MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví
NÁBYTEK V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ
Bakalářská práce
Brno 2009
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová
Kristina Pokorná
Pokorná, K.: Nábytek v životě člověka a jeho vliv na zdraví: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví, 2009. 62 s., 13 příl. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová
ANOTACE: V bakalářské práci se zabývám problematikou nábytku a jeho vlivem na zdraví člověka. V úvodní kapitole je uvedena obecná anatomie páteře a její vývoj. V následující části je pak popsáno vadné držení těla, jeho rizikové faktory a diagnostika. Poté jsou zde kapitoly věnované sezení a historickému vývoji nábytku. V poslední kapitole se věnuji nábytku v etapách dětství a dospělosti, jako je postel, židle a stůl, a jeho ergonomickým požadavkům. Na závěr zmiňuji ještě ergonomické požadavky počítačových pracoven a učeben. Práce je zpracovaná metodou literární rešerše na základě získaných pramenů, které jsou uvedeny v seznamu literatury na konci práce.
ANOTATION: The bachelor thesis deals with furniture and its impact on human health. In the introductory chapter is given the general anatomy of the spine and its development. In the next is described bad posture and its risk factors and diagnosis. Then there are chapters devoted to seating and historical development of furniture. The last chapter deals with the furniture in the stages of childhood and adulthood, such as bed, table and chairs, and ergonomic requirements. Finally there's a part about ergonomic requirements of computer office and classrooms. Work was compiled using literature research on the basis of sources which are listed at the end of work.
KLÍČOVÁ SLOVA: Postel, židle, stůl, ergonomické uspořádání pracovního místa, zdravé sezení, vadné držení těla
KEYWORDS: Bed, chair, table, ergonomic working place, healthy sitting, bad posture
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem veškerou použitou literaturu řádně ocitovala a uvedla v seznamu literatury na konci práce.
….……………………………. Brno 2009
3
Na tomto místě bych chtěla poděkovat PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při tvorbě práce.
4
OBSAH 1. ÚVOD ...................................................................................................................................................... 6 2. PÁTEŘ - RŮST, VÝVOJ A STAVBA.................................................................................................. 7 3. VADNÉ DRŽENÍ TĚLA ....................................................................................................................... 9 3. 1. RIZIKOVÉ FAKTORY ................................................................................................................... 10 3. 2. DIAGNÓZA DRŽENÍ TĚLA .......................................................................................................... 12 3. 2. 1. Optimální ............................................................................................................................... 12 3. 2. 2. Odchylky od optimálního držení těla ..................................................................................... 12 3. 2. 3. Odchylky od optima v předozadním pohledu ......................................................................... 14 4. SEZENÍ ................................................................................................................................................. 16 4. 1. ZDRAVÉ SEZENÍ .......................................................................................................................... 18 5. HISTORICKÝ VÝVOJ NÁBYTKU .................................................................................................. 19 5. 1. POSTEL.......................................................................................................................................... 19 5. 1. 1. Lehací plocha ........................................................................................................................ 20 5. 2. ŽIDLE............................................................................................................................................. 21 5. 3. STŮL .............................................................................................................................................. 22 6. NÁBYTEK V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA................................................................................................... 23 6. 1. POSTEL.......................................................................................................................................... 23 6. 1. 1. Dítě ........................................................................................................................................ 23 6. 1. 2. Dospělý .................................................................................................................................. 24 6. 2. ŽIDLE A STŮL ............................................................................................................................... 28 6. 2. 1. Děti - Domácnost................................................................................................................... 28 6. 2. 2. Děti - Školní prostředí ........................................................................................................... 29 6. 2. 3. Dospělý – kancelářský nábytek.............................................................................................. 38 6. 3. POČÍTAČOVÉ UČEBNY A PRACOVNY ................................................................................................... 40 6. 3. 1. Ergonomické uspořádání pracoviště s počítačem ................................................................. 41 7. ZÁVĚR .................................................................................................................................................. 44 8. SHRNUTÍ ............................................................................................................................................. 45 9. LITERATURA ..................................................................................................................................... 46 10. PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 50
5
1. ÚVOD Hektická doba přináší velké nároky na každého člověka, od malých dětí až po seniory. Možnost každodenního vysokého nasazení si ovšem rovněž vyžaduje neustálou náročnou péči o zdraví. Proto životní styl třetího tisíciletí klade velký důraz nejen na práci, ale i odpočinek. Současný životní styl je charakterizován výraznou převahou stresující psychické aktivity nad aktivitou tělesnou, katastrofálním nedostatkem vhodného pohybu, patrným především u dětské populace. Důsledkem tohoto stavu je nárůst vadného držení těla, bolestí hlavy a zad, poruch pohybového aparátu a obezity. Rozhodující význam pro harmonický rozvoj člověka a prevenci zdravotních obtíží má přitom právě období dětství a růstu. Tyto potíže si člověk samozřejmě nese do dospělosti. Je proto nadmíru nutné kompenzovat tento nevhodný životní styl různými faktory, jako např. vhodným nábytkem. Má práce se jmenuje „Nábytek v životě člověka a jeho vliv na zdraví“. Nábytek provází člověka již od narození, když se dítě narodí, je položeno do postele, která ho pak provází v různých podobách až po jeho smrt. S přibývajícím věkem se k tomu postupně přiřazuje židle a stůl, které se stávají spolu s postelí nejdůležitějším nábytkem v životě člověka, ať v domácnosti, škole či práci. Dítě ve školních lavicích stráví většinu svého mládí, a dospělý člověk ho využívá po většinu času ve svém zaměstnání. Ve své práci jsem se zaměřila na ty druhy nábytku, které mají v životě člověka největší význam a můžou, ať pozitivně či negativně, ovlivnit zdraví člověka. Zabývala jsem se zde i vadným držením těla způsobeným nevhodným nábytkem a zdravým sezením.
6
2. PÁTEŘ - RŮST, VÝVOJ A STAVBA Lidská páteř (viz příloha č.1) je tvořena sloupcem 24 obratlů, 7 krčních, 12 hrudních a 5 bederních, vzájemně spojených meziobratlovými ploténkami. Plus je zde 5 obratlů křížových splývajících v kost křížovou a 4 – 5 obratlů kostrčních, tvořících kost kostrční.
Obratel se skládá z těla obratle a míšního kanálu, obratlového oblouku
s různými obratlovými výběžky: trnový výběžek, meziobratlové facetové klouby, příčné výběžky. Pokud všechny obratle stojí na sobě, tvoří obratlové oblouky kostní kanál, kterým probíhá mícha. Ta je součástí centrálního nervového systému a přenáší všechny informace do mozku a z mozku. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006) Vývoj a růst dítěte je zcela zákonitý a plynulý ve všech obdobích života. Má své periodické fáze s ohledem na dědičný základ, pohlaví a prostředí, ve kterém dítě žije. Lidský plod má páteř obloukovitě nazad ohnutou a hlavičku má přitaženou bradou k hrudníku. Novorozenec má nejprve svou páteř skoro úplně rovnou. Vlivem některých statických funkcí denního života nabývá sloupec obratlů postupně dvakrát esovitého prohnutí, a to v krajině krční a bederní vpřed – krční a bederní lordosa, v krajině hrudní a křížové nazad – hrudní a křížová kyfóza. Vývoj a růst páteře trvá ovšem řadu let, než dostane trvalý tvar. Změny tvaru páteře vlivem úrazu, nedostačující výživy, nesprávného sezení apod. se mohou objevit v kterékoliv části věku člověka. Kojenec zvedá hlavu, a tím napomáhá krčním obratlům, aby vytvořily normální fyziologické prohnutí krční páteře (krční lordóza). Poté dítě sedá a jeho trupová část páteře se ohýbá nazad, tvoří se hlavně hrudní kyfóza. Nejpronikavější změny v tvaru páteře nastávají v batolecím věku, obvykle v druhém roce života dítěte, když se postaví na vlastní nohy a chodí bez cizí pomoci. Tímto způsobem vzniká prohnutí bederní páteře – bederní lordóza, jež je z počátku pouze naznačena, časem se zvětšuje a trvalý tvar dostává jako ostatní páteř v době puberty. (Kubíček, 1948) Páteř má funkci statickou a dynamickou. Udržuje tělo vzpřímeně a fyziologickým zakřivením pomáhá centrální nervovou soustavu chránit před nežádoucími otřesy. (Trnavský, Kolařík, 1997) Zádové svalstvo (viz příloha č. 2) je z velké části odpovědné za přímé držení páteře. Svaly pomáhají vazům stabilizovat ohebnou páteř, zádové svaly spojují krk, hrudní koš, páteř, lopatky a pánev.
7
Meziobratlové ploténky se nacházejí mezi dvěma sousedními obratli, mají funkci tlumičů nárazů. Ploténka sestává z prstence a jádra, je tvořena chrupavkou, spojovací tkání a z 80 % z vody. Meziobratlová ploténka funguje jako mokrá houba: při stlačení je tekutina vytlačována, při odlehčení je tekutina nasávána z okolí. Uvádí se, že ploténky žijí z pohybu. Jsou vyživovány procesem difuze a tento proces je přímo závislý na pohybu celého systému páteře a zádového svalstva. Každým pohybem jsou do plotének „pumpovány“ živiny. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006) Z výše uvedeného vyplývá, že kromě pravidelného pohybu bychom měli velkou pozornost věnovat také správnému sezení.
Moderní škola by měla pečovat o zdravý vývoj a růst dítěte v jednotlivých obdobích jeho věku. K takovým úkolům je potřeba, aby učitel dobře rozuměl všem zákonům zdravého života a dovedl jich plně využít ve své školní praxi. Zdravotní výchova by měla prolínat veškeré vyučování. Nadprůměrné fyziologické zakřivení páteře je pro člověka vždy škodlivé, bývá začátkem chorobného stavu dítěte, jež se musí bezpodmínečně včas léčit. Čím později se začne s léčbou, tím je léčebný úspěch menší a někdy dokonce zcela beznadějný. Také nedostatečné zakřivení páteře není pro člověka výhodné, zde je pak důležitá pohybová aktivita. (Kubíček, 1948)
8
3. VADNÉ DRŽENÍ TĚLA Správné držení těla je definováno vzpřímeným postojem, souměrným rozvojem svalstva, přirozeným zakřivením páteře v podobě krční a bederní lordózy, hrudní kyfózy a přiměřeným svalovým napětím. (Hnízdil, Šavlík, Chválová, 2005) Vzpřímené postavení je takové, při kterém se olovnice spuštěná ze záhlaví dotýká hrudní kyfózy a probíhá středem gluteální rýhy. U dětí předškolního věku vzdálenost od kolmice k maximálnímu bodu bederní lordózy nemá přesahovat 2 cm, u starších dětí až 3 cm. (Trnavský, Kolařík, 1997) V dnešní době se lékaři čím dál častěji setkávají s dětmi trpícími bolestmi hlavy, zad a různými poruchami pohybového aparátu. Prvním varovným signálem budoucích zdravotních potíží jsou ale zejména různé stupně závažnosti a podoby vadného držení těla. Nesprávné držení těla přitom obvykle není jen důsledkem nošení těžké školní aktovky, ale především obrazem jejich životního stylu, postojů, problémů a starostí. Současný životní styl je charakterizován výraznou převahou stresující psychické aktivity nad aktivitou tělesnou, nedostatkem vhodného pohybu. Logickým důsledkem tohoto stavu je nárůst poruch pohybového aparátu, bolestí hlavy a zad, obezity a vadného držení těla. Rozhodující význam pro harmonický rozvoj člověka a prevenci zdravotních obtíží má především období dětství a růstu. (Hnízdil, Šavlík, Chválová, 2005) Výskyt poruch držení těla u dětí školního věku a vertebrogenních onemocnění u dospělé populace souvisí výrazně s vysokým podílem statické zátěže v sedu a s úbytkem přirozené pohybové aktivity. Civilizační choroby, mezi které vertebrogenní onemocnění počítáme, jsou tak daní, kterou člověk přináší svému pohodlí. V dětském věku je podpůrně pohybový systém velmi citlivý na nepřiměřenou strukturu tělesné zátěže a nedostatek pohybové aktivity. Ve věku mezi šestým a devátým rokem prochází pohybový systém kritickým obdobím růstové akcelerace (zrychlený růst). Období růstu kostí v období školní docházky, které není podpořeno dostatečným rozvojem svalstva, vytváří velký rizikový faktor pro vznik poruch držení těla. Nedostatek všestranně rozvíjející pohybové aktivity spolu s dalšími zátěžovými vlivy v denním režimu dítěte školního věku toto riziko výrazně zvyšují. Jestliže v období předškolního věku nacházíme vadné držení těla přibližně u 20% dětské
9
populace, je výskyt vadného držení těla v období 11 – 12 let téměř trojnásobný. (Kolisko, Fojtíková, 2003) Vadné držení těla v současné době nacházíme již u dětí předškolního věku. Jeho nejčastějšími projevy bývají ochablé a vyklenuté bříško, kulatá záda a vystouplé lopatky. K dramatickému zhoršení držení těla dochází po zahájení školní docházky z důvodu omezení spontánního pohybu dítěte. Několikahodinové sezení ve školních lavicích pokračuje vysedáváním ve školní družině, u domácích úkolů, televize a počítače. Svůj podíl má i ergonomicky nevyhovující nábytek, vysoká psychická zátěž a zejména nedostatek všestranného pohybu. Vadné držení těla, pokud není kompenzováno, přispívá v dospělosti k degenerativním onemocněním páteře, často provázeným bolestmi. Tyto bolesti se stále častěji vyskytují i v dětském věku. (Fárová, Filipová, Kratěnová, 2004) Eliminace nevhodných zátěžových faktorů v denním životě dítěte má příznivý efekt nejen na podpůrně pohybový systém, ale i na celkové zdraví. V tomto ohledu může škola a optimalizace školního režimu sehrát významnou roli nejen v prevenci vzniku poruch podpůrně pohybového systému, ale v celkové podpoře zdraví dětí. (Kolisko, Fojtíková, 2003) 3. 1. RIZIKOVÉ FAKTORY - Statická zátěž – jednostranná poloha vsedě – vysoké nároky v oblasti pánve a páteře. - Nevhodná velikost školního nábytku – přetěžování především krční a hrudní páteře. - Nedostatek pohybové aktivity během pobytu dětí ve škole a ve volném čase. - Nevhodný způsob nošení školních tašek a jejich nadměrná hmotnost. - Nošení nevhodných druhů obuvi – vhodná obuv pro volný čas je s pevnou patou, ortopedickou vložkou a pružnou podrážkou. - Volný čas, který dítě tráví činností v sedu (u počítače, tv, aj.). V období zrychleného růstu kostí, kdy vlivem nedostatku pohybové aktivity nedochází k adekvátnímu nárůstu svalové síly, se u dětí výrazně zvyšuje riziko vzniku vadného držení těla poruch páteře. (Kolisko, Fojtíková, 2003) Vadné držení těla se nejčastěji vyskytuje v oblasti hrudní páteře (hyperkyfotické držení), jehož podkladem je zvětšená hrudní kyfóza, případně svalová dysbalance v oblasti pletenců ramenních) a bederní páteře (hyperlordotické držení s prohloubenou bederní lordózou a zvětšeným pánevním sklonem a svalovou dysbalancí svalů v oblasti 10
beder a pánve). Vadné držení v oblasti hrudní páteře bývá doprovázeno nesprávným postavením krku a hlavy a svalovou dysbalancí v oblasti krční páteře. Opakem těchto poruch je vzácnější porucha – plochá záda – vyznačující se naopak zmenšením fyziologických zakřivení páteře. Skoliotické držení těla je charakterizováno vybočením páteře v rovině čelné do tvaru písmene C nebo S. K vadám v držení dochází i u dolních končetin – jde o poruchy klenby nožní (příčně nebo podélně plochá noha) a kolen (vbočená nebo vybočená kolena). Od správného držení těla se více či méně odchyluje nejčastější typ vadného držení těla, a to držení chabé – pasivní. Je charakterizováno schoulenou postavou, svěšenou hlavou vtaženou mezi rameny, kulatými zády a ochablým svalovým aparátem. V důsledku pohybové chudosti stereotypu se záhy rozvíjí typický obraz svalové nerovnováhy, který vadné držení dále prohlubuje. Svaly břišní a hýžďové bývají oslabené, svaly v oblasti beder a ohybače kyčelního kloubu naopak zkrácené. V oblasti krční páteře v důsledku chronického přetížení dochází ke zkracování některých partií trapézového svalu, zdvihačů lopatek a hlavy, ochablé bývají naopak hluboké ohýbače šíje a dolní fixátory lopatek. V některých případech může být patrné i mírné vybočení páteře do strany ve smyslu skoliózy, která však nebývá trvale fixována. Takové dítě nezvládá své osobní, rodinné školní a vývojové problémy a ztělesňuje je do podoby držení těla. Pro jejich životní styl je často typická nadváha a nedostatek pohybu. (Hnízdil, Šavlík, Chválová, 2005)
Chorobná hrudní kyfóza překračuje hranici normálního fyziologického zakřivení, záda se viditelně kulatí, ramena se posunují dopředu a přibližují se k sobě, kdežto lopatky se od sebe naopak vzdalují a leží na hrudníku více jako křídla s boku než zezadu a svisle v rovině čelné, žebra se vcelku nadzvedávají a k sobě přibližují, což je nevýhodné pro správné dýchání. Předozadní průměr hrudníku se zvětšuje a hrudník se stává ze stran zploštělejší, tělesná výška se úměrně zmenšuje s rostoucím ohnutím páteře nazad, plíce a srdce jsou jakoby stlačené a v nepřirozené poloze, což má vliv na celou organizaci všech tělesných i duševních funkcí člověka, tvary hrudníku jsou u větších hrudních kyfóz nevzhledné a bývají často kompenzovány větší bederní lordózou, jež se projevuje značně dopředu vydutým břichem. Obyčejně vzniká ve věku 3 – 18 let, ale zjistilo se, že její začátek může být i dřívější. Má několik vývojových stádii. Napřed je zcela nenápadná, úplně volná a mírných tlakem dlaní na záda v místě 11
max. vyklenutého oblouku páteř nabývá zcela normálního tvaru, potom bývá nápadnější, v lehu na břiše se zcela jistě diagnostikuje, volná a dá se rukou úplně reponovat. Další stupeň jejího vývoje je ovšem nebezpečnější, neboť při nuceném narovnávání je cítit mírný odpor, který časem značně roste, až páteř úplně ztuhne, takže veškerá snaha o nápravu nedochází úspěchu. (Trnavský, Kolařík, 1997)
3. 2. DIAGNÓZA DRŽENÍ TĚLA 3. 2. 1. Optimální Ideální norma tvaru páteře a celkového držení těla Z boku: Osa – kolmá osa prochází středem zvukovodu, středem ramenního kloubu, středem hlavice kyčelního kloubu, středem kolenního kloubu, před zevním kotníkem Tvar páteře – hloubka krční lordózy je 2 – 3 cm, bederní lordózy 3 – 4 cm od těžnice, spuštěné k hrbolu kosti týlní směrem ke středu spojnice pat. Posturální svalstvo – nacházíme klidový svalový tonus flexorů a extenzorů axiálního systému. Předozadní pohled: Osa – probíhá středem těla od výběžku kosti týlní, podél páteře, mezi hýžďovou rýhou ke středu spojnice mezi patami. Nenacházíme zřetelné asymetrie pravé a levé poloviny těla. Tvar páteře – trnové výběžky jednotlivých obratlů probíhají podél kolmé osy. Posturální svalstvo – nacházíme vyrovnaný svalový tonus párových skupin na pravé a levé polovině těla podél celého osového systému. 3. 2. 2. Odchylky od optimálního držení těla Hyperlordotická páteř Z boku: Osa – kolmá osa prochází za středem kyčelních kloubů, před středem kolenních kloubů, středem kotníků – posun těžiště vpřed. Tvar páteře – bederní lordotická křivka je vzdálená více než 4 cm od kolmice spuštěné z hrbolu kostí týlní, případně od vrcholu hrudní kyfózy. Pánev je překlopená vpřed. Páteř se v předklonu nedostatečně rozvíjí v bederní oblasti. Posturální svalstvo – nacházíme zvýšený svalový tonus a zkrácení vzpřimovačů bederní páteře a flexorů kyčelního kloubu, dále snížený svalový tonus a časté oslabení přímých a šikmých svalů břišních a hýžďových svalů. 12
Plochý tvar páteře Z boku: Osa – kolmá osa prochází středem zevního zvukovodu, za středem ramenních kloubů a za středem kyčelního kloubu, před středem kolenního kloubu, výrazně před vnějším kotníkem (přetížená příčná klenba nožní). Tvar páteře – zakřivení v bederní a hrudní části páteře je výrazně snížené. Nadměrně se páteř rozvíjí v bederní a dolní hrudní části páteře, nedostatečně se rozvíjí ve střední části hrudní páteře, dochází k překlopení pánve vzad ve spojení s plochým postavením kosti křížové (méně než 30o) od kolmé osy. Plochá křivka páteře v kombinaci se zvýšenou pohyblivostí páteře má výraznou tendenci k vytváření skoliotických poruch nebo ke vzniku vertebrogenních obtíží v pozdějším věku. Posturální svalstvo – nacházíme hyperbolitu v bederních segmentech páteře, časté je oslabení fixátorů lopatek, zkrácení flexorů kolenního kloubu.
Hyperkyfotický typ páteře Z boku: Osa – kolmá osa probíhá výrazně za středem zvukovodu, výrazně za středem kyčelních kloubů. Tvar páteře – Výrazně zvýšené je zakřivení v hrudní části páteře, současně je pánev překlopená vzad. Krční lordóza je výrazně zvýšena. V předklonu můžeme sledovat nadměrný rozvoj hrudní kyfózy a nedostatečné rozvíjení krční páteře. Posturální svalstvo – v krční části páteře dochází k oslabení hlubokých flexorů šíje, zkrácení extenzorů šíje včetně horní části trapézového svalu, zdvihačů lopatek a kloněných svalů. V oblasti hrudníku a pletence horní končetiny dochází ke zkrácení prsních svalů, vnitřních rotátorů ramenního kloubu, oslabení extenzorů hrudní páteře, mezilopatkových svalů a dolních fixátorů lopatek. (horní zkřížený syndrom). Na dolních končetinách časté zkrácení flexorů kolenních kloubů.
Hyperkyfolordotický typ páteře Z boku: Osa – kolmá osa za středem zevního zvukovodu, výrazně před středem zevního kotníku (přetížení příčné klenby nožní). Tvar páteře – zakřivení ve všech křivkách páteře je výrazně zvýšené, dochází k překlopení pánve vpřed. Zvýšený sklon kosti křížové nad 50o. Páteř se nedostatečně 13
rozvíjí v bederní a krční části, nadměrně je naopak rozvíjení hrudní páteře vpřed. Zvýšené kyfotické zakřivení páteře v dětském věku spojené s bolestivostí hrudní páteře při zátěži je často původním jevem vzniku a rozvoje Schoermannovy choroby. Posturální svalstvo – výskyt horního i dolního zkříženého syndromu, předního i zadního vrstvového syndromu. 3. 2. 3. Odchylky od optima v předozadním pohledu Staticky kompenzovaná skoliotická odchylka = skoliotické držení typu II Osa probíhá středem těla pouze v oblasti dolní hrudní a bederní páteře lehce vlevo od trnových výběžků obratlů. Vidíme zřetelné asymetrie pravé a levé poloviny těla (pravé rameno níže, pravý dolní úhel lopatky níže, vysazený levý bok, lehké zešikmení pánve vpravo, lehká asymetrie taile). Tvar páteře – pravostranná křivka v oblasti střední části páteře s vedlejší levostrannou kompenzační křivkou v oblasti střední části hrudní páteře. Hlavní křivka nepřesahuje úhel vychýlení 20o. Rozvíjení páteře v předklonu – asymetrie paravertebrálních valů v oblasti Th – L páteře (strukturální skolióza). Posturální svalstvo – asymetrie svalového napětí na pravé a levé straně trupu. Šíje – nacházíme zkrácení levé horní části kápového svalu a zdvihače lopatky, zkrácení vnitřních rotátorů ramenního kloubu na levé horní končetině. Taile a boky – mírné zkrácení levé části šikmých svalů břišních, čtyřhranného svalu bederního, extenzorů páteře v oblasti bederní a dolní hrudní páteře. DK – tendence k oslabení abduktorů levého kyčelního kloubu. Dekompenzovaná skoliotická odchylka = skoliotické držení typu I Osa prochází vlevo od středové roviny těla. Vidíme zřetelné asymetrie pravé a levé poloviny těla (pravé rameno níže, pravý dolní okraj lopatky níže, mírné zešikmení pánve vlevo, lehká asymetrie taile, výraznější vysazení pravého boku, mírná klidová addukce pravého kyčelního kloubu). Statika těla – zvýšené zatížení pravé dolní končetiny. Tvar páteře – v oblasti dolní hrudní a bederní páteře je vytvořená hlavní levostranná skoliotická křivka do 20o dle Cobba. 14
Rozvíjení páteře – v předklonu jsou patrné asymetrie paravertebrálních valů v oblasti bederní páteře (strukturální skolióza). Posturální svalstvo – asymetrie svalového tonu. Šíje – zkrácená levá horní část trapézového svalu. Taile – zkrácení pravého čtyřhranného svalu bederního a extenzorů bederní páteře, mírné zkrácení levého šikmého svalu břišního. Pánev – zkrácení pravého bedrokyčlostehenního svalu. DK – mírné oslabení fixátorů pravého kyčelního kloubu, mírné zkrácení adduktorů pravého kyčelního kloubu. (Kolisko, Fojtíková, 2003; Dohnal, 1968; Růžičková, 2006)
Obrázek č. 1: Schéma dekompenzované skoliózy ve srovnání s kompenzovanou
15
4. SEZENÍ Poloha vsedě má řadu variant, které člověk obvykle střídá. Základní varianty jsou v podstatě dvě: 1. Pracovní poloha, která vyžaduje víceméně vzpřímené držení trupu; jak z názvu vyplývá, je využívána při práci, např. při psaní 2. Odpočinková poloha, s trupem nakloněným vzad a ve značné části zádové plochy spočívající na opěradle; je to typ uvolněného sezení, např. v pohodlném křesle
Pro dlouhodobé sezení v pracovní poloze není lidský organizmus vývojově přizpůsoben. Váha trupu, hlavy a horních končetin spočívá v podstatě na dvou hrbolech sedacích kostí, jejichž celková plocha činí u dospělého 10 cm2, u dětí ještě méně; vzniká zde proto značný tlak (3 – 7 kg/cm2). Hrboly sedacích kostí jsou kryty jen tenkou vrstvou snadno stlačitelné tkáně, která se při sezení rychle odkrví, a to nejen bezprostředně pod sedacími hrboly, ale i v okolí. Zástava průtoku krve kůží brzy vyvolá nepříjemné pocity, které sedícího nutí, aby pozměnil polohu a tím v některých stlačených místech umožnil určitou dobu opětné prokrvení. Tvarování ani čalounění sedadla této kompresi nezabrání; neexistuje židle, na níž by se dalo delší dobu nehybně sedět. V odpočinkové poloze je situace příznivější, a to tím více, čím větší část tlakové zátěže přebírají rozsáhle a měkce podepřená záda. Druhou nevýhodou pracovní polohy vsedě je jednostranné statické zatěžování antigravitačních hřbetních a šíjových svalů, které, zejména při sezení bez opory, musí zůstávat dlouhodobě napjaty. Rychle se pak vyčerpávají a ochabují (na rozdíl od dynamické zátěže se střídavým stahováním a uvolňováním při chůzi, běhu a tělocviku, která rozvoj tohoto svalstva naopak posiluje). Ochabnutí uvedených svalů vede k uvolnění páteře a k jejím různým tvarovým odchylkám – k vadnému držení těla.
Ani pracovní poloha není ovšem neměnná, kolísá mezi dvěma krajními variantami (obr. č. 2). a) Přední sezení, při němž je sedací část těla posunuta co nejvíce vzad. Využívá se zde celé hloubky sedadla, tíha trupu spočívá na sedacích hrbolech a zadní ploše 16
stehen. Trup je vzpřímen nebo i mírně nakloněn vpřed. Tato poloha je typická např. pro psaní. b) Zadní sezení, typické např. pro poslech výkladu. Trup je mírně zakloněn vzad a opřen o opěradlo, sedací části jsou posunuty vpřed, ke středu sedadla. Tíha těla spočívá na sedacích hrbolech a zčásti na zádech, stehna jsou odlehčena.
Při zadním sezení a do značné míry i při předním se páteř v celém rozsahu lukovitě prohýbá. Nepříznivé důsledky zde má
zejména
dlouhodobé
vyrovnávání
bederní lordózy (normálního ohybu páteře směřujícího vyklenutím dopředu). Toto oploštění páteře se u náchylných dětí během školních let může ustálit a vznikají tzv. plochá záda. Páteř v bederní oblasti přestává pérovat při zátěžích (chůze,
Obrázek č. 2: Přední a zadní sezení
skoky)
a
nezmírňuje
tak
nárazy
na obratlová těla. Předčasné opotřebování bederní a křížové části páteře se pak stává základnou pro časté degenerativní změny v dospělosti a z toho vyplývající potíže a bolesti v zádech ve středním a starším věku. Péče o správné sezení školáků má tedy význam nejen pro momentální zdravotní stav dítěte, ale zčásti i pro jeho budoucí život. Z poznatků o fyziologii sezení vyplývá, že neexistuje žádná poloha, v níž by dítě mohlo bez závad dlouhodobě sedět. Je tedy zcela nevhodné vnucovat žáky do kterékoliv neměnné pracovní polohy; naopak je nutno jim umožnit střídání sezení předního a zadního, jakož i různých mezipoloh mezi oběma těmito extrémy. Naléhavým požadavkem přitom je, aby děti zůstaly vsedě jen po dobu nezbytnou pro školní práci a aby tuto jednostrannou zátěž kompenzovaly využitím všech příležitostí k pohybové aktivitě (i ve školních přestávkách). Podle známého aforismu školních hygieniků z počátku 20. století totiž „školní lavice je tím lepší, čím méně v ní dítě sedí“. (Kotulán a kol., 1999)
17
4. 1. ZDRAVÉ SEZENÍ
Poslední poznatky odborníků uvádějí, že správné sezení je sezení dynamické. Dynamické sezení se nejčastěji přirovnává k sezení na gymnastickém míči. Na něm nelze sedět staticky, ale je třeba neustále měnit polohu, balancovat a vyrovnávat. Tak je naše páteř v neustálém pohybu, nemůže tedy dojít k bolestem zad ani jinému z výše uvedených nevýhod sezení statického. Kromě zdravých zad podporuje zdravé sezení kreativitu a produktivitu práce. Na gymnastickém míči nelze odpočívat. Kromě dynamiky sezení je zapotřebí na pracovní židli také zaujmout správnou pozici: -
je nutné používat celou hloubku sedací plochy,
-
chodidla by měla být položena celou plochou na podlaze, stehna a lýtka by měla svírat úhel 90o. Nesmí být cítit žádný tlak přední hrany sedadla na stehna,
-
ruce by měly volně ležet na desce pracovního stolu, přičemž horní část paže a předloktí by měla opět svírat úhel 90o,
-
opěradlo by mělo vhodně podpírat záda. Optimální sklon zádové opěry je 100 – 105o, záleží však na typu činnosti. Při vyšším sklonu opěradla je třeba zajistit možnost opření hlavy, nejlépe samostatnou opěrkou s nastavitelnou výškou i sklonem. Důležité je nastavení bederní části opěry, která by měla být řešena tak, aby dostatečně podepřela horní oblast pánve a aby bylo alespoň částečně zachováno bederní prohnutí páteře. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006)
18
5. HISTORICKÝ VÝVOJ NÁBYTKU Hlavním smyslem nábytku v dnešní době je především užitná hodnota. Tuto hodnotu utvářejí tři základní složky a to funkční, estetická a výrobní. Zejména hodnota estetická byla na počátku vývoje lidské společnosti považována za prioritní a byla jí věnována největší pozornost. Teprve dnešní doba znovu doceňuje význam hodnoty nábytku, utvářející psychické klima prostoru a naplnění emotivních požadavků, které souvisí s fyziologickými potřebami člověka. (Brunecký, 2003)
5. 1. POSTEL První ložnicí pravěkého člověka byla jistě jeskyně a první postelí kus skály, první matrací tráva, případně kožešina. I dnes se může každý přesvědčit, že např. ovčí kůže je jako podložka docela příjemná. V některých částech světa dodnes slouží kožešiny nebo také koberce ke změkčení lůžka. První písemná zmínka o lůžku je v Homérově eposu Odysseia. Homér postel popisuje jako zdobený čtyřnohý rám, v němž jsou napjaty řemeny purpurové barvy z kůže býka pokryté kůží nebo kobercem. Jako přikrývka sloužil lněný nebo vlněný kabátec. Ve starém Egyptě byly významným typem nábytku lůžka, která byla vzorem ostatním národům, které ještě uléhaly na zem. Lůžka měla rámovou konstrukci a byla vypletena nebo potažena kůží. V podélném směru nebyla rovná, ale mírně prohnutá, na druhé straně od ozdobného čela mírně vyvýšená – snad první poznatky zdravého ležení. Hlava byla podkládána samostatnými polštáři. Řekové měli dřevěné postele na zdobených nohách s opěrkou na hlavu a matrací z vlny nebo přírodních trav. Postele Římanů byly konstruovány podobně, často byly velmi luxusně vybavené. Na popruzích byla matrace naplněná rákosem, senem, vlnou, peřím hus nebo labutí. V roce 79 n. l. prostý lid využíval matrace. V době křižáckých výprav 12. a 13. století byly v arabském světě matrace běžné. Matrace v dnešním významu byly až do novověku čistě luxusem a jen nejvyšší vrstva vlastnila matrace typu polštářů. Prostý lid spával na trávou, rákosem, plevy nebo slámou naplněném pytli na tvrdém podkladu, většinou na zemi. Pytel naplněný slámou zde 19
sloužil jako izolační vrstva proti vlhku a chladu. Slamník, jak se příznačně nazývala tato jednoduchá matrace, bylo na tehdejší dobu praktické, zdravé a hygienické zařízení. Slamník se nacpával každý rok čerstvou slámou a pod slamníkem byl první lůžkový rošt – příčně uložená prkna, mezi kterými proudil vzduch. Na slamník se někdy dávala ještě pro změkčení a zateplení tenká peřina – spodnice. Slamník provázel středoevropany po staletí. Postel je snad nejstarším zařizovacím nábytkem, od dávných dob je součástí obytné místnosti. Miminko spalo v kolébce, větší děti pak na palandě u stropu nebo na zemi na slámě na noc rozprostřené, na víku truhly na houni nebo kožešině, na peci, v létě na hůře na seně. (Prokopová, Pidrová, 2008) Ve 20. století je lůžkový nábytek charakterizován snahou po dosažení optimální skladby lehací plochy, která by splňovala požadavky nových poznatků o fyziologii spánku. Pružná drátěná vložka počátku století kombinována žíněnými matracemi je nahrazována polštáři s ocelovými stáčenými pery a jejich vývoj pokračoval v kombinaci s pěnovými, nejčastěji polyuretanovými materiály. Přínosem k řešení lehací plochy lůžek byly lamelové pružící rošty se speciálně vrstvenými prodyšnými, často dvoustrannými matracemi s rozdílnou funkcí (letní – zimní strana). Výroba lůžek pro zdravotně postižené osoby s možností optimalizace pružení podle tlaku lidského těla na čalouněnou plochu počítačem. Nové pěnové polyuretanové hmoty. (Brunecký, 2000) 5. 1. 1. Lehací plocha Od středověku až do začátku 20. století, kdy byly vynalezeny drátěnky, tj. samostatné kovové rámy s pružnou kovovou nosnou sítí, nedoznala velkých změn. Původní lůžko bylo spojeno celé pevně, nebo demontovatelně, jen nosná součást lehací plochy, prkna pod slamníkem, bývala vždy volně položena. Lehací plocha měla shodné vlastnosti po celé ploše lůžka a sestávala z několika na sebe pokládaných částí. Na prkna se pokládaly jednodílné slamníky. Někdy se dávala rašelina do kolébky pro její tepelně izolační a dezinfekční vlastnosti. V pozdějších dobách se slamníky různě prošívaly, až vznikla první matrace. Matrace se plnily nejen žitnou slámou, ale i kadeřenými živočišnými a rostlinnými vlákny, např. koňské žíně, ovčí vlna, africká tráva, bavlna, aj. Postupně se čalouníci naučili vyrábět vícevrstevné matrace s hranou pro zpevnění okrajů a zamezení samovolného pádu z lůžka. Matrace se proti posouvání volně nakládaného vlákenného 20
materiálu prošívaly, hranovaly, umně obšívaly. I dnes, v dobách novodobých materiálů, ať již měkkých pěn, tlačných pružin spojených do pružinových koster aj., mají žitná sláma, koňské žíně, vlna, kokosové vlákno, rašelina a další přírodní materiály své nezastupitelné místo. Po vynálezu tlačných pružin (začátek 19. století) se tyto pružiny staly součástí lehací plochy. Jednodílná lehací plocha byla používána až do vynálezu kovových samonosných rámů vyplněných kovovou sítí, což bylo na počátku 20. století ovšem u rámu s pružnou kovovou sítí již jednodílný slamník nebo matrace nevyhovovaly. Nedokázaly se přizpůsobit místním pohybům, nebyly kompatibilní s pružnou sítí. Proto bylo nutno jednodílný slamník (matraci) rozdělit. Logicky to bylo na tři shodně velké části, které mohly být vzájemně zaměňovány. A tak vznikla 3 dílná matrace, ještě donedávna v našich krajích používána. Až po vynálezu nových čalounických materiálů a v druhé polovině 20. století nových roštů s dřevěnými lamelami z vrstveného dřeva mohly jednodílné matrace slavit návrat. V roce 2008 je to 50 let, kdy se začaly prodávat první sériově zhotovené vkládané lamelové rošty. (Prokopová, Pidrová 2008)
5. 2. ŽIDLE Přirozené jsou u člověka polohy vstoje a vleže. Sezení je polohou vysloveně civilizační. Během vývoje člověka vznikalo na zemi nebo na rohoži jakožto různé obměny polohy vleže, které se vyvinuly později v orientální způsob sezení na zkřížených nohou. Sezení na zvýšeném sedadle - trůnu bylo zprvu polohou výlučně panovnickou (staří Egypťané) a i později bylo po dlouhou dobu rezervováno převážně slavnostní příležitosti. V důsledku toho byly ještě středověké židle velmi nepohodlné a vyžadovaly strnulou polohu, která měla imponovat. Teprve renesance, baroko a rokoko postupně vytvořily pohodlný sedací nábytek. Masově rozšířená obliba evropského typu sezení jakožto běžné pracovní a odpočinkové polohy je tedy záležitostí posledních staletí a člověk na ni není dostatečně vývojově adaptován. (Kotulán a kol., 1999) Původním sedacím nábytkem v Egyptě bylo sedadlo vládnoucího, které vynucovalo strnulé sezení. Ve starém Řecku měla již židle nakloněné opěradlo. Sezení již nebylo strnulé, ale uvolněné a pohodlné. U křesla se uvolnění posedu projevovalo 21
dřevěnou podložkou pro oporu kříže. Úřední křeslo a trůn určovaly však ještě strnulý posed. Ve středověku v době románské židle a křesla platily za nábytek vznešeného sezení, jenž byl určen významným osobám. V obyčejných domácnostech jsme se setkávali s lavicí. Tyto lavice byly přenosné a sloužily rovněž pro spaní. V bohatších domácnostech byla vybavena opěradlem a podloketníky. Sezení bylo poměrně vysoké, vynucovalo strnulý posed. V novověku v období renesance ještě stále přetrvávaly sedací plochy, které vynucovaly strnulé sezení. Až v době rokoka se setkáváme se sedacím nábytkem, který je charakteristický prohnutím křivek a ploch. V této době nalézáme židle, jejichž opěradla jsou prohnutá a umožňují podepření podkřižce, a tím velmi pohodlné sezení. Tato filozofie správného sezení je platná dodnes. V období secese se objevuje sedací nábytek do kanceláří, čítáren, přednáškových síní apod. Setkáváme se zde s prvními sedátky pro děti. Ve 20. století sedací nábytek tvoří nejbohatší typologickou kategorii nábytku. K tomuto nábytku patří zejména norský a finský lamelovaný nábytek, který představuje lehkost, pohodlnost, splňuje ergonomické požadavky sezení i nápaditost tvarů. Hlavním přínosem je zcela jiné pojetí sedacího nábytku, které přinášejí norské klekačky, opírající se o novou filozofii sezení a nové medicínské poznatky. Antropometrická a ergonomická měření vyústila v řadu technicky zdařilých řešení kancelářského nábytku. Objevuje se alternativní sezení, které svou mobilitou odpovídaly dynamičtějším potřebám bydlení. Rovněž dětský – školní nábytek a sezení pro starší generaci přináší nová řešení. (Brunecký, 2000)
5. 3. STŮL Stoly jsou vývojově mladší než sedací nábytek a nepatřily mezi prvotní vybavení obytné místnosti. Původně byly stoly využívány jen k jídelním účelům, později i k pracovním a hracím. U stolů nedošlo k tak rapidnímu vývoji a změně vzhledu, jak u židlí či postelí. Ve 20. století se setkáváme se stoly, které mají měnitelnou plochu. Změny jsou patrné u pracovních stolů určené pro výpočetní techniku. Pracovní výška je uzpůsobena jejich nové funkci. Hodně pozornosti bylo věnováno bytovým psacím stolům, zejména dětskému nábytku s cílem vyhovět měnícím se fyziologickým požadavků rostoucích dětí v různých fázích věku měnitelnou výškou a sklápěním pracovní desky. (Brunecký, 2000) 22
6. NÁBYTEK V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA Poslední výzkumy prokázaly, že bylo velmi mylné domnívat se, že zakřivení páteře se vytváří až v průběhu života. I když to není na těle novorozence vidět, jsou již po narození tvary kloubních plošek obratlů vytvořeny speciálně pro příslušné prohnutí a funkci. Proto je tak důležité, aby dítě spalo na vhodné matraci a sedělo na dobré židli, aby se páteř správně „stabilizovala“. A to přibližně do deseti let. Pak už bývá pozdě na nápravu. Vady páteře vzniklé v dětství se obtížně napravují a někdy už zůstávají trvalé. Lékaři v dnešní době zjišťují při předškolních prohlídkách stále větší procento začínajících poškození páteře. Páteř se přitom vyvinula do dvojitého zakřivení proto, abychom se mohli pohybovat vztyčení a odolávali jak zemské přitažlivosti, tak otáčení zeměkoule. Jakákoliv odchylka na páteři znamená problém. Jednotlivé obratle páteře jsou navzájem odpruženy meziobratlovými ploténkami, které – pokud se o svou páteř staráte špatně – snižují výšku člověka, vysychají a stárnou. Meziobratlová ploténka nemá vlastní kapilární systém a nasává tekutinu z okolí, zejména z kontaktních ploch obratlů. (Řezníčkova, Prokopová, 2006) 6. 1. POSTEL 6. 1. 1. Dítě Na dětský nábytek se vztahuje vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let.
V prvních měsících se miminko vyvíjí přímo razantně jak duševně, tak tělesně. Zvláštní pozornost by se měla věnovat nábytku, který bude dítě používat delší dobu, tj. postýlce. Tyče mřížoví by neměly být vzdáleny od sebe více než 6 cm. Nábytek by neměl mít ostré hrany, výstupky a prvky, které lze vyjmout. Musí být pevný a stabilní. Informace na bezpečný nábytek by měli mít prodejci v obchodě. (Campos, 2008) Druhý rok života je fází největších změn. Nejpozději od šestnáctého měsíce života je většina dětí schopna postavit se na nohy a chodit. Co se týká postýlky, na rošt by měla přijít matrace dostatečně pevná, s měkkým povrchem, dobře nosná pro ležení, stání i chůzi. Pod matrací by měl být vždy rošt kvůli 23
odvětrávání. Měl by respektovat, že největší zatížení u dětí do dvou let představuje hlava a pánev. Pro dítě není vhodná matrace, která je z obavy před poškozením zakrytá igelitovou plenou – matrace musí zůstat prodyšná. Postýlka by měla sloužit pouze pro spaní, nikoliv jako ohrádka nebo prostor, kde dítě tráví většinu dne. V předškolním věku (3 – 5 let) by měl být pokoj pečlivě zařízen, jak u dospělé osoby. Malou postýlku (60 x 120 či 70 x 140 cm) bychom s přibývajícím věkem dítěte měli vyměnit za lůžko o rozměrech 90 či 100 x 200 – 220 cm, nejdříve se zábranou proti pádu, kterou můžeme časem odmontovat. Velké lůžko by mělo dítě dostat poprvé ve třech letech. Výška by měla být bezpečná pro slezení. Lůžko by mělo obsahovat kvalitní lehací plochu, nejlépe lamelový nebo bodový rošt s polohováním hlavy a vhodnou matrací. Protože hrozí vady páteře, statické vady pohybového ústrojí, vadné držení těla, je nutné věnovat zvýšenou pozornost kvalitě lehací plochy. (Řezníčkova, Prokopová, 2006) Ve školním věku by mělo mít dítě kvalitní lůžko a dostatek spánku. Patrové postele jsou zdravotně i psychicky nevhodné. Rošt a rám postele může dítěti posloužit až do dospělosti, matrace by se měla měnit každých 7 – 10 let. Velikost lehací plochy by měla být o rozměrech 90 či 100 x 200 – 220 cm. Délka postele má být o 21 – 34 cm delší než výška uživatele. Minimální výška lůžka by měla být 25 cm, vhodnější 40 - 45 cm. Důležitý je i vhodný polštář. Dítě by nemělo spát na matraci po svém starším sourozenci. Není vhodná ani tenká matrace položená na pevné desce – na ní se páteř bude deformovat, místo formovat. (Řezníčkova, Prokopová, 2006)
6. 1. 2. Dospělý Legislativa – Zákon na ochranu spotřebitele č. 34/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 8 odst 1 uvádí: „Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje nebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.
Výrobci často uvádějí nesmyslná tvrzení, názvy „zdravotní 24
matrace, ortopedická matrace apod., které matou člověka. Existují pouze matrace pro zdravé ležení. Zdravotní matrace či ortopedická matrace by znamenala snad nějakou speciální matraci pro nemocniční účely, dejme tomu pro léčbu popálenin, kloubních onemocnění a podobně. (Prokopová, Pidrová, 2008; Řezníčkova, Prokopová, 2006)
Správná postel má být na nožkách, lehací plocha se doporučuje ve výšce asi 45, pro starší osoby kolem 50 až 55 cm. Hygienické minimum představuje 25 cm. Zvýšená lehací plocha usnadňuje vstávání i usedání starším a nemocným. Nožky u lůžka umožňují také dobré odvětrání matrace. Velikost lehací plochy by měla být podle výšky uživatele. Šířka matrace pro dospělou osobu by neměla být menší než 900 mm. Šířka je vhodná taková, abyste při ležení na zádech mohli mít ruce pohodlně mírně pokrčené v lokti. Každý by měl mít svůj rošt a matraci. Délka matrace by měla být větší než součet výšky uživatele a délky jeho chodidla, tj. výška + 24 – 30 cm. U dvoulůžka se řídí dle většího partnera. Lůžko by mělo mít rozměry 180 x 200 cm, u osob vyšších než 180 cm je lepší postel s délkou 210 – 220 cm. Tloušťka a materiálová skladba matrace má zajistit i správnou termoregulaci – 100 mm. Optimum bývá u pěnových matrací 140 mm i více, u matrací s různými typy pružinových koster 160 – 210 mm. Senioři, jež mají opotřebovanou páteř a klouby, by měli mít lůžko s elektrickým nastavováním poloh a výšky pro usedání a vstávání. Správně řešená lehací plocha výrazně pomůže i ledvinám plnit jejich funkci. (Prokopová, Pidrová, 2008; Řezníčkova, Prokopová, 2006)
Matrace a rošt Při výběru postele, je nutné si lehací plochu vyzkoušet třeba půlhodinovým poležením. Základní kritéria pro výběr jsou výška, váha, pohlaví a zdravotní stav. Na pružné rošty patří pružné, dobře se přizpůsobující a vlastnosti roštů neničící matrace. Typy s pružinovou kostrou s dvoukuželovými pružinami či s pružinami stlačenými o 1/3 své výšky v taštičkách či sáčcích se zpravidla obtížně tvarují, proto se doporučují pevné desky, rošty z latí nebo vrstvených lamel uložených v rámu nepružně. Vzdálenost latí a lamel by neměla být větší než 50 mm. Matrace z pěnových materiálů nebo kombinované (pěnová pryž, polyuretanová pěna, gumokokos, polyesterové rouno)
25
se dobře přizpůsobují pružení a polohování roštu. Matrace musí být nosná, povrchově měkká, spolu s podkladem pružná. Rošt a matrace spolu musí reagovat, být kompatibilní (na lamelové rošty s pružným
uložením
lamel
nepatří
matrace
s pružinovou
kostrou).
Tloušťka
a materiálová skladba matrace má zabezpečit nosnost, správné podepírání, povrchové změkčení, ale i optimální termoregulaci a odvod vlhkosti. Optimální výška pěnových matrací bývá 140 mm a více, u matrací s pružinovou kostrou 160 – 210 mm.
Při ležení na zádech musí být páteř ve svém přirozeném esovitě zakřiveném tvaru, při ležení na boku má být páteř v rovině. To znamená, že při ležení je páteř ve všech polohách podpírána ve svém přirozeném Obr. č. 3: Správné ležení na boku
tvaru. Příliš
tvrdá
matrace
narovnává
páteřní oblouky a podepírá tělo jen v několika bodech, což narušuje krevní oběh. Páteř je v nepřirozené křivce. Ramenní a kyčelní klouby jsou nesprávně podepřeny. Dochází k nedostatečnému
oddychu
plotének,
přetažení a bolestem způsobeným přílišným tlakem.V dlouhodobém
horizontě
Obr. č. 4: Ležení na příliš tvrdé matraci
dochází
k poškození plotének. Na příliš měkké matraci se prohýbá páteř do oblouku, meziobratlové ploténky jsou jednostranně stlačovány a nemají možnost přijmout potřebnou tekutinu pro regeneraci. Záda neodpočívají v jejich přirozené poloze. Dochází zde k bolesti zad v oblasti beder. V dlouhodobém
horizontě
dochází
k poškození plotének podobně jako u příliš tvrdé matrace. 26
Obr. č. 5: Ležení na příliš měkké matraci
Matrace má být na povrchu měkká, aby nedocházelo ke stlačování pokožky a podkoží, nervních kmenů a mohlo dojít k uvolnění svalů. Má být společně s roštěm pružná, ale tak, aby nevznikal efekt trampolíny, při obracení musí být zachován zákon akce a reakce. Polštář by měl podepírat fyziologicky krční páteř při ležení na zádech i na boku, to znamená, že má končit nad rameny. Velký, dříve tak oblíbený polštář není vhodné používat.
Rošty Jednoduché lamelové – vhodné pro osoby do 60 kg (pro malé děti), kombinovatelný s matrací s pružinovou kostrou (viz příloha č. 3 a). Lamelové rošty nepolohovací - matrace pružinové, pěnová pryž nebo polyuretanová pěna či sendvičové, osoby do 90 kg, v oblasti beder lamely zdvojené – do 120 kg (viz příloha č. 3 b). Lamelové rošty polohovací – polohování v oblasti hlavy, nohou. Latexové matrace nebo polyuretanové (viz příloha č. 3 c). Křidélkové či destičkové rošty – jde o tzv. multitorzní pérování, kdy funkci bodového pérování přebírají citlivá křidélková pera připevněná na pružných lamelách. Tak se roznáší do více bodů a snižuje se napětí. Nastavitelná kolečka regulují pružnost, křidélka lze během života upravovat tak, aby vyhovovala momentální potřebě, např. při změně váhy v těhotenství. Vzdálenost lamel musí být velmi malá. Matrace polyuretanové a latexové (viz příloha č. 3 d).
Matrace Pružinové – pružinová kostra z dvoukuželových tlačných pružin zhotovených z ocelového drátu s průměrem až 2,2 – 2,4 mm, závit 65 mm, doporučují se na pevnou desku, spíše pro příležitostné spaní (viz příloha č. 4 a). Taštičkové – pružinová kostra s válcovými nebo soudkovými pružinkami s malým průměrem závitu 30 – 40 mm z tenčího drátu 1,4 – 1,6 mm stlačenými o 1/3 své výšky v textilních sáčcích – zabezpečí se tak rovnoměrné rozložení tělesné váhy a podepření přirozeného tvaru páteře (viz příloha č. 4 b). Latexové - matrace z pěnové pryže, mívá odlehčující otvory, je pružná, přizpůsobí se tvaru těla (viz příloha č. 4 c).
27
Bultexová – antibakteriální materiál s pórovitou strukturou a velkou trvanlivostí, je odolný vůči deformacím, přitom se snadno anatomicky přizpůsobí uložení těla (viz příloha č. 4 d). Z koňských žíní – pro pružení použita pružinová kostra, žíně, přírodní vysoce ceněný materiál, jenž je hodnocen jako čalounická surovina s nejvyšší pružností a vysokými izolačními parametry, se používá jako tvarovací vrstva matrace určené pro osoby s vysokou hmotností. Polyuretanová – kvalitní jsou zejména vícezónové z polyuretanových pěn vyráběných studeným způsobem, někdy se užívá kombinace s viskoelastickými pěnami v místech s nebezpečím otlačování - rameno, koleno, pata (viz příloha č. 4 e).
Po probuzení je vhodné se protáhnout, aby si tělo samo odstranilo možné blokády, je možno pomalu rozcvičit svaly a klouby končetin, při prudkém a rychlém vstávání hrozí poranění v oblasti bederní páteře. (Řezníčková, Prokopová, 2006; Prokopová, Pidrová, 2008)
6. 2. ŽIDLE A STŮL 6. 2. 1. Děti - Domácnost Ve dvou letech začíná období velké tělesné aktivity. Měli bychom dítěti pořídit vhodný malý stoleček s židličkou, který by měl být robustní, ale lehký (pro snadnou manipulaci). (Campos, 2008) Protože hrozí v předškolním věku vadné držení těla, vady páteře, statické vady pohybového ústrojí, je nutné věnovat zvýšenou pozornost kvalitě sedacího nábytku a pracovního stolku. Stoly nesmí být příliš velké nebo malé. Měli bychom dbát na to, aby mělo dítě stolek adekvátní velikosti. Vhodné a zároveň praktické jsou stoly „rostoucí“ s dítětem, k nimž existují i odpovídající židle. Pracovní stůl má mít náklonnou pracovní desku. (Campos, 2008) Ve školním věku je nezbytným předpokladem zdravého vývoje dítěte pokojík, či vlastní studijní kout, vybavený ergonomicky vhodným nábytkem tak, aby již konstrukce sama dítě nutila ke správnému sedu při psaní úloh a práci s počítačem. Židle by měla být výškově nastavitelná, zejména pokud dítě rychle roste. Ergonomické židle nutí páteř zaujímat pozici ve tvaru S, která nejlépe umožňuje dlouhé sezení, jež nezatěžuje záda. 28
Vhodná je židle na kolečkách. Stůl musí být dostatečně vysoký, nastavitelný, velký pro počítač. (Campos, 2008) Příliš nízká plocha pracovního stolu vede k hrbení, příliš vysoká pracovní plocha k záklonu páteře a přetížení jejích drobných kloubů, k únavě svalů, které jsou v oblasti záhlaví přepjaty a vyvolávají úponovou bolest. Pracovní plocha a židle by měly být čas od času kontrolovány a individuálně nastavovány. Student může později vyměnit dětský stavitelný stůl za větší pracovní stůl s větší pracovní plochou. Ten je vhodné mít také výškově nastavitelný, ale tak aby se u něj dalo pracovat střídavě vsedě a vestoje. Pracovní židle může být také s kombinovanou funkcí – se sezením na sedadle nebo s opřením sedacích hrbolů na opěradle. Nevhodné je, aby dítě vyrostlo na jedné židli. (Prokopová, Pidrová, 2008) Užitečným doplňkem sezení je gymnastický míč. Ten dítěti nedovolí „zhroutit se“ do nejpohodlnější polohy, ale naopak jej nutí sedět vzpřímeně, s dvakrát esovitě prohnutou páteří. Balon by měl být tak velký, aby dítě celou ploskou nohy pohodlně dosáhlo na podlahu a dolní končetiny byly v kyčelních i kolenních kloubech ohnuté do pravého úhlu. Jednotlivé prvky studijního koutku je třeba průběžně obměňovat a přizpůsobovat růstu a vývoji dítěte. (Hnízdil, Šavlík, Chválová, 2005)
6. 2. 2. Děti - Školní prostředí Ve školním prostředí tráví dítě většinu času, proto jsou velmi důležité podmínky, které má k tomu vytvořené. Prvořadý význam má samotné vybavení školy zdravotně – ergonomicky vhodným nábytkem, tedy židlí a stolem, jejichž konstrukce umožňuje, nebo si dokonce vynucuje správné sezení. V dnešní době nemá většina lavic mírně skloněnou desku, což způsobuje, že si tak mladší školáci záda při čtení a psaní nepřirozeně ohýbají. Na správné sezení by měl dávat pozor především pedagog na 1. stupni základní školy. (Hnízdil, Šavlík, Chválová, 2005) Zákon 561/2004 Sb., školský zákon – § 29 odst. 1): „Školy jsou při vzdělávání povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj…“
29
Škola a zdraví pro 21. století Poslední výzkumy SZÚ Praha z roku 2001 prokázaly, že 50% žáků prvních tříd ZŠ je menších než 119 cm, z čehož vyplývá, že 50% dětí potřebuje velikostní typ nábytku č. 2 a 50% vel. č. 3. Ve druhé třídě se vyskytuje ještě 10% žáků, kteří jsou menší než 119 cm a potřebují velikost nábytku č. 2. Problémem je, že firmy nevyrábějí velikostní typ nábytku č. 2, protože většina základních škol to nevyžaduje. Při současném charakteru práce ve škole a mobilitě žáků se jeví jako nejvhodnější řešení pevný nábytek v celé škále velikostních typů, včetně vel. 2. Nastavitelný školní nábytek je dražší a ze zkušeností pracovníků SZÚ z návštěv na ZŠ víme, že je zde problém s jeho přestavováním (neochota školníků, malá pozornost vedení škol tomuto problému, neinformovaný přístup). Proto se projekt „Zdraví 21“ snaží zaměřit na tuto problematiku - cíl 11: Zdravější životní styl (11.1.3. zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva a 11.1.4. prostřednictvím školy zlepšit stav pohybového aparátu dětí) a cíl 8: Snížení výskytu neinfekčních nemocí (8.4. snížit nemocnost a výskyt trvalých postižení na nemoci kosterní a svalové soustavy). Řešení tohoto problému je dlouhodobé. Je to mezioborový problém (zdravotníci, školští pracovníci, výrobci atd.). Řešení bude významným přínosem pro zdravý vývoj opěrného a pohybového systému školáků (prevence VDT). Je důležité zvýšit informovanost a orientaci v problému zejména školských pracovníků na straně odběratele a výrobců na straně dodavatele. (KHS Pardubice [on-line] 2005, 2008) Katedra tělesné výchovy pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně je v současné době zapojena do mezinárodního projektu International comparison of physical education – concepts, problems, prospects, který koordinuje Institut fur Sport und Sportwissenschaften, Universität Basel, spoluřešitelem projektu je doc. Mužík. Čtyři učitelé katedry jsou zařazeni do kolektivu řešitelů výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století, všichni členové katedry se zapojili do přípravy rozvojových projektů kateder, vypsaných vedením fakulty a podílejí se na tvorbě metodických materiálů na pomoc pedagogické praxi. (www.ped.muni.cz [on-line] 2009)
Vybavení školním nábytkem a rozsazení žáků Všechny učebny musí být vybaveny školním nábytkem, který zohledňuje rozdílnou tělesnou výšku žáků. (vyhláška č. 410/2005 Sb.)
30
Školní nábytek má mít světlou barvu, má být pevný a snadno čistitelný. Nesmí skýtat zvýšenou možnost úrazů - přiskřípnutí prstů, převrhnutí, zadření třísky, pády na ostré vyčnívající hrany nebo hroty, rozbití skleněných výplní. (Kotulán a kol., 1999) Při používání tabule musí být dodržen zrakový úhel nejméně 30 stupňů od zadní hrany pracovní plochy stolu žáka. První lavice by měla být 2,2 m od tabule. Rozsazení žáků v učebně se řídí podle jejich tělesné výšky, dále se přihlíží ke speciálním vzdělávacím potřebám, případným zrakovým a sluchovým vadám a jinému zdravotnímu postižení žáků. Při jiném než obvyklém uspořádání lavic musí být zajištěno střídání žáků v lavicích k zamezení jednostranného zatížení svalových skupin. (vyhláška č. 410/2005 Sb.) Rozměry a ergonomické uspořádání pracovního místa Cílem ergonomického uspořádání je vytvoření podmínek, při kterých nebude docházet k nepřiměřeným svalovým zátěžím díky nevhodné pracovní poloze, vzniku únavových projevů nebo diskomfortu. Jde tedy o prevenci poškození zdraví z dlouhodobého hlediska a navození pracovní pohody. Výška desky pracovního stolu, sedáku, prostoru pro dolní končetiny musí odpovídat tělesným rozměrům uživatele. Je tedy důležité, aby místo bylo variabilně přizpůsobitelné pro osoby, které nemají průměrné antropometrické znaky. (Matoušek, Baumruk, 1998)
Správné uspořádání pracovního místa musí splňovat tyto požadavky: Stůl Konstrukce školní lavice musí přispívat ke zdravému sezení. K tomu je zapotřebí, aby a) rozměry lavice odpovídaly tělesným rozměrům dítěte, b) jednotlivé konstrukční prvky umožňovaly vhodnou, relativně pohodlnou a proměnlivou polohu, c) byly k dispozici dostatečné opěrné plochy, d) byla podporována bederní lordóza. (Kotulán a kol., 1999) Při výběru stolu by měl být kladen důraz na dostatečnou velikost pracovní desky. Pokud bude místo využíváno k trvalé či časté práci, měla by mít deska rozměry 31
minimálně 75 x 600 cm u jednomístného stolu nebo 75 x 1300 cm u dvoumístného stolu. Povrch desky musí být matný, hladký, snadno čistitelný, nejlépe ve světlých odstínech. Výška desky nad podlahou by měla být přibližně 72 cm u stolů s pevným nastavením. Výhodnější jsou stoly s nastavitelnou výškou, čehož lze dosáhnout pomocí vysunovatelných nohou (případně distančních nástavců). Rozmezí nastavitelné výšky se pohybuje mezi 62 – 82 cm. Pracovní plocha stolu se má nacházet ve výšce loktů volně spuštěných paží sedícího žáka. Dostatečně velký musí být prostor pro nohy umožňující pohodlný sed (např. natažení nohou, změna jejich polohy). Minimální výška tohoto prostoru je 60 cm, šířka 50 cm, hloubka též 50 cm, optimálně však 70 cm. (vyhláška č. 110/2006 Sb.)
Židle Pro trvalou práci jsou nejvíce vhodné židle s nastavitelnou výškou. Výška sedadla se má rovnat délce bérce zvětšené o výšku nízkého podpatku (1 – 2 cm), rozmezí nastavitelnosti sedáku nad podlahou je 38 – 50 cm. Chodidla se při zadním sezení bez námahy a celou plochou dotýkají podlahy. Hloubka sedací plochy má podpírat nejméně 2/3 délky stehna a při zadním sezení se nesmí přední okraj sedadla dostat až do podkolenní jamky, měla by být 36 – 40 cm. Šířka sedací plochy musí odpovídat šířce sedu zvětšené o 5 – 6 cm pro oděv a postupnou deformaci měkkých tkání sezením, měla by být 34 – 40 cm. S ohledem na potřebnou stabilitu uživatele je potřebný sklon sedací plochy směrem k opěradlu o 2 – 3 stupně. Horní hrana opěradla má záda podpírat ve vzdálenosti 4 – 5 cm pod dolní úhly lopatek, výška horního okraje opěradla nad sedadlem by měla být 36 – 40 cm. Dolní hrana opěradla má být 16 – 17 cm nad sedadlem. Šířka opěradla by měla mít nejméně 30 – 32 cm. Tvarování sedací i opěrné plochy má kopírovat povrch těla. Židle musí mít potřebnou stabilitu. Povrch sedáku a zádové opěrky je vhodný z porézního, neklouzavého a snadno čistitelného materiálu. Zcela nevyhovující jsou běžné židle neumožňující přizpůsobení uživateli s ohledem na jeho tělesné rozměry. (vyhl. č. 110/2006 Sb.) Nejméně namáhavé je sezení v mírném předklonu, vzpřímená poloha znamená zvýšenou námahu. Zdravé je funkční střídání poloh. Distance sedadla, tj. vzdálenost mezi předním okrajem sedadla a svislou rovinou spuštěnou z okraje desky, má být záporná (kdy sedadlo částečně podbíhá pod desku) 32
nebo nulová (okraj sedadla je právě pod okrajem desky). Umožňuje pak psaní při vzpřímeném trupu, s využitím celé plochy sedadla a s částečným opřením zad. Kladná distance naopak podporuje při psaní škodlivou tendenci k nadměrnému předklonu a k naléhání hrudníku na okraj desky; důsledkem je lukovité prohnutí páteře, omezování dechu a srdeční činnosti, stlačování břišních orgánů žeberními oblouky a nadměrné přiblížení očí k sešitu. (Kotulán a kol., 1999)
VS – výška sedadla VD – výška pracovní plochy D – diference lavice DS – distance sedadla
Obrázek č. 6: Konstrukční rozměry školní lavice Přiměřenost velikosti lavic tělesným proporcím žáků se v praxi zajišťuje výrobou šesti normalizovaných velikostních stupňů stolků a židlí. Jejich rozměry, barevné označení a doporučené využití v jednotlivých třídách viz tabulka č. 1, 2, 3 a 4. Škola má zajistit podle uvedených údajů jednak vybavení učeben pro jednotlivé ročníky vhodnými stupni nábytku, jednak důsledné rozsazování jednotlivých žáků podle jejich tělesné výšky. Tabulka č. 1: Velikostní typy nábytku Výška sedáku židle (mm)
Výška desky stolu (mm)
Vhodné výšky dětí (cm)
260 300 340 380 420 460
460 520 580 640 700 760
100.0 – 112.5 112.5 – 127.5 127.5 – 142.5 142.5 – 157.5 157.5 – 172.5 172.5 – a více
33
Tabulka č. 2: Dle ČSN 91 0640 se vyrábí židle a stoly v 6 velikostech Číslo velikosti 1 2 3 4 5 6
Průměrný vzrůst žáků, v mm 1050 1200 1350 1500 1650 1800
Barva označení oranžová fialová žlutá červená zelená modrá
Tabulka č. 3: Funkční rozměry židlí dle ČSN 91 0640 Rozměr
Symbol
Výška sedadla h1 Šířka sedadla, nejméně l1 Efektivní hloubka sedadla, b (přípustná odchylka mínus 20) Výška spodního okraje opěradla nad h3 sedadlem Výška horního okraje opěradla nad h4 sedadlem, nejvíce Výška křivky zaoblení opěradla nad W sedadlem, nejvíce Šířka opěradla, nejméně l3 Poloměr zaoblení předního R1 okraje sedadla Úhel sklonu sedadla α, stupňů Úhel sklonu opěradla β, stupňů Poloměr zaoblení opěradla v půdorysu, nejméně
34
Rozměry židlí číslo, v mm 1 2 3 4 5 6 260 300 340 380 420 460 250 270 290 320 340 360 260 290 330 360 380 400 120 130 150 160 170 190 250 280 310 330 360 400 160 170 190 200 210 220 250
280 300 320 20 až 50
R2
0 až 4 95 až 108 300
Tabulka č. 4: Funkční rozměry stolů dle ČSN 91 0841 Rozměry
Označení
Výška pracovní plochy Šířka pracovní plochy, nejméně Délka pracovní plochy, nejméně jednomístného stolu dvoumístného stolu Výška prostoru pro nohy, nejméně Hloubka prostoru pro nohy, nejméně Šířka prostoru pro nohy, nejméně
h1 b1 l1
Číslo velikosti stolu 1 2 3 4 5 6 460 520 580 640 700 760 450 500 600
700 (600)x
1200
1300 (1200)x
h2
350 410 470
530
590 650
b2
300
350 (300)xx
400 (340)xx 450
l2
420
x Rozměry se nedoporučují xx V případě, že je před koleny sedící osoby umístěn odkládací prostor
35
Ve většině našich škol se setkáme s nábytkem vyrobeným ještě podle starých norem ČSN 91064 a ČSN 910841 (tab. č. 1, 2, 3, 4). V současnosti jsou v platnosti nové normy Evropské unie ČSN EN 1729-1:2007 a ČSN EN 1729-2:2007, které se příliš neliší od našich starých norem uvedených výše. Žákovský stůl je nastavitelný v pěti úrovních (označení velikosti 3 – 7) v souladu s předpisy Evropské unie a ČSN (číslo normy – EN 1729-1:2007 a EN 17292:2007). Žákovské židle jsou nabízeny ve dvou velikostech. Velikost 3-5 (dle normy EN) a velikost 5-7. Liší se velikostí a hloubkou sedáku a výškou a velikostí opěráku. (Krovina.cz [on-line] 2008)
Ergonomie dle ČSN EN 1729 – 1 (Krovina.cz [on-line] 2008)
36
Výška lavic a židlí dle DIN ISO 5970
Názory na správné konstrukční řešení jsou však nejednotné, problém stále není vědecky dořešen. Obecně se požaduje, aby •
dítě v pracovní poloze sedělo tak, že ohyby páteře jsou co nejpodobnější tvaru páteře vstoje,
•
úhel v kyčelním kloubu byl v pracovní poloze více než 90o (tj. stehna byla skloněna k podlaze), což vyžaduje sezení spíše při okraji sedadla,
•
sedadlo bylo asi o 3 cm nad podkolenní jamkou (což umožní zajistit zmíněný úhel v kyčlích)
•
děti byly vedeny k častým změnám polohy (zejména vyloučit dlouhodobé svislé psaní apod.)
•
v tělesné výchově byla věnována náležitá pozornost posilování páteřních svalů; cvikům zaměřeným na maximální ohyby páteře vpřed a vzad je naopak třeba se vyhýbat
U moderního školního nábytku si žák distanci sedadla upravuje sám umístěním židle. Učitel by měl dbát na to, aby žáci i v těchto podmínkách v co největší míře dodržovali výše uvedené zásady správného sezení. Mimořádně to je důležité v prvních třídách, kdy je páteř ještě velmi poddajná a kdy se vytvářejí a upevňují návyky způsobu sezení při práci. Rodiče i děti je přitom třeba nabádat, aby tyto zásady byly dodržovány i v mimoškolní činnosti a v domácím prostředí. (Kotulán a kol., 1999)
37
6. 2. 3. Dospělý – kancelářský nábytek Ergonomické uspořádání pracovního místa Ergonomickým uspořádáním pracovního místa se rozumí respektování antropometrických, fyziologických, hygienických a psychofyziologických požadavků jako důležitých kritérií pro navrhování, konstrukci a úpravu pracovních systémů. Pracovní místo a standardní člověk, či respektování individuálních rozdílů Standardním člověkem se rozumí z hlediska tělesných rozměrů osoba s průměrnými antropometrickými znaky. V některých případech (pokud jde o tělesné znaky) se využívá tzv. percentilů, tj. rozložení hodnot od 5. do 95. percentilu. Individuální přizpůsobení pracovního místa je možné v případech, kdy to umožňuje konstrukční řešení, např. stolu (změna výšky pracovní roviny), úpravy sedadla nebo křesla (výšky, sklonu opěrky) apod. Limity fyzické náročnosti a ostatní hlediska vesměs vycházejí ze standardního člověka a přihlížejí k pohlaví a věku. Individuální úprava pracovního místa je důležitá u dětí a těhotných žen. (Matoušek, Baumruk, 1998)
Židle Zcela zásadním prvkem kancelářského prostoru, a to jak firemního, tak i domácího je bezesporu dobrá židle. Na jejím sedadle stráví mnozí z nás většinu své pracovní doby. Zvolení typu pracovního sedadla je závislé na: •
době, po kterou se používá,
•
výšce pracovní roviny
•
nutnosti pohybu sedadla na pracovním místě
Pro krátkodobý odpočinek je vhodné jednoduché sedadlo se stabilní výškou sedáku. Pokud je nutné seřízení výšky sedáku s ohledem na tělesné rozměry a výšku pracovní roviny, aniž se se sedadlem pohybuje, stačí jednoduché sedadlo se šroubovicí. Pro dlouhodobou pracovní polohu vsedě je vhodné sedadlo s regulovatelnou výškou sedáku, polohovatelnou zádovou opěrkou ve vertikálním směru, případně s područkami. Sedák musí být vpředu zaoblen. Pětiramenná podnož s kolečky umožňuje snadný přesun. (Matoušek, Baumruk, 1998) 38
Dobrá pracovní židle by měla splňovat tyto základní požadavky: -
Židle by měla umožňovat pojezd, ale zároveň by měla být stabilní. Kvalitní typy židlí mají pětiramenné podnoží opatřené volitelnými kolečky na hladší nebo hrubší povrch. Kolečka by měla být opatřena brzdou.
-
Sedák by měl být výškově nastavitelný a dobře čalouněný, umožňující správné sezení a držení těla. Nastavení výšky sedáku je řešeno buď mechanickým zařízením, případně zařízením, které pracuje na bázi plynového pístu.
-
Sedák by měl být ke spodní konstrukci židle upevněn tak, aby umožňoval dynamické sezení. Vyrábějí se různé typy těchto mechanismů – např. na bázi pružinového uchycení či jiné, umožňující např. ovládání více prvků najednou (nastavení výšky sedáku, náklon zádové opěrky nebo bederní opěrky apod.). Ideální je individuální nastavení síly přítlaku podle váhy uživatele.
-
Výškově nastavitelné opěradlo (bederní opěrka). Opěradlo některých typů pracovních židlí je možné výškově nastavit podle potřeby bez toho, aby sedící člověk vstal ze židle.
-
Výškově nastavitelné područky. Lze nastavit dle potřeby, aby umožňovaly správnou oporu pro ruce (úhel 90o).
-
Některé židle jsou vybaveny i výškově nastavitelnou opěrkou hlavy. Tuto opěrku uvítají nejvíce lidé, kteří trpí bolestí krční páteře.
-
Nastavení všech funkcí musí být jednoduché. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006) Je třeba si přiznat, že pozice, kterou na židli zaujímáme, není vždy správná. Je to
však právě židle a také správné sezení, které by nás mohly ochránit od spousty zdravotních problémů. Statistické sezení v nesprávné pozici může způsobit bolesti hlavy, bolesti krční páteře, bolesti zad, poruch trávení a nedostatečné prokrvení dolních končetin. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006)
Kancelářský stůl Půdorysný tvar stolové desky může být prostý obdélník o rozměru min. 70 x 90 cm, lépe 80 x 150 cm (160 cm). Stolové sestavy jsou dnes vyráběny s možností volby výšky pracovní desky podle výšky postavy a typu kancelářského sedacího nábytku – židle či křesla. (Hubáčková, Škrabalová, Hubáček, 2006)
39
6. 3. Počítačové učebny a pracovny Současná moderní doba vyžaduje stále častěji práci s počítačem, proto většina dospělých i dětí tráví u počítače mnoho času, což může negativně ovlivnit jejich zdraví. Podle výzkumů KHS Pardubice z roku 2005, tráví děti u počítače průměrně 2 hodiny denně, děti s vadným držením těla uvádí 4 – 5 hodin denně. S věkem se doba strávená u počítače zvyšuje. (KHS Pardubice [on-line] 2005) Proto jsem tomuto tématu věnovala samostatnou podkapitolu. Běžné pracovní místo s počítačem je tvořeno vlastním PC, obrazovkou, klávesnicí, myší a příslušným nábytkem – stolem, sedadlem a případnými pomůckami (podložka pro zápěstí apod.). Vzdálenost očí od obrazovky je závislá na velikosti znaků, tato vzdálenost by měla být 45 – 75 cm. Sklon zrakové osy je v rozmezí 5o - 30o (v závislosti na sklonu hlavy a trupu). Nejvyšší řádek obrazovky by měl být ve výšce kořene nosu. Výška střední řady tlačítek na klávesnici má odpovídat rovině lokte. Ostrý úhel nadloktí a předloktí, který mezi sebou svírají má být vsedě větší než 90o. Nastavitelná výška desky stolu by se měla pohybovat mezi 62 – 82 cm. Výška pracovní desky nad podlahou by měla být přibližně 72 cm u stolů s pevným nastavením. Vzdálenost přední hrany stolu a bližšího okraje klávesnice má být alespoň 10 cm. Klávesnice má být ergonomicky řešená. Prostor pro dolní končetiny musí být vyšší než výška kolen nad podlahou. Deska stolu by měla mít rozměry minimálně 75 x 105 cm. Tak bude zajištěn dostatečně velký prostor pro umístění monitoru, klávesnice, myši či písemných materiálů. V tomto ohledu je vhodným řešením vysunovatelná deska pod klávesnicí umístěná pod hlavní plochou, případně boční sklápěcí deska v případě dostatečného prostoru kolem stolu. K pohodlnému sedu je užitečná podpěra pro nohy s nastavitelnou výškou a sklonem. Povrch desky musí být matný, hladký, snadno čistitelný, nejlépe ve světlých odstínech. Pro trvalou práci jsou nejvíce vhodná otočná sedadla se spolehlivě nastavitelnou výškou sedáku a měnitelným sklonem zádové opěrky 5o. Rozmezí nastavitelnosti sedáku nad podlahou je 38 – 50 cm. Pětiramenná podnož sedadla musí zajišťovat bezpečnou stabilitu dostatečnou délkou ramen. (Matoušek, Baumruk, 1997; Matoušek, Baumruk, 2000)
40
Obrázek č. 7: Správné sezení při práci s počítačem
6. 3. 1. Ergonomické uspořádání pracoviště s počítačem Health and Safety Regulations 1992, platná od 1. 1. 1993 a realizující evropskou směrnici Europan Directive, No. 90/270EEC z 29. 5. 1990 o požadavcích a zdraví při práci se zařízeními a displeji začleněnými do mezinárodního standardu ISO 9241 Ergonomické požadavky na kancelářské práce se zobrazovacími terminály. (v ČR jako ČSN ISO 9241 + nutno splnit požadavky v příloze 6. a 7. k NV č. 178/2001 Sb.) stanovují požadavky na ergonomické uspořádání pracoviště, které jsou: 1. Možnost nastavení opěradla křesla 2. Dobrá opora páteře v bederní části 3. Možnost nastavení výšky sedadla 4. Spodní část stehen a kolen nesmí být vystavena přílišnému tlaku 5. Volný prostor umožňující pohyb a případnou změnu polohy těla, žádné překážky na spodní straně desky stolu 6. Podložka pro nohy 7. Minimální extenze (napínání), flexe (ohýbání) a derivace (vychylování) zápěstí 8. Předloktí má být přibližně v horizontální poloze 9. Výška a úhel obrazovky by měly umožňovat pohodlnou polohu hlavy (obrazovka ve výši očí ve vzdál. min. 60 cm) 41
10. Volný prostor před klávesnicí, aby se daly ruce nebo zápěstí během přestávek v psaní opřít (min. 10 cm) Doporučuje se: - U klávesnice s větší výškou než 50 mm snížit výšku stolu, výška stolu má být nastavitelná, alespoň v rozmezí 68 – 76 cm - Sedět na otáčivé židli, aby mohl pracovník měnit zorné pole pohybem celého těla a odpočívat pohledem do obrazovky - Vytvoření takové klávesnice, která by minimálně zatěžovala svalové skupiny rukou a zad (Jokl, 2002)
Požadavky na ergonomii pracovního místa u dospělých jsou velmi podobné, jako požadavky u dětí. Nevhodné uspořádání pracoviště a nevyhovující mikroklima při práci s počítačem po čtyřech hodinách práce způsobuje bolesti páteře (špatná ergonomie), bolesti hlavy (špatná ergonomie a mikroklima), očí (špatná ergonomie a mikroklima). (Jokl, 2002)
42
Tabulka č. 5: Tělesné rozměry české populace – sedm znaků důležitých pro uspořádání pracovního místa s obrazovkou
1
2
3
4
5
6
7
Znak Vzdálenost mezi svislou rovinou zad a podkolenní jamkou při ohnutí kolene vsedě
Muži (cm)
Ženy (cm)
48 44 -53
47 42 – 52
Výška kolene vsedě nad podlahou
54 49 – 58
49 45 – 53
Délka stehna vsedě při ohnutí v koleně
58 49 – 58
56 51 – 61
Výška lokte vsedě nad sedadlem
27 22 – 31
25 21 – 30
Délka předloktí včetně ruky při ohnutí v lokti
47 44 – 51
43 40 – 46
Délka nadloktí při flexi v lokti
38 31 – 41
35 32 – 39
Horizontální rovina oční osy
80 74 – 86
74 69 – 80
Šířka hýždí vsedě (není uvedena na obrázku)
33 30 - 37
35 31 - 41
43
7. ZÁVĚR Ve své práci popisuji ergonomické požadavky na ty druhy nábytku, které mohou významným způsobem ovlivnit zdraví člověka, zvláště jeho pohybový aparát. Zabývám se zde problematikou vadného držení těla, jeho rizikovými faktory a diagnózou. Jednu kapitolu věnuji sezení. Dnešní člověk žije poměrně nezdravým způsobem života s nedostatkem vhodného pohybu, vysokým podílem statické zátěže v sedu, nadměrnou psychickou zátěží apod. Proto se stále častěji setkáváme s lidmi trpícími vertebrogenními onemocněními. Prvním varovným signálem budoucích zdravotních potíží jsou především různé stupně závažnosti a podoby vadného držení těla v dětském věku. Vadné držení těla, pokud není kompenzováno, přispívá v dospělosti k degenerativním onemocněním páteře, často provázeným bolestmi. O zdraví člověka je nutné pečovat již od narození. Proto zde významnou roli zaujímá rodina a škola. Obě tyto složky by měly zajistit dítěti vhodný nábytek, který bude pozitivně přispívat ke zdraví dítěte a zároveň by měly v dítěti podporovat zdravé životní postoje a vést ho ke zdravému životnímu stylu s dostatkem vhodného pohybu. Současný trh nabízí člověku kvalitní nábytek, který pozitivně přispívá k podpoře jeho zdraví. Záleží však na každém z nás, jestli této možnosti využije. Určitým problémem zůstává otázka školního nábytku a jeho správného využívání. Také program „Zdraví 21“ se zabývá touto problematikou. Řešení je však dlouhodobé. Důležitá je informovanost školských pracovníků v tomto problému. Moderní škola by měla pečovat o zdravý vývoj a růst dítěte v jednotlivých obdobích jeho věku. K takovým úkolům je potřeba, aby učitel dobře rozuměl všem zákonům zdravého života a dovedl jich plně využít ve své školní praxi. Toto téma mě zaujalo již v mém předešlém studiu oboru diplomovaný asistent hygienické služby. Zjišťuji, že mé zkušenosti mohu neméně využít i při pedagogické profesi. A co více, mohu jimi pozitivně přispět ke zdraví našich budoucích generací. Vždyť právě učitelé jsou spolu s rodinou hlavními články, které mohou nejvíce ovlivnit životní styl dnešní mládeže a přispět tak k celkovému zdraví dětí. Tato problematika je v současné době velmi aktuální, proto bych se jí chtěla zabývat, vzhledem k její závažnosti a zároveň mému zájmu, i v mé diplomové práci. 44
8. SHRNUTÍ Tato práce se zabývá problematikou ergonomických požadavků na ty druhy nábytku, které mají v životě člověka největší význam. Poukazuje na možnost ovlivnění zdraví vhodným nábytkem, zvláště v dnešní době, kdy většina lidí žije nezdravým způsobem života (nedostatek vhodného pohybu, nadměrná statická zátěž, nadměrný psychický stres apod.). Protože rozhodující význam pro harmonický rozvoj člověka a prevenci zdravotních obtíží má období dětství a růstu, je nutné dbát na „zdravé“ ležení či sezení již od narození. Důležitou roli zde tedy hraje především rodinné a školní prostředí, které by mělo děti vést ke zdravému životnímu stylu s dostatkem pohybu a mělo by jim zajistit vhodný nábytek, který bude pozitivně přispívat k jejich zdraví.
SUMMARY This work deals with the ergonomic requirements of the types of furniture, which are of greatest importance in the life of man. It refers to the possibility of influencing the health by suitable furniture, especially today, when most people have unhealthy way of life (lack of appropriate movement, excessive static load, excessive mental stress, etc.). Because the growth period of childhood is of crucial importance for the harmonious development of man and the prevention of health problems, it is necessary to ensure "healthy" lying or sitting since birth. Therefore, the important role has particularly the family and school environment which should lead to children healthy lifestyle with plenty of movement and should provide suitable furniture, which will positively contribute to their health.
45
9. LITERATURA 1. Brunecký, P., Dějiny a bydlení, MZLU Brno, 2003, 234 s., ISBN 80-7157-677-8 2. Brunecký, P., Historický vývoj nábytku, MZLU Brno, 2000, 228 s., ISBN 807157-441-4 3. Campos, Ch., Dětské pokoje, Slovart, Praha, 2008, 239 s., ISBN 978-80-7391036-5 4. ČSN 91 0640 Nábytek školní. Žákovské židle. Funkční rozměry a technické požadavky. ÚNM Praha, 1987 5. ČSN 91 0841 Nábytek školní. Žákovské stoly. Funkční rozměry a technické požadavky. ÚNM Praha, 1987 6. ČSN EN 1729-1:2007 Nábytek - Židle a stoly pro vzdělávací instituce - Část 1: Funkční rozměry 7. ČSN EN 1729-2:2007 Nábytek - Židle a stoly pro vzdělávací instituce - Část 2: Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení 8. Dohnal, V., Ortopedie školního věku – I. díl Páteř, Dialog, Most, 1968, 110 s. 9. Fárová, H., Filipová, V., Kratěnová, J., Cvičení pro děti při vadném držení těla, SZÚ, Praha, 2004, 11 s. 10. Hnízdil, J., Šavlík, J., Chválová, O., Vadné držení těla dětí, Triton, Praha, 2005, 31 s., ISBN 80-7254-656-2 11. Hubáčková, B., Škrabalová, E., Hubáček, P., Domácí pracovny a kanceláře, ERA group spol. s.r.o., Brno, 2006, 97 s., ISBN 80-7366-068-7 12. ISO 9241 Ergonomické požadavky na kancelářské práce se zobrazovacími terminály 13. Jokl, M., Zdravé obytné a pracovní prostředí, Academia, Praha, 2002, 261 s., ISBN 80-200-0928-0 14. Kolisko, P., Fojtíková, M., Prevence vadného držení těla na ZŠ, v rámci Projektu prevence vadného držení těla na 2. stupni ZŠ, ZP, Ostrava, 2003, 35 s., ISBN 80-239-1132-5 15. Kolisko, P., Integrační přístupy v prevenci vadného držení těla a poruch páteře u dětí školního věku, Fakulta tělesné kultury Palackého univerzita v Olomouci, Olomouc, 2003, 80 s., ISBN 80-244-0750-7 46
16. Kotulán, J., a kol., Zdravotní nauky pro pedagogy, MU PdF, Brno, 1999, 258 s., ISBN 80-210-2179-9 17. Kubíček, K., Vývoj a růst dítěte, Komenium Učitel.Nakl., Brno, 1948, 63 s. 18. Matoušek, O., Baumruk, J.: Ergonomické požadavky na práce s obrazovkou, Praha, 1997, 24 s., ISBN 80–7071-068-3 19. Matoušek, O., Baumruk, J.: Ergonomické požadavky na práce se zobrazovacími jednotkami, Praha, 2000, 24 s., ISBN 80-7071-162-0 20. Matoušek, O., MUDr. Baumruk, J., Pracovní místo: Ergonomické uspořádání a vybavení pracovního místa, SZÚ, Praha, 1998, 24 s., ISBN 80-7071-098-5 21. Prokopová, H., Pidrová, V., Ložnice, ERA group spol s.r.o., Brno, 2008, 149 s., ISBN 978-80-7366-129-8 22. Příloha 6. a 7 nařízení vlády 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů 23. Růžičková, K., Problematika skoliózy: Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sportovních studií, 2006, 45 s., 3 příl. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Beránková 24. Řezníčkova, A., Prokopová, H., Postele & ložnice : Co je potřeba k dobrému spánku, Grada Publishing, Praha, 2006, 113 s., ISBN 80-247-0645-8 25. Trnavský, K., Kolařík, J., Onemocnění kloubů a páteře v praxi, Galén, Praha, 1997, 417 s., ISBN 80-85824-65-5 26. vyhláška č. 110/2006 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, MZ ČR, 2006 27. vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, MZ ČR, 2005 28. vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, MZ ČR, 2001 29. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 30. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 31. Zákon na ochranu spotřebitele č. 34/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů 47
Internetové zdroje:
32. Ap-nabytek.cz: Lamelové rošty [on-line]. 2006 [cit. 14. 4. 2009].
33. Cvičíme.cz: Poruchy držení těla [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 34. Kancelarskezidle.cz: Zdravé sezení – kancelářské židle, kancelářská křesla, jednací židle [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 35. Keilew.net: Počítačová hygiene – 1. díl [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 36. KHS Pardubice: Ergonomie školního nábytku [on-line]. 2008 [cit. 14. 4. 2009]. 37. KHS Pardubice: Vadné držení těla školáků a jeho prevence [on-line]. 2005 [cit. 14. 4. 2009]. 38. Faierajzlová, V., KHS Pardubice: Možnosti prevence vadného držení těla v prostředí základní školy [on-line]. 2008 [cit. 14. 4. 2009]. 39. Krovina.cz: Výškově stavitelný nábytek TEO [on-line]. 2008 [cit. 14. 4. 2009]. 40. Masaze–brno.cz: Páteř a její vztah ke tkáním, žlázám a orgánům těla [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 41. Matrace-vegas.cz: Typy spaní [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 42. Nabytek-megastore.cz: Matrace [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 43. www.ped.muni.cz katedra TV: Projekty [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 44. Školní.cz: Školní nábytek [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009]. 48
45. Zdravotní židle, zdravé sezení: Zdravé sezení a naše páteř [on-line]. 2009 [cit. 14. 4. 2009].
49
10. PŘÍLOHY Příloha č. 1: Páteř (Keilew.net [on-line] 2009)
50
Příloha č. 2: Zádové svalstvo odpovědné za přímé držení páteře (Zdravotní židle, zdravé sezení [on-line] 2009)
Levator scapulae Trapezius
Serratus posterior superior Rhomboid minor Rhomboid major
Serratus posterior inferior Latissimus dorsi
51
Příloha č.3: Páteř a její vztah ke tkáním, žlázám a orgánům těla (Masaze-brno.cz [on-line] 2009)
52
Příloha č. 4: Ergonomie školního nábytku (KHS Pardubice [on-line] 2008) 1. Správné polohy při sezení
2. Nesprávné polohy při sezení a) nesprávná výše pracovní desky
53
b) nedostatečné podložení nohou
c) nesprávné polohy při sezení
54
Příloha č. 5: Typy roštů (Ap-nabytek.cz [on-line] 2006)
a) Jednoduché rošty lamelové
55
b) Lamelové rošty nepolohovací
c) Lamelové rošty polohovací
d) Křidélkové či destičkové rošty
56
Příloha č. 6: Typy matrací (Matrace-vegas.cz [on-line] 2009; Nabytek-megastore.cz [on-line] 2009) a) pružinová
b) taštičková
c) latexové
57
d) bulltexové
e) polyuretanové
58
Příloha č. 5: Kancelářská křesla (Kancelarskezidle.cz [on-line] 2009)
59
Příloha č. 6: Školní nábytek (Školní.cz [on-line] 2009) a) nenastavitelný
60
b) nastavitelný
61
c) nábytek do PC učeben
62
