festivalové NoviNy
Pro NávštěvNíky vydává a zdarma rozdává ameba ProductioN
Paramore pro 23 tisíc
2
www.rockforPeoPle.cz
l tři sestry s výčepem Je tradicí, že během koncertu skupiny Tři sestry se na pódiu vytáčí pivo a kapela se tímto způsobem občerstvuje. Tento obyčej vznikl v první polovině devadesátých let, kdy formaci sponzoroval nejmenovaný pražský pivovar se sídlem v Braníku. Na konci devadesátých let s tím „parta kreténů“ přestala, nicméně v roce 2003 se k tomuto způsobu občerstvování vrátila.
l levellers chtěli do Českého brodu Loni měl do původního místa konání Rock for People, Českého Brodu, namířeno Jello Biafra, letos to byli Levellers. Byť již na Rock for People vystoupili v době bytí v Hradci, letos s nimi je na turné jiný tourmanager, který si zpřed let pamatoval Český Brod. Při komunikaci s produkcí jej prozradila otázka, zda je vjezd do areálu stále tak úzký. Po chvíli byl upozorněn, že festival se již koná jinde.
l Průvod traffic dance a divadlo dnes a zítra Kvůli počasí přeložili pořadatelé program divadla Akropole nazvaný Průvod Traffic Dance. Měl se konat včera a dnes, uskuteční se však dnes a zítra. Chvíli předtím než skupina Paramore vešla včera v noci na T-Music Stage, postávala ve velkém hangáru v zákulisí, který je rozdělen na šatny, a zahřívala se. Hayley Williamsová skotačila vedle ohřívače, třela o sebe dlaně, hovořila se svými spoluhráči a usmívala se na celé kolo. Z vedlejší šatny bylo slyšet hlahol od týmu Kate Nash, který právě dopíjel bůhvíkolikátou flašku bůhvíčeho a bylo mu skvěle. Kate stála uprostřed místnosti, cosi provolávala a pobízela ostatní ze své kapely k veselí. Měli za sebou povedený koncert, rozhovory s médii a jejich noc byla ještě příliš mladá. V té třetí šatně kalili U. S. Bombs a ve vedlejším stanu zase kralovali Sum 41, kteří chvíli předtím slezli z pódia a tak tak stačili oschnout. Za chvíli si hned vedle nich stěhovali cajky hoši z Bullet For My Valentine, a tak došlo k tomu, že kolem dvaadvacáté hodiny byly všechny včerejší hvězdy ze zahraničí soustředěny na pár metrech čtverečných. Paramore to pak na pódiu rozbalili a má-
lokdo neslyšel, že Hayley nezpívala v dobré formě a řadu pasáží pro jistotu jen odříkala. Její manažer tvrdil, že má malé potíže s hlasem. Proto ani neposkytovala rozhovory. Přestože nás včera nezastihlo nejlepší počasí, pořád je tu pohoda. Relativně dobrou náladu trochu kalí zpráva, která přišla z festivalu v dánském Roskilde. Jedna mladá žena tam přišla o život a druhá byla zraněna, když spadly z věže v kempinkovém areálu zaplněném návštěvníky. Příčina neštěstí není známa, věž je vysoká asi 30 metrů. Není tedy od věci dávat si pozor na každý krok, který ve Festival Parku a okolí provedete. Pokud tak učiníte, můžete se těšit třeba i na Márdiho s Pítrsem z Vypsané fixy, kteří dnes na Greenpeace Stage vystoupí spolu a představí písničky své kapely a také některé její novinky. Kompletní Vypsaná fixa vystoupí v úterý a připomene také, že na začátku října vyjde její nové album. Včera večer pořadatelé oznámili, že je tu 23 tisíc diváků.
l užívej si léto na max! Víš, kde najdeš nejvíc festivalů na jednom místě? Navštiv WWW.ISICPOINT.CZ – portál plný slev, a můžeš se těšit na nabídku festivalů se slevou až 50 %. Na stejnojmenném portálu můžeš rovnou zakoupit i vstupenky a vše si zařídit z pohodlí domova. Pokud chceš zkusit štěstí, můžeš o lupeny soutěžit na WWW.ISIC.CZ. Na každém pořádném festivalu nesmí chybět ani pití a jídlo. Až na jednom z nich budeš, tak se rozhlédni a najdi si Seladona na cestě. Pořádně se u nich napiješ, namlsáš a nadlábneš. S ISIC kartou až se slevou 20 % z celkového účtu.
l razítka na jízdenky v infocentrech Pokud jste přijeli na festival vlakem a lístek chcete použít ke slevě nazpět, podle dohody s Českými dráhami musíte mít na jízdence směrem na festival razítko Rock for People. Seženete ho v obou Infocentrech, kter jsou v areálu, a to po celé následující tři dny.
1
Božkov je jako dobrá muzika. Je s tebou, když na něj máš zrovna náladu, ale neprudí, když chceš mít pokoj. A má pro tebe vždycky něco, co potěší. Na letošním Rock For People to je to o zábavě pro partičky i jednotlivce.
Welcome drink Jak často se ti stává, že ti někdo na uvítanou dá ochutnat nejnovější pití? Hned u vstupu budeš mít možnost ochutnat Božkov Spiced a Božkov GIN.
sovány o božkovský ceny. Na 1 šťastlivce pak čeká hlavní výhra v podobě Božkovského Kontrabantu – tolik lahví, kolik se jich vejde do východoněmecké legendy.
Božkovací průkaz Chceš deset panáků za cenu devíti? Kup si na baru Božkovací průkaz, který slouží jako zvýhodněná permice na odběr rovnou deseti panáků. O co se v tombole každý den dále hraje: 3x 3 litrová láhev Božkova – to už je dost i na podělení se s kámošema 10x Božkovací průkaz – 10 panáků zdarma – to’de, ne? 25x voucher na opulentní snídani – den je dobrý začít s čistou hlavou, ale plným žaludkem 25x voucher na opulentní večeři – po celodenní dřině potěší něco na zub (jestli nějakej zbyde)
Božkovská vlna Každou hodinu najdeš BožkovTým u jednoho z božkovských stánků. Podle počtu panáků, které si objednáš, získáváš: za 1 panák Božkova 500x Božkovský zapalovač za 2 panáky Božkova 1 000x Božkovský balonek s voucherem na panáka za 4 panáky Božkova 2 000x Božkovskou krabičku poslední záchrany za 6 panáků Božkova 2 000x Božkovský ponožky Všechny dárky do vyčerpání zásob!
Božkovská tombola
Božkografiáda
Jakmile máš Božkovací průkaz, tak ho nezahazuj, protože každý má unikátní kód. Ty pak budou od neděle do úterý, vždy od 18:00 slo-
Žádný víajpí, žádná protekce. Prostě přijdeš, vyzubíš a necháš se blejsknout s kapelou, co vystupuje na Rock For People!
2
Otázka pro návštěvníky
Otázka pro muzikanty
Jakým způsobem bojujete proti chladu a mokru?
A jakým vy?
Zbyněk, 29 let, Třebíč Jelikož jsem byl loni na jiném festivalu, kam přišel monzun, tak jsme se letos pořádně předpřipravili. To znamená pláštěnka, holinky, pořádný čepec. Neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení.
Markéta, 26 let, Hradec Králové Vůbec nic. Karty, pití a lidi okolo. To stačí. Pláštěnka je taky dobrá věc.
Tom Thacker, Sum 41 Víc se oblečeme a s velkou pravděpodobností si dáme o něco víc drinků. Holínky a kabát o tom to je.
Mirka, 18 let, Medlovice Musím mít okolo sebe dobrou náladu, dobré jídlo a pití. I když prší, jsem venku na koncertech a pobíhám po scénách.
Anna, 22 let, Praha „Pije becherovku,“ prozradila kamarádka. „Snažíme se o dobrou náladu, jinak to nejde,“ dodala Anna.
Taylor York, Paramore Vždycky bohužel nemůže být ideální počasí, ale musíme se s tím nějak poprat. Někdy je příliš horko a někdy zase prší. Myslím, že když je koncert dobrý, tak po třech písničkách je všem jedno, jaké je počasí.
Břéťa, 18 let, Polička Jezdím na koloběžce. Člověk se musí nějak jinak zabavit a nesmí na to myslet. Kromě toho mám na sobě pláštěnku a gumáky. Damský! A je mi fajn.
Johana, 20 let, Náchod Nic nedělám. Vezmu si na sebe pláštěnku, a když, tak zmoknu. Ono se nic nestane.
Kate Nash Já jsem z Londýna, tohle není špatné počasí. Tohle je skoro léto.
David, 25 let, Žebrák Piju hodně čaje, už ho mám hodně v sobě.
Marek, 22 let, Náchod Já se s tím vyrovnávám tak, že prostě žiju a vůbec mi to nevadí. Ono to nějak půjde. Chtěl jsem si sem vzít deštník, ale oni mi ho zabavili, tak si jdu vyzvednout pláštěnku od T-Mobilu.
Mejla, Vypsaná fixa Snažíme se hrát, jako když se nic neděje, a myslíme na ty lidi, kteří jsou dole. Je to vždycky takový woodstockový zážitek. Nemá smysl to řešit. Zahříváme se hudbou.
Odeta, 17 let, Šumperk Hudbou. Nijak se mě to nedotýká.
Ivana, 17 let, Ostrava Zatím to je tak, že máme pláštěnky, pokrývku hlavy, abychom se schovali. Stany jsme museli zabezpečit, protože už tam je voda. Těším se na kapely, které tu budou, třeba Paramore nebo Sum 41.
Petr Vrzák, UDG My máme v kapele jedno otřepané klišé: Čím víc paří lidi, tím víc paří kapela. A čím víc paříme, tím je nám tepleji. Taky bych si přál azuro, ale nedá se s tím nic dělat.
3
Levellers: Šedesátky jsou na vzestupu Kapela z britského Brightonu se v České republice poprvé představila už na začátku devadesátých let. Později se sem velmi ráda vracela a dnes je vzácným hostem nadále. Má za sebou společné turné s Divokým Billem, vystoupení na nedávném festivalu Ouvalskej bigbít a před sebou dnešní koncert na Rock for People. Na otázky odpovídal dredatý baskytarista Jeremy Cunningham. l Pamatujete si na svůj první koncert v České republice? Ano, pamatuji se na něj. Poprvé jsme hráli v Praze na místě jménem Eden. Nebylo to zrovna v centru města. Když jsme tam dorazili, štáb teprve dával dohromady zvukovou aparaturu. My jsme na to koukali a divili jsme se, že na to, že to byl náš první koncert v této zemi, je to docela velký klub. Promotér nás uklidňoval, že to bude v pohodě. Potom nás kluk, který ten koncert organizoval, vzal podívat se po Praze a vyprávěl nám o sametové revoluci. A pili jsme tehdy ve velkém váš slavný nápoj becherovku. Když jsme pak večer vlezli na pódium, zjistili jsme, že je úplně plno. Bylo to skvělé. l Jak se od té doby váš vztah k České republice vyvinul? Už tehdy jsme věděli, že se sem chceme vrátit. A pokud možno, co nejčastěji. Opravdu jsme si to tu oblíbili. Vždy, když je to možné, se snažíme, aby den odpočinku vyšel na Prahu, nebo alespoň na jiné místo v Čechách. l Podařilo se vám tu vytvořit si zázemí, nebo stále přespáváte v hotelu? Je to různé. Když koncertujeme každý večer, jsme zvyklí přespávat v našem autobuse. Pokud si vyhradíme den volna, dopřejeme si hotel. Někdy přespíme u přátel. Pokud by se nám někdy podařilo přijet na víc dnů, myslím, že bychom mohli přijet do Úval a pobýt u našich kamarádů z Divokýho Billa. Už jsme je párkrát navštívili. l S Divokým Billem jste absolvovali několik koncertů v zahraničí. Jak vidíte jejich šanci na úspěch mimo Českou republiku? Jeli jsme společné turné po Evropě, kde nám dělali předskokany. Na oplátku jsme pak jeli mi s nimi turné po České republice. Na
The Wombats: Zamilovali si L. A.
Pocházejí z anglického Liverpoolu, kde se poznali při studiích na Paul McCartney’s Liverpool Institute for Performing Arts. Své nejnovější album ovšem nahráli v americkém Los Angeles, to aby se jejich hudba dobrala změny. Když jeli poprvé mimo Británii, což bylo díky škole, kde se dali dohromady, vystupovali před dvaceti tisíci diváky v Číně. Zpěvák, kytarista a klávesista Matthew Murphy a bubeník Dan Haggis jsou z Británie, baskytarista Tord Overland-Knudsen z Norska. Vznikli roku 2003 a o tři roky později vydali minialbum Girls, Boys And Marsupials, na kterém naznačili své možnosti. Debut A Guide to Love, Loss & Desperation je na světě od listopadu 2007 a jeho vlídná přijetí
4
tom mezinárodním turné si vedli velmi dobře. Také vystupovali na hudebním festivalu Beautiful Days, který organizujeme. Letos si je opět zveme, takže je jasné, že o nich máme to nejlepší mínění. l Je pro vás rozdíl, když hrajete samostatný koncert, jste headlinery nějakého festivalu, nebo když jste na programu pouze jedna z mnoha kapel? Rozdíl je pouze v našem pocitu. Jinak hrajeme stále stejný set a pokaždé si koncert užíváme. Nicméně je pravda, že když se poštěstí mít pod pódiem opravdu hodně velké množství řádících fanoušků, jako tehdy v Edenu, je to výjimečný pocit. l Jakou hudbu máte v současné době rád? Z aktuálnějších počinů mám rád Midlake. Před nedávnem se mi hodně líbili The Libertines. Dost mě baví i The Electric Soft Parade z Brightonu. A abych nemluvil jenom o mladých, velmi jsem si v poslední době oblíbil rané desky The Waterboys, což už jsou dlouhou dobu velcí kluci. Jejich The Fisheraman’s Blues je prostě geniální. l Zdá se, že se nyní britská hudba ve velké míře vrací pro inspiraci do šedesátých let. Proč tomu podle vás tak je? se datují hned do období poté. „Dvojka“ This Modern Glitch je z letošního dubna a právě kvůli ní kapela jezdí Evropou a vyhrává na festivalech, které stojí zato. Její vysoká popularita ji totiž dovoluje si z přehršle nabídky rozmařile vybírat. Murphy k aktuálnímu stavu kapely řekl: „Myslím si, že nám to jde skvěle, protože jsme schopni se dohodnout. Dovede to celý náš tým, nejenom my tři. Není vůbec špatné, že s kapelou jezdí doprovod. Všichni si jsme dost blízko, a to je dobře. Je skvělé, že se můžeme neustále jeden o druhého opřít. Víme také, s kým se má cenu bavit o tom, a s kým o něčem jiném. Někdy je třeba být sám a někdy je třeba se na pár hodin zastavit.“ Murphy rád vzpomíná na to, jak druhé album natáčeli v Los Angeles. „Je tam úplně
Opravdu se to děje! Šedesátky včetně začátku sedmdesátých let jsou na vzestupu. Přesně nevím proč, ale chápu to, protože i já mám tu hudbu rád. Teď se mi zrovna líbí jedna mladá australská kapela, která zní přesně, jako kdyby nahrávala v šedesátých letech. A zdá se, že většině lidí v Británii se tenhle lo-fi styl nahrávání a velké hlučné koncerty nabyté vokálními harmoniemi a hlasitými kytarami líbí. Je to takový ten jednoduchý syrový zvuk. Aspoň to se na tom líbí mně. l Daří se vám tvořit novou hudbu na cestách? Já občas napíšu nějaké texty. Zrovna teď na něčem pracuji. Ale nikdy neskládáme hudbu, na to je čas, když se vrátíme domů. Píšeme porůznu u sebe doma, a když se něco nastřádá, dáme to ve studiu pořádně dohromady. Kromě mě píšou texty ještě Mark a Simon, kteří také dávají dohromady hlavní linii hudby. Pak se přidá Jon se svými houslemi a dodělají s Mattem klávesy a bicí.
19.15 – Staropramen Cool Lemon Stage
jiná energie než v Anglii. My jsme neustále seděli zavření ve studiu a pracovali až dvanáct hodin denně. Když jsme ale měli volno, chodili jsme po L. A. a bavili se. Během turné se nám tam nikdy nelíbilo, ale když jsme tam byli několik dnů, náš vztah k L. A. se zásadně změnil,“ vysvětluje.
18.25 – T-Music Stage
Divokej Bill:
Po tisícím koncertu zmizíme
Divokej Bill dnes zahraje hned po svých kamarádech z britských Levellers. Kapela, pro kterou to bude jeden z posledních koncertů před zamýšlenou pauzou, nedávno vydala výběrové album Unisono, na němž je vedle hitů i jedna nová písnička. Na otázky odpovídal zpěvák a kytarista Vašek Bláha. l Podle čeho jste vybírali písničky, které na albu Unisono jsou? Dělali jsme to tak, jak to dnes dělají skoro všichni. Napsali jsme na naše webové stránky, ať lidé hlasují. To se stalo. Došlo na sedmnáct věcí plus jednu novinku. l Odpovídá těch sedmnáct skladeb podle fanoušků i pohledu kapely? V podstatě ano. Výsledek byl vlastně docela jasný, protože na všechny vybrané písničky existuje videoklip. Nebylo na tom nic překvapivého a musím říct, že jsem s výběrem v podstatě spokojený. Kdyby ses mě zeptal, jestli mi na tom albu chybí nějaká srdcovka, asi by mě žádná nenapadla. Musím ale přiznat, že tam přece jenom k malému podvodu došlo. V tom výběru byla i písnička Prase. Nám se ale nelíbí, tak jsme výsledky hlasování trochu zfalšovali a Prase na desce není. l Je tam ale nová písnička Poslední mohykán. Kde se vzala? Vznikla loni na soustředění. My máme neustále rozdělaných asi deset písniček, ale pomalu nám trvá, než jim dáme konečnou podobu. Poslední mohykán byl rozpracovaný nejvíce, proto na něj padla volba. l O čem je? Je o tom, že čas strašně rychle utíká. Začínám si to uvědomovat nejenom já, ale i spousta lidí kolem mě. Dost o tom spolu mluvíme, a tak jsem nás tou písničkou chtěl podpořit. Jsme na tom všichni stejně a nejsme v tom spěchu času sami. l Přemýšlel jsi o tom, proč v dospělosti začne člověku čas utíkat rychleji než v mládí? Přemýšlel, ale k ničemu logickému jsem nedošel. Mám hodně práce od rána do večera, mám rozdělaných tisíc věcí a nápadů, no a do toho si uvědomuju, že jsem možná
už v půlce života. To je všechno, na co jsem přišel. l Ubíhá to rychle i vaší kapele. Čeká vás tisící koncert. Jak jej oslavíte? Oslavíme ho v Úvalech, kde se konává náš festival Ouvalskej bigbít. Umělou trávu házenkářského hřiště pokryjeme gumou a odehrajeme dvouhodinovou show, na kterou si pozveme spřátelené kapely. Zatím nám účast přislíbili Čechomor, Kabát, Medvěd 009, Škwor nebo Chinaski. Chceme také pozvat všechny kámoše, kteří s námi kdy hráli, a také všechny kapely, se kterými jsme kdy spolupracovali. Vše se odehraje 9. září. l Bude to takový malý festival? Ne. Naši hosté s námi zahrají na pódiu v našem programu. Nikdo z nich nebude hrát vlastní set. l Co bude po tom? Dáme si „voraz“. Doteď jsme hráli jako na běžícím pásu, nezastavili jsme se, byli jsme neustále na cestách. Po tom tisícím koncertu se zastavíme, stáhneme se z pódií a budeme se snažit připravit co nejlepší novou
desku. Budeme hrát pár koncertů na Slovensku a snad se podíváme i jinam do zahraničí. Doma vystupovat nebudeme. Také bychom chtěli vyjet na soustředění, protože se nám v minulosti osvědčilo. Nejlepší věci v naší kapele vznikají, když jsme daleko od domovů. l Máte za sebou evropské turné se skupinou Levellers. Nepomýšleli jste na to, že byste měli vzhledem k originálnímu zvuku svých písniček hrát v zahraničí více? My tu šanci trochu zaspali. Měli jsme se do měst, kde jsme před pár lety s Levellers hráli, po roce vrátit a zkusit to zlomit. Osobně si dnes ale nejsem jist, jestli bych ještě dokázal vést punkový život na cestách, spát někde po šatnách nebo squatech a celé to dotovat. To by nás totiž v případě, že bychom se chtěli pokusit v zahraničí uspět, čekalo.
21.00 – Staropramen Cool Lemon Stage
Day two of the Rock Fest
Day two of the Rock Fest kicked off under the grey skies of Festival Park. Despite the slightly unpleasant weather the Rock for People’s upbeat spirit continues regardless of the conditions. It was great to see the afternoon festies smiling, drinking and enjoying themselves in the muddy surroundings. Grey skies and warm smiles to be seen all around. For those not wanting to get down and dirty in the mud, Rock for People have provided the usual hangars with a selection of Czech & Slovak bands playing various styles of rock. I caught Luno, a five-piece playing psychedelic rock with the heaviest keys and drums. Their downtempo tracks were perfectly paired with the moody lighting and dry ice piling off the stage into the attentive audience. Luno’s lead singer (Ema Brabcová) wooed the crowd into an almost hypnotic state with her eery vocals and heartfelt lyrics. If you didn’t see their show in the CZ Talent and Jam Stage then I highly
recommend you seek out their music in the future. Yesterday’s line-up provided a little something for everyone. For the pop side of Rock & Roll: UK’s catchy songstress, Kate Nash. For those interested in harder sounds the thrashing Paramore brought pure energy and enthusiasm to the T-Music Stage. Nash’s show was an energetic fun- filled hour full of well-written and well performed songs. Nash connected with the audience immediately encouraging them to keep their hands high in the air and to enjoy the festival despite the unseasonal weather conditions. Her unique brand of humour and wit really shone through during the show. Performing versions of her songs with far more of a punk than pop feel, backed by full female live band. Nash raced through her set jumping and screaming through a combination of her own original songs and some covers. Nash paused briefly during the
show to slug an alcoholic drink and urged her audience to do the same. It is a festival after all! The slightly inebriated Nash finished her show with a wild display of punk style antics, screaming the lyrics to her well known hit ‘I Just Want Your Kiss Boy’ while standing on her keyboard.gnarly! A great performance in my opinion, showing the slighty darker side of the prim and prissy artist. The night is still young. Many more great acts to see and of course we have the great opportunity to do it all again tomorrow. So many bands to look forward to: My Chemical Romance, Czech based Wohnout, Kele and without a a doubt the most progressive selection of dubstep and drum & bass provided by Ty Vole?! label boss Trusty over at the CZ Talent & Jam Stage.Don your Wellies and your smile! Craig Monts www.expats.cz
5
White Lies:
Jezdit na turné je poměrně podivná věc Trojice z londýnského Ealingu je na světě teprve čtvrtý rok. Výrazně na sebe upozornila před dvěma lety debutovým albem To Lose My Life..., které jí přineslo světový věhlas a dobrou pozici pro druhou desku. Ta pod názvem Ritual vyšla letos v lednu a formace ji bude propagovat i na Rock for People. Na otázky odpověděl baskytarista a zpěvák Charles Cave. l Vaše první album To Lose My Life... bylo přijato s velkým nadšením a kapela se jím ihned proslavila. Jak vám to změnilo životy? Změnilo to naši každodennost. Před natočením prvního alba jsme trávili hodně času doma. Měli jsme čas se stále setkávat s přáteli a být s rodinou. Hned jak ta deska vyšla, jsme ale najednou byli velmi zaneprázdnění. Pořád od té doby cestujeme, jsme každý den v jiné zemi, nebo minimálně městě. Máme neustále nové zážitky z různých kultur. V tomto smyslu to byla velká změna. l Změnilo vás to i lidsky? Ne, takové změny se odehrávají v delším časovém horizontu. Ačkoliv, když se podívám dva roky nazpět, určitě jsme trochu vyzráli a pěvně doufám, že i zmoudřeli. Ale díky tomu, že jsme si v kapele všichni tři hodně blízko a jsme kamarádi už strašně dlouhou dobu, na sebe v podstatě dohlížíme, aby to s námi nezamávalo. l Od začátku vás měla ráda britská hudební média. Mají ve Velké Británii skutečně nad posluchači tak velkou moc? Nikdy jsme ale neměli stoprocentně pozitivní reakce. Byly vždy spíš smíšené. I na nové album byly skvělé recenze se čtyřmi hvězdičkami, ale i ty se dvěma. Někteří nás milují, jiní nenávidí, hodně se to liší. Nicméně ano, tisk se v Anglii zdá být stále vlivný. Předkládají totiž poměrně silné argumenty, proč si nějaké album oblíbit a koupit, nebo naopak. l Téměř ve všech recenzích na vaše první album byly zmíněny jeho temné texty. Ovlivnila vás ta pozornost věnovaná textům nějak, když jste psal texty pro nové album? Možná ano. Nicméně já nemám problém psát víceméně o čemkoliv. V hlavě mám stále mnoho témat, takže i nyní to byl přirozený a bezbolestný proces. l Zdá se, že ústředními tématy vaší nové desky jsou náboženství a láska. Lze to tak říct? Ano, to jsou dvě zásadní témata. A je to tak proto, že to jsou dvě velmi důležitá témata v životě. Nebo by minimálně měla být. Vždy to bude bezedný zdroj nápadů. l Po vydání prvního alba jste se na koncertech a festivalech začali setkávat se slavnými muzikanty ze slavných kapel. Jací lidé to jsou? Občas to byla radost. Potkali jsme pár lidí, kteří byli opravdu správní a velmi přívětiví. Je moc hezké potkat hudebníky, o kterých slýcháte odjakživa, a zjistit, že jsou to fajn lidi. Ale upřímně řečeno jsem ještě nepotkal nikoho, z koho bych byl vedle. Například by se mi líbilo potkat Nicka Cavea, Toma Waitse nebo David Byrnea.
6
Vlastně jediný můj hrdina, se kterým jsem měl to štěstí se setkat, byl Paul Simon. Bylo to po jeho koncertě v Londýně a byl to pro mě velký zážitek. l Ve vaší hudbě je mimo jiné patrný vliv skupin Talking Heads a Joy Division. Máte je rádi? Tyhle dvě kapely zrovna ano. l Setkáváte se s přirovnáními, které vám radost nedělají? Občas někdo zmíní třeba Interpol. Nic proti nim nemám, ale nevidím tam tu podobnost. Na druhou stranu mě těší třeba přirovnání ke Kings of Leon, které jsme vždy rádi poslouchali. l Producentem vašeho nového alba Ritual je vedle Maxe Dingela, který s vámi pracoval již na předešlé desce, i slavný Alan Moulder (dělal s Nine Inch Nails nebo Smashing Pumpkins). Proč jste si ho vybrali? Hrálo v tom roli i to, že je velmi významný producent skvělých alb, ale hlavně jsme s ním měli dobré vztahy. Také se podílel na minulé desce, mixoval ji. Už byl s naší hudbou spojen a byl pro ni nadšen. A my jsme chtěli někoho, kdo už nás zná a komu můžeme plně důvěřovat. On o tu práci stál a my jsme hodně stáli o něj. A zapojili jsme ho do práce velmi staromódním producentským způsobem. Posílali jsme mu od první chvíle dema a nápady. Myslím, že i pro něj to byla velmi důležitá část celého procesu. Řekl bych, že ho to potěšilo, protože pracoval s mnoha opravdu velkými kapelami, jejichž členové ale také měli opravdu velká ega. A když za ním poprvé vešli do studia, tak mu řekli „OK tady jsou moje písničky, nahraj je“. A on musel ty písničky velmi rychle vstřebat a pochopit, kdežto mi jsme ho zapojili od začátku.
l Co byla nejdůležitější rada, kterou vám dal? Víte, to byly maličkosti. On není jako dalajláma, který by pronášel nějaká zásadní hluboká a všeplatná moudra. Stačilo, že pečlivě spolupracoval a neustále se snažil společně s námi dosáhnout co nejlepšího zvuku. l Ve které fázi vzniku alba jste vymysleli jeho název Ritual? Hodně dlouho poté, co už bylo hotové. Dost jsme s tím bojovali. Snažili jsme se vymyslet opravdu pěkný název. Nakonec nás to jen tak mimochodem napadlo. Rozhodně to nebylo jasné už v době, kdy jsme nahrávali. l Kdo jsou ty dvě dívky na obalu vaší desky? Kupodivu jsem je nikdy nepotkal. Ale opravdu jsou to dvojčata, není to jedna zdvojená. Myslím, že žijí nedaleko Londýna. Někdy bychom se s nimi asi měli setkat. l Po úspěchu prvního alba jste procestovali půlku světa. Odnesli jste si nějaké důležité zkušenosti? Jezdit na turné je poměrně podivná věc, se kterou jsme se opravdu nedávno setkali poprvé. Vše jsme se museli učit od nuly. Nyní, když už jsme si to zažili, je to docela pohoda. Už víme, co očekávat. Důležité je počítat se spoustou prostojů, během kterých se musíte nějak zabavit. Vzít si knihy na čtení, filmy, nějakou hudbu. Příjemné je, že s námi pořád jezdí stejní lidé - od osvětlovače, přes zvukaře až po manažera. Naštěstí si dobře rozumíme, a tak si spolu celkem užijeme legraci. Divím se kapelám, které pořád někoho vyhazují a musí se pak neustále sžívat s novými lidmi. To si nedovedu představit. Mrzelo by mě, kdyby kdokoliv náš tým opustil.
18.50 – T-Music Stage
My Chemical Romance:
Za hranicemi města se něco chystá
My Chemical Romance už v České republice hráli. Když před pěti lety vydali skvělé a pro ně zásadně průlomové album The Black Parade, dorazili pak do pražské Tesla Areny. Přivezli s sebou tehdy jak písničky z nové desky, která je příběhem umírajícího kluka, tak i u nás tehdy již zřetelně populární Billy Talent. Mnozí se tehdy shodli, že kanadští hosté byli ten konkrétní večer zajímavější. Doba se ale hnula a ukázala, že výraznějším písmem do historie rocku tehdy promluvili My Chemical Romance. Jmenované album sbíralo ocenění jako na běžícím pásu, za prodej dostalo dvě platiny, kapela se potloukala dlouhou dobu po světě, a když megaturné skončilo, byla tak vysílená, že si musela dát před startem práce na nové desce „voraz“. Dnes už je zase všechno jinak. My Chemical Romance vydali loni album s dlouhatánským názvem Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys a ukázali, že když je třeba stmelit se a navázat dobrým na dobré, jsou na to už zralí. Novinka, která je jakýmsi sci-fi příběhem mimozemských bytostí dělajících na zemi pořádek, se vskutku povedla.
Provokace
My Chemical Romance si svou pozici upevnili a dovolili si dokonce revoluční provokaci. Narozdíl od mnoha jiných rockových kapel povolili tvůrcům populárního hudebního seriálu Glee, aby si pro své ptáčky-zpěváčky vypůjčili jejich písničku Sing. Potom se pustili do vysvětlování a zpěvák Gerard Way řekl: „Je to náš způsob diverze. Chceme se tak dostat do světa popu a zničit ho, nebo v něm alespoň nadělat pořádnou škodu. Sing je hymna proti společnosti, která je plná korporací a dohod. Jsme rádi, že se v Glee objevila.“ Zdá se, že tahle písnička funguje jak má. Nedávno se do ní pustil zarputilý americký pravicový politik Glenn Beck. Way zato na jeho adresu poznamenal: „To, že ho ta písnička naštvala, je skvělá zpráva. Psali jsme ji jako útok na ty, kteří sami s oblibou útočí. Je skvělé, že rocková kapela může mít vliv i na politiky.“ Way nicméně musel také vysvětlit, proč jeho parta na své aktuální album Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys umístila několik vyloženě popových písniček, byť se popová klišé rozhodla zesměšnit. „Když se nás na to lidé ptají, vždycky říkáme, že to jsou záměrné výkyvy v naší tvorbě,“ sdělil trochu nepřesvědčivě. Víc toho neřekl, takže je třeba to brát jako postoj.
Druhý pokus
Než kapela vydala novinku Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys, muselo od emise předešlé desky uplynout přece jenom trochu času. Way později prozradil, že původně nahrála jiné čtvrté album. Mělo jiný zvuk, byly na něm jiné písničky a formace o něm nebyla až tak přesvědčená. Proto je hodila do stoupy a pustila se do díla nového, nám už od loňska dobře známého. „Udělali jsme zkoušku a pustili jsme ty první písničky několika lidem. Ohlas byl na-
prosto chladný. Na to konto jsem si uvědomil, že jsme ze sebe při tvorbě té desky nevydali všechno, co v nás bylo. Měli jsme určitou krizi a vzdálili jsme se tomu, co pro nás před vznikem The Black Parade představovalo skutečné hodnoty. Dělali jsme na tom celý rok, ale ten materiál nakonec skončil na smetišti,“ osvětlil Way. My Chemical Romance byli nicméně myšlenkově stále na vlně, na níž nastoupili už před vznikem The Black Parade. Přáli si nahrát koncepční a ambiciózní album, alter ego minulé desky. Mělo být na pomezí rockové hudby a popu, také společensko-politické. „Nakonec vznikla deska, která je v pravém smyslu slova rocková. Nese provokaci, tak jako ve svých písničkách provokovali Sex Pistols nebo The Clash. Přitom jde o sérii písniček, které k sobě zdánlivě nepasují. Je to současně metafora o tom, jak člověk bojuje s korporacemi,“ vysvětluje Way. Album v listopadu loňského roku debuto
valo na osmém místě americké prodejní hitparády Billboard 200 a v prvním týdnu se ho ve Státech prodalo na 113 tisíc kusů. To je na dnešní dobu super. „Ta deska se inspirovala komiksem nazvaným The True Lives Of The Fabulous Killjoys. Zamýšleli jsme ji vydat jako obdobu vysílání pirátského rádia v roce 2019 z města, které je pod politickou vládou, ale relativně dobře se v něm žije, protože je v něm všechno načančané a každý se tváří mile a skvěle,“ dodává Way. „Za hranicemi města se ale něco chystá.“ My Chemical Romance přišli na svět před deseti lety v New Jersey. Založili je tehdy zpěvák Gerard Way, kytaristé Ray Toro a Frank Iero, baskytarista Mikey Way a první bubeník Matt Pelissier. Toho v roce 2004 vystřídal Bob Bryar, jenž s kapelou vydržel do loňského května. Od té doby je formace oficiálně ve čtyřech a bubeníka si najímá.
Radost z pádu rockové hudby Členové skupiny My Chemical Romance mají nebývalou radost z toho, že rocková hudba momentálně není módní. Tento zvláštní postoj vysvětlují tím, že rocková hudba je tím pádem vzácnější, zajímavější a nebezpečnější. Kytarista Ray Toro řekl: „Rock je na ústupu. V současné době je jeho poslouchání nemódní a prý i nedobré. To je ale skvělá zpráva, protože tím pádem je rock opět nebezpečný. Když jsem byl kdysi mladý dlouhovlasý metalista, všichni se divili, jakou muziku poslouchám a proč vlastně. Historie ale nakonec ukázala, že metal měl sílu. V současné době je to podobné s rockem.“
7
Festivalová poznámka Kateřinin světlý make-up a věci, které na něm závisely
Kate Nash hrála a zpívala jako o život.
Rok co rok je to stejné - tančí se stále.
Při Sum 41 diváci jančili jako pominutí.
Britská zpěvačka Kate Nash je fajn holka. Fajn holka, která má ráda své jisté a ráda dobře vypadá. Ne snad, aby se na případných fotografiích nemuselo tolik upravovat ve photoshopu. Pouze proto, že chce vypadat svěže. Jako miliony jiných fajn holek na tomhle světě. Včera měla Festivalovým novinám poskytnout před svým povedeným vystoupením rozhovor. Pozvala novináře, ovšem na místo určení na první pokus nedorazila, protože to nestihla. Úvodní termín tedy padl a brzy byl stanoven druhý, pozdější. Novináři se na něj opět sešli a koutkem otevřených dveří při čekání zahlédli, jak se Kate ve své šatně kulmuje a vypadá trochu sklesle. Brzy se dozvěděli proč. Kate si zapomněla make-up. Pro čtenářky je to termín naprosto známý, pro čtenáře osvětluji, že jde o pokrývku pokožky, která způsobí, že pokrytá osoba na pokrytém místě vypadá mladě, skvěle, svěže a bez vrásek. Lépe řečeno měla by. Není ale make-up jako make-up. Kate Nash (a to už je skoro intimní informace) používá světlý. Shodou okolností ten, který včera před naplánovanými rozhovory neměla. Sháněl ho při tom celý tým, dokonce se zapojily i čekající novinářky a někteří novináři se zamysleli, jestli nějaký make-up přece jenom ve svém baťůžku nemají. Na produkci festivalu sedí sličná dívka Lucie, která má na starosti něco úplně jiného, než obstarávat make-up hvězdám. Frmol, který se kolem shánění požadované hmoty pro Kate Nash spustil, se donesl až k ní. Když se jí shánějící zeptali, jestli náhodou světlý make-up nemá, odpověděla, že ho má „normálně v autě“. Ihned byla vyhnána do vozu, aby jej přinesla, a výrobek pak byl spěšně doručen již poněkud nervózní Kateřině Nash. Ta se zaradovala, neboť pochopila, že při podvečerním koncertu nikdo z diváků v prvních řadách a ani ti v zadních následující den z fotografií nepoznají, že má tu a tam na obličeji nějakou nerovnost nebo nepatrnou vrásku. Měla svůj světlý make-up, který dychtivě použila a pak v klidu vystoupala na pódium. Kdyby Kate Nash použila make-up nějaké vášnivé fanynky, ta by byla přešťastná a blažená. Lucie z produkce jen podotkla: „Sháněli make-up pro nějakou ženskou, no a já ho měla.“ Kateřina ovšem make-up použila, ale nevracela. Našli se tedy dva odvážní mužové a jedna žena, kteří se za ní pro tubu s přípravkem vypravili. Na chodbě zastihli manažera a požádali ho o její vydání. Ten se usmál, vstoupil za Kate do šatny a za chvíli půjčený make-up přinesl zpět. A k tomu jako dárek pro Lucku dva vzorky jiného kosmetického výrobku světové značky. Na památku. Jaroslav Špulák
FESTIVALOVÉ NOVINY. Deník festivalu Rock for People 2011. Vydává a rozdává zdarma Ameba Production, pořadatel festivalu. Redakce: Šárka Hellerová, Michaela Trčková, Jaroslav Špulák, fotografie: Jakub Deml, grafické zpracování a úprava: Aleš Vítek. Toto číslo vyšlo 4. 7. 2011.
8
