Partnerská města
Ketrzyn
OndYejovice Dolní Ú dolí a Horní Ú dolí
Zlaté Hory
Glucholazy Praha 1
Rejvíz
Z obsahu: Informace z města Společenská kronika Inzerce Zlatohorské spolky
VodHany
SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané, v dnešním vydání zpravodaje se vrátím k průběhu Mistrovství světa v rýžování zlata. O významu akce svědčí i záštita ministra pro místní rozvoj a hejtmana Olomouckého kraje. Slavnostního zahájení po nezapomenutelném průvodu 500 účastníků z 20 zemí z 5 kontinentů doprovázených skauty a kluby vojenské historie, hornickou dechovkou ze Stonavy, dechovou hudbou Bojané a hudební skupinou Holátka, se zúčastnil náměstek hejtmana Olomouckého kraje p. Radovan Rašťák, ředitelka odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR p. Jitka Fatková, radní Olomouckého kraje p. Eva Pavličíková, ředitel Euroregionu Praděd p. Zdeněk Jarmar, starostové měst a obcí Jesenicka, předseda Světové asociace zlatokopů p. Arturo Ramella z Itálie, za pořadatele MS 2011 starosta města Zlotoryja p. Ireneusz Žurawski, za pořadatele MS 2012 člen vládní rady pro kulturu, sport a rekreaci Jihoafrické republiky p. Vusi Shongwe, předsedkyně České asociace zlatokopů p. Veronika Štědrá, předseda Klubu moravskoslezských zlatokopů p. Josef Malý, předseda Českého klubu zlatokopů p. Jan Bašta a ředitel soutěže MS 2010 p. Stanislav Postbiegl. Soutěže byly zahájeny ve středu ráno a finálová kola proběhla v neděli. Nejvíce medailí získali zlatokopové z Finska. Medaile a ceny předávali hejtman Olomouckého kraje p. Martin Tesařík, starosta města Vodňan p. Václav Heřman, předseda Světové asociace zlatokopů p. Arturo Ramella, předsedkyně České asociace zlatokopů p. Veronika Štědrá, p. Stanislav Postbiegl za Klub moravskoslezských zlatokopů, místostarosta a starosta města Zlatých Hor. Po vyhodnocení soutěží byla předána vlajka Světové asociace zlatokopů zástupcům polského města Zlotoryja, kde se bude konat Mistrovství světa v rýžování zlata v roce 2011. Tato akce byla jednou z organizačně nejnáročnější akcí konanou v Olomouckém kraji. Znamenala několik let příprav. Po získání organizace na Mistrovství světa v roce 2006 ve finské Tankavaaře proběhlo několik schůzek mezi městem Zlaté Hory (Rác, Kotasová, J. Tománek, Nožička), Klubem Moravskoslezských zlatokopů (Postbiegl, Malý, Foberová) a Českou asociací zlatokopů (Štědrá), na kterých byly projednány základní body spolupráce a rozdělení kompetencí a úkolů při přípravě a konání MS. V roce 2007 bylo z 46 předložených návrhů vybráno logo MS 2010. V roce 2009 byly postaveny nové rýžovací boxy (claimy). Součástí příprav byla i velmi úspěšná prezentace města Zlatých Hor na Mistrovství světa v rýžování zlata v Itálii v roce 2009. Po této prezentaci byl rozšířen přípravný výbor MS. Na základě výzvy ve Zlatohorském zpravodaji se do něj přihlásili aktivní zlatohorští občané. Výbor se pravidelně scházel a řešil průběžně problematiku MS. Každý z členů výboru zodpovídal za určitou část v organizaci MS. Děkuji touto cestou členům výboru p. Gabriele Kotasové, p. Jiřímu Tománkovi, p. Antonínu Kořenkovi, p. Alici Kořenkové, p. Pavlu Bobkovi, p. Haně Rácové, p. Anně Petrekové, p. Petru Kabelíkovi, p. Karlu Nožičkovi, p. Jiřímu Kozlovi, p. Augustinu Bitarovi, p. Romanu Finsterlemu, p. Vojtěchu Ivanovi, p. Aleši Tománkovi, p. Marianu Čepovi, p. Anetě Albertové a p. Šárce Tomaštíkové za jejich aktivní přístup k řešeným problémům. V roce 2010 bylo postaveno nové závodiště (stožáry na vlajky, obslužné objekty u claimů, lavičky, claimy pro trénink a školu rýžování, zázemí pro uskladnění a dávkování písku). Byl upraven areál pro parkování karavanů a stanový tábor, kde odpracovali mnoho hodin především manželé Kořenkovi manželé Petrekovi, manželé Strouhalovi a p. Pavel Bobko. Bylo zajištěno sociální zázemí pro soutěžící i návštěvníky areálu, dle požadavků prodejců a hudebních skupin byl spočítán a dodán zdroj elektřiny dostatečné kapacity, byly nataženy rozvody elektřiny od srubů až do stanového tábora včetně osvětlení a ozvučení. Byly zpracovány návrhy bannerů, propagačních materiálů a předmětů, akreditačních karet, diplomů, pamětních listů, s Klubem moravskoslezských zlatokopů byla zajištěna bezproblémová registrace závodníků. V průběhu akce byla zajištěna kvalitní zdravotnická služba, přítomni byli hasiči a Policie ČR. Součástí akce byl i večerní kulturní program, který se těšil velkému zájmu diváků. Každý den byl vydáván Zlatohorský kurýr, časopis, který informoval o zajímavostech z MS. V průběhu MS byl
zajištěn pravidelný úklid sociálního zázemí, kempu a celého areálu. Každý den po ukončení soutěží bylo z claimů vyklizeno několik tun písku. V provozu bylo informační centrum, které předávalo informace vysílačkami deseti vedoucím, kteří disponovali dalšími dobrovolníky na zajištění prací v konkrétní části organizace MS. Dle mého názoru byla akce připravena na vysoké úrovni. Také průběh MS byl dobře zorganizován a proběhl bez větších problémů, o čemž svědčí mnoho kladných ohlasů od soutěžících i návštěvníků MS. Děkuji 70 dobrovolníkům a 43 skautům, kteří se podíleli na přípravě a konání akce. Dospělí po dobu své dovolené a studenti o prázdninách se věnovali s plným nasazením této akci. Jejich jména jsou uvedena na jiném místě tohoto vydání zpravodaje. Bez těchto lidí by to opravdu nešlo. Zvláštní uznání patří p. Gabriele Kotasové a p. Romanu Finsterlemu za nadstandardní pracovní nasazení. Mistrovství světa v rýžování zlata velmi zviditelnilo naše město. Svědčí o tom mnoho novinových článků, článků v časopisech, na internetových portálech, přímých vstupů v českých a polských televizích. Velmi důležitá byla i spokojenost soutěžících a návštěvníků z domova i z ciziny. Hosté navštívili také turistické lokality na Zlatohorsku. Myslím si, že tato událost nadregionálního významu jistě pomůže dalšímu rozvoji cestovního ruchu na Zlatohorsku. Velký pozitivem této akce je také to, že jsme její přípravu a organizaci zvládli vlastními „zlatohorskými“ silami. Přípravný výbor s dalšími dobrovolníky zvládl vše, od přípravy areálu MS, zajištění donátorů a partnerů akce, kulturního programu až po roční komunikaci v cizích jazycích s účastníky akce např. při zajišťování ubytování a dopravy z letišť do Zlatých Hor. Můžeme být hrdi na to, že ve Zlatých Horách žije mnoho šikovných lidí ochotných pracovat ve svém volném čase ve veřejném zájmu. Milan Rác starosta města Poděkování Děkuji p. Jakubu Fiuráškovi za poskytnutí pozemků pro kemp a stanový tábor, p. Jaromíru Cihelkovi za poskytnutí pozemku pro parkování aut, p. Petru Vidurovi za zajištění účasti řezbářů v areálu MS a věnování jejich děl městu, p. Čestmíru Petrošovi za darování pamětních medailí. Zlatohorským klubům vojenské historie, Policii ČR, p. Jindřichu Nevosadovi za provedení všech elektroprací, Sboru dobrovolných hasičů za požární hlídku a dodávky vody do mobilních sprch (p. Margareta Turzová, p. Vojtěch Fiala, p. Jan Waněk, p. Aleš Uchytil, p. Alois Uchytil, p. Radek Šiška, p. Milan Hinšt, p. Milan Harazin, p. Jiří Skaličan, p. Oldřich Zagora a p. Stanislav Ivan), zaměstnancům finančního odboru za finanční operace v průběhu MS (p. Adéla Belešová, p. Alena Horáková a p. Lenka Zarambukasová), Službám města Zlatých Hor za dovoz soutěžního písku a vody (p. Miroslav Sýkora, p. David Siarka, p. Josef Siarka a p. Jaroslav Hinšt) Za spolupráci děkuji České asociaci zlatokopů, Klubu moravskoslezských zlatokopů a Českému klubu zlatokopů. MS by se nemohlo uskutečnit bez donátorů a partnerů. Děkuji všem, kteří podpořili finančně nebo materiálně tuto akci. Především pak Olomouckému kraji, který podpořil i prezentaci Zlatých Hor na MS 2009 v Itálii.
Milan Rác starosta města
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ ZLATÉ HORY Stejně jako v předešlých vydáních začnu informacemi o zásazích naší jednotky v období od uzávěrky minulého vydání Zlatohorska. Prvním zásahem byla dne 29.7. ve 20 hod. a 52 min. technická pomoc – spolupráce se složkami IZS. Jednalo se o pomoc při snesení pacienta z 1. patra a naložení pacienta do vozidla záchranné služby. Vzhledem k vážnému stavu pacienta a požadavku lékaře záchranné služby, aby pacient byl při transportu do sanitky neustále ve vodorovné poloze, což nešlo dodržet při transportu schodištěm, byla povolána na místo naše plošina. Pacient byl transportován přes okno na plošinu a její pomocí potom na zem, kde byl naložen do sanitky. Druhým zásahem byl dne 8.8. ve 12 hod. a 25 min. únik nebezpečných látek na pozemní komunikaci. Jednalo se o únik olejové náplně motoru osobního auta na Krnovské ulici ve Zlatých Horách, ke kterému došlo, když vozidlo najelo na kamení vysypané na vozovce a prorazilo olejovou vanu motoru. Olej byl zasypán sorbetem a po nasáknutí zameten z vozovky. Co se týká nezásahové činnosti jednotky, asi nejnáročnější akcí byla požární asistenční hlídka při mistrovství světa v rýžování zlata, kdy bylo zapotřebí dohlížet na požární bezpečnost jak diváků tak soutěžících nejen v areálu Zlatokopeckých srubů, ale i v kempu a to hlavně v nočních hodinách. Požární asistenční hlídku provádělo devět hasičů s tím, že tři sloužili noční směnu kdy hlídali hlavně kemp a šest hasičů sloužilo denní směnu, z nichž tři hlídali v kempu a tři v areálu srubů. V průběhu mistrovství se hasiči nestarali jen o požární ochranu ale podíleli se na některých organizačních záležitostech. Jednalo se zejména o odčerpávání i dopouštění vody do soutěžních i tréninkových cleimů a navážení vody do zásobníků u sprch v kempu. Několikrát jsme byli nápomocni i při zvládání organizačních záležitostí.Dále připravujeme podzimní část odborné přípravy. Jako první z řady školení nás čeká cyklický výcvik nositelů dýchací techniky. Tento výcvik proběhne v poligonu Javornických hasičů, který si svépomocně postavili. Ke sportovní činnosti bych uvedl, že 7.8. proběhl na naší louce již osmnáctý ročník noční pohárové soutěže, které se zúčastnilo 21 družstev z toho 6 družstev žen. V prvním kole se soutěžilo o putovní pohár starosty města v kategorii mužů a místostarosty v kategorii žen a věcné ceny sponzorů. Druhém kole byla oceněna jen první tři místa a to finančními cenami také od sponzorů. Touto cestou bych chtěl moc poděkovat všem, kteří nám do soutěže přispěli ať už finančně nebo věcnými cenami. Jsou to: Město Zlaté Hory, Zepra – Ing. Vidur, Česko-slezská výrobní a.s., Studio 4, Elektro Hefka, Ing. Aleš Suchánek. Děkujeme!!! Zde jsou výsledky této soutěže: kategorie muži Pořadí 1. kolo 1. Kateřinky 2. Janovice 3. Zlaté Hory 4. Liptaň 5. Třemešná 6. Jeseník „A“ 7. Milotice 8. Velké Kunětice 9. Skorošice 10. Ondřejovice 11. Bělá p. Prad. 12. Suchá Rudná Jeseník „B“ Široký brod Břidličná
2. kolo Janovice Liptaň Jeseník „A“ Bělá p. Prad. Třemešná Zlaté Hory Velké Kunětice Kateřinky
kategorie ženy Pořadí 1. kolo 1. Zlaté Hory 2. Jamnice 3. Janovice 4. Bělá p. Prad. 5. Jindřichov 6. Skorošice
2. kolo Janovice Bělá p. Prad. Jamnice Zlaté Hory
Naše družstvo žen vyhrálo první kolo již potřetí za sebou, proto jim putovní pohár místostarosty města zůstává a na příští ročník se bude muset pořídit pohár nový. Za SDH Vojtěch IVAN
SPOLEČENSKÁ KRONIKA Sňatek uzavřeli 19.06.
Tereza ČERNOCHOVÁ z Jablůnky a Petr VAŠČÁK ze ZH
07.07. 16.07. 20.07.
Ondřej KOUDELA Dominik SIARKA Šimon GROHOĹ
ZH, nám. Svobody 5 ZH, Ondřejovice 238 ZH, Zadní 341
12.07. 18.07. 19.07. 25.07.
Gejza DIRDA Anna ŠIŠKOVÁ Emilie PŮŽOVÁ Josef ZÁTOPEK
ZH, Salisov 47 ZH, Krnovská 148 ZH, Wolkerova 663 ZH, Na Sídlišti 737
Vítáme nové občánky
(63) (65) (80) (65)
Blahopřání Moje milovaná maminko, k Tvému krásnému životnímu jubileu Ti jménem celé rodiny přeji hodně zdraví, štěstí, osobní spokojenosti a pohody. Tvoje dcera Jitka
Vzpomínka Dne 15. 8. 2010 to byly 2 roky, kdy zemřel pan Jiří Šnyrch. Vzpomínají manželka, děti s rodinami a rodina Bayerová a Jůzová.
„Čas ubíhá a nevrátí, co vzal, jen vzpomínka zůstává dál.“ Dne 3. září 2010 vzpomeneme 1. smutné výročí, kdy nás opustil manžel, tatínek a dědeček pan Jan Moka. S úctou vzpomínají manželka Eva a synové René a Jiří s rodinami.
„Utichly kroky, umlkl hlas, ale Tvůj obraz zůstává v nás.“ 5. září vzpomeneme 1. smutné výročí, kdy nás opustila naše milovaná maminka,babička a prababička paní Marie Prášková. S láskou a úctou vzpomínají dcera a synové s rodinami.
„Život je plavba na rozbouřeném moři než připluje vlna, která Tě pokoří a usmrtí Tvé tělo. I když se mu žít ještě chtělo“ Dne 8. září 2010 uplynul rok od úmrtí pana Jiřího Chlopčíka. Nikdy nezapomenou manželka a synové
,,Ruku už Ti nepodáme, abychom Ti mohli přát, jen kytičku Ti na hrob dáme a budeme tiše vzpomínat.“ Dne 13. září 2010 vzpomeneme 10. výročí, kdy nás navždy opustil pan Ladislav Bezděk. S láskou vzpomínají a nikdy nezapomenou pozůstalí, manželka Marie s rodinou.
„Už jen kytičku květů na hrob Ti můžeme dát, chvilku postát a tiše vzpomínat.“ Dne 15. září 2010 vzpomeneme 1. smutné výročí úmrtí naší maminky, babičky a prababičky paní Marie Janišové. S úctou a s láskou vzpomínají dcery Dana, Marie a Zdeňka s rodinami.
„Čas ubíhá a nevrátí, co vzal, jen vzpomínka v srdci zůstává dál.“ Dne 17. září 2010 je tomu již 10 let, co nás navždy opustila naše milovaná manželka, maminka, babička a prababička paní Jana Strakošová. Kdo jste ji znali, vzpomeňte si s námi. Stále vzpomínají a nikdy nezapomenou manžel, dcery Blanka a Martina s rodinami.
Dne 26. září 2010 vzpomeneme 1. smutné výročí úmrtí, kdy nás navždy opustil náš milovaný syn, bratr, tatínek, dědeček Jan Rupa. S láskou a úctou vzpomínají rodiče, bratři, dcera Jana s rodinou a syn Zdeněk.
„Kdo v srdcích žije, neumírá…“ Dne 1. října 2010 vzpomeneme 4. smutné výročí, kdy nás náhle opustil beze slůvka rozloučení pan Zdeněk Ignačák. S láskou vzpomíná manželka a děti s rodinami. Děkujeme všem, kteří vzpomenou s námi.
RUBRIKA MKZ Ve dnech 16. – 22. srpna 2010 proběhlo ve Zlatých Horách Mistrovství světa v rýžování zlata, které pořádalo město Zlaté Hory společně s Českou asociací zlatokopů, zastoupené Klubem Moravskoslezských zlatokopů (KMSZ) a Českým klubem zlatokopů (ČKZ). Město Zlaté Hory přivítalo návštěvníky z 5-ti kontinentů celého světa, 21 členských zemí světové asociace zlatokopů (WGA), Austrálie, Belgie, ČR, Finsko, Francie, Itálie, Japonsko, Jižní Afrika, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Rakousko, Slovensko, Španělsko, Spojené státy americké, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a další dva nečlenské státy, a to Irsko a Brazílie. Do soutěže se letos přihlásilo na 500 soutěžících, soutěžilo se v kategoriích: ženy, muži, junioři, veteráni, klasická pánev - klondike pan, klasická pánev – batea pan, děti, národní družstva, 5tičlenná družstva, 3členná družstva, noční rýžování – 3členná družstva, noční rýžování – 2členná družstva, VIP a Zlatá putovní pánev starosty města. Samotná soutěž spočívala v tom, aby každý ze soutěžících vyrýžoval co nejrychleji a nejlépe všechny zlatinky, které do připraveného kýblu s pískem vložil za zavřenými vrátky těsně před startem tzv. „Zlatič“. Byl připraven i bohatý doprovodný program, kde si mohli přijít na své všechny věkové kategorie, pro děti byly připraveny projížďky na koních, škola rýžování zlata pro malé i velké, kterou zajistili členové KMSZ, dále pak hudební vystoupení mnoha country skupin, show s bičem, irský a skotský step, výstava fotografií nazvaná „Historie soutěžního rýžování ve Zlatých Horách, výstava vzorků zlata nalezeného v ČR, burza minerálů a šperků, výstava fotografií zlatohorského podzemí, přednáška IQ Invest, soutěž v pomalém kouření dýmky, lety vrtulníkem nad Zlatými Horami apod. V neděli dopoledne proběhla finálová kola a odpoledne vyhlášení výsledků. Ceny vítězům předával hejtman Olomouckého kraje Ing. Martin Tesařík společně se starostou partnerského města Vodňany Václavem Heřmanem, starostou města Zlatých Hor Ing. Milanem Rácem, místostarostou Zlatých Hor Jiřím Kozlem, předsedou WGA panem Arturem Ramellou, předsedkyní České asociace zlatokopů paní Mgr. Veronikou Štědrou Ph.D., předsedou KMSZ RnDr. Josefem Malým a místopředsedou KMSZ Ing. Stanislavem Postbieglem. Po předání cen vítězům následovalo za zvuku hymny WGA stažení vlajky a předání dalším pořadatelům MS a to zástupcům polské Zlotoryje. Na závěr poděkoval předseda WGA pan Arturo Ramella všem organizátorům za krásný týden, který tady účastníci mohli společně s námi prožít. Zástupci Jihoafrické republiky předali do městského muzea ve Zlatých Horách speciální rýžovací pánev, kterou používají v JAR jako poděkování a vzpomínku na MS. Krásné zakončení a tečkou na závěr Mistrovství bylo roztančení účastníků a publika za zvuku písně pocházející z JAR mezi claimy, děkování a objímání všech přítomných. Toto vše by nebylo možné bez sponzorů, kterými jsou: Olomoucký kraj, Město Zlaté Hory, Česká centrála cestovního ruchu, www.ochutnejte cr.cz, internetový portál Kudy z nudy.cz , Unigeo, a.s., Zlatohorský nadační fond, Ministerstvo pro místní rozvoj, Eiffage Construction ČR, s.r.o., IQ Invest. s.r.o., SMOJ – Sdružení měst a obcí Jesenicka, Diamo s.p., Lesy ČR, s.p. Partneři akce: Česká asociace zlatokopů, Klub moravskoslezských zlatokopů, Český klub zlatokopů, Skauti Zlaté Hory, Plzeňský prazdroj, a.s, TOI TOI Sanitární systémy, s.r.o., Ondřejovická strojírna, a.s., Kofola, a.s., Sbor Dobrovolných hasičů Zlaté Hory, Česko-slezská výrobní, a.s., Základní umělecká škola F. Schuberta Zlaté Hory, Internet Expert s.r.o., Festina, BT Bentime-Quarz a Česká geologická služba. Mediální partneři: Český rozhlas Olomouc, Radiožurnál, Český rozhlas Praha1, Český rozhlas Praha 2, Český rozhlas Ostrava, ČT 1, Nova TV, Polar a TV Polska.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a zdárném průběhu této akce. Jsou to: dobrovolníci, skauti, Sbor dobrovolných hasičů Zlaté Hory, Policie ČR obvodní oddělení Zlaté Hory, členové KMSZ a ČKZ. Jmenovitě: Milan Rác, Jiří Kozel, Augustin Bitara, Anna Peterková, Antonín Kořenek, Alice Kořenková, Jiří Tománek, Aleš Tománek, Šárka Tomaštíková, Tomáš Kotas, Karel Kozluk, Karel Nožička, Petr Kabelík, Vojtěch Ivan, Karel Ševčík, Jaroslava Roubíčková, Bohumil Šos, Marcela Šosová, Kristýna Labašová, Jitka Hermannová, Vladimír Hermann, Gustav Strakoš, Štěpánka Lukášová, Petr Blahuta, Jaroslava Blahutová, Karel Krajíček, Anna Bátková, František Kudela, Aneta Albertová, Jana Finsterlová, Jana Rácová, Iva Rácová, Petra Rozbrojová, Jiří Kováč, Hanka Rácová, Jan Strouhal, Marian Čep ml., Marian Hefka, Klára Eisnerová, Kryštof Remeš, Přemysl Gerlich, Lucka Plášková, Pavla Chramostová, Hana Müllerová, Marian Čep st., Dáša Tomaštíková, Markéta Vidurová, Alena Zondláková, Jitka Ivanová, Roman Finsterle, Zdeněk Douda, Jiří Papala, Zdenek Petřek, Jan Duda, René Lániček, Robert Tatai, Zdenek Pieroga, Pavel Bobko, David Adamec, Růžena Zavadilová, Darina Dirdová, Lenka Procházková, Stanislav Kepert, Radek Vojčák, Marta Odstrčilíková, Jana Kepertová, Ondra Salva, Jarda Holík, Jarka Paulová. Skauti: Kolinc, Army, Soptík, Marek, Sysel, MB, Šimon, Tosi, Zede, Jaffar, Cvrček, IKI, Pajka, Kuny, Tkaňka, Dominika, Morgan, Majda, Svišť, Źába, Kaší, Žofka, Bacil, Double, Žokej, Chodec, Michal,Vítek, Viťa, Šídlo, Pete, Vasil, Fosa, Pimpa, Jestřáb, Roman, Šery, Topy, M. Pavlík, Fransoa, Beruška, Přema, Marťa. Členové Moravskoslezského klubu zlatokopů a Českého klubu zlatokopů: Veronika Štědrá, Stanislav Postbiegl, Eva Foberová, Josef Malý, Monika Postbieglová, Martin Lojkásek, Petr Vašek, Jiří Prchal, Jana Němečková, Jiří Fischer, Luďka Piotrowská, Petr Plschek, Petr Blažek, Ladislav Soporský, Petr Chládek, Miroslav Pícha, Luboš Hrubý, Vlaďka Sochová, Miroslav Nagy, Daniela Múčková, František Verbich, Braňo Martiš, Libor Kejcar, René Ragád, Květa Drápalová, Milan Drápal, Stanislava Kuběnová, Miroslav Vaněk, Marcela Reková, Hana Slívková, Miroslav Slívka, Jana Válková, Tomáš Helekal, Josef Večeřa, Viera Večeřová, Viktor Böhm. Gabriela Kotasová MKZ Zlaté Hory
Výsledky MS v rýžování zlata 2010 Seznam kategorií Kategorie Muži Ženy Veteráni Junioři Klasická pánev (Klondike pan) Klasická pánev (Batea pan) Děti Národní družstva Pětičlenná družstva Tříčlenná družstva Noční rýžování – tříčlenná družstva Noční rýžování – dvoučlenná družstva V.I.P. Zlatá pánev
Zkratka PM PW VET JUN CPK CPB CH NT T5 T3 T3N T2N VIP PAN
Limit 240 240 60 60 120 30 30 30 18
Registrovaných 252 130 94 21 186 181 33 15 42 82 30 30 12 15
Potvrzených 252 130 94 21 186 181 33 15 42 82 30 30 12 15
Finální výsledky neděle 22. 8. 2010 Děti Země zlatinek Maximilian FR 7 CZ 7
Pořadí 1 2 3
Číslo 11704 11055 12628
Příjmení Jméno Santos Prause Lesenechal Arnaud Dunovská Kateřina
Čas DE 03:34.1 04:07.0
Pořadí 1 2 3
Číslo 10549 10989 14960
Příjmení Keränen Patokallio Wasilewicz
Klasická pánev (Klondike pan) Jméno Země zlatinek Čas Veikko FI 8 02:36.6 Minna FI 8 02:39.0 Tadeusz PL 8 04:29.6
Celkový čas 02:36.6 02:39.0 04:29.6
Pořadí 1 2 3
Číslo 14091 10890 10274
Příjmení Brand Kaňa II. Cornelisse
Klasická pánev (Batea pan) Jméno Země zlatinek Čas Vlastimil CZ 9 02:51.4 Richard SK 9 03:15.6 Gonneke NL 9 04:21.4
Celkový čas 02:51.4 03:15.6 04:21.4
Národní družstva P. Název týmu Členové týmu 1 Rakousko Deinhofer, Postl, Wolf, Deinhofer 2 Švédsko 3 Slovensko Kaňa II., Verbichová, Múčková, Dobrovský, Režná
Pořadí 1 2 3
Číslo 13761 14806 11693
Příjmení Polidori Dobrota Adamec
Jméno Nicolo Rasťo Matej
Země IT SK SK
Junioři zlatinek 7 7 7
Čas 02:14.2 02:39.9 03:04.8
Celkový čas 7 02:39.0 05:39.0 06:34.1 07:07.0
zlatinek 14 14 14
Čas 09:52.2 10:10.0 11:17.4
Celkový čas 02:14.2 02:39.9 03:04.8
Celkový čas 09:52.2 10:10.0 11:17.4
Pořadí 1 2 3
Číslo 12012 10351 11594
Příjmení Seppälä Hongisto Ossenkopf
Jméno Antti Pentti Peter
Země FI FI DE
Veteráni zlatinek 8 8 8
Čas 01:20.1 01:37.9 01:45.8
Celkový čas 01:20.1 01:37.9 01:45.8
Pořadí 1 2 3
Číslo 10296 10989 12683
Příjmení Muotkajarvi Patokallio Vermaak
Jméno Pirjo Minna Sonja
Země FI FI ZA
Ženy zlatinek 8 8 8
Čas 01:14.8 01:19.1 01:32.8
Celkový čas 01:14.8 01:19.1 01:32.8
Pořadí 1 2 3
Číslo 12012 10549 10967
Příjmení Seppälä Keränen Pihlman
Jméno Antti Veikko Mikko
Země FI FI FI
Muži zlatinek 9 9 9
Čas 01:10.3 01:14.4 01:23.7
Celkový čas 01:10.3 01:14.4 01:23.7
Pořadí 1 2 3
Číslo 15158 15587 15653
Příjmení Kozluk Köhler .
Jméno Karel Dan Cvrček
Země CZ CZ CZ
V.I.P. zlatinek 7 7 7
Čas 02:44.7 04:49.3 05:30.7
Celkový čas 02:44.7 04:49.3 05:30.7
Pořadí 1 2 3
Číslo 12012 11594 14091
Příjmení Seppälä Ossenkopf Brand
Zlatá pánev Jméno Země zlatinek Antti FI 8 Peter DE 8 Vlastimil CZ 8
Čas 01:18.1 01:49.0 01:55.4
Celkový čas 01:18.1 01:49.0 01:55.4
Městská knihovna Nové knihy v městské knihovně Ivona Březinová – Držkou na rohožce (Právě mu bylo osmnáct a má pocit, že si toho v životě zatím moc neužil. Z doby, kdy byl malý, si pamatuje jen hádky rodičů a hračku šaška, který vypadl z okna místo něj. A pak už jen děcák. Sedm vnucených sourozenců od tří do sedmnácti let. Tři tety a strýc, kteří ho pořád k něčemu nutí. Aby si po sobě uklidil, vynesl koš, umyl nádobí, chodil do učňáku… Ale teď bude všechno jinak. Je dospělý. Je samostatný. Myslí si, že konečně začne doopravdy žít.) Arto Paasilinna – Syn boha hromovládce (Román finského spisovatele představuje tu část Paasilinnovy tvorby, v níž nad každodenní skutečností převažuje bujný svět fantazie. Jeho hrdinou je Rutja, syn Ukka hromovládce, nejvyššího pohanského boha starých Finů. Rutja je seslán na zem, aby odvedl Finy z bludné cesty křesťanství a vrátil jim víru ve veselé staré bohy. Po prvním seznámení s několika současnými Finy začíná ale pochybovat, zda svou náročnou misi vůbec zvládne...) Arto Paasilinna – Krátká paměť pana rady (Tentokrát se děj odehrává celý ve Finsku a je plný bláznivého humoru.) Bernard Cornwell – Kronika válečníkova (Román je druhým dílem připravené pentalogie umělecky ztvárněných kronik a pověstí z okruhu legendárního krále Artuše.) Stieg Larsson – Dívka, která kopla do vosího hnízda (Třetí díl světově úspěšné krimi trilogie Milénium. Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život ...) Simona Monyová – Blonďatá stíhačka (Přečtením knihy Blonďatá stíhačka výrazně snížíte riziko přehmatu při výběru životního partnera! Všichni nevhodní muži totiž prošli právě jejím životem …) Jeff Deaver – Pekelná kuchyně (Thriller oblíbeného autora se odehrává ve svérázné newyorské čtvrti Hell's Kitchen. Dokumentarista John Pellam sbírá autentické vzpomínky zdejších pamětníků. Kdosi by však radši nechal minulost spát a Pellam musí pátrat po zákeřném žháři.) Jeff Deaver – Příští oběti (Tentokrát vás autor pozve ke sledování drásajícího příběhu, na jehož začátku jsou dvě zkrvavené mrtvoly. Přibudou na konci dvě další? Noční telefonát na tísňovou linku byl náhle přerušen. Šlo o omyl? Anebo se v odlehlé rekreační chatě stal zločin, který už nemohl být nahlášen?) Jeff Deaver – Kříže u cesty (Montereyský poloostrov zaplavil strach. U silnic se začaly objevovat kříže – nikoli ovšem jako pomníčky obětí nehod, ale jako zlověstné znamení z rukou vraha. Co kříž, to jeden člověk, který zemře velmi krutým způsobem jen proto, že vrahovi poskytl přístup k údajům o svém soukromí na internetovém blogu nebo na sociální webové síti.) Robert Ludlum – Pandořina skříňka (Přísný mnišský řád se pokouší dopravit kovovou schránku s dokumenty do bezpečného úkrytu v italských Alpách. Kdyby vyšlo najevo, co schránka obsahuje, křesťanská civilizace by se otřásla v základech.) Martina Cole – Byznys (Imelda Dooleyová ještě nikdy neměla takový strach. Dlouho si užívala života plnými doušky, ale teď je všechno jinak: otěhotněla a otec dítěte vyřešil celou situaci tím, že ji opustil. A protože její otec není vskutku člověk, s nímž je radno pustit se do křížku bojí se ho nejen vlastní rodina, ale i celé londýnské podsvětí, Imelda je odhodlána udělat cokoli, jen aby se vyhnula otcovu hněvu.) Shannon Drake – Vikingova žena (Rhiannona byla dost krásná na to, aby okouzlila kteréhokoli muže na světě, ale své srdce cele zasvětila snoubenci. Jak by ale mohly obstát naivní sny mladé dívky oproti královým záměrům?) Ve čtvrtek 23. září 2010 pořádá obecní knihovna v Lipové Lázních soutěž mezi jesenickými knihovnami „Po stopách Johanna Schrotta“. Každou knihovnu budou zastupovat 3 děti z prvního stupně a 3 děti z druhého stupně Základní školy. Po soutěži je připravena exkurze do lázní v Lipové. Podmínkou účasti je aktivní členství zlatohorské knihovny. Zájemci se mohou přihlásit u paní Jitky Ivanové do pátku 17. září 2010. Za městskou knihovnu Jitka Ivanová
ZLATOHORSKÉ KLUBY A SPOLKY
Šachový zpravodaj Doba odpočinku pominula a naši hráči se připravují na nadcházející sezónu 2010/2011 Oblastního přeboru Olomouckého kraje. 4. 8. – 12. 8. 2010 se Daniel Müller a Michal Müller zúčastnili mezinárodního šachového festivalu – Olomouckého šachového léta. Letošní ročník byl rekordní co do počtu účástníků a národností, a tak měli naši hráči možnost poměřit své síly i s šachisty jiných zemí. Turnaj byl důležitý také pro dosažení a zvýšení mezinárodního FIDE ratingu, který znamená vstup do turnajů vyšší třídy. Od 14. 8. do 22. 8. se naši hráči tradičně účastní turnaje O putovní pohár lázeňského města Jeseník, a to ve dvou turnajích se zápočtem na národní a mezinárodní rating. Daniel Müller a Michal Müller se rovněž zúčastnili školení rozhodčích III. třídy a získali všechna oprávnění, která s tímto statutem souvisí. Doufejme, že vzdělávání ve stále se měnící legislativě Šachové svazu České republiky a World Chess Federation umožní našemu oddílu předcházet situacím podobajícím se nekorektnímu utkání se Šternberkem, které nas připravilo o pustup do vyšší soutěže v sezóně 2008/2009. Se začínajícím školním rokem bych chtěl připomenout, že všichni zájemci o šachovou hru mají možnost se stát členem našeho oddílu. Výuka šachu v našem oddílu se stále modernizuje a je ovlivňována aktuálními trendy na poli šachové hry. Naučíme Vás nejen zdatně provádět tahy na šachovnici, ale především Vás seznámíme s metodami samostudia, počítačovými analýzami partií, poradíme Vám, jak se orientovat na turnajích a co udělat pro zlepšení Vašich osobních výsledků. Dlouhodobá praxe a konzultace se zkušenými hráči, je to nejcenější, co Vám můžeme nabídnout. Také bych chtěl motivovat všechny mladé šachisty našeho oddílu, aby u šachového koníčku vydrželi a trpělivě trénovali. Jedině dlouhodobá příprava, kladný přístup a účast na turnajích či zápasech povede k úspěchu a stále novým možnostem, které šachy nabízí. Přeji všem hráčům mnoho úspěchů v nové sezóně! Za Šachový oddíl TJ Zlaté Hory Michal Müller
Klub důchodců Zlaté Hory Sportovní odpoledne Počasí se na naše přání umoudřilo, ten Pán nahoře nás vyslyšel a poslal sluníčka tolik, že nám všem bylo až vedro. Dne 15. června 2010 se uskutečnilo setkání seniorů z Jeseníku, Glucholaz a našich důchodců. Celá akce se konala v prostorách zahrady a venkovního posezení hotelu Minerál ve Zlatých Horách. Po oficiálním přivítání předsedou KD B. Šosem, byly soutěžícím (pětičlenná družstva) rozdány kartičky se jmény a názvy soutěžních disciplín. Po úvodních formalitách a losování se týmy zapojily s chutí do sportovního klání. Soutěžilo se v disciplínách: 1. hod šipkami do terče 2. prohazování míčků přes kruh 3. lovení pivní láhve na udici s kroužkem 4. kuželky 5. házení kroužků na tyčky
6. hod na cíl Veškeré disciplíny byly bodované, výsledky zapsány do kartiček soutežících a po jejich skončení se spočítal výsledek celého družstva. 1. místo obsadil tým z Jeseníku, 2. místo tým ze Zlatých Hor a 3. místo tým z Glucholaz. Soutěžícím byly předány drobné ceny a diplomy, se kterými byli spokojeni. Poděkování patří zejména Kristýně Labašové a Marcele Šosové za dobře připravenou akci, dále všem členům výboru KD, kteří téměř po 65 lidí připravili nejen soutěže, ale i pohoštění a zábavu s tancem, do kterého se zapojili téměř všichni. Manželé Pastyříkovi obohatili celé odpoledne pěknými písničkami, které se nesly celým prostranstvím Minerálu. Rovněž naši „grilovací maníci“ – odborníci – L. Douda a Vl. Herman připravili všem pěkně ostré klobásky, po kterých obzvlášť chutnalo naše české pivečko. Snad nebylo člověka, který by se nebavil a byl nespokojen. Byla to fuška, ale setkání bylo neformální, velmi zdařilé. Dík patří všem, kteří pomáhali tuto velkou akci zorganizovat, zvlášť členům našeho výboru KD, kteří se postarali o zdárný průběh celé akce. Další setkání se uskuteční v září, opět sportovní odpoledne. Naši členové – dobrovolníci KD se zúčastní také alespoň malou měrou MS v rýžování zlata. I když už nejsme plni života, nechceme usnout na vavřínech a alespoň malou měrou prospět těm, co ještě život nevzdali. „Věk není to, v čem poznává se stáří. A. Kudielková
1. srpna 2010 Zlatohorská časovka-Jesenický šnek MTB 2010 Příjemné nedělní dopoledne okořenila již tradiční domácí časovka na Bišovku. Na start se postavilo 85 cyklistů, ti menší a kategorie open jeli na Petráky, ostatní si to rozdali až na Bišovku. Z našeho týmu se představilo 11 bikerů, konečně hojná účast, a bojovali, jak to jen šlo. Na Petráky se ve svém prvním závodě za biketeam představil 10-ti letý Aleš Uchytil a velmi mile překvapil 12 místem v kategorii do 15 let, mezi výrazně staršími kluky. Na hlavní trase se zaskvěl absolutní vítěz Tomáš Vychodil a ne náhodou se mu u nás v týmu říká „metrix“. Patří mezi naprostou špičku a dokazuje to každý závod. Skvělé 12. místo obsadil Tomáš Kamnař (6. v kategorii 30 - 39 let), ale ani další členové se neztratili. 30. dojel Petr Kašpar, 32. Alois Uchytil, 35. Tonda Kořenek, 37. Petr Vašinka (první závod po zranění), 46. David Eliáš, 48. Halka Vašinková (5. mezi ženami - první závod po zranění), 55. Ilona Zrnečková (7. mezi ženami) a 56. Jirka Skaličan (odjel závod i se zraněnou rukou). Na závodech se objevilo i několik domácích nadšenců, například originální „piccolo“ tým si zaslouží veliké uznání. 4. srpna 2010 Časovka na Rudný-Goldtour 2010 Silniční časovka se jela z autobusového nádraží na Maria Hilf. Na 7. místě dojel Tomáš Kajnar, 15. Petr Kašpar a 27. Jirka Skaličan. 15. srpna 2010 O cenu Rapotína-Jesenický šnek MTB 2010 Závody v Rapotíně se jedou zároveň jako mistrovský závod Šumperského poháru, a to se odráží na veliké konkurenci. Tentokrát se představilo 189 borců od těch nejmenších až po zkušené veterány. Nejdříve startovaly děti a Alešek Uchytil dojel mezi 10-ti mladšími žáčky na pěkném 5. místě. Na hlavní trati udělalo počasí v 2 kole (muži jeli 3x9 km, ženy 2x9 km) ze závodu pořádný masakr, průtrž mračen a bouřka přímo nad Rapotínem, kdy při průjezdu lesem létaly blesky proklatě blízko, nebyly nic příjemného. Naštěstí se nikomu ze závodníků nic vážného nestalo, i když většina bikerů nejednou okusila chuť místního bláta v krkolomných pádech. Mezi ženami dojela na pěkném 10. místě Lída Štěpánková. V kategorii mužů předvedl spanilou jízdu Tomáš Vychodil, který na absolutního vítěze ztratil pouhých 11 vteřin, dojel druhý a s přehledem vyhrál kategorii 30 - 39 let, čímž si pojistil celkové 1. místo. Velice dobře si vedl Lojza Uchytil, který dojel sice dotlučený, ale 45. místo (10. mezi muži 40 49 let) není vůbec špatné. Na 56. místě přijel Tomáš Hlavsa (15. místo 19 - 29 let) a veliké ovace si vysloužil Jirka Skaličan na 91. místě, který bojoval jako lev a především poprvé bodoval pro tým, který si pojistil celkové 3. místo. Smolařem dne byl určitě Tomáš Kajnar, který ve výborně rozjetém závodě ulomil přehazovačku a dokončil během pouze druhé kolo. Tím byl diskvalifikován stejně jako Petr Kašpar, který odstoupil po 2. kole. Poslední závod letošního ročníku Jesenického šneka se jede 28. srpna v Písečné a věřím, že i tam potvrdíme velmi dobré letošní výkony. stránky oddílu: www.biketeam.estranky.cz Petr Kašpar
SKM Zlaté Hory Zlatohorská časovka Je neděle 1. srpna 2010, 8:00 hodin ráno a Zlaté Hory se probouzejí do nádherné sluncem prosvícené první srpnové neděle. Renda Vesecký přiváží půjčené městské stoly a lavice společně s čerstvými rohlíky z Popkova pekařství. Párečky od p. Kuči jsou v kuchyni penzionu Modrý zvonek a Míša Ha¾áková s Jitkou Ivanovou otvírají prezentaci Zlatohorské časovky ve dvorku prodejny Sport Ivan. Během 1,5 hodiny se přihlásilo téměř 100 závodníků. V 10:00 hodin jsou už všichni na svých místech, a tak děti můžou vyrazit na 5 km dlouhou trať po asfaltu na Petrovy boudy. Díky rekonstrukci mostu na petrovické straně je cesta uzavřena, a tak kromě návštěvníků Biskupské kupy není žádný provoz a závodníci mají cestu jen pro sebe. Stejnou trať jako děti jedou i kategorie Open. Startéři Jiří Ivan ml. a Přemysl Petrů pouští závodníky po jedné minutě a ti vyráží za potlesku a povzbuzování přihlížejících podat co nejlepší výkon. Ve třetí zatáčce Milana Markovičová a Monika Strupková rozdělují závodníky dle kategorií po asfaltu (děti, open) nebo rovně do terénu lesní cestou (kat. A, B, C, D, M, Ž, G, H. Jeden kilometr pod Petrovými boudami se obě cesty setkávají a poslední kilometr je po asfaltu. Na Petrových boudách čeká závodníky open, děti, G a H cíl, ostatní posílá Michaela Ha¾áková, Jitka Sideridisová a Andrea Tiliosová nahoru na Biskupskou kupu. Jeden a půl kilometru těžké stoupání a závodníci se dostávají k vytouženému cíli. Časoměřiči Petr Sobala, Honza Machala a Marie Vesecká výsledný čas naťukali do notebooku a než závodník dojede dolů, tak výsledek je online promítán v televizi za oknem v prodejně Sport Ivan. Díky p. Petříkovi mají závodníci bezplatný vstup na rozhlednu, a tak si za odměnu můžou vychutnat pohled na naše město a okolí. Teď už jen pohodový sjezd za prodejnu Sport Ivan, kde vše řídí Jitka Ivanová. Od paní Nejezchlebové, paní Wetterové a paní Eškuličové si mají možnost závodníci zakoupit triko Jesenického šneka a do penzionu Modrý zvonek si zajít na občerstvení a počkat na dojetí všech závodníků a vyhlášení výsledků. Nechybí ani tombola. Nejrychlejším závodníkem byl Tomáš Vychodil (Bike team Zlaté Hory) před Honzou Hynkem (Mapei), třetí celkově, druhý v kategorii René Horák (Cyklo Tj Písečná) před teamovým kolegou, čtvrtým celkově, třetím v kategorii a nejrychlejším zlatohorákem – Jiřím Kalabisem. Celkově 11. a první v kategorii M byl Michal Hlavsa (SKM Zlaté Hory) těsně před Tomášem Kajnarem (Bike team Zlaté Hory) (12. celkově a 6. v kat.) Možná, že právě jeden z těchto dvou příští rok připraví Kalabise o putovní pohár pro nejrychlejšího zlatohoráka. Dalším místním závodníkem byl Petr Kašpar na celkově 30. a 10. v kat. před Aloisem Uchytilem 32. cel. 5. v kat. Antonín Kořenek 35. cel. 7. v kat. Podrobné výsledky na WWW.jesenickysnek.com . Dětské kategorie G, H, kteří jeli na Petrovy boudy po asfaltu a terénem byl Matyáš Strupek na třetím místě těsně před teamovým kolegou Tomášem Ivanem, v holkách nejrychlejší a tudíž zlatá Tereza Pavelková, třetí Veronika Pěčonková, všichni čtyři z SKM Zlaté Hory. Trať po asfaltu pro malé děti a Open vyhrál jedenáctiletý Matěj Ptáčník (Max bike) 27 vteřin před nejrychlejším oupnem Mariánem Kopčilem, sedmý dojel Aleš Uchytil (Piccolo team) před devátou celkově a první v ženách open Janou Hlavsovou (Czech team). Druhá v kategorii holčiček dojela Nelinka Ha¾áková (SKM Zlaté Hory), čtvrtá Karolínka Kalabisová (SKM Zlaté Hory) před Kamilou Hastíkovou a Kristýnkou Kalabisovou (SKM Zlaté Hory). Letošní novinkou byla teamová soutěž hospod „O putovní krýgl“, který pro Non stop vyhrál tým ve složení Tomáš Lukáš, Marián Kopčil a Jana Hlavsová. Všem závodníkům gratulujeme za zdárné dojetí a děkujeme za účast. Hlavní poděkování patří všem, co pomohli tuto krásnou akci uspořádat a také sponzorům, kterými jsou: Město Zlaté Hory, Zlatohorský nadační fond, Sport Ivan, Penzion U modrého zvonku, řezník Kuča, Popkovo pekařství, p. Petřík Kastelán věže Biskupská kupa, Klub přátel Zlatých hor, Svaz tělesně postižených Zlaté Hory, fa. Halen, www.zlatehory.com, Elektro HEFKA, zlatnictví Zdeněk Trličík a v neposlední řadě rodičům dětí z SKM za jejich obětavou pomoc.
Srpen s SKM Zlaté Hory 3. 8. 2010 Tereza Pavelková odjela na 5 dní do Benešova na Mistroství ČR kadetů (loni si odtud Tanas Makros dovezl titul Mistra republiky). Bohužel se na Terku nalepila smůla hned první den v 16 km dlouhé časovce, kdy ji neukázněný řidič div nesrazil a připravil o dobré místo. Další den v časovce dvojic 24 km si dojela pro šesté místo a rozhodnout měla poslední etapa 58 km, kde bohužel pro defekt zadního kola nedojela. 4. 8. 2010 Sportovní klub pořádal další z časovek-Goldtour Zlaté Hory. Původně plánovaná časovka na celnici musela být opět odložena z důvodu finišujících prací na náměstí, a tak se jelo na Rudný. Start byl u Kamenoprůmylu a cíl před kostelem Maria Hilf. Tuto nejtěžší časovku celého seriálu vyhrál Libor Trochta před druhým celkově 1. v kat. Jiřím Kalabisem. Nádherné páté místo celkově a 1. v kat. obsadil Michal Hlavsa, který se dostává do stále lepší formy. 7. celkově a 3. v kat. byl Tomáš Kajnar další z předních zlatohorských cyklistů. Na patnáctém místě Petr Kašpar pouhých 18. vteřin před stále lepším dvanáctiletým Matyášem Strupkem, 2. v kat. Výborný výsledek předvádí v open Mojmír Račanský kandidát na celkového vítěze seriálu v této kategorii, i když loňský vítěz Tomáš Lukáš mu to nedává právě zadarmo a do celkového pořadí ještě může hodně promluvit Adam Svozil. Dobře zajel i Tomáš Ivan, čtvrtý v kategorii a taky desetiletý Bartík Vesecký pátý v kat. před Jiřím Skaličanem a nejmladším účastníkem, teprve devítiletým Jakubem Hastíkem. 11. 8. 2010 několik členů SKM odjelo na Hanou na třídenní soustředění zakončené dvěma závody horských kol. 14. 8. 2010 Vlk bike v okolí hradu Bouzova. Na 32 km dlouhé trati Michal Hlavsa předvedl famózní výkon, když třetí celkově a první v kategorii dojel do cíle. Na krátké trati 21 km byl také stále zlepšující se Matyáš Strupek na druhém místě. Bohužel tato trať neměla rozděleny kategorie, a tak Tereza Pavelková byť nejrychlejší žena se musela „spokojit“ s třetím místem celkově. Jiří Kalabis bohužel po pádu a následném prořízlém zadním plášti musel odstoupit z vedoucí pozice. 15. 8. 2010 se jel další ze závodů Jesenického šneka v Rapotíně. Závod se jel současně v Šumperském poháru horský kol, a tak o konkurenci nebyla nouze. Startovat den po Vlk bike do dalšího závodu nebyla žádná legrace, a tak i výsledky tomu odpovídaly, i když nebyly i tak vůbec špatné. Jiří Kalabis si zřejmě chtěl spravit chuť po nevydařeném závodě, a tak 12. celk. a 5. v kat. bylo výborným výsledkem. Michal Hlavsa vybojoval nádherné čtvrté místo v kat. M. Matyáš Strupek na 4. a Tomáš Ivan na šestém místě v kat. H. Veronika Pěčonková na nádherném druhém místě, Tereza stačila na čtvrté místo v kat. G. V kategorii malí žáčci se předvedli naši matadoři Bártík Vesecký nejen v kategorii, ale celkově první a Nelinka Ha¾áková celkově čtvrtá, v holčičkách první. 22. 8. 2010 se v Rázové jel Český pohár mládeže silničních kol. SKM hájili Michal Hlavsa a Veronika Pěčonková. Michala bylo vidět, jak stále spolupracuje na čele pelotonu a už jen nevisí za balíkem. 80 km tvrdé dřiny a nakonec rozhodoval závěrečný špurt, ve kterém ho zkušenější závodníci z předních českých týmů takticky zavřeli a nedali mu tak šanci na vítězství (je těžké závodit s o několik let zkušenějšími konkurenty). Veronika Pěčonková na těžké 25 km dlouhé trati zajela svůj zatím životní úspěch, když na Českém poháru dojela v mladších žačkách na prvním místě. 28 – 29. 8. 2010 nás čeká závěrečný závod horských kol v Písečné v seriálu Jesenický šnek, kde bojujeme s rozdílem 54 bodů s Cyklo Tj Písečnou o prvenství v týmech. Třetí Bike team Zlaté Hory ztrácí 592 bodů. Členové SKM Zlaté Hory
SPORTOVNÍ KLUB MLÁDEŽE KČT ONDŘEJOVICE
¨Chodské slavnosti – Vavřinecká pouť 2010 V roce 2009 jsem byl osloven jet na Chodské slavnosti a ať připravím program na tři dny. A tak 12. srpna jsme vyjeli, spíše návštěvníci než turisté. Šumperk, Mohelnice a Polička je první zastávka. Prohlídka centra města, hřbitova a tady jsme navštívili hrob Bohuslava Martinů hudebního skladatele. Přes Jimramov jedeme do Žďáru nad Sáz. na Zelenou Horu, kde stojí stavba Jana A. Santiniho kostel sv. Jana Nepomuckého. Po prohlídce a výkladu průvodkyně jdeme do zámku s klášterem na krátkou prohlídku baziliky – marianského poutního místa a přilehlých ambitů. Poté scházíme do města. Zdejší domy mají krásnou štukovou výzdobu a my máme hlad. Pátek 13. srpna jdu do baziliky na mši svatou a potom do hornického muzea. Důl Anna 30 m pod zem do štoly WASSER LAUF a 750 m chodbami a po 156 schody vystupujeme v dole Vojtěch. Ještě zakoupit nějaké suvenýry, razítka a jedeme do památníku Vojna u Příbrami. Autenticky dochovaný vězeňský areál mezi bývalými uranovými šachtami, sloužil v letech 1951 – 1961 komunistickému režimu jako pracovní lárg pro politické vězně. Expozice seznamují s perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližují dějiny uranového hornictví. Když už jsme včera navštívili Zelenou Horu ve Žďáru nad Sázavou jsme se rozhodli navštívit Zelenou Horu v Nepomuku (Černí baroni). Bohužel areál i zámek jsou v součastné době nepřístupné. Tak aspoň jdeme na oběd, s pěkným výhledem na město a očekáváme déšť. No déšť to nebyl spíše pořádný liják, ale jsme v autě a tak nevadí. Do cíle cesty máme 50 km a v Domažlicích jsme po 17. hod. Krátké ubytování a od 18. hod. začíná na náměstí program. Účinkují folklorní soubory z Estonska, Sicílie a české Naostro, Chodská vlna, Kukulín a další. Blíží se 22. hodina a jde se spát. Po sobotní snídani vycházíme na Vavřineček. Je tam pěkně opravený kostelík a dnes tam bude pouť a mši svatou bude celebrovat Mons, Prof. Tomáš Halík. Krátké rozhlédnutí kolem a slavnostní průvod začíná. S prvními tóny chodské dechovky (oblečeni v krojích) se hlavní ministrant vydává vzhůru do kopečka, za nimi muzikanti, chodská chasa, ženy, děti, muži. Potom tři statní Chodové s čakany nechtěli ani prapory a jdou kněží. Závěr tvoří civilně oblečený lid. Mše svatá se koná venku a jak se opět sluší s chodskou muzikou a se smíšeným pěveckým sborem. Musel jsem se také podívat kolik nás je. Přecházím ke kostelu a z náspu odhaduji zbožný lid. Asi 2000. Mše končí, vracíme se do Domažlic. Stánkařů už bylo dost ráno, ale teď je jich ještě více. Nějaký ten suvenýr jsme koupili taky vnoučatům a ta stání pod Chodským hradem a pomalu se přesunujeme k Městské bráně. Kdo z nich byl nejlepší, nebudu je jmenovat. Zpívali a tančili vnoučata, kluci a děvčata, tatínek s maminkou i děda s babičkou. Zrána máme sbaleno, tak ještě chviličku na náměstí je tady prima a hlavně neprší. Blíží se 17. hodina a jdeme se rozloučit s naším hostitelem a máváme Domažlicím. A kdo byl se mnou? No přece náš pan farář Pavel Kuchář, tak ten sloužil ranní mši svatou v bazilice na Svaté Hoře v Příbrami a na Vavřinečku koncelebroval mši svatou s panem prof. Tomášem Halíkem. Kam s KČT v září: Olomoucký kraj 4.-5. září Huzová – start 6-9 hod, hospoda Z+Z, pěší 11, 15, 24, 32, 45, 53 km 19. září Přerov – Za přerovským zubrem, start 7-11 hod – sokolovna Přerov pěší 13-35 km Moravskoslezský kraj 18. září Rýmařovská padesátka, start 6-9 hod., Středisko volného času pěší 5, 15, 25, 35, 50 km Pavel Waněk KČT Ondřejovice
ZLATOHORSKÝ DÝMKOVÝ SPOLEK Poděkování Zlatohorský dýmkový spolek, člen asociace dýmkařských klubů ČR, vyjadřuje poděkování Městu Zlaté Hory a Česko - slezské výrobní a.s., za podporu a spolupráci při konání X. klání zemí koruny české v pomalém kouření dýmky. Peter Ščipák Zlatohorský dýmkový spolek
Základní umělecká škola Franze Schuberta informuje Vážení rodiče, zveme zájemce o studium na Základní umělecké škole Franze Schuberta na přijímací řízení, které se uskuteční 1. září 2010 od 10 – 16 hod. v budově ZUŠ. Přijímáme žáky od 5 do 14 let. Peter Ščipák ředitel ZUŠ
Poděkování Tak nám skončilo rýžování. A ne ledasjaké. Mistrovství světa! Kdo se tím může chlubit? Jasně, že na ostatní státy se také časem dostane. Ve kterém z nich se ale bude pořádat světová událost kdesi v zapadlém koutku země? A pokud ano, budou tak úspěšní jako Zlatohoráci? Najde se u nich kouzelné údolí, jen kousek za městem, kde protéká pravá zlatonosná říčka, klapou zlatorudné mlýny a zlatý mok se čepuje ve zlatokopeckém srubu? Tohle všechno můžou nabídnout pouze Zlaté Hory. A nejen to. Dokonale zvládnutou organizaci ocenily stovky soutěžících i diváků. A pokud se nějaká ta chybička vloudila, byla rychle zapomenuta pod přívalem zážitků veskrze kladných. Hážu proto za hlavu propásnutý ohňostroj a naopak se pyšním tím, že žiju ve městě, které hostilo drsné zlatokopy z celé zeměkoule! Rýžování zlata nerozumím ani za mák. To přiznávám. Ale přesto jsem do Údolí ztracených štol chodila každý den. To pro tu atmosféru plnou veselí a pohody. Každý, kdo tam byl, mi určitě dá za pravdu. Užívala jsem si svátek zlatokopů, a ani nevnímala dobrovolníky, kteří se starali o zázemí. Také oni přispěli nemalým dílem k úspěchu celé akce. POŘADATELÉ SI ZASLOUŽÍ OBROVSKÉ DÍKY! Já vím, někdo namítne, že je to přece jejich práce. Je a není. Zajištění mistrovství není jejich běžná denní práce. Tohle bylo navíc. A zvládli to skvěle. Od zahajovacího průvodu městem, po závěrečný taneček mezi rýžovacími korýtky... Tak ještě jednou všem všem veliké poděkování! Připravili jste nám krásný týden, na který budeme dlouho vzpomínat! Zdenka Kašparová
O dvou apatykářích Kdysi dávno žil v Cukmantlu starý a moudrý apatykář. Lékárnu si zřídil přímo na náměstí. Okno nechal ozdobit táflováním; nahoře bylo zakončeno Aeskulapovým znakem – ze dřeva tu byla vyřezána hůl, obtočená dvěma hady. Od nepaměti to znak doktorů a lékárníků. Starý Adam Fridrich byl velice vážený a v jeho krámku bylo neustále plno. Na stářím zčernalé dřevěné táře stály lékárnické váhy a mosazný hmoždíř. Na všech zdech byly police, sahající až do stropu, plné malých i větších dřevěných šuplíčků. A z nich se linula vůně všemožných bylinek, kořínků a sladkého dřeva. Každý zde našel lék na bolest. A co víc, Adam dokázal poradit i zadarmo, což se Cukmantlovským obzvláště líbilo. Na zhnisaný palec babí list, na kašel podběl a na nespavost čaj z meduňky – to pro ty chudší; bohatější ať si před spaním vypije hrnek teplého mléka s medem. I stalo se, že se jednoho jara do města přistěhoval nový lékárník. Jmenoval se Martin Schindell. Zdědil malé jmění po rodičích a za pouhé tři kopy zlatých se mu poštěstilo koupit rovnou celý dům. Velice se tím pyšnil a byl sám se sebou spokojen, jaký dobrý obchod udělal. Překrásný dům! Na hlavní třídě Cukmantlu! Ani ho nenapadlo zamyslit se, proč ho dostal tak lacino. Hned ho začal celý upravovat a přestavovat. Dole v přízemí, v místnosti s klenutými stropy, si zřídil lékárnu. Na všechny strany rozhlašoval, jaká že to bude skvostná apatyka! Žádné dřevěné šuplíky, kdepak! Všechny dózy a nádobky a kádinky a etuje na mastičky, to všechno bude z nejlepšího porculánu. Porculánu, na jakém hodují v neděli jen ti nejbohatší měšťané Cukmantlu. A hmoždíř bude z vzácného mramoru, dovezeného až z Taliánska! A tára i almárky budou natřené lakem barvy slonové kosti! Jen si to považte! Toť se ví, že sotva lékárnu otevřel, hned tam bylo lidu jak na jarmarku. Živého slona nikdo nikdy neviděl, tak tedy aspoň tu barvu jeho kostí... Že museli za každou pilulku platit zlatem i stříbrem? Inu, každá novota něco stojí a když je to drahé, bude to mít určitě větší účinek, než ten samý lék za dva krejcary od starého Fridricha. Stačilo pár dnů a celé městečko chodilo jen do nové lékárny. Tedy... celé ne, ti chudobní si dál chodili pro rady k Fridrichovi. Uběhl nějaký čas. Mladý lékárník sice rychle zbohatnul, ale najednou počal chřadnout. Byl věčně unavený, nevyspalý. Jako by ho něco tížilo. Hubnul, ztrácel se před očima, až se nakonec rozhodl svěřit se s trápením faráři Buchmannovi. Zkrátka a dobře – dům byl proto tak laciný, že se tam na půdě usídlili čerti. Jak odbila půlnoc, začali pekelníci řádit! Celým domem otřásalo dupání, bouchání a třískání. Chudákovi Martinovi se nepodařilo ani oka zamhouřit. A tak to chodilo noc co noc. I rozhodl se farář, že mu od čertů pomůže. Vzal kropenku a kříž, oblékl si teplý kabát (noci jsou ještě chladné), do kapsy zastrčil piksličku šňupacího tabáku a šel k mladému Schindellovi číhat na čerty. Sotva uhodilo na věži kostela dvanáct, začal rambajs. Prásk, bum, bác! Farář nebojácně popadl do pravice krucifix, do levice kropenku se svěcenou vodou a s Martinem za zády se vydal na půdu. Když otevřeli opatrně dveře, naskytl se jim pohled na čtyři staré smrduté rarachy, kteří tam hráli karty. Farář Buchmann se dlouho nerozmýšlel, vpadl dovnitř a začal se ohánět kropenkou i křížem na všechny strany. Do čertů jako když střelí! Za příšerného řevu a klení se jeden po druhém ztratili v oblaku síry. Ale ten poslední, než zmizel, zvolal: „Nás jsi vyhnal, ale těchto hostů se nezbavíš!“ A plivnul na podlahu. V tom okamžiku se tam objevilo deset potkanů. A než Martin s velebníčkem stačili mrknout, bylo jich dvacet, pak třicet, pak padesát... Ale to už oba vyběhli z půdy a přirazili za sebou dveře. „Je mi líto, ale s potkanama ti pomoci nemůžu,“ pravil udýchaně farář. „Alespoň nikde nevyprávějte, co jste tady viděl,“ prosil ho Martin. „Apatyka zamořená hlodavcema, to by byl můj
konec!“ Velebný pán mu to sice přislíbil, ale hned si taky v duchu řekl, že zítra pošle posluhu pro flastr na záda k starému Adamovi. Kdepak sem! A ačkoliv dodržel slovo a nikomu nic neprozradil, přesto se již druhého dne vědělo, že v té nové lékárně je takový nepořádek, že tam potkani pochodují trojstupem! A tak rychle jak přeběhli Cukmantelští od starého apatykáře k novému, tak se zase kvapem vrátili k Adamovi Fridrichovi. V krásné nové lékárně, kde se na policích usazoval prach a pavučiny, stál za pultem vychrtlý Martin Schindell, podoben spíše duchu; tu a tam naklonil hlavu na stranu a naslouchal tichému cupitání tisíců drobounkých nožek potkanů. Když už tahle beznadějná situace trvala skoro měsíc, zaklepal v noci kdosi na dveře domu. Lékárník otevřel. Stál tam Adam Fridrich. „Jdu ti nabídnout svou pomoc,“ pravil překvapenému Martinovi. „Nejdříve mi ale řekni, jak se sem ti potkani dostali.“ Martin mu vylíčil celý příběh. „Ani pan farář proti potkanům nic nezmůže, jak bys mi mohl pomoci ty,“ dodal pak smutně. Ale starý Adam se jen pousmál: „Teď vím co a jak. A pomoc znám. Čekej mne zítra s půlnocí.“ S těmito slovy odešel. Druhou noc přišel, jak slíbil. Martin už byl netrpělivý. Všiml si, že Adam nese v rukou lékárnický znak ze své apatyky. „Otevři všechny dveře i okna dokořán,“ vyzval ho Adam. Když tak Martin učinil, vykročil starý apatykář po schodech do patra, kde řádili potkani. Vstoupil do místnosti a zdvihl hůl před sebe. V tu chvíli dřevění hadi obživli. Se syčením sjeli z hole mezi potkany. Ti se ihned rozutekli na všechny strany. Vylézali po stech otevřenými dveřmi i okny. A v tom okamžiku, kdy se ocitli mimo dům, proměnili se v dým. Venku již prokletí pekelníků nemělo pražádné moci. Hadi se proplazili celým domem a nevynechali jedinou skulinku. Poté, co vyhnali posledního potkana, vrátili se na hůl a zase zdřevěněli. Užaslý Martin nevěděl jak by Adamovi poděkoval. „Chceš se mi vskutku bohatě odvděčit?“ zeptal se starý apatykář. „Ano,“ odvětil rozhodným hlasem Schindell a v duchu rychle počítal, kolik mu zbylo zlatek. „Dobrá,“ přikývl Adam, „jak víš, žiji sám, nemám syny ani rodinu. Dovol mi tedy, abych tě učil a vzdělával a předával ti moudrosti, kterých jsem za svého dlouhého života nabyl.“ „Ale tím přece získám zase jenom já!“ zvolal udiveně Martin. „Pak tedy budeme odměněni oba,“ usmál se Adam Fridrich. A jak pravil, tak se také stalo. Učil mladého lékárníka, všechny své zkušenosti a znalosti mu postupně předával. Když pak po letech starý Adam zemřel, pokračoval Martin Schindell v jeho šlépějích. A v celém okolí nebylo nad něj moudřejšího apatykáře... Dnes už na náměstí ve Zlatých Horách lékárna není. Ale když se pořádně rozhlédnete, určitě poznáte, kde kdysi dávno připravovali své bylinky a mastičky Adam Fridrich i Martin Schindell. Zdenka Kašparová
Mistrovství světa v rýžování zlata - noční koncert v Údolí ztracených štol Je překrásný sobotní večer. Krátce po dvacáté hodině se soukáme do riflí, navlékáme dlouhé kožené kabáty, na hlavách kovbojské klobouky, abychom byli in a vyrážíme mezi zlatokopy do Údolí ztracených štol u Zlatých Hor. Jak bylo naivní myslet si, že v době konání mistrovství světa v rýžování se v přírodním amfiteátru pohodlně usadíme, jsme zjistili už na parkovišti. Hlava na hlavě sleduje již probíhající koncert skupiny Holátka, kterou všichni Zlatohoráci tak dobře znají. Publikum je skvělé a když Holátka končí, aby uvolnili místo pro následující účinkující, skupinu Irské sestry, jsou odměněni dlouhým potleskem. Abych ulovil nějaké foto, nezbývá mi než se postavit k boku pódia, kde jsou schůdky pro nástup účinkujících a kde je úplně prázdno. Že máme štěstí zjišťujeme hned za chvíli. Přichází pořadatel a celou boční plachtu odsouvá a my jsme najednou přímo v kuchyni. S účinkujícími si můžeme promluvit a diváky v hledišti máme před sebou jako na dlani. O dalším vystupujícím toho mnoho nevíme, ale internet je médium, kde najdete vše, a tak se na irský a skotský step, který prý bude následovat, těšíme. Jejich vystoupení se nemohlo nelíbit. Štíhlé tanečnice v rusovlasých parukách kmitaly svými končetinami tak prazvláštně, že to odporovalo všem doposud mně známým krokovým variacím. Bylo to prostě jedinečné. Od děvčat jsme se dověděli pár informací a hlavně, že jsou unešené zlatohorským publikem a lesním amfiteátrem. Skupinu, která je následovala, určitě netřeba představovat. Rangers – Plavci, ty zná určitě každý. Jsou na scéně od roku 1964. I když příprava jejich koncertu a nezbytné ladění nástrojů zabralo nějakou tu chvilku, nikomu to nevadilo a když Honza Vančura hrábnul do strun, ozvaly se velké ovace. Potom jsme už jen poslouchali a tleskali. Zkrátka nepřišli ani tanečníci. Nu, přiznejte si upřímně: kdy vám k tanci zahrají Rangers? Jejich vystoupení bylo zážitkem asi pro každého. Potvrdil to závěr, kdy skupina byla velkým skandováním několikrát vrácena zpátky na pódium, aby něco ze svého repertoáru přidala.Také další skupinu, pro ty co mají rádi tento žánr hudby, není asi třeba představovat. Žalman a spol. září na našem trempském nebi již pěkně dlouho, a tak určitě nikdo nebyl zklamán. Co více dodat. Teplá noc, nepřekonatelná atmosféra kouzelného místa kde se akce Mistrovství světa v rýžování 2010 koná, super publikum, to vše nahrává tomu, aby se ve zdejším přírodním amfiteátru konaly další podobně laděné akce. Je jedna hodina po půlnoci, když za svitu měsíce v doprovodu nočních můr, světlušek a netopýrů, opouštíme kouzelné údolí. Za všechno hovoří věta, kterou jsem zaslechl, míjeje rodinku mířící k parkovišti: „Mami a přijedeme sem do Zlatých Hor zase příští víkend? To bylo super… super!“ Josef Šmoldas
V roce 1997 jsem měl to štěstí ještě před zabetonování ústí štoly Mír, na vlastní oči spatřit rozsáhlé pozůstatky starého mihadlového čerpadla, v dobývkách na Příčném vrchu. Koluje mnoho legend o velikosti tohoto čerpacího zařízení. Hlavně o velikosti vodního kola, které uvádělo do pohybu celé toto monstrum. Co o tom odborně napsal Václav Štěpán, si můžete přečíst. J. Šmoldas Třetí část:
UNIKÁTNÍ TECHNICKÁ PAMÁTKA - ČERPADLO ZE 17. STOLETÍ VE ZLATÝCH HORÁCH VÁCLAV ŠTĚPÁN, Archiv města Ostravy, Ostrava
Jak došlo k této změně projektu? Pravděpodobně pod vlivem dvou okolností. Předně že ražba štoly Vilém byla pro velkou nákladnost a malou možnost snadných a rychlých zisků zastavena. Druhá okolnost pak je objasněna stížností členů těžařstva (tj. obyvatelů Zlatých Hor) hornímu úřadu z 12. června 1656. V ní se mj. uvádí, že stavba čerpadla jim připadá cizí a je divné, že byla přikázána Kašparu Littmannovi (byl jmenován důlním na čerpadle) bez spolupráce s těžaři, přičemž se neví, zda on to dokáže udělat. Už se tam staly různé věci a leccos se dělalo jinak ke škodě těžařstva. Na místě správce čerpadla (tj. Litímana) není nikdo vážený. Musí se zjistit příčina zmatků, jak dlouho se na tom ještě bude dělat a zda to bude brzy hotovo. Vidíme tedy, že na dolech působily i mnohé nectnosti tehdejší doby - malá úroveň odborných znalostí, protekce a snaha po dosažení rychlého zisku bez ohledu na metody práce. Na zlatohorských dolech to vše vedlo k prudkým osobním rozepřím, které způsobily roku 1658 odvolání horního správce Baumgartnera. Obavy těžařů z toho, že čerpadlo nebude hotovo v původně určeném termínu, se uká zaly opodstatněné. Ještě roku 1657 se pro vodu nemohlo do nejhlubších částí dobývek, tj. čerpadlo nebylo zcela v provozu. Bylo dokončeno až asi na počátku roku 1658. neboť v inventáři dolů na Starohoří z 10. dubna 1658 se již objevuje se všemi náležitostmi: nové úplně vybudované čerpadlo s náležitostmi, k němu kolo, umístěné v dřevěném domě, 2 železné tyče na prorážení rour, k tomu 6 příslušných vrtáků na roury, 1 tesařská sekera. V cechovním domku, který patří k čerpadlu: 1 velká sekera, 1 řezák, 1 brzda k vozu, 2 velké závěsné tyče a k třetí kus řetězu, 1 velký řetěz o 30 článcích s hákem, 1 malý řetěz o 15 článcích s hákem, 14 obručí na mihadla, 1 mlátek, 1 želízko, 2 špičáky, 5 jehel, 1 hák na mihadla, 1 vrták, 1 brusný kámen s ocilkou, 6 šroubů, 1 ruční pila, 1 pila na vykružování, 1 kovářský nůž, 2 skoby. Inventář prokazuje pravdivost předchozích zpráv o velké poruchovosti čerpadla, jestliže k jeho údržbě bylo zapotřebí tolika náhradních dílů a nástrojů. Potvrzují to ostatně i zprávy o provozu čerpadla a ziscích z dolování. Roku 1659 byly v hloubení nafárány bohaté žíly, znamení, že čerpadlo již plně pracovalo. Ale na jaře roku 1664 byly spodní části dolů zatopeny, těžaři neplatili příplatky, které považovali za velké a zbytečné zatížení, a dělníkům se dlužila mzda. V následujících letech bylo čerpadlo znovu uvedeno do provozu. Horní hejtman Handke v urbáři zlatohorského panství roku 1687 uvádí, že mihadlové čerpadlo s křivými čepy mělo na povrchu délku 464 sáhů a pod zemí 264 sáhů. V nejhlubších částech dolů byly jako dříve nejlepší dobývky, ale osazenstvo - 81 dělníků - nestačilo na zvládnutí toho velkého dolu. Velkou ránu dolování na Starohoří a provozu čerpadla, zasadilo odtržení panství Jeseník od zlatohorských dolů r. 1689. Tamní obyvatelstvo chtělo provozovat doly na svém vlastním panství a v tom pokusu vytrvalo do roku 1708. Vratislavský biskup řešil vzniklou situaci tím, že zvýšil příplatky
obyvatelstva panství Zlaté Hory na dvojnásobek, což vyvolalo velký odpor a téměř neřešitelnou situaci. Příplatky se platily velice špatně, nebylo dost peněz na mzdy a údržbu strojů a tak záhy - po roce 1692 - se objevují opětovné žaloby, že nelze dobývat v nejhlubších částech pod úrovní štoly, tedy důkaz, že čerpadlo nebylo schopno pracovat na plný výkon. V tomto stavu, kdy docházelo k větším či menším poruchám v provozu čerpadla, vytrvalo zařízení do roku 1714. Toho roku se zřítily některé stěny v dobývkách pod úrovní štoly a poškodily čerpadlo natolik, že už nemohlo být opraveno. Čerpadlo proto zastavilo provoz a majitelé pil v okolí Heřmanovic a Mnichova zároveň odvedli vodu z kanálu od Černé Opavy na své provozy natolik, že voda přestala téci na čerpadlo. To znamenalo konečné zastavení práce tohoto kolosu. Povrchové části čerpadla i ty, které byly pod povrchem až na úroveň štoly, byly pak postupně rozebrány a likvidovány. Části pod úrovní štoly zůstaly díky závalu a zatopení vodou konzervovány a byly znovu zčásti objeveny až na počátku 80. let 20. století při průzkumu starých dobývek na Starohoří pracovníky n. p. Geologický průzkum, závod Zlaté Hory (dnes státní podnik UNIGEO). Mezitím také došlo k realizaci starého plánu z let 1566 a 1653 - od 50. let 20. století pokračovala ražba štoly Svatý Albrecht a Vilém pod názvem Mír. Tato štola umožnila otevřít dobývky ve větších hloubkách celým systémem chodeb a dalších důlních děl. Nejhlubší částí dobývek pod úrovní původní staré štoly na Starohoří zůstávaly ještě stále nepřístupné v důsledku zatopení vodou, jejíž množství se periodicky zvětšovalo po jarním tání a větších srážkách. V srpnu 1988 však jeden průzkumový dovrchní vrt z nových důlních děl v systému štoly Mír pronikl do těchto stařin a během 3 týdnů je odvodnil, a tak právě na Den horníků - 9. září 1988 -jsem spolu s pracovníkem státního podniku UNIGEO RNDr. Zdeňkem Zachařem a pracovníkem Krajského ústavu státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě ing. arch. Milošem Matějem sfáral systémem chodeb ze štoly Mír do štoly na Starohoří a odtud po strmém suťovém kuželu, stopě sesuvu roku 1714, až do nejhlubších částí těchto starých dobývek. Po téměř 300 letech jsme byli první lidé, kteří tam vstoupili. Pohled na místa, kde pracovali naši předkové a která zůstala tak, jak je v 17. století opustili, v nás vyvolal hluboký a nezapomenutelný dojem. Je pochopitelné, že v rámci budování homickogeologické expozice v našem Okresním vlastivědném muzeu v Bruntále jsem vyvinul iniciativu, aby zbytky čerpadla byly náležitě zdokumentovány, konzervovány a umístěny jako součást této expozice. Z těchto snah bohužel došla naplnění jen první. Prostor dobývek se zbytky čerpadla zdokumentoval fotograficky RNDr. Zachař a koncem dubna 1989 rovněž pracovník hornického oddělení Národního technického muzea v Praze Dr. Miloš Zárybnický. snahu o vyzvednutí zbytků čerpadla však vedení státního podniku Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory (provozovatel dolů na Příčném vrchu) odmítlo s poukazem na nákladnost akce a její nebezpečnost - ze stropů dobývek padají kameny, hrozí další sesuvy, je tam, i výskyt radonu. A tak tato unikátní technická památka zůstane asi nadále pohřbena v hlubinách Příčného vrchu. Jen některé malé součástky čerpadla, které RNDr. Zachař a jeho spolupracovníci postupně přenesli do síně tradic podniků UNIGEO a Rudné doly ve Zlatých Horách, a já do sbírek OVM Bruntál, jakož i fotografická dokumentace zůstávají jako jediné památky na toto velké dílo lidských rukou, jehož tragedií od samého počátku bylo to, že v sobě slučovalo prvky značného lidského umu a práce s jejich realizací na nesprávném místě - což nakonec dokázala ražba štoly Mír. Jinak byly v rámci návrhu na vyhlášení památkové ochrany pásma měkkých dolů u Zlatých Hor zahrnuty do tohoto návrhu i zbytky soustavy kanálů v tomto úseku. To je vše, co mohlo být zatím učiněno pro záchranu této mimořádně vzácné technické památky. Zůstane to tak navždy? Tolik z článku Václava Štěpána. Josef Šmoldas
Vzpomínky na Modrou štolu - jak na I. patře hořelo Bylo to na prvním patře v době, kdy zde razilo mnoho osádek. Auto, které nás vozilo na noční, se muselo několikrát otočit, než všechny ze závodu vyvezlo. Někteří, co ho nestihli, byli nuceni absolvovat namáhavou cestu přes les pěšky. Dovedete si je představit: navlečeni do fáraček, s těžkou brašnou a sebezáchranným přístrojem ZP3 přes rameno, v jedné ruce teplý vatový kabát a v druhé přilbu. Když tak havíř dorazil nahoru, hrozilo, že dostane infarkt. Byl podzim a pěkně profukovalo, když jsme s Karlem Šarmanem vystoupili na prvním patře z Gazu společně Ignácem Kušmidrem, který vrtal vedle nás na bloku vějíře pro komorový odstřel se čtyřmi dalšími borci. Dva okamžitě zmizeli v díře, zatím co ti další museli počkat, než přiveze auto skladníka střeliva a zamířili k provizornímu přístřešku, že posvačí, jelikož potom nebudou mít na tuto bohulibou činnost čas. V naší partě byl nepsaný zákon, že ranní a odpolední směna vždy vše připravila tak, aby na páteční noční měli chlapi méně práce. Dnes byl pátek a my jsme měli jen pomocí škrabáku vytěžit odpal a přidat větrací plechové lutny. Byly to plechové trubky dlouhé tři metry a osazené přírubami, které se šrouby montovaly k sobě a přiváděly čerstvý vzduch. Sám jsem odhadoval, že nám to všeho všudy zabere slabých pět hodin. Štajgr chodil tak kolem třetí, takže jsme vždy před tím pěkně poseděli, aby nás v době svého příchodu našel v usilovném pracovním procesu. Ještě jeden fígl jsme na něho měli připravený. Protože jeho světlo ho prozrazovalo již z dálky, tak jsme vytáhli z brašen papírové sáčky od dávno snězených svačin a utírali si s nimi pusy, aby to vypadalo, že jsme zrovinka posvačili. Můžu říct, zabralo to pokaždé. Na I. patře jsme si vybudovali přístřešek, ve kterém jsme přečkávali dobu, než pro nás přijede po směně auto. Středem byla protažena právě taková větrací lutna, která trčela dírou z dřevěné provizorní boudy. Ti dva, aby si zkrátili dobu čekání na skladníka střeliva, se rozhodli, že jelikož pěkně fouká, zatopí ve větrací lutně, aby jim při tom čekání nebyla zima. Nás nemuseli přemlouvat a hned jsme se přidali. Než přijel Emil Horváth s autem, oheň vesele plápolal. Přivezl další lidi a ti se nasoukali za námi do malé chýše. Dva z nich vytáhli klobásky, že si je opečou. Dřeva bylo všude okolo dost, tak se nešetřilo a za chvíli šlehaly z větračky plameny, jako když kamarádovi, Pepovi Banertovi z Heřmanovic, chytnul komín. Za přístřeškem rostl krásný košatý keř, který byl od těch táboráků už pěkně očouzený. Postupně všichni odešli něco dělat a zůstali jsme jen my dva s Karlem. Natáhnul jsem se na dřevěnou fošnu, zatím co on přihodil do ohně dva metrové kusy gumové bagrové hadice a natáhnul se na druhé straně vyhřátého plecháče. Vytáhnul cigáro, zapálil si a říká: „Představ si, co se mi stalo minulý týden. Suším seno, však víš, jaké bylo počasí, ne a ne to dosušit. Napsal jsem děckám na kredenc lístek, že když bude pěkně, hned jak přijdou ze školy ať to seno, co je přikrytý v kopkách rozhodí, aby se nezapařilo. Přijíždíme do Mikulovic a já sedím hned za řidičem. Jedeme okolo našeho a představ si, na zahradě banda děcek z celé vesnice, mezi nimi naši. „No a?“ říkám, aby si nemyslel, že ho neposlouchám. „Co no a? Venku pařák jak prase, seno zapařený v kopkách a oni hrají fotbal. Zařval sem na celý autobus, že se šofér leknutím málem naboural. Zastav! Málem jsem mu urval dveře, jak jsem se cpal ven. Vletím na zahradu a kdybys viděl ten cvrkot! Dostali všichni. Pak jsem si uvědomil, že jenom ti naši věděli za co.“ „Ono jim to neuškodí,“ poznamenám a otáčím se, jelikož mě začínají proklatě pálit záda od té nažhavené potvory. Najednou se stalo, co nikdo nečekal. Oheň ve větračce dostal hořící gumou takovou forsáž, že chytnul obrovským plamenem ten krásně olistěný hustý keř. Vyskočil jsem, abych se jal hasit. „Co blbneš,“ povídá Karel, „to neuhasíš a stejně, okolo nemá co chytnout.“ Sotva to dořekl, ozvalo se z hlavní heřmanovické cesty, která byla tak čtyřicet metrů od naší špeluňky, kvílení brzd. Právě projížděl poslední autobus z Vrbna. Netrvalo ani deset vteřin a v záři ohně se objevil, s hasicím přístrojem v ruce, nám důvěrně známý šofér Olin Slezák. „Kam se ženeš,“ na to Karel, „ještě se přerazíš.“ „Pro krindapána chlapi, co tu děláte? To jsem si oddechnul, já myslel, že chytil les.“ „A to si myslíš, že bys to uhasil?“ „No, mě v tu chvíli nic lepšího nenapadlo,“ vydechl s úlevou. Autobus odjel, my zahasili zbytek keře vodou z nedaleké korby důlního vozíku a optimisticky naladěni vykročili na své dílo. V pondělí ráno věděla celá šachta, že šofér Olin hasil na I. patře les. Josef Šmoldas
Stará pohlednice zlatohorského náměstí Dlouho jsem nelistoval ve svém albu se starými pohlednicemi. Až dnes jsem ho opět otevřel. Na náměstí zdárně proběhla rekonstrukce a jak by řekl klasik, nezůstal tu kámen na kameni. Mne zaujal pohled, na kterém je naše hlavní tepna z počátku minulého století. Já sám mám ještě v paměti rekonstrukci náměstí v roce 1984. Svým rozsahem se samozřejmě nemůže rovnat té dnešní. Tenkrát ale zmizely všemi proklínané žulové kostky (kočičí hlavy), na které teď paradoxně nostalgicky někteří vzpomínáme, a byl položen asfaltový koberec. Na sto let staré pohlednici se také zrovna provádí nějaké ty kosmetické úpravy, jak je vidět z hromádky kamení po kraji chodníku. Zatím ani mladé kaštany nebrání ve výhledu a proluku mezi dnešní zeleninou na křižovatce a domem p. Zálešáka propojuje sympatická zídka s brankou. Náměstí osvětlovaly plynové lampy a nenašli jste na něm žádné zatravněné plochy. Bylo to jedno veliké parkoviště, i když ve městě nebylo jediné auto. Doufejme, že dnešní rekonstrukce vydrží déle, než tomu bylo u té předešlé a my nebudeme muset vzpomínat, jak to vypadalo před ní. Ještě jedna věc mne mile potěšila. Opět zde máme pěkný vodní hydrant; přesně takové tu totiž byly až do šedesátých let. Josef Šmoldas
Informace Římskokatolické farnosti Zlaté Hory Vážení spoluobčané, většina lidí se v životě zajímá o spoustu věcí, které mohou nejen rozšířit jeho rozhled, ale mohou také obohatit jeho praktický život. Jedna z oblastí našeho života je „duchovní svět“, který nás provází, aniž si to uvědomujeme. Rádi bychom tedy přišli s nabídkou občasných setkání a přemýšlení o lidské víře a nevíře, pověře a jiných skutečnostech, které mnozí praktikujeme. Od září letošního roku začneme s
Hovory o duchovním světě které se poprvé uskuteční v pátek 10. září 2010 v 19.00 na faře ve Zlatých Horách, Kostelní 37. Náplň setkání, trvajících asi hodinu, bude podstatně vyplývat z našich vlastních potřeb a postřehů, které prožíváme. Setkání by proběhlo jedenkrát měsíčně a termín by se týkal druhého nebo třetího pátku v měsíci. Doporučený věk je minimálně 16 let. Setkání povede zlatohorský farář. Případné dotazy nebo bližší informace je možné získat buď přímo na faře nebo na telefonním čísle 731 534 093. Přeji Vám všem krásné letní dny a radost z narýžovaného zlata.
V pátek 9. dubna 2010 jsme uskutečnili sbírku použitého šatstva, kterou organizovala Diakonie Broumov. Můžeme říci, že tato aktivita byla veřejností přijata s povděkem a lidé se ptali, kdy bude znovu. Mohu Vám tedy jménem římskokatolické farnosti Zlaté Hory sdělit, že ve spolupráci s naší Základní školou přistupujeme znovu k této akci. Vyhlašujeme tedy
humanitární sbírku použitého ošacení. Jelikož se k této sbírce vyjadřuje poměrně podrobně plakátek na následující straně našeho zpravodaje, chtěl bych napsat pouze pár doplňujících údajů. K výběru vámi darovaných věci jsou určena dvě sběrná místa. Je to fara ve Zlatých Horách na Kostelní 37 a po domluvě s vedením Základní školy to bude také místnost ZŠ v přízemí nového modrého pavilonu, do kterého je přístup od autobusové zastávky. Kontaktní osobou za školu je paní učitelka Žáčková z třídy 4.B. Kontaktní telefon pro stručnou informaci nebo případnou nejasnost je na čísle 584 425 340. Co se může darovat a naopak – co není možné dávat – to vše je uvedeno na následujícím plakátku. !!!Důležité upozornění: sběrné dny jsou pouze čtvrtek a pátek 9. a 10. 9. 2010. Mimo tyto dny nebude možné vaše dary odebrat!!! Prosíme Vás tedy o dodržení termínu!!! Diakonie Broumov žádá, abyste případné darované věci zabalili do větších pytlů nebo krabic. Je to především z důvodu nakládání a vůbec manipulace s materiálem. Tímto se velmi usnadní i samotný odvoz věcí. Jsme si vědomi, že mnohé oblečení končí v nádobách na odpad nebo ve sběrném dvoře. Tato sbírka může být zase dalším pokusem o pomoc potřebným lidem a zároveň nám může uvolnit prostor v našich obydlích. Určitě se budeme snažili vytvořit tradici těchto akcí. S poděkováním za vaši vstřícnost
za Základní školu Vladimíra Žáčková za farnost Pavel Kuchař
Občanské sdružení Diakonie Broumov je nezisková organizace, která poskytuje sociální služby pro občany z okraje společnosti – materiální pomoc sociálně potřebným, azylové ubytování i pracovní příležitost. Více na www: diakoniebroumov.org
VYHLAŠUJE
SBÍRKU POUŽITÉHO OŠACENÍ Ř Ř Ř
Ř
Ř Ř
Letního a zimního oblečení /dámské, pánské,dětské/ Lůžkovin, prostěradel, ručníků, utěrek, záclon, Látky (minimálně 1m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek) Domácí potřeby-nádobí bílé i černé, skleničky- vše nepoškozené Peří,péřových a vatovaných přikrývek, polštářů a dek Obuv – veškerou nepoškozenou
VĚCI, KTERÉ VZÍT NEMŮŽEME: Ř ledničky, televize, počítače a jinou elektroniku, matrace, koberce – z ekologických důvodů Ř nábytek, jízdní kola a dětské kočárky - ty se transportem znehodnotí Ř znečištěný a vlhký textil
Sbírka se uskuteční : Dne:
ČTVRTEK a PÁTEK
9. - 10. 9. 2010 !!!
1.sběrné místo a čas: Fara (Kostelní 37)
13.00 – 18.00
2.sb.místo a čas: Modrý pavilón ZŠ(uč.Žáčková, 4.B) 14.00 – 18.00 Věci prosíme zabalte do igelitových pytlů či krabic, aby se nepoškodily transportem
Děkujeme za Vaši pomoc. Bližší informace Vám rádi sdělíme: tel. : 224 316 800, 224 317 203
Obnova křížové cesty na poutní místo P. Marie Pomocné - Mariahilf. První historicky doloženou křížovou cestu, vedoucí po současné trase na poutní místo Mariahilf, uvádí ve své práci Alfons Nowack ( Burgen und Kapellen, Berge und Wälder der Neustädter und Zuckmantler Gegend, 1928). Vybudoval ji s biskupským svolením poustevník Šebestián, člen 3. řádu sv. Františka v roce 1774. Není uvedeno z jakého materiálu byly zhotoveny jednotlivá zastavení, ale jednalo se nejspíše o jednoduchou dřevěnou konstrukci kříže. Stejného roku cestu vysvětil 21. července gvardián Servác Liebig. Nové kříže zastavení byly instalovány v roce 1868 a vysvětil je v Prudniku Kašpar Heimer O.F.M. Současnou kamennou křížovou cestu vybudoval s místní mládeží farář Vincenc Brauner v roce 1924. Obrazy do ní zhotovili zlatohorští malíři Franz Templer a Emil Brendel. Jednotlivá zastavení jsou vystavěná z volně ložených kamenů a na čelní straně je nika s obrazem. Tehdejší uspořádání křížové cesty bylo trochu odlišné od současného. Nynější první zastavení neexistovalo a druhé zastavení tak bylo první. Tehdy ještě před ním stála v jeho blízkosti tzv. přípravna (obr. č.1), kde stála kaplička s obrazem Panny Marie Pomocné a v blízkosti kamenný kříž, jak je vidět na obraze Emila Brendela z roku 1924 (obr.č.2). Ve druhé polovině 20. století byly obrazy křížové cesty po zákazu poutí demontovány a stavby následně neudržovány. Obnova se uskutečnila až v letech 1992-93, kdy demolovaná zastavení byla znovu postavena a do nich byly nainstalovány reprodukce nalepené na plechu. Před letošní „Hlavní“ poutí proběhla po 18-ti letech její rekonstrukce. Na reprodukcích obrazů z jednotlivých zastavení se projevil zub času ztrátou barev, ale i činností nenechavců, kteří si na nich příležitostně cvičili „velikost své individuality“. Na čtyřech zastaveních bylo nutno znovu obnovit zřícenou část kamenné stavby a do natřených dřevěných výklenků pak byly usazeny nové reprodukce. Z řady možností ve výběru již prodávaných celků nakonec zvítězil návrh využít výtvor známého zlatohorského umělce přelomu 19. a 20. století, Franze Templera (1854-1930), jednoho ze členů zdejší malířské rodiny. Tento malíř a současně pozdější dlouholetý restauratér na poutním místě Mariahilf se zasloužil svou tvorbou o výzdobu kostelů jak ve Zlatých Horách, tak v řadě dalších měst a vesnic této severomoravské oblasti a přiléhající části Polska. K vyhotovení reprodukcí pro naše kapličky byla využita jeho křížová cesta z kostela sv. Jana Křtitele z Horního Údolí, kterou namaloval v roce 1890. Originál je zhotoven na plátně a je v současnosti uložen v depozitáři poutního kostela. Templer s oblibou využíval ve své tvorbě grafických a tištěných předloh, a nejinak je to i v tomto případě,
kdy si vybral dílo známého českého umělce Josefa Führicha (1800-1876), pocházejícího ze severočeské Chrastavy. Ten svou křížovou cestu namaloval formou nástěnné fresky pro kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vídni. Tato křížová cesta se stala zejména na území bývalého RakouskaUherska k jeho nejčastěji kopírovaným dílům a součástí interiérů velkého množství kostelů jak v Evropě, tak na dalších kontinentech. Na internetových stránkách vídeňského kostela (www.pfarre-nepomuk.at), si farnost vede statistiku, v kolika zemích a kostelích je tato křížová cesta použita. Musím ale podotknout, že jejich evidence není zdaleka úplná, neboť jenom v našem pohraničí je celá řada kostelů s těmito kopiemi Führichova díla. Franz Templer předlohu s menšími úpravami několikrát využil. V našem případě oproti originálu zjednodušil kompozici a upravil barevnost postav, aby zdůraznil dramatičnost scén. Výsledné reprodukce tak předkládají ukázku Templerovy práce a zároveň představují jedno z nejrozšířenějších zpracování tohoto tématu v Evropě (obr.č.3). Jednotlivé obrazy doplňuje textová část v češtině, polštině a němčině. Rekonstruovaná křížová cesta je tak opět připravena pro duchovní posilu věřících, a pro ty, kteří chtějí prožít pěkné chvíle procházkou po lesní cestě a seznámit se s ukázkou tvorby jedné ze známých osobností z historie našeho města. Boleslav Doboš
Taneční skupina NEW FLASH MIKULOVICE přibírá od 10.9.2010 nové členy ve věku 7let a výše. Najdete nás v místní sokolovně a to každé úterý a pátek od 15,00 -17,00 hod. Vystupujeme na různých společenských a sportovních akcích. Účastníme se tanečních soutěžích,kde dosahujeme dobrých výsledků.V březnu jsme reprezentovali ČR v Polsku,kde jsme získali dvě 1. a tři 2.místa,celkem jsme letos na soutěžích získali tři 1.místa,šest 2.míst a dvě 3.místa. Chtěli bychom rozšířit naše řady a dostat se do podvědomí dětí a rodičů i ve Zlatých Horách. Za New Flash vedoucí Andrea Zapletalová
