Audiopomůcka č. 2 – Na tom našem dvoře Výukový materiál II. Autor:
Mgr. Jiřina Křížová
Partnerské zařízení:
ZŠ a MŠ, Chomutov, 17. listopadu 4728
Poznámka:
texty říkanek a výkladů kopírovat dle počtu žáků pomůcky: pastelky, fixy
1. NA TOM NAŠEM DVOŘE Na tom našem dvorečku veselo je, holečku,
Přihopsej blíž, oslátko, ukaž se nám drobátko!
je tu slyšet od rána kohouta i krocana.
Oslík bystré oči má, umí stříhat ušima:
Šťastně kvoká slepička, sotva najde zrníčka:
Ouško bílé, ouško šedé, tak to nikdo nedovede.
„Pojďte zobat kuřátka, moje zlatá děťátka!“
Šest vepříků v ohrádce je na jedné hromádce
Klove holub do zrní, až volátko naplní.
a každé z těch selátek má růžový kabátek.
Králíčkové veselí chroupou listí od zelí.
„Mámo,“ kvičí, než jdou spát, „dej nám něco, máme hlad!“
Husička má housata žlutá jako ze zlata.
Běží naše tele hop hop do jetele
Chcete vidět rybníček, plný malých kachniček?
a za ním dvě krávy do zelené trávy.
Všechny šťastně dovádějí, koupou se a potápějí.
Až se pěkně napasou, mléko pro nás přinesou.
A kdo je to za vrátky? Naše kočka s koťátky.
Vyšel beran s ovečkami cestou mezi ohradami
Koťata jsou ještě malá, pořád by si jenom hrála.
a za nimi mek mek mek pár běloučkých jehňátek.
Co to? Kdo to na nás štěk? Nebojte se, náš pes Rek.
Mít kožíšek takový, hopsal bych si jako vy!
Hlídá svoje štěňata, malá, hravá, huňatá.
Jen se napas, hříbátko, přijde zima zakrátko.
Ten náš kozel rohatý uviděl keř šťavnatý:
Až bude vše posečeno, zbude ti už jenom seno,
„Pojď, kozičko, poběž sem, pěkně se tu napasem!“
a až snížek napadá, zbělá les i zahrada.
2. KOHOUT A SLEPICE Včera, zrovna jako dnes, budí kohout celou ves. Spáči z naší dědinky nemusí mít hodinky. Nanosila slepička do podsady vajíčka. Z vajíček se zakrátko klube první kuřátko.
SLEPICE - výklad Slepice, kohout a kuře se správně nazývají kur domácí. Jsou to hrabaví ptáci, kteří pocházejí z jižní Asie. V džungli tam dodnes divoce žije předek našich slepic. Umí létat, i když ztěžka. Na noc vylétá do větví stromů. Ani naše domácí slepice nezapomněly úplně létat. Některá plemena slepic jsou vyšlechtěná na vajíčka, jiná na maso. Když slepice žijí v hejnu na dvoře, mají rozdělené úlohy. V čele hejna je dospělý kohout, který si vybojuje svoje vedoucí místo mezi ostatními kohouty. Na vajíčkách sedí kvočna, která pak vodí kuřátka. Dnes takové slepičí hejno vidíme zřídka. Kuřata se již rodí v líhních. Slepice snášejí vajíčka v jakýchsi továrnách na vejce.
3. HUSA Husa, husa, husička ztratila dvě peříčka. Schovám si je na zimu -hned budu mít peřinu! Husa Haj, husičky, haj, přes zelený háj, haj, husičky, popelaté, máte pérka všecky zlaté, haj, husičky, haj, přes zelený háj.
HUSA – výklad Husa domácí pochází z husy divoké. Je to vodní pták. Od husy divoké se husa domácí hodně liší. Je větší, má peří bílé barvy a létá jen zřídka a těžce. Mává prudce křídly a za velkého křiku uletí kousek. Mezi prsty má plovací blány a ze žlázy pod ocasními pery si mastí peří, aby se jí na rybníce nepromočilo. Dříve se husy chovaly v celých hejnech na venkovských dvorech. Dnes je jejich chov soustředěn na husích farmách. Na vesnici vidíme husy jen ojediněle. Městské děti se husy bojí, protože výhružně syčí a útočí. Stačí však zadupat a husa couvne. Husa se chová pro výtečné maso, peří a tuk. V březnu snáší vejce a vysedí z nich housata. Když kráčí husa po dvoře a za ní běží žlutá housátka, je tady jaro.
4. KACHNA Kachna volá káčata, utekla jí za vrata: „Kdepak se mi touláte, děti moje buclaté?“
KACHNA - výklad Kachna je vodní pták. Známe kachny domácí i divoké. Na rybnících a řekách pozorujeme divoké kachny. Nejrozšířenější je pestře zbarvená kachna březňačka. Divoké kachny létají v celých hejnech a hledají potravu. Domácí kachny už neumějí létat, ale životu ve vodě neodvykly. Vydrží na ní celé dny. Kachny se však neumějí potápět. Potravu hledají na mělkém dně. Ponoří hlavu a krk a zadní část těla zůstane nad vodou. Širokým zobákem čvachtají v bahně tak dlouho, dokud nenajdou něco k jídlu. Domácí kachny se chovají ve velkých kachních farmách na březích rybníků. Můžeme je vidět i na vesnických dvorcích. Maso domácí kachny je jemné a patří k oblíbeným pochoutkám.
5. KOČKA Kocour jen tak po očku pokukuje na kočku, Jestli nejsou koťata umazaná od bláta.
KOČKA - výklad
Poznáváš kočku domácí? Patří mezi šelmy kočkovité. Ale mně se nezdá, že by naše kočka Čertík byla šelma. Má špičaté zuby a vtahovací drápy, to je pravda, ale jako šelma se nechová. Nejraději má mléko. Ráno na mě doráží tak dlouho, až jí ho naliji. Ráda žere ryby a sušenky. A jak se umí lísat! To přece pořádná šelma nedělá. Četla jsem, že kočka není u člověka tolik zdomácnělá jako pes. Asi je to pravda, ale naše kočka nás má ráda, a když odjedeme, sedí na plotě a čeká na nás. Když se stane na zahradě něco zvláštního, kočka pro nás běží. Myslím si, že naše kočka už na svého divokého předka zapomněla a stala se opravdovou kočkou domácí.
6. PES Pes Na mou duši, pes má uši, kráva rohy, kůň podkovy, na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Voříšku, Voříšku, jak se daří blechám? -Podrbej mě na bříšku, honem, honem, spěchám!
PES - výklad
Pes patří mezi šelmy psovité. Je to dávný přítel člověka. Plemen psů je mnoho. Psi různých plemen se od sebe liší vzhledem, povahou i uplatněním. Někteří jsou dobří hlídači a jsou ostražití i ve spaní. Lovečtí psi svým jemným čichem vystopují zvěř. Policejní psi umí najít stopu i po několika dnech. Jiní psi jsou dobří běžci a mají sílu. V severních krajích je zapřahají do saní. Psi se cvičí k různým činnostem, ale hlavně se musí naučit poslouchat svého pána. Mezi dobrým pánem a jeho psem vznikne silné přátelství. Anežka už pozná vlčáka, bernardýna, jezevčíka, dogu, foxteriéra, chrta. Nejraději má však svoji rezavou Betynu, která se ale do žádného plemene nohodí. Je to hodný a veselý voříšek.
7. KOZA Marně volám k noze kozu, neposlouchá dnes. To dá přece zdravý rozum, koza není pes! Koza Koupil jsem si kozu od jednoho ševce, sakramentská koza, ona dojit nechce! Pásl jsem ji jednou na pasece v lese, sakramentská koza, ocas vzhůru nese.
KOZA - výklad
Koza žije s člověkem už od doby kamenné. Lidé chovají různá plemena koz. U nás je rozšířen především chov kozy české bílé a kozy hnědé. Dříve se na venkově chovaly kozy téměř v každé chalupě. Dnes je můžeme vidět hlavně ve velkých farmách. Kozy mají zvláštní vlastnost. Jsou mlsné a pro voňavé lupení vylezou i na úzkou zeď. Rády trkají a někdy chtějí trknout i člověka. Bolí to, zvláště když je koza pěkně rohatá. Vyjít s kozou po dobrém není jednoduché. Koza je tvrdohlavá a neposlušná. Kozy jsou užitečné. Bývá od nich dost mléka, ze kterého se vyrábějí chutné kozí sýry. Kozy se chovají též pro maso a jemnou srst. Dětem kozy připadají jako malí veselí čertíci z pohádek. Zvláště roztomilá jsou kůzlátka.
8. PRASE Prase
Když jsem šel okolo trní zeleného, vyskočilo na mě prase z trní, prase vyskočilo a mne poděsilo, že jsem z toho celý bledý. Tahle malá selátka -nestydatá čeládka! U korýtka nejsou smutná, protože jim stále chutná.
PRASE - výklad Prase domácí je příbuzné prasete divokého. Zuzanka se chodí dívat k sousedům na prasničku s 10 selátky. Selátka pobíhají kolem maminky a prasnice spokojeně pochrochtává. U nás nemáme jen prasata domácí. V našich lesích žijí i prasata divoká. Mají tvrdou černou srst a po stranách jim z tlamy vyčnívají zuby - páráky a klektáky. Prasata jsou všežravci, to znamená, že se živí potravou rostlinnou i živočišnou. Z prasete divokého byla vyšlechtěna různá plemena prasete domácího, která se od divočáka liší hlavně světlou barvou a tvarem těla. U nás je chov prasat velmi důležitý. Chovají se převážně ve velkovýkrmnách pro maso a sádlo.
9. KRÁVA Vyprávěla kravička, že jí chutná travička. A já, milá kravičko, mám chuť zase na mlíčko!
KRÁVA - výklad
Kráva je nejužitečnější domácí zvíře. Dává nám mléko a maso, které patří mezi základní potraviny. Kráva je samice skotu domácího, samec se nazývá býk, mládě tele. Ve světě se chovají různá plemena skotu. Některá dávají více mléka, jiná více masa. U nás je rozšířen hlavně český skot strakatý a skot černostrakatý. Krávy žijí ve velkých kravínech a můžeme je vidět i v menších chlévech. Nejlépe je jim venku na pastvě nebo alespoň ve výběhu. Krávy jsou velká, vážná a mírná zvířata. Býci jsou naopak divocí a bojovní. Veronika raději k býkům ani nevkročí. Chodí krmit telátka. Dívají se na ni velkýma očima a olizují jí ruku drsným jazykem. Nejraději by si vzala telátko domů, ale co s ním, až vyroste? Do jejího pokojíčku by se pak rozhodně nevešlo.
10. KŮŇ Vraník Můj koníček vraný jako malovaný, Hopsa, hejsa, hej! Nožky pěkně zdvíhá, ušima si stříhá, Hopsa, hejsa, hej! Dlouhá černá hříva po větru mu splývá Hopsa, hejsa, hej! Hříbě ani na chvilku neopustí kobylku. Je to jeho máma zlatá, tuze hodná na hříbata.
Malování koně Proč se ten kůň tolik směje, proč se tolik řehtá? Markétka ho pastelkami za ušima lechtá.
KŮŇ - výklad
Kůň je pomocník i přítel člověka. Michala sbírá obrázky koní. Má na nich bělouše, ryzáky, hnědáky, vraníky i grošáky. Někteří koně jsou štíhlí, mají lehčí hlavu i tělo a delší nohy. Vypadají, jako když tančí. Jsou to teplokrevníci a hodí se k jezdeckému sportu. Chladnokrevní koně jsou naopak zavalití s těžkou hlavou a silnýma nohama. Utáhnou i hodně naložený vůz. Naše původní české plemeno je starokladrubský kůň. Jeho předkové byli koně středověkých rytířů. Nejušlechtilejšími koňmi jsou arabský a anglický plnokrevník. Předkové těchto koní jsou známí a slavní. Angličtí plnokrevníci jsou právě ti koně, které často vídáme běhat dostihy. Až Michala povyroste, určitě se stane členkou některého jezdeckého klubu. Už se nemůže dočkat.
11. ZÁVĚR „KDE JE KDO?“ Kde je kdo? Kde je kohout? Na dvoře. Kde je myš? V komoře. Pejsek je před síní, kočička v kuchyni. Krávy jsou ve stádě, kozy jsou v zahradě. Bělounký holoubek vyletěl na doubek. Koník je před vrátky, pojedem na svátky. Koníček hrabe zem, do Prahy pojedem. Koníčku, hý!
