PAV E L C T I B O R
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI remix 2011
CIZIVILIZACE ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011)
Praha 2011
PAV E L C T I B O R
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI remix 2011
CIZIVILIZACE ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011) Copyright © Pavel Ctibor, 2011 Czech edition © dybbuk, 2011 ISBN 978-80-7438-047-1
CIZIVILIZACE (2007–2011)
Asertivita u Posledního soudu Tak už to rozbal: Co tě naučila tvoje máti, co ses naučil sám, co tě naučila Amerika … nebo kdes to tak dlouho byl Tak už se předveď, kde už bys jinde, když ne tady, tady jsi u Posledního soudu Tak už se s tím neser, zeptej se: „Co ty tady děláš?“ toho, kdo se tě takhle ptá
9
Polykání „a capella“ Něco ti dřepne v hlavě – padák řeči se neotevřel a zpětné zrcátko na hmatníku houslí, ukáže, jak se to má zahrát na mokrou harmoniku Svět je malej a život je krátkej, tak jsme se potkali ahoj ahoj to první je na přivítanou, to druhý na rozloučenou a ta mezera tebou i mnou
10
Salto immortale Ten den liliput pravil: Mám ho až po kolena, takže jsem průměr – vám nijak vzdálen! Vodní mlýn, vodní mouka, vodní houska Větrný mlýn, větrná mouka, větrná houska Jelikož zrní závrať nezná, v troubě se peklo, připalovalo Co na to pankreas, ta Pandořina skříňka? Truhláři nafukující vlašský ořech zkoušeli vyrobit rakev pro zeměkouli
11
Donon 1008 Když víno vzrůstá stonky v tepnách, ušlapaly vás, stonožky subatomárních částic Přistihls víno pod košilí urychlovače, tepláky v tepnách lidí do počtu Nápis tlačí stínem na sklo jak polštář do ramene řeky: VY ROZHODNETE, IHRE ENSCHEIDUNG, JE TO NA VÁS, IT’S YOUR CHOICE
Vysvětlivka: U příležitosti Eurovoleb 2009 byla budova EP ve Štrasburku zvenčí polepena obrovskými nápisy v různých jazycích jako ono „It’s your choice“. – Na vrcholu hory Donon ve Vogézách (1008 m. n. m.), kde stojí římská svatyně a o niž se mezí římskou a naší dobou sváděl mnohokrát boj znepřátelených hord, jsem si uvědomil, že VY ROZHODNETE, ještě 1008 krát.
12
Rada bezpečnosti OSN Uvidíme se v zasedačce, v zakrslých břízkách, hlava co hlava na hnízdě límce, pečivo perspektivy nadrcené v drb, rty jsou ty ploutve bezobratlých tváří, všechno zapadne kam má, jak sezobnem válce koule
13
Mustafa Garrigue Atatürk Bronz je slitina mědi a cínu mající hustotu 8 800 kg/m3, slitina Slovenska a Čech, slitina Malé Asie a ještě menší Evropy, na pěší zóně dějin přišlápne ti kšilt
14
Hroptatýr, ten arcihavran (na hrob MUDr. Petra Rákose)
Vysocháš si svou hračku z balvanu, toť ale prehistorie, tvá hračka roku 2010 musí skučet vybíjením elektronů Mrskání sem tam bakterií v kyvetě mělo by svítit na pouť davům, v galoších poledne spíš s očima zavázanýma srpkem z makromolekul Dupnul sis, ale stíny klovajících patron zobaly z chodidel co z dlaně netroufly si
15
Do duše okno Na toho se bude vzpomínat: to byl muž s čitelnou adresou, z boku na bok se obracel vždy v celou Ale Copak vám chutná šuplečí maso? Ta žitá odtažitost? Jediný způsob, jak si zahřát ruce? Čerstvým lejnem?
16
My lidi – plankton Havarovaly odstavců vory – na věchtu vět, na slámě slabik plav stojakou tůní řas a sinic: //:@:\\//:@:\\//:@:\\//:@:\\, stojatinou vod
17
Úmrtí přírodovědce Nebe tě draplo kolem ramen, rukávy hrobů roky neprané, a zevnitř umaštěné chlupy na pergamen drápaly prosbu – ještě né Vlekli jen tělo, hlava na polštáři dávala všemu vzletné pokyny, protože klika je hořící svící, ležatý plamen za tělo uchopit nešlo, okolo sklenic mohutná tlaková vlna
Píseň jsi spoutal cínem zchudlých králů, ve svahu shledal kapradí svých šlach na skok do řeči, hod zemským jádrem, vrbové proutí tažené z ložiska chvil V hořícím lese poklusem klus stoupal popel z člověka a dým ležel
18
My lidi – salát mixér s měkkým i se roztočil okolo středu toho x a jak to malé měkké i se odstředivou silou stále víc natahuje, ten krouhač tvořený malým dlouhým é z jeho čárky odřezává přes mřížku m další a další tečky ………………liiiiiiiiiiidiiiiiiiiiii………………
19
Miniaturizace Vláda schválila nařízení, které stanoví limity pro velmi jemný prach Částice velké deset mikrometrů se dostávají do horních cest dýchacích, částice velké dva a půl mikrometru se dostávají do dolních cest dýchacích, částice velikosti jednoho mikrometru pronikají až do plicních sklípků Vytřepej smíchem ubrus bránice od prachu v nanometrech
20
Struch (strach truchlit) Jízda zvuku prsty udýchá krupici strachu – vidím kutálet se po sluchovém nervu, slyším klovat oční bulvu, okopávat hlávku hmatu cévy zanesené cukrem slov, manžety dýchajících stěn, v podřepu drásat kouř nehtem bezradnosti, to struch kuchá mi zátky Nosím si v hlavě svět, takový svítek, v němž do sebe zapadají dokonce i jazýčky vah, expertízu, jež sdělí – Jděte se klouzat.
21
Stroj mravů Barevná hudba nad hrobem skutečného požitkáře – kolik kalorií spotřebuješ na jeden verš, večeře dušená bez poklice, v ledničce vakuově balená slovní zásoba – kolik národů s’ožebračil, aby tvá ruka svištěla po klávesnici gazelím skokem, 150wattová žárovka v pracovně Velmistra spuštěná těsně nad stolem a druhá taková u stropu, aby měl přehled, co se kolem něj děje – myšlenky v oparu kouře z cigára motaného svraštělýma rukama z Maghrebu, úsilí přepsat z notýsku vázaného hadí kůží těch pár slok postřehů o Robbe-Grilletově strohosti rozmázne se po stránce – vykřičník je tvá verze zamáčknuté housenky, mez, jež by tě správně neměla pustit, leč stroj mravů spustil reverzní chod – básník není svědomím národa, nýbrž obráceně
22
Legislativní záhumenky Pověz, kdy se ti naposled povedlo lejno jak cep, jak anténa nebo jak hrouda zlata Pověz, kdy u vás doma byl záchod vyplněn paragrafy
23
Samet válců Třískej zvonky v chlopních klop mízu nadutost válců šifrovanou kletbu to V, to tvrdé Y začmárej tahem pily vždyť koupil zahradu a prodal jen metry čtvereční suchou geometrii prázdna, kde nezakopneš o kořen v níž žáby vydávají se za houby, plst klobouků roní ze sametu sliz
24
Náměstí Hong-bo Drak je ježek s havraními křídly, krouží jak papaláš (ledviny po kapsách) v černém sporťáku s černými okýnky, na černé skládačce s černými řidítky, v černé přepravce s černými nosítky, opěradlo sklop na chladnou zem Načerno se voz (neprůstřelná vata) po černé pánvičce, z níž čerstvostí se kouří – toť kruhový objezd, na černém ohni černou rýži bílou jídelní hůlkou, slepec se nimrá v slepencích posledních dlažebních kostek, co drží pohromadě asfaltem holubích torz Potmě osedlat draka hravounce zvládneš, úsporná zářivka úsměvu ti mnohé napoví, skrz cedník venkova lezou nudličky mrakodrapů, havran v zobáku má provazový žebřík
25
Ježek se v tobě brání o překot, vstříc by mu lítaly hned dikobrazí ostny, ale to pouze v šeru skloněné čárky přimhouřených očí mrkají spiklenecky Honem zpátky do Evropy podchytit vzlet, zaryti do talířů – smažené hranolky brýlí okolo volských ok, led pod žebry čel, za bernou minci sádlo perlorodky Z pódia seskočil kulový blesk, ve vlnách omáčky trosečníci rychlovýtahů zhluboka říhnou – schovej se, ježek krouží
26
E-mail od Ladislava Klímy Dvacet let mám uložen Tvůj e-mail s textem: „Posedlo mě to, ale vrh jsem se na sen jak orel na slepici“ Přes všechny pokusy posvítit si tam, ústa vracejí tmu To zrnko písku, kterým se vyvažuješ, hoď do těch úst A jestli vrátí tmu Vrhnu se na bdění jak nula na jedničku
27
Fujavec Stalo se, že skrze tvoje kosti foukal vítr? Jako skrze toho, kdo zheb v poušti žízní? Povím jen, že svaly, vůle, vědění a cit, že tyhle ozdoby tam prostě nejsou, celá ta komedie komodit
28
Baltské znělky Blesk metá do tmy ocintanou perlou, permoníci (tj. ti, co per užít mohou, ale nemusí!) plení prachárnu slov – jaký je opak pojmu „němá tvář“, nazvem ho „slověk“? K pěšímu krajina promlouvá: Je rým Je řeč je vázaná co udrží Je rým co udrží atomy u sebe Jím jitím tím děravým krokem zacpávám krajině nos A tak se váže hmota? Takzvanými zdánliváky?
29
Octnout se na dně prohlubně, jež zůstala v mokrém mechu po pádu jablka, kudy odspodu prosakuje plodová voda jako barvivo Jsi živočišná žula, vletíš kam dělová koule, za prádlo a za mír
30
Ostroměřská trať Vlakem vezeny kapsy plné jmen a rámus vnitřností zapomětlivých, dieselový pohon druhové rozmanitosti, přes kopec přehoz – kožešina V Ohnišťanech má hřbitov tak nízkou zídku, že ohniště samo, byť vyhaslé, by přečnívalo Bydžov tutlá – vjezd velkých vozů, to jest hvězd, kameny splašeně trhají klece, do nichž nasypány, měly zpevňovat náspy Nikdys neviděl vézt motocykly vlakem – kde jen se skrývají? Na první koleji samý benzín, na druhé samá auta, na třetí samí lidé, čtvrtá je slepá
31
V Chlumci na nádraží vždycky v půl sedmé čeká na sebe sedm vlaků (z jednoho by měli půlku ubrat) Nad Cidlinou uvědom si, že cídění a cudnost jsou dvě rozdílné věci
32
Lysergové dny Kde jsou ty časy, kdy brněly konečky prstů Kde časy, kdy zevnitř spodního rtu odprejskl vřídek Listopad, má světla pod kapotou koňskou dávku
33
Lidová z Valašska Ty řasenky vůkol našich vesnic, jen tu a tam uher gotická tvrz, ty pudřenky podél našich dálnic – umět tak z letadla vystrčit zrcátko krajině před čumák Nemusí to tu pořád všechno svítit, ale když je každá lampa nahnutá na jinou stranu, a obzor načrtne rtěnka na železobeton, toužívám být hrubší Tyhle prázdniny jsem si to začla brát, foukat na harmoniku stébly Táhne mě to vrhat stín do loketní jamky, ve vaší předsíni chci spolknout doutnák, ale nehněvejte se, o jehličí se tu mluvívá odedávna, do Vánoc skončím Přeskok na jehlu je tečka za souvětím, přenoska gramofonu už cuká pod kůží Jana N., Vsetín, 15 let
34
Tady, v Pr… Zbláznit se po pražsku, ne jako Ivan Blatný, s dojemnou noblesou, ale štěrk v hlavě, sprostých slov zkázná troufalost Pospolu zcvokatí anděl strážný, vnitřní hlas i daimonion, držkatou tajemností odstupu od
35
Světoobčan Židem na vývoz, Cikánem do zásoby, Čechem ve slevě, sám sebou dlužen vám všem
36
Cestovní horečka (Moskva brzo ráno)
Z Afriky se vytlačil člověk barvy hovna, z Asie připlul člověk barvy moči, z Evropy přiletěl člověk barvy sliny, z Ameriky už to nestih člověk barvy krve Naplivat na ně, na všechny naplivat, hlava je nejvejš, to se ví ! S postupujícím dnem prosakuje iracionalita, mřížky správnosti jsou vypouklovány krápníky chyb. Zkouším umýt nádobí jen hmatem, osahávám mastnotu a její rozpuštění, kontroluju na porcelánu malé vřídky přischlých zbytků. Palec jezdí sem a tam jak po prsní bradavce. Diskařské náčiní ztěžkne proudem vody, saponát lehounce poškádlí nosní sliznici. Jedná se přitom i o rychlost. Ty rendlíky vydlabané z lidských lebek zatím nevychladly na noční teplotu. Cákance snu na rukou.
37
Mistr Sun v olympijské vesnici Čí je tahleta bouda, čí trosky jste pokryli startovním číslem? Odnesli jste oči na start toho vašeho závodu, odnesli ruce a pak i srdce toho, kdo nechtěl A kdo zůstal vzadu, kdo se za tím vším belhal o dvou rybářských prutech, tomu jste odnesli vodu
38
Mistr Sun se klaní houbám Domníváte se, že slova jsou takové kameny, ale jsou to spíš houby – kloužou a jejich výskyt se proti loňsku pozměnil a příště budou zas jinde Domníváte se, že slova jsou akupunkturní jehly, ale jsou to spíš prsty – jejich teplota, vlhkost, nemluvě o pevnosti, rodí se jinde Domníváte se, že Mistr Sun vám přijde ty jehly zatlouct kameny do těl, ale on bude jinde, jeho prsty se v předklonu dotknou hub
39
Mistr Sun zametá pokoj Koštětem vznítit na asfaltu plamen a taky ho vznítit plnovousem o rozevřenou knihu, dočíst to přesně tam, kde písmena začnou jiskřit Přes hory a doly písmen a číslic zraky bytostí o sebe křísly a světlo z nich ne a ne dát ti pokoj
40
Tian Tan – chrám nebes Podlamují se pod ním dásně přehrad, když průtrž se za břicho popadá, toliko v děravé hrázi zubů dynamit čpí smíchem Jezdci ztrácejí za horkou plotnou z nozder vymačkanou podkovu sebrat do hrudního koše než zrezne, na obzoru žluč, oči koní jsou šikmé, podlamují se pod nimi louže, po svahu kloužou ledvinové kameny, leč nejsou samy, hrací kostky z koňských zubů drbou pohořím nárty
41
Císař nosil korunu jako pás cudnosti, hrůzou mu ve vlasech vstávala čínská zeď, obtahoval nervy nebe štětcem vlajkoslávy, nejhbitější z jeho lučištníků si krášlili tváře střelným prachem, nezralým zrnkům rýže se říkalo dorostenci Po noci dlouhých nosů nakázal císař zapsat: Nejjedovatější hadi jsou lidi
42
Ecole vetarinaire Vpředu lev a nosorožec morek ti chrstli pod kabát, na zipu bezhlavý jezdec, kostry veverek krčící rameny, sousoší naložená v lihu, dvouhlavé tele jež ti ukazovalo, jak klást parkety na podlahu chlívku, v tu chvíli stal ses bednářem žeber i červotočem v sklípcích plic
43
Chirurg podsvětí Chirurg podsvětí je celý v bílém jen lakýrky má černé – pohrávat si s identitou můžeš donekonečna, slovním průjmem jsi přikryl úplně všechno, stižen svalovou horečkou slunovratu, propustka končetin přilíplá na plováky pat, kolkoval to sám Hermes Nápis rozvázanými tkaničkami vybízí hledat adrenalin v kupce sena, žaludek nic neudělá loktu, ovšem obráceně ano
44
Vtipy Tenhle vtip je o policajtech, tenhle další o buzerantech Šelma na udici, vyplazená kostra boty, přelouskaný svět
45
Sebevražda prakem Strupatý srub bez oken, prám z veršů, valcha strof napraná výrazivem Trans tepe ornici, hroudy napadrť všech stran, leč buvol veršotepcův žrádlem vnaděn, rve rádlo krok sun krok, rozpětím rohů refrén rozměří Rýžový papír rovnoběžně trhá polehlá sebevláda, na horizontu tatáž neúroda, prak přepřahá raz dva
46
Cap Ferret Ukazující prst je vyplazeným jazykem vůle Jako by srdečnost vázala atomy, když mráz na chůdách do půd zuby strká, kde krokodýlí slzy stékají po hroší kůži v safari povah Cpi se vpřed ukázat pas, ve frontě břišně tanči, strkej se kyčlemi, vodnatá v bedrech kruť žraločí kormidlo dneška Tohle je Lukul, znáš přece lukulský hody Tohle je Hamid, vyvrhel, ale žít se s ním dá Tohle je Lejla, tančí, aby vybuchl pramen vody Tohle je Ardžumanda, tý jde jen o to, aby noc byla černá Vem na to VŘETEL – vřetenem slov lam prsty zřetelnosti, co vře v držce, až k strnutí jazyka, kam zvrzavěly panty mletím
47
Tak prav už, Zarathuštro, „Zaraz tu štrapác,“ než rozfofruje ti krevní oběh, když z věží prstů zvoní klikání, nech jazyk v ústech plavat motýlka Vyplazený jazyk je vrtkavým ohonem volby
48
Noc stojku Déšť odlešťuje znaky shora dolů do louží nul svalených na lopatky Sklář nesnese mastnotu v ústech planety uvnitř krevního oběhu – co hodin krystal pohůnek, celou noc jsi ve snu stojku stál Chytil ses umění jak hovno košile, ležely v tobě věty z drátů, nákupní koše, jimiž tolik propadne, někdo ti hodil vajgla do voliéry, však neuchopitelné nemůže chytnout – stáhl ses do sebe jak zubní nerv Pokaždé příštího léta chceš si spálit prsty
49
Speciální teorie relativity Zkracování postelí a prodlužování ložnic, rozptylová louka přes půl obýváku, urnové háje lemované botníky na mapě předsíně, za dveřmi špajzu hnědouhelný důl, skrývka zahnívajících bašt, zkameněl pohled v kuchyňské rafinerii, pod sprchou leptadlo – lučavka domácnosti, v ramenech točitých schodišť neznámý druh odstředivé síly
50
Barvy na semaforu Stolice zelená z vinných listů, červená z řepy, nebo už krve? Pusť ty, co stihnou při čekání na semafor škrábat stírací los Měj, sláb a chybující, srdce jak prostatu
51
Bránit se znamená zálivy Bránit se znamená zálivy cvrnkat do kosmických těles, nulu připevnit k nule vykulením přitažlivosti jdu zbožňovat tvé kručení v břiše, až uhlí uhne rypadlům, mít v žilách kmín, emigrovat leda na atol Monokini Na pomezí moře a pevniny jsou krajiny, vynořující se jen za odlivu. Jsou to louky bez trávy, zasněžené bez sněhu – to jest nasolené bez posypu. Co to dělá s psychikou lidí, kteří tam žijí? Středoevropan zná jen pobřeží pláží a mol, nanejvýš skal. Jiné mu nebývá blízké, protože do jiného v dětství na dovolenou zpravidla nejezdil. Slaný šlem jinotajů byl jeho vnitrozemským předkům jakoby malinko eklhaft. Naše hlavy jsou Venušiny kuličky v pochvě Bohyně. Tvoří svět ukryté blaženosti, která se může a víceméně musí promítat do vnějšího prostředí, zpevnit pánevní dno.
52
Myopia cum astigmatismus myopicus bilateralis Okolí očí beze změn, oči jsou zcela klidné, rohovky lesklé, hladké, průhledné, přední komory přiměřené hloubky, obsah čirý, duhovky klidné, zornice okrouhlé, reagují na osvit, reflex od pozadí výbavný, čočky čiré Fundus: papily ostře ohraničené, růžové s centrální exkavací, na cévách nález přiměřený věku, sítnice bez ložiskových změn
53
Lotrinské krupobití Pěšiny jsou neurony přírody ťukají zvenčí na skořápku hlavy nafouklé vizí dolehnou zobáčkem váhy Nárty přepásané stíny mi pomohly ven z plížení plíce v světlinách lesa klovou sektu bubliny Snad některé ženy nosí v cévách zátky mechu ale muži našlapují bosými játry Vejcorodému nebi mrak vyplel mléčné zuby kroky vylíhlé z krup zebou zem zobany
54
Torre de Menagem Co dělá cypřiš, když půdu kypříš, příště ti přišněruje k motyce zemskou tíž Tohle jestli je Nepál Evropy – žaludy v sadu pomerančovníků, cesty jež z tebe vysávají místo krve kolínskou, kousne se do jazyka jedovatý had břečťan, listnatou ženu tahal jehličnatý muž z dosahu pil
55
Anonymní polykač ohně (Vasuguptovi) Jedná se o pokus vyjádřit básnivou zkratkou a přitom filosoficky korektně začátek Vasuguptovy Šiva-sútry
Věz se bezešvě, pouta tanou, průnik odírá prolnuté – ujímá se jména ve jménu, švem úst tryská roub mlčeného jména, ret ret nespolkne Tak znej se profouknutě, utrhni se zevnitř sám sobě od úst, otrhej mluvě listí bezvětrně do stínu znaků sám sobě schovej se v lidech
56
Sady Pětatřicátníků v Plzni Ode dneška už k dnešku nemáš co říct, sice zkusíš šeptat já jsem ta tíha, co ti urvala ucho u nákupní tašky, nech si to pro sebe Nevíš jestli v příští minutě se smrskneš do tenisáku anebo obemkneš svět Nevíš zda výplet rovnoběžek se tě dotkne – tvá kostra uvnitř tebe štukuje morkem Ale co zub za zub to cela plná odsouzenců, – v příští minutě přiložíš ucho na mříž
57
Špičkou jazyka a špičkou boty se nikdy nedotýkáš téhož – leda kořenů, které semleli mezi dvěma planetami když zeměkoule tě uhranula
58
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (1993, REMIX 2011)
OBLAK OBLAKEM ROHOŽ OBLAKEM, ROHOŽ ROHOŽÍ SRST OBLAKEM, SRST ROHOŽÍ, SRST SRSTÍ TRN OBLAKEM, TRN ROHOŽÍ, TRN SRSTÍ, TRN TRNEM SLOVO OBLAKEM, SLOVO ROHOŽÍ, SLOVO SRSTÍ, SLOVO TRNEM, SLOVO SLOVEM
LAK
Zvířátka z pozůstalosti (prolegomena) Znáš svou cenu kam lidská noha nevkročila Dej na světlo Boží se čtvercem vzdálenosti vysychat ptačí hnízda po žebři spektrálních čar Najdeš rybářský lístek do biografu kde promítač točí navijákem až se okno utrhne Pak sám šupinotepec stříhej náplast na kloub věci
61
Trojitý průhyb Kdo kope uhlí, čechrá peří, střílí lukem na hořící svíčky, odmítá vráskami umlčet věčnost, vrčením psů tasí kapesní slovník, hostii – zátku korkovou, celofán po chlebu krájí otrávenými noži z rybích ploutví Kdo střílí lukem vráskami rybích ploutví, tasí korkovou zátku z peří, kope uhlí otrávenými noži, věčnost na hostii krájí kapesní slovník, čechrá hořící svíčky, celofán po chlebu odmítá umlčet vrčení psů Kdo odmítá hostii z rybích ploutví, krájí věčnost na hořící svíčky, kope uhlí vráskami po chlebu, umlčet kapesní slovník – tasí celofán, otrávenými noži zátku korkovou čechrá, vrčení střílí lukem psů
62
Nepoznáš Jizvy proti zdi, kýlu přes oči, nepoznáš hrách – ty vlasy vrahů Těším se, až ti rozkvetou vlasy dlaněmi přes oči Kdo je to? Hloupá – ty jizvy, to už nepoznáš ani svého vraha Náhle moc kufrů, hrachu na stěny komor, srdce si udělalo kýlu, hlavou proti zdi Těším se, až ti rozkvetou jizvy, hlavou proti zdi, srdce komor si dlaněmi udělalo kýlu přes oči Náhle moc vrahů, to už nepoznáš ani svoje kufry, kdo je to hrách, hloupá – ty vlasy na stěnách
63
Pokrývky hlav Helmy na cestách, čepice ve dvorech, cukříček po dobrém, avšak nemylme se, klášter daroval hřebčínu příbory, dřevěné kříže na provázky loutek, jež hází žabky čočkami z dalekohledů ve snaze spatřit ústa utonulých ucpaná vesly, kulečník pod břichem koně, dospělost jim naskočí jak husí kůže, v zahradách klobouky krotí Pegasa s kropítky místo kopyt
64
Odečteno z kalendáře Na křížích visí zrcadla, kterápak kytka nikdy neuvadá? Ta temná z bradavic jak zvonky od bicyklu, co je to za den, kdy kovářova kobyla na tebe mrká – zítra řeknu švec?
65
Odečteno z hodin Kámen, nůžky, papír – uzrál čas a z hodin vypadla pecka, kočka učí psa zatahovat drápy a moučná březost za rty kovadliny konečky prstů schovává
66
U voleb Na Karlově mostě s krby místo soch procesí zapáleně škrtá Zlatá bula sicilská ani Dva tisíce slov nechtějí hořet, jenom ta plenta chytila pleonasmy všech jmen, mezi pilíři uhlíř učí hubnout kachlová kamna
67
Zásek Pod límcem plíseň z horka, pak přišel večer zamíchat siluety, kručelo v břiše urychlovačů, zase se vedly dlouhý kecy vo krátký budoucnosti, kam to přijde – plátky cibule mezi zrakové klamy za brzdnou dráhu facky překlopit koutky úst, kam jen to přijde, ptám se – pochybnost ťala do stránky, kterou k příkoří ohryzali kůrovec, obaleč a dřevomorka
68
Zedničina úst Ruce, nohy kladly na sebe cihlu po cihle do výše patra Soboty, neděle, ačkoli bylo o čem rokovat, nikdo nepromluvil Ruce, nohy, soboty, neděle kladly na sebe, ačkoli bylo o čem, cihlu po cihle do výše patra, nikdo nepromluvil
69
Pan J. – kouzlo a podfuk V uličkách čteš: Bohoslužby, lepení duší, protektorování, pozvolna zahnívající hovězí zadní, vidíš boty rozdrcené brýlemi Rozum je střelec, plamenometem kácí les – nižádná tříska, tak proto má ty popelavé vlasy, komandant co zkušený ladič motorů pomalu přidává plyn, až plíce – dva tak křehké hrnky – ťuknou o sebe
70
Den začal modlitbou: Otče náš, kopni do vrtule, ať se znemožníš před svou tajnou láskou, tudy proběhla splašená kobyla věda, rozdupala nás a to, co zbylo, se teď vrací do stáje, s tvářemi vypouklými dovnitř žaludoví králové světa chytají pod klobouk hliněnou růži na parabolických loukách Českomoravské vysočiny, do kroku jim svítí benzinová pumpa, apendix naložený v odměrném válci lidské samoty
71
Telefonní budka: Někdo pochcal seznam z touhy nosit šaty po mladším bratrovi, který jej přerostl Tak honem zapomeň pro ocel na jitrocel, Pavlovi krásní srnci jsou v Papinově hrnci My se nemodlíme, jen si tak sednem, děcka cpou si párátka do žil, děd Vševěd vysvléká očima sochy z měděnky a v jednom kuse chlastá mléčné sklo, aby měl sílu štípat dříví pod stolem do stehen
72
Tramvaj jako těžítko, před tvýma očima na bok a na střechu Ráčkováním pantografu na pohřbech trsy prskavek přečtou memoáry prejtu neuronů Než sis nakoupila, odvezli oběti, nebyla tam už žádná krev
73
Budoucnost už byla – pryč s námi, mrtvola ve mně – mrtvola v tobě, úzkost levharta v kleci z bezpečnostních pásů, hrob žulová krabice od bot, hrob mramorová přepravka na dort dští šlehačkou monogramu – spi sladce, mezi urnami příbuzenstva nádrž plná přízně Jakkoli smrt zůstává smrtí, šiškou smrkovou na konci žitného klasu, ať již tvůj parník přiráží k nebi, kýlem rozestlat plodovou vodu v mracích, jakkoliv smrt zůstává smrtí, žádná z hypotéz nebude potvrzena
74
Za tím plotem stával totem naproti mocnářově soše, tam potkala jsi Krakonoše, pravil: „Udeří-li tě v jednu tvář, nastav druhou, neboť přistoupit na jejich hru znamená prohrát, pozoruj torzní kmity proutkařů, vždy jeden sní a druhý vraždí, aby sny uskutečnil, bruslí pod pumpou a tváří se, že má žízeň“ V jednom z pater operatér šije cévy vinné révy Pak náhle po kratičké pauze zahlédla jsi Mikymause, pravil: „Miluj bližního svého jak sebe sama, i kdyby to byl docent s pařátem stetoskopu, hlávkový salát v hodnosti generála, já také bezhlavá zvířata považoval za rostliny, námel měl za trny hliněné růže, co šimrá dvouslabičně“ Černá hlína ruce vzpíná, pustím Brahmse, vochlastám se 75
Golfský proud zašeptá: „Obušku z pytle ven,“ a jestli nejsi slávy dcera, pak možná střetneš Schrödingera, jak vrací v pytli Nobelovu cenu a mumlá, že kvalita zbloudila v kvaltu kvant, věřím, že kvasar je kvark, to stále opakuje, věřím, že hloupý Honza vyměnil pytel buchet za tři kokosy pro černošskou Popelku, a tak vznikl svět
76
Svět, jenž tě nutí stát modelem, jak proutěná helma naražená na kebuli sna, vlastním tělem mstít se zítřku za včerejšek, po 256 stupních šedi procházet územím nikoho, chodit krást kabáty do šatny pozůstalých, pod mostem sochy s punčochami na hlavách lezou po čtyřech – hledají čtvrtý rozměr, zmije píše dvojtečku nad kotník, gilotina píše pomlčku nad obě klíční kosti, a já abych stál na nároží s lexikonem v sepnutých rukách, až někdo přijde a zeptá se na číslo bot – tak se poznáme vždycky, v horách hnětených pekařskou rukou kam knoty petrolejek odjíždějí koňmo
77
Tvoje vzpomínky – moje vzpomínky, rýže – kamení, zadržená plovoucích větví špína, z masa jsou střepy, malé červené šipky, uhlířský bál, kde se tančí s putnami na zádech, situační komedie plná leukoplasti, přišlo mi k smíchu mít vzpomínky, hrál kdosi uchu na bubínek pěstí, s pocitem matky, když slyší syna mluvit cizí řečí, díváš se zpátky, jak století síry hodilo ručník do ringu přes krovy střech z rybích šupin, byla to luna dlouhosrstá, řasy jak vahadla, se zemí srovnala města Inků a přitom zpívala ach, synku, synku, čichače těkavých látek zdobil pionýrský šátek, dospělí hráli hru, v níž všichni sedí k sobě zády, a děti honily párátky po stole ořech
78
Zas ruka ránu letuje, hlas vnuka – pánu, světu, J.: „Radši už být v peci, než aby nad mou rakví někdo držel kecy, měl jsem trvat věky, a ne aby tu věnce smrděly jak deky, zout životu boty, než bude cítit, jak z protéz trčí hroty, radši bych rval prkna z paluby, kde mlynář schoval mouku za luby, už letí dvojplošník s palandami místo křídel, barvy do sebe vrážejí klíny, rytíři si zacpávají díry v brnění ovčím sýrem, zastrčí dřevce do kalhot a jdou, závdavky, záminky a zásnuby, jak pasta na zuby z tuby do huby, chtěl bych vtisknout stopy, abys z mejch šlápot cítil sálat tropy, teď rozpadnu se tiše, jak zvíře z plyše s nožem v břiše“
79
Ruce jsou svíčky revoluce, stačí dlaně pot a zhasne knot v modrákách přijít do nebe, obléknout ponožky na ruce sebevraha, aby pohlazením přišel k sobě, kdo na kluzišti hrozen vína ztratil Ruka toužící stát se nohou, aby mohla smrdět Od rána teror, vodopád unesl míč, v minových polích nastražená lejna zůstanou skřípnuta mezi kontinenty, neboť zřícenina třípatrového dortu je přístroj měřící hloubku poklony Rozum je valach k vozům, stačí biče šleh a propukne v běh Rozum jako kniha se dvěma hřbety, rozum, který rýsuje si čáry v dlani
80
Miluješ svou paměť – těleso náhodného tvaru, ať štěpí lunapark, když si předsevzala kostru z křídy, v bajce o rozmrazování, o přicházení na řadu, na místě moře mít močový měchýř, a náhle skleněná rohož hrudník tě přitlačuje k zemi omastkem dlaní, ústa s bělostnými žebry vzývají démony křestními jmény, epilepsie přepsaná do not píšťalou klade vejce
81
Delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka, umělá vlákna tisknou ohanbí, delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka, kytice třpytí se posetá lupy z vlasů, azimut v líbánkách – tryska svůdnosti, vystrkuje své jakž takž, nekoukej se na něho skrz lupy nehtů – terč se nezvětšuje, plynulý výdech myslivců na posedech přikrčen sklidí mety, delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka, dispečer stiskne příslušný knoflík, vše je diskrétní, jen hrobník dírou v boku stromu datlemi datly přikrmí Řekl: „Zatlač mi oči, byly vždy na stopkách“ – Zkus zatlačit hřiby do země – Ani ve snu! Má cenu mluvit o tom trpkém víně? O víně v hlíně? V hroznech? V sudech? V číších? V hlíně? Vítr odfoukal oči na jinou stranu hlavy 82
Popáleniny Výčnělky a prohlubně do sebe zapadají s jistou nepravidelností Melancholik zvrací na rampě Národního muzea posunkovou řečí Chtěl odjet za Janem Palachem drezínou do Všetat, nakonec tu zůstal pašerákem krevet, Zajíc jen počká, až zaschne krev na přídích ponorek Zatímco archeolog smrká hlínu a masér beder hřídel překalí, nuda na rampě stojí nahá, škvárově sněhobílá, chce pod Svatým Václavem vysázet řípu, pokradmu sednout k ohni neandrtálců Výčnělky a prohlubně do sebe zapadají s jistou nepravidelností naštěstí
83
Artaudův životopis jako paralelní slalom (čti to o závod)
DRÁHA 1 Hubené nohy míru – jeptiška tetovaná zvěří zodiaku začíná strašit v ústech bohů Nakonec já tě určím za křemenáče, bez kahanu v souhvězdí bratra, o samotě zníš jak na márách větvičky chůze DRÁHA 2 Prstýnky na aortách, v pekáči umělý kloub, noc ale krupicově řídká a ponocný bez pomeranče vodí vzteklinu po hraně ciferníku Revolta hřív, revoluce kopyt, jen co kupecké počty vystřídá kapsářská geometrie, – ať vykupitel plaz ruměnec vodí od tváře k tváři z dvanácti měsíčků třináctý Infračerven
84
Ediční poznámka
Nedílnou součástí knihy je hudba. Prvních 20 kusů obsahuje autorovo CD „MANTRANSONY“ s hudbou, kterou autor tvořil v období vzniku básní. Zájemci, ke kterým se tyto výtisky nedostaly, si mohou stáhnout skladby ve formátu MP3 z webu www.dybbuk.cz.
85
OBSAH
CIZIVILIZACE (2006–2011) Asertivita u Posledního soudu Polykání „a capella“ Salto immortale Donon 1008 Rada bezpečnosti OSN Mustafa Garrigue Atatürk Hroptatýr, ten arcihavran Do duše okno My lidi – plankton Úmrtí přírodovědce My lidi – salát Miniaturizace Struch (strach truchlit) Stroj mravů Legislativní záhumenky Samet válců Náměstí Hong-bo E-mail od Ladislava Klímy Fujavec Baltské znělky Ostroměřská trať Lysergové dny Lidová z Valašska Tady, v Pr… Světoobčan Cestovní horečka Mistr Sun v olympijské vesnici Mistr Sun se klaní houbám
86
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 27 28 29 31 33 34 35 36 37 38 39
Mistr Sun zametá pokoj Tian Tan – chrám nebes Ecole vetarinaire Chirurg podsvětí Vtipy Sebevražda prakem Cap Ferret Noc stojku Speciální teorie relativity Barvy na semaforu Bránit se znamená zálivy Myopia cum astigmatismus myopicus bilateralis Lotrinské krupobití Torre de Menagem Anonymní polykač ohně Sady Pětatřicátníků v Plzni
40 41 43 44 45 46 47 49 50 51 52 53 54 55 56 57
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011) Lak Zvířátka z pozůstalosti (prolegomena) Trojitý průhyb Nepoznáš Pokrývky hlav Odečteno z kalendáře Odečteno z hodin U voleb Zásek Zedničina úst Pan J. – kouzlo a podfuk Popáleniny Artaudův životopis jako paralelní slalom
60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 83 84
87
Pavel Ctibor
CIZIVILIZACE ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011) Redakce Markéta Hofmeisterová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2011 jako svou 157. publikaci Vydání první ISBN 978-80-7438-047-1
88
