P

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Obor: Ekonomie

A LOKACE VYHRAZENÝCH PARKOVACÍCH STÁNÍ DR ŽITELŮM PRŮKAZU

ZTP A ZTP/P

Bakalářská práce

Autor: Zuzana Ambrožová Vedoucí práce: Petr Bartoň, MA Rok: 2008

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Zuzana Ambrožová V Praze, dne 21. 5. 2008

2

Abstrakt Práce odpovídá na otázku, zda i v případě sociálních programů, které jako kritérium přidělení určité výhody stanovují zdravotní stav, existuje prostor pro oportunistické jednání. První polovina práce je věnována relevantním teoretickým konceptům a jejich důsledkům pro ekonomickou efektivitu soukromé a veřejné charity. Mezi nejdůležitější koncepty zde patří „Dilema samaritána“ a „Rotten Kid teorém“, přičemž Beckerův model je rozšířen o transakční náklady. Tato část je také doplněna praktickou analýzou dopadu asymetrických informací na pracovní neschopnost. Druhá část práce se již zaměřuje pouze na mimořádné výhody poskytované držitelům průkazu ZTP, ZTP/P a samotné přidělování vyhrazeného stání. Vedle legislativní úpravy pomoci jsou především upřesněny implikace plynoucí z teoretických konceptů a některé jsou prokázány na dostupných statistických datech.

Abstract The aim of this paper is to frame the allocation of parking lots into the broader theoretical framework of social help and to discuss the existence of opportunistic behavior. The first part is focused on the theoretical background. Among the most important theoretical concepts introduced are “The Rotten Kid Theorem” and “Samaritan’s Dilemma”. The transaction costs are newly included into the Becker’s model of “social income”. Implications of these concepts are statistically analyzed on the case of sick leave. The second part of the paper is concentrated on the actual social help to disabled people and the allocation of parking lots. Aside from the necessary regularization, the theoretical implications are rectified and some of them statistically proved again.

Klíčová slova: Altruismus, interdependentní užitkové funkce, Dilema samaritána, transakční náklady, byrokracie

Keywords: Altruism, interdependent utility functions, Samaritan’s Dilemma, transaction costs, bureaucracy

JEL klasifikace/ JEL Classification: D820, D730, D640, D630 3

Obsah Úvod.......................................................................................................................................................... 6 1

Zařazení tématu sociální pomoci osobám zdravotně postiženým do obecného teoretického rámce . 8

2

Modelace nabídkové strany pomoci postiženým osobám ............................................................... 10 2.1

Model Hochmana a Rodgerse ................................................................................................. 10

2.1.1

Poznámka k aplikaci modelu Hochmana a Rodgerse na pomoc postiženým osobám ..... 12

2.1.2

Rozšíření modelu o transakční náklady ........................................................................... 12

2.1.3

Poznámka k transakčním nákladům ................................................................................ 13

2.1.4

Model Hochmana a Rodgerse s transakčními náklady .................................................... 13

2.1.5

Analýza modelu interdependentních užitkových funkcí Hochmana a Rodgerse -

představení modelu Jamese Andreoniho a Garyho Beckera ........................................................................ 14 2.2

Aplikace modelu Garyho Beckera .......................................................................................... 16

2.2.1

Sestavení modelu pro peněžní transfer-rozšíření modelu Garyho Beckera (1976) o

transakční náklady ....................................................................................................................................... 17 2.3 3

Nabídka sociálních programů pohledem teorie byrokracie, aneb náklady veřejné charity ..... 18

Poptávková strana charity-strategické chování, asymetrické informace a jejich vliv na pareto-

optimální transfery ................................................................................................................................................ 20 3.1

Dilema samaritána .................................................................................................................. 21

3.1.1 4

Analýza existence motivací zneužívat sociální systém na příkladu pracovní neschopnosti ............ 23 4.1

5

Charita jako alternativa komerčnímu pojištění ................................................................ 22

Závěr ....................................................................................................................................... 31

Analýza mimořádných výhod poskytovaných držitelům průkazu TP, ZTP, ZTP/P ....................... 32 5.1

Legislativní úprava mimořádných výhod v ČR ...................................................................... 32

5.2

Konkrétní příklad mimořádných výhod: přidělovaní vyhrazeného parkovacího stání a jeho

legislativní úprava ............................................................................................................................................ 34 5.3

Jak zapadá poskytování vyhrazeného stání do obecného rámce, který jsme nastínili? .......... 35

5.4

Vysoké transakční náklady-teorie byrokracie nejen v číslech ................................................ 36

5.4.1

Cíle kompetentních úřadů................................................................................................ 36

4

5.4.2 5.5

Potvrzují čísla teoretické hypotézy? ................................................................................ 38

Je systém mimořádných výhod zneužíván? ............................................................................ 41

5.5.1

Existence asymetrických informací může mít vliv na optimální podobu transferu. ........ 45

5.5.2

Jak vnímat přidělení vyhrazeného stání z hlediska výše nastíněné analýzy optimálního

transferu jako reakce na Dilema samaritána? .............................................................................................. 46 5.5.3

Vyhrazená parkovací stání - Praha 1 ............................................................................... 46

5.5.4

Vyhrazená stání – České Budějovice .............................................................................. 48

5.5.5

Závěr a doporučení .......................................................................................................... 49

5.5.6

Jiná alternativa řešení? .................................................................................................... 50

Závěr ....................................................................................................................................................... 52 Příloha ..................................................................................................................................................... 54 Územní rozdíly ve vývoji poptávky po mimořádných výhodách: ...................................................... 54 Zdroje ...................................................................................................................................................... 56 Odborné články: ...................................................................................................................................... 56 Monografie: ........................................................................................................................................ 57 Ostatní zdroje dat: .............................................................................................................................. 57 Seznam obrázků a tabulek ....................................................................................................................... 58

5

Úvod Dlouhodobým trendem v hospodářské a sociální politice většiny států je snaha o zajišťování určitého životního standardu všem občanům, zejména snaha kompenzovat domnělé nedokonalosti trhu, snaha o dosahování vágní spravedlnosti, zejména té sociální, přičemž jako důvod pro prosazení těchto cílů bývá skloňována mezilidská solidarita. Sociální programy budou vždy představovat aktuální téma, pomoc osobám zdravotně postiženým navíc spadá do politicky citlivějších oblastí, na které je přesto nutno nazírat ekonomickým pohledem a to i v zájmu postižených osob samotných. Konkrétně problematika alokace vyhrazených parkovacích stání představuje z ekonomického hlediska zajímavé téma, protože i tato kompenzace může probíhat různou formou, „soukromou“ nebo „veřejnou charitou“, s konkrétním dopadem na ekonomickou efektivitu a motivace subjektů. Nejdůležitější otázku, kterou si budeme v průběhu práce klást, je, zda i v systému založeném na zdánlivě objektivní příčině jakou je zdravotní stav, existuje prostor pro podvodné jednání. Pro zkoumání efektivity sociálních programů je nejprve třeba vybrat vhodné nástroje, které nám pomohou s jejich hodnocením a porovnáváním z hlediska ekonomické efektivity, této teoretické oblasti je věnována první část práce, rozdělena na stranu nabídkovou a poptávkovou. Existující ekonomická teorie nám některé nástroje nabízí. Na nabídkové straně je to zejména Paretovské kritérium. Za předpokladu existence mezilidské solidarity je ale také třeba pracovat s konceptem interdependentních užitkových funkcí, který použijeme v modelu Hochmana a Rodgerse. Pro naše účely se také pokusíme použít modely, které principielně odpovídají řešenému problému. Jde především o Andreoniho model „nedokonalého altruisty“ a Beckerův model „Rotten Kid“ teorému, který se pokusíme rozšířit o transakční náklady, abychom poukázali na jejich vliv v rozhodování subjektů mezi veřejnou a soukromou charitou. Tuto část práce zakončíme teorií byrokracie a Williamem Niskanenem. Vlivem asymetrických informací s důrazem na Buchananovo „Dilema samaritána“ se budeme zabývat ve třetí části práce orientované na stranu poptávky. Praktický dopad tohoto konceptu pak prokážeme ve čtvrté části analýzou pracovní neschopnosti, zejména reakcemi jejích jednotlivých příčin na legislativní změny v systému dávek nemocenského pojištění.

6

V části páté se již konkrétně budeme zabývat mimořádnými výhodami pro držitele průkazů TP, ZTP a ZTP/P a přidělováním vyhrazených parkovacích stání. Vedle nutné zmínky o legislativní úpravě pomoci se vždy pokusíme upřesnit důsledky plynoucí z aplikace konceptů, které jsme si v první části připravili. Některé také prokážeme dostupnými údaji zejména o Lékařské posudkové službě. Vzhledem k zoufalému stavu, ve kterém se nachází evidence vyhrazených parkovacích stání, a zejména díky příslovečné neochotě úřadů poskytovat tato data, se ve většině případů budeme muset spokojit s nepřímými důkazy hypotéz, které si stanovíme. Určitý náhled na panující situaci nám ale umožní data o parkovacích místech za Prahu 1 a České Budějovice. V závěru práce shrneme nejdůležitější poznatky plynoucí z teoretické i praktické analýzy a navrhneme možná doporučení pro zefektivnění stávajícího systému.

7

1 Zařazení tématu sociální pomoci osobám zdravotně postiženým do obecného teoretického rámce Alokace vyhrazených stání jako příklad výhody udělované určité skupině osob zapadá do obecného rámce státní sociální pomoci. Existenci státních sociálních programů můžeme chápat jako rozhodnutí zastupitelského orgánu usilovat o „veřejné blaho a sociální spravedlnost.“ V souvislosti se sociálními programy nás pravděpodobně nejprve napadne disciplína „Welfare Economics“. Ekonomie blahobytu nejdříve usilovala o maximalizaci užitku společnosti jako celku (agregovaný užitek), porovnávala užitek jednotlivců, jako kritika na nemožnost tohoto interpersonálního porovnávání pak tzv. „New Welfare Economics“ používala Paretovské kritérium. Právě toto kritérium budeme v dalších částech používat jako nástroj hodnocení ekonomické efektivity. Druhou disciplínou vztahující se k naší analýze nabídkové strany a použitého nástroje, kterým bude teorie byrokracie, je disciplína „Public Choice“. Se školou veřejné volby úzce souvisí otázka dosáhnutí konsensu na společenském řádu. Protože se sociální programy dotýkají každého člena společnosti, ať už s nimi souhlasí nebo ne, je relevantní otázkou možnost subjektů společnosti, ovlivnit dění v ní, učinit ji ze svého pohledu spravedlivou. Teoretickou otázkou možnosti dosáhnutí spravedlivého společenského řádu se zabývala řada autorů, například Dennis C. Mueller (1974) sestavuje dva hypotetické modely společnosti. První model předpokládá dokonalé informace a mobilitu lidí a velké množství navzájem si konkurujících „řádů“. V tomto nerealistickém modelu se jedinci stávají členy toho řádu, který odpovídá jejich preferencím např. nepodporovat invalidní občany. Druhý model předpokládá, že lidé nemohou praktikovat „voting with foot“ a ve svém společenském řádu se tedy musí dohodnout na společenské smlouvě. Jelikož dohoda v této situaci probíhá za rizika, že se postavení jedince v budoucnu změní (zdravý se stane invalidou), je v tomto modelu pravděpodobnější, že lidé budou myslet i na „znevýhodněné skupiny.“ Jde zde vlastně do jisté míry o aplikaci Rawlsovy teorie, podle které bude spravedlivých zákonů dosaženo tehdy, nebudou-li lidé v okamžiku dohody o „ústavě“ vědět nic o svém budoucím postavení, sociální vrstvě, lze dodat, ani o fyzickém zdraví. Například, jedinec se rozhoduje, zda by měly být uzákoněny výhody zdravotně postiženým a bere přitom v úvahu pravděpodobnost, že se sám v budoucnu postiženým stane. Možnou cestou k větší 8

podpoře určité skupiny, podle Muellera k dosažení spravedlivé společnosti, by tak mohlo být, hovorově řečeno, „hraní na city lidí“. Abychom pokračovali v našem příkladu s postiženou osobou, pro schválení sociálních programů širokou veřejností musíme, například zvětšením informovanosti o životní situaci postižených, umožnit zdravým lidem lépe se vžít do této situace a tímto napomoci, aby jejich subjektivně vnímaná pravděpodobnost, že mohou někdy být členem této skupiny osob, narostla (Mueller, 1974, str. 150). Mueller nicméně zdůrazňuje, že i v tomto případě existuje trade-off mezi informovaností o více lidech (tedy povrchněji), nebo hlubší informovanost o situaci nejbližších1. K tématu sociální pomoci má co říci i Rakouská škola a to především k otázce informací: „Potíž s celým utilitaristickým přístupem je v tom, že jako teorie, která se tváří, že vysvětluje jev, jakým je soubor pravidel, zcela vylučuje faktor, který činí pravidla něčím nezbytným, totiž naší neznalost (Hayek, 1991, str. 23).“ Hayek tak kritizuje nejen neznalost toho, kdo rozhoduje o konkrétní politice (neznalost všech důsledků lidského jednání, neznalost všech cílů, které jednotlivci sledují), ale i naprostou nelogičnost požadavku spravedlnosti od tržního řádu, respektive svalování viny za nespravedlivý stav na selhání trhu. Shoduje se v tomto bodě kritiky i s Buchanenem, hlavním představitelem školy Veřejné volby. „Except for the acceptance of some organic conception of the social group and its activity, it is difficult to understand why group decisions should be directed toward the achievement of any specific end or goal. Under the individualistic postulates, group decisions represent outcomes of certain agreed-upon rules for choice after the separate individual choices are fed into the process. There seems to be no reason why we should expect these final outcomes to exhibit any sense of order which might, under certain definitions of rationality, be said to reflect rational social action.“(Buchanan, Tullock, 1962, 3.4.2)

1

Tato „nutnost výběru“ může mít například vytěsňovací vliv na pomoc v rámci rodiny.

9

2 Modelace nabídkové strany pomoci postiženým osobám Pro analýzu poptávkové strany sociálních programů, které jsou postaveny na redistribuci prostředků, použijeme Paretovské kritérium, které aplikujeme na model interdependentních užitkových fumkcí Hochmana a Rodgerse (1969). Pokusíme se zhodnotit vzájemnou substituovatelnost veřejné a soukromé charity. Dále se pokusíme posoudit vliv transakčních nákladů prostřednictvím jejich dopadu na užitek donorů charity na Paretovské kritérium pro optimální transfer.

2.1 Model Hochmana a Rodgerse Sociální pomoc je ve své podstatě pouze redistribucí prostředků, která by mohla být pareto-optimální, pokud by subjekty, mezi nimiž k redistribuci dochází, měli na sobě navzájem závislé užitkové funkce. Touto otázkou se zabývali například Harold Hochman a James Rodgers. Hochman a Rodgers používají tzv. „Interdependent Utilities“ v kontextu peněžních transferů mezi „chudými J“ a „bohatým M“ a dochází k závěru, že zdanění může být prospěšné pro všechny subjekty. Sestavují následující užitkové funkce (Hochmann, Rodgers, 1969, str. 544): Um=fm(Ym, Yj) Uj=fj(Yj, Ym), kde Ym je příjem subjektu M, Yj analogicky příjem subjektu J je Yj . Hochman a Rodgers dále uvádějí tři základní předpoklady pareto-optimální redistribuce: 

𝜕𝑈𝑚



žá𝑑𝑛ý 𝑡𝑟𝑎𝑛𝑠𝑓𝑒𝑟 𝑛𝑒𝑧ℎ𝑜𝑟ší 𝑠𝑖𝑡𝑢𝑎𝑐𝑖 𝑎𝑛𝑖 𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜ℎ𝑜 𝑠𝑢𝑏𝑗𝑒𝑘𝑡𝑢



transfer vždy od bohatého k chudému a nikdy nemůže být tak velký, aby zvrátil

𝜕𝑌𝑚

𝜕𝑈𝑗

> 0, 𝜕𝑌𝑗 > 0

původní stav tj. transfer≤ ((Ym-Yj )/2) Teoreticky mohou nastat 3 situace, kdy je charita ze strany M možná (Hochman, Rodgers, 1969, str. 544): 

𝜕𝑈𝑚



𝜕𝑈𝑚



𝜕𝑈𝑚

𝜕𝑌𝑗 𝜕𝑌𝑗 𝜕𝑌𝑗

> 0 𝑎 𝑧á𝑟𝑜𝑣𝑒ň > 0 𝑎 𝑧á𝑟𝑜𝑣𝑒ň > 0 𝑎 𝑧á𝑟𝑜𝑣𝑒ň

𝜕𝑈𝑗 𝜕𝑌𝑚 𝜕𝑈𝑗 𝜕𝑌𝑚 𝜕𝑈𝑗 𝜕𝑌𝑚

>0 =0 <0

Následující graf (obrázek1) používají Hochman a Rodgers k vyjádření optimálního množství transferu od bohatého M k chudému J. Optimální bod E je v místě, kde: 10

𝜕𝑈𝑚 𝜕𝑌𝑚

=

𝜕𝑈𝑚 𝜕𝑌𝑗

. Na

původním grafu osa M představuje přebytek Ym nad Yj, osa J pak velikost transferu k J. Podmínkou pareto-optima je, aby sklon rozpočtového omezení subjektu M byl -1 (v segmentu (Ym-Yj)/2), to znamená, že jednotková ztráta příjmu Ym

zároveň zvýší o jednotku Yj.

Hochman a Rodgers, v poznámce pod čarou dodávají (Hochman, Rodgers, 1969, str. 546), že jakmile by ale byl absolutní sklon indiferenční křivky subjektu M ve všech bodech menší než 1,

𝜕𝑈𝑚 𝜕𝑌𝑗 𝜕𝑈𝑚 𝜕𝑌𝑚

< 1, pak by žádný transfer pareto-optimální nebyl, protože by M měl větší užitek

z Ym než z Yj

M

(Ym-Yj)/2

E

J Obrázek 1 (Hochman, Rodgers 1969, str. 546)

K podobnému závěru dochází i Lawrence Schall (Schall, 1972), který pro subjekty A, B sestavuje užitkové funkce ve tvaru: Ua=Ua (xa,ya,xb,yb)…analogicky Ub, kde x a y představují dva konzumované statky, jejichž celkové množství X=xa + xb , Y=ya + yb. Schall rovněž automaticky předpokládá, že 𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑥𝑎

𝜕𝑈𝑎

𝜕𝑈𝑏

𝜕𝑈𝑏

> 𝑂, 𝜕𝑦𝑎 > 0, 𝜕𝑥𝑏 > 0, 𝜕𝑦𝑏 > 0. Schall matematicky odvozuje sklon indiferenční křivky 11

subjektů A, B a dochází ke zcela shodnému názoru jako Hochman a Rodgers, má-li existovat prostor pro charitu, pak musí být sklon indiferenční křivky negativní2.

2.1.1 Poznámka k aplikaci modelu Hochmana a Rodgerse na pomoc postiženým osobám V úvodu představený model znázorňuje zjednodušenou verzi peněžního transferu v závislosti na příjmových rozdílech, u výhod poskytovaných tělesně postiženým osobám, jako je konkrétně alokace parkovacích stání, čelíme redistribuci veřejného prostoru na základě rozdílu ve zdravotní kondici. Zde samozřejmě musíme čelit určitým problémům s oceňováním zdraví jako statku. V případě soukromé charity můžeme předpokládat, že sám dárce přiřadí tomuto „rozdílu“, který bude chtít kompenzovat určitou hodnotu, pravděpodobně emocionální. Její peněžní hodnotu pak vyjádří vůlí tento rozdíl kompenzovat zrealizováním určitého transferu. Předběhneme-li výklad a situaci rovnou přirovnáme k alokaci parkovacích stání, pak, bude-li se donor například rozhodovat, zda „svůj podíl“ na veřejném prostoru přenechá postižené osobě, bude samozřejmě zvažovat subjektivní hodnotu, kterou pro něho parkovací místo má. V případě veřejné charity tento jakýsi rozdíl ve zdravotním stavu, který chce společnost kompenzovat, oceňuje Lékařská posudková služba a hodnotu konkrétnímu parkovacímu stání přiřazuje příslušný odbor dopravy nebo místní Správa komunikací. K tomuto detailně ale až v dalších kapitolách.

2.1.2 Rozšíření modelu o transakční náklady Výše zmíněné teoretické závěry mohou představovat dobrý nástroj pro hodnocení ekonomické efektivity sociálních programů, ale domnívám se, že nezahrnují v tomto případě zásadně důležité transakční náklady.

2

Schall (1972, str.20, 21):

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑥𝑎 𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑦𝑎

=

𝜕𝑈𝑎

=

𝜕𝑈𝑎

𝜕𝑥𝑎

𝜕𝑦𝑎

−

𝜕𝑈𝑎

−

𝜕𝑈𝑎

𝜕𝑥𝑏

𝜕𝑦𝑏

, 𝜕𝑈𝑎

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑦𝑏 𝜕𝑈𝑎 − 𝜕𝑥𝑎 𝜕𝑥𝑏

𝜕𝑦𝑎 , sklon IC=𝜕𝑈𝑎

−

Aby byl sklon indiferenční křivky subjektu A pozitivní, muselo by platit: 𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑥𝑏

𝑎 𝑧á𝑟𝑜𝑣𝑒ň

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑦𝑎

>

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑦𝑏

.

12

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑥𝑏

,

𝜕𝑦𝑏

< 0, 𝑛𝑒𝑏𝑜

𝜕𝑈𝑎 𝜕𝑥𝑎

>

2.1.3 Poznámka k transakčním nákladům Transakční

náklady

spojené

s veřejnou

charitou,

hlavně

tedy

v podobě

administrativních nákladů, můžeme označit za formu zdanění. Nelze zde říci, že jednotka veřejné charity je k mání za tu a tu cenu. K související teorii byrokracie se sice teprve dostaneme, nicméně již v předstihu lze naznačit, že náklady na chod „správců veřejné charity“ nikterak nesouvisí s objemem „veřejného blaha“ ani „hřejivého pocitu“, který vyprodukují. Pro reálný příklad ukázky, že administrativní a transakční náklady systém ovlivňují, nemusíme chodit daleko. Spolu s podporou invalidů daňový poplatník hradí například i jazykové kurzy zaměstnanců ČSSZ, jakožto úřadu pověřeného alokací některých výhod, jejichž náplň dle výroční zprávy ČSSZ směřuje ke složení zkoušek KET a PET, nebo doplnění vzdělání v podobě návštěvy, speciálně pro ČSSZ otevíraných, studijních programů různých vysokých škol (viz. Výroční zpráva ČSSZ, 2006, str. 22-24). 3 U soukromé charity jsou samozřejmě administrativní náklady zanedbatelné, transakční náklady zde spíše vystupují v podobě času potřebného na vyhledání potřebného subjektu a faktickou realizaci redistribuce atd. Tyto transakční náklady za formu zdanění označit nelze, nést je budou pouze dobrovolní dárci a to v případě, kdy mezní užitek z charity tyto náklady převáží.

2.1.4 Model Hochmana a Rodgerse s transakčními náklady V původním modelu Hochman a Rodgers předpokládají sklon rozpočtového omezení v absolutní hodnotě 1, což znamená, že subjekt M může předpokládat, že vzdá-li se jednotky vlastní spotřeby, dostane celou tuto jednotku subjekt J. Zavedením transakčních nákladů se ale mění sklon rozpočtového omezení. Můžeme si v podstatě představit, že charita se stává pro M nákladnější. Vzdává se jednotky spotřeby, subjekt J ale dostává pouze její část a část připadá například úřadu za vyřízení žádosti. Nutně pak musí dojít ke změně optimálního množství transferu a je otázka, zda vůbec nějaký transfer optimální bude. Toto můžeme ilustrovat i na konkrétním příkladě s redistribucí parkovacích stání4.

3

Znalost jazyka na takovéto úrovni dle mého názoru přitom neprospěje ani invalidovi ani daňovému

poplatníkovi, možná zaměstnanci ČSSZ pokud pomineme častou demotivaci takovýchto nucených studentů, kteří navíc studují v pracovní době a stihnou tak vyřídit menší počet žádostí o přiznání nároku na veřejnou charitu. 4

Technická poznámka k návaznosti výkladu. Zatím se sice stále nacházíme v jakémsi obecném rámci, musíme

mít ale stále na paměti, že konkrétní název práce zapadá do logického řetězce: státní sociální podpora-podpora

13

Předpokládejme, že M a J spotřebovávají pouze parkovací stání. Tato stání jsou zcela homogenní v kvalitě i ceně P. Jestliže M převede transfer o velikosti P m, pak se vzdává jednoho parkovacího stání ve prospěch J. Cena parkovacího stání M i J je stejná: Pm=Pj, sklon rozpočtového omezení M je proto -1. Pro rozhodování M o transferu platí klasicky vztah MRS=

𝑀𝑈𝑧 𝑝ří𝑗𝑚𝑢 𝑝𝑜𝑠𝑡𝑖 ž𝑒𝑛 éℎ𝑜 𝑀𝑈 𝑧 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛 íℎ𝑜 𝑝ří𝑗𝑚𝑢

=-1. Pokud ale připustíme transakční náklady, je cena transferu

pro M vyšší (cena parkovacího stání J je vyšší), musí se vzdát Pm=Pj+TN, kde TN jsou transakční náklady, sklon tedy platit i pro

Pj+TN Pj

𝑀𝑈𝑧 𝑝ří𝑗𝑚𝑢 𝑝𝑜𝑠𝑡𝑖 ž𝑒𝑛 éℎ𝑜 𝑀𝑈 𝑧 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛 íℎ𝑜 𝑝ří𝑗𝑚𝑢

> 1 (strmější). V optimálním bodě by tedy nyní muselo

> 1. Mezní užitek z příjmu J musí být pro M větší než

z příjmu vlastního. K diskusi tohoto problému bude nutný určitý náhled na možnosti podoby užitkových funkcí donorů charity, který nabídne následující kapitola.

2.1.5 Analýza modelu interdependentních užitkových funkcí Hochmana a Rodgerse - představení modelu Jamese Andreoniho a Garyho Beckera Výše uvedená analýza Hochmana a Rodgerse stojí na předpokladu, že všichni, od kterých prostředky plynou k potřebným, mají zmíněné interdependentní užitkové funkce. Dostáváme se do stádia, kdy jsme nuceni zavést a rozlišovat dva pojmy: soukromá a veřejná charita. Intuitivně, pod soukromou charitou budeme chápat redistribuci na dobrovolné bázi, pod veřejnou charitou redistribuci probíhající na bázi kolektivní. Pro účely hodnocení efektivity sociálních programů podpory osob zdravotně postižených se nevyhneme srovnání mezi těmito dvěma charitami. V literatuře lze poměrně často vysledovat jakýsi zápas mezi zastánci pojetí člověka typu „homo oeconomicus“, který sleduje pouze své zájmy (maximalizace svého užitku) a člověka, kterému není cizí „sociální uvažování“. Tato pojetí mají ovšem konkrétní dopad na podobu užitkových funkcí a hodnocení efektivity sociálních programů. Otázka existence tvaru užitkových funkcí by vystačila na samostatnou práci. Nicméně s ohledem k našemu zkoumání možnosti existence interdependentní užitkové funkce, může osob zdravotně postižených-alokace vyhrazených personalizovaných invalidních stání. Jelikož je ale tato problematika ztížena tím, že transfer není přidělován na základě rozdílu v příjmech, ale na základě rozdílu ve zdravotní kondici, představme si zatím pouze alokaci parkovacích stání na základě příjmových diskrepancí.

14

zajímavé vodítko poskytnout práce Jamese Andreoniho. James Andreoni (1990) sestavuje svůj model „nečistého altruismu, aby polemizoval s vytěsňovací teorií (jednotka veřejné podpory vytěsní jednotku dobrovolné charity). Model „nečistého altruismu“ je jedním ze tří základních modelů charity5. U=U(X, G, g)………X osobní spotřeba ………G celkové množství veřejného statku (altruistické motivy) …g příspěvek jedince k G (motivováno potřebou dělat dobro „pro vlastní pocit) V tomto modelu představuje G (celková velikost veřejného statku) altruistický motiv, neboli užitková funkce čistého altruisty bude mít tvar: Ui=Ui(Xi, G), g je motivem egoistickým (vlastní příspěvek do G). Celková velikost veřejného statku (prostředků na sociální podporu) bude pak záviset na mezním sklonu k charitě motivovaném altruismem a mezním sklonem k charitě motivovaném egoisticky. Jestliže je ale subjekt „čistým egoistou“, pak už užitkové funkce J a M nejsou interdependentní (Andreoni, 1990) a transfer v modelu Hochmana a Rodgerse nemůže být pareto-optimální. Zahrnutím transakčních nákladů do modelu musí platit, že mezní užitek donora z příjmu postiženého je větší než z příjmu vlastního, tedy donor musí být nejen ochoten, ale musí dokonce upřednostňovat substituci vlastní spotřeby spotřebou postiženého. Přítomnost altruistického motivu je proto nutná. Realita ale spíše napovídá tomu, že jedinec se věnuje charitě, protože mu sama o sobě přináší užitek, například v podobě menšího pocitu provinilosti 6 , tedy z důvodů egoistických. Andreoniho „nečistý altruista“ se tak jeví jako realističtější předpoklad existence transferu odpovídajícího Paretovskému kritériu. Pro hlubší argumentaci by bylo zajímavé změřit mezní sklon k charitě z důvodů egoistických. V případě veřejné charity a transakčních nákladů jako formy zdanění je totiž 5

Bruce Robert Kingma (1989) zkoumá velikost vytěsňovacího efektu státních programů na soukromé iniciativy

a uvádí 3 modely charity: 

Ui=Ui(Xi, Di, Ri, G), kde:

X individuální spotřeba D velikost soukromého daru G vládní podpora R celkový příspěvek ostatních

D a G nejsou dokonalé substituty, užitek různý podle zdroje charity 

Model neúplného altruismu-například Andreoni



„Public Good-Pure Altruism“ model-absolutní vytěsňovací efekt (G a D jsou perfektní substituty) Ui=Ui(Xi,G)

6

Ne nadarmo se říká, omlouvám se za empiricky nepodloženou argumentaci, že většina zdravých uhýbá před

vozíčkářem pohledem.

15

snižován disponibilní příjem všech nucených dárců veřejné charity. Jestliže je vlastní spotřeba i hřejivý pocit z charity normálním statkem, pak zvýšení daní ospravedlňované rostoucími náklady solidárního státu bude mít u jedince s menším altruistickým koeficientem, který Andreoni zavádí (Andreoni, 1990, str. 466, 467), za následek omezení vlastní spotřeby i produkce hřejivého pocitu. Toto v případě soukromé charity může znamenat vytěsnění soukromých iniciativ, snížení celkového objemu charity a v neposlední řadě i snížení vlastního užitku donora, jak bude ukázáno aplikací modelu Garyho Beckera. Všechny státní sociální programy7, včetně pomoci invalidům, jsou hrazeny z daňových příjmů státu, je proto zcela nasnadě na závěr části, která byla věnovány podobám užitkových funkcí, zmínit v této souvislosti kritiku F. A. Hayeka, podle které není reálně možné posoudit změnu užitku u každého daňového poplatníka (viz. kritika z pozice F. A. Hayeka). Sociální výhody dané skupině tedy poskytují všichni občané bez ohledu na jejich preference a užitkové funkce. Je nereálné, aby existovala celospolečenská shoda o sociálních podporách, stejně tak je nereálné zjistit konkrétní podobu užitkové funkce všech daňových poplatníků, proto státní systém sociální podpory nikdy nemůže odpovídat modelové situaci Hochmana a Rodgerse. Tato kritika je spíše důvodem pro ponechání „sociálních úvah a činů“ na jednotlivcích, nicméně je poněkud zjednodušená až prvoplánovitá, nebere v úvahu případně pozitivní externality státních systémů. „Jakkoliv je existence aparátu schopného zajišťovat takovéto kolektivní potřeby jasně v obecném zájmu, neznamená to, že je v zájmu společnosti jako celku, aby se uspokojovaly všechny kolektivní zájmy. Kolektivní zájem se stane obecným zájmem jen tehdy, pokud všichni shledají, že uspokojení kolektivních zájmů jednotlivých skupin bude pro ně na základě nějakého principu reciprocity znamenat přebytek zisku nad břemenem, které budou muset nést.“(Hayek, 1991, str. 13) Na tomto místě ale ještě nechceme porovnávat nákladovost jednotlivých charit, chceme pouze poukázat na problém předpokladu interdependentních užitkových funkcí. Podobný model charity, i když pro transfery uvnitř rodiny, sestavuje i Gary Becker, (Becker, 1974), aby definoval „Rotten Kid Theorem“.

2.2 Aplikace modelu Garyho Beckera Financování sociálních programů můžeme nazvat veřejnou povinnou charitou, která je substitutem dobrovolné charitě, pro zkoumání efektivity sociálního programu může být právě 7

V následujícím textu možná někdy slovíčko státní vypadne, nicméně pojem sociální program budeme

automaticky chápat jako synonym pro veřejnou charitu.

16

otázka, do jaké míry veřejná charita může nahradit soukromou klíčová. Jestliže přijmeme předpoklad, že člověk zištně přispívá, aby měl dobrý pocit, nemusí sice zvětšení příjmu příjemce pomoci v podobě státního transferu znamenat, že bude soukromá charita zcela vytěsněna (veřejná charita není dokonalým substitutem dobrovolného přispívání (Kingma, 1989)), otázkou ale zůstává vliv nárůstu státního transferu na užitek „dárce“. Náklady spojené s hrazením veřejné charity (TN) můžeme vnímat jako zdanění, jestliže musíme pro obhájení pareto-optimálních vládních programů považovat užitkové funkce všech daňových poplatníků za interdependentní, musí být tedy poplatníci „impure altruists“, musí vynakládat náklady, ať již v podobě úsilí, času nebo peněz (cena veřejné charity Pv), aby měli dobrý pocit, čisté svědomí nebo uznání souseda (CHv=úsilí v podobě veřejné charity). Jestliže se ale jedinec rozhoduje, zda dobrý pocit získat prostřednictvím soukromé nebo veřejné charity, bude preferovat levnější formu (ne nutně soukromou), za předpokladu, že veřejná i soukromá charita jsou stejně produktivní (produkují stejné množství stejného pocitu blaha). Nedobrovolná charita (daňový systém) ale nedává na výběr, proto určité množství zdanění může i pro „nedokonalého altruistu“ znamenat v případě, kdy existuje stejně produktivní a levnější substitut, ve skutečnosti snížení užitku, což odporuje paretooptimálnímu státnímu sociálnímu programu.

2.2.1 Sestavení modelu pro peněžní transfer-rozšíření modelu Garyho Beckera (1976) o transakční náklady Kriteriální funkce: maxUi=Ui(Xi, Uj) (Becker, 1976) Rozpočtové omezení pro dárce do veřejné charity bude: PxXi+(Pv+Chvi)=Ii, (Pv+CHvi )=hv Rozpočtové omezení pro dárce do soukromé charity: PxXi+(Ps+CHsi )=Ii, (Ps+CHsi )=hs8 Pv a Ps jsou transakční náklady jednotlivých druhů charity, Becker je neuvažuje, proto se (Pv+CHvi ) přímo rovná transferu, který obdrží v našem případě osoba zdravotně postižená. Rozpočtové omezení „reálného“subjektu, který je nedokonalým altruistou ve světě, kde existuje dražší veřejná charita jako substitut charitě soukromé9: PxXi+(Ps+CHsi)+(Pv+CHvi)=Ii Rozpočtové omezení příjemce veřejné a soukromé charity: PxXj=Ij+CHvi+CHsi,kde vlastně platí CHvi=CHsi, „charity“ se liší pouze velikostí transakčních nákladů, Ps ani Pv příjemci rozpočet nezvětšují, protože se jednoduše ztrácí kdesi v systému. 8

„h“ používá Becker pro označení velikosti transferu v dolarech (Becker 1976)

9

Rozpočtové omezení dárce (Becker 1976):

PxXx+PxXj=Ii+Iv=Si

17

Stejně jako Becker (1976), provedeme substituci „příjemce“ do „dárce“: Dárce: PxXi+(Ps+CHsi)+(Pv+CHvi)=Ii, CHsi+CHvi=CH……………..PxXi+CH+Ps+Pv=Ii Příjemce: PxXj=Ij+CHvi+CHs…………………CH= PxXj-Ij Rozpočtové omezení dárce do veřejné a soukromé charity: PxXx+(PxXj-Ij)+Ps+Pv=Ii PxXx+PxXj=Ii+Ij-Ps-Pv=Si10, Jestliže platí, že: „…subjekt i (dárce) se bude snažit o maximalizaci S, to znamená, bude se vyhýbat všemu, co by S snížilo, protože jeho užitek poroste s růstem společného příjmu…“ (Becker, 1976, str. 819), pak lze odvodit, že dárce bude preferovat tu charitu, která S zmenší co nejméně. Pokud je soukromá charita tedy levnější variantou, pak nucený veřejný transfer (veřejná charita), od i k j, ve skutečnosti se užitek dárce sníží a nelze ho tedy považovat za pareto-optimální. Jedinec ví o možnosti získat dobrý pocit soukromou cestou a podle Andreoniho (1990) bude vybírat ze spotřebního koše ten způsob charity („Beckerovým termínem úsilí“), který mu přinese největší hřejivý pocit. Jestliže člověk nezískává hřejivý pocit i podporou byrokratického aparátu, pak čím více z jeho částky, kterou je ochoten vyčlenit ze svého příjmu připadne skupině lidí, na které je jeho užitková funkce závislá, tím více hřejivého pocitu, tím pádem užitku, člověk získává.

2.3 Nabídka sociálních programů pohledem teorie byrokracie, aneb náklady veřejné charity V této části se budeme zatím pouze teoreticky věnovat nákladům veřejné charity. William Niskanen uvádí dvě základní charakteristiky byrokratické organizace (Niskanen, 1994, str. 15):



plat úředníka není nijak odvislý od zisku úřadu



Část příjmu úřadu pochází z jiných zdrojů než z prodeje výstupu

(cena za jednotku).

10

kde S používá Becker (Becker, 1976) ve svém modelu (bez TN a bez dělení charity na soukromou a veřejnou)

pro „social income“

18

Základní problémem úřadu je, že se nechová jako firma v konkurenčním prostředí a nemaximalizuje zisk, protože svůj výstup neprodává jednotku za cenu, ale nabízí určitý objem výstupu výměnou za rozpočet (Niskanen, 1994, str. 25). Cílem úřadu je proto maximalizace rozpočtu, která je ale omezena tím, že úřad musí vykonávat činnost, kterou od něj zastupitelský orgán očekává. „Úřad, který stále jen slibuje více, než může splnit, bude potrestán snížením slíbených prostředků na své fungování. Naopak, úřad, který je ve své činnosti lepší, než se očekávalo, může být do budoucna odměněn větším přiděleným rozpočtem…“ (Niskanen, 1994, str. 42). Toto omezení tedy vypadá tak, že rozpočet musí být větší nebo roven minimálním celkovým nákladům potřebným na poskytnutí slíbeného objemu výstupu (Niskanen, 1994, str. 45). Pro zkoumání motivací úředníka, je důležité definovat položky, které vstupují jako argument do jeho užitkové funkce. Do úředníkovy užitkové funkce spadá plat, vybavení kanceláře, prestiž, reputace, velikost úřadu, moc úředníka, co nejsnazší úkoly atd. (Niskanen,1994, str. 38). Podle Niskanena je pak jeho užitková funkce závislá v podstatě na výši rozpočtu. Na výši prostředků, které stát vyčlení na fungování úřadu je závislá „důležitost úředníka“, s výší přidělených rozpočtů podle Niskanena roste i počet úředníků. Ti takto minimalizují své náklady práce (čas, úsilí) a chovají se z ekonomického hlediska zcela racionálně, protože jejich příjem není závislý na výkonu.11 Současně ale Niskanen (1994, str. 22) varuje před automatickým považováním úředníka za nějaký nezvykle neefektivní „lidský druh.“ Tak jak někteří odmítají považovat člověka za sobecky motivovaného homo oeconomicus, a snaží se do jeho užitkové funkce inkorporovat nám známý prvek altruismu, tak lze předpokládat, že existuje úředník, který chce sloužit „veřejnému zájmu“. Ale jak opět uvádí Niskanen, tomuto veřejnému zájmu nemůže sloužit ani tento „dokonalý úředník“, důvodem je nedostatek a neúplnost informací12 a protichůdné zájmy uvnitř úřadu. Úředník si pak volí nějaký nižší cíl, než je plnění „veřejného zájmu“, většinou se tímto cílem stává právě maximalizace rozpočtu (Niskanen, 1994, str. 39). Další zajímavou otázkou je efektivita produkce výstupu úřadem. Niskanen svou analýzu rozděluje na převážně nové úřady, po jejichž produkci teprve nedávno poptávka převýšila minimální náklady a které produkují daný výstup efektivně, a již delší dobu existující úřady, které svůj output produkují s větším rozpočtem, než je minimálně nutný. Pro 11

například na počtu provedených posudků nebo vyřízených žádostí o přidělení vyhrazeného místa

12

Tento bod zcela přesně zapadá do kritiky sociálních programů z pozice Hayeka, kterou jsme uvedli v úvodu

práce.

19

oba typy ale platí, že produkují nadoptimální množství výstupu za nadoptimální rozpočet. (Niskanen, 1994, str. 49, 50). Pro naše účely ještě mohou být zajímavé závěry Niskanenova zkoumání v oblasti úřadů, které poskytují více než jednu službu. Niskanen objevuje u těchto úřadů tendenci rozšiřovat si spektrum služeb, což má pro úřad jako takový několik výhod. Je to forma zajištění proti riziku, že v případě specializace na poskytování jedné služby může dojít na příklad k poklesu poptávky po této službě ze strany sponzora. Navíc široké spektrum „záběru“ znesnadňuje poskytovateli rozpočtu dopátrat se skutečných mezních nákladů na poskytnutí té které konkrétní služby (Niskanen, 1994 str. 111). Není tedy vůbec překvapivé, pokud má úřad ve své kompetenci služby, které jsou vzhledem k převažující specializaci úřadu poněkud anomální, Niskanen ale varuje před reformou úřadu ze strany sponzora tím, že mu budou tyto animální činnosti odebrány. Pokud totiž tuto anomální činnost vykonává více úřadů, jde o zcela žádoucí konkurenci mezi úřady, která může přispět k zefektivnění systému.

3 Poptávková

strana

charity-strategické

chování,

asymetrické informace a jejich vliv na pareto-optimální transfery Prozatím jsme používali spíše statický pohled na věc, proto, abychom ale dosáhli pareto-optimálního transferu, bude pro nás důležitý dopad existence sociálních programů (veřejné a soukromé charity) na motivace lidí. Tato část práce nastíní možné distorzní vlivy na motivace recipientů podpory. Jako styčný bod zkoumání nám opět poslouží Becker (1976) a jeho „Teorém zkaženého dítěte“. My ho samozřejmě nebudeme uvažovat pouze v kontextu rodinných transferů, ale zevšeobecníme jeho ne/platnost na námi zkoumané sociální programy. „Rotten Kid Theorem“ zjednodušeně říká, že altruistická hlava rodiny, která obdarovává/sponzoruje ostatní sobecké členy rodiny nemusí podnikat žádné kroky, které by zabránily těmto sobeckým členům, aby podnikaly kroky na zvětšení svého vlastního příjmu na úkor ostatních, respektive je i v zájmu sobeckého člena rodiny, jehož užitek nezávisí na příjmu ostatních, maximalizovat společný rodinný příjem (Becker, 1974). Jakkoliv jsou výsledky tohoto teorému úžásné, mnoho autorů zkoumalo hranice jeho použitelnosti13. 13

Vlivem asymetrických informací na platnost Rotten Kid teorému se zabývá například Theodore Bergstrom

20

Bergstrom (1989) jako jeden z důvodů, který omezuje absolutní platnost Beckerova teorému, uvádí asymetrické informace. I v kontextu charity může existovat „Problém pána a správce“, „Morální hazard“, „Free-rider problém“ a „Dilema samaritána“.

3.1 Dilema samaritána Samaritan’s Dilemma, poprvé použil James Buchanan (1975), na oblast sociální podpory a transferů uvnitř rodiny ho aplikovali také například Neil Bruce, Michael Waldman a Stephen Coate. Co se skrývá za nebezpečí pro pareto-efektivnost za pojmem „Dilema samaritána“? Jakmile žadatel o podporu zjistí, že sponzor je altruistou (popřípadě „nedokonalým“ altruistou) a vždy mu přinese větší užitek strategie podporovat, nehledě na aktivity podporovaného subjektu, začne se žadatel chovat jako predátor strategicky ve svůj prospěch na úkor samaritána (Buchanan, 1975)14. Jaký je praktický dopad tohoto konceptu na oblast sociálních podpor? Jistota peněžního transferu v druhém časovém úseku může vést v průběhu prvního časového úseku k nadspotřebě, protože žadatel o sociální pomoc například ví, že výše sociální podpory je odvislá od sociální situace, bude tak motivován k jednání, které ve skutečnosti zvýší pravděpodobnost, že sociální pomoc obdrží (například Neil Bruce a Michael Waldman, 1991, str. 1346).

Bergstrom (1989) navíc tento problém rozšiřuje o situaci, kdy je příjem

podporovaného subjektu závislý i na jeho vlastním pracovním úsilí, jistotou podpory na konci časového období tak může být oslabena motivace jedince pracovat. Ke strategickému jednání na úkor sponzora můžeme ale řadit i podvody, zamlžování skutečných příjmů, zdravotního stavu a podobně. Buchanan sám tento koncept aplikuje v rámci soukromé i veřejné charity, když usuzuje, že je možné předpokládat altruistické chování i u osob pověřených výkonem veřejné charity (v podstatě tedy u úředníků). I když pravděpodobně můžeme v rámci soukromé charity tyto altruistické motivy očekávat s větší pravděpodobností, neznamená to ale automaticky, že by veřejná charita byla efektivnější15. Jaké je řešení? Nejprve si sponzor musí existenci tohoto problému uvědomit. Pak může následovat trest, ten ale musí být důvěryhodný a to v případě altruisty může

14

Toto je tzv. „aktivní Samaritánovo dilema“. Buchanan ještě hovoří o „pasivním Dilematu samaritána“, které

má ale stejné následky na výsledný užitek sponzora jako „Dilema aktivní“. 15

V případě veřejné charity k těmto distorzním vlivům na motivace žadatele o podporu spíše než altruistické

pohnutky bude přispívat administrativní proces a jeho neduhy.

21

představovat problém (Buchanan, 1975, str. 73) 16 . Sponzor v podstatě bude čelit trade-off mezi ztrátou užitku způsobenou tím, že musí trestat (i když z toho má ještě menší radost než potrestaný), a ztrátou užitku způsobenou tím, že podporovaný jedná v podstatě v rozporu s Beckerovým „Rotten Kid Theorem“ a žádný společný příjem nemaximalizuje. Buchanan v této souvislosti hovoří o osobní diskontní míře. Převáží budoucí výnos z potrestání, nebo je důležitější současný užitek (Buchanan, 1975, str. 76, 77)? Je nutné ale také uvažovat náklady na objevení podvodníka, které zvláště u veřejné charity mohou být vysoké. Toto chování bude samozřejmě mít dopad na efektivnost systému, protože sponzor bude přispívat více, než by přispěl v případě „správného“ chování žadatele17a to v situaci, kdy trestat nebude (protože nechce nebo protože problém neobjevil), ale i v situaci kdy trest provede (ne sice nutně penězi, ale snížením momentálního užitku). Abychom se vrátili k námi používané terminologii, sponzor musí zaplatit za stejný hřejivý pocit v prostředí asymetrických informací více než v situaci, kdy podporovaný subjekt nepodvádí. Užitek sponzora se tak stává hůře dosažitelným (dražším) než užitek podvodníka (Bergstrom, 1989, str. 1144). Jak se distorzní vliv asymetrických informací na motivace subjektů projeví v našem původním grafu Hochmana a Rodgerse? Dá se říci, že opět dojde k prodražení charity, transfer se stane dražším a rozpočtové omezení se posune stejným směrem jako v případě uvažování transakčních nákladů, se všemi důsledky, nad kterými jsme aplikací Andreoniho a Beckera uvažovali.

3.1.1 Charita jako alternativa komerčnímu pojištění K neefektivnosti může vést i fakt, že „veřejná charita“ supluje do jisté míry komerční pojištění a „pojištění rodinou“, skrývá tak v sobě morální hazard. Tento bude sice těžko měřitelný, ale i teoretická možnost jeho existence může být zajímavá. Při posuzování nároku na státní podporu osobám zdravotně postiženým se nezkoumá příčina postižení, respektive není zkoumána případná rizikovost chování nebo životního stylu, která mohla přispět nebo přímo způsobit zdravotní stav žadatele. Jedinec při vědomí, že stát

16

K tomuto také Lindbeck, Weibull (1988).

17

Opět je nutné poznamenat, že stejný dopad, tedy neoptimální výši příspěvku bude mít vliv distorzního chování

v případě veřejné charity. Jednoduše, čím více neoprávněných (podvodných) žádostí o pomoc, tím více se systém prodražuje na úkor nucených sponzorů.

22

osobám se zdravotním postižením poskytuje mimořádné výhody, jakousi formu veřejného zdravotního postižení, bude motivován podinvestovávat do svého zdraví (paradoxně by tak státní podpora invalidních občanů mohla vést k podpoře rizikovějšího chování z pohledu budoucích možných fyzických následků) a soukromého komerčního pojištění. Dochází tak k přenosu rizika „zdravotně závadného“ chování na společnost. V mnohých studiích je navíc vysvětlován vytěsňovací vliv veřejných sociálních programů na „charitu“ uvnitř rodiny (oslabení sociálních vztahů).

4 Analýza existence motivací zneužívat sociální systém na příkladu pracovní neschopnosti Ukázkou toho, že štědrý sociální systém motivuje k podvodnému jednání a tedy k získání výhod neoprávněně je i následující grafická analýza vývoje podílu diagnóz na pracovní neschopnosti. Nejen odborníci se shodují, že u posuzování zdravotního stavu nehraje roli pouze objektivní faktor (příkladem objektivního nálezu jsou nejčastěji úrazy např. zlomeniny, dále především vážná onemocnění podložená jasnými výsledky vyšetření: zhoubné novotvary), ale také faktor subjektivní. Váha subjektivního faktoru se samozřejmě liší jak u které diagnózy. Námi zkoumanou hypotézou tedy je, zda v závislosti na uvedených legislativních změnách došlo u některých diagnóz ke zřejmé změně incidence, zda lze u těchto diagnóz považovat subjektivní faktor za významný a dotyčné diagnózy za potencionálně náchylné ke zneužití systému. K legislativním změnám, které výraznou měrou ovlivnily výhodnost pracovní neschopnosti, v minulých letech podle ČSÚ patřily zejména (ČSÚ: Pracovní neschopnost v širších souvislostech): 

1993-Nemocenská se vypočítává z hrubé, nikoliv čisté mzdy jako doposud. Dávky jsou navíc vypláceny za kalendářní dny, do té doby za dny pracovní.



1994-Byla zvýšena maximální hranice příjmů, z které se dávky počítaly z 190Kč na 270 Kč, tzv. redukční hranice.



Od 1. 10. 1999-2002 probíhá další valorizace této maximální hranice, která je ale ukončena v roce 2003. V tomto období hraje roli také §31 zákona číslo 155/1995 Sb. a 289/1997 Sb., které upravují možnost předčasného odchodu do důchodu



1. 1. 2004-Roli hraje reforma veřejných rozpočtů, díky níž je pozastaven růst redukční hranice. 23

Následující indexy v tabulce 1 jsou převzaty od Českého statistického úřadu a vyjadřují celkový trend pracovní neschopnosti. Již z této tabulky je vidět téměř sedmiprocentní nárůst pracovní neschopnosti v roce 1994 vzhledem k předešlému roku a další sedmiprocentní nárůst v roce 1995 vzhledem k roku 1994. Co je ještě více zajímavé, podobný trend můžeme vysledovat i u průměrné délky pracovní neschopnosti na jeden případ. Tabulka 218 se zaměřuje již na jednotlivé příčiny pracovní neschopnosti. V první části obsahuje řetězové indexy znázorňující trend vývoje podílu jednotlivých diagnóz. Druhá část tabulky obsahuje bazické indexy, nejdříve je to index pro roky 1993-1997 vzhledem k roku 1992, dále je pak v tabulce uveden také bazický index pro rok 1999-2006 vzhledem k roku 1998. Toto dělení má napomoci ke znázornění vývoje po roce 1993 a 1999, tedy vývoje po dvou zásadních legislativních změnách, které systém mohly učinit lákavějším. Třetí tabulka shrnuje údaje o variačních koeficientech jednotlivých diagnóz, můžeme tak porovnat „nerovnoměrnost“ výskytu u jednotlivých příčin pracovní neschopnosti. V tabulce jsou přitom rozlišeny z důvodu větší názornosti: celkový variační koeficient za období 1992-2006, variační koeficient za období 1993-1995 (reakce na zvýhodnění systému v letech 1993 a 1994), a nakonec koeficient za období 1999-2003 (zvýhodnění systému v letech 1999-2002).

Ukazatel-řetězový index počet případů pracovní neschopnosti na 100 tisíc pojištěnců průměrná délka pracovní neschopnosti ve dnech na případ

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 index 2003/1990 93,9 97 94,5 95,4 102,2 108 93,4 101 91,3 105,2 101,3 108,1 93,2 101,6 85,7 107,5 108,3 108,2 107,7 106,6 98,7 105,5 102 101,8 97,4 107,3 102,1 107,6 99 165,6

Tabulka 1 (Zdroj: Český statistický úřad: Pracovní neschopnost v širších souvislostech)

18

Poznámka k použitým datům: podrobné údaje o četnosti jednotlivých diagnóz jsou dostupné pouze pro počty

ukončených pracovních neschopností v jednotlivých letech. Vzhledem k tomu, že podle ČSÚ se průměrná délka pracovní neschopnosti pohybuje kolem 30 dnů, nedojde snad k výraznějším nepřesnostem v závěrech analýzy, když tyto údaje použijeme ve smyslu četnosti hlášených případů pracovní neschopnosti. Údaje o jednotlivých diagnózách jsou přepočítány na 100 000 pojištěnců

24

řetězové indexy 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005* 2006 celkem 0,6987 1,08804 1,06893 0,95628 1,05814 0,77531 1,04379 1,04089 1,00655 0,94115 1,01707 0,90443 0,78386 dýchací soustava 0,95413 1,03834 1,12924 0,93174 0,9537 0,83414 1,16606 0,99145 0,99482 0,83702 1,12511 0,91541 0,64213 zánět dýchacích cest 0,9478 0,85615 1,15124 0,97645 NA NA 1,10403 1,00986 1,06194 0,88402 1,03527 0,9337 0,70634 chřipka 0,94499 1,04988 1,18912 0,89172 0,99975 0,72762 1,51835 0,97371 0,87517 0,66972 1,56588 0,8989 0,38364 kosterní, svalová 0,89264 1,08813 1,08272 1,00251 0,90028 0,99614 1,00445 1,14927 1,03794 1,05814 0,91494 0,87434 0,92815 trávicí 0,7846 1,02467 0,99287 1,00419 0,80262 0,99125 0,96288 1,08795 0,99366 1,03443 0,94437 0,83802 0,89578 poranění, otravy NA 1,06089 1,02209 0,9822 0,87457 0,931 0,96171 1,04045 0,98032 1,00713 0,94722 0,92798 0,91814 zánět mandlí 1,00992 1,13109 0,99991 0,80348 0,85755 0,9472 0,95117 0,93112 0,99818 0,90512 0,99249 0,77668 0,87588 močové a pohlavní 0,87376 1,04992 1,03987 0,96085 0,88986 0,94957 0,95476 1,06058 1,03417 0,99675 0,92521 0,90911 0,88726 kůže 0,88612 0,95967 0,97406 0,9183 0,84254 0,94343 0,90307 1,07772 1,00901 1,00006 0,8904 0,8008 0,90012 oběhová soustava 0,87213 1,0167 0,98603 0,9542 0,91927 0,96757 0,97328 1,07988 1,02565 1,06264 0,94918 0,8797 0,90309 infekční nemoci 0,88288 1,27587 1,05488 0,92361 0,82112 1,02018 0,94464 1,08283 1,00677 1,10117 0,97977 0,869 0,86766 podvrtnutí, namožení NA 0,71183 1,2308 0,98112 0,86265 0,9275 0,98925 1,04761 0,97653 1,02272 0,95332 0,96144 0,91524 zrak 0,84891 1,06779 0,93726 0,92881 0,82595 0,94836 0,87079 0,99749 1,02575 0,96876 0,90396 0,81477 0,84321 neurózy 0,82749 1,1027 1,02537 0,9856 0,93449 1,04637 1,16898 1,09657 1,07119 1,07376 0,8997 0,91265 0,9573 sluch 0,89499 0,79826 0,90251 1,1784 0,85776 0,88879 0,91658 0,98468 1,02795 0,95987 0,95065 0,81543 0,88918 duševní poruchy 0,80011 1,12367 1,02859 0,98223 0,9513 1,03766 1,11454 1,10277 1,08208 1,06957 0,93003 0,97545 0,96129 novotvary 0,7055 1,11768 1,16895 0,99162 0,94184 0,94557 1,07416 1,08317 1,03235 1,05345 0,97076 0,95675 0,89424 hypertenze 0,84347 0,85 1,03392 0,8904 0,88789 1,05364 1,00943 1,15193 1,05514 1,11629 0,94156 0,88725 0,96832 nervová soustava, smysl. org. 0,46146 2,1078 1,01692 0,9831 0,90794 0,97638 0,99339 1,08306 1,02011 1,06545 0,94114 0,97337 0,91821 migrény NA NA 1,05108 0,98697 0,90406 1 0,98372 1,09418 1,00887 1,05429 0,88671 0,81803 0,90602 astma 0,93344 1,17992 1,07345 0,98051 0,9258 1 1,10019 0,93278 1,11344 0,96284 0,9575 0,92618 0,83227 poruchy nálady NA NA 1,12075 1,09105 NA NA 1,27582 1,24778 1,13528 1,09477 1,02419 1,19204 0,99114 poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové přeměny 0,80492 0,79311 1,1221 0,92173 0,70328 1,26167 0,99929 1,09398 1,04849 1,03693 0,9566 0,94712 0,97919 zhoubné 0,49967 1,17426 1,2911 1,08046 1,08674 1,08133 1,32173 1,10537 1,0653 1,08412 1,02724 1,11129 0,91612 nemoci krve 0,83172 1,06615 0,98054 0,86476 0,86083 0,93833 1,0373 1,01884 1,02017 1,03624 0,86328 0,92081 0,86 * data za rok 2004 nejsou k dispozici, proto je index vypočítán vzhledem k předminulému roku bazický index 1992 1993/19921994/92 1995/92 1996/92 1997/92 1998 1999/98 2000/98 2001/98 2002/98 2003/98 2005/98 2006/98 celkem 1 0,6987 1,08804 1,06893 0,95628 1,05814 1,04379 1,04089 1,00655 0,94115 1,01707 0,90443 0,78386 dýchací soustava 0,95413 1,03834 1,12924 0,93174 0,9537 1,16606 0,99145 0,99482 0,83702 1,12511 0,91541 0,64213 zánět dýchacích cest 0,9478 0,85615 1,15124 0,97645 0 1,10403 1,00986 1,06194 0,88402 1,03527 0,9337 0,70634 chřipka 0,94499 1,04988 1,18912 0,89172 0,99975 1,51835 0,97371 0,87517 0,66972 1,56588 0,8989 0,38364 kosterní, svalová 0,89264 1,08813 1,08272 1,00251 0,90028 1,00445 1,14927 1,03794 1,05814 0,91494 0,87434 0,92815 trávicí 0,7846 1,02467 0,99287 1,00419 0,80262 0,96288 1,08795 0,99366 1,03443 0,94437 0,83802 0,89578 poranění, otravy NA 1,06089 1,02209 0,9822 0,87457 0,96171 1,04045 0,98032 1,00713 0,94722 0,92798 0,91814 zánět mandlí 1,00992 1,13109 0,99991 0,80348 0,85755 0,95117 0,93112 0,99818 0,90512 0,99249 0,77668 0,87588 močové a pohlavní 0,87376 1,04992 1,03987 0,96085 0,88986 0,95476 1,06058 1,03417 0,99675 0,92521 0,90911 0,88726 kůže 0,88612 0,95967 0,97406 0,9183 0,84254 0,90307 1,07772 1,00901 1,00006 0,8904 0,8008 0,90012 oběhová soustava 0,87213 1,0167 0,98603 0,9542 0,91927 0,97328 1,07988 1,02565 1,06264 0,94918 0,8797 0,90309 infekční nemoci 0,88288 1,27587 1,05488 0,92361 0,82112 0,94464 1,08283 1,00677 1,10117 0,97977 0,869 0,86766 podvrtnutí, namožení NA 0,71183 1,2308 0,98112 0,86265 0,98925 1,04761 0,97653 1,02272 0,95332 0,96144 0,91524 zrak 0,84891 1,06779 0,93726 0,92881 0,82595 0,87079 0,99749 1,02575 0,96876 0,90396 0,81477 0,84321 neurózy 0,82749 1,1027 1,02537 0,9856 0,93449 1,16898 1,09657 1,07119 1,07376 0,8997 0,91265 0,9573 sluch 0,89499 0,79826 0,90251 1,1784 0,85776 0,91658 0,98468 1,02795 0,95987 0,95065 0,81543 0,88918 duševní poruchy 0,80011 1,12367 1,02859 0,98223 0,9513 1,11454 1,10277 1,08208 1,06957 0,93003 0,97545 0,96129 novotvary 0,7055 1,11768 1,16895 0,99162 0,94184 1,07416 1,08317 1,03235 1,05345 0,97076 0,95675 0,89424 hypertenze 0,84347 0,85 1,03392 0,8904 0,88789 1,00943 1,15193 1,05514 1,11629 0,94156 0,88725 0,96832 nervová soustava, smysl. Org. 0,46146 2,1078 1,01692 0,9831 0,90794 0,99339 1,08306 1,02011 1,06545 0,94114 0,97337 0,91821 migrény NA NA 1,05108 0,98697 0,90406 0,98372 1,09418 1,00887 1,05429 0,88671 0,81803 0,90602 astma 0,93344 1,17992 1,07345 0,98051 0,9258 1,10019 0,93278 1,11344 0,96284 0,9575 0,92618 0,83227 poruchy nálady NA NA 1,12075 1,09105 0 1,27582 1,24778 1,13528 1,09477 1,02419 1,19204 0,99114 poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové přeměny 0,80492 0,79311 1,1221 0,92173 0,70328 0,99929 1,09398 1,04849 1,03693 0,9566 0,94712 0,97919 zhoubné 0,49967 1,17426 1,2911 1,08046 1,08674 1,32173 1,10537 1,0653 1,08412 1,02724 1,11129 0,91612 nemoci krve 0,83172 1,06615 0,98054 0,86476 0,86083 1,0373 1,01884 1,02017 1,03624 0,86328 0,92081 0,86 1992

Tabulka 2 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

25

řazeno od max k min VK 1993-1995 řazeno od max k min variačnímu koeficientu řazeno od max k min VK 1999-2003 relativně na 100000 pracovníků VK celkem průměr relativně1992-1995 na 100000 pracovníků VK 1993-1995 relativně na 100000 pracovníků VK 99-03 poruchy nálady 0,38638331 močové a pohlavní 0,45244461 chřipka 0,17857714 zrak 0,30227997 poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové2,98678526 přeměny poruchy nálady 0,15897067 zánět mandlí 0,29558868 podvrtnutí, namožení 0,49263122 hypertenze 0,10075874 sluch 0,28253604 nemoci krve 0,02663215 duševní poruchy 0,08135417 kůže 0,2636775 astma 0,09664857 neurózy 0,07610806 chřipka 0,22429155 trávicí 0,48521139 kosterní, svalová 0,07462302 nemoci krve 0,20598476 poruchy nálady 18,7812995 dýchací soustava 0,06913446 trávicí 0,17841099 oběhová soustava 8,32917565 zánět mandlí 0,06838712 poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové 0,17513056 přeměnydýchací soustava 0,41302777 infekční nemoci 0,06470742 dýchací soustava 0,14959655 zánět mandlí 0,45066782 poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové 0,05782715 přeměny nervová soustava, smysl. Org. 0,14688626 duševní poruchy 0,06144106 migrény 0,05324445 hypertenze 0,14383303 neurózy 10,5628764 oběhová soustava 0,05257441 neurózy 0,14206236 kosterní, svalová 0,12936231 nervová soustava, smysl. Org. 0,05196833 podvrtnutí, namožení 0,14184769 chřipka 0,39709705 nemoci krve 0,04820972 duševní poruchy 0,13863863 infekční nemoci 0,3713496 kůže 0,04803682 poranění, otravy 0,13168419 hypertenze 0,12384556 zrak 0,04495875 zánět dýchacích cest 0,12986829 sluch 0,42019151 zánět dýchacích cest 0,0407843 močové a pohlavní 0,12835561 zrak 0,25861935 močové a pohlavní 0,03831043 infekční nemoci 0,11366163 nervová soustava, smysl. Org. 16,9136502 astma 0,03741592 migrény 0,11094692 zánět dýchacích cest 0,26182271 trávicí 0,03710133 oběhová soustava 0,10782683 poranění, otravy 0,38946748 sluch 0,03131583 astma 0,0894252 kůže 0,4495943 poranění, otravy 0,02324649 kosterní, svalová 0,08841183 migrény 0,02490372 podvrtnutí, namožení 0,02110412 *po vyřazení zhoubných a nezhoubných novotvarů

Tabulka 3 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

Zvláště řetězové indexy názorně ukazují, že počet případů pracovní neschopnosti a výskyt určitých diagnóz do velké míry opravdu kopíruje nastíněné změny ve výhodnosti dávek nemocenského pojištění, jde například o onemocnění dýchací soustavy (zánět dýchacích cest, mandlí, chřipka), podvrtnutí, namožení nebo onemocnění kosterní soustavy. Následující grafická analýza názorně ukazuje elasticitu poptávky po pracovní neschopnosti v závislosti na užitku z ní plynoucím. Na obrázku 2 ukazujícím vývoj některých základních ukazatelů pracovní neschopnosti je zřejmě nejzajímavější trend průměrného procenta pracovní neschopnosti a počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti. Vidíme, že v inkriminovaných letech 1993, 1994, 1999-2002 dochází k akceleraci růstu obou zmíněných indikátorů a k následnému ustálení jejich vývoje. Tento vývoj potvrzuje i obrázek 3 následující, znázorňující počet pracovně neschopných na 100000 pojištěnců.

26

Vývoj základních ukazatelů pracovní neschopnosti v letech 1990 - 2003 170,0

150,0

index

130,0

110,0

90,0

70,0

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Počet nemocensky pojištěných Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců Průměrné procento pracovní neschopnosti Výdaje na nemocenské 1993 = 100 Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti na 1 případ pracovní neschopnosti

Obrázek 2 (Zdroj: Český statistický úřad)

Vývoj pracovní neschopnosti 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006

Obrázek 3 (Zdroj dat: Zdravotnické ročenky České republiky 1992-2006)

27

2003

Podíl diagnóz na pracovní neschopnosti 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 poranění, otravy

podvrtnutí, namožení

kosterní, svalová

Obrázek 4 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

Na obrázku 4 je zřetelné, že zvláště nemoci kosterní soustavy reagují pružně na výše popsané legislativní změny. Od roku 1993 do roku 1995 jejich podíl narůstá vlivem úpravy redukční hranice a díky nově zavedenému výpočtu dávek nemocenské z hrubé mzdy. Naopak v letech 2002, 2003, po ukončení valorizace redukční hranice v závislosti na růstu průměrné mzdy, incidence nemocí kosterní a svalové soustavy prudce klesá. Úrazy za to nevykazují tak výrazné změny, i když mezi lety 1993 a 1995 lze u položek poranění, otravy, namožení a podvrtnutí také zaznamenat nárůst incidence, v letech 2002, 2003 naopak její pokles.

28

Podíl diagnóz na pracovní neschopnosti 50000 40000 30000 20000 10000 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 dýchací soustava

zánět mandlí

chřipka

astma

zánět dýchacích cest

Obrázek 5 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

Diagnózy na obrázku 5 patří i podle variačního koeficientu k těm nejvíce proměnlivým, křivka na grafu navíc kopíruje i předpokládaný nárůst/pokles výhodnosti dávek nemocenského pojištění. Zcela kontrastně naopak působí trend incidence astmatu. Ostatní nemoci dýchací soustavy vykazují zřetelný nárůst v letech 1993-1995, 1999 a 2000, zřetelný pokles naopak od roku 2003 jako reakce na ukončení valorizace redukční hranice.

Podíl diagnóz na pracovní neschopnosti 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 duševní poruchy

poruchy nálady

Obrázek 6 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

29

neurózy

Duševní poruchy a neurózy na obrázku 6 jsou typickým příkladem diagnózy s velmi silným subjektivním faktorem. Není proto překvapující, že v letech 1993-1995 a 1999-2002 vidíme silný nárůst podílu těchto diagnóz v závislosti na růstu štědrosti systému. Naopak od roku 2002 opět vidíme jejich propad. Poruchy nálad navíc podle celkového variačního koeficientu patří k příčině, jejíž četnost podléhá největším výkyvům, což ale může být v případě této diagnózy způsobeno neúplností údajů.

Podíl diagnóz na pracovní neschopnosti 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 nervová soustava, smysl. Org.

zrak

migrény

sluch

Obrázek 7 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

U diagnóz na obrázku 7 můžeme vysledovat větší citlivost především na legislativní změny v letech 1993 a 1994, obecně u těchto diagnóz lze zřejmě objektivní faktor považovat za dominující.

30

Podíl diagnóz na pracovní neschopnosti 2500 2000 1500 1000 500 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 infekční nemoci novotvary zhoubné poruchy imunity, žláz s vnitřní sekrecí, výživy a látkové přeměny nemoci krve Obrázek 8 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006)

Ve skupině chorob na obrázku 8 zřejmě nejméně na „výhodnost“ systému reagují nemoci krve a zhoubné nádory, tedy především vážná onemocnění, podložená objektivními nálezy, která jsme již v úvodu označili za diagnózy s pravděpodobně minimálním vlivem subjektivního faktoru. Naopak infekční nemoci vykazují trend jasně odpovídající změnám výhodnosti systému.

4.1 Závěr Cílem této sekce bylo ukázat, že i systém, kde je přiznání transferu závislé na fyzickém zdraví, může být zneužíván. Samozřejmě, že výkyvy ve výskytu jednotlivých příčin pracovní neschopnosti nejdou stoprocentně vysvětlit pouze legislativními změnami, které mají vliv na velikost dávky nemocenského pojištění. Graficky jsme prokázali téměř u každé příčiny neschopnosti reakci na diskutované změny v zákoně, nicméně jejich statistickou významnost jsme neotestovali. Některé výkyvy, nebo jejich část mohou být způsobeny tím, že u reálně nemocných lidí, kteří si takzvaně nemohou dovolit nejít do zaměstnání, se zvýhodněním dojde k převážení výnosů z nemocenské nad jejími náklady, nemusí se proto vždy nutně jednat o podvod. Mezi další vlivy lze řadit například průměrnou mzdu. Český statistický úřad dále zpracovává i citlivost průměrného procenta pracovní neschopnosti na nezaměstnanosti, na odvětví hospodářství, územním regionu atd. Snadno zjistitelné výsledky těchto šetření v této práci nejsou záměrně interpretovány, protože právě pohled na trendy 31

výskytu jednotlivých diagnóz, který zde byl prezentován, je jednak originální, jednak velmi relevantní co se týče poskytování mimořádných výhod osobám zdravotně postiženým. Obecně lze ale říci, že i u těchto ostatních exogenních proměnných byl prokázán statisticky významný vliv na vývoj průměrného procenta pracovní neschopnosti (ČSÚ). Ze všech zmíněných diagnóz bych ještě jednou ráda upozornila na onemocnění kosterní soustavy, které bývají velmi často příčinou přiznání invalidního důchodu i mimořádných výhod. Jak napovídá obrázek 6, není u této diagnózy subjektivní faktor nikterak zanedbatelný.

5 Analýza mimořádných výhod poskytovaných držitelům průkazu TP, ZTP, ZTP/P 5.1 Legislativní úprava mimořádných výhod v ČR Zaměřme se nyní na otázku poskytování mimořádných výhod osobám zdravotně postiženým. Konkrétně se jedné o tzv. mimořádné výhody I., II. a III. stupně, kterým odpovídají průkazy TP, ZTP a ZTP/P. Konkrétní výhody vyplývající z průkazů TP, ZTP, ZTP/P obsahuje příloha 3 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb. Další výhody si ale upravují již jednotlivé resorty, což je i případ přidělování vyhrazených stání, které je v kompetenci ministerstva dopravy. Jako příklad uvedeme pouze výhody vyplývající z průkazu ZTP: 

„Mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP):

a. výhody uvedené TP, b. nárok na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem), c. sleva 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a 75 % sleva v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. 

Dále může být držitelům průkazů ZTP a ZTP/P poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Při poskytování slevy držitelům průkazu ZTP/P se poskytne sleva poloviny vstupného i jejich průvodci.“

32

V České republice v současné době o žádostech o přidělení průkazu ZTP, ZTP/P rozhodují obecní úřady s rozšířenou působností. Nicméně jejich rozhodnutí se řídí posudkem zdravotního stavu, respektive závažnosti zdravotního postižení, které vypracovává posudkový lékař (pro účely ZTP v současné době lékaři úřadů práce). Pro ukázku následují diagnózy nutné pro uznání II. stupně výhod podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb.: a. „anatomická ztráta jedné dolní končetiny v kolenním kloubu nebo ve stehně, b. anatomická ztráta dvou dolních končetin v úrovni Lisfrankova nebo Chopartova kloubu a výše, c. funkční ztráta jedné dolní končetiny (například na podkladě těžkého ochrnutí nebo plegie této končetiny, těžké poruchy funkce dvou nosných kloubů se ztrátou oporné funkce končetiny, stav po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s výrazně porušenou funkcí operované končetiny), d. současné funkčně významné anatomické ztráty části jedné dolní a jedné horní končetiny nebo obou horních končetin v úrovni bérce a předloktí, e. podstatné omezení funkce dvou končetin se závažnými poruchami pohybových schopností při neurologických, zánětlivých, degenerativních nebo systémových onemocněních pohybového aparátu (například na podkladě středně těžké hemiparézy nebo paraparézy, podstatného omezení hybnosti kyčelních a kolenních kloubů zpravidla o polovinu rozsahu kloubních exkurzí), f. onemocnění páteře, stavy po operacích a úrazech páteře se středně těžkými parézami, výraznými svalovými atrofiemi nebo se závažnými deformitami páteře s omezením exkurzí hrudníku, ztuhnutím tří úseků páteře, g. těžké obliterace cév obou dolních končetin s výrazným trofickým postižením a výrazným funkčním postižením hybnosti, h. chronické vady a nemoci interního charakteru značně ztěžující pohybovou schopnost (například vady a nemoci srdce s recidivující oběhovou nedostatečností trvající i při zavedené léčbě, dechová nedostatečnost těžkého stupně, selhání ledvin ve stadiu dialýzy, provázené závažnými tělesnými komplikacemi, onkologická onemocnění s nepříznivými průvodními projevy na pohybové a orientační schopnosti), i. oboustranná praktická hluchota nebo oboustranná úplná hluchota, kterou se rozumí celková ztráta slyšení podle Fowlera 85 % a více, více než 70 dB, 33

j. kombinované postižení sluchu a zraku (hluchoslepota) funkčně v rozsahu oboustranné středně těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta slyšení podle Fowlera 40 až 65 %, a oboustranné silné slabozrakosti, kterou se rozumí zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí na lepším oku, kdy maximum je menší než 6/60 a minimum rovné nebo lepší než 3/60, nebo oboustranné koncentrické omezení zorného pole v rozsahu 30 až 10 stupňů, i když centrální ostrost není postižena, k. oboustranná těžká ztráta zraku, kterou se rozumí zraková ostrost s korekcí, kdy maximum je menší než 3/60, minimum rovné nebo lepší než 1/60. Mimořádné výhody I., II. nebo III. stupně lze přiznat také v případech nemocí a vad neuvedených v bodech 1 až 3, pokud podstatně omezují pohybovou nebo orientační schopnost, a to podle rozsahu a tíže funkčních důsledků srovnatelných s indikacemi uvedenými v bodech 1 až 3.“ (MPSV)

5.2 Konkrétní

příklad

mimořádných

výhod:

přidělovaní

vyhrazeného parkovacího stání a jeho legislativní úprava Téma přidělování rezervovaných (vyhrazených) invalidních stání spadá právě do kategorie mimořádných výhod. Nárok na ni mají držitelé průkazu ZTP a ZTP/P. Přidělování vyhrazených stání je upraveno Zákonem č. 13/1997 Sb. O pozemních komunikacích, konkrétně §25 Zvláštní užívání. Provádění tohoto zákona dále upravuje vyhláška č. 104/1997 Sb.; §40, odstavec 6, oddíl c). Městské/obecní úřady si upravují některé další podmínky, a to zejména náležitosti žádosti, dobu, na kterou je místo poskytováno, nebo určují, zdali je možné místo poskytnout i úředně potvrzenému pečovateli. Některé úřady požadují, aby auto, pro které bude místo vyhrazeno, patřilo přímo žadateli, někde je praxe benevolentnější. Předpokladem zřízení vyhrazeného parkovacího místa je, že žadatel (uživatel) doloží na příslušný odbor dopravy tzv. výpůjční smlouvu, kterou uzavře s vlastníkem komunikace (v Praze je to Technická správa komunikací, obchodní odbor). Do stávajícího procesu vyřizování žádosti každopádně vždy zasahují: Lékařská posudková služba spadající pod úřady práce (přidělování ZTP), Silniční správní úřad 19 , vlastník komunikace a nakonec městská policie, která umisťuje dopravní značku.

19

Což je správní úřad s působností ve věcech pozemních komunikací, jehož působnost ve věcech místních a

zvláštních komunikací vykonávají obecní úřady a který vydává rozhodnutí o poskytnutí vyhrazeného

34

5.3 Jak zapadá poskytování vyhrazeného stání do obecného rámce, který jsme nastínili? Mimořádné výhody představují kategorizovanou pomoc úzké skupině lidí, „která s sebou nutně nese větší administrativní náklady, především kvůli složitému ověřování nároků žadatele“ (Stiglitz, 1997, str. 421). Jde-li nám o „spravedlnost a solidaritu“, kterými jsou sociální programy zdůvodňovány, měli bychom například v zájmu spravedlnosti stejně postiženým žadatelům poskytovat zcela stejné výhody. Otázka efektivního a spravedlivého přidělení pomoci ale zcela závisí na schopnosti úředníka a posudkového lékaře. Lékaře, který ovšem v této roli vykonává také čistě úřednickou práci, pouze disponuje specifickými znalostmi posoudit nárok žadatele 20 . Možnost zdravotní stav objektivně posoudit jsme diskutovali analýzou pracovní neschopnosti. Tato kategorizovaná pomoc by do jisté míry sice mohla být efektivnější, protože nárok na ni mají jen potřební, na jejichž motivace by tato pomoc nemusela mít tzv. distorzní účinkykonkrétně na jejich motivaci pracovat (J. Stiglitz, 1997, str. 423), ovšem i tuto otázku je nutné zvážit. V prostředí asymetrických informací hrozí riziko, že žadatel zneužije altruistického spoluhráče, kterým nemusí být pouze dárce v rámci soukromé charity, ale i úředník. Tuto problematiku jsme diskutovali na konceptu „Dilema samaritána“. Jelikož je nabídka mimořádných výhod zcela v rukách státních úřadů, musíme neefektivnosti systému hledat nejen v případných motivacích žadatelů systém zneužívat, ale samozřejmě i v samotném procesu alokace pomoci, který svým jednáním jednak sám neefektivnost generuje, jednak sám právě umožňuje podvodné jednání. Tuto problematiku jsme teoreticky diskutovali aplikací teorie byrokracie. Transakční náklady, které jsou způsobeny výše zmíněnými fenomény, jsme se pokusili aplikovat na model interdependentních užitkových funkcí a nastolit tak otázku substituovatelnosti soukromé a veřejné charity. V případě, že kumulované náklady veřejné charity generované byrokratickým aparátem a Dilematem samaritána převýší náklady soukromé charity (TNv>TNs), pak nucená veřejná charita sníží užitek dárce tím, že jako „nedokonalý altruista“ nebude moci volit levnější cestu produkce „hřejivého pocitu“. Povinným hrazením nákladů veřejné charity bude naopak nucen levnější charitu omezit.

parkovacího místa. Je oprávněn posoudit a rozhodnout o nezbytnosti poskytnutí vyhrazeného parkovacího místa. V současné praxi jeho působnost nejčastěji vykonávají odbory dopravy nebo životního prostředí. 20

Otázka efektivnosti viz. Jan Vorlíček: Jan Vorlíček:Byrokracie, byrokratismus, byrokratizace, str. 10

35

5.4 Vysoké transakční náklady-teorie byrokracie nejen v číslech 5.4.1 Cíle kompetentních úřadů Hlavními hráči na poli poskytování sociálních výhod jsou Lékařská posudková služba 21

a Česká správa sociálního zabezpečená22. Zabýváme-li se konkrétně přiznáním mimořádných výhod, či udělením průkazu ZTP,

je jistě jediným zájmem žadatele, aby mu tyto výhody byly přiznány. Orientuje-li se tedy úřad na maximalizaci hodnoty pro klienta, očekávali bychom zřejmě 100% úspěšnost žadatelů a nula odmítnutých žádostí. Tento cíl je ale v protikladu s cíly, které od ČSSZ očekává například parlament. Jak J. Stiglitz (1997, str. 247) uvádí: „Byrokracie se chová jen podle zájmů parlamentu, který se snaží vyjít vstříc určitým nátlakovým skupinám.“ V ideálním případě bez nátlakových skupin by nicméně cílem měla být aplikace zákonů, dodržování předpisů, v našem případě tedy konkrétně zmíněné objektivní posouzení nároku, zamítnutí neoprávněných žádostí a efektivní nakládání se svěřeným rozpočtem. Velmi zajímavé v současnosti je, že díky reorganizaci posudkové služby, většina úkonů probíhá nejméně duplicitně. O přidělení invalidního důchodu lze totiž žádat pouze na Správě sociálního zabezpečení, která si vypracovává své vlastní posudky. Průkazy TP, ZTP a ZTP/P jsou ale vydávány úřady práce, které znovu vypracovávají zdravotní posudek. Přitom lze zřejmě předpokládat, že většina invalidních důchodců bude i držitelem jednoho z průkazů (i když zákon neudává povinnost přidělit automaticky invalidnímu důchodci i mimořádné výhody a naopak). Niskanen (1994) sice hovoří o anomálních činnostech v kompetenci úřadů

21

Lékařská posudková služba nedávno prodělala jakousi „reformu“, její organizační struktura byla

zkomplikována zákonem č. 108/2006Sb., který tuto službu dělí na dva útvary, z nichž jeden spadá pod ČSSZ (důchodové, nemocenské pojištění) a druhý pod úřady práce (posuzování zdravotního stavu pro účely zaměstnanosti, sociální péče, státní sociální podpory). Pro zajímavost, celkem bylo za rok 2006 vypracováno 365 125 posudků jenom na úseku ČSSZ (ČSSZ, Výroční správa 2006, str. 32). 22

ČSSZ vidí své poslání ve své výroční zprávě následovně (ČSSZ, 2006, str. 11): „ČSSZ je moderní úřad,

nositel sociálního pojištění, jenž efektivně funguje způsobem, který odpovídá moderním technologiím informační společnosti třetího tisíciletí a je prodchnut výlučnou orientací na vytvoření maximální hodnoty pro klienta, a tím dosažení co nejvyššího splnění jeho očekávání a co nejvyšší míry jeho spokojenosti.“

36

a o žádoucí duplicitě, která bude podporovat konkurenci mezi nimi. Nicméně, po nedávné reformě, dva nově vzniklé útvary posudkových lékařů si ve skutečnosti nikterak konkurovat nebudou, i když vykonávají zcela stejnou práci, účel je jiný. Prvotním motivem této změny zřejmě bylo zefektivnění systému tím, že by každý útvar byl specializován na určitou oblast (důchodová politika versus sociální dávky), je ale zajímavé, že necelé dva roky po této změně ministerstvo práce a sociálních věcí uvažuje o kroku zpět a chce zřídit jediný posudkový orgán s dokonalým monopolním postavením. Niskanen (1994) dochází k závěru, že neefektivita jednoho monopolního úřadu, který v sobě bude sdružovat veškeré činnosti, bude větší, než kdyby tyto činnosti byly rozděleny do více úřadů. Je proto zřejmé, že jen zhodnocení efektivity různých forem organizace posudkové služby by si zasloužilo samostatnou práci. Nutně vyvstává otázka, proč by měl úředník Státní správy sociálního zabezpečení nebo posudkový lékař mít zájem na objektivním zjišťování životní či zdravotní situace člověka a zda je toto posouzení vůbec možné (jak je možné posoudit, zda si parkovací stání „zaslouží“ více člověk po amputaci končetiny přesahující 5 nebo „pouze“ 4 centimetry). Pro dokreslení složitosti systému, stojí za to ještě uvést některá zajímavá fakta. Následující příklad snad naznačí nejasnost cílů, které ČSSZ a posudkoví lékaři mají sledovat, především ale nemožnost faktické kontroly plnění těchto cílů (například pokud jde o objektivní zhodnocení zdravotního stavu a následnou efektivní alokaci pomoci). Vyhláška číslo 207/1995 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. září 1995, stanovuje stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory. Tento stupeň postižení je zásadní pro přidělení konkrétní výše či druhu příspěvku a je vyjádřen procenty, vyhláška tedy ve své příloze obsahuje neuvěřitelně detailní seznam možných zdravotních postižení a přiděluje jim procentuální hodnotu: „ Maligní tumor prsní žlázy: a) po odstranění ve stadiu I (T1 N0 M0) | 40-55 | b) po odstranění ve vyšších stadiích, během onkologického léčení | 80 | c) po stabilizaci zdravotního stavu | 40 | (zpravidla po dvou letech) d) neléčitelné formy | 90 |“ Domnívám se, že tento příklad zcela jasně dokresluje nemožnost objektivního zhodnocení zdravotního stavu žadatele a řekla bych až téměř jeho absurdnost. Představu, jak vypracování posudku probíhá, nám může poskytnout § 9b zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 109/2006 Sb. Podle tohoto zákona občan 37

požádá úřad práce o vypracování posudku, úřad podá žádost na lékařskou posudkovou službu. Kmenový lékař úřadu práce požádá tedy o posudek smluvního lékaře úřadu práce, který tento posudek vypracovává na základě posudku ošetřujícího lékaře. Kmenový lékař pak posudek smluvního lékaře doplní právním závěrem. Lze shrnout, že zájmem úředníka/posudkového lékaře bude, jelikož jeho plat není odvislý od výkonu (jehož kvalita, jak bylo dokázáno, nejde měřit, teoreticky je možné hodnotit pouze počet vyřízených žádostí), výkon povinností s co nejnižšími náklady. Nebo udržení si místa, postup, nesení co nejmenšího rizika (úředník se tak bude odvolávat na nařízení a paragrafy (Vorlíček, str. 2, 9-11)) a tendence si práci zpříjemnit. Typickým znakem byrokracie je také tendence komplikovat rozhodovací proces ve snaze zabránit veřejnosti rozluštit případné sporné procesy23.

5.4.2 Potvrzují čísla teoretické hypotézy? Údaje v následující tabulce ukazují trend růstu výdajů na platy zaměstnanců Lékařské posudkové služby mezi lety 1993 a 2006 (před reformou). Zajímavé přitom je, že soudě dle celkového počtu posudků (tedy posudků pro všechny účely) nezaznamenává pracovní vytížení úřadu v tomto časovém úseku tak jednoznačně rostoucí trend jako objem prostředků na platové ohodnocení a hlavně jako počet úředníků LPS. Celkový počet zaměstnanců Lékařské posudkové služby sice narůstá, nikoliv ale počet posudkových lékařů.

23

To, že není důvod nějak zmírňovat charakteristiku byrokracie ani v případě politicky citlivého tématu

zdravotně postižených může doložit i můj zážitek na městském úřadu Prahy 1, kde mi paní Eva Ambrožová (hlavní alokátor parkovacích míst v Praze) oznámila, že „ani neví, kde žádosti jsou skladovány, natož aby se dělala nějaká statistika, ať si čísla vymyslím.“ Panu Brunnerovi, z Technické správy komunikací pro změnu: „nebylo jasné, k čemu tato čísla mohu potřebovat“. Ministerstvo práce a sociálních věcí na žádost o poskytnutí statistiky počtu držitelů ZTP odpovědělo po třech týdnech přidělením třímístného pořadového čísla mé žádosti a nakonec mne odkázalo na jiné úřady. Ze zkušenosti, kterou jsem získala při shánění informací pro psaní této práce, můžu dále potvrdit, že úředník „na menším městě“ bude inklinovat méně k naplnění negativních znaků byrokracie, než úředník obsluhující větší počet klientů, jelikož čelí daleko menší pravděpodobnosti, že s danou osobou ještě někdy přijde do styku. Zjištění informace o počtu vyhrazených stání v Praze vyžadovalo podání několika písemných žádostí a pokaždé měsíční čekání na odpověď (podle Zákona o poskytování informací, mají úřady zákonem stanovenou lhůtu jeden měsíc, do kdy musí na žádost zareagovat, ne nutně žádosti vyhovět, ani jednou odpověď nepřišla ve lhůtě kratší 30 dnů). V Českých Budějovicích proces probíhal o poznání snadněji.

38

1 993 počet zaměstnanců SSZ 6 839 posudkoví lékaři 505 prostředky na platy v tis. 492 468 z toho lékaři 53 993

Lékařská posudková služba-před změnou organizační struktury 1 995 1 997 1 998 1 999 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 2 006 7 799 7 913 7 895 7 940 7 939 8 066 8 108 7 974 8 226 8 521 504 506 490 482 440 465 458 444 429 361 785 638 995 007 994 312 1 146 745 1 288 092 1 464 323 1 599 147 1 666 305 1 872 275 2 123 328 75 049 90 065 88 598 99 505 105 713 121 073 127 368 160 214 157 830 168 791

Tabulka 4 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí)

Vývoj celkového počtu posudků provedených LPS 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1 992 1 993 1 995 1 997 1 998 1 999 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 2 006

vývoj celkového počtu posudků za území: Praha1, Praha5, Č. Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Brno, Ostrava

Obrázek 9 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006)

39

Vývoj objemu prostředků plynoucích na LPS 2 500 000

2 000 000

1 500 000

1 000 000

500 000

0 1 993

1 995

1 997

1 998

1 999

2 001

2 002

2 003

počet zaměstnanců SSZ

posudkoví lékaři

prostředky na platy v tis.

z toho lékaři v tis. Kč

2 004

2 005

2 006

2 005

2 006

Obrázek 10 (Zdroj dat: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006)

Počet zaměstnanců SSZ 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 1 993

1 995

1 997

1 998

1 999

2 001

2 002

2 003

2 004

počet zaměstnanců SSZ Obrázek 11 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1993-2006)

40

5.5

Je systém mimořádných výhod zneužíván? Již analýzou pracovní neschopnosti jsme dokázali, že Dilema Samaritána v praxi

existuje i u takových sociálních programů, kde výhody nejsou přidělovány podle příjmu. Žadatel o pomoc tedy nezvyšuje pravděpodobnost, že na pomoc bude mít nárok nadspotřebou, ale předáváním nepravdivých informací. Systém mimořádných výhod jak uvidíme, výjimku netvoří. Průkazy TP, ZTP a ZTP/P jsou poskytovány i takovým žadatelům, kde není diagnózu zcela stoprocentně objektivně posoudit a ověřit. Vzniká zde proto prostor pro „strategickou hru“, kdy bude mít žadatel opět možnost systém zneužívat ve svůj prospěch. Zajímavý se zdá být procentuálně vyjádřený podíl posudků pro účely mimořádných výhod na celkovém počtu provedených posudků, který znázorňuje Obrázek 11. Již jsme si ukázali, že celkový počet posudků pro regiony: Praha 1, Praha 5, Č. Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Ostrava, Brno má až do roku 2005 jasně klesající trend. Podíl posudků pro účely mimořádných výhod má ale od roku 1997 jasně rostoucí trend. Z toho bychom mohli vyvodit, že výhody poskytované držitelům TP, ZTP a ZTP/P jsou stále lákavější. Pravděpodobně zde můžeme také hledat souvislost s legislativní úpravou sociální pomoci, konkrétně se Zákonem č. 13/1997 Sb. O pozemních komunikacích (§25 zvláštní užívání), tímto zákonem se dostupné mimořádné výhody rozrostly právě o možnost přidělení vyhrazeného parkovacího stání. Naopak podíl posudků o invaliditě od roku 1997 klesá.

41

Podíl posudků pro účely mimořádných výhod na celkovém počtu posudků LPS 70 60 Praha1 50

Praha 5 Č. Budějovice

40

Plzeň Ústí nad Labem

30

Hradec Králové 20

Brno Ostrava

10

celkem

0 1 992 1 993 1 995 1 997 1 998 1 999 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 2 006

Obrázek 12 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006)

Podíl posudků o invaliditě na celkovém počtu posudků 80 70 Praha1

60

Praha 5 Č. Budějovice

Procenta

50

Plzeň

40

Ústí nad Labem

30

Hradec Králové Brno

20

Ostrava 10

celkem

0 1 992 1 993 1 995 1 997 1 998 1 999 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 2 006

Obrázek 13 (Zdroj: Vlastní výpočty z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006)

42

Velmi zajímavá by se mohla ukázat analýzu vývoje podílu diagnóz (z pohledu subjektivních faktorů) na počtu průkazů TP, ZTP a ZTP/P. Vzhledem k tomu, že se mi tato data nepodařilo získat, provedeme tuto analýzu u diagnóz pro invaliditu jako důkaz toho, že i u možná zdánlivě nejméně zneužitelného systému podpory zdravotně postižených osob existuje prostor pro strategické chování. Obrázek 6 znázorňuje vývoj podílu jednotlivých diagnóz na celkovém počtu přiznaných plných invalidních důchodů (roky 1992, 1994 a 2005), obrázek 7 pak podíl na přiznaných částečných invalidních důchodech (roky 1992 a 2005). Aniž by bylo účelem této práce znevažovat následky jednotlivých postižení, teoreticky mají podobné šance na získání vyhrazeného stání jak držitelé průkazu ZTP/P kvůli nervové poruše, tak kvůli bolesti zad, tak kvůli novotvarům. Určité diagnózy se při tom dají „úspěšně ovlivnit“ například rizikovějším způsobem života, nebo snáze obejít (například bolest jako důsledek choroby kosterní soustavy je natolik subjektivní, že nelze sestavit, nebo snadno sestavit, hierarchii stupňů bolesti). Z těchto subjektivních nálezů je patrný zejména nárůst podílu nemocí kosterní a svalové soustavy, duševní poruchy a poruchy imunity.

43

Procentuální podíl jednotlivých diagnóz na plné invaliditě 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00

1992

1994

2005

Obrázek 14 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnická ročenka ČR 1992, 2005)

Procentuální podíl diagnóz na částečné invaliditě 45,00 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00

1992

2005

Obrázek 15 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnická ročenka ČR 1992, 2005)

44

5.5.1 Existence asymetrických informací může mít vliv na optimální podobu transferu. Poskytnutím finanční částky by mohl být užitek obdarovávaného z podpory (tím pádem i užitek „egoistického“ poskytovatele podpory) větší než užitek z poskytnutí věcné pomoci. Protiargumentem peněžních transferů může ale být aplikace Samaritan’s Dilemma (například Bruce, Waldman, 1991). Věcná dávka bude pravděpodobně představovat menší motiv pro podvod než peněžní transfer, který subjekt bude moci utratit na libovolný spotřební koš. Věcná dávka nijak nezvyšuje celkový příjem obdarovaného (pokud neuvažujeme možnost, že dávku zpeněží), jeho motivace přehnaně konzumovat nebo se dopouštět podvodu tak mohou být oslabeny. Obrázek16 znázorňuje situaci, kdy je podpora invalidům finanční a není nijak omezen účel jejího použití, dochází tak k posunu rozpočtového omezení příjemce podpory, který může konzumovat více jakéhokoliv statku a dostává se na vyšší indiferenční křivku. Obrázek17 představuje situaci, kdy je podpora věcná. Pro zjednodušení situace není na ose x nanášen počet parkovacích stání, ale imaginární cena jednoho stání (ta samozřejmě oficiálně neexistuje, ale můžeme si ji představit jako subjektivní náklady každého na získání parkovacího místa). V tomto případě nedochází k posunu celého rozpočtového omezení, příjemce podpory může pouze „konzumovat“ více parkovacích stání, což od „určitého množství stání“ přestává zvětšovat příjemcův užitek.

x

x

Prostředky

na

Prostředky

parkování

parkování

Obrázek 16 (Zdroj: vlastní)

Obrázek 17 (Zdroj: vlastní)

45

na

5.5.2 Jak vnímat přidělení vyhrazeného stání z hlediska výše nastíněné analýzy optimálního transferu jako reakce na Dilema samaritána? Přidělování vyhrazených parkovacích stání mohou zdánlivě představovat právě příklad věcné dávky s ambicemi eliminovat výskyt strategie parazita. Některé formy podpory nicméně stále mohou představovat takové lákadlo, které převýší náklady spojené s jeho nečestným získáním. Naše analýza proto nesmí skončit jednoduše konstatováním toho, že přidělení parkovacího místa je z hlediska eliminace „Samaritána“ v pořádku. Již zřejmě osobní zkušenost s parkováním především v Praze vyvolá v řidiči dojem, že je s nadsázkou každé druhé místo vyhrazeno pro držitele ZTP, ZTP/P. Jak je to možné? Základní hypotézou je, že v určitých lokalitách může parkovací místo představovat dostatečnou výhodu, která převáží náklady na jeho neoprávněné získání, mezi které můžeme například řadit pocit viny, ztráta společenské prestiže (soused ví, že jsem místo získala neoprávněně atd.), úplatek pro posudkového lékaře atd. Jednou uzavřená smlouva s Technickou správou komunikací je pak těžko napadnutelná například tím, že auto je registrované na nemocnou babičku, ale užívá ho vnuk. Pro určitou představu územního vývoje poptávky po mimořádných výhodách poslouží grafy v příloze.

5.5.3 Vyhrazená parkovací stání - Praha 1 Následující tabulka shrnuje některé údaje týkající se Prahy 1, kde byla v roce 1997 zavedena zóna placeného stání. Podmínky parkování v této zóně upravuje v současné době Vyhláška č. 42/2000 Sb. hlavního města Prahy. Vidíme, že od zavedení zón se podíl modré zóny pro rezidenty na celkovém počtu parkovacích míst snižuje. Podíl dočasných zón byl po roce fungování zóny placeného stání snížen a poté si, dá se říci, udržuje konstantní podíl na celkovém počtu míst kolem 25%. Evidence vyhrazených stání pro invalidy je sice neúplná, nicméně počátek jejich přidělování spadá také do roku 1997. Můžeme říci, že od roku 1999 zaznamenává podíl vyhrazených invalidních stání na celkovém počtu parkovacích míst nárůst24, přitom ale počet obyvatel Prahy 1 neustále a významně klesá. To se nedá říct o podílu posudků pro účely mimořádných výhod. Navíc v době, kdy dochází ke zdražení rezidenčních a abonentních karet podíl posudků pro účely těchto výhod narůstá o 11 %, rok poté o 4%. Celkově během let 2003 až 2006 narůstá podíl těchto posudků o 23%.

24

Vyhrazená stání jsou v Praze poskytována na 2 roky, poté je nutno smlouvu prodloužit.

46

PRAHA 1 VIII.96 1.1.1997 22.8.1997 1.12.1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 PRAHA1 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

oranžová a zelená % absolut

modrá % absolut

%

Praha 1, zóna placeného stání vyhrazená pro invalidy absolut

vyhrazená ostatní celkem míst

smlouvy u TSK

automobily/obyvatelé

184 30,927 26,287 25,061 24,741 25,433 25,372 25,331 24,958 25,063 24,989 25,629 obyvatelstvo

2870 2400 2259 2223 2290 2283 2258 2217 2198 2173 2148

63,793103 68,017525 69,225649 69,526989 68,347401 68,537453 67,814674 68,118879 68,255416 68,433763 66,149624

5920 6210 6240 6247 6154 6167 6045 6051 5986 5951 5544

přírustek stěhováním

37953 37267 36372 35568 34912 33825 33356 32853 32552 31964 31223

2,582081 2,498889 2,444988 2,512901 2,825622 2,656784 2,702392 2,875552

0,449303832

232 225 220 224 251 233 235 241

283 335 328 387 364 353 337 448

podíl posudků pro ZTP %

místo/obyv 23 18 21 17

-360 -588 -804 -362 -681 -253 -333 -185 -468 -676

9280 9130 9014 8985 9004 8998 8914 8883 8770 8696 8381

25 30 25 36 40 48

1548 1600 1378 1294 831 1295

vyhrazené/obyv rezident Kč/auto

0,24451295 0,244988864 0,247828 0,25261471 0,257905591 0,26601626 0,267238278 0,270386266 0,26941509 0,272056063 0,268423918

NA

0,49062064 0,494439649 0,585581221 0,525484157 0,541230289 0,549943284 0,587444373 0,597127385 0,601252528 0,61407881

1./500, 2./5000 0,006522717 0,006444775 0,006504065 0,006715434 0,007640094 0,007157778 1./700, 2./7000 0,007352021 0,007718669

Tabulka 5 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: ÚDI Praha: Ročenka dopravy 1996-2006; ČSÚ, Ročenky z oblasti práce a sociálních věcí, Technická správa komunikací hl. m. Prahy) úředník sobecký nepřidělit

přidělit

přidělit

podvést

podvést 700 ú

žadatel

minus x

nepodvést

altruistický úředník nepřidělit

minus 700

minus700 minus x

0 minus 700

ú*

700 a+ú

0 nepodvést

*pokud úředník akceptuje úplatek aniž se k něčemu zaváže

minus x

minus 700 b+ú minus x

minus 700 c

minus 700 d

kde a, b, c, d jsou užitky altruisty z poskytnutí místa, a>b

Tabulka 6 (Zdroj: vlastní)

Tabulka 6 je pokusem o modelaci výplatní matice pro dva spoluhráče na území Prahy 1, žadatele o vyhrazené stání a úředníka, který o přidělení místa v konečné fázi rozhodne. Strategii žadatele nepodvést můžeme okamžitě vyřadit, protože v tomto případě se subjekt na úřad ani neobrátí 25 . „X“ znázorňuje náklady, které podvod pro žadatele představuje (emocionální náklady, náklady na přesvědčení úředníka v nižších stupních procesu přidělování vyhrazeného stání atd.), „ú“ značí náklady na obměkčení posledního úředníka, který stojí v cestě mezi žadatelem a parkovacím stáním (úplatek). Výnosem žadatele z přiděleného stání bude v našem případě 700 Kč (cena rezidenční karty pro první automobil). Tento výnos může být ale značně větší, v případě, že subjekt má automobilů více, nebo nemá

25

Nejedná se zde proto o rekonstrukci matice, kterou Buchanan (1975) používá pro znázornění Dilema

Samaritána, jde pouze o zjednodušenou rekonstrukci situace.

47

trvalé bydliště na Praze 1 a musel by si pořídit abonentní kartu za 20000 Kč (viz. Vyhláška č. 42/2000 Sb. hlavního města Prahy). Vidíme, že v případě, že úředník je altruista, je zcela v jeho zájmu místo přidělit i podvodnému žadateli. Nerozhoduje ani, zda altruista akceptuje úplatek nebo ne, zcela postačuje, aby jeho užitková funkce závisela na užitku žadatele (interdepenentní užitková funkce). V případě, že úředník je zcela sobecký, rozhoduje pouze výše „ú“. Jestliže je vyhrazené stání udělováno na dva roky a dle vývoje sazebníku pro ZPS26 ušetří podvodník nejméně 40 000 Kč, přičíst ale můžeme i oportunitní náklady času, který by majitel parkovací karty pro ZPS během dvou let strávil hledáním volného místa v zóně. Od těchto výnosů ze stání musíme odečíst náklady na jeho získání, které jsme označili jako „X“ a „ú“. Celková peněžitá výše těchto nákladů, z většiny pravděpodobně plynoucích v podobě bonboniéry nebo obálky k úředníkovi, může tedy lehce dosahovat i několikatisícové výše.

5.5.4 Vyhrazená stání – České Budějovice České Budějovice 1996 1997 1998 1999 do r. 2000 včetně od r. 2001 včetně 2002 do r. 2003 včetně 2004 2005 2006 2007 k únoru 2008 celkem

vyhrazená stání obyvatel 99 696 99 577 99 461 99 087 celkem 383 98 633 97 205 96 322 163 95 582 68 94 945 59 94 635 84 94 653 45 99 708 9 811 stání

přírůstk stěhováním automobily -50 65 275 -36 NA -215 71 159 -375 NA -815 NA -793 NA -784 72 170 -684 75 678 -636 77 726 -17 80 723 0 83 862

ZTP NA NA 446 504 445 4 187 4 527 5 497 5 661 6 313 7 011

ZTP/P cena vyhrazeného stání NA NA 117 112 20000 Kč/rok/auto centrum 134 15000 K4/rok/auto mimo centrum 1 028 1 210 1 366 1 439 1 579 1 802 invalidní stání na obyvatele 0,008568138 invalidní stání na ZTP+ZTP/P 0,092023148

Tabulka 7 (Zdroj: vlastní z dat: ČSÚ, Magistrát města ČB, MPSV: Ročenky z oblasti práce a sociálních věcí)

České Budějovice na rozdíl od Prahy 1, kde probíhá odliv obyvatel, zaznamenávají nárůst počtu obyvatel i podílu osob s teoretickým nárokem na přidělení vyhrazeného stání, roční počet žádostí o vyhrazené stání nevykazuje významnou variabilitu kolem svého průměru 70 žádostí. V Českých Budějovicích ale, podobně jako v Praze, podíl posudků pro účely mimořádných výhod stále roste. Data sice nejsou dostatečná pro hlubší analýzu, ale vzhledem k tomu, že v ČB neexistuje zóna placeného stání, a podle informací Magistrátu města je celkem evidováno 39 smluv na 72 „klasických“ rezervovaných stání, v drtivé většině v centru města, lze předpokládat, že právě v jádru města budou substituty vyhrazeného parkovacího stání dražší

26

Zóna placeného stání

48

(především opět čas strávený hledáním volného místa) než v okrajových částech. Náklady na získání volného stání pak mohou dosahovat takové výše, že se logicky vyplatí ve vytíženějších jádrových oblastech investovat do rezervace stání 20000 Kč. Tomuto rozdílu v nákladech na získání neplaceného volného stání pak odpovídá i diferenciace ceny rezervace, kdy si Magistrát účtuje za „okrajové“ oblasti poplatek 15000 Kč.

5.5.5 Závěr a doporučení V případě zneužívání altruistických motivů úředníka jde o klasický problém řešení problému „Samaritána.“ Naším cílem by mělo být především změnit očekávání žadatele o užitku altruistického úředníka z poskytnutí parkovacího stání. Buchanan (1975, str. 80, 81) v tomto případě doporučuje volit vzhledem k podvodníkům konzistentní politiku zamítání žádostí, držet se jasných pravidel úřadu a eliminovat subjektivní faktor rozhodování. Ovšem pozor, tato politika bude snižovat úředníkův užitek. Z dlouhodobého hlediska se ovšem může ukázat jako efektivní tím, že se počet neoprávněných žádostí o mimořádné výhody sníží. Jsme opět postaveni před trade-off, kterému budeme čelit v případě veřejné i soukromé charity. Bude rozhodovat subjektivní diskontní míra (Buchanan, 1975, str. 77), pokud altruistický subjekt bude upřednostňovat „hřejivý pocit“ v současnosti před budoucím Paretozefektivněním charity, bude pravděpodobnost žadatele, že parkovací místo získá veliká. Navržené řešení držet se pravidel a rozhodovací proces co nejvíce zobjektivizovat ovšem u mimořádných výhod a vyhrazených parkovacích stání naráží na všechny překážky, které jsme doposud zmínili. Proces posuzování zdravotního stavu nutně znamená zapojení subjektivního faktoru, jak bylo ukázáno na příkladu s pracovní neschopností a na invaliditě. Teorie byrokracie nás pak upozornila na další neefektivnosti, které jsou charakteristické pro úřady, i když se mezi úředníky najdou výjimky snažící se o „veřejné blaho“, mezi ně můžeme řadit právě utápění se v pravidlech a vyhláškách a faktická nemožnost kontroly výkonu úředníka. Lze shrnout, že v procesu podpory osob zdravotně postižených přidělováním mimořádných výhod dochází ke kumulaci neefektivností způsobených asymetrickými informacemi a samotným byrokratickým postupem. K univerzálním řešením by mohl patřit tvrdší postih neoprávněných žadatelů, který v současnosti prakticky neexistuje, takže náklady na podvod jsou v podstatě zanedbatelné (rozhodující je „ú“). Zpřísnit by se měly podmínky

49

přidělování vyhrazených stání, zejména prokazování skutečného majitele automobilu 27 . V procesu by mělo dojít, k tak často skloňovanému, zprůhlednění a zjednodušení, to naznačila již krátká zmínka o nedávné reformě Lékařské posudkové služby. Jelikož se jako nejvíce problematické jeví posuzování zdravotního stavu a lze předpokládat všeobecnou shodu o tom, že by vyhrazená stání měla být poskytována pouze imobilním občanům, nabízí se také zpřísnění posuzování zdravotního stavu samotného. Samozřejmě reálný vliv toho kterého onemocnění na mobilitu pacienta nelze snižovat a rozhodující musí být názor lékaře, nicméně nelze zcela zavrhnout opatření, kdy by tato výhody byla poskytována například pouze vozíčkáři.

5.5.6 Jiná alternativa řešení? Úředník, ale ani subjekt v rámci soukromé charity, není schopen posoudit, u kterého žadatele je mezní užitek ze stání největší, a tak je místo přiřazeno ne podle principu efektivní ekonomické alokace (vzácné zdroje tomu, kdo si je cení nejvíce), ale podle uměle zvolených kritérií jako například počet a zatížení parkovacích ploch v okolí nebo stupeň pohybového omezení. Jelikož parkovací stání jsou veřejným prostorem, který chceme z ekonomického hlediska efektivně alokovat, nabízí se možnost „využít“ R. H. Coase (1960) a přenechat alokaci parkovacích míst trhu. Praxe se na první pohled může zdát být složitá stejně jako ve slavném případu s elektromagnetickým spektrem, ovšem provedení jakési aukce nemusí být ve skutečnosti obtížnější, než je současný systém založený na neustálém ověřování a schvalování. Jednou z legitimních námitek může být, že nejvyšší ceny nabídnou firmy, které skoupí veškerá místa a ta pak budou nabízet za „přemrštěné“ ceny. Aby se zabránilo těmto obavám, může být aukce parkovacích stání například omezena na určité obytné zóny (sídliště) a podmíněna trvalým bydlištěm v dané zóně. Přitom lze očekávat nejvyšší nabídky od subjektů s nejvyšším mezním užitkem z parkovacího stání. Právě na územích, kde lze předpokládat největší poptávku po vyhrazených parkovacích stání a nejvyšší riziko podvodů (například z důvodu „drahých“ substitutů jako je legálně zakoupená parkovací karta), by toto řešení mohlo být efektivní.

27

V České republice je vozidlo postižené osoby označeno snadno zfalšovatelnou a přenositelnou modrou

cedulkou se znakem vozíčkáře. K omezení podvodů by přispělo již lepší označení vozidla (hlavně nepřenositelné), například speciální SPZ. (Za tuto připomínku děkuji p. Bartoňovi.)

50

Toto je nicméně návrh, který opět vyžaduje hlubší analýzu, hlavně kvůli transakčním nákladům spojeným s takovouto prvotní alokací vlastnického práva, a proto ho uvádím spíše, jako teoretickou alternativu zejména pro kritické oblasti jakou je například Praha 1.

51

Závěr Ačkoli ústředním tématem práce je pomoc osobám tělesně postiženým, záměrem teoretické i praktické sekce bylo ukázat na možnosti zneužití systému, který je řazen mezi tzv. politicky citlivá témata, a zařadit ho tak do logického rámce sociálních programů všeobecně. Jako stříbrná nit se celou prací a tématem sociální pomoci vine koncept transakčních nákladů a asymetrických informací. Jejich důsledky, především oportunistické jednání na straně žadatelů a neefektivnost generovaná úřady spravujícími veřejnou charitu, se promítají i do konceptu transferu, který by za ideálních podmínek mohl splňovat Paretovské kritérium. Hlavním přínosem práce je kromě statistických přehledů a analýz také rozšíření teoretického modelu Garyho Beckera o transakční náklady a snaha vysvětlit možný vliv těchto nákladů na substituovatelnost soukromé a veřejné charity jeho zakomponováním do Andreoniho konceptu „nedokonalého altruisty“. Za předpokladu dražší a povinné veřejné charity může být Paretovské kritérium porušeno tím, že „nedokonalý altruista“ nebude moci volit mezi stejně produktivními substituty ten levnější. Zastánci veřejné charity nicméně argumentují, že v rámci soukromé charity nebude díky transakčním nákladům zrealizován potřebný objem pomoci. Pokud by ovšem naše hypotéza plynoucí z rozšířeného modelu byla platná, pak by byl tento možný přínos veřejné charity diskutabilní, neboť by „nedokonalý altruista“ pravděpodobně snížil svou „spotřebu hřejivého pocitu“a nezrealizoval jinak „plánovaný“ objem soukromé charity. Asymetrické informace hrají roli v soukromé i veřejné charitě a představují nebezpečí hlavně v podobě neoprávněného využívání pomoci a zvyšování nákladovosti. Na fenomén zneužívání altruistických sklonů poskytovatele charity žadatelem lze aplikovat koncept „Dilema samaritána“. Faktickou existenci možnosti zneužít systém, který závisí na posouzení zdravotního stavu, jsme prokázali analýzou pracovní neschopnosti a její reakcí na legislativní změny

v dávkách

nemocenského

pojištění.

Skutečnost,

že

altruistický

motiv

je

pravděpodobně v případě veřejné charity oslaben neznamená, že tato bude automaticky efektivnější, což jsme prokázali aplikací teorie byrokracie. Systém totiž umožňuje zneužívání jednak proto, že za podvodné jednání neexistuje trest, a také díky tomu, že povaha spravování veřejné charity tomu sama napomáhá. Konkrétní analýza mimořádných výhod, tedy veřejné charity, již pouze dokázala, že byrokratické posuzování nároku na přidělení vyhrazeného místa nedisponuje metodami, které 52

by umožnily ekonomicky efektivní alokaci veřejného prostoru tomu, kdo si ho cení nejvíce. Stávající postup stojící na uměle zvolených kritériích, jako procentuální omezení mobility a orientace, nabízí prostor pro korupční jednání, jehož intenzita se bude měnit v závislosti na dostupných substitutech vyhrazeného parkovacího stání. Parkovací stání jsou veřejným prostorem. Pokud tedy budeme předpokládat celospolečenský zájem na tom, aby tato výhoda tělesně postiženým poskytnuta byla, musíme porovnat možnosti soukromé a veřejné charity tuto výhodu zajistit. Realizaci realokace soukromou cestou by nejprve muselo předcházet primárná přiřazení vlastnického práva k parkovacímu prostoru, teprve poté by subjekty mohly přikročit k subjektivnímu zvolení kritéria pro přiřazení místa určitému žadateli atd. Transakční náklady takové operace by zřejmě převýšily náklady současného systému. Proto se jako účelnější jeví navržení opatření pro zefektivnění současného systému. Vyhrazená stání se postiženým osobám přidělují od roku 1997, roku 2000 přešla evidence této pomoci z okresních úřadů na kraje. Údaje o poptávce před rokem 2000 po těchto stáních jsou díky byrokratické bariéře proto nezjistitelné. V případě zájmu mohu poskytnout oficiální vyjádření úřadů, na které jsem směřovala své žádosti. Získání těchto údajů po roce 2000 naráželo na podobná úskalí, přesto uvedená data za České Budějovice a Prahu 1 mohou poskytnout určitou představu o stávající situaci. Navržená doporučení, která lze z analýzy vyvodit, se týkají především změny posuzování zdravotního stavu, zavedení postihu pro podvodníky, zpřísnění kontroly vyhrazených invalidních stání a zejména automobilů, pro která se povolení vydávají. Klišé o zprůhlednění systému je bohužel nutné použít i v této práci, kdy nepřehledný a duplicitní systém státní sociální péče pouze vytváří prostor pro podvody a zmenšuje tak faktický objem prostředků („social income“) disponibilních pro opravdu potřebné. V neposlední řadě je nutné zvážit, nakolik je nutné jednotlivé poskytované mimořádné výhody upravovat zákonem a nenechat je na svobodné vůli tržních subjektů (například sleva na vstup do divadla apod.). V případě soukromé charity zcela jistě není oslabeno „Dilema samaritána“28, ale odpadají administrativní náklady a ztráta užitku z toho, že je poskytována jiná pomoc, jiným lidem, než jak by si „nedokonale altruistický“ (viz. „impure altruism“) subjekt přál.

28

Buchanan (1975) dokonce navrhuje v případě soukromé charity řešit přebujelého „Samaritána“ volbou

nezávislých agentů (úředníků?), u kterých by byl altruistický motiv oslaben.

53

Příloha Územní rozdíly ve vývoji poptávky po mimořádných výhodách: Pro určitou představu územního vývoje poptávky po mimořádných výhodách poslouží následující grafy:

ZTP na obyvatele 0,035 0,03 0,025 0,02 0,015 0,01 0,005 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 hl. m. Praha

Středočeský

Jihočeský

Obrázek 18 (Zdroj: vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí)

ZTP/P na obyvatele 0,01 0,009 0,008 0,007 0,006 0,005 0,004 0,003 0,002 0,001 0 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 hl. m. Praha

Středočeský kraj

Jihočeský kraj

Obrázek 19 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí)

54

Vývoj počtu držitelů ZTP na obyvatele 0,045000 0,040000 0,035000 0,030000 0,025000 0,020000 0,015000 0,010000 0,005000 0,000000 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

ZTP obyv čb

ZTP obyv Plzeň

ZTP obyv Praha východ

ZTP obyv Praha západ

ZTP obyv Hradec Králové

ZTP obyv Brno

ZTP obyv Ostrava

ZTP obyv Ústí n. Labem

2006

Obrázek 20 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí)

Vývoj držitelů ZTP/P na obyvatele 0,014000 0,012000 0,010000 0,008000 0,006000 0,004000 0,002000 0,000000 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Č.B.

Plzeň město

Praha východ

Praha západ

Hradec Králové

Brno město

Ostrava město

Ústí nad Labem

2006

Obrázek 21 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí)

55

Zdroje Odborné články: 

Akerlof , George A.: The Economics of "Tagging" as Applied to the Optimal Income Tax, Welfare Programs, and Manpower Planning, In: The American Economic Review, Vol. 68, No. 1, (Mar., 1978), pp. 8-19



Andreoni, James: Impure Altruism and Donations to Public Goods: A Theory of Warm-Glow Giving, The Economic Journal, Vol. 100, No. 401. (Jun., 1990), pp. 464-477



Becker, Gary: The Theory of Social Interactions, The Journal of Political Economy: Vol. 82, No. 6, (Nov.,-Dec., 1974), pp. 1063-1093



Becker, Gary:Altruism, Egiosm and Genetic Fitness: Economics and Sociobiology, Journal of Economic Literature, Vol. 14, No. 3, (Sep., 1976), pp. 817-826



Bergstrom, Theodore C.: A Fresh Look at the Rotten Kid Theorem--and Other Household Mysteries, The Journal of Political Economy, Vol. 97, No. 5, (Oct., 1989), pp. 1138-1159



Bruce, Neil. Waldman, Michael: The Rotten-Kid Theorem Meets the Samaritan's Dilemma, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 105, No. 1, (Feb., 1990), pp. 155-165



Bruce, Neil. Waldman, Michael:Transfers in Kind: Why They Can be Efficient and Nonpaternalistic, The American Economic Review, Vol. 81, No. 5, (Dec., 1991), pp. 1345-1351



Buchanan James: "The Samaritan's Dilemma." In: Altruism, Morality, and Economic Theory, edited by Edmund S. Phelps. New York: Russell Sage Foundation, 1975.



Coase, R. H.: The Problem of Social Cost, Journal of Law and Economics, Vol. 3. (Oct., 1990), pp. 1-44



Coate, Stephen: Altruism, the Samaritan's Dilemma, and Government Transfer Policy, The American Economic Review, Vol. 85, No. 1, (Mar., 1995), pp. 46-57



Hochman, Harold M., Rodgers, James D.: Pareto Optimal Redistribution, The American Economic Review, Vol. 59, No. 4, Part 1. (Sep., 1969), pp. 542-557

56



Kingma, Bruce Robert: An Accurate Measurement of the Crowd-out Effect, Income Effect, and Price Effect for Charitable Contribution, The Journal of Political Economy, Vol. 97, No. 5. (Oct., 1989), pp. 1197-1207



Lindbeck Assar, W. Weibull Jörgen: Altruism and Time Consistency: The Economics of Fait Accompli, In: The Journal of Political Economy, Vol. 96, No. 6, (Dec., 1988), pp. 1165-1182



Mueller, Dennis C.: Achieving the Just Polity, The American Economic Review, Vol. 64, No. 2, Papers and Proceedings of the Eighty-sixth Annual Meeting of the American Economic Association. (May, 1974), pp. 147-152



Schall, Lawrence D.: Interdependent Utilities and Pareto Optimality, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 86, No. 1. (Feb., 1972), pp. 19-24.

Monografie: 

Buchanan, James M., Tullock, Gordon: The Calculous of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy: The University of Michigan Press 1962, ISBN:0472061003. Přístup z interneru: http://www.econlib.org/Library/Buchanan/buchCv3Contents.html



Hayek , F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda (nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie), díl druhý: Fata morgána sociální spravedlnosti, Academia Praha 1991, ISBN: 80-200-0309-6



Niskanen, William,Jr.:Bureaucracy and Public Economics, Edward Elgar Publishing Limited (2nd edition)1994, ISBN: 1-85898-019-4



Stiglitz, Joseph E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada Publishing 1997, ISBN 80-7169-454-1

Ostatní zdroje dat: 

ČSSZ: Výroční správa České správy sociálního zabezpečení 2006



ČSÚ: Pracovní neschopnost v širších souvislostech. Citace 24. 4. 2008. Přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/1127-05



ČSÚ: Statistické ročenky ČSFR, ČSR, ČR 1970-2006



http://portal.mpsv.cz/soc/ozp/pril3



MPSV: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006



MPSV: Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.182/1991 Sb. 57



ÚDI Praha: Ročenky dopravy 1996-2006



ÚZIS: Zdravotnické ročenky České republiky 1992-2006



Vorlíček, Jan:Byrokracie, byrokratismus, byrokratizace. Citace 17. 12. 2007. Přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/vorlicek_byrokracie.pdf

Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1 (Hochman, Rodgers 1969, str. 546) ....................................................................................... 11 Obrázek 2 (Zdroj: Český statistický úřad) .............................................................................................. 27 Obrázek 3 (Zdroj dat: Zdravotnické ročenky České republiky 1992-2006)............................................ 27 Obrázek 4 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ..................................................... 28 Obrázek 5 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ..................................................... 29 Obrázek 6 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ..................................................... 29 Obrázek 7 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ..................................................... 30 Obrázek 8 (Zdroj dat: ÚZIS: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ..................................................... 31 Obrázek 9 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006) ........................... 39 Obrázek 10 (Zdroj dat: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006) ...................... 40 Obrázek 11 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1993-2006) ......................... 40 Obrázek 12 (Zdroj : Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 19922006) ..................................................................................................................................................................... 42 Obrázek 13 (Zdroj: Vlastní výpočty z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1992-2006) .............................................................................................................................................................................. 42 Obrázek 14 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnická ročenka ČR 1992, 2005) ................................ 44 Obrázek 15 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnická ročenka ČR 1992, 2005) ................................ 44 Obrázek 16 (Zdroj: vlastní)

Obrázek 17 (Zdroj: vlastní) ......................... 45

Obrázek 18 (Zdroj: vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí) .............. 54 Obrázek 19 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí) .............. 54 Obrázek 20 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí) .............. 55 Obrázek 21 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí) .............. 55 Tabulka 1 (Zdroj: Český statistický úřad: Pracovní neschopnost v širších souvislostech) ..................... 24 Tabulka 2 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) ................................... 25 Tabulka 3 (Zdroj : Vlastní výpočet z dat: Zdravotnické ročenky ČR 1992-2006) .................................. 26 Tabulka 4 (Zdroj dat: MPSV: Ročenka z oblasti práce a sociálních věcí) .............................................. 39 Tabulka 5 (Zdroj: Vlastní výpočet z dat: ÚDI Praha: Ročenka dopravy 1996-2006; ČSÚ, Ročenky z oblasti práce a sociálních věcí, Technická správa komunikací hl. m. Prahy) ..................................................... 47 Tabulka 6 (Zdroj: vlastní) ....................................................................................................................... 47 Tabulka 7 (Zdroj: vlastní z dat: ČSÚ, Magistrát města ČB, MPSV: Ročenky z oblasti práce a sociálních věcí) ...................................................................................................................................................................... 48

58