Vlastenectví a jeho vliv na ochranu přírody v okrašlovacích spolcích na začátku 20. století

· Masarykova univerzita · Fakulta sociálních studií · · Katedra environmentálních studií ·

Vlastenectví a jeho vliv na ochranu přírody v okrašlovacích spolcích na začátku 20. století Bakalářská práce

Zuzana Hroudová

vedoucí práce: Mgr. Vojtěch Pelikán

Brno, květen 2016

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a všechny využité zdroje uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 15. 5. 2016

……....……………………………… Zuzana Hroudová

2

Děkuji všem těm, kteří mi pomohli s vypracováním této práce. Zejména chci poděkovat svému vedoucímu práce Vojtovi Pelikánovi za velmi cenné rady, nesmírnou trpělivost a podporu. Děkuji rodině za motivaci a spolubydlícím za pochopení. A velké díky patří E., m. a T. za korektury a rady do života.

3

Anotace Práce se zabývá okrašlovacími spolky z let 1904 – 1923 a zkoumá vliv vlastenectví na jejich aktivitu v ochraně přírody. Nejprve je téma zasazeno do kontextu dobové společenské situace, českého vývoje ochrany přírody, a představena je také německá ochrana přírody a její propojení s vlastenectvím. Následuje analýza, vycházející primárně z časopisu okrašlovacích spolků Krása našeho domova, zaměřená zejména na vlastenectví v článcích o ochraně přírody. Rozebrán je také vliv Německa na české okrašlovací spolky a ochranu přírody. Práce přináší nová zjištění o motivaci okrašlovacího hnutí a roli vlastenectví, které do okrašlovacích spolků do jisté míry vstupovalo a dochází k závěru, že důležitou roli v činnosti i ideových základech okrašlovacích spolků hrály historické kořeny české ochrany přírody a vliv Německa. Vzájemná komunikace s Německem a inspirace jak v ochraně přírody, tak v chápání vlastenectví se jeví jako zásadní aspekt. Významným prvkem se ukazuje i dobová atmosféra angažovanosti vůči modernizaci a s ní spojené utváření národního vědomí. V závěru je diskutováno možné rozvinutí zkoumané látky do dalších témat. Klíčová slova

okrašlovací spolky, ochrana přírody, vlastenectví, nacionalismus, České země, Německo, Heimatschutz, Naturdenkmalpflege, ochrana domoviny, ochrana přírodních památek

Abstract This thesis deals with organizations for beautification in the years 1904 – 1923 and researches the impact of patriotism on their activity in nature conservation. First, the topic is situated into period social situation and Czech nature conservation development context. German nature conservation and its link to patriotism are presented. Analysis follows, based primarily on the beautification organizations' magazine Krása našeho domova. It particularly focuses on patriotism in articles about nature conservation. The influence of Germany on Czech societies for beautification and nature conservation is also examined. The work brings new findings about the motivation of the movement for beautification and about the role of patriotism which entered the societies for beautification to some extent. The work comes to a conclusion that the historical roots of Czech nature conservation and the influence of Germany both played an important role in the activity and ideological basis of the societies for beautification. Mutual communication with Germany and inspiration both in nature conservation and in the understanding of patriotism appears to be a crucial aspect. The period atmosphere of activism against modernization and related formation of national consciousness also shows to be significant. In the conclusion possible extension of the researched subject into new topics is discussed. Key words

societies for beautification, nature conservation, patriotism, nationalism, Czech lands, Germany, Heimatschutz, Naturdenkmalpflege

4

Obsah 1

Úvod .............................................................................................................................................................................. 7

2

Metodologie práce.................................................................................................................................................. 9

3

Dobový kontext .................................................................................................................................................... 12 3.1

3.1.1

Vlastenectví a společenská situace ............................................................................................. 12

3.1.2

Historie ochrany přírody ................................................................................................................. 13

3.1.3

Okrašlovací spolky .............................................................................................................................. 15

3.2

4

České země ....................................................................................................................................................... 12

Německo ............................................................................................................................................................ 17

3.2.1

Romantismus ......................................................................................................................................... 17

3.2.2

Ochrana přírody ................................................................................................................................... 18

Okrašlovací spolky – empirická část .......................................................................................................... 20 4.1

Vlastenectví a jeho projevy v okrašlovacích spolcích ................................................................. 20

4.1.1

Agenda Svazu (časopis Krása našeho domova) .................................................................... 20

4.1.2

Projevy vlastenectví ve Svazu ........................................................................................................ 22

4.2

Německý vliv na okrašlovací spolky .................................................................................................... 25

5

Interpretace zjištění a diskuse ...................................................................................................................... 29

6

Závěr .......................................................................................................................................................................... 33

7

Jmenný index ......................................................................................................................................................... 35

8

Seznam použité literatury ............................................................................................................................... 37

9

Přílohy....................................................................................................................................................................... 41

Rozsah hlavního textu práce, včetně poznámek, bez anotace, obsahu, rejstříku, bibliografie a příloh je 10 406 slov.

5

„‚Okrašlování, pěkná věc, ale to jest povinností obcí, okresů, země, státu; na to nedáme ani haléře!‘ To řekne týž pán, jenž dává na všechno možné, jen ne na zkrášlení té hroudy, kterou nazýváme svojí vlastí a kterou bychom rádi viděli krásnou, bez poskvrny, vzorně upravenou i v příčině vnějšího vzhledu.“1

1

Jan Urban Jarník v časopise Krása našeho domova (1907:63).

6

1 Úvod Během minulého století se v ochraně přírody událo mnoho, počínaje spolky pro okrašlování, přes vznik ochranářských organizací až po systematickou ochranu přírody. Bez znalosti minulosti může být obtížné tvořit a chápat současnou ochranu přírody. Proto bych se ráda zaměřila na začátek 20. století, období proměn, zrodu péče o přírodu, spolků. Předkládám práci, jež má ambice rozebrat již několikrát analyzovaný fenomén – okrašlovací spolky – z nového pohledu. Okrašlovací spolky jsou zajímavé tím, že jde o jednu z prvních institucionalizovaných cest ochrany přírody (byť se soustředily i na další činnosti), o jakýsi odrazový můstek pro celé další století, kdy se environmentální myšlení rozvinulo v samostatnou vědeckou i praktickou kategorii. Spolky založily tradici, na které pozdější dobrovolná a státní ochrana přírody mohly stavět a těžit z ní – šlo o vzor, kterému se podařilo prosadit kulturní hodnotu ochrany přírody ve společnosti (Librová, 1987:71). Proto lze považovat zrovna éru jejich formování za klíčovou při zkoumání motivací k ochraně přírody. Předkládaná práce mapuje společenskou situaci v českých zemích v období od roku 1904, kdy byl založen svaz okrašlovacích spolků, do 20. let 20. století. Od dvacátých let dochází ke slábnutí vlivu, činnosti i velikosti svazu. Je tedy zasazena do období největšího rozvoje okrašlovacích aktivit. Jakým způsobem se okrašlovací spolky v naší zemi rozvíjely, víme do jisté míry z již vzniklých prací (zejména Blažek, 2010; Jarník, 1911; Librová, 1987; Ovčáčková, 2004; Zajoncová, 2008, nebo i Hájková, 2007). Z jakých důvodů zahajovaly ochranářskou činnost a co je ovlivňovalo? To je otázka, která zůstává opomenuta a kterou se pokusím zodpovědět. Pokládám si ji v kontextu společenské situace v době rozmachu okrašlovacích spolků. 2 V atmosféře poměrně silného vlastenectví, první světové války a zrodu samostatného českého státu lze očekávat, že se do aktivit typu okrašlovacích spolků společenské vlivy otiskly. Lze se domnívat, že právě láska k vlasti mohla s láskou k přírodě a krajině souviset. Ostych před pojmy vlastenectví, národní cítění a podobnými ve spojení s určitým černobílým vnímáním může snadno vést k opomíjení významu vlasteneckých postojů pro dobový vývoj. Tento úzký pohled dnes lehce zabrání hlubší analýze tehdejší situace. Pochopení tehdejších poměrů přitom nejen že může ukázat na témata, která byla opomíjena, ale může upozornit i na dnešní pestrost motivů v ochraně přírody, tak snadno přehlédnutelnou. Ochrana přírody od počátků s určitou formou vlastenectví v jádru souvisela, jak lze pozorovat už v období romantismu a krátce před ním (viz Lekan, 2004:19–73). Právě romantičtí němečtí 2

Na pomyslném vrcholu se okrašlovací spolky ocitly v roce 1913, kdy dosáhl jejich počet maxima 402 spolků (Zajoncová, 2008:232).

7

myslitelé přinesli ideje ochrany přírody a národního cítění do evropského myšlení, a ovlivnili tak i českou společnost. Také okrašlovací spolky vznikaly ve vlastenecké atmosféře, inspirovány německým přístupem. Jedinečnost těchto organizací spočívá v propojení mnoha společenských vlivů včetně investování úsilí do ochrany přírody. Cílem práce je ukázat sílu konkrétního vlivu – vlastenectví – v době, kdy se rodila česká ochrana přírody, a otevřít tak téma pro další potenciální zkoumání. Kladu si výzkumné otázky: V jakých společenských podmínkách vznikala ochrana přírody v okrašlovacích spolcích? Jak velkou roli hrálo vlastenectví v ideových základech i praxi okrašlovacích spolků a v jejich činnosti v ochraně přírody? Takto specifické otázky není možné zodpovědět bez širšího studia tehdejší reality, a to zejména ve třech dimenzích. Zaprvé je třeba zaměřit pozornost na vývoj ochrany přírody na našem území. Jen tak lze pochopit východiska a projevy okrašlovacích spolků, odhalit, nač reagovaly a z čeho měly možnost čerpat. Zadruhé se soustředím na fenomén vlastenectví a na jeho kořeny. Zatřetí hraje v tomto směru podstatnou roli Německo, jež ovlivnilo české země nejen v ochraně přírody. Bez zmínění jeho role postrádá studium české ochrany přírody i českého vlastenectví smysl. Tyto tři dimenze budou základem analýzy a interpretace v empirické části zabývající se přímo rozvojem a působením okrašlovacích spolků. Všechny aspekty doby spolu určitým způsobem souvisí; odpovíme-li si na otázku jak, přiblížíme se k ověření primární hypotézy: Vlastenectví ovlivňovalo činnost okrašlovacích spolků v ochraně přírody.

8

2 Metodologie práce Téma nabádá k rozdělení práce na tři hlavní části. Nejdříve rozebírám dobový kontext a jeho specifika ve vztahu k tématu. Druhá, empiricky laděná část navazuje analýzou časopisu Krása našeho domova, vydávaného Svazem českých spolků okrašlovacích a následně rozborem německého vlivu na okrašlovací spolky. V závěrečné kapitole pokračuji interpretací získaných dat v kontextu fungování okrašlovacích spolků, ochrany přírody a vlastenectví a rozvádím zjištění v diskusi. V první pasáži se věnuji zejména hlavním momentům v historii českých zemí i Německa3 spojených s ochranou přírody, vlastenectvím a okrašlovacími spolky. Představuji klíčové události, hlavní myšlenky i praxi a jejich souvislosti. Rozebírám nejprve společenskou situaci v českých zemích a její důsledky pro spolkovou činnost. Následuje exkurz do historie české ochrany přírody, jejích východisek a proměn pod (nejen) německým vlivem a role okrašlovacích spolků v tomto kontinuu. Poté přecházím k Německu a vysvětluji roli romantismu (jeho myšlenkové i praktické propojení s přírodou i s nacionalismem). Pokračuji německým nacionalismem a ochranou přírody, tamními zakladateli přístupů v ochraně přírody – ochrany domoviny (tzv. Heimatschutz)4 a ochrany přírodních památek (tzv. Naturdenkmalpflege)5 a popisuji obecně propojení vlastenectví a ochrany přírody v Německu. Hlavními zdroji pro studium historického kontextu mi je několik přehledových svazků. Pro orientaci v německé ochraně přírody a částečně i romantickém základu využívám monografii R. H. Dominicka The Environmental Movement in Germany: prophets and pioneers, 1871–1971 (1992). V tomto směru jsou zajímavá i díla T. M. Lekana Imagining the nation in nature: landscape preservation and German identity, 1885–1945 (2004) a F. Ueköttera The greenest nation?: a new history of german environmentalism (2014). K české historii ochrany přírody sepsal J. Čeřovský Vznik, vývoj a současný stav ochrany přírody ve světě i u nás (1965). Zajímavým zdrojem pro pochopení souvislostí je zde i kniha H. Librové Sociální potřeba a hodnota krajiny (1987). Druhá část se věnuje analýze a ověřuje platnost hypotézy. Zkoumá detaily vzniku i existence okrašlovacích spolků, 6 analyzuje jejich projevy a hledá motivace členů k ochraně přírody. Vycházím z primárního zdroje – časopisu Krása našeho domova (dále KND), který vydával Svaz českých

3

Výraz Německo používám v práci jako souhrnný výraz pro všechny podoby státu, které se pochopitelně měnily. Koncept Heimatschutz, se týkal ochrany vlasti v širokém slova smyslu. Více se mu věnuji v kapitolách 3.2 a 4.2. 5 Naturdenkmalpflege se soustředila výhradně na přírodní celky, či jednotlivé druhy. Více k ní viz kapitoly 3.2 a 4.2. 6 Zde i ve zbytku práce se věnuji pouze okrašlovacím spolkům sdruženým ve svazu okrašlovacích spolků. Důvodem je těžká dostupnost informací o jiných okrašlovacích spolcích a také fakt, že ve svazu se sdružovala většina existujících spolků. 4

9

spolků okrašlovacích (dále Svaz), 7 a časopis tak zaznamenává činnost i myšlenky v rámci okrašlovacích spolků. Z hlediska časové náročnosti nebylo možné prostudovat všechny ročníky časopisu, proto je výběr zredukován na analyzovatelný vzorek. Široký záběr by nepřinesl mnoho nových informací, a navíc je nám takto umožněno jít trochu více do hloubky. Vybrala jsem devět ročníků časopisu z let 1905 – 1923, tři první ročníky pro představu o počátcích hnutí a následně každý druhý ročník pro přehled o vývoji až do počátku 20. let (Odpovídá to zároveň období působení předsedy Svazu Jana Urbana Jarníka, který v lednu 1923 zemřel.) (KND, 1923). Z časopiseckých článků vybírám pro rozbor články týkající se přímo ochrany přírody – v nich hledám motivaci k ochraně přírody, zmínky o vlastenectví a mapuji zájmy okrašlovacích spolků (sdružených ve Svazu) v ochraně přírody – případně ostatní články s vlasteneckým podtextem. Mapuji, z jakého hlediska se přírodě a její ochraně Svaz věnoval a hledám souvislost s vlastenectvím. Orientačně si však všímám i článků ostatních – těch, jež se přírodě primárně nevěnují. Poměrně podrobné studium časopisu mi tak umožňuje hlubší vhled do okrašlovacího hnutí, který na závěr vyžiji při interpretaci. Zde připomeňme, že mnoho specifik Svazu a jeho agendy zůstává opomenuto, protože vybírám pouze výseky související s tématem, a tudíž mohly některé aspekty hnutí zůstat skryty. Snahou však bylo pojmout co nejvíce článků v kontextu, nevytržených, a zkoumat vlastenectví v okrašlovacích spolcích v šíři dostatečné k pochopení tehdejší reality. V závěrečné kapitole (5) upírám pozornost k výzkumným otázkám a rozvádím, co vyplývá z nabytých zjištění. Zejména se zaměřuji na vlastenectví a jeho projevy v okrašlovacích spolcích, přičemž zohledňuji vliv a inspiraci Německem. Je nutné brát v úvahu křehkost kauzálních vysvětlení a vyvarovat se výkladu náhodné korelace dvou pojmů jako od sebe odvislých. V práci tedy postupuji nejdříve dle otázky Projevovalo se vlastenectví v ochraně přírody v okrašlovacích spolcích? Až poté přecházím k otázkám Lze tvrdit, že bylo motivací? Lze tvrdit, že přímo ovlivnilo okrašlovací spolky? A proč? Skvělým přehledem pro mé téma je práce D. Zajoncové Kulturně historické dědictví v péči místních komunit (2008), z primárních zdrojů pak zejména texty J. U. Jarníka a J. S. Procházky, případně B. Jedličky-Brodského (zejména Jarník, 1911; Procházka, 1926 a Jedlička-Brodský, 1916) a samotný časopis KND, který však již byl hojně analyzován jinými autory. K tématu vlastenectví dobře ilustruje české prostředí kniha F. Kutnara a M. Kučery Obrozenské vlastenectví a nacionalismus: příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské (2003) a přehledové dílo M. Hlavačky České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době 7

Název Svazu se v průběhu jeho existence měnil: 1904 Svaz českých spolků okrašlovacích (v království Českém), 1905 Svaz českých okrašlovacích spolků v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 1909 Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny.

10

(2014). Primárně se ale soustředím na kategorie, které vyvstanou z první kapitoly a z analýzy, a tedy i na s nimi spojené zdroje. Závěrečná diskuse potom osvětluje širší kontext zkoumané látky a přináší nové podněty.

11

3 Dobový kontext 3.1

České země

3.1.1 Vlastenectví a společenská situace Průmyslová revoluce a její důsledky vytvořily pro společnost 19. století úplně novou realitu. Modernizace, urbanizace a industrializace proměnily nejen tvář dosavadní krajiny, ale hlavně podobu do té doby poměrně přehledně rozdělené společnosti. Vytvořená atmosféra v Čechách podpořila obrozenecké hnutí, ale ve druhé polovině 19. století zejména společenskou revoluci, přeměnu na pluralitní a občanskou společnost. „Tato sociální pluralita byla výsledkem (...) rozsáhlé dělby práce.“ (Urban, 2000:254) Vzniklo zřetelné rozdělení různých stavů, tříd a vrstev, které si začaly uvědomovat vlastní existenci, a vytvořilo se tak prostředí pro vznik stran, politické aktivity a sympatii k demokracii. Co se týče ekonomických změn, ovlivnily celkovou stratifikaci společnosti i způsob společenského sdružování. Ekonomický liberalismus a nová role buržoazie dokázaly přivést české země až ke změnám v zákonodárství monarchie, což ovlivnilo např. možnosti spolkové činnosti a shromažďování. Vybojování těchto práv tak mělo od 60. let za následek rozvoj občanské společnosti v nových rozměrech (Urban, 2003: 127–129, 232–3).8 Krize v sedmdesátých letech pak měla za následek mimo jiné emancipaci dělníků. Na přelomu 19. a 20. století hrála zásadní roli dělnická vrstva, která de facto odstartovala první podstatnější změny občanských práv a svobod, byť mnoho kroků k nim bylo provedeno již dříve. O. Urban identifikuje tři skutečnosti, které měly širší dopad na společnost – růst podílu kvalifikované dělnické práce, vznik sociálního zákonodárství a odborovou a politickou činnost dělnictva. Setkáváme se tak s požadavky na zlepšení pracovních a mzdových podmínek, se společenskou aktivizací (Urban, 2000:254–6). K aktivizaci patřila i spolková činnost a její rozvoj, přičemž nesmíme opomenout fakt, že spolky byly tvořeny „tzv. zezdola, z lidské potřeby sdružovat se a sbližovat se s lidmi v různých ohledech blízkých k aktivnímu prožití volného času, zaměřenému na společností pozitivně hodnocené cíle“ (Zajoncová, 2008:232) (byť jejich existence byla regulována legislativou, tedy shora). Společenské vztahy měnily dosud převážně soukromou povahu a stávaly se něčím veřejným a zároveň objektem „vědomé celospolečenské regulace“ (Urban, 2003:127). Důležitým aspektem konce 19. století bylo stírání rozdílů mezi venkovem a městem. Snižovaly se společenské bariéry a společně s nimi znaky krajové, či společenské příslušnosti (Řepa, 8

Jak o tom píšu v kapitole 3.1.3 Okrašlovací spolky.

12

2001:179). Důvodem byla mimo jiné národní emancipace, která se v devadesátých letech 19. století dovršila. České národní vědomí pramenilo v kruzích obrozeneckých vlastenců. Jeho podoba se však během 19. století značně proměňovala, až na jeho konci dospělo ke vzniku národního vědomí jako základní složky „kolektivní i osobnostní identity“ a stalo se „nejsilnějším ze svazků, které zajišťovaly soudržnost moderní společnosti“ (Hlavačka a kol., 2014:51). Od národního obrození k této „dospělé“ společnosti vedlo několik kroků. Od česko-německých rozmíšek, přes setkání Moravanů s myšlenkou českého národního vědomí a přes vznikající sílu symbolů národa (v čele se stavbou Národního divadla)9, až k nezpochybnitelné české národní existenci, postavené před nové, do té doby bezpředmětné problémy (sociální, kulturní, genderové), které nyní mohla řešit a rozvíjet se (Hlavačka a kol., 2015:27–51). Nacionalizace české společnosti však v evropském kontextu nepředstavovala žádný extrém. Národní vědomí se v rámci společenské revoluce tvořilo po celé Evropě a hnutí se navzájem ovlivňovala; u nás lze mluvit zejména o vlivu sousedního Německa, dle jehož vzoru se do jisté míry vytvořila česká představa národa (Kutnar, Kučera, 2003:203–209).10 Díky nacionalizaci došlo k patrnému odcizení Čechů od Němců, vznikla soutěž, která však nedokázala zabránit určité spolupráci a sdílení kultury, neboť oba národy žily pohromadě již od vrcholného středověku. De facto jeden národ potřeboval druhý, aby se vůči někomu mohl vymezovat, nebyla tu vůle se navzájem naprosto ztratit. Mimoto se objevovaly i projevy sympatií z obou stran, zejména co se týče kultury a vzdělanosti (na počátku století na velmi vysoké úrovni, mimo jiné díky aktivitám vlastenecké agitace); vzájemná úcta bránila některým intelektuálům přiklonit se k nacionalismu. Pro mé téma je zásadní vysoká míra vlastenectví před válkou v kombinaci s vysoce rozvinutým kulturním životem a určitým zastřeným (ale existujícím) vztahem k Němcům (Bělina, 1993:128–137).

3.1.2 Historie ochrany přírody Česká ochrana přírody vychází, podobně jako většina středoevropských ochranářských tendencí, z proměny vnímání přírody v romantismu. Blíže se mu věnuji v následující kapitole o Německu, pro české prostředí je nicméně důležitý romantický přístup k přírodě jako hodnotě, do té doby jen málo vnímané (společnost přírodu brala jako samozřejmou součást každodennosti, neexistovalo mnoho důvodů k jejímu oceňování a citovým vztahům – modernizace ve spojení s romantismem tento přístup proměňuje v souvislosti s rozrůstáním měšťanské vrstvy) (Librová,

9

Z hlediska národního cítění je zajímavý původ základního kamene Národního divadla, který pocházel z mytického Blaníku (Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2016). 10 Dotýkám se toho v kapitole 4.2 Německý vliv na okrašlovací spolky.

13

1987:58–59; Librová, 1988:66–69). Ochrana přírody u nás vděčí za své kořeny „romantickému postoji k přírodě – a dodnes je to z řady ‚ochranářských‘ časopisů dobře patrné“ (Stibral, 2010). Za první známky vztahu k přírodě jako k entitě hodné ochrany můžeme považovat kroky feudálů na přelomu 18. a 19. století. Souvisí to i se zmiňovaným romantismem, neboť šlechta měla možnost podnikat výlety do přírody, kupovat si její části a věnovat se estetickým a duchovním krásám (které romantismem prostupují). Nicméně označit nějaký krok za počátek ochrany přírody je nelehké a názory se na to liší. H. Librová za první „skutečně ochranářská opatření“ (Librová, 1987:59) považuje šlechtickou ochranu územních celků na přelomu 18. a 19. století. Jako důvod uvádí odklon od racionalismu, tvorbu romantického názoru na přírodu coby významnou hodnotu. J. Čeřovský sice uvádí mnoho předchůdců moderní ochrany přírody (chronologicky: náboženské kulty, středověká ochrana lesů kvůli lovu, ochrana kamzíků ve 12. století, ochrana lesů panstvem, „romantické heslo ‚zpět k přírodě‘“, reakce na uzurpátorský kapitalismus v 19. století, okrašlovací spolky), ale u všech nakonec popírá, že by se daly považovat za skutečnou ochranu přírody. Dokonce i u spolkové činnosti podotýká, že brala ochranu přírody pouze jako ochranu omezených území či konkrétních památek a druhů a nevěnovala se jí tedy nijak komplexně (Čeřovský, 1965:5–16). Z trochu jiné strany poznamenávají k počátkům environmentálního hnutí B. Binka a F. Jemelka, že s nimi má česká historie, filosofie i společenskovědní environmentalismus problém, a poukazují na první dílo tematizující ohrožení přírody a jeho důsledky: Pozor na lesy! od Josefa Durdíka (1874). Durdík upozorňuje na ohrožení lesů a nabádá k jejich ochraně, čímž nejspíše položil základ environmentalismu v textu.11 Ať už vidíme počátek kdekoliv, jisté (a pro tuto práci podstatné) je, že první rezervace u nás založila šlechta. V určitém smyslu lze šlechtickou ochranu přírody chápat jako jakýsi typ revolty, reakci na sílící roli buržoazie a jí podporovaných přeměn krajiny na industriální (Librová, 1987:59). Pro všechny významné proměny krajiny je příznačné, že „se do ní vždy promítají procesy, které hýbou tehdejší společností“ (Hlavačka a kol., 2014:157). 19. století znamenalo přeměnu společnosti a spolu s ní změnu krajiny na trvale neudržitelnou, lze říci, že poprvé v dějinách. Například železnice proměnila krajinný ráz i možnosti přepravy, což mělo významné dopady na životní prostředí, stejně jako těžba a rozvoj továren. Antropogenní zásahy do krajiny začaly mít nevratné negativní

11

Zahraniční, avšak rovněž zajímavý pohled na počátek ochrany přírody přináší F. Uekötter: „Pro environmentalismus neexistuje ‚hodina nula‘“ (Uekötter, 2014:25). Tvrdí, že člověk měl odjakživa vztah k přírodnímu prostředí a přirovnává studium environmentální historie k archeologickému odkrývání nekonečných vrstev. Úloha environmentálního historika není jednoduchá, neboť každý projev ochrany přírody v minulosti čerpá z několika dřívějších událostí. Dochází však k závěru, že není vhodné jít příliš hluboko do historie a že instituce i mentalita 20. století mají kořeny zejména v průmyslové revoluci.

14

důsledky, což v důsledku později podnítilo vznik památkové péče a snah o ochranu přírody. Jedním z těchto zásahů byla rozsáhlá exploatace lesů, započatá již v 18. století a pokračující s postupem průmyslové revoluce. Mimo jiné hlavně na ni reagovala šlechta založením prvních rezervací – lesů chráněných před hospodářským využitím – Žofínského pralesa a Hojné vody v roce 1838 na novohradském panství Buquoyů (Hlavačka a kol., 2014:147–157).12 Ve druhé polovině 19. století pokračovalo zakládání nových rezervací panstvem (pro příklad „Boubín, Černická obora, Černé jezero, Čertovo jezero, Šerák a další“ (Librová, 1987:60)); jednalo se zpravidla o lesy. Otázkou zůstává, zda bylo motivací veřejné blaho, nebo spíše osobní touha po estetice atp. V této době totiž zároveň získává na popularitě dosud neznámá volnočasová aktivita – turismus. Jí také vděčí na konci století pomalu sílící okrašlovací hnutí za přízeň veřejnosti, neboť výlety do přírody a zájem o přírodní krásy pozměnily postoj společnosti a otevřely prostor pro aktivní přístup k přírodě a její ochraně (Hlavačka a kol., 2014:156). Evidentní českou ochranu přírody v 19. století lze tedy shrnout řadou jmen založených rezervací. Počátek 20. století načal novou éru ochrany přírody – vědecké pokroky spolu s okrašlovacími spolky posunuly toto pole působnosti na novou úroveň etablovaného oboru.

3.1.3 Okrašlovací spolky V 18. století, ale hojně pak zejména ve století 19., se především v rámci obrozeneckých nálad vytvořily osobité organizace zakládané za rozličnými účely – spolky. První spolky byly dobročinné, staraly se o chudé, ale záhy rozvinuly činnost i v jiných společenských oblastech. Pod pojem spolek se později dostaly i hospodářské subjekty, vznikalo však typicky množství různě sociálně zařazených spolků. Spolky se stávaly důležitým místem setkávání a trávení volného času (Altman, 1990:95–104). Ve druhé polovině 19. století a zvlášť v jeho 60. letech umožnily uvolněnější císařské i společenské podmínky bouřlivý rozvoj spolkové činnosti. 13 Za předchůdce spolků pro okrašlování lze považovat Zahradnickou společnost14 a turistické spolky, které později ve 20. století s okrašlovacími spolky spolupracovaly. V roce 1861 byl založen historicky první okrašlovací spolek v Kutné Hoře a veřejný zájem o okrašlování se do začátku století rozrostl na více než 100 spolků (Zajoncová, 2008:232–3; Librová, 1987:61). „Zvláště cenné je, že prostřednictvím spolkové činnosti se idea ochrany krajiny šířila i mezi laické obyvatelstvo.“ (Librová, 1988:123) O to už ostatně

12

Zároveň vztah k lesům mohl pramenit z vyzdvihování ochrany lesů v Německu, jak jej popisuji dále. Oproti upjatým 50. létům, kdy byla spolková činnost omezena. 14 Vzdálenější předchůdce okrašlovacích spolků. Založena roku 1843, původně německá. (Librová, 1987:61). 13

15

usiloval Durdík ve svém apelu na ochranu lesů v roce 1874, kdy se okrašlovací hnutí teprve rodilo (Binka, Jemelka, 2015:16). V roce 1904 byl založen Svaz českých spolků okrašlovacích v království Českém, který sdružoval většinu v té době existujících okrašlovacích spolků. Podařilo se mu podnítit vznik dalších, a hnutí se tak rozrůstalo až do svého početního vrcholu v roce 1913 (Zajoncová, 2008:245–6). Svaz se stal ústředím, na které se spolky mohly obracet, a zároveň od počátku vydával časopis Krása našeho domova, kde uveřejňoval různé rady a recepty pro spolky, a s dobou také stále více článků na širší témata. V rámci Svazu se objevilo několik osobností zásadních pro jeho činnost i rozvoj, mezi jinými především Jan Urban Jarník (starosta Svazu, filolog, překladatel a romanista, který stál u zrodu Svazu a velmi se zasazoval za myšlenky okrašlování; členy Svazu byl velmi uznáván a ctěn a svým vystupováním se zasloužil o dobré jméno Svazu (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2016)),15 Břetislav Jedlička-Brodský (jednatel Svazu, vydal například shrnutí prvních deseti let činnosti Svazu a pravidelně přispíval do KND; pečoval mimo jiné o hladký chod Svazu) a Jan Svatopluk Procházka (jeden z prvních ochránců přírody, progresivní vědec, jehož názory i výzkumy lze mnohdy použít i dnes, první vysokoškolský učitel, který se u nás habilitoval pro obor ochrany přírody (Čeřovský 1998:2); redaktor KND, jeho četné články byly poměrně pokrokové a přinesly nové pohledy; sepsal také řadu knih o přírodě a její ochraně). Významným podporovatelem Svazu byl Rudolf Maximovič, nejprve významný konservátor, později (1922) stanul v čele ochrany přírody v rámci státní památkové péče a podařilo se mu podstatně rozšířit českou ochranu přírody a etablovat ji uvnitř státní péče (Uhlíková, 2013).16 Okrašlovací spolky spolupracovaly i se spolky z dalších odvětví – navzájem se podporovaly a scházely, což vyústilo např. v publikování článků pro Klub za Starou Prahu v KND. Probíhala i čilá spolupráce s turistickými spolky a téma turismu se poté objevovalo i přímo v okrašlovacích spolcích. Ústřední náplní jejich činnosti však bylo okrašlování, zpočátku velmi lokální a praktické, postupně navázané na přírodu a rozšířené o nová témata a aktivity (Zajoncová, 2008:246–7). Zajímavé je jejich navázání na další společenské vlivy a původ jejich aktivity, věnuji se mu proto v empirické části práce.

15 16

Viz příloha Obr. 1. Některé osobnosti lze vidět na fotografii z roku 1923 – viz příloha Obr. 2.

16

3.2

Německo

3.2.1 Romantismus Ačkoliv období romantismu příliš nepřispělo praktickou ochranou přírody, hrálo důležitou roli coby ideová revoluce v percepci přírody. Směr s kořeny v 18. století a pokračující v první polovině 19. století se vyznačoval obdivem k přírodě jakožto zdroji nekončící inspirace a jak uvidíme dále, zároveň i národního charakteru. Určitá společenská podpora nastupující modernizaci sice zapříčinila v pozdějších dekádách ekologické problémy, ale pochopení přírody jako samostatné a důležité hodnoty současně položilo základy pro pozdější řešení těchto problémů – ochranu přírody (Lekan, 2004:19–20; Stibral, 2010). Romantismus reagoval především na mechanistické osvícenství a přicházel s rozervaností jedince i divokostí a krásou přírody. Mimo jiné vyzdvihoval gotiku, jakožto období plné duchovnosti a citů, k čemuž přidával například chápání gotické architektury jako určitého ztvárnění lesa (což je zajímavé s přihlédnutím k významu lesa pro Německo, jak uvidíme dále). V praktickém životě pak otevřel cestu turismu a touze po poznání přírody, což se v 19. století projevilo masovými výlety zejména měšťanů do přírody. Proměna vztahu k přírodě měla za následek také první pokusy o ochranu přírody v podobě odkupování některých území podobně, jako se to dělo v Čechách. Současně s romantismem se v Německu rozvíjela vědecká koncepce Naturfilosofie (tzv. přírodní filosofie), v níž se kloubila věda s estetikou, a která probouzela svým způsobem i německé národní vědomí. Propojovala přírodu s uměním a filosofií, kladla důraz na živost a estetiku přírody, a zároveň byla přesvědčena o nesmyslnosti chápání přírody skrz fakta a empirii. Tímto směrem tak byla ovlivněna řada německých biologů i umělců (například J. W. Goethe, C. G. Carus a F. Schiller) (Rádl, 2006:83–84, Stibral, 2010). Romantismus a Naturfilosofie inspirovaly několik osobností důležitých pro raný i pozdější vývoj německé ochrany přírody a nacionalismu. A. von Humboldt, zakladatel geografie, ale i biolog a etnograf, byl fascinován estetikou přírody. Právě od něho pochází pojem přírodní památka, běžně používaný teprve o desítky let později. Zabýval se také krajinným rázem, což souvisí i s jeho tvrzením o národním charakteru. Ten se dle Humboldta utváří na základě krajiny, geografických podmínek, ve kterých národ žije (uvádí například, že severské národy jsou melancholické, jižanské živelné) (Dominick, 1992:22, Stibral 2010). „Rodí se představa o národním charakteru krajiny, o vzájemném vztahu národa a jeho kultury i umění k přírodě, která ho obklopuje a jejichž charaktery pak korespondují“ (Stibral, 2010). Příroda a krajina dle těchto interpretací utvářela jednak určitou mentalitu národa, a zároveň ovlivňovala jeho estetické cítění a kulturu. Pro toto propojení se vžil pojem Volk, vyjadřující jistou 17

mystickou i organickou jednotu národa (Dominick, 1992:22). Hlavním představitelem spojení národa a ochrany přírody v 19. století lze nazvat W. H. Riehla, jenž se vzpíral průmyslovému pokroku, vyzdvihoval rolníky a apeloval na ochranu lesů, které považoval za lůno Německa a jeho národa. Na to reagovali další autoři, a tak se lze dokonce dočíst, že Německo pramení v temných germánských hvozdech (Dominick, 1922:23), a mimo jiné s tím úzce souvisí teorie Lebensraum (životního prostoru) F. Ratzela, odvozující stát a národ z geografického položení, doslova z půdy domoviny (Dominick, 1922:23). Na Riehla později navázal E. Rudorff, hudební skladatel, jehož hlavním přínosem pro ochranu přírody byl pojem Heimatschutz (ochrana domoviny).

3.2.2 Ochrana přírody Za jednu z prvních německých ochranářských snah lze považovat úsilí založené na estetice krajiny a konceptu domoviny (Heimat) v souvislosti s německým pohořím Siebengebirge. Jeho argumenty byly ve výsledku vesměs patriotické – na rozdíl od „prchavých“ historických památek či umění zasluhovaly dle ochranářů hory ochranu, neboť vyzařovaly „auru dlouhověkosti, nepropustnou vůči toku historických událostí, politických diskusí a sociálních nepokojů“, a spolu s legendami a přírodním bohatstvím tak pohoří tvořilo jakýsi národní monument. Touto rétorikou dávající pohoří hodnotu pro celý národ vlastně ochranáři Siebengebirge propojili individuální zkušenosti jedinců s přírodou v celonárodní bohatství, bez ohledu na postavení jednotlivců ve společnosti. Vzrůstající industrializace, modernizace a turismus proměnily krajinu natolik, že vznikly obavy z jejich efektů na dosavadní podobu domoviny. Vlastenecká argumentace ochrany domoviny přinášela určité záruky. Zrodil se tak přístup ke krajině jako k domovině, antagonický vůči modernizaci a pojímající vlast jako celek potřebující ochranu, včetně přírody, kulturních památek i pěstování regionálních tradic (Lekan, 2004:20, 38). Rudorff na sklonku 19. století pro toto široké pojetí ochrany vlasti použil pojem Heimatschutz a na počátku 20. století založil Deutscher Bund Heimatschutz (Německý svaz pro ochranu domoviny). Ochrana domoviny se stala jedním z nejstarších a hlavních proudů v německé ochraně přírody (Uekötter, 2014:27). Ačkoliv původně estetikou motivovaný směr, prosazoval myšlenky síly německé krajiny a domoviny formující „německý národní charakter“ (Williams, 1996:346–347). V podstatě ve stejné době (1904) založil botanik H. Conwentz Státní úřad pro ochranu přírodních památek (Staatliche Stelle für Naturdenkmalpflege). Jedno z křídel německé ochrany přírody navazovalo na Humboldtovo chápání přírodní památky a rozšiřovalo ho na souhrnnou ochranu přírodně a historicky významných přírodních úkazů. Přírodní památkou pro toto hnutí ochrany přírodních památek (Naturdenkmalpflege) tak mohly být jednotlivé druhy i rozsáhlá území. Specifikem hnutí bylo chápání přírody jako souboru historických památek, což umožnilo rozsáhlou doku18

mentaci a následnou péči. Nicméně ochrana domoviny vnímala přírodní památky pouze jako jednu složku domoviny, a Naturdenkmalpflege tedy jako nekomplexní (Lekan, 2004:25). S Conwentzem se pojí také vědecká a do jisté míry aktivistická ochrana přírody, jak ji během svého života prosazoval. Tzv. Naturschutz jako pojem zastřešuje de facto veškerou ochranu přírody, nicméně v němčině se objevuje s určitou konotací skutečné „obrany“ přírody před činností člověka, neboť reagovala na dopady průmyslové revoluce a proměny krajiny. Zároveň však Naturschutz společně s Heimatschutz věřila, že německý lid utvářel krajinu a zároveň krajina formovala německý unikátní přirozený charakter (Lekan, 2004:22). Argumentem byla blízkost německé kultury k přírodě, v porovnání s ostatními evropskými národy jedinečná. V atmosféře společenského přerodu, rapidních ekonomických změn a technologického pokroku tak tyto na národ zaměřené směry přinášely společnosti určité morální uspokojení a smysl a svým způsobem měly mimo jiné za cíl obhájit mnohdy nechápanou ochranu přírody (Lekan, 2004:22–23; Dominick, 1992:6–7). Propojení vlastenectví a ochrany přírody tedy představovalo v Německu od počátku až do 20. století smysluplný svazek. Ačkoliv se jeho motivy měnily, vliv na chápání německé přírody i německého národa je očividný a odrazil se i za hranicemi Německa. Nutno podotknout, že v ochranářském hnutí v Německu existovaly ještě další směry, scéna byla velmi rozrůzněná. Také motivace k ochraně přírody lze rozdělit do mnoha kategorií, jako to pojímá například R. H. Dominick,

jenž

rozděluje

německou

ochranu

přírody

dle

antropocentrických

a neantropocentrických argumentů. Nicméně jak si můžeme všimnout, antropocentrické přístupy se v praktické ochraně přírody odrazily silněji a rovněž jejich vliv byl širší. Z těch zásadních směrů vyplynulo místy velice silné národní cítění (Conwentz dokonce odmítl účast na mezinárodní konferenci a trval na setrvání ochrany přírody coby čistě národního zájmu (Dominick, 1992:24)) a zmiňme, že rozdíly mezi nimi neznamenaly vzájemné odmítání – naopak docházelo k recipročnímu ovlivňování a s dobou také k růstu spolupráce.

19

4 Okrašlovací spolky – empirická část 4.1

Vlastenectví a jeho projevy v okrašlovacích spolcích Analýza primárního zdroje – časopisu Krása našeho domova – přináší několik poznatků.

Především je to rozsáhlost témat – okrašlovací spolky se zdaleka nevěnovaly pouze ochraně přírody, dále pak specifický přístup k přírodě (také ovšem značně rozrůzněný), a v neposlední řadě pozorovatelný vliv vlastenectví a Německa.

4.1.1 Agenda Svazu (časopis Krása našeho domova) Časopis Krása našeho domova byl hlavním orgánem Svazu. Jeho obsah tedy přímo odráží činnost spolků, dobová témata i posun zájmů členů spolků. Záběr časopisu, stejně jako okrašlovacích spolků, byl široký. Hlavní opakované rubriky KND tvořily v daném období Články, Citáty, Zprávy ze spolků a ze Svazu, Naše slavnosti, Okrašlování, Ochrana přírodních památek, Ochrana památek (historických a uměleckých), Lesy, Zalesňování, Ochrana rázu, Ničení, Květinová výzdoba oken a balkonů, Zahrady, Stromové a květinové slavnosti, Stavitelství měst, později přibyly17 Ochrana domoviny, Ochrana přírody, Ze světa, Ochrana zvířeny a ochrana přírody se od 11. ročníku dále rozmělňovala do specifických rubrik. S vývojem v čase lze obecně sledovat pokles důrazu na estetiku a růst vědeckého zájmu o přírodu a její ochranu. První tři ročníky se pečlivě věnují popisu stavu Svazu a činnosti jednotlivých spolků, které okrašlovaly lokální území. Jde často o apel (vybízející k vnímání okolí) na členy, ale i dosavadní nečleny, inspiraci ze zahraničí v okrašlovací činnosti a popis estetických trendů. Zmiňme i formát článků: většina textů se věnuje velmi konkrétním (v případě popisu lokálních jevů) a praktickým (v případě rad pro různé činnosti) informacím, až po několika letech existence časopisu roste četnost obecnějších vědečtějších (či ideologických) textů. Od sedmého ročníku J. S. Procházka a další autoři orientují články o přírodě stále vědečtějším směrem, apelují na skutečnou ochranu přírody (nikoliv okrašlování), byť často prosazují „pouze“ konzervaci. 18 KND mimo jiné postupně dokumentovala, k jakým došlo inventarizacím. Sepisovaly se nejprve významné stromy, později jednotlivé přírodní památky od živočišných a rostlinných druhů přes skály po celá

17

Přibližně od roku 1911. Konzervování přírody zde chápu jako zamezení jakýchkoliv lidských zásahů do určitého území. Podobná praxe někdy probíhala bez znalosti všech dopadů konzervace, která je z dnešního pohledu pouze jedním ze způsobů ochrany přírody. Okrašlovací spolky šly v mnoha případech proti „divokosti“ přírody. Musíme však vnímat tuto aktivitu v dobovém kontextu. 18

20

území. V jedenáctém ročníku už je téma okrašlování zredukováno na několik málo článků a útlou rubriku (svou roli zde hrála i válka, nicméně je bez pochyb patrný posun v prioritách KND). Zaměřme se však konkrétně na články věnující se přírodě. I v nich nalezneme nejprve ryze estetické zájmy. Holé stráně jsou označovány za ohyzdné (KND, 1905:14), stromové slavnosti hrají ústřední roli v životě Svazu a činnost spolků spočívá většinou v jejich pořádání či v úpravě cest, alejí, posezení, podoby obcí nebo ve výchovných aktivitách ve školách (jež Svaz vnímá jako jednu ze svých priorit). Zvláštní pozornost je však věnována ptákům a lesům, které jsou od počátku pokládány za hodné zvýšené ochrany, Svaz nabádá k zalesňování a k výrobě budek pro ptactvo. Tyto zájmy lze připsat vlivu Německa, kde se právě ochraně lesů a ptáků dávala již dříve velká váha (viz např. Stibral, 2010; Dominick, 1992:8–11). Německé působení lze spatřit i v hojných citacích a odkazech na Conwentze, jehož názory najdeme již v druhém ročníku KND: vymezuje pojem přírodní památka, popisuje devastaci přírody člověkem a nabádá spolky k udržování čisté přírody (konzervaci), nikoliv zkrášlování (KND, 1906:122). Zde zajímavě kontrastuje článek v pátém ročníku Zachraňme přirozený les!, kde autor nabádá k ochraně lesů a kritizuje monokultury a redakce uvádí, že „z hlediska lesní techniky nesouhlasíme se všemi názory tuto projevenými“(KND, 1909:80). Podobný postoj nalezneme v řadě článků o ochraně člověkem využitelné části přírody – existence a ochrana přírodních druhů nebo oblastí je obhajována jejich užitečností pro lidskou populaci a naopak „neužitečné“ druhy má Svaz tendenci opomíjet, či přímo likvidovat. Tento rys antropocentrismu se ukazuje velmi silně hlavně v začátcích hnutí, ale trvá de facto až do 20. let. Od třetího ročníku se téměř konstantně opakuje specifické téma regulace řek a s tím související úpravy břehů. Souvisí to s obecně citelným zaměřením spolků na krajinný ráz a jeho zachování. (Viz např. „Upravení Vltavy nad Prahou a ohrožená zde krása krajinná“ (KND, 1920:28), či časté komentáře ke stavbě rozhleden, které přetvářejí ráz krajiny.) Toto téma souvisí nepřímo zejména s následující kapitolou – vlastenectvím. Vývoj „aktivismu“ v ochraně přírody lze sledovat také již od prvního roku časopisu. Svaz sám sebe vnímá jako průkopníka, který nemá příliš velké šance na úspěch, ale přesto se snaží prosadit ochranu přírody jako společenské téma. 19 V pátém ročníku již nalezneme návrh na zákon o ochraně přírody, který sice ještě dlouho poté neexistoval, ale nakonec vzešel právě z těchto snah. Lze také zaznamenat růst důrazu na zakládání chráněných území – zásluhou Svazu a inspirací (nejen) z Německa (KND, 1913:47,162) vznikají diskuse a tendence k založení národních parků či rezervací. Dochází k odkupování nebo znárodňování významných lokalit (např. Moravský kras) 19

Zmiňme zde zásadní aspekt celého okrašlovacího hnutí – vystupovalo po celou dobu své existence jako protivník důsledků průmyslové revoluce a kapitalismu, vymezovalo se vůči pokroku, byť to bylo v umírněné formě.

21

(KND, 1923:51) a neustálému tlaku na autority ve věcech ochrany jednotlivých přírodních památek. Porovnáme-li pozici ochránců přírody na počátku existence Svazu a v roce 1923, překvapí nás žádost ministerstva o vyjádření vědců k ochraně přírodních památek, před válkou nemyslitelná. Významnost role KND a okrašlovacích spolků obecně je ve vztahu k ochraně přírody evidentní. Z drobného okrašlování příjezdových cest, předzahrádek a parapetů se vyvinula nejsilnější ochranářská tendence, jež prosadila téma ochrany přírody do státních institucí i na veřejnost. Slovy J. U. Jarníka se KND stala agitačním a výchovným prostředkem, oddaná i „vědeckým stránkám ochrany domoviny.“(KND, 1920:1)

4.1.2 Projevy vlastenectví ve Svazu Hodnotit vlastenecké zabarvení textů z let 1905 – 1923 vyžaduje znalost dobového jazyka či alespoň tisku. I přes ni však nelze přesně určit, které výroky lze chápat doslovně a které pouze „ilustračně“. Příkladem budiž výrok J. Kumpána v článku o okrašlování zahrad, který text nabádající ke správnému vysazování okrasných rostlin zakončuje „Byl by to kulturní, vlastenecký čin!“ (KND, 1923:2). Nicméně v KND a ostatních dobových pramenech lze odhalit několik forem vlasteneckého podtextu. Rozebírám je kriticky s přihlédnutím k výše sepsanému kontextu a formátu časopisu Svazu. Zajímavý je fakt, že přestože na počátku století byly okrašlovací spolky převážně německé, ve Svazu byly „programově organizovány jenom spolky české.“ (Librová, 1987:63) Jejich vlasteneckou podstatu potvrzují některé články KND, je ale nutno vnímat i historický základ této spolkové aktivity v předešlém století, v národním obrození a německém romantismu. 20 České vymezování se vůči rakouské nadvládě, němčině a odkazy vlastenců na národní minulost vyústily mimo jiné v český okrašlovací spolkový život. Co se týče výrazů používaných v ochraně přírody, nalezneme nespočet „našich“, „českých“, „národních“ přírodních památek a částí krajiny, které jsou často součástí velkého přírodního celku, což autor nereflektuje, případně vyzdvihuje „naši“ část nad ostatní. Tak čteme, že „malebný tento koutek milé naší vlasti upoutal pozornost“ (KND, 1913:127), „žádný druhý kout v celé Evropě nemá tak zajímavou a tolika vzácnostmi oplývající květenu, jako naše vlast“ (KND, 1913:126), Labi se žádná evropská řeka nevyrovná (KND, 1913:114) a návrh na osvětu v biografech místo reklam mluví o promítání výlučně našich – československých památek (KND, 1920:101). Ovšem nelze zaměňovat všechny pojmy za z dnešního pohledu doklady vlastenectví. Například sousloví národ

20

Viz kapitola 3.

22

československý najdeme v KND spíše ve významu dnešního obyvatelstvo Československa.21 Nicméně častý výskyt těchto formulací v časopise Svazu lze interpretovat jako přímé propojení jistého vlasteneckého ducha (odkazu) s činností a členy spolků. Přestože tedy znění článků může znít jako vytržené z kontextu, je důležité vidět jejich kořeny v německém názvosloví romantismu, nacionalismu a ochrany domoviny (viz např. Kutnar, Kučera, 2003:203; Stibral, 2010 nebo Lekan, 2004:22) stejně jako v českém vlasteneckém slovníku. K. Altman k tomu píše, byť se dotýká veškerých spolků obecně, že spolky rozšiřovaly české národní uvědomění obyvatel města (Altman, 1990:100). Souvisí s tím i (často nepřímý, avšak čitelný) 22 silný vztah okrašlovacích spolků k národní – české – historii. Odkazují se na Karla IV. a jeho tresty za ničení stromů a lesů (KND, 1909:16), nebo na mnohem starší Barrandovu skálu, svědectví „pestrých pradějin naší vlasti“ (KND, 1911:126). V poválečném období se dočteme, že KND chtěla burcovat „zájem pro nejideálnější statky národa – dochované formové dědictví jeho předků a udržeti ony nádherné kulisy, kterými proudil život těch, kteří nesli kdysi naši pýchu – naši historii.“23 (KND, 1920:1) Také českým vlasteneckým autorům je věnována výrazná pozornost. Mezi citáty osobností najdeme jména jako jsou Božena Němcová, Karolína Světlá, František Palacký, Svatopluk Čech i současník Alois Jirásek a řadu dalších. Zejména B. Němcové a jejímu dílu a A. Jiráskovi a jeho kraji se dostává zájmu na mnoha stranách. Skrz tyto české osobnosti ukazuje KND naléhavost vztahu ke krajině a přírodě a znovu mluví o historii míst. Přestože se i ve 20. letech stále někdy jedná „pouze“ o estetiku, spíše než ochranu přírody, spatřuji zde vlastenectví ve spojení se Svazem. Mnoho částí přírody je tu dáváno do souvislosti s historií či významnými událostmi v místě a to i v případech, kdy kvalita přírodní památky tím nijak neroste. Česká historie svým způsobem posvěcuje přírodní památky a dává jim v očích Svazu větší význam a důvod k ochraně. Což v kontextu conwentzovské tradice ochrany památek (Naturdenkmalpflege) naprosto koresponduje. Vedle těchto historických odkazů stojí napojení ochrany přírodních památek na historické památky, které plynulo z německého ochranářského pojetí, viz výše. Jak to popisuje Čeřovský, „vidíme tedy, že ochranáři toho období, kdy se ochrana přírody prakticky rovnala ochraně přírodních památek, se snaží dobýt významným přírodním územím a objektům určitého uznání, ochrany a případně i další péče jejich určitým paralelizováním, či dokonce odvozováním“ z historických, 21

Slovo vlastenci a vlast často měnilo svůj obsah. Mohly odkazovat k místu jako rodišti, k národnímu dědictví i obecně označovat obyvatelstvo a zemi. Podrobněji k nim a jejich použití viz Lehár, 2008:175, 176. 22 Příznačná je v tomto smyslu např. upřímná starost Svazu o podobu Žižkova pomníku na Vítkově. 23 Celý citát: Válka zpomalila tvorbu, „Jen tak však bylo možno udržeti, a to s velikými obětmi Svazu okrašlovacího a ochranného, který v tom viděl kus své cti a věrnost svému poslání, revui, která nechtěla nic, než burcovati zájem pro nejideálnější statky národa – dochované formové dědictví jeho předků a udržeti ony nádherné kulisy, kterými proudil život těch, kteří nesli kdysi naši pýchu – naši historii.(…) A přibyly nám zázračné krásy Slovenska!“ (KND 1920:1)

23

stavebních a uměleckých památek (Čeřovský, 1965:21). Ostatně v KND existovala samostatná rubrika Ochrana památek (historických a uměleckých) a Svaz ji měl zakotvenou i ve stanovách.24 Avšak z hlediska vlastenectví členů spolků působí zajímavěji články o lidové kultuře. Najdeme zde záznamy o akcích pro zachování lidových krojů, nostalgii k tradici v článku „České umění pro Čechy!“ (KND, 1904:9) či o Kutné Hoře (KND, 1905:189), podrobnosti o kultuře Slezska a Beskyd (KND, 1913:12,28) a v neposlední řadě zápisy z nově vytvořených stromových slavností, vlasteneckých a zároveň okrašlovacích akcí, kterými se zvelebovala vlast a vychovávala mládež k lásce a úctě k vlasti (KND, 1920:80). Můžeme zde identifikovat dva fenomény – pozůstatky objevování národních tradic, jak o nich píše Stibral (2010), Lekan (2004:20–22) i další autoři, kdy romantické motivace přetrvávaly i ve Svazu, a druhý případ, kdy naopak okrašlovací spolky tvořily nové společenské události a slavnosti a podporovaly pocit sounáležitosti s místem a jeho obyvateli (Zajoncová, 2008:245). Již zmíněná role estetiky krajiny má v KND důležitý post z hlediska starosti o krajinný ráz. Všechny vybrané ročníky s tímto pojmem hojně pracují a týká se ho i činnost okrašlovacích spolků. Věnuje se mu samostatná rubrika, kde lze najít řadu příkladů z praxe (úpravu vodních toků a protesty proti ní, zalesňování, odlesňování, ničení bažin, atd.). V rámci stromových a jiných slavností si lze tento vztah ke krajinnému rázu vysvětlovat jako těsný vztah k vlasti. Nelze ovšem generalizovat, skutečné vnímání vlasti a krajinného rázu můžeme jen odhadovat, neboť v rámci KND nenajdeme obecnější ideové články. Ideový základ pouze nepřímo plyne ze zmíněné ochrany historických památek, či antropocentrického zaměření počátků a vybrané části existence okrašlovacího hnutí. Estetika krajiny nicméně odstartovala celé německé hnutí Heimatschutz, obsahující formu patriotismu, na nějž přímo navazovala i česká ochrana domoviny (Lekan, 2004:20). Pozastavme se ještě nad vlivem války, která se pochopitelně v KND odrazila. Překvapivě však ne příliš výrazně – v letech 1915 až 1917 vyšel sice pouze jeden ročník časopisu, avšak téma války uvnitř téměř nenajdeme. Po konci války si můžeme všimnout mírně pejorativních označení německých turistů, což ale s válkou nemuselo souviset. Dočteme se ovšem o „hrabivé ruce Habsburka“ (KND, 1920:56) a o tom, „jak macešsky nám bylo ve školství s Rakouskem měřeno“, což je dokazováno počtem nově otevřených škol po převratu (KND, 1920:114). V článcích týkajících se přírody však zmínky o válce téměř nenalezneme, vyjma článku o poválečných úkolech okrašlovacích spolků. Pohlédneme-li na celek časopiseckých rubrik a článků, překvapí nás na jedné straně určitá akademičnost a zároveň časté praktické návody, z čehož vlastenecké nadšení na první pohled nečiší. 24

Třetí povinnost vytčená Svazem zní „...dbáti o ochranu památek přírodních, historických a uměleckých...“ (Procházka, 1922:19).

24

Můžeme však okrašlovací spolky nazvat jedním z nositelů národního uvědomění (Altman, 1990:107), neboť samotný boom (nejen) městského zájmu o přírodu byl součástí vývoje českého obrození (Kutnar, Kučera, 2003:302) a jak vidíme, množství vlasteneckého podtextu v KND najdeme.

4.2

Německý vliv na okrašlovací spolky Díky historicky i geograficky blízkému vztahu Českých zemí a Německa (či Pruska) lze

pozorovat vzájemné ovlivňování napříč historií v řadě oblastí. Nové umělecké i společenské proudy k nám zpravidla přicházely právě z této strany a stejně tomu bylo i v ochraně přírody (viz např. Čeřovský, 1998:2). Najdeme zde zásadní oblasti pro naše téma, jimiž jsou přejímání názvosloví z němčiny, chápání přírody dle německého vzoru, tvorba systematické ochrany přírody dle německého vzoru, citace a čerpání z děl německých autorů – ochránců přírody a další, a pak existují více či méně náhodné paralely mezi českou a německou skutečností, které se také odrazily ve formování české ochrany přírody. Tento vztah měl v důsledku dopad na okrašlovací spolky, proto se zabývám i německým vlivem na naši ochranu přírody obecně. V rámci německého vlivu nejprve zmiňme terminologii, kterou české hnutí ve velké míře přejalo a zároveň tak chápalo ochranu přírody podobným způsobem, jako němečtí ochránci. Přejímání názvosloví z němčiny probíhalo zpravidla přijetím tamního přístupu do praxe a doslovným překladem německého pojmu. Pojmy Naturschutz (spíše „ochrana“ přírody) a Naturpflege (spíše „péče“ o přírodu) v němčině mírně rozdílného významu čeština zastřešila jednotným ochrana přírody (případně v prvních letech používala i konservace pro mírně odlišný přístup, zdůrazňující ochranu památek). Naturdenkmal (poprvé použil Humboldt, termín ale přijat až ke konci 19. století (Čeřovský, 1965:17)) dle Dominicka pojmenovával jednotlivé prvky opravdového přírodního bohatství hodného ochrany, ovšem český překlad přírodní památka je mimo jiné v KND používán poměrně šířeji (viz i Dominick, 1992:6–8).25 Heimatschutz, která se u nás vžila jako ochrana domoviny (nejen v češtině s mírnou konotací sklonu k upřednostňování národa)26, apelovala na ochranu celkového odkazu historie národa, celé vlasti. V českém kontextu však kontury mezi Heimatschutz a Naturdenkmalpflege (ochrana přírodních památek) nenacházíme tak ostré jako v německém prostředí (Lekan, 2004:22). Jak již zmíněno výše, motivace k ochraně přírody v Německu byly různé (Dominick, 1992:8–40), prim však mezi nimi hrály různé formy antropocentrických stimulů. Antropocentris25

KND se zásluhou významného českého botanika Jaromíra Kliky později vymaňovala z omezeného chápání přírodních památek (Čeřovský 1965:23). 26 V Německu slovo Heimat vyjadřovalo fyzické místo, odkud člověk pochází a zároveň duchovní a emoční propojení (s obcí, regionem, či celým národem) (Williams, 1996:343).

25

mus stál v centru německé ochrany přírody: „Většina odůvodnění předkládaných ranými německými ochránci přírody se odvolávala čistě na zájmy Homo sapiens“ (Dominick, 1992:41). U nás se německý přístup promítl do Svazu – vedle toho, že redakce KND vzhlížela k baronu Berlepschovi (zakladatel jedné z nejvýznamnějších ptačích rezervací (Jürgensen, 2015)) a v časopise mu věnovala zvýšenou pozornost, můžeme pozorovat v těchto i dalších článcích výrazně antropocentrické přístupy. Berlepschova ochrana ptactva i německá historie ochrany lesů jako velké vzory utvářely postoj českých ochranářů (viz KND, 1913:114,129). Nicméně ptactvo bylo často chráněno pro svou využitelnost člověkem, stejně jako lesní porosty (kroky k ochraně lesů z ekonomických důvodů se v Německu začaly podnikat již na konci 18. st. (Dominick, 1992:9)). Hojné články zaměřené na člověka a užitek je tak dobré vnímat v souvislostech s těmito fakty. Antropocentrický

přístup

měl

nicméně

v Německu

mnoho

variací

a existovaly

i neantropocentrické přístupy, byť ne tak silné. Najít hlavní myšlenky, jež stály za ochranou přírody, je těžké a názory se v tomto ohledu liší. 27 Jak popisuje Dominick, pod antropocentrické přístupy28 lze zahrnout ekonomické, nacionální, zdravotní a další argumenty, přičemž pro naše téma je zásadní kapitola nacionálních argumentů. Humboldta, Rudorffa a Conwentze a od nich pocházející pojmy Naturdenkmal, Heimatschutz a Naturdenkmalpflege lze pokládat za nejvlivnější prvky německé ochrany přírody, co se týče českého prostředí, včetně okrašlovacích spolků. A přitom právě v jejich přístupech se na počátku objevuje mnoho myšlenek vlastenectví, nacionalismu a silného propojení národa s přírodou (Dominick, 1992:22–25; Zajoncová, 2008:235). České spolky na konceptu ochrany domoviny de facto staví svoji činnost – velmi širokou ochranu vlasti – navazují na vznik spolků v Německu a zároveň sledují aktivitu německého svazu pro ochranu domoviny Deutscher Bund Heimatschutz, který vzniká ve stejnou dobu jako český Svaz. Ochrana domoviny se stala samostatnou rubrikou v časopise KND a Svaz ji po pěti letech existence přijal do názvu a prosazoval (Zajoncová, 2008:257). „Ochranu domoviny lze interpretovat jako záchranný koncept pro harmonii krajiny střední Evropy vycházející ze silné kulturní tradice. Obsahuje vědomí kontinuity se staršími kultivovanými způsoby zacházení s předmoderní krajinou vrcholící v období baroka. Je kulturní reakcí na civilizační tlak, jaký vytváří industrializovaná společnost, dokonce snad její zpětnou vazbou. Průmyslovému boomu druhé poloviny 19. století ochrana domoviny nastavila odvrácenou tvář.“ (Zajoncová, 2008:257–8) Vedle toho ale mějme na paměti, že ač s dobou nacionalismus v hnutí ztrácel na síle, základy ochrany domoviny nalezneme v názorech (spojených s národem) Rudorffa, Riehla i v souvislosti s Ratzelovou teorií Lebensraum.

27 28

Pro příklad viz kapitolu o české ochraně přírody a názorech na její počátek (3.1.2). V Německu.

26

Naturdenkmalpflege se v okrašlovacích spolcích projevilo mnohem explicitněji. Odpovídá to i pohledu Heimatschutz, které vidělo ochranu přírodních památek jako pouze jednu specifickou součást ochrany domoviny (Lekan, 2004:22). U nás z této koncepce „vyplývalo (…) spojování ochrany přírody s památkovou péčí.“ (Čeřovský, 1998:2) Když Conwentz roku 1904 založil Státní úřad pro ochranu přírodních památek, transformoval ochranu historických památek do přírodního prostředí (Lekan, 2004:21) a nejen že tím inspiroval české okrašlovací hnutí, ale i pozdější státní ochranu u nás, která byla založena na stejném principu (Čeřovský, 1965:21–23). Projevilo se to mimo jiné v KND v článcích o Conwentzovi a jeho pokrocích (roč. 2: vymezuje pojem přírodní památka a radí spolkům udržovat přírodu; roč. 7: stal se ředitelem pro ochranu přírodních památek, začíná vydávat časopis, roč. 9: díky Conwentzovi je v Německu chráněn tis, roč. 11: Conwentzova praktická přednáška pro inženýry), německé cestě k zakládání rezervací – návodné články o vzniku Naturschutzparken (KND, 1911:175 a 1913:47), praxi německých ochranářů (např. ochrana rašelinišť, u nás pochopena poměrně pomalu, KND 1915–17:91) a odkazech na německé osobnosti. Důležitým odkazem Naturdenkmalpflege českému hnutí však dle obsahu KND i dodnes funkčního názvosloví zůstal i pouhý koncept ochrany přírody jako památky – kvantum sentimentálních, či čistě historických zmínek ve spojení s přírodou má různý původ (např. odpor k modernizaci), Conwentzovo myšlení i praxe tu však zanechaly čitelné stopy. O to zásadněji se pak jeví jeho vlastenecké názory na spojení národa a ochrany přírody (Dominick, 1992:24), neboť čeští vlastenci stavěli na konceptu národa pocházejícím z Německa,29 a existovala tu tedy jistá tradice (která měla možnost se v okrašlovacích spolcích projevit) (Ottův slovník naučný, 1897:160; Kutnar, Kučera, 2003:203). Jako paralely mezi českým a německým vývojem aktivní ochrany přírody (tedy i českých okrašlovacích spolků) uveďme již představené zaměření na člověka a jeho prospěch – antropocentrická stanoviska k ochraně jednotlivých památek a druhů nejsou v KND ničím výjimečným (viz kapitola 3.2). Analogii najdeme i v určitém nepřijetí, s nímž se v Německu i u nás potýkali, a boji za ochranu přírody či Naturschutz. Stejně jako si okrašlovací spolky vydobyly určité postavení na úkor vlastního pohodlí a času (časté byly demonstrace nesouhlasu dopisy a články, reakcemi na úřady, později konference pro osvětu oponentů, apod.), v Německu stála Naturschutz v opozici vůči množství pokroku kolem (rozmach billboardů, znečištění vod a půd, atd.) a jedním ze směrů se jevi-

29

Viz odkaz J. G. Herdera, preromantika zabývajícího se mimo jiné národními jazyky a jejich vznikem (Ottův slovník naučný, 1897).

27

lo vysvětlovat veřejnosti cestu ke zlepšení života každého osobně – podobné cíle si kladly ve svých lokálních snahách okrašlovací spolky i u nás (Dominick, 1992:3–6).30 Vztah mezi německými a českými ochranáři, či konkrétně okrašlovacími spolky kupodivu není jednoznačný. Nejen že nejprve „vzorem pro české romantické výletníky jsou (…) velcí němečtí intelektuálové a umělci – po české krajině putují Goethe, Humboldt, Tieck i Friedrich...“ (Stibral, 2010), ale Čeřovský popisuje (1998:2), jak se české spolky přímo inspirovaly německými myšlenkami a prosazovaly je. Stejně tak D. Zajoncová ve svém studiu došla k závěru, že Německo a tamní přístup byl brán za vzor, nikoli soupeře: „Dobová sdělení spíše než rivalitou zavání překvapivou ochotou přijmout německé příklady za vzor. Expanzní snaha proniknout s českou kulturou a jazykem do oblastí s převážně německým vlivem se zdá být minulostí. Např. z pramene z roku 1911 je patrná snaha o nápodobu či vyrovnání se německému ideálu pečlivosti, čistoty a ohledu k okolnímu prostředí.“ (Zajoncová, 2008:236) Pokračuje citátem J. U. Jarníka o obdivu k německým oblastem. Oproti tomu Librová popisuje rivalitu vůči německým spolkům a snahu rozšířit český jazyk a kulturu do oblastí pod německým vlivem (Librová, 1988:123). Tento rozpor však alespoň dokládá vzájemné působení českých a německých ochranářů a tendencí. Pokusím se přijít na jeho podstatu v dalších kapitolách, nicméně ze studia periodika Svazu (KND) vyplývá spíše kolegialita a někdy až vzhlížení k německému modelu ochrany přírody. Neboť „...abychom byli tak daleko jako jsou na pruské straně Krkonoš, k tomu ještě mnoho schází“ (KND, 1913:57).

30

Ve stanovách Svazu se objevuje pouze obecná formulace „buditi u dospělých i mládeže smysl pro přírodu a lásku ke všemu krásnému“, nicméně v praxi mnohokrát argumentovali výsledným přínosem pro jednotlivce (Procházka, 1922:19).

28

5 Interpretace zjištění a diskuse Na výzkumnou otázku Jak velkou roli hrálo vlastenectví v ideových základech i praxi okrašlovacích spolků a v jejich činnosti v ochraně přírody? není jednoznačná odpověď. Z mé výzkumné sondy sice vyplývá, že vlastenectví nebylo hlavní motivací činnosti okrašlovacích spolků. Četné náznaky ovšem svědčí o důležité roli tohoto postoje. Studium KND vypovídá o určitém implicitním navázání na vlast a vlastenectví skrz vyslovené i nevyřčené sympatie s národovectvím, patriotismem a vlastenci z předchozích dekád. Návaznost na německou kulturu, tradici i vědu, jež ovlivnily samotnou existenci okrašlovacích spolků a uvažování i praxi v ochraně přírody u nás, nabírala také formy inspirace německými vlasteneckými tendencemi. Alespoň tak lze usuzovat ze zmíněných vlivů, jak je popisuje Čeřovský (1998:2) i další a zejména samotný časopis KND. Byť nešlo v případě okrašlovacích spolků o aktivisticky nacionální či vlastenecké hnutí, kladný a úzký vztah členů spolků k vlasti je zjevný. Zdůrazněme, že ve vztahu k ochraně přírody se projevilo mnoho motivací. Místy až romantický vztah k přírodě však lze pokládat za známku nejen dobového estetického cítění, které hrálo svou roli, ale i historického zakotvení motivací k ochraně přírody (šlechtická ochrana lesů, romantická touha po vycházce, motivace zahraniční praxí, vlastenecké texty národního obrození a další), stejně jako historicky podmíněné formy patriotismu. Další rovinu odpovědi na výzkumnou otázku přináší porovnání textů o zájmech okrašlovacích spolků (jež ovšem byly zřídkakdy explicitně vysloveny). Jak se zdá, patriotismus měl své místo zejména v ochraně krajinného rázu (viz boje okrašlovacích spolků proti zpevňování břehů řek) a s ní nepřímo souvisejícími vlasteneckými literáty a jejich krajinami. Zde ovšem lze polemizovat, jaký byl skutečný zájem, pravá motivace. J. U. Jarník totiž nabádá k úpravě krajiny k obrazu člověka a jako důvod uvádí estetiku a výhodnost pro „národohospodářství“(Jarník, 1911:25) i turistickou atraktivitu.31 Souhlasí s tím mírně vzdáleně text Zajoncové, ve kterém tvrdí, že ochrana domoviny v okrašlovacích spolcích původně nevyplývala z vlasteneckého sentimentu (a k motivaci Rudorffa píše, že „Hlavní spouštěcí mechanismus se odvíjel mimo národnostní rovinu, vězel v pocitu neladu vnímaném v krajině.“) (Zajoncová, 2008:237) Stále ovšem na druhé straně stojí conwentzovská vize ochrany přírodních památek, na níž, dovolím si tvrdit, stavěla do jisté míry česká ochrana přírody obecně a zejména v okrašlovacích spolcích. Conwentz se i přes svůj vědecký přístup stavěl 31

Jarníkův zájem otevírá mimo jiné téma antropocentrismu v ochraně přírody. Antropocentrismu se dotýkám již v předchozích kapitolách. Najdeme k němu např. Procházkův názor, že ochrana přírody představuje nutnost pro celý národ (Procházka, 1926:111), či jeden z prvních textů české ochrany lesů od Durdíka s názvem Pozor na lesy!, jak k němu uvádí Binka: Durdík usiluje o „nalezení rovnováhy, ve které lesní a mimo-lesní krajina umožní pro lidi nejlepší podnebí, vodní koloběh i zemědělské využití.“ (Binka, Jemelka, 2015:15)

29

k ochraně přírody skrz „nacionalistickou čočku“ (Lekan, 2004:55) a viděl vztah mezi přírodním prostředím a národním charakterem (podobně jako jeho předchůdci). 32 V souvislosti se zjištěními může toto spojení vědy (usilující o objektivitu) a národního vědomí (normativní aspekt) znamenat jisté stěží vnímatelné (snad i nevnímané) ovlivnění ochránců přírody v okrašlovacích spolcích a částečně vysvětlovat zmíněný místy evidentní patriotismus. Tato hlediska tedy ukazují nejednoznačnost motivace. Lze předpokládat, že vlastenectví hrálo roli jako určitá součást každodenního života okrašlovacích spolků, která ale může souviset s mnohem hlubšími základy, jak je popisuje např. Stibral (2010) a která se neprojevovala nijak agresivně. Setkáváme se tu tedy se specifickou formou nevysloveného vlastenectví. Zdá se, že ve spolcích národní cítění rezonovalo, směřovalo však spíše ke spolupráci než rivalitě a k Německu přistupovalo partnersky (jak je již naznačeno v úvodu kapitoly – z německého vlastenectví okrašlovací spolky spíše čerpaly, než že by se vůči němu vymezovaly). Vztah k vlasti, jak už bylo mnohokrát zmíněno, ovlivnily společenské podmínky. Pokusila jsem se zodpovědět výzkumnou otázku V jakých společenských podmínkách vznikala ochrana přírody v okrašlovacích spolcích? jednak exkurzem do dobových reálií a poté do samotného Svazu. Vedle domácího kontextu zde existoval i vliv německý. Okrašlovací spolky lze považovat za určitý zrod občanské angažovanosti u nás, jehož kořeny paradoxně sahají i do konceptu ochrany domoviny (Zajoncová, 2008:235), ale zároveň reagují na změny průmyslové revoluce a modernizace (Ovčáčková, 2004:8). Za důležitý považuji i charakter ostatních spolků a celkové společenské pozadí – fakt, že se spolkový život na konci 19. století stal běžným, umožnil rozvoj okrašlovacích spolků v takové formě. Zároveň se lze dočíst, že v běžných spolcích „se nejen mluvilo česky, ale [také se] organizovaly nejrůznější akce na podporu českého lidu…“ a tak „na přelomu století byly české (…) spolky (…) nejpřednějšími nositeli českého národního uvědomění“ (Altman, 1990:100,107), jak již bylo podotknuto výše. Zde se však nemluví konkrétně o okrašlovacích spolcích a proto se zdráhám brát citát doslovně. Oproti tomu existovala i řada překážek, a to zejména pro ochranu přírody, jak je patrné z vývoje obsahu KND. Jim navzdory je zajímavý pokrok Svazu za sledovaná léta v ochraně přírody – z úzkého kruhu nadšenců se Svaz rozrostl de facto v celostátní organizaci, která dokázala posunout vnímání přírody z místy odtažitého postoje veřejnosti (či pouze redukování na estetickou hodnotu) až k vědecké oblasti a institucionalizované státní ochraně přírody. V rámci společenských podmínek lze Německo označit za patrně jeden z nejdůležitějších faktorů. Ovlivnilo české země v tolika směrech od kultury přes vlastenectví až po spolky a ochranu 32

Viz kapitoly 3.2 a 4.2.

30

přírody a řadu dalších oblastí, že soustředit se na úzké téma českých okrašlovacích spolků není snadné. Za ucelený výstup lze ovšem pokládat návaznost okrašlovacích spolků na koncepty Heimatschutz a Naturdenkmalpflege. Heimatschutz jakožto širší a starší hnutí překvapivě proniklo do KND o několik čísel později, než ochrana přírodních památek. Na druhou stranu právě ochrana domoviny vstoupila do samotného názvu Svazu (v roce 1909 (Blažek, 2010:14)), zatímco Conwentz byl zjevně vnímán jako určitá progresivní novinka, současník a inspirace pro ochranu přírodních památek. Koresponduje to s Čeřovského poznámkami o vývoji české ochrany přírody (Čeřovský, 1965:20) – ostatně právě na základě Conwentzovy aktivity v Německu se zrodil koncept ochrany přírody u nás a do jisté míry dodnes z jeho odkazu vycházíme. Činnost okrašlovacích spolků tedy v ochraně přírody evidentně vlastenectvím částečně ovlivněna byla, zároveň však okrašlovací spolky dávaly vlastenectví novou podobu. Jde nejspíše o určitý vzájemný vztah. Hypotéza se tím potvrzuje jen parciálně, daly by se však dále zkoumat její variace. Zároveň otevírá dveře mnoha novým hypotézám, mimo jiné o vztahu antropocentrismu a okrašlování (který lze tak často pozorovat v textech Svazu i o Svazu – hlavně jeho počátcích) či vlastenectví, souvislost okrašlovacích spolků se zahraniční praxí, samotné motivace ve své pestrosti přinášejí pole pro další prostudování kontextu např. lidových tradic a okrašlovacích spolků, nebo samotného základu aktivity – vystupování proti kapitalismu (jak to nazývá Čeřovský, 1965:11,12,80,81), či alespoň modernizaci, zprůmyslnění (Zajoncová, 2009:29). Ve svém studiu vztahu ochrany přírody a vlastenectví jsem se zaměřila na konkrétní oblast okrašlovacích spolků, na úzký výsek reality počátku 20. století a jen na některé kořeny a souvislosti. To zdaleka nelze nazvat celostním pohledem. Ačkoliv ambice této práce směřují primárně k výzkumu a popisu tohoto specifického fenoménu, rozebereme-li položené otázky a dobereme-li se určitých poznání, zbývá stále široká škála opomenutých detailů a otevírá se prostor pro množství nových hypotéz a úvah. Vývoj Svazu napovídá, že společnost se za zkoumanou dobu mírně proměnila. V tomto smyslu by se dalo dále zkoumat několik témat. Na další práci by vydal například dobře patrný rozdíl mezi vztahem měšťanů a vztahem venkovanů k přírodě (mluví se o chvále selského prostředí měšťany, ochuzenými o přírodu, viz např. Kutnar, Kučera, 2003:302). Zajímavý je také aspekt války, který se samozřejmě do Svazu promítl, ale v neočekávaně slabé formě. Můžeme to přikládat i vynechání ročníku z roku 1918 při analýze, faktem však je, že časopis z válečných let je výjimečný pouze tím, že vycházel méně často. Obsah se dotýká války jen velmi vzdáleně a marginálně. Zde lze spekulovat o složení spolků – patrně vysokoškolsky vzdělaných členech (což už bylo studováno mimo jiné Librovou) kteří vlastně v textech stále zůstávali v akademické sféře, i během války (ke 31

složení okrašlovacích spolků více viz Librová, 1987). Shrneme-li společenské podmínky, lze spolu s dalšími autory (Altman, 1990; Čeřovský, 1965; Kaiserová, Rak, 2008; Kutnar, Kučera, 2003; Ovčáčková, 2004; Stibral, 2010; Librová, 1987) říci, že byly do jisté míry rozkvětu okrašlovacích spolků nakloněny, a to včetně vlasteneckých zájmů, ovšem současně byla nutná angažovanost jejich členů i časopisu KND k tomu, aby se funkční ochrana přírody prosadila. Zdá se, že zásadní byl v tomto směru německý vliv, jak ho popisuji v kapitole 4.2. Co se týče témat uvnitř samotného Svazu, obecně se zaobíral i spektrem zájmů, které se přírody ani její ochrany přímo netýkaly. Soustředil se velmi často na města, vesnice a jejich podobu, na architekturu i zeleň. Dále lze najít články o turismu, inspiraci ze zahraničí a později i odbornější články o přírodě. Největší důraz byl však asi kladen na památky obecně, lze pozorovat určitý sentiment ke starým stavbám, místům, odpor k některým moderním řešením (např. architektonickým). Z vývoje lze usuzovat, že na přírodu a její ochranu ve Svazu rostl důraz, což souvisí mimo jiné s příspěvky J. S. Procházky (např. vyzdvihování přírodní hodnoty neestetických bažin v KND, 1911:120). Nesoustředila jsem se na to v analýze, avšak zdá se, že vliv Svazu na veřejné dění od dvacátých let postupně slábl, neboť členská základna zestárla, sentiment se pomalu ze společnosti vytrácel a vedle spolků se rozvíjela odborná ochrana přírody (viz Librová, 1987:69).

32

6 Závěr Vztah mezi vlastenectvím a ochranou přírody v okrašlovacích spolcích jistě nelze nazvat kauzálním. Klást příčinnou souvislost mezi danou historii a na ni navazující, či pouze odkazující pozdější realitu není na místě, neboť podmínky v dané chvíli již mohou být odlišné. Členové Svazu tak mohli přestat přikládat určitým východiskům důležitost, či zanechat čerpání z některých předcházejících děl a názorů osobností. Uveďme na ukázku tvrzení T. M. Lekana, který říká, že romantismus již neměl dopad na podobu ochrany přírody ve 20. století (Lekan, 2004:19). Konkrétně v Německu lze odkrýt řadu motivací a vlivů na tvorbu ochrany přírody. U nás jistě též nenajdeme pouze jeden, jak jsem v práci i nastínila, nicméně soustředila jsem se na vlastenectví jako pozoruhodný jev. Chtěla bych však zdůraznit, že nelze vliv vlastenectví vnímat odděleně od ostatních, ale naopak v jejich kontextu. Mám-li shrnout své zkoumání, studium společenské situace (včetně vývoje vlasteneckých nálad) a poměrů v české ochraně přírody nám umožnilo nahlédnout širší východiska okrašlovacích spolků. Německý kontext pak mnohá tato východiska objasnil i obohatil o další přístupy. Poté jsem se pokusila zanalyzovat časopis Krása našeho domova s přihlédnutím k těmto souvislostem, kde se přes značnou květnatost jazyka i pestrost témat podařilo odhalit určitá specifika okrašlovacích spolků a nahlédnout do teorie i praxe těchto organizací. Umožnilo mi to zkoumat vlastenectví a jeho roli v okrašlovacím hnutí. Výstup prozkoumané látky představuje jednak určitá ambivalentnost vlivu vlastenectví na okrašlovací spolky, s čímž souvisí i vztah českých okrašlovacích spolků k Němcům, lze však také pozorovat obecně nejednoznačnost motivací k ochraně přírody. Vlastenecký postoj byl důležitým společenským vlivem, který se značně projevil v okrašlovacích spolcích i jejich ochranářské činnosti, ovšem vztah byl vzájemný – tyto spolky svým způsobem měnily podobu vlastenectví, jednalo se patrně o jakýsi reciproční vztah. Podobného rázu nabýval pravděpodobně vztah mezi českým a německým ochranářským hnutím, jenž tak získával na významu pro obě strany. 33 Nejednoznačnost motivů, které vedly členy Svazu k ochraně přírody, plyne z množství působících faktorů – od romantických odkazů, přes českou společnost, po významné vstupy německé reality a historie. Současně to však dokládá, že okrašlovací tendence měly své kořeny a i z nich vyplynul pozorovaný vztah členů Svazu k vlasti.

33

I když jak vyplývá z práce, česká strana byla v tomto směru spíše tou inspirovanou, nežli inspirující.

33

Ráda bych ještě na okraj zmínila určité neočekávané přesahy tématu do současnosti. Ač se nezdá, že by měly dopad na dnešní dny, lze pozorovat paralely mezi tehdejším a dnešním přístupem. Zejména co se týče frustrace z nepochopení naléhavosti ochrany přírody společností, nalezneme v KND řadu pokrokových apelů, jak píše například Procházka: „...teprve po nás pronikne názor rovnocennosti druhů, hlásající stejnou naprostou oprávněnost druhů ve věčné přírodě“ (KND, 1913:112), nebo jak se dočteme o smutku nad překrásnými přírodními oblastmi ve středních Čechách, které byly zničeny „...lidskou chamtivostí, štvanou mamonem, (jehož kult dneska jest neobyčejně vyspělý...)“ (KND, 1920:3). Potom je tu dnešní romantická představa venkova, téměř srovnatelná, ne-li silnější než na počátku století (Kutnar, Kučera, 2003:122). A ze současné ochrany přírody uveďme za všechny příklad Řípu, mytické české hory, která se stala předmětem sporu ochranářů a dnešního okrašlovacího spolku (Sádlo, 2000). Mnohá témata okrašlovacích spolků s nástupem odborné ochrany přírody tedy neztratila na aktuálnosti. Přínosy okrašlovacích spolků pro ochranu přírody i společenský život jsou poměrně zřejmé a rozsáhlé. Jejich provázání s vlastenectvím vytvořilo na počátku století zajímavou platformu, která má do dnešního diskursu stále co přinést, ač mnohým stoletým myšlenkám někdy porozumíme již zkresleně. Ačkoliv jejich odkaz dnes stěží promění trendy v ochraně přírody, představují důležitou složku pestrých základů současné ochrany přírody.

34

7 Jmenný index Kumpán, 22 Kutnar, 10, 13, 23, 25, 27, 31, 32, 34

A Altman, 15, 23, 25, 30, 32

L

B

Lehár, 23 Lekan, 7, 9, 17, 18, 19, 23, 24, 25, 27, 30, 33 Librová, 7, 9, 13, 14, 15, 22, 28, 31, 32

Bělina, 13 Binka, 14, 16, 29 Blažek, 7, 31

M

C

Maximovič, 16

Carus, 17 Conwentz, 18, 19, 21, 26, 27, 29, 31

N

Č

Němcová, 23

Čech, 23 Čeřovský, 9, 14, 16, 23, 24, 25, 27, 28, 29, 31, 32

O Ovčáčková, 7, 30, 32

D

P

Dominick, 9, 17, 18, 19, 21, 25, 26, 27, 28 Durdík, 14, 16, 29

Palacký, 23 Procházka, 10, 16, 20, 24, 28, 29, 32, 34, 39

F

R

Friedrich, 28

Rádl, 17 Rak, 32 Ratzel, 18, 26 Riehl, 18, 26 Rudorff, 18, 26, 29

G Goethe, 17, 28

H

Ř

Hájková, 7 Herder, 27 Hlavačka, 10, 13, 14, 15 Humboldt, 17, 18, 25, 26, 28

Řepa, 12

S Sádlo, 34 Schiller, 17 Stibral, 14, 17, 21, 23, 24, 28, 30, 32 Světlá, 23

J Jarník, 6, 7, 10, 16, 22, 28, 29, 37, 41, 42 Jedlička-Brodský, 10, 16, 38, 42 Jemelka, 14, 16, 29 Jirásek, 23 Jürgensen, 26

T Tieck, 28

K

U

Kaiserová, 32 Kučera, 10, 13, 23, 25, 27, 31, 32, 34

Uekötter, 14, 18 Uhlíková, 16

35

Urban, 6, 12, 16, 37, 41

Z

W

Zajoncová, 7, 10, 12, 15, 16, 24, 26, 28, 29, 30, 31

Williams, 18, 25

36

8 Seznam použité literatury Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Dějiny oblasti [online]. Správa CHKO Blaník. AOPK ČR, 2016 [cit. 16. 5. 2016]. Dostupné z: http://blanik.ochranaprirody.cz/charakteristikaoblasti/dejiny-oblasti/ ALTMAN, Karel. Úloha spolků v sociálním, národnostním a kulturním vývoji Brna. In: Národopisné studie o Brně. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1990. BĚLINA, Pavel. Dějiny zemí Koruny české. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Paseka, 1993. ISBN 8085192-60-8. BINKA, Bohuslav a Petr JEMELKA. Počátky českého a slovenského environmentalismu - vybrané kapitoly. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-7762-1. BLAŽEK, Jan. Ideová východiska a praxe současných (vybraných) okrašlovacích spolků v České republice v environmentálních souvislostech [online]. Brno, 2010 [cit. 16. 5. 2016]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/224782/fss_m/ ČEŘOVSKÝ, Jan. Vznik, vývoj a současný stav ochrany přírody ve světě i u nás. Praha: Sbor ochrany přírody Společnosti Národního muzea, 1965. ČEŘOVSKÝ, Jan. Zemský ráj to napohled aneb ochrana přírody v Čechách. Veronica. 1998, 12(4), s. 1 – 4. Dostupné z: http://docplayer.cz/2327483-Zemsky-raj-to-na-pohled-aneb-ochrana-prirodyv-cechach.html DOMINICK, Raymond H. The Environmental Movement in Germany: prophets and pioneers, 1871–1971. Bloomington: Indiana University Press, 1992. ISBN 0-253-31819-X. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Jan Urban Jarník [online]. Praha: FF UK, 2016 [cit. 16. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/historie-fakulty/prehleddekanu-ff-uk/jarnik/ HÁJKOVÁ, Eva. Vývoj ochrany přírody a krajiny na Vlašimsku v kontextu zdejšího vlasteneckoregionálního hnutí a vývoje ochrany přírody v Českých zemích od počátků do roku 1989 [online]. Brno, 2007 [cit. 16. 5. 2016]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/143668/fss_m/ HLAVAČKA, Milan. České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době. Praha: Historický ústav, 2014. Práce Historického ústavu AV ČR. Řada A, Monographia. ISBN 978-80-7286207-8. JARNÍK, Jan Urban. Podstata, cíl a organisace okrašlování, hlavně po stránce národohospodářské a esteticko-výchovné. V Praze: Svaz okrašlovací, 1911. Knihovna Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

37

JEDLIČKA-BRODSKÝ, Břetislav. 1904–1914: Deset roků Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v Praze. V Praze: Svaz čes. okrašl. spolků, 1916. 51 s. Knihovna Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8. JÜRGENSEN, Holger. Vogelkunde – Baron von Berlepsch – Erfinder künstlicher VogelNistkästen. In: Vogelschutzgruppe Eutin-Bad Malente e.V. [online]. Vogelschutzgruppe, 2015 [cit. 15. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.vogelschutzeutin-badmalente.de/archiv-blog/2015/87vogelkunde-%E2%80%93-bavon-berlepsch-%E2%80%93-erfinder-k%C3%BCnstlicher-vogelnistk%C3%A4sten? KAISEROVÁ, Kristina a Jiří RAK. Nacionalizace společnosti v Čechách 1848–1914. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2008, 490 s., viii s. obr. příl. ISBN 978-80-7414053-2. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1904–5, 1. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1906, 2. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1907, 3. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1909, 5. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1911, 7. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1913, 9. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1915–17, 11. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1920, 13. Krása našeho domova. V Praze: nákladem Svazu českých spolků okrašlovacích. 1923, 15. KUTNAR, František a Martin KUČERA. Obrozenské vlastenectví a nacionalismus: příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, 395 s. ISBN 80-7184-833-6. LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. Česká historie. ISBN 978-80-7106-963-8. LEKAN, Thomas M. Imagining the nation in nature: landscape preservation and German identity, 1885–1945. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2004. ISBN 0674010701. LIBROVÁ, Hana. Láska ke krajině?. Brno: Blok, 1988. Dostupné z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:829c2b30-9218-11e3-8e84-005056827e51 LIBROVÁ, Hana. Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987, 134 s. Spisy Univerzity J.E. Purkyně v Brně. Filozofická fakulta. Dostupné z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:493d6530-a4f5-11e3-b833-005056827e52 38

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl jedenáctý. V Praze: J. Otto, 1897. OVČÁČKOVÁ, Lenka. Okrašlovací spolky včera a dnes [online]. Brno, 2004 [cit. 16. 5. 2016]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/52922/fss_m/ PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Ochrana přírody a přírodních památek. Praha: Český čtenář, 1926. PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Okrašlování a ochrana domoviny: vzorcová přednáška o úkolech a cílech spolků okrašlovacích a ochranných. Praha: Svaz čsl. spolků pro okrašlování a ochranu domoviny, 1922. RÁDL, Emanuel. Dějiny biologických teorií novověku. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-13938. ŘEPA, Milan. Moravané nebo Češi?: vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století. Brno: Doplněk, 2001. ISBN 80-7239-084-8. SÁDLO, Jiří. Zapalte ho – ať hoří!. Vesmír [online]. 79, 37, 2000/1 [cit. 16. 5. 2016]. Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/zapalte-ho-at-hori STIBRAL, Karel. Romantismus a příroda I. Ekolist.cz [online]. Praha: Ekolist.cz, 2010 [cit. 1. 5. 2016]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/romantismus-a-priroda-i STIBRAL, Karel. Romantismus a příroda II. Ekolist.cz [online]. Praha: Ekolist.cz, 2010 [cit. 1. 5. 2016]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/romantismus-a-priroda-ii UEKÖTTER, Frank. The greenest nation?: a new history of german environmentalism. Cambridge: MIT Press, 2014. History for a sustainable future. ISBN 978-0-262-02732-8. UHLÍKOVÁ, Kristina. MAXIMOVIČ, Rudolf. In: Biografický slovník památkové péče [online]. 24. 10. 2013 [cit. 16. 5. 2016]. Dostupné z: http://previous.npu.cz/biograficky-slovnik-pamatkaruI/maximovic-rudolf/ URBAN, Otto. České a slovenské dějiny do roku 1918. Vyd. 2. Praha: Aleš Skřivan ml., 2000. ISBN 80-902261-5-9. URBAN, Otto. Kapitalismus a česká společnost: k otázkám formování české společnosti v 19. století. Praha: Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-500-5. WILLIAMS, John Alexander. 'The Chords of the German Soul Are Tuned to Nature': The Movement to Preserve the Natural Heimat from the Kaiserreich to the Third Reich. Central European History [online]. 1996, 29(3), 339–384 [cit. 16. 5. 2016]. ISSN 00089389. ZAJONCOVÁ, Dana. Krajinný ráz a ochrana domoviny. In: KLVAČ, Pavel. Člověk, krajina, krajinný ráz. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, 2009, 91 s. ISBN 978-80-210-5090-7.

39

ZAJONCOVÁ, Dana. Kulturně-historické dědictví v péči místních komunit. In: FOLTÝN, Dušan (et al.). Prameny paměti: sedm kapitol o kulturně historickém dědictví pro potřeby výchovné praxe. 1. vydání. Praha: Katedra dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK v Praze, 2008. ISBN 978-80-7290-352-8.

40

9 Přílohy

Obr. 1. Zakladatel a starosta Svazu Jan Urban Jarník (KND, 1923:1).

41

Obr. 2. Někteří členové Svazu a jejich příznivci, včetně J. U. Jarníka, B. Jedličky-Brodského a R. Maximoviče (KND:1923:21).

42