Španělské listy - na cestách s maringotkou Pátek 15.4.2016 V noci jsem spal přerušovaně, pak budíček v 5 ráno. Vstal jsem, oblékl se, něco pojedl a šel na tramvaj. Dojel jsem na nádraží a došel na nástupiště a hned přijel můj vlak do Prahy. Na poslední chvíli jsem si stihl přečíst, kam nastoupit a už sedím v prý klidové zóně. Letadlová úprava vozu, celý vůz svítí. Sedím u stolku vedle muže, který sleduje nějaký film, naproti dva muži také. Vedle přes uličku si od Zábřehu povídají manželé asi mého věku. Spaní tedy žádné. Dojel jsem do Prahy v pořádku, cesta hladce uběhla. Na závěr jízdy muži okolo mne v rozhovoru zjistili, že nejsou - chvála Bohu - z Prahy. Tak jsem se zeptal, proč říkají chvála Bohu.. to by prý bylo na delší diskusi. Tak to určitě, jen jsme mohli začít už v Olomouci. Dojeli jsme o 5 minut později a čekám v hale nádraží na autobus na letiště. Zde mne oslovuje nějaký muž, zda bych mu nedal 8 Euro, že je potřebuje na autobus do Frankfurtu. Po chvíli váhání mu dávám 3 Eura - kdo ví, kolik a kdy budu potřebovat já. Zbytek čekání na autobus si krátím jídlem a žonglováním. Pak nastupuji do autobusu a hladce dojedu na letiště. Projdu kontrolou - u které paní chtěla vidět žonglovací balonky - a dojdu až k bráně, od které odlétá mé letadlo. Opět si čekání krátím žonglováním. Letadlo má 10 minut zpoždění, ale pak už nasedám. Připoutat a start. Let proběhl dobře, chvilky turbulencí v mracích zvlášť při přistání jsem přežil. Jinak byl krásný výhled na krajinu pode mnou, zvlášť na Alpy! Po přistání mne vyzvedává kolegyně na misijní cestě Jana a seznamuje mne s Rosi a Jesúsem, u kterých budu bydlet. Ano, muž se jmenuje Jesús [chesús], česky Ježíš. To je ve Španělsku poměrně běžné jméno. Rosi znamená Růžena. Jesús nás veze autem k nim. Po cestě nás Rosi a Jesús v autě zvou do divadla na představení ve stylu flamenca. Tak to chceme vidět! Ubytuji se, Jesús online zajistí vstupenky, něco pojíme a jedeme autem do divadla. Divadlo "Canal" je moderní budova, s velmi prostorným sálem s hledištěm do kopce. Sedíme vzadu, odkud je nádherně vidět na velké jeviště. A pak to začalo - bylo to naprosto špičkové, fantastické představení! Zajímavé - jak mi pak Jana přeložila - J+R nám děkovali za to, že jsme je "vytáhli" do divadla, že by prý nešli. Po představení veze Jesús nejprve Janu a pak mne do dočasného bydliště. Zde mne bohatě pohostí večeří asi ve 23:00 - tuňák s rajskou omáčkou a těstovinami byl vynikající, k tomu nával španělštiny.. Spát jdeme po půlnoci. Sobota 16.4.2016 Probudil jsem se až v 11, po včerejšku jsem byl opravdu unavený. Bydlím v menším pokoji v prvním patře řadového domu z červených cihel, z okna je vidět protější stejný dům. Sprchuji se a pak snídám ve 12:00 banán. Rosi a Jesús jsou již ve škole. Ve 12:30 mám sraz s Janou u blízké stanice vlaku. Vyjdu ven z domu, zabouchnu a ouha – venku je zamčená brána. Naštěstí vyšla paní ze sousedního bytu a ukázala mi bzučák, kterým otevírám bránu, dojdu na vlakovou stanici, tam přijede Jana a jdeme pracovat - tedy hrát do školy. Mají zde velký divadelní sál, tady by šlo hrát i "Pršelo". Venku prší. Sál je zaplněn dětmi ve věku kolem 89 let, je zde velmi hlučno. Později se dozvídám, že dětí bylo 450. Tak obléci kostým, nalíčit, vyslat modlitbu a hrát. Byla tam skupina starších žáků, kteří měli také program, hrál jsem po nich scénku "Stvoření" a povedlo se to. Pak hrála Jana scénku "O marnotratném synu". Protože venku stále pršelo a děti nemohly jít ven, jak bylo původně v plánu, tak jsme po přestávce hráli scénku "Pozdravy" a "Hřích" a Jana pak něco dětem povídala. Když si na jevišti sedla, děti víc poslouchaly. Po skončení programu jdeme s Rosi k nim domů a následuje smršť španělštiny a výborného jídla. Veškerá komunikace je na Janě, měl bych se do příště naučit víc španělsky.. Po večeři Jesús odváží Janu, a já jdu spát. Zítra odjíždí naše "maringotka" do Salamanky. Neděle 17.4.2016 Je nádherné slunečné ráno. Vstávám v 8, sbalím se a jdu snídat. Lámanou španělštinou se přitom bavím s Jesúsem a Rosi. Předávám jim na sebe kontakt. Jesús neváhá a na svém chytrém telefonu se dívá na stránky Olomouce, především na fotky. Dávám Rosi svíčku a sladké sušenky od sestřiček z kavárny Öde, jsou potěšeni. Rozloučení s Rosi a pak mne Jesús veze autem na autobusové nádraží Mendez Alvaro, kde mám sraz s Janou. Jedeme zase do Salamanky! Po cestě vidím za okny mě už známou, krásnou krajinu, v okolí Madridu jsou v podstatě velehory se zasněženými vrcholky. Na dálku je vidět památník padlých - velikánský kříž jako vzpomínka na občanskou válku. Cestou diskutujeme o dalších plánech. A pak se přiblížila Salamanka.
Po příjezdu jedeme taxi na místo, kde budeme hrát krátkou scénku "Roboti" - tu jsme dali dohromady včera. V místnosti je shromážděno 9 párů snoubenců, kněz Poli a manželský pár asi mého věku. Vejdeme do přípravné části programu, náš známý kněz Poli nás vítá. Tolik jsem se na něj těšil. Páry diskutují nad otázkami víry. Samozřejmě nerozumím. O přestávce se připravíme ke hraní my, modlitbou, rozcvičením a nastavením hudby na notebooku. Ostatní připraví místnost na mši, tak aby všichni seděli v kruhu. Hrajeme po čtení evangelia J 14,1-12 scénku "Roboti" a má to úspěch. Po mši jdeme dolů do prostorné jídelny, zde následuje společný velmi vydatný oběd. Mnoho jídla a mnoho španělštiny. Pak nás Poli odváží k němu do bytu, kde odpočíváme spím jak špalek. Po siestě balíme "maringotku" a jdeme k blízkému kostelu Purrisima (neboli "hangár"), kde nás naloží Angel do auta a veze nás k nim domů, do obce Los Cisnes (labutě), která leží asi 8km od Salamanky směrem na Albu de Tormés. Angel zde žije se svou ženou Noemi - jsou to moc milí manželé středního věku. Dojedeme a Angel nás provází domem - je to řadový dvoupatrový dům. Prohlídku začínáme ve sklepě, kde je bar a cyklotrenažér v garáži. V přízemí je typická malá kuchyně hned vlevo za vchodem do domu. Na vstupní předsíňku navazuje schodiště do sklepa a dalších pater. Vlevo od schodiště je odbočka do malé koupelny. V přízemí je také velký obývací pokoj s jídelním koutem. V prvním patře je velká ložnice, dvě koupelny a tři menší pokoje, z nichž jeden slouží jako kaplička/modlitebna. Zde budu spát. V dalším patře je jedna větší místnost s pracovním koutem. V kapličce je postel, několik židlí, knihovnička, oltář a spousta nádherných pravoslavných ikon. Tak tady se mi bude spát opravdu dobře. Pondělí 18.4.2016 Ráno vstáváme brzy. Angel nás po snídani veze do Alba de Tormés, kde jsme byli předloni. Letos nás čeká jiná škola, budeme hrát asi čtyřiceti žákům ve věku kolem 11 let. Máme působit v prostoru jedné třídy, volíme hrát "Příběhy" - sled krátkých scének proložených vyprávěním. A protože máme vyplnit dvě vyučovací hodiny, na druhou hodinu si chystáme workshop - hlavně hudbu na zdejším PC. Žáci přišli s obvyklým hlukem, usedli a první hodina uběhla rychle, pozornost dětí byla skvělá, vše dobré. Přestávka. Po ní přišel na řadu workshop. Jenže PC začal stávkovat - myš se samovolně posouvala a také žáci se styděli něco zahrát. Jen tři hoši zkoušeli, představoval jsem s nimi různé sporty. Mezitím Jana a nějaký učitel zkoušeli opravit počítač, nedařilo se. Zkusím PC znovu zapnout, přehodím myš do jiného portu USB, ovladače na myš se znovu nainstalovaly. Prověřuji PC i flešky na přítomnost virů. Nic nenalezeno, vše v pořádku, PC funguje správně. Začali mi všichni děkovat, že jsem jim opravil PC. Odjíždíme však s pocitem, že v takovém počtu dětí se workshop zrovna moc nepovedl. Vracíme se do Salamanky, kde u kostela Marie z Lourd připravujeme v sále představení pro žáky školy García Bernaldt. Jsou zde dva starší muži, kteří nám připomněli Pata a Mata a moc se jim nechtělo nám s přípravami pomáhat. Nakonec ale Mat donesl schůdky a záclony, které zavěsíme a prostor jeviště na stupínku je hned mnohem útulnější. Sál je hezký, ale je zde chladno. Přichází i místní kněz a přináší bedničku pro zvuk. Hudbu budu tedy pouštět já ze zákulisí, bednička s mobilem funguje, tak to půjde i s notebookem. Večer kolem osmé se přesouváme autobusem na pastorální centrum, kde budeme nocovat. Odložíme věci a jdeme do blízkého centra města na nákup večeře. A pak spát - rozložili jsme křeslo v kuchyni pro mne a v sousední místnosti postel pro Janu. Dobrou noc.. Úterý 19.4.2016 Moc jsem se nevyspal.. Budila mne lednička, musel jsem ji v noci vypnout. Vstáváme velmi brzy, po sedmé hodině. Ohříváme čaj v mikrovlnce a chystáme snídani – chléb, sýry, salám. Jana si sype do čaje cukr ze skleničky označené "Azucar"(cukr). Také jsem neváhal a nasypal si do čaje. Pak jsem se napil, ovšem na jazyku mi doušek doslova ztuhnul. Onen cukr byla sůl. Vystartoval jsem do kuchyně vyplivnout a vylít slaný čaj - něco takového prý pijí v Pakistánu. Tam ovšem nejsme, tak vaříme nový španělský a po chvíli hledání najdeme i skutečný azucar. V 8:15 nás již čeká Justo [chusto], kolega Angela, na rohu blízkého kostela Purissimo neboli "hangáru". Jedeme do sálu, který jsme včera připravili. Zde Justo donáší fukary, které oteplují prostor jeviště. Hrajeme "Pršelo", v publiku je asi 35 žáků ve věku kolem 14 let, poněkud ztuhlí. Pak máme přestávku, jdu se odlíčit. Druhé, mladší skupině hrajeme "Příběhy". Justo vždy na závěr hezky shrnuje naše působení - to si troufám říci i přesto, že mu nerozumím. Večer jsme vděčně přijali pohostinnost domu Angela a Noemi.
Středa 20.4.2016 Vstáváme brzy. Naše "maringotka" jede tentokrát do obce Villamayor [vijamajor]. Prší. Vedle školy je moderní budova knihovny, ve které je prostorný sál s osvětlením i ozvučením, moderně zařízený. Tady nejvíce pociťujeme, jak nám chybí David (velmi nám pomohl při působení v Salamance v r. 2014), který by se staral o techniku a hlavně ovládal světla. Zde by hra se světly velmi pěkně vyzněla. Takto musíme napevno nastavit světla, je to docela dřina - hlavně domluva s lidmi okolo. Měli jsme původně hrát dvěma skupinám, každé zvlášť. To jsme zamítli, a tak hrajeme od 12:30 pro všechny, přišlo asi 100 studentů ve věku 16 let. Je to velmi živé publikum, úspěch - tleskají hned po "otci" i dalších úsecích hry "Pršelo". Jistě, byly tam i chyby, ale o těch víme jen my. Dnes to bylo fyzicky i psychicky náročné. Pak jedeme s Angelem k nim domů, po pozdním španělském obědě siesta. Večer probíhá domlouvání na pátek ohledně cesty do Valladilidu = spousta španělštiny se spoustou jídla. Spát jdeme o půlnoci. Čtvrtek 21.4.2016 Vstáváme brzy ráno v 7:30. Po snídani jede naše "maringotka" (Angel nás veze autem) do Alba de Tormés, do stejné školy jako v pondělí, ale budeme hrát v menším divadelním sále, který jsem si prohlédli již v pondělí. Přijíždíme něco po osmé a chystáme sál. Znamená to především uklidit prostor jeviště. Je zde osvětlení, ke kterému vedou kabely značně zamotané, které nazývám "klubko zmijí". Jeden z nich je dost narušený a oblepený, takže jako osoba znalá s vyšší elektrotechnickou kvalifikací mám chuť školu zavřít a evakuovat. Nicméně rozmotávám klubko zmijí, Janě nedovolím na nic sahat. Jana tedy mezitím za oponou uklízí bicí soupravu, která jí připomíná zubařské zrcadlo. Podaří se nám vše uspořádat tak, že máme prostor na hraní. V hledišti je nutno nachystat lavice a židle, přebytečné stoly odneseme ven na chodbu neboli "na hanbu". Jako vždy je to dřina. Pak neodmyslitelná modlitba, nalíčit, rozcvičit se a pak už přišlo publikum, žáci ve věku zhruba 14-15 let, bylo jich asi 60. Zde hrajeme "Pršelo". Podobně jako včera se dostavil efekt překvapení, když se poprvé vynořím na jevišti. Hrálo se moc dobře a měli jsme úspěch. Měl jsem obavy z následného povídání, ale i to bylo výborné - více mluví Jana. Já se ale také krátce španělsky představuji a nechtěně udělám vtip, když řeknu, že mluvím španělsky málo, ale není zač (= de nada, mělo to být no pasa nada = to nevadí). A dodávám, že s Janou tvoříme takové oikos nómos (ekuménu). Po chvíli povídání zveme dobrovolníky na jeviště - přišlo jich asi 6, zkoušíme základy pantomimy (zeď, lano, žebřík, ...) Hrajeme také přídavek - scénku "Roboti" - a líbila se. Pak jdeme já na kafe, Jana si dává čaj. Já stále nalíčený budím pozornost. Po občerstvení jdeme zpět do sálu se odlíčit a uklidit. Pak máme asi hodinu čas, kdy Angel ještě učí, jdeme se projít. Je nádherně slunečno, půjdeme pozdravit sestry, kterým jsme hráli předloni. A pak ke kostelu sv.Terezie z Ávily a sv.Jana od kříže. Vše je zavřeno, no ovšem, siesta.. Tak fotím, co se dá. Odjíždíme s Angelem, loučím se pohledem z Albou de Tormés - vrátím se sem ještě někdy? Je tady tak dobře... Čeká nás oběd a pak siesta. Dnešek byl velmi dobrý. Po siestě balíme "maringotku" a Angel nás odváží autem do Salamanky, a v 19:45 už směřujeme do Valladolidu k Ellen, u které jsme byli loni na podzim. Cesta uběhla povídáním si i pozorováním krajiny. Ellen nás vyzvedla na autobusovém nádraží a veze nás k ní domů, kde budeme nocovat. Chvilku po našem příjezdu se dostaví její rodiče. A opět smršť španělštiny, kterou Jana zvládá. Vtipné: pan otec se při večeři vyptává, odkud jsme, a pak zmiňuje, že ve škole, kde vyučuje, zrovna dnes diskutovali o projektu spolupráce mezi podobnými školami ve Francii, Itálii a Česku. A hle - dva Češi mu přijdou ke stolu k večeři... Po večeři paní matka ukazuje knihy, které napsala a vydala - vyučuje totiž sexuální výchovu pro mládež. Listuji zvědavě v jedné z knih a na jedné straně vidím obrázek se čtyřmi tvářemi, znázorňujícími čtyři základní emoce: radost, smutek, zlost a strach. Tak je předvádím pantomimicky, čímž nadchnu. Aspoň nějak zaujmu. A pak už dobrou noc. Pátek 21.4.2016 Vstáváme před osmou, škola začíná v devět. Snídáme a loučíme se s rodiči Ellen - jsou to velmi milí lidé. Ellen nás veze autem do školy Sagrada Familia. Dnes si zde připomínají den knihy a 400sté výročí skonu Shakespeara a Cervantese. Vstoupím do stejného sálu jako loni na podzim a připadne mi to skoro jako včera. Zde máme hrát dvakrát - dvěma různým skupinám asi po 30ti dětech ve věku 10-11 let, takže volíme "Příběhy". V první skupině mne rozčílil učitel, který při našem hraní napomíná jednoho žáka, že sedí s nohama pokrčenýma a opřenýma o protější židli a pak sám mobiloval a ještě se bavil s kolegyní. Při hraní druhé skupině pro změnu zlobí zvuk při mé scénce "Stvoření", musím však hrát jakoby nic.. Pak ten zvuk jeden učitel a já spravujeme, zatímco Jana si povídá s dětmi. Podaří se, a hrajeme dál. Po odehrání se
převlékáme, jdeme na kafe do sborovny, kde mi jedna starší učitelka říká, že mám pokračovat v hraní. Jakoby věděla o mých občasných pochybách. Pak se loučíme a kolegyně Ellen nás veze autem na autobusové nádraží. "Maringotka" odjíždí opět do Salamanky, po cestě spím. V Salamance nás čeká Noemi a autem nás odváží k nim domů v Los Cisnes, kde následuje obvyklé bohaté jídlo a siesta. Po ní Angel s Noemi odjíždí na koncert a my s Janou se jdeme projít do blízkého borovicového lesíku. Po příchodu spravuji protékající wc, pak si s Janou připravujeme "českou" večeři - vajíčka natvrdo, chléb, rajčata a okurky. Mňam. Večeříme ve 22 hodin, pak oba zapisujeme asi do jedné v noci své zážitky a pak spát - už je sobota, jsem zde týden a nějak rychle to uběhlo. Dopoledne budu mít volné, těším se na procházku Salamankou! Sobota 22.4.2016 Vstávám asi v 8:30 - mám čas, protože odjíždíme až 9:15. Balím. Bude mi chybět tento pokoj - kaplička. Byl to můj domov, byť jen nakrátko. Jdeme snídat. Zakrátko se připojí Noemi a následuje španělština s Janou, já mlčím a snažím se vnímat alespoň melodii této řeči. Po snídani nasedáme do auta, pohledem se rozloučím s domovem v Los Cisnes a jedeme do Salamanky. Jdeme do univerzitního centra, kde budeme mít odpoledne workshop ve stejné místnosti v modlitebně jako předloni. Obvyklý chaos a spousta španělštiny při setkání s knězem Polim i ostatními mne už nepřekvapuje. Poli nás nakonec zavede do pokojů, kde budeme přespávat. Jsou to menší, jednoduše, ale vkusně vybavené pokoje - postel, stolek a polička, zvlášť místnost jako koupelna s wc a sprchovým koutem a velké zrcadlo. Luxus. Ze střešního okna v pokoji vidím věže protějších domů, na nichž sídlí čápi - nádhera. Odložíme věci - "maringotka" zůstává zde. A jdeme se projít městem. Vypadá, že bude hezky, tak si neberu bundu a vyrážím jen v tričku a mikině. Salamanka má úžasné historické centrum se spoustou budov a kostelů, postavených ze žlutého pískovcovitého kamene. Jdeme opět uličkou s názvem "Jesús" neboli "Ježíšova". Procházíme i uličkou s názvem "La Fe" čili ulice "Víra". Leč za chvíli se počasí mění, zatahuje se a prší a ochlazuje se. Vracím se pro bundu, Jana mi půjčuje deštník. Podaří se nám také na místní vrátnici domluvit a provést moje odbavení letu online, vytisknu si palubní lístek, je to přece jen jistější a pohodlnější. Opět vyrážím fotit a nakupovat drobnůstky. Vracím se o půl čtvrté - od čtyř má začít workshop s první skupinou lidí. Přicházejí až 16:15, jsou zde dva šikovní hoši. V čase do 17:00 máme nacvičit něco na večerní program. Workshop vede Jana, já se přidávám jen trochu s emocemi. Nacvičíme zeď a otevření dveří. Druhá skupina jsou dívky zhruba ve věku 15-16 let. Prý přišly na tanec. U vstupu do modlitebny je plakát zvoucí na divadlo a v propozicích je uvedeno kino. Tak jsme se s Janou shodli, že budeme dělat grotesku. Stihneme probrat něco málo, ale nacvičili jsme poskoky a z nich vytvoření kříže z ležících dvojic na hudbu. Před večerním programem se potkáváme s jednou paní učitelkou z Alba de Tormés, která byla přítomná na podle nás nepovedeném workshopu s dětmi. Něco vykládá Janě, já přikyvuji. Pak mě Jana zavede do sálu, že mi musí sdělit, co paní říkala. Jana vypadá, že omdlí. Paní totiž říkala, že nám moc děkuje za ten workshop, že to bylo dobré a že je moc důležité, že takové věci s dětmi děláme. Konstatujeme, že tohle je opravdu Boží milost. Musíme domluvit se zvukařem, aby šlo pustit hudbu na druhou scénku (vytvoření ležícího kříže), takže tam neseme Janin notebook, zapojuji jej a Jana domlouvá to, že tam přiběhnu to pustit, rychle seběhnu a za chůze uličkou budu žonglovat se šátky. Krásný nápad. Po odehrání scének následuje koncert, a my s Janou se "vypaříme".. Jdeme na pastorální centrum na pivo. Jana si zde vyzvedává věci pro zítřejší tančení s mantonem (šátkem). Jdeme kolem katedrály, jíme bagetu. Já chvíli žongluji, je zde hodně lidí. Jana vytvoří s místními dětmi okruh diváků. Děti nesmírně baví pozorovat "el payaso" (šaška). Tak tohle by mne bavilo. Po návratu se loučíme i s místním biskupem, kterému se líbilo mé žonglování se šátku, to potěší. Pak zbývá rozloučit se s Polim - jak jinak než "A Dios" (S Bohem).. Loučíme se také s Angelem a Noemi. A já definitivně balím na cestu domů. Neděle 23.4.2016 Spí se dobře, i když se v noci budím obvyklou cestovní nervozitou. Ráno v 7:30 budíček, pohledem se rozloučím s čápy. Snídaně ze zásob. Rozloučím se s Janou a jdu na autobusové nádraží. Je slunečné ráno, po cestě naposledy fotím budovy pozlacené slunečním svitem. Autobus v 9 stíhám, nastupuji jako jediný cestující. Sbohem, Salamanko. Cesta ubíhá sledováním krajiny i nervozitou, zda mám opravdu tašku v zavazadlovém prostoru. Přijíždím do Madridu za dvě a půl hodiny jízdy na nádraží Mendez Alvaro, odkud mi jede vlaková linka C1 na letiště. Pro jistotu se lámanou španělštinou ptám na nástupiště. Zde mi také poradí muž mého věku, že mám počkat na další vlak. Dojedu krásně na letiště, obvyklá kontrola a čekání na letadlo. Nastupuji. Kolem mne sedí skupina mladých Španělů jako obvykle živě se bavících. Přilétáme do Prahy, je pouhých 6°C. Teplotní šok. Přistaneme dobře, z palubních reproduktorů zní Vltava od Bedřicha Smetany, mladým
to vysvětluji v krátkém rozhovoru a učím je další slova. Nejvíc se jím líbí "ahoj". V rozhovoru zjišťuji, že jsou z Valladolidu a školu Sagrada Familia znají. Tak to je velmi pěkná španělská tečka. Domů do Olomouce dojíždím bezproblémově. Můj letošní pobyt ve Španělsku byl opravdu intenzivní, nabitý událostmi, ale také znovu naplňující. Díky Pane.
