PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období. Vládní návrh. zákon ze dne , o dani z přidané hodnoty

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období ___________________________________________________________

496

Vládní návrh

zákon ze dne ..........2003,

o dani z přidané hodnoty Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Hlava I Obecná ustanovení §1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň”). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem.

-2§2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a) dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě (dále jen „převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, d) dovoz zboží. (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, a) pokud je pořízení zboží uskutečněno osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně podle § 68, nebo b) pokud je pořízení zboží uskutečněno osobou osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, nejedná se o pořízení zboží podle písmene a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 10 000 EUR a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce; do stanovené částky se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně, při pořízení z jiného členského státu. (3) Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně. CELEX: 377L0388

§3 Územní působnost (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) tuzemskem území České republiky, kromě svobodných celních pásem a svobodných celních skladů, b) třetí zemí území mimo území Evropského společenství, c) územím Evropského společenství území stanovené příslušným právním předpisem Evropských společenství1). (2) Z území Evropského společenství jsou pro účely tohoto zákona vyloučena následující území jednotlivých členských států: a) b) c) d) e)

ze Spolkové republiky Německo ostrov Helgoland a území Büsingen, ze Španělského království Ceuta, Melilla a Kanárské ostrovy, z Italské republiky Livigno, Campione d´Italia a italské vody jezera Lugano, z Francouzské republiky zámořské departementy, z Řecké republiky hora Athos.

1)

Směrnice Rady 77/388/EHS, ve znění směrnice Rady 91/680/EHS.

-3(3) Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. CELEX: 377L0388

§4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) úplatou zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění, b) jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitost, c) daní na vstupu daň, která je obsažena v částce za přijaté plnění, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, d) daní při dovozu zboží daň, kterou je při dovozu zboží povinna zaplatit osoba, které bylo zboží propuštěno do příslušného celního režimu, e) daní při pořízení zboží daň, kterou je povinen přiznat pořizovatel při pořízení zboží z jiného členského státu, f) daní při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, g) daní při poskytnutí služby zahraniční osobou daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby zahraniční osobou, h) daní na výstupu daň, kterou je plátce povinen přiznat ze základu daně za uskutečněné zdanitelné plnění, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, i) odpočtem daně daň na vstupu, popřípadě krácená podle § 76, j) osvobozením od daně bez nároku na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 51, ve vztahu k nimž nelze uplatnit nárok na odpočet daně, k) osvobozením od daně s nárokem na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 63, u nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně, l) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daň na výstupu převyšuje odpočet daně za zdaňovací období, m) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň na výstupu za zdaňovací období, n) daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet, o) zvýšením daňové povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu, p) snížením daňové povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu, q) dotací k ceně přijaté finanční prostředky přímo vázané k ceně uskutečňovaného plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k hospodářskému výsledku a na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, CELEX: 377L0388

r) s)

správcem daně příslušný finanční úřad, při dovozu příslušný celní úřad, pokud zákon nestanoví jinak, plátcem osoba povinná k dani, která byla registrovaná k dani v tuzemsku podle § 95,

-4t) osobou identifikovanou k dani osoba, která byla registrována podle § 97, u) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v jiném z členských států, v) zahraniční osobou právnická osoba, která nemá sídlo na území Evropského společenství nebo fyzická osoba, která nemá místo pobytu na území Evropského společenství, w) místem pobytu fyzické osoby adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky, adresa místa pobytu osoby z jiného členského státu nebo adresa místa pobytu zahraniční osoby. (2) Zbožím jsou věci movité, elektrická energie, teplo, chlad, plyn a voda. Za zboží se považuje nemovitost, která se nezapisuje do katastru nemovitostí. Za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry. Penězi se pro účely tohoto zákona rozumí platné bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny. Za platné bankovky, státovky a mince se považují i takové, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je ještě za platné bankovky, státovky a mince vyměnit. Za zboží se však považují a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kursu vyhlašovaného Českou národní bankou, c) cenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku. (3) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) dopravním prostředkem loď delší než 7,5 m, letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, vozidlo určené k provozu na silničních pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud jsou určeny k přepravě osob nebo zboží, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti a letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu osob, b) novým dopravním prostředkem dopravní prostředek, který 1. byl dodán do 3 měsíců, v případě pozemního motorového vozidla do 6 měsíců, ode dne prvního uvedení do provozu nebo 2. má najeto méně než 6 000 km v případě pozemního motorového vozidla, u lodí najeto méně než 100 hodin, u letadel nalétáno méně než 40 hodin, CELEX: 377L0388

c) obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který patří osobě povinné k dani, a o kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat, pokud nevede účetnictví a slouží nebo je určen k uskutečňování ekonomických činností, d) majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý nehmotný a dlouhodobý hmotný majetek a zásoby, oceněné vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací cenou podle zvláštního právního předpisu2), e) kolaudací kolaudace nové stavby a též kolaudace, která je provedena po změně stavby podle zvláštního právního předpisu, pokud cena této změny bez daně je vyšší než 30 % zůstatkové ceny3) stavby ke dni zahájení stavebního řízení, 2) 3)

§ 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. § 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb. a zákona č. 308/2002 Sb.

-5f)

technickým zhodnocením provedení změn na majetku stanovené zvláštním právním předpisem o daních z příjmů4), g) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v osvědčení o registraci zapsanou kategorii osobní automobil M1 nebo M1G5), h) finančním pronájmem přenechání zboží nebo nemovitosti za úplatu do užívání podle smlouvy o finančním pronájmu, pokud si strany v této smlouvě sjednají, že uživatel je oprávněn nebo povinen nabýt zboží nebo nemovitost, která je předmětem smlouvy, nejpozději zaplacením poslední splátky; takový finanční pronájem se posuzuje obdobně jako dodání zboží nebo převod nemovitosti, i) nájmem věci i podnájem věci, j) prodejem podniku prodej podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, podle zvláštního právního předpisu6); za prodej podniku se považuje rovněž vydražení podniku nebo jeho organizační složky ve veřejné dražbě. (4) Pro účely tohoto zákona se pro přepočet cizí měny na české koruny použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popřípadě přiznat osvobození od daně, pokud tento zákona nestanoví jinak (§ 88). Hlava II Uplatňování daně Díl 1 Daňové subjekty §5 Osoby povinné k dani (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah. (3) Stát, kraje, obce jakož i právnické osoby, které byly založeny nebo zřízeny zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu (dále jen „veřejnoprávní subjekt“) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za to přijímají úhradu. Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k narušení hospodářské soutěže, 4) 5) 6)

§ 33 zákona o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb. Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 100/2003 Sb. § 476 obchodního zákoníku.

-6anebo vykonává-li veřejnoprávní subjekt rovněž ekonomickou činnost podle odstavce 2, považuje se, pokud jde o tento výkon nebo o ekonomickou činnost, za osobu povinnou k dani. (4) Veřejnoprávní subjekt se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu. CELEX: 377L0388

§6 Osoby osvobozené od uplatňování daně (1) Osoba povinná k dani je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 94). (2) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí výnosy za zdanitelná plnění a výnosy za plnění, která jsou osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, u osob, které mají povinnost vést účetnictví nebo účetnictví vedou dobrovolně,nebo příjmy za zdanitelná plnění a příjmy za plnění, která jsou osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně u ostatních osob. Do obratu se také zahrnují výnosy nebo příjmy z převodu a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, finančních činností a pojišťovacích činností, které jsou osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51, pokud nejsou příležitostnou činností osoby povinné k dani. Do obratu se nezahrnují výnosy nebo příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku. CELEX: 377L0388

Díl 2 Místo plnění §7 Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti (1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. (2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla daňová povinnost při dovozu zboží. (3) Pokud je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává nebo jí zmocněnou třetí osobou, za místo plnění se považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy cestujících uskutečněné na území Evropského společenství, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy cestujících. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí

-7a) místem zahájení přepravy cestujících první místo, kde mohli nastoupit cestující na území Evropského společenství, b) místem ukončení přepravy cestujících poslední místo, kde mohli vystoupit cestující na území Evropského společenství, a to cestující, kteří nastoupili na území Evropského společenství, c) přepravou cestujících uskutečněnou na území Evropského společenství část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy cestujících. (6) Místem plnění při převodu nemovitosti je místo, kde se nemovitost nachází. CELEX: 377L0388

§8 Místo plnění při zasílání zboží (1) Za místo plnění při zasílání zboží podle § 18 se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy osobě, pro kterou se dodání uskutečňuje. (2) Pokud je zboží při zasílání zboží odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem, který uskutečňuje zasílání zboží, do jiného členského státu, než ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží osobě, které má být dodáno, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého byl dovoz zboží uskutečněn. (3) Pokud je však při zasílání zboží podle § 18 dodáno zboží, s výjimkou zboží, které je předmětem spotřební daně, je místem plnění místo stanovené podle § 7 odst. 2, jestliže celková hodnota dodaného zboží do členského státu bez daně, nepřekročí v jednom kalendářním roce částku stanovenou tímto členským státem a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce. (4) Pokud plátce při zasílání zboží podle § 18, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska, nepřekročí celkovou hodnotu dodaného zboží podle odstavce 3, může oznámit správci daně, že za místo plnění považuje místo stanovené podle odstavce 1. Podle odstavce 1 je plátce povinen při stanovení místa plnění postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. CELEX: 377L0388

§9 Místo plnění při poskytnutí služby (1) Za místo plnění při poskytnutí služby se považuje místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo pobytu, popřípadě místo, kde se obvykle zdržuje. (2) Pokud však osoba poskytuje službu prostřednictvím provozovny, považuje se za místo plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. CELEX: 377L0388

-8§ 10 Místo plnění při poskytnutí služby ve zvláštních případech (1) Za místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, včetně služby realitní kanceláře, odhadce nebo služby architekta a stavebního dozoru, se považuje místo, kde se nemovitost nachází. (2) Místem plnění při poskytnutí přepravní služby je území, kde se přeprava uskutečňuje. Pokud je však poskytnuta přeprava zboží mezi členskými státy, místem plnění je místo zahájení přepravy. Jestliže je však přeprava zboží mezi členskými státy poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než ve kterém je zahájena přeprava, považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby. (3) Pro účely odstavce 2 se rozumí a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států; za přepravu zboží mezi členskými státy se považuje také přeprava, kdy místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území stejného členského státu, a tato přeprava je přímo spojena s přepravou zboží, kde místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států, b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží začíná, c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží končí. (4) Místem plnění při poskytnutí a) služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování této služby a poskytnutí s ní přímo související služby, b) služby přímo související s přepravní službou, c) služby oceňování movité věci nebo práce na movité věci, je místo, kde je tato služba uskutečňována. (5) Pokud však je poskytnuta služba přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy nebo služba oceňování movité věci nebo práce na movité věci, osobě registrované k dani v jiném členském státě, než ve kterém je tato služba uskutečněna, za místo plnění se považuje území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby. Jestliže však movitá věc nebyla odeslána nebo přepravena z území členského státu, ve kterém byla služba oceňování movité věci nebo práce na movité věci uskutečněna, za místo plnění se nepovažuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby, ale místem plnění je místo, kde je tato služba uskutečněna. (6) Při poskytnutí služby zahraniční osobě nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě, které nemají sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku nebo při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, které nemají sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku, plátci nebo osobě povinné k dani, je místem plnění místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, popřípadě místo, kde se obvykle zdržuje, pokud jde o tyto služby a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva,

-9b) reklamní službu, c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací, d) bankovní, finanční a pojišťovací službu, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, e) poskytnutí pracovní síly, f) nájem movité věci, s výjimkou všech druhů dopravních prostředků, g) telekomunikační službu, h) provozování rozhlasového a televizního vysílání, i) elektronickou službu, j) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti v pokračování nebo vykonávání podnikatelské činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci, k) poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby (dále jen „zprostředkovatelská služba“), která spočívá v obstarání služby uvedené v tomto odstavci. (7) Pokud je však služba podle odstavce 6 a za podmínek odstavcem 6 stanovených poskytnuta pro provozovnu zahraniční osoby nebo osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo plátce, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. (8) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronickou službou dodání webových stránek (website supply), poskytnutí webových stránek (web-hosting), dálková údržba programů a vybavení, dodání programů a jejich aktualizace, dodání prezentace, textů a informací, včetně vytvoření dostupné databáze, dodání hudby, filmů a her, včetně hazardních her, a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních vysílání, dodání výuky na dálku; za poskytnutí elektronické služby se nepovažuje komunikace přes elektronickou poštu mezi osobou, která službu poskytuje a osobou, které je služba poskytována, b) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím. (9) Pokud je však nájem dopravního prostředku a) poskytnut zahraniční osobě, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, a ke skutečnému užití nebo spotřebě po celou dobu nájmu dochází ve třetí zemi, nestanoví se místo plnění v tuzemsku podle § 9, ale za místo plnění se považuje tato třetí země, b) poskytnut zahraniční osobou, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, i když jen po část doby nájmu, nestanoví se místo plnění ve třetí zemi podle § 9, ale za místo plnění se považuje tuzemsko. (10) Při poskytnutí elektronické služby zahraniční osobou, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku nebo prostřednictvím provozovny umístěné v třetí zemi, osobě, která není osobou povinnou k dani, se za místo plnění považuje tuzemsko, pokud má osoba, pro kterou je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, popřípadě místo, kde se obvykle zdržuje, v tuzemsku. (11) Při poskytnutí telekomunikační služby, provozování rozhlasového a televizního vysílání zahraniční osobou, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku nebo prostřednictvím provozovny umístěné v třetí zemi, osobě, která není osobou povinnou k dani,

- 10 a která má sídlo nebo místo pobytu, popřípadě místo, kde se obvykle zdržuje v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku. (12) Místem plnění při poskytnutí zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání a) přepravy zboží mezi členskými státy, je místo zahájení přepravy, b) služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy, je místo, kde je služba související uskutečněna, c) jiné služby, než služby uvedené v písmenu a), b) nebo v odstavci 6, je místo, kde je obstaraná služba uskutečněna. (13) Pokud je však zprostředkovatelská služba podle odstavce 12 poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než ve kterém je místo plnění obstarané služby podle písmena a) až c), považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí zprostředkovatelské služby. CELEX: 377L0388

§ 11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. (2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, základ daně se sníží v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu podle § 17, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň podle § 108 jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení podle § 102. CELEX: 377L0388

- 11 § 12 Místo plnění při dovozu zboží (1) Místem plnění při dovozu zboží je tuzemsko, pokud je zboží v tuzemsku propuštěno do celního režimu, ve kterém vzniká daňová povinnost při dovozu zboží. (2) Místem plnění při dovozu zboží podle § 20 odst. 2 je členský stát, ve kterém je zboží propuštěno do celního režimu, v němž vzniká daňová povinnost. CELEX: 377L0388

Díl 3 Zdanitelná plnění § 13 Dodání zboží a převod nemovitosti (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. (2) Dodáním zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, kterou se zavazuje příkazník obstarat nějakou věc pro příkazce; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou a samostatné dodání zboží komisionářem, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu. CELEX: 377L0388

(4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s podnikáním plátce, b) použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu7) nebo podílu na likvidačním zůstatku8) v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2), pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení9) bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2) vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení9) do jejich vlastnictví,

7) 8) 9)

§ 61 a 233 obchodního zákoníku. § 61 a 259 obchodního zákoníku. § 829 a násl. občanského zákoníku.

- 12 e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení9) bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2) účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2) pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku2), který je součástí vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, g) přestavba motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, jejímž výsledkem je osobní automobil, u kterého není nárok na odpočet daně. (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s podnikáním plátce se pro účely tohoto zákona rozumí použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, včetně použití obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. (6) Za dodání zboží se považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání. (7) Za přemístění obchodního majetku do jiného členského státu se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely a) dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává nebo jím zmocněnou třetí osobou, v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, b) zasílání zboží podle § 18, c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy cestujících podle § 7 odst. 4, d) dodání zboží v tuzemsku plátcem, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně podle § 64, 66 a 68, e) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno, f) přechodné užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem, který podniká v tuzemsku, z kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, nebo g) přechodné užití zboží, na dobu nepřekračující 24 měsíců, na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla. (8) Při dodání zboží s instalací nebo montáží podle § 7 odst. 3, osobou, která nemá sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku, plátci nebo osobě identifikované k dani, je osoba, pro kterou je uskutečněno dodání zboží s instalací nebo montáží, povinna daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. (9) Při dodání zboží s instalací nebo montáží podle § 7 odst. 3, osobou, která nemá sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku, osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, je osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která dodává zboží s instalací nebo montáží, povinna daň přiznat

- 13 a zaplatit, případně prostřednictvím daňového zástupce podle § 108 nebo je zahraniční osoba, která dodává zboží s instalací nebo montáží, povinna daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. (10) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, pokud se jedná o hmotný majetek2), b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2) jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu10) nebo c) poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, který je označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, a který není předmětem spotřební daně. CELEX: 377L0388

§ 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také a) b) c) d)

převod práv, poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, vznik a zánik věcného břemene, přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se považuje

a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, kterou se zavazuje příkazník obstarat nějakou činnost pro příkazce; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou a samostatné poskytnutí služby komisionářem. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním plátce, b) použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností v případech, kdy plátce nemá nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2), pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení9) bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku2) nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2) vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví, 10)

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona č. 39/1993 Sb., zákona č. 183/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 131/1994 Sb., zákona č. 166/1995 Sb., zákona č. 29/1996 Sb., zákona č. 30/1996 Sb., zákona č. 139/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákona č. 297/1992 Sb., zákona č. 496/1992 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 3/2000 Sb., zákona č. 310/2002 Sb. a zákona č. 253/2003 Sb.

- 14 e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení9) bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku2) nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2) účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2) pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku. CELEX: 377L0388

(4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním plátce rozumí a) použití obchodního majetku pro osobní užití plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby uskutečněné plátcem bez úplaty pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců nebo pro jiné účely než související s jeho podnikáním. CELEX: 377L0388

(5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2) jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd10), c) převod obchodního podílu11), popřípadě převod členství v družstvu12), d) postoupení pohledávky plátce vzniklé dodáním zboží, převodem nemovitosti nebo poskytnutím služby tímto plátcem. § 15 Poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Při poskytnutí služby podle § 10 odst. 6 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, která je poskytnuta plátci, je plátce povinen daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku a nejedná se o poskytnutí služby, která je osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51. (2) Při poskytnutí elektronické služby podle § 10 odst. 10 zahraniční osobou osobě, která není osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku, je zahraniční osoba povinna daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce podle § 108, pokud neuplatňuje zvláštní režim podle § 88. (3) Při poskytnutí telekomunikační služby, provozování rozhlasového nebo televizního vysílání, zahraniční osobou podle § 10 odst. 11 osobě, která není osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku, je zahraniční osoba povinna daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce podle § 108. (4) Při poskytnutí přepravy zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 2, služby oceňování movité věci nebo prací na movité věci nebo služby přímo související s přepravou 11) 12)

§ 114 a násl. obchodního zákoníku. § 227 a násl. obchodního zákoníku.

- 15 zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 5 nebo při poskytnutí zprostředkovatelské služby podle § 10 odst. 12 a13, plátci nebo osobě identifikované k dani, osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, je osoba, které je služba poskytnuta, povinna daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku (5) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostem podle § 10 odst. 1, přepravní služby, s výjimkou přepravy zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 2 nebo služby podle § 10 odst. 4, plátci nebo osobě identifikované k dani, osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, které nemají sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku, je osoba, které je služba poskytnuta, povinna daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. (6) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostem podle § 10 odst. 1, přepravní služby, s výjimkou přepravy zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 2 nebo služby podle § 10 odst. 4, osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, které nemají sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku, osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, je osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, povinna daň přiznat a zaplatit, případně prostřednictvím daňového zástupce podle § 108 nebo zahraniční osoba je povinna daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. (7) Při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou, která nemá sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku podle § 10 odst. 9 plátci nebo osobě identifikované k dani, je osoba, které je nájem poskytnut, povinna daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. (8) Při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou, která nemá sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku podle § 10 odst. 9 osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, je zahraniční osoba povinna daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku. CELEX: 377L0388

§ 16 Pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím, které je odesláno nebo přepraveno pořizovateli, osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, do jiného členského státu, než z kterého je zboží odesláno nebo přepraveno a nejedná se o dodání zboží s instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou nebo o zasílání zboží podle § 18. Pořizovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu. (2) Pokud je však zboží pořízeno právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovezeno touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn.

- 16 (3) Osoba, povinná k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, které pořizují zboží z jiného členského státu, a pro které není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci daně, že budou postupovat podle § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou povinny takto postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky. (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje a) použití zboží plátcem pro účely jeho podnikání, které je odesláno nebo přepraveno tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z jiného členského státu do tuzemska podle § 13 odst. 6 a toto zboží bylo plátcem v rámci jeho podnikání v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně. CELEX: 377L0388

§ 17 Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu (1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno prodávajícím, prostřední osobou nebo zmocněnou třetí osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. (2) Prodávajícím je osoba registrovaná k dani v členském státě, ze kterého je zboží odesláno nebo přepraveno přímo ke kupujícímu do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (3) Kupujícím je osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby. (4) Prostřední osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém je registrován k dani prodávající a kupující, která pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. (5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží a uplatní osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. (6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek

- 17 a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani, e) kupující je povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108 u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu. (7) Prostřední osoba, která je registrovaná k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani v tuzemsku, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku, b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího, c) vystavit kupujícímu daňový doklad podle § 26 a sdělení, že se jedná o třístranný obchod; kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku a přiznat a zaplatit daň podle § 108 na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu. CELEX: 377L0388

§ 18 Zasílání zboží (1) Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží do jiného členského státu, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu plátcem, který zboží dodává nebo jím zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání nových dopravních prostředků a dodání zboží s montáží nebo instalací osobou, která zboží dodává nebo jí zmocněnou třetí osobou, jestliže je zboží dodáno pro osobu, pro kterou pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně v tomto státu. Zasíláním zboží se rozumí i dodání zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, a to osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani. (2) Při zasílání zboží do jiného členského státu, je plátce povinen se registrovat k dani v členském státě, do kterého uskutečňuje zasílání zboží, pokud hodnota dodaného zboží do jiného členského státu překročí částku stanovenou tímto členským státem. CELEX: 377L0388

§ 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

- 18 (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku. (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu, která je oprávněna uplatnit nárok na vrácení daně zaplacené ve sjednané ceně nebo zaplacené při dovozu nebo při pořízení dopravního prostředku z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání nového dopravního prostředku bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Nárok na vrácení daně uplatní současně s hlášením o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu místně příslušnému správci daně. Hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu je tato osoba povinna předložit do 10 dnů od jeho dodání. Pokud nárok na vrácení daně neuplatní při podání hlášení o dodání nového dopravního prostředku a žádost o vrácení daně neobsahuje požadované náležitosti, nárok na vrácení daně zaniká. (6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto oznámení správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. CELEX: 377L0388

- 19 § 20 Dovoz zboží (1) Dovozem zboží se rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství. Za dovoz zboží se považuje vrácení zboží, které bylo umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma, zpět do tuzemska. CELEX: 377L0388

(2) Dovozem zboží do tuzemska se rozumí vstup zboží z třetí země do tuzemska přes jiný členský stát, pokud zboží v tomto členském státě nebylo propuštěno do volného oběhu. (3) Daň u dovozu zboží podle odstavců 2 a 4 vyměří a vybere celní orgán tak, jako by se jednalo o propuštění zboží do volného oběhu. (4) U zboží, které vstoupilo na území Evropského společenství z území podle § 3 odst. 2, pokud jsou součástí celního území Evropského společenství13), se postupuje podle odstavců 1 až 3. (5) U zboží dovezeného do tuzemska podle odstavce 4, které bylo propuštěno do jiného oběhu než volný oběh, se postupuje podle odstavce 2. (6) U zboží dovezeného do tuzemska podle odstavce 2, které je přemístěno na území podle § 3 odst. 2, pokud jsou součástí celního území Evropského společenství13), se postupuje podle § 66. Díl 4 Uskutečnění zdanitelného plnění a daňová povinnost § 21 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti (1) Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. CELEX: 377L0388

(2) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy14), b) dnem převzetí v ostatních případech nebo c) dnem příklepu při prodeji zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu15). (3) Při převodu nemovitosti se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem doručení listiny, ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, včetně prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu15), nebo 13) 14) 15)

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. § 409 a násl. obchodního zákoníku. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.

- 20 b) dnem zápisu změny vlastnického práva16), pokud nedochází k zápisu změny vlastnického práva vkladem. (4) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu nebo b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení ceny a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí platby. (5) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřícího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby, pokud je stanoven příslušnými technickými a provozními předpisy dodavatele, při dodání tepla, chladu, elektrické energie, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, c) dnem využití majetku nebo služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním plátce, d) dnem použití při použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, e) dnem schválení technické způsobilosti příslušným úřadem při použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, pro přestavbu, jejímž výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 75, f) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu (§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. f), popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3, g) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3, h) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, kterou se příkazník zavazuje obstarat nějakou činnost pro příkazce, nebo i) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, kterou se příkazník zavazuje obstarat nějakou činnost pro příkazce. (6) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. (7) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle nájemní smlouvy17), smlouvy o nájmu podniku, smlouvy o nájmu dopravního prostředku, smlouvy o finančním pronájmu, smlouvy o dílo18) nebo jiné obdobné smlouvy uskutečňuje ve 16) 17) 18)

§ 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb. § 663 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. § 536 obchodního zákoníku.

- 21 sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 5 písm a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve. (8) U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy. (9) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 2 až 8 obdobně. § 22 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. (3) Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání a) dnem vystavení daňového dokladu, pokud byl daňový doklad vystaven plátcem před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu nebo b) k patnáctému dni měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (4) Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu. CELEX: 377L0388

§ 23 Vznik daňové povinnosti při dovozu zboží (1) Daň při dovozu zboží se v tuzemsku vyměří a) dnem propuštění zboží do celních režimů volný oběh, dočasné použití, aktivní zušlechťovací styk v systému navracení nebo dnem, kdy je zboží Společenství, které bylo dočasně vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku, dovezeno zpět do tuzemska a propuštěno do volného oběhu,

- 22 b) dnem, kdy bylo zjištěno porušení podmínek stanovených pro příslušný režim, do kterého je zboží pod celním dohledem propuštěno, nebo c) dnem, kdy byl zjištěn nezákonný dovoz. (2) Daň při dovozu zboží vyměří a vybere celní orgán a plátce ji neuvádí jako svou daňovou povinnost do daňového přiznání. § 24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou je plátce povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni zaplacení, a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se stanoví obdobně podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. CELEX: 377L0388

§ 25 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Při pořízení zboží z jiného členského státu vzniká plátci povinnost přiznat daň a) ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl daňový doklad vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, nebo b) k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění je den, v němž bylo pořízeno zboží z jiného členského státu, který se stanoví obdobně podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. CELEX: 377L0388

Díl 5 Daňové doklady § 26 Vystavování daňových dokladů (1) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, je povinen za každé zdanitelné plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobou, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, vystavit daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby, pokud k přijetí platby došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. Údaje o dani se na daňových dokladech uvádějí v české měně. (2) Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění pro jednu osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění souhrnný daňový doklad.

- 23 Pokud se plátce rozhodne vystavit souhrnný daňový doklad, je povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění prvního samostatného zdanitelného plnění nebo přijetí první platby, podle toho, který den nastane dříve. (3) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, může zplnomocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem a) plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, pokud se plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění zaváže, že přijme všechny takto vystavené daňové doklady, nebo b) třetí osobu. (4) Daňový doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, i v elektronické podobě, pokud je ověřen podle zvláštního právního předpisu19) nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI)20). (5) Za správnost údajů uvedených na daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného daňového dokladu a z dokladu o zaplacení při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto dokladech výše daně uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění. Daň se vypočte podle § 37 písm. b). CELEX: 377L0388

(6) Osoba, která není plátcem, s výjimkou osoby, dodávající nový dopravní prostředek podle § 19, nesmí vystavit doklad, který má náležitosti daňového dokladu. Vystaví-li jej, uloží se jí pokuta podle zvláštního právního předpisu21). § 27 Uchovávání daňových dokladů (1) Plátce je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění, na jím zvoleném místě; stejnou povinnost má i právní nástupce plátce. Po tuto dobu plátce, popřípadě jeho právní nástupce, odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu, jejich čitelnost a na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim bez zbytečného odkladu. CELEX: 377L0388

(2) Daňový doklad v písemné formě lze převést do elektronické podoby a uchovávat v této podobě, pokud metoda použitá pro převod a uchování zaručuje neporušitelnost obsahu a čitelnost daňového dokladu. (3) Pokud plátce vystavuje, přijímá a uchovává daňové doklady v elektronické podobě a místem uchovávání není tuzemsko, musí plátce zajistit pro správce daně právo volného

19) 20) 21)

Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění zákona č. 226/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. Čl. 2 Doporučení Komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994, o právních aspektech elektronické výměny informací. § 37 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

- 24 přístupu v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a neporušitelnost jejich obsahu. (4) Plátce je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku. CELEX: 377L0388

§ 28 Typy a náležitosti daňových dokladů (1) Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, opravný daňový doklad, daňový dobropis nebo daňový vrubopis, písemné celní prohlášení nebo jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem. (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo22) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění plátcem, e) evidenční číslo dokladu, f) rozsah a předmět zdanitelného plnění, g) datum vystavení dokladu, h) datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí platby, a to ten den, který nastane dříve, i) jednotkovou cenu bez daně, j) základ daně, k) základní nebo sníženou sazbu daně, l) výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru. CELEX: 377L0388

(3) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úplatou za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem je povinen na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby, pokud k přijetí dojde před uskutečněním zdanitelného plnění, a to podle toho, který den nastane dříve. Zjednodušený daňový doklad může plátce vystavit rovněž za služby, které jsou poskytovány prostřednictvím elektronických prostředků a jejich poskytnutí je podmíněno zaplacením a úplata za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen za zdanitelná plnění v ceně obsahující daň celkem nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. (4) Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat

22)

§ 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 25 a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, f) základní nebo sníženou sazbu daně, g) částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. (5) Splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, je daňovým dokladem v případě nájemní smlouvy, smlouvy o nájmu podniku a smlouvy o finančním pronájmu, pokud obsahuje náležitosti jako běžný daňový doklad. (6) Doklad o zaplacení vystavený plátcem je daňovým dokladem při hromadné přepravě osob. Na tomto dokladu o zaplacení musí plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, uvést minimálně svoji obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, datum vystavení, sazbu daně a částku včetně daně za zdanitelné plnění. (7) Doklad o zaplacení vystavený státním orgánem nebo jiným oprávněným subjektem nebo dražebníkem je daňovým dokladem při dražbě zboží nebo nemovitosti provedené na základě exekučního řízení. Na dokladu o zaplacení se uvedou údaje jako na běžném daňovém dokladu a sdělení, že se jedná o prodej v rámci exekučního řízení. (8) Souhrnný daňový doklad musí obsahovat stejné náležitosti jako běžný daňový doklad, přičemž náležitosti stanovené v odstavci 2 písm. h) až l) musí být uvedeny na souhrnném daňovém dokladu zvlášť pro jednotlivá samostatná zdanitelná plnění. CELEX: 377L0388

(9) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně, musí být na tomto dokladu uvedeny základy daně a výše daně celkem odděleně podle stanovených sazeb. U zjednodušeného daňového dokladu se a částky včetně daně uvádí odděleně podle stanovených sazeb. (10) Pokud se postupuje při uplatnění daně podle zvláštního režimu pro cestovní službu (§ 89) nebo pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (§ 90), na daňovém dokladu nelze uvést daň, uvede se sdělení, že se jedná o postup podle zvláštního režimu. § 29 Doklad o použití (1) Doklad o použití je doklad, který musí vystavit plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. d) a e) a podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. d) a e), a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto dne. Údaje o dani se na dokladu o použití uvádějí v české měně. (2) Doklad o použití musí obsahovat

- 26 a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) účel použití, d) evidenční číslo dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) jednotkovou cenu bez daně, i) základ daně, j) základní nebo sníženou sazbu daně, k) výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru. § 30 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (1) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vzniká daňová povinnost, nebo rozhodnutí o ukončení celního režimu dočasného použití, vydané celním orgánem na tiskopisu písemného celního prohlášení. (2) Daňovým dokladem je i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (4) Osvobození od daně při vývozu zboží je plátce, který uskutečňuje vývoz zboží, povinen doložit správci daně rozhodnutím o propuštění zboží do režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku a tranzit vydaným na tiskopisu písemného celního prohlášení nebo rozhodnutím o propuštění zboží do režimu vývozu vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení s celně schváleným určením umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. (5) Pokud je celní prohlášení podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky, musí být ověřeno podle zvláštního právního předpisu19). § 31 Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (1) Daňový doklad při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která poskytuje službu, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah poskytnuté služby,

- 27 e) f) g) h) i) j)

datum vystavení dokladu, datum uskutečnění služby, jednotkovou cenu bez daně, základ daně, základní nebo sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru.

(2) Osoba, pro kterou je služba poskytnuta, je povinna doplnit na obdrženém dokladu chybějící údaje podle odstavce 1 písm. i) a j). V případě daňového dokladu v elektronické podobě eviduje tato osoba chybějící údaje v evidenci pro daňové účely. § 32 Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou (1) Daňový doklad při poskytnutí služby podle § 15 zahraniční osobou musí obsahovat a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

název; sídlo nebo místo podnikání osoby, která službu poskytuje, popřípadě její daňové identifikační číslo, obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah poskytované služby, datum vystavení dokladu, datum uskutečnění služby, jednotkovou cenu bez daně, základ daně, základní nebo sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru.

(2) Osoba, pro kterou byla služba poskytnuta, je povinna doplnit na obdrženém dokladu chybějící údaje podle odstavce 1 písm. i) a j). U daňového dokladu v elektronické podobě eviduje tato osoba chybějící údaje v evidenci pro daňové účely. § 33 Daňové doklady u přepravních služeb (1) Daňovým dokladem při uskutečňování přepravy uvnitř území Evropského společenství je doklad podle § 28 odst. 2. (2) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. (3) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle § 69 odst. 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně.

- 28 (4) Osvobození od daně u přepravy osob je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně jízdenkou, letenkou nebo jiným dokladem. § 34 Doklad při dodání zboží do jiného členského státu (1) Plátce, který dodává zboží do jiného členského státu, je povinen vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k dani v jiném členském státě, doklad obsahující náležitosti podle odstavce 3, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby, pokud platba předchází dodání zboží. (2) Plátce doklad vystavuje i při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18. (3) Doklad při dodání zboží musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele, d) evidenční číslo dokladu, e) daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, i) jednotkovou cenu bez daně, j) základ daně. (4) Při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je místo plnění v tuzemsku, je plátce povinen vystavit doklad podle odstavce 3, s výjimkou údaje podle písmene c) a e), a v dokladu uvést částku daně a kód země, do které je zboží zasíláno. (5) Plátce, který dodává nový dopravní prostředek do jiného členského státu, je povinen uvést v dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek. § 35 Daňový doklad při pořízení a přemístění zboží z jiného členského státu (1) Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo pořizovatele, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah a předmět pořízení, e) datum vystavení dokladu, f) datum uskutečnění pořízení, g) jednotkovou cenu bez daně, h) základ daně, i) základní nebo sníženou sazbu daně, j) výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru.

- 29 (2) Pořizovatel je povinen doplnit na obdrženém dokladu případné chybějící údaje podle odstavce 1 písm. h) a i). V případě daňového dokladu v elektronické podobě eviduje tato osoba chybějící údaje v evidenci pro daňové účely. (3) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek, je povinna uvést na daňovém dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek. (4) Daňový doklad při přemístění zboží podle § 13 odst. 6 musí obsahovat náležitosti uvedené v odstavci 1, s výjimkou písmene b). Díl 6 Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně, daňový dobropis a vrubopis § 36 Základ daně (1) Základem daně je peněžní částka, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby. Tato peněžní částka je snížena o daň. (2) Pokud plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přijme platbu před uskutečněním zdanitelného plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečňováno, nebo od třetí osoby, je povinen z této přijaté částky přiznat daň. Tato částka je součástí základu daně podle odstavce 1. (3) Základ daně také zahrnuje a) b) c) d)

clo, dávky nebo poplatky, spotřební daň23), pokud zákon nestanoví jinak v § 41, dotace k ceně, vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění při jeho uskutečnění, e) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, f) při dodání staveb i stavební a montážní práce spojené s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. (4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. (5) Základ daně nezahrnuje a) částku obdrženou plátcem od osoby, pro kterou se uskutečnilo zdanitelné plnění, nebo od třetí osoby na úhradu výdajů zaplacených jménem a na účet této osoby, u které nebyl uplatněn nárok na odpočet daně, b) slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění. CELEX: 377L0388

(6) Základem daně je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu24), která je považována za cenu včetně daně, pokud jde

23)

Zákon č. …./2003 Sb., o spotřebních daních.

- 30 a) o přijetí úplaty za zdanitelné plnění, která není vyjádřena v penězích, b) o použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním plátce podle § 13 odst. 4 písm. a) a § 14 odst. 3 písm. a), c) o použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 13 odst. 4 písm. b) a § 14 odst. 3 písm. b), d) o použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně pro přestavbu podle § 13 odst. 4 písm. g), jehož výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2 po přestavbě, e) o vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku podle § 13 odst. 4 písm. c) a § 14 odst. 3 písm. c), f) o pořízení obchodního majetku při jeho přemístění z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 nebo g) bezúplatné přenechání majetku a vydání podílu na majetku podle § 13 odst. 4 písm. d) a e) a § 14 odst. 3 písm. d) a e). (7) Základem daně u majetku vytvořeného vlastní činností jsou vlastní náklady nebo reprodukční pořizovací cena podle zvláštního právního předpisu2). (8) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu24) jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto zjištěných cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň. (9) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň. (10) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula. § 37 Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby Daň se vypočítá jako součin a) základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, vypočtená daň se zaokrouhlí na desítky haléřů nahoru nebo se uvede v haléřích; cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení, b) peněžní částky podle § 36 odst. 1 nebo ceny zjištěné podle § 36 odst. 6 a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je příslušná výše sazby daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři 24)

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

- 31 desetinná místa, vypočtená daň se zaokrouhlí na desítky haléřů nahoru nebo se uvede v haléřích; cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. § 38 Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla, b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, které se nachází na území dovážejícího členského státu, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. (2) Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě. CELEX: 377L0388

(3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1, b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu24) a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, c) plátcem umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu24) ke dni umístění zboží do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu24) a popřípadě spotřební daně, d) plátcem umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu24) a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace. (4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu nebo vrácení zboží se daň vypočítá jako součin příslušného základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je

- 32 výše sazby daně a ve jmenovateli číslo 100. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desítky haléřů nahoru. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte způsobem shodným s výpočtem základu pro vyměření cla. (5) U propuštění zboží do režimu dočasného použití činí částka daně za každý, byť jen započatý kalendářní měsíc, během kterého bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití, 3 % z daně, která by měla být vyměřena za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu. Takto stanovená daň nesmí být vyšší než ta, která by byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití. (6) Při ukončení režimu dočasného použití propuštěním zboží do režimu volného oběhu se daň vypočte způsobem shodným s výpočtem daně při propuštění zboží do režimu volného oběhu. § 39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Základ daně při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36. (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a). § 40 Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36. (2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, základ daně v tuzemsku se o tuto daň sníží. CELEX: 377L0388

(3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a). § 41 Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (1) Základem daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně podle zvláštního právního předpisu23), se základ daně stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně. (2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

- 33 (3) U zboží, které je vyrobeno v tuzemsku v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a v tomto režimu je dodáno, se základ daně stanoví podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. (4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. CELEX: 377L0388

§ 42 Oprava základu daně a výše daně u zdanitelných plnění (1) Plátce může opravit výši daně a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, b) při snížení základu daně na základě sjednaných podmínek u zdanitelného plnění, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění, c) při vrácení spotřební daně podle § 44 odst. 2. (2) Plátce je povinen opravit výši daně při zvýšení základu daně, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění. (3) Plátce je povinen opravit výši daně, pokud dojde k vrácení platby, u níž ke dni jejího přijetí vznikla povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo. (4) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné a) ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 1, nebo b) ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava výše daně provedena, pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 2 nebo 3. (5) U opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Pokud plátce vystavil doklad s jinou než platnou sazbou daně, musí nejprve provést samostatně opravu sazby daně podle § 49. Při opravě základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro jiného plátce vystaví plátce daňové doklady s náležitostmi podle § 43. (6) Opravu základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro osobu, která není plátcem, provede plátce ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava základu daně provedena vystavením dokladu o opravě základu a výše daně. Údaje o výši daně se uvádějí v české měně a doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) důvod opravy, d) evidenční číslo dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení dokladu, g) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté platby,

- 34 h) základní nebo sníženou sazbu daně, i) rozdíl ve výši daně odpovídající rozdílu mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši daně odpovídající výši přijaté platby a tomu odpovídající daň uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru. (7) Opravu základu a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění. (8) Opravu základu a výše daně může provést plátce nebo jeho právní nástupce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění. § 43 Daňový dobropis a vrubopis při opravě základu daně a výše daně u zdanitelných plnění (1) Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro plátce, pro kterého uskutečnil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo daňový vrubopis, a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně. Údaje o dani se v daňovém dobropise nebo v daňovém vrubopise uvádějí v české měně. (2) Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě podle § 42 odst. 1 a 3. (3) Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě podle § 42 odst. 2. (4) Daňový dobropis nebo daňový vrubopis musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) rozsah a předmět zdanitelného plnění, g) datum vystavení dokladu, h) základní nebo sníženou sazbu daně, a dále 1. jde-li o daňový dobropis, evidenční číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté platby, a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích, 2. jde-li o daňový vrubopis, evidenční číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích. (5) Pokud se oprava základu a výše daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady podle § 28, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu nebo daňovém vrubopisu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady však musí být na daňovém dobropisu nebo daňovém

- 35 vrubopisu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi opraveným a původním základem daně a tomu odpovídající částky daně. (6) Pokud byl za uskutečněné zdanitelné plnění vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad, při opravě základu a výše daně vystaví plátce doklad odpovídající účelem a obsahem daňovému dobropisu nebo daňovému vrubopisu s náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému daňovému dokladu. § 44 Oprava výše daně při dovozu zboží (1) Pokud plátce zjistí po vyměření daně, že uplatnil nárok na odpočet daně ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž došlo k nesprávnému uplatnění § 38, je povinen tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu, který daň původně vyměřil. Pokud dojde k dodatečnému vyměření daně celním orgánem, má plátce nárok na odpočet daně za podmínek podle § 72 až 75. (2) Pokud plátce uplatní nárok u celního orgánu, který rozhodne o vrácení daně z důvodu uplatněného pro její vrácení, a plátce již uplatnil nárok na odpočet daně v původní výši vyměřené a vybrané daně, daň celní orgán vrátí. Plátce je povinen snížit dříve uplatněný nárok na odpočet daně o částku vrácené daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena. § 45 Oprava základu a výše daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Oprava základu a výše daně se při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou provádí podle § 42. (2) Opravu provádí plátce na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní daňový doklad, který vystavila osoba, která poskytla službu. § 46 Oprava základu a výše daně při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Oprava základu a výše daně se při pořízení zboží z jiného členského státu provádí podle § 42. (2) Opravu provádí pořizovatel na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno z jiného členského státu. (3) Doklad musí obsahovat a) daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, b) daňové identifikační číslo pořizovatele, c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně.

- 36 Díl 7 Sazby daně a oprava sazby daně § 47 Sazby daně u zdanitelného plnění (1) U zdanitelného plnění se uplatňuje a) základní sazba daně ve výši 22%, nebo b) snížená sazba daně ve výši 5%. (2) U zboží se uplatňuje základní sazba. U zboží uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba. (3) U služeb se uplatňuje základní sazba. U služeb uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu se uplatňuje snížená sazba. (4) U převodu nemovitosti se uplatňuje základní sazba, pokud zákon nestanoví jinak. (5) U dodání stavby včetně nedokončené stavby, stavebních a montážních prácí spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do stavby jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují se uplatní základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. (6) U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu se uplatňuje snížená sazba. CELEX: 377L0388

(7) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně. § 48 Sazby daně u bytové výstavby (1) U převodu bytového domu, rodinného domu a bytu se uplatní snížená sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak v § 56. (2) U dodání bytového domu, rodinného domu a bytu jako součásti těchto domů, a to i nedokončených, včetně stavebních a montážních prácí spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do nich jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují, s výjimkou trvale instalovaných zařízení a strojů vymezených podle § 56 odst. 4 se uplatní snížená sazba daně. (3) Bytovým domem je stavba pro bydlení, v níž z úhrnu podlahových ploch všech jejich místností a prostorů připadá víc než polovina na byty. Rodinný dům je stavba pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena pro bydlení. CELEX: 377L0388

- 37 § 49 Oprava sazby daně a výše daně u zdanitelných plnění (1) Plátce je povinen provést opravu sazby daně a výše daně, pokud po vyměření daně z řádného daňového přiznání zjistí, že uskutečnil zdanitelné plnění nebo přijal platbu, přičemž u tohoto zdanitelného plnění uplatnil jinou než sníženou nebo základní sazbu daně, nebo osvobození od daně a snížil tím svou daňovou povinnost. Opravu sazby daně provede plátce v dodatečném daňovém přiznání podle § 103. (2) Pokud plátce zjistí po vyměření daně z běžného daňového přiznání, že uskutečnil zdanitelné plnění nebo přijal platbu, přičemž u tohoto zdanitelného plnění v tomto daňovém přiznání uplatnil jinou než sníženou nebo základní sazbu daně, nebo osvobození od daně a zvýšil tím daňovou povinnost, nelze opravu sazby daně a výše daně provést. § 50 Opravný daňový doklad (1) Plátce může vystavit opravný daňový doklad při opravě sazby daně podle § 49 odst 1 a dále v případě, že opravu sazby daně provede správce daně na základě vlastního zjištění a dodatečně vyměří daň za zdanitelné plnění, na které plátce vystavil daňový doklad, přičemž u tohoto zdanitelného plnění plátce uplatnil jinou než sníženou nebo základní sazbu daně, osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, popřípadě osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, a snížil tím svou daňovou povinnost. (2) Opravný daňový doklad lze vystavit nejdříve dnem provedení opravy a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění. (3) Opravný daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu, popřípadě jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) rozsah a předmět zdanitelného plnění, g) datum vystavení dokladu, h) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, na kterém plátce použil jinou než sníženou nebo základní sazbu daně, popřípadě neoprávněně uplatnil osvobození od daně, i) základ daně z původně vystaveného daňového dokladu se záporným znaménkem, původně použitou sazbu daně a výši daně se záporným znaménkem, j) základ daně z původně vystaveného daňového dokladu, správnou sazbu daně a výši daně uvedenou v haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru. (4) Pokud se oprava sazby daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady podle § 26, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy na opravném daňovém dokladu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové

- 38 doklady však musí být na opravném daňovém dokladu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů. (5) Pokud byl za uskutečněné zdanitelné plnění vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad, při opravě sazby daně a výše daně u zdanitelných plnění vystaví plátce doklad odpovídající účelem a obsahem opravnému daňovému dokladu s náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému daňovému dokladu. Díl 8 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně § 51 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: a) b) c) d) e)

poštovní služby (§ 52), provozování rozhlasového a televizního vysílání (§ 53), finanční činnosti (§ 54), pojišťovací činnosti (§ 55), převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (§ 56), f) výchova a vzdělávání (§ 57), g) zdravotnické služby a zboží (§ 58), h) sociální pomoc (§ 59), i) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), j) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61), k) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62). CELEX: 377L0388

(2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění, a to na základě dokladu, který obsahuje sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně. § 52 Poštovní služby (1) Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí a) dodání poštovní zásilky25), b) poštovní poukazy25). (2) Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně, pokud jsou provozovány držitelem poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zvláštního právního předpisu25). 25)

Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb.

- 39 CELEX: 377L0388

§ 53 Provozování rozhlasového a televizního vysílání Provozováním rozhlasového nebo televizního vysílání se pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona26), s výjimkou vysílání reklam27), teleshoppingu28) nebo sponzorování29). CELEX: 377L0388

§ 54 Finanční činnosti (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) převod cenných papírů, s výjimkou převodu uskutečněného obchodníkem s cennými papíry podle zvláštního právního předpisu,30) b) přijímání vkladů od veřejnosti, c) poskytování úvěrů a peněžních půjček, d) platební styk a zúčtování, e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků, f) poskytování bankovních záruk podle zvláštního právního předpisu,31) g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního předpisu,32) h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu,33) i) směnárenská činnost, j) operace týkající se peněz, k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank nebo od státu, l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji,30) m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka,30) n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet,30) o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného,30) p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj30), s výjimkou řízení nebo správy v oblasti investičních nástrojů, q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů,30) r) vedení evidence investičních nástrojů,30) 26) 27) 28) 29) 30)

31) 32) 33)

§ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 152/1996 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 70/2000 Sb., zákona č. 307/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 259/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb.. Zákon č. …/2003 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. § 313 obchodního zákoníku. § 682 obchodního zákoníku. § 692 obchodního zákoníku.

- 40 s) vypořádání obchodů s investičními nástroji,30) t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka, u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; finanční činností není poskytování služeb jejichž předmětem je vykupování dluhů nebo pohledávek, v) obhospodařování investičních fondů nebo podílových fondů podle zvláštního právního předpisu34), w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků35) nebo x) výplata dávek důchodového pojištění (zabezpečení) nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva. (2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se sjednáním nebo správou úvěru může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr. (3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku. CELEX: 377L0388

§ 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) pojišťovací nebo zajišťovací činnosti podle zvláštního právního předpisu,36) b) zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví podle zvláštního právního předpisu37) provozovaná pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím nebo zajišťovacím makléřem nebo c) penzijní připojištění se státním příspěvkem. CELEX: 377L0388

§ 56 Převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (1) Převod staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po uplynutí pěti let od nabytí nebo kolaudace. U fyzické osoby se za nabytí pozemků a staveb považuje den jejich převedení do jejího obchodního majetku. (2) Finanční pronájem staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně, s výjimkou uzavření smlouvy o finančním pronájmu do pěti let po nabytí nebo kolaudaci stavby.

34)

35) 36) 37)

Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č.151/1996 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 124/1998 Sb., zákona 362/2000 Sb. a zákona č. 308/2002 Sb. Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č.135/1997 Sb., zákona č. 231/2001 Sb. a zákona č. 192/2002 Sb. Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 316/2001 Sb., zákona č. 12/2002 Sb. a zákona č. 126/2002 Sb. § 2 písm. f) až h) zákona č. 363/1999 Sb.

- 41 (3) Převod pozemků, včetně finančního pronájmu, je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků vymezených zvláštním právním předpisem38) uskutečněného do pěti let po nabytí. (4) Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem, nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Krátkodobým nájmem stavby se rozumí nájem včetně vnitřního movitého vybavení, popřípadě dodání elektrické energie, tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě. Trvale instalovanými zařízeními a stroji se rozumí zařízení nebo stroje, které jsou pevnou součástí stavby, ale podle zvláštního právního předpisu39) jsou zařazeny do jiné odpisové skupiny než stavba. (5) Plátce se může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely jejich podnikání se uplatňuje daň. Plátce je povinen oznámit správci daně nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy uplatňování daně u tohoto nájmu. CELEX: 377L0388

§ 57 Výchova a vzdělávání (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v základních školách, základních uměleckých školách, učilištích, středních odborných učilištích nebo střediscích nebo pracovištích praktického vyučování, gymnáziích, středních odborných školách nebo speciálních školách40), vysokých školách41) nebo předškolních zařízeních nebo školských zařízeních42) nebo 38) 39)

40) 41) 42)

§ 139b odst. 15 stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/ 1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb. a zákona č. 162/2003 Sb. § 2, 57a a 57b zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 210/ 2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona č. 31/1984 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 390/1991 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 138/1995 Sb., zákona č. 19/2000 Sb., zákona č. 132/ 2000 Sb., zákona č. 284/2002 Sb. a zákona č. 109/2002 Sb. § 12 odst. 5 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 139/1995 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 284/2002 Sb.

- 42 b) činnost prováděná za účelem rekvalifikace zabezpečovaná pověřenými výchovně vzdělávacími zařízeními. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovné nebo vzdělávací činnosti osobou uvedenou v odstavci 1. (3) Osvobození od daně se nevztahuje na vzdělávací činnost, která není poskytována v rámci akreditovaného studijního programu, zejména na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám, kvalifikační kurzy nebo přípravné kurzy ke studiu. CELEX: 377L0388

§ 58 Zdravotnické služby a zboží (1) Zdravotnickými službami se pro účely tohoto zákona rozumí služby zdravotní péče poskytované oprávněnými subjekty43) pacientům a osobám, jimž je taková péče určena, a vymezené zvláštními právními předpisy44). Za zdravotnické služby se nepovažují zdanitelná plnění uskutečňovaná provozovnami oční optiky. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží, které je spotřebováno v rámci zdravotních služeb podle odstavce 1. Od daně je osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek k přímému klinickému využití, lidských orgánů, tkání nebo mateřského mléka. Od daně je osvobozeno též dodání stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zvláštních právních předpisů, stomatologickými laboratořemi včetně oprav tohoto zboží. Od daně není osvobozen výdej nebo prodej léčiv, potravin určených pro zvláštní výživu nebo zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu. (3) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zvláštního právního předpisu46). CELEX: 377L0388

§ 59 Sociální pomoc Službami sociální pomoci se pro účely tohoto zákona rozumí služby sociální péče, ústavní sociální péče, ústavní sociální péče o staré občany, ústavní sociální péče o zdravotně postižené občany, ústavní sociální péče o děti a mládež, ústavní sociální péče o ostatní občany, ostatní sociální péče, denní sociální péče o děti a mládež (kromě zdravotně postižených), denní sociální péče o zdravotně postižené děti a mládež, sociální péče poradenské a výchovné ve prospěch dětí a mládeže, služby sociální podpory, služby pracovní 43)

44)

Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č.160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 285/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 167/2000 Sb., zákona č. 459/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 220/ 2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 176/2000 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb. a zákona č. 222/2003 Sb.

- 43 adaptace zdravotně postiženým nebo nezaměstnaným a ostatní sociální péče bez ubytování, poskytované podle zvláštního právního předpisu45) bez ohledu na to, kdo je poskytuje. CELEX: 377L0388

§ 60 Provozování loterií a jiných podobných her Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona rozumí provozování loterií a jiných podobných her46), s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami. CELEX: 377L0388

§ 61 Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Od daně jsou dále osvobozena tato plnění: a) služby, které svým členům poskytují nezávislé skupiny osob, jejichž činnost přitom není předmětem daně nebo je od daně osvobozena, jestliže tyto služby jsou nezbytné k tomu, aby tito členové mohli vykonávat uvedenou činnost, a to tehdy, vyžadují-li tyto skupiny od svých členů pouze náhradu odpovídající jejich podílu na společných výdajích, přičemž toto osvobození od daně není způsobilé narušit hospodářskou soutěž, b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejících s ochranou dětí a mládeže veřejnoprávními subjekty nebo dobročinnými organizacemi, c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči, d) poskytování služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího neziskovými organizacemi, v rámci jejich politické, odborářské, náboženské, vlastenecké, filozofické, filantropické nebo jiné veřejně prospěšné činnosti ve prospěch svých členů náhradou za členské příspěvky v souladu s vlastními přijatými pravidly, a to za podmínky, že toto osvobození od daně není způsobilé narušit hospodářskou soutěž, e) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou neziskovými organizacemi osobám, které se účastní sportovních akcí nebo tělesné výchovy, f) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího veřejnoprávními subjekty a ostatními kulturními organizacemi založenými nebo vytvořenými v souladu s platnými zákony, g) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen b), d), e) a f) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že toto osvobození od 45)

46)

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 231/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 246/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona č. 582/1991 Sb., zákona č. 116/1992 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona č. 589/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 547/1992 Sb., zákona č. 84/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 255/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 41/1994 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 183/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 76/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 155/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 133/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 155/1998 Sb., zákona č. 350/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 213/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 426/2002 Sb. a zákona č. 151/2002 Sb. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

- 44 daně není způsobilé narušit hospodářskou soutěž a poskytování služeb a dodání zboží je těmito osobami prováděno výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny. CELEX: 377L0388

§ 62 Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží plátcem, které plátce používal výhradně pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a u něhož postupoval při uplatnění odpočtu daně podle § 75 odst. 1. (2) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2 až 5. CELEX: 377L0388

Díl 9 Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně § 63 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71 a) b) c) d) e) f) g) h)

dodání zboží do jiného členského státu (§ 64), pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65), vývoz zboží (§ 66), poskytnutí služby do třetí země (§ 67), osvobození ve zvláštních případech (§ 68), přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69), přeprava osob (§ 70), dovoz zboží (§ 71).

CELEX: 377L0388

(2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. § 64 Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně.

- 45 (2) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem, osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (3) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem, osobě, která je registrovaná k dani v jiném členském státě nebo právnické osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zvláštního právního předpisu23). (4) Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě. CELEX: 377L0388

§ 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dodání takového zboží plátcem v tuzemsku je osvobozeno od daně. (2) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně. CELEX: 377L0388

§ 66 Osvobození při vývozu zboží (1) Vývozem zboží se rozumí dodání zboží z tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno na místo určení ve třetí zemi nebo na území podle § 3 odst. 2. CELEX: 377L0388

(2) Vývoz zboží je osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava uskutečněna vývozcem nebo jím zmocněnou osobou. Vývoz zboží je také osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava uskutečněna kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku. Vývoz zboží není osvobozen od daně, pokud kupující přepravuje pohonné hmoty a potraviny pro vlastní potřebu. (3) Pro účely tohoto zákona je vývoz zboží uskutečněn, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu, do režimu pasivního zušlechťovacího styku, do režimu tranzitu nebo umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma, zboží vystoupilo do třetí země a na dokladu prokazujícím vývoz zboží podle § 30 odst. 4 je celním orgánem uveden údaj o datu výstupu vyváženého zboží z území Evropského společenství nebo je potvrzeno umístění zboží do svobodného celního skladu nebo pásma. (4) Osvobození od daně při vývozu zboží je plátce oprávněn přiznat nejdříve ke dni výstupu vyváženého zboží z území Evropského společenství do třetí země.

- 46 (5) Vývoz zboží je plátce povinen uvést do daňového přiznání, a to nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byl oprávněn přiznat osvobození od daně. Plátce může uvést vývoz zboží do daňového přiznání pouze, pokud má plátce doklad prokazující vývoz zboží podle § 30 odst. 4. (6) Plátce nemá nárok na vrácení daně u zpět vyváženého zboží z režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení. § 67 Osvobození při poskytnutí služby do třetí země (1) Poskytnutí služby do třetí země s místem plnění v tuzemsku je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, pokud neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku, nebo zmocněnou třetí osobou. CELEX: 377L0388

§ 68 Osvobození ve zvláštních případech (1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání paliva a potravin lodím a) používaným k plavbě po volném moři a přepravující cestující za úplatu nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti, b) používaným k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou zásobování lodí potravinami, c) válečným, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť. (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno. (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel užívaných leteckými společnostmi provozujícími mezinárodní dopravu za úplatu, b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno. (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání paliva a potravin letadlům uvedeným v odstavci 3. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, které přímo souvisejí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem.

- 47 (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, které přímo souvisejí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem. (7) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno přemístění zboží z jiného členského státu a) v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů, b) mezinárodním organizacím. (8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby a) uskutečněné na území některého členského státu Severoatlantické smlouvy, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států této smlouvy, nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí, b) směřující do jiného členského státu pro ozbrojené síly, jakéhokoli členského státu Severoatlantické smlouvy a není sám státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. CELEX: 377L0388

§ 69 Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží (1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně podle § 38. (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 20 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy. (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 20 odst. 2 a vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. CELEX: 377L0388

(4) Nárok na osvobození poskytovaných služeb podle odstavce 3 prokazuje plátce podle zvláštního právního předpisu47). § 70 Osvobození přepravy osob Přeprava osob mezi členskými státy a třetími zeměmi je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou při jejím podnikání. 47)

§ 54 daňového řádu.(§ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.)

- 48 CELEX: 377L0388

§ 71 Osvobození při dovozu zboží (1) Dovoz zboží je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla. (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozen dovoz lidské krve a jejích složek k přímému klinickému využití, lidských orgánů a mateřského mléka. (3) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně s nárokem na odpočet daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla. (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno zboží, které je dováženo osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajících z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno zboží, které je dováženo ve prospěch mezinárodních organizací a jejich členů, které jsou považovány za mezinárodní organizace. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno zboží, které je dováženo ozbrojenými silami členských států Severoatlantické smlouvy, a které je určeno k zásobení jejich jídelen sloužících těmto ozbrojeným silám nebo jejich zaměstnanců. (7) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozen dovoz úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství. CELEX: 377L0388

(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží z třetích zemí v tuzemsku, v celních režimech tranzit, uskladnění zboží v celním skladu a aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, pokud má statut dočasně uskladněného zboží. (9) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dovezené zboží, pokud je v tuzemsku propuštěno do volného oběhu a bezprostředně je dodáno do jiného členského státu, ve kterém je pořizovatelem přiznána daň při pořízení zboží. (10) Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně podle odstavci 9 je plátce povinen doložit správci daně, že daň byla přiznána v členském státě, ve kterém došlo k pořízení zboží, a to nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy zboží bylo dovezeno. (11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou. CELEX: 377L0388

- 49 Díl 10 Odpočet daně § 72 Nárok na odpočet daně (1) Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem uskutečnění přijatého zdanitelného plnění nebo dnem přijetí platby, pokud platba je přijata plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění a) zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, c) plnění v rámci svého podnikání s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočtu daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila v tuzemsku, nebo d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, e) plnění uvedených v § 13 odst. 10 a § 14 odst. 5. CELEX: 377L0388

(3) Uplatněním odpočtu daně se rozumí uvedení odpočtu daně v daňovém přiznání. (4) Plátce je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v § 76 u přijatých zdanitelných plnění, která použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených v § 75 odst. 1. CELEX: 377L0388

§ 73 Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně (1) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu48), popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. CELEX: 377L0388

(2) Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata platba plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, pokud k přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. (3) Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu zboží. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu48), popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. 48)

§ 3 odst. 1 zákona o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.

- 50 (4) Pokud není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit, pokud je daň při dovozu zboží zaplacena, údaj o zaplacení daně při dovozu zboží je celním orgánem na rozhodnutí uveden a bylo toto rozhodnutí zaúčtováno podle zvláštního právního předpisu48), popřípadě evidováno podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. (5) Pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Pokud je daň dodatečně vyměřena podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena. (6) Plátce má nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, za podmínek stanovených v odstavci 3, pokud je tento režim ukončen jejich zpětným vývozem do třetí země. (7) Nárok na odpočet daně má plátce při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 35, který byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu48), popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo pořízení zboží z jiného členského státu. (8) Pokud u přijatého zdanitelného plnění vznikla povinnost přiznat daň na výstupu ke dni přijetí platby plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce nárok na odpočet daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na odpočet daně, je povinen podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového dobropisu. (9) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100 odst. 3. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatňovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních. Jestliže je uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého sdružení. (10) Nárok na odpočet daně lze uplatnit v řádném daňovém přiznání nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn. Po uplynutí této lhůty lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn.

- 51 (11) Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje se nárok podle zvláštního právního předpisu47). § 74 Nárok na odpočet daně při změně režimu (1) Osoba povinná k dani, která se stane plátcem, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u obchodního majetku evidovaného ke dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci způsobem uvedeným v § 72 až 77. CELEX: 377L0388

(2) Odpočet daně je možno uplatnit pouze u obchodního majetku pořízeného za posledních 12 měsíců přede dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. Podmínkou pro uplatnění odpočtu daně jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují částku za zdanitelné plnění, která je včetně daně. (3) Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. (4) Při výpočtu nároku na odpočet daně se u obchodního majetku vymezeného v § 78 odst. 2 postupuje obdobně jako podle § 78 odst. 5 s tím, že daní na vstupu je daň vypočtená podle § 37 písm. b). Pro výpočet nároku na odpočet daně se použije u pořizovaného nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku a nedokončeného dlouhodobého nehmotného majetku hodnota podle zvláštního právního předpisu2), u zásob pořizovací cena podle zvláštního právního předpisu2), u majetku vytvořeného vlastní činností, s výjimkou majetku vymezeného v § 78 odst. 2, vlastní náklady nebo reprodukční pořizovací cena podle zvláštního právního předpisu2) a daň se vypočte podle § 37 písm. b). U obchodního majetku nabytého vkladem se pro výpočet nároku na odpočet daně u jednotlivých v předchozích větách uvedených druhů majetku použije částka, která byla v době jeho vložení základem daně u vkladatele. (5) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně z obchodního majetku evidovaného, nebo který měl být evidován, ke dni zrušení registrace, pokud u tohoto majetku nebo jeho části uplatnil odpočet daně. Při výpočtu částky snížení nároku na odpočet daně se použije § 72 až 77. Tato povinnost se týká i dovezeného zboží, které plátce užívá na základě smlouvy o finančním pronájmu, pokud bylo propuštěno do režimu volného oběhu a není k datu zrušení registrace součástí obchodního majetku plátce. (6) Plátce je povinen vypočtenou částku snížení nároku na odpočet daně uvést v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením registrace. (7) Při výpočtu částky snížení nároku na odpočet daně u obchodního majetku vymezeného v § 78 odst. 2 se postupuje obdobně podle § 78 odst. 5. U pořizovaného nedokončeného dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku a u zásob je částka snížení nároku na odpočet daně ve výši uplatněného odpočtu daně u tohoto majetku. U majetku vytvořeného vlastní činností, s výjimkou majetku vymezeného v § 78 odst. 2, se částka snížení nároku na odpočet daně vypočte podle § 37 písm. a).

- 52 § 75 Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Nárok na uplatnění odpočtu daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. CELEX: 377L0388

(2) Plátce nemá dále nárok na odpočet daně při pořízení osobního automobilu, a to i při pořizování formou finančního pronájmu a při technickém zhodnocení osobního automobilu. Zákaz odpočtu se nevztahuje na nákup osobních automobilů plátcem za účelem jejich dalšího prodeje a finančního pronájmu. Zákaz odpočtu se nevztahuje rovněž na pořízení osobních automobilů určených na vývoz plátcem. Plátce však nemá nárok na odpočet daně, pokud osobní automobil pořízený za účelem dalšího prodeje, a to i v případě jeho pořízení formou finančního pronájmu, použije pro účel, u kterého nemá nárok na odpočet daně. (3) Plátce nemá nárok na odpočet daně také u technického zhodnocení najatého majetku, a u oprav najatého majetku provedených nájemcem se souhlasem pronajímatele, u kterých ode dne provedení do doby ukončení nájmu uplyne méně než 5 let. (4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při pořízení vratných lahví. Zákaz odpočtu se nevztahuje na nákup vratných lahví určených na vývoz plátcem. (5) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu49) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. § 76 Způsob krácení odpočtu daně (1) U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen „krácená plnění“), se poměrná část nároku na odpočet daně vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu. (2) Koeficient se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je součet částek bez daně za uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 2 a ve jmenovateli celkový součet údajů v čitateli a součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně podle § 75 odst. 1, popřípadě upravený podle odstavce 3 nebo 4. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa. (3) Do součtu ve jmenovateli koeficientu se započítávají i dotace, příspěvky nebo jiné finanční prostředky z veřejných rozpočtů nebo ze státních fondů, s výjimkou dotací k ceně podle § 4 odst. 1 písm. q). (4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají a) prodej dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého nehmotného majetku, který plátce používal pro svou ekonomickou činnost,

49)

§ 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

- 53 b) finanční činnosti podle § 54 nebo převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56, a to pouze v případě, že tato plnění jsou příležitostnou činností plátce. CELEX: 377L0388

(5) Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle odstavce 3 nebo 4, kladný a celkový součet údajů v čitateli koeficientu je nulový nebo záporný, potom se koeficient považuje za roven nule. Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle odstavce 3 nebo 4, nulový nebo záporný a celkový součet cen v čitateli koeficientu je nulový nebo kladný, potom se koeficient považuje za roven jedné. (6) Pokud je koeficient podle odstavců 1 až 5 roven 0,05 nebo nižší, považuje se za roven nule a plátce za příslušné zdaňovací období u krácených zdanitelných plnění není oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně. Pokud je koeficient podle odstavců 1 až 5 roven 0,95 nebo vyšší, považuje se za roven jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši. (7) Ve zdaňovacím období běžného kalendářního roku provede plátce krácení odpočtu daně koeficientem vypočteným z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně (dále jen „zálohový koeficient“). Pokud údaje pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového koeficientu plátce podle předběžného odhadu. Správce daně v případě pochybností o správnosti výše zálohového koeficientu stanoveného plátcem postupuje podle zvláštního právního předpisu50). (8) Po skončení kalendářního roku provede plátce vypořádání nároku na odpočet daně u krácených plnění za všechna zdaňovací období příslušného kalendářního roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypočtený nárok na odpočet daně u krácených plnění je součtem daně na vstupu za tato krácená plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen „vypořádací koeficient“). CELEX: 377L0388

(9) V případě zrušení registrace postupuje plátce, popřípadě právní nástupce, podle odstavce 8, přičemž vypořádávané období pro vypořádání nároku na odpočet daně u krácených zdanitelných plnění je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace. Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace. (10) V případě opravy přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku plátce provede krácení odpočtu daně zálohovým koeficientem. (11) V případě opravy uskutečněných plnění za zdaňovací období již vypořádaného roku v rámci 3 bezprostředně předcházejících kalendářních roků, se pro opravu odpočtu daně použije nově vypočtený vypořádací koeficient z údajů za celé vypořádávané období, 50)

§ 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 54 s promítnutím všech oprav. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava vypořádání vyměří. Obdobně se postupuje u opravy za již vypořádané období v rámci téhož kalendářního roku. U zdaňovacích období předcházejícím lhůtě podle první věty se nový vypořádací koeficient nepočítá a pro zkrácení odpočtu daně se použije poslední vypočtený vypořádací koeficient. V případě opravy pouze přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení odpočtu daně použije poslední vypočtený vypořádací koeficient. § 77 Oprava odpočtu daně (1) Pokud byla provedena oprava základu daně, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně provede plátce v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém obdržel daňový dobropis, popřípadě jiný doklad související s opravou základu daně. (2) Pokud byla provedena oprava základu daně, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je plátce oprávněn provést na základě přijatého daňového vrubopisu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou základu daně, nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká. (3) Pokud plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, opraví výši daně v důsledku opravy sazby daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikl nárok na uplatnění odpočtu daně, jehož se oprava týká. (4) Odpočet daně opravený podle odstavců 1 až 3 týkající se krácených plnění podléhá dále krácení podle § 76. CELEX: 377L0388

§ 78 Úprava odpočtu daně (1) Odpočet daně u pořízeného dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého nehmotného majetku podléhá úpravě, pokud v období 5 po sobě jdoucích kalendářních rocích, počínaje rokem, ve kterém byl majetek pořízen, (dále jen „období pro úpravu odpočtu daně“) dojde ke změně v nároku na odpočet daně v důsledku změny účelu použití tohoto majetku podle odstavce 3 nebo 4. (2) Úprava odpočtu daně se provede u odpočtu daně pouze u dlouhodobého a) hmotného majetku, jehož vstupní cena podle zvláštního právního předpisu3) je vyšší než 40 000 Kč nebo b) nehmotného majetku, jehož hodnota podle zvláštního právního předpisu2) je vyšší než 60 000 Kč. (3) Plátce je povinen provést úpravu odpočtu daně při změně použití majetku podle odstavce 2, pokud při jeho pořízení

- 55 a) uplatnil nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 a použije jej pro účely, pro které je povinen odpočet daně krátit podle § 72 odst. 4 nebo nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1, nebo b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a použije jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1. (4) Plátce je oprávněn provést úpravu odpočtu daně při změně použití majetku podle odstavce 2, pokud při jeho pořízení a) neměl nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 1 a použije jej pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 nebo ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4, nebo b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a použije jej pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2. CELEX: 377L0388

(5) Částka úpravy odpočtu daně se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin a) daně na vstupu uvedené na daňovém dokladu při pořízení majetku, který je předmětem úpravy odpočtu daně, b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke dni provedení úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně 1. ke dni pořízení majetku, pokud je úprava odpočtu daně prováděna poprvé, nebo 2. ke dni provedení předchozí úpravy odpočtu daně, a c) počtu roků zbývajících do konce období pro úpravu odpočtu daně, do počtu roků se započítává i rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. CELEX: 377L0388

(6) Ukazatelem nároku na odpočet daně je a) číslo 0, pokud plátce nemá nárok na odpočet daně, b) číslo 1, pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné výši, nebo c) hodnota vypořádacího koeficientu, pokud je plátce povinen nárok na odpočet daně krátit. (7) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně podle odstavce 5 písm. b) je větší než 10 procentních bodů. (8) Za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2 dojde k uskutečnění dodání zboží nebo převodu nemovitosti. CELEX: 377L0388

(9) Pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2, který byl vytvořen vlastní činností a převeden do užívání, platí obdobně odstavce 1 až 8 s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek převeden do užívání, a následující čtyři kalendářní roky. (10) Úpravu odpočtu daně podle odstavců 1 až 9 provede plátce souhrnně za kalendářní rok v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém ke změně účelu použití došlo. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně. CELEX: 377L0388

- 56 § 79 Vyrovnání odpočtu daně (1) Odpočet daně uplatněný při pořízení dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého nehmotného majetku ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 podléhá vyrovnání, pokud v období 4 po sobě jdoucích kalendářních rocích následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než 10 procentních bodů. Rozdílem mezi vypořádacími koeficienty je rozdíl mezi vypořádacím koeficientem za některý ze 4 po sobě jdoucích kalendářních rocích následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, a vypořádacím koeficientem za rok, ve kterém byl majetek pořízen. (2) Vyrovnání odpočtu daně se provede u odpočtu daně pouze u majetku vymezeného v § 78 odst. 2. (3) Částka vyrovnání odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin celkové výše daně na vstupu u majetku, který je předmětem vyrovnání odpočtu daně, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty. (4) Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně. Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně záporná, je plátce povinen provést vyrovnání odpočtu daně. (5) Pro odpočet daně uplatněný u majetku ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 v důsledku provedené úpravy odpočtu daně při změně účelu použití podle § 78 platí odstavce 1 až 4 obdobně. (6) Vyrovnání odpočtu daně podle odstavců 1 až 5 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně. CELEX: 377L0388

Díl 11 Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně § 80 Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit (1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu51), (dále jen „osoba požívající výsad a imunit“) rozumí:

51)

Např. vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení č. 36/2001 Sb.m.s. Ministerstva zahraničních věcí

- 57 a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, c) zastupitelství mezinárodní organizace, d) orgány Evropských společenství,52) e) člen diplomatické mise53), konzulárního úřadu54) nebo orgánu Evropských společenství se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo trvalého pobytu v tuzemsku, f) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo trvalého pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo trvalého pobytu v tuzemsku, g) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu d) nebo e), pokud s ní žije ve společné domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí. (2) Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen „zaplacená daň“) se vrací a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), včetně jejích rodinných příslušníků podle odstavce 1 písm g) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu, b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše3 000 000 Kč za kalendářní rok, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok a jeho rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. g), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok, d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo trvalého pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok, e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) až d), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. f), včetně jejích rodinných příslušníků podle odstavce 1 písm. g), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok. (3) U členů orgánu Evropských společenství, který má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok. (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti u osob podle odstavce 2 písm. a), jak z hlediska osob, na které se vzájemnost při vracení daně vztahuje, tak i z hlediska věcného a hodnotového rozsahu zboží a služeb v příloze vyplněného daňového přiznání, která je nedílnou součástí daňového přiznání, s výjimkou nákupu, výstavby, rekonstrukce nebo údržby nemovitosti nacházející se v tuzemsku. Pokud cena včetně daně za

52) 53) 54)

o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodních personálu. Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství v České republice Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích

- 58 zboží a služby poskytnuté v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti nacházející se v tuzemsku, ve které sídlí diplomatická mise nebo konzulární úřad, je vyšší než 100 000 Kč, zaplacená daň se vrátí, jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu samostatně potvrdí přiznání nároku na vracení daně ve stejném rozsahu pro české diplomatické mise nebo konzulární úřady. Princip vzájemnosti se nevztahuje na zvláštní mise a mezinárodní organizace, jejich členy, včetně rodinných příslušníků. (5) Možnost uplatnit nárok na vracení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vracení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. (6) Nárok na vrácení daně se prokazuje běžným daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji zboží nebo služeb, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi: a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu sídlo nebo místo podnikání, nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) název, popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) datum vystavení dokladu, f) evidenční číslo dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) sazbu daně, i) výši daně zaokrouhlenou na desítky haléřů, j) výši ceny včetně daně celkem. (7) Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vracení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci daně na tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové přiznání se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den po skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku. (8) Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) kalendářní čtvrtletí. (10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání osoba požívající výsad a imunit takto: a) diplomatická mise, zvláštní mise, konzulární úřad nebo orgán Evropských společenství, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku, b) člen diplomatické mise, zvláštní mise, konzulárního úřadu, orgánu Evropských společenství se sídlem v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a), c) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,

- 59 d) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. f), včetně jeho rodinných příslušníků podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa trvalého pobytu v České republice, e) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. d) včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. e) nebo orgánu Evropských společenství se sídlem v jiném členském státě než tuzemsko, podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro Prahu 1. (11) Osobě požívající výsad a imunit se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud je podané daňové přiznání neúplné nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti daňového přiznání, správce daně vyzve osobu požívající výsad a imunit, aby ve lhůtě stanovené správcem daně, vady nebo pochybnosti odstranila. Daň správce daně nevrátí, pokud nejsou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se podaného daňového přiznání. (12) Osoba uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 83 zákona. CELEX: 377L0388

§ 81 Vracení daně v rámci zahraniční pomoci (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. (2) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen „žadatel“), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro Prahu 1. (3) Žádost o vrácení daně musí být doložena a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, b) dokladem o zaplacení daně, c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná. (4) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,

- 60 d) e) f) g) h) i) j)

rozsah a předmět podnikání, datum vystavení dokladu, evidenční číslo dokladu, datum uskutečnění zdanitelného plnění, sazbu daně, výši daně, zaokrouhlenou na desítky haléřů, výši ceny včetně daně celkem.

(5) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká. (6) Žadatel, který není plátcem, má pro účely vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (7) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká. (8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivost nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. (9) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 7, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.

§ 82 Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, provozovnu ani místo trvalého pobytu v tuzemsku a neuskutečňuje v tuzemsku v příslušném kalendářním roce, ve kterém žádá o vrácení daně, ekonomickou činnost, s výjimkou přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží a služeb uvedených v § 10 odst. 6. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na vrácení daně, pokud není osobou povinnou k dani. (2) Nárok na vrácení daně může být osobou registrovanou k dani v jiném členském státě uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. CELEX: 379L1072

- 61 (3) Nárok na vrácení daně vzniká dnem podání písemné žádosti na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě podává žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1. Žádost musí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které vystaví příslušný úřad ke správě daně se sídlem v jiném členském státě, v němž je žádající osoba registrována k dani, d) doložit písemným prohlášením, že v kalendářním roce, ve kterém uplatňuje nárok na vrácení daně, nedodala zboží nebo neposkytla službu s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží a služeb uvedených v § 10 odst. 6. (4) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má pro účely vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (5) Na doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem na žádost osoby registrované k dani jiného členského státu je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název; sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět podnikání, e) datum vystavení dokladu, f) evidenční číslo dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) sazbu daně, i) výši daně, zaokrouhlenou na desítky haléřů, j) výši ceny včetně daně celkem. (6) Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (7) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (8) Osobě registrované k dani v jiném členského státu, které vznikl nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 2 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti.

- 62 § 83 Vracení daně zahraničním osobám (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit zahraniční osoba, která neuskutečňuje v tuzemsku ekonomickou činnost a je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo obdobné dani ze spotřeby ve třetí zemi, s výjimkou přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží a služeb uvedených v § 10 odst. 6. (2) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo trvalého pobytu, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem nebo místem trvalého pobytu v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. CELEX: 386L0560

(3) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Žádost o vrácení daně může za zahraniční osobu podat i tuzemská právnická nebo fyzická osoba za podmínky, že k podání žádosti je zahraniční osobou zmocněna. (4) Žádost musí zahraniční osoba a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována. (5) Zahraniční osoba má pro účely vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (6) Na doklad o prodeji zboží nebo služby vystavený plátcem na žádost zahraniční osoby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést údaje stanovené v § 82 odst. 5. (7) Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (9) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 2 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti.

- 63 § 84 Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (1) Nárok na vracení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která a) nemá trvalý pobyt na území Evropského společenství a jeho pobyt ve třetí zemi je zapsán v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční fyzická osoba“). (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter, b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu, je vyšší než 2 500 Kč, c) nakoupené zboží podle písmene b)vyveze v cestovním styku. CELEX: 377L0388

(3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) rozsah a předmět zdanitelného plnění, d) datum vystavení dokladu, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně, h) výši daně zaokrouhlenou na desítky haléřů, i) výši ceny včetně daně celkem. (4) Nárok na vracení daně nevzniká u těchto druhů zboží: a) b) c) d)

uhlovodíková paliva a maziva, tabákové výrobky, alkoholické nápoje, potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21. (5) Nárok na vracení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud

a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží, b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním orgánem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí bez možnosti doplnění dalších tištěných změn, s výjimkou uvedení čárového kódu prodávajícím, c) zahraniční fyzická osoba doloží doklad o prodeji zboží vystavený plátcem, který se váže k vyváženému zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží podle písmene b). CELEX: 377L0388

(6) Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit celnímu orgánu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu zboží a doklad o prodeji zboží.

- 64 Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a splnění podmínek podle odstavce 2 celní orgán potvrdí po předložení zboží zahraniční fyzickou osobou, pokud údaje na dokladu o prodeji zboží souhlasí s údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží uvedené v tomto tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní orgán doklad o prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě. (7) Nárok na vracení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený celním orgánem, nebo b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží celním orgánem. (8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 27 odst. 1. (9) Nárok na vracení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady uvedené v odstavci 7 prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. § 85 Vracení daně osobám se zdravotním postižením (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu zakoupeného v tuzemsku, a to i formou finančního pronájmu. Při nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu nevzniká nárok na vrácení daně z přirážky leasingové společnosti. (2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na zakoupení osobního automobilu. (3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. (4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo b) při ukončení finančního pronájmu a převodu vlastnického práva na nájemce, pokud byl osobní automobil nakoupen formou finančního pronájmu. (5) Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním postižením uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. (6) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné

- 65 plnění uskutečnilo, a v případě nakoupeného osobního automobilu formou finančního pronájmu nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce. (7) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího trvalého pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. (8) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí podle odstavce 2, c) daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem. (9) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět podnikání, e) datum vystavení dokladu, f) evidenční číslo dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) sazbu daně, i) výši daně, zaokrouhlenou na desítky haléřů, j) výši ceny včetně daně celkem. § 86 Vracení daně ozbrojeným silám cizích států (1) Nárok na vracení daně vzniká ozbrojeným silám vysílajícího státu55), který je členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy, popřípadě Organizaci Severoatlantické smlouvy, pokud smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně; to neplatí v případě, že osvobození od daně se uplatní podle § 68 odst. 8. CELEX: 377L0388

(2) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami se podle odstavce l rozumí a) uhlovodíková paliva a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky, b) stavby uskutečňované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb, c) služby související s provozem staveb uvedených v písmenu b).

55)

Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

- 66 (3) Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, popřípadě Organizace Severoatlantické smlouvy uplatní nárok na vracení daně prostřednictvím Ministerstva obrany u Finančního úřadu pro Prahu 1, a to na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí. (4) Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, popřípadě Organizace Severoatlantické smlouvy mají pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (5) Žádost o vracení daně musí být doložena daňovými doklady podle § 28 nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které jsou vystaveny plátcem. (6) Na doklad o prodeji zboží nebo služeb je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) název subjektu podle odstavce 1, pro který se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum vystavení dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) sazbu daně, i) výši daně zaokrouhlenou na desítky haléřů, j) výši ceny nezahrnující daň celkem. (7) Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti nebo po dni, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Ministerstvo obrany vrátí daň osobám podle odstavce 1. Nárok na vracení daně zaniká nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. § 87 Prodej zboží za ceny bez daně (1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství. CELEX: 377L0388

(2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku, a které bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně.

- 67 (5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel. (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti: a) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou, b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně, c) název, popřípadě označení prodávaného zboží, d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel, e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, f) doklad o tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný správcem daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, g) výpis z evidence Rejstříku trestů, pokud je navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba, které nesmějí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů. (7) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo v konkursním řízení či vyrovnacím řízení. (8) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit. (9) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně. (10) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel. (11) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode den vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

- 68 (12) Povolení zaniká a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou, b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou, c) nabytím právní moci usnesení soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku nebo nabytím právní moci usnesení soudu, kterým se ruší konkurz na majetek držitele, nebo d) dnem zániku živnostenského oprávnění. (13) Celní úřad povolení odejme, pokud a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu, b) držitel o to požádá, nebo c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení. Hlava III Zvláštní režimy § 88 Zvláštní režim pro poskytnutí elektronických služeb (1) Zahraniční osoba, která uskutečňuje výlučně ekonomickou činnost v třetí zemi a která nemá na území Evropského společenství provozovnu, jejímž prostřednictvím poskytuje elektronickou službu, na kterou lze uplatnit zvláštní režim (dále jen „neregistrovaná osoba“), může při poskytnutí elektronické služby postupovat podle zvláštního režimu. (2) Zvláštní režim se uplatní pouze, pokud neregistrovaná osoba poskytne elektronickou službu osobě, která má sídlo, místo pobytu nebo se obvykle zdržuje na území Evropského společenství a která neuskutečňuje ekonomickou činnost ani v tuzemsku ani v jiném členském státě, a pokud neregistrovaná osoba podle zvláštního režimu postupuje při poskytnutí všech elektronických služeb na území Evropského společenství. (3) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) státem identifikace členský stát, který si neregistrovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu, b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10 odst. 10 místo plnění při poskytnutí elektronické služby. (4) Neregistrovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu Brno I a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu, b) změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu a c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti. (5) Oznámení podle odstavce 4 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí. (6) Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm neregistrovaná osoba povinna uvést

- 69 a) b) c) d) e)

název, pod kterým podniká, adresu, elektronické adresy včetně identifikace jejích webových stránek, prohlášení, že není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi.

(7) Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad Brno I na žádost neregistrované osobě daňové evidenční číslo. (8) Neregistrovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu Brno I za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí. Daň je splatná ve lhůtě pro podání hlášení o dani. (9) Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí. Neregistrovaná osoba je povinna v hlášení uvést a) daňové evidenční číslo, b) celkovou částku za poskytnuté elektronické služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby, c) výši daně v české měně vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a d) celkovou výši daně za elektronické služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropského společenství. (10) Neregistrovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna zaplatit daň za službu, u které postupuje podle zvláštního režimu, v české měně podle směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, za které podává hlášení o dani, popřípadě podle směnného kurzu zveřejněného k nejblíže následujícímu dni. (11) Neregistrovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. (12) Pokud neregistrovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu, může jí správce daně odejmout evidenční číslo. Jestliže jí správce daně odejme daňové evidenční číslo, není neregistrovaná osoba oprávněna postupovat podle zvláštního režimu. CELEX: 377L0388

§ 89 Zvláštní režim pro cestovní službu (1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. Zvláštní režim není oprávněn použít poskytovatel cestovní služby při poskytnutí služby za účelem obstarání cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem cestovní služby osoba, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu,

- 70 b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba a je touto osobou spotřebována, c) cestovní službou poskytnutí v rámci jednoho plnění zákazníkovi kombinace alespoň dvou služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby jsou využívány nejméně dvě služby cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani. (3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou částkou, která má být zaplacena zákazníkem za poskytnutou cestovní službu a součtem cen za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. (4) Místo plnění při poskytnutí cestovní služby se stanoví podle § 9. (5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně. (7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob jsou poskytnuty jak v třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropského společenství. (8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě, u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. (9) Poskytovatel cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí samostatně uvést na dokladu daň týkající se přirážky. (10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu. (11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění. CELEX: 377L0388

(12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové

- 71 povinnosti. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni, kdy je mu oznámena změna ceny nakoupené služby nebo zboží. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží má za následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem. § 90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4; zboží uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci podnikání pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno a) osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) jiným plátcem nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně podle § 62, nebo c) jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim. (3) Pokud podle odstavce 2 písm. c) je dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jiným obchodníkem z jiného členského státu, předmětem daně s použitím zvláštního režimu v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, není pořízení tohoto zboží z jiného členského státu předmětem daně v tuzemsku. (4) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně přímo spojené s tímto plněním, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává. (5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl,

- 72 b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (6) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 4. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. (7) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. (8) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. (9) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. (10) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) u uměleckého díla, které mu dodal plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (11) Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku. (12) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (13) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na dokladu daň týkající se přirážky. (14) Pokud obchodník uplatňuje daň při a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží, b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, c) dodání uměleckého díla, které mu dodal plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, u kterého byla uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň. CELEX: 377L0388

- 73 § 91 Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a zvláštního právního předpisu56) individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje. § 92 Zvláštní režim pro investiční zlato (1) Investičním zlatem se rozumí a) zlato ve tvaru uzančních slitků o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin, b) zlaté mince, které 1. mají ryzost nejméně 900 tisícin, 2. byly vyraženy po roce 1800, 3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a 4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %. (2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b). (3) Od daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně se vztahuje i na a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato, b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu. (4) Od daně je osvobozena zprostředkovatelská služba, která spočívá v obstarání dodání zlata. (5) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň. u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě. (6) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5.

56)

§ 39 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 74 (7) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5, b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata. (8) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato. CELEX: 377L0388

Hlava IV Správa daně v tuzemsku § 93 Správa daně (1) Při správě daně a při řízení o věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle právního předpisu upravujícího správu daní57), pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Při dovozu a vývozu zboží se postupuje podle právního předpisu upravujícího správu cla13), pokud tento zákon nestanoví jinak. § 94 Plátci (1) Osoba povinná k dani, jejíž obrat přesáhne částku uvedenou v § 6 se stává plátcem dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. (2) Osoby povinné k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy, jejichž individuální obrat nepřekročí částku podle § 6, ale celkový obrat těchto osob v rámci sdružení i mimo něj překročí částku uvedenou v § 6, se stávají plátci dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. Osoba povinná k dani, která uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s jiným plátcem, se stává plátcem dnem uzavření této smlouvy. Osoby povinné k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, se stávají plátci dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci účastníka, který se zaregistroval jako plátce nejdříve. (3) Osoba povinná k dani, která nabývá majetek pro účely podnikání na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu58) a osoba povinná k dani, která 57) 58)

Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 306/1993 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 27/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.

- 75 nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, se stává plátcem dnem nabytí majetku. (4) Osoby povinné k dani, na které při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu59), přechází nebo je převáděno jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo družstvo byly plátcem, se stávají plátci dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu podle zvláštního právního předpisu59) nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejich společníků, nepřestává být plátcem. (5) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, a uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, se stává plátcem dnem, kdy hodnota pořízeného zboží v běžném kalendářním roce převýší částku 10 000 EUR přepočtenou na českou měnu. Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle § 2 odst. 2 písm. b) se započítává hodnota zboží dodaného formou zasílání zboží podle § 18 a hodnota zboží, které bylo nakoupeno v jiném členském státě a přemístěno do tuzemska. (6) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které je zasíláno zboží podle § 18, které je předmětem spotřební daně, se stává plátcem dnem dodání zboží. (7) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které jsou poskytovány služby uvedené v § 10 odst. 1, 2, 4, 5, 6, 9, 12 a 13 se stává plátcem dnem poskytnutí uvedených služeb, bez ohledu na jejich hodnotu. (8) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které je dodáno zboží podle § 13 odst. 8, se stává plátcem dnem dodání zboží. (9) Plátce je povinen uvádět daňové identifikační číslo ve struktuře kód země CZ a kmenová část, kterou tvoří obecný identifikátor podle zvláštního právního předpisu60). CELEX: 377L0388

§ 95 Registrace plátce (1) Osoba povinná k dani, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit. (2) Osoby povinné k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinny, pokud celkový obrat těchto osob v rámci sdružení i mimo něj překročí částku uvedenou v § 6, podat jednotlivě přihlášku k registraci ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Osoba povinná k dani, která uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem, je povinna podat přihlášku k registraci ke dni uzavření této smlouvy. Osoby povinné k dani, které podnikají společně na základě 59) 60)

§ 69 a násl., § 254 a násl. obchodního zákoníku. § 33 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 76 smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy a nejsou plátci, jsou povinny podat přihlášku k registraci k datu účinnosti uvedenému na osvědčení o registraci účastníka, který je registrován jako plátce nejdříve. (3) Osoba povinná k dani, která nabývá majetek pro účely podnikání na základě rozhodnutí o privatizaci nebo na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí majetku. (4) Osoby povinné k dani, na které při přeměně společnosti nebo družstva přechází nebo je převáděno jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo družstvo byly plátcem, jsou povinny podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která je plátcem a při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, je povinna do 15 dnů ode dne zápisu změny právní formy v obchodním rejstříku oznámit změnu správci daně, který ji vyznačí na osvědčení o registraci. (5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne úmrtí plátce, pokud při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce nepostupovala podle § 74 odst. 5. Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je vydáván majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne vydání majetku, pokud neuplatnil postup podle § 74 odst. 5. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu61). (6) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, a uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy překročila částku podle § 2 odst. 2 písm. b). (7) Osoba povinná k dani, která je osvobozena od uplatňování daně, protože její obrat nepřesáhl částku podle § 6, může předložit přihlášku k registraci kdykoliv a plátcem se stává ode dne účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. (8) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, není oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud se však tato osoba rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor může podat přihlášku k registraci kdykoliv. (9) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, pro kterou je uskutečněno zasílání zboží podle § 18, které je předmětem spotřební daně, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději 15 dnů před prvním dodáním zboží. (10) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které jsou poskytovány služby podle § 10 odst. 1, 2, 4, 5, 6, 9, 12 a 13, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy jí byly služby poskytnuty. 61)

§ 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

- 77 (11) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které je dodáno zboží podle § 13 odst. 8, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy jí bylo zboží dodáno. § 96 Osoby identifikované k dani (1) Osobou identifikovanou k dani je právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku nebo osoba povinná k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu a hodnota pořízeného zboží v běžném kalendářním roce převýší částku 10 000 EUR. Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle § 2 odst. 2 písm. b) se započítává hodnota zboží dodaného formou zasílání zboží podle § 18 a hodnota zboží, které bylo nakoupeno v jiném členském státě a přemístěno do tuzemska. (2) Osobou identifikovanou k dani je vždy právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání nebo osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud je jí zasíláno zboží, které je předmětem spotřební daně. (3) Osoba identifikovaná k dani je povinna uvádět daňové identifikační číslo ve struktuře kód země CZ a kmenová část, kterou tvoří obecný identifikátor podle zvláštního právního předpisu60). CELEX: 377L0388

§ 97 Registrace osob identifikovaných k dani (1) Osoba identifikovaná k dani podle § 96 odst. 1 je povinna podat přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla pro účely přiznání a zaplacení daně místně příslušnému správci daně do 15 dnů ode dne, kdy hodnota pořízeného zboží překročila stanovenou částku a osobou identifikovanou k dani se stává dnem překročení stanovené částky. (2) Osoba identifikovaná k dani podle § 96 odst. 2 je povinna podat přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla pro přiznání a zaplacení daně místně příslušnému správci daně nejméně 15 dnů před dodáním uvedeného zboží a osobou identifikovanou k dani se stává dnem dodání zboží. (3) Právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání nebo osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, mohou v případě, že pořizují zboží z jiného členského státu, podat přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla místně příslušnému správci daně, i když hodnota pořízeného zboží nepřekročí částku 10 000 EUR a osobou identifikovanou k dani musí zůstat nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky. CELEX: 377L0388

- 78 § 98 Náhrada za nesplnění zákonné registrační povinnosti (1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat, je povinna uhradit správci daně náhradu ve výši 10% z celkové částky příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění, která uskutečnila neoprávněně bez daně. (2) Nesplní-li osoba identifikovaná k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu, povinnost se registrovat, je povinna uhradit správci daně náhradu ve výši 10% z hodnoty zboží, které pořídila neoprávněně bez daně. (3) Při uplatnění náhrady se postupuje jako při ukládání pokut podle zvláštního právního předpisu21). § 99 Zdaňovací období (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč. (2) Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (3) Plátce, jehož obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc a tuto změnu oznámí správci daně. Osoba povinná k dani, která podává přihlášku k registraci, si může zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc, pokud v předcházejícím kalendářním roce dosáhla výše uvedeného obratu a tuto skutečnost uvede do přihlášky k registraci. (4) Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze součtu obratu dosaženého všemi účastníky v rámci sdružení a obratu plátce dosaženého mimo sdružení. (5) Při přeměně společnosti fúzí se zdaňovací období zúčastněných společností nebo družstev stanoví ze součtu obratů zúčastněných společností nebo družstev. Při přeměně společnosti nebo družstva rozdělením se zdaňovací období nově založených nástupnických společností nebo družstev, popřípadě nástupnických společností nebo družstev při rozdělení sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé nástupnické společnosti obrat zanikající společnosti nebo družstva v poměru, v jakém na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti nebo družstva. Při převodu jmění na společníka se zdaňovací období stanoví z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka. (6) Pokud není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se zdaňovací období podle odstavce 1 nebo 2 z předpokládaného ročního obratu v běžném roce. (7) Prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem. (8) Změnu zdaňovacího období ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je plátce oprávněn provést nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. Plátce je

- 79 povinen oznámit správci daně změnu zdaňovacího období nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku. (9) Zdaňovacím obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní čtvrtletí. § 100 Evidence pro daňové účely (1) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v takovém členění, aby sestavil daňové přiznání a jestliže uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby sestavil souhrnné hlášení. (2) Plátce je povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která jsou osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce, který nemá povinnost vést účetnictví nebo účetnictví nevede dobrovolně, je povinen vést evidenci obchodního majetku. (3) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně podle odstavců 1 a 2 za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Evidenci vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky. (4) Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, a osoba identifikovaná k dani jsou povinny vést evidenci o hodnotě pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států. § 101 Daňové přiznání a splatnost daně (1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně u dovezeného zboží podle § 20, u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. (2) Při prohlášení konkurzu je plátce povinen podat daňové přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, ke dni předcházejícímu prohlášení konkurzu. V průběhu konkurzu podává daňové přiznání za plátce správce konkurzní podstaty, který podá poslední daňové přiznání ke dni ukončení konkurzu. (3) Plátce, který jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna podat poslední daňové přiznání ke dni ukončení dědického řízení.

- 80 (4) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni předcházejícímu dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce. (5) Plátce, který jako určený účastník sdružení9) vede evidenci pro daňové účely za sdružení podle § 100 odst. 3, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti. (6) Osoba identifikovaná k dani je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. § 102 Souhrnné hlášení (1) Plátce, který uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, je povinen podat souhrnné hlášení o dodání zboží do jiného členského státu na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí (dále jen „souhrnné hlášení“). V souhrnném hlášení uvede odděleně přemístění obchodního majetku pro účely jeho podnikání do jiného členského státu a pokud je prostřední osobou při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle § 17, odděleně dodání zboží kupujícímu. Údaje o hodnotě dodaného zboží se uvádějí v české měně. CELEX: 377L0388

(2) Souhrnné hlášení za sdružení9) podává určený účastník sdružení, který podává daňové přiznání za sdružení. (3) Souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí podává plátce do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí, a to současně s daňovým přiznáním. (4) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen bezodkladně podat následné souhrnné hlášení. (5) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení, prověří, případné nejasnosti odstraní a údaje využije při stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce. § 103 Dodatečné daňové přiznání (1) Plátce je povinen předložit dodatečné daňové přiznání, pokud a) souhrnem oprav zvyšuje daňovou povinnost, b) provádí opravu, při které se nemění poslední známá daňová povinnost, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené, c) provádí opravu sazby a výše daně podle § 49 odst. 1.

- 81 (2) Plátce může předložit dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem62), pokud souhrnem oprav snižuje daňovou povinnost. (3) V dodatečném daňovém přiznání podle odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 2 plátce uvádí pouze rozdíly od údajů, ze kterých byla stanovena předcházející daňová povinnost příslušného zdaňovacího období. (4) V dodatečném daňovém přiznání podle odstavce 1 písm. c) plátce uvádí původní základ daně se záporným znaménkem, a pokud se nejedná o opravu zdanitelného plnění osvobozeného od daně, uvede i výši daně na výstupu s nesprávnou sníženou sazbou se záporným znaménkem. Dále uvede základ daně s kladným znaménkem, a pokud se nejedná o zdanitelné plnění osvobozené od daně, uvede s kladným znaménkem i výši daně na výstupu se správnou základní nebo sníženou sazbou. (5) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 až 4 obdobně. § 104 Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období (1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří. (2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely a snížil tím daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale stanoví sankci ve výši 0,1% z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení příjmu státního rozpočtu. Sankce je splatná v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Sankce se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 100 Kč za zdaňovací období. (3) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 a 2 obdobně. (4) Sankce podle zvláštního právního předpisu63) se neuplatní. § 105 Vracení nadměrného odpočtu (1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek64), vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření a postupuje se podle zvláštního právního předpisu64). Prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje a po prohlášení konkurzu se plátci vrátí vyměřený nadměrný odpočet, pokud nemá daňové nedoplatky vzniklé před prohlášením i po prohlášení konkurzu.

62) 63) 64)

§ 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 82 (2) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, počítá se sankce podle zvláštního právního předpisu63)od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Tato sankce63) se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. (3) Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč. § 106 Zrušení registrace (1) O zrušení registrace může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč. (2) Plátci podnikající na základě smlouvy o sdružení9) nebo jiné obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci 1 nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání majetku. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu za zdanitelná plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení, připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem. (3) Plátce podle § 95 odst. 3, 4 a 5 však může požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stal plátcem, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč. Při zrušení registrace je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5. (4) Pokud plátce žádá o zrušení registrace, je povinen prokázat, že existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1. (5) Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen postupovat podle § 74 odst. 5. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v živnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle § 74 odst. 5. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydán dědici, který pokračuje v živnosti a současně je plátcem a nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu61). (6) Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5, pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně se postupuje i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, nebo v případě, kdy dojde ke zrušení registrace právnické osoby, která je plátcem a byla založená jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel anebo v případě, kdy dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo

- 83 rozdělení státního podniku nebo osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci. (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců zdanitelné plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo c) plátce přestane být osobou povinnou k dani. (8) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 7 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace. § 107 Zrušení registrace osoby identifikované k dani Osoba identifikovaná k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu, může požádat o zrušení registrace, pokud hodnota pořízeného zboží v běžném roce nepřekročila částku 10 000 EUR a pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím. Žádost o zrušení registrace je povinna tato osoba podat nejméně 2 měsíce před skončením druhého kalendářního roku, a pokud žádost nepodá, prodlužuje se její registrace o následující dva kalendářní roky. CELEX: 377L0388

§ 108 Osoby povinné přiznat a zaplatit daň (1) Přiznat a zaplatit daň správci daně je povinen a) plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění v tuzemsku, b) plátce, kterému jsou poskytnuty služby podle § 10 odst. 6 s místem plnění v tuzemsku, c) kupující, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, kterým je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17, d) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je dodáváno zboží podle § 13 odst. 8 e) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která dodává zboží podle § 13 odst. 9, f) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří uskutečňují pořízení zboží z jiného členského státu, včetně pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, g) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým jsou poskytnuty služby podle § 10 odst. 1, 2, 4 a 9 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, h) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým jsou poskytnuty služby podle § 10 odst. 5, 12 a 13 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, i) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska podle § 18 osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, pokud hodnota dodaného zboží, s výjimkou zboží, které je předmětem spotřební daně, přesáhne částku 35 000 EUR, j) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska podle § 18, které je předmětem spotřební daně, osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani,

- 84 k) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která poskytuje služby uvedené v § 10 odst.1, 2 a 4 s místem plnění v tuzemsku osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, l) osoba, které je při dovozu zboží toto zboží propuštěno do celního režimu, u kterého vznikla daňová povinnost, m) osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, n) zahraniční osoba prostřednictvím daňového zástupce, o) daňový zástupce podle § 109, p) osoba, která uvede daň na daňovém dokladu. CELEX: 377L0388

(2) Osoby registrované k dani v jiném členském státě uvedené v odstavci 1 písm. e), i), j) a k), mají postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu57) a jsou povinny oznámit Finančnímu úřadu pro Prahu 1 povinnost přiznat a zaplatit daň. Finanční úřad pro Prahu 1 přidělí těmto osobám daňové evidenční číslo a tyto osoby jsou povinny pod daňovým evidenčním číslem přiznat a zaplatit daň Finančnímu úřadu pro Prahu 1 do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí, ve kterém jim vznikla tato povinnost. (3) Osoba určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zajistit daň a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně příslušného správce daně. Tato osoba je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního majetku plátce. § 109 Daňový zástupce (1) Daňovým zástupcem je právnická nebo fyzická osoba, která zastupuje osobu registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobu, pokud tyto osoby nemají sídlo, provozovnu ani místo pobytu v tuzemsku a neuskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku, a jsou povinny přiznat a zaplatit daň v tuzemsku. Daňový zástupce musí mít sídlo nebo místo podnikání, popřípadě provozovnu nebo místo pobytu v tuzemsku a musí uskutečňovat ekonomické činnosti v tuzemsku. (2) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě je oprávněna zmocnit pro splnění povinnosti přiznat a zaplatit daň daňového zástupce. (3) Zahraniční osoba, která poskytuje služby podle § 10 odst. 1, 2, 4, 9, 10 a 11 nebo uskutečňuje dodání zboží podle § 13 odst. 9 osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, a která je povinna přiznat a zaplatit daň v tuzemsku, je povinna pro splnění této povinnosti zmocnit daňového zástupce. CELEX: 377L0388

(4) Daňový zástupce oznámí správci daně zastupování osoby na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Správce daně přidělí daňovému zástupci daňové evidenční číslo pro účely přiznání a zaplacení daně zastupované osoby. Přílohou tiskopisu musí být udělená plná moc k zastupování podle zvláštního právního předpisu65).

65)

§ 10 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

- 85 (5) Daňový zástupce společně se zastupovanou osobou má práva a povinnosti podle tohoto zákona, zejména povinnost zaplatit daň. (6) Daňový zástupce je povinen vést evidenci pro daňové účely za každou zastupovanou osobu odděleně. Daňové přiznání je povinen podat do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém zastupované osobě vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. Částka daně musí být uvedena v české měně a je splatná ve lhůtě pro podání přiznání. § 110 Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu, odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České republiky a) provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů, případně přeřadit zboží nebo služby ze základní do snížené sazby daně a naopak, b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši. ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ § 111 1. 2.

3. 4.

5. 6.

Přechodná ustanovení Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle tohoto zákona. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů, ve kterém přizná daňovou povinnost a vypořádá zálohu na daň, kterou zaplatil v dubnu 2004. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice se nahrazují kódem „CZ“. Daňový subjekt je povinen uvádět takto změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci.

- 86 7. 8.

9.

10.

11.

12.

13. 14. 15.

Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 7 koeficient, vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce, který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31. prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem stanoveným podle § 76 tohoto zákona. Při vypořádání nároku na odpočet daně po skončení roku 2003 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20 dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Součet údajů za rok 2004 pak plátce uvede do daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za poslední zdaňovací období roku 2004. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž byly poskytnuty zálohy na uskutečnění zdanitelných plnění, jsou plátci daně povinni provést vypořádání přijatých záloh a uplatnit daň na výstupu, a to nejpozději do data uskutečnění zdanitelného plnění. Pro smlouvy o finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět smlouvy byl předán do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ustanovení § 2 odst. 2 písm. r), § 9 odst. 3, § 12 odst. 8, § 14 odst. 20 a 21, § 16 odst. 8 a § 19 odst. 6 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do dne předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě se může zaregistrovat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud bude uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku. U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím členském státě propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska, se postupuje jako při dovozu zboží. U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz, tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do jiného členského státu, se postupuje jako při vývozu zboží. § 112 Zrušovací ustanovení

Zrušuje se 1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. 2. Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 588/1992 Sb., o dani zákon č. 588/1992 Sb., o dani zákon č. 588/1992 Sb., o dani zákon č. 588/1992 Sb., o dani

- 87 § 113 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

- 88 Příloha č. 1 k zákonu č…./…. Sb. Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží

01-23,25

Název zboží

- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním právním předpisem66)) voda pro spotřebu lidmi i zvířaty; živá zvířata, semena, rostliny, přísady na přípravu jídla a krmiva, doplňky a náhražky potravin, vyjma zboží kapitoly 24.

28-30,40,48,56,61,62 - Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky používané pro zdravotní péči, prevenci nemocí, léčbu pro lékařské a veterinární účely, výrobky pro antikoncepci a pro osobní hygienu, vitamíny. 49

- Knihy, brožury, letáky a podobné tiskařské výrobky, noviny, časopisy, periodika též ilustrovaná, kde reklama nepřesahuje 25 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě

01- 96

- Zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů67), včetně náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma zboží kapitoly 24.

48,64,66,84, 85,87,90,91 - Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to : - Braille papír - Bílé hole pro nevidomé a částečně vidící osoby - Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob upoutaných na vozíku

66)

67)

Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 299/1997 Sb., zákona č. 190/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů. Nařízení vlády č.181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č.191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na implantabilní zdravotnické prostředky ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.

- 89 - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami - Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. 31

- Hnojiva živočišná, rostlinná, minerální a chemická.

38

- Insekticidy, rodenticidy, fungicidy, herbicidy, přípravky proti klíčení a regulátory růstu rostlin.

94

- Dětské sedačky do automobilů.

CELEX: 377L0388

- 90 Příloha č. 2 k zákonu č…./…. Sb. Seznam služeb podléhajících snížené sazbě -

Zemědělské a chovatelské práce kromě veterinárních, práce související s terénní úpravou zahrad, parků, sadů a jiných zelených ploch, zařazené ve Standardní klasifikaci produkce (SKP) 01.4, které zahrnují přípravu a ošetření půdy, setí a sázení, kultivace, řez ovocných stromů a révy, sklizňové a posklizňové práce, balení zemědělských produktů, příprava osiva a sadby, provoz zavlažovacích systémů, kontrola škůdců, půjčování zemědělských strojů s obsluhou, výsadbu a údržbu trávníků v parcích, na sportovních hřištích, na okrasných nebo rekreačních zahradách, prořezávání okrasných stromů, stříhání živých plotů apod., práce plemenářské, ošetřování zvířat (krmení a stříhání atd.), sběr živočišných produktů a dojení, kalibrování vajec, čištění chovatelských prostor, ošetřování zvířat v útulcích a hotelích pro domácí zvířata.

 Práce související s provozováním lesních školek, pěstováním lesa a těžbou dřeva, zařazené v SKP 02.01 a 02.02, které zahrnují práce v lesních školkách (zakládání, pěstování sazenic, sběr a ošetření osiva lesních stromků a keřů), údržbu a správu lesů (zalesňování, probírku, kontrolu a regulaci škůdců atd.), protipožární dozor, těžbu dříví, hodnocení dřeva, přibližování a svážení dřeva atd. pro třetí stranu, sběr lesních plodů a hub.  Práce související s rybolovem a chovem ryb, zařazené v SKP 05.00.5 a 05.00.6, které zahrnují práce spojené s rybolovem, rybářstvím, chovem ryb a vodních živočichů: krmení ryb, pěstování násady ryb, ošetřování lovišť a rybníků, výlovy, třídění a vysazování ryb, práce při zimování ryb, plemenářské práce.  Průmyslové služby a práce na zdravotnických prostředcích-přístrojích a zařízeních včetně zdravotnických prostředků – ortopedických pomůcek, zařazené v SKP 33.  Opravy zdravotnických prostředků-invalidních vozíků, zařazené v SKP 35.43.11.  Shromažďování, úprava a rozvod vody, zařazené v SKP 41, které zahrnují služby související s rozvodem vody zejména právo vstupu do sítě, nájem a údržbu vodoměrů, odečet vodoměrů, právo vypouštět odpadní vody.  Služby ubytovací a stravovací zařazené v SKP 55, vyjma podávání alkoholických nápojů a prodeje tabákových výrobků.  Pozemní doprava cestujících, jejich zavazadel a dopravních prostředků zařazená v SKP 60, která zahrnuje osobní železniční a silniční dopravu, ostatní pozemní osobní dopravu, podzemní dopravu a dopravu lanovými dráhami včetně dopravy visutými lanovkami.  Vodní doprava cestujících a jejich zavazadel zařazená v SKP 61, které zahrnuje osobní lodní dopravu cestujících a jejich zavazadel.  Letecká doprava cestujících a jejich zavazadel zařazená v SKP 62, která zahrnuje osobní leteckou přepravu cestujících a jejich zavazadel.

- 91  Služby spojené s kabelovou televizí a rozhlasem po drátě, zařazené v SKP 64.20, které zahrnují pouze služby spojené s přenosem rádiového a televizního programového souboru kabelovými rozvody (vč. kódovaného televizního vysílání).  Zdravotní péče, zařazená v SKP 85.1, pokud není osvobozena od daně podle § 61.  Sociální péče, zařazená v SKP 85.3, pokud není osvobozena od daně podle § 62.  Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné služby, zařazené v SKP 90.  Kulturní činnosti zařazené v SKP 92, které zahrnují vstupné na výstavy, koncerty, filmová, divadelní a jiná kulturní a zábavná představení, poplatky za vysílání rozhlasu a televize.  Sportovní činnosti, zařazené v SKP 92.6, které zahrnují vstupné na sportovní akce, provoz a používání sportovních zařízení.  Umělecké a ostatní zábavní služby zařazené v SKP 92.3, které zahrnují činnosti spisovatelů, skladatelů, malířů, sochařů, herců, interpretů estrádních, kabaretních a podobných samostatných umělců, restaurování uměleckých předmětů, předvádění modelů.  Činnosti knihoven, zařazené v SKP 92.5, které zahrnují pouze půjčování knih veřejnosti nebo jiným zájemcům.  Pohřebnictví a související služby, zařazené v SKP 93.03, které zahrnují provoz pohřebních ústavů, hřbitovů a krematorií. CELEX: 377L0388

- 92 Příloha č. 3 k zákonu č…./…. Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se veřejnoprávní subjekt považuje za osobu povinnou k dani A) Dodání zboží  Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektrické energie.  Dodání zboží vyrobeného za účelem dodání v nezměněném stavu. B) Poskytnutí služby  Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v kódu SKP 60.  Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61.  Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní a kosmická doprava uvedená v kódu SKP 62.  Služby vedlejší a pomocné v dopravě; služby cestovních kanceláří a agentur uvedené v kódu SKP 63, který zahrnuje manipulaci s nákladem, skladování a služby s tím spojené, ostatní vedlejší služby v dopravě, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby a ostatní služby související s dopravou.  Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64.  Reklamní služby a služby související s organizováním výstav, trhů, kongresů, uvedené v kódu SKP 74.  Služby závodních (příp. školních a podobných) jídelen uvedené v kódu SKP 55. C) Další plnění  Plnění uskutečňovaná provozovateli rozhlasového a televizního vysílání ze zákona, a to jiná než která jsou osvobozena od daně podle § 55 zákona.  Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem v souvislosti s dodáním zemědělských a potravinářských výrobků, která se uskutečňují v souladu s platnými předpisy pro činnost tohoto fondu. CELEX: 377L0388

- 93 Příloha č. 4 k zákonu č…./…. Sb. Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží

Název zboží

A) Umělecká díla 5805

- Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

6304

- Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

9701

- Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla, zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů a výkresů pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty, divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí.

9702

- Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem.

9703

- Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního zástupce.

B) Sběratelské předměty 9704

- Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo.

9705

- Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického, mineralogického, anatomického historického, archeologického, paleontologického, etnografického nebo numismatického zájmu.

C) Starožitnosti 9706

- Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty, pokud jsou starší 100 let.

CELEX: 377L0388

- 94 Důvodová zpráva I. Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu Současná právní úprava daně z přidané hodnoty podle zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů je v zásadě v souladu s předpisy Evropské unie, které upravují uplatňování této daně. Hlavním cílem připravovaného nového znění zákona je provést změny, které by měly odstranit některé dílčí odlišnosti uplatňování daně z přidané hodnoty oproti závazným směrnicím, doporučením nebo obvyklé praxi v zemích Evropské unie a sladit tak plně legislativní úpravu platnou pro Českou republiku s předpisy Evropské unie. Výjimkou jsou pouze ta ustanovení, u nichž ČR v jednáních o přístupu ČR do EU v listopadu 2001 uspěla se žádostí o přechodné období (uplatnění snížené sazby i po datu vstupu u dodávek tepla a u stavebních prací a objektů pro bydlení do 31.12.2007) a nebo o trvalou výjimku (snížení výše obratu pro povinnou registraci na 35 000 EUR, tj. cca 1 000 000 Kč). Novým zákonem by se mělo dosáhnout i větší přehlednosti a systematičnosti v členění zákona, protože stávající znění prošlo od 1. 1. 1993, kdy začal výše uvedený zákon platit, již dvaceti novelizacemi. Ve vztahu k předpisům Evropské unie jsou návrhem nového zákona řešeny především oblasti, v nichž není z věcného hlediska stávající úprava v souladu s předpisy Evropské unie, zejména s Šestou směrnicí ES (77/388/EHS). Stávající limit obratu pro povinnou registraci plátců je příliš vysoký, a proto je navrhováno jeho snížení na částku 1 mil. Kč za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, což je v souladu s vyjednanou pozicí České republiky. Tato změna vstoupí v účinnost dnem vstupu ČR do EU. Z hlediska cenových a sociálních dopadů je nejvýznamnější navrhovanou změnou převedení výrobků, služeb, staveb a stavebních prací, u nichž nemůže být podle Šesté směrnice ES uplatňována snížená sazba daně, ze snížené do základní sazby daně, s výjimkou tepla a bytové výstavby, u nichž Česká republika vyjednala výjimku po přechodné období. Přesuny některých druhů zboží a služeb ze snížené sazby daně do základní sazby vzhledem k dopadům na cenovou úroveň a sociální dopady vstoupí v účinnost stejně jako snížení obratu pro povinnou registraci až dnem vstupu ČR do EU. Předmětem současných diskusí v EU je možnost uplatnění snížené sazby daně u stravovacích služeb a je reálný předpoklad, že tato změna bude do vstupu ČR do EU promítnuta do přílohy H Šesté směrnice ES a proto jsou stravovací služby uvedeny v seznamu služeb, u kterých je možné uplatňování snížené sazby, i když je tato skutečnost v současné době v rozporu se Šestou směrnicí. Uplatnění snížené sazby daně je na základě rozhodnutí vlády navrhováno také u dětských plenek, přestože možnost uplatnění snížené sazby daně u nich není podle předběžných konzultací se zástupci Evropské komise v souladu se Šestou směrnicí Rady ES. Další navrhované změny se týkají sladění postupu při uplatnění odpočtu a vracení daně s předpisy EU, a to se směrnicemi ES 79/1072/EHS a 86/560/EHS. Na základě rozhodnutí vlády je navrhováno zachování možnosti vracení daně osobám se zdravotním postižením při pořízení osobního automobilu, přestože tato možnost není v souladu s předpisy Rady ES. V souladu s Šestou směrnicí je dále navrhováno doplnění zvláštních způsobů uplatňování daně pro cestovní kanceláře, použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti a investiční zlato.

- 95 Nejrozsáhlejší doplnění zákona oproti stávajícímu znění vyžaduje doplnění pravidel pro přechodnou úpravu zdanění mezi členskými státy EU podle Šesté směrnice ES. Tato pravidla vnitřního trhu mohou být uplatňována až po vstupu České republiky do EU. V souvislosti se vstupem České republiky do EU je navrhováno zrušení některých ustanovení, která jsou nahrazena novou úpravou platnou v souvislosti se zavedením pravidel vnitřního trhu. Konkrétní zdůvodnění jednotlivých ustanovení je uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy. 2. Vztah k dosavadním právním předpisům Dosavadní zákon č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, bude zrušen a zároveň s tím části některých dalších zákonů, které novelizovaly dosavadní znění zákona o DPH. Drobné legislativní úpravy jsou ve vazbě na pravidla vnitřního trhu pro prodej dopravních prostředků navrhovány v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně některých jiných zákonů. Uvedená novela je součástí návrhu doprovodného zákona, stejně jako úprava struktury daňového identifikačního čísla v zákoně o správě daní a poplatků. 3. Vztah k Ústavě České republiky Navrhované právní řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. 4. Vztah k mezinárodním smlouvám Navržená úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. 5. Slučitelnost s právem Evropské unie Oblast daně z přidané hodnoty je upravena především Šestou směrnicí rady ze dne 17. května 1977 (77/388/EHS), která byla několikrát novelizována. Ustanovení této směrnice, včetně přechodné úpravy zdanění obchodu mezi členskými státy, jsou promítnuta do návrhu zákona s výjimkou oblastí, v nichž Česká republika vyjednala výjimku, resp. přechodné období po datu vstupu do EU (výše limitu obratu pro povinnou registraci, snížená sazba daně u tepla a bytové výstavby). Nevyjasněnou otázkou je možnost uplatnění snížené sazby daně, která je v návrhu obsažena, u stravovacích služeb a dětských plenek. Pro vracení daně z přidané hodnoty platí směrnice 79/1072/EHS a 86/560/EHS, které byly také promítnuty do příslušných ustanovení navrhovaného zákona. Vracení daně osobám se zdravotním postižením při nákupu osobního automobilu není slučitelné s předpisy ES. Návrh zákona je jinak plně slučitelný se směrnicemi Evropské unie s výjimkou výše uvedených výjimek, u nichž je vyjednáno přechodné období nebo výjimka po datu vstupu České republiky do EU.

- 96 6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah Většina navrhovaných změn směřuje ke zvýšení daňového zatížení, a proto bude znamenat zvýšení příjmů státního rozpočtu. Jedná se zejména o přesun některých výrobků a služeb ze snížené do základní sazby daně a snížení limitu pro povinnou registraci plátců. Snížení výše obratu pro povinnou registraci plátců daně vstoupí v platnost dnem vstupu do EU a bude znamenat zvýšení počtu plátců daně a tím i výnosů u daně z přidané hodnoty, tento přínos však bude v roce zavedení kompenzován uplatněním nároku na odpočet daně u majetku pořízeného za ceny včetně daně při této změně režimu (z neplátce daně na plátce daně). Pozitivní přínos snížení výše obratu a zvýšení počtu plátců se tak projeví až v dalších letech. Přesun některých výrobků a služeb ze snížené do základní sazby, který je nutný z hlediska harmonizace s předpisy ES, byl již zčásti proveden novelou zákona č. 588/1992 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2004. K datu vstupu tedy bude realizován pouze přesun zbývajících výrobků a služeb. Dosavadní výše a počet sazeb daně se nezmění ani s předpokládanou účinností návrhu zákona, tj. k datu vstupu ČR do EU. Důsledky přesunů zboží a služeb mezi oběma sazbami DPH k datu vstupu do EU na příjmy státního rozpočtu jsou uvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy ve zdůvodnění ustanovení, kterými se mění obsah přílohy č. 1 a 2 k zákonu. Tyto navrhované změny by měly po jejich účinnosti, tj. k datu vstupu do EU přinést zvýšení příjmů veřejných rozpočtů podle předběžných odhadů o cca 10 - 12 mld. Kč ročně, vzhledem k tomu, že je předpoklad, že nový zákon vstoupí v platnost v květnu roku 2004, přínos za období květen až prosinec 2004 by byl cca 6,6 až 8 mld. Kč. V souhrnu i se změnami realizovanými k 1 .lednu 2004 by přesuny sazeb měly pro rok 2004 přinést zvýšení příjmů rozpočtu o cca 17 mld. Kč a pro rok 2005 o 27 mld. Kč. Rozšíření možnosti vracení daně zahraničním podnikatelům by mělo přinést snížení příjmů státního rozpočtu, které by však na druhé straně mělo být plně nebo částečně kompenzováno omezením možnosti vracení daně zahraničním turistům při vývozu zboží nakoupeného v tuzemsku od plátců daně. Rozšíření okruhu zboží a služeb, u něhož se uplatňuje základní sazba daně, bude mít za následek zvýšení cenové úrovně, které představuje celkově do 1,5 %. Pokud by byla uplatňována základní sazba daně u stravovacích služeb, mělo by to za následek zvýšení cenové úrovně o další cca 0,6%. Je zřejmé, že cenový dopad může být i o něco vyšší, neboť košík spotřebitelských cen (životních nákladů) nezahrnuje zejména všechny druhy služeb, jichž se změna sazeb daně dotkne a dále je nutné vzít v úvahu i časový odstup mezi zpracováním propočtů a dobou realizace daňových opatření. V souvislosti se vstupem ČR do EU je třeba vybudovat a uvést do činnosti administrativní systém pro výměnu informací v oblasti DPH mezi členskými státy EU, který má za úkol bránit daňovým únikům u tzv. "intrakomunitárních dodávek". Náklady na technické zajištění tohoto systému včetně proškolení dosáhnou výše 80 milionů Kč, přičemž částka ve výši 50 mil Kč již byla na vybudování informačního systému vynaložena. Pokud se jedná o personální zajištění nových úkolů, nedojde k navýšení pracovníků územních finančních orgánů, ale bude přeorganizováno rozdělení jejich aktivit.

- 97 -

II. Zvláštní část K§1 V tomto obecném ustanovení se uvádí, že dani z přidané hodnoty podléhá zboží, nemovitosti a služby. K§2 Nově je vymezen předmět daně z přidané hodnoty, kdy předmětem daně jsou vyjmenovaná plnění, pokud je uskutečňuje osoba povinná k dani, tedy osoba, která uskutečňuje ekonomické aktivity (podniká) v tuzemsku a za podmínky, že je plnění uskutečněno za úplatu a místo plnění je v tuzemsku. Osobou povinnou k dani se může stát i právnická osoba, která není založena za účelem podnikání, jestliže uskutečňuje ekonomické aktivity. Plnění, která jsou předmětem daně jsou buď zdanitelná (uplatňuje se daň) nebo osvobozená od daně ať už s nárokem na odpočet daně nebo bez nároku na odpočet daně. Z uskutečněných zdanitelných plnění je plátce (osoba povinná k dani, která je zaregistrovaná jako plátce v tuzemsku) povinen přiznávat daň. Předmětem daně je stejně jako dosud dodání zboží, převod nemovitosti a poskytování služeb, ale nově je předmět daně rozšířen o pořízení zboží z jiného členského státu v souvislosti s obchodováním mezi členskými státy. Jedná se o postup zdaňování při přemístění zboží z jednoho členského státu do druhého, kdy se zdaňuje nabytí toho zboží pořizovatelem tedy pořízené zboží a nikoliv dodání zboží dodavatelem, které je osvobozeno od daně. Pořízení zboží z jiného členského státu je zdanitelným plněním, jestliže je uskutečněno za úplatu, a to osobou povinnou k dani, která je zaregistrována, tedy plátcem nebo právnickou osobou, která nebyla založena za účelem podnikání, ale je identifikovaná k dani přidělením daňového identifikačního čísla. V případě pořízení nového dopravního prostředku se předmět daně rozšiřuje i na pořízení dopravního prostředku soukromou osobou, tj. osobou, která není povinná k dani. Aby plnění bylo předmětem daně, musí být uskutečněno za úplatu, ale zákon v dalších ustanoveních ošetřuje, kdy se vyjmenovaná plnění považují za uskutečněná za úplatu, přestože jsou bezúplatná (např. soukromá spotřeba podnikatele apod.), takže je zachován stejný přístup ke zdanění použití obchodního majetku pro jiné účely, než pro podnikání plátce. Také nadále zůstává v platnosti, že předmětem daně je dovoz zboží, a to dovoz realizovaný jakoukoliv osobou. V odstavci 2 je uvedeno, co není předmětem daně. Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu podnikatelem nebo právnickou osobou, která není založena za účelem podnikání, pokud se jedná o pořízení takového zboží, které by bylo osvobozené od daně při jeho dodání v tuzemsku (jedná se o zvláštní případy osvobození při dodání potravin a paliva na specifické druhy lodí nebo letadel). Předmětem daně také není pořízení zboží z jiného členského státu osobou osvobozenou od uplatňování daně, (tj. podnikatel, který není zaregistrovaný k DPH, protože nepřekročil limit pro registraci, nezaregistroval se dobrovolně nebo uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně) nebo právnickou osobou, která není založena za účelem podnikání a není identifikována k dani za podmínky, že celková hodnota pořízeného zboží nepřekročila 10000 EUR a tato částka nebyla překročena ani v minulém roce. Tato výjimka se netýká pořízení nového dopravního prostředku a zboží, které je předmětem daně.

- 98 V odstavci 3 je stanoveno, že zdanitelným plněním tedy plněním, u kterého je plátce povinen uplatňovat daň, jsou všechna plnění, která jsou předmětem daně, s výjimkou plnění, která jsou osvobozena od daně. K§3 Pojem „tuzemsko” je definován stejně jako v současném znění zákona. Ve vazbě na něj a doplněný pojem „území Evropského společenství” se definují pojmy „členský stát” a „třetí země“. Ve vazbě na Šestou směrnici jsou v odstavcích 2 a 3 vyjmenována některá území členských států, která nejsou považována za území Evropského společenství a dodání zboží z těchto území do tuzemska bude zdaňováno jako dovoz zboží a dále jmenovitě území, která jsou považována za území některého členského státu a dodání zboží z těchto území je považováno za pořízení zboží. K§4 V § 4 se definují základní pojmy, se kterými se dále v zákonu pracuje. Některé definice se přebírají ze současného znění zákona. Definice pojmů, které nejsou dosud v našem daňovém právu používány bylo nutno doplnit ve vazbě na příslušné předpisy Evropské unie. V odstavci 1 jsou definovány základní pojmy pro uplatnění daně. Nově je definován pojem úplata, který zahrnuje nejen zaplacení penězi nebo prostředky nahrazujícími penězi, ale i zaplacení v nepeněžité formě, tedy i zbožím, službou apod. Dále je nadefinována jednotková cena, kterou je plátce povinen uvádět na daňovém dokladu. Jednotkovou cenou je cena za měrnou jednotku zboží, v případě služeb nebo nemovitostí bude plátce uvádět jako jednotkovou cenu celkovou cenu za poskytovanou službu nebo převod nemovitosti. Pro stanovení daňové povinnosti plátce je nutno vymezit nové pojmy. Daň na výstupu je daň, kterou musí přiznat plátce z úplaty (ať ji obdržel nebo ne) za uskutečněné zdanitelné plnění, nebo také daň, kterou musí přiznat při pořízení zboží nebo při poskytnutí služeb osobou registrovanou k dani v jiném členském státu nebo podnikatelem ze třetí země. Vymezení pojmů daň na vstupu, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státu nebo zahraniční osobou, daň při pořízení zboží z jiného členského státu a daň při dovozu zboží je důležité také pro uplatnění nároku na odpočet daně. Odpočtem daně se obdobně jako dosud rozumí uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu po případném zkrácení nároku způsobem, který je upraven v § 76 zákona, jak je podrobněji vysvětleno v komentáři k tomuto paragrafu. Nově se definuje osvobození od daně, které je spojeno se ztrátou nároku na odpočet daně, a osvobození od daně, k němuž je možno nárok na odpočet daně uplatňovat. Podrobnější vysvětlení je uvedeno u příslušných paragrafů upravujících osvobození od daně. Vlastní daňovou povinnost plátce je povinnost odvést do státního rozpočtu kladný rozdíl mezi daní na výstupu a odpočtem daně za příslušné zdaňovací období. Naopak nadměrný odpočet je vlastně zápornou daňovou povinností, tj. vznikne v případě, že nárok na odpočet daně je vyšší než daň na výstupu za příslušné zdaňovací období. Nadměrný odpočet se vrací plátci za zákonem stanovených podmínek, jak je vysvětleno v dalším textu. Za daňovou povinnost se nadále považuje jak vlastní daňová povinnost plátce, tak i nadměrný odpočet.

- 99 Zvýšení daňové povinnosti je chápáno jako zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu. Naopak snížení daňové povinnosti pro účely uplatnění sankčních postihů je chápáno jako snížení vlastní daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu. Nově je zavedena definice dotace k ceně. Touto dotací se rozumí přijaté finanční prostředky přímo vázané k ceně uskutečněného plnění, potom tyto finanční prostředky vstupují do základu daně. Dotací k ceně nejsou finanční příspěvky poskytnuté jako dotace k hospodářskému výsledku a na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. Pro jednoznačnost některých ustanovení zákona je nutné definovat rozdíl mezi plátcem, osobou identifikovanou k dani a osobou registrovanou k dani v jiném členském státu. Pro účely vracení daně a uplatňování daně u služeb je definován pojem zahraniční osoba ve vazbě na její sídlo v případě právnických osob nebo místo pobytu v případě fyzických osob. V odstavci 2 je uvedena definice zboží, kdy jsou stejně jako dosud zbožím věci movité, elektrická energie, teplo, plyn, voda a chlad, ale nově se doplňuje, že za zboží se považuje nemovitost, která se nezapisuje do katastru nemovitostí. Z toho vyplývá, že při dodání nemovitosti, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, se budou uplatňovat ustanovení, týkající se dodání zboží. Za zboží se stejně jako dosud nepovažují peníze a cenné papíry kromě vyjmenovaných výjimek. Peníze se považují za zboží při jejich dodání výrobcem, pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovoz ČNB a peníze prodávané pro sběratelské účely. Cenné papíry se považují za zboží při jejich dodání výrobcem, jejich dovoz, vývoz nebo pořízení z jiného členského státu jako výrobku. V odstavci 3 jsou definovány pojmy, které se opakovaně v zákoně používají. V návaznosti na předpisy Evropského společenství, které upravují zdaňování nových dopravních prostředků v místě zákazníka, se definují nové dopravní prostředky tak, že za nový dopravní prostředek se považuje dopravní prostředek, který splňuje alespoň jednu z uvedených podmínek. To znamená, že za nový dopravní prostředek se považuje ten, který byl dodán do stanovené lhůty od prvního uvedení do provozu, bez ohledu na počet najetých km nebo provozních hodin. Stejný přístup při zdaňování je v případě, kdy počet km nebo hodin je pod stanovenou hranicí, bez ohledu na lhůtu jeho dodání. Proto, aby dopravní prostředek nebyl považován za nový a byl zdaňován v místě výrobce nebo dodavatele, musí být dodán po stanovené lhůtě a počet km a hodin musí překročit stanovený limit. Podmínky pro uplatnění daně při dodání nových dopravních prostředků osobě neregistrované k dani jsou uvedeny u příslušného paragrafu. Zůstává definice obchodního majetku a majetku vytvořeného vlastní činností. Obchodním majetkem se rozumí majetek, který slouží k podnikání, a o kterém je plátce povinen účtovat nebo jej evidovat. Majetkem vytvořeným vlastní činností se rozumí majetek, který plátce vytvořil ve vlastní režii, který se oceňuje vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací cenou podle zákona o účetnictví. Pro jednoznačné vymezení pojmu kolaudace se definuje i pojem technického zhodnocení ve vazbě na zákon o dani z příjmů, ale nikoliv jako výdaj na zajištění příjmů, ale jako provedení změn (činností) na majetku.

- 100 Finanční pronájem je definován odlišně od dosavadní úpravy. Za finanční pronájem, který se nově posuzuje jako dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje přenechání zboží nebo nemovitosti do užívání na základě smlouvy o finančním pronájmu za podmínky, že uživatel je oprávněn nebo povinen získat předmět smlouvy do vlastnictví nejpozději zaplacením poslední splátky. Stejně jako dosud je pojem nájem vztahován i na podnájem, aby platil pro nájem a podnájem stejný daňový režim. Prodej podniku nebo jeho části je nově rozšířen v tom smyslu, že za prodej podniku se považuje i vydražení podniku ve veřejné dražbě. V odstavci 4 je stanoveno použití kurzu ČNB pro přepočet cizí měny na českou měnu, který je nutný pro výpočet daně, pokud částka za zdanitelné plnění je stanovena v cizí měně. K§5 V odstavci 1 se v souladu s předpisy Evropského společenství, které nerozlišují osoby povinné k dani podle typů subjektů, ale podle jejich činností, definuje osoba povinná k dani tak, že za osobu povinou k dani se pro účely zákona považuje právnická nebo fyzická osoba, která na jakémkoliv místě uskutečňuje samostatně ekonomickou činnost. Za osobu povinnou k dani se tedy považuje nejen tuzemský podnikatel, ale také podnikatelé z jiných členských států nebo podnikatelé ze třetích zemí. V zákoně se zdůrazňuje, že osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže za úplatu dodává zboží nebo poskytuje služby, tedy uskutečňuje ekonomické aktivity. V odstavci 2 je obecně vyjádřeno, co se považuje za ekonomickou činnost, tedy činnost, kterou osoba povinná k dani uskutečňuje samostatně, nikoliv však nahodile. Vylučuje se činnost zaměstnanců, nebo dalších osob, pokud uskutečňují ekonomickou činnost na základě pracovní smlouvy nebo jiného právního svazku, který zakládá vztah zaměstnavatele a zaměstnance. V odstavci 3 se zavádí legislativní zkratka „veřejnoprávní subjekt“. Veřejnoprávním subjektem je stát a jeho organizační složky, zřízené zákonem č. 219/2000 Sb., (s výjimkou podniků a organizací, na které se působnost zákona nevztahuje, tj. státních podniků, založených podle zákona č.77/1997 Sb., státních organizací, které se uvedeným zákonem řídí, ale jsou založeny podle zvláštních právních předpisů a Budějovický Budvar jako národní podnik). Dále jsou veřejnoprávním subjektem kraje, obce a jejich organizační složky zřízené zákonem o krajích a obcích a dále právnické osoby, které byly založeny nebo zřízeny samostatnými zvláštními zákony, ale ne za účelem podnikání. Veřejnoprávní subjekt se nepovažuje za osobu povinnou k dani při výkonu působností v oblasti veřejné správy. Jestliže by však činnost veřejnoprávního subjektu, pro kterou byl založen nebo zřízen, narušovala závažně pravidla hospodářské soutěže nebo pokud by prováděl ekonomické činnosti podle odstavce 2, bude i tento subjekt z uskutečňování takové činnosti považován za osobu povinnou k dani. Podle odstavce 4 se veřejnoprávní subjekt bude považovat vždy za osobu povinnou k dani, pokud bude uskutečňovat činnosti uvedené v příloze č. 3 zákona, a to i když byl k těmto činnostem založen nebo zřízen. Těmito činnostmi je např. poskytování služeb v oblasti telekomunikací, dopravy zboží, přepravy cestujících, činnosti reklamní, skladovací,

- 101 pořádání veletrhů, služby cestovních kanceláří, ale i dodávání určitého vyjmenovaného zboží jako vody, plynu, elektřiny, páry. K§6 V odstavci 1 je uvedeno, kdy je osoba povinná k dani osvobozená od uplatňování daně, tedy od povinnosti se registrovat jako plátce. Je stanoven obrat ve výši 1 mil. Kč v návaznosti na vyjednanou výjimku 35 000 EUR. V ustanovení § 94 jsou uvedeny případy, kdy je osoba povinná k dani povinna se registrovat, i když její obrat nepřesáhne uvedenou částku ( např. při pořízení zboží z jiného členského státu). Osoba povinná k dani, která je osvobozená od uplatňování daně nesmí uplatňovat nárok na odpočet daně, ani vystavovat daňové doklady. Vzhledem k tomu, že se limit obratu pro povinnou registraci plátce počítá za 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nikoliv jako dosud za tři po sobě jdoucí měsíce, dojde k navýšení celkového počtu plátců cca o 140 tisíc. V odstavci 2 se stanoví definice obratu, jehož výše je rozhodující při povinné registraci plátce, zrušení registrace a stanovení zdaňovacího období. V souladu se 6. směrnicí se doplňuje, že do obratu se vedle příjmů a výnosů za zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (vývoz), zahrnují i příjmy nebo výnosy z činností osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to příjmy z převodu a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor a finančních a pojišťovacích činností, pokud je osoba povinná k dani uskutečňuje soustavně. Do obratu se nezapočítává výnos nebo příjem z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku (investičního majetku), který zejména při zrušení registrace plátce ovlivňoval výši obratu, která je plátci stanovena jako jedna z podmínek pro zrušení registrace plátce. K§7 V § 7 a následujících je vymezeno „místo plnění”, které je stejně jako dosud důležité pro stanovení místa, kde se daň bude vybírat v souladu s předpisy Evropského společenství. Nadále platí zásada, že se daň přiznává v tuzemsku, pokud je místem plnění tuzemsko. Pokud je místo plnění ve třetí zemi nebo v jiném členském státu, není takové plnění předmětem daně v tuzemsku a nejedná se o zdanitelné plnění podle tohoto zákona. V odstavci 1, 2 a 3 je stanoveno obecně místo plnění při dodání zboží, které zůstává stejné, jen je v jednotlivých ustanoveních upřesněno oproti původnímu zákonu. Místem plnění při dodání zboží bez jeho odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. Místem plnění při dodání zboží s odesláním nebo přepravou je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat s tím, že přeprava může být uskutečněna osobou, která zboží dodává nebo osobou, které je dodáváno nebo nějakou třetí osobou, která je zmocněna dodavatelem nebo odběratelem k přepravě. Pokud je počátek odeslání nebo přepravy zboží ve třetí zemi, potom místem plnění dovozu zboží a toho následného dodání zboží je členský stát, do kterého byl dovoz uskutečněn. V případě, že je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží, je místem plnění místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno za podmínky, že montáž nebo instalace je prováděna osobou, která zboží dodává nebo jí zmocněnou třetí osobou. V odstavcích 4 a 5 je uplatněn nový postup podle předpisů Evropského společenství, který se týká stanovení místa plnění při dodání zboží na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy na území Evropského společenství. Místem plnění je první místo, kde mohli

- 102 nastoupit cestující na území Evropského společenství. Důležitou změnou je upozornění, že zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. V odstavci 6 je stanoveno stejně jako dosud místo plnění při převodu nemovitosti, kterým je místo, kde se nemovitost nachází. Pokud se nemovitost nachází v jiném členském státu nebo ve třetí zemi, místo plnění není v tuzemsku, a potom není tento převod nemovitosti předmětem daně v tuzemsku. K§8 V tomto ustanovení se stanoví místo plnění při zasílání zboží, s tím, že podmínky pro zasílání zboží jsou definovány v § 18. Jedná se o aplikaci uplatňování daně při obchodování mezi členskými státy. Tímto ustanovením se ošetřuje, ve kterém členském státu se vybírá daň při dodání zboží do jiného členského státu, kromě nových dopravních prostředků, osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Jedná se především o dodání zboží soukromé osobě nebo osobě, která není registrována k dani a tedy nemá daňové identifikační číslo. Obecně je místo plnění při zasílání zboží v členském státu, kde končí přeprava zboží, kterou musí zajistit dodavatel zboží. Pokud se uskutečňuje zasílání jiného zboží než zboží, které je předmětem spotřební daně, stanoví se místo plnění podle hodnoty dodaného zboží. Jednotlivé členské státy si stanoví hodnotu zasílaného zboží (mohou si vybrat mezi částkou 100 000 EUR nebo 35 000 EUR přepočetnou na národní měnu, a proto osoba, která zboží zasílá si tuto částku musí v příslušném členském státu zjistit), a pokud tato částka není překročena dodavatelem zboží, je místem plnění členský stát, ze kterého je zboží zasíláno. Při překročení limitu je místem plnění členský stát, do kterého je zboží zasíláno. Při zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně se místo plnění vždy stanoví v členském státu, kde končí přeprava zboží. Toto ustanovení také upravuje případy, když je zboží přepraveno ze třetích zemí a dovoz je uskutečněn do jiného členského státu, než do kterého je zboží zasíláno tak, že se zboží považuje za přepravované z členského státu, do kterého bylo zboží dovezeno. K§9 V tomto ustanovení je obecně stanoveno místo plnění při poskytování služeb shodně jako dosud. Výchozím principem pro stanovení místa plnění je sídlo, místo pobytu, případně místo, kde se obvykle zdržuje, osoby, která službu poskytuje. Pokud tato osoba má provozovnu, ze které poskytuje službu, potom je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Tento základní princip stanovení místa plnění při poskytování služeb se použije, pokud se nejedná o zvláštní případy služeb uvedené v dalším ustanovení. K § 10 V odstavci 1 je stejně jako dosud vymezeno místo plnění při poskytování služeb vztahujících se k nemovitostem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů a stavebního dozoru, které se váže na místo, kde se nemovitost nachází. V odstavcích 2 a 3 je v souladu s předpisy Evropského společenství definováno místo plnění při poskytování přepravních služeb. Obecně je místem plnění území, kde se přeprava uskutečňuje. Tímto způsobem se stanoví místo plnění při přepravě osob a zboží v tuzemsku, při přepravě osob na území Evropského společenství a při přepravě ve třetích zemí. Výjimkou je přeprava zboží mezi členskými státy.

- 103 Při přepravě zboží mezi členskými státy je místem plnění místo, kde se přeprava začíná uskutečňovat. Pokud je však přeprava zboží poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státu, než ve kterém přeprava začíná, je místem plnění členský stát, který vydal daňové identifikační číslo této osobě, pod kterým jí byla služba poskytnuta. V odstavci 4 je definováno místo plnění pro vyjmenovaný okruh služeb, kdy místem plnění je místo, kde jsou tyto služby skutečně provedeny. Jedná se o poskytnutí služeb kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých, výchovných, zábavních včetně organizování těchto služeb a poskytování s nimi přímo souvisejících služeb. Pro tyto služby byl tento způsob stanovení místa plnění uplatňován stejně i v původním zákonu. Nově je doplněno, že stejný princip stanovení místa plnění se použije při stanovení místa plnění u služeb přímo souvisejících s přepravními službami, a pro služby oceňování nebo poskytování prací na movité věci. Poskytováním prací na movité věci se rozumí jakékoliv práce provedené na zboží, které je ve vlastnictví někoho jiného. Může se jednat o opravy, smontování , čištění, restaurování, lakování, malování, broušení, úpravy, kalibrace, cejchování a jiné práce výrobní povahy. V odstavci 5 je nově stanoveno místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy a službu oceňování nebo prací na movité věci, pokud jsou poskytovány osobě, která je registrovaná k dani v jiném členském státu, než ve kterém jsou služby skutečně provedeny. Potom je místo plnění v členském státu, který vydal daňové identifikační číslo této osobě, pod kterým jí byla služba poskytnuta. V případě prací na movité věci je důležitou podmínkou, že věc byla odeslána nebo přepravena z území členského státu, ve kterém byla služba provedena. Pokud není zboží odesláno z území členského státu, ve kterém byla služba provedena, potom se musí místo plnění stanovit podle odstavce 4, tedy kde byla služba provedena. V odstavci 6 a 7 se nově vymezuje v souladu s předpisy Evropského společenství místo plnění při poskytnutí vyjmenovaných služeb zahraniční osobě nebo osobě registrované k dani v jiném členském státu, stejně jako při poskytnutí těchto služeb zahraniční osobou, která podniká v zahraničí nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státu podnikateli v tuzemsku, v takových případech je místem plnění místo, kde zákazník sídlí nebo má místo pobytu, případně má umístěnou provozovnu. Důležitou podmínkou pro stanovení místa plnění na straně zákazníka je to, že jenom jedna z osob mezi kterými dochází k poskytnutí služby, může uskutečňovat ekonomické aktivity v tuzemsku, buď dodavatel podniká v tuzemsku a poskytuje službu zákazníkovi, který tady nepodniká nebo zákazník podniká v tuzemsku a zase dodavatel nesmí podnikat v tuzemsku. Jedná se např. o převod autorských práv, poskytování služeb reklamních, poradenských, právnických, bankovních, finančních, pojišťovacích, telekomunikačních, rozhlasových, televizních, služeb elektronického obchodu, případně jejich obstarání osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby. Pokud jsou tyto služby poskytnuty plátcem pro osobu, která nemá sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, případně tady nemá umístěnou provozovnu, není poskytnutí těchto služeb předmětem daně v tuzemsku, protože místo plnění není v tuzemsku. Pokud jsou uvedené služby poskytnuty pro osobu, která není plátcem nebo není registrována k dani v jiném členském státu, stanoví se místo plnění podle obecného principu, a to podle sídla nebo místa pobytu poskytovatele služby. V odstavci 8 jsou pro účely odstavce 6 definovány podle předpisů ES elektronické a telekomunikační služby.

- 104 Podle odstavce 9 se stanoví místo plnění u nájmu dopravních prostředků zahraniční osobou nebo zahraniční osobě, která nepodniká v tuzemsku, jinak než podle obecného principu, a to na základě místa skutečného užití služby. V odstavci 10 je nově stanoveno v souladu s předpisy Evropského společenství místo plnění při poskytnutí elektronických služeb zahraniční osobou, která podniká v zahraničí, ale ne v tuzemsku, soukromé osobě, potom je místem plnění místo, kde má osoba, které je služba poskytována, sídlo nebo místo pobytu. V odstavci 11 je také nově stanoveno v souladu s předpisy Evropského společenství místo plnění při poskytnutí služeb telekomunikačních, rozhlasových a televizních zahraniční osobou, která podniká v zahraničí, ale ne v tuzemsku, soukromé osobě. Místo plnění se stanoví v tuzemsku, pokud je místo užití služby v tuzemsku. V odstavci 12 je nově vymezeno stanovení místa plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby (služba se pro účely tohoto zákona nazývá zprostředkovatelskou službou), za účelem obstarání přepravy zboží mezi členskými státy a služeb přímo souvisejících s touto přepravou a obstarání služeb jiných, než jsou uvedeny v odstavci 6. Místem plnění při poskytnutí zprostředkovatelské služby za účelem obstarání přepravy zboží mezi členskými státy, je místo, kde přeprava začíná, za účelem obstarání služeb přímo souvisejících s přepravou místo, kde je služba související skutečně provedena a v případě obstarání jiných služeb, než služeb uvedených v odstavci 6 místo, kde je konkrétní služba provedena. V odstavci 13 je stanoveno místo plnění zprostředkovatelské služby uvedené v odstavci 12, pokud je tato služba poskytnuta pro osobu, která je registrovaná k dani v jiném členském státu, než kde je místo plnění obstarávaných služeb podle odstavce 12. V takovém případě je místo plnění zprostředkovatelské služby v členském státu, který vydal daňové identifikační pod kterým byla služba poskytnuta. K § 11 Jedná se o nové ustanovení ve vazbě na uplatňování daně při obchodování uvnitř území Evropského společenství. V odstavci 1, 2 a 3 se vymezuje místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska. Obecně je místem plnění při pořízení zboží z jiného členského státu místo, kde končí přeprava zboží k pořizovateli. Pokud osoba, která pořizuje zboží, oznámí prodávajícímu daňové identifikační číslo z jiného členského státu, než ve kterém je ukončena přeprava zboží, místo plnění je v členském státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, pokud osoba, která pořizuje zboží neprokáže, že pořízení bylo zdaněno v členském státu byla ukončena přeprava zboží. Potom zákon umožňuje vrátit zaplacenou daň v členském státu, který vydal daňové identifikační číslo, a které pořizovatel předal prodávajícímu. V odstavci 4 se vymezují podmínky pro možnost stanovení místa plnění v členském státu, kde končí přeprava zboží, přestože osoba, která pořizuje zboží, oznámila prodávajícímu daňové identifikační číslo jiného členského státu než toho, kde přeprava končí. Toto ustanovení se uplatňuje v souvislosti s použitím zjednodušeného postupu v třístranném obchodu podle § 17.

- 105 K § 12 Dovoz zboží je podle navrhované úpravy považován za zdanitelné plnění. Proto je nutné stanovit místo zdanitelného plnění. V odstavci 1 je stanoveno místo plnění při dovozu zboží, kdy toto zboží je přes země Evropského společenství prováženo a povinnost daně vzniká dovozci v tuzemsku. V odstavci 2 se jedná o případy, kdy je v některé zemi Evropského společenství dovoz ukončen tím, že je propuštěno do celního režimu, ve kterém podle právní úpravy členského státu vzniká daňová povinnost při dovozu zboží. V případě, že je zboží v tomto členském státě propuštěno do volného oběhu a následně je dopraveno do tuzemska, jedná se o zboží pořízené z členského státu Evropského společenství. Dovezené zboží do jiného členského státu, které je propuštěno do jiného režimu než volný oběh, může být dopraveno „vnitřním tranzitem“ do tuzemska a celní režim započatý v jiném členském státě pak pokračuje v tuzemsku. Místem plnění při dovozu zboží je v takovém případě místo v členském státu, ve kterém vznikla daňová povinnost při dovozu zboží a následně je místo plnění v tuzemsku. K § 13 V ustanoveních dílu 3 je podrobně vyjádřeno, co všechno je nebo se považuje za dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby. Také je v těchto ustanoveních uvedeno, co se nepovažuje za dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby a tedy není předmětem daně. V § 13 odstavci 1 a 2 je nadefinováno, co se rozumí dodáním zboží a převodem nemovitosti. Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. To znamená, že i případy, kdy je z nějakých důvodů odsunut přechod vlastnictví (např. vlastnictví přechází až zaplacením), jedná se také o dodání zboží, pokud kupující převezme zboží a může ho využívat tedy s ním nakládat jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí jen převod nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. To znamená, že ustanovení, týkající se převodu nemovitosti (uskutečnění zdanitelného plnění, osvobození od daně atd.) se týká jen nemovitostí, které se zapisují do katastru nemovitostí. Dále je zde nadefinováno dodání zboží do jiného členského státu, protože musí být jednoznačné, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu a pokud to plátce neprokáže, musel by je zdanit jako při dodání zboží v tuzemsku. V odstavci 3 je uvedeno, co se považuje za dodání zboží nebo převod nemovitosti a pokud to bude uskutečněno za úplatu v rámci podnikání, s místem plnění v tuzemsku, je to také zdanitelným plněním, pokud není osvobozeno od daně. Nově se za dodání zboží nebo převod nemovitosti považuje převod vlastnického práva k majetku za úplatu na základě rozhodnutí státního orgánu, dodání zboží prostřednictvím komisionáře jako samostatné dodání zboží komisionáře, přestože dodávaný majetek nevlastní. Nově tedy zprostředkování obchodu na základě komisionářské smlouvy zahrnuje uskutečnění samostatného dodání zboží mezi komitentem a komisionářem a další samostatného dodání zboží mezi komisionářem a kupujícím nebo naopak. Za dodání zboží se také považuje předání dovezeného zboží z třetí země, které je po propuštění do volného oběhu stále ve vlastnictví osoby z třetí země, ale je předáno další osobě. V odstavci 4 a 5 je nadefinováno, co všechno se považuje za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu, i když by se jednalo o bezúplatné plnění a tím se tato plnění stávají

- 106 zdanitelnými. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se považuje také použití zboží nebo nemovitosti pro účely nesouvisející s podnikáním, pokud byl uplatněn odpočet daně u majetku nebo u části majetku, proto zůstává stejně jako dosud zdanitelným plněním. Účely nesouvisející s podnikáním zahrnují jak použití pro vlastní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, tak i použití bez úplaty, to je darování. Za dodání zboží za úplatu se považuje také použití plátcem majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně. Jedná se např. o osobní automobil nebo vratné lahve vlastní výroby, kdy není nárok na odpočet daně nebo o majetek vytvořený vlastní činností, který je používán pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Zůstává i nadále zdanitelným plněním vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě, protože je také považováno za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu, pokud byl uplatněn odpočet daně. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje při rozpuštění sdružení nebo vystoupení nebo vyloučení účastníka sdružení, bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům do jejich vlastnictví a také vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě, vystupujícímu nebo vyloučenému účastníkovi. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se považuje majetkový vklad v nepeněžité podobě, osobě, která není plátcem, pokud byl uplatněn odpočet daně. Výjimku tvoří vklad podniku, který není vůbec předmětem daně, protože je zákonem ošetřeno, že podnik je pouze vkládán plátci. Ve všech těchto případech se jedná o hmotný majetek, protože nehmotný majetek musí být ošetřen jako služba. V odstavci 6 a 7 v souvislosti s obchodováním mezi členskými státy se doplňuje, že za dodání zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu za účelem jeho podnikání v tom jiném členském státu při splnění uvedených podmínek s tím, že určité vyjmenované přesuny majetku nejsou přemístěním zboží. Jedná se např. o dodání zboží s montáží, zasílání zboží, přechodné použití zboží za účelem poskytování služeb. V odstavci 8 a 9 se stanoví pro případ dodání zboží s montáží nebo instalací osobou, která tady nepodniká, kdo je povinen přiznat daň, pokud je místo plnění v tuzemsku. Jestliže je zboží dodáváno plátci nebo osobě identifikované k dani, je osoba, které je dodáno zboží s montáží povinna přiznat a zaplatit daň. Jestliže je zboží s montáží dodáno osobě soukromé nebo podnikateli, který uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, potom je povinna daň přiznat osoba, která dodává zboží nebo prostřednictvím daňového zástupce. V odstavci 10 je stanoveno, co se nepovažuje za dodání zboží nebo převod nemovitosti, a proto takové plnění není předmětem daně, i když by bylo za úplatu. Jedná se o prodej podniku, vydání majetku v restituci a dodání reklamního předmětu do 500 Kč. Prodej podniku je takto ošetřen, protože kupující se stává ze zákona plátcem. K § 14 Stejně jako v současně platném zákonu jsou službami všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti, a nově jsou některé služby konkrétně vyjmenovány jako např. převod a využití práv, poskytování práva a využití věci, vznik a zánik věcného břemene, přijetí závazku zdržet se určitého jednání.

- 107 Nově je doplněno v souladu s předpisy Evropského společenství, že za poskytnutí služby se považuje poskytnutí služby na základě rozhodnutí státního orgánu, poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře. V případě poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře se jedná o samostatné plnění komitenta nebo třetí osoby a samostatné plnění komisionáře stejně jako u dodání zboží. Za poskytnutí služby za úplatu, přestože se jedná o bezúplatné plnění, se považuje poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním, kterými může být jak použití obchodního majetku pro soukromé účely plátce, tak i jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku uplatněn odpočet daně nebo poskytnutí vlastní služby plátcem pro jiné účely než jeho podnikání. Za poskytnutí služby se považuje také bezúplatné přenechání majetku při vypořádání sdružení nebo vložení majetkového vkladu kromě vkladu podniku, a to osobě, která není plátcem, vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, pokud se v uvedených případech jedná o nehmotný majetek. V odstavci 5 se stanoví, co se nepovažuje za poskytnutí služby a tedy není předmětem daně. Jedná se o stejné případy jako u dodání zboží, ale vzhledem k tomu, že se jedná o vyjádření v nehmotném majetku, jsou službou. K § 15 V tomto ustanovení je v souladu s předpisy Evropského společenství vymezen postup zdaňování při poskytnutí některých služeb uvedených v § 10 osobou registrovanou k dani v jiném členském státu nebo poskytnuté zahraniční osobou podnikatelem, pokud je místo plnění v tuzemsku a osoby, které poskytují službu nepodnikají v tuzemsku. Jestliže jsou služby uvedené v § 10 odst. 6 poskytnuty osobou registrovanou k dani v jiném členském státu plátci, je místem plnění tuzemsko, služba je předmětem daně v tuzemsku a plátce, kterému je služba poskytována, je povinen přiznat a zaplatit daň s uplatněním sazby daně v tuzemsku a zároveň si může uplatnit nárok na odpočet. Stejný postup se uplatňuje v případě poskytování těchto služeb zahraniční osobou plátci. Nově jsou také zdaňovány elektronické služby, telekomunikační, provozování rozhlasového a televizního vysílání, které jsou poskytnuty zahraničním podnikatelem soukromé osobě s místem plnění v tuzemsku, potom se taková služba zdaňuje v tuzemsku a zahraniční osoba je povinna v tuzemsku daň přiznat a zaplatit prostřednictvím daňového zástupce, nemůže si však uplatnit nárok na odpočet daně. Pokud se jedná o elektronický obchod, může zahraniční osoba přiznat a zaplatit daň způsobem uvedeným v ustanovení zvláštní režimy, tj. všechny své daňové povinnosti vyřídit elektronickým způsobem. Při poskytnutí služby přepravy zboží mezi členskými státy včetně souvisejících služeb, služby oceňování nebo práce na movité věci a zprostředkovatelské služby, týkající se obstarání vyjmenovaných služeb, plátci nebo osobě identifikované k dani (také má přiděleno DIČ), je osoba, které je služba poskytnuta povinna daň přiznat a zaplatit V případě služeb vztahujících se k nemovitosti, kulturní, umělecké, sportovní apod. tedy takové, kde místem plnění je místo, kde je taková služba fakticky uskutečněna, pokud jsou tyto služby poskytnuty plátci nebo osobě identifikované k dani, je tato osoba povinná přiznat daň, pokud jsou poskytnuty osobě, která není podnikatelem, má povinnost přiznat daň osoba, která službu poskytuje nebo jeho daňový zástupce.

- 108 U nájmu dopravního prostředku, který je poskytován zahraniční osobou a tato zahraniční osoba nepodniká v tuzemsku, pokud je zákazník plátce nebo osoba identifikovaná k dani, je zákazník povinen daň přiznat a zaplatit. Jestliže je zákazníkem osoba, která nepodniká nebo uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, tak je daň povinna přiznat a zaplatit osoba, která poskytuje nájem dopravního prostředku. K § 16 Jedná se o nové ustanovení, kterým se řeší uplatňování daně při obchodování mezi členskými státy. V souladu s předpisy Evropského společenství je nadefinováno, co se rozumí pořízením zboží. Pořízením zboží z jiného členského státu do tuzemska se rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím, které bylo dodáno osobou registrovanou v jiném členském státu, a je skutečně přepraveno z jiného členského státu do tuzemska. Pořízením zboží není dodaní zboží s montáží nebo instalací a dodaní zboží formou zasílání zboží. Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje použití zboží, které je přemístěno plátcem z jeho obchodního majetku z jiného členského státu pro potřeby podnikání v tuzemsku nebo přidělení zboží z jednoho členského státu do druhého pro potřeby NATO, pokud nebylo toto zboží předmětem daně v členském státu, odkud je přiděleno. K § 17 V tomto novém ustanovení je vymezen postup pro obchodování uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu. Jedná se o uplatnění zjednodušeného postupu zdanění při uskutečnění obchodu mezi třemi subjekty zaregistrovanými k dani v různých členských státech, pokud je zboží dodáno přímo od prvního obchodníka k tomu poslednímu obchodníkovi, za stanovených podmínek. Základním principem tohoto zjednodušeného postupu je osvobození od daně pořízení zboží prostřední osobou v členském státu, do kterého je zboží přímo dopraveno ke kupujícímu, pokud jsou splněny stanovené podmínky a kupující zaplatí daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu. K § 18 Jedná se o nové ustanovení v souladu s předpisy Evropského společenství, kterým jsou stanoveny podmínky zdaňování při obchodování mezi členskými státy při dodání zboží formou zasílání zboží. Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží plátcem do jiného členského státu, které je přepraveno tímto plátcem, osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Jedná se buď o soukromé osoby nebo o osoby pro které je pořízení zboží předmětem daně až překročením částky pořízeného zboží 10 000 EUR. Předmětem daně v tuzemsku je zasílání zboží v případě, že místo plnění je v tuzemsku. Pokud je překročen limit dodávaného zboží do příslušného členského státu, musí se plátce zaregistrovat v tom členském státu a daň tam zaplatit. K § 19 V návaznosti na ustanovení, týkající se zdaňování nových dopravních prostředků v rámci obchodování v Evropském společenství, se dodání nového dopravního prostředku za úplatu plátcem do jiného členského státu osobě registrované k dani, za předpokladu skutečného přemístění nového dopravního prostředku do jiného členského státu, považuje za osvobozené plnění s nárokem na odpočet daně. Plátce je povinen správci daně prokázat, že se jedná o dodání nového dopravního prostředku, jehož pořízení je předmětem daně v zemi užití.

- 109 V odstavci 2 se podrobně stanoví, který den se považuje za den prvního uvedení do provozu, který je rozhodným dnem, od kterého se počítá lhůta 3 nebo 6 měsíců uvedená v základních pojmech v § 4 odst.2 písm.b). V odstavci 3 se stanoví, že pořízení nového dopravního prostředku plátcem od osoby registrované v jiném členském státě se považuje za pořízení zboží, které je vždy předmětem daně v tuzemsku. V odstavci 4 jsou uvedeny podmínky při dodání nového dopravního prostředku plátcem osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státu. Plátce dodává nový dopravní prostředek osvobozený od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je předmětem daně u zákazníka. Upravuje se zde i pořízení nového dopravního prostředku plátcem od osoby neregistrované k dani, které se také považuje za pořízení zboží, které je vždy předmětem daně v tuzemsku. V odstavci 5 jsou upraveny podmínky pro uplatnění nároku na vrácení daně pro neplátce, tedy soukromou osobu nebo osobu povinnou k dani neregistrovanou k dani, která příležitostně dodá nový dopravní prostředek do jiného členského státu. Tato osoba je také oprávněna požádat o vrácení daně zaplacené v kupní ceně, nebo zaplacené při dovozu nebo při pořízení dopravního prostředku, protože se na ní pohlíží jako na plátce, který pořídil nový dopravní prostředek za účelem jeho dalšího dodání do jiného členského státu. O vrácení daně požádá místně příslušného správce daně. V odstavci 6 se stanoví lhůta, ve které je neplátce, který pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, povinen předložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a místně příslušnému správci daně tuto daň zaplatit. K § 20 Dovoz zboží je považován za zdanitelné plnění a dále jsou taxativně vyjmenovány případy, kdy je plnění považováno za dovoz zboží. Jednak se jedná o přímý dovoz ze třetích zemí do tuzemska, dále o zahraniční zboží, které je před vstupem do tuzemska propuštěno v jiném členském státu do režimu, kde vzniká daňová povinnost v tomto státu, zboží, které je propuštěno do režimů, ve kterých nevzniká celní dluh, ale je předmětem dodání zboží v tuzemsku a zboží, kterému je přiděleno celně schválené určení umístění do svobodných celních skladů nebo pásem, vrácené zboží Evropského společenství, které nebylo vyvezeno ze svobodných celních skladů nebo pásem a zboží, které je v tuzemsku prodáváno zahraničními osobami. K § 21 V § 21 je definován den uskutečnění zdanitelného plnění a vzniku povinnosti přiznat daň v návaznosti na definice jednotlivých zdanitelných plnění uvedených v § 13 a § 14. Podle odstavce 1 je plátce povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby a také je povinen tuto přiznanou daň uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění, nebo ve kterém přijal platbu, a to vždy v tom zdaňovacím období, které nastalo dříve. Na rozdíl od dosavadní úpravy vzniká přijetím jakékoli platby, včetně zálohy a dotace k ceně plnění povinnost pro plátce přiznat daň z této přijaté platby, jejíž výši vypočte podle § 37 odst. 1 písm. b). Tato úprava

- 110 umožnila maximálně zjednodušit definice dnů uskutečnění zdanitelných plnění podle § 13 a § 14. V odstavci 2 jsou stanoveny dny uskutečnění zdanitelného plnění při různých způsobech dodání zboží podle obchodního, resp. občanského zákoníku. U zboží je většinou určující den dodání, resp. převzetí nebo převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, i když se od něho může den přechodu vlastnických práv ke zboží lišit. Odstavec 3 upravuje vznik daňové povinnosti při převodu nemovitostí. Pokud jsou nemovitosti předmětem vkladu do katastru, je rozhodující okamžik doručení rozhodnutí o právních účincích vkladu do katastru nemovitostí (doručením se rozumí vyzvednutí rozhodnutí na základě výzvy katastrálním úřadem), pokud není převod řešen vkladem do katastru jedná se o den, kdy bylo vlastnické právo zapsáno na list vlastnictví. Odstavec 4 upravuje den uskutečnění zdanitelného plnění při poskytování služeb. Při převodu a využití práv se váže den uskutečnění zdanitelného plnění na den uvedený ve smlouvě, ke kterému dochází k tomuto převodu nebo využití práv. Je-li k tomuto dni uvedenému ve smlouvě, sice sjednán způsob stanovení ceny, ale není známa její výše, stanoví se den uskutečnění zdanitelného plnění podle dne přijetí platby. V odstavci 5 je ve vazbě na jednotlivé specifické případy zdanitelných plnění vymezen den uskutečnění zdanitelného plnění. Např. u zdanitelných plnění podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem převzetí a předáním díla, při dodání tepla nebo chladu a elektrické energie, plynu, vody a poskytování telekomunikačních služeb je výjimečně umožněno vázat den uskutečnění zdanitelného plnění až na odečet z měřícího zařízení nebo na den skutečného zjištění spotřeby v návaznosti na provedené odečty, při plnění podle komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu dnem dodání zboží nebo poskytnutím služby třetí osobě u příkazce i příkazníka současně, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě (s výjimkou nemovitostí) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu, při použití majetku pro účely nesouvisející s podnikáním dnem takového využití atd. V odstavci 6 je, obdobně jako v dosavadním znění zákona, stanoven den uskutečnění zdanitelného plnění pro případy prodeje zboží prostřednictvím automatů např. prodej jízdenek, nápojů, cukrovinek, kdy nelze prokazatelně zjistit ani den dodání zboží ani okamžik zaplacení. Zdanitelné plnění se v těchto případech považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce daně vyjmutím peněz, nebo známek nahrazujících peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. V odstavci 7 je stanoven postup při stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění v případě tzv. dílčích plnění. Za dílčí plnění jsou považována plnění podle nájemních smluv, smluv o nájmu podniku nebo dopravního prostředku, smluv o dílo, smluv o finančním pronájmu a ostatních případů, kdy se uskutečňuje plnění pravidelně jako dílčí plnění ve sjednaných termínech a sjednaném rozsahu. Každé dílčí plnění se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. Plátci daně si tedy mohou tyto dny sjednat, jak nejlépe vyhovují předmětu plnění. Termíny dílčích plnění mohou být delší než je délka zdaňovacího období. V odstavci 8 je stanoven den uskutečnění zdanitelného plnění u tzv. opakovaných plnění. Opakovaným plněním se rozumí zejména opakované dodávání zboží stejného druhu nebo poskytování služeb stejné povahy např. výkup masa nebo mléka, svoz odpadků, přepravní

- 111 služby nebo poskytování účetních služeb. Opakované plnění se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, z toho vyplývá, že musí být nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období provedeno vyúčtování opakovaných plnění realizovaných v tomto zdaňovacím období. Protože plnění osvobozené od daně není zdanitelným plněním, je nutné definovat v odstavci 9 i den uskutečnění plnění pro tato plnění pro jejich případné uvádění do daňového přiznání. K § 22 V § 22 se k dosud platným definicím uskutečnění zdanitelného plnění a vzniku povinnosti přiznat za tato uskutečněná zdanitelná plnění daň doplňují v souvislosti se vstupem do Evropské unie definice zdanitelného plnění a vzniku přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu. V odstavcích 1 a 2 je řešeno dodání zboží, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na uplatnění odpočtu daně. V tomto případě je den uskutečnění zdanitelného plnění, povinnost přiznat daň i povinnost jejího uvedení do daňového přiznání stanovena shodně jako u tuzemského zdanitelného plnění, tj. podle § 21. Odstavcích 3 a 4 se stanoví vznik povinnosti přiznat uskutečnění a uvedení do daňového přiznání dodání zboží osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně. Navržený postup vyplývá ze závazných ustanovení Šesté směrnice Evropské unie. Písmeno a) upravuje případy, kdy byl daňový doklad vystaven před uskutečněním dodání zboží, písmeno b) upravuje ostatní případy, kdy daňový doklad je vystavován až na základě uskutečněného dodání zboží. K § 23 Ustanovení § 23 stanoví, kterým okamžikem se vyměřuje daň při dovozu zboží, a to jak u zahraničního zboží, tak u vráceného zboží Evropského společenství, tak v případech nezákonného dovozu zboží. Je zde zdůrazněno, že daň při dovozu zboží neuvádí plátce, stejně jako dosud, do daňového přiznání, protože je vyměřována celními orgány. K § 24 Při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státu a zahraniční osobou vzniká plátci povinnost přiznat daň k okamžiku jejich zaplacení nebo uskutečnění zdanitelného plnění, podle toho, co nastane dříve. Na rozdíl od dovozu zboží je plátci stanovena povinnost uvedení poskytnutých služeb do daňového přiznání podle zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň, protože daň při těchto poskytnutých službách nevyměřují celní orgány. K § 25 Při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví den uskutečnění zdanitelného plnění stejně jako v § 21. Povinnost přiznat daň a uvést ji do daňového přiznání je však na rozdíl od tuzemska definována odlišně. Povinnost přiznání daně je v tomto případě shodná s povinností přiznání

- 112 daně při dodávání zboží do jiného členského státu podle § 22 odst. 3 a vyplývá ze závazných podmínek Šesté směrnice ES. K § 26 Daňový doklad je nezbytným dokumentem pro prokázání uplatněného nároku na odpočet daně u plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečňováno. Zákon stanovuje plátci povinnost vystavit daňový doklad s náležitostmi, které umožňují identifikaci vlastního zdanitelného plnění, stejně jako dosud v 15 denní lhůtě od uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí platby. I dosavadní praxe využívala možnost vystavení jednoho daňového dokladu za více zdanitelných plnění, kdy od prvního zdanitelného plnění neuplynulo více než 15 dnů. Odstavec 2 zavádí pojem souhrnného daňového dokladu a definuje i povinnost plátce, který se rozhodl souhrnný daňový doklad vystavit. Stejně tak dosud platný zákon nevylučoval zplnomocnit jinou osobu, než která uskutečnila zdanitelné plnění, vystavením daňového dokladu, ale v souvislosti se závaznými podmínkami Šesté směrnice Evropské unie (viz odstavec 3), je zplnomocnění pro vystavení daňového dokladu pro osobu, v jejíž prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, podmíněno smluvním závazkem této osoby, že bude přijímat takové doklady všechny a bez výhrad. V odstavci 4 je definována možnost vystavování daňových dokladů v elektronické formě, pokud splňují podmínky dané doporučením Evropské komise o právních aspektech elektronické výměny informací, případně je ověřen podle zákona o elektronickém podpisu. Shodně se současnou právní úpravou je v odstavci 5 stanoveno, že za správnost údajů na daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, tedy i v těch případech, kdy zplnomocnil k vystavení daňového dokladu jinou osobu a dále, že za vypočtenou daň ze zjednodušeného daňového dokladu a z dokladu o zaplacení při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečnilo. V odstavci 6 je pod sankcí omezeno právo osobě povinné k dani, ale neregistrované jako plátce, na vystavení daňového dokladu výjimkou, kdy se jedná o osobu dodávající nový dopravní prostředek, která daňový doklad vystavit může. K § 27 Shodně s dosavadní právní úpravou má plátce povinnost uschovávat kopie daňových dokladů nejméně po dobu 10 let s tím, že je povinen zaručit věrohodnost jeho původu a obsahu z hlediska jeho náležitostí a umožnit správci daně k těmto dokladům přístup bez zbytečného odkladu. Nově je v odstavci 2 zakotvena možnost převodu písemného daňového dokladu do elektronické podoby a možnost jeho úschovy v této podobě, pokud je pro převod zvolena metoda, která zaručuje neměnnost obsahu, čitelnost a věrohodnost původu. V odstavci 3 je nově stanovena povinnost plátce, pokud si zvolí místo úschovy daňových dokladů mimo tuzemsko, zajistit správci daně volný přístup v reálném čase elektronicky k uschovávaným daňovým dokladům i k datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a obsahu. Tato úprava vyplývá ze závazných podmínek Šesté směrnice.

- 113 Skutečnost, že plátce nezvolil místem úschovy daňových dokladů tuzemsko je povinen oznámit správci daně. K § 28 V tomto ustanovení se definují typy a náležitosti některých vybraných daňových dokladů. V odstavci 1 je výčet daňových dokladů používaných nejčastěji v rámci tuzemského obchodního styku. V odstavci 2 jsou předepsány náležitosti běžného daňového dokladu obdobné s dosavadní právní úpravou, ale některé z nich se upřesňují a doplňuje se podle pravidel Šesté směrnice jako např. jednotková cena v úrovni bez daně. V případě vystavování zjednodušených daňových dokladů se rozšiřuje možnost jejich použití a vystavení, na rozdíl od dosavadní praxe, i při poskytování služeb prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků, kdy je jejich poskytnutí podmíněno zaplacením a platba za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Jejich použití nepřichází do úvahy v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele a je dále omezeno jen pro zdanitelná plnění v ceně včetně daně do celkem 10 000,-Kč. V odstavci 4 jsou definovány náležitosti zjednodušeného daňového dokladu. V odstavcích 5 až 7 jsou stejně jako dosud vyjmenovány a stanoveny další podmínky pro doklady, které mohou také plnit funkci daňového dokladu, jako splátkový kalendář, který je součástí smluvního ujednání v případě vyjmenovaných smluvních vztahů, doklad o zaplacení v případě hromadné přepravy osob a doklad o zaplacení vystavený státním orgánem. V odstavci 8 a 9 jsou stanoveny náležitosti souhrnného daňového dokladu, které jsou vymezeny ve vazbě na běžný daňový doklad, z něhož je souhrnný daňový doklad odvozen. Dále je zde definována povinnost uvádět některé vybrané náležitosti daňového dokladu samostatně za každé samostatné zdanitelné plnění, a uvádění plnění s různými sazbami daně shodně jako na běžném daňovém dokladu. V odstavci 10 je stanovena povinnost, kdy podle Šesté směrnice nelze na daňovém dokladu uvést daň, uvést sdělení, že se jedná o plnění podle zvláštního režimu. K § 29 Doklad o použití jako speciální doklad plátce daně vystavuje pouze v zákonem stanovených případech, ze kterých vyplývá, že tímto dokladem nelze prokázat uplatněný nárok na odpočet daně. Oproti současnému znění zákona se upravují jeho náležitosti v návaznosti na novelu obchodního zákoníku. K § 30 Ustanovení § 30 vyjmenovává taxativně druhy daňových dokladů při dovozu a vývozu zboží. Vedle tiskopisu Jednotné celní deklarace, který byl, jako jediný, používán na základě současné právní úpravy, umožňuje toto ustanovení použít jako daňový doklad i jiné rozhodnutí celního orgánu, a to v případě, že je rozhodnuto o daňové povinnosti ”ex offo”.

- 114 Dále je za daňový doklad považován i tranzitní doklad a také daňový doklad v elektronické podobě, který splňuje definované podmínky. Touto úpravou dochází k rozšíření daňových dokladů, které tak jsou identické s doklady používanými při celním řízení. Osvobození od daně při vývozu zboží musí plátce prokázat obdobným doklady, které se uplatní při celním řízení. Jedná se o obdobné doklady, které se používají při dovozu zboží. K § 31 V ustanovení § 31 je nově definován daňový doklad při poskytnutí služby od osoby registrované k dani v jiném členském státu a povinnost osoby, které byla služba poskytnuta, doplnit daňový doklad o vyjmenované náležitosti. V případech, kdy nelze doplňovat náležitosti na daňový doklad, protože je v elektronické podobě, vede plátce údaje o doplněných náležitostech v záznamní daňové evidenci. K § 32 Při poskytování služeb ze třetí země zahraniční osobou je daňový doklad i povinnosti osoby, které byla služba poskytnuta definovány zcela shodně jako v § 31 s výjimkou uvedení kódu země, ze které je služba poskytována. K § 33 Ustanovení § 33 upravuje použití daňových dokladů u přepravních služeb. Osvobození od daně a vystavení daňového dokladu je podmíněno důkazními prostředky, za které zákonná úprava považuje přepravní doklad potvrzený pohraničním celním úřadem vstupního nebo výstupního členského státu. U služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží je osvobození od daně podmíněno doložením dokladu o zaplacení popřípadě jinými doklady prokazujícími nárok na osvobození od daně. Při osvobození od daně u přepravy osob dokládá plátce nárok na osvobození jízdenkou, letenkou nebo jiným dokladem. K § 34 K datu přistoupení ČR k Evropské unii vznikne povinnost českému plátci daně při dodání zboží do jiného členského státu vystavit doklad s předepsanými náležitostmi osobě registrované k dani v jiném členském státu. Stejná povinnost vzniká i při zasílání zboží podle § 18. V odstavci 3 jsou definovány náležitosti dokladu podle Šesté směrnice Evropské unie. Údaje uvedené na daňovém dokladu bude plátce uvádět i do souhrnného hlášení o dodávkách zboží do jiného členského státu podle § 102. Kód země pořizovatele bude v případě zasílání zboží podle § 18 nahrazen kódem země, do které je zboží zasíláno. Pokud je předmětem dodání uvnitř území Evropského společenství nový dopravní prostředek, musí obsahovat doklad i sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek.

- 115 K § 35 Nárok na odpočet daně při pořízení a přemístění zboží z jiného členského státu musí plátce prokázat mimo jiné i zaúčtovaným daňovým dokladem. Tento doklad vystavovaný osobou registrovanou k dani v jiném členském státu musí obsahovat náležitosti dané Šestou směrnicí, ale navíc musí být doplněny pořizovatelem o náležitosti, které dodavatel z jiného členského státu nemůže znát, a to sazbou daně a výší daně v Kč, včetně zaokrouhlení. V případech, kdy nelze doplňovat náležitosti na daňový doklad, protože je v elektronické podobě, vede plátce údaje o doplněných náležitostech v záznamní daňové evidenci. V případě přemístění zboží se neuvádí na daňovém dokladu identifikace pořizovatele, tedy údaje uvedené v odstavci 1 písm. b). Shodně jako v § 34 je povinnost uvádět na daňovém dokladu údaje týkající se nových dopravních prostředků. Údaje uváděně na daňovém dokladu budou sloužit pro případnou kontrolu v rámci informačního systému VIES členských států EU. K § 36 V § 36 je stanoven základ daně u zdanitelných plnění v tuzemsku. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy je základem daně cena v úrovni bez daně, je základem daně částka, kterou jako úplatu má plátce obdržet nebo již obdržel za uskutečněné zdanitelné plnění snížená o daň. Pokud plátce přijme platbu před uskutečněním zdanitelného plnění vzniká mu povinnost přiznat daň z této přijaté částky snížené o daň a současně se tato částka započítává do základu daně. Na rozdíl od dosavadního znění zákona, musí být do základu daně zahrnuty i dotace k ceně a dále vedlejší výdaje (viz odstavec4) v okamžiku uskutečňování zdanitelného plnění spolu s dalšími položkami uvedenými v odstavci 3. V určitých případech definovaných v § 41 nevstupuje do základu daně spotřební daň, protože toto zboží je od spotřební daně po dobu podmíněného osvobození od spotřební daně osvobozeno. V souladu s dosavadní praxí je v případě poskytovaných služeb do základu daně zahrnován i materiál přímo související s poskytovanou službou a v případě dodávání staveb i materiál, stavebně montážní práce, konstrukce, stroje a zařízení pevně spojené se stavbou. V souvislosti s ustanovením § 48 odst. 2 je nutné stanovit samostatný základ daně pro zařízení a stroje, které jsou sice pevnou součástí bytového domu, ale podle zákona o daních z příjmů jsou zařazeny do jiné odpisové skupiny než stavba. V odstavci 5 jsou naopak uvedeny položky, které se do základu daně nezahrnují. Částka, kterou obdržel plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění od plátce, pro něhož je zdanitelné plnění uskutečňováno na úhradu výdajů zaplacených jeho jménem a na jeho účet, které nejsou příjmem nebo výnosem ovlivňujícím jeho základ daně a sleva z ceny, která je poskytnuta nejpozději k datu uskutečnění zdanitelného plnění. V odstavci 6 jsou stanoveny obdobně jako v současném znění zákona případy, kdy je základem daně cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Protože tento zákon při zjišťování cen vychází z cen skutečně dosahovaných na trhu, na kterém se

- 116 střetávají podnikatelé s různými daňovými povinnostmi, nemůže řešit úroveň cen z hlediska daňového zatížení a proto v případech, kdy je povinnost stanovení základu daně podle výše uvedeného zákona, jsou zjištěné ceny považovány za částky obsahující daň. Pro případ povinnosti stanovit základ daně u majetku vytvořeného vlastní činností se v odstavci 7 stanovuje specifický postup. Dále je stanoven postup stanovení základu daně, kdy je nutno rozdělit celkový základ daně na dílčí základy daně v předepsaném poměru. Pro stanovení tohoto poměru se použije zjištěná cena. Jak celková cena podle odstavce 6, tak i zjištěné ceny pro účely stanovení poměrných části základu daně se považují za ceny včetně daně. Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se cena z posudku, v němž je cena nejvyšší. V odstavci 10 je definován způsob výpočtu základu daně při dodání platných mincí pro sběratelské účely za jinou hodnotu, než je hodnota nominální. K § 37 V § 37 se stanoví povinnost plátce, aby si u zdanitelných plnění daň sám vypočítat a to buď ze základu daně sníženého o daň nebo z částky za zdanitelné plnění. Algoritmus výpočtu jak ze základu daně sníženého o daň  písm. a), tak z částky za zdanitelné plnění  písm. b) se oproti dosavadní právní úpravě nemění. K § 38 Způsob výpočtu základu daně při dovozu zboží stanovený v § 38 se odlišuje od dosavadního znění zákona. Podle odstavce 1 je základem daně při dovozu zahraničního zboží a při jeho propuštění ze svobodného celního skladu součet základu pro vyměření cla, cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží a příslušné spotřební daně a vedlejších příležitostných výdajů, které jsou vynaloženy při přepravě až do prvního místa určení v tuzemsku. Pokud jsou poskytovány služby přímo vázané na dovoz a jsou současně posouzeny jako vedlejší příležitostné výdaje, jsou jako služby osvobozeny od daně. Výjimkou je dovoz zboží, které je propuštěno do volného oběhu a následuje propuštění do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně v daňovém skladu (viz § 41). V takovém případě nevstupuje do základu daně spotřební daň, protože toto zboží je od spotřební daně po dobu podmíněného osvobození od spotřební daně osvobozeno. V odstavci 2 je vysvětlen pojem první místo určení, kterým je místo v tuzemsku uvedené v přepravním dokladu. Pokud toto místo není v přepravní dokladu uvedeno,považuje se za první místo určení, přeložení tohoto zboží v tuzemsku. V odstavci 3 je stanoven základ daně při vrácení zboží Evropského společenství. Rozlišován je postup pro případy, kdy dochází ke změně vlastnického práva a pro případy, kdy k této změně nedochází, popř. postup, kdy dochází ještě k provedení zušlechťovacích operací a tím ke zvýšení ceny zboží. V odstavci 4 se stanoví jednoznačně algoritmus pro výpočet daně při propuštění zboží do volného oběhu a při vrácení zboží Evropského společenství. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se daň vypočte stejně jako clo podle celních předpisů.

- 117 Obdobně jako při výpočtu cla se podle odstavce 5 postupuje při výpočtu daně při propuštění zboží do režimu dočasného použití a při propuštění z tohoto režimu do volného oběhu. Odstavec 6 upravuje výpočet daně při „změně“ režimu z dočasného použití na režim volného oběhu. K § 39 Při stanovení základu daně při poskytnutí služby od osoby registrované v jiném členském státu a od zahraniční osoby se vychází z částky účtované osobou, která službu poskytuje. Základ daně se stanoví stejně jako u tuzemských zdanitelných plnění podle § 36. Daň si plátce vypočítá podle § 37 odst. 1 písm. a). K § 40 Základ a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu je shodné se stanovením základu a výpočtem daně v tuzemsku podle § 36 a § 37 odst. 1 písm. a). Ustanovení odstavce 2 v souladu se Šestou směrnicí Evropské unie zakotvuje i snížení základu daně o spotřební daň zaplacenou v jiném členském státu při jejím vrácení. K § 41 Právní úprava reaguje na institut daňových skladů (podmíněné osvobození od daně), které existují při oběhu zboží, které podléhá spotřebním daním a jsou upraveny v zákoně o spotřebních daních. Návrh zavádí částečné osvobození od DPH, a to v případě dovozu, pořízení nebo při výrobě zboží v tuzemsku, kdy do základu pro výpočet daně nebude započítávána spotřební daň, která v důsledku osvobození nebude vybrána. Pokud dochází k prodeji zboží až po ukončení režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně je stanovena povinnost plátci daně, aby při prodeji takového zboží uplatnil na výstupu daň a její základ stanovil obvyklým způsobem, tj. započetl spotřební daň do základu daně. K § 42 V § 42 jsou obdobně jako dosud vymezeny případy a podmínky, za jakých má plátce možnost provést opravu základu daně a tím i částky daně za zdanitelné plnění včetně podmínek, kdy je povinen tuto opravu provést. V odstavci 1 jsou vymezeny případy, kdy plátce může opravu provést. Nejčastějším případem je zrušení nebo vrácení zdanitelného plnění, např. vrácení zboží z důvodu špatné kvality, nedodržení sjednaných podmínek, odstoupení od smlouvy apod. Obecně se tedy vždy jedná o případy, kdy oprava základu daně má za následek snížení daně na výstupu a tedy i snížení daňové povinnosti plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. V odstavci 2 jsou vymezeny případy, kdy je plátce naopak povinen opravu výše daně provést. Tato povinnost je stanovena v případě zvýšení ceny za zdanitelné plnění. Nově je podle odstavce 3 plátce povinen provést opravu základu daně i při vrácení platby, u níž při jejím přijetí vznikla povinnost přiznat daň, pokud se zdanitelné plnění neuskutečnilo.

- 118 Tuto úpravu si vyžádala nová definice povinnosti přiznání daně při přijetí jakékoli platby na účet osoby, která uskutečňuje zdanitelné plnění. V odstavci 4 se stejně jako dosud stanoví, že každá oprava základu daně a tím i částky daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a kdy se toto zdanitelné plnění považuje za uskutečněné. V odstavci 5 je stanoveno, že u opravy základu a výše daně se uplatňuje sazba daně platná v době, kdy se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, protože oprava základu a částky daně se může provádět i v době, kdy již platí jiné sazby daně. Dále se stanovuje, že pokud plátce vystavil daňový doklad s chybnou sazbou daně a opravuje základ daně, musí nejdříve provést opravu sazby daně a pak teprve opravu základu daně.Také je v tomto odstavci stanoveno, jaké náležitosti mají doklady vystavené při opravě základu a výše daně u zdanitelného plnění uskutečněného pro jiného plátce – odkazem na § 43. V odstavci 6 se stanoví postup při opravě základu daně u zdanitelných plnění uskutečněných pro neplátce daně. V tomto případě plátce nevystavuje daňové dobropisy ani vrubopisy, které se vystavují pouze v případě, že se původní zdanitelné plnění, u něhož dochází k opravě základu daně a částky daně, uskutečnilo pro jiného plátce daně. Místo daňového dobropisu nebo vrubopisu plátce vystavuje vystaví doklad o opravě základu daně, který má předepsány obdobné náležitosti jako doklad o použití s tím, že místo účelu použití se na něm uvádí důvod opravy a na tomto dokladu se neuvádí datum uskutečnění zdanitelného plnění. V odstavci 7 se ve vazbě na lhůty pro vyměření daně podle zákona o správě daní a poplatků stanoví, že opravu základu a výše daně nelze provést po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění. Podle odstavce 8 může opravu základu a výše daně u zdanitelného plnění provést pouze plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, nebo jeho právní nástupce. K § 43 V tomto paragrafu jsou v odstavcích 1 –3 definovány doklady, kterými plátce daně, který uskutečnil zdanitelné plnění, provádí opravy základu daně a částky daně u tohoto zdanitelného plnění pro jiného plátce, tj. daňové dobropisy a vrubopisy. Podle odstavce 4 daňový dobropis či vrubopis obsahují stejné údaje jako běžný daňový doklad, ke kterému mají vztah, ale místo ceny bez daně, se v tomto případě uvádí rozdíl mezi opraveným a původním základem daně. Oproti dosud platným ustanovením týkajících se daňových dobropisů a vrubopisů používaných v tuzemsku se upřesňují náležitosti daňových dobropisů a vrubopisů obdobně jako je tomu u daňových dokladů obecně v návaznosti na novelu obchodního zákoníku. Pokud se oprava základu daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být podle odstavce 5 údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu nebo daňovém vrubopisu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady však musí být na daňovém dobropisu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi sníženou a původní cenou a tomu odpovídající částky daně a na daňovém vrubopisu čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi opraveným a původním základem daně a tomu odpovídající částky daně. Tím je vlastně

- 119 umožněno vystavení jakéhosi „souhrnného daňového dobropisu nebo vrubopisu” za různá zdanitelná plnění uskutečněná jedním plátcem daně pro jiného plátce. V odstavci 6 je nově stanoveno, že v případě, že za uskutečněné zdanitelné plnění byl vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad (např. zjednodušený daňový doklad apod.), vystaví při opravě základu daně plátce daně doklad, který svým účelem a obsahem odpovídá daňovému dobropisu nebo vrubopisu a má náležitosti odpovídající původně vystavenému daňovému dokladu. Toto ustanovení umožňuje vystavení daňového dobropisu nebo vrubopisu s přihlédnutím k tomu, že za zdanitelné plnění mohou být vystaveny i jiné daňové doklady, než je obvykle nejčastěji se vyskytující, běžný daňový doklad. K § 44 V souladu s celními předpisy, které umožňují doměření nebo vrácení cla, je upraveno v § 44 opravy výše daně v souvislosti s doměřením nebo vrácením daně. V případě doměření daně je pro plátce stanovena povinnost pro plátce oznámit nesprávné uplatnění základu nebo výpočtu daně celnímu orgánu a dojde-li k doměření daně, má plátce daně nárok na odpočet této daně. V opačném případě, pokud dojde k vrácení daně, celní orgán daň vrátí a plátce je povinen snížit již uplatněný nárok na odpočet daně o částku vrácené daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena. K § 45 Oprava základu daně při poskytování služby od osoby registrované v jiném členském státu a od zahraniční osoby je prováděna podle stejných zásad jako oprava daně při tuzemském přijatém zdanitelném plnění podle § 42. Základem pro opravu je přitom fakticky vrubopis nebo dobropis vystavený zahraniční osobou resp. osobou registrovanou k dani v jiném členském státu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého byly služba poskytnuta. K § 46 Oprava základu daně při pořízení zboží z jiného členského státu je prováděna podle stejných zásad jako oprava daně při tuzemském přijatém zdanitelném plnění podle § 42. Základem pro opravu je přitom vrubopis nebo dobropis vystavený osobou registrovanou k dani v jiném členském státu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno. Dobropis nebo vrubopis musí obsahovat minimálně náležitosti stanovené v odstavci 3. K § 47 V § 47 jsou stanoveny sazby daně u zdanitelných plnění. V odstavcích 2 a 3 jsou stanoveny sazby daně pro zboží a pro služby, u kterých je za výchozí sazbu považována sazba daně základní a pouze u zboží, které je uvedeno v příloze č. 1 k zákonu, tepla a chladu a u služeb uvedených v příloze č. 2, se uplatňuje snížená sazba daně. Komentáře k příloze č. 1 a č. 2 jsou uvedeny v dalším textu. Základní sazba daně se uplatní podle odstavce 4 i u převodu nemovitostí a podle odstavce 5 i u dodání staveb včetně nedokončených staveb, pokud není v následujícím paragrafu týkající se dodání a převodu bytových a rodinných domů a bytů stanoveno odlišně nebo pokud nejsou plněním osvobozeným od daně podle § 56.

- 120 Na základě požadavku Ministerstva kultury je podle odstavce 6 umožněno v souladu se Šestou směrnicí Rady ES uplatnění snížené sazby daně u dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností. Při jejich prodeji v tuzemsku bude uplatnňována základní sazba daně. V odstavci 7 je stanovena zásada pro uplatnění základní sazby daně při dodání souboru zboží, které jednotlivě podléhá různým sazbám daně, ale u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba přesto, že zařazením patří do různých podpoložek harmonizovaného systému. K § 48 V návaznosti na výjimku udělenou České republice v rámci negociačních jednání o přistoupení k EU, podle které může být do 31.12.2007 uplatňována snížená sazba daně pouze u převodu a u dodání bytového domu, včetně prací spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcemi, modernizací, rozšířením, stavebními úpravami a opravami a údržbou se v tomto paragrafu stanovuje pro převod a dodání bytového domu, rodinného domu a bytu uplatnění snížené sazby, pokud není převod plněním osvobozeným od daně podle § 56. V odstavci 3 je definován ve shodě s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu jak bytový dům, tak rodinný dům. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se může uplatnit snížená sazba daně při dodání výrobků, strojů a zařízení, které se stavebními pracemi do bytového domu, rodinného domu nebo bytu zabudují nebo zamontují a jsou pevnou součástí domu pouze tehdy, pokud nejsou ve smyslu zákona o daních z příjmů zařazeny do jiné odpisové skupiny, než samotná stavba. Odvolávka na zvláštní právní předpis není záměrně zařazena do tohoto paragrafu, ale do § 56 odst. 4, protože § 48 bude v souvislosti s uplynutím výše uvedené dočasné výjimky ze zákona vypuštěn a nahrazen obecným pravidlem pro uplatňování snížené sazby daně pro výstavbu a dodání sociálních bytů. K § 49 V § 49 jsou stanoveny podmínky a postup při opravě použité chybné sazby daně nebo uplatnění režimu osvobození od daně, přičemž důsledkem této chyby je snížení daňové povinnosti plátce oproti daňové povinnosti stanovené s použitím správné sazby daně. Oprava sazby daně a výše daně u zdanitelných plnění se provádí podle odstavce 1 v případě, že plátce zjistí po vyměření daně z řádného daňového přiznání, že použitím jiné než platné sazby daně (5 % místo 22 %) nebo nesprávným použitím osvobození od daně snížil svoji daňovou povinnost. Tuto opravu provede podle odstavce 2 tak, že předloží samostatné dodatečné daňové přiznání, jehož náležitosti odlišné od obecně platného dodatečného přiznání jsou uvedeny v § 103. V případě, že plátce zjistí po vyměření daně z řádného daňového přiznání, že použitím jiné než platné sazby daně (22 % místo 5 %) nebo nesprávným použitím osvobození od daně zvýšil svoji daňovou povinnost, nelze podle odstavce 3 opravu sazby daně a výše daně provést. Pokud k tomuto případu dojde, má plátce daně povinnost odvést daň ve výši odpovídající zvýšené daňové povinnosti, ale na druhé straně plátce, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění, má nárok na odpočet daně ve výši uvedené na daňovém dokladu (tedy odpovídající např. nesprávně použité sazbě 22 %).

- 121 K § 50 V § 50 jsou ve vazbě na předcházející § 49 stanoveny podmínky, za nichž se vystavuje opravný daňový doklad a jeho náležitosti, kterým se provádí oprava jiné než platné sazby daně popř. nesprávné uplatnění osvobození od daně, které mělo za následek snížení daňové povinnosti plátce. Jestliže je tedy plátce povinen provést opravu sazby daně nebo vyměří-li dodatečně správce daně daň za zdanitelná plnění, u kterých plátce uplatnil nesprávnou sazbu daně (popř. osvobození od daně), může plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění vystavit podle odstavce 1 opravný daňový doklad. Opravný daňový doklad může podle odstavce 2 vystavit ode dne provedení opravy do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Na opravném daňovém dokladu musí uvést náležitosti uvedené v odstavci 3. Opravný daňový doklad má obdobné náležitosti jako běžný daňový doklad, k němuž se vztahuje. Mezi náležitosti opravného daňového dokladu patří také evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, dále původní základ daně a daň odpovídající původně použité sazbě daně, které plátce uvede se záporným znaménkem a základ daně a daň odpovídající platné sazbě daně, které plátce uvede s kladným znaménkem. V odstavci 4 je obdobně jako v § 43 stanoveno, že pokud se oprava sazby daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být podle odstavce 4 údaje, které jsou společné pro všechny opravy uvedené na opravném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady však musí být na opravném daňovém dokladu vždy uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů. V odstavci 5 je obdobně jako v § 43 stanoveno, že v případě, že za uskutečněné zdanitelné plnění byl vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad (např. zjednodušený daňový doklad apod.), vystaví při opravě sazby daně plátce daně doklad, který svým účelem a obsahem odpovídá opravnému daňovému dokladu a má náležitosti odpovídající původně vystavenému daňovému dokladu. K § 51 V § 51 je v návaznosti na Šestou směrnici Evropské unie uveden základní okruh plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně. Uvedené osvobození od daně vlastně znamená osvobození od daně na výstupu a ztrátu nároku na odpočet daně na vstupu. Osvobození od daně se uplatňuje zejména u činností, kde je obtížné určit základ daně, a u činností, které jsou považovány za prospěšné z hlediska zájmu společnosti. Tato osvobozená plnění je plátce povinen přiznat v daňovém přiznání ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí platby. V následujících § 52 až § 62 jsou pro jednotlivá osvobozená plnění uvedeny v návaznosti na příslušné právní předpisy podrobnější podmínky pro uplatňování osvobození. K § 52 Podle § 52 jsou od daně osvobozeny vyjmenované poštovní služby, pokud je poskytuje držitel poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle poštovního zákona. Jedná se především o dodání a vracení poštovních zásilek a poštovní poukazy. Prodej platných českých poštovních cenin, tj. poštovních známek, jimiž je možno platit za dopravu poštovních zásilek

- 122 je fakticky osvobozeno v rámci písmene a), podle něhož je osvobozeno od daně dodání poštovní zásilky. Další služby, které uskutečňuje Česká pošta nebo jiný subjekt, který dodává poštovní zásilky a které nejsou uvedeny v § 52 případně v dalších paragrafech, kde jsou vymezena osvobozená plnění, podléhají zdanění příslušnou sazbou daně. K § 53 Podle § 53 je ve vazbě na zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání od daně osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání, pokud je prováděno provozovateli ze zákona. Osvobození se nevztahuje na provozovatele, kteří získali oprávnění k vysílání udělením licence. Osvobození od daně se podle tohoto paragrafu nevztahuje na vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů ve vazbě na příslušná ustanovení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a to i v případě, že je prováděno provozovateli ze zákona. K § 54 Podle § 54 jsou od daně osvobozeny finanční činnosti. Oproti stávajícímu stavu již nejsou rozděleny do dvou skupin a všechny uvedené finanční činnosti jsou plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně vždy, bez ohledu na to, jaký subjekt je poskytuje. Mezi finančními činnostmi jsou uvedeny především činnosti, které podle zákona o bankách provádějí banky jako např. přijímaní vkladů od veřejnosti, poskytování úvěrů, platební styk a zúčtování, vydávání platebních prostředků, poskytování bankovních záruk, operace týkající se peněz apod. Oproti stávajícímu stavu již není osvobozeno od daně zprostředkování spoření, protože tato úprava není v souladu s Šestou směrnicí ES. Dalšími finančními činnostmi jsou některé operace s cennými papíry včetně organizace trhu s cennými papíry. Finanční činností je nadále správa investičních fondů ve vazbě na zákon o investičních společnostech. Podle Šesté směrnice nelze mezi osvobozená zdanitelná plnění zahrnovat tzv. faktoring a forfaiting, a proto je mezi finanční činnosti zařazeno pouze úplatné postoupení pohledávek postoupených jiným subjektem. V případě obhospodařování individuálních portfolií nelze podle Šesté směrnice osvobodit správu a řízení investičních instrumentů. Nově se do finančních činností zařazují činnosti jako vybírání rozhlasových a televizních poplatků a dále výplata dávek důchodového zabezpečení a vybírání opakujících se plateb obyvatelstva, které byly dříve zařazeny do poštovních služeb. V odstavcích 2 a 3 je zdůrazněno, že osvobození v případě operací souvisejících se sjednáváním nebo správou úvěru, resp. s vydáváním platebních karet, může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr, resp. vydavatel tohoto platebního prostředku. K § 55 Podle § 55 jsou osvobozeny pojišťovací činnosti, kterými jsou činnosti prováděné pojišťovnami podle zákona o pojišťovnictví. Za pojišťovací činnost je považována i zprostředkovatelská činnost, kterou může podle zákona o pojišťovnictví vykonávat pojišťovací agent nebo pojišťovací nebo zajišťovací makléř, a to pouze pro pojištění provozované pojišťovnou, které bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti podle zákona o pojišťovnictví. Za pojišťovací činnost je považováno i penzijní připojištění se

- 123 statním příspěvkem. Oproti stávajícímu stavu již není osvobozeno od daně zprostředkování penzijního připojištění, protože tato úprava není v souladu s Šestou směrnicí ES. K § 56 Z ustanovení tohoto paragrafu stejně jako dosud vyplývá, že v některých případech se při převodu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor uplatňuje osvobození od daně a v některých případech se uplatňuje daň. Převod staveb, bytů a nebytových prostor je podle odstavce 1 plněním, na nějž se vztahuje osvobození od daně, pokud se jedná o převod staveb, bytů a nebytových prostor uskutečněný po více než pěti letech od jejich kolaudace nebo nabytí. Oproti stávajícímu stavu je na základě požadavku územních finančních orgánů prodloužena časová lhůta ze dvou na pět let, v níž převod staveb dani podléhá. Pojem kolaudace je definován pro tyto účely v § 4. Od daně je za obdobných podmínek podle odstavce 2 osvobozen finanční pronájem staveb, bytů a nebytových prostor a pozemku. Pojem finanční pronájem je přitom i pro tyto účely definován mezi základními pojmy v § 4. Převod pozemků s výjimkou stavebních pozemků je podle odstavce 3 plněním osvobozeným od daně vždy, bez ohledu na lhůtu od nabytí, v níž je prováděn. Oproti stávajícímu stavu se v souladu se Šestou směrnicí ES nevztahuje osvobození od daně na převod stavebních pozemků, které jsou definovány ve vazbě na jejich vymezení podle § 9 zákona o oceňování majetku. Stejně jako dosud podle odstavce 4 je od daně osvobozen nájem pozemků a staveb. Jako výchozí princip se za podmínek stanovených v tomto odstavci uplatní osvobození od daně a to jak u nájmu pozemků, tak i staveb, bytů a nebytových prostor. Osvobození se netýká krátkodobého nájmu, kterým se rozumí nájem včetně vnitřního vybavení nejdéle na 48 hodin nepřetržitě. Oproti stávajícímu stavu se v souladu s Šestou směrnicí ES nevztahuje osvobození od daně na nájem bezpečnostních schránek a nájem trvale instalovaných zařízení a strojů, kterými se rozumí zařízení a stroje, která jsou sice pevnou součástí stavby, ale odpisují se samostatně a v jiné odpisové skupině než stavba. Za podmínek stanovených v odstavci 5 je nadále dána fakultativní možnost v přístupu ke zdaňování nájmu staveb a pozemků. Pokud jsou pronajímatel i nájemce plátci daně, mohou se rozhodnout, zda budou nájem zdaňovat či ho budou považovat za plnění osvobozená od daně. Tento režim se stanoví pro jednotlivé nájemní smlouvy. V případě zdaňování nájmu je třeba, aby tuto skutečnost oznámil pronajímatel příslušnému finančnímu úřadu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy. K § 57 Podle § 57 je od daně osvobozena výchova a vzdělávání a další činnosti uvedené v tomto paragrafu, které s výchovou a vzděláním souvisejí. Podle odstavce 1 je plněním osvobozeným od daně výchova a vzdělávání zajišťovány jak státními, tak i soukromými zařízeními, ve vazbě na příslušné předpisy. Podle písmene a) se osvobození od daně vztahuje na výkony výchovy a vzdělávání, prováděné podle zvláštních předpisů, včetně dodání zboží a poskytování služeb uskutečňovaných v rámci výchovné a vzdělávací činnosti oprávněnými subjekty.

- 124 Osvobození se týká soustavy základních a středních škol, kterými jsou podle § 2 školského zákona základní školy, učiliště, střední odborná učiliště, gymnázia, střední odborné školy a speciální školy. Osvobození od daně se vztahuje také na základní umělecké školy a střediska a pracoviště praktického vyučování.Osvobození od daně se vztahuje i na soukromé školy, jejichž základní vymezení je uvedeno v § 57a školského zákona, na církevní školy, jejichž základní vymezení je uvedeno v § 57b školského zákona a to i v případě, že tyto školy mají charakter podnikatelského subjektu. Podle zákona o vysokých školách je od daně osvobozeno vzdělávání na vysokých školách. Osvobození od daně se týká jak státních, tak i soukromých vysokých škol. Osvobození se v případě vysokých škol vztahuje pouze na vzdělávací činnost uskutečňovanou v rámci akreditovaného studijního programu, tzn., osvobození se nevztahuje např. na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám apod. Osvobození se vztahuje i na výchovu a vzdělávání v předškolních zařízeních a školských zařízeních podle zákona o v předškolních zařízeních a školských zařízeních. Podle písmene b) jsou od daně osvobozeny i činnosti prováděné za účelem rekvalifikace. Podle odstavce 2 je osvobozeno od daně i dodání zboží v rámci výchovné a vzdělávací činnosti, pokud dodání zboží uskutečňují oprávněné osoby definované v odstavci 1. V odstavci 3 je zdůrazněno, že osvobození se nevztahuje na činnosti prováděné mimo akreditované studijní programy. K § 58 Podle § 58 jsou osvobozeny od daně služby zdravotní péče, a to za podmínek stanovených v tomto paragrafu. Osvobození od daně se uplatňuje jak v případě, že uvedená plnění jsou poskytována státními, tak i soukromými zařízeními ve vazbě na příslušné předpisy. Podle odstavce 1 jsou od daně osvobozeny služby zdravotnické péče, které jsou prováděny oprávněnými subjekty, tj. zařízení soustavy zdravotnických zařízení podle zákona o péči o zdraví lidu. Jsou to zejména služby ústavní zdravotní péče, ambulantní zdravotní péče, stomatologická péče a jiné služby týkající se lidského zdraví. Podle odstavce 2, který navazuje na odstavec 1, je od daně osvobozeno dodání zboží, které je spotřebováno v rámci zdravotních výkonů podle odstavce 1, tzn. jedná se o léčiva, která jsou podávaná v rámci hospitalizace, ošetření a pod. Za zboží, dodávané v souvislosti se zdravotními výkony, jsou považována léčiva a prostředky zdravotnické techniky. Od daně je podle tohoto odstavce osvobozeno také dodání lidské krve a jejich složek k přímému klinickému využití, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka. Od daně je podle tohoto odstavce osvobozeno také dodání stomatologických výrobků stomatologickými laboratořemi včetně oprav tohoto zboží. Podle odstavce 3 je od daně osvobozeno zdravotní pojištění prováděné podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Oproti stávajícímu stavu již není osvobozen výdej a prodej léčiv, neboť tato úprava není v souladu se Šestou směrnicí ES.

- 125 K § 59 Podle § 59 jsou osvobozeny od daně služby sociální pomoci ve vazbě na příslušný zvláštní předpis, kterým je zákon o sociálním zabezpečení. K § 60 Podle § 60 je v souladu s Šestou směrnicí ES od daně osvobozeno bez nároku na odpočet daně provozování loterií a jiných podobných her, jejichž vymezení je dáno novelizovaným zákonem ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Důvodem pro osvobození loterií a jiných podobných her od daně je jednak to, že by bylo obtížné stanovit základ daně, a jednak i to, že stanovená část výtěžku z těchto her musí být věnována podle příslušných předpisů na veřejně prospěšné účely a že za vydání povolení k provozování těchto her se uplatňují i správní poplatky. Osvobození od daně se podle tohoto paragrafu nevztahuje na služby související s provozováním loterií a jiných podobných her, které pro provozovatele zajišťuje jiný subjekt. Za tyto služby se považuje např. distribuce losů, sběr sázenek apod. K § 61 Podle § 61 jsou ve vazbě na čl. 13 Šesté směrnice osvobozeny od daně vyjmenované činnosti, a to při splnění zákonem stanovených podmínek (např. neziskový charakter činnosti, apod.). Jedná se o nové ustanovení, které v dosavadním znění zákona bylo uvedeno v obecné rovině, protože osvobození od daně se vztahovalo na všechny činnosti prováděné neziskovými organizacemi v rámci hlavní činnosti. Navrhovaná úprava je nutná z hlediska harmonizace se Šestou směrnicí. K § 62 Podle § 62 je ve vazbě na Šestou směrnici osvobozeno od daně dodání zboží, při jehož pořízení nemohl plátce fakticky nárokovat odpočet daně, protože uvedené zboží mu sloužilo k uskutečňování plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Navrhovaná úprava byla již v minulosti obdobným způsobem požadována plátci daně, kteří převážně uskutečňují plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, např. bankami a přispěje k větší daňové spravedlnosti. Od daně je také osvobozeno dodání zboží, u něhož při pořízení nemá plátce nárok na odpočet daně (osobní automobily, vratné lahve). K § 63 V § 63 je uveden přehled plnění, která jsou osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně. Uvedené osvobození od daně vlastně znamená osvobození od daně na výstupu s možností uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu v plné výši ve vztahu k těmto plněním. Osvobození od daně se ve vazbě na Šestou směrnici uplatňuje zejména u vývozních plnění a dodání zboží do jiného členského státu. V zákonem stanovených případech je osvobozeno i pořízení zboží z jiného členského státu a dovoz zboží. V následujících § 64 až § 71 jsou pro jednotlivá osvobozená plnění uvedeny podrobnější podmínky pro uplatňování osvobození. K § 64 Jedná se o nové ustanovení v souvislosti s uplatňováním daně při obchodování mezi členskými státy, kterým se stanoví, kdy je dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno

- 126 od daně s nárokem na odpočet daně. Dodání zboží do jiného členského státu je osvobozené od daně, pokud je dodáváno osobě registrované k dani v jiném členském státu a pořízení tohoto zboží v členském státu, do kterého je dodáváno, je předmětem daně. V případě dodání nového dopravního prostředku je dodání osvobozené od daně vždy, ať je dodáno jakékoliv osobě i soukromé, v návaznosti na ustanovení, které stanoví, že vždy je předmětem daně pořízení nového dopravního prostředku. Pokud se jedná o dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, je toto dodání osvobozené, pokud je dodání uskutečněno pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státu nebo pro právnickou osobu, která není registrovaná k dani v jiném členském státu, za podmínky, že je zboží přepraveno v souladu se zákonem o spotřebních daních. Osvobozeno od daně je také přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu pro účely jeho podnikání, pokud je použití přemístěného majetku plátcem předmětem daně v členském státu, do kterého je majetek přemístěn. K § 65 Jedná se o nové ustanovení v souvislosti s uplatňováním daně při obchodování mezi členskými státy, kterým se stanoví, kdy je pořízení zboží z jiného členského státu osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Jedná se o případy, kdy dodání takového zboží v tuzemsku nebo jeho dovoz je osvobozen od daně, potom i pořízení takového zboží je osvobozeno od daně. K § 66 V § 66 jsou stanoveny podmínky za nichž se uplatňuje osvobození od daně při vývozu zboží. Za vývoz zboží ve smyslu zákona o DPH a tím i za osvobozené plnění s nárokem na odpočet daně je podle odstavce 1 považováno dodání zboží z tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno na místo určení mimo území Evropského společenství. V odstavci 2 jsou vyjmenovány osoby, které uplatňují nárok osvobození od daně ve vazbě na odstavec 1. V odstavci 3 jsou stanoveny podmínky, za nichž je vývoz osvobozen od daně. Na dokladu prokazujícím vývoz musí být celním orgánem uveden údaj o datu přechodu zboží přes státní hranice nebo umístění zboží do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma. V odstavci 4 je upraven nárok plátce na osvobození, který se odvíjí od výstupu zboží z území Evropského společenství do třetí země. V odstavci 5 je stanovena povinnost uvést vývoz zboží do daňového přiznání, a to nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byl plátce povinen osvobození přiznat. Vývoz může uvést pouze v případě, že má k dispozici doklad prokazující vývoz zboží. Stejně jako dosud se podle odstavce 6 nevztahuje nárok na vrácení daně na zpět vyvážené zboží z režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení. K § 67 Poskytování služeb do třetích zemí, kterým se rozumí pouze práce na movitém majetku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet a nahradilo dosud používaný termín „vývoz služeb“. Jedná se o služby, které jsou poskytovány v souvislosti se zbožím, které bylo

- 127 v tuzemsku vyrobeno, pořízeno nebo dovezeno. Jedná se tedy o služby, které jsou součástí vyváženého zboží, a proto k jejich spotřebě, použití nebo využití dochází ve třetí zemi. K § 68 V § 68 jsou vymezeny ve vazbě na Šestou směrnici zvláštní případy osvobození od daně s nárokem na odpočet. V odstavci 1 a v odstavci 4 je osvobozeno dodání paliva a potravin vymezenému okruhu lodí a letadlům používaným pro mezinárodní přepravu. Odstavec 2 vymezuje určitý okruh služeb osvobozených od daně, které jsou poskytovány v souvislosti s provozem lodí vymezenými v odstavci 1 kromě lodí válečných [odstavec 1 písm. c)]. Podle odstavce 5 se osvobozují i ostatní služby přímo související s loděmi podle odstavce 2 včetně služeb souvisejících s přepravovaným nákladem. V odstavci 3 jsou od daně osvobozeny služby, které jsou poskytovány v souvislosti s letadly užívanými pro mezinárodní přepravu. Podle odstavce 6 se osvobozují i ostatní služby přímo související s letadly užívanými v mezinárodní přepravě podle odstavce 3 včetně služeb souvisejících s přepravovaným nákladem. Podle odstavce 7 je osvobozeno přemístění zboží z jiného členského státu v rámci diplomatických vztahů a pro mezinárodní organizace a v odstavci 8 dodání zboží a služeb pro ozbrojení síly NATO. K § 69 Přeprava zboží při dovozu a vývozu a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží všemi druhy dopravních prostředků, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Návrh již nepovažuje za přepravu zboží při dovozu a vývozu přepravu potrubím nebo elektrickým vedením, protože vstupem všech kandidátských zemí do EU, bude přeprava potrubím nebo elektrickým vedením ze sousedních zemí považována za přepravu mezi členskými státy Evropského společenství. Služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží jsou osvobozeny pouze tehdy, jsou-li jako náklady zahrnuty do základu daně u dováženého zboží. V odstavci 2 je stanoveno, že doprava mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy stejně jako doprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak, není považována za přepravu při dovozu a vývozu zboží. Stejně tak jsou služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, a to pouze u přepravy zboží. Vypuštěny byly služby poskytované v režimu tranzit při celním řízení prováděném pohraničním celním úřadem. Podmínkami pro osvobození jsou, že se musí jednat o služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží plátce je povinen je doložit důkazními prostředky. K § 70 Přeprava osob je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně a to jak uvnitř Evropského společenství, tak při přepravě osob z do třetích zemí při pravidelné i nepravidelné formě této přepravy, i když ji zákon takto nerozlišuje. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy podléhají služby související s přepravou osob při přepravě osob dani.

- 128 K § 71 Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně je při dovozu úzce navázáno na přiznání osvobození od dovozního cla. Je-li stanovena nulová celní sazba např. podle výše přiznaných preferencí na dovozním cle, zboží podléhá dani, protože nulovou sazbu nelze považovat za osvobozením od cla. Ve vazbě na Šestou směrnici jsou vymezeny další případy, kdy se osvobození od daně uplatní. Zejména jde osvobození dovezeného zboží propuštěného do volného oběhu, které bezprostředně po tomto propuštění bude dodáno do jiného členského státu. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy je prodej zboží za cenu vyšší, než pořizovací v celních režimech, ve kterých nevznikl celní dluh, zdanitelným plněním,tento návrh považuje toto plnění za osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. K § 72 V odstavci 1 je stanoveno, kdy vzniká nárok na uplatnění odpočtu daně, a to dnem uskutečnění zdanitelného plnění nebo dnem přijetí platby, tím je vymezen den, kdy lze nárok na odpočet daně uplatnit nejdříve. V odstavci 2 je taxativně vymezeno, u kterých plnění může plátce uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění v plné výši, bez krácení. Odstavec 3 definuje, co se rozumí uplatněním odpočtu daně – uvedení daně na vstupu do daňového přiznání. Odstavec 4 pak ukládá povinnost plátci krátit nárok na odpočet daně podle § 76 u přijatých zdanitelných plnění, která plátce použije jak pro svá uskutečněná zdanitelná plnění, u kterých má nárok na odpočet daně, tak i pro svá uskutečněná plnění, u kterých nemá nárok na odpočet daně. K § 73 Odstavec 1 definuje, že plátce prokazuje oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle účetních předpisů, popř. evidovaných u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou. Dále je stanoveno jako dosud, že pokud daňový doklad nemá všechny předepsané náležitosti, prokazuje plátce nárok podle daňového řádu. Podle odstavce 2 lze uplatnit nárok na odpočet nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo byla přijata platba, pokud k tomu došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. Podle odstavce 3 může plátce uplatnit nárok na odpočet daně při dovozu zboží v případech, kdy byla vyměřena daň. Nárok na uplatnění odpočtu daně je plátce povinen doložit daňovým dokladem zaúčtovaným podle účetních předpisů, případně evidovaným v daňové evidenci plátce, který není účetní jednotkou. Podle odstavce 4 v případě, že dovezené zboží není propuštěno do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit tehdy, pokud je daň zaplacena a údaj o zaplacení daně

- 129 celní orgán uvede na rozhodnutí a pokud plátce toto rozhodnutí zaúčtuje podle účetních předpisů, popřípadě je evidováno plátci, kteří nejsou účetní jednotkou. V odstavci 5 je uvedeno, že pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou těch případů, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Je-li daň dodatečně vyměřena podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena. Podle odstavce 6 má plátce nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, za podmínek stanovených v odstavci 3 a to tehdy, pokud je tento režim ukončen zpětným vývozem osobních automobilů do třetí země. V odstavci 7 jsou uvedeny podmínky pro odpočet daně a prokazování nároku na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu. Nárok na odpočet daně při pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státu je uplatňován podle obecných principů uvedených v odstavci 2. Také v případě pořízení zboží a poskytnuté službě z jiného členského státu podle odstavce 7 musí být doložen nárok na odpočet daňovým dokladem zaúčtovaným podle účetních předpisů, případně evidovaným v daňové evidenci plátce, který není účetní jednotkou. V odstavci 8 je nové ustanovení, které reaguje na možnost, že povinnost přiznat daň vzniká také přijetím platby, ale kdy se zdanitelné plnění následně neuskuteční a platba je vrácena. V takovém případě plátce nárok na odpočet daně nemá. Pokud plátce, pro kterého se zdanitelné plnění mělo uskutečnit, již uplatnil nárok na odpočet daně, má povinnost podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu na základě daňového dobropisu. V odstavci 9 jsou uvedeny podmínky pro uplatňování odpočtu daně u plátců, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení. Odpočet uplatňuje vždy určený účastník, který vede daňovou evidenci, případně i ostatní plátci, kteří podnikají ve sdružení. V takovém případě jsou však plátci povinni uplatnit daň na výstupu vůči určenému účastníkovi, který přiznává daň na výstupu za sdružení. V odstavci 10 je stanoveno, že nárok na odpočet daně lze uplatnit v běžném daňovém přiznání nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, po uplynutí této lhůty lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání, přitom nárok na odpočet daně nelze stejně jako dosud uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo byla přijata platba. V odstavci 11 je obdobně jako dosud stanoveno, že daňový doklad pro doložení nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny zákonem předepsané údaje. Pokud doklad všechny údaje neobsahuje, prokazuje plátce nárok na odpočet daně podle daňového řádu. K § 74 V tomto paragrafu jsou stanoveny podmínky a postup při uplatnění nároku na odpočet daně, pokud se osoba povinná k dani zaregistruje jako plátce daně, resp. při zrušení registrace. Nový plátce daně je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u obchodního majetku

- 130 evidovaného ke dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci, který pořídil za posledních 12 měsíců přede dnem účinnosti osvědčení o registraci. Podmínkou pro uplatnění odpočtu jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují peněžní částku za plnění včetně daně. Nárok plátce uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. V odstavcích 5, 6 a 7 je stanoven způsob výpočtu částky snížení uplatněného odpočtu daně u ponechaného obchodního majetku při zrušení registrace. Tuto částku je plátce povinen odvést ke dni zrušení registrace. Při výpočtu částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku postupuje způsobem stanoveným v ustanovení o úpravě odpočtu, u pořizovaného nedokončeného majetku a zásob odvede částku, kterou si uplatnil při pořízení a u majetku vytvořeného vlastní činností, s výjimkou dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, použije pro výpočet částky snížení vlastní náklady nebo reprodukční pořizovací cenu a daň vypočte podle § 37 písm. a). K § 75 V § 75 je uveden výčet přijatých zdanitelných plnění, u kterých plátce daně nemá nárok na odpočet daně. Odstavec 1 zakazuje uplatňování nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění, která plátce použije pro plnění osvobozená od daně podle § 51. Podle odstavce 2 se zákaz odpočtu daně navrhuje stejně jako dosud na pořízení a technického zhodnocení osobního automobilu. Zákaz odpočtu daně nebude stejně jako dosud uplatňován v případě nákupu uskutečněného plátcem za účelem dalšího prodeje (včetně finančního pronájmu) a na vývoz. Rovněž v odstavci 3 se rozšiřuje zákaz odpočtu daně na technické zhodnocení najatého majetku, a oprav najatého majetku provedených nájemcem se souhlasem pronajimatele, za podmínky, že ode dne provedení do doby ukončení nájmu uplyne méně než 5 let. Zákaz odpočtu se v tomto případě navrhuje uplatnit především proto, že je velmi obtížné v praxi posoudit oprávněnost nároku na odpočet. Podle odstavce 4 se stejně jako dosud vztahuje zákaz odpočtu na pořízení vratných lahví, s výjimkou jejich vývozu uskutečněného plátcem. Zákaz odpočtu daně se podle odstavce 5 vztahuje stejně jako dosud na pořízení přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, které nelze podle zákona o daní z příjmů zahrnout do daňově uznatelných výdajů. K § 76 Podle ustanovení tohoto paragrafu postupuje plátce pouze v případě, že přijatá plnění použije jak pro svá plnění, u kterých má nárok na odpočet daně, tak i pro svá osvobozená plnění, u kterých nemá nárok na odpočet daně, tj. přijatá plnění podle § 72 odst. 4, pro která se v odstavci 1 zavádí legislativní zkratka „krácená plnění“. Pro výpočet krácení odpočtu daně použije plátce koeficient. Algoritmus výpočtu koeficientu je uveden v odstavci 2 až 6. Koeficient se stanoví v obecné rovině jako podíl uskutečněných plnění, u kterých plátce má nárok na odpočet daně,

- 131 na celkových uskutečněných plněních včetně plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. V souladu s čl. 19 odst. 1 Šesté směrnice Rady se koeficient nově zaokrouhluje pouze na dvě desetinná místa, tj. na celá procenta. Do jmenovatele koeficientu navíc vstupují dotace a jiné příspěvky, kromě dotací k ceně, které se zahrnují do základu daně. Podle dosavadní úpravy tak tomu bylo pouze u plátců, kteří nejsou založeni za účelem podnikání, podle navrhovaného znění zákona se sjednocují podmínky pro všechny plátce. Z výpočtu koeficientu se podle Šesté směrnice Rady nově vylučují položky příležitostného charakteru, které by mohly nesprávně ovlivnit výši podílu nároku na odpočet, konkrétně prodej dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku, který plátce užíval, finanční činnosti a převod a nájem pozemků a staveb. V odstavci 5 jsou uvedena řešení výjimečných případů, kdy bez ohledu na matematický výpočet se koeficient stanoví ve výši nula nebo jedna. V odstavci 6 jsou stanovena pravidla, podle kterých stejně jako dosud, jestliže je koeficient v intervalu od 0 do 0,05, nelze odpočet daně uplatnit, naopak jestliže je koeficient v intervalu od 0,95 do 1, lze odpočet daně uplatnit v plné výši. Nově se zejména ve vztahu k novým ustanovením v § 78 a 79 jednoznačně stanoví, že pokud odpočet daně nelze uplatnit, považuje se koeficient za roven nule, a naopak jestliže jej lze uplatnit v plné výši, považuje se koeficient za roven jedné. V odstavci 7 až 11 se stanoví způsob krácení a vypořádání nároku na odpočet. Nově se ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku odpočet daně krátí zálohovým koeficientem. Tento koeficient se vypočítá z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku zjištěných při vypořádání odpočtu. Pokud tyto údaje za předchozí kalendářní rok neexistují (např. u nově registrovaného plátce), stanoví se podle předběžného odhadu plátce. Správce daně je oprávněn výši koeficientu stanoveného odhadem ověřit v rámci vytýkacího řízení (podle § 43 platného zákona o správě daní a poplatků, § 61 návrhu nového správního řádu). Plátci je uložena povinnost provést vypořádání nároku na odpočet daně v posledním zdaňovacím období kalendářního roku obdobným způsobem jako v dosavadním znění zákona, stejně jako povinnost provést vypořádání nároku na odpočet daně při zrušení registrace. Pro koeficient, který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období se zejména ve vztahu k novým ustanovením v § 78 a 79 zavádí legislativní zkratka „vypořádací koeficient“. Odstavce 10 a 11 řeší způsob krácení nároku na odpočet při dodatečných opravách z titulu dodatečných daňových přiznání předložených plátcem nebo zjištěních kontrol provedených správci daně. V odstavci 11 se znovu zavádí povinnost plátce při dodatečných opravách údajů, které ovlivňují výši krácení nároku na odpočet daně, i u zdaňovacích období již vypořádaných opravit koeficient a vypořádání odpočtu daně. Tato povinnost opravy koeficientu a vypořádání odpočtu daně se časově vymezuje pouze na období příslušného kalendářního roku a 3 bezprostředně předcházejících kalendářních roků. K § 77 V odstavci 1 a 2 jsou stanovena pravidla pro opravu odpočtu daně, podle kterých postupuje plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, pokud byla provedena oprava základu a výše daně. Tento plátce je povinen provést opravu odpočtu daně, pokud má oprava za následek snížení uplatněného odpočtu daně, naopak tomuto plátci je umožněno provést opravu odpočtu daně, pokud opravou základu dojde ke zvýšení uplatněného odpočtu.

- 132 Rovněž u opravy sazby a výše daně, u které byl vystaven opravný daňový doklad, je plátci umožněno podle odstavce 3 provést opravu odpočtu daně. Dále se podle odstavce 4 stanoví, že při opravách odpočtu daně u plnění, při kterých je plátce povinen zkracovat nárok na odpočet, se vypočtená částka opraveného odpočtu daně dále krátí koeficientem. K § 78 Podle pravidel stanovených v tomto paragrafu plátce postupuje v případě, kdy majetek použije pro jiná plnění, než pro která původně uplatnil, popřípadě neuplatnil, odpočet daně. Ve srovnáním se stávajícím zněním zákona došlo v souladu s čl. 20 Šesté směrnice Rady v institutu úpravy odpočtu daně k podstatným změnám. Zároveň jsou v rámci možnosti dané odstavcem 4 uvedeného článku uplatněna některá administrativní zjednodušení a opatření zaručující, aby úprava odpočtu neměla za následek neoprávněné výhody. Oproti stávajícímu stavu je institut úpravy odpočtu daně nově omezen pouze na změnu účelu použití vymezeného dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku. Je sjednocena lhůta pro povinnost, popřípadě možnost, úpravy odpočtu daně na pětileté období od pořízení, s tím, že se prováděná úprava zohlední na celé pětileté období. Nově se dále zavádí úprava odpočtu při změně použití majetku, u kterého byl původně uplatňován nárok na odpočet daně ve zkrácené výši. Pro zjednodušení výpočtu částky úpravy odpočtu daně se zavádí termín ukazatel nároku na odpočet daně, který převádí slovně vyjádřenou výši nároku na odpočet daně na číselně vyjádřený procentní podíl, který lze použít v matematickém vzorci. Pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné výši, stanoví se, že má nárok na odpočet ve výši 100%, tj. ve výši 1. Skutečnost, že plátce nárok na odpočet nemá, se matematicky vyjádří tak, že má nárok na odpočet daně ve výši 0%, tj. 0. Nárok na odpočet daně, pokud plátce je povinen krátit odpočet daně koeficientem, odpovídá výši vyrovnávacího koeficientu. Pro výpočet částky úpravy odpočtu daně je v zákoně uveden vzorec. Při výpočtu se vychází z částky daně na vstupu, která je uvedena na daňovém dokladu při pořízení majetku. Ve vzorci je zohledněn podíl let, po který plátce majetek bude používat ve změněném režimu, na celkovém pětiletém období. Proto se při výpočtu zohledňuje, který rok z celkového počtu 5 let je úprava prováděna. Pokud dojde např. k úpravě odpočtu daně ve druhém roce od pořízení, bude se částka úpravy odpočtu daně vypočítávat ze 4/5 celkové částky daně na vstupu. Změna v nároku na odpočet daně je ve vzorci vyjádřena v rozdílu mezi ukazateli nároku na odpočet daně. Pokud např. při pořízení majetku měl plátce nárok na odpočet daně v plné výši a použije jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, bude rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně ve vzorci vyjádřen hodnotou –1 (=0-1). Pokud bude rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet v intervalu čísel od –0,10 do +0,10, úprava odpočtu daně se v rámci administrativního zjednodušení neprovede. Pokud v průběhu období pro úpravu odpočtu plátce majetek podléhající úpravě odpočtu daně prodá nebo jinak použije pro účely, při kterých dojde k uskutečnění dodání zboží nebo převodu nemovitosti, a dojde ke změně nároku na odpočet daně, je povinen, popřípadě oprávněn, provést úpravu odpočtu daně.

- 133 Institut úpravy odpočtu daně se podle odstavce 9 použije rovněž pro majetek vytvořený vlastní činností s tím, že v tomto případě období pro úpravu odpočtu začíná v roce, ve kterém byl tento majetek převeden do užívání. Dalším administrativním zjednodušením ve srovnání se stávajícím stavem je, že úprava odpočtu se provádí pouze jednou ročně, a to souhrnně v běžném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období roku. K § 79 V návaznosti na znění čl. 20 Šesté směrnice Rady se nově zavádí institut vyrovnání odpočtu daně. Vyrovnání odpočtu daně se vztahuje na odpočet daně, který plátce uplatnil při pořízení dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku ve zkrácené výši. Výše tohoto odpočtu se v rozmezí pěti let od pořízení koriguje v návaznosti na vývoj vypořádacích koeficientů, a to podle změn poměru mezi nárokem na odpočet daně v následujících letech a nárokem na odpočet daně za rok, ve kterém byl majetek pořízen. V rámci možnosti administrativního zjednodušení se vyrovnání odpočtu daně navrhuje provádět pouze v případě, že dojde k výrazné změně ve vypořádacích koeficientech, konkrétně větší než 10 procentních bodů. V odstavci 2 jsou uvedeny případy, kdy je plátce povinen, popřípadě oprávněn, provést vyrovnání odpočtu. Tato povinnost, popřípadě nárok, se odvozuje od rozdílu mezi vypořádacími koeficienty. Pokud v průběhu stanovené lhůty k vyrovnání hodnota vypořádacího koeficientu za některý ze čtyř kalendářních roků následujících po roce pořízení překročí hodnotu vypořádacího koeficientu za rok, ve kterém byl majetek pořízen, o více než 10 procentních bodů, je plátce oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně. Naopak plátce je povinen provést vyrovnání odpočtu daně, pokud hodnota vypořádacího koeficientu za některý ze čtyř kalendářních roků následujících po roce pořízení je ve srovnání s hodnotou vypořádacího koeficientu za rok, ve kterém byl majetek pořízen, nižší o více než 10 procentních bodů. Algoritmus výpočtu částky vyrovnání odpočtu daně je uveden v odstavci 3. Vyrovnání odpočtu daně plátce provede za příslušný kalendářní rok, za který vznikne povinnost provést vyrovnání nebo nárok na uplatnění vyrovnání podle odstavce 4. Roční vyrovnání odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se provede v rozsahu jedné pětiny odpočtu daně. Vyrovnání daně se provede v daňovém přiznání vždy za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku, na základě údajů zjištěných při celoročním vypořádání nároku na odpočet. K § 80 V § 80 jsou stanoveny podmínky pro vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit Na základě připomínek jsou podmínky pro vracení daně vymezeny přímo v zákoně namísto původně uvažovaného vymezení v prováděcí vyhlášce. Osoby, kterých se týká možnost vracení daně podle tohoto paragrafu jsou vymezeny v odstavci 1 v souladu s příslušnými Úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Osobám podle odstavce 1 písm. a) a d) je vracena daň na základě principu vzájemnosti, jak je uvedeno v odstavci 3, který v takovém případě je běžně užívaným principem při vracení daně těmto

- 134 osobám. U ostatních osob, na které se vracení daně podle tohoto paragrafu vztahuje, jsou navrhovány maximální limity v Kč, do jejichž výše bude Česká republika daň vracet. Náležitosti dokladu o prodeji zboží, který je uváděn i v dalších paragrafech týkající se vracení daně, jsou upraveny ve všech paragrafech, které se týkají vracení daně, shodně. V dalších odstavcích jsou obdobně jako v dosavadním znění zákona stanoveny procesní postup při vracení daně. Princip vzájemnosti bude nadále podle odstavce 5 potvrzovat Ministerstvo zahraničních věcí, včetně vzájemnosti, která se týká zboží a služeb souvisejících s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti umístěné na území České republiky, v níž sídlí diplomatická mise nebo konzulární úřad a která je potvrzována samostatně Pro účely vracení daně budou oprávněné osoby podávat daňové přiznání na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí v předepsaných zdaňovacích obdobích. Daň se bude vracet do 30 dnů od vyměření. K § 81 Podle § 81 je nadále umožněno vrátit daň za zdanitelná plnění uskutečněná plátcem, který tato plnění hradí z prostředků zahraniční pomoci. Tímto institutem je realizován závazek České republiky neuplatňovat v takových případech nepřímé daně. Daň bude vracena v souladu s mezinárodními smlouvami podle odstavce 1. V podstatě se bude jednat o vrácení daně za předvstupní programy (např. PHARE, SAPARD apod.) a projekty vyplývající z dvoustranných mezinárodních smluv. Nárok na vrácení daně uplatňuje osoba podáním žádosti, která musí být doložena doklady, které jsou uvedené v odstavci 4, mezi které patří jako doposud potvrzení vydané Ministerstvem financí, případně subjektem, který má oprávnění Ministerstva financí o zařazení nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v rámci nenávratné zahraniční pomoci a o původu finančních prostředků. Za podmínek stanovených v odstavci 5 může žádost podat i osoba jiného členského státu nebo zahraniční osoba, tj. osoba ze třetích zemí. Žádost o vrácení bude oprávněná osoba podávat u místně příslušného správce daně a daň se ji vrátí při splnění zákonných podmínek do 30 dnů po podání žádosti. Plátci daně mohou nadále uplatnit nárok na vrácení daně nebo standardním způsobem odpočet daně v daňovém přiznání, jak vyplývá z odstavce 9. K § 82 Ustanovení § 82 se bude uplatňovat u nákupu zboží a služeb za účelem podnikání, od data vstupu ČR do EU vůči osobám, které jsou registrovány k dani v jiném členském státu a neuskutečňují v tuzemsku v příslušném kalendářním roce, ve kterém se žádá o vrácení daně, ekonomickou činnost s výjimkou přepravních služeb při dovozu s vývozu a služeb s nimi souvisejících, v souladu s příslušnou směrnicí ES. Podle odstavce 2 se daň bude vracet osobě registrované k dani v jiném členském státu za obdobných podmínek, za nichž mohou uplatňovat nárok na odpočet daně plátci. V dalších odstavcích jsou stanoveny procesní podmínky, za nichž se daň vrací. Oprávněná osoba podává žádost o vrácení daně podle odstavce 4 Finančnímu úřadu pro

- 135 Prahu 1 na předepsaném tiskopisu. Žádosti o vrácení daně musí být doložena doklady, tj. žádost musí obsahovat především daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem a potvrzení o registraci osoby jiného členského státu, že je osobou registrovanou k dani. Daň bude oprávněné osobě při splnění zákonných podmínek vrácena do 2 měsíců od podání žádosti. K § 83 Ustanovení § 83 upravuje vracení daně podnikatelským subjektům ze třetích zemí, které nejsou členy společenství a recipročně vracejí daně českým podnikatelským subjektům a neuskutečňují v tuzemsku ekonomickou činnost. Postup při vracení daně bude obdobný jako při vracení podle § 82. V odstavci 1 jsou vymezeny základní podmínky, za nichž nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného a služeb použitých v České republice osobám ze třetích zemí vzniká. Podle odstavce 2 se daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že příslušný cizí stát, ve kterém má osoba ze třetí země sídlo nevyměřuje žádnou daň z přidané hodnoty nebo podobné daně nebo, pokud v případě vybírání takové daně je částka daně vracena podnikateli se sídlem v České republice. Daň bude oprávněné osobě při splnění zákonných podmínek vrácena do 2 měsíců od podání žádosti. K § 84 V § 84 je upraveno vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží nakoupeného v tuzemsku mimo území Evropského společenství. Fyzická osoba, která nemá na území Evropského společenství místo trvalého pobytu, má nárok na vrácení daně za nakoupené zboží v tuzemsku, jestliže toto zboží vyveze a tento vývoz mimo území ES je potvrzen příslušným celním úřadem. Možnost vracení daně je omezena pouze na zboží, které nemá obchodní charakter a jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom dni je vyšší než 2 500 Kč. Daň nelze vrátit u uhlovodíkových paliv a maziv, tabákových výrobků, alkoholu a potravin. Jedná se o komodity, u nichž je problematické prokázaní skutečnosti, že deklarované množství těchto výrobků je skutečně vyváženo. Zakoupené zboží musí být vyvezeno do 3 měsíců od jeho zakoupení, jeho vývoz z území ES musí být potvrzen příslušným celním úřadem na předepsaném tiskopisu a doložen dokladem o nákupu. O vrácení daně může oprávněná osoba žádat přímo prodávajícího nebo prostřednictvím zmocněné osoby. Nárok musí být uplatněn nejpozději do 6 měsíců od zakoupení zboží. K § 85 Na základě rozhodnutí vlády se do návrhu zákona doplnil § 85, v němž jsou stanoveny podmínky pro vracení daně zdravotně postiženým osobám při pořízení automobilu. Vracení daně je navrhováno za stejných podmínek jako podle dosavadního znění zákona, včetně možnosti vracení daně při pořízení osobního automobilu i formou finančního leasingu. Pro

- 136 účely vracení daně podle tohoto paragrafu je v odstavci 2 definována osoba se zdravotním postižením. Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně je podle dosavadní praxe zachována ve výši 6 měsíců. Vracení daně osobám se zdravotním postižením není slučitelné s právem Evropských společenství, není v souladu s příslušným směrnicemi, týkajícími se daně z přidané hodnoty. K § 86 V § 86 je upraveno vrácení daně ozbrojeným silám cizích států, případně Organizaci Severoatlantické smlouvy, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva Jedná se o vrácení daně za vybrané druhy zboží a služby nakoupené v tuzemsku nebo za stavby pořízené v tuzemsku. To neplatí v případě, že osvobození od daně se uplatní podle § 68 odst.8 Nárok na vrácení daně uplatňují oprávněné subjekty prostřednictvím Ministerstva obrany u Finančního úřadu pro Prahu 1. Žádost o vracení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Finanční úřad vrátí daň na účet Ministerstva financí za splnění zákonných podmínek do 30 dnů od podání žádosti. K § 87 V souladu s právem Evropských společenství a v souladu s navrhovanou úpravou zákona o spotřebních daních je upraven prodej zboží za ceny bez daně v prodejnách nacházejících se v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel. Prodej za ceny bez daně je možný pouze fyzickým osobám při jejich cestě do třetích zemí, bez mezipřistání v některém členském státě. Bude-li dodáváno v tuzemsku plátcem zboží, které podléhá spotřebním daním, podléhá takové zboží dani na výstupu bez započtení spotřební daně do základu pro výpočet daně. Kupující plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně. Povolení k prodeji je oprávněn vydávat místně příslušný celní úřad. Navrhované ustanovení obsahuje nejen náležitosti povolení, ale i podmínky, jejichž porušení nebo nedodržení umožňuje povolení odejmout. K § 88 V tomto novém ustanovení je vymezen postup v souladu s předpisy Evropského společenství, kterým se řeší přiznání a placení daně zahraniční osobou, která poskytuje služby elektronického obchodu osobě, která není plátcem, tedy i soukromé osobě. Tímto ustanovením se umožňuje zahraniční osobě, aby přiznávala daň a komunikovala se správcem daně pouze elektronickým způsobem, a to se správcem daně z jednoho členského státu, přestože služby poskytuje do více členských států. Tento zvláštní režim může používat zahraniční osoba, která splní stanovené podmínky. Jedná se o aplikaci úplně nového ustanovení, s jehož uplatňováním zatím nemají zkušenosti ani stávající členské státy. K § 89 V tomto ustanovení je nově vymezen v souladu s předpisy Evropského společenství zvláštní režim zdaňování přirážky, který je povinen používat plátce, který poskytuje cestovní službu tím způsobem, že nakoupí služby cestovního ruchu od jiných osob a poskytuje tyto služby jako jeden zájezd tedy jako svoji jednu službu konečnému spotřebiteli. Tato osoba je definována jako poskytovatel cestovní služby.

- 137 Základem daně je přirážka snížená o daň z této přirážky. Přirážka je rovna rozdílu mezi cenou zájezdu, kterou zaplatí zákazník a skutečnými náklady cestovní kanceláře za nakoupené služby, které jsou zahrnuté v zájezdu. Zvláštní režim je povinen používat poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem a poskytuje zákazníkovi tuto jednu službu, ale nesmí jej používat osoba, která poskytuje službu, a to obstarání zájezdu jménem a na účet jiné osoby. Poskytovatel cestovní služby při použití zvláštního režimu nesmí vystavit doklad, na kterém je uvedena samostatně daň. Cestovní služba je osvobozena od daně, pokud služby nakoupené od jiných osob jsou poskytovány ve třetích zemích. Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státu u nakoupených služeb nebo zboží od plátce nebo osoby registrované k dani v jiném členském státu. Jestliže poskytovatel cestovní služby uplatňuje také daň podle obecného principu zdaňování při poskytování jednotlivých služeb cestovního ruchu a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v tomto členění daňovou evidenci. K § 90 V tomto ustanovení je nově vymezen v souladu s předpisy Evropského společenství zvláštní režim zdaňování přirážky, který může použít obchodník při prodeji použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností, které jsou vymezeny v příloze č. 4 k zákonu, za stanovených podmínek. Obchodníkem se rozumí plátce, který nakoupí, pořídí nebo doveze toto zboží, za účelem dalšího prodeje a jedná vlastním jménem nebo jménem jiné osoby. Základem daně je přirážka snížená o daň z přirážky. Přirážka je rovna rozdílu prodejní ceny zboží a pořizovací ceny zboží. Zvláštní režim může použít obchodník, který pořídil toto zboží od osoby, která nemusela uplatnit daň u prodávaného zboží, jedná se o zboží, u kterého není žádná daň na vstupu a tedy nelze uplatnit odpočet daně. Plátce, který nakoupí zboží, u kterého je zdaněna jen přirážka obchodníka, si nesmí odpočítávat daň z přirážky. Pro zvláštní režim se může rozhodnout obchodník i v případě prodeje uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností, které dovezl, uměleckých děl získaných od autora, nebo uměleckých děl nakoupených od plátce nebo osoby registrované k dani v jiném členském státu, která u tohoto díla uplatnila daň normálním způsobem. Pokud se však obchodník rozhodne používat zvláštní režim i u tohoto zboží, musí to oznámit finančnímu úřadu a postupovat takto dva roky a nemůže si u tohoto zboží nárokovat odpočet. Pokud obchodník uplatňuje zvláštní režim a zároveň obecný princip zdaňování, je povinen vést v tomto členění daňovou evidenci. K § 91 V § 91 je na základě požadavku územních finančních orgánů zachována možnost stanovení daňové povinnosti u plátců, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu, podle dosavadní praxe. Podle tohoto ustanovení mohou plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, požádat svého správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Pokud

- 138 by byl schválen zákonný předpis ukládající povinné zavedení registračních pokladen, bylo by toto ustanovení „mrtvým“ (nadbytečným) ustanovením. K § 92 Podle § 92 je ve vazbě na čl. 26b Šesté směrnice ES stanoven zvláštní režim pro investiční zlato, jež je pro účely DPH definováno ve vazbě na uvedenou směrnici. Definice investičního zlata byla předběžně konzultována s ČNB. Nutnou podmínkou pro zavedení tohoto zvláštního režimu je, aby členské státy pravidelně předávaly Evropské komisi seznam zlatých mincí, které splňují kritéria investičního zlata. Navrhuje se, aby tento seznam vydávala ČNB. Dodání investičního zlata i jeho zprostředkování a dovoz tohoto zlata je osvobozen od daně. Přitom ve vztahu k tomuto osvobození lze výjimečně uplatňovat nárok na odpočet daně v plné výši při výrobě investičního zlata. Plátci se mohou podle odstavce 4 rozhodnout, že dodání investičního zlata budou zdaňovat a tím i mohou uplatňovat při pořízení investičního zlata nárok na odpočet daně v plné výši. K § 93 Tímto paragrafem se upravuje oblast správy daně z přidané hodnoty, a to tak, že se obecně postupuje podle zvláštního právního předpisu, který upravuje správu daní. Při dovozu a vývozu se postupuje podle celních předpisů. K § 94 V odstavci 1 se nově stanoví den, kdy se osoba povinná k dani stává plátcem. Je to den, který uvede správce daně na osvědčení o registraci. V původním zákoně byl rozhodujícím dnem pro registraci den, kdy došlo k překročení obratu pro povinnou registraci, což přinášelo obtíže při opožděném vystavování daňových přiznání a daňových dokladů. Při registraci postupuje správce daně podle zvláštního právního předpisu, který upravuje správu daní. V odstavci 2 jsou uvedeny podmínky, za kterých se osoby povinné k dani, které podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, stávají plátci. Nově se stanoví den registrace u osob, jejichž obrat překročil stanovený limit pro povinnou registraci, a to na den, který je uveden na osvědčení o registraci. V odstavci 3 se nově doplňuje, že osoba povinná k dani, která nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, a to i formou dražby nebo vkladem, se stává plátcem dnem nabytí majetku. V odstavci 4 se stanoví, že osoby povinné k dani, které jsou nástupnickými společnostmi zaniklých společností-plátců, se stávají plátci dnem přeměny. Legislativně se upřesňuje text při přeměně společnosti nebo družstva na jinou formu v návaznosti na změny v Obchodním zákoníku. V odstavci 5 se v souladu se Šestou směrnicí stanoví, že se osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, stává plátcem, pokud hodnota pořízeného zboží v kalendářním roce převýší 10 tis.EUR, cca 300 tis. Kč, bez ohledu na to, že její obrat nepřesahuje obrat pro povinnou k registraci. Do této

- 139 hodnoty se započítává i hodnota zboží, které jí bylo zasláno z jiného členského státu a hodnota zboží, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státu a přemístila do tuzemska. V odstavci 6 se v souladu se Šestou směrnicí stanoví, že plátcem se stává osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění a plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, pokud je jí zasíláno zboží, které je předmětem spotřební daně, a to bez ohledu na její dosahovaný obrat za uskutečněná plnění. V odstavci 7 se stanoví, že osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, které jsou poskytovány uvedené služby z jiného členského státu nebo ze zahraničí, se stává plátcem dnem poskytnutí služeb , bez ohledu na jejich hodnotu. Místo plnění vybraných služeb (služby k nemovitosti, přepravní služby, služby kulturní, služby související s přepravou, zprostředkovatelské služby a služby v §16 odst.6) je podle 6.směrnice v tuzemsku. V odstavci 8 se stanoví, že plátcem je osoba povinná k dani uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je jí dodáváno zboží s montáží nebo instalací. V souladu s 6.směrnicí je místo plnění v tuzemsku. V odstavci 9 se stanoví povinnost plátci uvádět daňové identifikační číslo ve struktuře kód země CZ a kmenová část, kterou tvoří identifikační číslo nebo rodné číslo. Prozatím nedojde k výměně Osvědčení o registraci a plátce bude mít původní vydané osvědčení.Pokud plátce požádá o provedení změny v Osvědčení o registraci, provede jí místně příslušný správce daně. K § 95 V odstavci 1 se nově stanoví lhůta osobě povinné k dani, ve které je povinna podat přihlášku k registraci. Tato lhůta končí 15 dnem po skončení měsíce, ve kterém obrat překročila. V odstavci 2 se stanoví postup a lhůta při překročení limitu pro povinnou registraci u osob podnikajících ve sdružení.Osoby podnikající ve sdružení jsou povinny podat přihlášku jednotlivě do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém překročily stanovený obrat. Lhůty pro podání přihlášky pro účastníky sdružení v případě uzavření smlouvy o sdružení nebo zaregistrování některého účastníka zůstávají stejné. V odstavcích 3, 4 a 5 se upravují lhůty pro předložení přihlášky k registraci na 15 dnů u osob, které nabývají majetek na základě přeměny společnosti nebo družstva, privatizace nebo prodeje podniku a v případě pokračování v živnosti po zemřelém plátci, které jsou stanoveny tak, aby bylo zajištěno plynulé pokračování povinností zaniklého plátce. Doplňuje se oznamovací povinnost plátce při změně právní formy společnosti nebo družstva v případech, kdy právnická osoba nezaniká a pouze mění svoje vnitřní právní poměry a právní postavení jejich společníků. V odstavci 6 je stanovena lhůta 15 dnů, ve které osoba povinná k dani musí podat přihlášku k registraci při pořízení zboží z jiného členského státu. V odstavci 7 je uvedena možnost osobě povinné k dani, která uskutečňuje zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně „dobrovolně“ se

- 140 zaregistrovat, a to v případě, kdy její obrat nedosahuje stanovenou výši obratu pro povinnou registraci. V odstavci 8 se jednoznačně stanoví zákaz osobě povinné k dani, která uskutečňuje pouze osvobozené plnění podat přihlášku k registraci.V souladu se 6.směrnicí se stanoví výjimka pro osoby povinné k dani, které se rozhodnou, že budou zdaňovat nájem pozemků a staveb, bytů a nebytových prostor, které mohou přihlášku k registraci podat. V odstavci 9 se stanoví lhůta pro podání přihlášky k registraci osobě povinné k dani, které je zasíláno zboží z jiného členského státu, které je předmětem spotřební daně a to 15 dnů přede dnem dodání. V odstavci 10 se stanoví lhůta pro podání přihlášky k registraci osobě povinné k dani, které jsou poskytnuty služby z jiného členského státu nebo ze zahraničí, a to 15 dnů ode dne poskytnutí služby. V odstavci 11 se stanoví lhůta pro podání přihlášky osobě povinné k dani, které je dodáno zboží s instalací nebo montáží z jiného členského státu nebo ze zahraničí, a to 15 dnů po dodání zboží. K § 96 V odstavci 1 se v návaznosti na obchodování uvnitř Evropského společenství zavádí nové označení osob, které se nemohou stát plátci, ale z důvodu pořízení zboží jsou povinny za určitých podmínek přiznat a zaplatit daň správci daně. Tyto osoby, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely DPH přiznají a zaplatí daň místně příslušnému správci daně. Jedná se o právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, a ani jinak nepodnikají a osoby, které uskutečňují pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. V odstavci 2 je stanoveno, že právnická osoba, která nebyla založena za účelem podnikání nebo osoba, která uskutečňuje pouze osvobozené plnění bez nároku na odpočet daně se v případě, že pořizuje zboží z jiného členského státu, které je předmětem spotřební daně, považuje vždy za osobu identifikovanou k dani, která je povinna přiznat a zaplatit daň v tuzemsku. V odstavci 3 se stanoví, že osoby identifikované k dani jsou povinny při pořízení zboží z jiného členského státu uvádět identifikační číslo, které bude tvořit zkratka CZ a indikátor, stanovený podle zvláštního právního předpisu. K § 97 V odstavci 1 je stanovena osobě identifikované k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu, lhůta 15 dnů pro podání přihlášky k přidělení identifikačního čísla, pod kterým přizná a zaplatí daň místně příslušnému správci daně. Tato osoba je povinna zaplatit daň z hodnoty pořízeného zboží, kterou překročí částku 10 000 EUR. V odstavci 2 je stanovena osobě identifikované k dani, která pořizuje zboží podléhající spotřební dani, lhůta 15 dnů pro podání přihlášky k přidělení identifikačního čísla, která však musí být podána před prvním dodáním zboží.

- 141 V odstavci 3 se stanoví, že výše uvedené osoby jsou oprávněny se dobrovolně přihlásit k přidělení identifikačního čísla v případě, kdy hodnota pořízeného zboží nedosahuje stanovený limit a současně se stanoví těmto osobám povinnost používat tento režim nejméně 2 kalendářní roky. K § 98 V odstavci 1 a 2 je uvedena výše náhrady, kterou jsou povinny zaplatit osoby, které nesplní zákonnou povinnost se registrovat za plátce nebo osobu identifikovanou k dani. V odstavci 3 je uveden postup při stanovení této náhrady tak, že správce je oprávněn uložit tuto náhradu podle zvláštního předpisu, který upravuje správu daní a bude při jejím uložení postupovat jako při uložení pokuty za nesplnění zákonné povinnosti nepeněžité povahy. K § 99 V odstavci 1 a 2 se stanoví jako základní zdaňovací období kalendářní čtvrtletí, které má plátce, jehož obrat za předchozí kalendářní rok byl nižší než 10 mil.Kč. Pokud obrat plátce přesáhl za uplynulý kalendářní rok tuto částku je jeho zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. V odstavci 3 je uvedena možnost pro plátce, jehož obrat přesáhl částku 2 mil. Kč, zvolit si jako zdaňovací období kalendářní měsíc. Stejně může postupovat i osoba povinná k dani při podání přihlášky k registraci, pokud podnikala v uplynulém kalendářním roce a přesáhla obrat 2 mil. Kč. V odstavcích 4 a 5 se legislativně upřesňuje způsob určení obratu pro stanovení zdaňovacího období jednotlivých účastníků sdružení a nástupnických společností. V odstavci 6 se stejně jako dosud stanoví postup v případě stanovení zdaňovacího období začínajícího podnikatele, který nebyl v předcházejícím roce plátcem ani osobou povinnou k dani, která uskutečňovala dodání zboží nebo poskytovala služby, ze kterých by měla příjmy nebo výnosy. V těchto případech se vychází z předpokládaného obratu v běžném roce. Podle odstavce 7 je prvním zdaňovacím obdobím plátce po registraci nadále měsíc nebo kalendářní čtvrtletí, v němž nabyla účinnosti jeho registrace. Podle odstavce 8 je plátce oprávněn provést změnu zdaňovacího období nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. V tomto ustanovení je zakotvena i povinnost plátce provést změnu zdaňovacího období, pokud nesplňuje limit stanovený v odstavci 2 nebo 3. Podle odstavce 9 je zdaňovacím obdobím osoby identifikované k dani kalendářní čtvrtletí, bez ohledu na hodnotu pořizovaného zboží z jiného členského státu. K § 100 V § 100 jsou stanoveny zásady vedení evidence pro účely DPH. Oproti současnému znění zákona se zjednodušuje povinnost vedení záznamů tak, že plátce je povinen vést evidenci údajů, které jsou nutné ke správnému stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci o přijatých plněních, u kterých si uplatňuje nárok na odpočet daně a evidenci přijatých plnění, u kterých je povinen krátit nárok na odpočet daně. Evidenci o uskutečněných plněních vede v členění odpovídajícím členění v daňovém přiznání.V odstavci 1 se doplňuje

- 142 povinnost plátci, který dodává zboží do jiného členského státu, vést evidenci o těchto dodávkách tak, aby sestavil souhrnné hlášení. Údaje uvedené v přiznání musí být plátce schopen prokázat správci daně. Podle odstavce 2 je nadále plátce, který nevede účetnictví povinen vést evidenci obchodního majetku a doplňuje se povinnost vést evidenci plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo nejsou předmětem daně. Podle odstavce 3 je určený účastník sdružení, který za sdružení plní povinnosti a uplatňuje práva, povinen vést evidenci pro daňové účely podle odstavců 1 a 2 za celé sdružení odděleně.Pouze tento určený účastník může za sdružení uplatňovat nárok na odpočet daně a uplatňovat daň u činností sdružení. V odstavci 4 se nově doplňuje povinnost pro plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, aby vedl evidenci pořízeného zboží v členění na pořízení z jednotlivých členských států. K § 101 V odstavci 1 jsou uvedeny lhůty pro podání daňového přiznání a zaplacení daně, které jsou stejné jako v současném znění zákona. Doplňuje se, že daňové přiznání se podává na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. V odstavci 2 je nově upraveno podávání přiznání v průběhu konkursu. Za uplynulou část zdaňovacího období je plátce povinen podat daňové přiznání ke dni předcházejícímu prohlášení konkurzu, ve lhůtě uvedené v odstavci 1. V průběhu konkurzu podává ve stejných lhůtách daňové přiznání správce konkurzní podstaty, který po prohlášení konkurzu přebírá práva a povinnosti plátce, a poslední přiznání za úpadce podá ke dni ukončení konkurzu ve lhůtě podle odstavce1. V odstavci 3 je upraveno podávání daňového přiznání plátcem, který jako oprávněná osoba pokračuje v živnosti po zemřelém plátci, a to ke dni úmrtí plátce. Osoba oprávněná při ukončení dědického řízení, kdy je vydáván majetek dědici, podává daňové přiznání ke dni ukončení dědického řízení ve lhůtě podle odstavce 1. V odstavci 4 je upraveno podání daňového přiznání v případě zániku společnosti nebo družstva po zrušení bez likvidace. Právní nástupce podá daňové přiznání za zaniklého plátce ke dni před jeho zánikem ve lhůtě podle odstavce 1. V odstavci 5 je legislativně upraven postup při podávání daňového přiznání určeným účastníkem sdružení, který ve svém daňovém přiznání uvádí v součtu svoji daňovou povinnost a daňovou povinnost z činnosti sdružení. V odstavci 6 se osobě identifikované k dani stanoví povinnost podat daňové přiznání a zaplatit daň po skončení kalendářního čtvrtletí, ve kterém jí vznikla daňová povinnost. K § 102 V souvislosti s obchodováním uvnitř území Evropského společenství a v souladu s jeho předpisy se doplňuje ustanovení týkající se souhrnného hlášení, které je povinen předkládat plátce, který dodal zboží osobám registrovaným k dani v jiných členských státech. Plátce je povinen odděleně uvést i přemístění jeho obchodního majetku pro účely jeho podnikání do

- 143 jiného členského státu, kde je povinen se registrovat k dani, a odděleně i dodávky zboží, které uskutečňuje jako prostřední osoba v rámci zjednodušeného postupu v třístranném obchodu mezi osobami registrovanými v různých členských státech. Dodávky zboží osobě, která není registrovaná v jiném členském státu se do souhrnného hlášení neuvádějí. Za sdružení podává souhrnné hlášení určený účastník sdružení. Šestá směrnice Evropského společenství stanoví, že hlášení o intrakomunitárních dodávkách zboží musí být podáváno za kalendářní čtvrtletí, popřípadě měsíčně nebo ročně, a to tak, aby byly dodrženy předpisy o mezinárodní administrativní spolupráci v oblasti DPH. Dle nařízení Rady č.218/92/EHS si členské státy vzájemně poskytují čtvrtletní údaje o těchto dodáních zboží a z toho důvodu se navrhuje podávat souhrnné hlášení za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním k DPH . Podávání tohoto hlášení měsíčně by vzhledem k účelu údajů v něm obsažených přestavovalo nadměrnou administrativní zátěž nejen pro plátce, ale i pro správce daně. Vzhledem ke specifickému charakteru tohoto hlášení a uvedenému účelu, nelze plně využít procesní úpravu zvláštního právního předpisu, který upravuje správu daní, a proto je upřesněna v návrhu tohoto ustanovení . Jakékoliv opravy uvedených údajů uvedených v souhrnném hlášení se navrhují provádět formou následného souhrnného hlášení, a to nejpozději do lhůty stanovené procesním předpisem pro možnost vyměření daně, dodatečného vyměření daně či uplatnění nároku na odpočet daně. Ustanovení obsahuje rovněž obdobný postup při využití údajů obdržených v rámci mezinárodní administrativní spolupráce. K § 103 V § 103 je stanoven postup při podávání dodatečných daňových přiznání. Dodatečné daňové přiznání, ve kterém souhrnem oprav plátce zvyšuje daňovou povinnost případně nedochází-li ke snížení nebo zvýšení daňové povinnosti, je plátce podle odstavce 1 povinen předložit. Tuto povinnost má plátce rovněž, provádí-li opravu sazby a výše daně podle § 49 odst. 1. Možnost předložení dodatečného daňového přiznání podle odstavce 2 má plátce v případech, že snižuje souhrnem oprav daňovou povinnost. V dodatečném daňovém přiznání uvádí plátce podle odstavce 3 pouze rozdíly od údajů na jejichž základě byly stanoveny předcházející daňové povinnosti příslušného zdaňovacího období, avšak provádí-li opravu sazby a výše daně podle § 49 odst. 1, uvádí podle odstavce 5 původní chybné údaje se záporným znaménkem a údaje se správnou sazbou uvede s kladným znaménkem. K § 104 V tomto ustanovení je uveden postup správce v případě, kdy plátce svoji daňovou povinnost uvede v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období, než do kterého příslušela. Pokud tímto uvedením nesníží daňovou povinnost za zdaňovací období, správce daně mu daň nedoměří. Jestliže dojde ke snížení daňové povinnosti předepíše mu správce daně sankci ve výši 0,1% z částky daně uvedené v nesprávném zdaňovacím období za každý den krácení příjmů státního rozpočtu. Pokud sankce nepřesáhne za zdaňovací období částku 100 Kč správce daně jí plátci nepředepíše. Jiné sankce nebudou uplatňovány.

- 144 K § 105 V ustanovení je stanoven postup při vracení nadměrného odpočtu. Stejně jako v současném znění zákona je vrácení nadměrného odpočtu vázáno na vznik vratitelného přeplatku, který plátci vzniká v případě, že nemá žádné nedoplatky na daních. Do ustanovení se doplňuje ustanovení převzaté ze zákona o správě daní a poplatků, že prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje. Pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, musí plátce o vrácení přeplatku požádat a správce daně postupuje podle ustanovení právního předpisu, který upravuje správu daní. Doplňuje se výše částky vratitelného přeplatku, a to 100 Kč, o jejíž vrácení může plátce požádat. V současné době jsou náklady spojené s vracením nižších částek často vyšší než samotný vratitelný přeplatek. K § 106 Podle odstavce 1 může plátce požádat o zrušení registrace, pokud za 12 po sobě jdoucích měsíců jeho obrat nepřesáhne 1 mil.Kč a od data jeho registrace uplynul jeden rok. Tyto dvě podmínky pro zrušení registrace se nevztahují na plátce, kteří se jimi stali v důsledku nabytí majetku na základě privatizace, přeměny společnosti nebo družstva nebo v důsledku pokračování v živnosti po zemřelém plátci, protože tito plátci mohou podle odstavce 3 tohoto ustanovení požádat o zrušení registrace, při splnění stanovených podmínek, v kratší lhůtě. V odstavci 2 jsou stanoveny podmínky pro zrušení registrace plátců, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, a legislativně se upřesňuje způsob výpočtu obratu účastníka sdružení pro účely zrušení jeho registrace. Podle odstavce 3 je plátce, který se stal plátcem v důsledku nabytí majetku v privatizaci, přeměny společnosti nebo družstva nebo v důsledku pokračování v živnosti po zemřelém plátci, oprávněn požádat o zrušení registrace po uplynutí 3 měsíců, pokud jeho obrat za tři předcházející po sobě jdoucí měsíce nebyl vyšší než 250 000 Kč. Podle odstavce 4 je každý plátce, který žádá o zrušení registrace, povinen prokázat, že pro zrušení registrace splnil zákonem stanovené podmínky, tj. od data jeho registrace uplynula stanovená doba a jeho obrat je pod hranicí limitu pro povinnou registraci. V odstavci 5 je stanovený postup při zrušení registrace zemřelého plátce. Obecně platí, že plátce má povinnost při zrušení registrace snížit uplatněný odpočet u obchodního majetku a tuto povinnost při jeho úmrtí za něho přebírá jeho právní nástupce. Speciálně je upravený postup v případě, kdy osoba oprávněná pokračuje v živnosti po zemřelém plátci a postup, kdy tato osoba vydává majetek dědici při ukončení dědického řízení. Při zrušení registrace zemřelého plátce, osoba oprávněná nesnižuje uplatněný odpočet daně a neuplatňuje si nárok na odpočet daně při zaregistrování. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, který bude v živnosti dále pokračovat, se uplatní stejný zjednodušený postup. Zrušení registrace osoby oprávněné, která pokračovala po zemřelém v podnikání se nepovažuje za zrušení registrace s povinností snížit uplatněný odpočet u vydávaného majetku a dědic při zaregistrování si neuplatňuje nárok na odpočet. Odstavec 6 stanoví postup při zrušení registrace zanikající společnosti nebo družstva při zrušení bez likvidace. Uplatňuje se stejný zjednodušený postup jako při pokračování

- 145 v živnosti po zemřelém plátci. Zanikající subjekt nesnižuje uplatněný odpočet u obchodního majetku a právní nástupce neuplatňuje nárok na odpočet daně při zaregistrování. Podle odstavce 7 je správce daně oprávněn zrušit registraci plátce, pokud neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu 12 měsíců zdanitelné plnění nebo neplní povinnosti vyplývající ze zákona o DPH nebo přestal být osobou povinnou k dani. Vzhledem k tomu, že plátce musí být o tomto rozhodnutí správce daně informován, má odvolání proti tomuto rozhodnutí podle odstavce 7 odkladný účinek a zrušení registrace plátce nastává až po uplynutí lhůty pro odvolání proti tomuto rozhodnutí. K § 107 Doplňuje se nové ustanovení, které upravuje možnost požádat o zrušení registrace osob identifikovaných k dani. Tyto osoby mohou požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí 2 kalendářních roků, za předpokladu, že během těchto dvou kalendářních roků celková hodnota pořízeného zboží nepřekročila částku 10 000 EUR, tj. 300 000 Kč . Stanoví se lhůta, ve které musí osoby identifikované k dani požádat o zrušení registrace, protože jinak se jejich registrace automaticky prodlužuje o další dva roky. K § 108 V souladu s předpisy 6. směrnice ES se doplňuje nové ustanovení, ve kterém jsou vymezeny osoby, které jsou povinny přiznat a zaplatit daň správci daně. Povinnost přiznat a zaplatit daň má nejen plátce, který uskutečňuje dodání zboží nebo poskytování služeb nebo plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, ale také osoby identifikované k dani, osoby registrované k dani v jiném členském státu a zahraniční osoby v případech, kdy místo plnění při dodání zboží nebo poskytování služeb je v tuzemsku a také soukromé osoby, které pořizují nový dopravní prostředek z jiného členského státu. Mezi osobami povinnými platit daň je zahrnuta i jakákoliv osoba, která uvede daň na daňovém dokladu. V odstavci 2 je uvedeno postavení osob registrovaných k dani jiném členském státu v daňovém řízení v případě, že uskutečňují plnění s místem plnění v tuzemsku osobám, které nejsou plátci ani osobami identifikovaným k dani. Tyto osoby mají postavení daňového subjektu a daň jsou povinny přiznat a zaplatit Finančnímu úřadu pro Prahu 1. V odstavci 3 se stanoví osobě, která byla určena k zajištění prodeje majetku plátce (např.exekutor) povinnost přiznat a zaplatit daň z prodaného obchodního majetku plátce místně příslušnému správci daně plátce. K § 109 V odstavci 1 jsou stanoveny podmínky, za kterých je právnická nebo fyzická osoba oprávněna plnit funkci daňového zástupce. Tento zástupce musí být osobou povinnou k dani a musí mít sídlo v tuzemsku. Daňový zástupce zastupuje osobu registrovanou k dani v jiném členském státu nebo zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku , ani nemá sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, ale je povinna přiznat a zaplatit daň, protože dodává zboží nebo poskytuje služby osobám, které nejsou osobami povinnými k dani. Podle odstavce 2 si osoba registrovaná k dani v jiném členském státu pro splnění povinnosti přiznat a zaplatit daň může zvolit daňového zástupce nebo se jako osoba povinná k dani zaregistrovat a přiznat a zaplatit daň jako plátce.

- 146 Podle odstavce 3 je zahraniční osoba pro splnění povinnosti přiznat a zaplatit daň v tuzemsku povinna zmocnit daňového zástupce. Podle odstavce 4 daňovému zástupci přidělí správce daně daňové evidenční číslo pro účely přiznání a zaplacení daně zastupované osoby. Daňový zástupce má na základě udělené plné moci práva a povinnosti zastupované osoby. Povinnosti daňového zástupce jsou zejména vedení evidence, podávání daňového přiznání a zaplacení daně za zastupovanou osobu ve stanovené lhůtě. K § 110 Zákonem č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy byl do zákona o DPH doplněn nový paragraf, který upravuje regulační opatření za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Podle navrhovaného § 110 může po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu vláda České republiky na dobu trvání stavu ohrožení nebo válečného stavu svým nařízením v nezbytném rozsahu pro zajištění nouzového nebo válečného státního rozpočtu provést úpravu platných sazeb daně ve vymezeném rozsahu, případně umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly a další vyjmenované subjekty, aby mohli, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši. K § 111 V přechodných ustanoveních je nutné ošetřit skutečnosti, že nový zákon nebude, se vší pravděpodobností, platit od začátku roku, a že dochází ke změnám ve výši obratu pro povinnou registraci a pro zrušení registrace, změny se týkají i vypořádání nároku na odpočet daně apod., a proto se stanoví: K bodům 1 a 2 Pro uplatnění DPH před účinností zákona platí dosavadní předpisy, stejně tak i lhůty stanovené dosavadními předpisy, pokud začaly běžet před účinností nového zákona o DPH, s výjimkou lhůt pro uplatnění práv souvisejících s uplatněním daně podle dosavadních předpisů, které se řídí dosavadními právními předpisy. K bodu 3 Plátce dosud registrovaný k DPH podle dosavadních předpisů zůstává plátcem daně i podle nového zákona. K bodu 4 a 5 Podle bodu 4 dosavadní plátce se čtvrtletním zdaňovacím obdobím podává daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních předpisů, a to k datu podání čtvrtletního přiznání za II. čtvrtletí roku, tj. k 25. červenci 2004. K tomuto datu také vypořádá zálohu na daň, kterou zaplatil v dubnu 2004 (povinnost stanovená v novele zákona o DPH s účinností k 1.10.2003). V bodě 5 se stanoví, že plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a postupoval podle bodu 4 přechodných ustanovení, má jako zdaňovací období pro daňové přiznání v roce 2004 období od 1. května do 30. června 2004 a od 1. července již podává daňové přiznání podle § 99 (podle obratu to je kalendářní měsíc nebo kalendářní čtvrtletí).

- 147 Podle bodů 4 a 5 přechodných ustanovení má tak plátce se čtvrtletním zdaňovacím obdobím povinnost předložit za II. čtvrtletí 2004 k 25. červenci 2004 dvě daňová přiznání: za duben 2004 a za květen – červen 2004. K bodu 6 Přesto, že struktura daňového identifikačního čísla je v členských státech EU odlišná je pro přechodné období stanoveno, že dosavadní daňové identifikační číslo zůstává v platnosti i po datu účinnosti tohoto zákona. U daňových identifikačních čísel přidělených před datem účinnosti tohoto zákona se mění tak, že první tři číslice se nahrazují kódem „CZ“. Povinností daňového subjektu je uvádět toto číslo a správce daně vyznačí jeho změnu v osvědčení o registraci. K bodu 7 Protože se výše obratu pro povinnou registraci a pro zrušení registrace plátce bude podle nového zákona určovat jak v nové výši, tak za nově stanovené období (1 mil. Kč za dvanáct kalendářních měsíců), je stanoveno, že takto se bude poprvé postupovat od data účinnosti nového zákona, tj. nebude se přihlížet k obratu dosaženému před účinností nového zákona (nebudou zahrnovány údaje za předcházející měsíce v době platnosti zákona č. 588/1992 Sb., o DPH ve znění pozdějších předpisů). K bodu 8 Vzhledem k tomu, že se předpokládá účinnost zákona v průběhu roku 2004 a pro krácení nároku na odpočet daně je nově stanoveno, že se v průběhu roku používá zálohový koeficient vypočtený z údajů předcházejícího roku a rok 2004 bude prvním roku uplatňování tohoto způsobu stanovení koeficientu, je pro zdaňovací období roku 2004 stanoveno, že se jako zálohový koeficient použije konkrétně koeficient vypočtený z údajů roku 2003. K bodu 9 Vzhledem k tomu, že do konce roku 2000 platil jiný způsob krácení nároku na odpočet daně koeficientem, i jiný způsob výpočtu koeficientu než po 1. 1. 2001 (koeficientem se krátila veškerá daň na vstupu, od 1. 1. 2001 pouze ta část daně související s přijatými zdanitelnými plněními použitými pro zdanitelná plnění jak s nárokem, tak bez nároku na odpočet daně) a protože po účinnosti nového zákona může docházet ke zrušení registrace plátců, kteří použili v období do konce roku 2000 tento jiný způsob krácení nároku na odpočet, je stanoveno, že při zrušení registrace se použije ke krácení daně k odvodu koeficient, ale stanovený již podle nového zákona o DPH. K bodu 10 Vzhledem k tomu, že nový zákon o DPH vstoupí v platnost v průběhu roku 2004 a pro vypořádání nároku na odpočet daně budou platit jak původní, tak nové předpisy, je stanoveno, že vypořádání nároku na odpočet daně po skončení roku 2004 je třeba provést podle části roku od 1. ledna 2004 do data účinnosti nového zákona a od data účinnosti do konce roku 2004. K bodu 11

- 148 U smluv uzavřených podle dosavadního znění zákona se stanoví povinnost vypořádat daň ze záloh, které se podle dosavadního znění zákona nezdaňovaly. Vypořádání je třeba provést nejpozději do data uskutečnění zdanitelného plnění podle nového zákona. K bodu 12 Z tohoto ustanovení vyplývá, že u uzavřených smluv o finančním pronájmu se bude postupovat podle dosavadních předpisů, a to jak z hlediska základu a sazeb daně, tak i při uplatňování odpočtu daně. K bodu 13 V tomto bodě je stanovena možnost registrace osob již zaregistrovaných v jiném členském státě v ČR, a to tehdy, pokud budou v tuzemsku uskutečňovat zdanitelná plnění. K bodu 14 a 15 V těchto bodech jsou stanoveny postupy týkající se zboží, které po nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska z jiného členského státu nebo naopak, které po tomto datu vystoupí do jiného členského státu. Bod 14 stanovuje, že u zboží, které bylo v jiném členském státu nebo nově přistupujícím členském státu propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti zákona vstoupí do tuzemska, se postupuje jako při dovozu zboží. Bod 15 stanovuje, že u zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz, tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti zákona vstoupí do jiného členského státu, se postupuje jako při vývozu zboží. K § 112 Vzhledem k návrhu nového znění zákona o DPH se ruší původní zákon o DPH (zákon č. 588/1992 Sb.) a všechny jeho novely, které byly provedeny od 1. 1. 1993 jak změnou zákona o DPH, tak případně i změnou jiných zákonů (např. zákonem o spotřebních daních, o oceňování majetku a dalších vyjmenovaných zákonů). K § 113 Účinnost zákona je navrhována dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. K příloze č. 1 Rozsah výrobků, u nichž může být uplatňována snížená sazba daně, stanoví Šestá směrnice ES v příloze H. S touto přílohou nebyl zatím zákon o DPH v souladu, protože snížená sazba daně byla uplatňována u širšího okruhu výrobků (např. zvýhodnění některých výrobků z ekologických důvodů). Navržená příloha č. 1 je v souladu s uvedenou přílohou H s výjimkou tepla, u něhož Česká republika, v rámci negociačních jednání, dosáhla časově omezené výjimky pro uplatnění snížené sazby daně do 31.12. 2007. Ve vazbě na § 47 odst. 1 je příloha zpracována s využitím tzv. Harmonizovaného systému užívaného pro zařazení zboží pro celní účely, kde rozhodující je slovní vymezení

- 149 názvu zboží, kterého se možnost uplatnění snížené sazby daně týká v návaznosti na zařazení zboží podle jednotlivých kapitol Harmonizovaného systému. Nejrozsáhlejší skupinou výrobků zařazených do snížené sazby jsou potraviny zařazené v kapitolách 01 a 25 s výjimkou kapitoly 24 (tabákové výrobky) a alkoholických nápojů. Snížená sazba daně se uplatní také u farmaceutických výrobků, výrobků pro osobní hygienu a antikoncepci, včetně dětských plen uvedených v kapitolách 28 až 30, 40, 48, 56, 61, 62 a u zdravotnických prostředků zařazených v kapitolách 01 až 96, přičemž zdravotnické prostředky musí splňovat požadavky podle zvláštních právních předpisů, včetně náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma zboží kapitoly 24 (tabákové výrobky). Snížená sazba daně se dále uplatňuje u zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem. Jedná se zejména o prostředky určené pro tělesně postižené občany a pro zdravotnictví a dětské sedačky do automobilu. Snížená sazba daně se uplatní také (stejně jako dosud) u knih, novin, časopisů a hudebnin kapitoly 49 a zboží určeného k využití v zemědělské výrobě (např. hnojiva a postřiky) kapitol 31 a 38. K příloze č. 2 Podle dosavadního znění zákona o DPH je snížená sazba aplikována u mnohem širšího okruhu služeb, než připouští Šestá směrnice ES v příloze H. Podle § 47 odst. 2 se u většiny služeb uplatňuje základní sazba daně, stejně jako je tomu u zboží s výjimkou převodu a dodání bytových domů, rodinných domů a bytů, včetně stavebních a montážních prací vážících se k těmto budovám, kterou Česká republika získala v rámci negociačních jednání jako časově omezenou výjimku pro uplatnění snížené sazby daně do 31.12. 2007. U služeb uvedených v příloze 2, která je navržena v maximální hranici, kterou připouští příloha H se uplatňuje sazba daně snížená. K příloze č. 3 V příloze č. 3 jsou ve vazbě na přílohu D Šesté směrnice ES uvedeny činnosti, při jejichž uskutečňování se veřejnoprávní subjekt považuje za osobu povinnou k dani. Z toho pak vyplývá, že při uskutečňování těchto činností se veřejnoprávní subjekty jako osoby povinné k dani podle dosaženého obratu mohou stát plátci dobrovolně nebo povinně. K příloze č. 4 V příloze č. 4 jsou vymezena umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti, u kterých obchodník, jenž s nimi obchoduje, může uplatnit zvláštní režim podle § 90. Předměty jsou vymezeny podle přílohy I Šesté směrnice ES ve vazbě na Harmonizovaný systém užívaný pro zařazení zboží pro celní účely, kde rozhodující je slovní vymezení názvu zboží, kterého se možnost použití zvláštního režimu týká, v návaznosti na.zařazení zboží podle jednotlivých položek. Vzhledem k tomu, že nelze podle tohoto systému jednoznačně

- 150 zařadit keramiku, emaily a fotografie a Šestá směrnice ES povoluje v rámci jednotlivých členských států odlišnou úpravu, nejsou tyto předměty v příloze zařazeny.

V Praze dne 20. října 2003

Předseda vlády České republiky

Ministr financí