Partnerská města
P r a h a 1 K e t r z y n G l u c h o l a z y V o d ò a n y
O n d ø e j o v i c e e j v í z D o l n í Ú d o l í a H o r n í Ú d o l í R
Zlaté Hory
Z obsahu: Informace z města Společenská kronika Školní kukátko Inzerce Zlatohorské spolky
INFORMACE MĚÚ
ČERVEN 2010
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ ZLATÉ HORY IOpět začnu informacemi o zásazích naší jednotky v období od uzávěrky minulého vydání Zlatohorska. Prvním z nich byla dne 25. 5. 2010 ve 20 hod. technická pomoc – spolupráce se složkami IZS. Jednalo se o pátrání po pohřešované osobě v Mikulovicích, kam jsme byli povoláni operačním střediskem na žádost policie. Na pomoc policii kromě naší jednotky byly na místo povolány také jednotky z Mikulovic, Širokého Brodu a HZS Jeseník. Musím uznat, že příslušník policie, který na místě velel, měl zcela konkrétní představu o celé akci. Dostali jsme veškeré dostupné informace a popis hledané osoby, bylo dohodnuto spojení mezi jednotlivými složkami a pak jsme se všichni přesunuli z místa srazu na místo, kde mělo podle předchozího vyšetřování začít pátrání. Utvořili jsme rojnici (bylo nás kolem stovky) a pomalu se postupovalo určeným směrem, a to i tím nejtěžším terénem. Asi po hodině pátrání byla hledaná osoba nalezena, bohužel už bez známek života. Musím zmínit, že v tomto případě by ani dřívější nalezení pohřešovaného bohužel neodvrátilo takto tragický konec. Druhým zásahem byla dne 2. 6. 2010 v 11 hod. a 01 min. technická pomoc. Jednalo se zprůchodnění mostku na příjezdové cestě k rybníku ve Zlatých Horách. Díky naplaveným větvím a kmenu stromu nemohla voda protékat pod mostkem, takže přetékala vrchem a narušovala zpevněnou plochu cesty. Kmen a větve jsme vytáhli a mostek zprůchodnili. Třetím zásahem v tomto období byl dne 11. 6. 2010 v 15 hod. a 36 min. požár – dopravní prostředky. Jednalo se o požár traktoru na louce za fotbalovým hřištěm ve Zlatých Horách, který pracoval na sklizni sena. Tento požár byl téměř uhašen svépomocí, naše jednotka provedla už jen dohašení, jak se říká pro jistotu. Co se týká nezásahové činnosti, podíleli jsme se na realizaci celostátní soutěže pro žáky pátých tříd „Helpíkův pohár“. Byli jsme požádáni o vytvoření pěny na dětských dnech jak ve Zlatých Horách, tak i v Supíkovicích a samozřejmě jsme vyhověli. A také se připravuje další výcvik nositelů dýchací techniky, který by měl proběhnout v pátek 25. 6., a to buď na stanici HZS v Jeseníku, kde absolvujeme ještě jiné malé školeníčko, anebo jen klasický výcvik u nás ve zbrojnici. Sportovní činnost našich družstev dospělých momentálně trošku pokulhává, jen družstvo žen se zúčastnilo jedné pohárové soutěže v Širokém Brodě, kde obsadilo 1. místo. Pomalu se rozjíždí příprava obou družstev na okresní kolo v požárním sportu, které se uskuteční v Bernarticích dne 10. 7. 2010. Začátek prázdnin je pro mladé hasiče zároveň koncem soutěžní sezóny 2009/2010. A jak to nakonec všechno dopadlo? Pro mladší družstvo to byla sezóna první a snad proto ne tolik úspěšná. Těch málo soutěží, kterých se zúčastnili, se však zhostili, jak nejlépe dovedli a my věříme, že se nám po prázdninách vrátí s větším odhodláním něco dokázat. To naopak starší družstvo opět nezklamalo a dokázalo, že hasičinou se baví a každou soutěž si tak užívalo naplno. A teď už tedy k výsledkům z posledních soutěží této sezóny, kterých se starší družstvo zúčastnilo. Dne 12. 6. 2010 se v Prostějově konalo krajské kolo hry PLAMEN, na které jsme se probojovali společně s družstvem z Velké Kraše. Soutěžilo se v disciplínách – štafeta 4x60m, štafeta CTIF, štafeta dvojic, útok CTIF, požární útok. Po sečtení výsledků z jednotlivých disciplín se naše družstvo umístilo na 9. místě z celkového počtu 10 družstev. Nutno říct, že příprava byla trochu limitována počasím, které nám v posledním měsíci vůbec nepřálo, a rovněž došlo na poslední chvíli k dvěma změnám ve složení družstva. Přesto jsme jak vedoucí, tak myslím i celé družstvo mladých hasičů s výsledem nadmíru spokojeni. Poslední soutěží bylo ukončení ligy mladých hasičů dne 19. 6. 2010 ve Zlatých Horách. Výsledky disciplín z průběhu celé sezóny, které jsou součástí ligy, se sečetly dohromady spolu s výsledky disciplín štafety 5x50m a požárního útoku, které proběhly právě u nás, a v konečném výsledku pak obsadilo naše družstvo 2. místo. Pokořilo nás opět jen družstvo z Velké Kraše. ČERVEN 2010
A protože se pravidelně ukončení ligy koná na našem cvičišti, uspořádali jsme zároveň pohárovou soutěž v požárním útoku mladých hasičů. Jelikož jsme příliš nevěřili v přízeň počasí, započítali jsme jako výsledné časy do pohárovky druhé pokusy z ligy. Výsledky byly následující: kategorie mladší
kategorie starší
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo
Vidnava Jeseník Česká Ves Písečná
Velká Kraš „A“ Zlaté hory Vidnava Velká Kraš „B“ Česká Ves
Za vedoucí mladých hasičů bych chtěla poděkovat všem dětem, které se na celoročních úspěších podílely. Díky patří hlavně pětici těch nejstarších mladých hasičů ve složení Jana Finsterlová, Stanislav Cicoň, Tereza Motyková, Lucie Plášková a Kateřina Pospíšilová, se kterými se bohužel musíme jakožto mladými hasiči rozloučit. Vyzvednout si zaslouží především první dva jmenovaní, kteří jsou u hasičů od svých předškolních let. Všem vám moc děkujeme a věříme, že nám zachováte přízeň i nadále. Za SDH Za mladé hasiče
Vojtěch IVAN Bc. Margareta TURZOVÁ
SPOLEČENSKÁ KRONIKA 07.04. 10.04.
Mária KUŽÍLKOVÁ Libuše JANUŠKOVÁ
ZH, Horní Údolí 66 ZH, Rožmitál 4
(82) (87)
Poděkování SKAUTI Ráda bych touto cestou upřímně poděkovala všem, kteří mi popřáli k mým narozeninám v měsíci květnu za krásné květiny, sladké a milé dary. Paní Zdeňce Bastlové, paní Bláhové a paní Žáčkové z komise pro občanské záležitosti, našemu městu v zastoupení pana starosty Ing. Ráce, přátelům Jorgosovi a Jarce a své rodině synům, dceři a vnoučatům za podporu a milé souznění duší. Elisavet Kalču Děkuji Městskému úřadu, panu starostovi, Klubu Důchodců a všem jejím členům, mé dceři Inušce Pluháčkové a její celé rodině, také celé rodině Hany Jeřábkové a všem známým za milé blahopřání a dary k mým 89. narozeninám. Všem ještě jednou moc děkuji. Byl jsem moc potěšen. Jan Jeřábek Děkujeme celé naší rodině, přátelům a známým za květinové dary a upřímná slova soustrasti při posledním rozloučení s mým manželem a našim tatínkem Ing. Milanem Zálešákem. Manželka Ivana, syn Martin a dcera Eva.
Vzpomínka „Není pravda, žes odešel, to pouze tělo není tady. Tvá duše však v našich srdcích dál žije tu s námi.“
5. července 2010 uplynuly 3 smutné roky, kdy nás opustil náš milovaný syn, bratr, tatínek a přítel pan Ivan Roman. Kdo jste ho znali, prosím věnujte mu tichou vzpomínku. S láskou a úctou maminka, sestra Věra a přítelkyně Růženka. Dne 6. července 2010 vzpomeneme 2. smutné výročí úmrtí, kdy nás navždy opustila naše milovaná maminka a babička paní Marie Kratochvílová. S úctou a láskou vzpomínají dcery s rodinami. „Život je pohádka pouhá, pro každého jinak dlouhá. Loučit ses nestihla, tolik jsi chtěla žít….“
Dne 15. července 2010 vzpomeneme 5. smutné výročí úmrtí, kdy nás navždy tragicky opustila naše milovaná dcera Klárka Kovářová. S láskou vzpomíná celá rodina. Dne 15. července 2010 vzpomeneme 2. smutné výročí, kdy nás beze slůvka rozloučení opustil náš drahý a milovaný syn, tatínek, bratr a druh pan Radek Blahuta. S úctou a s láskou vzpomínají rodiče, syn Matyáš, bratr Petr s rodinou, družka Ivana a rodina Langova.
RUBRIKA MKZ KULTURNÍ A SPORTOVNÍ AKCE VE ZLATÝCH HORÁCH A OKOLÍ ČERVENEC - SRPEN 2010 3. července 2010 - GOLD CUP ZLATÉ HORY Od 8:00 hod. na fotbalovém hřišti FK Zlaté Hory. Největší letní turnaj v malé kopané na Jesenicku 5. července 2010 – 3 x PŘÍČNÁ (cyklistický závod) Prezentace 8:00 – 9:30 u prodejny Sport Ivan na náměstí. Start od autobusového nádraží (MTB maratón). 7. července – XC MLÝNKY (cyklistický závod) Start v 17:30 hod. na Zlatorudných mlýnech. 17. – 18. července 2010 – LESNÍ SLAVNOST NA DRAKOVĚ Od 10:00 hod. bohatý program. 24. července 2010 – BOHOSLUŽBA NA JAVORNÉ Sraz v 9:00 hod. u kostela v Ondřejovicích. 31. července 2010 – RYBÁŘSKÝ DEN Ve 13:00 hod. na rybníku u Selského lesa. Hrají Zlomeňáci. 31. července 2010 – BENEFIČNÍ KONCERT V 17:00 hod. na poutním místě P. M. Pomocné. VIII. benefiční koncert pro záchranu státní kulturní památky kostela sv. Jana Křtitele v Horním Údolí 7. srpna 2010 – HASIČSKÝ DEN A NOČNÍ POHÁROVÁ SOUTĚŽ Na hasičské louce. 7. – 15. srpna 2010 – ZLATÁ HOBLINA Řezbářský plenér v areálu Sanatoria Edel. 14. srpna 2010 – HLAVNÍ POUŤ Poutní místo Panny Marie Pomocné.
16. – 22. srpna 2010 – MISTROVSTVÍ SVĚTA V RÝŽOVÁNÍ ZLATA 2010 VÍCE O AKCI NA www.goldpanning2010.cz
Více o kulturních a sportovních akcích na www.zlatehory.cz kulturní kalendář akcí
ČERVEN 2010
MĚSTSKÉ MUZEUM Kamenné srdce pod Rejvízem Takto je nazýván přes dva metry vysoký žulový monolit nacházející se u Rejvízu nedaleko Pramenů Javorné. V roce 1888 jej nechal zhotovit Gregor a Anna Kirchnerovi ze Studeného Zejfu u Písečné. Do přední strany monolitu je vytesáno srdce, v němž je německý nápis, který znamená „Slitování můj Ježíši“. Na zadní straně je rovněž srdce, ve kterém jsou výše uvedená jména. Před monolitem je v zemi silná žulová deska, která sloužila k pokleknutí při modlitbách. V minulosti byl na vrcholu tohoto sloupu litinový kříž s Kristem. Od Kamenného srdce se otevírá výhled na Široký Brod, Supíkovice, Velké Kunětice a polské příhraničí za touto obcí.
Městské muzeum informuje Od 15. června je v Městském muzeu v prodeji nová publikace Slezské lidové a hornické pověsti z Jeseníků od autora Josefa Lowaga. Tuto publikaci vydalo Nakladatelství Veduta ve Štítech. Kniha je ilustrovaná a má 150 stran. Pověsti jako Zbrojíř z Cukmantlu, Starý Hackelsberg, Lagerštejn, Odo z Erlitzu a další se týkají zlatohorska. Publikace vyšla letos jako II. upravené vydání, poprvé v češtině. Vydání první vyšlo pod názvem „Schlesische Volks und Bergmannssagen“ v roce 1903. O autorovi: Josef Lowag se narodil v roce 1849 v Mnichově u Vrbna jako syn zbrojíře. Navštěvoval obecnou školu v Železné a jako třináctiletý se začal učit v železárně. V závodní báňské a hutní škole získal v pilném studiu solidní znalosti v oboru hutnictví a hornictví. Kromě toho uveřejňoval v odborných časopisech Rakouska a Německa četná pojednání týkající se hornické geologie a výskytu nerostů. V roce 1884 byl J. Lowag přímým svědkem posledního dobývání zlata na rýžovišti kalifornského typu na Žebráckém potoce (dnes Zámecký potok) u Zlatých Hor. Kalifornský způsob těžby zlata bylo hydraulické rozplavování sedimentů, nechvalně známé z kalifornských nalezišť, kde jílovitý kal znečišťoval vodní toky až po kalifornský záliv. Z toho důvodu také ve Zlatých Horách vodoléčebný ústav podal protest proti tomuto rýžování znečišťující vodu a rýžování bylo zakázáno. Jako vypravěč zanechal Josef Lowag poměrně obsáhlé životní dílo. Sbíral v okolí vlastivědné pověsti, které mnohdy doplňoval svou fantazií. Líčil v nich krásu milované vlasti a pomáhal tím k rozvíjející se turistice. Pro potřeby turismu zpracoval prvního průvodce po Vrbně a okolí, ale i po lázních, léčebných ústavech a letoviskách Jeseníků. Josef Lowag zemřel 14. 3. 1911 ve Vrbně.
Výstava v Městském muzeu V době letních prázdnin (7.7. – 31.8.) proběhne v Městském muzeu fotografická výstava dokumentující soutěže v rýžování zlata ve Zlatých Horách v letech 1993 – 2009.
Městská knihovna V době od 19. do 30. července 2010 bude městská knihovna uzavřena z důvodu čerpání dovolené.
MĚSTSKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM Novinky v MIC Keramické a skleněné hrnky s logem MS 2010 a znakem města
Pradědovy omalovánky
Jesenické pexeso
Placky s logem MS 2010
Nová pohlednice MS v rýžování zlata 2010
Rýžovací pánev + nálepka s logem MS 2010 zdarma
MATEŘSKÁ ŠKOLA BERUŠKA PODĚKOVÁNÍ OD BERUŠKY Chtěli bychom poděkovat NADAČNÍMU FONDU Zlaté Hory za finanční příspěvek na Karneval a všem sponzorům kteří nás podpořili finančně nebo věcnými dárky, děti se proměnily v krásné pohádkové bytosti a celým pohádkovým odpolednem a veselím nás provázela Míša Růžičková, nikdo z dětí neodešel bez odměny a bylo radostné se dívat na spokojené tváře dětí. Za uspořádání této krásné akce děkujeme těmto sponzorům: NADAČNÍ FOND ZLATÝCH HOR, SRPŠ při MŠ Zlaté Hory, Nádražní 306, p. VEČERKA, pracovníci Mateřské školy Beruška, maminky a tatínci ze školky, Fa Lukáš - elektro p.Iliadis, DELIKA p. Zálešáková, NA RŮŽKU p. Gothardová, Klenoty p. Trličík, HIPP p. HEFKA, TETA p. KMÍNKOVÁ, p. SUCHÁNEK, p. ČECH, p. KUČA, HRUŠKA p. Motyková. Děkuji naší mamince Petře Bátkové za obětavost a ochotu při vedení pokladny SRPŠ, opět získala penízky z Nadačního fondu pro děti a snaží se s celým SRPŠ a kolektivem Mateřské školy Beruška získávat do pokladny na akce pro děti peníze od sponzorů. Velké poděkování patří p. ing. HLAVÁČKOVI a p. ZOURKOVI za finanční podporu na výlet na zámek Javorník, kde se naše děti setkaly s kamarády z okolních školek a společně shlédly uvnitř zámku program Zvířátková show. Dále děkujeme za spolupráci ZUŠ F. Schuberta – p. ř. Ščipákovi a p. uč. Strouhalovi za připravované koncerty pro děti a také za krásné nahrané CD písniček a básniček pro děti III. oddělení na památku, p. Pěčonkovi za sponzorování a grafickou úpravu CD a Míši Růžičkové autorce písně Děti slunce za souhlas s použitím této písně na CD. Takže všem, všem velké díky, kteří nás finančně i materiálně podpořili a umožnili tak uspořádat pro děti během roku hodně krásných výletů, návštěv do divadla, sportovních a společenských akcí. Přeji celému kolektivu MŠ Beruška, rodičům, prarodičům a sponzorům hezkou dovolenou a hodně odpočinku, načerpání nových sil a všichni se těšíme na další společná setkání. ….. moc všem ještě jednou děkujeme ….. Táńa Budišová řed. MŠ Beruška Zlaté Hory
ZŠ ZLATÉ HORY - ŠKOLNÍ KUKÁTKO Každý školní rok ubíhá neskutečně rychle, ale tento snad ještě rychleji. Za námi je deset měsíců snažení (úspěšného či méně), před žáky dva měsíce prázdnin a před zaměstnanci školy zasloužená dovolená. Měsíc červen, tak jako všech devět předcházejících, přinesl spoustu zajímavých aktivit a mnoho úspěchů našich žáků… 22. – 28. květen: V těchto dnech se uskutečnil pobyt našich žáků v dánských rodinách. Děti byly přivítány velmi srdečně. Každá rodina připravila pro "své" nové dítě program. Dále pak měly děti program společný navštívili jsme Legoland, úžasné fjordy, jeden celý den jsme strávili na pláži, ale také jsme absolvovali dánské vyučování. Děti si procvičily angličtinu, naučily se dánským zvykům, dokonce se někteří zúčastňovali krmení zvířat a prací na statku. Za měsíc přivítají své dánské kamarády u nás ve Zlatých Horách. (Marie Zajícová) 25. květen: Tradiční první třídní "před"schůzka má rodiče připravit na radosti a úskalí prvních školních dnů malých prvňáčků. 26. květen: Poslední květnovou středu proběhlo v jídelně Gymnázia Jeseník okresní kolo matematické soutěže Pythagoriáda, která je určena pro žáky 6. a 7. ročníku. Ze školního kola postoupilo pět šesťáků, sedmák bohužel ani jeden. Na 15 úkolů měli soutěžící 60 minut čistého času. Příklady byly náročné, což se
projevilo tím, že téměř všichni "zuřivě" počítali až do posledních okamžiků. Bodování bylo nemilosrdné za celý správný příklad 1 bod, jinak nic. Úspěšný řešitel musel získat alespoň 9 b, což se nikomu z našich nepovedlo. Přesto se v konkurenci celkem 55 soutěžících neztratili - Tereza Matyščáková z 6. B se umístila na 5. - 6. místě, Klára Novotná z 6. A na 7. - 10. místě a Aleš Balčirák z 6. B na 18. - 26. místě. Blahopřejeme. (Jitka Novotná) 27. květen: Ornitologové a příznivci ptačí říše by měli radost z chlapců a jedné dívky, kteří se vrhli do získávání informací, odposlechu zvuků a zjišťováním příčin jevů ... Biologická olympiáda s podtitulem ptačí říše, která se konala pro 7. ročník, přinesla úspěšné umístění pro Jonáše Vilikovského (1. místo), Jana Paula (2. místo) a Tomáše Váňu (3. místo). Gratulujeme! (Šárka Vojčáková) 31. květen – 3. červen: Letos už po čtvrté se na přelomu května a června setkali žáci škol z německého Stolpenu, polského Strzelinu a naší školy. Tentokrát jsme vyrazili do Německa, kde nás čekal tradičně zajímavý pobyt. Na rozdíl od loňska, kdy jsem měla velký problém sehnat zájemce (nakonec nás odjelo 6 i se mnou!), byl letos zájem takový, že jsem musela vybírat. Bylo vidět, že žákům opravdu jde o to, aby odjeli, protože zadaný projekt vypracovali všichni pečlivě. V pondělí 31. 5. ráno krátce po šesté nás v plném počtu (14 žáků + 2 učitelé) vyzvedl polský autobus a po poledni jsme už byli v Německu, kde pro nás ve cvičné kuchyni uvařili oběd. Po prohlídce školy jsme vyrazili na "ochutnávku" toho, co nás čekalo v úterý - procházku ve skalách Saského Švýcarska. To odpoledne jsme naposledy v Německu viděli sluníčko (5 minut, někteří tvrdí, že i víc). Zbývající čas skoro pořád pršelo, ale naštěstí lít začalo až poslední den. Úterní túra byl místy docela adrenalin (žebříky, schody ve skalách apod.), byla taky fyzicky docela náročná. Když ve dvě odpoledne Annett rozdávala bonbony s úsměvem a slovy: "Motivation for next six hours", vzbudila v některých docela zděšení. Naštěstí jsme se vrátili už za tři hodiny. Ve středu nás čekaly Drážďany, kde k největším zážitkům určitě patřila návštěva kopule kostela Frauenkirche a galerie ve Zwingeru (někteří navštívili místo galerie zbrojnici). Druhý i třetí večer patřil tvorbě společných plakátů, každá škola si pak jeden vylosovala. Poslední den jsme navštívili hrad Stolpen a po obědě, předání dárků a nezbytné společné fotografii a rozloučení odjeli domů. Ze všech tří setkání, kterých jsem se zúčastnila, považuji toto za nejvydařenější - kromě toho, že žáci byli spokojení, se také skamarádili jednak mezi sebou z naší školy, ale i s ostatními účastníky, a to je hlavní účel setkávání. Byly to velmi příjemné dny, za což děkuji jak dětem, tak i kolegovi Markovi Bartoníkovi, který se se mnou o ně staral. (Jitka Novotná) 1. červen: Divadelní představení Zachraňte pohádku, které Valášci navštívili 1. června v Opavě, bylo skvělé. Děti byly spokojené a byla to taková tečka za celoročním snažením. Nutno podotknout, že naše děti byly chváleny za vzorné chování, což nás opravdu hřálo u srdíčka. Protože bylo v autobuse místo, žáci 2. tříd jeli s námi, zaplatili si pouze vstupné a měli to jako dárek k MDD. Možná by stálo za to, aby se rodiče zamysleli a občas s dětmi vyjeli do opravdového divadla. Asi by se divili, co s dětmi udělá krásné prostředí a s jakým zájmem představení sledují. Je pravdou, že děti, které navštěvují Valášek, se různých představení účastní oproti jiným docela často, ale o tyto zážitky by neměly být ochuzeny žádné děti. (Marie Račanská) 4. červen: Na akci „Táhneme za jeden provaz“ do Jeseníku vyrazilo osm družstev z 3. – 5. tříd naší školy. Za doprovodu A. Jobové absolvovali náročný závod v areálu PČR Jeseník, který prověřil jejich znalosti, fyzickou zdatnost a rychlost rozhodování při řešení modelových situací. Kluci a holky bojovali v těchto disciplínách: běh, kvíz, zdravověda, lanová dráha, fyzická zdatnost, hod na cíl. Domů se naši vrátili zablácení a unavení, ale v rámci okresu se neztratili – v mladší kategorii si třeťáci přivezli zlato, ve starší se čtvrťáci umístili na sedmém místě. Blahopřejeme. 6. červen: V neděli 6. června měl Valášek, jako každý rok, svůj závěrečný koncert. I když po dlouhých deštivých dnech byl konečně prosluněný víkend, návštěvnost byla veliká. Všichni se mohli přesvědčit, že naše schůzky nejsou zbytečné a že děti opravdu umí. Koncert měl spád a příjemnou atmosféru. Poděkování
patří i paní učitelce Tománkové, která ráda se svými děvčaty předvedla, co se naučily v aerobiku. I tady je třeba pravidelný nácvik a tak jako ve Valášku, i tady nepravidelná docházka komplikuje práci všem. Ani naši hosté, sbor z Vrbna, nezklamali a koncert opravdu potěšil všechny a naladil nás na prázdniny. (Marie Račanská) 8. červen: „Zlatá struna 2010“ proběhla letos ve stylu Divokého západu a taky to byla pořádná jízda. Rekordní počet vystupujících tříd i všech účastníků vypovídá o vzrůstající oblibě této akce nejen mezi žáky, ale i mezi rodiči. Publikum bylo hodně slyšet a všichni se snad skvěle bavili. Zlatou strunu v kategorii 1. – 4. tříd získala třída II. A s písničkou Večerníček, cenu diváků – stříbrnou desku, IV. třída s hitem Příběh nekončí. Mezi staršími si zlatou strunu vyzpívala VI. B s písní Babička Mary a cenu diváků si zasloužili kluci a holky z IX. B a jejich podání Morituri te salutant. Celou akci zpestřily svým vystoupením děti ze školní družiny a na závěr nás ohromila svým výkonem dětská taneční skupina z Mikulovic. O hladký průběh celé akce se už po čtvrté postarali manželé Batoníkovi, letos za pomoci Jarmily Ordáňové. 9. červen: Pro žáky 8. a 9. ročníku byla připravena ve dnech 9. a 16. června v rámci Školního minimálního preventivního programu beseda s názvem „Přestupky a právo“. 9. červen: Atletický čtyřboj pro žáky I. stupně tentokrát vyšel napoprvé. Počasí přálo, i když mohlo být menší vedro. I tak však naši mladší sportovci přivezli z České Vsi nejedno skvělé umístění. Celkové pořadí po čtyřech disciplínách (běh na 50 a 600 m, skok daleký a hod kriketovým míčkem) je následující. Kategorie 2. – 3. tříd: 2. místo Kristýnka Romsy, 1. místo Honza Světlák, 5. Místo Adam Strupek. Kategorie 4. a 5. tříd: 3. místo Kamila Petrošová, 4. místo Nela Hal´áková, 6. místo Adriana Jakešová, 3. místo Lukáš Petrek, 4. místo Radek Švarc. Blahopřejeme! 10. červen: „Šero“... Tajuplný název, tajuplná akce, netradiční místo, pozdní čas ... Spojení hudby, výtvarných prací a dramatického představení se v sále základní umělecké školy opravdu povedlo. Atmosféra „šera“ byla zajištěna zakrytím oken a mohlo se začít. Písničky školního pěveckého sboru byly doplněny ilustracemi žáků především prvního stupně. Obrázky promítané na velké plátno výkon našich zpěváčků a jejich vedoucích – manželů Bartoníkových, opravdu mile podtrhly. Po vystoupení sboru se skvěle předvedli žáci osmého ročníku pod vedením paní učitelky Marie Zajícové a prezentovali tak svou celoroční práci ve volitelném předmětu Dramatická výchova. 10. červen: I sportovkyně, převážně z osmého ročníku, se vydaly do České Vsi na atletický přebor - Pohár rozhlasu a zabojovaly taktéž velmi úspěšně. Celkově skončily na 3. místě. Nejlépe se jim dařilo ve skoku dalekém – 2. místo Dominika Hlavničková, 3. místo Kristýna Sklenaříková. Velmi pěkné 3. místo získala v běhu na 60 m a ve vytrvalostním běhu (i přes nešťastný pád) Zdiška Začalová. Skvělého výkonu dosáhly dívky ve štafetě, když si doběhly pro nádherné 2. místo. Moc blahopřejeme! (M. Pospíšilová) 15. – 17. červen: Na pozvání Magistrátu Prahy 1 se vypravily naše děti ze 6. a 7. ročníku v doprovodu paní učitelky Miroslavy Pospíšilové a pana Igora Weinerta na sportovní hry do Prahy. Společně s žáky ZŠ Mikulovice a dalších šesti škol Prahy 1 soutěžili ve vybíjené (děvčata i chlapci shodně 5. místo), v přehazované děvčata získala opět 5. místo a kluci v kopané vybojovali místo 6. Skvělý výkon předvedli kluci a holky dohromady v přetahované lanem, kde skončili těsně na 2. místě. Výborně se předvedl Láďa Sábo ve šplhu – ve finále skončil na 2. místě. Náplň třídenního pobytu nebyla samozřejmě ryze sportovní. Žáci poznali spoustu tradičních historických míst – Staroměstské náměstí (zde měli možnost na velkoplošné obrazovce zhlédnout zápas MS v kopané), Václavské náměstí, Karlův most, projeli se parníkem po Vltavě, navštívili Muzeum voskových figurín. Od svých hostitelů dostaly děti mnoho upomínkových předmětů a pro školu zajímavé výukové programy. 17. červen: Hudební pohádku předvedli našim prvňáčkům a dětem z mateřské školy v sále sanatoria Edel žáci pěveckého sboru ZUŠ Jeseník. Pásmo písniček z pohádek se dětem moc líbilo. 18. červen: Dne otevřených dveří na Obvodním oddělení PČR ve Zlatých Horách využily některé ročníky prvního stupně. Děti si prohlédly služebnu, ohmataly si zbraně, vyzkoušely bezpečnostní vesty a pouta,
přesvědčily se o fungování přístroje na měření hladiny alkoholu v krvi a na závěr samozřejmě usedly do policejního vozu. Taneční oddíl New Flash z Mikulovic úspěšně navštěvuje několik děvčat z naší školy, zde je tedy krátká informace o jejich činnosti. V posledních třech měsících se oddíl zúčastnil několika soutěží. První byla 20. 3. 2010 ve Vidnavě - jednalo se o okresní kolo ASPV (Asociace sportu pro všechny). Soutěž se nám velmi povedla, protože jsme postoupili se třemi skladbami do krajského kola konajícího se 17. 4. 2010 v Tovačově. Příprava na toto krajské kolo byla velmi náročná a důležitá, pilovali jsme poslední drobné chyby, protože z tohoto kola jsme mohli postoupit na celorepublikovou přehlídku pódiových skladeb. Po příjezdu do Tovačova nás však čekalo nemilé překvapení, celorepubliková soutěž byla zrušena. Ale ani tento nedostatek dětem nezabránil, aby podaly maximální výkony a všechny skladby děti zatančily velmi dobře. Další soutěží, kam směřovaly naše kroky, byla 22. 5. 2010 v Zastávce u Brna. V loňském roce jsme zde získali první místo za skladbu Pomáda. Ve velké konkurenci hip hopových skladeb jsme získali nádherná dvě třetí místa. Oceněny byly skladby Arash a Majorca. Děti si tak domů kromě hezkého zážitku vezly dva poháry a diplomy za třetí místo. Dne 12. 6. 2010 jsme se zúčastnili soutěže v Jeseníku „Dance Jeseník“, kde jsme opět získali krásné druhé místo se skladbou Majorca. (Andrea Zapletalová) Informace pro rodiče žáků I. stupně: Akce školní mléko je pozastavena. V průběhu roku jsme využili nabídku na bezplatnou dodávku ovoce a zeleniny do automatů na mléko (státem dotovaná aktivita). Děti měly možnost asi jedenkrát týdně bezplatně odebrat ovoce na „mléčnou kreditku“. Vzhledem k tomu, že jsme opakovaně reklamovali závadnost tohoto zboží, reakce následovala naši akci. Firma COME nám vypověděla smlouvu a nebude do naší školy dodávat ani ovoce, ani mléko. Spravedlnosti bylo tedy učiněno za dosti… O výplatě zbývajícího kreditu se v tuto chvíli vyjednává, až budeme vědět více, budete informováni. Mnoho důležitých akcí ve škole v době uzávěrky příspěvků do Zpravodaje právě probíhá nebo teprve proběhne – tak alespoň jejich stručný výčet: Průběžně probíhají školní výlety všech tříd… Ke svému cíli se úspěšně blíží výměna oken na třech pavilonech školy… 25. června proběhne Slavnostní ples deváťáků, na kterém se rozloučíme s našimi „nejstaršími“… 26. června přijedou naši dánští přátelé k nám na druhou část výměnného pobytu… 27. června odjedou děti oceněné za celoroční nadstandardní práci na výlet (Český rozhlas Olomouc, hrad Sovinec, řezbářství v Jiříkově,…)… 30. června už se nemohou dočkat všichni žáci – končí školní rok, začínají prázdniny… Daniela Strečková
PODĚKOVÁNÍ Protože jsem to celoročně neudělala, o to více chci na závěr školního roku poděkovat všem příznivcům, sponzorům a spolupracujícím subjektům zlatohorské školy. Zvláště pak chci poděkovat paní doktorce Sudolské za klavír, který nám darovala, také manželům Jamborovým za každoroční květinovou výzdobu. A pak také sponzorům, kteří zaplatili poznávací zájezd žákům, oceněným ředitelskými pochvalami za svou celoroční práci. Těmito sponzory jsou: pan Žáček – Česko-slezská výrobní, a.s., pan Pěčonka – Studio 4, pan Job – Vinotéka u Muzea, pan Kuča – řeznictví Banot a pan Ing. Suchánek – IMPOL. Další poděkování míří za všemi pracovníky ZŠ Zlaté Hory, kteří se celoročně snažili o to, aby se žáci ve škole cítili dobře a dosáhli co nejlepších výsledků. Krásné prázdniny! Hana Pavlíková – ředitelka školy
TRADIČNÍ ZÁVĚREČNÝ KONCERT ZŠ ZLATÉ HORY „Milé maminky, babičky, tatínkové, dědečkové a ostatní příznivci hudby, zpěvu, tance...“ Těmito slovy začínal tradiční závěrečný koncert ZŠ Zlaté Hory, který v jarním duchu pojali všichni účinkující i hosté z Vrbna – sbor Sedmihlásek a taneční skupina Aerobic klub ZŠ Zlaté Hory a cimbálová skupina Rochus. Radost byla podívat se na všechny účinkující i nedočkavé publikum. Krojovaná cimbálová muzika Rochus nás všechny naladila temperamentními písněmi na folklorní notu. „Kdo rád zpívá, devadesát devět nemocí vyzpívá,“ řekl Jan Chromý z Žimrovic. Toto je lidová moudrost, která nám i dnes má co říci. Vidím Mojmíra Račanského, kdysi žáka páté třídy, jak se vypracoval, jak válí husle. Dnes je studentem lékařské fakulty Olomouc. Nejen on, ale i ostatní bývalí žáci, kteří hráli a zpívali, v cimbálovce vyrostli! Vystoupení „Jaro, vítej nám!“ zahájil zájmový kroužek Aerobic klub p. uč. Sylvy Tománkové. Klub navštěvují dívky od 3.-9. tř. a stále se střídají. Schází se pravidelně jednou týdně na tréninku. Můžeme je vidět na plesích, na předávání cen. Děvčata jsou zvyklá na prostory tělocvičen, na jevišti byla trochu stísněná, ale úspěch sklidila velkým potleskem. Díky, Sylvo, umíš! Na jevišti se objevili tanečnice a tanečníci ze souboru Valášek pod vedením p. uč. Marie Račanské, která se souboru věnuje již řadu let. Doprovázela je cimbálovka Rochus. Její třída 2. A téměř celá zpívá, hraje a vystupuje. Krojovaní malí a velcí Valášci se střídali ve svých vystoupeních, sklízeli potlesk za potleskem. Sál byl plný, ovace nekonečné. Když občas pročítáte staré zpěvníky, nacházíte v nich bohatství a krásu, která těsně souvisí s kulturou našich předků, tedy i s naší krásnou vlastí. Tuto radost jsme viděli nejen na dětech, ale odrážela se ve všech tvářích v sále. Celý soubor byl výborný, ale z malých zpěváků a tanečníků bych ráda vyzvedla dvojčata Péťu a Matěje Sekaninovy, žáky 2. A, a Víťu Vaďuru ve valašském klobouku, žáka 7. třídy, jak se na jevišti projevovali. Rovněž malá děvčátka byla výborná. Celý taneční a pěvecký soubor nemá chybu. Myslím, že mohu poděkovat všem účinkujícím za celé publikum. Další poděkování patří p. řed. ZŠ Haně Pavlíkové, která měla závěrečné slovo. Jmenovitě poděkovala všem vedoucím celé úspěšné akce, rozdala jim krásnou kytici, rozloučila se s účinkujícími i diváky. Velké poděkovaní patří p. Evě Vidurové, p. Evě Janíčkové, a sponzorům MÚ Zlaté Hory, Nadačnímu fondu Edel, a řed. Edelu MUDr. Svozilovi za zapůjčení sálu. Nemenší dík patří všem těm, kteří se o úspěch celé akce zasloužili. Alena Kudielková
RADA RODIČŮ DEN DĚTÍ V sobotu 29. 5. 2010 se uskutečnila v areálu Příčná oslava Dne dětí pod názvem „Z pohádky do pohádky“. Sluníčko se v ten den po dlouhé době usmívalo, a tak jen umocnilo pěknou a pohodovou náladu. Na stanovištích kromě plnění úkolů čekaly na děti pohádkové bytosti jako Ferda Mravenec s Beruškou, Ježibaby, Křemílek a Vochomůrka, Pat a Mat, Jezinky a Skřítci. Děti dováděly na kolotočích, přišel i kouzelník a vrcholem celého odpoledne byla diskotéka. Touto cestou také velice děkujeme všem sponzorům, bez kterých nelze akce tohoto druhu realizovat. Patří k nim: Sokolovna p. Nožička, Česko-slezská výrobní p. Žáček, Zlatnictví p. Trličík, Lékárna Aura, Restaurace u Radnice pí Eškuličová, Hospoda u Barona p. Bayer, Fiurášek Jakub, Květinka pí Kerbčarová, Bufer Lukáš Iliadis, Bohemaland, p. Jiří Tománek, p. Petroš Čestmír, Hruška Ostrava, Gemi Šumperk, Město Zlaté Hory, Studio 4. Za Radu rodičů Mgr. Lenka Vesecká
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA FRANZE SCHUBERTA
Dne 4. 6. 2010 byla zahájena slavnostní vernisáží Výstava prací žáků výtvarného oboru. Při této příležitosti byly předány Kristýně Eliášové a Karolíně Boxanové ceny za umístění v soutěži mladých výtvarníků, která proběhla v Indii. 13. 6. 2010 se ve Vrbně pod Pradědem konala v rámci městských slavností soutěž „Talent regionu 2010“ Naši školu reprezentovaly dvě hudební tělesa: jazzové trio „JAZZ GIRLS“ ve složení: saxofon Magdalena Dobošová, klávesy - Růžena Začalová a bicí - Tereza Hlaváčková. a také duo zobcových fléten „PICCOLI FLAUTISTI“ Kristýna Eliášová a Lukáš Petrek. Trio „JAZZ GIRLS“ obsadilo v této soutěži první místo!!! Přejeme žákům hezké prázdniny a jejich rodičům příjemnou dovolenou !!! I když je na to ještě příliš brzy, je třeba připomenout, že školní rok 2010/2011 začíná ve středu 1. září 2010. Všichni žáci se dostaví do školy v tento první školní den. Za ZUŠ Mgr. Josef Strouhal
ZLATOHORSKÉ KLUBY A SPOLKY MO STP Zlaté Hory Zpráva o činnosti za 1. pololetí 2010 Rok 2010 jsme zahájili přechodem k jiné organizaci tělesně postižených a přejmenováním organizace na STP místní organizaci Zlaté Hory. Je to Svaz tělesně postižených v České republice, místní organizace (dále jen „STP MO“). Její náplň a činnost se nezměnila. Do podvědomí občanů se dostáváme díky akcím, které pořádáme pro své členy i širokou veřejnost. Uspořádali jsme plno akcí kulturních, sportovních i společenských. Z kulturních akcí bych připomněla zájezd do divadla na operetu Vídeňská krev v olomouckém divadle a posezení s občerstvením a tanečkem u příležitosti Dne matek. Také jsme se rozjeli poznávat blízké okolí za hranicí ČR na zájezdu v Polsku, kdy jsme s Klubem důchodců navštívili Kladsko. Zájezd byl ojedinělý a všem se moc líbil. 16. června jsme pořádali zájezd do Náměště na Hané, kde jsme navštívili zámek s krásným interiérem a expozicí nejen biskupských kočárů, ale také dětských historických kočárků. Ty učarovaly obzvlášť ženám, kdy některé kočárky připomněly dětská léta, ve kterých se vozívaly nebo vozily své děti. Po prohlídce zámku jsme jeli do Čech pod Kosířem a zde dle plánu navštívili empírový zámek z první poloviny 19. století s pamětní síní a expozicí malíře Josefa Mánese a vyhlídkovou věž. Všechno posazeno do nádherného parku s cennými dřevinami a rybníky. Zhlédli jsme i Hasičské muzeum se spoustou historických a velmi zajímavých exponátů hasičské techniky. Hlavním artiklem, který nás sem přivedl, bylo soukromé muzeum kočárů a saní. K atmosféře prohlídky přispěla svým výkladem paní průvodkyně, která umě provedla slovem i ukázkou každý z opravených i neopravených kočárů. Jako bonus na závěr přišel sám pan Václav Obr, majitel a restaurátor, který nám vlastnoručně podepsal krásný kalendář s fotografiemi již zprovozněných kočárů. Velmi nás překvapilo, jak mladý je to člověk. Také nás pozval na festival řemesel pořádaných na místním zámku v červenci. Jeho mottem je víra, naděje a láska. Muzeum kočárů je jako most, který propojuje minulost se současností a otevírá naše duše. Díky za velmi krásný zážitek. K oblíbeným akcím patří plavání, kdy navštěvujeme bazén v Jeseníku Lázních, protáhneme si tak naše tělíčka a dopřejeme si vířivé koupele. Na přelomu pololetí 2. 7. 2010 ještě uskutečníme oblíbený zájezd do Otmuchowa na výstavu květin a 28. 8. 2010 si zasportujeme na Okresním sportovním dni v České Vsi. Doufám, že naši favorité už trénují, abychom dovezli tu nejcennější trofej. Pro ty, co potřebují více relaxace, máme připravený rekondiční pobyt ve dnech 29. 9. - 6. 10. 2010 v rekreačním zařízení Jelenovská (Valašsko). Na závěr bych chtěla poděkovat všem za účast na akcích, také těm, co je s velkou obětavostí připravují a výbornému kolektivu výboru STP, kterému je největší odměnou spokojenost členů a účast na připravovaných akcích. Poděkování patří Městu Zlaté Hory a sponzorům, díky jimž se mohly akce uskutečnit. Ve Zlatých Horách 21. června 2010 Marie Vesecká předsedkyně MO STP Zlaté Hory
SPORTOVNÍ KLUB MLÁDEŽE KČT ONDŘEJOVICE
SLEZSKÉ VLASTIVĚDNÉ SYMPOZIUM Ve dnech 4. – 6. 6. v Krnově proběhlo za účasti turistů z Polska a České republiky Slezské vlastivědné sympozium. Z naší strany jsme zahájili prohlídkou zříceniny hradu Šelemburk a výstupem na Cvilínskou rozhlednu. Po 18. hod. jsme odjeli do Krnova, kde jsme si prohlédli historickou část města s odborným výkladem Mgr. Vladimíra Bluchy. V sobotu ráno jsme odjeli do Polska. V obci Branice jsme si prohlédli baziliku sv. Rodiny a pamětní síň zakladatele branického komplexu biskupa Josefa Martina Nathana, který je pohřben v Opavě. V obci Wodka jsme vyslechli u hrobů kněze P. Cypryana Lelka referát o životě a díle tohoto významného představitele „Pruských Moravců“ a referát Benedikta Pospiszyla o Moravcích. Poté jsme odjeli do Nasiedle na prohlídku restaurovaného barokního zámku, který dříve náležel Sedlnickým z Choltic. V Baborově jsme si prohlédli dřevěný kostelík na místním hřbitově. Zbývá nám ještě návštěva města Glubczyce. Návštěva zdejšího muzea, prohlídka sklepení a výstup po 180 schodech na radniční věž (dobrá viditelnost) je pro nás pěkným zážitkem. Před odjezdem ještě navštěvujeme farní kostel Narození Panny Marie. Končíme opět v Krnově v hotelu Cvilín. Mezinárodní společenský večer s neformální zábavou, ke které nám hraje Cimbálová muzika z Krnova. V neděli ráno míříme do krnovské synagogy, kde s odborným výkladem Petra Aharona Tesaře, nám přibližuje počátek krnovské židovské komunity. Před polednem jsme se autobusy dostali do Úvalna. Ve zdejším kostele nám pan Petr Andrle přibližuje rodáka Hanse Kudlicha, který se ve vídeňském sněmu významně zasloužil o zrušení roboty. Navštěvujeme jeho rodný domek, kde je umístěna výstavka o jeho životě a díle. Po prohlídce jeho mauzolea stoupáme na vrchol rozhledny na Strážišti, která nese jeho jméno. Po obědě v místní restauraci jedeme do osady Pocheň na prohlídku zříceniny hradu Vartnov. Zde končíme sympozium a autobusy nás odvážejí na nádraží. Toto sympozium bylo věnováno lidem, kteří žili a žijí ve slezsko-slezském pohraničí v krnovsko hlubčického regionu. Máme tím na mysli původní česky i německy mluvící obyvatelstvo, které zde žilo od středověku, ty kteří se po roce 1742 označovali za Moravce, ale taky po staletí zde žijící Židy, jakož i v součastné době zdejší oblast obývající Poláky, Čechy, Slováky, Řeky, Volyňské Čechy a mnoho dalších. Chceme upozornit na jejich podíl na rozvoji krajiny i duchovního bohatství oblasti. Referáty, zaměřené jak odborně, tak i s populárně vlastivědným zaměřením, je spojeno již tradičně do jednoho celku s praktickými exkursemi na jednotlivá místa. Společný zájem o obsahovou stránku sympozia je součastně příležitostí ke vzájemnému poznání a rozšíření stávajících kontaktů účastníků sympozia z obou stran dnes již bezvýznamné česko-polské hranice. Příští sympozium v roce 2011 se bude konat v Ondřejovicích na téma „Rod a život Rudzinských v Endersdorfu“.
TURISTICKÁ VZPOMÍNKA V ÚDOLÍ JAVORNÉ Již po třetí se setkají turisté na Javorné, kde v kapličce sv. Anny bude bohoslužbu 24. července 2010 sloužit pan Mgr. Pavel Kuchař. Po ukončené bohoslužbě budou vysvěcena blízká Boží muka, která opravily Lesy České republiky a obraz sv. Viléma z Malevale namaloval pan Boleslav Doboš ze Zlatých Hor. Po ukončení obřadních aktů bude následovat krátká vycházka po značených i neznačených cestičkách v okolí Javorné. Sraz zájemců v 9:00 hod. u kostela sv. Martina v Ondřejovicích nebo v 9:45 hod. u kapličky sv. Anny Javorná. Pavel Waňek KČT Ondřejovice
skauti Zlaté Hory
Konec skautského roku je tu
Kolik nás je V letošním roce pracujeme ve dvou oddílech. Mladších skautů a skautek je 18. Říkáme jim světlušky a vlčata. Pravidelně se schází na schůzkách a víkendových akcích. Jsou plní energie a chuti do činnosti a dávají zabrat dvěma vedoucím. Do druhého oddílu starších skautů a skautek chodí 27 členů. Každý týden se scházejí na tzv. družinovkách, což jsou schůzky 8-10 členných skupinek. Dvě jsou chlapecké a jedna dívčí. Jim se také věnují dva vedoucí. A samozřejmě víkendové akce pořádají také. Tři již odrostlí skauti nám pomáhají nepravidelně a to spíše jen na velkých akcích. Takže celkem nás je přes 50. Co se dělo – víkendové akce Krajský závod světlušek a vlčat – konal se v Nové Bělé u Ostravy a vyrazilo na něj jedno družstvo dívčí a jedno chlapecké Výprava na bunkry – akce pro starší kluky, se kterými jsme prošli část linie malých „řopíku“ okolo Mnichova u Vrbna p. P. Putování za krásami zlatohorska – naši nejmenší již poněkolikáté vyrazili na 8 km trať tohoto jarního pochodu Výprava na Ivančenu – což je pro skauty velmi významné místo v Beskydech. Na této společné pouti se sejde až 3000 skautů. A my jsme letos byli poprvé taky u toho. Dubnovka – jarní akce světlušek a vlčat na místních srubech. Hlavní náplní bylo pomoct s úklidem v okolí srubu, šátkování nováčků a stezka odvahy včetně nocování. Červené město – akce pro rovery (skauti straší 15 let), společně s dalšími 50 účastníky se účastnili večerní pátrací hry ve staré baťovské továrně ve Zlíně. Pálení Morény – zlatohorský Valášek nás oslovil, zda bychom jim nepomohli a nepřipravili oheň pro Morénu.“ A proč né, řekli jsme si“. Skautšlap – naše místní tradiční akce již 19 let, prvojarní výstup na Bišovku společně s našimi skautskými přáteli z jiných měst. Výprava na Praděd – tato zimně-jarní výpravička se nám velice vydařila. Dole už už začínalo jaro a nahoře po něm nebyla ani památka. Rozhodně stojí za to, mrknout se na fotky na našem webu. Výroční ples – věříme, že všem účastníkům se tato pro nás velice mimořádná akce líbila. Pořádali jsme jí k 20. výročí nepřetržitého skautování. b – Letos byli kupy sněhu a tak jsme nemohli odolat. Postavili jsme si tobogán jak má být – sněhové koryto, pytel vycpaný senem a po břiše hlavou napřed, huráááá dolů Den otevřených dveří v klubovně – děkujeme všem za návštěvu - Aleš Suchánek, Zadákovi, Jirka Tománek, Milan Rác, Andrea Řeháčková, Michaela Haľáková, Vodákovi, p.uč. Strečková, Ivanovi, p. Hefková, p. Vízner, Šárka Tomaštíková, Bátkovi, Zdeněk Pěčonka, Cicoňovi, Tereza Neubaerová.
Snad jsem na nikoho nezapomněl… Vánoce – oddílové Vánoce u nás nemohou chybět! Betlémské světlo – přivezli jsme jej vlakem z Jeseníku, předali při mši svaté v kostele, donesli na poutní místo a také rozdávali známým a přátelům po celých Zlatých Horách. Podzimní Krnov – naši nejmenší se opět vydali na víkend do tamnější skautské klubovny a hlavně do okolí tohoto města. Městský Jarmark – trošičku jsme pomohli při této tradiční akci pořádané městem. Topografická Opavka – starší skauti a skautky vyrazili na víkendovou chatu vyzkoušet si jak zvládají topografii, jednu ze základních dovedností, které by měli skauti ovládat. Finále zdravotnického měsíce – na začátku roku byla po dobu jednoho měsíce na týdenních schůzkách probírána a trénovaná zdravověda. No a nakonec jsme si udělali společnou tzv. mezidružinovu soutěž. Stínadla se bouří – nádherná dobová akce ve Vidnavě v oděvech z doby Rychlých šípů. Prožili jsme návrat do této prvorepublikové doby. Zahráli jsme si večerní bojovou hru Vontové proti Druhostraníkům, které se účastnilo 100 hráčů nejen od nás, ale i z Jeseníku, Mikulovic a Krmelína. Z této akce jsou nejlepší fotografie tohoto roku. Rozhodně doporučuji shlédnout. Zlatohorský treking – děkujeme všem účastníkům, protože v letošním roce jste vytvořili rekord v počtu šlapajících. 351 je konečné číslo. Zahajovačka – každá činnost musí mít svůj začátek a my začínáme promítáním fotografií z tábora Co se bude dít Ještě nás čekají závěrečné akce, které proběhnou o posledním červnovém víkendu. Následuje v prvním červencovém prodlouženém víkendu Puťáček pro starší skauty a skautky po našich českých horách. No a v srpnu se již nemůžeme dočkat tábora na Slezské Hartě a budeme dobrovolníky při Mistrovství světa v rýžování zlata. Přijměte pozvání na naše stránky www.zlatehory.skauting.cz přejeme pěkné léto Petr Kabelík – KolinC
KLUB DŮCHODCŮ ZLATÉ HORY Fialka rozkvetla, tak krásně voní! Hlavičku pozvedla, zvonečkem zvoní.
A víš, co zvoní? Nejdříve tichounce, pak nahlas za to, že moje máma je „naše zlato“.
Jednou z krásných akcí jara je oslava Dne matek druhou neděli v měsíci květnu. Každým rokem do našeho klubu zavítají malí caparti z MŠ „U Mostu“ společně s paní ředitelkou Annou Almášyovou, aby potěšili naše srdíčka. Malí, budoucí školáčci předvedli pásmo vtipných básniček a písniček a k nim i odpovídající kostýmy a rekvizity, že jsme se nejen nasmáli, ale i slza ukápla. Sklidili jako vždy veliký úspěch. V závěru vystoupení rozdali krásnou, skládanou barevnou kytičku jara všem maminkám. Odměnou jim byl nekonečný potlesk nás všech a občerstvení, které jim připravil výbor Klubu důchodců. „Děckanti, byli jste báječní, za rok se na Vás opět těšíme!“ Mgr. Alena Kudielková člen výboru KD
BIKE TEAM ZLATÉ HORY JESENICKÝ ŠNEK 23. května MTB Kubitárna u Rýmařova. V místy prudkém dešti na silně blátivé trati se uskutečnil 3. díl seriálu závodů horských kol. Každý kdo se na náročném terénu dostal do cíle si zaslouží velké uznání. Na 20 km trati si nejlépe vedl Tomáš Vychodil, který skončil na 4. místě (3. v kategorii muži 30 - 39 let), Tomáš Kajnar dojel 19. (6. ve stejné kategorii), Tomáš Hlavsa 26. (11. v kategorii mužů 19 - 29 let), Alois Uchytil 28. (8. v kategorii mužů 40 - 49 let), Petr Kašpar po zdržení s roztrženým řetězem 32. (11. v kategorii mužů 30 - 39 let) a Jiří Skaličan 42. (17. ve stejné kategorii). Na 15 km trati skončil Michal Vacula 18. (9. v kategorii junioři 16 - 18 let), David Eliáš 22. (10. ve stejné kategorii) a Lída Štěpánková na 7. místě v absolutním pořadí žen, v kategorii starších žen byla nejrychlejší. 5. června silniční časovka na Skřítek Ve dvou dnech se uskutečnily dvě náročné časovky a naši elitní silničáři dokázali své kvality. Tomáš Vychodil dojel 6. (3. v kategorii muži 30 - 39 let) a Tomáš Kajnar 19. (6. ve stejné kategorii) 6. června Buldočí časovka Rapotín Tomáš Vychodil skončil 11. (4. v kategorii mužů 30 - 39 let) a Tomáš Kajnar 16. (6. ve stejné kategorii).
TOUR DE JESENÍK Seriál časovek na Jesenicku má za sebou 6 závodů a po nich je na 2. místě v absolutním pořadí skvělý Tomáš Vychodil, kterého v popředí výsledkových listin výborně doplňuje Tomáš Kajnar, celkově 7. (3. v kategorii do 35 let). 20. 5. časovka na Rejvíz 1. Tomáš Vychodil, 8. Tomáš Kajnar(3. muži do 35 let) 25. 5. časovka na Pomezí 2. Tomáš Vychodil (1.) a 8. Tomáš Kajnar(3.) 27. 5. Barevné Vody 13. Tomáš Vychodil (8.), 20. Tomáš Kajnar(11.) 10. 6. časovka Smrčník 2. Tomáš Vychodil (1.) a 10. Tomáš Kajnar(7.) 15. 6. časovka na Videlský kříž 2. Tomáš Vychodil (1.), 8 .Tomáš Kajnar (6.) 7. 6. časovka na ČH-sedlo 2 .Tomáš Vychodil (1.) a 6. Tomáš Kajnar (4.).
GOLD TOUR 9. června se jela časovka na 5 km na Petráky, v rámci seriálu Zlatohorských časovek a skvěle si opět vedl celkově 2. Tomáš Vychodil a celkově 3. Tomáš Kajnar,když oba stlačili výsledný čas pod 15 minut. Z dalších členů biketeamu skončil Petr Kašpar na 15. místě Jirka Skaličan na 28. místě. Petr Kašpar, stránky oddílu: www.biketeam.estranky.cz
KLUB PŘÁTEL ZLATÝCH HOR o.s. INFORMUJE Tkalcovna na Rejvízu Začíná turistická sezona a na Rejvízu se opět otevřela tkalcovna. Přibyly nové exponáty, a tak se je pořád na co koukat. Od průvodců se dovíte nejen historii tkalcovství na Zlatohorsku, ale hlavně máte možnost si prohlédnout a osahat stavy, na kterých naši předci pracovali. A to se vám hned tak v nějakém muzeu nepoštěstí. Tkalci opravdu neměli lehké živobytí. V jediné místnosti, kde se tísnila celá rodina, vládl veliký stav. Ten náš už je moderní. Je to fešák. Má sice jenom dva brdové listy, ale zato se člunek neprohazuje prošlupem ručně, ale za pomoci důmyslného provázkového systému. Že netušíte o čem je tu řeč? Já vám to neprozradím. Využijte dovolené nebo víkendu a zajeďte si na výlet do staré chalupy. Až se budete vracet z Rejvízu, už budete vědět, co znamenají tajemná slůvka jako je prošlup, cajk, brdo, paprsek... A k čemu sloužilo sukadlo či snovadlo, kdo to byl faktor. A jak vypadá len. Ten už dnes na poli těžko zahlédnete. V jizbě jsou k vidění i věci denní potřeby. Některé připomínají spíše mučicí nástroje. Na valše z mramoru bych určitě prát nechtěla. A pravý rejvízský škrpál rozhodně nelze zaměnit s Popelčiným střevíčkem... Některá tajemství nám ale zůstávají dodnes neodhalená. Například takové „niské cíchy“. Výrobní postup si místní tkalci střežili tak pečlivě, že dnes už pouze víme, že to bylo modrobílé plátno, které se vyváželo v sudech až do Lipska a Hamburku. S městem Nisou ale nemělo pranic společného. Jak vznikl onen název se můžeme jenom domýšlet. Kdoví, třeba se to opravdu všechno odehrálo jako v pověsti „Niské cíchy“... Za Klub přátel Zlatých Hor Zdenka Kašparová
Niské cíchy Když se o někom řekne, že „má za ušima“, hned každý ví, co to znamená. Že ten, kdo za těma ušima má, je šibal vykutálený, hlava otevřená a liška všemi mastmi mazaná. V městě Cukmantlu se ale od určité doby o takovém filištínovi říkalo, že „má niské cíchy“. To bylo tak... Už delší dobu se pláteníkům nikterak dobře nevedlo. Obchod šel špatně a tkalci byli na tom čím dále tím hůř. Ty tam byly doby, kdy si šikovný tkadlec vydělal pěkné penízky. Teď sotva uživil rodinu. O sukno nebyl zájem. A přitom plátno z města pod Biskupskou kupou bylo vyhlášené. Jemné i hrubší a všech možných barev. Vybral si pán i kmán. Na dolním konci města, v uličce u potoka, měl domek pláteník Franz. Žil tu se svou ženou Adélkou a pěti dětmi. Měl se co ohánět; uživit početnou rodinu, to dalo nějakou práci. Byl ale tkalcem zkušeným a z jeho stavu se odvíjelo plátno tenké, kmentové. Na jemné panské košilky, hladké ubrusy i hebké povlaky na prachové peřiny pro vrchnost. I na něj však dolehly těžké časy. Ač odváděl dobrou práci, nikdo nechtěl plátno kupovat. Jakoby ani látky zapotřebí nebylo. Cožpak se lidé přestanou oblékat, šít nové šaty, cožpak přestanou prostírat ubrusy a povlíkat peřiny? Durdil se ustaraný Franz a přitom proháněl člunek prošlupem, až se stav otřásal. Ale ať brblal jak brblal, jeho krásné sukno
faktor opět odmítnul. V sobotu proto poslal ženu na trh ke kostelu, ale vrátila se s celým štůskem zpět. Nikdo neměl zájem. Takového plátna že mohou mít, a za pár grošů! „A krásnější modré barvy!“ vyprávěla v slzách Adélka, když se vrátila z trhu. „To mi povídej, a kde asi tak?!“ vyjel na ženu rozzlobeně Franz. Prý v Nise. To už ho opravdu dohřálo. Tak v Nise?! Vždyť kam se hrabe niské plátno na jejich cukmantlovské! Kdepak, to je určitě jen proto, že Nisa je veliké město! Franz řádil a nadával hůř než špaček, kterého drželi v klícce na okně. Nakonec prásknul dveřma a odešel do hospody. Vrátil se sice až k ránu, ale zlost v něm pořád bublala. Jedinou vadou na kráse, kterou byl ochoten svému plátnu přiznat, byla ta barva. Druhý den, sotva sluníčko pošimralo zlatými paprsky věže kostela, vstal pláteník jako obvykle, ale místo aby usedl ke stavu, ukrojil si kus chleba, a že skočí do lesa, podívat se jak letos kvetou borůvky. Loni se jich urodilo málo, a tak není divu, že pak nemůže plátno obarvit na modro jak se patří. Zatímco Adélka doma lomila rukama a naříkala, že se jí muž spustil a že nechce pracovat, a co s nimi bude, snad že půjdou žebrotou, kráčel Franz přímo na Zlodějské louky a dál, po úbočí Příčné hory. Okukoval nespokojeně borůvčí – narezlé a téměř bez kvítků. Nakonec se posadil do mechu vedle studánky, vytáhl krajíc chleba a pustil se do jídla. Když pojedl a popil čisté pramenité vody, rozhodl se, že půjde domů. Vtom, kde se vzala, tu se vzala, kousek od něj se z houští vynořila stařena. Pláteník ji hned poznal. Přebývala ve staré chýši, kousek pod vrcholem hory. Chodívala po okolních lesích a sbírala byliny. Lidi se jí báli; povídalo se, že prý umí čarovat. A tu Franze napadlo, že se báby optá na radu. Jak to udělat, aby zase jeho plátno bylo žádoucí. Stará ho vyslechla, pokývala hlavou a řekla: „Dám ti radu, dám, ale co za to? Sám říkáš, žes chudý.“ „Můžu ti dát celý štůsek jemňoučkého plátýnka,“ nabídl babce tkadlec. „Dobrá,“ souhlasila, „přijď zítra touhle dobou. Přines sukno a dostaneš dvě rady. Kterak obarvit na modro bez borůvek a jak dobře prodat.“ Franz zajásal; rychle poděkoval a rozběhl se domů. Na druhý den, přesně v tu dobu co včera, čekal u studánky s pěkným štůskem látky pod paží. Konečně se dočkal. Stařena si pozorně prohlídla plátno a uznale pokývala šedovlasou hlavou: „Mistr jsi, jen co je pravda!“ Pak vložila do ruky Franzovi na čtyřikráte složený kvítečkovaný šátek. „To je pro Adélku,“ pravila a dodala: „Uvnitř máš radu. Nahlédnout smíš až doma.“ Pláteník s díky utíkal do Cukmantlu. Když přišel domů, vyprávěl Adélce, co se mu přihodilo. Pak jí předal šátek, předtím z něj ale vybalil kousek papíru. Na lístku stálo: „Plazí se a roste lehce, kde ni tráva růsti nechce. Podívej se pod nohy, tam skrývá modř oblohy! Plátno utkej, draho prodej! Rozluštění najde hravě, chytrý tkadlec ve své hlavě!“ Franz jenom zalapal po dechu. Za tohle dal babizně celý štůsek nejjemnějšího plátýnka?! Aby ji husa kopla! Já hlupák! Já matěj důvěřivý! Neměl jsem peníze, ale měl jsem aspoň plátno – a teď nemám vůbec nic! Babici utopit je málo! Láteřil a klel tak strašlivě, až se nakonec dopálila i Adélka. Popadla putýnku s vodou a chrstla ji Franzovi na hlavu. A doporučila mu, ať se zkusí nad psaníčkem trochu zamyslit. Jen tak mu ho babka přece nedávala. Ten si vytřel vodu z očí a uznal, že má žena pravdu. Ale nebylo to vůbec jednoduché. Trápil se jeden, druhý, třetí den... Chodil jako vrtohlavý po maličkém dvorku a mumlal si říkanku. Adélka, v novém šátku, se na něj dívala z okna. „Jediné, co se tu všady plazí, je rdesno,“ otočil se po ní. Žena se zadumala: „Poslyš, Franz, mně se zdá, že mi kdysi prabába vyprávěla, že jí vyprávěla prabába její prabáby... teda vlastně ona to byla praprateta její prabáby... nebo naopak...?“ „Co?!“ zavyl pláteník. Adélka sebou škubla a uraženě pravila: „Nic, jenom to, že ptačím rdesnem si barvila jupku.“ Franz zalapal po dechu: „A to mi říkáš až teď? Jen tak?!“ „A jak bych ti to asi měla říkat?“ pokrčila dotčeně rameny a práskla oknem. Franz už na víc nečekal. Naškubal co nejvíce rdesna a uháněl za místním barvířem. Naštěstí to byl jeho kamarád. Leč nešlo to tak lehce. Více jak týden trvalo, než přišel barvíř na dávno zapomenutý recept, jak dostat z rdesna krásnou modrou barvu. Pak obarvil sukno, které mu Franz přinesl. Když plátno uschlo, čekalo ho rozluštění druhé části hádanky. Hm, ale ať dumal jak dumal, na nic nemohl přijít. Nakonec se rozhodl, že to riskne a zaběhne přes kopec do Heřmanovic.
Zrovínka se tam měl konat výroční trh. Na takovou slávu se sjede celé okolí. A taky ano. Lidu tam bylo – inu jako na trhu. Franz položil plátno na obrácenou krosnu a čekal na kupce. Dobře si všimnul, že se lidem modré sukno líbí, dokonce i pánům, ale když řekl, že je tkalcovský mistr z Cukmantlu a toto je jeho práce, každý se hned otočil a šel dále. „Krutibrko,“ mručel si pod nos Franz, „ale kdybych řek', že je z Nisy, i kdyby mělo plátno uzlíky, ruce by mi utrhali, hlupáci!“ A jak to řekl, rozsvítilo se mu v hlavě a začal hned vyvolávat: „Niské plátno! Niské cíchy! Kupte si poslední novinku z velikého města! Nic jiného se teď v Nise nenosí!“ V mžiku byl okolo něj dav kupujících. Tak tak že se nepoprali! Každý chtěl zázračně modré plátno z Nisy. Nakonec ho Franz prodal bohatému pánovi z Vrbna. Když přišel večer domů a vysypal na stůl zlaťáky, Adélka jenom spráskla ruce. A že nebyl Franz sobec a přál i ostatním, oběhl všechny pláteníky a poučil je nejen o modré barvě rdesna, ale také o „zázraku z města Nisy“. Uběhl nějaký čas a do Cukmantlu se opět navrátilo bohatství a hojnost. Tkalci i barvíři vylepšili své dílo, ale nové modrobílé plátno i nadále nazývali „niskými cíchami“. Sukno se stalo vyhlášeným a prodávalo se nejen v širém okolí, ale dokonce se vyváželo až do Lipska, ba i do Hamburku. A kdoví, odtamtud třebas i do celého světa. A Cukmantelští? Ti se smáli do hrsti, ale v tomhle punktu drželi všichni při sobě, a tak nikdo nikdy neprozradil, jak to vlastně s těmi „niskými cíchami“ bylo. Zdenka Kašparová
Ráno na Žebračce Bylo pondělní ráno. Seděli jsme na ústí krátké úpadnice v místech, kde je dnes propadlina Žebračka a čekali, až nám Emil Horvát doveze z brusírny bednu vrtacích korunek. Chlapi slíbili, že je přednostně nabrousí. Sluníčko pomalu vykukovalo za rozhlednou na Biskupské kupě, když dorazil Emil. Místo korunek vypadnul z auta Staňa Slaběňák. Zdržel se v kantýně a přemluvil řidiče, ať ho zaveze na I. patro, aby nemusel šplhat do toho hrozného kopce. Emil na nás ještě hukl, že budeme muset chvíli počkat a odejel. Tanistrák poznamenal, že budeme mít co dělat, abychom stihli navrtat a odpálit do konce směny. Zatím co Ferko Šímo, u kterého jsem začínal, mi nabídl, že mi korunky půjčí, ale že mu za to musím nafasovat nové. Sedělo nás tam asi deset havířů. Ksichty, nasměrované k vycházejícímu sluníčku, vychutnávali jsme si tu ranní idylku a božský klid. Jen dole pod hlavní cestou ticho občas narušil hlas kukačky a zvuk sekery chlapů, co kácí v lese; právě odvětvovali padlý smrk. Příjezdem Stani se vše změnilo. Usadil se na pařez, típnul cigaretu, vytáhl kus štangle salámu, sáček plný rohlíků, polaskal je pohledem a se slovy: potom už nebude čas, se pustil do jídla. Havíř Staňa, profesí kominík, byl velký jedlík a fanda Baníku. Jezdil do Ostravy na Bazaly skoro na každé utkání. I tento víkend byl povzbuzovat. Kdo chodil na zlatohorský fotbal, ví, že Standa měl nejhlasitější projev, jaký kdy kdo slyšel. Měl to asi z velkého stadionu, kde museli
přeřvávat fanoušky Sparty a to mu zůstalo, i když mluvil normálně. Měl hlas jako strýc Pepin z Postřižin. Tak co, jak bylo včera na Baníku, to jste to zas prosrali, hodil někdo do placu. Staňa začal referovat. Když se dostal k hodnocení výkonu rozhodčího, tak už řval tak hlasitě, že se někteří začali pomalu zvedat, že půjdou raděj vrtat, protože tam nebudou mít takový kravál. Pod námi byly až k cestě vytěženy vysoké stromy a už pár let se místo nich cpaly na svět smrčky, které dosahovaly délky tak dvou metrů a všude samé maliní, prostě neprostupná džungle. Najednou jsme všichni zbystřili pozornost i Standa ztichnul. Porostem se ze spodu od hlavní cesty hnalo něco směrem k nám. Vypadalo to na jelena nebo divočáka. Už bylo slyšet i funění. U úpadnice se z džungle za velikého praskání vynořila postava do půl těla vysvlečeného, mohutného (tak nám v té chvíli připadal) dřevorubce, se sekerou v ruce. Kouřilo se z něho jako z ranní kávy. Hleděli jsme nevěřícně jeden na druhého. Po zhlédnutí jednoho z dílů seriálu Majora Zemana – Studna, nás napadaly různé hrůzné myšlenky, raději ani nemyslet. Někdo z chlapů se osmělil: „Co se vám stalo, pane Matoušku?“ Ten se pořádně nadechnul a sípavým hlasem z něho vypadlo: „Kur… chlapi, vy tu řvete jak na lesy. Já myslel, že někdo někoho vraždí. Ženu se sem jak vůl, myslím, že mě klepne pepka. Neserte mě,“ pravil už trochu klidněji. Všichni si oddechli a podívali se na Staňu. Dřevorubec si ho přeměřil zkoumavým pohledem a říká: „Nemáš něco na pití?“ Staňa vytáhl nafasovanou termosku s čajem. Během chvilky byla prázdná. „Příště tak neřvi“, vrátil mu ji prázdnou, otočil se a se slovy, že má hodně práce, odkráčel nově vzniklým průsmykem. Chlapi se začali pomalu zvedat, byl nejvyšší čas jít něco dělat. Pomalu, jeden za druhým mizeli do nitra úpadnice. I Staňa. Konečně se ozval zvuk auta, korunky jsou tady, můžeme jít pracovat. Z nitra úpadnice, někde z dálky, se ozýval Standův hlas. Josef Šmoldas
Turistické informace do mobilu Od počátku letošního roku mohou návštěvníci CHKO Jeseníky narazit při vycházkách na zajímavé cedulky, které ukrývají mnoho užitečných informací. Tyto takzvané “Taggy” jsou opatřeny kódem, který prostřednictvím mobilního telefonu poskytne textové, obrázkové a někdy i zvukové informace o dané lokalitě, o chráněných druzích, které se zde nacházejí a jiných přírodních či kulturních zajímavostech. K použití systému návštěvník potřebuje mobilní telefon s fotoaparátem a internetovým připojením, což je v dnešní době, hlavně u mladé generace čím dál větší samozřejmostí. Cílem tohoto systému je zlepšení informovanosti veřejnosti i v místech, kde není vhodné umisťovat klasické informační tabule (např. hřebeny hor) a také oslovení mladé generace lidí, kterým tak systém zpestří vycházky do přírody a zároveň podpoří jejich osvětu. Síť informačních cedulek vytváří občanské sdružení ACTAEA v rámci projektu “Využití moderních komunikačních technologií v ochraně a popularizaci přírodního dědictví. Modelová studie na příkladu CHKO Jeseníky a Beskydy.” Výběr lokalit a zajímavých témat v Jeseníkách i Beskydech probíhá ve spolupráci se Správami CHKO, obcemi, informačními centry a školami. Projekt je financován z Revolvingového fondu MŽP ČR. Více informací najdete na webech: www.actaea.cz, www.praded.org a www.javorniky.org.
Zlatohorská garda v Polské Swidnici Po dlouhém deštivém období konečně sluníčko! Nic nenasvědčuje tomu, že v polské Swidnici, kam jsme ráno o deváté přijeli, ještě včera pršelo. Když jsem zastavil v příjemném stínu lip ve sportovním areálu, tachometr ukazoval 114 ujetých kilometrů. Starobylé město na jihu Polska s 60 000 obyvateli nás překvapilo zelení a krásným počasím. Jen necelou hodinku jsme měli na postavení dobových stanů a před desátou naše bubny zněly v ulicích, lemovanými starými měšťanskými domy. Na velikém čtvercovém náměstí, kam jsme dorazili, stály seřazené jednotky. Po uvítacím ceremoniálu zazněly slavnostní salvy a ze střech se vznesly desítky vyplašených holubů. Víkend historických klání může začít. Než přijde čas oběda, máme možnost si náměstí prohlédnout. Město, které neutrpělo válečnými událostmi žádné škody, se má opravdu čím chlubit. Historické městské jádro a dvě památky UNESCO lákají sem, na jih Polska, stále více turistů. Náměstí se svými kašnami a morovým sloupem, pěkně zdobené fasády a předzahrádky restaurací, přímo zvou k posezení. Po prohlídce se vracíme do tábora. Přijíždí poslední opozdilci v uniformách. Před šestou se všechny jednotky přesouvají na nedaleké pole bitvy, doprovázeny davy zvědavých diváků. Postavená dřevěná stavení představují město, které obsadili Prusové. My máme za úkol je z něho vyhnat. Jako každá pořádná bitva, tak i tato začíná pekelnou dělostřeleckou přípravou. Pomyslné koule poletují vzduchem a šikovní pyrotechnici imitují zásahy. Veliké gejzíry hlíny létají až do řad přihlížejících. Vše je tak sladěno, že když po desíti výstřelech rakouských dělostřelců se konečně ten jedenáctý strefí do chalupy, ozve se obrovský jásot s potleskem, doprovázejícím mexickou vlnu. Ještě větší ovace sklidil Honza Šerák, trefen zbloudilou kulkou nepřítele. Domy začínají hořet a protivník je granátnickým útokem vytlačen z města. Nastává tahanice a vypadá to, že bitva jen tak neskončí. Vše ukončí pruský velitel, mávající bílým hadrem. Naše strana vysílá styčného důstojníka. Po chvilce handrkování je dohodnuto příměří. Nikdo tentokrát nevyhrál ani neprohrál. Na naší straně byl jeden mrtvý a na straně protivníka dva. Vojáci provolávají vivat a jednotky defilují okolo tleskajících diváků. Nikdo z nich ještě netuší, že právě na ně bude na závěr proveden oblíbený bodákový útok. V táboře nás čeká večeře, zasloužilý odpočinek a dlouhá bezesná noc. O to, abychom náhodou neusnuli, se stará kousek od nás hrající kapela. Jediné vzrušení obstarávají vedle nás tábořící rytíři, kterým od ohně chytlo jejich ležení a jelikož jsou velice mladí, tak to pojali jako veselé zpestření nudného odpoledne. Až do chvíle, než jim skoro chytnul stan, podobající se mongolské jurtě. Vše naštěstí dobře dopadlo. V našem táboře se objevil orientálně vyhlížející muž s obrovským pythonem na svém krku. Už šestimetrový had tohoto druhu prý dokáže sníst člověka. Naštěstí tento měřil něco přes dva a půl metru a byl prý naprosto neškodný. Za naše pohledy nám majitel dovolil se s ním vyfotit. Pomalu se začalo stmívat. V ležení se zažehly ohně a rozsvítily lampičky u stanů. Když zhasla poslední, bylo půl čtvrté ráno. Ranní sluníčko příjemně hřeje. Vylézáme ze stanů a po hygienické očistě a snídani bouráme tábor a přesouváme se blíž k náměstí. Právě zde probíhá bleší trh. Dostanete tady věci potřebné, nepotřebné, ale i naprosté skvosty. Úderem desáté napochodujeme před radnici, kde za přihlížení stovek diváků podepisují starosta a velitelé historických vojsk ferman. Je na něm psáno, že od této chvíle zmlknou všechny zbraně a výstřely kanónů a bude je možné slyšet jen po čas oslav, které se zde každoročně pořádají. Nad náměstím se nese oslavné zvolání: „Vivat městu Swidnici!“ Akce pro nás končí. Prohlížíme si tržiště a po chvíli už míříme po špatných okresních silnicích k domovu. Je půl jedné, krátce po poledni, když přijíždíme do Zlatých Hor. Za čtrnáct dnů nás čeká pevnost Stříbrná Hora, dozajista největší pevnost tohoto typu v Evropě. Josef Šmoldas
Vzpomínka na stréca Gablase 20. června 2010 by se doţil str éc Gablas 82. let. Byl to dlouholetý předseda bývalé místní skupiny ČRS. Byl naprosto přirozenou autoritou. Za jeho éry se rybník dostal do dnešní podoby. V roce 1966 se za přičinění Ladi Švidrnocha vysadily topoly kolem rybníku, převezla se Mladá garda – stará srubovka „Mickymausů“. I ostrůvek, který tam tenkrát byl, vznikl iniciativou Ladi a také mou. V roce 1974 se oddělil potok od rybníka vyhrnutím jiţní hráze. Rybník se rozšířil z 1 ha na 1,5 ha. Současně se provedly úpravy Motlova rybníčku, který byl po roce 1989 restituován. V 80-tých letech se dokončil Rudolfův rybník pod hrází Prudníku 2a a v roce 1986 byla provedena kompletní rekonstrukce Poldového rybníka. V letech 1979 – 1981 se rozšířil rybník z 1,5 ha na dnešních 3,62 ha vodní plochy. Za éry stréca, tetky Valašky a babičky Rybičky, ţil rybník rozsáhlým kulturním ţivotem Horňáků a Dolňáků. Chata na rybníku byla neustále pernamenci. Na chatě se konalo natáčení známého pořadu Vox populi, Tabu samozřejmě našem podání, dále Pochování basy, MDŢ, Zlatá svatba, oslavy rybářských jubilantů, pasování rybářů, Spievanky pro děti a další akce. První rybářské závody se na našem rybníku konaly v roce 1969 a ty jsem vyhrál já, ulovením kapra v délce 39 cm. Tenkrát jsem vyhrál navi ják Shakespeare, jeden z prvních loţiskových navijáků. Začaly se konat první Rybářské dny s fošnovou lávkou nad vodou a přejezdem této lávky na kole, jízda na lanové kladce nad vodou, točící se šibenice nad vodou atd. Konaly se zlatohoráky tak uznávané Rybářské plesy s nejkrásnější výzdobou, dvoudenní výlet na Kurzovku výšlapem na Praděd a jízdou na sněţném skůtru, Vítání vody na Nový rok, zahájení Rybářské sezóny i Hádavé lavice, očíslované podle politických stran svobodných voleb po Sametové revoluci. Těch akcí bylo samozřejmě víc a nám zůstávají jen vzpomínky na lidi, kteří jen tak z patra dokázali tyto akce zorganizovat. I kdybychom se nyní snaţili moci silou, nic podobného bychom
nedovedli dát dohromady. Byla to doba výtečné party s osobnostmi, které měli své klady i zápory běţné lidskosti. Stréc Gablas byl hrdý Moravák z Huštěnovic. Miloval přírodu, svou harmoniku a hlavně milovaný rybník, který byl jeho děckem. Často jsem uvaţoval, proč se nás rybník jmenuje u Selského lesa, kdyţ leţí u Obecního lesa a proč se nejmenuje Gablasův. Za to, co stréc pro rybník udělal, to pojmenování by si opravdu zaslouţil – je to mé, ne uţ tajné přání. Stréc byl také autorem „Zlatohorské rybářské hymny“, která se zpívala při kaţdém setkání a sem tam ukápla i slza. Jsem opravdu moc hrdý, ţe jsem vlastníkem útlé kníţečky souboru básníček a vyprávění , kterou jsem dostal od stréca, s názvem „Vzpomínání stréca Fr Gála“, kterou do kniţní podoby sepsal PeGo ( Petr Gotthard) a mám ji s vlastnoručním podpisem stréca. S pokorou Vám ocituji jeho vyznání k jeho rybníku. Moje láska – František Gablas alias Fr Gál Co jsem se rybníčku, nachodil za Tebou, vždycky jsi bývával velikou láskou mou. Však jsem byl u toho, když jsi se narodil, co jsem s Tebou prožil, těch překrásných chvil. Tvá tichá hladina, vždycky mě vítala, stařičká srubovka, ochranu skýtala. Jak jsem se těšíval, na ten božský klid, nikdy jsem si nemyslel, že by to jináč mělo být. A když si vzpomenu, na tiché šumění rákosí, při této vzpomínce, oči se zarosí. Co mi staří kamarádi, jsme se nadělali, abychom Tě tak pěkným rybníčkem udělali. V neposlední řadě byl strýc i předvídavý. Vzpomínám si, kdyţ jsme byli sami na rybníku a pozorovali jsme polské vojáky z Placůvky, jak v pravidelných intervalech šlapou a kontrolují státní hranici. Bylo to v roce 1980 v době, kdy vznikala v Polsku Solidarita, tak strýc s naprostým klidem prohlásil: „Venco, jednou se dočkáme, ţe po této hranici budou pochodovat američtí vojáci“. Tehdy jsem se strašně rozesmál, ale s troškou nadsázky – měl stréc pravdu? Teď sedí s babičkou Rybičkou na nebeském rybníčku. Vzpomeňme na něj a jeho ušlechtilostVáclav Gotthard.
