Předmluva
Editors © Radim Kopáã, Josef Schwarz, 2011 © Ladislav Horáãek – Paseka, 2011 ISBN 978-80-7432-064-4
TûÏko hledat ãtenáfie (nebo ãtenáfiku), k nûmuÏ (k níÏ) se – obvykle v pubertû – nedostala nûkterá z mnoha „sprost˘ch“ r˘movaãek. Jejich ãetba mûla ãastokrát iniciaãní charakter, protoÏe odbourávala pfiedsudky a zábrany a dotyãného (dotyãnou) uvádûla do svûta dfiíve zapovûzené erotiky a sexu. Zhusta se tak dûlo jednoduchou formou za vyuÏití rázn˘ch a zemit˘ch v˘razÛ, za nimiÏ se v‰ak nejednou skr˘valy jak svébytná poetika, tak specifick˘ humor. Autory tûchto umûle vytvofien˘ch a mezi lidem spontánnû kolujících a dále rozvíjen˘ch nebo variovan˘ch erotick˘ch, pfiípadnû skatologick˘ch ver‰Û (i próz) vût‰inou neznáme. Nûkteré z nich b˘vají ov‰em tradiãnû pfiipisovány profesoru Emilu Bohuslavu Frídovi, doktoru honoris causa, známûj‰ímu pod pseudonymem Jaroslav Vrchlick˘ (1853–1912), v˘znamnému básníku a pfiekladateli lumírovské generace. Jméno spisovatele, pasovaného na klasika národní literatury, je spojováno nejen s poemou Rytífi Smil, ale také s dal‰ími eroticko-skatologick˘mi skladbami rÛzného rázu, tématu, rozsahu i umûlecké kvality (napfi. Chanson sans honneur, Hovno, Svatební ko‰ile nebo ·váb a blecha). Proã právû Vrchlick˘? Mohl opravdu takové ver‰e napsat, anebo jde o v˘mysl, mystifikaci, podvrh? O jaké texty se vlastnû jedná? Jak byly vydávány, upravovány, doplÀovány? Jak˘ je jejich vztah k jin˘m básním a prózám podobného charakteru a zamûfiení?
7
ã, pá Ko
z ar w ch fS se Jo
er ot ic ký ?
m di Ra
J. S., R. K.
Úvodem:
ký lic ch Vr
Takové otázky jsme se pokusili v této knize serióznû zodpovûdût. V úvodní kapitole shrnujeme základní údaje o souboru skladeb pfiipisovan˘ch Jaroslavu Vrchlickému a zasazujeme je do ‰ir‰ího kontextu daného literárního okruhu. V navazující studii analyzuje Milan ·ediv˘ básnické dílo J. Vrchlického a dobírá se k pozoruhodn˘m závûrÛm, pokud jde o básníkovo moÏné autorství. Následují kriticky upravené a komentované texty, které tradice pfiipisuje J. Vrchlickému, doplnûné básnûmi, které se touto tvorbou inspirovaly; jiné související skladby jsou zafiazeny v Dodatcích. Publikaci uzavírají ediãní poznámka a bibliografie se soupisem pramenÛ a literatury. Máme za to, Ïe kniha Vrchlick˘ erotick˘ pfiinese milé vzpomínky tûm, kdo v mládí ãetli tyto rozverné texty pod ‰kolní lavicí nebo v rohu svého dûtského pokojíãku. A doufáme, Ïe nezarmoutí literární vûdce, uãitele ani kritiky, jimÏ pfiiná‰í mnoÏství podnûtÛ pro jejich dal‰í bádání a v˘zkum.
9
Národní básník Vrchlick˘ a erotika? Odpovûì se zdá jasná, neboÈ „eroticko-skatologická epopej“ Rytífi Smil, opakovanû vydávaná za první republiky i v porevoluãním dvacetiletí, je dílo, které zná snad kaÏd˘ a které je s Vrchlick˘m spojováno bez váhání. Situace je ale sloÏitûj‰í. Originální rukopisy Rytífie Smila a dal‰ích textÛ neexistují. Vrchlického pozÛstalost nedává Ïádnou odpovûì, mlãí i jiné archivy. A nejen archivy. Vrchlického moÏn˘m autorstvím se v pfiípadû Smila & spol. dosud nikdo váÏnû nezab˘val. Jako první tak ãiní teprve Milan ·ediv˘ v této knize: ve své studii se pokou‰í rozfie‰it otázku autorství na základû versologické anal˘zy básníkova díla. Îádné dal‰í poznatky, které by potvrdily (anebo vyvrátily), Ïe Vrchlick˘ inkriminované ver‰e napsal, neexistují. V‰ichni ti, kdo se kdy (zejména po roce 1989) tomuto tématu vûnovali, mají alibi, které zní: „Podle tradice…“ Nejstar‰í takov˘ záznam se objevuje uÏ v roce 1927, tedy patnáct let po Vrchlického smrti, kdy spisovatel a knihovník Jarmil Krecar upozorÀuje v ãlánku âeská literatura erotická na dlouhou tradici, která tyto skladby udrÏovala v opisech. (Pfii této pfiíleÏitosti pfiichází Krecar i s ponûkud zjednodu‰en˘m hodnocením tûchto textÛ; podle nûj „v plnokrevném duchu parnasismu, napojeném antick˘mi a renaissanãními vlivy, projevuje se sensualismus prudãího Ïáru neÏ jen milostného
10
a umûlecká verva se vybíjí aristofansk˘m uliãnictvím“.) Konkrétnû jmenuje básnû Rytífi Smil, Svatební ko‰ile, Dona Blanka, ·váb a blecha a Magdalena. Zatímco Rytífi Smil je s Vrchlick˘m spojován bûÏnû dodnes, u ostatních textÛ se vazba takfika vytratila. Dal‰í poznámky o údajné Vrchlického literární erotice najdeme v Kryptadiích Karla Jaroslava Obrátila. Ta vycházela v letech 1932– –1939, ov‰em sv˘m pÛvodem se hlásí do doby hluboko pfied první svûtovou válkou. Obrátil nejmenuje Vrchlického pfiímo, ale v úvodu poznamenává: „Nûkteré z umûl˘ch pfiíspûvkÛ pfiisuzují mnozí na‰im vynikajícím básníkÛm. Kde jsem si nemohl opatfiiti povolení nebo nemohl ovûfiiti pravdivost, tam neuvádím jejich jmen jednak proto, Ïe tvrzení taková neb˘vají ãasto niãím doloÏena a spoãívají vût‰inou jen na povûstech, jednak proto, Ïe není potfiebí odhalovati záclon soukromé domácnosti lidí, ktefií jsou nám drazí a jejichÏ památka by tím mohla utrpûti újmu.“ U básnû Hovno proto Obrátil napsal, Ïe je pfiisuzována „jistému ãeskému básníku“; u skladby Chanson sans honneur pfiiãítá autorství „známému a vynikajícímu ãeskému básníku“ (Jaroslav Picka ji oznaãil v letáku, kter˘m ohla‰oval vydávání edice „nepurifikovan˘ch“ knih Olisbos, za „skvûlou báseÀ známého ãeského básníka“); parodii Macharovy Magdaleny pr˘ sloÏili „V. s K.“; hfiíãka Chudák vãela podle Obrátila pochází od „J. V.“. U Rytífie Smila, ·vába a blechy a Svatebních ko‰ilí podobné informace v Kryptadiích nenajdeme. Pfiekvapí to zejména v pfiípadû Rytífie Smila. Absence jak˘chkoli údajÛ o pÛvodci v‰ak odpovídá dobovému úzu: poema vycházela po celou dobu první republiky témûfi v˘hradnû anonymnû, bez sebemen‰í naráÏky na moÏné autorství. Pouze M. D. Zelenka ve svém vydání skladby uvádí v tiráÏi: „TvÛrcem této básnû je dle tradice nበvynikající, jiÏ mrtv˘ básník.“ Neformálnû ‰ífiené opisy z té doby v‰ak mûly jasno: napfi. kaligrafick˘ rukopis z roku 1926 na titulní stranû prohla‰uje: „SloÏil fakticky Jarosl. Vrchlick˘.“ V pfiípadû vydání ostatních skladeb tomu bylo podobnû, jen v˘jimeãnû se objevily iniciály J. V. nebo formulace stejnû neurãité, jako uvádûl Obrátil v Kryptadiích. Napfi. v edici Hovna z roku 1932 je urãen jako autor „nበvelk˘, jiÏ zemfiel˘ básník“; v Erotické revui z následujícího roku stojí na místû jména zmínûné iniciály.
11
V letech 1939–1989 neproniklo do literatury o údajn˘ch Vrchlického erotikách a skatologikách nic. Zato mezi lidmi se tradice udrÏovala a prohlubovala. Nûkteré texty, zvlá‰tû Rytífi Smil a Hovno, kolovaly v ãetn˘ch opisech, pfiiãemÏ Vrchlického autorství se z domnûlého stávalo nepochybn˘m. A legenda rostla a ‰ífiila se. Po roce 1989 se zmûnilo jediné: o „Vrchlickém erotickém“ se mohlo zaãít mluvit a psát vefiejnû. Ale projdeme-li ve‰keré dostupné edice a shromáÏdíme-li nepfiíli‰ bohatou sekundární literaturu z této doby (v poãtu nûkolika glos a letm˘ch zmínek), zjistíme, Ïe jediné, co je v této vûci i nadále jisté, je nejistota: Ïe nejde o víc neÏ o nepodloÏené domnûnky, pfiípadnû vágní odkazy. Ty se nakonec dostaly i do nûkter˘ch literárnûhistorick˘ch pfiíruãek. Napfi. Lexikon ãeské literatury (2008) uvádí, Ïe Vrchlickému „jsou pfiipisovány, resp. pod jeho jménem opakovanû vydávány bibliofilie lascivního charakteru Rytífi Smil (1925), Svatební ko‰ile (1927) a Hovno (1930)“. Informace o Rytífii Smilovi se objevila také ve dvoudílné publikaci Gaëtana Brulotta a Johna Phillipse Encyclopedia of Erotic Literature (2006). Do základního korpusu eroticko-skatologick˘ch dûl pfiiãítan˘ch Vrchlickému jsme se tudíÏ rozhodli zafiadit texty, u nichÏ je autorská atribuce dána buì silnou tradicí, nebo seriózními autoritami (J. Krecar, K. J. Obrátil). Jde o Chanson sans honneur, Rytífie Smila, Hovno, Svatební ko‰ile, Magdalenu, ·vába a blechu, Donu Blanku a Chudáka vãelu. V plném znûní je pfiiná‰íme v kapitole Texty tradiãnû pfiipisované J. Vrchlickému, a to v kritickém vydání, které jednak ozfiejmuje v˘voj textu a rÛznost jednotliv˘ch vydání a opisÛ, jednak pfiedstavuje ver‰e oãi‰tûné od fiady neústrojn˘ch zásahÛ a chyb. Pátráme-li v‰ak dÛkladnûji, zjistíme, Ïe Jaroslavu Vrchlickému je (nebo byl) pfiipisován kdejak˘ r˘movan˘ text na eroticko-skatologickou notu, ãastokrát nevalné stylistické úrovnû; k takov˘m lze fiadit r˘movánky Jan Vanãura, Mlynáfi a jeho dítû nebo Kartáãník. Pod Vrchlického jménem se dále objevují skladba Podzim nebo dokonce populární rãení „Mrtv˘ prd ví“ (podle Tomá‰e âechtického). Najdou se také novodobí ver‰otepci, ktefií navazují neumûle i rozvernû zejména na Rytífie Smila (Rytífi Smil po svatbû, Nová dobrodruÏství Rytífie Smila), stejnû jako jednou prÛhlední, jindy dÛmyslnûj‰í mystifikátofii
12
(Crepitoman, Zimní balada). Ve‰kerou tuto produkci jsme shromáÏdili v kapitole Tvorba inspirovaná Vrchlického eroticko-skatologick˘mi dubii, tentokrát uÏ bez textovûkritick˘ch zásahÛ. Vrchlického domnûlá erotická tvorba ale ukazuje je‰tû na jeden podstatn˘ fakt: podobného osudu nezÛstali u‰etfieni ani jiní klasici ãeské literatury druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Podle T. âechtického mohl báseÀ Hovno napsat jak Vrchlick˘, tak Svatopluk âech; podle nepublikované Sbírky autorské poezie & povídek Jifiího Hrabánka (vycházející z rÛzn˘ch samizdatov˘ch opisÛ) mohl b˘t autorem Jan Neruda. Dona Blanka pr˘ pochází (opût podle J. Hrabánka) z pera Otokara Bfieziny; Josefu Václavu Sládkovi je pfiipisována skladba Náv‰tûva u str˘ce, jejíÏ první sloka zní: „KdyÏ jsem byla v Praze u str˘ce, / mezi fieãí zavadím mu o vejce, / on mû chyt a pfiidrÏel / a v Ïertu naplácal mi pfies prdel.“ Z pera Jana Nerudy má pocházet Balada o prdu (uvádíme ji v Dodatcích) a Balada Michl s Katefiinou; Vítûzslav Nezval, autor Sexuálního nocturna, mûl sloÏit také Baladu o krásné pannû, kterou otvírají ver‰e: „Také vám se mÛÏe státi / jako jemu a té krásné pannû, / ktefií si chtûli zamrdati / a nûkdo pfii‰el na nû.“ Karel Poláãek sepsal podle legendy Chlípného klauna, v nûmÏ stojí: „Chlípn˘ klaun se coural / vilnû v stínu v ‰erém lese, / mezi hnáty chlupat˘mi / se mocn˘ pytlík tfiese.“ Otázkou je, z jakého dÛvodu by dotyãní autofii takové texty psali: z dlouhé chvíle, pro zábavu, jako uvolnûní? Tak mohli uvaÏovat zkraje 30. let Voskovec s Werichem, kdyÏ poskytli ·tyrského Erotické revui dvojici explicitních erotik Balada o ‰i‰ce a Desperátní konspirace neboli Hrb na hrb. Do podobného vzorce spadá o pÛlstoletí mlad‰í Honzíkova incesta, kterou Jifií H. Krchovsk˘ (podle sv˘ch slov) sepsal jako parodii ¤íhovy Honzíkovy cesty (a sice pod pseudonymem Bohumil Îláza). V pfiípadech Vrchlického, âecha, Nerudy, Bfieziny nebo Sládka je ale pravdûpodobnûj‰í, Ïe texty, které jim byly pfiisouzeny, vznikly v jin˘ch dílnách a za jin˘m úãelem: vrátit dotyãného národního klasika bûÏnému ãtenáfii, strhnout mu z tváfie masku oficiality a kanonizace a ukázat, Ïe „nemûl pohlaví zarostlé mechem“, jak v souvislosti s Máchov˘mi ‰ifrovan˘mi deníky napsal Bohuslav Brouk. Ostatnû pfiipo-
13
meÀme, Ïe dílo Vrchlického, Nerudy, Nûmcové, Erbena a dal‰ích klasikÛ se záhy stalo pfiedmûtem nejrÛznûj‰ích – nikoli jen erotick˘ch – parodií a travestií (to se t˘ká i Máchy, jehoÏ Máji sloÏil svérázn˘ hold Josef Váchal). Z na‰ich textÛ dopadly podobnû napfi. Svatební ko‰ile, které byly hojnû parodovány uÏ od osmdesát˘ch let 19. století (první parafráze se objevila je‰tû za Erbenova Ïivota). Na podobn˘ mechanismus poukazuje Jaroslava Janáãková, kdyÏ dává do souvislosti blasfemicky apokryfní Babiãku vulgaris (viz Dodatky) s ãítankovou Babiãkou BoÏeny Nûmcové. A uvûfiíme-li na okamÏik legendû, podobnû si poãínal i sám Jaroslav Vrchlick˘: Svatební ko‰ile parodují stejnojmennou Erbenovu baladu z Kytice; Magdalena je travestií románu ve ver‰ích J. S. Machara; Mlynáfi a jeho dítû vychází z dramatického textu Ernsta Raupacha. Jinou ilustrací takového postupu je báseÀ Vodník (viz Dodatky). Závûrem nezb˘vá neÏ pfiiznat, Ïe ani tato kniha jednoznaãnû neodpovídá na otázku, kdo je vlastnû autorem eroticko-skatologick˘ch textÛ, které tu pfiedkládáme. Takovou odpovûì ale mÛÏe dát sotvakdo. Co zb˘vá, jsou díla, která navzdory nelibosti mravokárcÛ Ïijí – a leckdy daleko intenzivnûji neÏ ãítankové práce národních klasikÛ 19. a 20. století.
u m vi í n o z r ym e v n r pe ano k
Několik poznámek
Milan ·ediv˘
15
Ty jsi spala na m˘ch Àadrech; první blesk tu v mraku vzplál, sup mé vá‰nû rozpjal kfiídla, ko‰ilku ti s Àader rval, aÏ tvé tûlo v náruãí mém zaãlo svíjet se a chvít a já trnul, jak˘ náhl˘ záfiící blesk v klín mi slít’! (Dojmy a rozmary) Autorem citovaného úryvku je Jaroslav Vrchlick˘ (1853–1912), a právû pro otevfienou erotiku, kterou se nezdráhal ve sv˘ch knihách projevovat, je nejplodnûj‰í ãesk˘ básník tradicí povaÏován za autora ver‰Û z na‰eho souboru. AÈ uÏ Vrchlick˘ je autorem, ãi jím byl ve skuteãnosti nûkdo jin˘, jde o texty v 19. století naprosto ojedinûlé, neboÈ pfiekraãují mez erotismu rovnou do sfér pornografie. Vrchlick˘ byl sv˘m erotismem znám˘. Náboj jeho básní byl proti mysli leckoho i mnohem pozdûji: dodnes se upfiímnû bavím, kdyÏ otevfiu starou ‰kolní ãítanku, kterou uÏíval mÛj dûda, uãitel na Lounsku, odkud Vrchlick˘ pocházel. V ní nalézám kfiíÏem za‰krtanou sloku: „A tû‰il se, jak zobjímá / ty víly lehkonohé, / a tak ve sladké nadûji / juÏ kraje pro‰el mnohé.“ DÛvtipn˘ pochopí, proã ne‰kodné ver‰e vesnickému uãiteli nevyhovovaly, pfiestoÏe byly souãástí oficiálnû schválené ãítanky. Vrchlick˘ provokoval a pohor‰oval – nejen Eli‰ku Krásnohorskou, kterou jeho básnû uráÏely.
16
JestliÏe Vrchlického obestírá taková aureola erotismu, pak není divu, Ïe mu zaãala b˘t pfiisuzována díla anonymní, která se vynofiují po jeho smrti. Ale aãkoli vz˘váme boÏstva v‰ech archivÛ, muzeí i památníkÛ písemnictví se zv˘‰enou vehemencí, rukopisy, které by dokázaly autorství, chybûjí. Vrchlickému jsou stále je‰tû básnû shrnuté do první ãásti této knihy pfiisuzovány bez rozhodn˘ch podkladÛ, je to autorství postavené na fámách; to je tfieba fiíct. Pfiední protagonisté období parnasismu, kam lze nûkteré z vulgárních textÛ s nejvût‰í pravdûpodobností zafiadit, pfiicházejí do literatury zhruba od poloviny sedmdesát˘ch let, kdy pfiede‰lá generace májovcÛ vydává svá vrcholná díla. Zatímco pro májovce je epocha národního obrození Ïivou záleÏitostí jejich literárních zaãátkÛ, parnasisté tuto osobní zku‰enost uÏ nemají. Získávají tím v‰ak cennûj‰í devizu: odstup od tohoto období národního vzkfií‰ení. Proto se v této dobû také strhne nejzásadnûj‰í kritika RukopisÛ. Odstup ale rovnûÏ zpÛsobí, Ïe parnasisté mohou poprvé národní obrození reflektovat i esteticky; mám na mysli tfieba Jiráskova F. L. Vûka. Obecnû pfiijíman˘ proud parnasistní monumentalizace nicménû vytvofií pfiíleÏitost k oponování, a tak kdesi v pfiízemí literatury vznikají na‰e básnû, které pfiicházejí s odli‰nou notou. Obskurní texty upírají pozornost uÏ ne k úsilí národního obrození, jak tomu bylo u v˘‰e vyvolaného Jiráska, ale pfiímo k jeho literárním v˘tvorÛm. Zejména dvû parodie lze klást do vzájemného sousedství: Svatební ko‰ile, zpracovávající notoricky známého Erbena, a Rytífie Smila. Ten se nesoustfiedí na karikaturu konkrétního díla, ale paroduje rovnou cel˘ látkov˘ námût, v období parnasismu jiÏ vyãpûl˘ – bûÏí tu o ony zhusta opakující se námûty k „rytírnám“ Klicperov˘m, Tylov˘m; to jsou v‰ichni ti Rytífii Benedové a Hadriáni z ¤ímsÛ atd. Na to, Ïe jde o tento typ literatury, nás upozorní parodicky pojaté „kuklení“ – ona smû‰ná zámûna mladé dívky za babu. (Pokud Vrchlick˘ texty napsal, nesmíme zapomínat, Ïe byl svou druhou polovicí díla rovnûÏ rozpínav˘m dramatikem.) Jsou to hlavnû humor a ironie vztaÏené k znám˘m látkám, které jsou v tûchto textech kulturními a vítûzí nad básnící sprostotou. To je zejména pfiípad Rytífie Smila. Chanson sans honneur, kter˘ se o nic ad hoc neopírá, je zas razantním dekadentním protestem proti mû‰Èanské
17
morálce a mû‰Èansky pojímané literatufie. Pokud jde o gesto, pfiedstihuje i mdlé pfií‰efií pozdûj‰ího Jifiího Karáska ze Lvovic ãi Emanuela z Le‰ehradu. V Magdalenû, Donû Blance nebo ve Svatebních ko‰ilích nicménû skuteãnû vítûzí sprostota. Neexistuje v nich Ïádná adekvátní ironická protiváha, takÏe tûlesná pfiízemnost básnû zavaluje. Tradice tvrdí: Vrchlick˘. Ale byl to on, kdo byl autorem? Vrchlick˘ by básnûmi vlastnû podkopával dominantní my‰lenku sv˘ch tvÛrãích snah ne vzdálenou Victoru Hugovi: obsáhnout reflexí celou historii, v‰echen objem ideového a kulturního poãínání lidstva. Jako stfiípky do této mozaiky pí‰e Vrchlick˘ hymny a ódy literátÛm. NejenÏe oceÀuje zahraniãní autory, z nichÏ pofiizuje obsáhlé antologie pfiekladové, uznává i hodnotu sv˘ch ãesk˘ch pfiedchÛdcÛ. Pfiidejme na váhu Vrchlického erotismus. I v tûch nejdramatiãtûj‰ích erotick˘ch polohách, projevujících se zejména v osmdesát˘ch letech, kdy proÏívá ‰Èastné manÏelství, Vrchlick˘ dodrÏuje mez. Naprosto si ve své vá‰ni a touze, promítané na pozadí úcty k Ïenû, vystaãí bez sprost˘ch slov (je tu nemysliteln˘ prvek znásilnûní z na‰ich Ko‰ilí). Pfiesto tyto oficiálnû publikované básnû pfiekvapují svou prudkostí. A mysleme si, co chceme, jsou mnohem odváÏnûj‰í, znepokojivûj‰í a pfiímûj‰í neÏ explicitnost tûchto na‰ich sprosÈáren. Je to vá‰eÀ, která v básníkovi rozdmychává okouzlení, nejsou to ironie ani lidov˘ humor. Abychom si dobfie rozumûli: I Vrchlick˘ umí b˘t dobfie naloÏen˘, umí se uchechtnout, jak potvrzuje rozpustile dvojsmysln˘ refrén villonské balady, kterou mífií na svého pfiítele Jiráska: „Dost psal jsi a dost jsi se nalíbal, / vÏdyÈ dvojãata ti na kolébce kvílí – / Tys pfiec jen dobfie kolíbal!“ Ale to jsou pfiátelská dloubnutí. Vrchlick˘ není v knihách z tûchto let lidovû banální, ko‰ilat˘ vtip bys pohledal. JenÏe co teì s na‰imi anonymy. Rytífie Smila totiÏ nepsal kdokoli z ulice. Je tfieba objektivnû doznat, Ïe jeho plán – to je ‰ikovnû rozvrÏená a naprosto fungující epická struktura. Tu musel vytváfiet zku‰en˘ spisovatel. Zatímco drobnost o vãele mohl zver‰ovat opravdu kdokoli, Smila, parodii Erbena a „Bezectnou píseÀ“ dokázal u‰trikovat pouze protfiel˘ literát. Je proto tfieba podívat se pfiímo do básní. Pomineme-li Hovno (TûÏítko), které je z na‰eho souboru nejfádnûj‰í a pfiíli‰ nám neprozrazuje, pak jedin˘m pokusem o báseÀ samostatné-
18
ho vkladu je Chanson sans honneur. Dá se oãekávat, Ïe o autorovi prozradí víc neÏ skladby, které plánovitû reflektují v˘tvory cizí. Za pozornost zde stojí pfiedev‰ím místa, která dokládají my‰lenkov˘ okruh, v nûmÏ se Vrchlick˘ skuteãnû pohyboval: lidstvo a monumentalita („Jen v kundû teprve se lidstvu zjeví / se svou, jí nejvlastnûj‰í cenou Ïena, / jeÏ celá lidská pokolení ‰irá / zde mezi nohama jak divem svírá“), zájem o dûjiny („Co slastí v sobû kaÏdá kunda svírá, / […] / víc neÏli slávy fiímsk˘ch hrdin jména.“). ZaráÏí ponûkud zahu‰tûnost perverzními metaforami, ale podobn˘m kumulativním zpÛsobem Vrchlick˘ také tvofiil; nejzfietelnûji v Knize sudiãek, kde se podobná snaha po maximálním vytûÏení tématu objevuje v ódách. Skladba je smyslem dekadentní, jak jsme jiÏ poznamenali, ale v˘razem smûfiuje do období moderny. Není to v podstatû daleko od známého bfiezinovského „Ó sílo extasí a snÛ“. Jako modernistické se zaskví i temnûj‰í, mystiãtûj‰í a symbolické tóniny: „ze svûtla v temno tvoje touÏím jít, / pláã vmísit svÛj ve tvoje nyvé lkání / a z ãí‰e tvojí mystické Ïár pít.“ Autor ãerpá svou fantazii z poloh a tónÛ generace pfiicházející po parnasismu, vÛãi níÏ se v‰ak Vrchlick˘ ve svém díle vymezuje spí‰ nedÛvûfiivû (napfi. paroduje Karáskovu poetiku). Dal‰ím znakem anonymní básnû je autorovo vyÏívání se ve virtuozitû, a to i pfies obãasné odchylky formální. Zde zas opaãnû: Vrchlick˘? V˘znamovû text demaskuje pokrytectví básníkÛ, jejich zdobnou erotiku. Vyt˘ká, Ïe v skrytu básnûní myslí na nûco úplnû jiného. „V‰ak nechápu, proã nechtít pravdu fiíci, / ãi pravda snad je hanebného cos? / Proã cit svÛj halit v symbolickou bundu / a nedít: ‚Ó, jak zboÏÀuji tu kundu!‘.“ A máme tu dal‰í vztah k písemnictví – novou reflexi, tentokrát anonymovy literární souãasnosti. To je neustálá potfieba tohoto neznámého pisatele; kaÏdá sprosÈárna doslova d˘chá literaturou. A do oné „ódy na kundu“ spatfiíme zakomponovan˘ konstrukt nejliterárnûj‰í: sestinu. Formu, která se v písemnictví objevuje pouze v etapách zesíleného formalismu. A právû ta by mohla pro nás b˘t první v˘raznûj‰í koincidencí prÛkaznûj‰ího charakteru. NejenÏe Vrchlick˘ byl mistrem tohoto v˘sostnû ekvilibristického kejkle, ale mám velmi dÛvodné podezfiení, Ïe od jeho smrti sestina z ãeského básnictví zmizela nadobro a zcela.
19
Pokud se ohlédneme na formy, jejichÏ rejstfiík se za parnasismu kromobyãejnû roz‰ífiil, pak jeho následovníci rozvíjejí pfiedev‰ím sonet, uveden˘ k nám jiÏ Jungmannem. Z dal‰í nabídky to je ritornel, vyuÏívá jej Kaminsk˘. Naprosto strnul˘ Jaromír Boreck˘ se pak pokusil o tercíny, sapfickou strofu, ronda a rondely, dokonce villonskou baladu, coÏ v jeho pfiípadû znamená doslova úkaz spiritistického zhmotnûní prázdna. Antonín Klá‰tersk˘ i Josef Kubelka vyuÏívají gazel (uvedli k nám V. Furch a V. ·olc). Existuje tu ojedinûle i nûjak˘ pantoum, uchopen˘ mnohem pozdûji zejména Jaroslavem Seifertem, kter˘, jak známo, Vrchlického mûl rád, navazoval na nûj a ediãnû zpracoval z jeho tvorby antologii. Platí v‰ak, Ïe pokud pomyslíme na pfiímé následovníky Vrchlického, pak se z nabídky omezili spí‰ na ménû nároãné formy. Komplikovanou sestinu, kterou pfied Vrchlick˘m pouÏil jen Jan Erazim Vocel, jsem v jejich pracích nena‰el. Právû proto je ona anonymní sestina z Chansonu tak problematická. O básnické nároãnosti sestiny svûdãí koneãnû i srovnání. Zatímco sonetÛ Vrchlick˘ nasázel pln˘ch pût samostatn˘ch knih a celé oddíly a cykly knih dal‰ích, ze sestin utvofiil v Hudbû v du‰i (1886) pouze jeden nádhern˘ extatick˘ oddíl o deseti básních. Pozdûji její poetické moÏnosti vyuÏil jen omezenû. Následující rok vydává Zlat˘ prach s jednou sestinou, roku 1888 Dûdictví Tantalovo s jednou a téhoÏ roku i âarovnou zahradu, kde se objevují ãtyfii chladné, vypravûãsky pojaté sestiny dantovského typu. K formû se pak vrací o sedm let pozdûji. Jde v podstatû o málo sly‰iteln˘ umíráãek sestiny v jeho díle: NeÏ zmlknu docela (1895), Kniha sudiãek (1895), Napadlo rosy (1896) a Na sedmi strunách (1898) – v nich úhrnem v‰ehov‰udy pût kusÛ. Pokud se podíváme na metrick˘ pÛdorys, spatfiíme jist˘ stereotyp. Kromû ãtyfi v˘jimek jde o ‰estistop˘ neúpln˘ jamb. Jen sedmá a osmá sestina oddílu Hudby v du‰i má pÛdorys ‰estistopého jambu úplného, devátá je ‰estistop˘ trochej. ·estistop˘m trochejem je i báseÀ Sestina ze sbírky NeÏ zmlknu docela. Kniha sudiãek má sestinu pûtistopou, trochejskou. Pokud prozkoumáme sestinu Chanson sans honneur, je rytmicky stejná jako sedmnáct z jednadvaceti sestin Vrchlického – ‰estistop˘ neúpln˘ jamb. Je to náhoda? Je tu první pádnûj‰í dÛvod domnívat se, Ïe Chanson sans honneur je skuteãnû z Vrchlického pera.
20
A je‰tû jednu vûc je tfieba uvést. ProtoÏe jsem díky své dávné fascinaci sestinou prohlédl nakonec celé lyrické dílo Jaroslava Vrchlického, nenadál jsem se v Zavát˘ch stezkách, Ïe cosi objevím; cosi, co v knihách z osmdesát˘ch let bylo nemyslitelné. KdyÏ se nyní ohlíÏím zpût, pak bylo chybou znát pouze autorovy vrcholy a nemít ponûtí o propadech. JenÏe Zaváté stezky je sbírka trochu zvlá‰tní. Ediãnû jen tûsnû pfiedchází Stromu Ïivota, a tak jsou v ní také zdafiilé básnû – ov‰em vedle arci‰patného vstupního oddílu a nûkolika dal‰ích textÛ, kde, a to jsem byl velmi pfiekvapen, se znám˘ básníkÛv náruÏiv˘ erotismus promûÀuje ve stafiecké slintání. Balada bysterská jakoÏto pádn˘ reprezentant úpadku epick˘ch i erotick˘ch sil Vrchlického nás pfiimûje k zamy‰lení. „Vyãkal Bûtky pfiíchod / a hned pln˘ líchot / ruku vztáh kde pás / útl˘ jemu kynul / druhou k ÀadrÛm ‰inul / zvolna krok co minul / tulil se, aÏ rtoma na rtech se jí tfiás.“ Dokonce si tu neodpustí: „Sedlák chvíli ãumûl, / jakby nerozumûl, / co s ní jen pán chtûl.“ I jiné básnû sledují lidovû kfieãovit˘ tón. Dvojsmysly básnû ·kádlení nebo básnû Rondó – Impromptu pak slabodu‰e civí „na v‰e co mበhrdû vypjaté“. JestliÏe se mi u dûl mladistvé erotiky jevila propast mezi ní a pornografií na‰í knihy, pak chtûn˘ primitivní humor Balady bysterské skuteãnû pfieklenovací most k tûmto textÛm buduje. O nûkdej‰ím kultivovaném Vrchlickém nás uvûdomí jen bystrá a skuteãnû vtipná reflexe: „Prs milenky své tyran k˘s na ãí‰ si odlít nechal / ó chápu, s pln˘m pohárem jak ruãe k ústÛm spûchal!“ Po tomto oddílu pak následují zdafiilej‰í kusy. Ale jak˘ zvlá‰tní hlas v nich nalézáme! Vrchlick˘ protestuje proti konvenci, která ho tlaãí k urãitému typu básnûní. Jaksi trucovitû i uraÏenû protestuje ve smyslu svobody projevu, chce v‰e zobrazovat pravdivû a podle svého citu. S lidovû erotick˘m oddílem tyto texty vytváfiejí prazvlá‰tní nesouladn˘ kontrast, kter˘ zapfiíãiní, Ïe ãlovûk zaãne ãíst mezi fiádky. Celkem snadno si lze do této prÛrvy zafiadit Rytífie Smila, Svatební ko‰ile i manifestaãní protest Chansonu s jeho dekadentnû svobodomysln˘m gestem: „Proã cit svÛj halit v symbolickou bundu.“ A je‰tû jednu zajímavost, která podporuje úvahu, Ïe by pornografie, pokud by byly od Vrchlického, mohly vzniknout v období pfied jeho smrtí. KdyÏ jsem procházel ono obfií lyrické dílo, nev‰ímal jsem si pouze
21
J. u
m ké lic
ch Vr
Snad nezpíval jsem vÏdycky, co jsem mûl, v‰ak jistû vÏdycky zpíval, co jsem chtûl. Bylo vhod? Nebylo? – Zpíváno jest, zní v sadu to, lesem, ba u v‰ech cest, zní na vsi to, zní to v hlomozu mûst, neb v‰ady jsem kráãeje myslel a pûl, ne co bych snad mûl, leã sám co jsem chtûl. (Skryté zdroje)
Te tr xt př ad y ip ič is ně ov an é
uÏití forem a prozodie v ãase, v‰ímal jsem si také urãit˘ch hláskoslovn˘ch promûn. Je podnûtné sledovat stylovû zabarvené ãasové pfiíslovce „uÏ“. Vrchlick˘ nikdy ve své mladosti nepouÏije jinou variantu neÏ historizující, parnasistní „juÏ“ (má je i Zeyer). Teprve v uvolnûn˘ch villonsk˘ch baladách Mé sonáty si v‰ímáme ojedinûlého „jiÏ“, uÏívaného pak naprosto pravidelnû v knihách posledních. Samotné „uÏ“ se ve Vrchlického lyrice nevyskytne; kromû dvou raritních pfiípadÛ: ve sbírce Skryté zdroje (1908) a v onom rozporuplném, eroticky slaboduchém vstupním oddíle Zavát˘ch stezek ze stejného roku! I v˘bûrem prostfiedku tak Vrchlick˘ dosahuje svého stylového dna. Pfiipomínám, Ïe v na‰ich pornografiích je pochopitelnû „uÏ“… Pokud by tedy hledan˘ autor pfies v‰echny nastínûné námitky byl opravdu Vrchlick˘ a pokud by se nalezlo k tomuto problému víc indicií, na‰e pornografie by nepocházely z devatenáctého, ale aÏ z poãátku minulého století.
23
