PRACOVNÍ LISTY PRO PŘÍPRAVU NA DĚCKANÁDU 2016 WWW.DECKANADA.CZ
PROMĚNĚNÍ VODY VE VÍNO První zázrak Ježíš učinil v Káně Galilejské. Byla tam svatba a Ježíš byl také pozván. Ženich a nevěsta, ověnčeni květinami, přivítali Ježíše a jeho učedníky a pozvali ho dál do domu. Na té hostině byla také Panna Maria, Ježíšova matka. Došlo víno. Bylo to velmi trapné. Svatba byla sotva v půli, tolik hostí bylo pozváno a najednou tu pro ně nebude co pít! Byla by to pro ženicha veliká ostuda. Panna Mana jen nahlédla do sklepa a hned pochopila, kolik uhodilo. Rychle se vrátila do jídelny a přistoupila k Ježíšovi, který zrovna mluvil s nevěstou, a potichoučku mu pošeptala: „Už nemají víno!“ Ježíš hned pochopil, že jeho matka chce pomoci ženichovi z nepříjemné situace a že ho prosí o zázrak. Vstal tedy a zašel ke studni, kde stálo šest velkých kamenných džbánů s vodou, každý asi na sto litrů. Pak řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby!“ A služebníci je naplnili až po okraj. Pak Ježíš řekl: „Z těch nádob teď noste na stůl víno.“ A oni poslechli. Ježíš se vrátil do jídelny a služebnici začali nalévat zázračně proměněné víno. Ředitel hostiny nevěděl, že to víno ještě před chvilkou byla voda, a divil se, že ženich obstaral tak dobré víno. Služebníci však věděli, co se stalo, a všem to pověděli. Tu svatebčané pochopili, že Ježíš není obyčejný člověk, ale že je Pán nad celou přírodou, když mohl proměnit vodu ve víno.
ROZMNOŽENÍ CHLEBŮ A RYB Jednoho dne Ježíš dlouho kázal. Když už byl velmi unavený, vstoupil na loďku a dal se převézt na druhý břeh, aby si tam odpočinul. Lidé na břehu však pozorovali, kam Ježíš jede, a rozhodli se, že rychle půjdou po břehu kolem jezera a že na Ježíše počkají. A také tak udělali. Když Ježíš u břehu přistál, viděl, že ho tam už čeká mnoho lidí a že ho chtějí slyšet. Místo odpočinku tedy musel znovu kázat. Pak uzdravil mnoho nemocných, které mu přinesli. Mezitím však už zapadlo slunce. Apoštolové tedy řekli Ježíšovi: „Pane, pošli ty lidi domů. Do okolních vesnic je daleko a nevíme, odkud vzít pro tolik lidí jídlo a nocleh.“ Ježíš jim odpověděl: „Vy jim dejte najíst.“ Jeden z apoštolů, jmenoval se Filip, řekl: „Jak bychom mohli! Těch lidí je asi pět tisíc, a je tu jen jeden chlapec, který má pět bochníčků a dvě ryby. Co je to pro tolik lidí!“ Ježíš však zavolal chlapce, vzal od něho bochníčky a ryby a požehnal je. Pak řekl apoštolům: „Teď lidem rozdávejte.“ Ježíš bral z chlapcova koše bochníčky a ryby, a apoštolové je roznášeli lidem, kteří se rozsadili po trávě. Všichni dostali, každý kolik chtěl. A bylo jich přes pět tisíc! Ježíš však udělal zázrak tak velký, že nakonec ještě sebrali dvanáct košů zbytků. Ježíš tím zázrakem chtěl ukázat všem lidem, že on je Pán všech věcí.
UZDRAVENÍ BARTIMEA Jindy šel Ježíš městem Jerichem. Slepý žebrák, který slyšel shon a křik, se ptal, co se to děje. Řekli mu: „Škoda, že ho nemůžeš vidět. Jde tudy Ježíš, Boží Syn, který dělá tolik zázraků a celé město se k němu sbíhá.“ Bartimeus, tak se ten slepý jmenoval, vyskočil a začal křičet: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Křičel tak silně, že toho lidé brzy měli dost a okřikovali ho: „Nech toho, Bartimee, svým křikem nás obtěžuješ!“ On však se nedal a křičel dál. Ježíš ho slyšel a řekl: „Doveďte mi ho sem!“ A Bartimeus se rozběhl k Ježíši. Přitom klopýtal a narážel na lidi. Když došel k Ježíši, řekl: „Pane, dej, ať vidím.“ Když Ježíš viděl, že tolik touží po tom, aby mohl vidět květiny, hvězdy a tváře svých milých, řekl: „Ano, vrátím ti zrak, protože máš ve mne víru.“ A udělal trochu bláta z prachu a svých slin a dotkl se tím jeho očí. Všichni lidé zůstali němí úžasem. Muž, který předtím byl slepý, jásal radostí, protože konečně viděl! Největší radost však měl z toho, že mohl vidět Ježíše.
UTIŠENÍ BOUŘE Po dlouhém a únavném dnu se Ježíš a jeho učedníci plavili na loďce přes Genezaretské jezero. Bylo ticho a klid. Pán Ježíš byl velmi unavený a na loďce usnul. Najednou se zničehonic ochladilo, zvedl se vítr a vypukla veliká bouře. Vlny zmítali loďkou ze strany na stranu, po nebi lítaly blesky a hromy rachotily široko daleko. Učedníci měli veliký strych a báli se, že se loďka potopí. Ježíš ale v klidu spal dál. Učedníci na něj proto začali křičet, ať vstává, jak může spát? Ježíš procitl, postavil se a poručil bouři, aby ustala. Vtom se vše kolem utišilo a hladiny jezera byla zase klidná. Pán Ježíš chtěl ukázat, že s ním se nemusíme ničeho bát, ani když kolem nás hrozí bouře.
UZDRAVENÍ NEMOCNÉHO Potom byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnulých.Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. Proto židé tomu uzdravenému namítli: „Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!“ Odpověděl jim: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‘Vezmi své lehátko a choď!’“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‘Vezmi ho a choď’?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí. Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu. On však jim na to řekl: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“
UZDRAVENÍ CHROMÉHO V té době, kdy si jenom boháči mohli dovolit nechat se léčit lékařem, se tato zpráva rychle rozšířila. Kamkoli Ježíš přišel, přicházeli za ním nemocní a on je uzdravoval. Uzdravoval slepce.Uzdravoval hluché.Uzdravoval němé.Nebyla žádná nemoc, tělesná nebo duševní, kterou by Ježíš nemohl vyléčit. Bůh mu dal zvláštní moc uzdravovat. A když lidé viděli Ježíše, jak uzdravuje, věřili tomu, co jim říká. Jeden muž byl ochrnulý. Jeho přátelé věřili, že ho Ježíš může uzdravit. Ale ochrnulý se nemohl ani pohnout. A tak ho čtyři jeho přátelé na nosítkách odnesli k Ježíšovi.Před domem, ve kterém Ježíš učil, byla tlačenice lidí. Do domu už se nedalo dostat. A tak ti čtyři přátelé vzali, nosítka s ochrnulým a vynesli ho na plochou střechu domu. Pak prorazili střechu a spustili svého přítele dolů. Ježíš se na ně všechny podíval. Jak byli plní láskyplného odhodlání, jakou měli víru!"Odpouštějí se ti hříchy," řekl Ježíš muži."Jenom Bůh přece může odpustit hříchy. Co si to dovoluje!" bručeli si tiše učitelé Zákona."Co je snazší," zeptal se Ježíš, "uzdravit ochrnulého nebo odpustit hříchy? Abyste však věděli, že Bůh dal moc, abych dělal obojí," řekl Ježíš a obrátil se k ochrnulému, "vstaň, vezmi své lůžko, a jdi domů."A ochrnulý hned vstal a šel. Přátelé byli radostí bez sebe. U koho dnes hledáme pomoc v nemoci a jak se k němu dostáváme?
UZDRAVENÍ SLEPÉHO Jednoho dne Ježíš a jeho učedníci uviděli člověka, který byl od narození slepý. Učedníci se ho zeptali: "Mistře, proč se zrovna tento člověk narodil slepý? Vždyť nic neprovedl!" Ježíš odpověděl: "On opravdu neudělal nic špatného. Ale je slepý, protože má velký úkol – ukážu vám na něm, jak velkou moc má Bůh." Když to dořekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé ani kamarádi nevěřili tomu velikého zázraku a dlouho se vyptávali, jak to ten Pán Ježíš vlastně udělal…
VZKŘÍŠENÍ JAIROVY DCERY Když se Ježíš vracel, lid ho přivítal, protože všichni na něj čekali. A hle – přišel jeden muž – jmenoval se Jairos a byl představeným synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Cestou tam se na Ježíše lidé v zástupech tlačili. Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením, utratila na lékaře celé své jmění a nikdo ji nemohl uzdravit. Přistoupila zezadu a dotkla se střapce jeho šatů, a okamžitě se jí krvácení zastavilo. Ježíš se zeptal: „Kdo se mě to dotkl?“ Když to všichni popírali, řekl mu Petr: „Mistře, plno lidí se na tebe tlačí a tísní tě!“ Ale Ježíš na tom trval: „Někdo se mě dotkl. Já jsem přece pocítil, že ze mě vyšla zázračná moc.“ Když žena viděla, že se to neutajilo, celá rozechvělá přišla, padla před ním na zem a přede všemi lidmi vypravovala, proč se ho dotkla a jak byla okamžitě uzdravena. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji!“ Zatímco ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera je mrtvá. Už Mistra neobtěžuj!“ Ježíš to uslyšel a řekl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zachráněna!“Když přišel k domu, nedovolil, aby tam s ním někdo vešel kromě Petra, Jana a Jakuba spolu s otcem a matkou toho děvčete. Všichni nad ní plakali a naříkali. On však řekl: „Neplačte! Neumřela, jenom spí.“ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zavolal: „Dívko, vstaň!“ A vrátil se jí život a okamžitě vstala. Poručil, aby jí dali jíst. Její rodiče byli z toho celí užaslí. On jim však nařídil, aby nikomu neříkali o tom, co se stalo.
UZDRAVENÍ DESETI MALOMOCNÝCH Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
VZKŘÍŠENÍ LAZARA Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. Ten nemocný byl jejich bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat.“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
UZDRAVENÍ HLUCHONĚMÉHO
Můžeme se domluvit i bez hlasu nebo bez očí? Zkus si to!
Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím
Zkus různé druhy abecedy a napiš či jinak ztvárni větu
Dekapole. Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a
DĚKUJI JEŽÍŠI.
prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená 'otevři se!' I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."
PLNÉ SÍTĚ RYB Jednou stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
JEŽÍŠ CHODÍ PO VODĚ Potom, co dal Pán Ježíš lidem najíst, chtěl být chvíli sám, aby se v klidu pomodlil. Poslal tedy učedníky napřed. Učedníci nasedli do lodi a jeli na druhý břeh jezera. Když už se blížilo ráno, šel Pán Ježíš za učedníky a kráčel po vodě. Jakmile ho učedníci uviděli, velmi se polekali, protože nevěděli, co se děje. Pán Ježíš na ně ale zavolal: „Nebojte se! To jsem já.“ Petr na to řekl: „Pane Ježíši, když jsi to ty, udělej, ať můžu jít za tebou také po vodě.“ Pán Ježíš mu odpověděl: „Tak pojď!“ Petr vystoupil z vody a šel k Pánu Ježíši. Vtom ale začal foukat vítr a Petr dostal strach. Začal se topit a vykřikl: „Pane Ježíši, zachraň mě!“ Pán Ježíš mu podal ruku, chytil ho a řekl mu: „Proč ses bál a nevěřil mi?“ Pak oba dva vstoupili na loď. Učedníci, kteří byli na lodi, se Pánu Ježíši klaněli a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn.“
40 DNÍ NA POUŠTI Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk’.“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje!“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’“ Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‘Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!’“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času. Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili.
PÁN JEŽÍŠ VSTAL Z MRTVÝCH Když Pán Ježíš zemřel, sundali ho učedníci z kříže a položili do hrobu vytesaného ve skále. Před vchod přivalili veliký kámen. V neděli za svítání šly k Ježíšovu hrobu dvě ženy. Když tam přišly, byl hrob prázdný. Ježíšovo tělo zmizelo. Najednou se objevil anděl. Řekl jim: “Nebojte se. Pán Ježíš tu není. Vstal z mrtvých!” Obě ženy hned běžely k učedníkům, aby jim řekly, co se stalo. Najednou se u nich objevil Pán Ježíš. Ženy měly velikou radost. Pán Ježíš jim řekl: „Běžte k mým učedníkům a povězte jim, že jsem vstal z mrtvých.“
Tomáš, jeden z učedníků, nebyl s ostatními, když viděli Ježíše. Nevěřil, když mu vyprávěli, že Ježíš je naživu. „Neuvěřím, dokud sám nespatřím rány po hřebech na jeho rukou a nohou a nedotknu se rány v jeho boku,“ prohlásil. O týden později byl Tomáš pospolu s dalšími učedníky a dveře místnosti byly zamčené. Náhle se Ježíš znovu ocitl mezi nimi. „Tomáši,“ řekl, „vlož svůj prst na jizvy po ranách mých rukou a na ránu v mém boku. Přestaň pochybovat a věř vlastním očím:“ Tomáš se Ježíše nedotkl. Nepotřeboval to. „Můj Pane a Bože,“ pravil. „Teď věříš, protože mě vidíš na vlastní oči,“ řekl Ježíš. „Ale více věřící jsou ti, kteří mě neviděli, a přesto ve mě věří.“
