[ zdarma ] červenec 2013
— téma — máte roupy? O tých, ktorí zachraňujú mrkvy, bagety a hrušky pre hladných
K u lt u r n í
PECKA a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k
»4 ____ — téma —
máte roupy? „Jste klavírista?“ „Ne, skladatel.“ rozhovor s Janem Ryantem Dřízalem
»6 ____
místa, která žereme S Berlínem v srdci
»15 ____ literatura
Ideální muž Jediný a jedinečný
»17 ____
téma: máte roupy? vydavatelství
[2]
kultura & názory
tiráž KULTURNÍ PECKA, ALTERNATIVNÍ MĚSÍČNÍK, www.kulturnipecka.cz
[email protected] MK ČR E 19310 ISSN 1804-2279 vydává media4free s.r.o. NAD TOPOLY 382/12, PRAHA 10 www.media4free.cz
[email protected] články označené symbolem ¦ obsahují komerční prezentaci Inzertní oddělení
[email protected] Distribuční oddělení
[email protected] [email protected] HR oddělení
[email protected] šéfredaktorka Martina Lupínková zástupkyně šéfredaktorky Bára Alex Kašparová Olga Srstková editorka Zuzana Fučíková korektoři Jan Kovanda Kateřina Plevová Iva Vávrová Martin Zemek redaktoři Maria Belinson Andrea Dosoudilová Jan Dytrych Veronika Frydlová Judita Hoffmanová Monika Kaššaiová Anna Maixnerová Nikola Semotánová Kateřina Vrabľová fotografové Lukáš Dvořák Jan Dytrych Bára Alex Kašparová ilustrátor Slakinglizard tisk GRAFOKON TISKÁRNA s.r.o. obálka Slakinglizard ročník IV, [43] červenec 2013 vychází 1. 7. 2013
úvodník Čtenář tohoto čísla si v první chvíli může myslet, že je mu pokládána mírně indiskrétní otázka. Už jsme se sice dotýkali mnoha ožehavých témat, ale v červencovém čísle se enterobiózou zabývat nechceme. Pokud tedy máte roupy, může to zůstat vaším tajemstvím. Ostatně, každý nějaké má. Já konstatuji, že roupy zatím nemáme. Celá redakce je vzhůru nohama a i když to svádí k představám o dělání stojek, nenacházíme čas ani na ty. Jediným nepopiratelným pozastavením rychlosti času byly naše čtvrté hypergalaktické narozeniny. V kosmu se totiž čas šíří rychlostí světla. A vzhledem k tomu, že jsme pro oslavu záměrně zvolili noční hodiny plné tmy, podařilo se nám jej popřít. Poté ale nastal návrat na Zemi a opět zažíváme gravitační sílu, která nedovolí žádným úkolům nenápadné změny lokace či úplné zmizení z prostoru. Dokazuje to i uzávěrka, která je dávno za námi a mnoho zkoušek před námi. Ty životní přicházejí pravidelně v různé intenzitě, vysokoškolské v konkrétní termín a často v náhodně obměňovaném objemu. Místo pozorování krás Prahy z Náplavky a jiného letního prokrastinování skládám zkoušky, chodím na kurátorské obědy, odevzdávám fotografické soubory, navštěvuji výstavy a do toho všeho píši úvodník. Na poslední chvíli. Nic nestíhám a reprezentuji tedy dokonale člověka dnešní doby. Proto vám drazí čtenáři přeji, možná trochu sarkasticky, ať máte roupy. Aspoň na chvíli. ___ Bára Alex Kašparová zástupkyně šéfredaktorky
foto: Iva Gattringerová
hlavní partneři
Les básníků a umění poezie ____________________________________ Anna Maixnerová ____________________________________
B
ásník a misionář 17. století Fridrich Bridel se ptá: „Co jest rozkoš?“ Básník a dělník 20. století Tadeáš Biron odpovídá: „Co můžeš dělat jiného než ukájet to napětí? Ruku v hlíně nebo v k...“ Jiné setkání s literaturou Ars Poetica je místem, kde můžete naplno ukájet svou touhu po poezii. „Tábor“, literárně-výtvarné dílny, setkávání – Jak to jenom nazvat? – probíhá už desátým rokem vždy po deset dní od poslední červencové soboty v lesním tábořišti Ježkov u Zábřezí nedaleko Dvora Králové nad Labem. Každé ráno začíná povídáním o básníkovi dne, inspirováno dovětkem Ars Poetica, který zní Duchovní cesta básníkova. Každá cesta, jak básníkova, tak čtenářova, je originální a jedinečná, právě jednu z nich představuje lektorská dvojice (někdy jednotlivec, někdy trojice), která se metodou celoroční intenzivní četby setkává s poezií daného autora. Básníci, jejichž dílo si zaslouží býti objeveno či zrevidováno, jsou tento rok opravdu rozklenuti od 17. století do současnosti. Bridel, Opolský, Jirous, Hora, Kundera, Biron, Biebl.
K povídání se pojí výtvarné, pohybové, dramatické aktivity a dílny, které onu cestu celý den sledují a naplňují. Večer za účastníky dorazí host či hosté. Jsou to lidé, kteří se pohybují v různých oblastech české kultury a jejich dílo má tu kvalitu a trvanlivost, že může vstoupit do dialogu se zmíněnými básníky, díky tomu setkávání tvoří komplementární charakter celé akce, přestože vyjádření každého z hostů je velmi osobité. Letos se můžete v lese setkat s Janou Pilátovou, duem Durman & Posejpal, Martinem C. Putnou, Jiřím Škochem, Alešem Rolečkem, Josefem Jindrákem se Skrytým půvabem byrokracie, Petrem Niklem, Vladimírem Mikešem, Petrem Čermáčkem, Marijánkou Štefančíkovou. Jeden den je věnován putování za současnou českou plastikou, kterým provází Eva Vlčková. Ars Poetica je skutečně jiným setkáním s literaturou, což se netýká pouze „skautských“ podmínek v tábořišti uprostřed lesů, ale hlavně je to dáno jejím charakterem, který nezůstává na povrchu, ale usiluje o hloubku. Přináší směs koncentrace, fascinace, setkání a zážitků, která rezonuje i dlouho poté, co lesy v blízkosti Kuksu opustíte.| Ars Poetica 2013 tábořiště Ježkov u Zábřezí (poblíž obce Zábřezí – Řečice) 27. 7.–5. 8.
Narozeniny v astrálním rytmu
____________________________________ Jan Dytrych ____________________________________
druhý červnový pátek neobvyklá párty. Kdo přišel na čas, tak si, jak už ecka od roku 2009 to tak na večírcích bývá, musel chvíli vzklíčila, překonala počkat. Ideálním místem k tomu bylo dětské nemoci, přízemí kavárny, kde bylo příjemné pubertu a nadechla ukrýt se před žárem rozpálené Krymse k rozletu do světa. ské. Postupem času se lesní suterén Je z ní mladá slečna, začal plnit, přicházeli hosté známí která se stala známou s elegancí i neznámí, mladí i odrostlejší, veskrsobě vlastní a pravidelně bývá ze však příjemní a milí, a hlavně, viděna po Praze v lepších hlavně hypergalaktičtí. Lesky jako podnicích. Mimo jiné i v café blesky, flitry, barvy i umně smotané V lese, kde v červnu oslavila své kusy staniolu zdobily roztodivné, čtvrté narozeniny. leč vesměs bizarně elegantní oděvy příchozích tak, jak to kosmu sluší. V jednom z hlavních center Prostor se postupně zaplnil za elesoučasné nezávislé scény, kultovním gantního setu DJe Sestry a s prvními podniku pražských hipsterů, nebo tóny kapely My Name Is Ann se větší prostě jen v příjemném místě ve část vesmírných stvoření přesunula Vršovicích, jak kdo chcete, proběhla od baru na parket. Stálo to za to.
P
Bicí, saxofon, klávesy a k tomu zpěv do rytmu, při němž jen málokdo dokázal pouze přihlížet. V průběhu jejich vystoupení mnozí využili lákavou nabídku nechat se nalíčit od členek souboru Amanitas, těch, které samy byly nejhypergalaktičtější z celého lesního kosmu a během večera předvedly spolu se svými hypergalantními a hypergalaktickými protějšky rej plný roztodivných masek, kreací a světel. O originální vizáž byl na oběžných drahách takový zájem, že se na všechny ani nedostalo, ale i přesto byla výsledkem záplava obličejů, které sice v přítmí klubu základními rysy člověku připadaly povědomé, ale přece jen bylo nutné chvíli přemýšlet, na koho že to právě narazil.
— téma — máte roupy? foto: Jan Dytrych 4×
[3]
V druhé půlce noci pak DJ Paolo di Maki roztančil i ty, kteří se zpočátku zdráhali, a na parketu bylo čím dál těžší najít kousek prostoru pro nadpozemské kreace. Čas běžel v rytmu hudby ordinované dle nálady publika s chirurgickou přesností vesmírnými mlhovinami jen tušenými v dálavách a noc gradovala s energií ne nepodobnou výbuchu supernovy. Všechno ale jednou končí a i Pecka může mít čtvrté narozeniny jen jednou za život. Když se pak čas pomalu, ale jistě nachýlil a probdělá noc se blížila rozednění, trousili se ještě ztichlými vršovickými ulicemi na noční spoje, taxíky a neosvětlené bicykly zmalovaní, barevní a vyčerpaní, ale určitě o něco šťastnější lidé Pecky.|
[4]
— téma — máte roupy?
O tých, ktorí zachraňujú mrkvy, bagety a hrušky pre hladných ____________________________________ Monika Kaššaiová ____________________________________
Svoje banky má v Prahe, Liberci, Ostrave a Ústeckom kraji; ideou je k patríte medzi však v budúcnosti otvoriť pobočku ľudí, ktorých v každom krajskom meste. Federácia zožiera svedomie zbiera a skladuje potraviny, ktoré Potravinové banky zakaždým, keď banky získavajú od prvovýrobcov, Už ste o nich počuli? Prvú potrado smetného potravinových reťazcov, maloobchovinovú banku na svete založil John koša odhodia dov, z potravinových zbierok, ale aj Arnold van Hengel v roku 1967 vo čokoľvek nedojedené, možno z európskeho programu potravinovej Phoenixe v Arizone, keď videl, koľko vás zaujmú užitočné občianske pomoci. Každá z bánk má desiatky chudobných ľudí v zúfalej situácii aktivity a pozvanie na jeden veľmi vyberá jedlo zo smetných košov. Nešlo odberateľov, ktorými sú humanitárne netradičný obed. o pokazené jedlo, ale o čerstvé, zdravé a charitatívne organizácie; napríklad Naděje, Charita, Armáda spásy, potraviny, ktorých sa zbavovali veľké Štatistiky sú síce často len Diakonie, Klokánek, Nízkoprahová reťazce, pretože nespĺňali estetické zhlukmi čísel, ale pokiaľ ide o plytcentra, Azylové domy, Romodrom, kritériá. Z Arizony sa tento koncept vanie jedlom, sú neúprosné. Oproti Sluneční domov, Magdaléna a ďalšie. rozšíril najprv do Kanady, neskôr palcovým titulkám o dopadoch krízy i do Európy. V roku 1984 vzniká prvá a nedostatku peňazí stojí fakt, že „Hostina pro tisíc“ potravinová banka v Paríži a následaž tretina všetkých potravín skončí „Staň se záchranářem a dobře se ne v Belgicku, Portugalsku, Poľsku v koši. Dôvody sú rôzne: nejasnajez! Uvaříme oběd ze surovin, které a Taliansku. O dva roky neskôr sa né značenie dátumu spotreby na by se vyhodily. Zdarma Vás pohostieto banky združili do Európskej obaloch, prílišné nakupovanie alebo federácie potravinových bánk. Dnes tíme a spolu s Vámi poukážeme na v prípade ovocia a zeleniny nespĺproblematiku plýtvání jídlem. Vaříme do tejto organizácie patrí okolo 250 ňanie „estetických štandardov“, pro všechny kolemjdoucí, jste zváni bánk, ktoré poskytujú potravinovú ktoré majú nastavené supermarkety. pomoc v dvadsiatich európskych kraji- i Vy!“ Týmto sloganom sa na svojej V súčasnosti prebiehajú mnohé webovej stránke prezentuje skupina nách niekoľkým miliónom ľudí. aktivity, ktoré sa snažia zachrániť priateľov Zachraň jídlo! Združenie V Česku už štvrtý rok funguje jedlo tesne pred vypršaním spotreby. občianske združenie s názvom tvorí niekoľko mladých ľudí, ktorí sa Zvyčajne sú tieto potraviny prerozrealizujú v neziskových organizáciČeská Federace potravinových bank. foto: Zachraň jídlo
A
delené charitatívnym organizáciám, chudobným rodinám alebo bezdomovcom.
ách a prostredníctvom občianskych iniciatív a projektov. Inšpirovala ich iniciatíva Tristrama Stuarta, ktorý si uvedomil, že plytvanie jedlom je obrovským problémom západného sveta, pričom v iných oblastiach hladujú milióny ľudí. V decembri 2009 zorganizoval v Londýne „Feeding 5000“, hostinu pre päťtisíc ľudí z jedla, ktoré by sa inak vyhodilo. Po tomto príklade sa podobné akcie už úspešne konali v Amsterdame, Paríži, či Barcelone. Projekt „Feeding 5000“ najprv rozpútal vášnivú debatu v Londýne, a dnes je dokonca lídrom v kampaniach OSN, ktoré bojujú proti plytvaniu potravinami. Zachraň jídlo! plánuje podobnú akciu uskutočniť v polovici septembra v Prahe. Adam Polhola, jeden z organizátorov a hovorca o tejto akcii vraví: „Plánovaný happening bude naší první větší akcí. Měli jsme nicméně příležitost prezentovat cíle „Zachráň jídlo“ na řade odborných konferencí a jednání. Zakladatel Feeding 5000 nás osobně podporuje a předává své know-how.“ Happening „Hostina pro tisíc“ bol zároveň podporený aj nadáciou O2 Think Big a viacerými českými a zahraničnými organizáciami, napríklad Glopolis alebo Zastúpenie OSN v ČR. Na túto hostinu, kde sa bude variť z potravín, ktorým končí záručná lehota alebo sú pre obchody esteticky nevyhovujúce, sú pozvaní úplne všetci. Organizátori chcú ľudí presvedčiť, že chutný obed sa dá uvariť aj z potravín, ktoré nevyzerajú ako z katalógov, ktorými hypermarkety zapĺňajú naše poštové schránky. Pre združenie Zachraň jídlo je podľa slov Adama Podholu táto akcia len začiatkom: „Dosud se nám podařilo navázat spolupráci s dalšími organizacemi zabývajícími se bojem proti plýtvání jídlem. Plánujeme společné akce, sdílíme informace, realizujeme společná jednání s relevantními aktéry.“| Ak sa chcete zapojiť do týchto občianskych aktivít alebo si v centre Prahy v septembri pochutnať na dobrom obede, využite tieto odkazy: www.potravinovabanka.cz alebo www.zachranjidlo.cz
[5]
foto: sxc.hu
— téma — máte roupy?
Surfaři na vlnách gaučů ____________________________________ Judita Hoffmanová ____________________________________
J
sou tu prázdniny. Chci vyrazit za dobrodružstvím, ale v kapse mi cinká jen pár drobných. Příčí se mi neosobní hotely a apartmány. Ráda poznávám nové lidi. Proč nezkusit couchsurfing! „Ahoj. Jmenuju se Martina a s kamarádkou jedeme na výlet do Španělska. Pár dní bychom chtěly strávit v Bilbau. Hledáme ubytování na dvě noci. Taky bychom rády poznaly nějaká zajímavá místa. Přijedeme tehdy a tehdy...“ Takto nějak vypadá první kontakt na couchsurfing.org, sociální síti, která primárně slouží pro bezplatné ubytování po celém světě. Stránka spojuje dobrodruhy, cestovatele a obecně lidi,
kteří chtějí zažít něco víc, než nabízí cestovní kanceláře.
Couchsurfing lze označit za určitý životní styl. Pod jeho hlavičkou jsou pořádány pravidelné akce různého 6 000 000 uživatelů, druhu (sportovní aktivity, karaoke, 100 000 měst výlety atd.), kterých se může účastCouchsurfing zahájil svou činnost nit i široká veřejnost. v roce 2004. V současnosti má kolem šesti milionů zaregistrovaných Jak se stát couchsurferem? uživatelů a lze tu nalézt ubytování Rozhodnete-li se využít ubya přátele ve více než sto tisíci měst. tování přes Couchsurfing, musíte Nejedná se o jediný projekt toho- splnit několik požadavků. Nejprve to zaměření, kromě couchsurfingu je nutné se zaregistrovat. To spočívá existují např. Servas nebo Hospive vytvoření profilu se základními tality Club, cestovatelské servery údaji o vaší osobě a vašich zájmech. vyznávající společnou myšlenku Za druhé doplníte fotografii (tím se propojování lidí. Servas ve čtyřicánapř. Couchsurfing liší od Hospitých letech dvacátého století založil tality Clubu, kde není fotografie pacifista Bobe Luitweiler s cílem zvy- povinná). Za třetí vložíte informace šovat porozumění mezi kulturami. o tom, zda nabízíte ubytování, Hospitality Club je pouze o pár let případně jaké. A pak čekáte, až váš starší než Couchsurfing a dá se říct, účet bude aktivován. Aby byla zachože představuje v podstatě totožnou vána bezpečnost všech uživatelů, službu. ověřuje se identita každého nového
žadatele. Máte-li svůj účet aktivní, stačí se jen rozhodnout, kam chcete jet, a napsat. Pokud sami nemůžete poskytnout ubytování, není to žádná překážka, tato služba nefunguje na principu něco za něco. Další výhodou je, že stránka nabízí možnost hodnocení uživatelů, se kterými se setkáte. Nejedná se o formalitu, kde se lidé pouze vychvalují, o čemž svědčí profily se špatnými referencemi, např. pokud si někdo tuto síť plete se seznamkou nebo není spolehlivý – nabídne ubytování a pak ho nelze kontaktovat. Komu nevadí spát na gauči, ale zato touží zažít cizí kulturu na vlastní kůži, nikoliv instantně upravenou pro turisty, měl by tento způsob cestování určitě vyzkoušet. Stačí naťukat do počítače www.couchsurfing.org a můžete začít surfovat.|
[6] foto: Bára Alex Kašparová 2×
— téma — máte roupy?
„Jste klavírista?“ „Ne, skladatel.“ rozhovor s Janem Ryantem Dřízalem ____________________________________ Bára Alex Kašparová ____________________________________
P
řišli jsme na vrátnici HAMU a Honza si půjčil klíče od učebny. Otázka od vrátného a následná Honzova odpověď mě trochu přenesly v čase. Jak vypadá současný skladatel klasické hudby? Kdo to je a proč se jím stal v dnešní instantní a přetechnizované době? Jan Ryant Dřízal vystudoval skladbu na Pražské konzervatoři. Dále pak Teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě a nyní pokračuje ve studiu skladby na HAMU. Ve svých 25 letech už měl premiéru symfonického baletu Alenka v říši divů v Rudolfinu. Blýská se současné klasické hudbě na lepší časy? Ovlivnilo tě hudebně tvé rodinné zázemí? Poslouchali rodiče klasickou hudbu? Neposlouchali ji vůbec. Otec vlastnil několik gramofonových
desek tehdejší populární hudby, aby na ně balil holky. Já jsem z nehudební rodiny, takže začátky byly dost těžké. Nikdo mi moc nepomohl a od nástupu na konzervatoř mě všichni dost zrazovali. Z babiččiny strany sice byli bratři varhaníci, ale to bylo spojené s vírou. Zamýšlel ses nad tím, jak ses dostal k výběru této cesty? Ta má opravdu úplně esenciální základ už v dětství. Čím dál tím více si uvědomuji, že dětství je klíčem k mému nazírání na svět, k mentalitě, povaze. Úplně ke všemu a zpětně se to snažím pochopit. Psal jsem básničky, maloval jsem, hrál jsem si písničky na piano. Byl jsem velice tvůrčí dítě – melancholické, se sklonem k mystice. Když jsem si pouštěl gramofonové desky s Mou vlastí, představoval jsem si u toho příběhy. Nakonec jsem si vybral hudbu, protože byla nejintenzivnější.
v době, kdy se člověk učil, začínal. Vlastně jsem měl docela zpoždění, protože jsem šel na konzervatoř až po gymnáziu a první tři roky jsem jen doháněl to, co ostatní uměli už třeba po základní škole. O to intenzivněji jsem studoval. Hodně jsem váhal, jestli na to vůbec mám. Je samozřejmě nutné nabrat velké množství teoretických znalostí i praktických zkušeností. Hudba je nehmatatelná, úplně abstraktní – je spousta způsobů, jak se vyjádřit, jak ji zaznamenat. A než člověk základy vybuduje, trvá to dlouho a může to být dost demotivující. Zdá se mi, že kdo ten tlak vydrží, nakonec vyhrává.
Když jsi tento obor šel studovat, zvažoval jsi všechny jeho aspekty? Myslel jsem si, že jsem genius a že přijdu s něčím naprosto novým. A pak jsem se začal učit naprosto elementární věci, protože moje povědomí o hudbě bylo naprosto Již ses ztotožnil se svou identitou neškolené. Na konzervatoři to bylo docela tvrdé – bylo mi osmnáct, tři skladatele klasické hudby? Své rozpoložení a osobní hledání roky jsem hrál na klavír a najednou jsem prožíval silně na konzervatoři, jsem měl číst partitury z listu. Musel
jsem tedy hodně pracovat, abych se dostal na určitou úroveň a vyrovnal se zkušenějším spolužákům. Když jsi ve svých začátcích složil skladbu a poté přišla tvrdá kritika – jak ses k tomu postavil? V raném období to velmi bolelo, protože člověk neměl žádné sebevědomí opřené o zkušenosti a plody své práce. Pouze minimální odezvu od laického okolí. Ale postupem času se to díky zkušenostem a reflexi měnilo. Pro nafouklé ego a uraženou ješitnost přestávalo být místo. Časem, když si člověk začal trochu věřit, začalo být náročnější eliminovat určité projevy nepřejícnosti nebo závisti od konstruktivní kritiky. Jakmile se mladý umělec něco naučí a jde do praxe, tak se samozřejmě stává konkurencí pro ostatní kolegy. Je to velká hra se sebevědomím. Neznám nikoho, kdo by byl zcela suverénní. Skladatel jde s kůží na trh. Skrze interprety se snaží předat své myšlenky, pocity. Může se setkat s nepochopením, ale musí se naučit si své výtvory obhájit. Ale věřím, že když bude upřímný sám k sobě
[7] a odvede precizní práci, nemusí si z negativních kritik nic dělat. Jaké zkušenosti jsou pro tebe nejdůležitější ve tvém hudebním vývoji? Určitě praktické zkušenosti, když můžu slyšet interpretaci své skladby. Kritiky kompetentních lidí, kteří jsou odborníky a upřímně radí. Podstatná zpětná vazba by měla pocházet od recenzentů. Jak jsi s jejich podněty spokojen? Recenzenti bohužel častokrát suše a nedokonale analyzují skladbu na základě poslechu. Málokdy napíšou o tom, jak na ně dílo působilo, což je právě to, co považuji za zajímavé. Neumím si představit, že posluchače zajímá, že skladba měla tři věty. Důležité je, jak dílo na člověka působilo a když recenzent ještě dokáže odůvodnit proč, tak to je cenná zpětná vazba kritiky. Bereš při psaní ohledy na možnosti realizace a píšeš raději pro menší tělesa, kdy je pravděpodobnost realizace z hlediska finančních prostředků větší? Abych řekl pravdu, nikdy jsem se touto praktickou stránkou neřídil. Spíš jsem si vše komplikoval – třeba jsem přidával různé exotické nástroje. Dramaturg si ale samozřejmě spíš vybere skladbu, která se z hlediska investic realizuje lépe. Málokdo chce investovat do současného umění – je to sázka do loterie, co se týče návratnosti financí. Jaký je rozdíl mezi současnou klasickou hudbou, která se teď skládá, a klasickou hudbou, kterou posloucháme v koncertních sálech, ale je stará třeba sto let? Myslím, že se úplně převrátila naruby. Proměnily se hodnoty. Po postmoderním guláši už není možné vystihnout situaci pár slovy. V umění dnes neexistují hranice, je možné v podstatě cokoli, jen ne cesta zpět. Nastal doslova chaos a myslím, že bude trvat delší dobu, než se uvažování o dnešní epoše usadí a vyselektuje. Při tom procesu i spousta dobrých a nadějných věcí prostě zapadne, ale to je z hlediska historie přirozené. Říkáš, že je možné takřka vše – co se změnilo třeba v nástrojovém obsazení hudebních těles? Například elektronika si intenzivně razí cestu na koncertní pódia. Je to jeden z hlavních výrazových prostředků naší doby. Experimenty s bizarními kombinacemi nástrojů
— téma — máte roupy? byly běžné už ve dvacátém století v artificiální hudbě. Ale mám pocit, že dnes už se to trochu usazuje – najít v symfonickém orchestru baskytaru nebo synťák je naprosto běžné. Proměnily se úplně všechny parametry od instrumentace po harmonii nebo po melodické vedení hlasů. Dnešku vládne silná individualita. Pořád je soudobá hudba libozvučná, když používá jiné principy? To je otázka. Pojem konsonance nebo disonance – libozvuku a nelibozvuku – se dnes mění. Spoustu věcí, jako třeba kombinace různých septakordů, které by byly v „klasické“ éře nemyslitelné, dnes běžně využívá třeba populární hudba, ambient, noise. Čili otázka libozvučnosti je v neustálém procesu. Skládáš pro současné posluchače? Samozřejmě vidím smysl v tom, skládat muziku pro dnešní publikum. Nehraji si na proroka, abych skládal pro posluchače za sto padesát let. Ani se nepovažuju za zastydlého tradicionalistu, který chce melancholicky vzpomínat na staré doby. Současný člověk má k dnešní hudbě přeci nejužší vztah, ale často o něm jenom neví. Myslím, že soudobá klasická artificiální hudba má dnes stejné místo na slunci jako každé jiné umění. Vzhledem k současné situaci by ho měla mít mnohem významnější a mediálně výraznější. Důležité je se zajímat o to, co se děje právě teď. Skladatelé by se měli naučit sami nebo skrze manažery prezentovat svou hudbu. Někteří jen čekají, až za nimi někdo přijde a dá jim zakázku, což je směšné. Existuje spousta soutěží i stáží, kde se mladý skladatel může prezentovat. Možnosti jsou dnes obrovské.
Když si to představíš jako osu, tak jazz vnímám jako přestupní můstek mezi klasickou hudbou artificiální a tou zábavní – popem, rockem a podobně. Nerad bych to jakkoliv zjednodušoval, ale zdá se mi, že jazz má z každého něco. Slouží jak k uvolnění, navození atmosféry v baru, ale zároveň nese artificiální prvky. Stěžejní je zde improvizace, prvek nepředvídatelnosti.
dvou sfér. Ale přesto si myslím, že na obou žánrech je nejzajímavější právě to jejich esenciální – tedy klasika se svými zákonitostmi a jazz ve svém vlastním světě. Když se žánry začnou propojovat, může to být zajímavé ozvláštnění, ale nevěřím, že by mohl vzniknout nějaký svébytný a silný hudební proud. Je to spíše prostor pro práci s polystylovostí.
Zajímavý aspekt jazzu je právě improvizace, která je pro něj dost identifikující. U klasické hudby je struktura pevně daná, je poskládána určitým způsobem a improvizace tam nemá moc prostor. To je zajímavá otázka, protože u jazzu je to jakýsi spontánní projev, vyjádření vlastních pocitů, osobnosti. V klasice je to zpravidla pevně zaznamenané v notách – definitivně sevřené. Vybroušený, předem promyšlený tvar.
Může v dnešní době umělec pracovat naprosto intuitivně a složit hodnotnou skladbu? To je těžká otázka. Myslím si, že většina komerční produkce vzniká naprosto intuitivně. Většinou ji dnes dělají producenti, kteří znají pár akordů na kytaru a zkouší jejich kombinace tak dlouho, až jsou spokojeni. Úžasná je třeba knížka KLF Manuál – jak napsat hit. Je to prokouknutí mašinérie popu. Ale třeba geniální intuici měli Beatles. Možná ani neuměli noty. Jsem přesvědčený, že kdyby Lennon studoval vážnou kompozici, stal by se z něho slavný operní autor. Nerad bych hierarchizoval mezi nízkým a vysokým uměním – v každém žánru se dá vytěžit maximum, nebo je to brak. Snažím se žánry respektovat. Dnes už jsou dostatečně ustálené a definované svými fanoušky. Neštěstí dnešní doby ovšem je, že trh s uměním ovládá komerce. Hlavní slovo mají producenti a nekompetentní šarlatáni, jejichž prioritou je, aby finanční vklad byl především návratný.
Klasika je tedy „tehdy a tam“ a ne „teď a tady“, není tam ta uvolněná spontaneita. Přesně tak, skladatel nad kompozicí přemýšlí, vybrušuje ji a teprve, když je spokojen, dílo uvede na koncertu. Defacto „klasika“ stojí na tom, že je v pevně notovaná a její forma se většinou nemění. Co se mění, je interpretace. I když s improvizací se samozřejmě také pracovalo. Ve dvacátém století vznikla technika zvaná alegorika – kompoziční práce, která dává hráčům určitý omezený prostor pro improvizaci. Určí se třeba tři, čtyři tóny a zadání zní: „hrajte je v neurčitých kombinacích, co nejrychleji dokážete“. A tímto způsobem se dají vytvářet velice expresivní plochy. O čisté improvizaci se zde ale mluvit nedá, ta nastává až při tzv. „velké aleatorice“, kdy jsou veškeré hudební parametry svěřeny invenci a vkusu interpreta.
Jakou míru intuice vnímáš v současné klasické hudbě? Myslím, že intuice se člověk nemůže zbavit. Je to naopak část talentu. Když budu mluvit o skladatelích, tak bez kompozičního čichu, oné intuice, nenapíší ani čárku. Můžu se skvěle naučit kopírovat Bacha, ale je otázkou, k čemu je Jaký máš postoj k jazzu? to dnes dobré. Intuice jde vždy K jazzu jsem nikdy neměl hluboruku v ruce s raciem – jsou to dvě ký vztah. Jen na střední škole jsem Dokážeš si představit, že by neoddělitelné substance. Na jedné se chtěl trochu vzdělat, tak jsem si se něco podobného používalo straně může docházet k citovým vyhledal známá jména. Trochu mě i v klasické hudbě? Nebyl by to výlevům, nejčastěji zastoupeným inspiroval, ale nemyslím si, že této určitý progres, že by hudba, v popové hudbě, kde vyumělkovahudbě rozumím. Je docela příjemné která je nejdříve napsaná a až né city přetékají opulentností. Na jazz poslouchat, ale pro mne je to potom hraná a slyšená, taky straně druhé může přílišná raciojiný jazyk. Struktura skladby, harmo- vznikala v současný okamžik? nalita ústit v extrémní laboratorní nie se dá pochopit, ale nerozumím, To se samozřejmě dělo. Třeba výtvor bez přidané osobní hodnoty. v čem je pravá podstata jazzu. Vyrůs- americký skladatel John Cage To jsou ale dva extrémy. Pro mne je tal jsem na klasice, pak na popu, roc- polemizoval s tradicí. Ale šlo mu stále nejvyšší hodnota ta vynalézaku a na podobných žánrech. Každý spíš o konceptuální uchopení hudby. vost a upřímnost. Pakliže je skladba z nich mluví svým vlastním kódem, Pořádal různé happeningy nebo jakkoliv vykalkulovaná, je mrtvá ale je na každém posluchači, zda ho pracoval s náhodou a narušoval a posluchač to pozná. dokáže dešifrovat. Může se to naučit tak naše vnímání mistrovských časem, zkušenostmi, ale já k jazzu Kde k tobě nejčastěji přichází děl, které známe z učebnic. Třeba zkrátka nemám klíč. v Čechách žili skladatelé Pavel Blat- nápady? Je pravda, že ve sprše. Ještě na ný a Alexej Fried, kteří razili teorii Takže klasická hudba je ti toaletě, tam snad vždy. Ve sprše si tzv. „třetího proudu“, což byla fůze podobně blízká jako rock a pop člověk často prozpěvuje. Jednou jazzové muziky a klasické hudby. a jazz už je naprosto vzdálen? Je to určitá snaha o prolnutí těchto jsem si pouštěl nějakou »
[8]
— téma — máte roupy?
servis galerie Raqib Shaw Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, Praha 1 út–st, pá–ne 10:00–18:00 čt 10:00–20:00 7. 6.–15. 9. 130 / 80 Kč _____________________________ Miloň Novotný / Klasik české dokumentární fotografie Leica Gallery Školská 28, Praha 1 po–pá 9:00–21:00 so–ne 14:00–20:00 11. 6.–31. 8. 70 / 40 Kč _____________________________ Madrid Rio project Galerie Jaroslava Fragnera Betlémské náměstí 5a, Praha 1 út–ne 11:00–19:00 20. 6.–1. 9. 40 / 20 Kč _____________________________ Tah / Zdeněk Spour Výtvarný ateliér malování a kreslení Balbínova 28, Praha 2 po–pá 10:00–18:00 21. 6.–18. 7. vstup zdarma _____________________________ Diplomanti AVU 2013 Národní galerie v Praze – Veletržní Palác Dukelských hrdinů 47, Praha 7 út–ne 10:00–18:00 21. 6.–31. 7. 240 / 120 Kč _____________________________ KW + Q: GHOSTS Drdova Gallery Křížkovského 10, Praha 3 út–pá 13:00–18:00 so 14:00–18:00 22. 6.–10. 8. vstup zdarma _____________________________ Zuzana Kubelková / Destrukce / Rekonstrukce Pražská galerie českého skla Bartoškova 26, Praha 4 po–pá 9:00–17:00 25. 6.–29. 7. vstup zdarma _____________________________ PEKING / Štěpán Grygar Galerie AMU Malostranské náměstí 12, Praha 1 út–ne 10:00–12:00, 13:00–18:00 9. 7.–1. 9. vstup zdarma
» svou skladbu, v průběhu jsem si odskočil na toaletu a za těmi dveřmi se zvuk změnil. To mě inspirovalo k tomu, abych celou skladbu přeinstrumentoval.
představu celého baletu. Vlastně podstata mých kompozičních snah tkví ve zhudebňování obrazových představ. Jedná se o určitý druh synestezie, kdy se hudba a obraz propojí. Jen práce na partituře trvala Nedávno jsi měl premiéru třináct měsíců. V podstatě jsem už své takřka osmileté práce – věděl, jakou hudbu napíšu, a pouze symfonického baletu Alenka v říši jsem ji poté zapisoval a vybrušoval. divů. Co tě inspirovalo k výběru Měl jsem připravená témata. To tohoto motivu? Alenčino hlavní mě napadlo cestou Je to už velmi dávná historie. z domova do bazénu v Podolí. Abych S kamarádem kunsthistorikem jsme ho nezapomněl, tak jsem si ho pro po maturitě sedávali po čajovnách, jistotu nějakou křídou vyškrabal kouřili vodní dýmky a filosofovali do betonu, abych si ho následně o postmoderním umění. Při tom mohl přečíst, až půjdu zpátky. Ale jsme rozjímali o Lewisu Carrollovi stejně jsem si ho pamatoval. Tehdy a jeho Alence v říši divů. Fascinovalo jsem ještě nevěděl, že to bude téma mě, že text je tak obrovsky mnohoAlenky. Dosadil jsem ho zpětně. značný a obsahuje množství význaPartitura vlastně vstřebává všechny mových rovin. Jedna z nich je zcela mé tehdejší teoretické poznaturčitě surrealistická. Tu zpodobnil ky a vyznává otevřeně čest mým Jan Švankmajer ve svém filmu Něco hudebním láskám, které jsem během z Alenky. Já jsem Alenku chápal studia na konzervatoři poznal. Práce jako alegorii hledání a poznání. Její na ní byla úžasným dobrodružstvím, příběh je pro mne cesta od určité plným nepředvídaných zápletek nevinnosti až k poznání. V tom jsem a fantazie. Vše ale nešlo lehce. Když viděl analogii s mou cestou během jsem měl asi prvních dvacet minut dospívání. Na konzervatoř jsem muziky hotových, odešel počítač přišel jako tabula rasa. A pak jsem a data se neuložila. Přišel jsem asi absolvoval s touto skladbou, čímž o 150 taktů. Ty jsem pak musel znojsem si splnil sen. Za to děkuji profe- vu skládat po paměti. Dále jsem parsorům Kvěchovi a Gemrotovi, kteří tituru několikrát přeinstrumentoval, do mne vložili svou důvěru. Není udělal korekce dynamik a frázování. obvyklé, aby student konzervatoře Bylo to nepředstavitelně náročné, absolvoval koncertem ve Dvořákově ale také to byla obrovská výzva. síni se symfonickým orchestrem. Je to velmi finančně náročná záležitost. V jakém kontextu lze soudobou artificiální tvorbu slyšet? Jakým způsobem jsi pracoval na Často bývá zastoupena v modertak obsáhlé skladbě? ních tanečních představeních. Ale Sledoval jsem příběh a snažil pořád se jedná spíše o tu scénickou jsem se ho vyjádřit svým způsobem. odnož. Opravdová soudobá skladba Stále jsem měl na mysli vizuální se občas vyskytne na Pražském jaru,
a zejména specializovaných festivalech. Také ji prezentuje orchestr BERG nebo Prague Modern Young. Ke slyšení jsou též kompozice studentů skladby na HAMU a vstupné bývá volné. Co vidíš jako největší problém u současné klasické hudby? Rozhodně nedostatečnou podporu klasické hudby médii. Tisk si nevšímá práce a úspěchů dnešních skladatelů. V tom vidím obrovskou nezodpovědnost a ignoranci. Stát finančně podporuje českou kulturu minimálně. Říkám si, co jiného by mělo Českou republiku reprezentovat více, než kultura? Buřty a pivo.|
[9]
foto: GHMP
umění & galerie
foto: Jan Dytrych 2×
nabízíme možnost prezentace v časopise
kulturní peckA festivaly kluby galerie kina divadla bary kavárny měsíčně půlročně ročně individuálně
příjem inzerce 607 541 581 inzerce@ media4free.cz
Výpověď o člověku Veronika Frydlová ____________________________________
divočiny mezi životními ztroskotanci, kteří zde také pracovali. Jeho další Co může mít společného syrová kroky vedly zpět do Vancouveru a dále černá Ostrava a kanadský do Toronta, kde se konečně dostal Vancouver, Toronto či Montreal k fotografii, když byl zaměstnán ve sedmdesátých let? Moc toho fotolaboratořích. I v Kanadě Kolář skutečně není, ale na výstavě pokračoval ve své vášni zaznamenáv Domě U Kamenného zvonu to vání běžného pouličního ruchu a hlevypadá přesně naopak. Jejich dání zajímavých vizuálních obrazů dočasným pojítkem se tu stal ve zdánlivě obyčejných okamžicích. fotograf Viktor Kolář. V neznámém prostředí kapitalistické společnosti na něj však přeci jen čekaNarodil se v Ostravě v roce 1941 lo nové, dosud nepoznané téma, ktea zažil tu ta nejhorší léta komunirým bylo konzumentství. Vznikl tak stického „budování“ lepšího světa soubor nazvaný Nákupní střediska, a společnosti, „lepšího socialistického fenomén, na který jsme se v našich člověka“. O to víc se zdá nepochopitel- zeměpisných šířkách mohli „těšit“ až né, že se sem na konci roku 1973, po o dvacet let později. Už v tu dobu bylo pětiletém exilu v Kanadě, sám a zcela v Americe toto téma natolik nosné, dobrovolně opět vrátil. Nepochopiže na jeho realizaci obdržel dokonce telné pro někoho, kdo dosud neviděl i grantovou podporu. Fotografická fotografie Viktora Koláře. Snadno kariéra mladého umělce se začala uvěřitelné potom, co si skrze jeho slibně rozvíjet. pohledy na zdejší krajinu, lidi nebo městská zákoutí uvědomíte jeho Město mezi městy, hořké moje bytostnou spřízněnost s tímto proštěstí... středím. Potřebu zachycovat a odhaDomov je ale přeci jen domov a pro lovat všechny boly, smutky i drobné Viktora Koláře je jím Ostrava. A tak, radosti, které život na takovém místě když v roce 1973 tehdejší Českoslopřinášel, dokumentovat měnící se vensko vyhlásilo amnestii pro emitvář krajiny, znetvořené „industriální granty, bylo rozhodnuto. Přesto, že revolucí“ socialistické reality. Na první se mu začalo v Kanadě i ve Spojených pohled depresivní podívaná na život státech konečně dařit a uspořádal tu bez východiska, bez jiskřičky naděje. i několik svých výstav, přesto, že věděl Ve skutečnosti hluboká sonda do do jakých podmínek se vrací a pravdělidského nitra ilustrovaná všedními podobně i to, že už nebude žádná cessituacemi, které jeho stav vyjádří ta zpět, se 18. prosince opět ocitnul nejlépe. před branami svého rodného města. To, jaká kariéra ho tady, jakožto poliKanadské intermezzo tického emigranta, čekala, že vystřídal Neblahé události srpna roku 1968 všemožná zaměstnání, většinou a beznaděj, která z nich vyplývala, podřadného charakteru, je víceméně donutily mladého, tvůrčího muže jasné. Ve své fotografické tvorbě se k radikálnímu kroku emigrace. Jako však nenechal zlomit a dál pokračoval svůj cíl si vytknul kanadský Vancouve své osobní výpovědi o tom, jaké to ver. Zdejší pobyt však nebyl žádná je být člověkem. A o tom se na výstavě pohádka o českém chlapci, který můžete sami přesvědčit.¦ v Americe ke štěstí přišel. Naopak. Jakožto emigrantovi bez známostí se Viktor Kolář Retrospektiva mu nepodařilo sehnat žádné kvalifikované zaměstnání, takže musel vzít GHMP – Dům U Kamenného zvonu Staroměstské nám. 13, Praha 1 zavděk prací v dolech. Nějakou dobu 7. 6.–29. 9. pak žil v pracovním kempu v indi120 / 60 Kč ánské rezervaci uprostřed kanadské
[ 10 ] foto: Lukáš Dvořák
hudba & kluby
servis kluby Jagwa Music Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 po 1. 7. 19:30 250 / 300 Kč _____________________________ BEATS FOR LOVE / MATRIX & FUTUREBOUND, JOHN B, BASEMENT FREAKS industriální areál Dolní oblast Vítkovice 4.–6. 7. vstup zdarma _____________________________ Letní zvěř 2013 – Freak Psychedelic FREEPARTY Kemp Na Kopci, Vír (okres Žďár nad Sázavou) 4.– 7. 7. zdarma jako houby v lese _____________________________ Creepy Teepee / Advance Base, Deceased Squirrel On The Phone, Dirty Picnic, Halasan Bazar, ... areál bývalého pivovaru Kutné Hory U Lorce 1, Kutná Hora 12.–14. 7. 770 Kč _____________________________ MUAH! FESTIVAL ed. 10 WARM UP PRAGUE Cafe V lese Krymská 12, Praha 10 so 20. 7. 20:00 100 Kč _____________________________ XXI. Beseda u Bigbítu Tasov u Veselí nad Moravou 2.–3. 8. předprodej 449 Kč na místě 599 Kč sobota 299 Kč – pouze na místě
Brněnský zoologický jazz Vypusť své vnitřní zvíře! Kateřina Vrabľová ____________________________________
Členové brněnské kapely JaZOO sami svůj spontánní styl hraní pojmenovávají jako zoologický jazz. Při koncertech podle vlastních slov vypouští ven z výběhu svá vnitřní zvířata, která nechávají volně se pohybovat a vyřádit v prostředí jazzu. Díky tomu vzniká pestrá osobitá hudba plná překvapení. O tom, jak živá a zábavná je jejich produkce, se 31. května mohli přesvědčit návštěvníci vršovického klubu café V lese. Seskupení vzniklo více než před dvanácti lety z původního dua mandolína a flétna, ke kterému se postupně přidávaly další nástroje: bicí, baskytara, perkuse a tenor saxofon. Za dobu svého působení nahráli dvě živá alba JaZOO live! a Climax. Na své
studiové CD se připravují a prozatím si pomocí koncertů tříbí repertoár. Ve své čistě autorské hudbě se snaží co nejvíce vzdálit od jazzu akademického. Velkou inspirací je jim jejich moravský folklor, funk, art rock a různé další druhy jazzu. V jejich skladbách byste těžko hledali texty, zato ale muzikanti umí výborně napodobovat zvuky nejrůznějších zvířat! JaZOO, tvořené ze šesti muzikantů – Jan Kyncl (příčná flétna, alt saxofon, bansuri, hlas, skladba), Vít Karlas (elektrická mandolína, skladba), Vladimír Krajča (baskytara), Tomáš Plšek (bicí), Lukáš Krejčí (perkuse) a Libor Pavlíček (tenor saxofon) – přivezlo pražským posluchačům výbornou náladu. O ni se během večera podělili se všemi přítomnými. Mezi jednotlivými výstupy i během nich vtipkovali a bylo vidět, že si hraní opravdu užívají. Už názvy jejich skladeb, jako například Žebra v hlavě, Ve stodole po
ránu, Frankovka nebo Haryho stará s žertovným výkladem kapelníka Jana Kyncla, řadu lidí pobavily. Nakopněte nás! Kapela koncertuje nejen po Čechách, ale také v zahraničí. Navštívili již Francii, Rakousko, Slovinsko nebo Španělsko. Toto léto se chystají francouzskému Avignonu, kam byli pozváni na festival Villeneuve en Scène, představit svou hudbu. Jelikož jim však pořadatelé neproplatí cestu, žádají na svých koncertech a webu svoje fanoušky o finanční podporu prostřednictvím webové crowdfundingové stránky. Tam jim mohou dárci pomoci splnit jejich přání vycestovat a načerpat tak energii a novou inspiraci pro jejich další hudební směřování. Podle výše prozatím vybrané částky věřím, že projekt bude úspěšný a finální sumu se jim získat podaří. Ráda bych jim tedy popřála šťastnou cestu!|
[ 11 ]
hudba & kluby
OAF je zážitkový festival! foto: OAF
Stanislav Zima ____________________________________
hlavním pódiu Open Air Festivalu 2013! Rockoví fans uvítají Skunk Anansie, kteří rock zajímavým způsobem roubují na funk i další žánrové kmeny. Nesmíme zapomenout ani na O.Children, mladou londýnskou čtyřku, která novovlnné odkazy kombinuje se současnou elektronikou. Britští Kava Kava míchají svůj pověstný spacefunk už přes dvě dekády a za tu
dobu se vyhráli v excelentní koncertní atrakci. Zemi galského kohouta budou reprezentovat nová elektronická esa Gesaffelstein (ten se na OAF představí dokonce se živým vystoupením) a Surkin; třetím mušketýrem se stane electro matador z Grenoblu The Hacker. Když se řekne breakbeat, mnohým se vybaví jméno Adam Freeland – tenhle brightonský hudební
foto: Chapeau Rouge
Stěžejním jménem na programové soupisce bude bezpochyby ikona elektronické hudby, globálně známá britská formace UNDERWORLD. Od vydání poslední řadovky Barking uběhly tři roky a fanoušci se letos museli spokojit s Hydeovou sólovkou Edgeland a Smithovým soundtrackem k novému snímku Dannyho Boylea Trance. Kapela se v létě evidentně nehodlá přepínat a v jejím koncertním diáři aspoň prozatím svítí jen několik málo dat. Tím spíš máme obrovskou radost z toho, že tuto elektronickou ikonu uvítáme v sobotu 10. srpna na
foto: Beseda u Bigbítu
Čtvrtý ročník multižánrového festivalu se koná ve dnech 8.–10. srpna 2013 opět na letišti v Panenském Týnci. Návštěvníci mohou tradičně očekávat kombinaci kvalitní taneční i kytarové muziky a pestrého doprovodného programu (divadla, workshopy, autorská čtení a mnoho dalšího).
inovátor se postará o energičtější rozvlnění publika, zatímco Jon Kennedy potěší spíš ty, kteří preferují sofistikované DJ sety. Z dlouhého seznamu českých účinkujících alespoň selektujeme: Tata bojs, Monkey Business, Vypsanou fixu, Mandrage, Zrní, Cartonnage, Květy, Bratry Ebeny, Plastic People of the Universe nebo DJs Trávu, Michaela Buriana a Pavla Bidla. Nesmíme zapomenout ani na vystoupení hvězdných bavičů z cyklu Na stojáka, divadelní představení souboru Kvelb nebo autorské čtení Emila Hakla. Došli jsme k rozhodnutí, že současnou úroveň cen vstupenek v předprodeji až do zahájení festivalu zastropujeme, což, jak pevně věříme, je pro všechny hudební fans příznivá informace. V předprodeji tedy zůstává cena standardního vstupného po celou dobu konání OAF 2013 již od 800,- Kč. Kompletní program i spoustu dalších praktických informací naleznete na festivalovém webu: www.openairfestival.cz.¦
All the Shelters se vracejí do Čech! Hedvika Pajerová ____________________________________
Tato pětičlenná metalcore / post hardcore kapela z Francie má za sebou poměrně krátkou historii. Vznikla v roce 2009, ale v současném složení, které tvoří Raphael & Richard (kytaristé), Julien (zpěv), Quentin (bicí) a Francois (basa), hraje až od roku 2010. Nová sestava ihned prošla zatěžkávací zkouškou v podobě turné po západní Evropě – své fanoušky si All the Shelters našli nejen v rodné Francii, ale i v Německu a Belgii. V roce 2012 dokončili All the Shelters přípravy své nové nahrávky. Produkce se ujal Simon Muller z fran-
couzského FH Studia, pod masteringem je podepsán neméně proslulý Chris Edrich (X-Vision). Výsledkem je 6 skladeb, které kapela uspořádala do EP s názvem Reach. Vydání první studiové nahrávky All the Shelters doprovázelo velké evropské turné, které čítalo více než 40 zastávek ve Francii, Belgii, Německu, Rusku, Maďarsku, České republice a v dalších zemích. Cíl All the Shelters je prostý: poznat co nejvíce nových lidí a představit jim svoji muziku. S tímto unikátním francouzským metalem se můžete seznámit i vy už 22. července v Chapeau Rouge.¦
Multižánrová Beseda u Bigbítu vstupuje do třetí dekády Petr Lukeš ____________________________________
Už Mohamed věděl, že když kvalitní hudba nejde za vámi, musíte vy za ní. Festival Beseda u Bigbítu sice probíhá až v Tasově u Veselí nad Moravou, ale vyplatí se dojet, třeba i přes celou republiku. 2.–3. srpna proběhne už po jednadvacáté a ani tentokrát nezůstane nic dlužný pověsti tvrdohlavé alternativy s vousatými metalovými kořeny. Dramaturgové Besedy zůstali otevření odvážným kombinacím i novým jménům, kterým věří. Letos vsadili zejména na britskou indie hvězdu The Pineapple Thief, která vystoupí v české koncertní premiéře. K experimentálním headlinerům patří polští Napszyklat, k bluesovým třešničkám festivalu Dave Herrero & The Hero Brothers Band z USA.
Přidejme k tomu temný elektropop Volkova Sisters z Maďarska a dostaneme základ dvoudenní pohody středně velkého festivalu se dvěma scénami v přírodě na okraji slovácké vísky Tasov. Z dalších interpretů zde vystoupí nepřehlédnutelný Peter Lipa Band, v cenách Anděl a Apollo oceněný Boris Carloff či folkrockoví Zrní, kteří jsou jednou z nejoriginálnějších skupin české scény. Nové album na Besedě představí Bratři Orffové, česká odpověď na anglofonní vlnu freakfolku, i abstraktní hiphopeři WWW. Nastupující generaci bude prezentovat projekt Kyklos Galaktikos, spojující elektronické beaty s filozofickou promyšleností. Zkrátka, hledáte-li kvalitní, pohodový festival v půli léta, právě jste jej možná našli. Více na www.besedaubigbitu.cz.¦
[ 12 ]
inscenace & divadlo
servis divadlo
DESH
LAMALI LOKTA
Dech života, deroucí se ven Maria Belinson ____________________________________
T
anec je jedním z nejstarších umění světa. Jako každé umění je svým způsobem nadbytečný a nezbytný zároveň. Svého času začal člověk hledat kromě obživy také smysl věcí, vnímat a odrážet realitu kolem sebe. V tu chvíli vznikla kultura jako tvorba přesahující existenční potřeby – člověk se stal člověkem. Tanec a zpěv jsou nám vlastní, přirozené, používají lidského těla přímo jako nástroje. Jsou bezprostřednější než mluvené slovo nebo kresba, působí mimo rozumový rámec. Řeči těla a hlasovým tónům rozumíme intuitivně, na úrovni pudů. Přesvědčení, strachy, prosby, koloběh lidského života – to všechno naši předci vkládali do rituálních tanců. Postupně se jejich náplň vyprazdňovala, mystická složka se vytrácela, až nabyly společenské nebo zábavné funkce. Klasický balet je ukázkou ryzí krásy vytříbené formy, mnohdy ale zůstává uniformní a upozaďuje obsah. Oproti tomu moderní tanec se navrací ke sdělení, vnitřní náplni. Forma je pro něj samozřejmostí a nutným prostředkem, nikoliv však cílem. Může mít podobu minimalistickou, kontroverzní, „netaneční“, protože ze své podstaty nemá za cíl diváka udivovat nebo bavit. Moderní tanec je zároveň rozmanitější, prolíná a zasahuje do jiných oblastí – mluveného slova, akrobacie, pantomimy, černého divadla etc.
ani to neplatí plošně. Jsou představení, která angažují amatéry nebo dokonce lidi s určitými tělesnými omezeními. A přesto, nebo dokonce naopak právě proto, jsou výbornými tanečníky – spoutané tělo jen podněcuje a hromadí vnitřní pohyb. Jsou tak nositeli tance jako dechu a vůle života. Moderní tanec je různorodý jako lidé samotní. Všichni máme rámcově stejná těla, přesto má každý svůj jedinečný pohyb. I v dokonale sehrané choreografii jsou patrné individuální odchylky, které dílu dodávají půvabnou příchuť lidství. Poznávat hnutí cizí mysli promítnutá do tělesných pohybů je fascinující životní zkušeností. Tanec je o životě, o toleranci, o nás všech.
Festival změnil naše povědomí o tanci Jednou z největších tanečních událostí současné české scény je festival Tanec Praha. Již 25. rokem přiváží do Prahy představení z nejrůznějších koutů světa. Zasloužil se v republice o objevení pojmu moderní tanec po pádu železné opony, vytvořil povědomí o existenci celé kulturní oblasti, která se během komunismu opomíjela a zanedbávala. Festival je tak mimo jiné ukázkou toho, jak několik málo jedinců s pevnou vůlí a vizí může proměnit společnost. Narozdíl od hudby, filmu nebo literatury jsou představení tohoto druhu jen těžce přenositelná a vyžadují spoluúčast diváka. Proto i dnes, kdy jsou informační brány a mezistátní hranice otevřeny, je mimořádně důležité mít možnost zhlédnout, prožít a poznat přímo na domácí scéně to, co by jinak musel člověk jen těžce dohledávat v různých zemích. Co všechno je ještě tanec? Letos probíhá festival od Tanec je pohyb deroucí se ven, 27. května do 4. července. Přestože rodí se hluboko uvnitř, rozkmitájde o významnou kulturní událost, vá tělo v rytmu vibrací vlastních doprovází ho až intimně přátelská emocí a vnějších podnětů. Na jednu atmosféra. Program je zpestřen stranu je dokonale přirozený, na nostalgickými vzpomínkami na druhou stranu vyžaduje dlouhopředchozí léta, mnozí umělci se letou dřinu, kdy se tělo vycvičí vrátili vzdát hold houževnatosti k čistému, náhodami nezanesenému a energii tváře a motoru festivalu vyjádření. Avšak v moderním tanci Yvoně Kreuzmannové.
ALINE NOT ALONE
foto: Tanec Praha 4×
Divadlo Continuo: Oběť Apostrof – Mezinárodní festival nezávislých a amatérských divadel Roxy / NoD Dlouhá 33, Praha 1 po 1. 7. 20:00 100 / 50 Kč _____________________________ Akram Khan Company: Desh Tanec Praha Státní opera Wilsonova 4, Praha 1 st 3. 7. a čt 4. 7. 20:00 1100–200 Kč _____________________________ Nori Sawa: Umění býti neviditelným Za dveřmi – Mezinárodní festival pouličního divadla Václavské náměstí, Praha 1 út 16. 7. 18:00 vstup zdarma _____________________________ Matejka's Studio: Awkward happiness or everything I don't remember about meeting you Festival Nultý bod – Platforma pro fyzické a taneční divadlo Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 st 17. 7. 19:30 250 / 180 Kč _____________________________ Rozmarné léto Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 út 30. 7. a st 31. 7. 19:30 315 / 215 Kč
L’AUTRE
Z osobních zkušeností bych z letošního programu ráda vypíchla křehké a lámavé představení „Lamali Lokta“ s choreografií Karine Ponties – zvláštní, „papírové“ postavičky, zmítané, muchlané a mačkané vnějším pohybem. Dále pak intimně teskné představení Aline Sanchez Rodriguez „Aline not alone“, protkané hořko-sladkými vzpomínkami na dětství na Kubě. Z výbušných rytmů a smutných tónů ovládajících drobnou tanečnici je cítit osamělost, vykořeněnost člověka, jenž musí opustit milovanou, ale rozporuplnou a dusící zemi. Místy jde tento stesk ještě hlouběji, až k předkům, odvlečeným conquistadory před několika staletími z Afriky. Představení „L’Autre“ zase vytváří svůj vlastní abstraktní svět plný absurdního humoru. Skvěle pracuje se světlem a očekáváními, boří stereotypy. Ještě byste mohli stihnout Rozhodně si nenechte ujít velkolepé závěrečné představení Akrama Khana „Desh“, které se odehraje 4. července ve Státní opeře. Jeden z předních tanečníků světa zpracovává téma svých bangladéšských kořenů, střetu kultur a generací. Pestrý a rozmanitý program zahrnuje také přestavení v regionech, tématické přednášky, workshopy, site-specific projekty a promítání.|
[ 13 ]
foto: Matej Procházka
inscenace & divadlo
Keď muži-vlci vyjú na Mesiac Monika Kaššaiová ____________________________________
Vraví sa, že ženy o sebe rozprávajú priveľa, muži zase primálo. V inscenácii s názvom Muži toho herci-vlci o sebe tiež veľa nenarozprávajú. Vrčia, vyjú, hryzú, expandujú pohybom, utekajú a zápasia, vyjadrujú sa telami. Medzi to najzaujímavejšie, čo je možné v súčasnosti na pražských javiskách vidieť, nepochybne patrí viacžánrový počin režisérky, choreografky a tanečnice Adély Laštovkovej Stodolovej a tvorivého tandemu Skutr, ktorý tvoria Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Pohybovú inscenáciu Muži predstavuje päť hercov, ktorí sa podľa popisu predstavenia „vydávajú do divočiny, aby našli odpovede na tie najvnútornejšie otázky“. Ale viac ako cesta niekam je to cesta naspäť, k základu, koreňom, k niečomu vnútornému, animálnemu a archetypálnemu, čo síce môže byť podvedomé alebo zabudnuté, ale je súčasťou podstaty muža a vo veľkej miere určuje jeho konanie, cítenie a vytvára mužskú identitu. Herci putujú do vnútra, pretavujú sa do podoby vlka, ktorá sa spočiatku vyjadruje rôznymi zášklbami a zvieracími grimasami. Nad scénou svieti lampión – Mesiac; akoby nad mužským putovaním držal
stráž práve jeden z najvýznamnejších symbolov ženskej energie. Cyklicky sa opakujúcim vytím sú s ním mužskí predstavitelia ustavične v spojení. Na javisku prebieha zasväcovací rituál; prostredníctvom skúšok od starších hercov-vlkov sa formuje dospelosť najmladšieho člena – Šteňaťa, ktorého stvárnil Aleš Bílik. Tieto skúšky, ale aj rozličné interakcie medzi predstaviteľmi sú dôkazom, že vo všetkých formách mužských vzťahov – od dávnych iniciačných rituálov cez chlapčenské hry až po komplikovaný vzťah otca so synom – je vždy aj trochu krutosti. Na druhej strane sú čisto pánske záležitosti potvrdením dávneho faktu, že mužom sa ich identita ľahšie a prirodzenejšie vyjadruje v chlapskej spoločnosti ako medzi ženami. Predstavenie je pretkávané viacerými vrstvami a postupne sa zaoberá rozličnými problémami, s ktorými sa muži vyrovnávajú; vzťah otca k synovi a syna k neprítomnému otcovi, viera, násilie, homosexualita. Tieto vrstvy hercov-vlkov vnútorne obnažujú a ukazujú celú škálu elementov, ktoré zahŕňa mužská osobnosť – od pudovej agresivity cez nutkavú potrebu poznávať svet a expandovať, zmysel pre humor a chlapčenskú hravosť, až po neistotu a krehkosť. Päť vlkov a jedna fenka Zlomovým bodom je príchod Fenky – Adély Laštovkovej Stodolovej
(v alternácií so Zuzanou Stavnou). Mužský a ženský element sa vzájomne očucháva, skúša rozmanité polohy vzájomných vzťahov. V úžasnom výkone Adély Laštovkovej Stodolovej je žena-fenka priateľkou, milenkou, matkou aj bohyňou, je úprimná, prefíkaná, bezbranná i drsná. Túli sa, obtiera, zvádza, vyhľadáva pomoc a ochranu, ale i sama chráni. Spomedzi jej mužských kolegov sú výrazné najmä dva protipóly – spomínaný Aleš Bílik ako Šteňa so všetkou svojou zraniteľnosťou a nevinnosťou a Petr Vaněk, predstavujúci vo vlčej svorke alfa-samca. Práve Petr Vaněk je z vynikajúcich mužských predstaviteľov herecky najvýraznejší. Jeho pohybovo-akustické stvárnenie, hravosť, žartovanie a tiež vrecká plné rozličných predmetov dávajú predstaveniu na mnohých miestach nové impulzy. Návrat do divočiny, návrat k hline Je potrebné oceniť hĺbku a precíznosť, s akými tvorcovia predstavenia poňali celý proces. Tvorbe predchádzalo nielen štúdium kníh, ktoré sa zaoberajú tématikou mužnosti, ale aj skúsenosti s mužskými konšteláciami – čo sa odrazilo v herecko-tanečnej, a tiež v kostýmovej a scénickej rovine. Jakub Kopecký pracuje s prírodnými materiálmi a elementami – s drevom, hlinou, vodou. Počas predstavenia sa z dreva stáva bojový nástroj i totem, hlinou sa
herci-vlci potierajú, nasiakajú niečím výsostne prírodným. Okrem toho, že je hlina priamym spojením s prírodou, je aj pripomienkou biblického vzniku muža, ktorý bol stvorený práve z nej. Veľmi symbolická je tiež kostýmová práca Denisy Novej. Muži sú oblečení do jednoduchých čiernych nohavíc a bielych košieľ, vzadu akoby roztrhaných vlčími pazúrmi. Ženská postava je oproti tomu kontrastná – má na sebe červené šaty s dlhou vlečkou, pripomínajúce krv a oheň, plodnosť, vášeň, sexualitu, ale aj život ako taký a životné cykly. Zaujímavé je, že aj keď sú Muži tvorení najmä mužskými predstaviteľmi, vyznenie predstavenia je napriek (a možno práve vďaka) všetkej tej živelnosti, sexualite a animálnosti veľmi poetické.| Muži réžia a dramaturgia Adéla Laštovková Stodolová hrajú Aleš Bílik, Jakub Folvarčný, Jaro Ondruš / Petr Vančura, Ondřej Nosálek, Petr Vaněk, Zuzana Stavná / Adéla Laštovková Stodolová Divadlo Komedie Jungmannova 1, Praha 1 Najbližšie predstavenie prebehne v budúcej sezóne
[ 14 ] foto: Divadlo Kámen
inscenace & divadlo
servis kino Pražské filmové léto denně jedna projekce za 40 Kč Bio Oko, Kino Světozor 1. 7.–31. 7. 40 Kč _____________________________ The Six Seasons Dokumentární pondělí – dokumenty, které jinde neuvidíte Kino Světozor Vodičkova 41, Praha 1 po 1. 7. 20:30 90 Kč _____________________________ Pěna dní novinka Michela Gondryho podle románu Borise Viana Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 čt 4. 7. 20:30 110 Kč _____________________________ Filmjukebox – Frankenstein divadelní hit Dannyho Boyla s B. Cumberbatchem a J. L. Millerem v hlavních rolích Bio Oko Františka Křížka 15, Praha 7 čt 11. 7. 20:30 110 Kč _____________________________ Proso první a jediné koncertní provedení Cimrmanovy operety Proso v přímém přenosu do kin Bio Oko Františka Křížka 15, Praha 7 so 13. 7. 20:00 350 Kč _____________________________ 15 let Aera – předpremiéra filmu Jasmininy slzy Woody Allen je zase zpět, v hlavních rolích Cate Blanchett a Alec Baldwin Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 so 27. 7. 20:30 110 Kč
… je to emirát… arabskej… no… Experiment, že jo! Kateřina Vrabľová ____________________________________
Petra Macháčka – spoluzakladatele, dramatika, uměleckého šéfa a režiséra ivadlo Kámen ve v jedné osobě. Jeho pojetí moderní svých autorských experimentální činohry pracuje hrách objevuje s jevištním minimalismem. Na scéně nové, opomíjené po odstranění všech nepotřebných a neobvyklé formy rozptylujících kulis zůstávají napříčinohry. I přesto klad pouze dvě židle. Divákovi je tak činohrou nadále zůstává. Pro umožněno vnímat důležité prvky díla, návštěvníka, který má v oblibě a to především osobnostní herectví spíše klasické divadlo, bude účinkujících. zhlédnutí jejich experimentálních představení náročnější. I já Promačkat se přes čudlíky odcházela po závěrečném k voperátorovi potlesku poněkud v rozpacích… V pořadí již dvacátá Macháčkova hra s názvem Ras al Chajma v loňNezávislé pražské divadlo pro ském roce zvítězila na české přehlídce hledající diváky existuje již od roku experimentujícího divadla v Písku. 1998. Zpočátku soubor hostoval Pro soubor je její ztvárnění výrazným v pražských klubech a divadlech. Od počinem v oblasti budoucího směřoroku 2007 má v Karlíně svoje vlastní vání. Spojuje se v ní scénický i textový studio, které patří s kapacitou padesát minimalismus, herecká improvizace míst mezi nejmenší scény v Praze. Až a moderní klasická hudba, kdy zvuk na nejnovější hru Výhled na řeku Labe klarinetu provází celým dějem. Hlavní jsou všechny jeho inscenace dílem postava vypráví příběh o tak banální
D
nepříjemnosti, jakou je ztráta mobilního telefonu a setkání s jeho poctivým nálezcem. Souběžně se zde prolínají zážitky dalších postav, což diváka nutí být ve střehu. Závěrečná osobní zpověď plná nadějných vyhlídek, které z příjemného setkání vzešly, jistě návštěvníky pozitivně naladí. Autorské, experimentální, minimalistické, nekomerční, alternativní – takové jsou přívlastky her Divadla Kámen. Jejich ztvárnění v každém případě na diváka silně zapůsobí, ať už méně či více pozitivně.| Křest knihy o Divadle Kámen (kniha mapuje 15 let tvoření Divadla) Divadlo Kámen Nekvasilova 2, Praha 8 čt 26. 9. 19:30
[ 15 ]
foto: Berlinskej model
místa, která žereme
S Berlínem v srdci Nikola Semotánová ____________________________________
pestrá, stejně jako grafika, která je pro Berlínskej model typická. Dravá, Mám pár důvodů, proč miluju hravá a svá. Z jejich webových stránek Holešovice, a někdy ani nechápu, bliká tisíce animovaných gifů. Na jak jsem se odtud mohla první pohled až chaotická grafika je odstěhovat. Naštěstí má Praha specialita podniku číslo tři. Za ní stojí sympatický rozměr a všude je to Richard Bakeš, spoluzakladatel BM. kousek. Dokonce i do Berlína! Dění v Modelu organizuje společně se Nebo spíš do Berlínskýho modelu. svou přítelkyní Lindou Mikoláškovou. Vyjmenovat, čím vším se tahle Atmosférou jmenovaného města sympatická dvojice zabývá, by samo se inspirovala galerie, kterou najdete o sobě vydalo na dva nabušený kousek od Strossmayerova náměstí profily. Linda vypadá jako anděl, ale v ulici Podplukovníka Sochora 9 a fun- sama moc dobře vím, že umí chrlit guje tu už od září 2011. Na začátku i oheň. To myslím doslova a v dobrém. byla jedna místnost, jedna výloha Je totiž spoluzakladatelkou a členkou a jeden vytuněnej kávovar. Kde byla Amanitas Fire Theatre. Poprvé jsme dřív místnost jedna, jsou nyní dvě. Při se potkaly na vernisáži v Lounech, původních počtech zůstal jeden den kde nám předvedla, jak plive oheň na výstavu. Tím samozřejmě zvlášta jak s ním tančí. Richard ve své nosti Modelu nekončí. Za zajímavost volné tvorbě plane hlavně politickým číslo dvě považuju koncept Art and uměním a elektronickou hudbou. Kooking. To jest – vystavující umělci Patří k hudebnímu duu Reverend se při své jednodenní exhibici pochlu- Dick a umělecko-aktivistické skupině bí nejen svými díly, ale i dovednostmi Guma Guar. Pokud jde o politiku, pak v oblasti kulinářství. Jak to umělci vězte, že šipka v logu Berlínskýho pojmou, je na nich, když na to přijde, modelu neukazuje směr k metru, ale můžou uvařit třeba i grog. světonázor. Týdeník Každý týden jiná akce, každý týden jiné menu. Někdy se jedná o výstavu, jindy je to koncert nebo hudební workshop. Přehlídka autorů bývá
Vyladěná záležitost Většinou chodím na vernisáže přátel a kamarádů. Každopádně sem se vyplatí dorazit i za překvapením. Kde jinde se mi povede potkat kunst-
historika „Jánošíka“, a ještě ochutnat rizoto v černém provedení? Fotograf Jan Lesák svou výstavu B / W (black and white) pojal vskutku konceptuálně. Bílé zůstaly jen stěny, na které umístil své černočerné fotografie, a porcelánové misky, do nichž servíroval sepiové rizoto. Profláklý týpci Ze známějších autorů, kteří zde vystavovali nebo vystupovali, bych ráda zmínila Veroniku Drahotovou. Její „Theory of Nothing“ byla v Modelu k vidění v den, kdy holešovické galerie pořádají akci „Máme otevřeno“. Na téhle otevíračce bylo možné mlsat nejen umění a dobroty, ale na své si přišli i ti, co milují libozvučné melodie a medový hlas v podání kluka s kytarou, co si říká „J“. No a kdo má rád umění se smyslem pro humor, vřele doporučuju sledovat tvorbu Richarda Wiesnera. 24. května tady prezentoval záznam ze své performance „Úhel pohledu“, která se konala v průběhu toho samého dne na ulici 17. listopadu. V blízkosti vstupu do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze u zdi, která dělí chodník od židovského hřbitova, postavil kovové schůdky, které umožnily kolemjdoucím vystoupat nahoru, pokochat se pohledem a případně
i pořídit nějaké ty fotografie. Netrvalo dlouho a u schůdků s vysoce žádanou vyhlídkou byla fronta jako blázen. Celkem by mě zajímalo, jak dlouho tam ta instalace vydržela? Do Berlína s lítačkou Takže, až budete mít příště chuť na berlínskou atmosféru, umění a dobrou společnost, stačí vám k tomu lístek nebo lítačka. Ze zastávky Strossmayerovo náměstí nebo Vltavská je to pár kroků a náruč Modelu vás očekává. Pohoštění je někdy na účet vystavujícího a jindy zas za příspěvek na nákup surovin. Tak či tak, z večírku odejdete občerstveni, jako byste se vrátili z výletu a to se uprostřed týdne hodí. Tolik moje zkušenost se zdejší atmosférou a lidma, kteří sem chodí. BM = I like!| Berlinskej model Pplk. Sochora 9, Praha 7 www.berlinskejmodel.cz
[ 16 ]
literatura
servis literatura Šrámkova Sobotka – festival českého jazyka, řeči a literatury Xmíchu Sobotka, Mladá Boleslav 29. 6.–6. 7. _____________________________ Měsíc autorského čtení host: německojazyčná literatura Brno / Košice / Ostrava / Wroclaw 1. 7.–3. 8. _____________________________ Ars Poetica 2013 tábořiště Ježkov u Zábřezí (poblíž obce Zábřezí – Řečice) 27. 7.–5. 8.
servis ostatní Artcamp – mezinárodní letní škola umění Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni Univerzitní 28, Plzeň 8.–26. 7. _____________________________ Pěstuj Prostor / Foster The City Mezinárodní workcamp – úpravy veřejného prostoru, sousedské akce pro širokou veřejnost Plzeň 8.–20. 7. _____________________________ Čajomír party Bajkazyl / Náplavka Rašínovo nábřeží, Praha 2 st 24. 7. 14:00 čajová tržnice 20:00 koncert
Sebesabotáž Andrea Dosoudilová ____________________________________
chování výraz mindfuck. Stejný název nese i kniha, ve které čtenátačí, když víte, co řům radí, jak tyto nesprávné vzorce chcete. A jdete si za chování odhalit a zastavit. Své teze tím. Nalinkujete si znázorňuje na příkladech svých klicestu k cíli. Nebojíte entů, čímž pouhá slova a myšlenky se neúspěchu dostávají konkrétnější obrysy. a neztrácíte Pro začátek navrhuje položit si odhodlání. Často však nejhorší otázku: Co byste dělal/a, kdybyste překážkou, kterou musíte zdolat, se mohl/a úplně svobodně rozhodjste vy sami. nout? Dále doporučuje přistupovat k životu z vyrovnané dospělé Uvnitř lidské hlavy se skrývá perspektivy. Nestavět se do role vnitřní kritik, nebo jinak řečeno kárajícího rodiče ani ublíženého správce starého myšlení, který vás dítěte, umět si udržet od situace nutí na situace reagovat stále stejodstup a rozumně si zvolit, co je pro ným navyklým způsobem, byť si lec- vás nejlepší. V každém okamžiku kdy uvědomujete, že to není úplně rozhodování je třeba vybírat tak, k vašemu dobru. V podstatě se jedná aby vaše volba přispívala ke zlepšení o dialog či monolog, který vedete kvality života, což je výraz, na který sami se sebou. „To nikdy nezvládnu.“ se autorka často odvolává. Kvalita „Když odejdu z téhle práce, možná života je složena ze spousty ingreuž další neseženu.“ „Jestli to má diencí, mezi nejzákladnější patří k něčemu vypadat, udělám to sám.“ intenzita, radost, tvořivost a osobní „To se nedělá.“ Všechno to jsou růst. větičky, které vás drží v zajetých kolejích a svazují vám křídla. Kdo chce, hledá způsoby Každý je svázán určitými limity Většina lidí je schopna po a představami o sobě samém a prokratším či delším váhání vylíčit středí kolem sebe. Věří například, své sny dopodrobna. Když se ale že pět kilometrů v kuse by nikdy mají vyjádřit k jejich realizaci, neuběhl nebo že nemůže být šťastpřicházejí na řadu výmluvy. Často ný, dokud nebude mít hodně peněz, se však jedná jen o strach z kroku atp. Tyto modely uvažování tvoří do neznáma a ze ztráty dosažených určitou rutinu, kterou si leckdo ani jistot. Koučka sebesabotující modely neuvědomuje. Skutečné dobrodruž- chování rozděluje do sedmi typů ství začíná teprve při překračování – katastrofický, sebezapírání, nátlanaučených hranic. kový, hodnocení, pravidel, nedůvěry Německá koučka Petra Bocková a přehnané motivace. Každému používá pro sebedestruktivní typ zvlášť věnuje několik stránek, kde
S
popisuje, jak lze zmiňované mindfucky rozpoznat. Uvádí několik strategií, jak destruktivní myšlení zastavit, od změny perspektivy až po dechová cvičení. Nabádá k celkové změně přístupu. Je na vás, jestli se soustředíte na překážky a problémy, nebo na věci, kterých chcete dosáhnout. Denně si volíte, čemu věnujete své myšlenky a na co zaměříte svou pozornost. Když budete ke světu přistupovat se zvědavostí, zájmem a důvěrou ve svou schopnost vypořádat se s každou situací, jistě se vám bude kráčet lehčeji. Na každý nový zážitek je třeba pohlížet jako na nabytou zkušenost, která vás posune dál. Posunout dál vás může i přečtení této knihy. Věřím, že většina z vás v ní najde i svůj příběh. Tak jako u všech podobných motivačních publikací, pouhé její přečtení vám život zázračně nezmění. Jestli však ucelený systém dokážete převést do praxe, možná se vám samy odemknou dveře, na jejichž otevření jste si dosud ani netroufali pomýšlet.| Petra Bocková Mindfuck přeložil Vladimír Čadský Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2012, 254 stran
CHTĚLI BYSTE ČÍST ČASOPIS KULTURNÍ PECKA PRAVIDELNĚ? Napište nám na e-mailovou adresu
[email protected] a objednejte si pravidelné zasílání časopisu domů, za cenu 269 Kč na ½ roku nebo 389 Kč na rok.
Více informací najdete na www.kulturnipecka.cz/predplatne.
[ 17 ] foto: Knihovna Jiřího Mahena v Brně
literatura
Ideální muž
Jediný a jedinečný Andrea Dosoudilová ____________________________________
Znáte ten pocit, když knížku hltáte stránku po stránce a nosíte ji všude s sebou? A nemusíte ani číst. Naplňuje vás klidem už vědomí, že ji máte u sebe. Dvacet stránek před koncem ji sice neustále držíte v rukou, ale odmítáte otevřít. Představa jejího dočtení vás rozesmutňuje. Láme vám srdce myšlenka, že bude zase nedůstojně ležet přehlížená v knihovním regále. Tolik přesný popis mého vztahu s knihou Život s Jiřím Mahenem. Povědomí o existenci spisovatele Jiřího Mahena jsem měla zřejmě
už z dob střední školy. Moje cesta k němu se však začala rýsovat až poté, co jsem přečetla publikaci Sebevraždy slavných. V knize byl vykreslen jako člověk plný vnitřních bojů, bytostný individualista, který se nevyhýbal překážkám. Většina lidí má tendence si vše usnadňovat, a tak považuji za obdivuhodné ty, kteří se k problémům dokážou stavět čelem. Spíše než přečíst díla, která napsal, jsem toužila dozvědět se více o něm samotném. Nahlédnout do minulosti mi umožnila právě kniha, jejíž autorkou je jeho manželka Karla. Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, si svůj pseudonym zvolil podle horníka ze Zolova románu Germinal. Tato přezdívka měla být
Maheu, ale nedopatřením sazeče v tiskárně se z ní stalo jméno, které už si spisovatel ponechal.
logů, založil si sešit, do kterého kreslil uspořádání záhonků, psal, jaké sazenice jsou na nich vysázeny a dokonce i seznam nářadí a kolik za vše zaplaBída fyzická, ne však citová til. Měl zájem o vědecké poznávání Karla Mahenová citlivě líčí osudy přírody – vášnivě se věnoval rybaření manželových předků, jeho dětství, a v rybách se vyznal. Vkládal je do své setkání s ním a společně prožitá velkých skleněných akvárií do formaléta. Názornými příklady demonstru- línu a o zimních nedělích je s manželje, v jak chudých poměrech žili. Ve kou měřili a zapisovali údaje na lístky svatební den měli pouze jeden prsten, z kartotéky. Jako by vše, do čeho se jelikož ženich prohlásil, že žádný pustil, dělal s největším nasazením. nosit nebude a tudíž se jim jevila Nestagnoval pohodlně na místě, ale jeho koupě jako zbytečná investice. stále šel kupředu. Byl redaktorem, Ještě téhož odpoledne musel Mahen dramaturgem, knihovníkem, autozpátky do redakce, kde pracoval. rem knih, ... zkrátka jeden jeho život Ve svých vzpomínkách se jeho by vydal za několik dalších. žena vrací do bytů, kde žili, na společMožná právě kvůli této neustálé né dovolené, popisuje Mahenovy záli- aktivitě a nedostatku spánku se jeho by a jeho vztahy s přáteli – Halasem, fyzický stav zhoršoval. Ani po psyNezvalem, Milénem a dalšími – které chické stránce na tom nebyl nejlépe. ilustruje ukázkami z korespondence. Velkou roli sehrál nejspíše také strach Tyto dopisy jsou srdečné, plné citu, z přicházející války a především zouvzájemné úcty, obdivu a pochopení, falství z marných snah v boji o nové jako by se lidé v té době dokázali mít prostory pro umístění brněnské tak nějak raději a víc si sebe vážit. knihovny a její rozvoj, o což se léta Nebo si to alespoň uměli dávat lépe zasazoval. To vše mělo svůj podíl na najevo. „Vím, že se setkám ještě Mahenově rozhodnutí ukončit svůj s mnoha lidmi, a vím, že to budou život vlastní rukou. náhodná přátelství, ale věřte mi, že nikdo na světě mi není zhloubi tak Manželčina podpora blízký jako Vy, a nejde o konkrétní Úlohy spisovatelky se Karla Mahevěci, nýbrž o centrum fluidu, které je nová zhostila výtečně, stejně jako nad nimi a vybíjí se čas od času lyris- role oddané manželky. Na Mahenovo mem, nepochopitelným ve své celé přání byla ženou v domácnosti a její rozloze...“ (str. 127, úryvek z dopisu vyprávění působí, jako kdyby celý Nezvala Mahenovi) svůj život podřídila převážně zájmům a touhám svého muže. Podporovala Za nocí nejtmavších ho, jak mohla, diktoval jí přednášMahen byl osobností neuvěřitelně ky a články, hotové věci opisovala. aktivní a činorodou. Navzdory tomu, Někdy ho dokonce vyhlížela z okna, že většinu dne trávil v zaměstnání, aby, až přijde domů, měl rovnou na minimum volného času dovedl rozstole naservírovaný teplý oběd. Těžko ložit mezi své zájmy a četné přátele. posoudit, zda si Mahena pouze ideaNepatřil k těm, kteří dostali všechno lizovala, nebo věděla o jeho stinných v životě zadarmo. Za vším, čeho stránkách, které však nechtěla světu dosáhl, stojí pevná vůle a usilovná představit. Ódy na jeho osobnost ale práce. Bohužel mnoho z jeho snů se pělo i mnoho jeho známých a přátel. mu nikdy uskutečnit nepodařilo. Na Jsem potěšena, že vznikla kniha, paměť jeho nedožitých pětašedesátin která umožňuje čtenářům nahlédse o něm František Halas vyjádřil nout pod pokličku jeho života. Třeba takto: „Mahen nedovedl být nikdy to není právě váš vytoužený šálek, bezstarostný jako jiní z generace ale zkuste se po ní porozhlédnout a odtud ty stálé pokusy vymanit se ze v knihovně. Vytáhnout ji z police skepse a najít dělný postoj k životu. a otevřít. Nebo alespoň dlaní setřít Rozpornost Mahenova mnoho lidí zaprášený obal. Ona si to zaslouží.| mátla a věru nebylo nijak lehké vysledovat, jak Mahen lyrik anarchista žije Karla Mahenová s Mahenem, řekl bych praktickým. Že Život s Jiřím Mahenem Mladá fronta, Praha, 1978, ti dva se neustále svářeli, je zřejmo 276 stran z díla i z života.“ (str. 163) Touha po harmonii ho vedla k obdivuhodné preciznosti, i co se týkalo jeho zájmů. Když se vrhl na zahradničení, pořídil si spousty kata-
www.kulturnipecka.cz
[ 18 ]
projekt
pro art speciál
n íprezentaci l e t na zaměřený současných ělci ní um ez in ár odčeských m la dí m mladých umělců
[ 19 ]
design & technologie
Stáhněte si výtisk zdarma na www.softsecrets.nl
[ 20 ]
soběstačnost příští téma
»p ____ vysněná zahrada Samozásobování a permakultura.
»p ____
autor: Mapy.cz
na závěr
GDAŇSK HAMBURK AMSTERDAM
BERLÍN
VARŠAVA
KRAKOV PRAHA PAŘÍŽ
OSTRAVA
NORIMBERK BRNO MNICHOV
POPRAD KOŠICE
VÍDEŇ BRATISLAVA
ZÁHŘEB BENÁTKY SPLIT TAKHLE JSME MY ČEŠI LONI V JEDNOM Z LETNÍCH MĚSÍCŮ CESTOVALI. NA MAPĚ JSOU PROPOJENÉ POČÁTEČNÍ A CÍLOVÉ BODY CEST PO ČESKÉ REPUBLICE A DO ZAHRANIČÍ, VYHLEDÁVANÉ NA TUZEMSKÉM MAPOVÉM PORTÁLE.
