Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Arts management

Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst

Vypracoval:

Petr Šťastný

Vedoucí práce:

Ing. Vojtěch Kouba Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 17. 5. 2013

Podpis _________________________ 2

„Takový počet budov se neobrátil v trosky ani ohněm ani mečem v rukou nepřátel, ani všemi ostatními pohromami, jako se jich zřítilo pro nic jiného než pro nedbalost občanů.“ Leone Battista Alberti, 1521

3

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Vojtěchu Koubovi Ph.D. za vedení mé práce, cenné rady a čas. Mgr. Kateřině Kaňkové za vytrvalou podporu, nespočetné rady a konzultace. Dále pak všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli při zpracování této práce. 4

Název diplomové práce: Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst Abstrakt Diplomová práce s názvem „Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst“ se zabývá vztahem památkové péče k architektuře 20. století. V úvodu se práce zabývá historií a vývojem památkové péče. Následně přibližuje problematiku ochrany památek 20. století a postoj veřejnosti i odborníků k tomuto tématu. Na závěr je analyzován případ památkové ochrany Nákladového nádraží Žižkov. Práce popisuje řízení o památkové péči, které způsobilo konflikt mezi vlastníky objektu a developery na jedné straně a pracovníky památkové péče a veřejností na straně druhé. Klíčová slova památková péče, památková ochrana moderní architektury, architektura 20. století, architektura druhé poloviny 20. století, Nákladové nádraží Žižkov

5

Title of the Master´s Thesis: Heritage protection of 20th century architecture and its influence on Czech cities Abstract The thesis titled "Heritage protection of 20th century architecture and its influence on Czech cities" discusses the importance of the protection of the country’s heritage in relation to the architecture of the 20th century. The first part deals with the history and development of heritage preservation. The next part outlines the protection of the architecture of 20th century and the attitude of the public and experts towards the subject. The final part analyses heritage preservation in relation to the specific case of the Žižkov freight station, and discrepancies that proceedings of heritage preservation caused between owners and developers on one side, and conservators, specialists and the public on the other. Key words heritage preservation, preservation of modern heritage, 20th century architecture, second half of the 20th century architecture, Žižkov freight station

6

Obsah Úvod................................................................................................................................. 9 Poznámka na úvod ............................................................................................................................ 10

1

2

3

4

Památková péče....................................................................................................... 11 1.1

Počátky památkové péče....................................................................................................... 11

1.2

Počátky institucionalizované ochrany památek .................................................................... 12

1.3

Alois Riegl a jeho vliv na památkovou péči ........................................................................... 14

1.4

Vývoj památkové péče po roce 1918 .................................................................................... 16

1.5

Vývoj poválečné památkové péče ......................................................................................... 17

1.6

Změny v oblasti památkové péče po roce 1958 .................................................................... 19

1.7

Vývoj památkové péče po listopadu 1989 ............................................................................ 22

1.8

Ekonomický pohled na kulturní dědictví ............................................................................... 26

Památková ochrana architektury 20. století na území dnešní České republiky ........... 28 2.1

Konference za účelem památkové ochrany moderní architektury ....................................... 29

2.2

Památková ochrana architektury druhé poloviny 20. století ................................................ 35

2.3

Ideologický pohled na poválečnou architekturu ................................................................... 39

2.4

Dvojí veřejný zájem ............................................................................................................... 40

2.5

Iniciativa v oblasti památkové péče ...................................................................................... 41

2.6

Aktivity NPÚ........................................................................................................................... 42

2.7

Individuální snahy o záchranu staveb z druhé poloviny 20. století ....................................... 43

Nákladové nádraží Žižkov ......................................................................................... 45 3.1

Historie objektu Nákladového nádraží Žižkov ....................................................................... 45

3.2

První snahy o prosazení památkové ochrany Nákladového nádraží Žižkov .......................... 48

3.3

Územní rozvoj, plány radnice Prahy 3 a developerů ............................................................. 48

3.4

Památková ochrana vs. zájmy developerů ............................................................................ 54

3.5

Zahájení řízení o prohlášení Nákladové nádraží Žižkov za kulturní památku........................ 57

3.6

První prohlášení za kulturní památku, reakce developera, městské části a veřejnosti ........ 59

3.7

Rozhodnutí ministra a vrácení případu k projednávání ........................................................ 61

3.8

Druhé prohlášení za kulturní památku, popularizace problematiky ..................................... 64

3.9

Třetí prohlášení za kulturní památku .................................................................................... 66

3.10

Zamítnutí rozkladu a zápis na seznam nemovitých kulturních památek .............................. 67

3.11

Popularizace případu Nákladového nádraží Žižkov ............................................................... 68

Závěr ....................................................................................................................... 71 7

5

6

Zdroje: ..................................................................................................................... 73 5.1

Úvod ...................................................................................................................................... 73

5.2

Kapitola Památková péče ...................................................................................................... 73

5.3

Kapitola Památková ochrana moderní architektury ............................................................. 74

5.4

Kapitola Nákladové nádraží Žižkov ........................................................................................ 76

5.5

Závěr ...................................................................................................................................... 79

Přílohy: .................................................................................................................... 80

8

Úvod Téma „Památková ochrana architektury 20. století a její vliv na podobu českých měst“ jsem si vybral z několika důvodů. Jednak tímto tématem navazuji na svou bakalářskou práci, v níž jsem se zabýval tématem „Socialistická architektura a její místo v současné společnosti“ a také na práci na knize Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 - 1975, v níž jsem se podílel na kapitole o památkové ochraně architektonických památek z 60. a 70. let 20. století. Dalším, ryze osobním důvodem je můj zájem o architekturu, především architekturu 20. století. Vzhledem k tomu, že téma památkové ochrany architektury 20. století je stále aktuálnější a diskutovanější, pokládám za důležité k této diskusi přispět a přiblížit zmíněnou problematiku čtenářům této práce. V první části své práce se zabývám vznikem památkové péče, jejíž první náznaky můžeme vidět v období renesance. Dále se věnuji vývoji památkové péče na českém území (ať už jde o České země jako součást Rakouska-Uherska, První republiku, poválečné socialistické Československo nebo současnou Českou republiku) a jejím proměnám vztaženým k politickospolečenskému vývoji. V třetí části potom na příkladu Nákladového nádraží Žižkov ilustruji nedávný proces prohlášení této stavby za kulturní památku. Zabývám se jednak administrativními problémy, neurčirtostí podmínek prohlášení památkou a dále různými faktory (politickými, společenskými, ekonomickými i odbornými), jež vstupují do tohoto procesu. Mám-li zdůvodnit, proč jsem si pro analýzu vybral právě Nákladové nádraží Žižkov, najdu několik důležitých aspektů, které z něj dělají názornou ukázku stavu památkové péče v České republice. Jednak je to problém stáří památky – ačkoli Nákladové nádraží splňuje nepsanou podmínku minimálně 50 let stáří, stále je považováno za „mladou památku“, jíž se ochrana zatím nemá týkat. Obrovské pozemky NNŽ vzhledem ke svému umístění nedaleko centra města lákají developerské firmy, které v něm vidí velký potenciál pro své komerční záměry. Dále je území nádraží předmětem sporu o urbanistickou koncepci rozvoje Městské části Prahy 3. Nákladové nádraží Žižkov lze považovat za zástupce několika nemovitostí v majetku Českých drah, které se kvůli tomu, že nejsou využívány a zároveň kvůli své poloze v lukrativních lokalitách, stávají středem zájmu developerských firem. Ty zpracovávají plány na proměny několika pražských nádraží, konkrétně Masarykova a Smíchovského, pozemek nádraží Bubny již stát prodal společnosti Orco 1 . Ačkoli nelze samozřejmě trvat na rigidním přístupu k přestavbám a přeměnám prostředí (nejen) hlavního města, je potřeba si uvědomit, že jde o reprezentanty průmyslové architektury své doby a často v sobě skrývají hodnoty zasluhující památkové ochrany.

1

BEČKOVÁ, Kateřina. Novodobá kolonizace Prahy, in: Za starou Prahu XXXVIII (IX), č. 3, 2008, ISSN 1213-4228, s. 1

9

Průmyslová architektura tvoří doposud pouhé jedno procento2 z celkového počtu státem chráněných nemovitých památek. Památková ochrana Nákladového nádraží Žižkov by mohla vyvolat potřebnou diskusi o současném stavu a především o budoucnosti průmyslového dědictví. Zároveň ale naznačuje i velký problém průmyslových staveb – důraz na účelovost (v souladu s funkcionalistickým přístupem k architektuře, jejímž je reprezentantem). Nádraží bylo postaveno jako skladiště a překladiště a nalezení nového využití takové stavby bude jistě velmi obtížné. Současný případ Nákladového nádraží Žižkov může naznačit, jakým způsobem se bude vyvíjet vztah české společnosti k památkám 20. století v budoucnu.

Poznámka na úvod Ve své knize Památka a péče uvádí Václav Richter: „Neexistuje žádná přírodní „památka“, například Prachovské skály. Zámecký park není „přírodní“ památkou, nýbrž „kulturní“ památkou a prostě památkou. „Památná“ prastará lípa není památkou, památkou je ovšem vesnická plužina, ale ta není přírodou, nýbrž kulturou. Památka ve smyslu péče o památky je vždy „kulturní“.“3 Přes toto vysvětlení, se kterým se autor ztotožňuje, se pojem kulturní památka bude v práci objevovat hlavně proto, že je pojmem relativně běžně používaným, ať už v odborných textech, nebo i v běžném jazyce. Pro účely této práce budou tedy použity oba termíny: památka, i pleonastická kulturní památka.

2

BERAN, Lukáš. Mladé památky in: Průmyslové dědictví - 2: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry-mezinárodní konference Industriální stopy. Editor Benjamin Fragner, Vladislava Valchářová. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2010, 218 s. ISBN 978-80-01-04521-3, s. 53 3 RICHTER, Václav. Památka a péče. 1. vyd. Praha: Státní ústav památkové péče, 1993, 129 s. ISBN 80-857-8761-X, s. 11

10

1 Památková péče Vývoj památkové péče na rozdíl od architektury, kterou chrání, nesahá do příliš vzdálené minulosti, o to je však složitější. Vždy závisel na nazírání společnosti na památkovou péči a na definici pojmu "památka". U nás pojem kulturní památka definuje paragraf 2 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči: „Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a)které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b)které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.“

1.1 Počátky památkové péče První náznaky památkové péče v jejím novodobém smyslu můžeme najít v období renesance. Jak píše Alois Riegl, došlo v tomto období k proměně, kdy se „starověké památky začaly nově oceňovat nyní nejen kvůli tomu, že zprostředkovávaly patriotické vzpomínání na moc a velikost starého impéria, … ale i pro svou uměleckou historickou hodnotu.“ 4 Renesanční obdiv k antice a inspirace, kterou hledala pro soudobé umění, vedl ke studiu antických památek a k prvním opatřením pro jejich uchování. Zájem společnosti o umělecké dědictví byl ale omezen na úzkou vrstvu společenské a intelektuální elity. Navíc byl velmi selektivní a oceňoval pouze antické památky, jinými naopak pohrdal.5 V období renesance nalezneme také první opatření směřující k ochraně památek, v tomto případě antických. První takové nařízení vydal papež Pius II. v roce 1462. Jak konstatuje historik Vlastimil Vinter, „je to ve vývoji společnosti poprvé, kdy člověk se poznává v dílech a jednáních přes tisíc let starších, vidí v nich předstupeň vlastní umělecké, kulturní i politické činnosti a v minulosti nalézá hodnoty živé pro současnost.“6 Nejednoznačný postoj vůči architektuře dob minulých velmi pěkně vyjadřují například výroky spisovatele Moliéra (1622 - 1673), který označoval francouzské gotické katedrály za „hnusné obludy nevědomých věků.“ V té době měl pojem gotika sám o sobě pejorativní nádech.7 Vývoj postoje společnosti ke kulturnímu dědictví ve velké míře ovlivnilo osvícenství a jeho dopad na společenský vývoj. Docházelo k rozšíření obecné vzdělanosti, zavedení povinné 4

RIEGL, Alois a Ivo HLOBIL. Moderní památková péče. 1. vyd. Editor Ivan Kruis. Překlad Tomáš Hlobil. Praha: Národní památkový ústav, 2003, 172 s. ISBN 80-862-3434-7, s. 19 5 Vývoj a současné principy památkové péče [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/ 6 VINTER, Vlastimil. Úvod do dějin a teorie památkové péče I: nástin vývoje a základní ideové otázky památkové péče. 2. vyd. Praha: SNTL, 1982, 175 s, s. 12 7 HOBZEK, Josef. Vývoj památkové péče v českých zemích: stručný nástin. Praha: Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, 1987, 39 s. Odborné a metodické publikace, sv. 4, s. 3

11

školní docházky v řadě evropských zemí (u nás dekretem Marie Terezie z roku 1774), stejně tak docházelo k rozmachu vědních oborů jako historie, archeologie nebo dějiny umění. „Velká francouzská revoluce přinesla myšlenku odpovědnosti státu za kulturní dědictví (patrimoine) národa, potřebu jeho inventarizace, uchování a zpřístupnění.“8 Doba romantismu byla mimo jiné spojena s obdivem k umění a (idealizované) kultuře středověku. Tento pozitivní vztah k historii můžeme vidět v mnoha odvětvích umění (jako příklad mohou posloužit díla spisovatelů Waltera Scotta nebo malíře Eugène Delacroixe ad.), tato tendence napomohla zájmu o ochranu kulturního dědictví. Nacionalismus chápal památky jako součást národní identity a jejich ochrana získala politickou a ekonomickou podporu.9 Fascinace kulturou středověku a uvědomování si památek jako součásti národní identity působila jako úrodná půda pro rozvoj památkové péče. Tuto tendenci můžeme vidět i v českých zemích. Například spisovatel Karel Hynek Mácha byl velkým obdivovatelem hradních zřícenin, které intenzivně vyhledával a kreslil si je. Tímto způsobem romantismus pomáhal i k soustavnému popisování hradů a jejich zřícenin. František Alexander Heber sepsal šestisvazkové dílo (1843 - 1848) o hradech v Čechách a na Moravě. Toto dílo spíše postrádalo vědecký přístup a zabývalo se ve větší míře pověstmi. Jeho přínos spočívá především v tom, že je doplněno dokumentárními kresbami.10 Vlastimil Vinter shrnuje období romantismu takto: „Patrioticky podložený a romanticky laděný historismus … u nás i v Evropě učinil památku nositelem ideální minulosti, především středověké, a konstituoval vztah k památce jako k odkazu předků, památníku slávy i poroby, v kameni zachované svědectví národních dějin.“11 Důležitým podnětem pro zvýšení zájmu o movité památky ve společnosti bylo zakládání muzeí a sběratelská činnost obecně. Jako počátky snahy o prezentaci umění můžeme brát otevření Černínského paláce na Hradčanech pro veřejnost, kterému došlo již v první čtvrtině 18. století. Dalším takovýmto milníkem bylo založení předchůdkyně dnešní Národní galerie, tedy soukromé sbírky Společnosti vlasteneckých přátel umění v roce 1796 v Praze. Nejvýznamnějším počinem ve sbírkotvorné činnosti a snaze prezentace veřejnosti bylo otevření Národního muzea, které bylo založeno 1818, stejně jako dnešní Moravské muzeum v Brně.12

1.2 Počátky institucionalizované ochrany památek Úcta ke stavbě a uvědomění si její historické ceny byly hlavními impulzy ke vzniku památkové péče, jak jí chápeme dnes. První knihy, které můžeme z dnešního pohledu vnímat jako metodiky pro péči o památky, jsou dvě příručky: O obnově církevních památek od Josefa 8

Vývoj a současné principy památkové péče [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-apamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/ 9 Ibid. 10 HOBZEK, J. s. 5 11 VINTER, V. s. 27 12 HOBZEK, J. s. 6

12

Helfera (1823) a O opravách hradů a zámků od Josefa Scheigera (1824).13 Nově nabyté uvědomění shrnuje Alois Riegl a ve své práci: „Devatenácté století nevystupňovalo na nejvyšší míru pouze ocenění historické hodnoty, nýbrž se snažilo také zavést její zákonnou ochranu.“14 V první polovině 19. století se vytvořila institucionálně a v některých evropských zemích i legislativně zakotvená ochrana památek. Roku 1807 byla v Dánsku zřízena královská komise k zachování starožitností, v roce 1815 byl ve Švédsku a Norsku zřízen úřad říšského antikváře. Řecko vydalo v roce 1834 první zákon o ochraně památek a komise na ochranu památek vznikaly pomalu i v ostatních státech.15 Obdobně se situace vyvíjela i na našem území. V Rakousku byla císařským rozhodnutím vytvořena CK Centrální komise pro výzkum a uchování stavebních a uměleckých památek ve Vídni v roce 1850. Jejím úkolem bylo jednak poznání stavebních památek, tedy jejich soupis, a jednak ochrana těchto památek – při jejich opravách bylo nutno si vyžádat vyjádření Centrální komise. Náklady na opravy měli hradit vlastníci, státní budovy pak měla opravovat ministerstva, do jejichž resortu budovy patřily. Činností komise byla i osvětová činnost a snaha apelovat na veřejnost, aby stavební památky chránila. Opravy stavebních památek se měly omezit na zachování dochovaného stavu, měly se odstranit nevhodné doplňky. Komise měla za úkol svoje poznatky publikovat. Od roku 1856 vydávala pravidelně ročenku (Jahrbuch der Central Commission für Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale).16 V rámci komise působili tzv. konzervátoři. Jejich úkolem bylo pořizovat soupis stavebních památek, upozorňovat úřady na případná ohrožení a byli v pravidelném kontaktu s Centrální komisí. Tito konzervátoři byli jmenováni pro větší oblasti, například pro Čechy jich bylo celkem čtrnáct, pro Moravu pouze jeden a pro Slezsko dva. V roce 1872 byl obor Centrální komise rozšířen i na památky movité a její název byl změněn na Centrální komisi k vyhledávání a zachování uměleckých a historických památek, později pak zkráceně na Centrální komisi pro péči o památky. Komise byla rozdělena na tři sekce: první pečovala o objekty z doby předhistorické a antické, druhá pečovala o objekty architektury církevní a světské, o plastiky, malby a grafiky středověku a doby nové až do konce 18. století a třetí sekce pečovala o ostatní památky od nejstarších dob do konce 18. století.17 Jako památka byly vnímány objekty vystavěné do konce 18. století, tedy nejméně 70 let staré. Kolem roku 1850 se v pohledu na památkovou péči vyhranily dva protichůdné myšlenkové směry. První bývá označován jako puristické restaurování, které spočívá v „očišťování“ památek od mladších slohových doplňků a jejich přestavby a dostavby v dobově moderním historizujícím stylu do fiktivní úplnosti a stylové jednoty. Tímto způsobem je sice možné docílit původního vzezření, které ale postrádá autenticitu. Nejslavnějším představitelem 13

HOBZEK, J. s. 6 RIEGL, A. s. 27 15 HOBZEK, J. s. 8 16 Ibid. s. 9-10 17 Ibid. s. 10 14

13

tohoto směru byl francouzský architekt Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc. Druhý pohled zdůrazňoval hodnotu stáří památky a namísto dostaveb požadoval preventivní péči, údržbu a konzervaci dochovaného stavu. Ke konzervaci stavby docházelo se všemi jejími vlastnostmi: kladnými i zápornými, jakými mohou být například různá poškození.18 Z těchto přístupů k památkové péči převládal v naší zemi po celou druhé poloviny 19. století první – puristický, který je reprezentován například pracemi Friedricha Schmidta a Josefa Mockera. Praktickými ukázkami mohou být dostavby katedrály sv. Víta v Praze, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře nebo hradu Karlštejn.19 S odstupem času se ukázalo, že oba tyto přístupy, puristický i konzervační s sebou nesou jistá negativa. Historik Zdeněk Wirth (1878 – 1961) kriticky charakterizoval purismus takto: „Slohový purismus obnovoval architekturu, především středověkou, v jednotném slohovém schématu, které nerozeznávalo pestré rozdíly slohu v různých zemích a v různých obdobích vývoje, jímž za staletí prošla, a proměnilo ji v neživé slohové schema.20“ Na nedostatky pouhé konzervace později upozorňoval architekt a historik Bodo Ebhart (1865 – 1945), když poukazoval na fakt, že samotná konzervace nestačí: „Památky chráníme kvůli jejich historické hodnotě a musíme je podle potřeby rekonstruovat, aby se tato historická hodnota plně uplatnila.“ 21 Nejlepší konzervace podle něj spočívá v restaurování, protože pokusy o konzervaci bez restaurování často končí špatně. Puristický přístup, praktikovaný do konce 19. století, byl postupně čím dál víc kritizován. K odklonu od něj došlo kolem roku 1900, kdy architektura a design opustily historismus. Raná moderna v podobě secese usilovala o vytvoření vlastního nehistorizujícího a nezávislého umění. Současně s touto změnou se radikálně proměnila i teorie a praxe památkové péče. Historismus a purismus byl postupně nahrazován modernismem. Historik Georg Gottfried Dehio v Německu prosazoval historicko-kritickou metodu jako východisko zkoumání a hodnocení památek a vracel se k Ruskinovu přístupu: konzervovat, ne restaurovat.22

1.3 Alois Riegl a jeho vliv na památkovou péči Jednou z nejvýznamnějších osobností památkové péče v Rakousku byl Alois Riegl. V roce vydal spis Der moderne Denkmalkultus. Sein Wesen und seine Entstehung (Moderní památková péče), který se stal na dlouhou dobu nejskloňovanějším textem v oblasti památkové péče. V něm definoval památku jako „…v nejpůvodnějším smyslu takové dílo lidské ruky, které bylo vytvořeno s cílem zachovat ve vědomí dalších generací stále živé a 18

Vývoj a současné principy památkové péče [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-apamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/ 19 Ibid. 20 WIRTH, Zdeněk: Vývoj ochrany památek 1845-1945, in: Architektura ČSR, Praha: Klub Architektů, 1950,ISSN 0300-5305, s. 236 21 RIEGL, A., s. 91 22 Vývoj a současné principy památkové péče [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-apamatkova-pece/historie-a-principy-pamatkove-pece/

14

přítomné jednotlivé lidské skutky či osudy (nebo komplexy několika takových událostí). Může to být památka výtvarná nebo písemná podle toho, za k obeznámenosti pozorovatele s událostí, která má být zvěčněna, stačí pouze výrazové prostředky výtvarného umění, nebo zda je nutná výpomoc nápisu: nejčastěji jsou rovnoměrně spojeny oba způsoby.“ 23 Ve svém díle Riegl rozebíral pojem památky a její hodnoty. Hodnotu stáří (Alterswert) na památce lze poznat na první pohled. Prozrazuje ji její nesoučasný vzhled, který ale nespočívá ve stylu, v jakém je stavba postavena (ten se dá napodobit). Hodnotu stáří jsou schopni vnímat všichni a ne pouze odborníci. Tato hodnota vzniká působením přírodních rozkladných vlivů a přirozeným stárnutím. Stavba tak získává určitou patinu, drastickým příkladem je potom ruina. Tuto patinu staví Riegl do protikladu proti nápadnému restaurování historických děl (tak, jak to činil purismus) a tvrdí, že člověk by do tohoto procesu neměl zasahovat. 24 „Pouze jedno je třeba z hlediska hodnoty stáří naprosto vyloučit:násilné zasahování lidské ruky do nastalého stavu památky. Nelze strpět ani přídavek ani úbytek, ani doplňování částí, které byly v běhu času rozloženy přírodními silami, ani odstraňování těch, které stejným způsobem k památce přibyly. Oba znetvořují její původní celistvou formu.“25 Památková péče podle něj musí zkoumat také existenci ostatních hodnot památky: pamětní hodnoty a přítomnostní hodnoty a poměřovat je dohromady právě s hodnotou stáří. Historická hodnota (der historische Wert) reprezentuje určitý stupeň vývoje v lidské tvůrčí oblasti. Je tím vyšší, čím méně na ni působí okolní vlivy. Symptomy rozkládání, které jsou hlavní součástí hodnoty stáří, musí být z hlediska historické hodnoty odstraňovány všemi prostředky. „Historické hodnotě jde naopak jen o to zachovat co možná nejméně zfalšovaný dokument pro budoucí uměleckohistorické bádání, jež svou činností doplní dosavadní poznání.“ 26 Historická hodnota požaduje maximální zachování stavu památek, aby byla zachována dokumentární funkce pro budoucnost. Dále jmenuje záměrnou pamětní hodnotu (der gewollte Erinnerungswert). Jejím cílem je zachovat stanovený účel od počátku zhotovení památky: nedovolit aby se vybraná věc stala minulostí. „Záměrná pamětní hodnota vznáší rovnou nárok na nepomíjivost, na věčnou přítomnost, na nepřetržité trvání stavu při vzniku díla.“27 Základní požadavek záměrných památek tak představuje restaurování. Tato hodnota je jak vychází z popisu přímo v rozporu s hodnotou stáří. Obecně lze konstatovat, že se Riegl ohrazoval proti dřívějším metodám puristickým a restauračním a preferoval metodu konzervační, která si dává za cíl uchovat dochovaný stav památek. Proti předchozí době byly tyto myšlenky převratné a pokrokové a měly významný dopad na budoucí vývoj památkové péče. Vídeňská komise tyto myšlenky přijala za své a začala se jimi řídit, čímž se stala ve své době jednou z nejmodernějších institucí ve svém 23

RIEGL, A. s. 9 Ibid. s. 35 25 Ibid. s. 35 26 Ibid. s. 39 27 Ibid. s. 47 24

15

oboru na světě. Alois Riegl také vypracoval návrh zákona na ochranu kulturních památek, který však nebyl nakonec uveden v život. Právě jeho text Der moderne Denkmalkultus. Sein Wesen und seine Entstehung měl být teoretickou částí tohoto zákona.28 Význam Rieglova díla a jeho názorů shrnul historik Ivo Hlobil takto: „Revolučnost teorie Aloise Riegla spočívala v odmítnutí zakládat nadále památkovou péči na úzce intelektuální historické nebo uměleckohistorické hodnotě památek. Rozhodující se pro něj stala hodnota stáří, kterou považoval za obecně a bezprostředně srozumitelnou a v budoucnosti stále více respektovanou.“29 Ve stopách Aloise Riegla kráčel jeho český žák Max Dvořák, který prosadil preferenci konzervace před restaurováním i do praxe a dodal památkové péči významnou etickou dimenzi, která spočívala v morální povinnosti vůči budoucnosti. V praktickém uplatňování péče o památky se myšlenky Rieglovy teorie a Dvořákovy reorganizační aktivity v Centrální komisi v Čechách setkaly s velkou odezvou a zejména Praha se do první světové války stala střediskem intenzivní ideové, propagační i literární aktivity k otázkám památkové péče30, také díky činnosti Klubu Za starou Prahu.31

1.4 Vývoj památkové péče po roce 1918 Po první světové válce se vývoj v oblasti památkové péče nesl v duchu kontinuity rakouskouherského modelu. Přijetí dosud fungujícího systému svědčí o tom, že památková péče byla v bývalé monarchii na dobré úrovni a nebylo tedy potřeba ji radikálně měnit. Za první republiky tak byly v podstatě přejaty právní i organizační normy: na území Čech, Moravy a Slezska platily bývalé rakouské, a na Slovensku a Podkarpatské Rusi bývalé uherské legislativní předpisy.32 K jistým organizačním změnám však nevyhnutelně muselo dojít: nejvyšším úřadem pro věci památek se stalo ministerstvo školství a národní osvěty. Bývalý C. K. zemský památkový úřad byl záhy přeměněn na Státní památkový úřad s působností nejdříve na celém území nově vzniklého státu, až později vznikaly pobočky pro Slovensko a Moravu a Slezsko. Vznikl Státní fotoměřický ústav v Praze, který byl zřízen za účelem dokumentace památek v roce 1919 a fungoval až do roku 1953. Další institucí se stal v roce 1919 založený Státní archeologický ústav pro výzkum archeologických památek také podřízený ministerstvu školství a národní osvěty. Z doby Rakousko-Uherska se naopak zachoval institut konzervátorů. Těchto

28

HOBZEK, J. s. 17 HLOBIL, Ivo Alois Riegl a teorie moderní památkové péče in: RIEGL, Alois a Ivo HLOBIL. Moderní památková péče. 1. vyd. Editor Ivan Kruis. Překlad Tomáš Hlobil. Praha: Národní památkový ústav, 2003, 172 s. ISBN 80-862-3434-7, s. 105 30 VINTER, V. s. 49 31 Klub Za starou Prahu je nepolitickým občanským sdružením, které se od svého vzniku v roce 1900 věnuje nepřetržitě ochraně památek v Praze [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.zastarouprahu.cz/o-klubu 32 VINTER, V. s. 59 29

16

pomocníků státní památkové péče bylo celkem 11, šlo o čestnou funkci udělovanou především znalcům oboru, jejichž úkolem byla zejména zpravodajská činnost.33 Jak hodnotí Ivo Hlobil, památková péče kráčela ve stopách rakouských principů: „Česká památková péče po roce 1918 praktikovala konzervační analytickou metodu péče o památky, pietně zachovávající dochovaný stav matérie památky, dokládající či dokumentující její evoluci a vyžadující provádět nové doplňky v soudobém stylu.“34 Prvorepubliková památková ochrana byla úzce svázána s osobností Zdeňka Wirtha35. Právě jemu lze připsat zásadní podíl na koncepci nového systému státní památkové péče a personálním obsazení jeho nových pozic. Jeho význam spočíval také v tom, že ve změněné politické i hospodářské situaci, která provázela vznik nového státu, obhajoval význam památkové ochrany pro tehdejší společnost. Také se snažil o skloubení náročných Rieglových zásad s reálnými možnostmi vlastníků památek. Došel k závěru, že nejobtížnější bude památková ochrana objektů, které nebudou pro tehdejší společnost využitelné (tento koncept platí dodnes). Společně s památkovým oddělením také pracoval na přípravě nového památkového zákona, jehož přijetí zabránila komplikovaná politická situace v době před zánikem první republiky.36

1.5 Vývoj poválečné památkové péče Vývoj památkové péče po druhé světové válce šel ruku v ruce s vývojem historickým a společenským, který byl určován vládou komunistické strany a podřízeným postavením Československa vůči Sovětskému svazu. Především kvůli konfiskacím majetku a zákonům o pozemkové reformě se do státního majetku dostalo množství movitých i nemovitých památek. Tomu se musela přizpůsobit i státní památková péče. Ústředním orgánem pro péči o kulturní památky zůstalo ministerstvo školství s určitými organizačními změnami (a měnícími se názvy). 37 Vládním nařízením č. 228/1949 Sb. byla ochrana církevních památek svěřena Státnímu úřadu pro věci církevní. Ten za ně převzal hmotnou stránku péče, ale odborný dozor zůstal nadále v resortu ministerstva školství (tehdy nazvaného m. školství, věd a umění). Když byl v roce 1956 Státní úřad pro věci církevní zrušen a jeho agenda byla přenesena na ministerstvo kultury, hmotná stránka péče o církevní památky zůstala oddělena od péče odborné.38 Je potřeba podotknout, že v soudobé literatuře se z pochopitelných důvodů nehovoří o faktu, že to byly právě církevní památky, které byly nejvíce zanedbávané, řada z nich utrpěla obrovské škody a některé byly zničeny úplně. 33

HOBZEK, J. s. 17 HLOBIL, I. s. 121 35 historik umění, zakladatel památkové péče v Čechách 36 UHLÍKOVÁ, K. Zdeněk Wirth, český historik umění a organizátor památkové péče, in: Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby: soubor příspěvků. 1. vyd. Editor Jiří Roháček, Kristina Uhlíková. Praha: Artefactum, 2010, 303 s. ISBN 978-808-6890-326. s. 9-13 37 HOBZEK, J. s. 21 38 Ibid. s. 21 34

17

Konfiskačními dekrety z roku 1945 a novým zákonem o pozemkové reformě se dostal do státního vlastnictví také velký počet českých hradů, zámků a paláců i s jejich mobiliářem a řada dalších památek ať už movitých, či nemovitých. Aby byla zajištěna řádná péče o nejvýznamnější památky, byl zákonem č. 137/1946 Sb. vytvořen pojem státního kulturního majetku a došlo ke zřízení Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Tyto komise byly dvě – v Praze a v Bratislavě. Od roku 1947 přejímaly do své správy nejvýznamnější hrady, zámky, tvrze a paláce a to jako státní kulturní majetek. Úkolem a cílem komisí byla odborná péče o tyto objekty, záchrana a jejich kulturní využití. Kompetence státních památkových úřadů nebyla dotčena činností Národní kulturní komise. Hradům a zámkům ve správě Národní kulturní komise se zpravidla říkalo Státní hrady a zámky, což byl de facto zavádějící termín, jelikož až na pár výjimek byly ve státním vlastnictví všechny hrady a zámky.39 K zásadnímu opatření došlo vydáním vládního nařízení č. 112/1951 Sb. o reorganizaci státní památkové péče, které s účinností od 1. ledna 1952 ustavilo pro celý stát tyto změny: Určilo, že památkovými orgány jsou krajské národní výbory a ústředním úřadem v tomto oboru je ministerstvo školství, věd a umění. Dále že Národní komise se přeměňují v poradní sbory tohoto ministerstva a že Státní památkový úřad v Praze a jeho oddělení v Brně (toto rozdělení platilo od roku 1945) se přeměňuje na Státní památkový ústav. Jeho úkolem pak byla odborná pomoc v oboru státní památkové péče, zejména při záchranných pracích a při propagaci památek, vědecké hodnocení památek a rozvíjení konzervačních metod. Národní kulturní komisi tak byla odebrána správa státního kulturního majetku (tyto objekty přešly přímo pod ministerstvo školství) a de facto tak zanikla, protože od platnosti tohoto nařízení se již jako poradní sbor nikdy nesešla.40 Změny ve struktuře státní památkové péče probíhaly i nadále. V roce 1953 byl vytvořen zvláštní orgán s názvem Státní památková správa, který zahrnoval jednak bývalé oddělení pro ochranu památek a přírody v ministerstvu, dále pak kancelář Národní kulturní komise pro správu státního majetku, Státní památkový ústav v Praze s pobočkou v Brně a Státní ústav v Praze. Vedoucím orgánem ale i nadále zůstávalo ministerstvo (nyní nazvané školství a osvěty). Tento stav trval až do vydání zákona č. 22/1958 Sb. Další změnou bylo vytvoření instituce tzv. městských památkových rezervací. V těchto rezervacích ve zvlášť významných městech na sebe péči o opravu některých domů i finanční stránku renovací, bralo ministerstvo školství. A to bez toho aniž by se touto aktivitou zasahovalo do vlastnických poměrů.41 Památkové objekty byly rozděleny do kategorií podle významnosti. Do první kategorie spadaly hlavně vybrané hrady a zámky a městské památkové rezervace. Do druhé kategorie spadaly zámky a jim podobné budovy, které pro svoji hodnotu zasluhovaly, aby jejich obnova nebo úprava byla provedena jednorázově z prostředků státní památkové péče s tím, že další 39

HOBZEK, J. s. 22 Ibid. s. 23 41 VINTER, V. s. 64-65 40

18

údržbu převezme vlastník objektu, respektive organizace, která ho spravuje, a to za dozoru státní památkové péče. Další kategorií byly tzv. rezervace lidové architektury. Ty měly za úkol uchovávat a chránit objekty lidové architektury a venkovské stavby. Ačkoli se jim říkalo rezervace, šlo o jednotlivé stavby. Poslední kategorií pak byly památky ostatní tzv. rozptýlené. 42 Ze směrnice pro památkovou údržbu vychází mimo jiné povinnost vlastníka těchto objektů pečovat o jejich stav na své náklady, přičemž mohl zažádat autority státní památkové péče o příspěvek na údržbu. Finanční prostředky na úpravy se pro objekty spadající do první kategorie plánovaly ústředně u Státní památkové správy v Praze, zatímco finance na opravy ostatních tří kategorií zařazovaly do svých rozpočtů jednotlivé krajské národní výbory. Do první kategorie v české části republiky spadalo 131, do druhé 182 a do městských památkových rezervací 30 objektů.43

1.6 Změny v oblasti památkové péče po roce 1958 Přelomovým rokem z hlediska památkové péče byl rok 1958. Dne 17. dubna 1958 byl odhlasován důležitý zákon č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách. Na této legislativní normě se pracovalo již od roku 1948. Mezi jeho nejvýznamnější přínosy patřilo teoretické zakotvení pojmu památka. Ta byla v zákoně č.22/1958 Sb. definována: (1) Památkou je kulturní statek, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života, nebo jest jí dochované historické prostředí sídlištních celků a architektonických souborů, anebo věc, která má vztah k význačným osobám a událostem dějin a kultury. (2) Za památku se považuje také soubor kulturních statků a věcí, i když některé z nich nejsou památkami.“44 Z jeho dalších ustanovení vyplývá, které památky spadají do resortu orgánů státní památkové péče a které jsou doménou jiných orgánů a institucí. Vrcholným orgánem státní památkové péče bylo ministerstvo školství a kultury (od roku 1969 ministerstvo kultury). Jeho poradním orgánem byla jmenována Ústřední komise státní památkové péče. Při ministerstvu byl dále zřízen Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, jehož úkoly byly v zákoně stanoveny takto: „Na úseku státní památkové péče organisuje a provádí ústav výzkum, průzkum, dokumentaci, vědecké hodnocení a popularisaci památek, řeší otázky teorie a praxe ochrany, konservace, obnovy a kulturního využití památek, poskytuje odbornou a metodickou pomoc při provádění památkové péče, zejména u národních

42

HOBZEK, J. s. 26 Ibid. s. 26 44 § 2, Zákon 22/1958 Sb. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://uprav.ff.cuni.cz/?q=system/files/22_1958_Sb.pdf 43

19

kulturních památek, jakož i při plnění mimořádně významných úkolů konservace, obnovy a kulturního využití památek.“45 Ústav se dále musel vyjadřovat při pochybnostech, zda věc je či není památkou, při opravách a úpravách národních kulturních památek a způsobu jejich využití. Se zrušením od ochrany památky muselo souhlasit ministerstvo školství a kultury po vyjádření ústavu.46 Státní ústav památkové péče nebyl výkonným orgánem památkové péče. Neměl nařizovací moc, ani finanční prostředky na opravu památek a ani nespravoval žádnou budovu (kromě Kučerova paláce na Pohořelci, kde sídlil). Výkonnými orgány státní památkové péče byly podle zákona především krajské národní výbory, při kterých se zřizovala od roku 1958 krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. 47 Zákon č.22/1958 také stanovil povinnosti vlastníka na vlastní náklady pečovat o památku a udržovat ji v dobrém stavu podle pokynů orgánů státní památkové péče. U státního majetku měla tuto povinnost organizace, která tuto památku měla ve správě nebo v trvalém užívání.48 Další podstatnější organizační změna nastala v roce 1960 jako důsledek zákona o národních výborech. Ten zdůraznil úlohu okresních národních výborů, které se staly výkonnými orgány státní památkové péče namísto krajských národních výborů. Krajská střediska státní památkové péče se stala poradními a pomocnými pracovišti okresních národních výborů.49 Co se týče evidence památek, zákon ukládal vypracovat státní seznamy kulturní památek, ale říkal také, že chráněny jsou i památky do těchto seznamů nezapsané (jejich funkce byla tedy pouze evidenční). „První zákon považoval za památky vše, co mělo zákonem stanovené hodnoty. Teprve když nastaly pochybnosti, měl příslušný orgán veřejné správy rozhodnout, že konkrétní věc památkou není. Taková rozhodnutí však zatím nejsou známá.“50 Pokud jde o movité památky, byla tato formulace relativně nejasná. Paragraf 7, odstavec 2 říkal: „Výkonný orgán krajského národního výboru vede státní seznam nemovitých památek a státní seznam movitých památek. Do státního seznamu nemovitých památek se zapisují veškeré nemovité památky na území kraje. Do státního seznamu movitých památek se zapisují významné movité památky na území kraje, pokud nejsou osobním majetkem nebo nejsou uloženy v museích, galeriích nebo jiných podobných ústavech.“51 Zatímco nemovité památky byly zapsány všechny, u movitých jsou zapsány pouze galerijní a muzejní exponáty, ale zákon už nepamatoval na památky v osobním vlastnictví.

45

§ 19, odst. 2 zákona 22/1958 Sb. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://uprav.ff.cuni.cz/?q=system/files/22_1958_Sb.pdf HOBZEK, J. s. 29-31 47 Ibid. s. 29-31 48 Ibid. s. 29-31 49 Ibid. s. 29-31 50 NOVÁK, Zdeněk, Legislativa v oblasti kultury a památkové péče, Prah: VŠE v Praze, FPH, 2009, s. 52 51 § 7, odst. 2 zákona 22/1958 Sb. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://uprav.ff.cuni.cz/?q=system/files/22_1958_Sb.pdf 46

20

Národní kulturní památky byly specifikovány takto: „Památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda na návrh ministra školství a kultury za národní kulturní památky. Národní kulturní památky požívají zvýšené ochrany podle dalších ustanovení tohoto zákona.“52 První národní kulturní památky byly vyhlášeny v roce 1962, celkem jich bylo vyhlášeno 3353, mezi první zapsané památky patřily například Karlův most, Týnský chrám nebo Národní divadlo a další. Postupné uvolňování režimu vedoucí k Pražskému jaru, které bylo zakončeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy, se projevilo také rostoucími diskusemi o vývoji státní památkové péče. Jak konstatuje Ivo Hlobil: „Pražské jaro umožnilo po dlouhé době veřejnou kritiku zanedbávání památek za komunistického režimu. Vzhledem ke katastrofálnímu stavu našeho památkového fondu nebylo možno očekávat větší projevy zájmu o hodnotu stáří.“54 Normalizace, která následovala po dočasném uvolnění společenské atmosféry, vedla pouze k eskalaci negativních jevů v oblasti památkové péče. Byly to právě národní výbory, které byly po revoluci v roce 1989 značně kritizovány za svoji činnost (respektive nečinnost). Jak uvádí ve svém textu Michal Novotný: „V oblasti památkové péče vyvolala nová situace ostrou kritiku vůči soudobému stavu péče o památkový fond. Viditelným výrazem nespokojenosti byla rezoluce žalující normalizační režim z devastace nemovitého fondu našich památek. Při hledání, kdo nebo co zapříčinilo tento stav, byla památkáři za hlavního viníka označena činnost národních výborů. Od roku 1952 jim výslovně náležel výkon státní památkové péče, v praxi ji však téměř nevykonávaly.“55 Památková péče se až do roku 1988 řídila zákonem č. 22/1958 Sb. Zákon 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který ho nahradil, mimo jiné zavedl pojem památkové zóny „kde opět předběhl dobu, kdy umožnil za památkovou zónu prohlásit část krajinného celku s významnými kulturními hodnotami. Zavedl institut přezkoumatelného správního rozhodnutí, kterým orgán památkové péče stanoví limity, za kterých je možné provést úpravu památky“56 Zákon č. 20/1987 Sb. se od předchozí legislativní normy lišil především v novém pojetí památky. Zatímco zákon z roku 1958 chránil všechny kulturní statky, které vykazovaly znaky památky specifikované v zákoně. V zákoně č. 20/1987 Sb. je formulace památky jiná. Zákon říká, že za památku se prohlašují věci: „Které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověk z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké,

52

§ 3, zákona 22/1958 Sb. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://uprav.ff.cuni.cz/?q=system/files/22_1958_Sb.pdf VINTER, V. s. 66 54 HLOBIL, I. s. 127 55 NOVOTNÝ, M. Legislativní vývoj v památkové péči po roce 1989, in: Zprávy památkové péče, 2006, ročník 66, č. 3. ISSN 1210-5538 s. 245 56 NOVÁK, Z. s. 75 53

21

vědecké a technické, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.“57

1.7 Vývoj památkové péče po listopadu 1989 Sedmnáctý listopad 1989 přinesl novou naději, že zanedbávání památek a jejich devastace v období komunismu nebude nadále pokračovat. Památková péče se stala věcí veřejnou a mohla začít hledat podporu ve veřejném mínění. Došlo k reorganizaci institucí památkové péče, jež se staly nezávislými na státní správě. Ruku v ruce s těmito změnami docházelo i k personálním změnám, na vedoucí místa byli vybírání odborníci v dané oblasti, ředitelem Státního ústavu památkové péče se například stal historik umění Josef Štulc.58 Po revoluci vzniklo množství nadací zaměřených na záchranu památek a kulturního dědictví, jmenovat můžeme například Nadaci při Občanském fóru, Nadaci Václava Havla, nebo Nadaci Prince Charlese a další.59 Po pečlivém zvážení renomovanou odbornou komisí v čele s Dobroslavem Líbalem60 bylo kolem pěti set památek tzv. revolučních, respektive památek dějin KSČ ze seznamu kulturních památek vyškrtnuto a nejméně tři tisíce objektů naopak zapsáno.61Mezi nově zapsanými památkami byly především památky církevní, které v období vlády komunistické strany utrpěly nejvíce. Mnoho z nich se vlivem selektivní „péče“ především v období po roce 1968 obnovení demokracie nedočkalo. „V období socialistického společenského zřízení bylo upuštěno od památkové ochrany, nezákonně vyškrtnuto z tehdejších seznamů kulturních památek nebo zaniklo téměř 3000 nemovitých památek, což v té době představovalo 10% nemovitého památkového fondu.“ 62 Hlavní příčinou byla dlouhodobě zanedbávaná údržba a nedostatek prostředků, v pozadí ovšem stály ideologické motivy, zvlášť u církevních památek, ale také u bývalých šlechtických sídel. Stále více kulturních památek, především hradů a zámků, bylo postupně zpřístupňováno veřejnosti. Od roku 1989 do současnosti se jejich počet více než zdvojnásobil. Návštěvnost se díky zpřístupnění některých objektů zvýšila, v roce 1991 byl počet návštěvníků přibližně 5,5 milionu a v roce 1997 to bylo již 7,9 milionu a toto číslo nadále rostlo. V roce 2011 překročila návštěvnost hranici 12 milionů návštěvníků ročně.63

57

§2 Zákona 20/1987 Sb. [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakonymezinarodni-dokumenty/zakon-o-statni-pamatkove-peci/ 58 doc. PhDr. Josef Štulc (*1944) – historik, člen Poradního komitétu ICOMOS, vedoucí odboru metodik, vědy a vzdělávání NPÚ, [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.krizovatkyarchitektury.cz/2010/download/z_stulc.pdf 59 HLOBIL, Ivo. Česká památková péče po 17. listopadu 1989, Stručně o dosavadním vývoji. 1994, [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Aesthetica16/Aesthetica16_09.pdf 60 člen Klubu Za starou Prahu, prezident Českého národního komitétu ICOMOS, člen mnoha vědeckých poradních sborů,[online]. [cit. 201304-30]. Dostupné z: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/libal.htm 61 ŠTULC, Josef. Úspěchy a prohry památkové péče v obnovené demokracii in: ŠTULC, Josef. Úspěchy a prohry památkové péče v obnovené demokracii in: Dějiny umění v české společnosti: otázky, problémy, výzvy: příspěvky přednesené na Prvním sjezdu českých historiků umění. Vyd. 1. Editor Milena Bartlová. Praha: Argo, 2004, 273 s. ISBN 80-720-3624-6, s. 257 62 Sborník statí o kultuře v České republice po roce 1989. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 1999, 214 s. ISBN 80-863-1002-7, s. 12 63 Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2011, s. 26 [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Statistika_kultury_2011_I.KULTURNI-DEDICTVI_web.pdf

22

Obrázek 1

Zpřístupněné památky a návštěvnost [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2009/03/Statistika_kultury_2011_I.KULTURNIDEDICTVI_web.pdf

Odstátnění většiny kulturních památek zásadním způsobem proměnily předpoklady zachování památkového fondu i samotnou památkovou péči. Pozitivní změnou bylo nahrazení nejasné odpovědnosti za státní vlastnictví individuální odpovědností jednotlivých vlastníků památek. V důsledku toho poklesl počet chátrajících a neudržovaných památek a s majetkem bylo nakládáno efektivněji. Znovuobnovení soukromého podnikání a vytvoření konkurenčního prostředí v oblasti restaurátorství a stavebnictví vedlo k rozšíření sortimentu potřebného k obnově památek a efektivizaci péče o památky. V neposlední řadě je potřeba zmínit vznik občanských iniciativ, které se zabývají ochranou památek ať už na lokální nebo celostátní úrovni.64 K negativním jevům polistopadového období ve vztahu k památkovému fondu patří zvýšení ekonomických aktivit ve velkých městech a turisticky atraktivních územích. Tlak na demolice historických staveb a jejich nahrazení novostavbami nebo přestavby a necitlivé modernizace jsou konstantním problémem. V centrech měst (i na území památkových rezervací) rostly ceny pozemků a tím vznikla potřeba nové výškové výstavby, která je ovšem neslučitelná s historickým charakterem místa. Tato situace přetrvává až dodnes. Státní orgány památkové péče začaly vlastníkům poskytovat přímé státní nevratné finanční prostředky a dotace, i když jen v omezené míře. Tyto prostředky nebyly schopné pokrýt celkové náklady vzhledem k havarijnímu stavu některých památek zanedbávaných i několik desetiletí. Velkou roli v tomto ohledu proto hraje i schopnost vlastníka spolupodílet se na financování obnovy.65

64 65

Sborník statí o kultuře v České republice po roce 1989. s. 13 Ibid. s. 15

23

Programů finanční státní finanční podpory bylo několik. Byly Mezi nimi například Program regenerace městských památkových rezervací (od roku 1992), Havarijní (tzv. střešní) program (1992), Program záchrany architektonického dědictví (1995), Program péče o vesnické památkové rezervace a krajinné památkové zóny (1997), Program záchrany archeologických výzkumů (1997), Program restaurování movitých kulturních památek (1998). Tyto programy hrály díky multiplikačním efektům významnou roli v ekonomickém oživení jednotlivých obcí i celých regionů.66 Přechod k tržnímu hospodářství a celospolečenské proměny s sebou nesly i negativní důsledky v oblasti památkové péče. Mezi jinými můžeme uvést velký nárůst krádeží a vývoz památek (zejména starožitností a dalších movitých památek) do zahraničí. V roce 1989 vyšetřovali kriminalisté 79 případů krádeží starožitností a v roce 1993 se toto číslo zvedlo na celých 1068 případů. Podle odhadu policie bylo ročně ukradeno mezi 15 a 20 tisíci starožitností, z nichž většina (80%) skončila v zahraničí. Tato vyhrocená situace vedla k vytvoření zákona č.71/1994 o prodeji a vývozu předmětů kulturní povahy.67 Jedním z významných důsledků polistopadového vývoje je i fakt, že hrady a zámky znárodněné po roce 1948 získali zpět jejich původní majitelé, případně jejich dědici. Významné sbírkové fondy byly zapisovány do státních seznamů movitých kulturních památek. Toto bezpečnostní opatření mělo zabránit rozprodávání mobiliáře hradů a zámků novými majiteli po restitucích.68 Již od počátku demokratického vývoje v Československu a později v České republice bylo snahou odborníků památkové péče vytvořit nový památkový zákon. I přes intenzivní snahu odborníků, historiků, památkářů i několika ministrů kultury nebyl zatím nový zákon prosazen. Nové znění zákona bylo několikrát projednáváno na více úrovních státní správy i v poslanecké sněmovně. Přesto se nepodařilo novou legislativu prosadit a na komplexní úpravu péče o kulturní dědictví se rezignovalo.69 Zamýšlené změny byly provedeny alespoň jiným způsobem, a tak opatřením ministerstva kultury vznikl k 1. lednu 2003 Národní památkový ústav. Tím byl dovršen proces centralizace a požadavek jednotné metodiky.70 Důvod, proč nebyl v 90. letech zákon vytvořen, můžeme vidět v nedostatku kontinuity politické reprezentace, a také ve faktu, že přechod na tržní hospodářství spolu nesl obrovské množství změn a zájmy památkové péče byly odsunuty na druhou kolej. Mezi odborníky v oblasti památkové péče také panuje značná názorová nejednotnost, která ztěžuje vytvoření

66

Sborník statí o kultuře v České republice po roce 1989. s. 17-18 HLOBIL, I. (1994) s. 174 68 Ibid, s. 174 69 NOVOTNÝ, M. s. 250 70 Ibid. s. 250 67

24

ucelené legislativní normy. Nový památkový zákon se v současné době připravuje a ministerstvo kultury by ho mělo do 30. 9. 2013 předložit vládě.71 Tuto nezpůsobilost vytvoření komplexní legislativy shrnuje Michal Novotný ve svém textu v periodiku Zprávy památkové péče o vývoji po roce 1989: „Dluh státu zajistit státní památkové péči respektovanou právní úpravu a zasadit se o její dodržování je v tomto období stále zřetelnější. Rozpor vzniká o to více, uvědomíme-li si, jakou důležitou úlohu právě kulturní dědictví pro Českou republiku hraje. Zápis českých lokalit na Seznam kulturního dědictví UNESCO toto postavení jen potvrzuje, stejně jako po hospodářské stránce turistický průmysl.“ 72 Právě díky mezinárodnímu rozměru českého kulturního dědictví a evropské integraci ČR, návaznosti cestovního ruchu jako významného činitele HDP, by byla potřeba vytvoření nové legislativy. Největšími aktuálními problémy památkové péče podle Zdeňka Nováka z katedry Arts managementu FPH VŠE jsou: 

   



„Nepropojenost rozhodování o nuceném omezování vlastnického práva nutného k uchování hodnot památkového fondu a rozhodování o příslušné náhradě za toto omezování Nejasnost cílů systému státní památkové péče a tudíž jejich nesrozumitelnost a návazně pochybnosti o smysluplnosti památkové péče. Nejasnost rozsahu památkového fondu. Nepředvídatelnost rozhodnutí systému památkové péče. Nejasnost dělby pravomocí mezi orgány a organizaci památkové péče (obecní a krajské úřady mají mít autoritu ze zákona, odborná organizace má přirozenou autoritu experta). Nedostatečná motivace obnovy a zejména údržby památek. Zatímco obnova památek je motivovaná dotačními programy a zrychlenými odpisy, údržba nikoli.“73

Důvody, proč je potřeba vytvořit nový zákon o památkové péči, shrnuje Zdeněk Novák takto: Nejdůležitější je potřeba vyřešit otázku role veřejné správy při ochraně památek. Po reformě veřejné správy se rozpadla listinou základních práv a svobod požadovaná vazba mezi nuceným omezováním vlastnického práva a náhradou za toto nucené omezení vlastnického práva. Listina říká, že omezení vlastnického práva je možné na základě zákona a za náhradu. Rozhodnutí o omezení je v rukou samosprávy (obecních a krajských úřadů), ale náhradu za toto omezení poskytuje ministerstvo kultury – tento systém tedy není propojený, není rovnováha mezi omezením a náhradou za něj. 74

71

Nový památkový zákon [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovyfond/legislativa/vecny-zamer-noveho-pamatkoveho-zakona-126465/ 72 Ibid, s. 252 73 NOVÁK, Z. s. 231 74 Rozhovor s Ing. Zdeňkem Novákem, 13. 5. 2013

25

Zákon v době svého vzniku nepočítal s listinou práv a svobod a to může v současnosti působit komplikace. Listina základních práv a svobod stanovuje, že nikdo nesmí poškozovat památky nad míru stanovenou zákonem, ale tuto míru zákon nestanovuje (předpokládá se proto nulová míra). V listině je také použit termín kulturní památka, ale v zákoně není přesně specifikováno, že kulturní památkou by měly být například i městské památkové rezervace.75

1.8 Ekonomický pohled na kulturní dědictví Památka byla vždy součástí ekonomických vztahů, většinou ovšem ve formě tezaurace kapitálu (do jejího vybavení byly investovány hospodářské přebytky). Teprve současnost dává kulturním vzorcům jasně tržní rozměr. Jak uvádí ve své knize zaměřené především na ekonomizaci památek Jiří Patočka:„Teprve ve 20. století můžeme mluvit o ekonomizaci památky, o památkách jako rozvojovém zdroji specifického charakteru a o tom, že společnost je ochotna platit za konzumaci kulturních vzorců.“76 „Kulturní dědictví je fenoménem ekonomickým. Umělecký projekt je vždy součástí projektu ekonomického a pro každou kulturní památku musely být vytvořeny zdroje a památka začleněna do širšího finančního projektu. V tomto případě chápeme ekonomický projekt památky jako nejdůležitější podmínku, která jí dává vzniknout, která ji udržuje napříč časem a případně ji revitalizuje v podmínkách, kdy projekt přestal existovat nebo se přežil.“77 Je důležité zaměřit se na konkrétní projekty ekonomického a sociálního využití památek. Jiří Patočka rozlišuje ve své knize několik typů ekonomických projektů: Kontinuální projekty v rámci místní a regionální kultury jsou zdrojem kulturní atraktivity regionu a i při zániku původního ekonomického projektu nemusí ztratit ostatní funkce památky v rámci municipální ekonomiky (církevní objekty, rodinná sídla atd.) Dlouhodobé celospolečenské projekty jsou nejvýznamnější objekty v oblasti národní identity (Pražský hrad), které mají zajištěnou dlouhodobou existenci a kontinuitu. Stabilizované ekonomické projekty jsou využití památky jako muzea, školy nemocnice a podobně. Využití staveb je dlouhodobě spojeno s potřebnými finančními prostředky na údržbu a oprav. Individuální ekonomické projekty mají svůj odpovědný subjekt (soukromý majitel), který nese ekonomické a zejména finanční riziko. Krátkodobé ekonomické projekty jsou zpravidla dočasné, které mnohdy ohrožují kontinuitu památky (sídla firem, hotely atd.) Památky bez ekonomického projektu často chátrají a jejich nevyužívání vede k jejich zániku. 78

75

Rozhovor s Ing. Zdeňkem Novákem, 13. 5. 2013 PATOČKA, Jiří a Eva HEŘMANOVÁ. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 199 s. ISBN 978-807-3573-478. s. 155 77 PATOČKA, J., HEŘMANOVÁ , E. s. 140 78 Ibid. s. 149 - 158 76

26

Ne všechny památky je možno zapojit do cestovního ruchu (zapojit je možné především hrady a zámky). I přes tuto překážku „Je nepochybné, že cestovní ruch a pořádání kulturních akcí je i v globálním měřítku nejperspektivnější cestou ekonomizace kulturních památek.“ 79

79

PATOČKA, J., HEŘMANOVÁ , E. s. 154

27

2 Památková ochrana architektury 20. století na území dnešní České republiky Každá doba se z hlediska hodnocení a chápání kulturních hodnot nejobtížněji vyrovnává se svou bezprostřední minulostí. Obtížné hledání objektivního vztahu k nedávné, bezprostředně předcházející době je jednou z hlavních překážek ve vztahu památkové péče k architektuře 20. století. Italský historik Bruno Zevi tento problém charakterizoval velmi výstižně: teprve až budeme schopni uplatňovat táž kritéria na soudobé stavby i na ty, které byly vybudovány před staletími, budeme moci říci, že nová kultura se na své cestě dostala o krok kupředu.80 Památková péče v Československu byla v tomto ohledu velmi progresivní. „Česká památková péče kdysi předstihla sousední země svým zájmem o architekturu 20. století. (…) první stavby z údobí moderny a kubismu získaly státní památkovou ochranu v druhé polovině 50. let 20. století. V dalším desetiletí je následovaly první budovy funkcionalistické.“81 Do této doby bylo zvyklostí, že za památku byly považovány budovy starší 50 až 70 let, což znemožňovalo institucionální ochranu staveb mladších, ačkoli architektonicky hodnotných. Etymologie slova památka už sama o sobě ovlivňuje naše vnímání tohoto pojmu a naši schopnost vztahovat jej k moderní architektuře. Jinými slovy, brání nám uvědomit si, že i moderní budovy mohou mít památkovou hodnotu, že je třeba se k nim stavět obdobně jako například ke stavbám středověkým. Pohled společnosti na památky je v zásadě dvojí. Památky ve smyslu monument jsou komplexní, jedinečně působící stavby „(…) které jsou nějakým způsobem mimořádné, ať už svými stavebně-technickými nebo i estetickými parametry, kvalitou materiálů nebo použitých metod.“82 Z legislativních formulací (ať už ze zákona 20/1987 Sb. nebo 22/1958 Sb.) ale vyplývá, že památky jsou definovány jako doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti. Jsou tedy vnímány spíše jako Denkmal („věc hodná připomenutí“, pomník české a německé pojetí památky je si blízké nejen etymologicky.)83 Historik umění profesor Zdeněk Kudělka (1926 - 2000) se domníval, že pro potřeby památkové péče by bylo třeba pojem památka zrevidovat: „K dosavadní památce přistupovala veřejnost jaksi automaticky s pocitem úcty, poněvadž v ní viděla především časovou dimenzi s její neopakovatelností. Šlo o vztah mladšího k staršímu, který „pamatoval“. Umělecký význam památky – pokud šlo o umělecké dílo – stál až na 80

PECHAR, Josef.: Architektura 20. století a problémy její památkové ochrany, in: BUŘÍVAL Zdislav (ed) Staletá Praha VII: sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, 1. vyd. 1975, 300 s, s. 140 81 ŠVÁCHA, Rostislav, Tři dobré rehabilitace poválečné architektury, in: Zprávy památkové péče, Ročník 65, č. 5, Praha: Národní památkový ústav, 2005, ISSN 1210-5538, s. 393 82 KOUBA, Vojtěch. Tradice a modernita v sociokulturní animaci církevních památek. 2012. Dizertační práce. Filosofická fakulta UK, s. 10 83 Ibid. s. 10

28

druhém místě, poněvadž jeho pochopení předpokládalo již jistý stupeň odborného ponaučení. U nové památky, kde naopak půjde často nebo i většinou o převrácenou časovou relaci bude nutno obdobný vztah úcty teprve vypěstovat. To znamená nahradit úctu k minulosti, zastoupené třeba jakýmkoliv objektem, úctou k současnému uměleckému výtvoru. V oblasti teorie památkové péče je pro takové působení předpokladem právě zrevidování pojmu „památka“. Pak teprve může historik umění s dalšími odborníky přistoupit k uváženému výběru moderního, to je i současného umění s vědomím, že svým rozhodnutím jistým způsobem ovlivňuje přítomnost a dotýká se i budoucnosti.“84 Podobnou otázkou se zabýval i historik Václav Richter85, který nepoužíval spojení památková ochrana ale ochrana umění, protože slovo památka nepovažoval v tomto případě za adekvátní.86

2.1 Konference za účelem památkové ochrany moderní architektury Mezi lety 1961 – 1964 začaly v Československu vznikat první evidenční soupisy vybraných staveb z konce 19. století a moderní architektury z počátku 20. století, které byly později zařazeny do celostátních seznamů nemovitých památek. 87 Tyto soupisy zahrnovaly významné stavby a urbanistické celky i z 20. a 30. let 20. století, které pro svou dokumentární a uměleckou hodnotu zasluhovaly zvláštní péči. Tyto stavby doplnily seznam nemovitých kulturních památek i přes to, že za památky byla považována do nedávna pouze stavební díla náležící nejvýše do druhé poloviny 19. století. Důsledkem této aktivity bylo například vhodnější využití a obnova staveb, které byly do té doby zanedbávány. Můžeme mezi ně zařadit například pražskou Müllerovu vilu Adolfa Loose, brněnskou vilu Tugendhat od Miese van Rohe a mnoho dalších.88 Pomyslná „inkubační doba“ památky byla v době zapsání těchto staveb pouhých 30 – 40 let, což je stejná doba, která dělí současnost od architektury 70. let. Přesto bylo do současnosti na seznam památek zapsáno jen několik staveb z druhé poloviny 20. století, což může jen stěží důstojně reprezentovat architekturu dané doby. V sedmdesátých letech 20. století došlo k velkému pokroku v debatě o památkové ochraně moderní architektury. V této době byly uspořádány dvě konference zabývající se tímto tématem. První z nich byla Celostátní konference o ochraně památek moderní architektury v Brně pořádaná Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody 23. až 24.

84

KUDĚLKA, Zdeněk.: Moderní architektura a památková péče, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s. 33 - 34 85 historik a teoretik umění, 1900 - 1970 86 RICHTER, Václav.: Co je ochrana umění, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s., 1972, s 8 87 PECHAR Josef. Architektura 20. století a památková péče, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s. 18 88 PECHAR, J. (1975), s 142- 143

29

března 1970. Druhou bylo Mezinárodní sympozium Praha 1860 – 1960 pořádané Pražským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody ve spolupráci s UNESCO ve dnech 5. až 8. října 1971. Obou konferencí se zúčastnily kapacity z oborů architektury, historie památkové péče a dalších oborů. Jejich cílem bylo otevřít otázku památkové ochrany moderní architektury pro odbornou i veřejnou diskusi. Iniciativa pro uspořádání sympozia Praha 1860 – 1960 vzešla od pracovníků pražské památkové péče, kteří si uvědomovali naléhavost této problematiky při výkonu památkové péče u novodobých výtvarných a architektonických památek. Přesto, že myšlenka ochrany novodobých objektů byla relativně nová, odborníci i veřejnost si uvědomovali její význam hlavně proto, že ztráty na památkách jsou ztrátami trvalými a dochází k ničení neopakovatelných hodnot.89 Tématy obou konferencí byly především přijímání moderní architektury veřejností a odborníky, funkčnost a aktuálnost architektury, způsoby evidence, její hodnocení a podobně. Jak ve svém příspěvku uvedl Josef Pechar90: „Zkoumáme-li příčiny toho, proč přes všeobsáhlý výklad pojmu kulturní památka není tato architektura za ni obecně považována a proč zájmy památkové péče až do zcela nedávné doby byly soustředěny jen architektuře minulých století, je na prvém místě nutno uvést dodnes rozšířený názor, že historická hodnota moderní architektury 20. století dosud nenastoupila, neboť je stále pojímána do časového rámce současnosti, jinými slovy, že tato architektura není v plné míře historicky cítěna. Je zřejmé, že jde o přežívající názor, podle něhož je památka determinována především faktorem svého stáří. K tomu přispívá především obecně trvající a nezměněná funkce této architektury…“ 91 Jedním z faktorů, které ovlivňují náhled veřejnosti i odborníků na moderní architekturu, je skutečnost, že budovy často stále slouží svému původnímu účelu. Vzhledem k tomu, že u této architektury většinou přetrvávají její funkční vlastnosti a její technický stav je v pořádku, bývá nadále plně využívána, aniž by se kdo zamyslel nad tím, že takto může dojít ke ztrátě kulturní a dokumentární hodnoty dané stavby. Často dochází k nešetrným zásahům, které se více či méně viditelně promítají na stavu architektury a snižují, nebo dokonce úplně odstraňují její estetickou a historickou hodnotu. Tato funkční aktuálnost je jedním z nejvýznamnějších rozdílů, kterým se moderní architektura odlišuje od zbytku stávajícího památkového fondu. Způsob využití této architektury zůstal často nezměněn, nebo se alespoň v zásadě neodlišuje od původních požadavků. Zatímco největším problémem u historických budov je nalezení jejich způsobu uplatnění v současnosti a jejich ekonomické využití, u moderní architektury je to naopak regulace jejich současného využití, aby tím nedocházelo k výraznějšímu narušování

89

BUŘÍVAL, Zdislav.: Sympozium Praha 1860-1960 in BUŘÍVAL Zdislav (ed) Staletá Praha VII: sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, 1. vyd. 1975, 300 s, s. 36 - 37 90 * 1934, architekt, teoretik a historik architektury, vysokoškolský pedagog 91 PECHAR, J (1975), s. 140

30

charakteru stavby.92 Nalezení správného kompromisu mezi nalezením využití a jeho regulací vzhledem k charakteru stavby je vzhledem k dynamizaci ekonomiky stále aktuálnější i dnes.. Soudobé aktivní využití moderní architektury nic nemění faktu, že i tyto objekty je nutno evidovat, chránit a zachovat pro příští generace. Jak říká Zdislav Buříval:93 „Tuto odpovědnost za kulturní hodnoty, které jsou výsledkem tvorby, práce a cítění mnoha generací a které jsou dokumentem kulturního vývoje, máme nejen před svými vrstevníky, ale v nemenší míře i před generacemi, jež přijdou po nás. Na nás záleží, zda se tito naši následovníci budou seznamovat s historickou minulostí pouze z knih, či zda budou mít možnost přímého styku s originálními památkami, i v jaké míře výrazové čistoty a originálnosti jim je zachováme. To platí o tvorbě 19. a 20. století, stejně jako o dílech jakéhokoliv období staršího. Díla posledního sta let, jež v obecném povědomí nechrání „cena stáří“, jsou však ohrožena podstatně větší měrou.“ 94 Důležitou otázkou v této problematice je, jakým způsobem zástupce architektury vybírat a jaká kritéria k tomuto výběru použít. Systematikou evidence architektonických památek se zabýval architekt Dušan Riedl (*1925). Jako první formu soupisu navrhoval katalog, do kterého by se zařadily objekty splňující určité znaky. Tímto znakem nemělo být stáří objektu, ale výhradně jeho výtvarná, případně historická nebo technická hodnota, již určovalo například užití nového stavebního nebo funkčního typu, nové dispozice, využití nových technologií a podobně. Při sestavování katalogů měla být využívána taková kritéria, která by co nejobjektivněji určila jak historickou, tak estetickou hodnotu budovy včetně jejích interiérů. Tento postup měl být dodržován jak pro moderní, tak pro historickou architekturu. Katalogy pak měly plnit funkci odborného roztřídění, a dále funkci propagační a edukační.95 V teorii i praxi památkové péče byla novodobá architektura postavena na stejnou úroveň jako tisíciletý stavební fond, ačkoli hodnocení a zásady regenerace a údržby jsou u obou jiné. Při udržování a regeneraci moderních staveb je kvalitnější evidence, na rozdíl od historických staveb. Tyto stavby se dochovaly často v nezměněném stavu, s doplňky a vybavením, a pokud ne, existuje možnost se podívat na fotografie, plány a podobné dokumenty, které mohou při rekonstrukci dopomoci dosažení autentického stavu. 96Jak uvádí historik Iloš Crhonek „Tak jako těžiště památkové péče o moderní architekturu bude zřejmě spočívat v nejbližším období v obtížné organizační práci, směřující k preventivní ochraně objektů a zamezení jejich poškozování, je obdobné úsilí věnováno sběru architektonické dokumentace, která je soustřeďována k trvalému uložení, aby sloužila k dalšímu pracovnímu využití ve prospěch moderní architektury. Záměrem památkové péče i muzejní práce je uchování fondu moderní architektury a její původní dokumentace v přirozených vývojových proporcích. Nejen

92

Ibid., s. 148 Zdislav Buříval (1919 – 1990), Pracovník památkové péče, autor knih Staletá Praha 94 BUŘÍVAL, Z. s. 40 95 RIEDL, Dušan, Současný stav poznání památek moderní architektury in: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s, s. 20 - 21 96 BRABEC, František, Předpoklady památkové ochrany novodobých architektur, in: BUŘÍVAL Zdislav (ed) Staletá Praha VII: sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, 1. vyd. 1975, 300 s, s. 138 93

31

svou reálnou podobou, ale i náčrty, kresbami, soutěžními návrhy a projekty by se měla moderní architektura stát trvalou součástí kulturního prostředí, ve kterém vznikla.“97 Památková ochrana by měla mít preventivní funkci a měla by zajišťovat kvalitu památkového fondu do budoucnosti. Stavby, které by byly prohlášeny památkou již krátce po svém vzniku, by sice nebyly v danou dobou „vzácné“, ale je pravděpodobné, že postupem času by této hodnoty nabyly. V případě, že by daná stavba nebyla prohlášena památkou, získala by sice s přibývajícím časem na hodnotě v kategorii „stáří“, nicméně mohlo by dojít k nevhodným změnám, přístavbám a přestavbám. Proto je nutné k ochraně přistupovat včas, dokud není porušena čistota původního výrazu. To ovšem předpokládá včasný a kvalitní výběr objektů z obrovského množství reprezentantů architektury dané doby. Výběr by měl zahrnovat jak vynikající výtvory předních umělců, tak architektonické soubory a typické slohové projevy na různých úrovních. Tento výběr by byl sice subjektivní, a také emotivně evokativní hodnota novodobých památek je poněkud menší než u památek starších, tato hodnota však poroste spolu s časovým odstupem, díky zachování stylové čistoty bez znehodnocujících prvků.98 V rámci pražské konference v roce 1970 byla často skloňována hodnota stáří. Bylo konstatováno, že hodnota stáří je pouze jedním a nikoliv nejdůležitějším faktorem památkové problematiky. Nad ním podle účastníků konference vyniká výtvarná a estetická ušlechtilost architektonického díla a dokumentární hodnoty dokladů všech etap kulturního vývoje. 99 Postoj některých předních vědců k této problematice vykresluje nadčasový a revoluční citát z přednášky Zdeňka Kudělky: „Horní hranice časového rozsahu památkového fondu by tedy měla být s naprostou samozřejmostí posunuta až k přítomnosti.“100 Přes snahy tuto tendenci změnit, přetvořit legislativu i nahlížení na památky obecně tak, aby byla možná ochrana i soudobé architektury, se i v současnosti objevují teorie, které preferují vrátit se právě k hodnotě stáří jako určujícímu faktoru. Tomáš Hájek ve své knize Zánik a vznik památkových péčí tvrdí: „Přece jen může být hodnota stáří objektivním měřítkem toho, která stavba se má zachovat a která ne.“101 Podle něj je to právě čas, který prověří jaká stavba je hodna prohlášení za památku a památková péče by tohoto testování stavby časem neměla nijak zasahovat a jen čekat. Rostislav Švácha 102 mu oponoval tím, že takový fatalistický darwinismus by se neměl stát směrodatným návodem. Podle něj bychom tak přišli o mnoho staveb, u níž je již dnes hodnota zřejmá a nebylo by možné získat dostatečně reprezentativní vzorek, což má být hlavním cílem památkové péče.103

97

CRHONEK, Iloš, K otázce soustřeďování dokumentace moderní architektury a jejího využití památkovou péčí, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s, s. 59 98 PISTORIUS, Miloš Smysl a problémy ochrany novodobé architektury a výtvarných památek, in: BUŘÍVAL Zdislav (ed) Staletá Praha VII: sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, 1. vyd. 1975, 300 s, s. 168-169 99 BUŘÍVAL, Z. s. 41 100 KUDĚLKA, Z. s. 32 101 HÁJEK, Tomáš. Zánik a vznik památkových péčí: filozofie památkové péče. 1.vyd. Praha: Epocha, 2005, 197 s. ISBN 80-863-2871-6, s. 4950 102 historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog, *1952 103 ŠVÁCHA, R.: Ochrana památek poválečné architektury v České republice. In: Architektúra & urbanizmus 45, Bratislava: ÚSTARCH SAV, číslo 1-2. 2011, ISSN 0044-8680, s. 71.

32

Názor Dušana Riedla zastával také Zdeněk Kudělka, který tvrdil, že je třeba oprostit se od hodnoty stáří a zdůrazňování historické hodnoty památky (tak, jak k památkové péči přistupoval na začátku 20. století Riegl) a soustředit se na hodnotu uměleckou. I nové umělecké dílo je však svým způsobem dějinné – od okamžiku svého vzniku patří dějinám, případně dějinám umění. Rozdílem mezi „novými“ a „starými“ památkami je uzavřenost a neopakovatelnost díla minulosti s výjimkou děl, jejichž autor je stále ještě naživu. Zde se otevírá možnosti dalšího vývoje. Uznání památek krátce po jejich vzniku by pomohlo vyřešit problém, který trápí většinu historických objektů. Pouze málo staveb se totiž dochovalo v původní podobě bez nejrůznějších úprav a zásahů do původního charakteru. Tímto způsobem by se mohly významné stavby pod památkovou ochranou dochovat intaktně do budoucnosti. Existuje i čistě logický důvod posunu časové hranice památky až k současnosti. I současná umělecká díla mimořádných hodnot je nutno chránit a zabezpečit před přirozeným rozpadem, nebo násilnému narušení jejich charakteru. K tomuto úkolu tedy z logického hlediska věci má nejblíže právě památková péče. Soubor nových památek by byl výhodný také z ekonomických důvodů. Jejich evidencí by byl zajištěn průběžný dozor a tím i systematická údržba, která je daleko hospodárnější než jednorázové akutní zásahy. Průběžnou údržbou by se zamezilo nechtěným úpravám, které by bylo značně nákladné odstranit.104 S přístupem, který nastínil Zdeněk Kudělka a další odborníci na konferenci, polemizuje Rostislav Švácha. Podle něj není dobré zavést při ochraně památek moderní architektury jako rozhodující kritérium pouze hodnotu uměleckou. Tvrdí, že je důležité zajímat se také o její historickou hodnotu, respektive historické okolnosti jejího vzniku. Pokud podle něj budeme znát tyto okolnosti, můžeme dílo důkladně zhodnotit v širším kontextu.105 Na závěr svojí přednášky zmínil Kudělka ještě další problém týkající se ochrany moderních památek – postoj budoucích generací: „… nelze předvídat, jaké stanovisko k památce, tedy té „nové“, zaujme budoucnost. Nelze však jistě ignorovat dosavadní žalostné osudy moderních budov, rozpadajících se nebo měnících se z nedostatku vzdělání stavebníků a adaptujících projektantů před očima jejich účastníků a namnoze i autorů jen proto, že tyto stavby ještě „nedozrály“ na památku. Pak by také mohlo dojít k situaci, že by stavba sice byla později prohlášena památkou, avšak že by vzhledem k jejímu stavu byla nejlevnější „údržbou“ její okamžitá likvidace.“106 Předsudek, že památka musí být stará, zůstal dodnes zakořeněný v praxi památkové péče i v obecném povědomí. Na obou konferencích byla diskutována i problematika popularizace hodnot moderní architektury. Klíčovou roli hraje v této otázce publicistika a to odborná a popularizační. Odborná má zveřejňovat výsledky heuristického bádání a připravovat podklady pro vyhlášení památkové ochrany. Popularizační publicistika by měla z předchozích odborných studií vycházet a přibližovat problematiku společnosti. Jedině širokou, odborně 104

ŠVÁCHA, R. s. 32 - 33 Ibid. s. 71. 106 KUDĚLKA, Z. s. 33 105

33

podloženou publicistikou lze získat ohlas veřejnosti a její zájem o památkové objekty – tyto důsledky jsou potom základním předpokladem dobře fungující památkové péče.107 Na závěr autor shrnul: „Musíme mít na paměti, že se stále stoupajícím trendem myšlení i výroby poroste i počet nových děl architektury, které sehrají významnou roli v dějinách architektury i společnosti a zaslouží si ochrany. Jinými slovy, poroste i počet nových památek. Jestliže vychováme uživatele, stavebníka nebo majitele nové památky, znalého její hodnoty a jejího smyslu, dosáhneme i rozhodného ekonomického obratu v péči o ni i její vědomou ochranu.“108 Současná situace ve smyslu vztahu uživatelů, vlastníků a veřejnosti obecně ke kulturním památkám nicméně ukazuje, že k výrazným pokrokům v této oblasti nedošlo. Památková ochrana je často navržena jako prevence demolice objektu, nebo jeho výrazných úprav. Výsledkem brněnské konference byla rezoluce zúčastněných odborníků, která podtrhovala a shrnovala vše, co bylo probíráno v jednotlivých přednáškách. Přesto, že se konference konala před více než čtyřiceti lety, text rezoluce v zásadě odráží současný stav památkové péče a problémy, se kterými se potýká ve vztahu k architektuře druhé poloviny 20. století (celé znění rezoluce je v příloze č. 1). „Počet objektů moderní architektury, pojatých do státních seznamů kulturních památek, je mizivě malý a neodpovídá skutečnosti. Současný stav poznání tohoto významného fondu je zatím nedostatečný; v neposlední řadě pro malý časový odstup, který je nutný k hodnocení této etapy vývoje umění.(…) Sama památková péče není po teoretické stránce pro ochranu moderní architektury dosud připravena. Nelze si nadále zastírat, že se památková péče dosud nevyrovnala s otázkou ochrany architektonických památek etapy bezprostředně předchozí (…)“109 Obdobně osvíceně se zde hovoří o údržbě moderní architektury. „Při opravách, úpravách a obnovách je potřeba postupovat velmi uvážlivě, aby nedošlo k nenapravitelnému porušení hodnot, které – dnes třeba jen domnělé – se mohou v budoucnu projevit jako velmi výrazné.“110 Příspěvky všech odborníků byly (překvapivě) apolitické. Snahou bylo upozornit na zanedbávání architektonického fondu v tehdejším Československu a to bez ohledu na dobu, ve které vznikla. Tuto apolitičnost reflektuje i Rostislav Švácha v současnosti: „Musím k tomu dodat, že ani Richter, ani Kudělka nijak zvlášť nesympatizovali s tehdejším politickým režimem. Jako historik moderní architektury se proto Zdeněk Kudělka vyhýbal tomu, aby při obhajobě památek funkcionalistické architektury přehodil ideologická znaménka a hájil je

107

RIEDL, D. s. 21 Ibid. s. 21 109 Rezoluce konference, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s. 88 110 Ibid s. 88 108

34

například jako projevy boje levicových avantgardních architektů za nový socialistický řád, protože se sám s politickým smýšlením těchto architektů neztotožňoval.“111 Nadčasové, zvlášť vzhledem k době, ve které vzniklo, bylo prohlášení Josefa Pechara: „Stejně tak by bylo pro památkovou praxi krajně nebezpečné obejít tuto nesnadnost, která spočívá v hledání objektivního přístupu k modernímu architektonickému projevu, a nahradit ji naopak tendenční vůlí aktualizovat jen ty jevy, které jsou dobovému cítění a myšlení nejvíce srozumitelné a zdají se tím být té či oné době nejblíže.“112 Faktem ale zůstává, že v době před listopadem 1989 to byla právě tato tendenčnost, která preferovala památky významné pro tehdejší režim, a ostatní naopak zanedbávala. Obě konference proběhly v době normalizace a jejich důsledky tedy nemohly být tak dalekosáhlé a převratné, jako některé z přednesených námětů k diskusi. Kudělkova teze o posunu horní hranice „památkovosti“ do současnosti mohla vytvořit precedens o ochraně i současné architektury. Přes všechny snahy odborníků na obou konferencích k tomu ale nedošlo. „Richter i Kudělka je (argumenty) však pronesli ve prospěch památek funkcionalismu, tedy na obhajobu staveb vzniklých zhruba do roku 1939. Praxe prohlašování staveb za památky se pak dlouho za tuto hranici neposunula.“113

2.2 Památková ochrana architektury druhé poloviny 20. století Diskuse o památkové ochraně architektury druhé poloviny 20. století v současnosti je analogií té, která probíhala v sedmdesátých letech minulého století. Zatímco tehdy se odborníci zabývali stavbami z období dvacátých a třicátých let, nyní jsou to stavby z druhé poloviny 20. století. Časový odstup a problémy, které vyplývají z této diskuse, jsou ovšem podobné. Mezi lety 1961 – 1964 byly do celostátních seznamů nemovitých památek zařazeny významné stavby z dvacátých a třicátých let,114 mezi nimi například Müllerova vila nebo vila Tugendhat. Obdobně je nyní diskutován zápis památek z druhé poloviny 20. století. Počet jejích zástupců na seznamu kulturních památek je ale tak malý, že ho jen stěží lze považovat za reprezentativní vzorek. Jak uvedl Rostislav Švácha na ostravském semináři Péče o památky moderní architektury v roce 1999, společnost se o památky druhé poloviny 20. století stará špatně. Příčinu spatřoval v nezájmu institucí památkové péče, nekulturnosti vlastníků, nevzdělanosti a přemrštěných ambicích projektantů, kteří budovy a interiéry upravují. 115 Přesto, že se všemi jmenovanými příčinami, zanedbávání zmiňovaného architektonického fondu se můžeme setkat i v současnosti, za 14 let došlo k určitým změnám. Nedá se spekulovat o tom, zda 111

ŠVÁCHA, R. s. 69. PECHAR, J (1972) s. 19 113 ŠVÁCHA, R. s. 69 - 70 114 jejich celkový počet se zjišťuje obtížně, protože seznam nemovitých památek neumožňuje vyhledávání podle data zařazení památky nebo jejího vzniku 115 ŠVÁCHA, Rostislav. Přežije Brusel? K ochraně památek architektury padesátých a šedesátých let, in: GORYCZKOVÁ, Naďa. Péče o památky moderní architektury: celostátní seminář Ostrava, 6. - 7. 10. 1999. 1. vyd. Ostrava: Památkový ústav, 1999, 70 s. ISBN 80-850-3419-0, s. 3 112

35

došlo ke „zkulturnění“ vlastníků těchto objektů, ale zajisté i oni cítí určitou změnu v názorech společnosti a tlaku veřejného mínění, jde ale především o změnu přístupu institucí památkové péče. Rostislav Švácha považuje dosavadní nezájem o architekturu druhé poloviny 20. století za důsledek setrvačnosti názoru, že k patřičnému zhodnocení památkové kvality architektury je potřeba náležitý časový odstup. Tento názor podle něj vychází „z notně zvulgarizované Rieglovy poučky o ceně stáří.“116 Památková hodnota podle něj nespočítá ve stáří, ale v tom, jestli má stavba schopnost vypovídat architektonickými prostředky o kulturním a historickém obsahu doby, ve které byla postavena. Tuto schopnost mohou mít i památky postavené teprve nedávno. Hodnota stáří byla pro Riegla pouze jednou z několika hodnot a Šváchovo prohlášení o tom, že stavba musí vypovídat i o historické a kulturním obsahu doby on sám shrnuje do tzv. historické hodnoty.117 Tato nedávná architektura se však z více důvodů netěší velké oblibě mezi ochránci památek. Mezi výhradami je na prvním místě nedostatečný historický odstup. Následuje vědomá či nekvalitou způsobená dočasnost, podobnost s běžnými spotřebními produkty nebo záměrná krátkodobost. Renomé této časové vrstvy architektury velmi poškozují ideologické důvody a výhrady vůči totalitnímu režimu, které se v ní více či méně ztělesnil. Krátký časový odstup neumožňuje rozdělit tyto dvě stránky architektury – neutrální a věcnou od ideologické.118 Praxe památkové péče před rokem 1989 nebyla dostatečně schopná reflektovat mladou architekturu. Jak píše Rostislav Švácha „Co se týče staveb vzniklých po roce 1945, do přelomového roku 1989 obdržel statut chráněné památky jen zanedbatelný počet z nich. Pokud je mi známo, šlo o koldům v Litvínově, Bruselskou restauraci, Fragnerovu dostavbu Karolina a dům ČKD na Můstku 119 . Nakrátko se stalo památkou dnešní Kongresové centrum.“120 Přelomový rok 1989 v sobě sliboval obrovské společenské změny. Architektura let 1945 – 1989 tímto rokem získala jisté ohraničení a může tak být brána jako součást ukončené období. Tato změna se ale nepřenesla do vztahu památkové péče vůči této architektuře. Kulturními památkami se tak dodnes stalo pouze velmi malé množství staveb, v Praze je to konkrétně pouze 10 architektonických děl postavených mezi lety 1945 – 1989.

116

ŠVÁCHA, Rostislav. Přežije Brusel? K ochraně památek architektury padesátých a šedesátých let, in: GORYCZKOVÁ, Naďa. Péče o památky moderní architektury: celostátní seminář Ostrava, 6. - 7. 10. 1999. 1. vyd. Ostrava: Památkový ústav, 1999, 70 s. ISBN 80-850-3419-0, s. 3 117 RIEGL, A. s. 35 118 DULLA, Matúš, Architektonické pamiatky 60. rokov na Slovensku a problémy ich udržanie. in DOLEJŠ, Petr (ed.), Obnova památek 2011. Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Praha: Studio AXIS, 2011, ISBN 978-80-904081-3-5. s. 24 (přeloženo ze slovenštiny, poz. aut.) 119 Dům ČKD na můstku byl prohlášen až v roce 1992 a Karolinum bylo prohlášeno v roce 1958, tedy před dokončením rekonstrukce – seznam se tedy ještě více zkrátí. 120 ŠVÁCHA, Rostislav, Tři dobré rehabilitace poválečné architektury, in: Zprávy památkové péče, Ročník 65, č. 5, Praha: Národní památkový ústav, 2005, ISSN 1210-5538, s. 393

36

NÁZEV

Hotel International čp. 1501 Hotel Jalta čp. 818 Restaurace Praha – EXPO čp. 1500 (v rámci Letenských sadů)

Dejvice

1952 - 56

ROK PROHLÁŠENÍ ZA KP 2000

Nové Město

1954 - 58

1991

Tenzer

Holešovice

1958

1968

F. Cubr, F. Hrubý, Z. Pokorný

Hotelový dům čp. 577, součást sídliště Invalidovna Výzkumný ústav makromolekulární chemie čp. 1888 Budova bývalého Federální shromáždění čp. 52 Větrací komíny s mozaikou z letenského tunelu Strahovský stadion – východní tribuna Obchodní dům Máj čp. 63 Dům ČKD čp. 388

Karlín

1958 - 65

2002

J. Polák, V. Šalda

Břevnov

1960 - 64

2000

K. Prager

Vinohrady

1966 - 74

2000

Holešovice

1969

2003

K. Prager, J. Albrecht Z. Sýkora

Břevnov

1969 - 72

2003

Nové Město

1970 - 74

2007

Staré Město

1983

1992

Tabulka 1

KATASTR

DATACE

AUTOR

F. Jeřábek a kol

O. Honke-Houfke, Z. Kuna, Z. Stupka M. Masák, M. Rainiš, J. Eisler Jan Šrámek, Alena Šrámková

Památkově chráněné stavby z let 1950 - 1989 Zdroj: Archiv NPÚ ÚOP v Praze

Těchto deset staveb, které reprezentují pražskou architekturu padesátých až osmdesátých let, je pouhým fragmentem tvorby hodné památkové ochrany tohoto období. Ministerstvo dále eviduje několik návrhů na prohlášení za kulturní památky reprezentující architekturu druhé poloviny 20. století, tento seznam je však podobně krátký.121 Seznamy památek a návrhů na prohlášení za kulturní památky z let 1950 - 1989 zpracovali zaměstnanci evidence památek NPÚ ÚOP v Praze v roce 2012.122

121

Z níže vyjmenovaných staveb byl navíc u Smíchovského nádraží návrh již zamítnut v roce 2005 Seznam také neobsahuje jednu zajímavou stavbu, u níž byl návrh na zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku podán teprve nedávno, 25. 2. 2013, a to hotel Praha v Dejvicích. 122

37

NÁZEV

KATASTR

Krematorium Motol Letenské sady se soklem Stalin. pomníku Student. koleje

Motol Holešovice

Nádraží Praha – Smíchov Planetárium čp. 233 Velkosklad Třebešín při čp. 2132 Fontána a socha Dálky

Smíchov Bubeneč Strašnice

Koleje Větrník čp. 1925 - 1938 Socha Vzlet Obchodní dům Kotva Tabulka 2

DATACE 1951 - 54 1953

NÁVRH NA KP PODÁN 2006 2009

1953

2011

1953 - 56 1958 - 62 1960 - 65

2000 1996 2011

Podolí

AUTOR J. K. Říha Kavka

Lhotka, (Novodvorská) Břevnov

1963

2009

kolektiv autorů ČVUT L. Žák, J. Zázvorka J. Fragner Potravinoprojekt Praha J. Novák

1964 - 67

2011

V. Hladík

Ruzyně

1970 - 72

2010

1975

2008

J. Novák, V. Karoušek V. a V. Machoninovi

Staré město

Stavby z období 1950 - 1989 navržené na zařazení mezi kulturní památky Zdroj: Archiv NPÚ ÚOP v Praze

Josef Hájek z NPÚ Ústředního odborného pracoviště v Praze mluví o dalších stavbách, které by potenciálně zasloužily památkovou ochranu. Z padesátých let jsou to dva domy na Václavském náměstí, které vznikly v prolukách, podobně jako památkově chráněný hotel Jalta. Jedná se o Dům módy (J. Hrubý, 1954 - 1956) a Dům potravin (J. Chvatlina, M. Gronwaldt, 1954 - 1957) Dalšími jsou Poliklinika ve Vysočanech na Sokolovské třídě z let 1947 - 1952 nebo dětská nemocnice v Motole (1959 - 1971), obě od Antonína Tenzera, architekta hotelu Jalta na Václavském náměstí.123 Šedesátá léta reprezentuje řada staveb s rozdílnou funkcí. Za úvahu stojí vysokoškolské areály VŠ zemědělské v Pražském Suchdole (J. Čejka, 1956 - 1965), areál Matematickofyzikální fakulty UK v Praze 8 (1974 - 1980, K. Prager, J. Albrecht a J. Kadeřávek), dále areál strojní a elektrotechnické fakulty ČVUT v Dejvicích (1968 - 1980, K. Prager. Další z těchto staveb hodných uvážení je Plavecký stadion v Podolí (R. Podzemný, G. Kuchař, 1960 - 1965). Na seznamu nechybí první pražská výšková kancelářská budova Strojimport (Z. Kuna, Z. Stupka, O. Houfek, 1964 - 1969) a stavba dopravní – Nuselský most (S. Hubička, V. Michálek, S. Kobr, 1965 - 1973). Tento seznam zakončují Hotel Intercontinental (K. Filsak, J. Švec, K Bubeníček aj. Šrámek, 1967 - 1974, budova Albatros (Dům dětské knihy), (S. Franc, L. Hanf, 1966 - 1969) a Televizní studio na Kavčích horách (J. Holý, 1969 - 1972)124

123

HÁJEK, Josef Památková ochrana pražské architektury 2. poloviny 20. století, in Zpravodaj STOP: časopis Společnosti pro technologie ochrany památek. svazek 14, číslo 2, 2012 ISSN 1212-4168, s. 13-14 124 Ibid. s. 18-19

38

Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou mezi památkami zastoupena pouze Obchodním domem Máj a Domem ČKD na Můstku. K obchodním domům (OD Kotva je navržen) by se mohl přidat i Dům bytové kultury na Budějovické (V. Machoninová, 1971 - 1981), dalším výrazným dílem je i budova Koospolu na Evropské ulici (S. Franc, J. Nováček, V. Fencl, 1974 - 1977). Seznam uzavírá odbavovací hala Hlavního nádraží (A. Šrámková, J. Šrámek, J. Danda, 1970 - 1977).125 Podle slov Matyáše Kracíka, referenta evidence nemovitých památek NPÚ ÚOP v Praze, je seznam v současnosti zkoumaných budov výrazně širší než jen tyto uvedené stavby a měl by být hotov do konce roku 2013.126

2.3 Ideologický pohled na poválečnou architekturu Architektura šedesátých až osmdesátých let 20. století si sebou nese stigma doby svého vzniku. Od tohoto období se snaží většina veřejnosti distancovat a udělat za ní pomyslnou tlustou čáru. Kvůli tomuto přístupu byla diskuse o architektuře tohoto období kontroverznější, respektive nevyhledávaná. Tento přístup se také postupně mění. S novou generací, narozenou po roce 1989, která vnímá tuto dobu z jiné perspektivy, by se mohla tato změna výrazně akcentovat. Tímto tématem se zabýval i Jiří Křížek z NPÚ ÚOP v Liberci: „Módní retro styl šedesátých až osmdesátých let u mladé generace, která tuto dobu nezažila naplno, přináší překvapivé zjištění, že tato generace je schopna intuicí vycítit kvality mladé retro-architektury mnohem lépe, než generace, která v této době vyrostla. Široká veřejnost zatím nechápe důvody, proč by se tato architektura měla zachovávat. (…) Je jen otázkou veřejné a koordinované veřejné a koordinované angažovanosti lidí, kteří jsou schopni a ochotni tuto architekturu kriticky zhodnotit a prezentovat tak, aby byly její hodnoty obecně pochopeny. Kvalitní stavby 60. – 90. let jsou jednoznačně potencionální památky budoucnosti a je jen otázkou času, kdy se zbavíme ostychu a ztotožníme význam například hotelu Thermal v Karlových Varech se středověkým hradem nebo barokním kostelem.“127 Podobnými problémy, jakými se zabývali odborníci v sedmdesátých letech ve vztahu k funkcionalistické architektuře, se zabývají dnes ve vztahu k architektuře poválečné. Jak říká Martin Strakoš z NPÚ ÚOP v Ostravě: „Od architektury 50. a 60. let jsme odděleni již pěti desetiletími vývoje, ale stále jsme nikoli v individuálním měřítku, nýbrž v kolektivní mentalitě, dětmi 20. století. Stále jsme se nevymanili z dobových animozit a preferencí, začasté nejsme schopni odlišit podstatné od nepodstatného, a proto nedokážeme s nadhledem vnímat

125

HÁJEK, J. s. 21 Rozhovor autora s Ing. arch. Matyášem Kracíkem, referentem evidence nemovitých památek, ÚOP NPÚ v Praze, 9. 4. 2013 127 KŘÍŽEK, Jiří, Poučení z krizového vývoje – poznámky k ochraně nejmladších památek in: DOLEJŠ, Petr (ed.), Obnova památek 2011. Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Praha: Studio AXIS, 2011, ISBN 978-80-904081-3-5,s 61- 62 126

39

dobové ideologické střety a rozlišovat nynější mnohdy zkratkovité soudy dle různého stupně vzdělání jejich původců nebo jejich záměrů ať vědomích či skrytých.“128 V tomto případě se do jisté míry nabízí analogie s architekturou nacistického Německa. Architekt Leon Krier totiž v 80. letech položil otázku, zda neoklasicistní architekturu lze považovat za architekturu nacistickou, nebo zdali se tato architektura hlásila k nadčasovému, apolitickému ideálu krásy a byla pouze zneužita jako civilizovaná fasáda obrazu třetí říše navenek. On sám tvrdí, že správná je druhá možnost, a přesto se německý národ rozhodl po druhé světové válce dát najevo svůj odpor k minulosti a odstranit tyto – podle Kriera – nevinné stavby.129 Přesto, že jednou z podmínek památkové hodnoty staveb je, že jsou „dokladem doby“, což by znamenalo společenské prostředí normalizace, kvalitní architektura z šedesátých až osmdesátých let vznikala spíš jako „protiklad doby“. Hodnotné stavby vznikaly většinou navzdory soudobé konvenci a autoři hledali inspiraci v zahraničí. (můžeme jmenovat například pražské obchodní domy Kotva a Máj, na jejichž stavbě se podílela švédská firma SIAB)130 Proto je validní názor Petra Kratochvíla z Ústavu dějin umění AV ČR, který tvrdí: „Nevím o stavbě od poloviny 50. let po rok 1989, která by svým stylem, formou vyjadřovala ideu socialismu, přestože tehdejší ideologové Svazu architektů o socialistickém ideovém poslání architektonického díla usilovně mudrovali.“131

2.4 Dvojí veřejný zájem Veřejný zájem na zachování architektonického dědictví je často v rozporu s veřejným zájmem urbanistického rozvoje měst a vývoje architektury. Na památkáře a všechny, kdo straní zachování památek, bývá často nahlíženo s despektem, jsou označování za brzdu rozvoje a podobně. V tomto případě můžeme vzpomenout dva články, které vyšly v souvislosti s kauzou památkové ochrany pražského Obchodního domu Máj na Národní třídě, který byl prohlášen památkou v roce 2006. Jejich názvy zněly: Aby se z Máje nestal skanzen132 a Památkáři v Máji, peníze v háji133. Už podle názvu článků je jasné, že autoři stranili zájmům vlastníků a tvrdili, že prohlášení obchodního domu kulturní památkou by bylo chybné. Dům by se podle jejich slov zakonzervoval a ztratil by život. Jak už dnes ale víme, nestalo se tak a po rozsáhlé rekonstrukci obchodní dům Máj (dnes již MY) funguje bezproblémově.134 I přes tento příklad úspěšného využití kulturní památky zůstává ve společnosti zakořeněn pocit o zpátečnickém přístupu odborníků památkové péče. 128

STRAKOŠ, Martin. Proč a jak památkově chránit či nechránit architekturu 2. poloviny 20. století. in: DOLEJŠ, Petr (ed.), Obnova památek 2011. Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Praha: Studio AXIS, 2011, ISBN 978-80-904081-3-5, s. 9 129 KRATOCHVÍL, Petr. Filozoficko-historický pohled na blízkou minulost. in: DOLEJŠ, Petr (ed.), Obnova památek 2011. Co s architekturou 60. a 70. let 20.století? Praha: Studio AXIS, 2011, ISBN 978-80-904081-3-5, s 7 130 KŘÍŽEK, J. s. 61 131 KRATOCHVÍL, P. s. 7 132 LUKEŠ, Zdeněk., Aby se z Máje nestal skanzen in: MF Dnes, Praha: Mafra, a.s., 1. 11. 2006, ISSN 1210-1168. 133 PŠENIČKA, Jiří., Památkáři v Máji, peníze v háji in: EURO č. 45, Praha: Euronews, a.s., 2. 11. 2006, ISSN 1212-3129 134 Více o kauze Obchodního domu Máj například ŠŤASTNÝ, Petr. Případ Máj in Kotvy Máje: české obchodní domy 1965-1975. Editor Petr Klíma. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, 179 s. ISBN 978-80-86863-40-5, s. 31-33

40

Památková ochrana bývá často poslední možností záchrany autentické podoby staveb: „Stimulem pro památkovou ochranu této architektury je zhusta až její přímé fyzické ohrožení, často v momentě, kdy je o zániku či znetvoření stavby rozhodnuto. Památková ochrana se rodí ex post s malou šancí na úspěch.“135 Podnětů k řešení otázky památkové ochrany může být několik. „Nejčastěji i v našem případě to bývají pozvolné nebo naopak nečekané devastace známých objektů a s tím spojené mediální ohlasy nebo jednání mezi státními orgány, vlastníky, developery, odbornou a laickou veřejností, jako tomu bylo v případě obchodního domu Ještěd v Liberci. Tyto události vyvolávají trvalejší zájem, mnohdy však zůstává jen u zájmu.“ 136 Jiří Křížek z NPÚ ÚOP v Liberci tvrdí, že ministerstvo kultury se často brání památkové ochraně z důvodu účelovosti návrhu. Tou je právě snaha zachránit stavbu před nechtěnými přestavbami. Komplikace, které vznikají vlastníkovi v nakládání s jeho majetkem, by mohly totiž vyústit v případné soudní spory. Nabízí se úvaha, zda ochrana architektury nebyla vždy až reakcí na případná ohrožení spíš než včasnou reflexí architektonických hodnot. Příkladem může být památková ochrana vysílače na Ještědu, který se stal předmětem nařízené exekuce. Zde byl zájem na záchraně stavby evidentní. Vzhledem k obavám o její další osud Vzhledem k výjimečnosti architektonického díla nenastala diskuze ani polemika o jeho hodnotách a celý proces prohlášení za památku trval od podání návrhu pouhé dva týdny.137 Stavba se tak stala památkou 25 let po svém dokončení. Nebýt tohoto návrhu, mohl by vysílač projít necitlivou nebo neodbornou rekonstrukcí a ztratit tak svou hodnotu, která byla uznána i tím, že byl dále prohlášen Národní kulturní památkou. V současnosti je také na seznamu patnácti potenciálních kandidátů UNESCO, například spolu s Müllerovou vilou nebo Břevnovským klášterem.138 Křížek dále tvrdí: „V porovnání s dneškem ale chyběl v diskuzi před 40 lety názor vlastníka. Tento nedostatek bohužel přežívá dodnes. Role vlastníka je pro památkovou ochranu nesmírně důležitá, protože případná zodpovědnost za zajištění kodifikovaných hodnot bude spočívat hlavně na něm. Platná legislativa sice staví veřejný zájem nad vlastnická práva, ale žitá praxe je spíše opakem a zmíněný případ vysílače a hotelu na Ještědu je vzácnou výjimkou.“139

2.5 Iniciativa v oblasti památkové péče „Situace se však postupně proměňuje. Zatímco před desíti lety zájem o architekturu pozdního modernismu byl vlastní jen úzkému okruhu odborníků, v posledních několika letech se uvedené téma široce diskutuje, objevují se nové publikace, vznikají nová interpretační 135

KŘÍŽEK, J. s. 60 STRAKOŠ, M. s. 10 KŘÍŽEK, J, s 60 138 ČTK, Česko chce další zápisy na UNESCO, má 15 kandidátů, 18.4.2012[online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/relax/cestovani/cesko-chce-dalsi-zapisy-na-unesco-ma-15-kandidatu_231726.html 139 KŘÍŽEK, J. s 63 136 137

41

schémata nebo se starší schémata adaptují na nový materiál. Objevují se i pokusy se kriticky vyrovnávat s architekturou před rokem 1989.“140 Důkazem toho, že se postupně rozvíjí diskuze o památkové ochraně architektury druhé poloviny 20. století, jsou odborné aktivity z poslední doby. Každoročně pořádaná konference s názvem Obnova památek získala v roce 2011 podtitul Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Akci pořádalo STUDIO AXIS, spol. s r.o. ve spolupráci s Ústředním pracovištěm NPÚ, FA ČVUT a ČNK ICOMOS a proběhla ve dnech 22. – 23. 3. 2011. Na konferenci vystoupili nejen odborníci z řad Národního památkového ústavu, ale i teoretici z výše zmíněných institucí a architekti v čele s Miroslavem Masákem, Alenou Šrámkovou nebo Věrou Machoninovou.141 Mezi tématy, která se řešila, byly například obnova památek, systematika vyhlašování památek, využívání památek a podobně. S trochou nadsázky by se dalo prohlásit, že tato konference filozoficky navazovala na Celostátní vědeckou konferenci o ochraně památek moderní architektury v Brně v sedmdesátých letech. Situace se za posledních 40 let v zásadě příliš nezměnila a odborníci se tak zabývají stejnými problémy jako dříve: V memorandu účastníků konference se hovořilo především o absenci poznání a dokumentace architektury období 60. až 80. let 20. století. Její hodnoty nejsou dostatečně popularizovány, společnost tudíž tyto problémy nevnímá a nedoceňuje. Převládá názor odsuzující architekturu této doby jako úpadkovou a to bez hlubších znalostí o kvalitě některých děl. Konference se snažila ukázat, že právě architektura tohoto období patří v současnosti k nejvíce ohroženým. Stavby zanikají, jsou přestavovány nebo jiným způsobem ztrácí autentickou hodnotu. Memorandum končí apelem na všechny zúčastněné v této problematice: „Účastníci konference doporučují všem dotčeným orgánům, organizacím, občanským sdružením i jednotlivcům pokračovat, respektive zintenzivnit výzkum a dokumentaci architektonické tvorby 60. – 80. let, výsledky průzkumů zveřejňovat a popularizovat a na podkladě objektivního hodnocení vybírat a navrhovat hodnotná díla k památkové ochraně. Orgánům státní památkové péče se doporučuje brát ohled na kvality industrializovaných staveb tohoto období situovaných v památkově chráněných územích v procesu územního plánování i územního a stavebního řízení.“142

2.6 Aktivity NPÚ V období mezi lety 2005 - 2011 řešil NPÚ výzkumný úkol s názvem Odborné poznávání, průzkum, vědecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století.

140

STRAKOŠ, M. s. 11 Podrobnosti konference[online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.studioaxis.cz/index.asp?menu=686&record=5382 142 Memorandum konference Obnova památek 2011 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1303904744/11-04-27-TZ-Axis2011-Memorandum.pdf 141

42

V samotném úvodu textu tohoto úkolu je konstatováno, že tyto památky „nejsou systematicky dokumentovány a jejich hodnota není ve společenském povědomí obecně známa. (…) Cílem úkolu je vyhodnotit z hlediska památkové péče ještě ne plně doceněný fond moderní architektury, respektive architektury od konce 19. století do nedávné minulosti – tj. do 2. poloviny 20. století. V tomto směru se nelze plně spoléhat na „cenu stáří“, neboť řada staveb, které již vstoupily do dějin nejen české architektury, doposud nepřekonalo ani padesát let své existence. Na tuto relativně mladou architekturu není mnohdy nahlíženo jako na kulturní dědictví hodné památkové ochrany, a tak následné přestavby a rekonstrukce často nenávratně ničí ojedinělé a nesmírně hodnotné interiéry i exteriéry.“143 Je tedy vidět, že v současnosti se tendence přistupovat k památkám podle zvulgarizované „hodnoty stáří“ v teorii i praxi postupně mění a na významu začínají nabývat hodnoty jiné. Výstupem tohoto úkolu bylo zpracování celkového počtu 3414 objektů architektury 20. století, z nichž bylo 88 zapsáno do Ústředního seznamu kulturních památek. 144 Na základě závěrů konference Obnova památek 2011 a také v návaznosti na tento výzkumný úkol probíhá v současnosti další výzkumný úkol Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století. Jeho cílem je „zdokonalování poznávání architektury a urbanismu 20. století ve vztahu k památkové péči a prezentace architektury 20. století ve vybraných krajích 145 ČR.“146 Na tomto výzkumu spolupracují zaměstnanci NPÚ s odborníky z výzkumných pracovišť ČVUT a AVU a cílem pracovníků NPÚ je vypracovat seznam zaměřený na architekturu druhé poloviny 20. století. Hlavním výstupem by měla být podrobná evidence a dokumentace staveb a to včetně fotografické dokumentace exteriérů a interiérů. Podle slov zaměstnanců NPÚ není primárním cílem prohlášení staveb za kulturní památky, ale především důkladný seznam zástupců architektury daného období pro další výzkum. V současnosti probíhá výběr těchto staveb (více i méně známých), a to prostřednictvím odborné literatury, následovat má terénní průzkum, fotografická dokumentace exteriérů a interiérů a vytvoření souborné publikace. Počítá se také s tím, že nejvýznamnější stavby z tohoto výběru budou navrženy na prohlášení za kulturní památky.147

2.7 Individuální snahy o záchranu staveb z druhé poloviny 20. století Návrh na prohlášení stavby památkou může podat jakýkoliv jednotlivec. Tímto způsobem se může každý občan podílet na záchraně architektonického dědictví, ať už historického nebo moderního. 143

Závěrečná zpráva o plnění výzkumného záměru č. IV Národního památkového ústavu, leden 2012, s. 34 - 35, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1337839870/vyzkumy-2005-2011-4.pdf 144 ibid. s. 43 145 těmito kraji jsou konkrétně Praha, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Jihočeský kraj, Karlovarský kraj, Pardubický kraj, Královéhradecký kraj, Moravskoslezský kraj 146 Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/narodnipamatkovy-ustav/veda-a-vyzkum/vyzkmne-projekty-a-zamery/probihajici-vyzkum/dkrvo/ 147 Rozhovor autora s Ing. arch. Matyášem Kracíkem, referentem evidence nemovitých památek, ÚOP NPÚ v Praze, 9. 4. 2013

43

Jednou z nejvýznamnějších osobností památkové ochrany moderní architektury je Rostislav Švácha, historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog odborník na architekturu 20. století a především průkopník v oblasti památkové ochrany této architektury. Odborníky je respektován, u vlastníků objektů prohlášených památkou a developerů je tomu právě naopak. V časopise Euro ho dokonce označili za „sběratele zářezů na pažbě“148 v souvislosti s kauzou obchodního domu Máj. Právě on se zasloužil o zapsání celé poloviny pražských zástupců architektury druhé poloviny 20. století. Šváchovým prvním úspěchem v této oblasti bylo navržení hotelu Jalta na Václavském náměstí za kulturní památku (1991). Návrh podal na popud autora hotelu Antonína Tenzera v okamžiku, kdy se začala připravovat rekonstrukce hotelu. Další stavbou, z níž se na jeho popud stala kulturní památka, byla budova Makromolekulárního ústavu v Praze, který byl prohlášen památkou také v návaznosti na plánovanou rekonstrukci v roce 2000. Rekonstrukce proběhla citlivě a pod odborným dozorem. Autor této stavby, Karel Prager, požádal Rostislava Šváchu, zda by nezpracoval návrh na památkovou ochranu i pro jeho další stavbu – budovu bývalého Federálního shromáždění, k jejímuž zapsání došlo také v roce 2000. Dalšími stavbami na současném seznamu, jejichž návrh na památkovou ochranu je také z pera profesora Šváchy, jsou hotelový dům na Invalidovně zapsaný na seznam v roce 2002 a Obchodní dům Máj v roce 2007. Je ale potřeba říci, že ne všechny Šváchovy snahy byly úspěšné. Památková ochrana nebyla přiřknuta Nákupnímu středisku Ještěd, které muselo ustoupit nové výstavbě.149

148

PŠENIČKA, Jiří., Památkáři v Máji, peníze v háji. In: EURO č. 23, Praha 2006 ŠVÁCHA, Rostislav. Jak chránit památky poválečné architektury, in: Ještěd: evidence hodnot poválečné architektury. Editor Petr Vorlík, Benjamin Fragner, Lukáš Beran. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví a Fakulta architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, c2010, 95 s. ISBN 978-800-1044-759 , s. 60 - 63 149

44

3 Nákladové nádraží Žižkov „Nákladové nádraží je významnou funkcionalistickou stavbou technického určení, která se výrazně uplatňuje svou hmotovou kompozicí s vrátnicí a branou i vlastním členěním fasády objektů s výrazným rozlišením materiálů. Jedná se o přední meziválečnou realizaci stavby tohoto typu v Praze. Původní rozsah i charakter budov je zachován bez výraznějších rušivých zásahů do původních funkcionalistických budov.“150 Nákladové nádraží je nádražím takzvaného hlavového typu (vlaky mohou odjíždět pouze stejnou cestou, kterou přijely). Na hlavní fasádu administrativní budovy navazují budovy s rampami orientovanými do hloubky bloku. Zde navazují dvě budovy překladišť s nakládacími rampami. Celá fasáda je v pravidelných intervalech členěna převýšenými osami schodišť s věžovými nástavci, vystupujícími nad plochu budovy. Areál doplňují dvě symetricky umístěné vrátnice před hlavní budovou. 151 Správní budova je orientovaná souběžně s ulicí Jana Želivského a orientovaná kolmo na provozní křídla. Po stranách této administrativní budovy byly služební byty přístupné dvojicí schodišť.152 „Jednotlivé části budovy jsou s ohledem na svou funkci členěny úsporně v duchu funkcionalistického přístupu s odlišením charakteru hlavní administrativní budovy při ulici a dalších budov vlastního nádraží, kde se členění uplatňuje spíše v působivém členění a rytmizaci stavebních hmot. Tento princip je rovněž dodržen v interiéru, v přízemí provozních budov jsou pozoruhodné zejména nosné konstrukce stropů, nesených šestibokými železobetonovými pilíři s hlavicemi, které kubizujícím tvarem přecházejí ve čtvercovou rozšířenou desku pod vlastním stropem.“153 Nákladové nádraží Žižkov je svojí koncepcí ojedinělé. Obvyklým prvkemu tohoto druhu staveb byla průjezdová hala kryjící prostor pro ruční manipulaci se zbožím. U Žižkovského nádraží je ale koncepce jiná a paralela se dá najít pouze s nákladovým nádražím v Curychu z roku 1896, které má také půdorys typu U s administrativní budovou v čele. Unikátností prostorového a technologického řešení se tak Nákladového nádraží Žižkov stalo po právu symbolem moderní československé železnice.154

3.1 Historie objektu Nákladového nádraží Žižkov Na počátku 20. století vznikla potřeba specializovaného nákladového nádraží v Praze. Rada Královských Vinohrad nabízela své pozemky v Horní Stromovce, proti tomu ovšem bylo Ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy (které zde chtělo vybudovat léčebný ústav) a 150

HLUŠIČKOVÁ, Hana, Nákladové nádraží Žižkov, in: HLUŠIČKOVÁ, Hana (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3. díl, 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 617 s. ISBN 80-727-7045-4. s. 233 151 Ibid. s. 233 152 BERAN, Lukáš, Nákladové nádraží Žižkov, in.: Za starou Prahu XXXVIII (IX), č. 3, 2008, ISSN 1213-4228, s. 23 153 HLUŠIČKOVÁ, H., 2003, s. 233 154 BERAN, L, s. 26

45

také obec Staré Strašnice, která se bála omezení rozvoje a přerušení dopravního spojení mezi Strašnicemi a Vinohrady. V roce 1922 se politická a železniční správa rozhodla pro alternativní návrh: vybudovat nákladová nádraží v oblasti Olšanské pláně v sousedním Žižkově. Tyto pozemky ležely na území Červeného dvora. Stavba nákladového nádraží Žižkov – Červený dvůr byla zahájena v roce 1927 a vypracováním projektu byli pověřeni inženýr Miroslav Chlumecký a architekt Vladimír Weiss. Projekt byl zahájen stavbou výhybny Malešice na spojce Libeň – Horní nádraží – Vršovice. Pražské železniční dopravě tato úprava odlehčila odklonem nákladních vlaků ze středu města. Stavba samotná začala montáží skladišť a ramp v roce 1931 a nakonec přišla na řadu správní budova v roce 1934. Práce byly z větší části hotovy v říjnu 1935, a po definitivní úpravě kolejiště byl 1. 3. 1936 byl zahájen pravidelný provoz.155

Obrázek 2

Budova Nákladového nádraží Žižkov zdroj: [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.vlaky.net/upload/images/reports/003896/06.jpg

Přesto, že vytvoření nákladového nádraží přineslo vítané ulehčení železniční dopravě v metropoli, přepravci si na tuto změnu museli dlouho zvykat. Komplikace jim nastávaly proto, že doposud mohli vozit zboží téměř do centra města, zatímco Nákladové nádraží Žižkov bylo umístěno výrazně dál, skoro na samém okraji města. Zpočátku byla pronajata jenom polovina dostupných ploch. V říjnu 1936 došlo ke změně, přepravci docenili výhody

155

HLUŠIČKOVÁ, H. s. 233

46

snadné manipulace s nákladem, prostorné sklady a funkce chladírny. Zájem přepravců rostl natolik, že v roce 1938 kapacita nákladového nádraží téměř nestačila poptávce.156 Areál nádraží byl tvořen hlavní budovou souběžnou s ulicí a dvěma hloubkovými křídly překladišť vedoucími dovnitř parcely. Budovy nádraží vyprojektovali mezi lety 1934 a 1937 ve společné kanceláři Karel Caivas a Vladimír Weiss a dílčí úpravy některých pomocných budov byly provedeny až v poválečném období.157 Skladiště mělo užitnou plochu 30 tisíc metrů čtverečních, je tvořeno dvěma dvoupatrovými křídly a dvěma suterény. Přízemí je lemováno zastřešenými vnitřními vagonovými a vnějšími automobilovými rampami. Křídla jsou složena ze 44 metrů dlouhých modulů, severní křídlo má těchto modulů šest a jižní osm. Tento rozdíl vyplývá z přizpůsobení směru přepravy zboží – delší křídlo sloužilo k výdeji z dráhy, kratší k podeji na dráhu. 158 „Oběma směry probíhal provoz ve dvou vertikálně oddělených větvích. Státní dráha manipulovala zboží z vagonů, přistaveným ke vnitřním rampám, skrze přízemí skladišť na rampy vnější. Soukromým dopravcům sloužila krytá rampa uprostřed kolejiště a jejích deset ocelových výtahových věží, spojených lávkami s horními dvěma podlažími obou křídel skladišť, která byla pronajímána, stejně jako suterény. Obsluhovaly je výtahy v půlpolích, navazujících na příčné tunely pod budovami i kolejištěm a ústícími při jižním okraji pozemku.“159 „Železobetonový skelet provedly firmy Dr. Karel Skorkovský (skladiště výdeje a administrativní budovy) a Českomoravská stavební akc. společnost (skladiště výdeje), vyzdívky firmy ing. Bohumil Bellada (část podeje) a ing. František Snad (část výdeje), ocelové konstrukce spojovacích lávek a věží, 12 pětipatrových výtahů o nosnosti 1500 kg a strojovny chladíren dodala Českomoravská Kolben-Daněk, světlíky, ocelová okna a dveře Doležal a Těhlík z Prostějova, dlažby skladišť a ramp z ocelového betonu Dr. Kleinvogela provedla Litická a. s., elektrické osvětlení provedla továrna Vedka v Praze -Libni, asfaltokorkové izolace suterénních chladíren dodala Thermalia – ing. Falout a spol., krytiny plochých střech Widlmann & Preiss.“160 Dopravní význam NNŽ postupně klesal, zejména po roce 1966, kdy bylo postaveno nové potravinové skladiště ve Strašnicích. Dalším důvodem bylo rozšíření kamionové dopravy, kvůli které se využití nádraží snižovalo postupně a i to může být příčinou, že se tento architektonický unikát dochoval ve výborném technickém stavu a s mnoha původními detaily. Oficiálně provoz trval až do roku 2002.161

156

HLUŠIČKOVÁ, H. s. 233 Ibid. s. 233 158 BERAN Lukáš, Nákladové nádraží Žižkov – řešení a provedení. in: AULÍK, Jan. Pražská nádraží ne/využitá: urbanismus průmyslového dědictví: alternativní projekty pro Nákladové nádraží Žižkov. Editor Benjamin Fragner, Tomáš Skřivan. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, 2012, 125 s. ISBN 978-80-01-05009-5, s. 23 159 Ibid. s. 23 160 Ibid. s. 23 161 BERAN, L. (2008), s. 26 - 27 157

47

3.2 První snahy o prosazení památkové ochrany Nákladového nádraží Žižkov První pokus o prohlášení nákladového nádraží Žižkov za kulturní památku je veřejnosti málo známý. Jednalo se o návrh PhDr. Jana J. Outraty, zaměstnance Pražského památkového ústavu, který návrh podal už v listopadu 1996, tedy v době, kdy nádraží stále fungovalo. Svůj návrh odůvodňoval těmito argumenty: „Významná funkcionalistická stavba technického určení, výrazně se uplatňující svou hmotovou komposicí s vrátnicí a branou i vlastním členěním fasády objektů s výrazným rozlišením materiálů. Původní rozsah i charakter budov byl zachován bez výraznějších rušivých zásahů do původních funkcionalistických budov. Jedná se o přední meziválečnou realizaci stavby tohoto druhu v Praze.“162 Tento návrh se ale nesetkal s odezvou. Podle Bc. Baláčka z Národního památkového ústavu nebyl tento návrh nikdy projednán. Připouští i variantu, že byl návrh podán, ale došlo k jeho ztrátě v evidenci a tím pádem nedošlo k zahájení řízení.163 Outratova iniciativa tedy skončila bezvýsledně. Jan Outrata však svou snahu nevzdal a o sedm let později, v srpnu 2003, podal další návrh na prohlášení hlavní budovy nádraží včetně kolejiště, vrátnic, několika menších budov a část původního oplocení za kulturní památku164. Argumentace o památkové hodnotě, respektive celé znění návrhu, byly totožné s tím, který podal již v roce 1996.165 Přes opětovnou iniciativu zaměstnanců NPÚ uběhlo od podání návrhu 7 let, než Ministerstvo kultury zahájilo řízení.

3.3 Územní rozvoj, plány radnice Prahy 3 a developerů V listopadu roku 2005 si Rada městské části Prahy 3 objednala urbanistickou studii sloužící jako podklad pro pořízení změny územního plánu prostoru Nákladového nádraží Žižkov. 166 Tato urbanistická studie, jejímž autorem je Jan Sedlák, se zabývala prostorem nádraží jako celkem a měla řešit jeho koordinovaný rozvoj.

162

OUTRATA, J.J. Návrh na prohlášení některých památkových objektů za kulturní památky, 11. 11. 1996, archiv NPÚ Rozhovor autora s Bc. Janem Baláčkem z Oddělení evidence, dokumentace a informací, NPÚ Konkrétně se jednalo o parcelní čísla 4481, 4450 (část), 4452, 4475, 4476, 4477, 4478, 4480 165 OUTRATA, J.J. Návrh na prohlášení objektu za kulturní památku, 11. 8. 2003 archiv NPÚ 166 Usnesení rady Městské části Prahy 3 ze dne 16. 11. 2005 č. 676, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.praha3.cz/voleneorgany/rada/usneseni/x2005/listopad/u-2005-676.html 163 164

48

Obrázek 3

Vizualizace urbanistické studie Nákladového nádraží Žižkov [online]. [cit. 2013-05-01] Dostupné z: http://strana.zeleni.cz/getfile.php?id=5535&cid=247&name=

Zároveň v červnu roku 2005 prodaly České dráhy 12 hektarů pozemků v severní části areálu nákladového nádraží konsorciu firem Sekyra Group a Grainger Trust. Jejich cílem bylo investovat 300 milionů euro do rezidenčního obchodně-společenského centra s pěti sty byty. Pozemky byly lukrativní nejen díky své poloze nedaleko centra města, ale také proto, že v bezprostřední blízkosti je plánována v budoucnu stanice metra D na Basilejském náměstí. Tato přestavba okolí bývalého nádraží měla být hotova už v roce 2009167 „K prioritám a přednostem projektu Discovery & Grainger mají patřit neotřelé a v Česku zatím neexistující kombinace funkcí, například bydlení, služeb a obchodu.“168

167

Projekt revitalizace nádraží Žižkov – sever [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.discovery-group.cz/cz/projects.php?id=10 Hlinka, J. Jako první na nádraží Žižkov vyroste vícefunkční centrum, 18. 1. 2006, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/6899/jako-prvni-na-nadrazi-zizkov-vyroste-vicefunkcni-centrum/ 168

49

Obrázek 4

Plocha zakoupená firmami Sekyra Group a Grainer trust, dostupné http://www.discoverygroup.cz/cz/projects.php?id=10

Ve chvíli, kdy byla urbanistická studie Jana Sedláka hotova, rozhodla se radnice Prahy 3, že do zadání této studie bude přidán požadavek na vytvoření tzv. Jarovské spojky. Tato silniční tepna měla napojovat Olšanskou ulici169 na pražský okruh. Nutno podotknout, že ani tato studie kompletně nevylučovala existenci nádraží.170 „Jarovská spojka by mohla vést podél jižního okraje areálu Nákladového nádraží Žižkov, nikoli skrze něj. Tam už dnes silnice je, takže by stačilo ji rozšířit, tak jak ji má v původní studii architekt Jan Sedlák.“ 171 Připojení z centra ústící od Olšanské ulice je vedené Seifertovou ulicí, která je už v současné době maximálně využita, a to jak osobní, tak tramvajovou dopravou. Zvýšení počtu aut, které by tu v případě vytvoření Jarovské spojky projížděly, by muselo vyvolat dopravní kolaps. Tak situaci popisuje například Tomáš Mikeska, několikaletý zastupitel Prahy 3 a předseda sdružení Tady není developerovo o.s., který říká: „Studie z roku 2006, kterou má k dispozici Praha 3, pracuje se zachováním téměř celého hlavního objektu nákladového nádraží, obsahuje i dopravní návrh s modelovým posouzením a s výpočtem dopadů na znečištění životního prostředí. Toto původní řešení, které nepřijalo politické vedení Městské části Prahy 3, převzalo pozici Jarovské spojky z platného územního plánu a vedlo jí podél severních zdí Vinohradských hřbitovů. Toto řešení se napojuje na ulici Jana Želivského křižovatkou ve tvaru T, což je sice parametricky horší než přímé prodloužení Olšanské třídy, ale je realizovatelné. Argumentem Městské části Praha 3 pro stavbu Jarovské spojky je také ulehčení dopravy v

169

V textech, které se snaží zdůraznit význam Olšanské ulice, bývá někdy označována jako třída. BERAN, L. (2008) s. 27 171 Týdeník Euro: Porcování Žižkova se zadrhlo, 22. 2. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauza-nakladovenadrazi/tydenik-euro-porcovani-zizkova-se-zadrhlo.html 170

50

Koněvově a Vinohradské ulici. Můžeme se však, že dojde k pravému opaku, tj. navýšení dopravy v této části města.“172 V roce 2007 uzavřely České dráhy a developerská firma Sekyra Group smlouvu o vzniku nového konsorcia s názvem Žižkov Station Development (dále v textu také ve zkratce ŽSD) s majetkovým podílem 51% ve prospěch Českých drah. Cílem tohoto konsorcia měl být developerský vývoj v oblasti Nákladového nádraží Žižkov.173 Důvodem, proč si České dráhy vybraly společnost Sekyra Group na společný projekt revitalizace jižní části nádraží, bylo především to, že tato společnost nabídla ve výběrovém řízení nejvyšší cenu za případný odkup pozemků po budoucí změně územního plánu. Byly představeny dvě varianty rozvoje nádraží, nebylo ale jisté, jestli hlavní budova nákladového nádraží bude do komplexu začleněna nebo zda bude zbourána.174 Původní plány radnice na vývoj území nákladového nádraží vycházely ze studií Jana Sedláka. Na území nádraží měla podle tehdejších plánů vzniknout klidná čtvrť s velkým podílem zeleně pro 8 tisíc obyvatel. Současným vlastníkům pozemků (Žižkov Station Development a Sekyra Group) tato situace ale nevyhovovala, jejich projekt byl ambicióznější. Podle jejich vize by zde mělo bydlet 13 tisíc obyvatel a území by mělo mít větší hustotu zástavby, než v případě Sedlákova návrhu (celkový počet obyvatel Prahy 3 by tímto krokem vzrostl o celou pětinu). Jednání MČ Praha 3 a developerů byla přerušena v červenci 2007 a k obnovení došlo až po dlouhé odmlce 15. 4. 2008. Na jednání, které se odehrálo toho dne, radnice Prahy 3 ustoupila od původních požadavků reprezentovaných Sedlákovou studií a přistoupila na podmínky developerů. Následující den Rada MČ Praha 3 schválila studii návrhu na změnu územního plánu předloženou Sekyra Group a přijala ji za svoje vlastní stanovisko. 175 Developeři by tímto způsobem dostali více méně volnou ruku, jak s daným územím naloží, bez větších regulací ze strany Městské části Praha 3 nebo magistrátu Hl.m. Prahy.

172

MIKESKA, T. Bitva za záchranu Nákladového nádraží Žižkov, 26. 1. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauza-stavby/bitva-za-zachranu-nakladoveho-nadrazi-zizkov.html 173 Žižkov Station Development a.s. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskedrahy.cz/skupina-cd/dcerinespolecnosti/zizkov-station-development/-14191/ 174 RANDA, J. Sekyra Group a ČD chtějí stavět byty na nákladovém nádraží Žižkov, 9. 5. 2007, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.zelpage.cz/zpravy/4620 175 Žižkovská radnice přišla s novou podobou Nákladového nádraží – mohou zde vyrůst mrakodrapy, Tisková zpráva SZ Praha 3, 22. 4. 2008 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:cxS9S_4NdEAJ:strana.zeleni.cz/247/5346/file/+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

51

Obrázek 5

Původní návrh na změnu územního plánu podle studie architekta Jana Sedláka, od kterého radnice Prahy 3 ustoupila, dostupný http://strana.zeleni.cz/getfile.php?id=5320&cid=247&name=

Obrázek 6

Návrh na změnu územního plánu schválený radou MČ Praha 3 16.4.2008, dostupný na http://strana.zeleni.cz/getfile.php?id=5318&cid=247&name=

Tento obrat v přístupu radních Prahy 3 popisuje Lukáš Beran z Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT: „Přímočarou mysl pražských zastupitelů však již zcela očarovala představa průrazu plochy komunikací, o které začali mluvit jako o novém žižkovském bulváru. Zároveň se jim patrně koncept architekta Sedláka, tedy území jako klidové městské čtvrti s parky, nejevil dostatečně efektivní, a tak se rozhodli na regulaci nové

52

zástavby rezignovat. Rada MČ Prahy 3 ze dne na den a se vstřícností těžko pochopitelnou schválila 16. dubna 2008 tzv.„návrh změny územního plánu Sekyra Group development“. Toto „urbanistické“ řešení obsahuje jediný regulativ, a sice vedení zmiňované komunikace a je pod ním podepsán ateliér A.d.n.s. production architecture. Rada města Prahy tuto změnu (s mnoha dalšími) neméně urychleně a vstřícně přijala onoho slavného letního dne, 5. srpna 2008. Jak pravil známý žižkovský radní Pavel Hurda: „Území starého nádraží se může stát pražskou obdobou moderní pařížské čtvrti La Défense, která je plná supermoderních staveb.““176 K této změně postoje zastupitelstva se vyjádřil Ondřej Rut, Zastupitel MČ Praha 3 za Stranu zelených: “Stávající projekt je nepřijatelný, ale může být dokonce ještě hůř. Změna územního plánu, kterou žižkovská radnice spolu s developery navrhla, totiž dovoluje, na rozdíl od předchozí Sedlákovy studie stavět na Nákladovém nádraží prakticky cokoli. V návrhu není zakreslena žádná zeleň, veřejné vybavení či škola. Jde prakticky o souvislou plochu určenou k zástavbě s velmi vysokým koeficientem zastavěnosti. … Žižkovská radnice by v novém územním plánu měla developerům jasně stanovit své požadavky a limity, které by neměli překročit, nyní jim však ponechává úplně volné ruce!“177 Rada Prahy 3 na toto nesouhlasné konstatování reagovala tím, že má s developerem dohodu, podle které se budou respektovat původní limity na výšku a míru zástavby zanesené v Sedlákově studii. Zanést tyto limity do závazných dokumentů ale odmítla. Tato dohoda je tím pádem podle opozičních zastupitelů velmi vágní a v podstatě nevymahatelná.178

176

BERAN, L. (2008) s. 28 RUT, O. Žižkovská radnice přišla s novou podobou Nákladového nádraží – mohou zde vyrůst mrakodrapy, Tisková zpráva SZ Praha 3, 22. 4. 2008 178 MRAČNO, J. Vítejte v novém územním plánu, Kulturní týdeník A2, 19. 11. 2008, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2008/47/vitejte-v-novem-uzemnim-planu 177

53

Obrázek 7

Vizualizace Sekyra Group - budoucí podoba projektu zdroj:[online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.vlaky.net/upload/images/reports/003896/03.jpg

3.4 Památková ochrana vs. zájmy developerů V roce 2009 Národní památkový ústav urgoval zahájení řízení a návrh rozšířil o rozsáhlou fotodokumentaci interiéru a exteriéru. Ministerstvo kultury se přesto rozhodlo v tomto roce nezahájit řízení o prohlášení za kulturní památku. Mluvčí ministerstva Viktorie Plívová toto rozhodnutí argumentovala tím, že se jedná o „mladou technickou památku“179 Řízení by podle jejich slov mohlo být zahájeno znovu, pokud by se našly nové skutečnosti, které by změnily názor ministerstva. Argument „mladé“ památky je naprosto lichý vzhledem k tomu, že památkou byly uznány například obchodní dům Máj nebo dům ČKD na Můstku, které jsou o několik dekád novějšími stavbami. Z tohoto prohlášení by vyplýval zkostnatělý přístup ministerstva ve vztahu památkám industriálním a památkám moderní architektury. Možné ale je, že „společenským“ zájmem (nebo zájmem jednotlivců) bylo jiné využití tohoto areálu. Nádraží splňovalo i nepsanou podmínku, že stavba musí dosáhnout 50-70 let stáří, aby se mohla stát památkou a proto se můžeme pouze dohadovat, proč ministerstvo tímto způsobem reagovalo. 179

POLÁKOVÁ L. Žižkov přijde o funkcionalistickou chloubu, radnice o „barabiznu“ nestojí, iDnes.cz, 14. 4. 2010, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zizkov-prijde-o-funkcionalistickou-chloubu-radnice-o-barabiznu-nestoji-1o0/domaci.aspx?c=A100412_185430_domaci_lpo

54

Z dokumentace Národního památkového ústavu vyplývá, že se jeho zaměstnanci opakovaně dotazovali pracovníků Ministerstva kultury na stav probíhajícího šetření. Dne 22. 1. 2010 zaslali dotaz, jakým způsobem se pokročilo v otázce zahájení řízení o památkové ochraně. „Vzhledem k tomu, že náš ústav nemá aktuální informace o stavu a průběhu správního řízení u výše zmíněných objektů a je v současné době dotazován v této věci nejen ze strany odborných, ale i správních a územních orgánů, žádáme Vás o sdělení o současném stavu průběhu tohoto řízení ev. časového výhledu zahájení správního řízení u uvedených objektů.“180 Z odpovědi Jany Dvořákové, z oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury, z konce ledna 2010 vyplývá, že v minulých letech jejich pracovníci obdrželi velké množství podání, které jsou průběžně vyhodnocována. Podle jejích slov mají přednost podání nová, neboť zachycují aktuální stav. U starších podání se ověřuje jejich současná podoba a poté budou předloženy poradní komisi k posouzení. Tvrdila, že dotazovaný návrh přijde na řadu a v průběhu roku 2010 by mělo být zahájeno správní řízení.181 Zatímco pro řadu historiků a architektů bylo nádraží významnou funkcionalistickou památkou, jeho vlastník, České dráhy, spolu s Městskou částí Praha 3 ji považoval spíše za trn v oku místního rozvoje. Zástupci Českých drah se vyjádřili, že ve hře bylo několik architektonicko-urbanistických řešení, ale to nejreálnější s existencí stávajícího objektu nepočítalo. Názor Českých drah zastávala i radnice Prahy 3, jejíž mluvčí prohlásil, že radnice pouze respektovala návrh územního plánu, který počítal s prodloužením Olšanské ulice. Dále budovu nádraží označil za „barabiznou z krabic jak z doby reálného socialismu.“182 Pomyslná kolečka administrativní procesu se začala točit v květnu 2010. Podle vyjádření Jany Dvořákové z oddělení památkové péče MK ČR, která měla případ Nákladového nádraží Žižkov na starosti, zvažovalo ministerstvo zahájení řízení již v roce 2009, kdy sílil zájem veřejnosti. Byla to právě debata o budoucnosti nádraží, která se stala impulzem k zahájení řízení o prohlášení nádraží za kulturní památku. Uvedla, že budova nádraží se stala středem veřejného zájmu a úkolem památkové ochrany architektury je právě chránit veřejný zájem. Dále přiznala, že důvodem, proč ministerstvo nezahájilo řízení dříve, byl také fakt, že v původním návrhu z roku 2003 bylo navrženo velké množství budov, včetně pozemků a kolejišť, a v tomto rozsahu by byla památková ochrana komplikovaná.183 Je tedy vidět, že popularizace tématu v médiích a veřejná diskuse o architektuře přispívá výrazným způsobem v procesu provádění památkové ochrany.

180

Dopis odboru památkové péče NPÚ Ministerstvu kultury ČR ze dne 22. 1. 2010, archiv NPÚ Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Národnímu památkovému ústavu ze dne 25. 1. 2010, archiv NPÚ POLÁKOVÁ L. Žižkov přijde o funkcionalistickou chloubu, radnice o „barabiznu“ nestojí, iDnes.cz, 14. 4. 2010, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zizkov-prijde-o-funkcionalistickou-chloubu-radnice-o-barabiznu-nestoji-1o0/domaci.aspx?c=A100412_185430_domaci_lpo 183 Telefonický rozhovor s Ing. Janou Dvořákovou z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, 7. 5. 2013 181 182

55

Dne 5. 5. 2010 Ministerstvo kultury skutečně zahájilo řízení o prohlášení souboru budov nádraží (konkrétně hlavní budovy a přilehlých vrátnic) za kulturní památku. Toho dne si oddělení památkové ochrany MK ČR pro potřeby řízení o prohlášení za památku vyžádalo od NPÚ seznam odborných publikací, které se věnují Nákladovému nádraží Žižkov spolu analýzou dobových ohlasu z 30. let 20. století a zároveň vyhodnocení cenných prvků interiérů budov.184 V tomto dopise zaměstnanci MK ČR reagovali na to, že podnět k zahájení řízení uvedl, že stavba je citována v řadě publikací, ale původní návrh z roku 2003, uvádí pouze tři. Odpověď s doplněním podkladů byla Národním památkovým ústavem odeslána 21. 5. 2010. Mimo jiné se zde uvádí, že „stavba, jejíž náklady se vyšplhaly na 100 mil. Kč, byla ve své době nejmodernější svého druhu u nás a jednou z technologicky nejpokročilejších v evropských souvislostech, svou koncepcí a vybavením se vyrovnala a v některých ohledech překonala řadu moderních nákladových nádraží především v Německu … V rámci funkcionalistické i industriální architektury je nádraží dokonalým a mimořádně dochovaným příkladem nejtěsnějšího propojení architektonického řešení a výrazu s jeho funkcí a strojním vybavením, prorůstajícím celou budovu. … V tomto smyslu je žižkovské nákladové nádraží jednou z nejzachovalejších a nejpromyšlenějších pražských industriálních staveb, i ve středoevropském kontextu V dokonalé podobě reprezentuje principy a řešení, kterých česká architektura v oblasti průmyslových staveb ve své době dosáhla.“185 Dále následuje výčet architektonických a stavebních prvků a literatura je doplněna o další čtyři publikace věnující se nádraží, z toho tří dobových a jedné současné, a internetových článků na různých portálech. Dokumentace je doplněna výběrem fotografií interiéru a exteriéru nádraží, dobových i aktuálního stavu. Přesto, že řízení bylo již zahájeno 5. května, Klub Za starou Prahu sám podal, bez vědomí o zahájení řízení, návrh na prohlášení nádraží kulturní památkou. Tento návrh byl podán 18. května 2010 a zpracovali ho Mgr. Lukáš Beran (VCPD FA ČVUT186) a Mgr. Michal Novotný (člen Domácí rady Klubu Za starou Prahu).187 Přesto, že řízení již bylo zahájeno, byl v jeho průběhu brán v potaz i tento návrh. Jana Dvořáková z oddělení památkové péče MK ČR prohlásila, že tento návrh byl zpracován velmi pečlivě. Byly zde velmi dobře zdokumentovány popis objektu, historie, památková hodnota a zpracován rozsáhlý seznam literatury. Dvořáková uvedla, že tento návrh byl pro potřeby řízení lepší, než ten původní z roku 2003, na jehož popud bylo řízení zahájeno.188 V úvodu návrhu Klubu Za starou Prahu uvádí jeho autoři, že pražské industriální dědictví utrpělo velké ztráty, většinou v důsledku živelné výstavby v bývalých industriálních čtvrtích, a

184

Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Národnímu památkovému ústavu ze dne 5. 5. 2010, archiv NPÚ Dopis odboru památkové péče NPÚ Ministerstvu kultury ČR ze dne 21. 5. 2010, archiv NPÚ 186 Výzkumné centrum průmyslového dědictví, fakulty architektury ČVUT 187 BERAN, L., NOVOTNÝ, M. Návrh na prohlášení souboru objektů Nákladového nádraží Žižkov, Praha 3 - Žižkov za nemovitou kulturní památku, Klub Za starou Prahu, 18. 5. 2010 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/zizkovnadr.htm 188 Telefonický rozhovor s Ing. Janou Dvořákovou z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, 7.5.2013 185

56

hlavní město tak přichází o svou původní identitu. Nádraží je podle nich důstojným reprezentantem kvalit funkcionalistické architektury a jeho zachování a vkomponování do nové výstavby Žižkova by pomohlo této čtvrti si zachovat původní tvář. Toto tvrzení podkládají vytvořenými urbanistickými studiemi (Jan Sedlák, 2005 - 2007), architektonickými (Jaroslav Šafer, Oldřich Hájek 2006) a také četnými studentskými pracemi (AVU 2003 a ČVUT 2006 - 2007). Dále tvrdí že památková ochrana je v souladu s aktivitami NPÚ a jeho výzkumného úkolu 8140 – Územní plošný a oborový výzkum industriálního dědictví v rámci výzkumného záměru Ministerstva kultury ČR.189 Úvod zakončují prohlášením: „Domníváme se, že ignorování fenoménu změny vnímání industriálního dědictví by v případech tak ucelených souborů, jakými jsou pražská nádraží obecně, mohlo vést k nenávratné ztrátě, kterou je snad možné přirovnat k plošné asanaci pražského židovského města na přelomu 19. a 20. století.“190 Celý návrh dále zdůvodňují takto: „Nákladové nádraží Žižkov je svým provozním řešením zcela jedinečné a dnes představuje největší a nejlépe dochovanou funkcionalistickou budovu v Praze. Vzhledem ke stavu a dispozičnímu řešení budovy lze předpokládat její nové využití, bez narušení hmotné podstaty a s jasně čitelným původním provozem.“191

3.5 Zahájení řízení o prohlášení Nákladové nádraží Žižkov za kulturní památku Dne 5. 5. 2010, tedy ještě před podáním návrhu Klubem Za starou Prahu, bylo zahájeno řízení o prohlášení za kulturní památku. Vlastníku nádraží, Českým drahám byl zaslán dopis s odůvodněním. Odůvodnění znělo: „Jde o architektonicky kvalitní a ve své době progresivní funkcionalistickou průmyslovou stavbu z let 1934 -37 od architekta Karla Caivase, žáka Jana Kotěry, která se dochovala v původním architektonickém výrazu a množstvím původních stavebních a technologických prvků. Objekty vrátnic jsou navrženy v jednotném stylu a doplňují architektonickou kompozici hlavní budovy.“ 192 Dále se v oznámení uvádí, jaké povinnosti plynou majiteli nádraží: „Až do ukončení řízení, o jehož výsledku Vás budeme informovat, má vlastník povinnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 citovaného zákona o státní památkové péči chránit věc před zničením, poškozením nebo odcizením a oznámit Ministerstvu kultury každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu jeho vlastnictví, správy nebo užívání.“193 K probíhajícímu řízení se vyjádřil také Magistrát hlavního města Prahy, respektive jeho odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, který ve svém stanovisku ze dne 26. 5. 2010 nedoporučil předmětný soubor prohlásit za kulturní památku. Jako důvod uvádí, že hodnota stavby spočívala především v její funkčnosti v době, kdy byla využívána a kterou už ztratila. 189

BERAN, L., NOVOTNÝ, M. Ibid. 191 Ibid. 192 Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Českým drahám ze dne 5. 5. 2010, archiv NPÚ 193 Ibid. 190

57

Areál by mohl být prohlášen kulturní památkou pouze ve chvíli, kdyby byla zachována jeho funkční celistvost, což ovšem není možné.194 Tento argument je pochybný, vzhledem k tomu, že drtivá většina kulturních památek není využívána ke své původní funkci (hrady, zámky, kaple apod.) Proti oznámení o zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku se ohradily České dráhy (3. 6. 2010) prostřednictvím firmy Žižkov Station Development, tedy dceřiné společnosti ČD a firmy Sekyra Group. Firma si nechala vypracovat již v roce 2007 stavebně historický průzkum zpracovaný PhDr. Janem Vojtou a BcA. Václavem Dvořákem, z kterého vycházelo jejich stanovisko. V něm nepopírají, že se jedná o významné objekty funkcionalistické industriální architektury, ale zároveň tvrdí, že objekt ztratil svou původní náplň a funkci „… bez nichž jsou zachované budovy bohužel jen materiálovým reliktem bez myšlenkového náboje.“ 195 Tento argument podkládají citací Charty industriálního dědictví196 přijaté Mezinárodním výborem pro obnovu industriální dědictví: „ Zachování industriálního dědictví závisí na udržení funkční celistvosti, tudíž zásahy prováděné v průmyslové lokalitě by měly co nejvíce sledovat tento cíl. Hodnota a autenticita průmyslové lokality se mohou výrazně snížit, pokud se odstraní strojní zařízení či jeho části nebo pokud budou zničeny jiné prvky celku.“ 197 Dále uvádí, že architektonické a konstrukční uspořádání limituje budoucí možnosti využití lokality a tvrdí, že komerční využití není možné ani po zásadní přestavbě. Konstatují, že současná forma využití objektu jako „laciný a nekvalitní skladový prostor“ objekt degraduje a snižuje tak kvalitu jeho, i jeho okolí. Jejich dalším argumentem je, že budova nádraží je v přímém konfliktu s budováním tzv. Jarovské spojky v rámci územního plánu a se kterou počítá i Sekyra Group ve svém projektu. Z těchto důvodů tedy žádají ministerstvo o zamítnutí tohoto návrhu v rámci řízení, které bylo zahájeno. Na jejich žádost byl Ministerstvu kultury firmou Žižkov Station Development zaslán dne 11. 8. 2010 stavebně historický průzkum, kterým zdůvodňovala své stanovisko k řízení o prohlášení za památku. V něm se, ač je zde přiznána architektonická kvalita celého areálu, autoři posudku uvádí, že se v současné době vlastní hodnota areálu redukovala pouze na hmotnou stránku původního záměru a budovy jsou pouhým reliktem bývalých časů, a že: „Naplnění budoucího zachování areálu (se všemi kolejišti a budovami) Nákladového nádraží Žižkov, přes jeho nesporné hodnoty, je nerealistické a neuskutečnitelné.“198 Svoje stanovisko firma ŽSD podpořila i posudkem prof. Šlapety, který byl zpracován pro potřeby Českých drah. Šlapeta sice také vyzdvihuje kvality objektu, ale nedoporučuje jeho památkovou ochranu s odůvodněním, že území je výzvou pro architekty, městskou správu, investory i obyvatele města a zachování celého areálu je nereálné a překáželo by

194

Rozhodnutí o prohlášení budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s. 6 Dopis společnosti Žižkov Station Development ministru kultury Václavu Riedelbauchovi, 3. 6. 2010, archiv NPÚ přijata v červenci 2003 Mezinárodním výborem pro obnovu industriálního dědictví, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://vcpd.cvut.cz/33-206-aktuality-charta-industrialniho-dedictvi.aspx 197 Dopis společnosti Žižkov Station Development ministru kultury Václavu Riedelbauchovi, 3. 6. 2010, archiv NPÚ 198 Rozhodnutí o prohlášení budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s. 6 195 196

58

urbanistickému rozvoji města. Z ekonomického hlediska by podle něj byla rigorózní ochrana areálu nerentabilní a více než problematická.199 Dne 7. 10. 2010 se sešla Komise Ministerstva kultury, která měla zvážit návrh na prohlášení Nákladového nádraží za kulturní památku i žádosti o zrušení daného návrhu. Komise zhodnotila, že celý areál má mimořádnou dokumentární i architektonickou hodnotu, která působivě reflektuje průmyslovou architekturu první poloviny 20. století. Urbanistická vazba na okolí a poměrně dobrý technický stav objektu předurčují objekt pro velkou škálu použití především kulturní povahy, jako depozitář nejrůznějších institucí jako knihovny, archivy a podobně. Dále tvrdila, že technické vybavení musí zůstat pro svou nespornou památkovou hodnotu zachováno. Komise dospěla k závěru, že soubor vykazuje takové hodnoty, které zdůvodňují prohlášení za kulturní památku.200 České dráhy zplnomocnily v jednání o této záležitosti společnost Žižkov Station Development, která se proti rozhodnutí komise ohradila dopisem z 12. 11. 2010.201 V tomto dopise se zástupci této firmy snažili oponovat, že budova nádraží je zcela vytržena z urbánního kontextu prostředí, které podle nich prochází funkční a strukturální proměnou, a překážela by vývoji celého území. Tímto rozvojem území je míněna stavba Jarovské spojky, podle jejich slov záležitost všeobecného zájmu. Budova nádraží by jí stála v cestě a jiné alternativy podle nich nejsou možné (jak vyplývá z předchozího textu, existovaly i alternativy se zachováním budov nádraží). V reakci na budoucí využití hlavní budovy nádraží shledali navržené možnosti jako nereálné. Využití by si vyžádalo velké náklady spojené s rekonstrukcí, zateplením nebo i samotné náklady na provoz celého objektu. Památková ochrana by odsoudila tento objekt k zániku. Dopis je ukončen prohlášením: „Dle názoru Komise Ministerstva kultury by tato dopravní účelová stavba, která svou funkci ztratila, měla stát v cestě dopravnímu a urbanistickému rozvoji nejen Žižkova, ale celé Prahy.“202

3.6 První prohlášení za kulturní památku, reakce developera, městské části a veřejnosti Přes veškeré snahy Žižkov Station Development a argumentaci, která měla ministerstvo přesvědčit k opačnému rozhodnutí, rozhodlo Ministerstvo kultury dne 3. 12. 2010 o prohlášení předmětného souboru za kulturní památku. Ministerstvo konstatovalo, že argument nádraží stojícího v cestě urbanistickému rozvoji města není relevantní, protože toto řízení se zabývá posouzením památkové hodnoty a ne posuzování dopravní situace města. Podobným způsobem reaguje ministerstvo na námitku budoucího využití – tato problematika je podle něj nad rámec tohoto řízení, i když případným využitím se zabývala řada odborníků v uplynulých letech. V dalším textu prohlášení ministerstvo souhlasí se 199

Rozhodnutí o prohlášení budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ. s. 7 Ibid. s. 7 201 Dopis ŽSD Ministerstvu kultury, 12. 11. 2010, archiv NPÚ 202 Ibid. 200

59

stanovisky NPÚ a Klubu Za starou Prahu ve znění jejich návrhů. Z těchto důvodů tedy ministerstvo rozhodlo prohlásit soubor za staveb za kulturní památku. Proti tomuto rozhodnutí bylo možné podat rozklad.203 Dne 20. 12. 2010 firma ŽSD rozklad skutečně podala, a několikrát ho také doplnila. Hlavním argumentem rozkladu byla otázka budoucí využitelnosti, již označila ŽSD za diskutabilní. Ministerstvo se podle ní příliš soustředí na památkovou hodnotu a ne na budoucí možnost obnovy a využitelnosti budov. Rozhodnutí o zařazení mezi kulturní památky podle rozkladu odsoudilo nádraží k pustnutí a později k zániku. Dále opakuje, že nádraží urbanisticky nekoresponduje ať se současným nebo budoucím stavem a rozvojem dopravy. NPÚ byl v rozkladu nařčen, že návrh na památkovou ochranu byl podán účelově, pouze jako obrana proti odstranění stavby.204 Tento argument je ovšem poněkud vykonstruovaný, protože návrh byl podán už v roce 2003 (resp. 1996), kdy se o demolici ještě nehovořilo. Pokud by dalo mluvit o účelovosti, muselo by se zmínit počátek řízení, které bylo skutečně zahájeno až v reakci na veřejnou diskusi. Názor vlastníka pozemků na případnou památkovou ochranu sdílela taktéž i Rada Prahy 3. Ministerstvu kultury byl zaslán dopis starostky Městské části Praha 3 Mileny Kozumplíkové ze dne 30. 3. 2011, ve kterém informuje, že zastupitelstvo schválilo koncept územního rozvoje v oblasti NNŽ, tedy prodloužení Olšanské ulice a vytvoření Jarovské spojky a trasy metra D. Jak řekl mluvčí Prahy 3 Jan Sotona: „Nepovažujeme objekt za tak jednoznačně historicky cennou budovu. Zachování nádraží nastolí pro nás nepříjemnou situaci, nebude například možné protáhnout Olšanskou ulici, která by ulevila přetíženým komunikacím v Koněvově a Vinohradské ulici."205 Postoj zastupitelů městské části Praha 3 rozhodně nešlo označit za jednotný. Celkem 16 opozičních zastupitelů zaslalo 11. 1. 2011 ministru kultury otevřený dopis, ve kterém uvítali rozhodnutí ministerstva v otázce památkové ochrany. Shodují se s názorem, že nádraží se dá dobře transformovat a využít pro jiné komerční i nekomerční účely. Dále tvrdí, že nádraží nebrání dopravnímu rozvoji. Vytvoření Jarovské spojky s variantou zbourání budovy nádraží a vedení středem pozemku není jedinou možností řešení dopravní situace této části Prahy, i když by se to mohlo zdát podle postoje ŽSD. Tato velkokapacitní silnice by navíc podle jejich slov zhoršila životní podmínky obyvatel.206

203

Rozhodnutí o prohlášení souboru budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 3. 12. 2010, archiv NPÚ, s. 7-10 Rozhodnutí o zrušení řízení ve věci památkové ochrany bývalého NNŽ, 23. 5. 2011, archiv NPÚ, s. 10 205 FORMÁNKOVÁ, Š. Budova chátrajícího nádraží na Žižkově bude možná kulturní památkou, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/budova-chatrajiciho-nadrazi-na-zizkove-bude-mozna-kulturni-pamatkou-1iy-/prahazpravy.aspx?c=A110106_130929_praha-zpravy_sfo 206 Otevřený dopis ministru kultury Jiřímu Besserovi, 11. 1. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/admin/files/File/prilohy-k-clankum-2011/dopis_NNZ.pdf 204

60

3.7 Rozhodnutí ministra a vrácení případu k projednávání Ministr kultury Jiří Besser v květnu 2011 na základě usnesení rozkladové komise rozhodl o zrušení zařazení mezi kulturní památky a celou věc vrátil Ministerstvu k dalšímu projednání. Toto rozhodnutí zdůvodnil tím, že je v řízení poslední instancí a nebylo by vhodné dospět k urychleným závěrům. Jmenoval několik dalších důvodů svého rozhodnutí. Tím prvním byla podle něj příliš velká prodleva mezi podáním návrhu a prohlášením za památku. „Ať se na to dívám jako normálně uvažující člověk, jako dlouholetý starosta nebo jako ministr kultury, tak vždy dojdu k tomu, že Ministerstvo kultury se v tomto případě nechovalo jako dobrý správce. Začít se podnětem zabývat po sedmi letech a pak relativně velmi rychle dojít k rozhodnutí, které zásadně ovlivňuje a do určité míry i mění určité věci, ke kterým za těch sedm let došlo, to je pro mě nepřijatelné.“207 Dalším důvodem bylo, že odborná stanoviska podaná k řízení byla zpracována subjekty, které jsou zainteresovány ve výsledku řízení (NPÚ, Klub Za starou Prahu) a požadoval proto zpracovaní nezávislého posudku. Dosud vzniklé dva posudky Vladimíra Šlapety a Jana Vojty s Václavem Dvořákem mají být přezkoumány a podrobeny oponentnímu posudku. Ministr dal dále zapravdu ŽSD v tom, že nebylo dostatečně zpracováno využití objektu a jeho budoucnost v rámci urbanistického řešení této oblasti. Na konci rozhodnutí shrnuje, že bez důkladného zhodnocení nemůže ministerstvo rozhodnout o prohlášení za kulturní památku, které má rozhodující dopad na rozvoj předmětného území. Dále uvádí, že: „… památková ochrana nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty, a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí.“208 Ministr tak vrátil případ prvoinstančnímu orgánu, tedy odboru památkové péče, ale budova nádraží stále zůstala v režimu předběžné ochrany. Ministerstvo kultury vybralo v červenci 2011 znalce ke zpracování nezávislých posudků. Těmito byly Centrum dopravního výzkumu v.v.i. pro prosouzení dopravní situace a územního rozvoje, Národní technické muzeum pro posouzení dříve poskytnutých posudků, Prof. Pavel Kalina pro vypracování oponentního posudku a Prof. Tomáš Šenberger jako expert na konverze technických staveb. Firma ŽSD s tímto výběrem nesouhlasila s odůvodněním, že vybraní odborníci podle nich nesplňují kritéria naprosté nestrannosti a nezávislosti, protože se zároveň angažují v subjektech bojujících za zachování nádraží (Klub Za starou Prahu a Ústav průmyslového dědictví). Tuto námitku ministerstvo vyvrátilo konstatováním, že se jedná o kapacity v oboru a jejich zájem na výsledku řízení je diskutabilní. Ministerstvo také citovalo judikát, který potvrzoval, že znalec může být vyloučen pouze v případě, že má přímý zájem na výsledku sporu.209

207

Tisková zpráva MKČR, 24. 5. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z:http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nakladovenadrazi-zizkov-zatim-kulturni-pamatkou-neni--ministr-besser-prijal-doporuceni-rozkladove-komise--vec-se-vraci-pamatkarum-ministerstva92900/ 208 Rozhodnutí o zrušení řízení ve věci památkové ochrany bývalého NNŽ, 23. 5. 2011, archiv NPÚ, s. 10 209 Rozhodnutí o prohlášení bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s 9

61

Posudek Národního technického muzea 210 vyčerpávajícím způsobem popisuje architektonickou, stavební, urbanistickou i kulturně-historickou hodnotu stavby. Hovoří se v něm o historii nádraží a o osobnostech architektů. Je zde uvedena řada technologických detailů ze stavby nádraží, urbanistický význam nádraží je dán do souvislosti s plánovanou asanací Žižkova z osmdesátých let. Další částí posudku je oponentura k posudkům dodaným vlastníkem objektu. Zde jeho autor Petr Krajči tvrdí, že oba tyto posudky jsou příliš strohé a neúplné. Závěrem pak shrnuje: „Je zásadně potřeba oponovat názoru, že ztrátou původní funkce ztrácí jakákoliv stavba své architektonické kvality – při tomto pojetí by nebylo možné přizpůsobit novému určení jakoukoliv stavbu. (…) nemůžeme pohlížet na tuto budovu jako na jakýsi relikt krásných starých časů, který však musí ustoupit novému, lepšímu. Jde o budovu, která právě díky jednoduchému provoznímu schématu je velmi schopná adaptace a dochované detaily mohou podpořit nenapodobitelnou patinu, zcela přirozenou při citlivých konverzích industriálních staveb a použitím filozofie loftu.“211 Autor shrnuje historické a architektonické hodnoty stavby, stejně tak jako její úzkou vazbu na okolí a doporučuje proto zápis do seznamu nemovitých památek. Posudek profesora Kaliny212 měl za úkol oponovat posudkům dodaným ŽSD. Těmi byly Stavebně historický průzkum Jana Vojty a Václava Dvořáka a znalecký posudek Vladimíra Šlapety. Stavebně historický průzkum je podle Kaliny v rozporu z praxí i zákonným postupem stavebně historických průzkumů. Jeho tvrzení se nezakládají na analýze hmotné podstaty stavby, ale především na vnějších faktorech, které s ním bezprostředně nesouvisí. Obsahem SHP obecně podle něj nemělo být posuzovat urbanistickou koncepci a finanční náročnost případné konverze. Obdobným způsobem hodnotí i znalecký posudek profesora Šlapety. Ten se podle něj také zabývá spíše možnostmi konverze, než skutečnou památkovou hodnotou objektu. V závěru posudku uvádí: „Jak autoři stavebně-historického průzkumu, tak autor odborného posudku došli k závěru, že stavba nákladového nádraží na Žižkově může být zbourána. Pokud z jejich textů vybereme ryze odborné pasáže, zjistíme naopak, že jde o významnou památku … Oba posudky proto pokládám za vnitřně rozporné, a to zejména pokud jde o jejich meritorní závěry, a domnívám se, že nemohou sloužit jako relevantní podklad v procesu dalšího rozhodování.“213 Prof. Šenberger se ve svém posudku214 zabývá možností konverze objektu nádraží a jeho budoucího využití. Prostory skladové části budov popisuje jako prostorově velkorysé s dostatkem přirozeného světla a přirozeného větrání, považuje je tedy za použitelnou pro jakoukoliv obytnou, vzdělávací, nebo komerční funkci. Svůj posudek shrnuje takto: „Vlastní

210

V celém znění v příloze č. 2 Krajčí, P. Nákladové nádraží Praha –Žižkov - Posouzení hlediska historie architektury, Oponentní posouzení posudků, předložených majitelem, 29. 9. 2011, archiv NPÚ, s. 10-11 212 V celém znění v příloze č. 3 213 Kalina. P. Oponentní posudek k SHP PhDr, Jana Vojty a Bc. Václava Dvořáka a odborného posudku prof.Ing.arch Vladimíra Šlapety DrSc., které byly předloženy účastníkem řízení o prohlášení souboru bývalého nákladového nádraží Žižkov za kulturní památku, 26. 9. 2011, archiv NPÚ, s 5 214 V celém znění v příloze č. 4 211

62

budova byla typologicky zařazena mezi univerzální, dobře adaptovatelné výrobně technické stavby, s dobrými předpoklady pro přijetí nových, nevýrobních funkcí“ 215 Posudek Centra dopravního výzkumu216 se zabývá posouzením navrženého řešení dopravní situace v návrhu nového územního plánu Hlavního města Prahy v této lokalitě. Tento posudek neshledává dopravní řešení tzv. Jarovské spojky jako konfliktní s případnou památkovou ochranou nádraží a podle jejich závěrů toto řešení lze přizpůsobit. Samotná likvidace hlavní budovy se tohoto posudku nedoporučuje.217 Problém zmiňované Jarovské spojky se snažilo ministerstvo vyřešit posudkem Centra dopravního výzkumu, který uvedl několik variant dopravního řešení, z nichž pouze jedna počítala s likvidací hlavní budovy nádraží. Ministerstvo tak prokázalo, že lze sladit veřejný zájem na řešení dopravní situace s veřejným zájmem o ochraně kulturního dědictví. Ministerstvo také ověřilo, že záměr zbořit budovy nádraží není dosud zakotven v platném územním plánu, který budovy i dotyčné pozemky stále eviduje jako plochu pro drážní stavby a požádalo příslušné správní orgány, aby vyčkaly s rozhodnutím, dokud nebude rozhodnuto ve věci prohlášení nádraží za kulturní památku.218 Tento posudek reagoval na připomínky developerské firmy, ale také radnice Prahy 3, která vytrvale argumentovala, že případná památková ochrana by způsobila stagnaci místního dopravního rozvoje. Z jeho závěrů vyplývá, že tomu tak být nemusí. Dne 26. 10. 2011 byla společnost Žižkov Station Development informována, že byly shromážděny podklady pro rozhodnutí a byla vyzvána, aby se k nim vyjádřila. Společnost ŽSD si nejprve vyžádala prodloužení lhůty k doplnění vyjádření do 25. 11. 2011. Opět vyjádřila své původní stanovisko k oběma posudkům, které v řízení dodala. Stavebně historický průzkum byl podle jejích slov proveden pro interní potřeby Českých drah, a proto se ve světle památkového řízení může zdát nekompletní a subjektivní (přestože právě jím ŽSD od začátku argumentovala) a oponentní posudky jsou v tom případě irelevantní. Dále namítá, že případná konverze nádraží není možná v případě, že bude památková ochrana prosazována dogmaticky, a i tak by podle ní znamenala obrovské finanční náklady jak pro firmu, tak pro státní fondy.219 Společnost ŽSD se ve svých vyjádřeních omezovala na stále stejná prohlášení, již dříve zmíněné argumenty dále nerozvíjela, nebo pouze v malé míře. Na základě výše uvedených argumentů dospělo ministerstvo kultury opět rozhodnutí, že hlavní budova nádraží splňuje náležité znaky památky podle znění zákona č.20/1987 a dne 21. 2. 2012 ji prohlásilo za kulturní památku. U vrátnic a oplocení, které byly původním

215

Šenberger, T. Posouzení souboru budov bývalého Nákladového nádraží Žižkov z hlediska technicky a ekonomicky životaschopných možností jeho využití v rámci urbanistického rozvoje lokality, 30. 9. 2011, s. 9, archiv NPÚ 216 V celém znění v příloze č.5 217 Vančura, M. Znalecký posudek – Nákladové nádraží Praha – Žižkov, 22. 10. 011, s. 4-5, archiv NPÚ 218 Ibid. s. 25-26 219 Rozhodnutí o prohlášení bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s. 19

63

návrhu z roku 2003, konstatovalo ministerstvo, že pozbyly značnou část své autenticity a rozhodlo se je neprohlásit za kulturní památku.220

3.8 Druhé prohlášení za kulturní památku, popularizace problematiky I proti druhému rozhodnutí o prohlášení budovy nádraží za kulturní památku se firma Žižkov Station Development odvolala a dne 12. 3. 2012 podala rozklad. Nový rozklad obsahoval námitky vztahující se především k omezení vlastnického práva prohlášením budovy za kulturní památku. "Jedna věc je památkově ji chránit, což je dost významné omezení osobního vlastnictví, a druhá je smysluplně ji využít. Nejde ani tak o podnikatelský záměr. Je nesmysl opravit celou budovu ze soukromých peněz a pak čekat, až si ji někdo třeba pronajme."221 Ministerstvo argumentovalo nálezem Ústavního soudu, který říká, že omezení vlastníka jsou kompenzována řadou ustanovení, která za ně poskytují náhradu. V případě obnovy památky se poskytuje odborná pomoc a lze poskytnout příspěvek na zvýšené náklady pro obnovu a údržbu památky. Na problematiku budoucího využití reagovalo ministerstvo tím, že nemůže diktovat, jakým způsobem se má budova využívat, ale pouze korigovat nevhodné využití. Zároveň bylo vlastníkovi doporučeno v této otázce spolupracovat s Městskou částí Praha 3 a společně najít řešení. ŽSD požadoval spolupráci Ministerstva kultury a Útvaru rozvoje hlavního města Prahy v rámci koordinace správních procesů. Proti tomu se ministerstvo ohradilo s tím, že nejdřív musí být ukončeno řízení o prohlášení předmětného souboru za kulturní památku a teprve od tohoto stavu se bude odvíjet podoba územního plánu. 222 Ministerstvo věc opět vrátilo k novému projednávání prvoinstančnímu orgánu, kterému konkrétně uložilo podrobněji popsat a zakreslit rozsah prohlašovaného objektu a nechat zpracovat nový posudek, který se bude zabývat následným využitím objektu v režimu památkové ochrany i s technickými parametry včetně dopadů na jeho okolí. Dalším úkolem bylo podrobně se zabývat dopravní situací ve smyslu aktuálního projednávání rozvoje dané lokality v rámci aktuálního územního plánu.223 Mezitím developer přišel s novou variantou budoucí podoby území se zachováním části budov. Automobilová doprava by podle něj měla být svedena do tunelu pod areálem nádraží a po povrchu by měla jezdit pouze tramvaj. Tento kompromisní návrh sice počítal se zachováním křídel hlavní budovy, ale čelní část by musela být odstraněna. "Myslíme si, že

220

Rozhodnutí o prohlášení bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s. 28 FORMÁNKOVÁ, Š, ŠVEC, P. Pražské nákladové nádraží Žižkov bylo opět prohlášeno kulturní památkou, 8. 3. 2012, [online]. [cit. 2013-0429]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/prazske-nakladove-nadrazi-zizkov-bylo-opet-prohlaseno-kulturni-pamatkou-150-/prahazpravy.aspx?c=A120308_163337_praha-zpravy_sfo 222 Rozhodnutí o prohlášení bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s 30-31 223 Ibid. s. 29 221

64

tato část objektu není až tak zásadní a námi navrhovaný zásah je relativně šetrný."224 Vzhledem k tomu, že dosavadní návrhy specifikovaly památkovou ochranu na celou budovu, muselo být jasné, že tento návrh je možný, pouze pokud by stavba jako celek nebyla prohlášena za památku.

Obrázek 8

Vizualizace podoby nádraží - varianta s tramvajovou tratí, zdroj:http://www.sekyragroup.cz/uploads/images/Gallery/zizkov-city3/fotogalerie/exterier/NNZ_vizualizace_1.jpg

Pracovníci Útvaru rozvoje na projednávání změny územního plánu prohlásili, že pokud bude soubor budov prohlášen kulturní památkou, jsou připraveni nádraží jako památku začlenit do nové podoby území. Výrazný obrat se udál i na radnici Prahy 3, kde se vyměnila politická reprezentace a s ní i přístup k demolici nádraží. Rada městské části vydala dne 8. 8. 2012 usnesení, kde přehodnotila své dosavadní stanovisko a nadále „neprosazuje přímé propojení Olšanské třídy s koridorem Jarovské spojky uvnitř území Nákladového nádraží Žižkov pro jeho neslučitelnost s požadavkem na zachování hlavních budov, ale i z důvodu souhlasu se záměrem konvertovat tyto stavby pro nové využití v rámci místního centra zakládané čtvrti.“225 Tímto způsobem bylo učiněno za dost požadavku ministra na přezkoumání, zda by případná památková ochrana nebránila dopravnímu rozvoji.

224

ŠVEC, P. Budovu nákladového nádraží Žižkov by mohl zachránit tunel pro auta, 15. 6. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nakladove-nadrazi-zizkov-0hw-/praha-zpravy.aspx?c=A120615_1792750_praha-zpravy_ab 225 Usnesení rady MČ Praha 3 č. 484 ze dne 8. 8. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.praha3.cz/voleneorgany/rada/usneseni/x2012/_publish_praha3_volene-organy_rada_usneseni_x2012_usneseni-rady-c-484-ze-dne-8-8-2012.html

65

3.9 Třetí prohlášení za kulturní památku Ve světle nových i dříve zmíněných zjištění se ministerstvo rozhodlo již potřetí prohlásit hlavní budovu nádraží za kulturní památku 29. 11. 2012.226 Dospělo mimo jiné k názoru, že hlavní budovu lze ekonomicky životaschopně konvertovat v souladu s potřebami památkové péče i urbanistického rozvoje Žižkova a budova je v tomto ohledu variabilně využitelná.227 Toto rozhodnutí uvítali všichni, kteří bojovali za památkovou ochranu žižkovského nádraží. Matěj Stropnický zastupující sdružení Tady není developerovo prohlásil: „Rozhodnutí prvoinstančního orgánu o prohlášení budovy nákladového nádraží kulturní památkou, o nějž od roku 2010 usilujeme, jednoznačně vítáme. Jinak však na základě dnes již nesčetných odborných posudků ani rozhodnout nemohl a ani po případném odvolání tomu znovu nebude jinak. Památkou je budova nádraží zcela jednoznačně.“ Dále pak žádal o to, aby se ŽSD proti tomuto rozhodnutí již neodvolával: „Vyzýváme tímto zástupce developerů, aby se již proti rozhodnutí ministerstva neodvolávali. Pokud chtějí na území nákladového nádraží stavět, potřebují změnu územního plánu a tu nelze projednat, nebude-li řízení o kulturní památce dokončeno. Je tedy ve vlastním zájmu developerů se s prohlášením nádraží památkou smířit a usilovat ve spolupráci s Městskou částí Praha 3, Útvarem rozvoje hlavního města Prahy a dalšími partnery včetně Národního filmového archivu o nalezení nového využití pro tuto mimořádnou stavbu.“228 Přes snahu veřejnosti, politických činitelů i odborníků se i vůči tomuto rozhodnutí ministerstva účastník ŽSD odvolal a podal rozklad, konkrétně 13. 12. 2012. Společnost ŽSD se odvolávala na to, že v rozhodnutí je grafická část nepřesná a nečitelná a pouze tužkou zakreslená do katastrální mapy. Dalším bodem, který zdůraznila, je omezení práva vlastníka. Citovala rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které říká, že správní orgán musí při rozhodování na úseku památkové ochrany zvážit, zda omezení vlastnického práva je proporcionální veřejnému zájmu na zachování hodnot. Podle vlastníka rozhodnutí ministerstva tuto proporcionalitu nerespektuje. Důvody pro prohlášení budovy NNŽ za kulturní památku označila firma ŽSD jako kusé a vycházející pouze z posudků prof. Šenbergera. Dále podle ní nejsou dostatečně rozpracované další možnosti využití a především údržby a rekonstrukce nádraží. Opět byl použit argument, že nádraží stojí v cestě dopravnímu rozvoji a ministerstvo by podle ní mělo spolupracovat s Útvarem rozvoje hl. města Prahy.229 Zástupce vlastníka, firma Žižkov Station Development použila ve svém rozkladu stejnou argumentaci, jako v předchozích. Z rozkladu lze vyčíst, že jde pouze o snahu zvrátit rozhodnutí ministerstva, aniž by ŽSD akceptoval nové skutečnosti, ať již specifikované v návrhu, rozhodnutí rozkladové komise nebo v nově zpracovaných odborných posudcích. 226

Tisková zpráva MKČR, 30. 11. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/zpravodajstvi/zpravy/TZ--Nakladove-nadr-Zizkov-prohlaseno-kult-pamatkou.pdf 227 Rozhodnutí o prohlášení bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ, s 29 228 BENÝŠKOVÁ, H. Nákladové nádraží Žižkov potřetí památkou. Developeři, už se neodvolávejte!, 30. 11. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/167-nakladove-nadrazi-zizkov-potreti-pamatkou-developeri-uz-seneodvolavejte 229 Rozhodnutí o zamítnutí rozkladu potvrzení rozhodnutí ze dne 26. 11. 2012, 8. 3. 2013, archiv NPÚ, s. 11 -14

66

Ministerstvo kultury opětně vyvrátilo argumentací všechny připomínky účastníka uvedené v rozkladu. Grafické vymezení památkové ochrany shledalo dostatečným, a co se týče připomínky využití budov v případě památkové ochrany, konstatovalo, že řízení o prohlášení věci za kulturní památku neslouží jako podklad pro projekční práce, nýbrž posuzuje památkovou hodnotu. Poznámku o omezení vlastnických práv kontrovalo tím, že právě po schválení za kulturní památku bude možno přikročit k procesu konverze a žádat o příspěvky vzhledem ke zvýšeným nákladům na opravy. Na poznámku, že nádraží stojí v cestě územnímu rozvoji, argumentovalo ministerstvo, stejně jako ve svém předchozím rozhodnutí, tak, že možností rozvoje je více, a to i těch, které počítají se zachováním budovy a ministerstvo citovalo opět i stanovisko radnice Prahy 3230, která již nepožadovala demolici nádraží a přímé prodloužení Olšanské ulice. Z vyjádření Útvaru rozvoje Hlavního města Prahy také nevyplynulo, že by budoucí plány dopravního rozvoje v této lokalitě byly v kolizi s prohlášením objektu za kulturní památku.231

3.10 Zamítnutí rozkladu a zápis na seznam nemovitých kulturních památek Na základě všech výše uvedených skutečností ministryně kultury Alena Hanáková rozhodla zamítnout rozklad ze dne 13. 12. 2012 a potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí ministerstva kultury č.j. MK75394/2012 OPP zde dne 26. 11. 2012. „Památkové hodnoty objektu nádraží spočívají zejména v tom, že jde o mimořádně kvalitní příklad funkcionalistické stavby technického určení, jenž se dochoval ve velmi intaktní podobě. Dokládá vysokou technickou i architektonickou vyspělost industriálních staveb na území tehdejší Československé republiky. Areál nádraží nemá svou koncepcí na území České republiky srovnání, jde o jedinečný příklad, pozoruhodný nejen architekturou, ale také technickým řešením, včetně solidní a nenarušené železobetonové konstrukce skladišť. Hlavní budova nádraží s oběma skladištními křídly je architektonicky i stavebně technicky mimořádně velkoryse a racionálně koncipovaná, dochovala se též značná část původního technologického zařízení, u kterého je dodnes na první pohled patrný původní účel. Dalším významným důvodem pro rozhodnutí ministryně kultury je skutečnost, že v řízení opatřené posudky prokázaly, že objekt nádraží je možno ekonomicky životaschopně konvertovat pro nové formy využití, a to v souladu s požadavky státní památkové péče i urbanistického rozvoje Žižkova. Technické a typologické parametry objektu nádraží jsou slučitelné s velkou variabilitou využití.“232

230

v jejíž radě se vyměnili zastupitelé ODS a TOP 09 za koalici TOP 09, Žižkov (nejen) sobě a ČSSD Rozhodnutí o zamítnutí rozkladu potvrzení rozhodnutí ze dne 26. 11. 2012, 8. 3. 2013, archiv NPÚ, s. 18-21 232 Tisková zpráva MKČR, 12. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/zpravodajstvi/zpravy/TZ--Ministryne-kultury-potvrdila-prohlaseni-Nakl--nadr--Zizkov-za-kulturni-pamatku.pdf 231

67

Hlavní budova bývalého Nákladového nádraží Žižkov byla prohlášena za kulturní památku 8. 3. 2013. Toto rozhodnutí je konečné a nelze se proti němu odvolat.233 Památka byla oficiálně zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek 12. 3. 2013.234 Vedení Prahy 3 tuto zprávu kvitovalo. "Rozhodnutí ministerstva kultury je velmi důležité, nyní se můžou spustit reálné kroky ke změně územního plánu v oblasti nákladového nádraží Žižkov."235, prohlásila starostka Praha 3 Vladislava Hujová. Stejná reakce se nedala očekávat od zástupce Sekyra Group: "Důležité bude, jakou míru zásahu při konverzi budovy památkáři připustí. … Pro vdechnutí nějaké funkce jsou určité zásahy nezbytností."236 řekl Leoš Anderle, ředitel pro development. Dále připustil, že možností komerčního využití je mnoho – loftové byty, kanceláře nebo veřejné účely. V plánu je také možnost umístění filmového archivu. "Prohlášení kulturní památkou neznamená konec rozvoje území, jak se veřejnost mnohdy mylně domnívá."237 shrnul místostarosta Matěj Stropnický.

3.11 Popularizace případu Nákladového nádraží Žižkov Nákladové nádraží Žižkov se během procesu prohlášení památkou stalo předmětem zájmu nejen odborníků, ale i odborné a laické veřejnosti. Zabývalo se jím například ČVUT, jehož Výzkumné centrum průmyslového dědictví uspořádalo v roce 2007 v rámci 4. mezinárodního bienále Industriální stopy výstavu Druhý dech průmyslové architektury, na níž shromáždilo studentské návrhy revitalizace území Nákladového nádraží a to včetně zachování hlavní budovy. K této výstavě byl zpracován stejnojmenný sborník.238 Dále můžeme jmenovat mnoho občanských sdružení, která různými způsoby přispívala k informovanosti veřejnosti a pracovala na zintenzivnění diskuse. Příkladem může být občanského sdružení Kauza 3, které od roku 2007 přináší zprávy z místní komunální politiky, informace o lokálních událostech a historii Prahy 3.239 Prostřednictvím stejnojmenných internetových stránek www.kauza3.cz vyčerpávajícím způsobem informuje o dění, které má zásadní vliv na podobu městské části Prahy 3. Tyto stránky jsou významný zdrojem informací o případu Nákladového nádraží. Shromažďuje články, které vyšly v různých tištěných i elektronických médií (idnes.cz, Pražský deník, EURO), ale najdeme zde také autorské články, tiskové zprávy a další. První články o nádraží pocházejí již z roku 2009, kdy se poprvé začalo hovořit o případné demolici.

233

Rozhodnutí o zamítnutí rozkladu potvrzení rozhodnutí ze dne 26. 11. 2012, 8. 3. 2013, archiv NPÚ, s. 22 Detail památky[online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=120234679&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.1958&PrirUbytDo=22.04.2013&Limit=25 235 BERNÝ, A. Budova na žižkovském nákladovém nádraží v Praze se stala památkou, 11. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nadrazi-zizkov-0gj-/praha-zpravy.aspx?c=A130311_153534_praha-zpravy_ab 236 ČTK, Památková ochrana žižkovského nádraží výstavbě nové čtvrti nezabrání, 14. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59503930-nadrazi-zizkov-nova-ctvrt 237 Ibid. 238 Druhý dech průmyslové architektury: sborník z výstavy alternativních studentských projektů na téma nové využití průmyslového dědictví jako podnět nebo nástroj územního rozvoje: 4. mezinárodní bienále Industriální stopy, září 2007. Editor Petr Vorlík. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007, 169 s. ISBN 978-80-01-03805-5. 239 redakce internetového časopisu Kauza 3, [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/o-redakci-kontakty/ 234

68

Tematikou Nákladového nádraží Žižkov se zabývalo a zabývá také občanské sdružení Žižkov (nejen) sobě. Toto občanské sdružení vzniklo v roce 2009 s cílem zasadit se o transparentnost privatizace bytů v třetí městské části. Vznikl také klub zastupitelů Prahy 3 se stejným jménem a v současnosti jsou tři jeho členové v radě městské části Prahy 3. Byli to právě oni, kdo podporovali zachování nádraží v čele s Matějem Stropnickým, jedním z největších aktivistů v kauze nádraží a v současnosti místostarostou Prahy 3. Z občanských aktivit s cílem zapojit se do procesu řízení památkové ochrany dále lze jmenovat občanské sdružení Tady není developerovo. Toto sdružení bylo vytvořeno členy základní organizace Strany Zelených Praha 3 (a žižkovskými rodáky) Tomášem Mikeskou, Matějem Stropnickým a Helenou Benýškovou, spolu s Danem Mertou, vedoucím odboru kultury MČ Praha 3. Důvodem založení tohoto sdružení byly rostoucí stavební záměry developerů v rámci městské části Prahy 3. Památková ochrana Nákladového nádraží Žižkov, respektive jeho záchrana obecně, byla jedním z jejich hlavních cílů.240 Na internetových stránkách občanského sdružení Tady není developerovo jsou k dispozici mediální ohlasy k případu památkové ochrany nádraží, tiskové zprávy sdružení, názory jeho členů i nejrůznějších odborníků. Toto sdružení vzniklo v lednu roku 2011 a ve stanovách jsou mezi jejich cíli uvedeny mimo jiné: ochrana přírody a krajiny na území hlavního města Prahy, podpora ochrany a revitalizace kulturního dědictví Prahy 3, ochrana památek a kulturních hodnot a další. Svých cílů dosahují zejména pomocí: soustřeďování informací a jejich poskytování orgánům veřejné správy a veřejnosti, účast při jednáních a řízeních s volenými správními orgány, organizování občanských kampaní a petičních akcí.241 Jedním z prvních počinů ihned po založení sdružení bylo sestavení petice na podporu vyhlášení Nákladového nádraží Žižkov kulturní památkou. Tuto petici, kterou podepsalo 4150 lidí, předali zástupci sdružení ministru kultury Jiřímu Besserovi 2. 5. 2011. 242 Sdružení Tady není developerovo uspořádalo 28. 3. 2011 veřejnou debatu v kině Aero. Debaty se zúčastnili architekti, urbanisté, historici umění i starostka Prahy 3 a také zástupci firmy Sekyra Group spolu s širokou veřejností. Diskutovalo se o širších souvislostech developerského projektu a historii i budoucnosti nádraží. Debaty se zúčastnilo se jí kolem 300 diváků a akci doprovodila výstava studentských projektů na přestavbu a revitalizaci lokality nákladového nádraží. Zároveň zde bylo možné podepsat petici proti bourání hlavní budovy nádraží.243 Dalším počinem sdružení byla výstava skládající se ze studentských a

240

Tady není developerovo o.s. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/o-nas Stanovy občanského sdružení Tady není developerovo [online]. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/onas/item/download/2 242 Tisková zpráva Tady není developerovo o.s. [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/117-ministr-kultury-prevezme-petici-za-zachranu-nakladoveho-nadrazi 243 Veřejná debata o Nákladovém nádraží Žižkov 28. 3. 2011 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauzanakladove-nadrazi/verejna-debata-o-nakladovem-nadrazi-zizkov-283.html 241

69

developerských návrhů na přestavbu a výstavbu budov na Praze 3, jejíž vernisáž proběhla 4. 10. 2011. ve výstavních prostorech kavárny Republika Žižkov.244 K popularizaci otázky vývoje nákladového nádraží mezi veřejností přispěla výstava Pražská nádraží ne/využitá, kterou uspořádalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v březnu roku 2012. Cílem výstavy, tvořené převážně pracemi studentů ČVUT, bylo ukázat možnosti konverze areálu nádraží při zachování hlavní budovy. Těchto projektů bylo zpracováno hned 16 a obsahovaly nejrozličnější možnosti využití, mimo jiné kampus Karlovy univerzity, městské lázně, vědeckotechnický park, prostory pro národní knihovnu a další polyfunkční areály. 245 K této výstavě vznikla i stejnojmenná publikace, která kromě studentských vizí rozvoje území obsahuje i texty odborníků, urbanistů nebo architektů. Aktivity sdružení Tady není developerovo neskončily prohlášením budovy nádraží za kulturní památku. V současnosti organizují další panelovou diskusi, jež má navazovat na výše zmíněnou konanou před dvěma lety. Její název je Nákladové nádraží Žižkov dva roky poté: Památka. A co dál?. Tato diskuse se bude konat 28. 5. 2013 v kině Aero a pozvání přislíbili zástupci mnoha zainteresovaných organizací: České dráhy, Městská část Praha 3, Hlavní město Praha, Útvar rozvoje hlavního města Prahy, Vysoká škola umělecko-průmyslová, dále developeři, památkáři a další. Akci doprovodí výstava urbanistických plánů VŠUP a ÚRM.246 Aktivity veřejnosti a občanských sdružení do velké míry ovlivnily průběh celého řízení o památkové ochraně Nákladového nádraží Žižkov. Podle slov zaměstnanců Ministerstva kultury to byl právě veřejný zájem na památkové ochraně stavby, který byl podnětem pro zahájení řízení a dá se předpokládat, že tento zájem ovlivnil do jisté míry i konečné rozhodnutí. Přesto, že osud nádraží není definitivní, publicita tohoto případu přispěla ke změně vnímání industriálních památek a památek 20. století.

244

Výstava Developerské kauzy [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/133-vystavadeveloperske-kauzy-prahy-3 245 Pražská nádraží ne/využitá: urbanismus průmyslového dědictví: alternativní projekty pro Nákladové nádraží Žižkov. Editor Benjamin Fragner, Tomáš Skřivan. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, 2012, 246 Panelová debata: Nákladové nádraží Žižkov 2 roky poté. Co dál? [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/hlavni-strana/item/174-panelova-debata-nakladove-nadrazi-zizkov-2-roky-pote-co-dal?

70

4 Závěr Vzhledem k tomu, že Nákladové nádraží Žižkov bylo kulturní památkou prohlášeno nedávno (k prohlášení došlo v průběhu psaní této diplomové práce), není ještě vytvořen jednotný projekt na jeho využití. Jednou z posledních zmiňovaných možností bylo využití budovy nádraží pro potřeby Národního filmového archivu, ale v úvahu připadají i další možnosti (studentské projekty jich nastínily přes dvacet, více či méně reálných). Zástupci Sekyra Group jednají s radnicí Prahy 3 o možné budoucnosti areálu a tato kapitola tedy stále není uzavřena. Při snaze o kontaktování zástupců společnosti Sekyra Group, kterým jsem položil otázku, jaké je jejich stanovisko k nedávnému prohlášení Nákladového nádraží Žižkov za památku, mi bylo řečeno, že nastalá situace je komplikovaná a není v zájmu firmy takovéto informace poskytovat.247 Stejné bylo i stanovisko tiskového centra Českých drah. Z toho je zřejmé, že jak vlastník, tak developer nebyli na novou situaci připraveni a jejich strategie do budoucna je nejasná. Jana Dvořáková z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, která měla případ nádraží na starosti, prohlásila, že role ministerstva v tuto chvíli skončila. V souvislosti s budoucím stavem nádraží nemá ministerstvo kompetence nic řešit, pokud by je sám vlastník nekontaktoval. Pokud ano, byly by mu podány informace a konzultace, jakým způsobem lze se stavbou nakládat. Podle jejích slov je v současnosti výkon památkové péče v rukou Národního památkového ústavu, který má nadále dohlížet, zda je naplňována podstata památkové ochrany. Zároveň je na odboru památkové péče Magistrátu Hlavního města Prahy, aby ve spolupráci s vlastníkem objektu vypracoval závazné stanovisko odboru památkové péče pro objekty, na které se vztahuje památková ochrana.248 Moderní architektura a průmyslové dědictví se v případě Nákladového nádraží Žižkov snoubí v jedno, čímž se tato stavba stává hned dvojnásob ohroženým druhem architektury. Budoucnost nádraží je sice otevřená, ale status památky zabránil demolici objektu a zároveň aktivizace veřejnosti vedla k tomu, že všechny projekty využití budou sledovány a posuzovány, aby byl vybrán ten nejlepší. Návrhů jakým způsobem ho využít bylo nespočet a je jen otázkou času, kdy vznikne například nová obytná čtvrť, park, knihovna, lázně nebo jiná alternativa ve středu s funkcionalistickou stavbou Nákladového nádraží Žižkov. Památková péče má za sebou, na rozdíl od architektury, kterou chrání, „pouze“ dvě stě let vývoje. Bez jejích zásluh by lidstvo přišlo o mnoho hodnotných důkazů vývoje společnosti. Přesto (nebo možná právě proto), že nejobtížnější je vyrovnat se s bezprostřední minulostí, musí začít památková péče pružně reagovat na potřeby památkové ochrany moderní architektury a architektury druhé poloviny 20. století. 247 248

Telefonický rozhovor s Romanem Krajczy, senior developerem firmy Sekyra Group a.s., 7. 5. 2013 Telefonický rozhovor s Ing. Janou Dvořákovou z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, 7. 5 2013

71

Ochrana památek 20. století včetně památek z jeho druhé poloviny se stala i jedním z výzkumných cílů Národního památkového ústavu. Jeho zaměstnanci záměrně mapují a vybírají stavby, které jsou zajímavými reprezentanty architektury své doby s tím, že u nejvýznamnějších z nich se předpokládá, že bude navržena památková ochrana. Tato změna přístupu ze strany institucí činných v památkové péči je nyní jistě ceněna, nejedná se ovšem zatím o všeobecně přijímaný princip. Jak říká Miroslav Masák, jeden z autorů památkově chráněného obchodního domu Máj o památkové praxi: „Podstata ochrany dědictví, aktivity poměrně mladé, má několik poloh. Samozřejmě chránit to, co se z dávné historie zachovalo. Někdy se chrání nejen to, co je hodnotné, ale i to, co je jen staré (ale to je jiné téma). Moudrá památková péče však má chránit i výrazné stopy přítomnosti. Protože historický je každý uplynulý den. Ani to, co se stalo před deseti, dvaceti lety se už nevrátí, i to, co se tehdy stalo, je obrazem své doby, stopou historie .“249 Čas, kdy památková péče bude chránit stavby staré třeba jen jednu dekádu, pomalu, ale jistě nadchází a dá se předpokládat, že tento trend se bude dále rozvíjet. Svou roli v tomto procesu jistě sehraje i mladší generace, narozená po revoluci v roce 1989, která je schopná mít od architektury druhé poloviny 20. století větší odstup. Odpovědnost za současný stav památkového fondu neseme my, všichni občané České republiky. Vzhledem k tomu, že návrh může podat kdokoliv, můžeme se i my podílet na zachování významných staveb ať už z dob dávno minulých, nebo ze současnosti.

249

Rozhovor autora s prof. Ing.arch Miroslavem Masákem dr.h.c., 24.5.2010

72

5 Zdroje: Zdroje jsou pro větší přehlednost seřazeny podle jednotlivých kapitol, ve kterých byly použity.

5.1 Úvod Literatura 

Průmyslové dědictví - 2: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry-mezinárodní konference Industriální stopy. Editor Benjamin Fragner, Vladislava Valchářová. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2010, 218 s. ISBN 978-80-01-04521-3, s. 53

Odborné publikace 

BEČKOVÁ, Kateřina. Novodobá kolonizace Prahy, in: Za starou Prahu XXXVIII (IX), č. 3, 2008, ISSN 1213-4228, s. 1

5.2 Kapitola Památková péče Literatura:      

 

HOBZEK, Josef. Vývoj památkové péče v českých zemích: stručný nástin. Praha: Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, 1987, 39 s. Odborné a metodické publikace, sv. 4. NOVÁK, Zdeněk. Legislativa v oblasti kultury a památkové péče, Praha: VŠE v Praze, FPH, 2009 RIEGL, Alois a Ivo HLOBIL. Moderní památková péče. 1. vyd. Editor Ivan Kruis. Překlad Tomáš Hlobil. Praha: Národní památkový ústav, 2003, 172 s. ISBN 80-862-3434-7 RICHTER, Václav. Památka a péče. 1. vyd. Praha: Státní ústav památkové péče, 1993, 129 s. ISBN 80-857-8761-X. Sborník statí o kultuře v České republice po roce 1989. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 1999, 214 s. ISBN 80-863-1002-7. ŠTULC, Josef. Úspěchy a prohry památkové péče v obnovené demokracii in: Dějiny umění v české společnosti: otázky, problémy, výzvy: příspěvky přednesené na Prvním sjezdu českých historiků umění. Vyd. 1. Editor Milena Bartlová. Praha: Argo, 2004, 273 s. ISBN 80-720-3624-6 VINTER, Vlastimil. Úvod do dějin a teorie památkové péče I: nástin vývoje a základní ideové otázky památkové péče. 2. vyd. Praha: SNTL, 1982, 175 s. Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby: soubor příspěvků. 1. vyd. Editor Jiří Roháček, Kristina Uhlíková. Praha: Artefactum, 2010, 303 s. ISBN 978-808-6890-326.

73

Odborná periodika:  

NOVOTNÝ, Michal. Legislativní vývoj v památkové péči po roce 1989, Zprávy památkové péče, 2006, roč. 66, č. 3. ISSN 1210-5538 WIRTH, Zdeněk: Vývoj ochrany památek 1845 - 1945, in Architektura ČSR, Praha: Klub Architektů, 1950,ISSN 0300-5305

Elektronické zdroje:  

 









Dobroslav Líbal [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://staryweb.zastarouprahu.cz/ruzne/libal.htm HLOBIL, Ivo. Česká památková péče po 17. listopadu 1989, Stručně o dosavadním vývoji. 1994, [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Aesthetica16/Aesthetica16_09.pdf Klub Za starou Prahu [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.zastarouprahu.cz/oklubu Nový památkový zákon [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/legislativa/vecny-zamer-novehopamatkoveho-zakona-126465/ Vývoj a současné principy památkové péče [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/historie-a-principypamatkove-pece/ Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2011, s.26 [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Statistika_kultury_2011_I.KULTURNI-DEDICTVI_web.pdf Zákon 20/1987 Sb. [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.npu.cz/proodborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/zakon-o-statnipamatkove-peci/ Zákon 22/1958 Sb. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://uprav.ff.cuni.cz/?q=system/files/22_1958_Sb.pdf

Ostatní: 

Rozhovor s Ing. Zdeňkem Novákem, 13. 5. 2013

5.3 Kapitola Památková ochrana moderní architektury Literatura:   

BUŘÍVAL Zdislav (ed) Staletá Praha VII: sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, 1. vyd. 1975, 300 s. DOLEJŠ, Petr (ed.), Obnova památek 2011. Co s architekturou 60. a 70. let 20. století? Praha: Studio AXIS, 2011, ISBN 978-80-904081-3-5. GORYCZKOVÁ, Naďa. Péče o památky moderní architektury: celostátní seminář Ostrava, 6. 7. 10. 1999. 1. vyd. Ostrava: Památkový ústav, 1999, 70 s. ISBN 80-850-3419-0

74



 

 

GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s. HÁJEK, Tomáš. Zánik a vznik památkových péčí: filozofie památkové péče. 1.vyd. Praha: Epocha, 2005, 197 s. ISBN 80-863-2871-6. Ještěd: evidence hodnot poválečné architektury. Editor Petr Vorlík, Benjamin Fragner, Lukáš Beran. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví a Fakulta architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, c2010, 95 s. ISBN 978-800-1044-759. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 - 1975. Editor Petr Klíma. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, 179 s. ISBN 978-80-86863-40-5. KOUBA, Vojtěch. Tradice a modernita v sociokulturní animaci církevních památek. 2012. Dizertační práce. Filosofická fakulta UK

Odborná periodika:   

ŠVÁCHA, R.: Ochrana památek poválečné architektury v České republice. In: Architektúra & urbanizmus 45, Bratislava: ÚSTARCH SAV, číslo 1-2. 2011, ISSN 0044-8680 Zpravodaj STOP: časopis Společnosti pro technologie ochrany památek. Svazek 14, číslo 2, 2012, ISSN 1212-4168. ŠVÁCHA, Rostislav, Tři dobré rehabilitace poválečné architektury, in: Zprávy památkové péče, Ročník 65, č. 5, Praha: Národní památkový ústav, 2005, ISSN 1210-5538, s. 393

Elektronické zdroje: 



 





ČTK, Česko chce další zápisy na UNESCO, má 15 kandidátů, 18. 4. 2012[online]. [cit. 2013-0502]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/relax/cestovani/cesko-chce-dalsi-zapisy-naunesco-ma-15-kandidatu_231726.html FORMÁNKOVÁ, Šárka. Odborníci navrhli Hotel Praha na Hanspaulce jako kulturní památku, 5. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/hotel-praha-nahanspaulce-kulturni-pamatkou-fm1-/praha-zpravy.aspx?c=A130305_164449_prahazpravy_sfo Memorandum konference Obnova památek 2011 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1303904744/11-04-27-TZ-Axis2011-Memorandum.pdf Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/narodni-pamatkovy-ustav/veda-a-vyzkum/vyzkumneprojekty-a-zamery/probihajici-vyzkum/dkrvo/ Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2011, s.26 [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2009/03/Statistika_kultury_2011_I.KULTURNI-DEDICTVI_web.pdf Závěrečná zpráva o plnění výzkumného záměru č. IV Národního památkového ústavu, leden 2012, s. 34 - 35, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1337839870/vyzkumy-2005-2011-4.pdf

75

Novinové články:  

LUKEŠ, Zdeněk., Aby se z Máje nestal skanzen in: MF Dnes, Praha: Mafra, a.s., 1. 11. 2006, ISSN 1210-1168. PŠENIČKA, Jiří., Památkáři v Máji, peníze v háji in:EURO č. 45, Praha: Euronews, a.s., 2. 11. 2006, ISSN 1212-3129

Ostatní zdroje: 

Rozhovor autora s Ing. arch. Matyášem Kracíkem, referentem evidence nemovitých památek, ÚOP NPÚ v Praze, 9. 4. 2013

5.4 Kapitola Nákladové nádraží Žižkov Literatura: 





AULÍK, Jan. Pražská nádraží ne/využitá: urbanismus průmyslového dědictví: alternativní projekty pro Nákladové nádraží Žižkov. Editor Benjamin Fragner, Tomáš Skřivan. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, 2012, 125 s. ISBN 978-80-01-05009-5 Druhý dech průmyslové architektury: sborník z výstavy alternativních studentských projektů na téma nové využití průmyslového dědictví jako podnět nebo nástroj územního rozvoje: 4. mezinárodní bienále Industriální stopy, září 2007. Editor Petr Vorlík. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007, 169 s. ISBN 97880-01-03805-5. HLUŠIČKOVÁ, Hana (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3. díl, 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 617 s. ISBN 80-727-7045-4

Odborná periodika: 

BERAN, Lukáš, Nákladové nádraží Žižkov, in.: Za starou Prahu XXXVIII (IX), č. 3, 2008, ISSN 1213-4228

Elektronické zdroje: 





BENÝŠKOVÁ, Helena. Nákladové nádraží Žižkov potřetí památkou. Developeři, už se neodvolávejte!, 30. 11. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/167-nakladove-nadrazi-zizkov-potretipamatkou-developeri-uz-se-neodvolavejte BERAN, Lukáš., NOVOTNÝ, Michal. Návrh na prohlášení souboru objektů Nákladového nádraží Žižkov, Praha 3 - Žižkov za nemovitou kulturní památku, Klub Za starou Prahu, 18. 5. 2010 [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/zizkovnadr.htm BERNÝ, Aleš, Budova na žižkovském nákladovém nádraží v Praze se stala památkou, 11. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nadrazi-zizkov-0gj/praha-zpravy.aspx?c=A130311_153534_praha-zpravy_ab

76















 



   



ČTK, Památková ochrana žižkovského nádraží výstavbě nové čtvrti nezabrání, 14. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c159503930-nadrazi-zizkov-nova-ctvrt Detail památky, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=120234679&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.19 58&PrirUbytDo=22.04.2013&Limit=25 FORMÁNKOVÁ, Šárka, ŠVEC, Pavel, Pražské nákladové nádraží Žižkov bylo opět prohlášeno kulturní památkou, 8. 3. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/prazske-nakladove-nadrazi-zizkov-bylo-opet-prohlaseno-kulturnipamatkou-150-/prahaFORMÁNKOVÁ, Šárka. Budova chátrajícího nádraží na Žižkově bude možná kulturní památkou, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/budova-chatrajicihonadrazi-na-zizkove-bude-mozna-kulturni-pamatkou-1iy-/prahazpravy.aspx?c=A110106_130929_praha-zpravy_sfo Hlinka, Jiří, Jako první na nádraží Žižkov vyroste vícefunkční centrum, 18. 1. 2006, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/6899/jako-prvni-nanadrazi-zizkov-vyroste-vicefunkcni-centrum/ MIKESKA, Tomáš, Bitva za záchranu Nákladového nádraží Žižkov, 26. 1. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauza-stavby/bitva-za-zachranunakladoveho-nadrazi-zizkov.html MRAČNO, Jiří Vítejte v novém územním plánu, Kulturní týdeník A2, 19. 11. 2008, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2008/47/vitejte-v-novem-uzemnimplanu Otevřený dopis ministru kultury Jiřímu Besserovi, 11. 1. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/admin/files/File/prilohy-k-clankum-2011/dopis_NNZ.pdf Panelová debata: Nákladové nádraží Žižkov 2 roky poté. Co dál? [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/hlavni-strana/item/174-panelova-debatanakladove-nadrazi-zizkov-2-roky-pote-co-dal? POLÁKOVÁ Lenka Žižkov přijde o funkcionalistickou chloubu, radnice o „barabiznu“ nestojí, iDnes.cz, 14. 4. 2010, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zizkovprijde-o-funkcionalistickou-chloubu-radnice-o-barabiznu-nestoji-1o0/domaci.aspx?c=A100412_185430_domaci_lpo Projekt revitalizace nádraží Žižkov – sever [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.discovery-group.cz/cz/projects.php?id=10 RANDA, Jiří. Sekyra Group a ČD chtějí stavět byty na nákladovém nádraží Žižkov, 9. 5. 2007, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.zelpage.cz/zpravy/4620 Stanovy občanského sdružení Tady není developerovo [online]. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/o-nas/item/download/2 ŠVEC, Pavel. Budovu nákladového nádraží Žižkov by mohl zachránit tunel pro auta, 15. 6. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nakladove-nadrazi-zizkov0hw-/praha-zpravy.aspx?c=A120615_1792750_praha-zpravy_ab Tady není developerovo o.s. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/o-nas

77























Tisková zpráva MKČR, 12. 3. 2013, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/zpravodajstvi/zpravy/TZ---Ministryne-kultury-potvrdilaprohlaseni-Nakl--nadr--Zizkov-za-kulturni-pamatku.pdf Tisková zpráva MKČR, 24. 5. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z:http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nakladove-nadrazi- zizkov-zatim-kulturnipamatkou-neni--ministr-besser-prijal-doporuceni-rozkladove-komise--vec-se-vracipamatkarum-ministerstva-92900/ Tisková zpráva MKČR, 30. 11. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/zpravodajstvi/zpravy/TZ---Nakladove-nadr-Zizkov-prohlasenokult-pamatkou.pdf Tisková zpráva Tady není developerovo o.s. [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/117-ministr-kultury-prevezme-peticiza-zachranu-nakladoveho-nadrazi Týdeník Euro: Porcování Žižkova se zadrhlo, 22. 2. 2011, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauza-nakladove-nadrazi/tydenik-euro-porcovani-zizkova-sezadrhlo.html Usnesení rady MČ Praha 3 č. 484 ze dne 8. 8. 2012, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.praha3.cz/volene-organy/rada/usneseni/x2012/_publish_praha3_voleneorgany_rada_usneseni_x2012_usneseni-rady-c-484-ze-dne-8-8-2012.html Usnesení rady Městské části Prahy 3 ze dne 16. 11. 2005 č. 676, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.praha3.cz/volene-organy/rada/usneseni/x2005/listopad/u-2005676.html Veřejná debata o Nákladovém nádraží Žižkov 28. 3. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kauza3.cz/kauza-nakladove-nadrazi/verejna-debata-o-nakladovem-nadrazizizkov-283.html Výstava Developerské kauzy [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tadynenideveloperovo.cz/aktuality/item/133-vystava-developerske-kauzyprahy-3 Žižkov Station Development a.s. [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskedrahy.cz/skupina-cd/dcerine-spolecnosti/zizkov-station-development/14191/ Žižkovská radnice přišla s novou podobou Nákladového nádraží – mohou zde vyrůst mrakodrapy, Tisková zpráva SZ Praha 3, 22. 4. 2008, [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:cxS9S_4NdEAJ:strana.zeleni.cz/24 7/5346/file/+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

Nepublikované zdroje:    

Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Českým drahám ze dne 5. 5. 2010, archiv NPÚ Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Národnímu památkovému ústavu ze dne 25. 1. 2010, archiv NPÚ Dopis Ministerstva kultury, oddělení ochrany kulturních památek Národnímu památkovému ústavu ze dne 5. 5. 2010, archiv NPÚ Dopis odboru památkové péče NPÚ Ministerstvu kultury ČR ze dne 21. 5. 2010, archiv NPÚ

78

   

      



Dopis odboru památkové péče NPÚ Ministerstvu kultury ČR ze dne 22. 1. 2010, archiv NPÚ Dopis společnosti Žižkov Station Development ministru kultury Václavu Riedelbauchovi, 3. 6. 2010, archiv NPÚ Dopis ŽSD Ministerstvu kultury, 12. 11. 2010, archiv NPÚ KALINA. Pavel, Oponentní posudek k SHP PhDr. Jana Vojty a Bc. Václava Dvořáka a odborného posudku Prof. Ing. arch Vladimíra Šlapety DrSc., které byly předloženy účastníkem řízení o prohlášení souboru bývalého nákladového nádraží Žižkov za kulturní památku, s 5, 26. 9. 2011, archiv NPÚ KRAJČÍ, Petr, Nákladové nádraží Praha – Žižkov - Posouzení hlediska historie architektury, Oponentní posouzení posudků, předložených majitelem, s. 10 - 11, 29. 9. 2011, archiv NPÚ OUTRATA, Jan Jakub, Návrh na prohlášení některých památkových objektů za kulturní památky, 11. 11. 1996, archiv NPÚ OUTRATA, Jan Jakub, Návrh na prohlášení objektu za kulturní památku, 11. 8. 2003 archiv NPÚ Rozhodnutí o prohlášení budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 26. 11. 2012, archiv NPÚ Rozhodnutí o prohlášení souboru budov bývalého NNŽ za kulturní památku, 3. 12. 2010, archiv NPÚ Rozhodnutí o zrušení řízení ve věci památkové ochrany bývalého NNŽ, 23. 5. 2011, archiv NPÚ ŠENBERGER, Tomáš, Posouzení souboru budov bývalého Nákladového nádraží Žižkov z hlediska technicky a ekonomicky životaschopných možností jeho využití v rámci urbanistického rozvoje lokality, 30. 9. 2011, s. 9, archiv NPÚ VANČURA, Michal. Znalecký posudek – Nákladové nádraží Praha – Žižkov, 22. 10. 011, s. 4 - 5, archiv NPÚ

Další zdroje:  

Rozhovor autora s Bc. Janem Baláčkem z Oddělení evidence, dokumentace a informací, NPÚ ÚOP v Praze, 9. 4. 2013 Telefonický rozhovor s Ing. Janou Dvořákovou z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, 7. 5 2013

5.5 Závěr Další zdroje:   

Telefonický rozhovor s Ing. Janou Dvořákovou z oddělení památkové péče Ministerstva kultury ČR, 7. 5 2013 Rozhovor autora s Prof. Ing. arch Miroslavem Masákem dr.h.c., 24.5.2010 Telefonický rozhovor s Romanem Krajczy, senior developerem firmy Sekyra Group a.s., 7. 5. 2013

79

6 Přílohy: Příloha č.1 Text rezoluce Celostátní vědecké konference - Ochrana památek moderní architektury v Brně, 1970250 „Počet objektů moderní architektury, pojatých do státních seznamů kulturních památek, je mizivě malý a neodpovídá skutečnosti. Současný stav poznání tohoto významného fondu je zatím nedostatečný; v neposlední řadě pro malý časový odstup, který je nutný k hodnocení této etapy vývoje umění. Sama památková péče není po teoretické stránce pro ochranu moderní architektury dosud připravena. Nelze si nadále zastírat, že se památková péče dosud nevyrovnala s otázkou ochrany architektonických památek etapy bezprostředně předchozí, vymezené zhruba druhou polovinou devatenáctého a počátkem dvacátého století, která až dosud zůstala teoreticky i praktický mimo oblast intenzivnějšího odborného zájmu a která přitom nepopiratelně určuje urbanistickou a architektonickou tvářnost většiny našich měst. Problém ochrany moderní architektury není okrajovou záležitostí soudobého kulturně společenského dění, nýbrž nanejvýš závažnou otázkou, kterou je nutno řešit v celostátním měřítku. Vzhledem k rychlosti stavebních proměn a urbanistických úprav sídlištních celků, jejichž důležitou součástí je právě moderní architektura, musíme již v přítomné době odvrátit možnost jejich případného poškození a zániku nesprávnými zásahy. Při opravách, úpravách a obnovách je potřeba postupovat velmi uvážlivě, aby nedošlo k nenapravitelnému porušení hodnot, které – dnes třeba jen domnělé – se mohou v budoucnu projevit jako velmi výrazné. V této souvislosti je třeba upozornit, že dosud vlastně neexistuje pracoviště, které by se tímto tématem soustavně zabývalo. Potřebné je také soustředění dokumentace, a to i architektonických děl nerealizovaných, z důvodu vědeckých, památkových i pro potřebu odborné výuky. Zastoupení tohoto oboru ve vysokoškolském studiu i příslušné zaměření vysokých škol není dostačující. Problematika památkové péče, včetně ochrany památek moderní architektury, je totiž v nynější době oblastí již natolik rozsáhlou, že vyžaduje speciální výuky, na níž by se podílely jak universitní fakulty, tak vysoké školy technické. První předpoklady k tomu byly již vytvořeny v Brně zřízením kateder muzeologie a tvorby životního prostředí. Ve smyslu toho co bylo řečeno, obracejí se účastníci konference na ministerstvo kultury s tím, aby pověřilo užší pracovní kolektiv rozpracováním námětů z této konference. Z tohoto 250

Rezoluce konference, In: GRABMÜLLER, Jiří (ed.), Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně. Brno: Krajské středisko státní památkové péče, 1972, 92 s. 88

80

elaborátu by měly vzejít závazné směrnice pro činnost výkonných orgánů a všech ostatních institucí, které kulturními památkami disponují. Navrhované řešení se jeví jako dostatečně reálná cesta i k tomu, aby ochrana památek moderní architektury přestala být úzce odbornickou záležitostí a přešla do povědomí nejširší veřejnosti.“

81