z·nikem peËeti a†na obecnÌch razÌtk·ch se vyskytuje pouze obraz sv. Flori·na. 199

Obr. 5. PeËeù B¯estku.

Obr. 7. PeËeù B¯ezovÈ.

Obr. 6. PeËeù B¯ezolup.

Obr. 8. PeËeù Byst¯ice pod LopenÌkem.

Drslavice PrvnÌ zmÌnka o†obci se vztahuje k†roku 1373, od roku 1615 pat¯ila k†uherskobrodskÈmu panstvÌ.

Na peËeti o†pr˘mÏru 35 mm, uûÌvanÈ koncem 18. stoletÌ, v†peËetnÌm poli lemovanÈm linkou a†¯Ìdk˝m bodovcem je vpravo krojidlo, vlevo vina¯sk˝ n˘û a†naho¯e mezi nimi t¯i kvÌtka na stopk·ch, vyr˘stajÌcÌ z†jednoho mÌsta. V†dolnÌ polovinÏ peËetnÌho pole je mezi obrazem umÌstÏn letopoËet 1762. Opis + PECIET POCT. DEDINI DRSLAWSKE je lemov·n perlovcem a†linkou.22 (Ob. 13.) P˘vodnÌ peËetidlo bylo uûÌv·no jako razÌtko jeötÏ v†60. letech 19. stoletÌ, ale od roku 1871 se na obecnÌch razÌtk·ch vyskytuje jen n·zev obecnÌho ˙¯adu. Kolem roku 1923 i†pozdÏji nach·zÌme na razÌtk·ch obraz snopu a†pluhu, doplnÏn˝ kosou, cepem, vidlemi a†hr·bÏmi. Hav¯ice P¯ipomÌnajÌ se roku 1582, avöak podle kupnÌ smlouvy z†roku 1654 mÏly b˝t jiû roku 1325 zakoupeny mÏstem Uh. Brodem. 200

PeËeù obec zÌskala pravdÏpodobnÏ v†roce 1665, doloûenu ji vöak m·me aû z†roku 1749.23 M· pr˘mÏr 40 mm a†v†peËetnÌm poli je uprost¯ed naho¯e vinn˝ hrozen, pod nÌm ûelezn· Ë·st motyky bez n·sady, po stran·ch vina¯skÈ noûe rozdÌln˝ch typ˘. Opis mezi hrub˝mi linkami znÌ .†DIEDINA HAVRZICZE [16] 65. Po polovinÏ 18. stoletÌ doölo k†obnovenÌ peËeti. Obraz z˘stal beze zmÏn, byl vöak do nÏho vloûen letopoËet 1769. NejvÏtöÌ zmÏny doznal opis, ohraniËen˝ nynÌ z†vnÏjöÌ strany bodovcem * PECEIT . POCTIVEY . OBCI . A†. DEDINI . HAWRI[C].24 (Obr. 14.) Dobu uûÌv·nÌ tÈto peËeti ani podobu nejstaröÌch obecnÌch razÌtek nebylo moûno zjistit. BÏhem 19. stoletÌ vöak p˘vodnÌ znamenÌ zaniklo, neboù na razÌtk·ch kolem roku 1920 nach·zÌme modernÌ obraz pluhu. HornÌ NÏmËÌ PoprvÈ se n·zev NÏmËÌ uv·dÌ v†roce 1358, roku 1447 jako HornÌ NÏmËÌ. Od roku 1625 byla ves souË·stÌ panstvÌ ostroûskÈho.

PeËeù o†pr˘mÏru 35 mm je doloûena z†roku 1749.25 V†jejÌm poli je renesanËnÌ ötÌt vodorovnÏ örafovan˝ a†na nÏm radlice. Voln· plocha kolem ötÌtu je zdobena kvÌtky a†ornamentem. Obraz p¯evzalo i†novodobÈ razÌtko opat¯enÈ textem * PE»Eç OBCE * HORNÃM»Õ. (Obr. 15.) UvedenÈ starÈ peËetnÌ znamenÌ zaniklo teprve v†dobÏ okupace zavedenÌm dvojjazyËn˝ch razÌtek. HostÏjov P¯ipomÌn· se poprvÈ roku 1371, pat¯il k†bzeneckÈmu panstvÌ.

Na obecnÌ peËeti je ve ötÌtÏ postaven· motyka. Nad ötÌtem je umÌstÏn letopoËet 1671 a†po stran·ch ötÌtu dvÏ kvÌtka. Opis * PECZET * DIEDINY * HOSTIEGOVA je lemov·n vÏncem a†linkou a†od peËetnÌho pole oddÏlen linkou.26 (Obr. 16.) Na razÌtk·ch obec znamenÌ neuûÌvala. HostÏtÌn P¯ipomÌn· se roku 1412 na panstvÌ svÏtlovskÈm.

Na starÈ obecnÌ peËeti vidÌme postavu sv. Stanislava v†biskupskÈm rouchu a†s†berlou. Zasahuje naho¯e a†dole do opisu P: DEDINI / HOSTETIN /, kter˝ je tÌm rozdÏlen na dvÏ Ë·sti. PeËeù je ov·ln· o†rozmÏrech 24; 28 mm. 27 Podle tÈto peËeti bylo asi v†polovinÏ 19. stoletÌ zhotoveno mosaznÈ razÌtko, jeû je velikostÌ, obrazem i†textem jejÌ p¯esnou kopiÌ.28 (Obr. 17.) Toto razÌtko uûÌvala obec tÈmÏ¯ do konce 19. stoletÌ. Stejn˝ obraz byl i†na dalöÌm razÌtku, uûÌvanÈm asi do roku 1920, a†potom definitivnÏ mizÌ. Po roce 1945 se na kr·tkou dobu objevilo na razÌtku MNV novÈ znamenÌ ñ sek·Ë na louce. HradËovice P¯ipomÌnajÌ se k†roku 1247, v†15. stoletÌ zde byla tvrz a†samostatn˝ statek. PozdÏji obec pat¯ila k†panstvÌ uherskobrodskÈmu.

PeËeù HradËovic o†pr˘mÏru 38 mm29 m· mezi vesnick˝mi peËetÏmi obraz ojedinÏl˝ a†neobvykl˝. Je to dvouhlav˝ orel s†ûezly v†pa¯·tech, nad nÌmû se vzn·öÌ korunka. Z†opisu mezi linkami lze p¯eËÌst pouze PE[CET] DEDINI HR[ . . . . Z]. Obec uûÌvala tuto peËeù jeötÏ v†roce 1849, pozdÏji si opat¯ila ov·lnÈ razÌtko, tuto peËeù pomÏrnÏ p¯esnÏ kopÌrujÌcÌ. Je ov·lnÈ (32; 36 mm), obraz odpovÌd· peËeti, opis znÌ PECET.OBECNI.DEDINI.HRACOWIC. (Obr. 18.) DalöÌ razÌtko zn·me aû z†obdobÌ 1. republiky a†na nÏm je zcela jin˝ obraz, stejnÏ neobvykl˝ jako na peËeti. O†svitek pergamenu se opÌr· otev¯en· kniha, na nÌû leûÌ brk, za knihou je postaven globus. Za okupace i†toto znamenÌ vymizelo. 201

Obr. 9. PeËetnÌ typ·¯ BzovÈ.

Obr. 11. PeËeù »·stkova.

Obr. 10. PeËeù obce Cerony.

Obr. 12. PeËeù DolnÌho NÏmËÌ.

HuötÏnovice P˘vodnÏ se jmenovaly Nov˝ Dv˘r a†p¯ipomÌnajÌ se roku 1220 na panstvÌ velehradskÈm.

PeËeù o†pr˘mÏru 30 mm30 m· v†peËetnÌm poli, lemovanÈm perlovcem, radlici postavenou hrotem vzh˘ru mezi dvÏma stromy. Opis + IAVb . F†. MI . KR . PVR . IAd . OB . H† je vrouben perlovcem a†zaËÌn· dole. (Obr. 19.) Tento obraz byl p¯evzat i†na nejstaröÌ razÌtko. Za prvnÌ republiky se vöak objevuje na razÌtk·ch nov˝ obraz - pluh a†za nÌm t¯i klasy, to vöe vroubeno dvÏma ratolestmi. Chylice P¯ipomÌnajÌ se poprvÈ roku 1343, n·leûely k†ostroûskÈmu panstvÌ a†dnes jsou souË·stÌ OstroûskÈ NovÈ Vsi.

Na obecnÌ peËeti o†pr˘mÏru 35 mm31 se nach·zÌ öpanÏlsk˝ ötÌt v†kartuöi a†v†nÏm z†p˘dy vyr˘stajÌcÌ ratolest s†t¯emi listy a†Ëty¯mi kvÏty. Opis znÌ PECZET OBECNI DEDINI CHILIC 1748. (Obr. 20.) 202

Z tÈto peËeti vych·zÌ razÌtko obce, uûÌvanÈ na p¯elomu 19. a†20. stoletÌ. Po vzniku »SR bylo vöak nahrazeno obrazem kr·ËejÌcÌho lva. Z¯ejmÏ koncem 30. let bylo vytvo¯eno razÌtko novÈ, uûÌvanÈ Ë·steËnÏ jeötÏ za okupace. Jeho obraz je nejasn˝, ale jedn· se z¯ejmÏ o†pluh na pozadÌ k¯Ìûe. ObojÌ stojÌ na rovnÈ p˘dÏ a†je po stran·ch lemov·no ratolestmi. JalubÌ Ves byla jiû roku 1265 majetkem velehradskÈho kl·ötera.

Na nejstaröÌ peËeti obce ˙dajnÏ mÏlo b˝t znamenÌ radlice mezi dvÏma krojidly.32 Takovou peËeù jsme vöak nikde nenaöli. V roce 1750 zÌskala obec novou peËeù, kter· m· pr˘mÏr 30 mm a†vynik· velmi pÏkn˝m provedenÌm. V†peËetnÌm poli stojÌ vÏû s†klenutou branou, v†pat¯e s†jednÌm oknem a†na vrcholu s†korouhviËkou. Vpravo od nÌ se vzn·öÌ kosÌ¯ a†vlevo hrozen. U†öpiËky vÏûe je letopoËet 1750. Opis mezi linkami znÌ + PECZET . GALUBSKE . OBCE . PA . WE. (Obr. 21.) Tuto peËeù obec uûÌvala jeötÏ v†letech 1820 a†1829, avöak z†roku 1833 m·me doloûeno uûitÌ peËeti s†obrazem stejn˝m jako na p¯edchozÌ, ale s†opisem * PECZET . DIEDINY : IALIUB : 1680.33 Zda se jedn· o†n·vrat k†staröÌ peËeti nebo o†pouhÈ p¯evzetÌ starÈho data na peËeù novou, nelze s†jistotou urËit, pravdÏpodobnÏjöÌ vöak je, ûe tu obec z†nezn·m˝ch d˘vod˘ v˝jimeËnÏ pouûila starÈho typ·¯e, a†proto je tedy p˘vodnÌ nejstaröÌ peËetÌ. Tento peËetnÌ obraz byl p¯evzat i†na obecnÌ razÌtka a†nezmÏnil se, mimo drobn˝ch detail˘ v†provedenÌ, ani po roce 1945. Tehdy vöak MNV doplnil razÌtko jeötÏ letopoËtem 1689, kter˝ z¯ejmÏ vznikl chybn˝m ËtenÌm data na peËeti z†roku 1680. Jankovice Byly zaloûeny roku 1648 na panstvÌ napajedelskÈm a†osazeny Valachy.

PeËeù poch·zÌ z†roku 1694.34 Je velk· 25 mm a†v†peËetnÌm poli lemovanÈm linkou jsou na ötÌtÏ t¯i stromy stojÌcÌ na tr·vnÌku. Opis * S. DIEDINY * JANKOWICZ * 1694 je vrouben linkou a†vav¯Ìnov˝m vÏncem. Toto znamenÌ bylo p¯evzato i†na razÌtko s†opisem PE»ET OBCE JANKOVSKE, kterÈ obec uûÌvala do roku 1918. (Obr. 22.) V†obdobÌ prvnÌ republiky bylo nahrazeno Ëesk˝m lvem. Jaroöov Roku 1220 Jaroöov n·leûel kl·öteru velehradskÈmu, v†roce 1528 se stal majetkem mÏsta Uh. HradiötÏ.

O Jaroöovu vÌme, ûe v†roce 1613 peËeù jeötÏ nemÏl.35 PrvnÌ doloûen· je aû z†roku 1698, m· pr˘mÏr 28 mm a†v†peËetnÌm poli leûÌ öikmo vina¯sk˝ n˘û a†p¯es nÏj k¯Ìûem motyka, nad tÌm je umÌstÏn letopoËet 1698. Opis . PE. CE. DIE [. . . .] GAROSSOWA je vrouben linkami.36 (Obr. 23.) Toto znamenÌ zaniklo z¯ejmÏ s†peËetÌ, na razÌtka p¯evzato nebylo. V dobÏ prvnÌ republiky obec uûÌvala na razÌtk·ch zemskÈ znaky »ech, Moravy, Slezska a†Slovenska. Javorovec Jako JavornÌk se p¯ipomÌn· roku 1362, pozdÏji byl majetkem mÏsta Uh. HradiötÏ. Dnes je souË·stÌ Mist¯ic.

JeötÏ v†roce 1749 mÏla obec spoleËnou spr·vu s†obcemi Mist¯ice a†VËelary a†vöechny uûÌvaly peËeù Mist¯ic. (viz Mist¯ice) Javorovec se osamostatnil v†roce 1758 a†zÌskal takÈ vlastnÌ peËeù. V†jejÌm poli lemovanÈm bodovcem se nach·zÌ mÌrnÏ ov·ln˝ ötÌt v†kartuöi a†v†nÏm hladk˝ kosoËtverec. Nad 203

Obr. 13. PeËeù Drslavic.

Obr. 15. RazÌtko obce HornÌho NÏmËÌ z†obdobÌ prvnÌ republiky.

Obr. 14. PeËeù Hav¯ic z†roku 1769.

Obr. 16. PeËeù HostÏjova z†roku 1671.

ötÌtem je hlava andÌlka s†k¯Ìdly. Opis lemovan˝ bodovcem a†linkou znÌ SIGIL: COM: IABORO: 1758.37 (Obr. 24.) PeËetnÌ znamenÌ bylo p¯evzato na nejstaröÌ razÌtko, doloûenÈ jeötÏ v†roce 1898.38 Na nez¯etelnÈm otisku je patrn˝ pouze ov·ln˝ ötÌt s†kosoËtvercem. Na pozdÏjöÌch razÌtk·ch se jiû û·dnÈ znamenÌ neobjevuje. KnÏûpole Od roku 1220 poddansk· ves velehradskÈho kl·ötera se pozdÏji stala majetkem mÏsta Uh. HradiötÏ.

Dochovan˝ typ·¯ obecnÌ peËeti poch·zÌ z†roku 1709.39 Tvo¯Ì jej mosazn˝ kotouË o†pr˘mÏru 30 mm s†d¯evÏn˝m hruökovit˝m drûadlem. V†peËetnÌm poli lemovanÈm linkou je v†renezanËnÌm ötÌtÏ radlice zk¯Ìûen· s†krojidlem. Na voln˝ch mÌstech peËetnÌho pole i†ötÌtu jsou umÌstÏny ËÌslice letopoËtu 1709. Opis . PECET . DIEDINI . KNESSP:LA je lemov·n bodovcem a†linkou. (Obr. 25.) 204

Toto znamenÌ zaniklo, kdyû se p¯estala uûÌvat obecnÌ peËeù. Na razÌtk·ch se asi od roku 1880 objevuje snÌtka jakÈsi rostliny a†najdeme ji jeötÏ na razÌtku v†dobÏ okupace. KomÚa P¯ipomÌn· se roku 1261. V†roce 1481 p¯ipadla k†panstvÌ svÏtlovskÈmu.

NejstaröÌ peËeù obce40 m· pr˘mÏr 32 mm, je na nÌ postava svÏtce s†holÌ v†levÈ ruce a†knihou v†pravÈ. Jedn· se z¯ejmÏ o†sv. Jakuba staröÌho, patrona mÌstnÌho kostela. Jeho obraz se objevuje i†na dochovanÈm mosaznÈm razÌtku z†2. poloviny 19. stoletÌ.41 KotouË m· pr˘mÏr 30 mm a†hruökovitou rukojeù, v†opise Ëteme PÿEDSTAVENSTVO OBCE KOM“A. (Obr. 26.) Z¯ejmÏ jeötÏ staröÌ ov·lnÈ razÌtko je doloûeno k†roku 1873 a†je na nÏm postava svÏtce v†¯asnatÈm rouchu a†s†paprsky kolem hlavy. Opis KOMNANSKA OBEC nenÌ oddÏlen.42 Po roce 1918 uû obec pouûÌvala razÌtka bez obrazu. Korytn· Obec se p¯ipomÌn· poprvÈ v†roce 1331, v†letech 1627ñ1850 n·leûela k†uherskobrodskÈmu panstvÌ.

Dochovan· obecnÌ peËeù o pr˘mÏru 32 mm m· v†peËetnÌm poli vroubenÈm vÏncem a†tenkou linkou renezanËnÌ ötÌt a†v†nÏm öikmo poloûenou radlici zk¯Ìûenou s†krojidlem. Nad ötÌtem je letopoËet 1687. Opis . PECZET . OBECZNI . KORITNEI je ohraniËen vÏncovÌm a†linkou.43 (Obr. 27.) PeËeù byla uûÌv·na jeötÏ v†polovinÏ 19. stoletÌ a†snad i†pozdÏji jako razÌtko. Teprve v†roce 1878 si obec opat¯ila razÌtko s†obrazem svÈho patrona sv. V·clava, kter˝ byl i†na vöech pozdÏjöÌch razÌtk·ch aû do okupace. Kostelany PrvnÌ zmÌnka o†obci je jiû z†roku 1141, pat¯ila k†panstvÌ velehradskÈmu.

PeËeù m·me dochovanou teprve z†roku 1820.44 Je na nÌ ov·ln˝ ötÌt v†kartuöi a†v†nÏm na vodnÌ hladinÏ loÔka s†postavou ryb·¯e s†veslem v†ruce, za loÔkou v†pozadÌ stojÌ strom. Opis * PETCHET * DIEDINI * KOSTEL*AN* zaËÌn· vpravo dole, ale neuzavÌr· cel˝ kruh, neboù mu v†tom br·nÌ poloûenÌ ötÌtu k†dolnÌmu okraji peËeti. Je lemov·n linkami a†z†vnÏjöÌ strany jeötÏ vav¯Ìnov˝m vÏncem. (Obr. 28.) Tento obraz byl p¯evzat i†na nejstaröÌ obecnÌ razÌtko, avöak na p¯elomu stoletÌ doölo ke zmÏnÏ. Na razÌtk·ch se objevujÌ dvÏ ryby nad sebou, opaËn˝m smÏrem plovoucÌ, kterÈ uûÌval jeötÏ MNV aû do poË·tku 50. let. KoöÌky Ves byla zaloûena pomÏrnÏ pozdÏ, p¯ipomÌn· se teprve v†roce 1618, a†n·leûela k†napajedelskÈmu panstvÌ.

Na obecnÌ peËeti45 o†pr˘mÏru 28 mm je v†renesanËnÌm ötÌtÏ dvouuch˝ koöÌk s†hrozny a†nad nÌm vodorovnÏ poloûen˝ vina¯sk˝ n˘û ost¯Ìm dol˘. PeËetnÌ pole je linkou oddÏleno od opisu * S. DIEDINY * KOSSIKV *1694, kter˝ je lemov·n linkou a†vav¯Ìnov˝m vÏncem. (Obr. 29.) Na razÌtka, jimiû byla peËeù nahrazena, nebylo znamenÌ p¯evzato. Krhov Objevuje se roku 1412 u†svÏtlovskÈho panstvÌ.

PeËeù o†pr˘mÏru 35 mm poch·zÌ z†roku 1717 a†byla p˘vodnÏ spoleËn· pro obce Krhov a†Bzovou. V†roce 1749 uû ji vöak uûÌval pouze Krhov.46 V†peËetnÌm poli je pes vlevo sk·kajÌcÌ, nad nÌm a†pod nÌm osmicÌp· hvÏzda. MÌsty poruöen˝ opis OB . . . B†. OWE A†KRH .WE A†1717 je lemov·n perlovcem. (Obr. 30.) 205

Obr. 17. KovovÈ razÌtko HostÏtÌna z†19. stoletÌ.

Obr. 19. PeËeù HuötÏnovic.

Obr. 18. RazÌtko obce HradËovic, napodobujÌcÌ p˘vodnÌ peËeù.

Obr. 20. PeËeù Chylic z†roku 1748.

Z roku 1888 je doloûeno razÌtko s†obrazem konÏ s†jezdcem, vlevo se vzpÌnajÌcÌho. Opis znÌ PeËeù obce KRHOV. Obraz je dokladem n·vaznosti na nejasnÈ znamenÌ p˘vodnÌ peËetÏ. V†20. stoletÌ uûÌvala obec jen razÌtka n·pisovÈho. Kudlovice P¯ipomÌnajÌ se roku 1372, od roku 1611 n·leûely k†panstvÌ napajedelskÈmu.

NejstaröÌ peËeù mÏla obec spoleËnou se Suöicemi.47 Na tÈto peËeti o†pr˘mÏru 35 mm je v†renezanËnÌm ötÌtÏ dole zahrotÏnÈm na pravÈ stranÏ vina¯sk˝ n˘û, na levÈ hrozen. Pod nimi vyr˘stajÌ z†paty ötÌtu dvÏ kvÏtiny. V†opise, oddÏlenÈm od peËetnÌho pole hrub˝m bodovcem, Ëteme * PECZET . OBECZNI . KUD[LOW]ICZ . A†SVSICZ . 1685. (Obr. 31.) Na nov· razÌtka obecnÌho ˙¯adu p˘vodnÌ peËetnÌ znamenÌ p¯evzato nebylo. JeötÏ na p¯elomu stoletÌ se sice objevuje obraz rÈvovÈ snÌtky s†hroznem, zakr·tko vöak byl vyst¯Ìd·n moravskou orlicÌ. 206

Obr. 21. PeËeù JalubÌ z†roku 1750.

Obr. 23. PeËeù Jaroöova z†roku 1698.

Obr. 22. RazÌtko obce Jankovic.

Obr. 24. PeËeù Javorovce z†roku 1758.

Po roce 1945 projedn·val MNV zavedenÌ obecnÌho znaku podle vyobrazenÌ z†18. stoletÌ a†toto znamenÌ pouûil i†na svÈm razÌtku po roce 1948.48 KvaËice PoprvÈ se p¯ipomÌnajÌ roku 1362, pozdÏji n·leûely k†ostroûskÈmu panstvÌ.

PeËeù obce poch·zÌ z†roku 1748. V†peËetnÌm poli je ötÌt, v†nÏmû z†jednoho mÌsta vyr˘stajÌ t¯i lodyhy s†drobn˝mi lÌstky, ukonËenÈ ûaludy. Nad ötÌtem se vzn·öÌ hlava andÏla s†k¯Ìdly, voln˝ prostor vedle ötÌtu je vyplnÏn ˙ponkov˝m ornamentem.49 Opis mezi linkou a†vav¯Ìnov˝m vÏncem znÌ: * PECZET * OBECNI * DEDINI * KVACZICI * 1748. (Obr. 32.) Na razÌtk·ch byly ûaludy nahrazeny listnatou lodyhou. Tvar ötÌtu i†ostatnÌ ozdobnÈ prvky vöak z˘staly zachov·ny. Na staröÌch razÌtk·ch vyjad¯uje souvislost s†p˘vodnÌ peËetÌ i†legenda PE»Eç OBECNÕ DÃDINY KVA»ICE 1748.

207

Obr. 25. PeËetnÌ typ·¯ KnÏûpole.

Obr. 27. PeËeù KorytnÈ z†roku 1687.

208

Obr. 26. KovovÈ razÌtko KomnÏ z†2. poloviny 19. stoletÌ.

Obr. 28. PeËeù Kostelan.

Obr. 29. PeËeù KoöÌk˘ z†roku 1694.

Obr. 31. PeËeù Kudlovic a†Suöic.

Obr. 30. PeËeù Krhova a†BzovÈ.

Obr. 32. PeËeù KvaËic z†roku 1748.

209

Pozn·mky: 1 ZaËlenÏnÌ obcÌ do patrimoni·lnÌ spr·vy a†prvnÌ zmÌnky o obci uv·dÌme podle region·lnÌ literatury, p¯ÌpadnÏ podle ˙daj˘ Ladislava Hos·ka, Historick˝ mÌstopis Moravy a†Slezska v†letech 1848ñ1960, ˙vodnÌ svazek, Ostrava 1967. Do abecednÌho po¯·dku jsme zaËlenili podle p˘vodnÌch n·zv˘ i†ty obce a†osady, kterÈ dnes uû netvo¯Ì samostatnou spr·vnÌ jednotku. 2 Moravsk˝ zemsk˝ archiv Brno (d·le jen MZAB), Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 315/H. 3 Nikoliv Krista, jak uv·dÌ Josef Hub·Ëek, StarÈ znaky na obecnÌch peËetÌch. In: Zpravodaj mÏsta Uh. HradiötÏ 1970, Ë.2, s. 4ñ5. Origin·ly peËeti v†MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 280, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 1/H. 4 RazÌtko vlastnÌ p. Karel Stratil z†Uh. HradiötÏ. 5 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 316/H. J. Hub·Ëek (StarÈ znaky na obecnÌch peËetÌch) uv·dÌ rok vzniku peËeti 1679. 6 Viz p¯edchozÌ kapitola, s. 191. 7 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 315. O peËeti se zmiÚuje tÈû SlavÌk, o. c., »MMZ 1906, s. 6. 8 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 362. 9 SlavÌk, o. c., mluvÌ o znamenÌ hroznu a†kosÌ¯e v†rozdÏlenÈm ötÌtÏ. Jedn· se vöak o z·mÏnu s†peËetÌ St¯Ìbrnic. 10 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 355, odlitek tÈû v†SOkA UH. 11 SOkA UH, Archiv obce B¯ezolupy, inv. Ë. 72. 12 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 261. 13 SOkA UH, Archiv obce B¯ezov·, inv. Ë. 11. 14 tamtÈû, inv Ë. 4. 15 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 122/H. 16 SOkA UH, SbÌrka typ·¯˘ Ë. I/1. 17 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë.261, SOkA UH, Archiv obce Byst¯ice pod LopenÌkem, inv. Ë. 39. 18 Typ·¯ novÈ peËeti v†SOkA UH, SbÌrka typ·¯˘ Ë. I/2, uûitÌ obou peËetÌ v†roce 1749 v†MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë.353. 19 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 315/H. 20 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 261, odlitek v†SOkA UH. 21 MZAB, SbÌrka odlitk˘ obecnÌch peËetÌ, Ë. 581 . 22 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 261. 23 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 315. 24 SOkA UH, Archiv obce Hav¯ic, inv Ë. 16. 25 TamtÈû. 26 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 267. 27 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 353, SlavÌk F. A., o. c. »MMZ 1905, s. 137. 28 SOkA UH, SbÌrka typ·¯˘, Ë. I/3. 29 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 261, SOkA UH, Archiv obce HradËovice, inv. Ë. 9. 30 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 318/H, vyobrazenÌ tÈû na titulnÌ stranÏ knihy Josefa Hub·Ëka, Kronika slov·ckÈ vesnice HuötÏnovic, Uh. HradiötÏ 1957. 31 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 315, peËeù uv·dÌ tÈû F†A. SlavÌk, o. c., »MMZ 1905, s. 150. 32 Hub·Ëek J†, Kronika slov·ckÈ vesnice HuötÏnovic, s. 77, t˝û, StarÈ znaky na obecnÌch peËetÌch, Zpravodaj mÏsta Uh. HradiötÏ 1970, Ë. 2, s. 5. 33 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 319/H, Zemsk· ˙Ët·rna, Ë. 968. 34 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 361, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 224/H. 35 Viz p¯edchozÌ kapitola, s. 191. 36 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 360, SlavÌk F. A., o. c. »MMZ 1905, s. 161, Hub·Ëek, StarÈ znaky na obecnÌch peËetÌch, uv·dÏjÌ motyku a†krojidlo. 37 MZAB, Zemsk· ˙Ët·rna, Ë. 656. ChybnÏ uv·dÌ peËeù J. Hub·Ëek, StarÈ znaky na obecnÌch peËetÌch. 38 SOkA UH, SbÌrka otisk˘ peËetÌ a†razÌtek. 39 SOkA UH, SbÌrka typ·¯˘, Ë. I/4, MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 360. 210

40 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 353, tÈû SlavÌk, o. c., »MMZ 1905, s. 136. 41 SOkA UH, SbÌrka typ·¯˘, Ë. I/8. 42 SOkA UH, SbÌrka otisk˘ peËetÌ a†razÌtek. 43 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 261, odlitek v†SOkA UH, SlavÌk, o. c., »MMZ 1905, s. 159. 44 MZAB, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 320/H. Hub·Ëek, StarÈ znaky..., ji datuje rokem 1625. 45 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 361, Matrika pozemkovÈho v˝nosu, Ë. 225/H. 46 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 353. 47 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 361, odlitek v†SOkA UH, SlavÌk, o. c., »MMZ 1905, s. 163. 48 SOkA UH, OAV NF Uh. HradiötÏ, Ëinnost n·rodnÌch v˝bor˘, karton Ë. 9, ONV Uh. HradiötÏ, inv. Ë. 314. 49 MZAB, RektifikaËnÌ akta, Ë. 315. O peËeti se zmiÚuje SlavÌk, o. c., »MMZ 1905, s. 28 a†150, uv·dÌ vöak znamenÌ t¯Ì kvÏt˘.

JaromÌra » o u p k o v · †(n. 1948), odborn· pracovnice St·tnÌho okresnÌho archivu v†UherskÈm Hradiöti, kde se zab˝v· hlavnÏ zp¯ÌstupÚov·nÌm kmenov˝ch archivnÌch fond˘. Publikuje studie z†region·lnÌch dÏjin a†pomocn˝ch vÏd historick˝ch.

Dorfsiegel im Bezirk UherskÈ HradiötÏ Zusammenfassung Die ersten m‰hrischen Dˆrfer erwarben das Siegelrecht schon an der Wende vom 15. zum 16. Jh., die Anwendung von Siegeln breitete sich jedoch erst innerhalb des 17. und 18. Jahrhunderts ¸ber alle Dˆrfer aus. Auf dem Territorium des jeweiligen Bezirks UherskÈ HradiötÏ sind Dorfsiegel erst am Anfang des 17. Jahrhunderts vereinzelt (StarÈ MÏsto und Boröice u Blatnice (?) ñ 1613, Nedakonice ñ 1634, Ostroûsk· Nov· Ves ñ vor 1661) belegt, im Verlauf der ersten H‰lfte des 18. Jahrhunderts erwarben das Siegelrecht fast alle Dˆrfer. Falls j¸ngere Siegel vorkommen, gehˆren sie meistens den Gemeinden an, die urspr¸nglich keine eigene Verwaltung hatten und erst sp‰ter selbst‰ndig wurden, oder erst in der zweiten H‰lfte des 18. Jahrhunderts entstanden. Die Siegelzeichen stellten am h‰ufigsten Symbole des Lebens und der Arbeit auf dem Lande dar, d.h. vor allem Werkzeug und im Dorf angebaute Fr¸chte. Am h‰ufigsten vertreten sind Weinrebe, Hippe, Pflugeisen, Sech. Ziemlich oft finden sich Pflanzen auf Siegeln, haupts‰chlich B‰ume und Blumen, seltener Tiere. Eine zahlreiche Gruppe stellen Siegel mit Abbildungen von Heiligen, gewˆhnlich Patronen der Dorfkirchen dar. Die Legende ist meistens am Umfang des Siegels in Majuskelschrift zu finden. Die Beschriftungen sind ¸berwiegend in tschechischer Sprache verfasst, nur dreimal ist Deutsch und dreimal Latein belegt. Aus dem Vergleich formeller Gestaltung der Siegel und deren Ursprungszeit in einzelnen Herrschaftsbezirken geht hervor, dafl die Gemeinden ihre Siegel anscheinend individuell, nach Bedarf erwarben. Der Einflufl der Obrigkeit auf die Wahl eines Siegelzeichens ist ohne schriftliche Dokumente, nur auf Grund der Siegel allein nicht nachzuweisen. Nach 1850 wurde die Anwendung von Gemeindesiegeln allm‰hlich aufgegeben und an Stelle von Siegeln traten Stempel auf. Manche Gemeinden ¸bernahmen ihre alten Siegelzeichen und verwendeten sie mit grˆfleren oder kleineren Ver‰nderungen bis in die j¸ngste Zeit. Andere Stempel haben nur den Text behalten und das urspr¸ngliche Zeichen wurde mit der Zeit vergessen. Nach der Gr¸ndung der Tschechoslowakei haben einige Gemeinden auf ihren Stempeln Staatsoder Landessymbole angebracht. Zu jener Zeit wurden alte Siegelzeichen erg‰nzt und modernisiert. Auf vielen Stempeln kamen Pfl¸ge vor, beliebt war auch eine Getreidegarbe mit verschiedenen landwirtschaftlichen Werkzeugen. Zur Zeit der Okkupation wurden zweisprachige Stempel eingef¸hrt und Anwendung von Staatsund Landessymbolen aufgehoben. 211

Nach der Befreiung 1945 versetzten die meisten Orts-Nationalaussch¸sse die fr¸heren Zeichen zur¸ck, einige haben neue Symbole gebildet. Nach 1952 erloschen die Gemeindesymbole, als ausschliefllich Staatssymbole auf Stempeln f¸r Nationalaussch¸sse aller Stufen eingef¸hrt wurden. Das vom Tschechischen Nationalrat verabschiedetes Gemeindegesetz von 1990 ermˆglichte allen Gemeinden, von ihren Symbolen und Fahnen Gebrauch zu machen. Bei Gemeinden auf der Ebene von derzeitigen Dˆrfern sind ihre historischen Siegelzeichen oft zum Ausgang f¸r ein eventuelles neuzeitliches Symbol geworden.

The Village Seals in the UherskÈ HradiötÏ District Part I A b s†t r a c t The first villages in Moravia acquired the privilege to use seals at the turn of the 15th and 16th centuries, but this privilege was not widely spread until the 17th and 18th centuries. In the area of todayís district of UherskÈ HradiötÏ, first sporadic seals are documented as late as the early 17th century (StarÈ MÏsto and Boröice u Blatnice (?) ñ 1613, Nedakonice 1634, Ostroûsk· Nov· Ves ñ before 1661). In the course of the first half of the 18th century, almost all villages acquired the right to use own seal. If there are any newer seals, they belong to the villages that did not have originally their own administration and gained independence only later, or to those that were founded from the second half of the 18th century on. The seal symbols were most often the symbols of life and work in the countryside, i.e. above all tools and plants, grown in the village. The most common plant is vine, as for tools, vine-growerís knife, ploughshare and plough. Also common are plants, mainly trees and flowers, less frequently animals. The seals with depiction of a saint (usually the patron of the local church) are numerous as well. The legend is placed on the sealís perimeter, written usually in capital letters. They are written usually in Czech. There were only three cases of German and three of Latin. The formal comparison of seals and the dates of their appearance in individual estates suggest that the villages acquired their seals distributively, as the need arose. The influence of the nobility on the choice of sealing sign cannot be reliably judged from the seals alone; written records would be needed for that. The village seals began disappearing around 1850, with their place being taken by stamps. Many villages transferred the old sealing signs onto their stamps and have been using them until the present. The others contented themselves with plain text and the original signs have been forgotten. After the foundation of Czechoslovakia, some villages placed state or land symbols on their stamps. Many stamps have a plough on them; sheaves of grain with various agricultural tools were also favored. During the German occupation, double-language stamps were introduced and the state and land symbols were abolished. After the liberation, most local national committees re-introduced the former signs, while others created new ones. The seals were temporarily abolished altogether in 1952, when the stamps with state symbols were introduced in all levels of state and local administration. The Municipalities Act from 1990 made it possible for all municipalities and their administration to use a badge and banner. For the village-sized municipalities, the historical sealing signs often served as a basis for creation of the modern badge.

212


PAMÃTNÕ SPISY Z†KAPLE SV. BARBORY JaromÌra »oupkov·, St·tnÌ okresnÌ archiv, UherskÈ HradiötÏ Edice pamÏtnÌch listin, uloûen˝ch ve vÏûi kaple sv. Barbory v†BuchlovicÌch.

V r·mci oprav kaple sv. Barbory nad Buchlovicemi bylo dne 1. srpna 1998 z†vÏûnÌ makovice sÚato a†otev¯eno pouzdro s†pamÏtnÌmi z·pisy, dokumentujÌcÌmi stavbu a†opravy kaple. V†Ë·steËnÏ poökozenÈm (prost¯elenÌm) pouzdru byl uloûen pamÏtnÌ list o†postavenÌ kaple z†roku 1672 a†jeho opis z†roku 1886, d·le kr·tk˝ pamÏtnÌ z·pis z†roku 1743, rovnÏû znovu opsan˝ v†roce 1886, pamÏtnÌ z·pisy z†let 1886 a†1896 a†malba Barborky po poû·ru v†roce 1896. Vedle tÏchto pÌsemn˝ch pam·tek se zde naöly jeötÏ dva k¯Ìûky - kovov˝ a†d¯evÏn˝. Protoûe z·pisy obsahujÌ nÏkterÈ zajÌmavÈ ˙daje k†dÏjin·m nejen buchlovskÈho panstvÌ, ale i†öiröÌho regionu, rozhodli jsme se, s†laskav˝m svolenÌm Pam·tkovÈ spr·vy Buchlovice jako majitele tÏchto pÌsemnostÌ, vydat je v†plnÈm znÏnÌ tiskem a† tak je zp¯Ìstupnit historickÈmu studiu. I. PamÏtnÌ z·pis z†roku 1672 (dennÌ datum nenÌ uvedeno) je ps·n humanistickou minuskulou latinsky na pergamenu o†rozmÏrech asi 60◊36 cm. PrvnÌ ¯·dek je ps·n v˝raznÏ vÏtöÌ majuskulou kapit·lnÌho typu. Seznam panstvÌ a†jejich drûitel˘ pod hlavnÌm textem je naps·n ve Ëty¯ech sloupcÌch drobnÏjöÌm a†zbÏûnÏjöÌm pÌsmem. Z·pis jmenuje ve svÈ dobÏ vl·dnoucÌho papeûe, cÌsa¯e, olomouckÈho arcibiskupa a†moravskÈho mÌstodrûÌcÌho, d·le nejvyööÌ zemskÈ ˙¯ednÌky a†p¯ÌsedÌcÌ zemskÈho soudu, a†v†z·vÏru zaznamen·v·, ûe Ñtento kostel na mÌstÏ, kde st·la star· kaple, kdysi vÏnovan· od p·n˘ baron˘ z†Lomnice svatÈ pannÏ a†muËednici Barbo¯e, nechal postavit od z·kladu na svÈ n·klady nejjasnÏjöÌ p·n, pan Hanuö Zikmund Pet¯ivaldsk˝, svobodn˝ baron z†Peterswaldu, p·n na BuchlovÏ, éeravicÌch, St¯Ìlk·ch a†lÈnu MoötÏnicÌch, svatÈho cÌsa¯skÈho a†kr·lovskÈho majest·tu rada, zemskÈho soudu p¯ÌsedÌcÌ a†kraje hradiöùskÈho hejtman, tuto vöak kuliËku neb makoviËku nechala na svÈ ˙traty zhotovit a†sem vloûit jeho panÌ manûelka, nejjasnÏjöÌ panÌ, panÌ Anna Marie Pet¯ivaldsk·, rozen· hrabÏnka ze Sereni.ì Vedle textu na levÈm okraji je veps·na pozn·mka o†ûijÌcÌch dÏtech Jana Zikmunda z†Pet¯valdu a†dolnÌ polovinu pergamenu vyplÚuje seznam panstvÌ, leûÌcÌch v†hradiöùskÈm kraji, a†jejich majitel˘. To vöe je v†pravÈm dolnÌm rohu podeps·no majitelem buchlovskÈho panstvÌ a†jeho manûelkou. P¯i p¯episu vlastnÌch jmen d˘slednÏ zachov·v·me znÏnÌ p¯edlohy, nÏkter· nutn· up¯esnÏnÌ jsou uvedena kurzÌvou v†hranatÈ z·vorce. ANNO SALVTIS HUMANAE MILLESIMO SEXCENTESImo septuagesimo secundo, sedente summo pontifice et vicario Christi Clemente nono, regnante augustissimo Romano imperatore, Hungariae et Bohemiae rege Leopoldo primo, praesidente reverendissimo et celsissimo principe domino, domino Carolo, episcopo Olomucensi, regiae capellae Bohemiae et de Lichtenstain comite, locum tenente illustrissimo domino, domino Francisco Carolo comite de Kolowrat, supremo capitaneo ceterisque illustrissimis ac per illustribus dominis, dominis Marchionatus Moraviae supremis officialibus et judiciorum provincialium actualiter existentibus dominis assessoribus, domino Stephano, comite de Wirben, supremo cammerario, domino Antonio Francisco, comite de Collaldo, supremo judice, 213

domino Friderico, comite de Oppersdorf, subcammerario, domino Ferdinando Julio, comite de Salmis, domino Georgio Valeriano Podstatsky, libero barone de Prussinowicz, domino Ladislao, libero barone de Wieznik, domino N., libero barone de Perdolt, domino Primislao, libero barone de Zerotin, domino Wenceslao, comite de Althan, domino Georgio Christophoro, libero barone de Pruskow, domino Hanusch Sigismundo, libero barone de Peterswald, domino Francisco, comite de Sereni, domino Carolo Henrico juniore, libero barone de Zerotin, domino Philippo, comite de Lichtenstain, domino N., comite de Althan, domino Ernesto, libero barone de Schaftenberg, domino Joanne Maximiliano Kobilka, equestris ordinis, domino Wenceslao Bernardo de Barthodieg, supremo scribae, domino Leopoldo Bukowsky, domino Francisco Schubierz, domino N. Slawikowicz et domino Sigismundo Leopoldo Sak de Bohunowicz hoc templum in loco, ubi antiqua capella olim a†dominis baronibus de Lomnicz sanctae virgini et martyri Barbarae dicata stetit, illustrissimus dominus, dominus Hanusch Sigismundus Petrziwaldsky, liber baro de Peterzwald, dominus in Buchlow, Scherauicz, Strzilek et pheudo Mosstienicz, sacrae caesareae regiaeque maiestatis consiliarius, judiciorum provincialium assessor et circuli Hradistiensis capitaneus, ex fundamento propriis suis sumptibus aedificari, nodum vero seu capitellum hoc eiusdem domina conjux, illustrissima domina, domina Anna Maria Petrziwaldska, nata comitissa de Sereni, suis expersis fieri et hic imponi curavit. His in maiorem rei memoriam addita sunt dominia in districtu hoc Hradistiensi sita cum denominatione possessorum eorum. Nomina dominiorum In Ostra

Nomina dominorum possessorum Celsissimus dominus, dominus Hartmannus, princeps de Lichtenstain Reverendissimus dominus Bartholomeus Ferreus, abbas ibidem

In Wellehrad In Napagedla, Ottroko[wicz], Tlumaczow, Kwasicz, WeselÌ, Prusinowicz et pars Lukow Excellendissimus dominus, dominus Joannes, comes de Rotal, sacrae caesareae regiaeque maiestatis intimus consiliarius et eques Auri velleris In Zadowicz Dominus Antonius Franciscus, comes de Collaldo [Collalto] In Bysencz Dominus Georgius Christophorus, liber baro Pruskowsky In Buchlow, Zerawicz et Strzilky Dominus Hanus Sigismundus, liber baro de Peterswald, capitaneus districtus Hradistiensis In Banow Dominus Christophorus, comes de Bottiani [Batthy·ny] In Brumow et Wsetin Dominus Georgius, comes de Illesshazy In Brumow alterius medietatis Domina Eva Erdˆdi, domina Sophia Terschaczka [Frangep·n de Trsac] et heru[a] Estera, sorores, natae comitissae de Forgatsch [Forg·ch] In Lukow Dominus Fridericus, baro de Minkwicz In Zlin Dominus Franciscus, comes de Sserenii In Swietlow et Miloticz Dominus Joannes Carolus, comes de Ssereni In Strazowicz Dominus Ladislaus, baro de Wieznik In Chvalnow Dominus Petrus Ignatius, baro de Stom, commendans Hradistii In Czetechowicz Dominus Ludovicus Fux de Candenberg, commendans olomucensis In Koriczan Domini barones Gabriel senior, Franciscus, Joannes, Maximilianus, fratres [HoreËtÌ] In Swatoborzicz Dominus Carolus Eusebius Beniamin Morkowsky, baro de Zastrizl 214

In Luhaczowicz Dominus Andreas, baro de Sserenii In Brzezolup et Pohorzelicz Domini barones Franciscus, Carolus Antonius et Attilius de Ofredi In Hunobrod et Orzechow Dominus Dominicus, comes de Kaunicz In Straznicz Dominus Antonius, comes de Magnis minorennis In Mallenowicz Domina Catharina Susana Prakschiczka, baronissa de Zastrzizl In Sborowicz Dominus Smil Georgius, liber baro de Zahradek In Nova Arce Dominus N., liber baro de Dipenthal In Wizouicz Domina Susana Doczy, nata Maytini, alteram partem possidet dominus Sigismundus Maytini In Liptal Dominus Mauritius, baro de Ledenicz In Mosstenicz, Slawiczin et Mladoticz Domini barones Fridericus, Wenceslaus, Petrus et Franciscus de Forgatsch, fratres adhuc minorennis In Drzinow Dominus N., baro de Walderoda Zdaunky Reverendus dominus N. Krupsky, collegii hradistiensis rector In Diwnicz Dominus Zdenek Strazowsky de Zastrzizl In Zeranowicz et Przilepy Dominus Maximilianus Rzikowsky de Dobroczicz, vicejudex ad tabulas regias In Bylouicz Dominus Adolphus Skydinsky de Skydinie In Prakschicz Dominus Mathias Tengellot de Valtelin In Nezdenicze Dominus de Marsinaii Ungarus In Czaskow Dominus Carolus Oseczky de Oseczka In Kostellecz Domina Helena Gˆrcziana, nata de Schubierz In Zdyslauicz et Lebetow Dominus Adamus Carolus Ottislaus de Kopenicz In Hossticz Dominus Christianus de Prusky In Byskupicz Dominus Sigismundus Sak de Bohunowicz, quartam partem possidet dominus Georgius Dietrich de Peterzwald In Weöky Domina N. Ogily, baronissa, dominus Wenceslaus Sponar et duo fratres de Anchimant In Kleczuwka Dominus Jakobus Franciscus Raytini de Wargelit In Roketnicze Dominus Joannes Georgius Winkler de Strzelecz In Troubky Dominus Bernardus Lichnowsky Hradek Domina Sybila Danidin, nata Maytini In Zlamanecz Dominus Franciscus Chorinsky de Ledsky In Orzechow Dominus N. Lubeticz de Capilet In Lytenschicz Dominus Michael Joannes de Vrmeni Hradistii Dominus Joannes Hortensius, caesareus judex Kyjovii Dominus Wenceslaus Pinczura, primas Hanus Sigismundus, dominus de Peterzwald m.p. Annamaryje Pet¯ivalsk·, rozen· hrabÏnka Ssereni m.p. Na levÈm okraji je p¯ips·no: Filii illustrissimi domini aedificatoris in vivis tunc temporis extitere: Milota major natus, Wenceslaus Georgius, Joannes Gietrzych, Elisabetha Kunigunda, barones de Peterzwald. 215

II. Na opravu vÏûe v†roce 1743 upomÌn· struËn˝ nÏmeck˝ z·pis z†ruky tehdejöÌho z·meckÈho purkrabÌho Michaela Frantiöka Haucka, kter˝ z†historick˝ch ud·lostÌ zmiÚuje pouze zplundrov·nÌ Moravy Prusy v†p¯edch·zejÌcÌm roce 1742. RovnÏû zde ñ jakoû i†v†z·pisech n·sledujÌcÌch ñ jsme zachovali p˘vodnÌ zp˘sob psanÌ vlastnÌch jmen osobnÌch a†mÌstnÌch i†nÏkterÈ pravopisnÈ zvl·ötnosti nÏmeckÈho textu. L. F. C. Anno 1743 ist dieser Thurm renoviret worden unter den Hoch- und Wohlgebohrnen Herrn, Herrn Sigmund Carl Peterswaldsky, Herrn von Petterswald, Herrn der Herrschaft Buchlau und Zierawitz, dann die Hoch- und Wohlgebohrne Frau, Frau Crescentia Petterswaldskin, gebohrne Grafin von Schrattenbach, Frau auf Buchlau und Zierawitz. Das Jahr bevor wahr der Prandeburger 1742 in M‰hren, hat alles gepl¸ndert, gesengt und gebrendt und alles hinweeg genohmen. Geschehen Burg Buchlau den 22. Juni A. 1743. Mich‰el Frantz Hauck m. p. dermahlen bestelter Schloss-Burggraf. III. T¯etÌ z·pis byl do vÏûnÌ b·nÏ vloûen p¯i jejÌ opravÏ v†roce 1886. Obsahuje seznam Ëlen˘ rodiny tehdejöÌho majitele Zikmunda Berchtolda z†UherËic i†s†daty narozenÌ, p¯Ìp. sÚatku, seznam person·lu buchlovickÈho lesnÌho ˙¯adu a†jmÈna far·¯e, kaplana, starosty a†naduËitele v†BuchlovicÌch. D·le je tu pops·no poËasÌ v†uplynulÈ Ë·sti roku a†vyhlÌdky na ˙rodu polnÌch plodin, vÌna a†ovoce. Po vzoru nejstaröÌho z·znamu jsou zde vyps·ni majitelÈ sousednÌch velkostatk˘ a†jmÈna tehdejöÌho papeûe, cÌsa¯e, olomouckÈho arcibiskupa a†moravskÈho mÌstodrûitele. V†z·vÏru jsou zmÌnÏny nejd˘leûitÏjöÌ ud·losti toho roku v†Rakousku i†v†jin˝ch evropsk˝ch zemÌch a†v†Americe. Im Jahre 1886 wurde der Kuppelknopf der Barbarakapelle renovirt und diese Denkschrift darin hinterlegt. Der gegenw‰rtige Besitzer der Herrschaft Buchlowitz und éerawitz ist Seiner Excellenz, Herr Sigismund, Graf Berchtold, Freiherr zu Ungerschitz, k. k. K‰mmerer, ReichsratsMitglied, Inhaber des s‰chsischen Albert-Ordens, Ritter der Ehrenlegien ñ geboren den 6. Februar 1834 auf Buchlau, verm‰lt den 8. Juli 1860 zu Ob¯ÌstwÌ mit. Ihrer Excellenz Frau Josephine, geb. Trauttmannsdorf-Weinsberg, Sternkreuzordensdame und Palastdame der Kaiserin, geb. den 13. Juni 1835. Kinder: Comtesse Josephine, geb. den 4. M‰rz 1862 zu Wien; Graf Leopold, geb. den 17. April 1863 zu Wien (gegenw‰rtig nach Vollendung der juridischen Universit‰tsstudien als Einj‰hrig-Freiwilliger im 13. Uhlanen-Regiment dienend). Die herrschaftliche Gutsverwaltung in Buchlowitz beschr‰nkt sich zur Zeit im Wesentlichen auf die Forstwirtschaft, w‰hrend die ƒcker mit den landwirtschaftlichen Geb‰uden an die KelËaner Zuckerfabriks-Gesellschaft verpachtet sind und von Ihrem Verwalter KuËa bewirtschaftet werden. Dem Personalstatus des Forstamtes gehˆren gegenw‰rtig an : der Forstmeister Vincenz Duöek aus Kiowitz in ÷sterreichisch-Schlesien (1858 zum Revier-, 1871 zum Oberfˆrster, 1881 zum Forstmeister in Buchlowitz ernannt); der Oberfˆrster Ferdinand Duöek auf Buchlau, im Neuhˆfer Revier; die Revierfˆrster Alois Erban in Leopoldsthal, im Buchlowitzer Revier, Rudolf Rieger in Berchtoldshof, im Oswietimaner Revier, Joseph F¸rst in Sallasch, im Sallascher Revier, Joseph Pelik·n in Alth¸tten, im Alth¸ttner Revier; 216

der Forst-Aktuar Joseph Sk·celÌk; der Jungj‰ger Vincenz Duöek, beim Forstamt in Buchlowitz; die Forstpraktikanten : Friedrich Lessy beim Forstamte in Buchlowitz, Franz F¸rst, Joseph Pelik·n im Neuhˆfer Revier. Rentmeister ist zur Zeit Eduard Tich·Ëek (vorher Forst-Aktuar 1869ñ1876). Die Gemeinde Buchlowitz z‰hlt gegenw‰rtig bei 3000 Einwohner. Pfarrer ist seit dem 3. November 1885 Herr Karl Kr·Ëmar aus Unter-Stephanau bei Olm¸tz, Kaplan seit demselben Tage Herr Friedrich Weiner aus JeliË, Burgermeister ist Tomas Mit·ö, Oberlehrer Karl Kokeö. F¸r den Feldbau ist die Witterung des Jahres sehr ung¸nstig. Auf einen ungewˆhnlich heiflen Mai folgte ein sehr k¸hler nasser Juni. Zwei grofle Ueberschwemmungen haben in vielen Gegenden und ganz besonders auf der hiesigen Markung alles Heu vernichtet. Die Getreide - Ernte ist quantitativ wie qualitativ eine so schlechte, wie sie seit vielen Jahren nicht verkam. Nur in Hafer, Zuckerr¸ben, Kartofeln ist wenigstens eine mittelgute Ernte zu erwarten. Die Weinberge standen sehr g¸nstig, bis die Rebenbl¸te durch anhaltenden Regen verdorben wurde so, dass nur ein ganz geringer Ertrag in Aussicht steht. Ebenso verh‰lt es sich mit dem Obste. ƒpfel gibt es fast keine, Birnen sehr wenig, nur Pflaumen und N¸sse haben etwas weniger gelitten. Unter den benachbarten Groflgrundbesitzern sind besonders folgende erw‰hnenswert: Welehrad ñ gehˆrt jetzt dem Katholischen Unterst¸tzungsfond f¸r kranke Priester; Koritschan ñ dem Grafen Trauttmannsdorf, Excellenz Oberstk‰mmerer, Pr‰sident des Herrenhauses, Ritter des Ordens vom Goldenen Vliefl. Gemalin: Gr‰fin Marie, geb. F¸rstin zu Liechtenstein; Wesely ñ dem Grafen Victor Chorinsky, Freiherr von Ledske. Gemalin: Anna, geb. Gr‰fin Trauttmannsdorf; Ung. Ostra ñ Seiner Durchlaucht Johann II., regierender F¸rst von und zu Liechtenstein; Ung. Brod ñ dem Grafen Albrecht Kaunitz; Swietlau ñ der Gr‰fin Henriette Larisch-Mˆnnich; Napagedl ñ den Gr‰finen Paula Esterh·zy de Galantha, geb. Gr‰fin Stockau, und Marie Baltazzi, geb. Gr‰fin Stockau; Kwassitz ñ der Gr‰fin Caroline Thun-Hohenstein, geb. Gr‰fin Lamberg; Poho¯elitz ñ dem Grafen Leopold Sternberg, Excellenz General der Cavalerie, Inhaber des Dragoner-Regiment Nro. 8; Littenschitz ñ dem Freiherrn Podstatzky von Prusinowitz. Gemahlin: Gabrielle, Gr‰fin und Edleherrin von Zierotin; Milotitz ñ dem Grafen Julius Hardegg, der Gr‰fin Marie Seilern, geb. Gr‰fin Hardegg, der Gr‰fin Clotilde O¥Conell, geb. Gr‰fin Hardegg; Bisenz ñ der Gr‰fin Reichenbach-Lessonitz; St¯ilek ñ dem Grafen Sigmund Herberstein, k. k. K‰mmerer. Gemalin: Julie, geb. Gr‰fin Festetics de Tolna; Steinitz ñ dem F¸rsten Johann II. von und zu Liechtenstein; Luhatschowitz ñ dem Grafen Otto SerÈnyi de Kis-SerÈnyi, k. k. K‰mmerer, Straûnitz ñ dem Grafen Anton Magnis; Bilowitz ñ dem Grafen Wladimir Logothety, k. k. Oberst der Gesl¸tsbranche. Das Oberhaupt der Kirche ist seit 1878 Seine Heiligkeit Papst Leo XIII., Kaiser von ÷sterreich und Kˆnig von Ungarn seit 1848 Franz Joseph I., Erzbischof von Olm¸tz Seiner Eminenz der Kardinal Landgraf F¸rstenberg, Statthalter von M‰hren Seiner Excellenz Graf Friedrich Schˆnborn. 217

Manchem Lande brachte dieses Jahr, das erst zur H‰lfte verflossen, wichtige Ereignisse. W‰hrend sich in Oesterreich die nationalen Parteien, vor allem Deutsche, »echen und Slovinen, noch immer im Abgeordnetenhause und in der Presse befehden, hat sich die Regierung des Deutschen Reiches mit dem Papste verst‰ndigt und dadurch den Kulturkampf beendigt. Bayerns Kˆnig Ludwig II. wurde, nachdem sein Wahnsinn immer offener zu Tag getreten, der Regierung entsetzt und im Schlosse Burg internirt, worauf er im Starnberger See den Tod suchte und fand. F¸r den Nachfolger im Kˆnigstitel seinen blˆdsinnigen Bruder Otto regiert Prinz Luitpold. In Spanien ist durch die Geburt des Kˆnigs Alfons XIII. der Fortbestand der liberalen bourbonischen Monarchie vorlaufig gesichert. Aus Frankreich wurden die Thronpr‰tendenten der Familien Orleans und Bonaparte ausgewiesen. In D‰nemark und in Norwegen r¸ttelt die Demagogie an den Thronen. Rusland hat soeben mit der Russifizirung seiner Ostsee-Provinzen begonnen, w‰hren Preuflen bem¸ht ist der fortschritenden Polonisirung seiner deutsch-polnischen Provinzen zu steuern. Zu England hat das Parlament und nach seiner Auflˆsung das w‰hlende Volk die Home-rule Bull des Premiers Gladstone, der den Iren ein eigenes Parlament zu bewilligen vorschlug, zur¸ckgewiesen. Auf der Balkan-Halbinsel wurde der Krieg zwischen Serbien und Bulgarien, wo russische Sendlinge das Volk gegen den F¸rsten aufzusetzen suchen, beigelegt und wurde Griechenland, das gegen die Turkei waffnete, durch die vereinigten Flotten der Groflm‰chte zur Abr¸stung gezwungen. In Belgien rutete ein verheerender Aufstand der Arbeiter, die erst durch die Truppen in blutigen Zusammenstˆflen zerstraut wurden. Auch in Nordamerika kam es zu Gefechten zwischen den Arbeitern und der Polizei. In Frankreich ging der grofle Strike der Arbeiter von Decazerille ohne Blutvergieflen vor¸ber. Buchlowitz am 7. August 1886 IV. PoslednÌ dokument, sepsan˝ 20. srpna 1896, nejprve popisuje poû·r hradu Buchlova a†kaple sv. Barbory, kter˝ vypukl 25. Ëervna od ˙deru blesku. Zaznamen·v· zmÏny v†rodinÏ Berchtold˘, k†nimû doölo od roku 1886 (˙mrtÌ hrabÏnky Josefiny a†dcery Josefiny, provdanÈ za hrabÏte Serenyiho, svatba hr. Leopolda a†narozenÌ jeho dÏtÌ), i†zmÏny v†person·lnÌm stavu lesnÌho hospod·¯stvÌ velkostatku. PoËasÌ toho roku bylo mokrÈ, povodnÏ zp˘sobily ökody na cest·ch a†mostech, obilÌ nemohlo b˝t sklizeno, neurodilo se ovoce. V†z·vÏru je vyËÌslen stav zvÏ¯e v†lesÌch a†pops·na skladba lesnÌho porostu. Im Jahre 1896 den 25. Juni zwischen 2ñ3 Uhr fr¸h hat der Blitz durch zwei Schl‰ge zu gleichen Zeit in die Burg und St. Barbarakapelle eingeschlagen und gez¸ndet. In der Burg brannte der Thurm ab, der sich zwischen beiden groflen Th¸rmen oberhalb der Terasse befand, und die Uhrglocken verschmolzen. Auflerdem verbrannte das Dachwerk ober dem Tracte, wo sich die Zimmern Graf Leopold Berchtold, Graf Wratislav und von Peterswald befinden. Auf St. Barbarakapelle verbrannte, was vom Holz war, alles. Das ganze Dachwerk der grofle und der kleine Thurm, wobei die Glocken verschmolz. Der hohe Besitzer der Herrschafte Buchlau und éerawitz, Seine Excellenz Herr Sigismund, Graf Berchtold - sowie im beiliegenden Blatte vom Jahre 1886 beschrieben ist ñ noch am Leben, aber Hochdessen Gem‰hlin, Ihre Excellenz Frau Josefine, gebohrne Gr‰fin Trauttmannsdorf, ist leider 28. M‰rz 1894 in Wien gestorben und wurde bei St. Barbara in der neuen Gruft vor dem Altare St. Ludmila beigesetzt. Ebenso ist gestorben die Comtesse Josefine, Hochderen Tochter, welche mit hochgeborenen Herrn Grafen SerÈnyi, Herr der Herrschaft Luhatschowitz etc., verm‰lt war, und ist in der Gruft Pozlovitz bei Luhatschowitz im Jahre 1888 beigesetzt worden. Hochgeboren Herr Graf Leopold, Sohn Seiner Excellenz des hochgeborenen Herrn Sigismund, Grafen Berchtold, und Ihrer Excellenz der hochegorenen Frau Josefine, Gr‰fin Berchtold, geborene Trauttmannsdorf, ist verm‰lt mit der hochgeborenen Frau Gr‰fin Fer218

dinandine, geborene Gr‰fin Karolyi, am 16. J‰nner 1893 zu Budapest. Hochegorener Herr Graf Leopold ist gegenw‰rtig in Paris als k. k. Legationssekret‰r. Kinder aus dieser Ehe: Graf Alois Sigismund Leopold, geboren in Buchlowitz, getauft am 23. April 1894, dessen Pathen waren Seine Excellenz hochgeborener Herr Graf Berchtold und Ihre Excellenz Frau Gr‰fin Karolyi. Graf Adalbert (Bela), geboren am 13. Mai 1895 fr¸h in Paris, dessen Pathe war hochgeborener Herr Graf Secheny. Die herrschaftliche Gutsverwaltung beschr‰nkt sich, wie im Jahre 1886 (siehe beiliegendes Blatt aus diesem Jahre), blofl auf die Forstwirtschaft mit dem Unterschiede, dafl die ÷konomie vom 1. J‰nner 1895 an und zu die Hˆfe Buchlowitz und Buchlau an die Zuckerfabrik der Herrn May et comp. im Hradisch, die Hˆfe Hruschkowitz und éerawitz an die Keltschaner Zuckerfabriks-Gesellschaft, der Hof Zikmundshof an Herrn Johann Witka verpachtet sind. Der Personalstatus ist wie im Jahre 1886 derselbe geblieben, mit Ausnahme des Revierfˆrsters Josef Pelikan in Alth¸tten, welcher heuer gestorben ist, und des Josef Skacelik, welcher ausgetreten ist und befindet sich zur Zeit an letzterer Stelle Josef Pelikan, welcher als Sohn des verstorbenen Fˆrsters Jos. Pelikan in Alth¸tten die Stelle als Fˆrster besetzen wird, ferner des Vinzenz Duschek, welcher auch gestorben ist im Jahre 1892 und befindet sich an dessen Stelle Alois Erban. Das Rentamt verwaltet Eduard Pichaczek. Das Jahr 1896 ist ein nasses Jahr mit starken Gewittern und ‹berschwemmungen. Das Hochwasser hat in den W‰ldern an den Waldwegen und Br¸cken viel Schaden angerichtet. In Buchlowitz hat es das Wehr beim Canale abgerissen und weggeschwemmt, das Wehr oberhalb Buchlowitz und die herrschaftliche Wasserleitung greifen. In Hruschkowitz wurden zwei Br¸cken weggerissen und die grofle Br¸cke wurde stark besch‰digt. Das Getreide war ¸berall sehr schˆn, konnte aber wegen fortw‰hrenden Regen nicht eingebracht werden und wuchs auf den H‰ufeln oder in den Mandeln aus, so dafl diese gr¸n waren. Obst war nicht geraten, aber in den Waldungen sind Eicheln und B¸cheln gelungen. Ebenso hat das Hochwasser die im Jahre 1895 erbaute Strasse im HaËkythale auf einigen Stellen weggerissen. Vom Wildstande befindet sich ein Hochwildstand von ca. 350 St¸ck Hochwild und 300 St¸ck Rehwild. Die Feldjagden haben zumeist die Gemeinden, nur éerawitzer, Aujezdetzer und Medlowitzer Feldjagd ist durch die Herrschaft gepachtet. Der Wald bestehet zumeist aus Buchenhochwald mit Eichen gemischt mit einer 100j‰hrigen Umtriebszeit. Die Verjungung des Hochwaldes geschieht durch Besamungschl‰ge im nat¸rlichen Wege. Der Nadelholzhochwald ist mit 80j‰hrigen Umtriebszeit. Der Mittelwald mit 40j‰hriger Umtriebszeit. Der Eichensch‰lwald mit 20j‰hriger Umtriebszeit festgesetzt. Zur Zeit befindet sich: Laubholzhochwald 4271. 5681 ha Nadelholzhochwald 838. 2802 ha Mittelwald 1327. 6192 ha Niederwald 134. 0526 ha Der Nadelholzhochwald wird kahl abgetrieben und k¸nstlich ausgeforstet. Der Mittelund Niederwald werden ebenfalls kahl abgetrieben und die vorhandenen L¸cken werden aus der Hand complettirt. Excellenz Gr‰fliches Berchtoldsches Forstamt Buchlowitz am 20. August 1896 Vinzenz Duschek, Forstmeister 219

JaromÌra » o u p k o v · †(n. 1948), odborn· pracovnice St·tnÌho okresnÌho archivu v†UherskÈm Hradiöti, kde se zab˝v· hlavnÏ zp¯ÌstupÚov·nÌm kmenov˝ch archivnÌch fond˘. Publikuje studie z†region·lnÌch dÏjin a†pomocn˝ch vÏd historick˝ch.

Gedenkschriften aus der St.-Barbarakapelle Zusammenfassung Bei Rekonstruktionsarbeiten an der St.-Barbarakapelle oberhalb von Buchlovice wurde am 1.August 1998 eine Schutzh¸lle mit Gedenkvermerken ¸ber den Aufbau sowie Reparaturen der Kapelle von der Turmhaube abgenommen und geˆffnet. In der H¸lle befand sich ein den Aufbau der Kapelle dokumentiertes Gedenkblatt aus dem Jahre 1672, ein kurzer Vermerk aus dem Jahre 1743, Gedenkvermerke aus den Jahren 1886 und 1896 und ein Gem‰lde, das ÑBarborkaì nach dem Brand 1896 zeigt. Der Gedenkvermerk aus dem Jahre 1672 erw‰hnt, dafl die Kapelle an Stelle der ‰lteren Kapelle auf Kosten vom Buchlauer Herrn Hanuö Zikmund Pet¯valdsk˝ z Pet¯valdu und seiner Gemahlin Anna Marie Pet¯valdsk·, geborener Gr‰fin Serenyi, erbaut wurde. Eingetragen sind hier ihre damals lebenden Angehˆrigen und im unteren Teil des Pergaments ist eine Auflistung der Herrschaftsg¸ter im Gebiet von UherskÈ HradiötÏ und deren Besitzer. An die Turmreparatur 1743 erinnert ein kurzer deutscher Vermerk in der Handschrift des damaligen Burggrafen Michael Frantiöek Hauck. Der dritte Vermerk wurde in der Turmhaube bei deren Reparatur 1886 aufbewahrt. Er beinhaltet die Liste mit Familienmitgliedern des damaligen Besitzers Zikmund Berchtold von UherËice, beschreibt die Entwicklung der Wetterlage an vorigen Tagen und bringt eine Ernteaussicht hinsichtlich Feldfr¸chte, Weintrauben und Obst. Nach dem Beispiel des ‰ltesten Vermerks sind hier alle Gutsherren aus der Nachbarschaft aufgelistet. Im letzten Dokument, abgefasst am 20. April 1896, wurde zuerst beschrieben, wie am 25. Juni die Burg Buchlov sowie die St.-Barbarakapelle vom Blitz in Brand geraten waren, dann wurden Ver‰nderungen in der Berchtold-Familie und im Personal der Forstwirtschaft im Groflgrundbesitz eingetragen. Vermerkt wurden Jahreswetter¸bersicht, durch ‹berschwemmungen verursachte Sch‰den an Wegen und Br¸cken, Getreide- und Obsternte, Wildbestand und Struktur des Waldbestands. The Memorial Document from the St. Barbora Chapel A b s†t r a c t During the reconstruction works on the St. Barbora chapel over Buchlovice on August 1, 1998, a capsule with memorial documents was taken out of the tower top. The capsule was opened and the memorial documents concerning building and reconstructions of the chapel were taken out. The capsule contained a memorial scroll from 1672 about the building of the chapel, a short memorial entry from 1743, memorial entries from 1886 and 1896 and a painting of ìBarborkaî after the fire in 1896. The memorial entry from 1672 states that the chapel was build in the location of an older chapel, at the expenses of the Buchlovís master, Hanuö Zikmund Pet¯valdsk˝ of Pet¯vald and his wife Anna Marie Pet¯valdsk·, nee countess Serenyi. The lower part of the scroll contains the list of estates and their owners in the HradiötÏ area. Reconstruction of the tower is described in the brief German-language entry from 1743 by the chateauís burgrave Michael Frantiöek Hauck. The third entry was made during the reconstruction of the dome in 1886. It contains the list of family members of the current owner of Buchlov, Zikmund Berchtold of UherËice. Besides, it describes the weather of that year and the prospects for harvest of grain, vine and fruits. Just like in the oldest entry, there is a list of owners of neighboring estates. The last document, dated from August 20, 1896, first describes the fire of Buchlov and the chapel that broke out on July 20 after a stroke of lightning. It also describes the changes that occurred in the Berchtold family since 1886 and the personnel changes in the staff of the estateís foresters. It records the weather of that year, the damage on the bridges and roads caused the by flood, the harvest of grain and fruit, numbers of game and composition of forests. 220


LOGOTHETTIOV… Z†BÕLOVIC VladimÌr Kryst˝n, BÌlovice V†nevelkÈ obci BÌlovice zakoupil v†roce l83l bÌlovickÈ panstvÌ hrabÏ Hugo Logothetti. éivot a†p˘sobenÌ jeho rodiny se hluboce zapsal do historie a†dÏnÌ v†obci.

Rodina Logothettiu je velmi star· ölechtick· rodina ¯eckÈho p˘vodu. Podle rodinnÈ tradice poch·zel rod Logothettiu p˘vodnÏ z†Ca¯ihradu. V†byzantskÈ ¯Ìöi zast·vali ËlenovÈ rodu nejd˘leûitÏjöÌ ˙¯ady. JmÈno Logothettes je p˘vodu ¯eckÈho a†znamen· ministr. »lenovÈ rodu nevlastnÌ doklad o†svÈm byzantskÈm p˘vodu, protoûe tyto byly po vp·du Turk˘, za vl·dy Mohameda II. (1451ñ1481), zniËeny. Mnoho ölechtick˝ch rodin uprchlo p¯ed Turky do okolnÌch st·t˘. Tak uprchl i†rod Logothettiu. Zprvu se usadil na ostrovÏ KrÈtÏ, od roku 1462 na IonskÈm ostrovÏ Zakynthos (Zante). Do ölechtickÈho stavu ostrova Zante byla rodina Logothettiu pov˝öena v†roce 1473, kdy obdrûela titul hrabÏ (Conte). Na ostrovÏ Zante je rod Logothettiu jeötÏ dnes jednÌm z†nejv˝znamnÏjöÌch rod˘. NejstaröÌ zn·m˝ p¯edek moravskÈho rodu Logothettiu byl Jakub hrabÏ Logothetti, kter˝ se narodil v†Zante jako Eiakobos kontes Logothettes. V†pozdÏjöÌ dobÏ byl d˘stojnÌkem ben·tskÈho loÔstva. V†roce 1763 opustil vojenskou sluûbu a†cestoval po EvropÏ. V†roce 1775 se objevil v†»ernovcych (Cernauti), dnes »ernovcy na UkrajinÏ. Zde se 6.srpna 1775 oûenil s†Ekaterinou MariÌ Dymbautovou. Jakub mÏl se svou ûenou öest dÏtÌ. Po öestÈm porodu byla manûelka velmi slab· a†ve stejnÈm roce zem¯ela. Druh˝ jeho syn Josef hrabÏ Logothetti se stal zakladatelem moravskÈ vÏtve rodu Logothettiu. Narodil se v†»ernovcych dne 16. b¯ezna 1779. SvÈ vojenskÈ vzdÏl·nÌ zÌskal ve VÌdni na VojenskÈ akademii, kterou ukonËil jako poruËÌk dragounskÈho pluku Christian Princ von Waldek. Pluk se pohyboval na jiûnÌ MoravÏ, kde se sezn·mil s†pozdÏjöÌ manûelkou, o†deset let staröÌ MariÌ Esterou Barborou svobodnou panÌ Locella. Locellovi bydleli v††BrnÏ a†p˘vodnÏ poch·zeli z†It·lie. Nejprve p˘sobili ve VÌdni jako pr·vnÌci. Vlastnili takÈ statky na MoravÏ. V†roce 1811 hrabÏ Josef Logothetti zem¯el a†o†Ëty¯i roky jej n·sledovala i†manûelka. O†nezletilÈho syna Huga Logothettiho se starali p¯ÌbuznÌ jeho matky ñ rodina rytÌ¯e von Schonfeld. Hugo Jakob Josef hrabÏ Logothetti se narodil 20.dubna 1801 v†»ernovcych. Jako sedmn·ctilet˝ mladÌk vstoupil do t¯etÌho husarskÈho pluku a†sezn·mil se na jiûnÌ MoravÏ s†pozdÏjöÌ manûelkou PavlÌnou svobodnou panÌ z†Bartensteina. ManûelËin otec Emanuel svobodn˝ p·n z†Bartensteina (1769ñ1838) byl synem kanclÈ¯e cÌsa¯ovny Marie Terezie, Josefa svobodnÈho p·na von Bartenstein (1726ñ1804) a†vlastnil velkÈ statky na jiûnÌ MoravÏ. RodinnÈ sÌdlo bylo v†Miroslavsk˝ch KnÌnicÌch. SvÈho zetÏ hrabÏte Huga Logothettiho mÏl v†oblibÏ. Pomohl mu v†soudnÌm sporu o†vlastnÌ majetek na BukovinÏ. SoudnÌ procesy se vlekly cel˝ch deset let. BÏhem tÈ doby ûili manûelÈ z†nep¯Ìliö vysokÈho platu Huga a†z†p¯ÌspÏvk˘ tch·na. Pluk se tehdy pohyboval p¯ev·ûnÏ na Slovensku, kde se narodil prvnÌ syn VladimÌr a†prvnÌ t¯i dcery Hedvika (1823ñ1899), Berta (1825) a†Lodoiska (1826ñ1829), vöichni ve FiÂakovÏ. Po vÌtÏzstvÌ v†soudnÌch sporech kolem svÈho dÏdictvÌ na BukovinÏ prodal Hugo sv˘j podÌl a†koupil s†manûelkou na MoravÏ statky BÌlovice u†UherskÈho HradiötÏ a†B¯ezolupy. Z·roveÚ opustil vojenskou sluûbu, aby se vÏnoval o†rok staröÌ manûelce a†spravov·nÌ majetku jako statk·¯. O†rok d¯Ìve, neû zÌskali BÌlovice se narodil jeho druh˝ syn Alfred (1830ñ1833), kter˝ vöak stejnÏ jako obÏ dcery Gerta a†Lodioska brzy zem¯el. Byl prvnÌm Ëlenem rodiny Logothettiu, kter˝ byl poh¯ben v†BÌlovicÌch. Poh¯eb se uskuteËnil v†kostelnÌ 221

l. Z·mek v†BÌlovicÌch. Pohlednice z†roku 1911.

2. HrabÏ Hugo Logothetti (1801ñ1861). 222

kryptÏ, kter· se nach·zÌ pod hrabÏcÌ orato¯Ì v†bÌlovickÈm farnÌm kostele. V†letech 1833ñ1835 se narodily jeötÏ dvÏ dÏti, dcera Julie a†syn Zdenko. HrabÏ Hugo se aktivnÏ p¯ipojil ke spoleËenskÈmu ûivotu novÈho bydliötÏ. Jako vöichni ËlenovÈ rodu Logothettiu mÏl kr·sn˝ hlas, proto se p¯ihl·sil do muûskÈho pÏveckÈho spolku v†UherskÈm Hradiöti. Vlastnil rovnÏû d˘m v†BrnÏ, kde r·d s†manûelkou zajÌûdÏl za kulturou. Do Brna dal studovat i†syna VladimÌra na tamnÌ gymn·zium. NauËil se Ëesky, aËkoliv v†rodinnÈm kruhu pouûÌval spÌöe nÏmËinu, jak to bylo tehdy zvykem ve vyööÌch spoleËensk˝ch t¯Ìd·ch. »lenovÈ rodu Logothettiu byli p¯edevöÌm voj·ci. CÌtili se b˝t vdÏËnÌ rakouskÈ ¯Ìöi. Jakmile vypuklo maÔarskÈ povst·nÌ hl·sili se do rakouskÈ arm·dy, aby se z˙Ëastnili boje proti MaÔar˘m. V†roce 1848 propuklo ve vÏtöÌch mÏstech protihabsburskÈ povst·nÌ. Hugo Logothetti opustil BÌlovice a†z¯Ìdil v†BrnÏ brnÏnskou n·rodnÌ gardu. Z·roveÚ byl zvolen jejÌm velitelem. Kdyû se uk·zalo, ûe v†BrnÏ û·dnÈ povst·nÌ nehrozÌ, p¯edal Hugo velenÌ Gardy Josefovi rytÌ¯i z†Malterua a†hl·sil se do gener·lnÌho öt·bu Frantiöka hrabÏte ze Schlicku, jehoû pluk byl za¯azen proti maÔarskÈmu povst·nÌ. Z·roveÚ dal sv˘j z·mek v††B¯ezolupech k†dispozici jako polnÌ nemocnici. Za p¯ispÏnÌ ruskÈho cara Mikul·öe I. Rakousk· arm·da maÔarskÈ povst·nÌ potlaËila. HrabÏ Hugo po por·ûce MaÔar˘ ukonËil sv˘j pobyt u†vojska. Obdrûel nÏkolik rakousk˝ch a†rusk˝ch vyznamen·nÌ. Do BÌlovic se vr·til v†¯Ìjnu 1848 s†hodnostÌ c. k. rotmistra. Do tÈto doby lze za¯adit i†Hugovu bÌlovickou romanci. Slavn˝, tÈmÏ¯ pades·tilet˝ muû se zamiloval do chudÈ vesnickÈ dÌvky. SkuteËnou pravdu tohoto p¯ÌbÏhu se asi jiû nikdy nedozvÌme. V†dobÏ, kdy se tato ud·lost v†BÌlovicÌch stala, hrabÏcÌ rodina ji vöemoûnÏ tajila. V†tehdejöÌch BÌlovicÌch ûilo hodnÏ rodin, kde bylo vÌce dÏtÌ a†panovala velk· bÌda. Tuto skuteËnost umocÚovala snaha tehdejöÌch ûivitel˘ rodin zapomenout na hroznou situaci pomocÌ mÌstnÌ krËmy, kde ûid nalÈval i†na dluh. Tak tomu bylo i†v†rodinÏ Jana »udy, kde bylo mnoho dÏtÌ a†jejich otec Ëasto vysed·val v†hospodÏ. Verunka, jeho dcera byla bÌlovick· krasavice. MÏla soumÏrn˝ snÏd˝ obliËej, ËernÈ vlasy a†urËitÏ p¯ipomÌnala hrabÏti Hugovi kr·su jeho manûelky v†dobÏ jejich sÚatku v†roce 1821. Podle vypr·vÏnÌ dal snoubenec Verunky p¯ednost dÏvËeti s†vÏtöÌm vÏnem a†matka na dÌvku nutila, aby vstoupila do sluûby z·mku. Verunka matËin˝m prosb·m podlehla a†p¯ihl·sila se do sluûby na bÌlovickÈm z·mku. Byla zamÏstn·na jako ûehlÌ¯ka pr·dla v†z·meckÈ pr·delnÏ. U†hrabÏte, kter˝ dennÏ vÌdal mimo¯·dnÏ kr·snou dÌvku kolem sebe, se jeho cit zmÏnil v†l·sku a†tak zaËal nÏkdy kolem roku 1850 jejich milostn˝ pomÏr. HrabÏ Hugo bral Verunku na svÈ cesty do Brna, kde se chlubil jejÌ kr·sou a†p¯edstavoval ji jako svou manûelku. V†roce 1854 odejel na Moravu slavn˝ praûsk˝ malÌ¯ Josef M·nes, aby zde maloval moravskÈ kroje. Jeho p¯Ìtel a†z·roveÚ p¯Ìtel bÌlovickÈho hrabÏte, hrabÏ Silva Taroucca doporuËil Josefu M·nesovi i†pobyt na bÌlovickÈm z·mku. HrabÏ Hugo Logothetti û·dal malÌ¯e, aby mu vymaloval jeho milostenku Verunku. MalÌ¯ namaloval Verunku ve slov·ckÈm kroji, jejÌ sestru Babuöu ve slov·ckÈm koûichu a†jako protÏjöek kr·sn˝ch ûen i†slov·ckÈho öohaje v†kroji Jana Postavu ze sousednÌho b¯ezolupskÈho panstvÌ. KromÏ tÏchto kr·sn˝ch krojovan˝ch obraz˘ se na bÌlovickÈm z·mku zachoval mal˝ obr·zek Verunky v†mÏstskÈm obleËenÌ. Podle ˙stnÌho pod·nÌ namaloval Josef M·nes hrabÏti Verunku i†jako madonu a†Venuöi. Tyto obrazy se na bÌlovickÈm z·mku v†pozdÏjöÌ dobÏ nenaöly. Jestli tomu tak skuteËnÏ bylo, pak nechala hrabÏcÌ rodina tyto obrazy zniËit. Kdyû st·rnoucÌmu hrabÏti ub˝valo sil, snaûil se Verunku hmotnÏ zabezpeËit. P¯esvÏdËil ji, aby se provdala za mÌstnÌho krejËÌho Josefa Slov·Ëka. Verunku souhlasila, ale kdyû bylo po ob¯adu od svÈho manûela utekla zpÏt na z·mek. Po smrti hrabÏte, kter˝ zem¯el 26. kvÏtna 1861, Verunku ze z·mku vyk·zali. Verunka smrt svÈho milovanÈho tÏûce nesla a†nakonec se stala tich˝m bl·znem. éivila se ûehlenÌm pr·dla v†bohatöÌch rodin·ch a†sbÏrem lesnÌch plod˘. DÏlalo jÌ dob¯e, kdyû jÌ dÏti oslovovaly panÌ hrabÏnko. Vûdycky ¯Ìk·vala: To jsou hodnÏ dÏti, pan hrabÏ byl mÏl radost. SvÈho hrabÏte p¯eûila o†38 let, zem¯ela 9. dubna 1899. Je pochov·na na bÌlovickÈm h¯bitovÏ, kde o†skromn˝ hrob dodnes peËujÌ mÌstnÌ ûeny. P¯i n·vötÏvÏ BÌlovic prapravnuk hrabÏte PhDr. Wilken Engelbrecht nikdy nezapomene poloûit na VerunËin hrob skromnou kytiËku. V†bÌ223

3. HrabÏnka PavlÌna Logothetti, roz. svobodn· panÌ Bartenstein (1800 ñ 1872).

4. Verunka »udov· (1825ñ1899). 224

lovickÈ matrice jsou poznamen·na struËn· slova: Veronika vdova po Josefu Slov·Ëkovi, domk·¯i z†BÌlovic, dcera Jana »udy. Domk·¯e z†BÌlovic a†jeho ûeny Veroniky, dcery Ji¯Ìho Dohnala, podsednÌka z†TopolnÈ. Narozena 26. 2. 1925. Zem¯ela 9. 4. 1899. Vulgo hrabÏnka. Od stolu a†loûe rozvedena cÌrkevnÏ i†civilnÏ. Zbl·znila se. DÏti nemÏla. Po smrti hrabÏte Huga Logothettiho dÏti Huga a†PavlÌny pokraËovaly v†rodinnÈ tradici. NejstaröÌ syn VladimÌr p¯evzal majetek v†BÌlovicÌch. Druh· dcera Hedvika ûila v†Olomouci, kde takÈ v†roce l899 zem¯ela. DalöÌ t¯i dÏti, jak uû bylo uvedeno, zem¯ely mladÈ. Dcera Julie se provdala za AntonÌna Frantiöka hrabÏte LedochowskÈho. Tato rodina ûila aû do smrti Julie v†roce 1854 v†UherskÈm Hradiöti. D˘m Ë.170 s†hranatou vÏûÌ na st¯eöe domu nechal postavit hrabÏ Ledochowsk˝ pro svou manûelku, aby se mohla dÌvat na svÈ rodnÈ BÌlovice. HrabÏ Ledochowsk˝ se po smrti svÈ manûelky znovu oûenil a†dvÏ jeho dcery z†prvnÌho manûelstvÌ vychov·vala babiËka PavlÌna na z·mku Logothettiu v†B¯ezolupech. NejmladöÌ Hug˘v syn Zdenko (1835ñ1881) zaËal stejnÏ jako otec a†bratr vojenskou kariÈru. Po smrti svÈho otce se stal spr·vcem z·mku v†B¯ezolupech a†v†roce l866 se hl·sil dobrovolnÏ do v·lky proti Prus˘m. Za svou hrdinnou ˙Ëast zÌskal rakouskÈ vyznamen·nÌ, ale i†sask˝ ¯·d. Na panstvÌ v†B¯ezolupech ûil se svou matkou aû do roku 1872. Potom koupil panstvÌ v†HoötÌnÏ u†P˘chova. Kr·tk˝ Ëas byl i†v†BosnÏ, kde byl krajsk˝m hejtmanem v†Sarajevu. V†roce l869 se oûenil s†Augustou äarapatkovou, dcerou pivovarskÈho sl·dka v†B¯ezolupech. MÏl dvÏ dÏti. Syna Mikul·öe (1870ñ1922) a†dceru PavlÌnu (1873ñ1940). Po smrti matky PavlÌny byly B¯ezolupy prod·ny statk·¯i Franklovi.Zdenko zem¯el na sluûebnÌ cestÏ 10. 1. 1881 v†Olomouci. Byl pochov·n v†BÌlovicÌch. Jeho manûelka se vr·tila do rodn˝ch Ma¯atic. Po smrti byla rovnÏû pochov·na v†BÌlovicÌch. Po smrti Zdenka jeho dÏti prodaly panstvÌ v†HoötÌnÏ na Slovensku. Jejich potomci Zdenko a†Nikolaus rytÌ¯i von Paumgarten, ûijÌ dodnes v†Salzburku a†ve Welsu. VladimÌr Alexandr Emanuel hrabÏ Logothetti, prvnÌ syn hrabÏte Huga se narodil 4. srpna 1822 na dneönÌm Slovensku. Po dokonËenÌ gymn·zia v†BrnÏ vstoupil do 5. kyrysnickÈho pluku hrabÏ Auersberg jako dobrovoln˝ kadet a†potom do 4. hul·nskÈho pluku. Bojoval aktivnÏ proti Ital˘m a†proti MaÔar˘m a†dostal nÏkolik rakousk˝ch a†rusk˝ch vyznamen·nÌ. Do roku l862 byl v†aktivnÌ sluûbÏ a†potom propuötÏn jako invalida. Oûenil se v†roce l85l v†Koloöi (Cluj) s†MariÌ KarolÌnou Roz·liÌ Janou hrabÏnkou Nemes de HidvÈg (1826ñ1906). JejÌ matka poch·zela ze slavnÈho rodu Berchtold˘, kte¯Ì vlastnili hrad Buchlov a†panstvÌ Buchlovice. Rod Logothettiu mÏl pak aû do poslednÌ v·lky dobrÈ styky s†tÌmto rodem a†poslednÌ ministr zahraniËnÌch vÏcÌ Rakousko-Uherska hrabÏ Leopold Berchtold se stal kmotrem nÏkolika potomk˘ Lehothettiu. KarolÌna dostala velkÈ vÏno, ze kterÈho postavil hrabÏ VladimÌr Ë·st bÌlovickÈho z·mku.Po ukonËenÌ vojenskÈ sluûby se stejnÏ jako jeho otec zapojil do spoleËenskÈho ûivota uherskohradiöùskÈho regionu. ZpÌval v†hradiöùskÈm muûskÈm sboru a†byl v†roce 1871 zvolen za Ëlena moravskÈho zemskÈho snÏmu a†¯ÌöskÈ rady pro brnÏnsk˝ okres. AktivnÏ se podÌlel na nÏkolika zemÏdÏlsk˝ch v˝stav·ch v†Olomouci a†p¯ispÏl se sv˝m staröÌm synem k†zaloûenÌ BesednÌho domu v†UherskÈm Hradiöti. Jeho nejd˘leûitÏjöÌm poËinem bylo zaloûenÌ prvnÌho dobrovolnÈho vesnickÈho hasiËskÈho sboru na MoravÏ. B˝valÈ vojenskÈ povol·nÌ jej st·le l·kalo a†v†roce 1877 se nechal VladimÌr jmenovat neaktivnÌm d˘stojnÌkem Eskadronu haliËsk˝ch zemÏbraneck˝ch hul·n˘ a†v†roce 1882 byl jmenov·n ¯editelem st·tnÌho h¯ebËince v†Drgovc˝ch, odkud byl v†roce 1883 p¯eloûen do d˘leûitÏjöÌho h¯ebËince na Radovc˝ch (Rodauti). Zde 7.prosince 1892 zem¯el n·sledkem p·du z†konÏ. V·öeÚ pro konÏ byla zn·m·, ale pro ¯editele h¯ebËince dost drah· a†nebezpeËn·. Kdyû se stal statek s†h¯ebËÌnem ztr·tov˝ a†skuteËn˝ majitel ñ rakousk˝ st·t nemÏl chuù p¯idat penÌze, hrabÏ VladimÌr byl nucen statek Deutsh-Bielau na MoravÏ, dÏdictvÌ po matce, prodat. HrabÏ VladimÌr mÏl s†manûelkou Ëty¯i dÏti. Huga II. (1852ñ1918), Alfreda (1853ñ1923), Ros·lii (1856ñ1942) a†Marii (1859ñ1929). Alfred hrabÏ Logothetti se narodil 14. prosince 1853 v†Tarnopoli. Jako mladÌk vstoupil do CÌsa¯skÈ vojenskÈ akademie ve VÌdni a†slouûil stejnÏ jako jeho otec u†hul·n˘. Oûenil se v†roce 1882 v†BratislavÏ s†o 7 let mladöÌ tetou ze 225

5. HrabÏ VladimÌr Logothetti (1822ñ 1892).

6. HrabÏnka Maria KarolÌna Roz·lie Jana hrabÏnka Nemes de HidvÈg (1826ñ1906). 226

strany Vincenze Logothettiho, Adriennou hr. Logothettiovou. ZdÏdil po matce statek Katona u†Koloöi a†po tch˝ni statek N·gy-Devocser v†Sedmihradsku, kde s†manûelkou ûil ûivotem velkostatk·¯e. Z˘stali v†Sedmihradsku i†po prvnÌ svÏtovÈ v·lce, kdyû cel· oblast p¯eöla do majetku Rumunska. Vzhledem ke zn·m˝m sympatiÌm Logothettiu v˘Ëi Rumun˘m nemuseli se odstÏhovat a†potomci hrabata Logothettiu v†Sedmihradsku ûijÌ dodnes. Podle poslednÌ zpr·vy zem¯el poslednÌ vnuk Alfreda, Zolt·n hrabÏ Logothetti po revoluci v†roce 1992 v†Koloöi. Ros·lie Ëi R˘ûenka se narodila v†Pr·ssmaru (dnes Prejmer u†Braöova) dne 8.b¯ezna 1856. Vstoupila jako mlad· d·ma do domu ölechtiËen (tzv. Maria Schul) na HornÌm n·mÏstÌ v†BrnÏ (n·m.Svobody), kde zem¯ela v†roce l942. NejmladöÌ dcera Marie se narodila dne 13.ledna 1859 v†BÌlovicÌch. V†roce 1891 se provdala za Paula sv. p·na Taxis z†Bordogni a†Valnigry (1852ñ1901), se kter˝m mÏla t¯i dÏti. Manûel zem¯el v†roce 1901 na rodinnÈm statku LapaË u†äarov. Marie s†dÏtmi se pak odstÏhovala do BÌlovic. Syn Alexandr dostal v†roce 1918 öpanÏlskou ch¯ipku a†zem¯el. ObÏ dcery Marie (Misa) a†Maria Ferdinanda (Dora) ûily s†matkou a†z˘staly po jejÌ smrti v†BÌlovicÌch. Matka zem¯ela v†roce 1929. ObÏ d·my se v†roce 1945 odstÏhovaly do Rakouska, kde zem¯ely ve VÌdni v†roce 1954 (Misa) a†v†roce 1976 (Dora). Hugo VladimÌr Emauel Karel Boromeus Frantiöek z†Pavly Jan Nepomuk hrabÏ Logothetti (Hugo II.) byl snad nejzn·mÏjöÌm potomkem Logothettiu. Narodil se v†Koloöi dne 2. ¯Ìjna 1852. Otec VladimÌr ho nechal vzÌt jako dobrovolnÌka do 54. Pluku pÏchoty v†Olomouci. Jenûe Hugo mÏl slabÈ zdravÌ, proto byl v†roce l87l propuötÏn. Absolvoval gymn·zium v†UherskÈm Hradiöti. Pro mimo¯·dnÈ v˝sledky na gymn·ziu byl p¯ijat do Orient·lnÌ Akademie ve VÌdni.Byla to zn·m· ökola pro diplomaty, kde byl Hugo velmi ˙spÏön˝ a†dostal nÏkolik prÈmiÌ za vynikajÌcÌ v˝sledky. Po ukonËenÌ akademie dostal mÌsto jako konsul·rnÌ elÈv v†Ca¯ihradÏ, tehdy na jednom z†nejd˘leûitÏjöÌch diplomatick˝ch mÌst Rakousko-Uherska. Vzhledem k†tomu, ûe mluvil plynule arabsky, persky a†turecky byl za¯azov·n na konsul·ty p¯ev·ûnÏ do Orientu. Postup jeho kariÈry je vÌcemÈnÏ typick˝ pro schopnÈho diplomata. Nejd¯Ìve konzul·rnÌ elÈv v†Ca¯ihradÏ, od roku 1883 n·mÏstek konzula v†Alexandrii. Ve stejnÈm roce se stal konzulem v†Port Saidu, v†roce 1883 z·stupcem Rakouska-Uherska v†komisi pro odökodnÏnÌ v†Alexandrii. V†z·¯Ì 1883 se vr·til do Ca¯ihradu ve funkci ataöÈ, kde se stal v†roce 1886 tajemnÌkem velvyslanectvÌ. V†tÈto funkci se setkal se sv˝m budoucÌm tch·nem, slavn˝m vojensk˝m inûen˝rem Juliem sv. p·nem Zwiedinkem ze Sudenhorstu. Pan Zwiedinek byl vojensk˝m ataöÈ a†mÏl se sebou i†svou rodinu i†s†dvacetiletou dcerou Friedou, kterou naz˝val Ëesk˝m jmÈnem Bed¯iöka. Byla to l·ska na prvnÌ pohled. A†jeötÏ ve stejnÈm roce byli odd·ni v†¯ÌmskokatolickÈm farnÌm kostele sv.Maria Draperis. Rok na to nastoupil Hugo do Alexandrie k†mezin·rodnÌmu soudu. Tuto funkci vykon·val aû do roku 1897. V†roce l893 dostal hodnost c.k. komornÌka, po kterÈ touûily i†staröÌ generace Logothetiu, Pomalu konËilo öùastnÈ meziv·leËnÈ obdobÌ klidu v†EvropÏ, avöak napÏtÌ na Balk·nu rostlo. Z†tohoto d˘vodu byl Hugo p¯eloûen do Galati v†Rumunsku, jako deleg·t dunajskÈ komise a†z·roveÚ gener·lnÌ konzul v†Rumunsku. V†roce 1899 se stal gener·lnÌm konzulem v†BarcelonÏ, potom 1906 konzulem v†Mil·nÏ, 1907 konzulem v†Hamburku, 1911 v†Tunisu. Do poslednÌ funkce jako c.k. mimo¯·dn˝ ministr a†zmocnÏn˝ vyslanec nastoupil dne 22. kvÏtna 1912 do Teher·nu v†Persii, zemÏ, kterou chtÏli jak RakuöanÈ tak AngliËanÈ a†RusovÈ zÌskat do svÈ sfÈry vlivu. V†roce 1915, kdy mÏl b˝t vyst¯Ìd·n,vzhledem k†probÌhajÌcÌ v·lce, nechala rakousko-uhersk· vl·da radÏji zkuöenÈho diplomata na mÌstÏ. Svou rodinu poslal hned v†roce 1914 zpÏt dom˘, aniû by si uvÏdomil, ûe ji vidÌ naposledy. Persie z˘stala ve v·lce neutr·lnÌ. Vl·dÏ Rakousko-Uherska velmi z·leûelo na tom, aby Persie z˘stala neutr·lnÌ i†nad·le. ObÏ zemÏ, Anglie i†Rusko povaûovaly rakouskÈho diplomata za velkou p¯ek·ûku sv˝ch pl·n˘. Nechaly na nÏj nÏkolikr·t sp·chat atent·t. P¯i poslednÌm pumovÈm ˙toku unikl Hugo jen o†vl·sek smrti. Persk˝ öach nechal rakousko-uherskÈ velvyslanectvÌ st¯eûit. Hugo si manûelce v†BÌlovicÌch nÏkolikr·t ztÏûoval, ûe jiû nem˘ûe nikam chodit. AngliËanÈ ve svÈ snaze odstranit rakouskÈho 227

7. ManûelÈ Hugo a†Frieda (Bed¯iöka) Logothetti. Hugo (1852ñ1918), Bed¯iöka (1866ñ1945), rozen· svobodn· panÌ Zwiedinek von Sudenhorst.

8. SvatebnÌ fotografie Huga III. a jeho ûeny Hedviky se svÏdky V·clavem Koûeluhou (mlyn·¯em) a Old¯ichem Kr·lÌkem (kov·¯em). 228

diplomata neustali. Podplatili kucha¯e, aby jej otr·vil jedem vloûen˝m do jÌdla. Toto se poda¯ilo dne 3. srpna 1918, p¯esnÏ t¯i mÏsÌce p¯ed koncem v·lky. AngliËanÈ ok·zale nabÌzeli uspo¯·dat st·tnÌ poh¯eb, ale kdyû se p¯iölo na zp˘sob diplomatovy smrti, nechali rychle svou obÏt pochovat v†misijnÌm kostele francouzsk˝ch mision·¯˘ v†Teher·nu. Manûelka Bed¯iöka z˘stala sama v†novÈ situaci, kterou tÏûce nesla. Z†deseti dÏtÌ, kterÈ mÏla s†Hugem t¯i zem¯ely v†ml·dÌ. Syn Felix Ferdinand Deod·t (1893ñ1942) byl zajat˝ v†Rusku a†dostal se s†nÏkter˝mi kamar·dy ze Sibi¯e p¯es Finsko na zaË·tku roku 1818 do BÌlovic. Dcera Marie-Rosa Hermina KarolÌna Kl·ra Zoe (1888ñ1976) se vdala v†roce l933 v†Teher·nu za italskÈho vyslance Giulia cavagliere Montagma. éila v†It·lii a†p¯ÌmÈ styky s†nÌ jiû koncem v·lky nebyly moûnÈ, neboù ItalovÈ vstoupili na stranu spojenc˘. Druh· dcera Marie KarolÌna Julie (1891ñ1978) se vdala v†roce 1911 za nizozemskÈho konzula Vilemena Bernarda Engelbrechta (1881ñ1955). Styky s†nÌ se daly uskuteËnit dÌky tomu, ûe NizozemÌ bylo neutr·lnÌ. T¯etÌ dcera He¯mina AdÈla (Meta) (1894ñ1980) byla vûdy mil·Ëkem otce vyt˝kala mamince, ûe tatÌnka opustila a†nechala samotnÈho v†Teher·nu. Slouûila jako dobrovoln· sestra ve vojenskÈm lazaretu. Zde se sezn·mila s†vojensk˝m lÈka¯em MUDr.Emilem Teoreokem, se kter˝m si dob¯e rozumÏla a†proti v˘li maminky se za nÏj provdala. ManûelÈ ûili po v·lce v†Budapeöti. Rozvedli se v†roce 1924. Meta se potom znovu vdala za maÔarskÈho soudce a†velkostatk·¯e JUDr. Gezu z†Ertseyho (1878ñ1949), se kter˝m ûila st¯ÌdavÏ na statku v†P·sto a†v†domÏ v†Ujpeöti. Po maÔarskÈm povst·nÌ se spolu se synem odstÏhovala do Mnichova, kde v†roce 1980 zem¯ela. JeötÏ p¯ed skonËenÌm prvnÌ svÏtovÈ v·lky smluvila Bed¯iöka sÚatek svÈmu synu Felixi s†Am·liÌ Henriettou (Aly) svobodnou panÌ Mattencloidt - Ubelli, dcerou Rycharda sv. p·na Mattencloidt. Po sÚatku manûelÈ ûili nejd¯Ìve na z·mku v†RadomÏ¯icÌch, kter˝ Aly dostala vÏnem, potom se odstÏhovali do Wilheringu u†Lince. ManûelstvÌ nebylo öùastnÈ. Felixovi se zaËala lÌbit manûelka jeho övagra, tato mu city opÏtovala a†v†roce 1933 se oba p·ry rozvedly. V†roce 1935 se Felix znovu oûenil se svou b˝valou övagrovou Marii Stelou Leonii Valeskou hrabÏnkou Barbo Waxenstein (1898ñ1942). Statek u†Wilheringu p¯enechali b˝valÈ manûelce a†p¯estÏhovali se do rodinnÈho sÌdla novÈ manûelky Barbo u†sv Rupertu u†Mokronogu ve Slovinsku. Felixovi byl soudem p¯isouzen do v˝chovy i†jedin˝ syn, kterÈho mÏli s†b˝valou manûelkou Aly. Syn se jmenoval Deod·tus. Na zaË·tku druhÈ svÏtovÈ v·lky okupovala It·lie tu Ë·st Slovinska, kde manûelÈ bydleli. Do jejich z·mku byla nasazena mal· italsk· vojensk· jednotka, kter· mÏla tento kraj ochraÚovat p¯ed partyz·ny. Na ätÏdr˝ den v†roce 1942 partyz·ni p¯epadli italskou jednotku na z·mku a†vöechny p¯ÌsluönÌky italskÈ jednotky post¯Ìleli, vËetnÏ rodiny Felixe Logothettiho. DalöÌm dÌtÏtem manûel˘ Logothetiov˝ch byl syn Hugo III., kterÈmu bylo v†dobÏ, kdy jeho otec byl zavraûdÏn v†Teher·nu, 17 let. Narodil se v†roce 1901 v†BarcelonÏ. Podle tehdejöÌch z·kon˘ mÏl automaticky i†öpanÏlskou n·rodnost. V†roce 1918 onemocnÏl öpanÏlskou ch¯ipkou. Pro jeho oöet¯ov·nÌ na bÌlovickÈm z·mku byla p¯ijata velmi hezk· mÌstnÌ mlad· dÌvka Hedvika Vaö·tov· (1899ñ1969). Oba se do sebe zamilovali. V†roce 1921 Hedvika otÏhotnÏla. Matka Bed¯iöka odmÌtla d·t souhlas ke sÚatku a†zak·zala, aby mlad˝ p·r bydlel na bÌlovickÈm z·mku. Po narozenÌ prvnÌho syna Zdenka se Hugo s†Hedvikou a†synem odstÏhovali do Rudic u†UherskÈho Brodu, kde si Hugo pronajal statek. V†tom roku uhodilo velkÈ sucho a†nasazen· ¯epa cukrovka, kter· mÏla p¯inÈst p¯edpokl·dan˝ v˝sledek, se neurodila. Hugo sv˘j pokus o†hospoda¯enÌ vzdal a†vr·til se i†s†Hedvikou a†dÌtÏtem do BÌlovic, kde se ubytovali v†malÈm domku uprost¯ed z·meckÈho parku. Zde se narodil i†druh˝ syn LubomÌr (1924) a†dcera Alice (1927). Po narozenÌ syna LubomÌra ˙¯ady poûadovaly, aby se Hugo s†Hedvikou oûenil, neboù dÏti byly dosud vedenÈ jako nemanûelskÈ. CivilnÌ sÚatek uzav¯eli v†UherskÈm Hradiöti. V†roce 1928 svÏ¯ila hrabÏnka Bed¯iöka spr·vu statku Hugovi. V†polovinÏ dvac·t˝ch let se snaûila hrabÏnka Bed¯iöka zbavit bÌlovickÈho majetku. NabÌzela z·mek i†pole s†lesem k†odprodeji. Za z·mek û·dala 300 000 KË. Obec BÌlovice penÌze nemÏla, tak se odprodej neuskuteËnil. HrabÏnka prosadila alespoÚ odprodej Ë·sti pozemk˘ rozparcelov·nÌm. I†kdyû v˝mÏra bÌlovickÈho statku 229

byla menöÌ a†nepodlÈhala tehdejöÌ na¯ÌzenÈ parcelaci, poda¯ilo se tehdejöÌmu starostovi parcelaci vy¯Ìdit a†uskuteËnit. Asi 98 ha bylo v†roce 1925 rozprod·no mÌstnÌm obËan˘m. Polovinu budov statku prodala hrabÏnka zemÏdÏlci z†Mist¯ic panu Valentovi. Zb˝vajÌcÌ Ë·st hrabÏcÌho statku ch·trala. HrabÏ Hugo III. koncem t¯ic·t˝ch let vstoupil na n·tlak matky do nacion·lnÏ socialistickÈ strany. Po okupaci byl nÏmeck˝mi ˙¯ady ustanoven v†BÌlovicÌch jako hauptman ñ dozorce nad vykon·v·nÌm okupaËnÌch p¯Ìkaz˘. Podle vyj·d¯enÌ tehdejöÌch svÏdk˘, kte¯Ì se†s Hugem Ëasto setk·vali, (jednalo se p¯ev·ûnÏ o†mÌstnÌ ûivnostnÌky), projevoval se Hugo jako mimo¯·dnÏ Ëestn˝ ËlovÏk se smyslem pro spravedlnost. Mnohokr·t zlikvidoval anonymnÌ ud·nÌ, kterÈ pod·vali nÏkte¯Ì bÌloviËtÌ obËanÈ na svÈ sousedy ze z·visti, aniû si neuvÏdomovali hr˘znost postihu nÏmeck˝ch okupant˘. Koncem v·lky musel i†Hugo nastoupit do nÏmeckÈ arm·dy. Byl mobilisov·n a†12. ledna l945 nastoupil do nÏmeckÈ pos·dky v†mÏstÏ Lauenburku. Zde byl 8.kvÏtna 1945 zajat AngliËany. Jako äpanÏl byl ihned propuötÏn a†usadil se v†nÏmeckÈm mÏstÏ Esslingen. Z†BÌlovic sem za nÌm p¯ijela i†jeho manûelka Hedvika a†dcera Alice. Jejich oba synovÈ padli ve v·lce, Zdenek na konci v·lky v†NÏmecku dne 17. ˙nora l945 u†mÏsteËka Schmettau. Druh˝ syn byl po narukov·nÌ odvelen na v˝chodnÌ frontu, kde 3. z·¯Ì 1942 u†obce Kamyöevarka na UkrajinÏ padl. Dcera Alice se v†roce l949 vdala v†Esslingenu za Otto Zimmera. V†˙noru 1951 odcestovali vöichni do Venezuely. JejÌ rodiËe Hugo a†Hedvika se v†roce 1966 vr·tili do NÏmecka, kde Hugo zem¯el v†roce 1975 a†Hedvika v†roce 1969. Dcera Alice ûije dosud ve Venezuele jako vdova. M· t¯i dospÏlÈ dÏti. NejmladöÌ dcera manûel˘ Huga a†Bed¯iöky Logothettiov˝ch, Karmen AdÈla Karolina, se narodila v†BÌlovicÌch dne 4. Ëervna 1904. Do z·kladnÌ ökoly chodila v†UherskÈm Hradiöti, kde pozdÏji pokraËovala ve studiu na tamÏjöÌm gymn·ziu. Po nezda¯ilÈm pokusu matky Bed¯iöky zorganizovat ölechtick˝ sÚatek, vstoupila do manûelstvÌ s†inûen˝rem Lotarem Alfonsem Schmidem, rod·kem z†ProstÏjova, kter˝ v†roce 1924 po ukonËenÌ studia na technickÈ vysokÈ ökole v†BrnÏ vstoupil do nizozemsk˝ch st·tnÌch sluûeb. Oba manûelÈ ûili v†Bat·vii (dnes Dakarta). Za druhÈ svÏtovÈ v·lky byli zatËeni a†vÏznÏni v†japonskÈm koncentraËnÌm t·bo¯e. Lotar vöak v†jinÈm t·bo¯e neû Karmen se t¯emi dcerami. P¯eûili a†byli po indonÈskÈ revoluci spolu a†s†dalöÌmi Nizozemci vystÏhov·ni do NizozemÌ. NejstaröÌ dcera Lola (1930) se provdala za nejstaröÌho syna VilÈma Engelbrechta a†Loly LogotethettiovÈ, Huga VilÈma Engelbrechta (1915). Dosud ûijÌ v†nizozemskÈm Utrechtu.. Jejich syn Wilken Engelbrecht ûije v†Olomouci a†vyuËuje cizÌ jazyky na kated¯e germanistiky PalackÈho univerzity v†Olomouci. PoslednÌm synem manûel˘ Huga a†Bed¯iöky Logothettiov˝ch byl pozdÏjöÌ JUDr. Emanuel Jan Nepomuk Erich Maria Tasso hrabÏ Logothetti. Narodil se v†BÌlovicÌch dne 5. z·¯Ì 1905. NavötÏvoval Gymn·zium v†UherskÈm Hradiöti a† vystudoval vysokou ökolu pr·vnickou v†BrnÏ.Po ukonËenÌ studiÌ zde i†pracoval. P¯i pobytu na bÌlovickÈm z·mku se zamiloval do rodinnÈ dom·cÌ uËitelky Mia de Lagarde (1914). Po prozrazenÌ jejich vztahu se odstÏhoval do Brna. V†roce 1938 byl p¯eloûen do VÌdnÏ, kde se 20. z·¯Ì 1942 oûenil. Zast·val vysokou funkci zemskÈho ˙¯ednÌka ve VÌdni. V†roce 1945 byl rovnÏû nucen vstoupit do nÏmeckÈ arm·dy. V†kvÏtnu 1945 byl zajat a†nakonec v†mÏsteËku Laufemu ( v†Bavorsku) propuötÏn.Pak p˘sobil jako pr·vnÌk v†MnichovÏ. Od roku 1953 byl ustanoven vrchnÌm vl·dnÌm radou, kde p˘sobil aû do odchodu do d˘chodu. Aû do svÈ smrti ûil se svou rodinou v†MnichovÏ. HrabÏ Emanuel Logothetti mÏl t¯i dcery, z†nichû dcera Marien Carola Elisabet Angelo Logothetti, narozen· 15. prosince 1949 v†Lauven v†Bavorsku se provdala 20. z·¯Ì 1980 v†MnichovÏ za JUDr. Rudolfa Hochgradla. JejÌ manûel p¯i sÚatku p¯evzal jejÌ jmÈno a†jmenuje se hrabÏ Logothetti. Je to jedin˝ Ëlen rodiny Logothetti˘, kter˝ pouûÌv· toto jmÈno kterÈ je spojeno s†BÌlovicemi. OstatnÌ p¯ÌsluönÌci, kte¯Ì pat¯ili do tÈto bÌlovickÈ vÏtve a†nesli jmÈno Logothetti jiû neûijÌ. PoslednÌ hrabÏnka Bed¯iöka, vdova po diplomatu Hugovi Logothettim a†matka vöech 230

shora vyjmenovan˝ch dÏtÌ, ûila aû do dubna roku 1945 na z·mku v†BÌlovicÌch. Sv˝m p¯esvÏdËenÌm se cÌtila jako NÏmka, aËkoliv jejÌ rod poch·zel p˘vodnÏ z†»ech. Jedin˝ p¯Ìbuzn˝, kter˝ v†tÈ dobÏ ûil byl jedin˝ jejÌ bratr Erich. Bed¯iöka se proto v†roce 1931 p¯ihl·sila k†nÏmeckÈ n·rodnosti. Sama se angaûovala v†»ervenÈm k¯Ìûi a†poskytla na bÌlovickÈm z·mku na urËitou dobu, pobyt nÏmeck˝m dÏtem, kterÈ ztratily domov p¯i bombardov·nÌ BerlÌna. Za tento Ëin dostala podÏkov·nÌ od samÈho Adolfa Hitlera. V†tÈ dobÏ mÏla jiû sedmdes·t pÏt let a†samoz¯ejmÏ nevidÏla û·dn˝ rozdÌl ve svÈm kon·nÌ, kterÈ prov·dÏla v†»ervenÈm k¯Ìûi za prvnÌ svÏtovÈ v·lky a†nynÌ. Vyznamen·nÌ od Hitlera brala jako vyznamen·nÌ od cÌsa¯e. Koncem v·lky jiû poznala, ûe bude nutno BÌlovice opustit a†uch˝lit se ke sv˝m p¯Ìbuzn˝m do Rakouska. Toto rozhodnutÌ uskuteËnila pozdÏ. Nechala se odvÈst do Brna, kde ji zastihl i†konec v·lky. ZaË·tkem Ëervna 1945 se vyhrotila n·lada Ëesk˝ch obyvatel Brna, kte¯Ì si vynutili odsun vöech NÏmc˘ do Rakouska. Odsun se prov·dÏl hrub˝m zp˘sobem, kdy asi 3 000 NÏmc˘ bylo hn·no pÏöÌm pochodem po silnici smÏrem na VÌdeÚ. K†pochodu byli p¯inuceni jak rodiny s†velk˝mi i† velmi mal˝mi dÏtmi, tak i†lidÈ velmi sta¯Ì, kte¯Ì nebyli schopni tak dalekÈ pÏöÌ cesty. Mezi nÏ pat¯ila i†star· a†nemocn· bÌlovick· hrabÏnka Bed¯iöka Logothetti, kter· mÏla v†roce 1945 jiû 79 let. P¯i pochodu tak velkÈho poËtu lidÌ nebylo moûnÈ zajistit z·kladnÌ hygienickÈ podmÌnky, proto mezi ˙ËastnÌky pochodu z·hy vypukl tyfus. NakaûenÈ tyfem internovali do kl·ötera v†B¯eûanech ( tehdy Frischau). Zde jich vÏtöÌ mnoûstvÌ zem¯elo. Mezi zem¯el˝mi a†pochovan˝mi do spoleËnÈho hrobu byla i†bÌlovick· hrabÏnka Bed¯iöka Logothetti, jak je uvedeno v†mÌstnÌ matrice zem¯el˝ch dne 17. 6. 1945. BÌlovice byly osvobozeny rumunskou arm·dou 1.kvÏtna 1945. Spr·vy b˝valÈho majetku hrabat Logothettiu se ujal tehdy ustanoven˝ RevoluËnÌ n·rodnÌ v˝bor. Mobili·¯ bÌlovickÈho z·mku byl rozprod·n v†draûbÏ bÌlovick˝m obËan˘m nebo rozkraden. ZniËena byla i†velk· z·meck· knihovna. Z·meckÈ obrazy byly odvezeny do Uh.HradiötÏ, kde byly prod·v·ny v†draûbÏ. NÏkterÈ z†nich zakoupil i†sbÏratel obraz˘ MUDr. R.Tom·nek z†UherskÈho HradiötÏ. V†pozdÏjöÌ dobÏ je daroval Slov·ckÈmu muzeu, kde se nach·zejÌ dodnes. Obrazy, kterÈ maloval bÌlovickÈmu hrabÏti Hugovi Logothettimu slavn˝ malÌ¯ Josef M·nes byly odvezeny do Prahy a†jsou v†majetku N·rodnÌ galerie. Budova b˝valÈho z·mku je p¯ev·ûnÏ vyuûÌv·na jako kancel·¯e ObecnÌho ˙¯adu. Z·meck˝ park byl po p¯estavbÏ hlavnÌ k¯iûovatky v†obci hodnÏ zmenöen, starÈ vz·cnÈ stromy byly vyk·ceny. V†souËasnÈ dobÏ je zde pouze jeden strom, kter˝ je chr·nÏn Pam·tkov˝m ˙¯adem. Rodina hrabat Logothettiu ûila v†BÌlovicÌch od roku 1831 do roku 1945. Za tuto dobu se v˝raznÏ zapsala do historie obce.

VladimÌr K r y s t ˝ n (n. 1931), kronik·¯ obce BÌlovice. Studii zpracoval na podkladÏ z·pisk˘ potomka hrabÏcÌho rodu Logothettiu pana PhDr. Wilkena Engelbrechta, archivnÌch pramen˘ jejich rodiny uloûen˝ch v†ZemskÈm archivu v†BrnÏ a†z·pis˘ ve farnÌ matrice.

Die Familie Logothetti aus BÌlovice Zusammenfassung Die Familie Logothetti ist eine alte adlige Familie griechischer Abstammung. Der ‰lteste bekannte Vorahne des m‰hrischen Logothetti-Stammes war Jakub Graf Logothetti, der als Eiakobos Kontes Logothetti in Zante geboren wurde. Mit seiner Frau Marie Dymvaut hatte er sechs Kinder. Der zweite Sohn Josef Graf Logothetti (geb. 1779) wurde zum Gr¸nder der m‰hrischen Zweiglinie des Adelsgeschlechtes Logothetti. Er wurde an der Wiener Milit‰rakademie ausgebildet, die er als Leutnant des Dragonerregiments abschlofl. Zu jener Zeit befand sich das Regiment in S¸dm‰hren, wo er seine k¸nftige Frau Marie Ester Barbora, Freiherrin Locella, geb¸rtige Italienerin, kennenlernte. Aus 231

der Ehe wurde der Sohn Hugo Jakob Josef Graf Logothetti 1801 geboren. Graf Hugo, Soldat von Beruf wie sein Vater, heiratete PavlÌna, Freiherrin von Bartenstein. Am Anfang der dreifliger Jahre des 19. Jahrhunderts kaufte er m‰hrische Bauerng¸ter BÌlovice und B¯ezolupy, wo er auch aktiv am Gesellschaftsleben der Gemeinde teilnahm. In BÌlovice kn¸pfte er die Bekanntschaft mit Veronika »udov·, die im Schlofl von BÌlovice diente und als Modell des Malers Josef M·nes bekannt war. Vier Kinder von Hugo und PavlÌna Logothetti setzten die Familientradition fort. Der ‰lteste Sohn VladimÌr (1822) ¸bernahm das Eigentum in BÌlovice. Die Tochter Hedvika lebte in Olomouc und die weitere Tochter Julie, verheiratet mit AntonÌn Frantiöek Graf Lodochovsk˝, lebte in UherskÈ HradiötÏ im Haus Nr. 170. Der j¸ngste Sohn Zdenko (geb. 1835) begann seine Karriere nach dem Vorbild des Vaters bei der Milit‰r und als der Vater starb, wurde er Verwalter im Schlofl B¯ezolupy und blieb bis 1872. Der erstgeborene Sohn VladimÌr studierte am Gymnasium in Brno und danach war er im aktiven Milit‰rdienst bis 1862. Im Jahre 1851 heiratete er Marie KarolÌna Roz·lie Jana, Gr‰fin Nemes de HidvÈg (geb. 1826), die dem ber¸hmten Geschlecht Berchtold abstammte. VladimÌr beteiligte sich am Gesellschaftsleben der Gemeinde - er sang im M‰nnerchor von UherskÈ HradiötÏ und gr¸ndete die erste freiwillige Feuerwehr in M‰hren. Von seinen vier Kindern wurde der ‰lteste Sohn Hugo II. (geb. 1852) zum bekanntesten Nachfahren der Familie Logothetti. Er war in diplomatischen Diensten in Konstantinopel, Alexandrien, Barcelona, Mailand, Hamburg u.a. t‰tig, sehr t¸chtig in seinem Fach. Er heiratete Bed¯iöka, die Tochter des ber¸hmten Milit‰ringenieurs Zwiedinek. Sie wohnten in BÌlovice, wo Gr‰fin Bed¯iöka nach dem j‰hen Tod ihres Mannes 1918 (als ungew¸nschter Diplomat wurde er aus politischen Gr¸nden vergiftet) allein mit ihren zehn Kindern bis 1945 blieb. Der j¸ngste Sohn von Hugo und Bed¯iöka Logothetti war der JUDr. Emanuel Jan Nepomuk Erich Maria Tasso Graf Logothetti, geboren 1905 in BÌlovice. Er war als Jurist in Br¸nn t‰tig. Beim Aufenthalt in BÌlovice verliebte er sich in die Familienlehrerin Mia de Lagarde und heiratete sie wider Willen seiner Mutter. 1938 wurde er nach Wien versetzt und lebte dort mit seiner Frau und seinen drei Tˆchtern. Eine der Tˆchter, Marien Carola Elisabet Angela Logothetti (geb. 1949), heiratete JUDr. Rudolf Hochgradl. Bei der Heirat ¸bernahm dieser Mann ihren Namen Logothetti. Er ist der einzige von der Familie Logothetti, der diesen Namen in Verbindung mit BÌlovice tr‰gt. Vom Mobiliar des Schlosses in BÌlovice ist nichts ¸briggeblieben, das Eigentum wurde ausverkauft, weggestohlen, die Schloflbibliothek wurde in der Auktion verkauft. Die Gem‰lde kaufte MUDr. R. Tom·nek aus UherskÈ HradiötÏ. Das Schloflgeb‰ude wird vom Gemeindeamt BÌlovice gen¸tzt.

The Logothetti Family of BÌlovice A b s†t r a c t The Logothetti family is a very old aristocratic one with roots in Greece. The oldest known predecessor of the Moravian family was Jakub count Logothetti who was born in Zante as Eiakobos kontes Logothetti. He had six children with his wife Jekaterina Maria Dymvaut. The second son Josef count Logothetti (b. 1779) became a founder of the family branch in Moravia. He was educated in the military academy in Vienna, where he graduated as a lieutenant of dragoons. His regiment operated in the South Moravia, where he met his future wife Maria Ester Barbora Locella, a native Italian. Together they had son Hugo Jakob Josef count Logothetti (b. 1801). Hugo, who was a soldier like his father, married Pauline of Bartenstein. In the 1830ís, he bought the estate in BÌlovice and B¯ezolupy, where he took active part in the social life of the community. In BÌlovice, he also started a relationship with servant girl Veronika »udov· who worked in the mansion. Veronika was also a model to the renowned painter Josef M·nes. The four children of Hugo and Pauline continued the family tradition. The oldest son VladimÌr (b. 1822) was granted the BÌlovice estate. Daughter Hedvika lived in Olomouc, while the other daughter Julie married AntonÌn Frantiöek count Lodochovsk˝, with whom she lived in UherskÈ HradiötÏ in the house No. 170. The youngest son Zdenko (b. 1835) had a career as a soldier. After the fatherís death, he became a custodian of the BÌlovice mansion, where he stayed until 1872. 232

The first-born son VladimÌr studied in Brno and was an active soldier until 1862. In 1851, he married Marie Karolina Roz·lie Jana countess Nemes de HidvÈg (b. 1826) of the famous Berchtoldt family. VladimÌr joined the social life of the community ñ he sang in the menís choir in UherskÈ HradiötÏ and established the first voluntary fire brigade in Moravia. He raised four children. The youngest son Hugo II. (b. 1852) became the best-known member of the family. He distinguished himself as a diplomat in Constantinople, Alexandria, Barcelona, Milano, Hamburg etc. He married Bed¯iöka, the daughter of the famous military engineer Zwiedinek. They lived in BÌlovice, where Bed¯iöka after the sudden death of her husband in 1918 (he was poisoned out of political reasons) stayed with her ten children until 1945. Their youngest son was later to become JUDr. Emanuel Jan Nepomuk Erich Maria Tasso count Logothetti, born in BÌlovice in 1905. He was a lawyer in Brno. In BÌlovice, he fell in love with governess Mia de Lagarde. He married her against the will of his mother. In 1938 he was transferred to Vienna, where he lived with his wife and his daughters. One of the daughters Marien Carola Elisabeth Angela Logothetti (b. 1949) is married to JUDr. Rudolf Hochgradl. Her husband adopted her last name. Thus he is the only member of the Logothetti family who uses the name, bound with BÌlovice. There is nothing left from the movable assets of the BÌlovice mansion. Some of it was sold or stolen, the library was sold out in the auction. The paintings were purchased by MUDr. R. Tom·nek from UherskÈ HradiötÏ. The building is made use of by the BÌlovice Town Hall.

Rodokmen rodu Logothetti˘, jejichû ûivot je spojen s BÌlovicemi

Jakub hrabÏ Logothetti Josef hrabÏ Logothetti (1779ñ1811) Hugo Jakob Josef hrabÏ Logothetti (1801ñ1861) ñ Hugo I. manûelka PavlÌna z Bartenstein (1800ñ1872) hrabÏ VladimÌr Logothetti (1822ñ1892) manûelka KarolÌna (1826ñ1906) hrabÏ Hugo II. (1852ñ1918) + manûelka Bed¯iöka (1866ñ1945)

hrabÏ Emanuel (1905) manû. Mia de Lagarde (1914)

Hugo III. (1901ñ1975) manû. Hedvika Vaö·tov· (1899ñ1969)

Marien Carola (1949) provdan· za JUDr. Rudolfa Hochgradla p¯evzal jmÈno Logothetti (poslednÌ, kter˝ pouûÌv· toto p¯ÌjmenÌ spojenÈ s BÌlovicemi)

233

234

ZPR¡VY MÃSTA A†Z¡MKY DOLNÕHO POMORAVÕ NA MAPÃ Z†ROKU 1719 Ve sbÌrce map a†pl·n˘ MoravskÈho zemskÈho archivu v†BrnÏ se dochovala mapa o†rozmÏrech 110◊43 cm, na kterÈ je zachycen dolnÌ tok Moravy od Kvasic aû za soutok s†DyjÌ a†d·le k†Dunaji (sign. 96). Po¯Ìdil ji Norbert V·clav z†Lincku, nadstr·ûmistr pevnostnÌ pos·dky v†UherskÈm Hradiöti, jenû se z˙Ëastnil Ëinnosti cÌsa¯skÈ komise, kter· v†srpnu 1719 prov·dÏla vizitaci ¯ÌËnÌho toku Moravy. Mapa, jejÌmû jazykem je nÏmËina, je naho¯e v˝raznÏ oznaËena n·pisem ÑMARCH FLUSì a†podstatn· fakta o†jejÌm vzniku a†˙Ëelu vyËteme ze z·znam˘ na nÌ umÌstÏn˝ch: ñ Norbert Wenczl Von Linck Obrist-wachtmaister bei der Kaiserlichen quarnison der Kaiserlihen Vestung und Kˆnigls. Statt Hradisch hat mit der Kayl. Hoch loblihen Commission in Monath Augusti 1719 dem Marchflus Visitirt und dise Mappam delinirt.

ñ Die Hoch Lˆbl: Kay®ls: Commission gehet auff dennen Schieffen den 11. Augusti 1719. von Napagedl ab dem March Flufl zu Visitiren. KromÏ samotnÈho toku Moravy zachycuje mapa ¯etÏzec lokalit po obou b¯ezÌch ¯eky. Na ˙zemÌ dneönÌho uherskohradiöùskÈho a†hodonÌnskÈho okresu je tu (kromÏ zbÏûnÏji zaznaËen˝ch sÌdel) podrobnÏji zachycen pohled na Nedakonice, v˝raznou podobu tu majÌ pl·ny UherskÈho Ostrohu a†VeselÌ nad Moravou; z†vÏtöÌho odstupu jsou pak pod·ny pl·ny UherskÈho HradiötÏ a†HodonÌna. V†silnÏ zmenöenÈ podobÏ jsou naËrtnuty obrysy str·ûnickÈho z·mku, zato v˝raznÏ je zakresleno pr˘ËelÌ z·mku v†HodonÌnÏ. K†zakreslen˝m pl·n˘m a†vyobrazenÌm je p¯ipojen koment·¯ s†vysvÏtlenÌm detail˘. Mapa pod·v· mnoûstvÌ zajÌmav˝ch informacÌ, a†protoûe pro mnoh· mÌsta v†naöem kraji m˘ûe poslouûit jako d˘leûit˝ historick˝ zdroj, otiskujeme zde sÈrii vyobrazenÌ zachycujÌcÌ nÏkter· mÌsta. ZdenÏk Pokluda

1. UherskÈ HradiötÏ ñ pl·n mÏsta. 235

2. Nedakonice.

3. Uhersk˝ Ostroh.

236

4. VeselÌ nad Moravou.

5. Str·ûnice ñ pohled na z·mek.

237

6. HodonÌn ñ pl·n mÏsta.

7. HodonÌn ñ pohled na z·mek.

238

SEHRADICK› HRAD A VARADÕNSK› BISKUP V minulÈm svazku Slov·cka referoval J. PavelËÌk o†nÏkter˝ch publikacÌch a†p¯itom mj. vyslovil p¯ipomÌnku, ûe hrad Engelsberk se pr˝ takÈ naz˝val Sehrad (Slov·cko 1997, str. 152). Zde je vöak nutno upozornit, ûe pod jmÈnem Sehrad se tento objekt neobjevuje nikde v†historick˝ch pramenech, ps·val se vûdy v†podobÏ Sehradice, aù jiû v†z·pisech latinsk˝ch (castrum Sehradicz, Sehradic, Sehradicze ñ 1405, 1408, 1438, 1440), anebo Ëesk˝ch (hrad Sehradice 1449). Myln· forma (Sehrad) se objevila aû v†novÏjöÌ dobÏ a†dob¯e jejÌ p˘vod vysvÏtlil uû svÈho Ëasu I. L. »ervinka, kdyû zd˘raznil, ûe tato zkomolen· podoba nem· oporu ani v†pÌsemn˝ch pramenech ani v†˙stnÌ lidovÈ tradici. HistorikovÈ a†jazykovÏdci (L. Hos·k, R. är·mek aj.) znajÌ hrad rovnÏû jen pod doloûen˝m n·zvem Sehradice. VÏc stojÌ za p¯ipomÌnku hlavnÏ proto, ûe nÏkterÈ d·vnÈ omyly, tradovanÈ staröÌ literaturou, se objevujÌ znovu a†znovu. V†tÈto souvislosti snad jeötÏ jedno upozornÏnÌ. T˝û recenzent na n·sledujÌcÌ stranÏ (Slov·cko 1997, str. 153) nabÌzÌ up¯esnÏnÌ jednÈ biskupskÈ titulace, avöak zamÏÚuje tu chorvatsk˝ VaraûdÌn (kde biskupstvÌ nebylo) s†uhersk˝m Velk˝m VaradÌnem, jenû byl sÌdlem v˝znamnÈho biskupstvÌ. NenÌ cÌlem tÏchto ¯·dk˘ nÏjakÈ nepat¯iËnÏ horlivÈ vyhled·v·nÌ nedostatk˘, p¯ece jen je vöak t¯eba upozornit, ûe nedopat¯enÌ Ëi omyly, nejsouli vysvÏtleny, mÌvajÌ nÏkdy aû p¯Ìliö tuh˝ ûivot. ZdenÏk Pokluda

TRADI»NÕ SETK¡NÕ AGR¡RNÕCH HISTORIKŸ 1998 Ve dnech 22. a†23. z·¯Ì 1998 se konala v†hlavnÌ budovÏ Slov·ckÈho muzea ve Smetanov˝ch sadech v†UherskÈm Hradiöti jiû öest· mezin·rodnÌ bien·lnÌ dvoudennÌ konference s†n·zvem ZemÏdÏlstvÌ na rozcestÌ 1945ñ1948. Po¯·dalo ji Slov·ckÈ muzeum ve spolupr·ci s†NadacÌ ZemÏdÏlskÈ fÛrum st¯ednÌ a†v˝chodnÌ Evropy Praha a†s†brnÏnskou poboËkou HistorickÈho ˙stavu Akademie vÏd »eskÈ republiky. P¯ihl·öku na jejÌ jedn·nÌ zaslalo celkem 29 odbornÌk˘, nakonec vöak na konferenci vystoupilo 20 ˙ËastnÌk˘, z†toho dva z†Bulharska, po jednom z†Polska a†Makedonie, 12 »ech˘ a†4 Slov·ci. Na setk·nÌ tedy poËetnÏ nep¯evaûovali zahraniËnÌ hos-

tÈ jako nap¯. na ËtvrtÈ konferenci v†roce 1994. V ˙ter˝ 22. z·¯Ì dopoledne p¯ivÌtal shrom·ûdÏnÈ ˙ËastnÌky ¯editel Slov·ckÈho muzea PhDr. Ivo Frolec a†jeho z·stupkynÏ a†organiz·torka konference PhDr. Blanka Raöticov·. PrvnÌ ze t¯Ì hlavnÌch refer·t˘ p¯ednesl Jan RychlÌk (Masaryk˘v ˙stav AV »R). MÏl n·zev ÑPozemkov· refonna v†Ëesk˝ch zemÌch 1945ñ1948ì . Sv˘j oböÌrn˝ Ëty¯icetiminutov˝ v˝klad doveden˝ aû do roku 1960 op¯el o†archivnÌ prameny a†statistiky. Vyj·d¯il pochybnosti o†spr·vnosti ËÌseln˝ch dat. Po nÏm vystoupil s†druh˝m hlavnÌm refer·tem Samuel Cambel (Bratislava) pod n·zvem ÑSpory o†gener·lnu pozemkov˙ reformu na Slovensku po roku 1945". Hovo¯il o†maÔarsk˝ch skupin·ch, jemnÈm p¯edivu slovensk˝ch politik˘ od t¯ic·t˝ch let, povstaleckÈm odkazu, Ëasopisu P¯edvoj, St¯edoevropskÈm manifestu a†malorolnickÈ realitÏ venkova. Na Slovensku se nepoËÌtalo s†etapovit˝m ¯eöenÌm zmÏn zemÏdÏlskÈ drûby. Trojici hlavnÌch ¯eËnÌk˘ uzav¯el dalöÌ zahraniËnÌ host Novica Veljanovski (Institut za nacionalna istorija Skopje) s†refer·tem na tÈma ÑPr·vnÌ a†politickÈ aspekty zemÏdÏlskÈho v˝voje v†Jugosl·vii, zvl·ötÏ pak v†Makedonii v†letech 1944 aû 1948ì. Tento p¯ÌspÏvek tlumoËil J. RychlÌk. Popsal praktiky KomunistickÈ strany Jugosl·vie, kter· chtÏla v†mnohon·rodnostnÌ zemi rozruöit st·vajÌcÌ vlastnickÈ vztahy rozs·hlou kolonizacÌ a†pozemkovou reformou (lesy nad 45 ha a†p˘da nad 25 aû 35 ha), kter· by odstranila d¯ÌvÏjöÌ k¯ivdy a†uspokojila p˘dou voj·ky. Tento v˝voj se vöak neobeöel bez politick˝ch podtext˘, ingerence Srb˘. Po tomto t¯etÌm ¯eËnÌkovi n·sledovala diskuse (K. Jech, J. RychlÌk, V. Lacina, S. Cambel a†L. Slez·k). Blok kratöÌch korefer·t˘ zah·jil v†po¯adÌ t¯etÌ zahraniËnÌ n·vötÏvnÌk Dariusz Jarosz (Historick˝ ˙stav PolskÈ Akademie vÏd), kdyû p¯ednesl p¯ÌspÏvek na tÈma ÑZmÏny v†polskÈm zemÏdÏlstvÌ v†letech 1945 aû 1948ì. P¯ÌspÏvek V·clava Pr˘chy (Vysok· ökola ekonomick· Praha) se jmenoval ÑPozemkov· reforma v†»eskoslovensku ve srovn·nÌ s†reformami v†evropsk˝ch lidovÏ demokratick˝ch st·techì. Postavil obecnÈ a†specifickÈ tÈze, tedy nap¯. termÌn zah·jenÌ v†letech 1944 aû 1946, radikalizace, taktika komunistick˝ch a†kryptokomunistick˝ch stran, obecn· reforma p¯ech·zejÌcÌ v†nechvalnÏ zn·mou kolektivizaci, rolnickÈ organizace jako pomocnÌci reûimu, zmÏny ve velikostnÌ struktu¯e zemÏdÏlsk˝ch z·vod˘ a†soci·lnÌ skladbÏ; etapovitost Ëi jednor·zovost, hladk˝ Ëi svÌzeln˝ pr˘bÏh, 239

rozsah zabÌranÈ p˘dy od 5 ha (Alb·nie) do 100 ha (v˝chodnÌ NÏmecko, Polsko), r˘zn˝ p¯Ìstup k†p˘dÏ cÌrkevnÌ a†pacht˝¯˘, odsun NÏmc˘. Jana Bureöov· ( Filozofick· fakulta Univerzity PalackÈho Olomouc) rozebÌrala ve svÈm p¯ÌspÏvku s†n·zvem ÑZemÏdÏlsk· politika v†»eskoslovensku v†kontextu v˝voje ostatnÌch zemÌ sovÏtskÈ sfÈry vlivuì pas·ûe o†zemÏdÏlstvÌ v†komunistick˝ch a†vl·dnÌch stran·ch dotËen˝ch st·t˘. N·sledovala opÏt diskuse (J. RychlÌk, L. Slez·k, D. Jarosz, V. Lacina). Po polednÌ p¯est·vce otev¯el odpolednÌ jedn·nÌ prvnÌho dne Karel Jech (Praha ñ ¯eöitel grantovÈho projektu Likvidace ËeskÈho a†slovenskÈho selskÈho stavu v†50. letech) se sdÏlenÌm na tÈma ÑSelsk˝ stav v†Ëesk˝ch zemÌch 1945ñ1948ì. Pohledem zasvÏcenÈho sociologizujÌcÌho historika jemnÏ rozliöoval rozdÌly mezi st¯ednÌmi rolnÌky a†sedl·ky, sledoval pr˘nik a†pejoratizaci slov sedl·k, velkosedl·k, kulak a†boh·Ë, kapitalistick˝ vyko¯isùovatelsk˝ ûivel, vedenÌ boje na vesnici apod., d·le i†protiselskÈ v˝pady od Ëervna a†¯Ìjna 1948 a†z·nik rodov˝ch a†stavovsk˝ch tradic, spolk˘ a†dosavadnÌ povÏstnÈ vzdÏlanosti ËeskÈho sedl·ka. Na z·vÏr p¯ipomnÏl svÈho zem¯elÈho kolegu AntonÌna V·clav˘ a†doporuËil ke studiu agr·rnÌch problÈm˘ jeho rozs·hlou poz˘stalost. Vlastislav Lacina (Historick˝ ˙stav AV »R Praha) obr·til ve svÈm korefer·tÏ na tÈma ÑProblÈmy a†v˝sledky pov·leËnÈ obnovy zemÏdÏlstvÌ v†Ëesk˝ch zemÌchì pozornost na komparaci naöeho v˝voje s†Evropou a†z·padnÌ Evropou a†okolnosti odmÌtnutÌ Marshallova pl·nu. Na z·kladÏ nÏkter˝ch ËÌseln˝ch dat dokazoval, jakou cestou by se asi ubÌralo a†mohlo ubÌrat vyspÏlÈ ËeskÈ zemÏdÏlstvÌ, kterÈ mohlo dospÏt k†˙rovni p¯edv·leËnÈ v˝roby jiû v†roce 1948, kdyby ovöem nebylo paralyzov·no v˝vojem podle striktnÌho komunistickÈho scÈn·¯e. LubomÌr Slez·k (Historick˝ ˙stav AV »R Brno) ve svÈm p¯ÌspÏvku na tÈma ÑVratk· stabilita pov·leËnÈho zemÏdÏlstvÌì mluvil mj. o†odmÌtnutÌ agr·rnÌ strany, jejÌû mÌsto mÏly z·jem zaujmout jinÈ strany. VÏnoval se i†ot·zk·m n·hrad za p¯idÏlenou zemÏdÏlskou p˘du a†limitujÌcÌch faktor˘ zemÏdÏlstvÌ, s†nimiû toto odvÏtvÌ vstupovalo do pov·leËnÈho v˝voje. Nedok·zalo je prolomit a†zp˘sobily postupn˝ z·nik zemÏdÏlskÈho podnik·nÌ na principu soukromÈho vlastnictvÌ. Miloö Trapl (Filozofick· fakulta Univerzity PalackÈho Olomouc) rozebÌral v†p¯ÌspÏvku s†n·zvem ÑP¯Ìstup »eskoslovenskÈ strany lidovÈ k†ze240

mÏdÏlskÈ problematiceì taktiku lidovÈ strany v†dobÏ jejÌho ovl·dnutÌ nemocn˝m msgre är·mkem, kter˝ posÌlal na d˘leûit· jedn·nÌ ministra poöt F. H·lu, tedy Ëinnost lidovc˘ p¯edevöÌm na sch˘zÌch vl·dy. Lidovci nechtÏli dr·ûdit komunisty Ëi dokonce rozbÌjet n·rodnÌ frontu, Ëekali na uklidnÏnÌ rozjit¯enÈ doby. Referent p¯idal i†zajÌmavosti z†odsunu nÏmeck˝ch ¯eholnÌk˘ a†z†dÏjin NÏmeckÈho ¯·du (Bratr˘ domu Panny Marie v†JeruzalÈmÏ) u†n·s. Ji¯Ì äouöa (Filozofick· fakulta Univerzity Karlovy Praha) ve svÈm korefer·tÏ ÑK financov·nÌ ËeskÈho zemÏdÏlstvÌ v†letech 1945 aû 1948ì, vypracovanÈm spoleËnÏ s†nep¯Ìtomn˝m Ji¯Ìm Novotn˝m, osvÏtloval n·rodnÌ spr·vy v†bankovnÌch domech, problematiku v·zan˝ch vklad˘, z·sady ˙st¯ednÌ banky, ne˙prosnou politizaci bankovnictvÌ, ˙vÏrov·nÌ potravin·¯skÈho a†nepotravin·¯skÈho pr˘myslu, zn·rodnÏnÌ deseti akciov˝ch bank na konci ¯Ìjna 1948, zvl·ötÏ pak situaci v†ZemÏdÏlskÈ bance. PotÈ diskutoval nap¯. V. Pr˘cha, V. Lacina, J. RychlÌk, K. Jech a†L. Slez·k. Na z·vÏr prvnÌho dne se ve 20 hodin uskuteËnil pro ˙ËastnÌky jedn·nÌ burË·kov˝ spoleËensk˝ veËer s†cimb·lovou muzikou v†konferenËnÌ mÌstnosti Slov·ckÈho muzea. Ve st¯edu 23. z·¯Ì vystoupil Stefan Stefanov (Nadace ZemÏdÏlskÈ fÛrum Sofia a†p¯edseda bulharskÈho svazu farm·¯˘) na tÈma ÑP¯Ìpravy Bulharska na p¯ipojenÌ k†EvropskÈ unii v†zemÏdÏlskÈ oblastiì. VystoupenÌ tlumoËil J. RychlÌk. Mluvil o†pr˘mÏmÈ velikosti farem podle region˘, relativnÌm zastoupenÌ vlastnÌ a†propachtovanÈ (asi 85 %) p˘dy, kterÈ m· negativnÌ vliv na rozvoj odvÏtvÌ, a†d·le o†neexistenci re·lnÈho trhu s†p˘dou. VÏnoval se i†v·ûnÈmu poruöov·nÌ celnÌho reûimu, veterin·mÌ a†fytosanit·rnÌ ochranÏ a†z·konn˝m opat¯enÌm kompatibilnÌm s†legislativou EvropskÈ unie, CEFTA a†GATT. Jeho bulharsk· kolegynÏ Zdravka Michajlov· (N·rodnÌ zemÏdÏlskÈ muzeum Sofia) p¯edn·öela na tÈma ÑPozemkov· reforma v†Bulharsku v†letech 1945 aû 1947ì (opÏt tlumoËil J. RychlÌk). Uv·dÏla ËÌselnÈ ukazatele o†nesmÌrnÏ rozdrobenÈm p˘dnÌm fondu, p¯ehled dobovÈ legislativy, zemÏdÏlsk˝ch organizacÌ, bank a†druûstev. Pavol Martuliak (Univerzita Mateje Bella Bansk· Bystrica) ve sdÏlenÌ s†n·zvem Ñ…ra rolnÌckych strojov˝ch druûstiev na Slovensku (1947ñ1949)ì podal svÏdectvÌ o†Ëinnosti JednotnÈho sv‰zu slovensk˝ch roænÌkov, ˙bytku taûn˝ch zvÌ¯at, mechanizace, vytv·¯enÌ strojnÌch stanic v†tehdejöÌch okresÌch, kter· p¯eöla do jednotn˝ch zemÏdÏlsk˝ch druû-

stev. Elena äubertov· (Ekonomick· univerzita Bratislava) referovala na tÈma ÑHospod·renie poænohospod·rskych podnikov na Slovenskuì. Sumarizovala svÈ v˝klady student˘m na vysokÈ ökole t˝kajicÌ se nap¯. struktury zemÏdÏlsk˝ch vlastnÌk˘ a†kapit·lov˝ch tok˘ do zemÏdÏlstvÌ d¯Ìve a†nynÌ. Pozastavovala se nad nepr˘hlednostÌ vlastnick˝cb vazeb v†souËasnÈm slovenskÈm zemÏdÏlstvÌ. N·sledovala diskuse (L. Slez·k, V. Pr˘cha, S. Stefanov). Ji¯Ì Dvo¯·k (Pedagogick· fakulta JihoËeskÈ univerzity »eskÈ BudÏjovice) ZemÏdÏlstvÌ a†zemÏdÏlci v†jihoËeskÈm pohraniËÌ 1945ñ1948, Jan Dobeö (Filozofick· fakulta Univerzity Karlovy Praha) ve sdÏlenÌ s†n·zvem ÑZemÏdÏlskÈ ot·zky na p˘dÏ parlamentu 1945ñ 1948ì provedl v˝Ëet sloûit˝ch jedn·nÌ. Jaroslav Rokosk˝ (Pedagogick· fakulta Univerzity Jana Evangelisty PurkynÏ ⁄stÌ nad Labem) ÑZ·kaz agr·rnÌ strany a†pokusy o†jejÌ obnovenÌ v†letech 1945 aû 1948ì se vÏnoval jednotliv˝m postav·m z†agr·rnÌ a†kolem agr·rnÌ strany a†konstatoval, ûe byla vlastnÏ rozloûena a†trpÏla nedostatkem siln˝ch osobnostÌ. Jedn·nÌ konference uzav¯ely dva p¯ÌspÏvky o†lesnictvÌ v†Ëesk˝ch zemÌch a†na Slovensku. Gustav Novotn˝ (Historick˝ ˙stav AV »R Brno) promluvil na tÈma ÑP¯edstavy o†v˝voji pov·leËnÈho lesnÌho hospod·¯stvÌ v†Ëesk˝ch zemÌch a†skuteËnost v†letech 1945 aû 1948ì. VÏnoval se nÏkter˝m projev˘m ingerence, n·silÌ a†n·tlaku na v˝voj pov·leËnÈho lesnictvÌ. Tuto cestu za-

poËal Koöick˝ vl·dnÌ program, d·le zn·mÈ dekrety prezidenta republiky, z·kon o†revizi prvnÌ pozemkovÈ reformy, o†p¯evodu pozemkovÈho majetku hlubockÈ vÏtve Schwarzenberk˘ a†o†trvalÈ ˙pravÏ vlastnictvÌ k†zemÏdÏlskÈ a†lesnÌ p˘dÏ. PokraËovala konfiskacÌ les˘, masivnÌm post·tnÏnÌm les˘, nucen˝m tvo¯enÌm lesnÌch druûstev, umrtvenÌm hornat˝ch pohraniËnÌch okres˘ a†vytv·¯enÌm vojensk˝ch oblastÌ, konfiskacÌ a†devastacÌ z·mk˘, z·nikem velkostatk·¯skÈ, cÌrkevnÌ a†nadaËnÌ drûby k†les˘m. Uv·dÏnÈ jevy si vynutily p¯ebudov·nÌ celÈho systÈmu lesnÌho hospod·¯stvÌ u†n·s. Klasick˝m n·tlakem byla i†dvouletka. Po nÏm Pavel Zdycha (Fakulta ekologie a†environmentalistiky TechnickÈ univerzity Zvolen) v†p¯ÌspÏvku s†n·zvem ÑNaöe lesy 1945ñ1948ì rozebÌral nÏkterÈ ot·zky v˝voje les˘ na Slovensku, kter˝ se od v˝voje v†Ëeskych zemÌch pomÏrnÏ znaËnÏ odliöuje. PotÈ se ˙ËastnÌci letoönÌho jedn·nÌ konference rozeöli se slibem, ûe se v†UherskÈm Hradiöti opÏt setkajÌ za dva roky. Konference se opÏt vyda¯ila a†mÏla tradiËnÌ pÏknou a†p¯·telskou atmosfÈru. Dvacet p¯ednesen˝ch p¯ÌspÏvk˘ je ˙nosnou mÌrou pro dvoudennÌ akci, takûe zb˝v· Ëas na tolik pot¯ebnou a†plodnou diskusi. Muzeum opÏt vyd· sbornÌk, v†nÏmû se s†nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ objevÌ p¯ÌspÏvky v†plnÈm znÏnÌ i†od odbornÌk˘, kte¯Ì nep¯ijeli. Gustav Novotn˝

241

242

DÃJINY UMÃNÕ

243

244


MALÕÿSK… DÕLO, éIVOTNÕ OSUDY A†MORAVSK… N¡VRATY ALOISE KALVODY Jana Zemanov·, OblastnÌ galerie VysoËiny, Jihlava Alois Kalvoda (1875ñ1934) pat¯il k†tÏm umÏlc˘m, kte¯Ì na p¯elomu 19. a†20. stoletÌ vytvo¯ili novÈ z·klady pro dalöÌ rozvoj ËeskÈho v˝tvarnÈho umÏnÌ modernÌ doby. Svoji krajin·¯skou tvorbu orientoval p¯edevöÌm na zachycenÌ atmosfÈrick˝ch zmÏn danÈho okamûiku a†vystiûenÌ n·lady v†krajinÏ. Jeho rozs·hlÈ dÌlo je charakterizov·no nÏkolika v˝tvarn˝mi dobov˝mi smÏry; naturalismem, symbolismem, impresionismem, secesnÌm dekorativismem i†expresionismem. Ve svÈ dobÏ pat¯il mezi v˝znamnÈ kulturnÌ osobnosti, zejmÈna pro svoji organiz·torskou, pedagogickou a†publikaËnÌ Ëinnost.

V†p¯ÌötÌm roce uplyne jiû 65 let od ˙mrtÌ krajin·¯e Aloise Kalvody, v˝znamnÈho ËeskÈho malÌ¯e p¯elomu stoletÌ, û·ka Ma¯·kovy krajin·¯skÈ ökoly na praûskÈ Akademii. I†kdyû pob˝val p¯ev·ûnou Ë·st svÈho ûivota zejmÈna v†Praze a†v†jiûnÌch »ech·ch, jsou jeho ûivot i†tvorba ˙zce spjaty s†Moravou, odkud poch·zel a†kam se takÈ velmi r·d a†Ëasto vracel. Alois Kalvoda se narodil 15. kvÏtna 1875 ve älapanicÌch u†Brna, jako osm˝ syn manûel˘ Kalvodov˝ch. Jeho matka poch·zela ze starÈho ölapanickÈho rodu, kter˝ vlastnil od r. 1748 dÏdiËnou rychtu, pozdÏji selskou usedlost. Byla to energick·, velmi houûevnat· a†dÏtem oddan· ûena, kter· usilovala o†to, aby mohlo vöech jejÌch deset potomk˘, a†tedy i†syn Alois, studovat. Kalvod˘v otec byl krejËÌ vyökolen˝ ve VÌdni, jenû si po sÚatku zaloûil vlastnÌ krejËovskou ûivnost. Vzhledem k†postupnÈmu rozr˘st·nÌ se rodiny byl ovöem st·le vÌce nucen vÏnovat se spÌöe hospod·¯stvÌ. RodinÏ se zprvu vedlo pomÏrnÏ dob¯e, ûivnost i†hospod·¯stvÌ poskytovaly dostatek prost¯edk˘ k†celkem spokojenÈmu ûivotu. Pot¯eby dÏtÌ nebyly zpoË·tku nijak velkÈ, ovöem Ëasem, zejmÈna v†souvislosti s†jejich studiem, zaËaly pochopitelnÏ znaËnÏ nar˘stat. Otec se ale netÏöil pevnÈmu zdravÌ a†r. 1884, tedy kdyû bylo malÈmu Aloisovi devÏt let, zem¯el. Po jeho smrti se ûivotnÌ podmÌnky mnohoËlennÈ rodiny v˝raznÏ zhoröovaly. Tehdy dolehla vöechna starost o†rodinu na matku, jeû musela velmi tvrdÏ pracovat, ale kter· byla schopna s†radostÌ a†ochotou obÏtovat nejen zdravÌ, ale i†vöechen hmotn˝ blahobyt tomu, aby se dÏti mohly i†nad·le vzdÏl·vat. Vztah ke kreslenÌ a†malov·nÌ se u†dvan·ctiletÈho chlapce neprojevoval tak v˝raznÏ, aby bylo p¯i v˝bÏru zamÏ¯enÌ jeho budoucÌho studia uvaûov·no o†nÏjakÈ speci·lnÌ ökole, a†tak byl posl·n na brnÏnskÈ gymn·zium. I†kdyû byly souË·stÌ tamnÌ v˝uky i†nepovinnÈ hodiny kreslenÌ, kterÈ zpoË·tku navötÏvoval, nejevil ani tam û·dnou zvl·ötnÌ obratnost, jeû by p¯edznamen·vala budoucÌho umÏlce. P¯ÌËinou byla patrnÏ p¯edevöÌm ustrnul· a†öablonovit· vyuËovacÌ metoda, kter· tehdy na ökole ne˙prosnÏ vl·dla a†kter· Kalvodovi naprosto nevyhovovala. P¯esto vöak Kalvod˘v z·jem o†malov·nÌ zaËal st·le vÌce a†vÌce p¯evaûovat nad vöÌm ostatnÌm a†v†kvartÏ se potom definitivnÏ rozhodl, ûe p˘jde studovat na jiû zmiÚovanou praûskou malÌ¯skou Akademii. Tak se, tehdy öestn·ctilet˝ mladÌk, p¯ihl·sil k†p¯ijÌmacÌm zkouök·m do krajin·¯skÈho ateliÈru profesora Julia Ma¯·ka (r. 1891), kam byl takÈ p¯ijat a†mohl r. 1892 p¯esÌdlit do Prahy. V†Ma¯·kovÏ speci·lce setrval vlastnÏ aû do uËitelovy smrti roku 1899. Zastihl tak poslednÌ lÈta p˘sobenÌ tohoto velkÈho uËitele a†organiz·tora, v†jehoû ateliÈru se jiû nekopÌrovaly krajinnÈ p¯edlohy ani r˘zn· ide·lnÌ schÈmata, ale kde se malovalo podle skuteËnÈ p¯Ìrody.1 Pro Kalvodu to byla doba ˙pornÈho, ale poctivÈho studia, kterÈ jak s·m ¯ekl, zaËalo tvrdÏ a†tÏûce. Ma¯·k byl velmi d˘sledn˝, aû pedantsk˝ a†ve vÏcech poctivosti v†umÏnÌ nekompromisnÌ. Ovöem kdo dok·zal snÈst tuto jeho p¯Ìsnou disciplÌnu, mohl si b˝t jist, ûe 245

1. Alois Kalvoda v BÏha¯ovÏ.

2. Alois Kalvoda jako dobrovolnÌk 8. pÏöÌho pluku v BrnÏ r. 1896/97. 246

z†Akademie odejde jako dobr˝ malÌ¯. P¯es zd·nlivou tvrdost vöak mÏl st·rnoucÌ profesor svÈ û·ky r·d a†nedal na nÏ dopustit. Vöichni studenti si na opl·tku uËitele vysoce cenili a†jeho ËetnÈ kritiky brali velmi v·ûnÏ. Kdyû pozdÏji zjistil, ûe nÏkter˝ û·k zaËÌn· spr·vnÏ ÑmalÌ¯sky vidÏtì, zaËal s†nÌm mluvit jiû zcela jin˝m tÛnem. Ve druhÈm roËnÌku, hned s†p¯Ìchodem jara, zaËal Ma¯·k chodit se sv˝mi û·ky do p¯Ìrody a†v†lÈtÏ s†nimi zajÌûdÏl na venkov, kde se vÏnovali jak p¯Ìpravn˝m studiÌm, tak i†malbÏ v†plenÈru. Krajin·¯skou ökolu musel Kalvoda na rok (1896ñ97) p¯eruöit, jelikoû se na nÏj po dosaûenÌ dvaceti let vztahovala vojensk· povinnost, a†tudÌû byl p¯edvol·n k†odvodu. Jako dobrovolnÌk byl odvelen k†dragoun˘m do brnÏnsk˝ch jezuitsk˝ch kas·ren. Zde sÌdlila podd˘stojnick· ökola a†takÈ 8. pÏöÌ pluk, jemuû velel hejtman Frantiöek Kuhn, kter˝ mÏl pro Kalvodovo malov·nÌ znaËnÈ pochopenÌ. Vojna tedy pro nÏj nebyla tak nep¯Ìjemn·, i†kdyû samoz¯ejmÏ povinnÈmu v˝cviku ujÌt nemohl. Kdyû po ˙spÏönÈ z·vÏreËnÈ zkouöce jeho vojna koneËnÏ skonËila, vr·til se na podzim r. 1898 v†uniformÏ titul·rnÌho öikovatele do Prahy, kde s†radostÌ a†vdÏkem p¯ivÌtal nabÌdku zkuöenÏjöÌho kolegy AntonÌna SlavÌËka, aby s†nÌm maloval ve HvÏzdÏ. Kalvoda si byl vÏdom toho, ûe moûnost malov·nÌ vedle SlavÌËka, kter˝ v†tÈ dobÏ jiû zastupoval Ëasto nemocnÈho Ma¯·ka, mu p¯inese jen a†jen uûitek. Jiû jako û·k vystavoval p¯ÌleûitostnÏ svÈ pr·ce ve v˝kladnÌch sk¯ÌnÌch praûsk˝ch a†brnÏnsk˝ch z·vod˘, ËÌmû se pomalu dost·val do povÏdomÌ ve¯ejnosti. Reprodukce obraz˘ mladÈho umÏlce byly otiskov·ny v†ilustrovan˝ch Ëasopisech a†revuÌch. ZaËala p¯ich·zet takÈ prvnÌ povzbudiv· uzn·nÌ odbornÈ kritiky. Rok 1898 pat¯Ì k†nejv˝znamnÏjöÌm meznÌk˘m Kalvodova ûivota. »·steËnÏ jeötÏ pracoval v†ateliÈru na Akademii, ale takÈ se nad·le ˙Ëastnil pobyt˘ Ma¯·kovy ökoly na venkovÏ a†nÏjakou dobu pob˝val na MoravÏ. Pr·vÏ tohoto roku sv· studia takÈ velmi ˙spÏönÏ ukonËil. Na v˝stavÏ uspo¯·danÈ AkademiÌ byla totiû jeho obrazu ÑPÌseÚ jaraì udÏlena prvnÌ cena a†odborn· komise rovnÏû p¯ijala jeho absolventskou pr·ci ÑOsiky u†Velk˝ch NÏmËicì. Tento obraz byl vystaven v†ThonetovÏ z·vodÏ v†BrnÏ a†potÈ jej zakoupilo brnÏnskÈ ZemskÈ muzeum, coû byla jistÏ velk· ud·lost. Po dokonËenÌ Akademie odjel Kalvoda jako vojensk˝ dobrovolnÌk do Bosny a†Hercegoviny, kde hodnÏ skicoval a†maloval. Po roËnÌm pobytu si p¯ivezl dom˘ ¯adu olej˘ z†Mostaru a†krajin z†Hercegoviny, kter· na nÏj velmi zap˘sobila. N·vrat dom˘ byl vöak smutn˝, protoûe se dovÏdÏl, ûe zem¯el profesor Ma¯·k, jehoû pam·tce Kalvoda pozdÏji vÏnoval nejednu staù v†mnoha v˝tvarn˝ch Ëasopisech.2 Po n·vratu do »ech se Kalvoda poprvÈ p¯edstavil ve¯ejnosti vÏtöÌm souborem na v˝stavÏ SVU M·nes v†Rudolfinu (r. 1899) a†od tÈ doby nevynechal û·dnou p¯Ìleûitost p¯edvÈst svÈ obrazy na nejr˘znÏjöÌch v˝stav·ch. ⁄spÏch na sebe z·konitÏ nedal dlouho Ëekat a†r. 1900 zÌskal Hl·vkovo stipendium na studijnÌ cestu do Pa¯Ìûe, kam odjel spoleËnÏ se socha¯em Josefem Ma¯atkou, a†o†rok pozdÏji odjel opÏt na Hl·vkovo stipendium studovat do Mnichova. AËkoli se obvykle soudÌ, ûe pobyty v†tÏchto tehdejöÌch v˝tvarn˝ch centrech Evropy na KalvodovÏ tvorbÏ nezanechaly v˝raznÈ stopy, je nepochybnÈ, ûe obÏ cesty p¯ispÏly k†jeho obecnÈmu pouËenÌ a†rozöÌ¯enÌ umÏleckÈho rozhledu, ale souËasnÏ i†k†upevnÏnÌ malÌ¯ova v˝tvarnÈho n·zoru. Do Prahy se Alois Kalvoda vr·til pr·vÏ v†dobÏ, kdy zem¯el malÌ¯ LudÏk Marold, kter˝ pat¯il v†poslednÌch letech ûivota ke Kalvodov˝m p¯·tel˘m. Po jeho p¯edËasnÈ smrti p¯evzal Kalvoda Marold˘v ateliÈr v†M·nesovÏ ulici Ë. 30 v†Kr·lovsk˝ch Vinohradech, kter˝ se stal dÏjiötÏm hudebnÌch, liter·rnÌch a†v˝tvarn˝ch shrom·ûdÏnÌ a†jenû byl na nÏjak˝ Ëas malÌ¯ov˝m trval˝m praûsk˝m sÌdlem. Zde takÈ provozoval od r. 1900 svoji soukromou krajin·¯skou ökolu, jejÌmû z¯ÌzenÌm z˘stal vÏrn˝ odkazu svÈho uËitele Ma¯·ka. StejnÏ jako on zajÌûdÏl i†Kalvoda se sv˝mi û·ky v†letnÌch mÏsÌcÌch malovat do p¯Ìrody. P¯i tÏchto cest·ch se dostal takÈ na K¯ivokl·tsko. K¯ivokl·tskÈ obdobÌ se potÈ stalo pro Kalvodu d˘leûit˝m ûivotnÌm, ale i†tv˘rËÌm meznÌkem. Kdyû v†tÏchto mÌstech pob˝val se sv˝mi studenty, sezn·mil se s†dcerou mÌstnÌho not·¯e Hypolita Fastra, tehdy jedenadvacetiletou Annou ñ svou prvnÌ manûelkou. V†r. 1905 247

3. Krajina v lÈtÏ, 1910. Olej, pl·tno, 37◊37, znaËeno vpravo dole: Panu Neubertovi Al. Kalvoda 1910, OGV Jihlava, inv. Ë.: O 1.288.

4. Krajina s obilÌm (ObilnÈ pole), kolem 1920. Olej, pl·tno na lepence, 22◊40, znaËeno vpravo dole: Al. Kalvoda, OGV Jihlava, inv. Ë.: O 1025. 248

zde takÈ zakoupil chalupu houslisty Ferdinanda Lauba.3 éivot v†domku, kde na Kalvodu ze vöech kout˘ d˝chala slavn· hudebnÌ minulost, jej p¯ivedl na myölenku z¯Ìdit zde Laubovo muzeum. A†tak se v†n·sledujÌcÌch sedmi letech kromÏ svÈ malÌ¯skÈ tvorby zab˝val takÈ shromaûÔov·nÌm vöeho, co se k†LaubovÏ osobÏ vztahovalo. Poda¯ilo se mu tak zÌskat nÏkolik desÌtek expon·t˘, kterÈ vystavil v†jednÈ z†pietnÏ upraven˝ch mÌstnostÌ. SlavnostnÌmu otev¯enÌ muzea p¯edch·zelo vyd·nÌ Kalvodovy stot¯icetistr·nkovÈ publikace o†houslistovÏ ûivotÏ a†sÈrie pohlednic s†laubovsk˝mi motivy. Do zahrady nechal umÌstit kamenn˝ pomnÌk, jehoû autorem byl û·k prof. Josefa DrahoÚovskÈho socha¯ Vojta SapÌk. Po dvaceti letech vÏnoval Kalvoda Laubovo muzeum praûskÈ konzervato¯i. I†nad·le vedl malÌ¯ studenty svÈ krajin·¯skÈ ökoly. V†zimnÌch mÏsÌcÌch pracovali v†pohodln˝ch prostor·ch praûskÈho ateliÈru a†v†lÈtÏ opÏt jezdili malovat do plenÈru. StejnÏ jako d¯Ìve zavedly tyto cesty Kalvodu nap¯Ìklad do Lochovic a†p¯edevöÌm pak na K¯ivokl·tsko, poznal nynÌ jejich prost¯ednictvÌm takÈ v˝chodnÌ »echy, ale hlavnÏ äumavu, kde objevil BÏha¯ov. Kalvoda tehdy pob˝val na Klatovsku; tady nejen maloval, ale takÈ, spolu s†p¯Ìtelem MUDr. Karlem Dobrusk˝m, Ëasto podnikal projÌûÔky po kraji. Pr·vÏ tento vynikajÌcÌ chirurg a†prim·¯ klatovskÈ okresnÌ nemocnice jej upozornil na mal˝ baroknÌ z·meËek BÏha¯ov, kter˝ byl tou dobou za v˝hodn˝ch podmÌnek k†prodeji. Jelikoû se Kalvodovi mÌsto i†budova lÌbily, po zv·ûenÌ sv˝ch finanËnÌch moûnostÌ jej r. 1917 koupil. Kalvoda jiû delöÌ Ëas uvaûoval o†tom, ûe se v†PoöumavÌ trvale usadÌ a†za¯ÌdÌ si zde soukromÈ letnÌ sÌdlo s†ateliÈrem nejen pro sebe, ale i†pro svoje û·ky. Tak jako vöe, do Ëeho se pustil, dovedl t¯eba i†s†vypÏtÌm poslednÌch sil do zd·rnÈho konce a†p¯esnÏ podle sv˝ch n·roËn˝ch p¯edstav, chtÏl i†BÏha¯ov uvÈst do p¯ijatelnÈho stavu. MÏl v†˙myslu p¯ijÌmat zde hosty, po¯·dat spoleËensk· setk·nÌ a†v†neposlednÌ ¯adÏ provozovat krajin·¯skou ökolu. BÏha¯ov byl ide·lnÌm mÌstem p¯edevöÌm pro p¯ekr·sn˝ v˝hled na pohraniËnÌ öumavskÈ hory. P¯emÏna zch·tralÈ budovy na obyvatelnou vöak st·la Kalvodu mnoho ˙silÌ a†p¯edevöÌm vöechny jeho ˙spory, ovöem nakonec se mu poda¯ilo udÏlat z†BÏha¯ova vskutku kouzelnÈ mÌsto, kterÈ kaûdoroËnÏ zveleboval. Alois Kalvoda se stal v˝znamnou umÏleckou osobnostÌ, mÏl ˙spÏchy jako malÌ¯ a†spokojenost mu p¯in·öela i†pr·ce se studenty. StejnÏ jako kaûd˝ rok i†roku 1930 prov·dÏl n·bor do svÈ krajin·¯skÈ ökoly.4 Toho roku vöak v˝uka neprobÌhala jako obvykle. Objevila se zde totiû jist· Boûena Pelouökov·, mlad· absolventka uËitelskÈho ˙stavu. Tehdy jiû rozveden˝ Alois Kalvoda neËekanÏ zjistil, ûe na milou a†prostou venkovskou uËitelku st·le myslÌ. Po Ëase se mezi nimi i†p¯es velk˝ vÏkov˝ rozdÌl vytvo¯il zprvu oboustrannÏ potlaËovan˝ vztah, kter˝ vöak nakonec vedl aû k†sÚatku. R. 1933 se Kalvoda podruhÈ oûenil a†po mnoha letech opÏt proûÌval velkÈ ötÏstÌ, pozdÏji umocnÏnÈ radostn˝m zjiötÏnÌm, ûe jeho obdivovan· manûelka Ëek· potomka. Tak nastalo na samÈm sklonku umÏlcova ûivota jeho nejkr·snÏjöÌ obdobÌ, kterÈ ovöem ponÏkud naruöoval Kalvod˘v horöÌcÌ se zdravotnÌ stav. Jiû r. 1930 se po zdravotnÌ str·nce necÌtil dob¯e, projevily se u†nÏj totiû p¯Ìznaky cukrovky, k†nimû se navÌc p¯idala pravdÏpodobnÏ aterosklerÛza. UmÏlec, kter˝ d¯Ìve neznal odpoËinek, zaËal st·le ËastÏji pociùovat okamûiky n·hlÈ deprese. P¯ehnanÈ pracovnÌ ˙silÌ a†nervovÈ poruchy pak zp˘sobily, ûe r. 1932 prodÏlal Kalvoda menöÌ mrtvici. DÌky pÈËi jeho p¯·tel a†lÈka¯˘ klatovskÈ nemocnice, zejmÈna doktora DobruskÈho, se potÈ jeho zdravotnÌ stav natolik zlepöoval, ûe malÌ¯ jeötÏ pl·noval dlouh· lÈta pr·ce. Na poË·tku r. 1934 dokonce p¯Ìznaky cukrovky zmizely a†Kalvoda se cÌtil natolik zdr·v a†pln˝ sÌly, ûe zaËal opÏt malovat. V†polovinÏ Ëervna se vöak jeho stav opÏt v˝raznÏ zhoröil, postupujÌcÌ sklerÛza jiû postihovala nervov· d˝chacÌ centra. Alois Kalvoda zem¯el na BÏha¯ovÏ v†pondÏlÌ r·no 25. Ëervna 1934, tedy p¯ed nedoûit˝mi öedes·t˝mi narozeninami. Pochov·n byl podle p¯·nÌ v†rodinnÈ hrobce ve älapanicÌch u†Brna, kterou nechal jiû d¯Ìve zhotovit socha¯em Rudolfem B¯ezou podle velkolepÈho projektu brnÏnskÈho architekta Bohuslava Fuchse.5

249

5. Krajina s mostem, 1900ñ1902. Olej, pl·tno, 42◊42, znaËeno vlevo dole: Al. Kalvoda, OGV Jihlava, inv. Ë.: O 1014.

6. B¯Ìzy, kolem 1905. Olej, pl·tno, 120◊100, znaËeno vlevo dole: Al. Kalvoda, OGV Jihlava, inv. Ë.: O 675. 250

Kalvodovu tvorbu lze rozdÏlit p¯ibliûnÏ na t¯i v˝raznÏ odliönÈ ˙seky. V†prvnÌm obdobÌ, po ukonËenÌ Akademie, je Kalvoda zpoË·tku jeötÏ zcela pod vlivem Ma¯·kov˝m, ale postupnÏ dospÌv· k†jistÈmu n·zorovÈmu osamostatnÏnÌ. Mlad˝ umÏlec se orientuje na prost˝ p¯epis skuteËnosti, jejÌû barevnost je ladÏna podle vzoru uËitele dominantnÌmi barevn˝mi tÛny stmelujÌcÌmi cel˝ obraz. P¯Ìm˝ ohlas uËitelova dÌla a†tÌm i†odkaz krajin·¯skÈ tradice konce 19. stoletÌ lze rozpoznat nap¯Ìklad v†absolventskÈm obraze ÑOsiky u†Velk˝ch NÏmËicì z†r. 1897, kter˝ b˝v· povaûov·n za v˝chozÌ meznÌk Kalvodovy tvorby. UËitel˘v vliv je rozpoznateln˝ p¯edevöÌm v†romanticky posmutnÏlÈ n·ladovosti, v†kresebnÈ osnovÏ a†mÌsty i†v†drobnopisnÈ malbÏ. Pro dalöÌ v˝voj Kalvodovy tvorby je pak rozhodujÌcÌ mal˝ obr·zek ÑB¯ezov˝ les na podzimì (nÏkdy uv·dÏn˝ pod n·zvem ÑLes u†HvÏzdyì), kter˝ vznikl takÈ r. 1897, za spoleËnÈho pobytu se SlavÌËkem ve HvÏzdÏ. Kalvoda zde volil krajinn˝ v˝sek bez jakÈkoliv kompoziËnÌ ˙pravy a†snaûil se jej zaplnit svÏtlem prosycenou atmosfÈrou. NaznaËuje takÈ, ûe n·ladovost bude d·le v†jeho tvorbÏ zaujÌmat pevnÈ mÌsto, stejnÏ jako ho bude cel˝m ûivotem prov·zet n·mÏt b¯ezovÈho lesa. Z·roveÚ zde p¯edznamen·v· p¯Ìklon k†nÏkter˝m sloûk·m impresionismu. Pod Ma¯·kov˝m vlivem vznikl i†obraz ÑNa cintorinÏì, jehoû n·mÏtem je star˝ h¯bit˘vek s†pol·man˝mi k¯Ìûi a†rozpadajÌcÌ se m·rnicÌ. P¯estoûe je to zvl·ötÏ sentiment·lnÌ motiv, je zde patrno, ûe jeho autorem je malÌ¯-realista. Vöe je pod·no velmi prostÏ; ryze v˝tvarnÈ zpracov·nÌ a†zd˘raznÏnÌ barevnÈ n·lady zcela potlaËuje kaûd˝ n·znak sentiment·lnosti. Obraz je takÈ p¯Ìkladem Kalvodova mistrnÈho ovl·d·nÌ nesmÌrnÏ bohatÈ stupnice zelen˝ch tÛn˘. Pod p¯Ìm˝m pedagogick˝m dohledem Julia Ma¯·ka vznikla rovnÏû Kalvodova studie z r. 1899 ÑSplav v†LochovicÌchì (uv·dÏn· tÈû pod n·zvem ÑPartie z†Litavyì). Je charakterizovan· plenÈristicky prosvÏtlenou barevnostÌ, ale z·roveÚ jistou strohostÌ malÌ¯skÈho pod·nÌ krajinnÈho v˝seku. Jsou zde patrny takÈ reminiscence na malbu Otakara Lebedy, a†to zejmÈna ve zpracov·nÌ pop¯edÌ obrazu. M˘ûeme tedy ¯Ìci, ûe cel· prvnÌ perioda Kalvodovy tvorby nem· zcela jednotn˝ r·z a†lze ji d·le rozdÏlit na dvÏ Ë·sti. StaröÌ obdobÌ je, pod vlivem Ma¯·kov˝m, vÌce realisticky popisnÈ a†po obsahovÈ str·nce je p¯ibliûnÏ shodnÈ se souËasn˝mi pracemi Kav·nov˝mi a†Lebedov˝mi. Druhou Ë·st vÌce Ëi mÈnÏ charakterizujÌ zahraniËnÌ vlivy a†malÌ¯˘v p¯echod k†symbolismu a†dekorativismu, kter˝ se brzy st·v· jednÌm z†p¯ÌznaËn˝ch rys˘ Kalvodovy tvorby a†prov·zÌ jej po cel˝ ûivot. V†dÌle Aloise Kalvody se velmi Ëasto objevuje motiv b¯ezovÈho lesa. B¯Ìza se stala hlavnÌm charakterizujÌcÌm atributem jeho krajin. Kalvoda, Ëasto naz˝van˝ ÑmalÌ¯em b¯Ìzì, mÏl tento strom v†oblibÏ pro jeho dekorativnÌ, tvarovÈ a†barevnÈ vlastnosti.6 Byla pro nÏj typick˝m p¯edstavitelem ËeskÈho venkova. Stromy v˘bec mÏly, pro svÈ barevnÈ a†tvarovÈ kvality, v†malÌ¯ov˝ch kompozicÌch velmi d˘leûitÈ a†Ëasto i†rozhodujÌcÌ slovo. Jelikoû v†dobÏ, kdy podnikl studijnÌ cestu do Pa¯Ìûe, byl jiû natolik vyhranÏn˝m umÏlcem, nedoch·zÌ v†jeho malbÏ k†podstatnÏjöÌm zmÏn·m. Ani v†obraze ÑNa MarnÏì tedy nenajdeme hluböÌ odezvu na toto pa¯ÌûskÈ obdobÌ, snad jen to, ûe po vzoru impresionismu, kter˝ se jiû stal ofici·lnÏ uzn·van˝m smÏrem, zachycuje barevnÈ vjemy öirok˝m ötÏtcem. Pr·vÏ tÌmto rokem nast·v· v†KalvodovÏ tvorbÏ velkÈ uvolnÏnÌ, jak v†barvÏ, tak i†v†zp˘sobu malby. Vlivy z†Pa¯Ìûe a†n·slednÈ cesty do Mnichova, kde na Kalvodu intenzÌvnÏ zap˘sobila symbolistnÏ secesnÌ atmosfÈra, se spojujÌ s†praûsk˝mi v˝stavami cizÌch malÌ¯˘. Nap¯. r. 1899 se v†Praze konala v˝stava skotsk˝ch krajin·¯˘ a†r. 1903 pak skupiny nÏmeck˝ch malÌ¯˘ ûijÌcÌch v†obci Worpswede.7 Kalvodu zaujal jejich specifick˝ p¯Ìstup k†tvorbÏ a†inspirativnÏ na nÏj zap˘sobili zejm. Modersohnovy atmosfÈrickÈ n·lady a†Vogelerova z·liba v†biedermeieru. Vlivy symbolistnÏ secesnÌho raûenÌ jsou patrny na nÏkolika pozoruhodn˝ch krajin·ch, vznikl˝ch kolem r. 1902, kterÈ p¯estoûe pojmenoval jednotlivÏ (P¯ed bou¯Ì, MoË·l, Bou¯e apod.), uv·dÏl s·m Kalvoda pod spoleËn˝m n·zvem ÑSnyì.8 Byl to cyklus deseti obraz˘ ËtvercovÈho form·tu s†pohledy na krajiny za r˘zn˝ch svÏteln˝ch situacÌ, vznikajÌcÌch bÏhem dne i†roËnÌho obdobÌ. Tento rozmÏr byl v†tÈ dobÏ velmi oblÌben a†jeho 251

˙Ëelem bylo docÌlit vöestrannÈ rovnov·hy dÌla. TÌm mÏlo dojÌt k†slouËenÌ vöech prvk˘ obrazovÈ plochy ve stejnomÏrnou harmonii, kde nesmÏlo nic nad niËÌm vynikat. MÏl tak b˝t zv˝öen dojem prostorovÈ hloubky, k†Ëemuû tÌhla i†˙Ëeln· skladba krajiny. Nebe je zde omezeno pouze na mal˝ pruh, pod kter˝m spl˝vajÌ plochy les˘, str·nÌ, obiln˝ch l·n˘, strom˘ a†houötin. TÌmto sjednocenÌm kompozice dosahuje klidu a†melancholie d˝chajÌcÌ z†obrazu, coû je umocnÏno takÈ zredukov·nÌm barev jen na nÏkolik z·kladnÌch tÛn˘ - modr·, zelen· a†ûlut· jsou potÈ rozvedeny do bohatÈ stupnice odstÌn˘. Toto jemnÈ odstÌnÏnÌ vöech tÛn˘ tvo¯ÌcÌch spoleËnÏ dokonalou souhru se tehdy stalo vlastnÌm j·drem Kalvodov˝ch obraz˘. Jeho cÌlem bylo podat krajinu v†jejÌ plnÈ n·ladovosti. Symbolicky ladÏnÈ secesnÌ obrazy, vzniklÈ nepochybnÏ pod vlivem mnichovskÈ umÏleckÈ atmosfÈry, tvo¯Ì tedy dalöÌ linii malÌ¯ovy tvorby. St¯ÌdajÌ se tu v†promÏnlivÈ n·ladovosti poeticky zamlklÈ kraje s†opticky re·lnÏjöÌmi, p¯esto vöak romantick˝mi pohledy na hrady (ÑBuchlovì9 a†ÑPernöt˝nì). Kalvoda tehdy zam˝ölel vydat postupnÏ obrazovÈ dÌlo vöech moravsk˝ch hrad˘. Jsou to pr·ce pomÏrnÏ dobrÈ ˙rovnÏ, i†kdyû spÌöe dokumentaËnÌ povahy, v†nichû je patrna p¯ev·ûnÏ snaha o†umÏleck˝ z·znam p¯ÌrodnÌch pam·tkov˝ch motiv˘ v†jednoduchÈ kompoziËnÌ ˙pravÏ. IluzÌvnost jednotliv˝ch z·bÏr˘ zd˘razÚuje aû fotograficky vÏcn˝ p¯Ìstup, promÌtajÌcÌ se v†zevrubnÈm popisu a†ve volbÏ neobvykl˝ch nadhled˘ a†podhled˘. V†r. 1903 byl vyd·n Kalvod˘v obrazov˝ cyklus ÑStar· pÌseÚì s†doprovodn˝mi veröi Jaroslava VrchlickÈho, kter˝ m· melancholicky sentiment·lnÌ ladÏnÌ. Po v˝tvarnÈ str·nce ne p¯Ìliö zda¯il˝ cyklus obsahuje devÏt list˘, z†nichû umÏlecky nejhodnotnÏjöÌ je pouze obraz prvnÌ (patrnÏ Kalvod˘v autoportrÈt) a†poslednÌ. DalöÌ sÈrii 16 obraz˘ k†M·chov˝m b·snÌm, vzniklou kolem r. 1902 a†vydanou r. 1910 pod n·zvem Ñéeny a†l·sky poezie M·chovyì, odsoudila pr·vÏ pro sentiment·lnost jiû dobov· kritika.10 V†nÏkter˝ch pracÌch z†prvnÌch dvou let 20. stoletÌ Kalvoda naznaËuje sv˘j budoucÌ p¯echod od iluzivnosti k†secesnÌ ploönÈ stylizaci, k†dekorativnÌmu rytmu liniÌ, tvar˘ a†lomen˝ch zelen˝ch, modr˝ch, ûlut˝ch a†fialov˝ch odstÌn˘, jimiû urËuje barevnou v˝stavbu obrazu. Nesporn˝m dokladem promÏny umÏlcova v˝tvarnÈho n·zoru jsou obrazy ÑCestaì a†ÑPodzimnÌ slunceì, v†nichû jde jiû o†zcela promyölen˝ a†vyhranÏn˝ umÏleck˝ z·mÏr. I†kdyû se tyto dvÏ pr·ce liöÌ jak n·mÏtovÏ, tak i†technick˝m provedenÌm, m· jejich umÏleck· kvalita srovnatelnou a†vysokou ˙roveÚ. Do Kalvodova dÌla jejich prost¯ednictvÌm vstupuje expresÌvnÏ symbolick· nota a†stroh· barevnost, kter· i†p¯es n·padnou nads·zku zvyöuje dojem syrovosti a†skuteËnosti. ÑCestaì pat¯Ì k†vrcholn˝m dÌl˘m Kalvodova symbolistnÏ secesnÌho obdobÌ. P¯edstavuje krajinn˝ v˝sek, jehoû v˝razn˝m prvkem je klikat· polnÌ cesta, obklopen· zvlnÏn˝m krajem s†nÏkolika stromy v†pozadÌ. ProvedenÌ strom˘ ukazuje na vlivy nÏmeckÈho secesnÌho krajin·¯stvÌ. Na cestÏ jsou z¯etelnÈ hluboko vyjetÈ kolejnice voz˘. V†linii tÏchto kolejnic je patrn˝ urËit˝ expresivnÌ rys, kter˝ je, stejnÏ jako tvrdost linie, v†KalvodovÏ tvorbÏ ojedinÏl˝m prvkem. Vysok˝ horizont a†hlubok˝ stÌn vtahujÌ div·ka dovnit¯ obrazu. Kalvoda se zde jevÌ jiû jako vyhranÏn· malÌ¯sk· osobnost, coû se projevuje zejmÈna v†jeho osobitÏ v˝raznÈm rukopise, patrnÈm hlavnÏ v†levÈ Ë·sti. Pro obraz je charakteristickÈ v˝raznÈ zd˘raznÏnÌ kresebnosti. Na kresbÏ, kter· je tady ploönou z·leûitostÌ, vlastnÏ cel· pr·ce stojÌ. MalÌ¯ pracuje se ötÏtcem jako s†pastelem. PloönÈ pojedn·nÌ obrazu podmiÚuje takÈ jednopl·nov· kompozice. D˘leûitou roli zde hraje i†barva, nan·öen· lazurnÏ v†ploch·ch polosuch˝m ötÏtcem, v†dynamick˝ch koloristnÌch liniÌch formovan˝ch v†lehkÈm dekorativnÌm rytmu do tvar˘ a†siluet. P¯evl·dajÌ ök·ly lehkÈ öedi, jemn˝ch svÏtl˝ch okr˘, ûlutÈ, zelenÈ, hnÏdÈ, svÏtle modrÈ a†bÏloby. DalöÌ v˝vojovÈ obdobÌ Kalvodovy tvorby nast·v· rokem 1905, kdy se malÌ¯ usadil v†kraji pod K¯ivokl·tem. Tuto tzv. K¯ivokl·tskou etapu oznaËil J. »adÌk jako obdobÌ ÑkoneËnÈho vÌtÏzstvÌ barvyì11 a†na Kalvodov˝ch pracÌch je opravdu vidÏt, ûe zde barva nab˝v· rozhodnÈho slova. MalÌ¯ objevil velikou dekorativnÌ ˙Ëinnost kontrastnÌ barevnÈ skvrny. Barvu jiû nerozv·dÌ v†dynamicky kresebn˝ch rukopisn˝ch tazÌch, ale v†pastÛznÏjöÌ skvrnÏ s†n·znaky vlivu impresionismu. Line·rnÌ obrysov· kresba se tÈmÏ¯ vytr·cÌ, jelikoû linie nenÌ vedena jako kontura, spÌöe jako hranice barevn˝ch oblastÌ. Na tomto principu je zaloûeno nÏko252

lik pracÌ, kterÈ Kalvoda namaloval kolem r. 1905 a†zahrnul pod spoleËn˝ n·zev ÑN·ladyì, jeû p¯edstavujÌ jakÈsi variace na barevnÈ dojmy b¯ezov˝ch h·j˘. Ve stejnÈm duchu je vytvo¯eno nap¯. nÏkolik obraz˘ s†pohledy na K¯ivokl·t, jejichû dekorativnost je jeötÏ zv˝öena kompoziËnÌ kulisovitou ˙pravou. Charakteristick˝ je takÈ odklon od symbolismu k†iluzÌvnÌm pohled˘m do krajiny, vyznaËen˝m barevn˝mi a†svÏteln˝mi kontrasty mezi temn˝m p¯ednÌm a†svÏtl˝m zadnÌm pl·nem obrazu. Motivicky jiû Kalvoda nemaluje tmav· z·koutÌ, ale vyhled·v· öirokÈ krajinnÈ z·bÏry. Tak se dost·v· k†n·mÏtu otev¯enÈ krajiny, kterou zachycuje v†panoramatickÈm kontextu, jako nap¯. v†ojedinÏlÈm obraze ÑNad Berounkouì, kter˝ pat¯Ì vedle ÑCestyì ke Kalvodov˝m nejlepöÌm pl·tn˘m a†kter˝ se zcela vymyk· vöem malÌ¯em uûÌvan˝m kompoziËnÌm schÈmat˘m. HlavnÌm tÈmatem se zde totiû st·v· vysok· obloha, klenoucÌ se nad nÌzk˝m horizontem. Skalnat· krajina s†nÏkolika stromy a†s†meandrem ¯eky tak zabÌr· pouze t¯etinu obrazu. M· charakter spÌöe jen urËit˝ch naznaËen˝ch p¯ÌrodnÌch kontur kolem ¯ÌËnÌho toku, nad nÌmû se mnohem v˝znamnÏji klenou oblaka. Ta jsou barevnÏ i†tvarovÏ rozmanit· a†majÌ mnoho nevyËerpateln˝ch podob, kterÈ jsou zachyceny p¯Ìsluön˝mi tahy ötÏtce. R˘znÈ valÈry bÌl˝ch a†öed˝ch barev zp¯ÌtomÚujÌ vrstevnatost oblaËnÈho nebe a†do znaËnÈ mÌry evokujÌ pohyb oblak po nebi. Jejich svÏtelnou diferenciacÌ a†odstupÚov·nÌm hmot vyjad¯uje Kalvoda atmosfÈrickÈ promÏny, na kterÈ zde zamÏ¯il svoji pozornost. V†malÌ¯skÈm pojetÌ je jeötÏ patrno mnoho spoleËn˝ch znak˘ s†tvorbou p¯edch·zejÌcÌho obdobÌ a†hranice symbolistnÏ secesnÌho malÌ¯ova vidÏnÌ zde dosud nebyly p¯ekon·ny. P¯i malov·nÌ tÏchto otev¯en˝ch pohled˘ do kraje se Kalvoda zab˝v· takÈ jiû zmiÚovan˝mi svÏteln˝mi kontrasty v†krajinÏ. Z¯ejmÏ pod vlivem impresionismu jsou nynÌ jeho pr·ce plnÈ svÏteln˝ch vibracÌ ostrÈho sluneËnÌho svÏtla, kterÈ m· ovöem u†Kalvody Ëasto spÌöe divadelnÌ a†dekorativnÌ r·z a†tak buduje obrazovou kompozici tÈmÏ¯ kulisovitÏ, nap¯. obraz ÑSlov·ckoì. V†poËetnÈ ¯adÏ Kalvodov˝ch pracÌ je znateln˝ vnit¯nÌ rozpor i†snoubenÌ naturalistickÈ iluzivnosti s†malÌ¯sk˝m dekorativismem, coû dokl·d· nap¯. obraz ÑRybnÌk v†b¯ezovÈm h·jiì. Zde je prosvÏtlen˝ zadnÌ pl·n krajiny or·mov·n kulisou vegetace pop¯edÌ a†tÌm je navozena aû scÈnick· iluze prostorovÈ hloubky. V†kontrastu tÏchto velk˝ch scÈnick˝ch v˝jev˘ stojÌ prost· idylick· vesnick· z·koutÌ s†chalupami a†zahr·dkami (ÑTich˝ koutekì, ÑZelen· slov·ck· chalupaì, ÑOkÈnkoì), z·meckÈ zahrady nebo interiÈry b¯ezov˝ch h·j˘. Tady se obËas zcela p¯ekvapivÏ objevujÌ i†lidskÈ postavy, kterÈ ovöem plnÌ pouze roli staf·ûe a†jsou pojÌm·ny pouze z†krajin·¯skÈho hlediska. Figury jsou ponÏkud schematickÈ a†nemajÌ osobit˝ v˝raz. RovnÏû jejich provedenÌ nevynik· takovou smÏlostÌ a†suverÈnnostÌ jako okolnÌ prost¯edÌ, coû se jevÌ i†v†rozdÌlnÈm rukopise. Mezi lety 1905ñ1910 se objevujÌ takÈ prvnÌ Kalvodovy zimnÌ krajiny, jejichû studiu se zaËal systematicky vÏnovat aû po r. 1917, kdy zÌskal zasklen˝ pojÌzdn˝ ateliÈr po malÌ¯i äpillarovi. Obraz ÑZimnÌ slunko svÌtÌ, ale neh¯ejeì, pat¯Ì nejen mezi pracemi se zimnÌ tematikou, ale i†v†celÈm kontextu Kalvodovy tvorby mezi to nejlepöÌ. MalÌ¯ zde dokl·d·, ûe je dobr˝m pozorovatelem p¯Ìrody a†atmosfÈrick˝ch jev˘ v†nÌ. Je zde zachyceno obdobÌ, kdy zima pomalu ustupuje a†p¯Ìroda se probouzÌ do jarnÌ n·lady. Ve zpracov·nÌ tohoto n·roËnÈho v˝tvarnÈho problÈmu Kalvoda p¯esvÏdËuje o†svÈ malÌ¯skÈ zralosti. MalÌ¯ tu pracuje tak, ûe postupuje ze studenÈ barvy pop¯edÌ do teplejöÌ oblasti sluncem oz·¯enÈho snÏhu v†pozadÌ. Neb˝t velkÈ malÌ¯skÈ dovednosti, praxe a†umÏleckÈho cÌtÏnÌ, mohla tato studen· barva zastÌnÏnÈho snÏhu zcela p¯evr·tit prostorovost dokonale vyv·ûenÈ kompozice. V˝znam obrazu spoËÌv· p¯edevöÌm v†tom, ûe Kalvoda tÌmto vynikajÌcÌm zpracov·nÌm dramatickÈho konfliktu mezi zimou a†jarem jeötÏ rozöÌ¯il bohat˝ n·mÏtov˝ reperto·r ËeskÈho krajin·¯stvÌ. Sv˘j smysl pro iluzÌvnÏ dekorativnÌ ˙Ëin mohl pozdÏji uplatnit p¯i realizaci scÈnick˝ch n·vrh˘ k†ope¯e Bed¯icha Smetany ÑProdan· nevÏstaì. R. 1915 byla totiû Kalvodovi svÏ¯ena jejÌ v˝prava pro N·rodnÌ divadlo. TakovÈho v˝znamnÈho ˙kolu se chopil velmi zodpovÏdnÏ, nÏjak˝ Ëas dokonce pob˝val na PlzeÚsku, kde sbÌral detailnÌ materi·l pro svÈ n·vrhy a†podrobnÏ studoval i†mÌstnÌ kroje. Jeho dekorace nejsou ¯eöeny zcela realisticky, ale zË·sti jde nap¯. o†poeticky stylizovanou Ëeskou n·ves v†z·plavÏ sluneËnÌho svitu, a†p¯itom p˘so253

bÌcÌ dokonal˝m dojmem prostorovÈ hloubky. MalÌ¯ dokonale porozumÏl jak Smetanovi, tak i†libretu a†sklidil uzn·nÌ nejen laickÈho obecenstva, ale i†odbornÈ kritiky.12 DÌky tomuto ˙spÏchu Kalvoda pom˝ölel i†na dalöÌ n·vrhy k†Smetanov˝m oper·m, p¯edevöÌm k†ÑHubiËceì a†k†ÑTajemstvÌì, ale vzhledem k†tomu, ûe zaËala v·lka, bohuûel jiû k†jejich realizaci nedoölo.13 PoslednÌ tv˘rËÌ obdobÌ Aloise Kalvody nast·v· rokem 1917, kdy kupuje z·meËek v†BÏha¯ovÏ na äumavÏ. Se zmÏnou p˘sobiötÏ doch·zÌ i†ke zmÏn·m malÌ¯sk˝m. LÈta 1917ñ 1925 se vyznaËujÌ p¯edevöÌm ztr·tou z·jmu o†detail. Kalvodovi jde o†celkov˝ dojem, kter˝ v†krajinÏ nez·visÌ na podrobnostech, ale je souËtem barevn˝ch hmot. Po r. 1925 opouötÌ barvami h˝¯ÌcÌ n·ladovÈ krajiny a†vracÌ se zpÏt k†vÏcnosti, jednoduchosti a†hodnocenÌ vöech sloûek v†krajinÏ, ËÌmû dospÌv· ve svÈ tvorbÏ aû k†urËitÈmu syntetismu. HlavnÌm p¯edmÏtem Kalvodova z·jmu se v†tomto obdobÌ st·vajÌ zimnÌ krajiny, kterÈ jsou takÈ, vedle b¯ezov˝ch h·j˘, nejtypiËtÏjöÌm motivem jeho tvorby. Kalvoda je uchv·cen barevnou velkolepostÌ zimy. Kraj je zjednoduöen v†tvarech i†barevn˝ch akordech, ale o†to mocnÏjöÌ jsou jejich kontrasty. V†tÏchto zimnÌch n·mÏtech, kterÈ p¯edstavujÌ jeden z†vrchol˘ malÌ¯ova dÌla, se postupnÏ dopracoval k†p¯ekvapujÌcÌmu barevnÈmu ¯eöenÌ. äed· mraËna pln· snÏhu, mraziv· obloha a†poklidn· n·lada zd˘razÚujÌ tich˝, nedramatick˝ obraz zimnÌ p¯Ìrody. Tlumen˝ barevn˝ kolorit, umocnÏn˝ citliv˝m, aû b·snick˝m pod·nÌm, podtrhuje onu lyrickou notu ËeskÈ krajinomalby. V†r. 1917 umÌr· malÌ¯ Jaroslav äpillar, z†jehoû poz˘stalosti Kalvoda zÌskal pojÌzdn˝ ateliÈr, tedy zasklen˝ a†vyt·pÏn˝ v˘z, kter˝ umoûÚoval malov·nÌ p¯Ìmo v†plenÈru i†v†zimnÌch mÏsÌcÌch. V†nÏm pak Kalvoda Ëasto zajÌûdÏl pracovat do p¯Ìrody v†okolÌ BÏha¯ova, ale takÈ na VysoËinu (zvl·ötÏ do Kamenice nad Lipou) nebo na Slov·cko. Kalvodova umÏleck· tvorba poslednÌho obdobÌ byla poznamen·na zhoröenou ekonomickou situacÌ14 a†malÌ¯ovou dlouhodobou nemocÌ. Tento tv˘rËÌ pokles vöak nebyl koneËn˝. Objevuje se zde jeötÏ nÏkolik pracÌ vysokÈ ˙rovnÏ s†ûivou barevnostÌ i†malÌ¯skou technikou, kterÈ p˘sobÌ vÏcnÏ a†realisticky, bez dalöÌch symbolick˝ch nebo liter·rnÌch obsah˘. ÑPr·vÏ v†tomto obdobÌ vznikl pojem ÑkalvodovskÈ krajinkyì, kter˝ p¯eöel do slovnÌËku umÏleckÈ hant˝rky pro oznaËenÌ umÏle komponovanÈ, lehce pojatÈ, hbitÏ provedenÈ a†barevnÏ p¯itaûlivÈ krajiny, kter· nach·zela rychlÈ odbytiötÏ u†soukrom˝ch sbÏratel˘.ì15 V†KalvodovÏ tvorbÏ m· svÈ mÌsto rovnÏû kresba a†grafika. Kresbou se zab˝val p¯ev·ûnÏ v†dobÏ sv˝ch studiÌ v†Ma¯·kovÏ ateliÈru.16 Ma¯·k byl mistr uhlov˝ch technik a†svÈ û·ky vedl p¯Ìsnou disciplÌnou k†d˘kladnÈmu zvl·dnutÌ kresebn˝ch z·sad, kterÈ ch·pal jako z·klad malby. Kresbou se potÈ zab˝val takÈ pod vlivem WorpswedskÈ krajin·¯skÈ ökoly, v†jejÌmû p¯ÌrodnÌm lyrismu hledal pouËenÌ. V†nÏkter˝ch perokresb·ch je patrnÈ jeho okouzlenÌ k¯ehk˝mi Ë·rov˝mi lepty Heinricha Vogelera, jednoho z†nejlepöÌch Worpswedsk˝ch grafik˘. Ve sv˝ch studiÌch zbÏûnÏ zaznamen·val svÈ dojmy v†nÏkolika jednoduch˝ch tazÌch, ale tak, ûe v˝sledek zachycuje podstatnÈ rysy a†vystihuje charakter motivu. Dokladem Kalvodovy perfektnÌ technickÈ p¯ipravenosti ve vöech oborech souvisejÌcÌch s†malbou je nÏkolik perokreseb, ve kter˝ch do poslednÌho detailu propracov·v· objemy i†jednotlivÈ valÈry. Jeho grafick· tvorba se nejintenzÌvnÏji rozvÌjela v†kr·tkÈm, ale plodnÈm ˙dobÌ let 1900ñ1909 a†byla v˝razovÏ vyhranÏn·, technicky promyölen· a†zvl·dnut·. PozdÏji se ke grafice vracel jen p¯ÌleûitostnÏ (nÏkdy formou uûitÈ grafiky). Motivy sv˝ch grafick˝ch list˘ tÈmÏ¯ vûdy p¯ejÌmal z†p¯edchozÌch olejomaleb, Ëasto bez kompoziËnÌch zmÏn, nÏkdy jen zrcadlovÏ obr·cenÈ. V†grafickÈ produkci st¯Ìdal litografii s†technikami lept˘, s†nimiû se sezn·mil pravdÏpodobnÏ roku 1901 p¯i studijnÌm pobytu v†MnichovÏ. Ovl·dal rovnÏû techniku mezzotinty, kde dok·zal vyuûÌt v†kompozici temnou n·ladovost tÈto techniky. Velkou pozornost vÏnoval barevnÈmu ¯eöenÌ grafick˝ch list˘. UûitÌm r˘znobarevn˝ch podtisk˘ nebo tÛnovan˝ch papÌr˘ u†tÈhoû tisku sledoval rozdÌlnÈ v˝sledky v†ladÏnÌ a†n·ladÏ listu, kter˝ zcela bÏûnÏ tiskl ve vÌce barevn˝ch variant·ch. Tento z·jem o†barevnÈ ¯eöenÌ souvisÌ s†Kalvodov˝mi dekorativnÌmi tendencemi. V†pozdÏjöÌch listech se vedle nÏkolika variant b¯ezov˝ch h·j˘ objevily i†figur·lnÌ motivy i†romanticky zachycenÈ n·mÏty hrad˘. Kalvoda 254

provedl rovnÏû nÏkolik kniûnÌch ˙prav a†ilustraËnÌch doprovod˘ a†vytvo¯il i†exlibris. Alois Kalvoda byl po cel˝ sv˘j ûivot velmi pracovit˝m umÏlcem. Od dob studijnÌch aû do svÈ smrti namaloval celou ¯adu obraz˘ a†studiÌ, jejichû mnoûstvÌ nelze vymezit konkrÈtnÌm a†definitivnÌm souËtem. Dnes je Kalvodovo dÌlo rozpt˝leno nejen v†majetku Ëesk˝ch a†moravsk˝ch muzeÌ a†galeriÌ, ale i†v†soukrom˝ch sbÌrk·ch, a†to i†v†zahraniËÌ. ObjevujÌ se tam, kromÏ malÌ¯ovy bÏûnÈ komerËnÌ produkce z†20. a†30. let nÏkter· dosud m·lo zn·m· Ëi dokonce v˘bec nezn·m· vynikajÌcÌ dÌla z†jeho ranÈho obdobÌ, ale bohuûel ne vöechna jsou zp¯ÌstupnÏna. Kalvoda rovnÏû obesÌlal celÈ ¯ady v˝stav konan˝ch v†Ëesk˝ch mÏstech, ale ˙spÏchy sklÌzel i†v†zahraniËÌ. Byl Ëast˝m hostem vÌdeÚskÈho Hagenbundu, vystavoval v†MnichovÏ, Ben·tk·ch, ÿÌmÏ, D¸sseldorfu, KyjevÏ, Pa¯Ìûi, BerlÌnÏ, v†americkÈm Pittsburgu a†v†dalöÌch evropsk˝ch mÏstech. KromÏ malÌ¯skÈ a†pedagogickÈ Ëinnosti se vÏnoval rovnÏû liter·rnÌ pr·ci. Tento talent v†sobÏ objevil patrnÏ pod vlivem spolupr·ce a†p¯·telstvÌ s†mnoha Ëesk˝mi spisovateli.17 Jiû od roku 1892 zaËal publikovat v†HerbenovÏ Ñ»aseì. S†Dr. Janem Herbenem svÈ prvnÌ liter·rnÌ p¯ÌspÏvky takÈ konzultoval. Od r. 1902 p¯edn·öel o†umÏnÌ a†nad·le publikoval v†Ëasopisech a†novin·ch, nap¯. v†Ñ»aseì, Ñ»eskÈm slovÏì, ÑMoravskÈ Orliciì a†v†ÑLidov˝ch novin·chì. Od r. 1907 p¯ispÌval sv˝mi ˙vahami o†umÏnÌ, umÏlcÌch,18 kritice a†estetice do mÏsÌËnÌku JUV ÑDÌloì, kter˝ pak v†letech 1909ñ1912 redigoval. V†r. 1919 spoluzaloûil a†takÈ ¯Ìdil ÑUmÏleck˝ listì SVUM. KromÏ toho se uplatÚoval i†na poli dramatickÈ tvorby. R. 1913 napsal t¯ÌaktovÈ drama ÑMarhovsk˝ì, kterÈ bylo uvedeno v†brnÏnskÈm divadle,19 a†lyrickou hru ÑHo¯ecì, napsanou r. 1922 (vyd·no r. 1924). V†obou dramatech Kalvoda lÌËÌ mnoho spoleËensk˝ch problÈm˘ ze ûivota umÏlce, obÏ jsou ovöem cenn· a†zajÌmav· hlavnÏ pro pozn·nÌ a†vcÌtÏnÌ se do myölenek a†vnit¯nÌho svÏta jejich autora. V†neposlednÌ ¯adÏ nelze nevzpomenout Kalvodovy poslednÌ dvÏ knihy, kterÈ jsou vzpomÌnkami na dÏtstvÌ a†rodinu (ÑVzpomÌnkyì) a†na p¯·tele z†umÏleck˝ch kruh˘ (ÑP¯·telÈ v˝tvarnÌciì). Alois Kalvoda nevÏnoval svoji p¯ekypujÌcÌ tv˘rËÌ energii pouze malÌ¯skÈ tvorbÏ. KromÏ pedagogickÈ Ëinnosti (vedenÌ soukromÈ krajin·¯skÈ ökoly)20 se, jak jiû bylo zmÌnÏno, vÏnoval takÈ liter·rnÌ pr·ci a†svÈ organiz·torskÈ schopnosti uplatnil p¯edevöÌm p˘sobenÌm v†nÏkolika v˝tvarn˝ch spolcÌch. Roku 1899, tedy v†dobÏ, kdy dokonËoval sv· studia na Akademii, vstoupil do SVU M·nes. Zde setrval aû do r. 1907, kdy vzhledem k†rozdÌlnosti n·zor˘ na umÏleckou problematiku ze spolku odeöel. Rokem 1902 poËÌn· takÈ jeho ËlenstvÌ v†JednotÏ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ (JUV) v†Praze, jejÌû umÏleck˝ mÏsÌËnÌk ÑDÌloì v†letech 1909ñ12 redigoval. Jeho organiz·torsk· povaha a†v˘dcovsk˝ temperament jej vedly aû k†zaloûenÌ SdruûenÌ v˝tvarnÌk˘ vinohradsk˝ch, kde vynaloûil znaËnÈ ˙silÌ, aby opat¯il spolku novÈ v˝stavnÌ prostory, a†dokonce snil o†jakÈmsi umÏleckÈm domÏ se st·lou prodejnou, klubovnami a†v˝stavnÌmi s·ly. JednÌm z†mnoha doklad˘ Kalvodova ˙zkÈho vztahu k†rodnÈmu moravskÈmu prost¯edÌ bylo nejprve jeho ËlenstvÌ v†Klubu p¯·tel umÏnÌ v†BrnÏ. Po odchodu z†tohoto spolku pak st·l u†zrodu SdruûenÌ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ moravsk˝ch (SVUM), kde se v˝znamnÏ podÌlel na jeho organiz·torskÈ, v˝stavnÌ i†publikaËnÌ Ëinnosti. Kdyû nap¯. mÏla b˝t uspo¯·d·na roku 1922 v˝stava SdruûenÌ v†ObecnÌm domÏ v†Praze, byl Kalvoda jednÌm z†hlavnÌch organiz·tor˘ a†jeho p¯iËinÏnÌm se povedlo, ûe v˝stavu navötÌvil i†prezident republiky T. G. Masaryk. SdruûenÌ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ moravsk˝ch (SVUM) bylo zaloûeno 26. 8. 1907 na 1. valnÈ hromadÏ, konanÈ v†budovÏ »eskÈho gymn·zia ve ValaöskÈm Mezi¯ÌËÌ, u†p¯Ìleûitosti druhÈ spoleËnÈ v˝stavy.21 V˝stava byla vlastnÏ reprÌzou prvnÌ velkÈ v˝stavy moravsk˝ch v˝tvarnÌk˘ v†HodonÌnÏ, kde doölo tÈhoû roku, dne 21. kvÏtna k†p¯edbÏûnÈ dohodÏ o†odötÏpenÌ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ od brnÏnskÈho Klubu p¯·tel umÏnÌ.22 Skupina malÌ¯˘ kolem Joûi Uprky mÏla totiû v†tÈ dobÏ pocit, ûe je Klubem ponÏkud 255

diskriminov·na. MoravötÌ v˝tvarnÌci se cÌtili p¯ehlÌûeni a†poökozov·ni, a†to zejm. tehdy, kdyû brnÏnsk˝ Klub po¯·dal v˝stavy pouze Ëlen˘m M·nesa.23 TakÈ programov· neujasnÏnost vedenÌ Klubu a†z†nÌ nar˘stajÌcÌ konflikty zp˘sobily, ûe se po vleklÈ krizi v†r. 1906 rozhodla skupina moravsk˝ch malÌ¯˘ v†Ëele s†Joûou Uprkou a†Aloisem Kalvodou spolek opustit. V†Ëervenci 1906 svolali Uprka s†Kalvodou prvnÌ poradu v˝tvarn˝ch umÏlc˘ do LuhaËovic, na kterÈ rozhodli, ûe v†n·sledujÌcÌm roce uspo¯·dajÌ jiû zmiÚovanou prvnÌ samostatnou v˝stavu v†HodonÌnÏ. SÌdlem spolku se stal pr·vÏ jihomoravsk˝ HodonÌn, kde si pro v˝stavy upravili prozatÌmnÌ mÌstnosti v†budovÏ tamnÌ Besedy. P¯edsedou SdruûenÌ byl podle oËek·v·nÌ zvolen Joûa Uprka a†mÌstop¯edsedou BohumÌr JaronÏk; Ëleny v˝boru pak Alois Kalvoda, Roman Havelka, Stanislav Lolek, socha¯ Franta ⁄prka a†architekt AntonÌn Blaûek. Mezi dalöÌ Ëleny d·le pat¯ili nap¯. A. Kaöpar, A. Frolka, A. Mucha, L. Ehrenhaft, F. PeËÌrka, J. Koudelka a†C. Mandel. PozdÏji p¯ich·zeli dalöÌ, mezi nimiû se kr·tce objevili takÈ Max ävabinsk˝ a†Jan ätursa, ti vöak z·hy odeöli do Prahy. Jelikoû SVUM nemÏlo ve sv˝ch ¯ad·ch teoretiky, jejich pr·ci zast·vali spisovatelÈ Alois a†VilÈm MrötÌkovÈ a† Jan Herben, v˝tvarnÌci A. Kalvoda, J. Obrovsk˝, B. JaronÏk, J. Kˆhler a† n·rodopisnÏ orientovanÌ auto¯i Josef KlvaÚa a† Frantiöek Kretz. Program SdruûenÌ se utv·¯el aû bÏhem dalöÌ Ëinnosti v†iniciativnÌch n·vrzÌch a†polemik·ch spolku v†pr˘bÏhu n·sledujÌcÌch let. ZpoË·tku sledovalo SdruûenÌ opoûdÏnÈ ideje ËeskÈho n·rodnÌho obrozenÌ, vazbu na dom·cÌ prost¯edÌ, na lidovÈ umÏleckÈ zdroje a†na osvÏtovÈ p˘sobenÌ mezi venkovsk˝m lidem.24 UmÏleckÈ dÌlo mÏlo Ëerpat z†jednotliv˝ch oblastÌ zemÏ a†vystihnout jejich krajinn˝ i†lidov˝ charakter. Ten pak nejen v˝tvarnÏ vyj·d¯it, ale takÈ umÏlecky zhodnotit a†p¯edstavit lidem p¯Ìmo v†mÌstech svÈho vzniku. NejvÏtöÌ aktivitu rozvÌjelo SdruûenÌ v†letech 1907ñ1914. Alois Kalvoda pat¯Ì nejen mezi zakladatele spolku, ale podÌlel se velmi v˝znamnÏ takÈ na jeho spolkovÈm ûivotÏ, a†to jak na organiz·torskÈ a†v˝stavnÌ Ëinnosti, tak i†na Ëinnosti publikaËnÌ. BÏhem tohoto obdobÌ vyd·valo SVUM Ëasopis ÑUmÏleck˝ listì, o†jehoû zaloûenÌ se Kalvoda p¯iËinil a†jehoû byl prvnÌm redaktorem. Od poË·tku 20. let pak takÈ ÑAlmanach SVUMì, kde byly otiskov·ny Ël·nky a†reprodukce umÏleck˝ch dÏl nejen Ëlen˘, ale i†blÌzk˝ch spolupracovnÌk˘ a†do kter˝ch Kalvoda takÈ liter·rnÏ p¯ispÌval. RovnÏû katalogy v˝stav SVUM neb˝valy pouh˝m v˝Ëtem pracÌ nebo jen jejich cenÌkem. MÌvaly kr·snou grafickou ˙pravu a†sv˝mi soubory vÏcn˝ch a†hodnotn˝ch cit·t˘ o†umÏnÌ a†podrobn˝mi p¯ehledn˝mi soupisy ËeskÈ umÏleckÈ literatury se st·valy v˝born˝mi informativnÌmi i†v˝chovn˝mi p¯ÌruËkami, kterÈ byly doloûeny vystaven˝mi pracemi. »innost SVUM se vöak neomezovala pouze na v˝stavnÌ prezentaci Ëlen˘, öiröÌ osvÏtovou p˘sobnost a†vnit¯nÌ organizaËnÌ z·leûitosti. D˘raznÏ jsou otevÌr·ny ot·zky souvisejÌcÌ se öirok˝m programem ÑpovznesenÌ umÏleckÈho ruchu na MoravÏì.25 Dne 23. 6. 1908 na JubilejnÌ v˝stavÏ SVUM v†KromÏ¯Ìûi a†opÏt 2. 9. 1908 v†HodonÌnÏ p¯ednesl pr·vÏ Alois Kalvoda refer·t o†pot¯ebÏ zaloûenÌ LidovÈ akademie umÏleckÈ na MoravÏ.26 PozdÏjöÌ ofici·lnÌ û·dost pak mÏla formu programovÈho prohl·öenÌ, z†nÏhoû bylo z¯ejmÈ, jak˝m smÏrem se m· Ëinnost zam˝ölenÈ instituce ubÌrat. Vznik· dokonce n·vrh vyuËovacÌch osnov LidovÈ akademie v†BrnÏ, kter· mÏla mÌt vöeobecnou p¯Ìpravku a†odbornÈ speci·lky.27 V†oblasti figur·lnÌ malby byla koncepce ökoly p¯izp˘sobena p¯edpokl·danÈ pedagogickÈ p˘sobnosti Joûi Uprky a†pl·novanÈ lekce krajinomalby mÏly velmi podobnÈ rysy pr·vÏ Kalvodovu pojetÌ krajin·¯skÈ v˝uky v†jeho soukromÈ ökole. Hned od poË·tku svÈ existence takÈ SdruûenÌ prosazovalo z·mÏr vybudovat vlastnÌ spolkov˝ d˘m. Dne 21. 4. 1908 byl na jedn·nÌ SVUM poprvÈ p¯edloûen n·vrh na vybudov·nÌ umÏleckÈho domu, jehoû z·kladnÌ k·men byl vöak poloûen teprve 28. 5. 1911. DÌky organiz·torskÈ schopnosti, obÏtavosti a†nadöenÌ jeho budovatel˘ byl D˘m umÏlc˘ postaven za necelÈ dva roky, tedy v†neuvÏ¯itelnÏ kr·tkÈm termÌnu, a† slavnostÏ otev¯en 4. 5. 1913 v† HodonÌnÏ.28 Vybudov·nÌm Domu umÏlc˘ tak konËÌ jedna z† nejv˝znamnÏjöÌch kapitol historie SVUM. 256

Situaci ve SdruûenÌ na konci 20. a†poË·tku 30. let vystihuje recenze v†Lidov˝ch novin·ch z†roku 1929: ...ÑJe mezi nimi zejmÈna hodnÏ malÌ¯˘, jejichû ne˙navn· produkce m· zcela ust·len˝ charakter; je zde patrna klidn· setrvaËnost, kter· m· sklon k†mÏöùanskÈ usedlosti, k†v˝tvarnÈ ˙ctÏ ke vûit˝m konvencÌm a†k†reprezentativnÌ panskÈ ˙pravnosti.ì V recenzi na v˝stavu SVUM, uspo¯·danou r. 1931 v†ObecnÌm domÏ v†Praze, kter· byla uve¯ejnÏna v†umÏleckÈ revui Veraikon,29 je uvedeno: ...ÑStaröÌ se vÏtöinou spokojujÌ s†docÌlen˝mi pozicemi a†rozmnoûujÌ svÈ dÌlo mechanicky, nep¯id·vajÌce niËeho na kvalitÏ ani po str·nce ideovÈ, ani v†technickÈm provedenÌ. A†tak shled·v·me se tu jen s†variacemi a†variantami staröÌch pracÌ.ì VÏtöina p¯ednÌch Ëlen˘ SdruûenÌ tehdy p¯ekroËila vrchol svÈ tv˘rËÌ dr·hy a†mnozÌ jej jiû nerozvÌjeli, spÌöe jen opakovali v†kvantitativnÏ nadmÏrnÈ produkci. Ve snaze neopustit p˘vodnÌ ide·ly si vytvo¯ili bÏhem let sv˘j vlastnÌ svÏt, vzd·len˝ p¯evratn˝m zmÏn·m ve v˝tvarnÈm umÏnÌ. Snaûili se takÈ zabr·nit p¯ejÌm·nÌ vnÏjöÌch umÏleck˝ch podnÏt˘ nebo reagov·nÌ na nÏ. Roku 1947 u†p¯Ìleûitosti v˝stavy SVUM v†HodonÌnÏ se recenzent Pr·va lidu pt· po smyslu trv·nÌ SdruûenÌ v†pov·leËn˝ch letech: ÑP¯ed Ëty¯iceti lety umÏlce k†zaloûenÌ SVUM vedly tehdy aktu·lnÌ myölenky, ûe sÌla umÏnÌ m· vypl˝vat ze samotnÈho n·roda, z†tvo¯iv˝ch sil lidu a†nikoli tedy inspirace z†ciziny, n˝brû tradice a†venkov se staly podnÏcovateli jejich ˙silÌ. Od dob, kdy byl spolek zaloûen, se zmÏnila moravsk· krajina a†lidÈ v†nÌ, ale tato zmÏna prost¯edÌ se jen neznatelnÏ promÌtla do umÏnÌ.ì Spolek pak trval, patrnÏ pr·vÏ pro sv˘j konzervativismus, aû do r. 1959, kdy byl spolu s†UmÏleck˝m domem zaËlenÏn do sÌtÏ st·tnÌch galeriÌ. O†KalvodovÏ vztahu k†MoravÏ, k†jeho rodiöti a†zejmÈna k†jeho mnoha p¯·tel˘m, ûijÌcÌm a†p˘sobÌcÌm zde vypovÌd· nejen jeho rozs·hlÈ malÌ¯skÈ dÌlo, ale takÈ nesËetnÈ mnoûstvÌ v¯el˝ch vzpomÌnek, jeû zachytil v†nÏkolika sv˝ch (v˝öe zmiÚovan˝ch) liter·rnÌch poËinech. Nenechal si ujÌt û·dnou z†p¯ÌleûitostÌ zavÌtat do tohoto kraje, aù uû z†pracovnÌch Ëi ryze soukrom˝ch. A†v†neposlednÌ ¯adÏ nelze nep¯ipomenout, ûe se na Moravu, do sv˝ch milovan˝ch älapanic, nakonec vr·til takÈ p¯i svÈ poslednÌ cestÏ. Alois Kalvoda byl v˝znamn˝m krajin·¯em, kter˝ vy¯eöil ¯adu n·roËn˝ch malÌ¯sk˝ch ˙kol˘ v†souvislosti se vztahem krajiny a†atmosfÈry, barevnosti lok·lnÌch tÛn˘ a†jejich zmÏn v†danÈm okamûiku. Sv˝m ûivotnÌm dÌlem, kterÈ je pr·vÏ tak hodnotnÈ, jako osobitÈ a†up¯ÌmnÈ, se zcela nepochybnÏ za¯adil mezi ty umÏlce, kter˝m pr·vem n·leûÌ trvalÈ mÌsto v†dÏjin·ch ËeskÈho v˝tvarnÈho umÏnÌ. Pozn·mky: 1 Ma¯·k˘v krajin·¯sk˝ ateliÈr mÏl tehdy velmi vysokou ˙roveÚ, studovali zde pozdÏjöÌ p¯ednÌ ËeötÌ krajin·¯i, nap¯. SlavÌËek, Kav·n, Lebeda, Lolek, BubenÌËek a†dalöÌ. 2 V†knize VzpomÌnek, vydanÈ vlastnÌm n·kladem dva roky p¯ed smrtÌ (r. 1932), p¯ipomÌnal profesora i†jeho krajin·¯skou ökolu ve dvou samostatn˝ch kapitol·ch. 3 Ferdinand Laub (nar. 19. 1. 1832) pat¯il spolu s†Josefem SlavÌkem a†Frantiökem Ond¯ÌËkem k†trojici nejslavnÏjöÌch Ëesk˝ch houslist˘ 19. stoletÌ, kte¯Ì dos·hli i†svÏtovÈ proslulosti. Zem¯el p¯edËasnÏ 17. b¯ezna 1875 v†Griesu u†Bolzana, pochov·n je v†Olöanech. 4 K†tomu ˙Ëelu vydal Ëty¯str·nkov˝ n·borov˝ let·k, kter˝ obsahoval mnoûstvÌ d˘leûit˝ch informacÌ o†pr˘bÏhu letnÌch kurz˘, ale i†o†ubytov·nÌ, cenÏ pokoj˘ a†stravy, poplatk˘ za v˝uku, kulturnÌm i†sportovnÌm vyûitÌ apod. 5 Monument se skl·d· ze t¯Ì Ë·stÌ; dominantnÌ st¯ednÌ m· podobu dvouramennÈho k¯Ìûe se sakr·lnÌmi plastikami. K†tÈto Ë·sti p¯ilÈhajÌ po stran·ch dva nÌzkÈ naho¯e zakulacenÈ v·lce, na nichû jsou umÌstÏny na pÌskovcov˝ch tabulk·ch jmÈna zem¯el˝ch. PomnÌk stojÌ na vyv˝öenÈ kamennÈ z·kladnÏ a†st·v· se tak jakousi hlavnÌ dominantou ölapanickÈho h¯bitova. 6 Tento n·mÏt zaujal jeötÏ mnoho dalöÌch malÌ¯˘ 19. stoletÌ, nap¯. AntonÌna M·nesa a†takÈ Julia Ma¯·ka. Z†Kalvodov˝ch souËasnÌk˘ proöli Ñb¯Ìzov˝m obdobÌmì tÈmÏ¯ vöichni, vËetnÏ AntonÌna 257

SlavÌËka. NenÌ to ovöem poprvÈ, kdy se motiv b¯Ìzy objevuje v†ËeskÈm v˝tvarnÈm umÏnÌ. Uû v†klasicistnÌ sentiment·lnÌ romantice 18. stoletÌ byl tento n·mÏt, vedle vrby, hojnÏ pouûÌv·n. 7 Worpswedsk· ökola byla zaloûena r. 1895 ve vesnici Worpswede u†BrÈm. JejÌ ËlenovÈ (nap¯. J. F. Overbeck, H. Vogeler, F. Mackensen, O. Modersohn a†P. Modersohn-Beckerov·), se ve sv˝ch obrazech snaûili vyj·d¯it charakter mÌstnÌ krajiny s†jejÌmi typick˝mi slatinami a†ûivot tamÏjöÌch obyvatel v†p¯ÌrodÏ. Od realismu doöli aû k†osobitÈ expresÌvnosti, jÌû p¯edjÌmali nÏmeck˝ expresionismus. WorpswedötÌ se uËili pr·vÏ na zmiÚovan˝ch Skotech. 8 Bohuûel, dnes je tento cyklus zn·m (kromÏ obrazu ÑMoË·lì) pouze z†reprodukcÌ a†fotodokumentace. 9 Cyklus ÑBuchlovì byl r. 1902 vyd·n kniûnÏ. Za zmÌnku stojÌ umÏleck· ˙prava knihy, kter· je velmi zda¯il·. Pozoruhodn· je nap¯. akvarelov· margin·lie Ëtrn·ctÈho listu, kde Kalvoda dociluje mimo¯·dnÏ harmonickÈho ˙Ëinku tapety nebo gobelÌnu. 10 Nap¯.: VolnÈ smÏry, roË. 15, 1911, s. 74ñ75. 11 Viz.: J. » a d Ì k , V˝tvarnÌci SVUM, HodonÌn 1935. 12 Podle slov J. »adÌka (V˝tvarnÌci SVUM) nebyla jeho v˝prava jin˝mi pozdÏjöÌmi ˙pravami p¯edstiûena. 13 NÏkterÈ jeho n·vrhy k†tÏmto oper·m byly reprodukov·ny v†DÌle, roË. XVI, Praha 1922, s. 96, 97. 14 ⁄drûba z·mku, ale i†spoleËensk˝ ûivot si totiû vyû·daly nemalÈ finanËnÌ n·klady. 15 Viz.: P. ä t Ï p · n e k , Alois Kalvoda, Praha 1984 16 Viz.: L. H l a v · Ë e k , Kresby Ant. SlavÌËka, UmÏnÌ VIII, 1960, s. 494 17 Mezi jeho p¯·tele pat¯ili mimo jinÈ: AntonÌn Sova, Jakub Arbes, brat¯i MrötÌkovÈ, J. ä. Baar, Jan Vrba, Josef Merhaut a†dalöÌ. 18 V˝znamnÈ jsou p¯edevöÌm jeho ÑStruËnÈ povahopisy 24 souËasn˝ch umÏlc˘ì, kterÈ jsou dodnes vysoce hodnoceny zejmÈna historiky umÏnÌ pro svoji autentiËnost, jelikoû se Kalvoda s†tÏmito umÏlci znal osobnÏ. 19 PremiÈra se konala 29. listopadu 1913 v†BrnÏ. KniûnÌ vyd·nÌ n·sledovalo o†rok pozdÏji, rovnÏû v†BrnÏ (nakl. BarviË a†Novotn˝). 20 PedagogickÈ Ëinnosti z˘stal vÏrn˝ aû do konce svÈho ûivota. Krajin·¯skou ökolu otev¯el ve svÈm ateliÈru na Kr·lovsk˝ch Vinohradech v†r. 1900 a†za dobu jejÌho vÌce neû t¯icetiletÈho trv·nÌ, aù jiû v†Praze nebo pozdÏji na BÏha¯ovÏ, proölo malÌ¯ovou v˝ukou nÏkolik desÌtek û·k˘. I†kdyû zdaleka ne vöichni umÏlecky vykrystalizovali, p¯esto se objevuje nÏkolik jmen zapsan˝ch dnes v˝raznÏ do kulturnÌch dÏjin. Nejv˝znamnÏjöÌm byl slovensk˝ n·rodnÌ umÏlec Martin Benka, ale vzpomenout je t¯eba rovnÏû malÌ¯e a†grafika Karla NÏmce nebo grafika Josefa V·chala. 21 V˝stava se zde konala od 25. srpna 1907. 22 ZaloûenÈho v†lednu roku 1900. 23 Na celkovÈ nespokojenosti mÏl sv˘j podÌl i†s·m praûsk˝ M·nes, kter˝ p¯i ËlenskÈ v˝stavÏ ve ValaöskÈm Mezi¯ÌËÌ nep¯izval û·dnÈho z†osmi moravsk˝ch Ëlen˘. 24 Viz.: Nov· encyklopedie Ëes. v˝tv. umÏnÌ, II. dÌl, Praha 1995, s. 722 25 Viz.: J. P e l i k · n , Pr˘vodce historiÌ a† st·lou expozicÌ, HodonÌn 1985 26 Na podzim tÈhoû roku byl tento poûadavek p¯ednesen snÏmovnÏ MarkrabstvÌ moravskÈho, kter· jej vöak neakceptovala. 27 Odborn· speci·lka mÏla b˝t rozdÏlena na ökolu figur·lnÌho malÌ¯stvÌ, ökolu socha¯stvÌ, krajin·¯stvÌ a†d·le na ökolu pro architekturu a†stavitelstvÌ a†pro umÏleck˝ pr˘mysl. 28 Tzv. D˘m umÏlc˘ vybudovali ËlenovÈ spolku z†ve¯ejn˝ch sbÌrek a†na vlastnÌ n·klady podle n·vrh˘ svÈho Ëlena architekta AntonÌna Blaûka a†doplnili jej malbami malÌ¯e Jana Kˆhlera, rovnÏû Ëlena SdruûenÌ. 29 Viz.: Veraikon, roË. 17, Praha 1931, s. 11. 30 Viz.: J. H l u ö i Ë k a , »eskÈ modernÌ malÌ¯stvÌ v†MG v†BrnÏ, Brno 1984. Literatura: A n d r y s , J.: SVUM ñ jubilejnÌ v˝stava k†otev¯enÌ obnovenÈho domu a†k†oslavÏ Ëty¯icetiletÌ sdruûenÌ. HodonÌn 1947. 258

B r ˘ h o v · , ä.: Alois Kalvoda, Staroûitnosti a†uûitÈ umÏnÌ, Ë. 4, duben 1995, s.19ñ20. » a d Ì k , J.: Alois Kalvoda ñ v˝bor pracÌ z†ËeskÈ krajiny. Praha 1924. F a n t u r a , J.: SVUM 1907ñ1987, katalog v˝stavy k†80. v˝roËÌ zaloûenÌ sdruûenÌ. HodonÌn 1987. C h r i s t o v · , E.: PoË·tky SVUM v†HodonÌnÏ (1907ñ1914). Brno 1952. K a l v o d a , A.: O†ËeskÈm houslistovi Ferdinandu Laubovi. K¯ivokl·t 1912. K a l v o d a , A.: P¯·telÈ v˝tvarnÌci, VzpomÌnky a†˙vahy 1907ñ1929. N·kladem JUV. Praha 1929, 115 stran. K a l v o d a , A.: VzpomÌnky. VlastnÌm n·kladem. Praha 1932. K l o b a s , O.: Alois Kalvoda ñ ûivotnÌ pouù ÑmalÌ¯e b¯Ìzì ze älapanic do Prahy. 1997. Kolektiv autor˘, Nov· encyklopedie ËeskÈho v˝tvarnÈho umÏnÌ. I. dÌl, Praha 1995, s. 334ñ335. P e l i k · n , J.: Alois Kalvoda. Krajin·¯sk· tvorba. Katalog v˝stavy k†100. v˝roËÌ narozenÌ, GVU HodonÌn 1975. P e l i k · n , J.: Pr˘vodce historiÌ a†st·lou expozicÌ GVU. HodonÌn 1985. ä t Ï p · n e k , P.: Alois Kalvoda, katalog v˝stavy. S»G Praha 1984. ä u m a n , V.: Alois Kalvoda. Praha 1925. T o m a n , P.: SlovnÌk »eskoslovensk˝ch v˝tvarn˝ch umÏlc˘. I. dÌl, Praha 1950, s. 456ñ457. Z e m a n o v · , J.: Alois Kalvoda ñ ûivot a†dÌlo, katalog v˝stavy. OGV Jihlava, 1998.

Mgr. Jana Zemanov· (nar. 14. 3. 1972 v JihlavÏ), odborn· pracovnice OGV Jihlava (od r. 1996), r. 1998 ukonËila studium DÏjin umÏnÌ a klasickÈ archeologie na FFMU v BrnÏ.

Alois Kalvodas Malerwerk, Lebenschicksal und m‰hrische R¸ckbegegnungen Zusammenfassung Der Maler Alois Kalvoda, geboren 15. 5. 1875 in älapanice bei Brno (Br¸nn), z‰hlt zu den namhaftesten Vertretern der tschechischen Landschaftsmalerei der Jahrhundertwende. Nach dem erfolgreichen Absolvieren des ÑLandschaftsmalerei-Ateliersì beim Professor Julius Ma¯·k an der Prager Akademie und anschlieflenden ausl‰ndischen Studienreisen (Paris, M¸nchen) betrieb er von 1990 an eine private Schule f¸r Landwirtschaftsmalerei in seinem Atelier in Kr·lovskÈ Vinohrady. In den Sommermonaten brach er mit seinen Sch¸lern zum Malen im Freien auf. Bei diesen Reisen kam er auch ins Gebiet von K¯ivokl·t, wo er 1905 das Bauernhaus des Geigenspielers Ferdinand Laub kaufte. Er machte es piet‰tvoll zurecht und errichtete dort das Laub-Museum, das er dann nach 20 Jahren dem Prager Konservatorium schenkte. Im Jahre 1917 kaufte er das Barockschlofl in BÏha¯ov im Bˆhmerwald, das er rekonstruieren liefl und in ein Wohnsitz sowie Privatatelier umwandelte. In dieser Ortschaft setzte er auch seine Schule f¸r Landschaftsmalerei fort. Neben der malerischen und p‰dagogischen T‰tigkeit widmete sich Alois Kalvoda auch der literarischen Arbeit. Er hielt Vorlesungen ¸ber Kunst, publizierte in Zeitungen sowie Zeitschriften und bet‰tigte sich ebenfalls am dramatischen Schaffen. Er war Mitglied einiger k¸nstlerischer Vereine SVU M·nes (Verband der bildenden K¸nstler ÑM·nesì), Jednota umÏlc˘ v˝tvarn˝ch (Verein der bildenden K¸nstler), Klub p¯·tel umÏnÌ (Klub der Kunst-Freunde) und SdruûenÌ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ moravsk˝ch (Vereinigung der m‰hrischen bildenden K¸nstler), an deren Ausstellungen, Publikationen und organisatorischen Aktivit‰ten er sich beteiligte. Sein Schaffen entwickelte sich in einigen vˆllig unterschiedlichen Phasen, die sowohl von bedeutenden Persˆnlichkeiten, als auch von der jeweiligen Umgebung beeinfluflt wurden. Die f¸r ihn charakteristische k¸nstlerische Handschrift widerspiegelt eine Reihe von derzeitigen Kunstrichtungen - Naturalismus, Dekorativismus der Sezession, Impressionismus, Symbolismus und Expressionismus. Alois Kalvoda starb vor seinem unerlebten Geburtstag am 25. 6. 1934 nach einer schweren Krankheit in seinem BÏha¯ov-Schlofl und ist in der Familiengruft in älapanice bestattet.

259

The Works, Life and Moravian Returns of Alois Kalvoda A b s†t r a c t Painter Alois Kalvoda, who belongs to notable Czech landscape painters, was born on May 15, 1875 in älapanice near Brno. After graduation from Julius Ma¯·kís landscape studio at the Prague Academy and subsequent travels abroad (Paris, Munich), he started a private landscape artistsí school in his studio in Kr·lovskÈ Vinohrady. During the summer, he used to take his students to work in the countryside. During one of these trips, he visited the K¯ivokl·t area, where he bought a cottage, formerly owned by violinist Ferdinand Laub, in 1905. He retouched the house sensitively and created Laubís museum here. After 20 years, he donated the museum to the Prague Conservatory. In 1917, he purchased a baroque mansion in Beharov in the äumava mountains. After reconstruction, he turned it into a residential building with private studio. He moved his landscape artistsí school here. Besides painting and teaching, Alois Kalvoda also wrote. He gave lectures on art, published in newspapers and magazines and was active in theater. He was a member of several artistsí clubs (SVU M·nes, Union of Visual Artists, Art Lovers Club and Moravian Artists Union), where he played a significant role in their undertakings, including exhibitions and publications. His work went through several completely different phases, influenced by both important personalities and the environment, which surrounded him at the given time. His characteristic style reflects several styles of the time: naturalism, art nouveau, impressionism, symbolism and expressionism. Alois Kalvoda died after a long and serious disease on June 25, 1934 in the Beharov mansion. He was almost sixty years old. He is buried in the family crypt in älapanice.

260


PROMÃNY KOSTELA A†KAPLE V†BLATNICI A†JEJICH ATRIBUCE Jaroslav Sedl·¯, Filozofick· fakulta MU, Brno MÏsteËko Blatnice pat¯Ì k†nejstaröÌm osad·m na Uherskohradiöùsku, stejnÏ jako jeho farnÌ, p˘vodnÏ pansk˝ kostel uherskÈho jeötÏ zasvÏcenÌ sv. Ond¯eji. TakÈ poutnÌ kaple sv. AntonÌna Padu·nskÈho p¯edstavuje kulturnÌ hodnotu, kter· stojÌ za povöimnutÌ. ObÏ stavby vöak mnohokr·t vyho¯ely a byly p¯estavov·ny, takûe urËenÌ autorstvÌ nenÌ jednoznaËnÈ.

V tÈto studii n·s budou zajÌmat promÏny kaple sv. AntonÌna Padu·nskÈho a†p¯edevöÌm kostela sv. Ond¯eje, a†to v†nejnovÏjöÌ podobÏ, protoûe ta staröÌ n·m unik· a†p¯irozenÏ i†osudy mÏstyse s†nimi spojenÈ. Abychom si tyto sloûitÈ peripetie vÌce p¯iblÌûili, zopakujme si alespoÚ struËnÏ historii celÈ oblasti a†v˝voje mÏsteËka, kterÈ hr·lo v˝znamnou roli v†prost¯edÌ neust·l˝ch ˙tok˝ Tatar˘, Turk˘, Kum·n˘ i†ävÈd˘. ObdobÌ st¯edovÏku v†oblasti jihov˝chodnÌ Moravy nenÌ dodnes historicky prozkoum·no, a†to snad i†proto, ûe po p·du VelkÈ Moravy zde vzniklo spornÈ ˙zemÌ, kterÈ sahalo na v˝chodÏ ke SlaviËÌnu a†na jihu k†¯ece OlöavÏ. MaÔarötÌ kronik·¯i ho oznaËujÌ pojmem confinium ñ spornÈ ˙zemÌ ñ ËeötÌ mluvÌ o†LuckÈ provincii.Po polovinÏ 11. stoletÌ p¯ipadlo k†Uhr·m, vËetnÏ Blatnice, kter· se stala uherskou pohraniËnÌ osadou. To takÈ vysvÏtluje, proË o†vesnicÌch, osad·ch, tvrzÌch a†hradech, ale i†o†cÌrkevnÌch pam·tk·ch v†uvedenÈm prostoru nem·me z†11. a†12. stoletÌ tÈmÏ¯ û·dnÈ zpr·vy, s†v˝jimkou B·nova nebo Kunovic, kterÈ leûely na d˘leûit˝ch cest·ch z†Uher do Moravy. ⁄zemÌ mÏlo pravdÏpodobnÏ vlastnÌ spr·vnÌ organizaci, o†jejÌû podstatÏ nejsme informov·ni. P¯esto uû v†11. stoletÌ tady vznikla v˝znamn· sÌdla, kolem roku 1030 Kunovice s†biskupstvÌm, v†roce 1048 Uhersk˝ Brod, v†roce 1091 B·nov se staroslovansk˝m poh¯ebiötÏm a†od poloviny 13. stoletÌ uû i†lidnatÈ osady, jak˝mi jsou od 1228 Velk·, 1261 Nivnice, 1264 KomÚa, Hrozenkov, VlËnov, 1294 Hluk. V†prvnÌ polovinÏ 13. stoletÌ pronik· ovöem i†sem p¯emyslovsk· kolonizace, a†to p¯edevöÌm zakl·d·nÌm vsÌ, z†nichû uveÔme nap¯Ìklad nÏmeckÈ osady Boröice, ves s†farnÌm kostelem sv. Kate¯iny z†roku 1781, kter· se uv·dÌ jiû roku 1283, a†kter· pat¯ila ve 14. stoletÌ k†VeselÌ a†pak k†Ostrohu, DolnÌ a†HornÌ NÏmËÌ, Slavkov, S˙chov (SuchonÏmËÌ) a†Bohuslavice. Za¯azuje se sem i†BlatniËka, d¯Ìve Mal· nebo Nov· Blatnice, p¯ipomÌnan· aû roku 1371, kter· byla zaloûena na zemÏpansk˝ch gruntech 5 km v˝chodnÏ od Blatnice, na potoku kdysi zvanÈm Svarka. Nedaleko Blatnice vznikl takÈ Sezimov nebo Sezemov, Sezeme, Czazan; leûel v†ohybu cesty od sv. AntonÌnka k†OstroûskÈ LhotÏ. Tvrze a†hrady, kostely a†kl·ötery, ale i†osady a†mÏsta vznikaly u†cest, z†nichû ze severoz·padnÌch Uher na Moravu vedly celkem Ëty¯i d˘leûitÈ cesty. Jedna öla z†Nitry p¯es Trnavu, Preöpurk, DÏvÌn, B¯eclav, HodonÌn, HolÌË, Skalici, Str·ûnici, VeselÌ nad Moravou, Uh. Ostroh, Kunovice na Velehrad; druh· z†Nitry p¯es Trnavu, Myjavu, Velkou, Blatnici, Uh. Ostroh, Kunovice a†Velehrad. T¯etÌ cesta smÏ¯ovala z†Nitry, Trnavy, NovÈho Mesta nad V·hom p¯es Str·nÌ, BlatniËku (SmÌchov), Ostroûskou Lhotu, Kunovice a†na Velehrad a†Ëtvrt· z†Nitry, Trnavy a†Vl·rskÈho pr˘smyku p¯es B·nov, Hluk, Kunovice, opÏt k†Velehradu. PozdÏji ovöem zanikly, patrnÏ za husitsk˝ch v·lek. Ve 13. stoletÌ se objevuje osada Stenice (pozdÏjöÌ Ostrov nebo Ostroh), markrabÏtem Janem Jind¯ichem v†roce 1366 pov˝öen· na ostroûskÈ panstvÌ, kterÈho se roku 1371 ujal jeho syn Jan SobÏslav, a†k†nÏmuû se tehdy poËÌtaly kromÏ hradu a†mÏsta Ostroha vsi VÏtöÌ Lhota, SezemÌn, SmÌchov, Milokoöù a†Kvasice, Veselsk· (Hroznov·) Lhota, mÏsteËko s†far261

1. Blatnice, p˘dorys kostela sv. Ond¯eje. Zakreslil J. Sedl·¯.

262

nÌm kostelem sv. Jana K¯titele z†roku 1654, kter· se p¯ipomÌn· roku 1447, Blatnice, ves (nynÌ mÏstys) p¯ipomÌnan· roku 1296 v†souvislosti s†jmenov·nÌm Old¯icha z†Hradce spr·vcem oblasti a†opÏt 1371, 1372 s†farnÌm kostelem sv. Ond¯eje (fara je pÌsemnÏ doloûena k†roku 1384), d¯Ìve psan· tÈû jako Star· Ëi Hrub· Blatnice. NejstaröÌ zpr·va v†nedatovanÈ zakl·dacÌ listinÏ staroboleslavskÈ kapituly, podle kterÈ knÌûe B¯etislav I. daroval ze zemÏpanskÈho majetku staroboleslavskÈ kapitule vÏtöÌ poËet mÏst a†vesnic v†»ech·ch a†na MoravÏ a†jejÌû vznik se novÏ klade k†roku 1052, je povaûov·na jednak za padÏlek z†poË·tku 12. stoletÌ a†jednak se podle novÈho b·d·nÌ nevztahuje k†moravskÈ Blatnici, zejmÈna kdyû tato byla v†11. stoletÌ jeötÏ souË·stÌ uherskÈho ˙zemÌ (sic)! Proti tomuto ËasnÈmu ˙daji o†Blatnici svÏdËÌ nep¯Ìmo takÈ listina Jind¯icha ZdÌka z†roku 1131, v†jejÌmû v˝Ëtu majetku se jmÈno Blatnice v˘bec nevyskytuje. NejstaröÌ osady a†vesnice v†oblasti jiûnÌ Moravy byly budov·ny v†˙rodn˝ch nÌûin·ch v†nadmo¯skÈ v˝öce asi 200 m, vÏtöinou na pansk˝ch gruntech a†kolem cest jako ulicovky, z†nichû se uplatnil p¯edevöÌm ulicov˝ typ ¯adov˝. V†nÏm se domy stavÏly po obou stran·ch cesty, od jednoho konce ke druhÈmu. Jako p¯Ìklady lze uvÈst Hluk, VlËnov, Nivnici, P¯edmÏstÌ-VeselÌ, Vnorovy, Velkou nad VeliËkou, zejmÈna vöak n·vesnÌ ulicovku v†HrubÈ Vrbce, kter· se dochovala v†obdivuhodnÏ zachovalÈm stavu tradiËnÌ p˘dorysnÈ z·stavby do naöich dn˘ a†jako vzorov˝ p¯Ìklad n·vesnÌ ulicovky v†Blatnici. NejstaröÌ z·stavbu v†Blatnici nach·zÌme kolem p˘vodnÌ cesty z†PomoravÌ, kter· vedla z†Velehradu, Kunovic na Ostroh, p¯es Blatnici, Velkou, Myjavu a†Trnavu do Nitry. Byla to dneönÌ DÏdina aû po Ëtvrù zvanou Za Br·n˘ a†¯ada dom˘ po obou stran·ch cesty aû po obecnÌ hostinec. DalöÌ domy vznikaly pozdÏji, nap¯Ìklad sÌdlo bezzemk˘ zvanÈ VrbovÈ, ale i†vöechny domy, kterÈ zde byly stavÏny ve vÏtöÌ nadmo¯skÈ v˝öce. Z†toho co bylo dosud ¯eËeno je z¯ejmÈ, ûe osady a†vesnice v†tomto prostoru nemÏly v˝znam obrann˝, ani spr·vnÌ. Tyto funkce za nÏ p¯ebÌraly pevnosti, hrady a†tvrze. P¯edevöÌm z†tvrzÌ se stala str·ûnÌ a†obrann· st¯ediska, a†to spÌöe neû spr·vnÌ centra, jak to vyûadovala exponovan· pomeznÌ oblast, v†jejÌmû prostoru se vÌce v·lËilo neûli ûilo v†mÌru. Dokl·d· to rovnÏû uû p¯ipomenut· zpr·va z†roku 1296, podle kterÈ pomeznÌ oblast byla svÏ¯ena Old¯ichu z†Hradce, jehoû jmenoval V·clav II. doûivotnÌm drûitelem a†spr·vcem luckÈ, brumovskÈ, vsetÌnskÈ, str·ûnickÈ a†ostroûskÈ ûupy (provincie). Old¯ich z†Hradce zde v†podstatÏ velel vojenskÈ jednotce, pro kterou rozhodujÌcÌ byla tvrz na vyv˝öeninÏ jako ochrana cest nebo k¯iûovatek, ale i†pod nÌ nebo blÌzko nÌ rozloûen˝ch vesnic a†jejÌch obyvatel. Pos·dky mÏly kromÏ toho zadrûovat do zemÏ pronikajÌcÌ nep¯·telsk· vojska. Ve staröÌ dobÏ mÌval str·ûnou funkci i†kopec nad BlatnicÌ, dneönÌ AntonÌnek, jak tvrdil archeolog »ervinka; vÌme vöak, ûe kopec byl jiû ve 13. stoletÌ pust˝. Pro »ervinkovo p¯esvÏdËenÌ mluvÌ nepochybnÏ skuteËnost, kterou nelze p¯ehlÈdnout, a†to je lÈËiv˝ pramen na kopci sv. AntonÌnka. Ten m˘ûe odkazovat daleko do minulosti, k†VelkÈ MoravÏ a†moûn· jeötÏ d·le k†dob·m pohanstvÌ. P¯ÌznaËnÈ je takÈ to, ûe na BlatnickÈ ho¯e byly odprad·vna pastviny, a†ûe Blatnick· hora (AntonÌnek) byla jeötÏ na poË·tku 17. stoletÌ hol˝m kopcem. Zato na jeho vrcholu st·l k¯Ìû z†doby kolem roku 1600. TvrzÌ byla str·Ïena rovnÏÏ osada Louka , i†kdyÏ o†nÌ m·me zpr·vu aû z†roku 1478. V†Blatnici samÈ nach·zÌme mÌstnÌho vladyku Mikul·öe z†Brozic, jinak z†Blatnice, kter˝ sÌdlil na tvrzi a†vlastnil dv˘r. V†pramenech se p¯ipomÌn· v†roce 1417. ZajÌmav˝ je ovöem takÈ ˙daj z†roku 1372, podle kterÈho Blatnice od Ñstarod·vnaì platila mostnÈ mÏstu Hradiöti. O†existenci tvrze hovo¯Ì rovnÏû zpr·va o†tom, ûe v†roce 1422, kdyû vyt·hl Zykmund Ryöav˝ proti husitskÈmu Ostrohu... ÑzesÌlil svÈ pos·dky ve mÏstech, na hradech a†tvrzÌch v†Hradiöti, VeselÌ, na BuchlovÏ, ve Bzenci a†v†Blatniciì. Dv˘r byl st¯ediskem jeho hospod·¯stvÌ a†nach·zel se v†mÌstÏ, kterÈmu lidÈ ¯ÌkajÌ ÑNa äancochì. Tvrz v†Blatnici lze povaûovat za typickou pro tuto oblast a†lze ji zhruba rekonstruovat. RovnÏû blatnickou tvrz jako pevnost chr·nÌcÌ uherskou hranici, m˘ûeme datovat do 12. stoletÌ. Pr·vÏ na tomto mÌstÏ, na k¯iûovatce uhersk˝ch cest z†Ostrohu p¯es Blatnici na Trnavu a†Nitru, s†jejÌ odboËkou do NovÈho Mesta, mÏla tvrz sv˘j v˝znam. Od druhÈ poloviny 13. stoletÌ to byla jedna z†hlav263

2. Blatnice, kostel sv. Ond¯eje. HlavnÌ olt·¯ s obrazem sv. Ond¯eje od Joûi Uprky z r. 1888.

3. Blatnice, kostel sv. Ond¯eje. Pohled na vÏû s toËit˝m schodiötÏm a na vnÏjöÌ fas·du kostela. 264

nÌch cest, takûe tvrz plnila str·ûnÌ a†obrannou funkci p¯edevöÌm na k¯iûovatce, kterou tato cesta proch·zela a†na kterÈ se jeötÏ zaË·tkem 15. stoletÌ vybÌralo m˝to. St·la v†mÌstech dneönÌho kostela, fary, b˝val˝ch farsk˝ch st·jÌ a†starÈ Ë·sti h¯bitova. Kdyû se h¯bitov rozöi¯oval, byly p¯i v˝kopech nov˝ch hrob˘ nalezeny velkÈ skl·dky kostÌ. P¯ed p¯emÏnou ve h¯bitov tu st·vala obecnÌ zahrada, kter· existovala jeötÏ kolem roku 1834; h¯bitov byl zbudov·n aû v†letech 1850ñ1860. Jak uk·zaly pozdÏjöÌ v˝kopy, nap¯Ìklad p¯i stavbÏ obchodnÌho domu v†roce 1969, p¯i kter˝ch se narazilo v†hloubce 2,4 m†na mohutnÈ zdi, silnÈ mÌsty vÌce neû 1 m, mÏla tvrz p˘dorys v†rozsahu zhruba 17◊10 m. Byla obehn·na vodnÌm p¯Ìkopem, jehoû zbytky se nalezly za P·lenicÌ. JeötÏ ve dvac·t˝ch letech naöeho stoletÌ se tomuto mÌstu ¯Ìkalo ÑLuûaì. RozmÏry tvrze tedy p¯esahovaly v†pr˘mÏru 15 m†a†hloubka p¯Ìkopu, ˙stÌcÌho do potoka u†mostu v†DÏdinÏ, mÏla mÌsty aû 6 m. VnÏjöÌ stranu chr·nil z¯ejmÏ val z†lomovÈho kamene, prosypan˝ hlinitou, nebo dokonce snad uû i†v·pennou maltou. Za tvrzÌ, v†mÌstÏ zvanÈm ÑZa Br·n˘ì, konËilo osÌdlenÌ, tedy i†vesnice. Je tedy z¯ejmÈ, ûe uvnit¯ opevnÏnÌ mÏl svÈ sÌdlo vladyka a†u†nÏho st·l pansk˝ kostel sv. Ond¯eje. PozoruhodnÈ je jeho patrocinium, odkazujÌcÌ oËividnÏ na uhersk˝ p˘vod, protoûe nejmÈnÏ od 11. stoletÌ je sv. Ond¯ej svÏtcem vyskytujÌcÌm se ve jmÈnech a†v†patrociniÌch p¯edevöÌm v†Uhr·ch. Tomu odpovÌd· nap¯Ìklad i†sdÏlenÌ, kterÈ n·m zanechal Tom·ö Peöina z†»echorodu a†podle nÏhoû Uhersk˝ Brod zaloûil roku 1049 uhersk˝ kr·l Ond¯ej. To vöe by tedy nasvÏdËovalo tomu, ûe Blatnice byla jeötÏ p¯ed p¯emyslovskou kolonizacÌ souË·stÌ Uher a†kostel sv. Ond¯eje vznikl uû koncem 11., ve 12. nebo nejpozdÏji zaË·tkem 13. stoletÌ. Po roce 1241, ev. 1252, kdy se Blatnice stala souË·stÌ p¯emyslovskÈho st·tu, by takovÈ od z·klad˘ uherskÈ patrocinium vzniknout nemohlo. P˘vodnÌ kostel mohl b˝t tedy rom·nsk˝, nepochybnÏ jednolodnÌ, plochostrop˝ se zaklenut˝m presbyt·¯em a†zakonËen˝ apsidou. P¯esto o†nÏm nem·me û·dnÈ zpr·vy ani z†obdobÌ vrcholnÈho st¯edovÏku. Je-li zasvÏcenÌ kostela sv. Ond¯eji jeötÏ uherskÈ, pak se posunuje i†vznik farnosti do tÈto ranÈ doby, a†to i†p¯esto, ûe prvnÌ zpr·vu o†far·¯i Mathiasi de Cremsir Latnicensis m·me aû z†roku 1384, kter· jiû pÌsemnÏ dokl·d·, ûe v†tÈ dobÏ st·l takÈ kostel. PlatÌ-li ony hypotÈzy o†blatnickÈm kostele sv. Ond¯eje, kterÈ p¯edpokl·dajÌ jeho vznik v†dobÏ uherskÈho panstvÌ, pak je z¯ejmÈ, ûe mohl b˝t jednÌm z†nejstaröÌch chr·mu v†tÈto oblasti. Po tatarskÈm vp·du se posunuly hranice a†Blatnice p¯ipadla pod cÌrkevnÌ spr·vu olomouckÈho biskupstvÌ. StejnÈ zasvÏcenÌ sv. Ond¯eji m· i†farnÌ kostel v†Ostrohu. Souvislosti jsou z¯ejmÈ, protoûe vöak ostroûsk˝ kostel stojÌ ve mÏstÏ, kterÈ vzniklo aû kolem roku 1350 a†na ostroûskÈm p¯edmÏstÌ kostel nikdy nebyl, lze z†toho spolehlivÏ odvodit, ûe farnÌ kostel v†Ostrohu vznikl rovnÏû v†tÈ dobÏ jako v†Blatnici, tj. v†dobÏ, kdy Ostroh byl jeötÏ vesnicÌ. UmÏleckÈ pam·tky v†tÈto oblasti ovöem silnÏ trpÏly, jak uû ¯eËeno. RovnÏû blatnick˝ kostel sv. Ond¯eje byl v†Ëesko-uhersk˝ch v·lk·ch v†letech 1467 aû 1478 znaËnÏ poökozen, a†to spoleËnÏ s†BlatnicÌ. Byl vöak po roce 1480 z gruntu p¯estavÏn. D˘leûitou pam·tkou se stopami renezance je vÏû kostela sv. Ond¯eje v†Blatnici, kter· se jako jedin· Ë·st stavby dochovala do dneönÌch dn˘. OdbornÏ byla prozkoum·na p¯i z·sadnÌ opravÏ kostela v†roce 1957 profesorem AlfrÈdem Piflem z†bratislavskÈ unverzity a†byla datov·na do druhÈ poloviny 15. stoletÌ. Usuzuje se takÈ na to, ûe kostel byl postaven z†lomovÈho kamene. VÏû je Ëty¯bok·, pomÏrnÏ mohutn·, öirok· 6◊6 m, vysok· p¯es 20 m†a†m· nÏkolik v˝vojov˝ch etap. NejvyööÌ podlaûÌ, kde d¯Ìve byly umÌstÏny zvony, tvo¯Ì cihlovÈ zdivo, podlaûÌ nad nÌm poch·zÌ buÔ z†roku 1717 nebo bylo vystavÏno aû po poû·ru v†roce 1829. Naopak podlaûÌ pod zvony, aû do z·klad˘, m˘ûeme za¯adit do let 1480 aû 1550. TÏleso vÏûe nemÏlo û·dnÈ kamenickÈ prvky ani jinou v˝zdobu. Zdivo v†poschodÌ pod zvony bylo vyrovn·no p·sem vladislavsk˝ch renesanËnÌch cihel o†rozmÏrech 23,5◊4,5 cm (t¯etÌ rozmÏr byl nedostupn˝) a†bylo spojov·no v·pennou maltou; v†nejniûöÌ Ë·sti je to hlinÏn· mazanice bez v·pna, st¯ednÌ Ë·st vÏûe mÏla malty v·peno-pÌskovÈ, ûlutÈ. Vzorky malty byly podrobeny chemick˝m a†fyzik·lnÌm rozbor˘m na VysokÈ ökole technickÈ v†BratislavÏ a†byly p¯i nich zjiötÏny typickÈ znaky renesanËnÌch malt se stopami bÌlkovin.O gotickÈm kostele neexistuje û·dn· 265

4. Blatnice, kostel sv. Ond¯eje. Pohled na vÌtÏzn˝ oblouk a knÏûiötÏ.

5. Blatnice, kostel sv. Ond¯eje. Konzoly pod hudebnÌ kruchtou zdobenÈ zavÌjen˝m akantov˝m ornamentem. 266

6. Blatnice, kostel sv. Ond¯eje. Pohled na Ëty¯bokou p¯edsÌÚ u jiûnÌ strany lodi kostela.

zpr·va. M˘ûeme pouze p¯edpokl·dat, ûe byl s†nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ vystavÏn ve form·ch pozdnÌ gotiky, z¯ejmÏ z†p¯ites·van˝ch kamen˘, bez zvl·ötnÌch architektonick˝ch detail˘. LoÔ starÈho kostela byla orientov·na smÏrem v˝chodñz·pad, tj. smÏrem k†dneönÌ starÈ ökole, kde z·klady p˘vodnÌho kostela i†obrannÈ zdi kolem nÏho objevili v†letech 1956 aû 1957 p¯i v˝kopu vodovodu. P˘vodnÌ kostel je takÈ doloûen stopami po port·le ve vÏûi, kter˝m se chodilo z†kostela do podvÏûÌ, a†stopami po oknÏ, kterÈ vedlo z†p¯ÌzemÌ na sever. Ve zdivu jsou odliöeny dodateËnÈ z·zdivky obou otvor˘. KamennÈ öambr·ny nemajÌ û·dnÈ v˝zdobnÈ prvky ani jinÈ znaky. Uh¯i tehdy rozkotali takÈ tvrz. Tvrz i†s†kostelem a†vesnicÌ se dostala v†roce 1493 do majetku p·n˘ z†Kunovic. V†16. stoletÌ ji vyzvedl z†ruin a†p¯ebudoval ve smyslu novÏ vznikajÌcÌho reûijnÌho hospod·¯stvÌ na hospod·¯sk˝ dv˘r humanista Jan z†Kunovic. HlavnÌ Ë·st dvora tvo¯ila v†soudobÈm duchu ... postaven· obytn· budova z†kamene. Byla vystavÏna na mohutnÈm jeötÏ pozdnÏ gotickÈm sklepÏ. Pansk˝ dv˘r st·val v†mÌstÏ pojmenovanÈm ÑNa öancochì a†nenÌ vylouËeno, ûe u†nÏho existoval i†vrchnostensk˝ ml˝n, jak dokl·d· z†doby p¯ed prvnÌ svÏtovou v·lkou v†tÏchto mÌstech nalezen˝ ml˝nsk˝ k·men o†pr˘mÏru 1 m†a†v˝öce 60 aû 70 cm. I†v†16. stoletÌ pat¯ila Blatnice jeötÏ k†ostroûskÈmu panstvÌ, ke kterÈmu byly v†16. a†17. stoletÌ navÌc p¯ipojeny Kunovice, Hluk a†Nivnice. Sama Blatnice pat¯Ì od 16. stoletÌ mezi velkÈ obce, kronik·¯i ji oznaËujÌ termÌnem populosum opidum (mÏsteËko) a†dokonce jeötÏ v†polovinÏ 17. stoletÌ m· tyto znaky. PoËÌt·me ji k†dob¯e opevnÏn˝m mÏst˘m s†hradbami, kterÈ mnohokr·t ochr·nily obyvatelstvo p¯ed ˙toËnÌky a†mÏla i†peËeù z†roku 1640 s†kostelem a†vÏûÌ. Uvnit¯ hradeb byly domy pokrytÈ doöky a†jak jiû vÌme, byly ¯azeny od st¯edovÏku podÈl ulice, nynÌ ojedinÏle do nÌ obr·cenÈ ötÌtem. Radnice st·la v†mÌstech dneönÌ budovy obecnÌho ˙¯adu a†takÈ nÏkolik obytn˝ch dom˘ u†ml˝na, vystavÏn˝ch z†kamene a†z†cihel, vzniklo v†17. stoletÌ. NejstaröÌ z†nich byl asi d˘m Ëp. 105 nad dneönÌm sklepenÌm, kterÈ doned·vna pat¯ilo zemÏdÏlskÈmu druûstvu Blatnice. Byl cel˝ z†kamene a†je moûnÈ za¯adit ho do obdobÌ pozdnÌ gotiky nebo ranÈ renesance. P¯ipomenout je t¯eba 267

i†svobodn˝ dv˘r, zanikl˝ ve v·lk·ch 17. stoletÌ, protoûe 1667 se jiû neuv·dÌ. Pozoruhodn· je rovnÏû nÏkdejöÌ fojtovsk· krËma (b˝val· JureËkova hospoda) v†jejÌmû klenutÌ kamennÈho sklepa byly nalezeny renesanËnÌ cihly z†let 1480ñ1550; v†druhotnÈm uloûenÌ ovöem. Jsou patrnÏ ze starÈ krËmy, kter· byla po v·lk·ch v†17. stoletÌ p¯estavov·na a†Ë·sti cihel bylo pouûito na klenutÌ sklepa. Brzy po bÏlohorskÈ tragÈdii byla svÏ¯ena vl·da nad Moravou kardin·lu Dietrichsteinovi. Ten zavedl ihned vyöet¯ov·nÌ proti ˙ËastnÌk˘m stavovskÈho povst·nÌ a†zaËal konfiskovat jejich majetky. Tak bylo zkonfiskov·no Janu Bernatovi z†Kunovic i†panstvÌ ostroûskÈ, a†to s†veöker˝m p¯ÌsluöenstvÌm, tedy i†s†BlatnicÌ a†kopcem sv. AntonÌna a†bylo 23. Ëervna 1625 v˝hodnÏ odprod·no knÌûeti Gundakeru z†Lichtenötejna, snad i†proto, ûe jeho bratr Karel byl p¯edsedou soudnÌho tribun·lu nad Ëesk˝mi stavy. V†lichtenötejnsk˝ch rukou z˘stal majetek aÏ do 20. let naöeho stoletÌ. O†prodeji byl proveden z·pis do moravsk˝ch desk a†od tÈ doby p¯ipadlo ˙zemÌ vedle velkÈho poËtu dalöÌch osad Lichtenötejn˘m, kte¯Ì v†nÌ a†v†okolÌ zaËali vyvÌjet horlivou protireformaËnÌ Ëinnost, jak dokl·d· i†fakt, ûe knÌûe Gundaker z†Lichtenötejna nechal roku 1654 postavit v†OstroûskÈ LhotÏ, na mÌstÏ, kde st·vala d¯evÏn· modlitebna Pikard˘, kostel s†farou, a†to p¯ev·ûnÏ z†materi·lu nekatolickÈ kamennÈ modlitebny z†vesnice Tasov, kterou Ñna p¯·nÌ obyvatel nechal strhnoutì. Kostel byl pak p¯ifa¯en k†VeselÌ. OstatnÏ k†vöeobecnÈmu ˙silÌ cÌrkevnÌch a†vrchnostensk˝ch ˙¯ad˘ o†n·boûenskou p¯ev˝chovu a†ideologickou p¯emÏnu obyvatelstva v†mÏsteËku Blatnici a†v†jejÌm okolÌ pat¯Ì vybudov·nÌ kaple sv. AntonÌna nad BlatnicÌ, kter· mÏla b˝t vnÏjöÌ dominantou protireformaËnÌho ˙silÌ. Dne 21. dubna 1662 pÌöe Hartmann z†Lichtenötejna ze svÈho panstvÌ éd·nice gener·lnÌmu vik·¯i na konsisto¯i v†Olomouci Ond¯eji Dirremu, ûe by chtÏl†na ho¯e BlatnickÈ na ostroûskÈm panstvÌ postavit kapli, a†to proto, ÑponÏvadÏ poËasÌ a†ob·vanÈ pr˘trûe Ëasto a†mnohokr·t na polÌch v†celÈm okolÌ nejvÏtöÌ ökody ËinÌ, aby je vöemocn˝ B˘h odvr·til.ì Na danou û·dost konsisto¯ ustavila komisi za ˙Ëelem prohlÌdky mÌsta a†projedn·nÌ ot·zky v˝stavby a†vybavenÌ kaple. ÑBlatnickou horuì jako mÌsto budoucÌ kaple prohlÈdl hradiöùsk˝ dÏkan GotfrÌd Stirzenwagen s†komisÌ, ve kterÈ byli i†blatnick˝ far·¯ Frantiöek Martin Tesa¯ a†ostroûsk˝ hejtman Ond¯ej Mayer. DÏkan podal 5. srpna 1662 konzisto¯i zpr·vu, ve kterÈ sdÏloval, ûe hora je v˝hodnÏ poloûen·, nenÌ sr·zn· ani pokryt· stromy a†na vrcholu se nach·zÌ rovinka, pod kopcem pak vinice. KladnÈ doporuËenÌ ke zpr·vÏ komise p¯iloûil rovnÏû velehradsk˝ opat. Bylo navrûeno zasvÏtit kapli sv. AntonÌnu Padu·nskÈmu a†knÌûe Lichtenötejn povÏ¯en postavit a†udrûovat kapli na vlastnÌ n·klady. Patrocinium navrhl Hartmann z†Lichtenötejna, ˙dajnÏ na p¯·nÌ knÏûny, kter· byla italskÈho p˘vodu a†ctitelka padovskÈho svÏtce. Jedna z†povÏstÌ vypr·vÌ o†z·zraËnÈm uzdravenÌ jejÌho slepÈho syna pr·vÏ na p¯Ìmluvu sv. AntnonÌna Padu·nskÈho, kdyû ho prosila o†pomoc, a†to vodou vyvÏrajÌcÌ z†BlatnickÈ hory. Trvalo vöak nÏkolik let, neû konzisto¯ roku 1668 vyslovila sv˘j souhlas, avöak s†tou podmÌnkou, ûe kaûd˝ rok v†Ëervnu se zde budou konat möe a†poutÏ pro dom·cÌ i†odjinud p¯iölÈ poutnÌky. O†poloûenÌ z·kladnÌho kamene ke kapli se zachovala struËn· zpr·va, v†nÌû bylo uvedeno, ûe na poË·tku jara roku 1668 rektor jezuitskÈ koleje v†Uh. Hradiöti na z·kladÏ povolenÌ ostroûskÈho hejtmana poloûil z·kladnÌ k·men ke kapli. Kaple byla vystavÏna na p˘dorysu oktogon·lnÌ centr·ly o†pr˘mÏru 8 aû 9 metr˘, vyzdÏn· z†lomovÈho kamene. Materi·l na stavbu darovala ostroûsk· vrchnost, dovoz a†stavba byly stanoveny jako robotnÌ povinnosti blatnick˝ch usedl˝ch i†usedlÌk˘ z†OstroûskÈ Lhoty a†Hluku. Stavba se prot·hla do roku 1670. Teprve pak zaËaly poutÏ, jichû se z˙Ëastnilo nap¯Ìklad roku 1671 podle jezuitskÈho kronik·¯e na 5000 poutnÌk˘ a†Blatnick· hora byla kronik·¯em poprvÈ nazv·na Kopec sv. AntonÌna. Protoûe po 30 letech stavba jiû nestaËila pojmout mnoûstvÌ poutnÌk˘, byla jedna strana osmihrannÈ kaple prolomena a†v†roce 1696ñ1697 rozöÌ¯ena p¯Ìstavbou lodi dlouhou 12 m. Vypracov·nÌm projektu, ale i†vedenÌm stavby, kamenick˝ch a†ötukatÈrsk˝ch pracÌ povÏ¯il Hartmann˘v syn Maxmili·n z†Lichtenötejna knÌûecÌho stavitele a†ötukatÈra, kter˝m byl Ital 268

Matheo Rezzi.Ten vÏnoval velkou pÈËi ˙pravÏ vchod˘, pr·ci kamenickÈ i†socha¯skÈ. Z†tÈ doby poch·zÌ asi takÈ nad hlavnÌm port·lem prolomen˝ troj˙helnÌkov˝ fronton a†v†jeho vrcholu kartuöe se znakem Maxmili·na z†Lichtenötejna. SouËasnÏ s†kaplÌ nechal postavit uû Hartmann z†Lichtenötejna jakÈsi d¯evÏnÈ p¯Ìst¯eöÌ jako ˙toËiötÏ pro poutnÌky v†dobÏ nepohody. Avöak kapli, kter· p¯eËkala n·jezdy kuruc˘ a†slouûila celÈ 18. stoletÌ vÏ¯ÌcÌm, postihly uû roku 1783 josefinskÈ dekrety zakazujÌcÌ poutÏ, kterÈ olomouck· konzisto¯ v†Blatnici zruöila uû v†b¯eznu roku 1784 a†27. kvÏtna 1786 vyöel v˝nos krajskÈho hejtmanstvÌ v†Uh. Hradiöti, jÌmÏ se oznamovalo, Ñûe na nejvyööÌch mÌstech bylo rozhodnuto kapli sv. AntonÌna nad BlatnicÌ zav¯Ìt a†jmÏnÌ odevzdat n·boûenskÈmu fonduì. Pouze obraz sv. AntonÌna z†hlavnÌho olt·¯e byl postoupen farnÌmu kostelu sv. Ond¯eje v†Blatnici, jakoû i†nadace 50 zlat˝ch a†dva boËnÌ olt·¯e i†s†obrazy p¯ed·ny arcibiskupskÈmu Ordinari·tu pro chudÈ kostely. Blatnick· obec vyslala roku 1814 do VÌdnÏ deputaci s†rycht·¯em v†Ëele, aby poû·dala cÌsa¯e Frantiöka I. o†dovolenÌ obnovit kapli sv. AntonÌna a†o†novÈ povolenÌ poutÌ. CÌsa¯ 17. b¯ezna 1815 povolenÌ vydal, obec se vöak musela Ñna vöechny Ëasyì zav·zat, ûe bude sv˝m n·kladem kapli udrûovat tak, aby se nestala nikdy b¯emenem ve¯ejnÈho fondu. K†tomu se BlatniËtÌ zav·zali 30. kvÏtna a†z·vazek podepsali AntonÌn Ku¯ina, pudmistr, Josef Hendrich, Bartoö KrchÚ·Ëek , Josef VyskoËil, Antoö Ratajsk˝, Matouö ChabiËa, Jan Han·k, Tom·ö VyskoËil, Pavel K˙dela a†Martin MikulÌk. Kaple byla skuteËnÏ roku 1815 obnovena a†16. kvÏtna 1819 jiû opÏt vysvÏcena. 28. Ëervna tÈhoû roku dala olomouck· konsisto¯ souhlas s†kon·nÌm möe svatÈ v†letnÌch mÏsÌcÌch a†s†k·z·nÌm i†o†nedÏlÌch a†sv·tcÌch. Od tÏch dob nebyly uû bohosluûby ani pouti zastaveny. Hned roku 1819 vÏnovala rodina Strakov· z†OstroûskÈho p¯edmÏstÌ kamenn˝ k¯Ìû, kter˝ stojÌ u†stud·nky. P¯estoûe zn·me autora p¯estavby, udrûujÌ se v†ot·zce atribuce st·le dohady. ZatÌm co d¯ÌvÏjöÌ literatura uv·dÏla jako autora kaple Giacoma Tencalu, dnes tvrdoöÌjnÏ favorizuje zase Jana K¯titele Ernu, a†to vöe na z·kladÏ jedinÈ vÏty v†dopise, kter˝ F. VyskoËilovi, autoru Historie farnÌho kostela v†Blatnici a†N·lezovÈ zpr·vy o†objevenÌ z·klad˘ svÏtskÈ nebo cÌrkevnÌ stavby p¯i v˝kopu z·klad˘ pro obchodnÌ d˘m v†Blatnici, napsal roku 1957 lichtenötejnsk˝ archiv·¯ dr. Gustav Wilhelm a†ve kterÈm pravÌ: Ñ...TakÈ zde nezn·me navrhovatele kaple. Pro knÌûete pracovali tenkr·t stavitelÈ Jan K¯titel Erna a†Giacomo Tencala...ì Teprve p¯Ìstavbou dostala kaple souËasnou podobu na svou dobu uû velikÈho kostelÌka. Po r˘zn˝ch oprav·ch na poË·tku 19. stoletÌ a†ve 20. stoletÌ, zejmÈna po gener·lnÌ opravÏ v†roce 1936ñ1937, vyhlÌûÌ stavba jako drobn˝ poutnÌ kostel s†kr·tkou lodÌ a†ploch˝m stropem na fabionech, ËlenÏn· pilastry s†¯Ìmsov˝mi hlavicemi a†obÌhajÌcÌm ¯Ìmsov˝m kladÌm pod klenbami lodi i†presbyteria. To dnes tvo¯Ì Ë·st p˘vodnÏ osmibokÈ kaple a†je zavröeno hranatou kupolÌ s†lucernou. Na protilehlÈ stranÏ je umÌstÏna plochostrop· sakristie obdÈlnÈho p˘dorysu a†v†severoz·padnÌ Ë·sti lodi hudebnÌ kruchta. VnÏjöÌ zdi kostela ËlenÌ pilastry s†¯Ìmsov˝mi hlavicemi a†ukonËuje podst¯eönÌ ¯ÌmsovÈ kladÌ. Severoz·padnÌ pr˘ËelÌ kostela otevÌr· hlavnÌ vstup port·lem s†kamenn˝m zalamovan˝m ostÏnÌm, nad kter˝m je reliÈfnÌ vlys z†akantov˝ch rozvilin; podobnÈ jsou i†dalöÌ boËnÌ port·ly. Ve ötÌtÏ zavröujÌcÌm stavbu stojÌ v†ponÏkud neproporËnÌm v˝klenku novodob· socha sv. AntonÌna Padu·nskÈho, vymodelovan· z†betonu olomouck˝m socha¯em Doleûalem p¯i gener·lnÌ opravÏ kostela v†roce 1936ñ1937. V†17. stoletÌ se dÏlo nÏco takÈ kolem farnÌho kostela sv. Ond¯eje. Za vp·du Turk˘ v†roce 1663 byl vyp·len, potÈ znovu obnoven a†opat¯en v†roce 1671 nov˝mi zvony. Z†tÈ doby o†nÏm m·me jiû podrobnÏjöÌ zpr·vy, prvnÌ z†roku 1672, kter· n·s struËnÏ informuje o†jeho interiÈru, a†to v†podobÏ jednoduchÈho z·pisu ve vizitaËnÌm protokolu, kter˝ popisuje jeötÏ star˝ kostel s†lodÌ mezi vÏûÌ a†dneönÌ ökolou. Podle nÏho byl interiÈr kostela velmi chud˝; mÏl t¯i olt·¯e ñ sv. Ond¯eje, Matky BoûÌ a†sv. AntonÌna ñ a†uvnit¯ byl vydl·ûdÏn ploch˝mi kameny. Na zaË·tku 18. stoletÌ se zdejöÌ kraj stal znovu bojiötÏm a†na obyvatele opÏt dolehly 269

v·leËnÈ ˙trapy. ZaËÌnalo deset let nov˝ch boj˘ uhersk˝ch magn·t˘ proti cÌsa¯i Leopoldovi, tzv. kuruckÈ v·lky. Povstalc˘m se do Ëela postavil Frantiöek R·koczi, kter˝ na ja¯e roku 1704 vyz˝val k†boji proti despotickÈ monarchii takÈ moravskou ölechtu, mÌsto Rakouska vöak pustoöil Moravu. Se sv˝mi kuruci vyp·lil ËetnÈ domy, kostel i†faru takÈ v†Blatnici. Zvl·ötÏ kostel byl v·ûnÏ poökozen, a†to patrnÏ do tÈ mÌry, ûe se jiû nedal opravit. Teprve po deseti letech v†roce 1714 rozhodl knÌûe Anton Florian Lichtenötejn postavit nov˝ kostel. Zadal projekt stavby, kter· byla ukonËena v†roce 1717. VeökerÈ pomocnÈ pr·ce a†dopravu museli odpracovat opÏt poddanÌ z†Blatnice v†r·mci robotnÌch povinnostÌ. Z†˙sporn˝ch d˘vod˘ bylo ke stavbÏ pouûito materi·lu z†p˘vodnÌho chr·mu. Proto se zaËalo stavÏt z†opaËnÈ strany vÏûe. Pouze vÏû z˘stala st·t, na rozdÌl od hradebnÌ zdi obÌhajÌcÌ kostel, kter· byla zbo¯ena spolu s†kostelem. StavebnÌ ˙pravy se p¯esto dotkly i†vÏûe, kter· byla novÏ zast¯eöena. St¯echu kostela pokr˝val öindel, uvnit¯ kostela byl postaven k˘r pro zpÏv·ky a†podlaha vydl·ûdÏna velk˝mi Ëtvercov˝mi kameny, kterÈ zde z˘staly aû do roku 1890. RovnÏû poË·tkem 19. stoletÌ doölo k†z·sah˘m do vzhledu kostela sv. Ond¯eje, jak se dovÌd·me z†dÏkanskÈ kroniky z†roku 1803, kterou tehdy vedl far·¯ Josef Kar·sek. Kostel byl pokryt p·len˝mi taökami, ale i†tak do nÏho zatÈkalo a†hrozilo jeho zhroucenÌ. Byl vybaven Ëty¯mi d¯evÏn˝mi olt·¯i ñ sv. Ond¯eje, Matky BoûÌ, Jana NepomuckÈho a†sv. AntonÌna Padu·nskÈho, kter˝ poch·zel ze zruöenÈ kaple na kopci. Ke katastrofÏ ovöem doölo v†roce 1829, kdy kostel vyho¯el a†na jeho vÏûi se dokonce roztavily zvony. Potom byl opravov·n tak d˘kladnÏ, ûe lze hovo¯it p¯Ìmo o†rekonstrukci. MÌsto baroknÌ b·nÏ se na vÏûi objevila makovice vytvo¯en· mÏdikovcem z†Ostrohu Rudolfem Macenauerem. Opravy st·ly 1160 zlat˝ch. Byly po¯Ìzeny novÈ zvony v·ûÌcÌ 6 a†4 q, v†roce 1851 zakoupen nov˝ olt·¯nÌ obraz a†vÏ¯ÌcÌmi darov·ny dva boËnÌ olt·¯e i†nov· k¯Ìûov· cesta. Druh· polovina 19. stoletÌ se projevila v†Blatnici z·jmem celÈ obce o†cÌrkevnÌ stavby. V†roce 1888 byl na hlavnÌ olt·¯ farnÌho kostela slavnostnÏ umÌstÏn obraz sv. Ond¯eje od Joûi Uprky a†roku 1898 provedena gener·lnÌ oprava kaple sv. AntonÌna Padu·nskÈho na kopci. Opravena byla d˘kladnÏ vazba i†st¯echa a†kaple obÌlena uvnit¯ i†zvenku. K†tomu ˙Ëelu pouûila obec Blatnice z†hotovosti kaple nast¯·dan˝ch 360 zlat˝ch a†obËanÈ vys·zeli na kopci jubilejnÌ stromo¯adÌ na poËest 50letÈho panov·nÌ ÑJeho ApoötolskÈho VeliËenstva CÌsa¯e a†Kr·le Frantiöka Josefa I.ì Roku 1903 vÏnoval kapli nÏjak˝ pan MotyËka z†»ech ˙dajnÏ svou prvnÌ pr·ci: Obraz Panny Marie. A†hned v†dalöÌm roce far·¯ R˘ûiËka navrhl z¯Ìdit v†kapli nov˝ mramorov˝ olt·¯, coû realizoval aû jeho n·stupce far·¯ BartonÌk, kter˝ dal vystavÏt nov˝ hlavnÌ olt·¯ podle pl·n˘ Franty ät·bla z†HodonÌna v†kvÏtnu roku 1904. Mensa, svatost·nek a†strany svatost·nku jsou z†karrarskÈho mramoru, dva cherubÌni a†dolnÌ Ë·sti olt·¯e z†ruskÈho pÌskovce, stupnÏ z†moravskÈho pÌskovce. Cel˝ olt·¯ byl po¯Ìzen za ˙hrnnou cenu 2 310,60 K. Jak p¯i sbÌrk·ch na stavbu olt·¯e, tak i†p¯i stavbÏ samÈ dali BlatniËanÈ opÏt k†dispozici svÈ povozy a†p¯Ìp¯eûe. P¯i tÈto p¯Ìleûitosti (1904) byla cel· kaple uvnit¯ i†zvenku d˘kladnÏ opravena. KamennÈ sch˘dky ve dve¯Ìch, okna, varhany a†jinÈ za¯ÌzenÌ, vöe bylo d·no do po¯·dku. Avöak uû za t¯icet let kaple tak zch·trala, ûe v†roce 1936 aû 1937 musela b˝t provedena jejÌ gener·lnÌ oprava. Realizoval ji stavitel J. äuta z†OstroûskÈho P¯edmÏstÌ cca za 150 000 KË. ZtrouchnivÏlÈ d¯evÏnÈ tr·my a†v†d˘sledku toho cel˝ strop odstranil a†nahradil ûelezobetonem, kupoli vyzdil a†st·hl ûelezn˝mi p·sy. RovnÏû vazbu a†st¯echu nahradil. O†rok pozdÏji namaloval do v˝klenk˘ lodi kaple akademick˝ malÌ¯ Jano Kˆhler obrazy Sv. AntonÌn k·ûe ryb·m a†Sv. AntonÌn k·ûe z·stup˘m. Druhou n·stÏnnou malbu datoval dnem 3. srpna 1937 a†v†knÏûiöti zanechal nedokonËenou skicu Smrt sv . AntonÌna. DalöÌ ˙pravy a†opravy kostela sv. Ond¯eje byly provedeny v†letech 1947 a†1956 a†opravy kaple sv. AntonÌna roku 1969. Roku 1972 probÏhla i†p¯estavba fary. NicmÈnÏ k†nejradik·lnÏjöÌm z·sah˘m pat¯ila v†roce 1957 nadstavba a†˙prava vÏûe farnÌho kostela, stavebnÌ a†malÌ¯skÈ ˙pravy uvnit¯ kostela. Zcela novÏ byl postaven hlavnÌ olt·¯ a†novÏ osazeny sochy na olt·¯Ìch boËnÌch. StavebnÌ ˙pravy navrhl brnÏnsk˝ architekt Dobroslav Sekera. VÏû byla zv˝öena o†celÈ jedno patro a†kdyû bylo takÈ zmÏnÏno jejÌ zast¯eöenÌ z†roku 1829, 270

nahradila ho pseudobaroknÌ cibulov· st¯echa s†lucernou. Nad korunnÌ ¯Ìmsou se objevila okna s†p˘lkruhov˝m z·klenkem a†p¯ed nÏ byla p¯edstavena z·bradlÌ a†nad nÏ upevnÏny hodiny. Jedn· se o†orientovanou longitudi·lnÌ stavbu 28 m†dlouhou s†polygon·lnÌm knÏûiötÏm. K†jiûnÌ stranÏ jeho lodi se p¯imyk· Ëty¯bok· p¯edsÌÚ, k†jiûnÌ stranÏ presbyteria v†p˘dorysu pravo˙hl· sakristie a†k†v˝chodnÌmu pr˘ËelÌ hranolov· vÏû s†toËit˝m schodiötÏm. VÏû byla v†roce 1957 zv˝öena a†novÏ zast¯eöena cibulovou st¯echou s†lucernou. VnÏjöÌ zdi kostela ËlenÌ jednoduchÈ vpadlÈ v˝plnÏ v†öirok˝ch lezÈnov˝ch r·mech, kterÈ se v†tÈ dobÏ zcela bÏûnÏ uûÌvaly v†podobn˝ch venkovsk˝ch stavb·ch a†jsou zn·my z†pracÌ Ëetn˝ch soudob˝ch architekt˘. Kolem oken s†p˘lkruhov˝m z·klenkem nach·zÌme plochÈ öambr·ny a†nad nimi zavröuje architekturu ¯Ìmsa pod valbovou st¯echou. OmÌtka je novodob·, cementov·, öedohnÏd·, öambr·ny kolem oken a†¯Ìms jsou bÌlÈ. PotvrzujÌ to i†odbornÈ z·znamy na pam·tkovÈm ˙¯adÏ v†BrnÏ, z†nichû se o†rekonstrukci kostela dovÌd·me, ûe je podlouhl˝ a†m· novodobÈ cementovÈ omÌtky. HlavnÌ vstup do kostela vedl p˘vodnÏ podvÏûÌm. Je zaklenut˝ valenou klenbou s†v˝seËemi, hrany na pr˘niku kleneb jsou vytaûeny do h¯ebÌnk˘. BoËnÌ vstup proch·zÌ valenÏ zaklenutou p¯edsÌnÌ na jiûnÌ stranÏ lodi kostela. LoÔ je pak zaklenuta opÏt valenou klenbou s†v˝seËemi, knÏûiötÏ ˙sekem valenÈ klenby, kter· p¯ech·zÌ do konchy. KnÏûiötÏ oddÏluje od lodi öirok˝ vÌtÏzn˝ oblouk nesen˝ p¯ÌzednÌmi pilÌ¯i s†vpadl˝mi v˝plnÏmi, coû by vzd·lenÏ mohlo p¯ipomenout nap¯Ìklad i†architektonickÈ tvaroslovÌ, kterÈho uûÌval vedle jin˝ch architekt˘ takÈ Anton Johann Ospel. Srovn·me-li ovöem nap¯Ìklad jeho pl·n na loret·nskou kapli v†BrnÏ nebo pro kostel Maria de Mercede a†pro kostel sv. Leopolda ve VÌdni, pak ve vöech p¯Ìpadech triumf·lnÌ oblouk jeötÏ kazetoval. To znamen·, ûe v†p¯ÌpadÏ kostela sv. Ond¯eje v†Blatnici nelze uvaûovat o†jeho autorstvÌ, ale spÌöe o†n·hodnÈ tvaroslovnÈ shodÏ, i†kdyû se zde objevujÌ vpadlÈ v˝plnÏ na pilÌ¯Ìch, kterÈ jsou pouze p¯ilepeny k†boËnÌm zdem. ChybÌ zde dokonce typick˝ ospelovsk˝ prvek, a†to obÏûn˝ vlys nad ¯Ìmsou pilÌ¯e, kter˝ zavröuje pouze hlavice. TakÈ nev˝raznÏ p¯ed zeÔ vystupujÌcÌ pilastry zakonËenÈ kladÌm a†jednoduch˝mi hlavicemi, kterÈ naznaËujÌ nesenÌ klenby, jsou man˝risticky ploönÈ a†tehdy bÏûnÏ uûÌvanÈ. Jejich podobu mohly pozmÏnit ovöem i†ËetnÈ p¯estavby a†rekonstrukce, kterÈ sice napodobovaly architektonickÈ prvky, ty vöak nejsou zdaleka jiû origin·lnÌ. Jak soudÌ nap¯Ìklad literatura, ospelovskÈ by mohly b˝t takÈ masÌvnÌ pilÌ¯e opat¯enÈ jednoduchou ¯Ìmsou, na nÌû dosed· klenba hudebnÌ kruchty. Objevuje se zde totiû podobnÈ tvaroslovÌ, chybÌ opÏt vlys, ¯Ìmsa je velmi jednoduch· a†naopak p¯edsunutou poprseÚ rozöÌ¯enÈ kruchty nesou konzoly zdobenÈ akantov˝m zavÌjen˝m ornamentem. To vöak provedl aû ve 40. letech naöeho stoletÌ architekt Madelmayer. Sakristie, p¯istavÏn· ke kostelu v†roce 1829, je plochostrop· a†podobnÏ jako cel· architektura kostela nesmÌrnÏ jednoduch·, aû primitivnÌ. P¯esto, ûe p¯estavba kostela probÏhla v†letech 1714ñ1717, jak dokl·dajÌ archivnÌ zpr·vy, neexistuje zpr·va o†autorovi projektu. V†literatu¯e se ovöem opÏt vyuûÌv· dopisu lichtenötejnskÈho archiv·¯e F. VyskoËilovi, ve kterÈm se stejnÏ jako v†p¯ÌpadÏ kaple sv. AntonÌna Padu·nskÈho o†autorovi projektu nic nevÌ, cit.: Ñ...Kdo kreslil pl·n, to nem˘ûe b˝t konstatov·no. Tenkr·t byl architektem knÌûete Anton Johann Ospel (v tÈ dobÏ stavÏl z·mky Valtice a†Wilfersdorf) a†moûn·, ûe pl·n poch·zÌ od nÏho ... Abychom k†tomu mohli ¯Ìci nÏco bliûöÌho, museli bychom vidÏti fotografii kostela...ì Dnes se ovöem dob¯e jiû vÌ, ûe ve ValticÌch Ospel p¯estavoval pouze jÌzd·rnu a†nÏkterÈ hospod·¯skÈ budovy a†postavil z·meckou br·nu a†v†BrnÏ nakreslil v†letech 1721ñ22 pl·n Svat˝ch schod˘ a†loret·nskÈ kaple. Ten vöak nebyl nikdy realizov·n. Antona Johanna Ospela (1677ñ1756) poznal Anton Florian z†Lichtenötejna patrnÏ v†roce 1703, kdyû doprov·zel cÌsa¯e Karla III. do äpanÏlska. V†letech 1711ñ1721 ho pak nach·zÌme v†jeho sluûb·ch, avöak p¯Ìliö mnoho pracÌ zde neprovedl a†jeho syn Josef Jan z†Lichtenötejna mu jiû tÈmÏ¯ û·dnÈ zak·zky nezad·val a†nahradil ho pomÏrnÏ rychle A. Beduzzim. Ospel pak p˘sobil uû trvale p¯edevöÌm ve VÌdni. Proto ani kostel sv. 271

Ond¯eje v†Blatnici mu nelze bezpeËnÏ p¯ipsat, a†to snad i†z†toho d˘vodu, ûe podle archivnÌch zpr·v byl kostel po velkÈm poÏ·ru v†roce 1724 znovu vystavÏn a†pak nÏkolikr·t zgruntu p¯estavov·n, takûe nelze p¯edpokl·dat, ûe by bylo moûnÈ pouze morfologicky tuto atribuci dok·zat a†tedy i†akceptovat. Literatura: Blatnice, MZA Brno, G†10, 689. Blatnice Mal·, MZA Brno, G†10, 689. Blatnice, farnÌ kronika; FarnÌ ˙¯ad, nefoliov. Blatnice, ObecnÌ kronika. W i l h e l m , G., 1938ñ43: Der wiener Baumeister Anton Johann Ospel im Dienste der F¸rsten von Liechtenstein, in: Belvedere 13, 141ñ47. H o s · k , L., 1929: DÏjiny moravskÈho Slovenska. H o s · k , L. ,1938: Historick˝ mÌstopis zemÏ MoravskoslezskÈ, 984. H u r t , R . ñ N Ï m e Ë e k , B., 1973: VeselÌ nad Moravou. DÏjiny mÏsta. MusejnÌ spolek v†BrnÏ, MÏstsk˝ n·rodnÌ v˝bor ve VeselÌ nad Moravou. K a r l Ì k , U d a l r i c u s Dr., Vicarius generalis. Nr. 7370. 1940: Svat˝ AntonÌn na BlatnickÈ ho¯e. Olomouc. PÈËÌ a†n·kladem p¯·tel kapucÌnskÈho kl·ötera svatÈho AntonÌna nad BlatnicÌ. K a r l Ì k , U., 1943: Vicarius generalis, Svat˝ AntonÌn na BlatnickÈ ho¯e. Pr˘vodce kaplÌ. Olomouc. K r s e k , I. a†kol., 1996: UmÏnÌ baroka na MoravÏ a†ve Slezsku. Academia Praha. L u k · ö , J., 1952: PamÏti mÏsta Ostrohu. N e k u d a , V., 1997: Morava ve St¯edovÏku. MoravskÈ zemskÈ muzeum, Brno. NIHIL OBSTAT. Dr. Fridericus Vaöek, 1940: Censor ex officio. IMPRIMATUR. OLOMUCII, die 1. Junii. N o v · k o v · - U p r k o v · , B., 1996: Besedy s†Joûou Uprkou. ⁄LK Str·ûnice-Chagall, Ostrava. P i f l , A., 1957: Posudek o†stavu zdiva vÏûe farnÌho kostela v†Blatnici. P o j s l , M., 1972, 20 let JZD BlatniËka, 600 let obce BlatniËka (Z historie BlatniËky). S e d l · ¯ , J., 1995: Ohlasy folkloru v†umÏnÌ 20. stol. (V˝stavnÌ katalog), ⁄stav lidovÈ kultury, Str·ûnice. S e d l · ¯ , J., 1995: SdruûenÌ v˝tvarn˝ch umÏlc˘ moravsk˝ch. NE»VU, Nñé, Praha. S e d l · ¯ , J., 1995: Uprka, Joûa. NE»VU, Nñé, Praha. S c h m i d t , J., 1935: Der Architekt Anton Ospel. In: Wiener Jahrbuch f¸r Kunstgeschichte, B†10, 43-45. T o g n e r , M., 1997: Recenze knihy ñ Ivo Krsek a†kol. UmÏnÌ baroka na MoravÏ a†ve Slezsku, Academia Praha 1996, 760 s., 482 Ëb. a†bar. p¯Ìloh. In: UmÏnÌ XLV/1997, 215ñ217. UmÏleckÈ pam·tky Moravy a†Slezska, 1994: I. svazek A/I, Academia, Praha. Tom·ö Peöina z†»echorodu, 1677: Mars Moravicus II. Praha. V y s k o Ë i l , Fr., 1958: Historie farnÌho kostela v†Blatnici, rkp. Uh. Brod. W o l n y, ÿ., 1867: Kirchliche Topographie M‰hren, meist nach Urkunden und Handschriften. Br¸nn. W o l n y, ÿ., 1838: Die Markgraffschaft M‰hren. Br¸nn. Z e m e k , M., 1977: JiûnÌ Morava. Praha. Z e m e k , M., 1981: red., Blatnice. Minulost a†souËasnost slov·ckÈ obce. Brno.

Doc. PhDr. Jaroslav S e d l · ¯, CSc. (n. 1936), p¯edn·öÌ na Semin·¯i dÏjin umÏnÌ FilozofickÈ fakulty Masarykovy univerzity v BrnÏ egyptskÈ, renezanËnÌ a modernÌ umÏnÌ a publikuje studie o modernÌm umÏnÌ a o umÏleck˝ch pam·tk·ch pro VlastivÏdu moravskou (Uherskohradiöùsko, JaromÏ¯icko-Jemnicko, VeselÌ a okolÌ).

272

Verwandlungen der Kirche und der Kapelle in Blatnice und deren Attribuierung Zusammenfassung Der Autor studiert und verfolgt die Verwandlungen der Kapelle zum hl. Antonius von Padua und vor allem der Oberkirche zum hl. Andreas in Blatnice, das seit Mitte des 11. Jahrhunderts eine ungarische Grenzortschaft war. Der ‰lteste Bericht des Domkapitels in Star· Boleslav ¸ber Blatnice aus dem Jahr 1052 ist eine F‰lschung. Im Jahre 1384 wurde zum ersten Mal der Pfarrer M. de Cremsir Latnicensis erw‰hnt. Das ist zugleich ein Dokument ¸ber die Kirche, die nach den tschechisch-ungarischen K‰mpfen von Grund auf umgebaut wurde (1480ñ1550). Erhaltengeblieben ist nur der Turm, der in der Mauer unterhalb der Glocken ein Band von Wladislaus-Rennaissanceziegeln hat. 1668 wurde oberhalb von Blatnice die Kapelle zum hl. Antonius von Padua gegr¸ndet und in den 90er Jahren zu einer Kirche erweitert, die vom Italiener Matheo Rezzi erbaut wurde. Die josephinischen Reformen 1786 hoben die Kapelle auf. Die Gemeinde erneuerte die Kapelle 1815. Als Architekt wird in der Literatur entweder J. K. Erna oder G. Tencala angegeben. Die Attribuierung ist nicht archivalisch belegt und das Umbauen von Jahren 1936 bis 1937 erlauben nicht diese Zuschreibung. Die Kirche zum hl. Andreas wurde mit Ausname von Turm in dem Zeitraum 1714ñ1717 neu erbaut. In der Literatur wird behauptet, dafl der Autor A.J. Ospel war. Auch hier schweigen die Quellen und die liechtensteinischen Archive kennen den Autoren nicht. Die Studie sucht nach einer dem Ospels Werk nahen Formenlehre, diese war jedoch allen anderen damaligen Architekten eigen. J. J. aus Liechtenstein gab ihm keine Auftr‰ge mehr und lˆste ihn ziemlich schnell gegen A. Beduzzi ab. Ospel war danach dauernd in Wien t‰tig. Nicht einmal die Kirche kann ihm zugeschrieben werden, weil sie, nach Archivdokumenten beurteilt, nach dem dem Brand 1724 wiedererbaut und danach mehrmals vˆllig umgebaut wurde, so dafl nicht vorauszusetzen ist, es w‰re mˆglich, diese Attribuierung nur auf Grund der Morphologie zu beweisen und dadurch auch zu akzeptieren.

The Transformations of the Church and Chapel in Blatnice and their Attribution A b s†t r a c t The author studies the transformations of the St. Anthony of Padua chapel and more importantly of the St. Andrew church in Blatnice. Blatnice had been a Hungarian border settlement since the half of the 11th century. The oldest report of the Star· Boleslav chapter from 1052 concerning Blatnice is a counterfeit. The first mention concerning the parish priest M. de Cremsir Latnicensis comes from 1384. This source also mentions the church, which was completely rebuilt after the Czech-Hungarian wars (1480ñ1550). The only part preserved was the tower with a section of Vladislav-period renaissance bricks in the wall of the belfry. The St. Anthony of Padua chapel over Blatnice was built in 1668. During the 1690ís, Italian builder Matheo Rezzi rebuilt it into a church. The reforms of Emperor Joseph abolished the chapel in 1786. It was renewed by the village administration in 1815. The literature on the subject cites either J. K. Erna or G. Tencala as architects. However, the archives do not justify this attribution, nor does the reconstruction from 1936ñ37 allow such conclusions. The St. Andrew church was (with the exception of the tower) newly built in the years 1714ñ1717. The literature asserts that its architect was A. J. Ospel. The sources are silent here as well, and the archives of Lechtenstein do not know the name of the author. The study points out the stylistic features attributable to Ospel, but they could come from any architect of his time. J. J. of Lechtenstein did not assign him any projects after that and soon he was replaced by A. Beduzzi. Ospel then worked and lived in Vienna. That is why the church cannot be attributed safely to him. The archive reports say that the church was completely rebuilt after the fire in 1724 and reconstructed several times after, so the attribution based on morphology cannot be accepted.

273

274

ZPR¡VY MEDAIL…RSK¡ SYMPOZIA V†UHERSK…M HRADIäTI UherskÈ HradiötÏ se v†poslednÌm desetiletÌ stalo vedle Prahy v˝znamn˝m centrem medailÈrstvÌ »eskÈ republiky. Ne snad proto, ûe by v†tÈto oblasti byla vÏtöÌ koncentrace umÏlc˘ orientovan· tÌmto smÏrem, ale d˘vodem je skuteËnost, ûe se st·v· pravidelnÏ mÌstem pracovnÌch a†p¯·telsk˝ch setk·nÌ socha¯˘-medailÈr˘ z†r˘zn˝ch evropsk˝ch zemÌ. Mezin·rodnÌ sympozium litÈ medaile, plakety a†drobnÈ plastiky se v†UherskÈm Hradiöti uskuteËÚuje bien·lnÏ od roku 19881 v†socha¯sk˝ch ateliÈrech St¯ednÌ umÏleckopr˘myslovÈ ökoly. Jeho organiz·tory, kter˝mi jsou tradiËnÏ vedle Asociace umÏlc˘ medailÈr˘ »eskÈ republiky Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti, mÏsto UherskÈ HradiötÏ a†¯ada sponzor˘ a†dalöÌch kulturnÌch institucÌ, spojuje spoleËn· idea a†cÌl ñ p¯edevöÌm podporovat a†d·le rozvÌjet medailÈrskÈ umÏnÌ a†rovnÏû prohlubovat kontinuitu kontakt˘ ËeskÈho medailÈrstvÌ se svÏtem. JednotlivÈ roËnÌky trvajÌ vûdy jeden mÏsÌc. BÏhem tÈto pomÏrnÏ kr·tkÈ doby majÌ umÏlci moûnost sezn·mit se, rozöÌ¯it si a†p¯ed·vat si svÈ technologickÈ zkuöenosti a†postupy s†odlÈv·nÌm bronzu Ñna ztracen˝ voskì, s†povrchovou ˙pravou medailÌ, a†vyzkouöet si nabytÈ poznatky v†praxi. Od kaûdÈho ˙ËastnÌka je vybr·no jedno nebo dvÏ dÌla, kter· jsou za¯azena do sympozijnÌ sbÌrky. BÏhem deseti let tak vznikl zajÌmav˝ konvolut pracÌ rozmanit˝ch forem a†n·mÏt˘, kter˝ poskytuje p¯Ìleûitost ke vz·jemnÈ konfrontaci tvorby Ëesk˝ch medailÈr˘ a†souËasnÏ takÈ autor˘ drobnÈ plastiky a†pozvan˝ch zahraniËnÌch ˙ËastnÌk˘. St·v· se d˘leûit˝m pramenem pozn·nÌ nejen pro umÏnÌ ale i†pro dokreslenÌ ûivota spoleËnosti, v†nÌû ûijeme. Zahrnuje individu·lnÌ v˝povÏdi o†ûivotÏ, svÏtÏ, p¯Ìtomnosti i†minulosti. Samotnou realizaci jednotliv˝ch roËnÌk˘ vûdy zabezpeËuje organizaËnÌ t˝m nÏkolika socha¯˘, kter˝ zajiöùuje ˙ËastnÌk˘m pracovnÌ prost¯edÌ, materi·l, finanËnÌ prost¯edky a†z·zemÌ. Od poË·tku je se sympoziem spojeno jmÈno akademickÈho socha¯e Ji¯Ìho Vlacha, vynikajÌcÌho ËeskÈho medailÈra, kter˝ cel˝ projekt vymyslel a†zejmÈna jeho p¯iËinÏnÌm se sympozium pravidelnÏ uskuteËÚuje. LetoönÌ 5. roËnÌk byl v˝jimeËn˝ v†nÏkolika

1. Erika Ligeti, sv. Ji¯Ì, l988, bronz, 1. roËnÌk sympozia.

2. Ji¯Ì Vlach,Okamûik, l988, bronz, 1. roËnÌk sympozia. smÏrech. Jeho realizace byla ovlivnÏna dvÏma faktory. Jednak se z†d˘vodu p¯Ìpravy velkÈ mezin·rodnÌ medailÈrskÈ v˝stavy Bronzov˝ troj˙helnÌk2 o†rok posunul termÌn kon·nÌ (dosavadnÌ roËnÌky se od roku 1988 konaly pravidelnÏ bien·lnÏ) a†jednak byl kv˘li loÚsk˝m povodnÌm rozdÏlen do dvou Ë·stÌ. PrvnÌ probÏhla jeötÏ v†srpnu†1997 v†redukovanÈm sloûenÌ a†Ëase mimo 275

program se jÌ z˙Ëastnil takÈ Michal Vitanovsk˝. Trvala pouze t˝den, ale i† tak se umÏlci dok·zali p¯izp˘sobit bojov˝m podmÌnk·m, oûivit pece a†odlÌt nÏkolik plaket. Vzhledem k†tomu, ûe mÏsto UherskÈ HradiötÏ vÏnuje sympoziu velkou pozornost a†p¯ispÏlo na po¯·d·nÌ 5. roËnÌku v˝znamnou finanËnÌ Ë·stkou, vytvo¯ili medailÈ¯i n·vrhy na pamÏtnÌ medaili k†740. v˝roËÌ zaloûenÌ mÏsta. Magistr·t mÏsta je vz·pÏtÌ vyuûil k†ocenÏnÌ lidÌ exponovan˝ch v†boji s†vodnÌm ûivlem. LetoönÌ druh· Ë·st, kter· se uskuteËnila v†termÌnu od 5. do 31. Ëervence 1998, mÏla jiû tradiËnÌ podobu. Do UherskÈho HradiötÏ tentokr·t p¯ijelo pÏt umÏlc˘ ze zahraniËÌ (Paul Huybrechts z†Belgie, Anna Maia Urm z†Finska, Jacek Dworski a†Marek Zyöko z†Polska, VladimÌr Durb·k ze Slovenska) a†dva ËeötÌ umÏlci (Jan H·sek, LudvÌk Vaöina). Celkem se Ëty¯ikr·t odlÈvalo. Vzniklo asi 150 nov˝ch artefakt˘, pomÏrnÏ vyrovnanÈ kvality, kterÈ byly p¯edstaveny ve¯ejnosti na v˝stavÏ v˝sledk˘ sympozia v†dobÏ od 31. 7. do 4. 8. 1998 ve vestibulu St¯ednÌ umÏleckopr˘myslovÈ ökoly v†UherskÈm Hradiöti. Bohuûel nebylo moûnÈ, aby se v˝stava uskuteËnila v†reprezentativnÏjöÌch prostor·ch a†po delöÌ dobu. V†Galerii

Slov·ckÈho muzea, kde se v†poslednÌ dobÏ tyto v˝stavy pravidelnÏ konajÌ, v†d˘sledku povodnÏ probÌhala rekonstrukce budovy. »eskou medailÈrskou ökolu na 5. roËnÌku zastupovali dva ˙ËastnÌci Jan H·sek a†LudvÌk Vaöina. P¯i z·vÏreËnÈ p¯ehlÌdce k†jejich dÌl˘m p¯ibyly soubory dalöÌch t¯Ì socha¯˘, tvo¯ÌcÌ realizaËnÌ t˝m ñ Ji¯Ìho Vlacha, Milady OthovÈ a†Miroslava Kov·¯Ìka. »esk· kolekce zde p¯edstavila dÌla generaËnÏ a†n·zorovÏ diferencovan˝ch osobnostÌ s†vyhranÏn˝m umÏleck˝m n·zorem a†kultivovan˝m p¯ednesem. V˝razn˝m p¯Ìnosem pro 5. roËnÌk sympozia a†takÈ pro utv·¯ejÌcÌ se sympozijnÌ sbÌrku byla ˙Ëast polsk˝ch socha¯˘ ñ medailÈr˘ Jacka DworskÈho a†Marka Zyöka z†Wroclawi, kde oba p˘sobÌ na Akademii v˝tvarn˝ch umÏnÌ. ZejmÈna virtuÛznÏ modelovanÈ medaile Jacka DworskÈho jsou reprezentativnÌ vizitkou polskÈho medailÈrstvÌ a†v˝razn˝m p¯Ìnosem pro sympozijnÌ sbÌrku. BelgiËan Paul Huybrecht se specializuje na rytinu a†raûbu, v†nÌû vych·zÌ z†klasick˝ch tendencÌ. Proto je pochopitelnÈ, ûe modelov·nÌ ve vosku nevyhovovalo jeho naturelu. Finsk· socha¯ka Anna Maia Urm se prezentovala ucelenou kolekcÌ, ovlivnÏnou dom·cÌ tradicÌ a†poetikou ûenskÈho projevu. Slo-

3. Michal Vitanovsk˝, J.A.Komensk˝, 1990, bronz, 2.roËnÌk sympozia. 276

vensk˝ medailÈr VladimÌr Durb·k obohatil sympozium sv˝mi zkuöenostmi z†podobn˝ch setk·nÌ v†Kremnici. Bohat· historie mÏsta a†jeho okolÌ vybÌzela organiz·tory jiû minul˝ch roËnÌk˘ ke stanovenÌ tÈmatu pro jedno dÌlo, medaili nebo sochu (1. roËnÌk ñ Velk· Morava, 2. roËnÌk ñ Jan Amos Komensk˝). Pro letoönÌ roËnÌk bylo vybr·no tÈma, vztahujÌcÌ se k†740. v˝roËÌ zaloûenÌ mÏsta, jak je uvedeno v˝öe. Vzhledem k†tomu, ûe lit· medaile a†plaketa poskytuje umÏlc˘m podstatnÏ vÏtöÌ moûnosti zd˘raznit imaginativnÌ hodnotu reliÈfnÌ struktury (oproti konkrÈtnosti, vÏcnosti a†n·zornosti motiv˘, jimiû je sv·zan· raûen· medaile), dovoluje takÈ stanovenÈ tÈma vÌce rozvinout autorsk˝ rukopis. Proto i†zde m˘ûe b˝t ök·la zvolen˝ch v˝razov˝ch prost¯edk˘ pestr·, od realistickÈho ztv·rnÏnÌ (LudvÌk Vaöina, Jacek Dworski) k†abstrahujÌcÌ stylizaci (Michal Vitanovsk˝, Jan H·sek). Daleko öiröÌ, nesv·zan˝ prostor poskytlo tv˘rc˘m volnÈ tÈma. Zmapovat öirokÈ pole tv˘rËÌ p˘sobnosti v†tomto smÏru je jiû sloûitÏjöÌ. UmÏnÌ drobnÈho reliÈfu d·v· umÏlc˘m pomÏrnÏ öirok˝ prostor pro umÏleckou seberealizaci a†¯adu sugestivnÌch v˝povÏdÌ. V†dÌlech jednotliv˝ch autor˘ jsou patrnÈ kromÏ r˘znÏ intenzivnÌch odstÌn˘ inspirace mÌstem, p¯Ìrodou (Marek Zyöko), minulostÌ, odliön˝m kulturnÌm kontextem (Anna Maia Urma, Paul Huybrechts) takÈ souËasnÈ problÈmy, spojenÈ s†existencÌ civilizace, ot·zky filozofickÈ (Ji¯Ì Vlach, Milada Othov·) a†ekologickÈ. RovnÏû p¯ÌrodnÌ katastrofa, kter· v†loÚskÈm roce postihla Moravu a†dalöÌ oblasti st¯ednÌ Evropy, na mnohÈ umÏlce hluboce zap˘sobila a†vyvolala v†nich nejr˘znÏjöÌ asociace. Neblahou zkuöenost nap¯Ìklad p¯ipomÌn· kromÏ pamÏtnÌ Vaöinovy a DvorskÈho medaile plastika ProtipovodÚan Jana H·ska, kter· by mÏla symbolicky ochraÚovat mÏsto p¯ed povodnÏmi. NekonvenËnÌ kultivovanÈ pojetÌ plastik tohoto mladÈho autora bylo pro 5. roËnÌk rovnÏû p¯Ìjemn˝m p¯ekvapenÌm. Od kaûdÈho z†˙ËastnÌk˘ bylo vybr·no jedno nebo dvÏ dÌla, kter· rozöÌ¯ila sympozijnÌ sbÌrku (budovanou od 1. roËnÌku sympozia), uloûenou v†Galerii Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti.3 Zahrnuje zatÌm 78 artefakt˘ (62 medailÌ, plaket a†16 plastik) od 33 umÏlc˘. Jak je z†tohoto v˝Ëtu z¯ejmÈ, jejÌ specifiËnost, v˝znam a†jedineËnost nespoËÌv· v†rozs·hlosti. Podstatn· je jejÌ pomÏrnÏ vyrovnan· kvalita a†takÈ neobvykl˝ proces a†podmÌnky vzniku jednotliv˝ch umÏleck˝ch dÏl.

SympozijnÌ sbÌrka Od uspo¯·d·nÌ 1. roËnÌku n·s dÏlÌ deset let a†to uû je d˘vod pro malou rekapitulaci a†zamyölenÌ se nad uplynul˝m obdobÌm, nad promÏnami tÈto specializovanÈ socha¯skÈ disciplÌny a†v˝znamem hradiöùsk˝ch sympoziÌ pro ËeskÈ medailÈrstvÌ. BÏhem pouhÈho desetiletÌ, kdy se sympozium realizuje, vznikla sbÌrka, kter· kromÏ umÏleckÈ hodnoty m· svou hodnotu vypovÌdajÌcÌ. Hovo¯Ì nejen o umÏnÌ, ale i†vztazÌch mezi lidmi, kterÈ spojilo nÏco vÌc neû necel˝ mÏsÌc spoleËnÈ pr·ce. PromlouvajÌ z†nÌ individu·lnÌ v˝povÏdi o†dobÏ, svÏtÏ i†historii, konfrontuje mnoho v˝tvarn˝ch n·zor˘ a†umÏleck˝ch sdÏlenÌ. D·v· n·m p¯Ìleûitost ke vöeobecnÏjöÌm ˙vah·m o†minulosti, p¯Ìtomnosti a†budoucnosti tÈto specializovanÈ socha¯skÈ pr·ce. é·dn˝ z†umÏlc˘, kte¯Ì se sympozia z˙Ëastnili, se nezab˝v· pouze medailÈrskou tvorbou. Je zcela norm·lnÌ, ûe na tuto specifickou umÏleckou scÈnu st·le ËastÏji vstupujÌ umÏlci, kte¯Ì se specializujÌ na jinÈ v˝tvarnÈ obory (grafici, malÌ¯i, skl·¯i, keramici, öperka¯i, rytci), podÌlejÌ se na†rozruöenÌ zauûÌvan˝ch stereotyp˘ a†p¯ispÌvajÌ k†interdisciplin·rnÌm p¯esah˘m, kterÈ jsou charakteristickÈ pro souËasnÈ modernÌ umÏnÌ. Uplynulo 5 roËnÌk˘ medailÈrskÈho sympozia. Vzniklo nÏkolik stovek artefakt˘, z†nichû reprezentativnÌ vzorek tvo¯Ì sympozijnÌ sbÌrka. Je r˘znorod· n·mÏtovÏ, obsahovÏ, pojetÌm i†formou. JejÌ tv˘rce diferencoval nejen autorsk˝ v˝raz ale i†generaËnÌ rozdÌly ˙ËastnÌk˘ (nejsilnÏji je zde zastoupena st¯ednÌ generace). DalöÌ zvl·ötnosti vypl˝vajÌ takÈ z†n·rodnostnÌch rozdÌl˘ jednotliv˝ch tv˘rc˘. AËkoliv umÏnÌ nezn· hranice, kaûd˝ ËlovÏk (kromÏ nabyt˝ch vÏdomostÌ, poznatk˘ a†zkuöenostÌ) je urËit˝m zp˘sobem determinov·n prost¯edÌm, v†nÏmû vyr˘stal, kde se utv·¯ely jeho postoje a†formovala jeho osobnost. Vöechny tyto skuteËnosti se odr·ûÌ v†jeho dalöÌm poËÌn·nÌ potaûmo v†umÏleckÈ Ëinnosti. Charakterizovat vöak sbÌrku z†hlediska zemÌ p˘vod˘ jednotliv˝ch autor˘ by nebylo spr·vnÈ ani objektivnÌ. Pr·ce nÏkolika umÏlc˘ nenÌ urËujÌcÌ ani charakteristick· pro celkov˝ obraz umÏleckÈho oboru v†regionu natoû v†celÈ zemi. Pohled do sbÌrky je proto vûdy subjektivnÌ. V†tomto p¯ÌpadÏ respektujeme pouze autorskÈ hledisko a†p¯ihlÌûÌme k†formÏ a†obsahu dÌla. N·mÏtovÏ je sbÌrka velmi pestr·. KromÏ nÏkter˝ch stanoven˝ch historick˝ch tÈmat se zde 277

4. Mari·n Huba, VÏûiËka, 1990, bronz, 2. roËnÌk sympozia.

objevujÌ drobnÈ reliÈfy a†plastiky s†duchovnÌmi motivy, portrÈty, figur·lnÌ motivy, artefakty inspirovanÈ p¯Ìrodou, spoleËensk˝mi problÈmy apod.. V†öirokÈm spektru v˝tvarn˝ch n·zor˘ je mezi Ëesk˝mi i†zahraniËnÌmi tv˘rci st·le oblÌbenÈ klasickÈ pojetÌ medaile. Tvorba Karla Zemana je ovlivnÏna umÏnÌm star˝ch mistr˘, a†proto historickÈ tÈma 2. roËnÌku sympozia Ñéivot a†dÌlo J. A. KomenskÈhoì plnÏ vyhovovalo jeho naturelu. Medaile s†portrÈtem KomenskÈho i†ostatnÌ vytvo¯enÈ artefakty s†n·mÏtem alegorick˝m majÌ shodnÈ v˝razovÈ prost¯edky. NapÏtÌ a†dramatiËnost jsou zd˘raznÏny kontrastem vyhlazen˝ch ploch s†temn˝mi ryt˝mi Ëarami. Realistick˝ charakter majÌ rovnÏû pamÏtnÌ medaile k†740. v˝roËÌ zaloûenÌ UherskÈho HradiötÏ LudvÌka Vaöiny, Jacka DworskÈho, medaile belgickÈho umÏlce Paula Huybrechtse s†portrÈtem Anthonise van Dycka a†rovnÏû p¯Ìrodou inspirovanÈ dekorativnÏ stylizovanÈ plakety Josefa HvozdenskÈho nebo medaile Laszla Zagyvy s†figur·lnÌmi n·mÏty. V˝chozÌ klasickÈ tendence nejsou vzd·leny ani nejmladöÌ generaci. Odr·ûejÌ se nap¯Ìklad v†dÌle Tom·öe VejdovskÈho. Pro nÏkterÈ roËnÌky sice organiz·to¯i stanovili tÈma, avöak nebylo cizÌ ani zahraniËnÌm au278

tor˘m (1. roËnÌk ñ Velk· Morava, 2. roËnÌk ñ Jan Amos Komensk˝, 5. roËnÌk ñ 740. v˝roËÌ zaloûenÌ mÏsta UherskÈho HradiötÏ) a†umÏlci se ho ani nemuseli striktnÏ drûet. NadnesenÌ motivu se mohlo st·t pouze impulsem, dalöÌm zdrojem inspirace. Nap¯Ìklad preciznÌ jemn· modelace re·liÌ a†postav na medailÌch Eriky Ligeti (Moravsk· poh·dka, Sv. Ji¯Ì) jen vzd·lenÏ odr·ûÌ imprese z†hradiöùskÈho pobytu. Plastiky Janise Karlovse (k tÈmatu VelkÈ Moravy) Lidsk˝ ¯etÏz, nebo SpoleËenstvÌ jsou p¯ipomÌnkou kontinuity v˝voje lidskÈ spoleËnosti. RovnÏû tÈma Jana Amose KomenskÈho poskytovalo jednotliv˝m autor˘m mnoho moûnostÌ umÏleckÈho ztv·rnÏnÌ, neznamenalo ¯eöenÌ jenom v†portrÈtu, ale vybÌzelo jednotlivÈ autory k†dÌl˘m s†hluböÌm duchovnÌm a†filozofick˝m podtextem nap¯. Martin Zet (VzpomÌnka). VÏtöinou vöak mÏli ˙ËastnÌci naprostou svobodu ve volbÏ n·mÏt˘ pro sv· dÌla (pro 3. a†4. roËnÌk nebylo stanoveno û·dnÈ tÈma, 3. roËnÌk se soust¯edil na drobnou plastiku). Postihnout öirokÈ pole tv˘rËÌ p˘sobnosti v†tomto smÏru je jiû sloûitÏjöÌ, protoûe i†zde se promÌtajÌ trendy souËasnÈho umÏnÌ. Vedle klasickÈ realistickÈ orientace se rovnocennÏ uplatÚujÌ i†v˝razovÈ a†v˝znamovÈ tendence, kterÈ d·vajÌ p¯ednost expresi, imaginaci, neofiguraci, p˘sobivÈ vizu·lnÌ kreslÌ¯skÈ zkratce. DÌla nÏkter˝ch autor˘ jsou ovlivnÏna r˘zn˝mi nuancemi expresionismu. V˝chozÌ podnÏty jsou vöak Ëasto naprosto odliönÈ. Osciluje k†nÏmu tvorba s†obsahem duchovnÌm (reliÈfy Otmara Olivy, Jozefa K. Hˆgera, komornÌ plastiky Mari·na Huby), blÌzk˝m surrealistickÈ estetice (Petr Orieöek) nebo symbolickÈ projekci skuteËnosti (ZdenÏk Tom·nek). RovnÏû pro tvorbu Ji¯Ìho Vlacha je charakteristick˝ lyricko expresivnÌ p¯Ìstup zpracov·nÌ n·mÏtu. Jemnou modelaci vÏtöinou nÌzkÈho reliÈfu naruöuje ostr˝mi vrypy obrys˘, znak˘ a†symbol˘ a†naznaËuje, nÏkdy s†ironiÌ, svÈ vize souËasnÈho svÏta. Obdobn· v˝chodiska pro svou tvorbu vyuûÌv· Miroslav Kov·¯Ìk. 5. roËnÌk, kterÈho se ˙Ëastnil jako Ëlen realizaËnÌho t˝mu, byl pro nÏj ponÏkud experiment·lnÌ a†p¯inesl zajÌmavÈ pokusy v†oblasti öperku. Nad realitu jdou postupy autor˘, kte¯Ì svÈ myölenky ke svÏtu, p¯ÌrodÏ a†spoleËnosti sdÏlujÌ zvl·ötnÌmi umÏlecky identifikovateln˝mi ˙tvary jen asociativnÏ v·zan˝mi na skuteËnost (Milada Othov·). Z†tohoto struËnÈho v˝Ëtu je z¯ejmÈ, ûe souËasnÈ medailÈrstvÌ stejnÏ jako jinÈ v˝tvarnÈ dis-

5. Otmar Oliva, Ve dvou slovÌch, 1990, bronz, 2. roËnÌk sympozia.

6. Milada Othov·, Chr·m, 1992, bronz, 3.roËnÌk sympozia. 279

7. Miroslav Kov·¯Ìk, Fragmenty, 1994, bronz, 4. roËnÌk sympozia.

8. LudvÌk Vaöina, PamÏtnÌ medaile, 1997ñ1998, bronz, 5. roËnÌk sympozia. 280

ciplÌny proch·zÌ neust·l˝mi promÏnami, i†kdyû si do jistÈ mÌry zachov·v· urËitÈ z·kladnÌ konzervativnÌ parametry, danÈ omezenou velikostÌ a†nÏkdy stanoven˝m n·mÏtem. Je vöak z¯ejmÈ, ûe medailÈrsk· pr·ce jiû d·vno nenÌ formov·na pouze spoleËenskou objedn·vkou a†ûe i†zde se odr·ûÌ tendence a†smÏry souËasnÈho modernÌho umÏnÌ. Z·leûÌ pouze na tv˘rci samÈm, jakÈ prost¯edky zvolÌ k†vyslovenÌ sv˝ch n·zor˘, v˝po-

vÏdÌ a†poselstvÌ. Na z·vÏr lze konstatovat, ûe podobn· setk·nÌ jak· se uskuteËÚujÌ v†UherskÈm Hradiöti (na Slovensku v†Kremnici, v†MaÔarsku v†NyÌregyh·ze) p¯ispÌvajÌ ke krystalizaci aktu·lnÌch umÏleck˝ch hodnost a†ûe ËeötÌ medailÈ¯i se p¯i vz·jemn˝ch konfrontacÌch nejen na sympoziÌch, ale rovnÏû na svÏtov˝ch p¯ehlÌdk·ch medailÈrskÈ tvorby FIDEM, rozhodnÏ neztratÌ.

⁄ËastnÌci hradiöùsk˝ch sympoziÌ: VladimÌr Durb·k Jacek Dworski Pavel Filip Gabriela G·sp·rov·-Illeöov· Ji¯Ì Habarta

(*5.1. 1953 Kremnica) (*12.9. 1937 Lvov) (*4.7. 1962 Lanökroun)

Slovensko Polsko »eskoslovensko

5. roËnÌk /1997-8 5. roËnÌk /1997-8 2. roËnÌk /1990

(*19.4. 1952 Nitra) »eskoslovensko 1. roËnÌk /1988 (*11.6. 1943 Uh. HradiötÏ) »eskoslovensko 1. roËnÌk /1988 Ëlen realizaËnÌho t˝mu 1. - 3. roËnÌku Jan H·sek (*9.8. 1969 Jablonec n. Nisou) »esk· republika 5. roËnÌk /1997-8 Jozef Karol Hˆger (*2.5. 1951 Fintice) Slovensko 4. roËnÌk /1994 Mari·n Huba (*16.2. 1949 Bratislava) »eskoslovensko 2. roËnÌk /1990 Paul Huybrechts (*19.4. 1951 Leuven) Belgie 5. roËnÌk /1998 Josef Hvozdensk˝ (*7.3. 1932 Hvozdn·) »eskoslovensko 2. roËnÌk /1990 Raimo Jaatinen (*3.2. 1949 Helsinki) Finsko 4. roËnÌk /1994 Janis Karlovs (*1939 Suntaûos) Lotyösko 1. roËnÌk /1988 Miroslav Kov·¯Ìk (*14.10. 1951 Kyjov) »eskoslovensko 1. roËnÌk /1988 »esk· republika 4. roËnÌk /1994 Ëlen realizaËnÌho t˝mu p¯i vöech roËnÌcÌch Ladislav Koz·k (*31.8. 1934 Hranice u†Semil) »eskoslovensko 3. roËnÌk / 1992 Erika Ligeti (*30.3. 1934 Budapeöù) MaÔarsko 1. roËnÌk / 1988 Otmar Oliva (*19.2. 1952 Olomouc) »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 Peter Orieöek (*28.8. 1941 Doln· S˙Ëa) »eskoslovensko 3. roËnÌk / 1992 Milada Othov· (*1.10. 1944 Brno) »eskoslovensko 3. roËnÌk / 1992 Ëlenka realizaËnÌho t˝mu 4. a†5. roËnÌku M·ria Poldaufov· (*30.12. 1951 Kremnica) Slovensko 4. roËnÌk / 1994 ZdenÏk Tom·nek (*15.1. 1958 Uh. HradiötÏ) »eskoslovensko 1. roËnÌk / 1988 Ëlen realizaËnÌho t˝mu I. roËnÌku Jitka TrËkov· (*4.6. 1945 Nov˝ Hrozenkov »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 Anna Maia Urm (*23.7. Helsinki) Finsko 5. roËnÌk / 1998 LudvÌk Vaöina (*30.8. 1936 Moravsk˝ PÌsek) »esk· republika 5. roËnÌk /1997-8 Tom·ö Vejdovsk˝ (*9.7. 1970 Praha) »eskoslovensko 3. roËnÌk / 1992 Michal Vitanovsk˝ (*3.5. 1946 Klatovy) »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 »esk· republika 5. roËnÌk / 1997 Ji¯Ì Vlach (*14.8. 1946 éaroöice) »eskoslovensko 1. roËnÌk / 1988 inici·tor hradiöùsk˝ch sympoziÌ, Ëlen realizaËnÌho t˝mu p¯i vöech roËnÌcÌch LaszlÛ Zagyva (*14.7. 1945 Eisenstein) MaÔarsko 4. roËnÌk / 1994 Saöa ZahradnÌk (*29.8. 1950 éaclÈ¯) »eskoslovensko 1. roËnÌk / 1988 Karel Zeman (*7.12. 1949 Brno) »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 Martin Zet (*11.9. 1959 Praha) »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 DrahomÌr Zobek (*20.7. 1952 Nov· BaÚa) »eskoslovensko 2. roËnÌk / 1990 Judit Zsin (*22.11. 1957 Budapeöù) MaÔarsko 3. roËnÌk / 1992 Marek Zyöko (*21.4. 1960 TurobieÚ) Polsko 5. roËnÌk / 1998 281

Pozn·mky: 1 Do roku 1998 se uskuteËnilo 5 roËnÌk˘ mezin·rodnÌho medailÈrskÈho sympozia. JednotlivÈ roËnÌky se setkaly se znaËnou pozornostÌ v˝tvarn˝ch kruh˘ a†velkou odezvou v†öiröÌ ve¯ejnosti. DosavadnÌch pÏti roËnÌk˘ se z˙Ëastnilo 33 umÏlc˘. KromÏ Ëesk˝ch a†slovensk˝ch umÏlc˘ p¯ivÌtalo UherskÈ HradiötÏ medailÈry ze sousednÌho MaÔarska a†Polska, a†d·le tv˘rce z† Finska, Lotyöska a†Belgie. 2 Mezin·rodnÌ v˝stava medailÌ, plaket a†drobnÈ plastiky Bronzov˝ troj˙helnÌk se v†Galerii Slov·ckÈho muzea v†UherskÈm Hradiöti uskuteËnila v†termÌnu od 17. 11. 1995 do 31. 12. 1995. Tato v˝stava byla realizov·na ve spolupr·ci s†Muzeem mincÌ a†medailÌ v†Kremnici a†mÏstskou galeriÌ Varosi v†NyÌregyh·ze. SlavnostnÌ zah·jenÌ se uskuteËnilo 20. 5. 1995 v†Kremnici. Potom v˝stava putovala do maÔarskÈ NyÌregyh·zy (6. 10.ñ7. 11. 1995) a†na z·vÏr se vybran· kolekce tÈmÏ¯ 600 expon·t˘ od 130 autor˘ z†evropsk˝ch i†mimoevropsk˝ch zemÌ p¯edstavila v†UherskÈm Hradiöti. ShromaûÔovala v˝bÏr z†pracovnÌch v˝sledk˘ t¯Ì sp¯ÌznÏn˝ch sympoziÌ, konan˝ch bÏhem†dvaceti letech v†NyÌreggyh·ze (zde se nach·zÌ nejstaröÌ a†nejpoËetnÏjöÌ sbÌrka, jiû od roku 1977 se pravidelnÏ setk·vajÌ medailÈ¯i v†SÛstÛ, p¯edmÏstÌ NyÌregyh·zy, kde majÌ k†dispozici dÌlny a†odlÈvajÌ stejnÏ jako v†UherskÈm Hradiöti technikou na Ñztracen˝ voskì), v†Kremnici (sympozia se zde konajÌ bien·lnÏ od roku 1983, od roku 1988 s†mezin·rodnÌ ˙ËastÌ, jejich specifikem je raûen· medaile, kter· zde m· obrovskou historickou tradici sahajÌcÌ do 16. stoletÌ) a†v†UherskÈm Hradiöti. 3 V†souvislosti s†po¯·d·nÌm mezin·rodnÌ v˝stavy medailÌ a†drobnÈ plastiky Bronzov˝ troj˙helnÌk se vÌce prohloubila spolupr·ce mezi Slov·ck˝m muzeem v†UherskÈm Hradiöti a†AsociacÌ umÏlc˘ medailÈr˘ »eskÈ republiky, kter· je hlavnÌm po¯adatelem bien·lnÌho mezin·rodnÌho sympozia litÈ medaile, plakety a†drobnÈ plastiky v†UherskÈm Hradiöti. V˝sledkem tÈto spolupr·ce je i†velkorysÈ gesto, kter˝m v†roce 1996 vÏnovala vybran· dÌla vznikl· v†pr˘bÏhu jednotliv˝ch roËnÌk˘ sympozia do umÏleckÈ sbÌrky Slov·ckÈho muzea. SympozijnÌ kolekce v†r·mci celÈ umÏleckohistorickÈ sbÌrky zaujÌm· v˝jimeËnÈ postavenÌ. Milada Frolcov· 282

DVA NEZN¡MÕ MALÕÿI éIJÕCÕ V†UHERSK…M HRADIäTI PÿED STO LETY A†OSUDY JEJICH OBRAZŸ V†soukromÈm majetku v†UherskÈm Hradiöti se nach·zejÌ obrazy, kterÈ n·m mohou zajÌmavÏ dokreslit osobnost, rodinu a†zdejöÌ p˘sobenÌ nÏkdejöÌho c.k. okresnÌho hejtmana Karla Krameriuse. Po jejich mnohaletÈm zapomnÏnÌ v†prachu jednÈ z†hradiöùsk˝ch p˘d byly odbornÏ restaurov·ny a†staly se ozdobou soukromÈ sbÌrky. Jedn· se celkem o†t¯i olejomalby na pl·tnÏ s†krajin·¯sk˝mi motivy v†duchu pozdnÌho romantismu, vytvo¯enÈ v†polovinÏ osmdes·t˝ch let devaten·ctÈho stoletÌ. PrvnÌ krajinomalba m· rozmÏr 69◊42,5 cm. Obraz zn·zorÚuje lesnÌ krajinu s†jezerem a†vodop·dem v† ponÏkud dramatickÈ atmosfÈ¯e blÌûÌcÌ se letnÌ bou¯e. Na pozadÌ temnÈho listnatÈho lesa je umÌstÏna ûensk· postava nesoucÌ d¯ÌvÌ. Pl·tno nenÌ signov·no, ale informaci o†autorovi n·m pod·v· pozn·mka tuûkou nach·zejÌcÌ se na p˘vodnÌm napÌnacÌm r·mu obrazu: Gemalen Juli 1884 Carl Kramerius Ung. Hradisch (malov·no v†Ëervenci 1884 Karlem Krameriusem Uh. HradiötÏ). N·mÏtem druhÈho obrazu o†rozmÏrech 68,5◊42 cm je umÏle sestaven· romantick· kompozice. Motiv past˝¯skÈ idyly na b¯ehu jezera, typick˝ pr·vÏ pro romantickou tÈmatiku, je doplnÏn architekturou kostelÌka s†nÏkter˝mi gotizujÌcÌmi prvky. U†b¯ehu jezera, kterÈ je osvÌceno z·¯Ì zapadajÌcÌho slunce, kotvÌ pramice a†ryb·¯skÈ b·rky s†plachtami. AtmosfÈru obrazu doplÚuje nÏkolik selsk˝ch postav, kterÈ n·m prozrazujÌ ponÏkud sentiment·lnÌ touhu mÏöùansk˝ch vrstev po sblÌûenÌ s†p¯Ìrodou. Ani tato pr·ce nenÌ signov·na na malbÏ, ale autora opÏt prozrazuje n·pis tuûkou na p˘vodnÌm vypÌnacÌm r·mu: Gemalen 1885 Kramerius Carl (malov·no 1885 Krameriusem Karlem). N·pisy na napÌnacÌch r·mech obou obraz˘ jsou dle rukopisu, kter˝ jsem mÏl moûnost porovnat s†nÏkter˝mi dobov˝mi ˙¯ednÌmi dokumenty okresnÌho hejtmanstvÌ naps·ny autorem obraz˘ Karlem Krameriusem. Z†tÏchto r·m˘ zjistÌme takÈ, ûe tyto byly zakoupeny ve vÌdeÚskÈm obchodÏ U†mÏsta ÿÌma, kter˝ prod·val takÈ pot¯eby pro v˝tvarnÌky (razÌtko: J. MAYR & FESSLER, WIEN, ZUR STADT ROM). Autor obraz˘ Karel Kramerius byl uherskohradiöùsk˝m okresnÌm hejtmanem, ale poch·zel z†Prahy. A†to ne z†tak ledajakÈ rodiny. Jeho dÏ-

deËek byl v˝znamn˝ Ëesk˝ buditel, knihkupec, nakladatel a†novin·¯ V·clav MatÏj Kramerius (1753ñ1808),1 kter˝ roku 1789 zaloûil v†Praze knihkupectvÌ a†nakladatelstvÌ »esk· expedice. Zn·m je p¯edevöÌm jako vydavatel Praûsk˝ch poötovsk˝ch novin, p¯ejmenovan˝ch roku 1791 na Krameriusovy c. k. vlastenskÈ noviny.2 Rod Kramerius˘ vöak p˘vodnÏ poch·zel z†RakovnÌka, odkud je zn·mo z†roku 1678 jmÈno Augustin Kramerius, kter˝ byl felËarem u†kompanie Bornobil. PravdÏpodobnÏ se jednalo o†dÏdeËka V·clava MatÏje.3 TakÈ Karl˘v str˝c V·clav Rodomil (1792ñ1861), novin·¯ a†vydavatel (»echoslav), pat¯il k†v˝znamn˝m Ëesk˝m vlastenc˘m a†buditel˘m. Karel Kramerius se narodil jako prvorozen˝ syn z†prvnÌho manûelstvÌ c. k. profesora na malostranskÈm gymn·siu Karla V·clava Frantiöka Krameriuse a†Karoliny ZimmerovÈ4 v†Praze dne 14. z·¯Ì 1833. SvÈ dÏtstvÌ a†ml·dÌ proûil v†Praze, kde v†tÈto dobÏ jeötÏ doznÌvaly vlivy ËeskÈho romantismu, kter˝ vrcholil ve 2. ËtvrtinÏ 19. stoletÌ. Ve v˝tvarnÈm umÏnÌ p¯edstavovaly Ëesk˝ romantismus p¯edevöÌm pr·ce malÌ¯˘ AntonÌna M·nesa (1784ñ1843) a†Josefa Navr·tila (1798ñ1865). Podle nÏkter˝ch zdroj˘, bohuûel vöak bez moûnosti tyto informace dokladovat se Karel Kramerius pohyboval ve spoleËnosti zn·m˝ch praûsk˝ch malÌ¯˘ Aloise Bub·ka (1824ñ 1870), a†Adolfa Kos·rka (1830ñ1859). Kontakt s†tÏmito umÏlci jistÏ mohl mÌt d˘leûit˝ vliv na Krameriusovu vlastnÌ tvorbu. RomantickÈ v˝tvarnÈ cÌtÏnÌ se u†nÏj vyvÌjelo bezpochyby takÈ dÌky rodinnÈ atmosfÈ¯e silnÏ ovlivnÏnÈ obrozeneck˝m hnutÌm. Z·jem o†krajinomalbu, zvl·ötÏ podle v˝tvarnÈho pod·nÌ prvnÌho z†popsan˝ch obraz˘ vych·zel zcela jistÏ ze z·jmu o†p¯Ìrodu jako takovou, u†druhÈho obrazu je vöak jiû moûno vnÌmat vliv urËitÈho mÏöù·ckÈho sentimentu. Karel Kramerius se oûenil s†o†rok staröÌ Veronikou Dudkovou, poch·zejÌcÌ rovnÏû z†Prahy. Svou ˙¯ednickou dr·hu zapoËal u†okresnÌho soudu v†LibochovicÌch v†okrese Roudnice nad Labem jako aktu·r.5 Po nÏkolika dalöÌch ˙¯ednick˝ch mÌstech byl Karel Kramerius roku 1885 jmenov·n hrabÏtem Eduardem Taaffem (ministrem vnitra a†p¯edsedou vl·dy v†letech 1879ñ 1893) okresnÌm hejtmanem v†kr·lovskÈm mÏstÏ UherskÈm Hradiöti. Tuto funkci zde vykon·val dlouh˝ch t¯in·ct let, ËÌmû se stal nejdÈle p˘sobÌcÌm hradiöùsk˝m c.k. okresnÌm hejtmanem6 . Z†povÏ¯enÌ moravskÈho zemskÈho mÌstodrûitele dr. Bed¯icha hrabÏte Schˆnborna slavnostnÏ jme-

noval Karel Kramerius 14. listopadu 1896 prvnÌho ËeskÈho starostu mÏsta HradiötÏ Josefa Stancla.7 Je zn·mo, ûe v†Ëele ˙¯adu st·l Karel Kramerius jeötÏ v†lednu roku 1899. V†˙noru toho roku jiû vykon·val tuto funkci zastupujÌcÌ ˙¯ednÌk c.k. okresnÌ vrchnÌ komisa¯ Josef Ganzwohl, kter˝ ji zast·val aû do roku 1900, kdy byl jmenov·n nov˝ okresnÌ hejtman Zdenko Wacha.8 Krameriusovi se p¯estÏhovali do UherskÈho HradiötÏ pravdÏpodobnÏ jiû roku 1884. Ubytov·nÌ jim bylo poskytnuto st·tnÌ spr·vou ve sluûebnÌm bytÏ (Ë. 2) nach·zejÌcÌm se v† budovÏ okresnÌho hejtmanstvÌ v†Kr·lovskÈ ulici Ë. 25 (dnes ulice N·draûnÌ). Tento objekt p˘vodnÏ slouûil jako semin·¯ jezuitskÈho ¯·du, ale po zruöenÌ ¯·du v†r·mci terezi·nsk˝ch reforem roku 1773 byl prod·n mÏstu Hradiöti. MÏsto d˘m od roku 1810 pronajÌmalo za roËnÌ n·jem 220 zlat˝ch nejprve krajskÈmu, pozdÏji okresnÌmu hejtmanstvÌ.9 Podle sËÌtacÌho oper·tu10 z†roku 1890 bydlelo s†Karlem a†Veronikou Krameriusov˝mi ve sluûebnÌm bytÏ takÈ jejich pÏt dÏtÌ: syn Benjamin (* Libochovice), kter˝ byl jiû v†tÈto dobÏ pr·vnÌkem, dcery Gabriela (* Libochovice), Jind¯iöka Henrieta, (* Libochovice), Veronika (* RakovnÌk) a†nejmladöÌ z†potomk˘ syn Jaroslav (* LedeË nad S·zavou). NejstaröÌ dcera Karla (Karolina), narozen· 15. 5. 1860 v†LibochovicÌch byla v†tÈto dobÏ jiû na jednom ze sv˝ch ˙¯ednick˝ch mÌst, pravdÏpodobnÏ v†R˝ma¯ovÏ. Z†rodn˝ch mÌst dÏtÌ m˘ûeme vyËÌst zajÌmavou informaci o†p¯edeöl˝ch ˙¯ednick˝ch p˘sobiötÌch hradiöùskÈho okresnÌho hejtmana. Podle jiû zmÌnÏnÈho dokladu o†sËÌt·nÌ obyvatel, ûila s†nimi ve spoleËnÈ dom·cnosti takÈ matka hejtmanovy manûelky AlûbÏta Dudkov· (* 5. 1. 1803, Praha) a†sluûebn· poch·zejÌcÌ z†Bohuslavic. ZajÌmavou a†d˘leûitou informacÌ je takÈ, ûe se rodina hl·sila k†uûÌv·nÌ ËeskÈho jazyka, byù dostupnÈ ˙¯ednÌ dokumenty i†n·pisy na obrazech jsou nÏmeckÈ. V†novin·ch Moravsk· SlovaË ze srpna roku 1888 vyöel ve t¯ech pokraËov·nÌ v†ËÌslech 64ñ66 velmi zajÌmav˝ Ël·nek s†n·zvem Z†dob prvnÌho probuzenÌ n·rodnÌho. Bohuûel zde nenÌ uveden autor Ël·nku. Vzhledem k†tomu, ûe se jedn· o†velmi podrobnou zpr·vu o†vydavatelskÈ Ëinnosti V·clava MatÏje Krameriuse, zd· se b˝t pravdÏpodobnÈ, ûe jej napsal s·m Karel Kramerius, nebo s†autorem ˙zce spolupracoval. Tuto skuteËnost by mohl dosvÏdËovat i†fakt, ûe si Karel Kramerius po¯izoval podrobnÈ rodovÈ z·pisky a†ta283

1. LesnÌ krajina s jezerem.

2. U jezera. kÈ uchov·val pam·tky na svÈho dÏdeËka. V†jeho majetku se mimo jinÈ nach·zela dÏdeËkova vesta (pozdÏji darovan· museu v†Klatovech), h˘l a†mÏdÏnÈ desky z†tisk·rny zobrazujÌcÌ Uk¯iûovanÈho a†Globus. VÏtöina tÏchto pam·tek se pozdÏji nach·zela v†majetku syna Jaroslava. Jejich souËasn˝ osud, vËetnÏ rodov˝ch z·pisk˘ Karla Krameriuse vöak nenÌ zn·m. 284

T¯etÌm z†obraz˘ je takÈ olejomalba 26,5◊15,5 cm vytvo¯en· v†obdobnÈm romantickÈm duchu jako v˝öe zmiÚovanÈ dva obrazy o†rozmÏrech. N·mÏtem tÈto pr·ce je krajina s†dominujÌcÌm listnat˝m stromem, jezerem s†loÔkou, venkovsk˝mi chaloupkami a†poutnÌkem. Symbolick· postava poutnÌka (Ëast˝ motiv kup¯Ìkladu u†K. H. M·chy nebo A. M·nesa) zde vyjad¯uje pravdÏ-

podobnÏ odchod z†domova, do svÏta, Ëemuû se zd· napovÌdat i†dedikace obrazu staröÌmu bratru autorky. Tato krajinomalba, r·movan· v†p˘vodnÌm, dobovÈm, r·mu je signov·na vpravo dole: G. Kramerius 1886. Na zadnÌ stranÏ pl·tna je umÌstÏn n·pis: Zur Erinnerung meinem Bruder Benjamin gemalt Gabriele Kramerius 1886 (na pam·tku mÈmu bratru Benjaminovi namalovala Gabriela Krameriusov· 1886). Podle tohoto t¯etÌho obrazu tak m˘ûeme soudit, ûe se v˝tvarnÈ nad·nÌ v†rodinÏ nejen dÏdilo, ale patrnÏ i†pÏstovalo. Rodina Krameriusova se odstÏhovala z†UherskÈho HradiötÏ nÏkdy v†pr˘bÏhu roku 1899. OkresnÌ hejtman se vr·til do rodnÈ Prahy, kde rodina vlastnila nÏkolik dom˘ na Kr·lovsk˝ch Vinohradech, aby si zde uûil zaslouûenÈ penze. Za svÈ celoûivotnÌ z·sluhy byl Karel Kramerius jmenov·n c. k. mÌstodrûitelsk˝m radou.11 Karel Kramerius zem¯el v†Praze roku 1918. Z†doklad˘ dostupn˝ch v†UherskÈm Hradiöti je moûno zjistit, ûe syn Jaroslav byl jmenov·n 5. ˙nora 1903 c.k. st·tnÌm ˙¯ednÌkem v†DuchcovÏ v†»ech·ch. D·le pokraËoval ve stop·ch svÈho otce a†pozdÏji byl jmenov·n hejtmanem v†Kralupech.12 Dcera Veronika nabyla domovskÈho pr·va v†Praze 18. 10. 1939.13 V†Praze, bytem Koubkova ulice Ë. 4, takÈ Veronika zem¯ela ve vÏku 87 let dne 8. listopadu roku 1955.14 Dcera Gabriela se odstÏhovala na Velehrad ke svÈ sest¯e Karle, kter· zde bydlela od roku 1893. Karla Krameriusov·, kter· byla majitelkou bytu v†domÏ

Ëp. 8 na VelehradÏ vykon·vala funkci poötmistrovÈ na zdejöÌ poötÏ. Podle evidence obyvatel (sËÌt·nÌ lidu) ze dne 2. 12. 1910 jiû bydlela Karla sama. Nepoda¯ilo se mÏ zjistit kam se Gabriela odstÏhovala, neboù je zn·mo, ûe zem¯ela aû roku 1912. 7. dubna 1918 se k†sest¯e p¯istÏhoval na penzi bratr, star˝ ml·denec Benjamin. Ten zem¯el n·hle 17. b¯ezna 1925 na z·nÏt plic ve vÏku nedoûit˝ch 62 let.15 Poh¯ben byl na VelehradÏ do rodinnÈ hrobky, kter· je vöak jiû dnes zruöena, a†proto nebylo moûno zjistit zda zde nebyla poh¯bena takÈ Gabriela. Ke dni 16. 2. 1921 m·me zpr·vu, ûe Karla Krameriusov· jiû vykon·vala na VelehradÏ funkci vrchnÌ poötmistrovÈ.16 Po bratrovÏ smrti se k†nÌ na Velehrad v†pr˘bÏhu roku 1925 p¯istÏhovala sestra Jind¯iöka.17 JeötÏ dnes ûije nÏkolik m·lo velehradsk˝ch pamÏtnÌk˘, kte¯Ì si ÑsleËnyì, jak se jim ¯Ìkalo, pamatujÌ.18 Sestry Krameriusovy se koncem t¯ic·t˝ch let z†Velehradu odstÏhovaly do UherskÈho HradiötÏ, kde koupily d˘m se zahradou v†ulici Jana LucemburskÈho Ë. 230. Jind¯iöka zem¯ela v†Hradiöti dne 11. dubna 1941.19 JejÌ sestra Karla se po v·lce p¯estÏhovala k†bratrovi Jaroslavovi do LitomÏ¯ic, Vav¯ineckÈ ulice Ë. 13. Zde takÈ zem¯ela dne 26. dubna 1951 a†jejÌ majetek p¯ipadl dle z·vÏti sest¯e Veronice. Mimo movit˝ majetek tak zdÏdila sestra polovinu domu ËÌslo 230 v†UherskÈm Hradiöti a†polovinu domu ËÌslo 98 v†Ryb·rn·ch.20 Po smrti sestry Karly se Jaroslav p¯estÏhoval z†LitomÏ¯ic do Prahy k†sest¯e Veronice.21 Vöechny dÏti Karla Krameriuse ze-

3. Odchod z domova. 285

m¯ely svobodnÈ a†bez potomk˘, ËÌmû tato vÏtev buditele V. M. Krameriuse vym¯ela.22 V†souËasnosti ûijÌ v†Praze doposud potomci z†nep¯ÌmÈ linie V·clava Rodomila Krameriuse. DÌky zjiötÏn˝m fakt˘m je moûno rekonstruovat pomÏrnÏ p¯esnÏ osudy vöech t¯Ì obraz˘. Obrazy Karla Krameriuse si z¯ejmÏ ponechala na pam·tku jeho dcera Gabriela, kter· si je odvezla p¯i svÈm stÏhov·nÌ roku 1900 z†HradiötÏ na Velehrad. Sem se takÈ roku 1918 dostal s†Benjaminem i†obr·zek malovan˝ Gabrielou. SkuteËnost, ûe se obrazy nenach·zely v†Hradiöti po prvnÌ svÏtovÈ v·lce n·m dokl·d· jejich nep¯Ìtomnost

v†soupisu umÏleck˝ch pam·tek Klubu p¯·tel umÏnÌ z†roku 1921.23 Touto dobou vöak byly vöechny t¯i obrazy v†bytÏ Karly KrameriusovÈ na VelehradÏ Ëp. 8. ZpÏt do UherskÈho HradiötÏ se pak obrazy p¯estÏhovaly aû koncem meziv·leËnÈho obdobÌ spolu s†Karlou a†Jind¯iökou. Vöechny t¯i obrazy tak z˘staly v†domÏ Ë. 230 v†ulici Jana LucemburskÈho p¯es pades·t let. PoË·tkem devades·t˝ch let byly p¯es sto let starÈ obrazy zakoupeny hradiöùsk˝m sbÏratelem, restaurov·ny a†za¯azeny do soukromÈ sbÌrky region·lnÌch autor˘.

ZjiötÏn· data k†rodovÈ linii uherskohradiöùskÈho c.k. okresnÌho hejtmana Karla Krameriuse V·clav MatÏj Kramerius * 9. 2. 1753 RakovnÌk Ü 22. 3. 1808 Praha V·clav Rodomil Ludmila Magdalena Terezie VojtÏch Mati·ö Karel Bor. V·clav Frantiöek Kl·ra Magdalena Jan Nep. Josef V·clav Magdalena Ludmila Marie Anna Frantiöek

* 6. 4. 1792 * 27. 9. 1793 * 25. 2. 1795 * 19. 10. 1797 * 28. 2. 1799 * 9. 11. 1801 * 10. 7. 1803 * 1805

Ü 6. 6. 1861 Ü 11. 3. 1794 Ü 1864 Ü 12. 3. 1874 Ü 24. 6. 1801 Ü 25. 6. 1861 Ü 12. 9. 1803 Ü 12. 1. 1822

Karel Bor. V·clav Frantiöek Kramerius * 19. 10. 1797 Praha Ü 12.3. 1874? Praha 1. sÚatek 9. 10. 1832 u†sv. Havla v†Praze s†Karolinou Zimmerovou ( * 1802 Heidelberg) Karel Marie Marie Bohuslav Antonie

* 14 .9. 1833 * 27. 6. 1835 * 1836 * 9. 3. 1840 * 1840

Ü 1918 Ü 8. 1. 1836 Ü 3. 11. 1872 Ü 11. 11. 1865 Ü 1844

2. sÚatek 26. 9. 1842 u†sv. JiljÌ ( u†Dominik·n˘) v†Praze s†Adelhaidou Bart·kovou ( * 1824 PÌsek) Jaroslav * 5. 11. 1845 Ü 12. 9. 1911 Leopoldina * 16. 6. 1848 Ü 1904 Johana * 20. 4. 1852 Ü ? Karel Kramerius *14. 9. 1833 Praha Ü 1918 Praha manûelka Veronika Dudkov· ( * 1832 Praha Karla (Karolina) Benjamin Gabriela Jind¯iöka (Henrieta) Veronika (VÏra) Karel Jaroslav

286

Ü 1915 Praha) * 15. 5. 1860 * 15. 12. 1862 * 6. 11. 1863 * 9. 4. 1866 * 13. 3. 1868 * 1870 * 25. 7. 1872

Ü 26. 4. 1951 Ü 17. 3. 1925 Ü 1912 Ü 11. 3. 1941 Ü 8. 10. 1955 Ü 1876?8 Ü ?

Pozn·mky: 1 Ve staröÌ literatu¯e, ale i†v†novÏjöÌ, kter· z†nÌ Ëerp·, je Ëasto uv·dÏn rok narozenÌ V·clava MatÏje Krameriuse 1759. Na z·kladÏ klatovsk˝ch matrik prok·zal badatel J. Wisinger, ûe spr·vnÈ datum narozenÌ je 9. ˙nora 1753. P˘vodnÏ byl pok¯tÏn MatÏj Valentin. JmÈno V·clav namÌsto Valentina p¯ijal teprve pozdÏji po vzoru nÏkter˝ch vlasteneck˝ch spisovatel˘. »»M 1915, str. 442ñ443. 2 O tÈto skuteËnosti se zmiÚujÌ takÈ noviny Moravsk· SlovaË ze srpna roku 1888 (V. roËnÌk). 3 RodopisnÈ pozn·mky k†rodinÏ Kramerius˘ po¯ÌzenÈ Janem Rennerem, ¯editelem a†archiv·¯em mÏsta RakovnÌka roku 1942. 4 dtto. 5 Aktu·r ñ niûöÌ spr·vnÌ ˙¯ednÌk, soudnÌ pÌsa¯. 6 Roku 1868 byla reorganizov·na st·tnÌ spr·va monarchie, p¯i kterÈ bylo dosavadnÌ krajskÈ z¯ÌzenÌ nahrazeno politick˝mi okresy v†jejichû Ëele st·li okresnÌ hejtmanÈ. Po reorganizaci, kter· veöla v†platnost 31. srpna 1868 se staly souË·stÌ uherskohradiöùskÈho politickÈho okresu soudnÌ okresy UherskÈ HradiötÏ, Uhersk˝ Ostroh a†Napajedla. Nad¯Ìzen˝m org·nem bylo MoravskÈ zemskÈ mÌstodrûitelstvÌ se sÌdlem v†BrnÏ. Od zmÌnÏnÈ reorganizace do vzniku »eskoslovenskÈ republiky se v†Ëele politickÈho okresu UherskÈ HradiötÏ vyst¯Ìdalo nÏkolik okresnÌch hejtman˘. Od roku 1868 tuto funkci zast·val Josef Rothkugel, od roku 1874 Friedrich Radnitzky, v†letech 1885ñ1899 Karel Kramerius, v†letech 1900ñ1906 Zdenko Wacha, pozdÏji Josef Shoch a†od roku 1914 JUDr. Josef JanuötÌk. Funkce okresnÌho hejtmana byla spoleËensky velmi v˝znamn·, ale takÈ pracovnÏ znaËnÏ n·roËn·. OkresnÌ hejtman, jmenovan˝ do funkce ministrem vnitra rakousko-uherskÈ monarchie vykon·val politick˝ dozor nad obecnÌmi starosty a†jejich zastupitelstvy. Spravoval mimo öirokou ök·lu administrativnÌ agendy takÈ z·leûitosti Ëetnictva, voleb, vÏci mobilisaËnÌ a†mnohÈ dalöÌ. S·m ¯Ìdil kup¯Ìkladu z·leûitosti t˝kajÌcÌ se cestovnÌch pas˘, doporuËoval udÏlov·nÌ vyznamen·nÌ a†jako vl·dnÌ komisa¯ vykon·val dozor nad spo¯itelnami. HejtmanstvÌ vöak mÏlo pro v˝kon dalöÌch administrativnÌch povinnostÌ takÈ poËetn˝ ˙¯ednick˝ person·l. Spr·vou p¯Ìm˝ch danÌ byli povÏ¯eni tzv. bernÌ referenti a†od roku 1870 byl

svÏ¯en v˝kon zdravotnÌho a†lÈka¯skÈho dozoru okresnÌmu lÈka¯i a†okresnÌmu zvÏrolÈka¯i. Problematiku spojenou se stavebnÌmi z·leûitostmi pak ¯eöil okresnÌ inûen˝r. 7 AMUH - PamÏtnÌ kniha kr·lovskÈho mÏsta Uh. HradiötÏ 1910ñ1932, str. 78. 8 OAUH - ⁄¯ednÌ listy cÌs. kr·l. okresnÌho hejtmanstvÌ v†Uh. Hradiöti. 9 B. Fiöer: UherskÈ HradiötÏ ñ Topografie, Uh. HradiötÏ 1921. 10 AMUH ñ sËÌt·nÌ lidu 1890. 11 RodopisnÈ pozn·mky laskavÏ poskytnutÈ panÌ Kristou Krameriusovou z†Prahy. 12 dtto. 13 AMUH III. ñ Matrika domovsk˝ch p¯ÌsluönÌk˘ UherskÈho HradiötÏ, inv. Ë. 66. 14 ⁄mrtnÌ ozn·menÌ ze dne 10. listopadu 1955. 15 Matrika Velehrad sv. IV.- Kniha zem¯el˝ch, str. 66, Ë. 2. Slov·ckÈ noviny Ë. 13 z†27. b¯ezna 1925: Zpr·vy z†kraje, Hradiöùsko, Z†Velehradu. Minul˝ t˝den zem¯el zde pan Kramerius, pr·vnÌk a†soukromnÌk. Zesnul˝ byl pravnukem V·clava MatÏje Krameriuse. PoslednÌ lÈta vÏnoval se soukr. poöt. sluûbÏ a†byl pro svou ochotu vöemi oblÌben. 16 OAUH ñ Archiv obce Velehrad ñ SËÌt·nÌ lidu dle stavu v†roce 1900, 1910, 1921, 1930, inv. Ë. 16. Slov·ckÈ noviny Ë. 13 z†28. b¯ezna 1924: Zpr·vy z†kraje, Hradiöùsko, Velehrad. OsobnÌ. SleËna Krameriusov·, vrchnÌ poötmistrov·, byla vl·dou Ës. republiky pov˝öena do VII. hodnostnÌ t¯Ìdy. 17 OAUH ñ Archiv obce Velehrad ñ SËÌt·nÌ lidu dle stavu v†roce 1900, 1910, 1921, 1930, inv. Ë. 16 18 Co vöak pamÏtnÌk˘m nejvÌce utkvÏlo je, ûe byly neust·le obklopeny mnoûstvÌm r˘zn˝ch dom·cÌch zvÌ¯at. Chovaly kozu, kr·lÌky a†mnoûstvÌ koËek, mezi dÏtmi vöak byl nejpopul·rnÏjöÌ tehdy znaËnÏ exotick˝ papouöek. 19 AMUH III. ñ Matrika domovsk˝ch p¯ÌsluönÌk˘ UherskÈho HradiötÏ, inv. Ë. 66 . Matrika UherskÈ HradiötÏ, sv. VI., roËnÌk 1941: Kniha zem¯el˝ch, str. 1149. Zpr·vu o†smrti Jind¯iöky p¯inesly takÈ noviny N·rodnÌ Politika ze dne 23. dubna 1941: PravnuËka V. M. Krameriuse zem¯ela. Dne 11. b¯ezna zem¯ela v†UherskÈm Hradiöti Jind¯iöka Krameriusov·, vrch. poöt. v. v., pravnuËka buditele n·roda, V·clava MatÏje Krameriuse. Byla to velmi uölechtil· a†hodn· ûena, kter· ve svÈm ûivotÏ prok·zala mnoho uûiteËn˝ch a†dobr˝ch skutk˘. 287

20 OkresnÌ soud v†LitomÏ¯icÌch ñ UsnesenÌ D†209/51 ze dne 18. 10. 1951. dÏdictvÌ po KarolinÏ KrameriusovÈ. 21 RodopisnÈ pozn·mky laskavÏ poskytnutÈ panÌ Kristou Krameriusovou z†Prahy. 22 dtto. 23 K. J. Obr·til: Soupis umÏleck˝ch pam·tek v†Uh. Hradiöti, Uh. HradiötÏ 1921. Tento soupis obraz˘ a†plastik v†soukromÈm majetku obyvatel UherskÈho HradiötÏ a†v˝znamn˝ch sbÏratel˘ nejbliûöÌho okolÌ (Abrh·m Kunovice) sestaven˝ K. J. Obr·tilem obsahuje tak¯ka tisÌc poloûek. Soupis byl vyd·n u p¯Ìleûitosti v˝stavy konanÈ v Uh. Hradiöti, na kterÈ bylo mnoho z tÏchto obraz˘ takÈ vystaveno.

ODEäEL PhDr. VIL…M JŸZA Vcelku obecnÏ znÏjÌcÌ sloveso odeöel b˝v· spojov·no a†vyslovov·no i†v†souvislosti s†odchodem definitivnÌm, s†odchodem z†tohoto svÏta. V†p¯irozenosti lidskÈho ûivota je sice tento odchod zakÛdov·n v†naöem vÏdomÌ a†myölenÌ, ale p¯esto n·s vûdy p¯ekvapÌ a†emocion·lnÏ zaskoËÌ sv˝m nen·vratn˝m obsahem. Takov˝m momentem byla i†zpr·va, ûe v†OstravÏ dne 5. b¯ezna 1998 n·hle zem¯el historik umÏnÌ PhDr. VilÈm J˘za (nar. 13. Ëervna 1930 ve ZnojmÏ), ËlovÏk a†odbornÌk, kter˝ cel˝ sv˘j ûivot plnÏ zasvÏtil ËeskÈ kultu¯e a†v˝tvarnÈmu umÏnÌ. Na poË·tku jeho profesion·lnÌ dr·hy bylo UherskÈ HradiötÏ, kde vytvo¯il nadËasovÏ trval˝ odkaz, jehoû v˝znam dodnes oceÚujeme a†vzpomÌn·me. Dr. VilÈm J˘za ukonËil v†roce 1955 studium na olomouckÈ UniverzitÏ PalackÈho, obory dÏjiny umÏnÌ a†estetika. Jako û·k prof. V·clava Richtera a†Bohumila Markalouse si do praktickÈho ûivota odn·öel ¯adu cenn˝ch poznatk˘ a†vÏdomostÌ, kterÈ ve spojenÌ s†p¯irozen˝mi osobnÌmi schopnostmi okamûitÏ a†zda¯ile uplatÚoval. PrvnÌm a†velmi d˘leûit˝m mÌstem pro jeho odbornou seberealizaci historika umÏnÌ se stalo Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti, kde byl v†kr·tkÈm ËasovÈm obdobÌ jmenov·n takÈ jeho ¯editelem. I†dnes, s†odstupem nÏkolika desetiletÌ, je tato skuteËnost povaûov·na za v˝znamn˝ meznÌk v†historii tÈto kulturnÌ instituce, zvl·ötÏ v†souvislosti s†dalöÌm v˝vojem a†postavenÌm v†kontextu aktu·lnÌho formov·nÌ muzejnÌ pr·ce. Od samÈho poË·tku jeho hradiöùskÈho p˘sobenÌ byl povaûov·n za v˝raznou osobnost, kter· v†promyölenÈ koncepËnosti dok·zala formulovat 288

svÈ z·mÏry a†pl·ny. Jeho niternÈ zaujetÌ a†schopnost rychlÈ orientace v†materi·lu i†konkrÈtnÌm terÈnu p¯inesla Slov·ckÈmu muzeu novÈ p¯edpoklady pro svÈbytn˝ vzestup a†pov˝öenÌ kulturnÏ-spoleËenskÈ v·ûnosti. PrvnÌ ve¯ejnou prezentacÌ pod jeho vedenÌm byla v˝stava MalÌ¯i Slov·cka, v†nÌû soubornÏ p¯edstavil dosavadnÌ muzejnÌ umÏleckou sbÌrku, jejÌû v˝voj neoddÏlitelnÏ souvisel s†existencÌ muzea samotnÈho od r. 1914, avöak v†dobov˝ch preferencÌch jin˝ch obor˘ z˘st·val tento konvolut v†druho¯adÈm aû dokument·rnÌm postavenÌ. V†tÈmûe roce 1955 vyËlenil umÏleck· dÌla z†muzejnÌ sbÌrky, v˝vojovÏ je identifikoval do dvou okruh˘ (do 19. a†20. stoletÌ) a†umÌstÏnÌm do samostatnÈho prostoru z†nich vytvo¯il oddÏlen˝ a†svÈpr·vn˝ okruh, kter˝ je respektov·n aû do souËasnosti. Za tÏchto nov˝ch podmÌnek mohla b˝t zah·jena nov· etapa odbornÈ evidence a†v†r·mci dan˝ch moûnostÌ i†zavedenÌ p¯esn˝ch pravidel pro akviziËnÌ politiku. V†roce 1957 se v˝znamn˝m podÌlem ˙Ëastnil na scÈn·¯i jubilejnÌ v˝stavy k†700. v˝roËÌ zaloûenÌ mÏsta Uh. HradiötÏ a†souËasnÏ zpracov·val v˝stavnÌ program s†d˘razem na v˝tvarnÈ umÏnÌ jihov˝chodnÌ Moravy. Rychl· orientace v†historickÈm v˝voji Slov·ckÈho muzea staËila dr. J˘zovi k†tomu, aby se vr·til k†nÏkdejöÌ myölence muzejnÌch pracovnÌk˘ zÌskat budovu b˝valÈ vojenskÈ zbrojnice v†OtakarovÏ ulici. Na rozdÌl od p˘vodnÌch z·mÏr˘ umÌstit zde expozice vÌce obor˘ (archeologie, historie a†dÏjin umÏnÌ), rozhodl se v†tomto objektu vybudovat centrum pro umÏleckou sbÌrku a†samostatnou prezentaci galerijnÌho typu. ⁄spÏönost jeho poËÌn·nÌ je dokladov·na tÌm, ûe uû v†roce 1958 byly zpracov·ny rekonstrukËnÌ projekty a†v†n·sledujÌcÌch 4 letech zde probÌhaly z·sadnÌ stavebnÌ ˙pravy. Kdyû se 21. ¯Ìjna 1962 poprvÈ interiÈry tÈto baroknÌ budovy otev¯ely pro ve¯ejnost, bylo z¯ejmÈ, ûe v†UherskÈm Hradiöti byla realizov·na myölenka, kterou se po mnoho desetiletÌ milovnÌci a†p¯Ìznivci umÏnÌ zab˝vali, ale aû p¯iËinÏnÌm dr. J˘zy se tento z·mÏr uskuteËnil. TÌm byl poloûen nadËasov˝ z·klad k†tomu, aby Galerie Slov·ckÈho muzea v†postupujÌcÌm ËasovÈm v˝voji zÌskala dostateËnÏ svÈpr·vnÈ postavenÌ a†vËlenila se do struktury srovnateln˝ch za¯ÌzenÌ stejnÈho typu. V†tÈto souvislosti je jmÈno VilÈma J˘zy vzpomÌn·no nep¯etrûitÏ dosud jak v†povÏdomÌ dobov˝ch pamÏtnÌk˘, doklady pÌsemn˝ch a†dokument·rnÌch pramen˘, tak i†souËasn˝mi pokraËovateli tohoto v˝znamnÈho odkazu.

OdbornÏ vÏdeckÈ v˝sledky J˘zova uherskohradiöùskÈho p˘sobenÌ lze dokladovat na v˝Ëtu mnoha v˝tvarn˝ch v˝stav, kterÈ sv˝m v˝znamem öiroce p¯ekraËovaly ˙zemnÌ vymezenÌ regionu jihov˝chodnÌ Moravy. PhDr. VilÈm J˘za mÏl neobyËejn˝ cit pro zhodnocenÌ skuteËn˝ch v˝tvarn˝ch kvalit a†z·roveÚ pociùoval p¯irozenou pot¯ebu upozorÚovat na opomÌjenÈ hodnoty umÏleckÈho ûivota aù uû minulÈ Ëi souËasnÈ. Ve spojenÌ svÈho osobnÌho zaloûenÌ se sv˝m odborn˝m p¯ehledem up¯ednostÚoval prezentace tÏch osobnostÌ, kterÈ se souhrou urËit˝ch okolnostÌ dost·valy na okraj ve¯ejnÈ pozornosti. V†roce 1958 p¯ipravil v˝stavu Vladislavu Vaculkovi, kter˝ v†tÈ dobÏ byl vlivem politickÈho tlaku odsunut do poniûujÌcÌho ˙stranÌ, v†nÏmû se z†existenËnÌch d˘vod˘ vÏnoval p¯ev·ûnÏ keramickÈ tvorbÏ. V†autorskÈ v˝stavÏ realizovanÈ ve Slov·ckÈm muzeu se z·sluhou PhDr. V. J˘zy mohl tento umÏlec po dlouhÈ dobÏ p¯edstavit i†p¯edchozÌ malÌ¯skou tvorbou, coû mu p¯ineslo oûivenÈ uzn·nÌ v†podobÏ ËetnÏjöÌch zak·zek (nap¯. n·vrhy na interiÈrovÈ realizace a†n·vrhy na gobelÌny) a†v†tÏsnÈ ËasovÈ n·vaznosti to p¯ispÏlo i†k†pozvednutÌ Vaculkova autorskÈho sebevÏdomÌ a†radik·lnÌ promÏnÏ tv˘rËÌho projevu. NemÈnÏ v˝znamnou byla i†v˝stava VladimÌra VaöÌËka, kter˝ byl ve stejnÈ dobÏ z†politick˝ch

d˘vod˘ n·silnÏ umlËov·n pro sv˘j odliön˝ osobnÌ postoj i†umÏleck˝ projev, tolik rozporn˝ s†dobov˝mi poûadavky na ideologicky p¯esn· pravidla socialistickÈho realismu. Z·sluûnou byla takÈ J˘zova pozornost vÏnovan· zaËÌnajÌcÌmu socha¯i Evûenu Mack˘, v†nÏmû uû v†dobÏ jeho akademick˝ch studiÌ (r. 1958) rozpoznal mimo¯·dn˝ talent. Bohuûel, v†roce 1961 mohl tomuto nadÏjnÈmu umÏlci uspo¯·dat druhou, posmrtnou v˝stavu, kter· sice potvrdila mimo¯·dnÈ nad·nÌ, ale takÈ konstatovala nen·vratnost dalöÌho v˝voje. DalöÌm profesion·lnÏ objevn˝m projektem (r. 1964) byla v˝stava malÌ¯e Miloöe Borii, uherskohradiöùskÈho rod·ka, kter˝ ve svÈ dobÏ z˘stal zcela nepochopen a†nep¯ijat konzervativnÏ sm˝ölejÌcÌ ve¯ejnostÌ pro svÈ modernÌ umÏleckÈ n·zory. VilÈm J˘za jako prvnÌ historik umÏnÌ dokladoval, ûe tento umÏlec jako jeden z†m·la p¯in·öel ve svÈ dobÏ novÈ v˝vojovÈ tendence do oblasti jihov˝chodnÌ Moravy a†mÏl ty nejlepöÌ p¯edpoklady k†pozvednutÌ a†posunu v˝tvarn˝ch tradic ve prospÏch modernÌho ËeskÈho umÏnÌ. ZmiÚovanÈ v˝stavy jsou jen nepatrn˝m zlomkem toho, co dr. J˘za prezentoval ve v˝stavnÌ Ëinnosti Slov·ckÈho muzea za dobu svÈ p˘sobnosti. V†öirokÈm z·bÏru mnoha v˝tvarn˝ch obor˘ prokazoval svÈ odbornÈ znalosti, pravidelnÏ sledoval nejaktu·lnÏjöÌ v˝vojovÈ trendy region·l-

1.VilÈm J˘za s†VladimÌrem VaöÌËkem, Ostrava l993. 289

nÌho umÏnÌ a†vÏnoval svou pozornost nastupujÌcÌ umÏleckÈ generaci. Jeho z·sluhou byla takÈ nav·z·na spolupr·ce s†mnoha v˝znamn˝mi galerijnÌmi sbÌrkami, coû se projevovalo v†pravideln˝ch v˝p˘jËk·ch kvalitnÌho umÏleckÈho materi·lu pro v˝stavnÌ soubory. Ve sv˝ch prezentaËnÌch aktivit·ch se uplatÚoval i†v†okolnÌch galeriÌch, takûe v˝sledky jeho pr·ce se objevovaly nap¯. ve ZlÌnÏ, HodonÌnÏ ad. Mimo svÈ hlavnÌ zamÏ¯enÌ historika umÏnÌ se PhDr. VilÈm J˘za d˘raznÏ projevoval i†jako ¯editel Slov·ckÈho muzea. V†roce 1959 byl hlavnÌm inici·torem zaloûenÌ sbornÌku Slov·cko, v†nÏmû byly publikov·ny p¯ÌspÏvky z†mnoha obor˘. V˝znam a†tradice tohoto periodika je udrûov·na aû do souËasnosti a†st·le si zachov·v· prestiûnÌ punc uzn·vanÈ odbornosti. DalöÌ v˝znamnou aktivitou bylo i†p˘sobenÌ na poli pam·tkovÈ pÈËe, kde se stal spoluautorem ¯ady soupis˘ chr·nÏn˝ch historick˝ch objekt˘ a†artefakt˘ pat¯ÌcÌch ke kulturnÌmu bohatstvÌ naöeho n·roda. Dosud ûiv˝m a†st·le vyhled·van˝m dokladem J˘zova b·d·nÌ je monografickÈ zpracov·nÌ historickÈho v˝voje mÏsta Uh. HradiötÏ, kterÈ v†roce 1958 vydal ve spoluautorstvÌ se svou ûenou Alenou. V†chronologicky ËlenÏn˝ch kapitol·ch jsou pomÏrnÏ p¯esnÏ zachyceny dobovÈ ud·losti uherskohradiöùskÈ lokality vËetnÏ spoleËensk˝ch, slohov˝ch a†stavebnÌch promÏn. Pojedn·nÌ o†jednotliv˝ch v˝znamn˝ch architektonick˝ch objektech slouûÌ st·le jako z·kladnÌ pramen pro studium mÌstnÌ historie. OdbornÈ znalosti a†schopnost srozumitelnÈho a†kvalitnÌho pÌsemnÈho projevu byly pro dr. J˘zu vûdy prvo¯ad˝m p¯edpokladem pro zhodnocenÌ jeho badatelskÈho ˙silÌ. Uû za dob svÈho vysokoökolskÈho studia se vÏnoval problematice socha¯skÈ rodiny Z¸rn˘ a†jejÌho p˘sobenÌ na MoravÏ. O†nÏkolik let pozdÏji prok·zal zcela novÈ, do tÈ doby nezn·mÈ skuteËnosti ve vztahu k†osobnosti Michala Z¸rna. Jeho pr·ce byla respektov·na a†interpretov·na v†¯adÏ z·sadnÌch dom·cÌch i†zahraniËnÌch periodik. StejnÈ pozornosti se dostalo jeho diplomnÌ pr·ci na tÈma socha¯sk˝ch pracÌ ve farnÌm kostele v†Kop¯ivnÈ na äumpersku, kterÈ s†urËitostÌ p¯ipsal pozdnÏ baroknÌmu socha¯i Ign·ci G¸ntherovi. JeötÏ za dobu svÈho uherskohradiöùskÈho pobytu publikoval desÌtky odborn˝ch text˘, aù uû v†p¯ÌmÈ souvislosti s†v˝stavnÌ ËinnostÌ nebo jako v˝sledky terÈnnÌch v˝zkum˘.1 Nutno podotknout, ûe p¯es vöechny pozitivnÌ v˝sledky J˘zova odbor290

nÈho p¯Ìnosu pro Slov·ckÈ muzeum, ovlivÚovaly jeho pozici nesmyslnÈ politicko-ideologickÈ z·sahy, kterÈ do jistÈ mÌry zap¯ÌËinily jeho rozhodnutÌ odejÌt z†UherskÈho HradiötÏ. V†roce 1965 nastoupil do KrajskÈ galerie v†OstravÏ. Se zaujetÌm a†peËlivostÌ sobÏ vlastnÌ se vÏnoval specifick˝m problÈm˘m novÈho prost¯edÌ. DosavadnÌ zkuöenosti mu byly prospÏönÈ pro zpracov·nÌ novÈ koncepce Ëinnosti ostravskÈ galerie a†v†z·sadnÌm obratu vstoupil do sbÌrkotvornÈ Ëinnosti. Systematick˝m vyhled·v·nÌm kvalitnÌho v˝tvarnÈho materi·lu se mu da¯ilo zÌsk·vat mimo¯·dnÏ hodnotnÈ artefakty, kterÈ postupnÏ vytvo¯ily neobyËejnÏ cennÈ sbÌrkovÈ konvoluty: ËeskÈ malÌ¯stvÌ 19. stoletÌ, ËeskÈ umÏnÌ 20. stoletÌ, evropskÈ malÌ¯stvÌ, öpanÏlskÈ a†ruskÈ malÌ¯stvÌ. JednotlivÈ soubory vyuûÌval a†zve¯ejÚoval formou v˝stavnÌch a†expoziËnÌch prezentacÌ, katalogov˝mi texty a†poËetn˝mi studiemi v†odbornÈm tisku.2 D· se tedy ¯Ìct, ûe po UherskÈm Hradiöti se i†Ostrava stala mÌstem, kde se PhDr. VilÈm J˘za v˝raznÏ zapsal do kulturnÌho ûivota. Byl renomovan˝m odbornÌkem pro dÏjiny v˝tvarnÈho umÏnÌ, zkuöen˝m soudnÌm znalcem a†vyhled·van˝m teoretikem umÏlc˘, kte¯Ì v†nÏm nach·zeli seriÛznÌ oporu v†prezentaci svÈ tvorby. V˝Ëet vöech jeho aktivit je obdivuhodnÏ rozs·hl˝ a†v†budoucnu se nepochybnÏ doËk· podrobnÏjöÌho rozboru a†zhodnocenÌ. Je zvl·ötÏ potÏöitelnÈ, ûe po celou dobu svÈ p˘sobnosti v†OstravÏ udrûoval kontakty s†oblastÌ jiûnÌ Moravy a†pr˘bÏûnÏ sledoval jednotlivÈ v˝tvarnÈ projevy. Nikdy nezapomnÏl na svÈ p¯·telstvÌ s†Vladislavem Vaculkou, VladimÌrem VaöÌËkem a†dalöÌmi umÏlci, jimû opakovanÏ vÏnoval svou osobnÌ i†odbornou pozornost.3 Vûdy mÏl pot¯ebu pom·hat a†podporovat ty, kte¯Ì byli reûimem utiskov·ni, aËkoliv s·m mÏl stejnÈ negativnÌ zkuöenosti. Kdyû po roce 1968 vyj·d¯il sv˘j osobnÌ n·zor na†politickou situaci dostalo se mu ofici·lnÌho z·kazu ve¯ejnÈho vystupov·nÌ a†problematickÈ moûnosti publikov·nÌ. V†pr˘bÏhu cel˝ch 70. let nesmÏlo jeho jmÈno figurovat ve spojitosti mnoha v˝znamn˝ch v˝stav a†jeötÏ Ë·st let 80. pro nÏho byla pomÏrnÏ sloûit·.4 Mimo jinÈ se to t˝kalo i†vyd·nÌ monografie Ferdiöe Duöi, jehoû celoûivotnÌm dÌlem se po mnoho let intenzÌvnÏ zab˝val a†zpracoval jej v†novÈm pohledu. Odchodem PhDr. VilÈma J˘zy ztratila Ëesk· kultura mimo¯·dnÏ v˝znamnou osobnost, kter· sv˝m celoûivotnÌm ˙silÌm p¯inesla trvalÈ vÏdeckÈ poznatky do oboru dÏjin umÏnÌ. V†z·konitÈ pomÌjivosti lidskÈho ûivota zanechal po sobÏ

dr. J˘za natolik z·vaûn˝ odkaz, ûe z†hlediska jeho rozsahu a†v˝znamu z˘stane nepostradateln˝m pramenem pouËenÌ pro dalöÌ generace historik˘ umÏnÌ. Galerie Slov·ckÈho muzea, kterou v†UherskÈm Hradiöti vytvo¯il na poË·tku svÈ ˙spÏönÈ kariÈry, je monument·lnÌm pomnÌkem a†ËasovÏ nemÏnnou hodnotou pro oblast jihov˝chodnÌ Moravy. Marie Martyk·nov· Pozn·mky: 1 Dva nezn·mÈ pohledy na mÏsto UherskÈ HradiötÏ, in: Slov·cko, Uh. HradiötÏ 1959, Jan Lebiö, katalog, Uh. HradiötÏ 1960, Evûen Mack˘, katalog, Uh. HradiötÏ 1961, Vladislav Vaculka, Monument·lnÌ tvorba 1958ñ1962, katalog, HodonÌn 1962, Ji¯Ì Jaöka, Soupis dÌla, Uh. HradiötÏ 1963, AntonÌn Proch·zka, Obrazy a†kresby z†let 1904ñ1944, katalog, Uh. HradiötÏ 1963, Miloö Boria, Obrazy a†kresby, katalog, Uh. HradiötÏ 1964 2 »eskÈ malÌ¯stvÌ 19. stol. ve sbÌrk·ch moravsk˝ch galeriÌ, katalog, Ostrava 1966, Generace 1909, katalog, Ostrava 1966, »eskÈ malÌ¯stvÌ 20. stol. v†GVU v†OstravÏ, katalog, Ostrava 1968, EvropskÈ malÌ¯stvÌ, katalog, Ostrava 1970, Ferdiö Duöa, Smutn· zemÏ, katalog, Ostrava 1971, Ferdiö Duöa, BÌlÈ Slovensko, katalog, Ostrava 1974, VilÈm W¸nsche, katalog, Ostrava 1975, RuskÈ malÌ¯stvÌ ze sbÌrek GVU v†OstravÏ, katalog, Ostrava 1977, Ferdiö Duöa, MalÌ¯skÈ dÌlo, katalog, Ostrava 1978, EvropskÈ malÌ¯stvÌ II., katalog, Ostrava 1979, V·clav Hollar, Lukasova sbÌrka, katalog, äumperk 1981, Karel ÿÌhovsk˝, Obrazy, kresby, katalog, Ostrava 1981, Jozef JankoviË, Kresby a†sochy, katalog, »esk˝ TÏöÌn 1981, Eduard OvË·Ëek, Kol·ûe, katalog, »esk˝ TÏöÌn 1981, AntonÌn Proch·zka, V˝stava k†100. v˝roËÌ umÏlcova narozenÌ, katalog, Ostrava 1982, V·clav Zykmund, Kol·ûe a†asambl·ûe, katalog, »esk˝ TÏöÌn 1982, Jan ProvaznÌk 1901-1978, katalog, Ostrava 1983, Jaroslav Kapec, Obrazy a†kresby, katalog, Fr˝dek-MÌstek 1984, »esk· kresba 19. stoletÌ ze sbÌrek GVU v†OstravÏ, katalog, Ostrava 1987, »eskÈ malÌ¯stvÌ 19. stoletÌ, Ze sbÌrek SeveromoravskÈ galerie v˝tv. umÏnÌ v†OstravÏ, katalog, Ostrava 1988, 100. v˝roËÌ narozenÌ Valentina Drûkovice, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 3.1988, Vratislav Varmuûa, plastika, Jaroslav Kapec, malba, katalog, Ostrava 1989, Barto-

lomeus Spranger, KleiÛ, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 2.1989, Hans von Aachen, Job v†neötÏstÌ, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 3.1989, Jan Kupeck˝, VlastnÌ podobizna, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 4.1989, Ivan IvanoviË äiökin, Les s†potokem, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 4.1989, Ilja JefimoviË Repin, Podobizna umÏlcovy dcery Nadi, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 6.1989, Eduard Munch, JiûnÌ pob¯eûÌ, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 9.1989, HonorÈ Daumier v†ostravskÈ galerii, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 10.1989, Gustav Klimt, Judita, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 10.1989, Oskar Kokoschka, Ca¯ihrad, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 11.1989, Oskar DominguÈz, OsvobozenÌ äpanÏlska, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 12.1989, Josef Navr·til, Horsk· krajina u†VyööÌho Brodu, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 1.1990, Quido M·nes, Krajk·¯ka, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 2.1990, AntonÌn Machek, Podobizna ûeny se zlat˝m ¯etÏzem, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 3.1990, Josef M·nes, PoutnÌk, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 4.1990, Adolf Winkler, AutoportrÈt, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 5.1990, Alois Bub·k, Z·pad v†hor·ch, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 6.1990, VojtÏch Hynais, Poezie, KulturnÌ mÏsÌËnÌk 7/8.1990, äpanÏlötÌ umÏlci pa¯ÌûskÈ ökoly ze sbÌrky GVU v†OstravÏ, katalog, Ostrava 1992, Smutn· lÈta pades·t·, in: Prostor ZlÌn 2, ZlÌn 1994, »eskÈ malÌ¯stvÌ 2. pol. 20. stol. ze sbÌrek st·tnÌch galeriÌ, Praha 1993, Eduard OvË·Ëek, Soupis grafickÈ tvorby z†let 1961-1993, katalog, Ostrava 1993, Ji¯Ì HolÌk, Obrazy 1949-1992, katalog, Ostrava 1993, Skupina 4 (Haruda, HolÌk, Neuwirth, Odr·öka), katalog, Praha 1993, NovÈ kontakty Ostrava-Bratislava, katalog, Ostrava 1994, Jozef JankoviË na Ostravsku, katalog, Ostrava 1994, Jaroslav Voûniak na Ostravsku, katalog, Ostrava 1995, ZdenÏk Beneö, Obrazy 1958-1994, katalog, Ostrava 1995, SbÌrky Galerie v˝tvarnÈho umÏnÌ v†OstravÏ, in: 70 let Domu umÏnÌ v†OstravÏ 1926-1996, Ostrava 1996, NÏmeck· zastavenÌ, P¯ÌspÏvek k†problematice nÏmeckÈho malÌ¯stvÌ v†»ech·ch a†na MoravÏ, katalog, Ostrava 1996 3 Vladislav Vaculka, Soupis p˘vodnÌ grafiky, HodonÌn 1967, Pozn·mka ke grafickÈmu a†socha¯skÈmu dÌlu, in: Vladislav Vaculka, éivotnÌ dÌlo, ZlÌn 1991, VladimÌr VaöÌËek, Obrazy 1949-1992, katalog, Ostrava 1993 4 Do v˝stavnÌho pl·nu ostravskÈ galerie prosadil v˝stavu slovenskÈho umÏlce Vincenta HloûnÌka. K†d˘slednÈmu zpracov·nÌ koncepce pat¯il i†obs·hl˝ text v†katalogu. Jak bylo v†tÈ dobÏ obvyklÈ, ke vhodnosti galerijnÌch 291

program˘ se vyjad¯ovaly stranickÈ org·ny a†v†tomto p¯ÌpadÏ uplatÚovaly svÈ v˝hrady jak ve vztahu ke HloûnÌkovi tak i†k†dr. J˘zovi. Politicko cenzorsk˝ tlak byl nakonec vy¯eöen Ñkompromisemì, ûe v˝stavu uvede slovensk· teoretiËka dr. Ludmila Peterajov· a†z·roveÚ zpracuje nov˝ text pro katalog. Ve skuteËnosti se jednalo o†form·lnÌ ¯eöenÌ spoËÌvajÌcÌ

292

ve†v˝mÏnÏ jmen pod p˘vodnÌm pÌsemn˝m dokumentem. Tato vynucen· akce p¯inesla V. HloûnÌkovi opÏtovnou pozornost na Slovensku a†uvolnila napÏtÌ, kterÈ kolem jeho osoby delöÌ dobu trvalo. Dr. J˘zovi se tak poda¯ilo realizovat dalöÌ ze sv˝ch hum·nnÏ z·sluûn˝ch myölenek, i†kdyû v†tÈto souvislosti jeötÏ dlouho pociùoval n·silnÈ sankce.

MUZEJNICTVÕ

293

294

SLOV¡CK… MUZEUM V†ROCE 1997 Ivo Frolec, Slov·ckÈ muzeum, UherskÈ HradiötÏ

PodobnÏ jako v†minul˝ch letech i†v†roce 1997 se Ëinnost Slov·ckÈho muzea a†jeho jednotliv˝ch odborn˝ch i†ekonomicko provoznÌch oddÏlenÌ ¯Ìdila podle p¯esnÈho pl·nu. Tento pl·n byl naplÚov·n bohuûel pouze v†pr˘bÏhu prvnÌho pololetÌ. Tak jako celÈ mÏsto UherskÈ HradiötÏ i†hlavnÌ objekty Slov·ckÈho muzea se ocitly na nÏkolik dn˘ pod vodou. NiËiv˝ vliv vodnÌho ûivlu pak poznamenal pr·ci muzejnÌk˘ nejen v†druhÈ polovinÏ roku, ale i†v†roce 1998. Proto i†dneönÌ zpr·va o†v˝sledcÌch Ëinnosti Slov·ckÈho muzea v†roce 1997 se nem˘ûe zcela drûet jiû zauûÌvanÈ struktury, neboù pr·ce ryze muzejnÌ povahy byly neprodlenÏ a†na dlouhou dobu zamÏnÏny za pr·ce z·chrannÈ. V†roce 1997 provedl n·rodopisn˝ ˙sek evidenci I. stupnÏ u†246 kus˘ p¯edmÏt˘ zÌskan˝ch darem Ëi koupÌ, pomocnou evidenci u†886 kus˘ p¯edmÏt˘ a†popis 356 fotografiÌ zÌskan˝ch sbÏrem. II. stupnÏm bylo evidov·no 271 kus˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘. Ke konzervaci bylo p¯ipraveno 464 p¯edmÏt˘. TerÈnnÌ sbÏr sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘ probÏhl v†obcÌch Babice, Hrub· Vrbka, Velk· nad VeliËkou, Tupesy, Str·ûnice, Hluk, VlËnov, Poleöovice, Kunovice, HradËovice, Topoln·, UherskÈ HradiötÏ a†Moravany. PokraËovala pr·ce na v˝zkumu KeramickÈ dÌlny na Slov·cku. »·st poznatk˘ byla p¯ipravena pro tisk - Star· hrnËÌ¯sk· dÌlna v†TupesÌch, HrnËÌ¯i v†JalubÌ a†»ern· hrnËina v†TupesÌch a†ModrÈ. V†r·mci v˝zkumu ÿemesla na Uherskohradiöùsku bylo zpracov·no tÈma öevc˘ a†obuvnÌk˘. V˝zkumovÈ tÈma Magie a n·boûenstvÌ bylo ukonËeno studiÌ ÑSvÏtci a magieì, p¯ednesenÈ na stejnojmennÈ mezin·rodnÌ konferenci. PodobnÏ jako v†minul˝ch letech pokraËovala foto a†videodokumentace zvykoslovnÈho roku a†doplÚov·nÌ adres·¯˘ lidov˝ch v˝robc˘. Archeologick˝ ˙sek zaevidoval I. stupnÏm 2799 kus˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘ a†II. stupnÏm 2824 p¯edmÏt˘. DalöÌ etapa gener·lnÌ inventarizace sbÌrkov˝ch fond˘ Slov·ckÈho muzea byla provedena u†10661 p¯edmÏt˘ archeologickÈ povahy. Ke konzervaci bylo p¯ed·no a†reevidov·no 658 kus˘ p¯edmÏt˘, k†rekonzervaci pak 1056 p¯edmÏt˘. Podle poûadavk˘ investor˘ archeologickÈ oddÏlenÌ provedlo 12 z·chrann˝ch v˝zkum˘ a†dozor˘ na stavb·ch. Bylo zpracov·no 22 nov˝ch a†83 star˝ch n·lezov˝ch zpr·v a†72 vyj·d¯enÌ ke stavb·m. StavebnÌ Ëinnost byla sledov·na v†mÏstech a obcÌch ñ UherskÈ HradiötÏ, Uhersk˝ Brod, Uhersk˝ Ostroh, Kunovice, VlËnov, Velehrad, Modra, Poleöovice, Nedakonice, Boröice u†Buchlovic, PitÌn, PodolÌ a†MÌkovice. Bylo vy¯Ìzeno a†zaevidov·no celkem 214 poloûek agendy pro stavebnÌ ˙¯ady, pam·tkov˝ ˙stav a†okresnÌ ˙¯ad. Vöechny novÏ podchycenÈ lokality byly zaznamen·ny do mapov˝ch materi·l˘. ⁄sek spolupracoval p¯i p¯ÌpravÏ podklad˘ pro ˙zemnÌ pl·ny obcÌ. Pracovnice historickÈho ˙seku zaevidovala I. stupnÏm 150 kus˘ p¯edmÏt˘ a†II. stupnÏm rovnÏû 150 kus˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘. K†fotodokumentaci bylo vybr·no a†p¯ed·no 200 kus˘ pohlednic a†12 sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘, ke konzervaci pak 17 p¯edmÏt˘. Ve spolupr·ci s†˙sekem dÏjin umÏnÌ byla provedena evidence I. stupnÏ vöech kamenn˝ch fragment˘ uloûen˝ch na n·dvo¯Ì Galerie SM. V†roce 1997 pokraËoval v˝zkum a†dokumentace UmÏleckohistorickÈ pam·tky okresu UherskÈ HradiötÏ, tentokr·te pam·tek obcÌ StarÈ MÏsto a†BÌlovice. Z†tÏchto v˝zkum˘ bylo zpracov·no a†p¯ed·no do dokumentace 426 fotografiÌ. Vzhledem ke†zniËenÌ prostor pracoven Galerie SM povodnÌ a†nemoûnosti jejich opravy v†roce 1997 pracovnice ˙seku dÏjin umÏnÌ plnily stanovenÈ ˙koly v†minim·lnÌ mÌ¯e.V r·mci v˝zkumu UmÏleckohistorickÈ pam·tky okresu UherskÈ HradiötÏ byly zpracov·ny obecnÌ a†farnÌ kroniky obce B¯ezolupy vËetnÏ fotodokumentace. V˝zkum p¯edch·zel rovnÏû vöem v˝stav·m pl·novan˝m, avöak jiû nerealizovan˝m v†roce 1997. Byl zah·jen dlouhodob˝ v˝zkum litÈ medaile a†plastiky v†»eskÈ republice. 295

Pracovnice ˙seku dokumentace Slov·ckÈho muzea vyt¯Ìdila a†za¯adila 200 kus˘ karet evidence II. stupnÏ, evidovala 61 kus˘ negativnÌho a†pozitivnÌho materi·lu sbÌrkovÈho fondu, 862 kus˘ negativnÌho a†pozitivnÌho materi·lu z†v˝zkum˘ a†v˝stav, reevidovala 584 karet, zpracovala 454 diasnÌmk˘ a†415 sklenÏn˝ch negativ˘. Po cel˝ rok byl veden sklad tisk˘ a†zboûÌ pro prodej v†pokladn·ch muzea a†videotÈka. Fotografick˝ ˙sek zpracoval ve sledovanÈm obdobÌ 211 kus˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘, zhotovil 557 snÌmk˘ z†v˝zkum˘ a†v˝stav, 638 diasnÌmk˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘ a†v˝stav, 109 reprodukËnÌch negativ˘ a†pozitiv˘ z†historick˝ch sklenÏn˝ch negativ˘ a†ze 115 kus˘ novÏ koupen˝ch sklenÏn˝ch negativ˘. Zhotovil 225 kus˘ reprodukcÌ karet, u†nichû chybÏl negativ. Pr˘bÏûnÏ byla prov·dÏna fotodokumentace vybran˝ch umÏleckohistorick˝ch pam·tek, fotografickÈ pr·ce pro publikaËnÌ, propagaËnÌ,v˝stavnÌ, konzervaËnÌ i†p¯edn·ökovÈ ˙Ëely. Podle poûadavku odborn˝ch oddÏlenÌ byly zhotovov·ny videoz·znamy. KonzervaËnÌ ˙sek zpracoval 463 kus˘ sbÌrkov˝ch p¯edmÏt˘ n·rodopisnÈ povahy, 17 kus˘ historickÈ povahy a†1535 kus˘ archeologickÈ povahy. PodÌlel se na ˙prav·ch depozit·¯˘, dodrûov·nÌ klimatickÈho reûimu v†nich a†instalacÌch expozic a†v˝stav. V†odbornÈ knihovnÏ muzea byl pr˘bÏûnÏ doplÚov·n knihovnÌ fond vËetnÏ z·pis˘ nov˝ch p¯Ìr˘stk˘ ( 142 titul˘). Bylo dokonËeno analytickÈ zpracov·nÌ Ëasopisu Malovan˝ kraj. Doölo ke kompletaci periodick˝ch tisk˘ a†jejich v¯azenÌ do fondu knihovny. Po dokonËenÌ rekonstrukce knihovny byl opÏtovnÏ rozt¯ÌdÏn a†zpÏt umÌstÏn cel˝ kniûnÌ fond. V†roce 1997 Slov·ckÈ muzeum uspo¯·dalo celkem 13 v˝stav ñ BetlÈmy Orlick˝ch hor, Na hradiöùskÈm jarmaku, Fauna jihov˝chodnÌ Moravy, St¯eleckÈ terËe ( MoravskÈ zemskÈ muzeum Brno a†Pam·tkov· spr·va Buchlovice ), V·clav VaculoviË ñ obrazy, kresby, Evûen Jecho ñ Geometrie, Krajina v†grafice 19. stoletÌ, Pavel Hlava ñ sklo, ZdenÏk H˘la ñ Z·tiöÌ s†ovocem, N·vraty I., KeltovÈ na MoravÏ a†DrahÈ kameny v†pravÏku Moravy a†Slezska.V†objektech muzea se uskuteËnilo 36 koncert˘, besed, p¯edstavenÌ, p¯edv·dÏnÌ technik lidovÈ rukodÏlnÈ v˝roby apod, z†toho 34 v†hlavnÌ budovÏ a†2 v†galerii. OdbornÌ pracovnÌci realizovali 83 p¯edn·öek pro 2469 posluchaË˘, z†toho 1330 dospÏl˝ch a†1139 dÏtÌ a†ml·deûe. V†muzeu se uskuteËnila mezin·rodnÌ konference Magie a†n·boûenstvÌ. Do tisku byl p¯ed·n sbornÌk Slov·cko 1997. RovnÏû byl p¯ipraven a†vyd·n sbornÌk Magie a†n·boûenstvÌ ve formÏ Studie Slov·ckÈho muzea 2/1997. Pro pot¯eby OkresnÌho ˙¯adu UherskÈ HradiötÏ byl vytiötÏn barevn˝ Kalend·¯ vybran˝ch kulturnÌch akcÌ v†okrese UherskÈ HradiötÏ 1998. Slov·ckÈ muzeum se rovnÏû podÌlelo na vyd·nÌ 4 ËÌsel Ëasopisu pro kulturu a†spoleËenskÈ dÏnÌ v†okresech ZlÌn, KromÏ¯Ìû, VsetÌn a†UherskÈ HradiötÏ ZVUK. Pro tisk, rozhlasov· a†televiznÌ vysÌl·nÌ p¯ipravili pracovnÌci muzea celkem 137 p¯ÌspÏvk˘. V†roce 1997 smÏ¯ovala podstatn· Ë·st pr·ce vöech zamÏstnanc˘ muzea do obnovy povodnÌ postiûen˝ch budov vËetnÏ depozit·¯˘. V†hlavnÌ budovÏ po vyËerp·nÌ vody, odbahnÏnÌ a†vysuöenÌ suterÈnnÌch prostor i†p¯ÌzemÌ doölo k†zpÏtnÈmu uloûenÌ sbÌrek a†zprovoznÏnÌ technickÈho z·zemÌ muzea. Byly zrekonstruov·ny podlahy pracoven,chodeb, celÈ soci·lnÌ za¯ÌzenÌ, fotokomora i†hospod·¯skÈ mÌstnosti.. Doölo rovnÏû k†obmÏnÏ vybavenÌ pracoven, kterÈ se nepoda¯ilo p¯i povodni vystÏhovat. V†Galerii Slov·ckÈho muzea byly zah·jeny prvnÌ z·chrannÈ pr·ce statickÈho charakteru ( mikropilot·û ), zabraÚujÌcÌ dalöÌmu borcenÌ kleneb spodnÌho v˝stavnÌho s·lu. Pro znaËnÈ podm·ËenÌ celÈho objektu nebylo moûno p¯istoupit k†vlastnÌ rekonstrukci pam·tky, podle znaleck˝ch odhad˘ k†˙nosnÈmu proschnutÌ dojde nejd¯Ìve v†jarnÌch mÏsÌcÌch roku 1998. JeötÏ p¯ed ûivelnou pohromou se poda¯ilo zrekonstruovat baroknÌ kaönu na n·dvo¯Ì galerie, vËetnÏ jejÌho napojenÌ na vodnÌ filtry. V†objektu HradebnÌ ( archeologickÈ a†konzervaËnÌ oddÏlenÌ muzea ) bylo nutno vyËerpat vodu, vyËistit a†vysuöit suterÈnnÌ prostory . ZatÌmco v†galerii p¯edbÏûnÈ vyËÌslenÌ ökod dosahuje Ë·stky 7 milion˘ KË a†v†hlavnÌ budovÏ cca 1 milionu KË, v†objektu HradebnÌ je Ë·stka zanedbateln· a†pohybuje se v†desetitisÌcÌch. †ZaË·tkem roku 1997 byl depozit·¯ v†pam·tkovÏ chr·nÏnÈ usedlosti Topoln· vybaven reg·ly na uloûenÌ sbÌrek a†v†are·lu byla postavena kopie starÈ roubenÈ studny a†vys·zen sad star˝ch ovocn˝ch odr˘d. Ve stejnÈm obdobÌ bylo v†Pam·tnÌku VelkÈ Moravy StarÈ MÏsto rekonstruov·no soci·lnÌ 296

za¯ÌzenÌ pro n·vötÏvnÌky vËetnÏ vodoinstalace celÈho are·lu a†opravena ohradnÌ zeÔ. Vodou zatopenÈ rozs·hlÈ archeologickÈ depozit·¯e frantiök·nskÈho kl·ötera bylo nutno vyËistit od n·nos˘ bahna. Pod jeho vrstvou bohuûel z˘stala i†tÈmÏ¯ cel· archeologick· sbÌrka ( jako jedin· ve Slov·ckÈm muzeu byla postiûena povodnÌ, ostatnÌ se poda¯ilo vËas vystÏhovat do bezpeËn˝ch prostor ). Vzhledem k†charakteru, tedy zejmÈna materi·lu, tÈto sbÌrky a†vËasnÈ pomoci nejen vöech pracovnÌk˘ Slov·ckÈho muzea, ale i†koleg˘ z†p¯ibliûnÏ osmi nedalek˝ch muzeÌ, se p¯edmÏty v†pr˘bÏhu druhÈho pololetÌ poda¯ilo oËistit, vysuöit, zkonzervovat a†uloûit do depozit·¯e v†TopolnÈ. Rok 1997 uzavÌr·me s†vÏdomÌm, ûe dÌky povodni se jednalo o†obdobÌ velmi öpatnÈ, jehoû doznÌv·nÌ ovlivnÌ Ëinnost muzea i†v†roce 1998. Na druhÈ stranÏ je pro kaûdÈho z†n·s potÏöitelnÈ, ûe nedoölo ke ztr·t·m toho nejcennÏjöÌho a†v†podstatÏ nenahraditelnÈho ñ sbÌrek Slov·ckÈho muzea.

297

V›STAVY SLOV¡CK…HO MUZEA V ROCE 1998

HLAVNÕ BUDOVA SLOV¡CK…HO MUZEA

Velk˝ s·l: Bicykly a velocipÈdy StoleËku, prost¯i se HraËky a divadelnÌ loutky z Afriky, Asie a Ameriky

12. 3.ñ17. 5. 18. 6.ñ13. 9. 15. 10.ñ5. 4. 1999

Mal˝ s·l: Fauna jihov˝chodnÌ Moravy HraËky a divadelnÌ loutky z Afriky, Asie a Ameriky

do 13. 9. do 12. 1. 1999

GALERIE SLOV¡CK…HO MUZEA

P¯ÌzemnÌ s·l:

Otmar Oliva ñ sochy

5. 11.ñ3. 1. 1999

Velk˝ s·l:

Kontakty (z tvorby 11 ostravsk˝ch v˝tvarnÌk˘)

5. 11.ñ3. 1. 1999

Mal˝ s·l:

Marta Taberyov· ñ keramickÈ reliÈfy

5. 11.ñ3. 1. 1999

Ond¯ejsk˝ s·l:

Ida Vaculkov· ñ keramika

5. 11.ñ3. 1. 1999

298

V›STAVY SLOV¡CK…HO MUZEA V ROCE 1999

HLAVNÕ BUDOVA SLOV¡CK…HO MUZEA

Velk˝ s·l: HraËky a divadelnÌ loutky z Afriky, Asie a Ameriky VelkÈ pr·dlo PovodeÚ 1997 ve fotografiÌch Ladislava ChvalkovskÈho Vz·cn˝ pane hospod·¯u

15. 7.ñ3. 10. 4. 11.ñ˙nor 2000

Mumia viva Kabelky Atlantida na dosah Jana KubÌnov·, odÏvy, hraËky

28. 1.ñ30. 4. 27. 5.ñ22. 8. 9. 9.ñ7. 11. 18. 11.ñleden 2000

do 5. 4. 1999 29. 4.ñ27. 6.

Mal˝ s·l:

GALERIE SLOV¡CK…HO MUZEA

P¯ÌzemnÌ s·l: Michal Bauer ñ Obrazy mimo tento svÏt V·clav Filandr ñ »tvrt˝ rozmÏr, obrazy a objekty V˝tvarnÈ umÏnÌ a film

11. 2.ñ16. 5. 10. 6.ñ18. 7. 24. 7.ñ12. 9.

Jind¯ich Prucha ñ obrazy Zdena Hˆhmov· ñ obrazy

10. 6.ñ12. 9.

ZUä UH Radim Hanke ñ v˝bÏr z tvorby

10. 6.ñ12. 9.

Pavel OpoËensk˝ ñ sochy

24. 7.ñ12. 9.

Velk˝ s·l:

Mal˝ s·l:

N·dvo¯Ì

P¯ÌzemnÌ s·l a n·dvo¯Ì Celost·tnÌ v˝stava bonsajÌ

17.ñ19. 9.

Vöechny s·ly N·vraty II

14. 10.ñ2. 1. 2000

299

SLOV¡CK… MUZEUM Smetanovy sady 179, 686 11 UherskÈ HradiötÏ, tel.: 0632/55 13 70, 55 65 56, 55 40 77, fax: 0632/55 40 77, ¯editelstvÌ tel.: 0632/55 10 59 Otev¯eno dennÏ, v sobotu i nedÏli od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 17 hodin.

GALERIE SLOV¡CK…HO MUZEA Otakarova ulice 103, 686 11 UherskÈ HradiötÏ, tel.: 0632/55 24 25, fax: 0632/55 40 77 Otev¯eno kromÏ pondÏlÌ od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 17 hodin.

PAM¡TNÕK VELK… MORAVY ñ STAR… MÃSTO Jezuitsk· ulice, 686 02 StarÈ MÏsto, tel.: 0632/62l 90, ¯editelstvÌ tel.: 0632/55 l0 59, fax: 0632/55 40 70 Otev¯eno v†mÏsÌci dubnu aû ¯Ìjnu dennÏ vËetnÏ sobot a nedÏlÌ, v†listopadu kromÏ pondÏlÌ od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 17 hodin.

N¡RODNÕ KULTURNÕ PAM¡TKY StarÈ MÏsto u UherskÈho HradiötÏ + UherskÈ HradiötÏ-Sady + Modr· u Velehradu + Hradisko sv.Klimenta u OsvÏtiman. CeloroËnÌ voln˝ p¯Ìstup. OdbornÈho pr˘vodce moûno objednat u spr·vce vöech uveden˝ch archeologick˝ch lokalit ñ Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti, archeologickÈ oddÏlenÌ HradebnÌ 227, UherskÈ HradiötÏ, tel.: 0632/54 06 71, fax: 0632/55 40 77.

ZEMÃDÃLSK¡ USEDLOST ñ TOPOLN¡ Pr˘vodce moûno objednat u spr·vce ñ Slov·ckÈ muzeum v†UherskÈm Hradiöti, Smetanovy sady 179, tel.: 0632/55 l3 70, 55 40 77, 55 65 56, fax: 0632/55 40 77.

300

SPOLE»ENSKOVÃDNÕ SBORNÕK PRO MORAVSKO-SLOVENSK POMEZÕ SLOV CKO XL SLOV CK MUZEUM UHERSK HRADIäTÃ

Recommend Documents