Vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské výchovy

Marie Teodora Nováková

Vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Marcela Fojtíková Roubalová Obor: Sociální pedagogika

OLOMOUC 2014

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pouze níže uvedené literatury a internetových zdrojů.

V Olomouci dne________________

Podpis: _________________________

Poděkování Děkuji mé vedoucí práce paní Mgr. Marcele Fojtíkové Roubalové za cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Děkuji mému příteli, rodině a všem, kteří mě při psaní této práce podporovali. Děkuji také o. Marku Dundovi a všem jeníkovským dětem, bez nichž by tato práce nikdy nevznikla.

OBSAH ÚVOD

6

1

8

1. 1

EVANGELIZACE První evangelizace

9

1. 2 Katecheze 1. 2. 1 Iniciační katecheze 1. 2. 1 Trvalá katecheze

10 10 11

1. 3 Iniciační svátosti 1. 3. 1 Křest 1. 3. 2 Biřmování 1. 3. 3 Svátost eucharistie

12 12 13 13

1. 4

Nová evangelizace

1. 5 Formy evangelizace ve volném čase 1. 5. 1 Společenství 1. 5. 2 Několikadenní setkání 2

TÁBOR

14 14 15 16 19

2. 1

Klady táborů pro účastníky

19

2. 2

Výchova na táboře

20

2. 3

Křesťanství na táboře

21

2. 4 Úloha církve při přípravě tábora 2. 4. 1 Animátorské kurzy 2. 4. 2 Školení hlavních vedoucích 2. 4. 3 Školení zdravotníků zotavovacích akcí

21 21 22 22

2. 5 Historický vývoj křesťanských táborů 2. 5. 1 Československý orel 2. 5. 2 Skaut – Junák 2. 5. 3 Salesiánské chaloupky

22 23 23 23

3

JENÍKOVSKÝ TÁBOR

3. 1 Popis oblasti a historie tábora 3. 1. 1 Duchovní správa Jeníkova 3. 1. 2 FATYM Vranov nad Dyjí 3. 1. 3 Historický vývoj jeníkovských táborů 3. 1. 4 Získávání informací o táboře 3. 2

Účastníci

27 27 27 28 28 29 30

3. 3

Výchovné a duchovní působení na táboře

30

3. 4 Financování tábora 3. 4. 1 Právní náležitosti tábora

32 34

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA

35

Metodologie výzkumu

35

4 4. 1

4. 2 Případové studie 4. 2. 1 Dívka S., 12 let 4. 2. 2 Dívka O., 15 let 4. 2. 3 Dívka M., 11 let 4. 2. 4 Chlapec M., 18 let 4. 2. 5 Chlapec J., 14 let

36 36 39 40 42 44

4. 3

Práce zabývající se podobným tématem

46

4. 4

Diskuze nad výsledky výzkumu

47

ZÁVĚR

50

LITERATURA A ZDROJE

52

Dokumenty církve

52

Použitá literatura

53

Internetové zdroje

54

SEZNAM ZKRATEK

55

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Souhlas s využitím odpovědí dětí

56 56

ÚVOD V dnešní době se více než kdy předtím jeví potřeba smysluplného naplnění volného času dětí a mládeže. Mnohdy mají děti možnost scházet se v nejrůznějších uskupeních v průběhu celého školního roku. Kroužky a podobné volnočasové aktivity mohou vyvrcholit několikadenním letním táborem. Tábory však nemusí být jenom závěrem určitého kroužku. Často vznikají tábory, jejichž cílem je kromě naplnění dětské touhy po dobrodružství i evangelizace dětí a mládeže. Tyto tábory jsou založeny na křesťanských zásadách a měly by vést k prožívání skutečné křesťanské víry, nebo alespoň k respektu účastníků ke křesťanství. Na mnohé z těchto křesťanských táborů mohou přijíždět i děti, které jsou křesťanstvím nedotčené. Může se jednat o děti pocházející z nevěřících či neúplných rodin. Křesťanský letní tábor je tak místem, kde se děti poprvé setkávají s křesťanskou vírou a s lidmi, kteří se snaží žít svou víru opravdově. Jedním z takových táborů je i tzv. jeníkovský tábor, který probíhá na faře na Vranově nad Dyjí každoročně už několik let. Tábor je určen pro děti ze severních Čech, z oblasti Jeníkova u Duchcova. Jedním z hlavních cílů táboru je evangelizace dětí a mládeže, které na tábor přijíždějí. Má však smysl dělat křesťanské tábory pro děti, které jsou křesťanstvím nedotčeny? Může mít křesťanský tábor nějaký vliv na své účastníky? Jaký? Na tyto a podobné otázky jsou hledány odpovědi v této práci. Práce je rozčleněna do tří teoretických a jedné praktické kapitoly. V první kapitole je uveden stručný přehled pojmů týkajících se období vývoje křesťanského života, jimiž mnoho z účastníků jeníkovských táborů v průběhu tábora či dalšího života prochází. Jedná se o pojmy: evangelizace, katecheze, katechumenát, iniciační svátosti, společenství a setkávání dětí a mládeže. Druhá kapitola se zabývá vymezením obecného pojmu tábor. Tato kapitola přináší také stručný přehled účasti církve při přípravě tábora a historický vývoj křesťanských táborů. 6

Třetí kapitola se zaměřuje na popis místa, ze kterého pochází účastníci jeníkovských táborů. Je zde uveden nástin Farního týmu Vranov nad Dyjí a historický vývoj táborů pořádaných pro děti z Jeníkova a okolí. Součástí této kapitoly jsou organizační náležitosti tábora. Informace uvedené v této kapitole byly získány osobní zkušeností a osobními rozhovory autorky práce. Čtvrtá kapitola se věnuje praktické části výzkumu. Kromě způsobů získávání dat je zde také uvedeno pět případových studií, ve kterých jsou hledány odpovědi na výše zmíněné výzkumné otázky. V této kapitole je také nastíněn možný způsob řešení problémů, které souvisí s předáváním víry na táboře.

7

1 EVANGELIZACE Ježíš Kristus posílá své učedníky do světa a vybízí je slovy: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 1 Na jiném místě dodává: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.“2 Apoštolové berou slova svého Mistra vážně a vydávají se ke všem národům, aby jim oznámili radostnou zprávu o Ježíši Kristu. Co však znamená evangelizovat? Podle apoštolské exhortace Pavla VI. z 8. prosince 1975 znamená evangelizace „hlásání Krista těm, kdo ho ještě neznají, jako kázání, katecheze, udělování křtu a jiných svátostí.“3 Jak však dále dodává autor tohoto dokumentu, evangelizace v sobě zahrnuje mnohem více, než může postihnout jedna definice. Evangelizace by měla být především radostným hlásáním dobré zprávy o vzkříšení Ježíše Krista všem lidem bez rozdílu etnického či zeměpisného původu, věku, sociálního statutu. Cílem evangelizace by však nemělo být pouhé předání informací. Evangelium by mělo proměnit celou osobnost člověka, dovolit mu obrátit se k Bohu a žít niterný vztah s Bohem.4 Skrze přijetí evangelia do svého života se člověk podílí na plánu spásy, který byl dán už od stvoření světa. Evangelizace probíhá na čtyřech úrovních – misie, katechumenát, pastorace, přítomnost ve světě. Každá tato úroveň je nepostradatelná pro hlásání „evangelia všemu stvoření“. Církev se snaží přinášet radostnou zvěst o Ježíši Kristu všem lidem, kteří o Ježíši ještě neslyšeli, bez rozdílu jejich životních podmínek, situací, národnosti či barvy pleti (misijní rozměr). Je však velmi důležitá duchovní péče o ty, kteří se sami touží dozvědět něco více o Kristu, a kteří uvěřili v Boha (rozměr katechumenátu). Nedílnou součástí evangelizace je starost o lidi uvnitř církve (rozměr pastorační). Církev však není uzavřená sama do sebe, ale snaží se pozitivně působit na aspekty lidského a veřejného života, které nejsou primárně náboženské

1

Jan 20, 21 (Všechny citace a parafráze z Bible jsou převzaty z Českého ekumenického překladu. Viz Literatura a zdroje, Církevní dokumenty. Všechny použité zkratky jsou uvedeny a vysvětleny v Seznamu zkratek.) 2 Mk 16, 15 3 Evangelii nuntiandi 17 4 Srov. Tamtéž, 17 - 20 8

(např. média, politika apod.).5 Evangelizace by tedy měla prostoupit všechny lidské vztahy na všech úrovních. Evangelizace je proces postupného seznamování s křesťanskou vírou, prohlubování osobního vztahu s Bohem. Tento proces se dá rozdělit na dvě části – první evangelizace a katecheze.

1. 1 První evangelizace Každý křesťan je povolán k evangelizaci především skrze svědectví svého vlastního života. Žije-li křesťan svou víru opravdově a upřímně, z jeho chování a jednání vyzařuje určitá radost a naděje, která člověka přesahuje, a přitom nemá svůj původ v něm samém. Setká-li se s takovým křesťanem někdo, kdo nepoznal radost, „kterou svět nemůže dát“6, většinou ho zaujme právě onen transcendentální přesah. Dochází k první (ač mnohdy nezáměrné) evangelizaci beze slov. Toto setkání věřících (praktikujících) s nevěřícími či hledajícími je asi nejdůležitějším prvkem celé evangelizace. Je důležité, aby praktikující přijímali hledající takové, jací jsou, a i ve svém vztahu k nim ukazovali co možná nejvěrohodnější obraz Ježíšovy lásky ke všem lidem. Hledajícími lidmi mohou být takoví, kteří se dosud s křesťanstvím nesetkali, ale touží po duchovním životě. Mohou to být také ti, kteří byli v dětství pokřtěni, ale jejich víra se dále nerozvíjela, a v dospělosti přichází do styku s praktikujícími věřícími, jejichž chování a jednání je oslovuje. První evangelizace však většinou nezůstane jenom u tichého pozorování praktikujících věřících. Hledající často po prvním kontaktu s praktikujícím věřícím začnou přemýšlet o chování praktikujícího a začnou si sami klást otázky, proč se praktikující chovají tak, jak se chovají, co je to, co je přesahuje, jaký to má původ. Z myšlenek přejdou na otázky, které kladou už ne sobě, ale praktikujícím věřícím. Je důležité, aby praktikující s odvahou a v síle Ducha Svatého byli schopní srozumitelně odpovídat na všetečné otázky hledajících, a dokázali předávat Slovo života - vyprávět o Kristu, o Jeho lásce, o Jeho vzkříšení, o naději a radosti pro každého člověka, o spáse, kterou Ježíš připravil každému, kdo v Něj uvěří. Uvěří-li hledající evangeliu, dochází u něj k první konverzi. Hledající obvykle prožívá období 5 6

Srov. DŘÍMAL Katechetika, s. 29 - 30 Srov. Hosana 1 : Zpěvník křesťanských písní. píseň č. 148, Srov.: Jan 14, 27. 9

velkého nadšení pro Krista a pod vlivem evangelia touží po změně svého dosavadního života. Většinou takový hledající postupně dospěje k rozhodnutí nechat se pokřtít, a stát se tak dítětem Božím.7 Pro kvalitní přípravu ke křtu je vhodné, aby se konvertitovi věnoval člověk (ať už kněz, řeholník či laik), který ho může duchovně doprovázet a ve vztahu plném důvěry mu být nablízku.

1. 2 Katecheze Od první evangelizace se plynule přechází ke katechezi a hlubšímu a uvědomělejšímu poznávání Krista. Účelem katecheze je, „aby se víra, poté, co se osvětlí naukou, stala živou, uvědomělou a činnou.“8 Katecheze tedy není jen předávání teoretických poznatků o víře, ale působení na celého člověka, aby dokázal žít osobní vztah s Bohem. Katecheze je nedílnou součástí celé evangelizace. Člověk, který přijme evangelium a rozhodne se stát dítětem Božím, prochází několika dalšími fázemi, které všechny souhrnně patří pod pojem katecheze.

1. 2. 1

Iniciační katecheze

Iniciační katecheze je spojená s formací lidí, kteří se rozhodli pro křest, a s přijetím iniciačních svátostí. Rozhodne-li se člověk po první konverzi pro křest, je uveden do křesťanského života skrze katechumenát a obřady, které katechumenát provází. Katechumenát je období uvedení do víry a příprava na přijetí svátostí dospělými věřícími.9 Doba od první konverze do vstupu do katechumenátu je různě dlouhá. Záleží na osobní vyspělosti jedince, na milosti Boží i na praxi místní církve. Katechumenát má několik stupňů, které katechumen absolvuje. Jedná se o: -

osobní rozhodnutí stát se dítětem Božím, obrácení k Bohu a přijetí církví za katechumena;

-

hlubší a bezprostřední přípravu k přijetí svátostí;

-

přijetí svátostí.

Každý tento stupeň má svůj vlastní obřad. 7

Srov. Evangelii nuntiandi 21 - 24 DŘÍMAL Katechetika. s. 49 9 Srov.: Všeobecné katechetické direktorium. čl. 19 8

10

První stupeň začíná první evangelizací. Člověk se dozvídá o Ježíši Kristu jako o Spasiteli světa, dozvídá se o Jeho životě, o smrti a vzkříšení a o spáse pro každého člověka. V člověku se pak může zrodit touha obrátit se k Bohu a nechat se pokřtít. Tento předběžný katechumenát vyvrcholí obřadem přijetí do katechumenátu. Člověk veřejně před církevním společenstvím vyzná svou touhu stát se Božím dítětem. Předpokládá se aktivní účast na životě církevního společenství, budování osobního vztahu s Bohem, získávání prvních duchovních zkušeností. Katechumen už je považován za údy Kristova těla – církve, neboť církev se za katechumena modlí a katechumen má účast na životě církve. Období katechumenátu může trvat různě dlouho. Během té doby by však měla probíhat formace katechumena, která se skládá z těchto částí: katecheze, seznámení s praxí křesťanského života, vhodné obřady, spolupráce na apoštolském poslání hlásání evangelia. Druhý stupeň katechumenátu je většinou spojen s čtyřicetidenní dobou postní. Jedná se o tzv. období očišťování a zasvěcování do praxe křesťanského života, k čemuž napomáhají vhodné obřady. Katechumeni jsou zařazeni mezi čekatele křtu. Čekatelé mají hlouběji očišťovat svou duši a svou mysl více pozvedat k Bohu. K tomu slouží dva obřady, které tento stupeň katechumenátu provází. Jedná se o obřad skrutinia a svěřování pokladů církve. Skrutinium je obřad, který by měl posílit to, co je v čekateli křtu dobrého, a také uzdravit čekatelovy slabosti, hříchy a pokušení. Svěřování pokladů církve je obřad, kdy čekatelé přijímají od církve modlitby Vyznání víry a Modlitbu Páně. Období katechumenátu vrcholí třetím stupněm, který většinou probíhá na Bílou sobotu o Velikonocích. Katechumen přijme tzv. iniciační svátosti uvedení do křesťanského života. Jedná se o křest, biřmování a eucharistii. Výjimečně může být svátost biřmování udílena až po určité době.

10

Záleží na individuální duchovní

vyspělosti katechumena.

1. 2. 1

Trvalá katecheze

Po přijetí iniciačních svátostí nově pokřtěného člověka dochází k tzv. období mystagogie11. Člověk se více dozvídá o Bohu, více se účastní církevních obřadů, hlouběji se ponořuje do tajemství eucharistie a života s Bohem. Je však důležité, aby 10 11

Srov.: Uvedení do křesťanského života. s. 17 – 24. Mystagogie – uvedení do Kristových tajemství. (Srov.: KKC 1075) 11

nejen nově pokřtěný, ale i celé církevní společenství žili aktivním křesťanským životem. Pro nově pokřtěného začíná doživotní období prohlubování vztahu s Bohem. Měl by nejenom pasivně přijímat milosti, které plynou ze svátostí, ale i aktivně vydávat svědectví celým svým životem, dobrým příkladem a vhodným slovem. Víra by se měla stát uvědomělou a činnou. Důležité je také sebevzdělávání ve víře, evangelizace svých bližních a duchovní růst sebe sama.

12

Život věřícího

člověka je doživotní boj o víru. Duchovní život nekončí přijetím svátosti křtu, biřmování či jiných svátostí. Křesťan by se měl dennodenně rozhodovat pro Krista. K tomuto rozhodování výrazně napomáhá přijímání svátostí. Zde jsou uvedeny iniciační svátosti, které uvádějí člověka do života z víry.

1. 3 Iniciační svátosti Mezi iniciační svátosti (neboli svátosti uvedení do křesťanského života) patří svátost křtu, svátost biřmování a svátost eucharistie.

1. 3. 1

Křest

Křest z původního řeckého slova baptizein13 znamená ponořit či pohroužit. Katechumen je ponořen do vody, čímž se smývají jeho hříchy, a on se tak může „narodit z Ducha a z vody“.14 Všechno, co dosud udělal špatného, je smyto, začíná žít nový život křesťana. O důležitosti křtu mluví už Ježíš v Markově evangeliu a říká: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen.“15 Křest je tedy svátostí, která je potřebná pro spásu duše. Každý pokřtěný následuje příklad Ježíše Krista, který se nechal Janem Křtitelem pokřtít v řece Jordán. Křtít může biskup, kněz nebo pověřený jáhen. V případě ohrožení života je možné pokřtít neodkladně člověka, který vyzná svou víru v Ježíše Krista. V takovém případě může křtít kdokoliv, kdo má úmysl pokřtít. Za všech okolností je trojí lití (svěcené) vody na hlavu čekatele křtu doprovázeno slovy: N, já tě křtím ve jménu Otce, i Syna, i Ducha

12

Srov.: Uvedení do křesťanského života. s. 24 – 30. Srov.: KKC 1214 14 Srov.: Jan 3, 5 15 Mk 16, 16. 13

12

svatého.16 Čekatel křtu si volí svého křestního patrona a tím i křestní jméno. Volbou křestního patrona chce pokřtěný více spolupracovat s Boží milostí právě skrze vybraného svatého.

1. 3. 2

Biřmování

Biřmování (z lat. confirmatio – utvrzení) je svátostí, která posiluje milost získanou při křtu. Tato svátost „pokřtěné dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové.“17 Každý křesťan, který přijal svátost biřmování, je naplněn Duchem svatým a přijímá jeho pečeť. Obřad biřmování probíhá vztažením rukou biskupa nad příslušným shromážděním, prosbou o vylití darů Ducha svatého a pomazání každého křesťana svátostným křižmem18.19 Při biřmování (stejně jako při křtu) si křesťan volí svého biřmovacího patrona. Tento svatý se za biřmovance více přimlouvá u Boha.

1. 3. 3

Svátost eucharistie

Eucharistie (z řec. eucharistein – děkovat) je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života.“20 Jedná se o připomínku poslední večeře Páně, kdy Ježíš proměnil chléb a víno ve své vlastní tělo a krev.21 Církev slaví zpřítomnění Krista od svých prvopočátků, neboť Ježíš sám k tomu vyzval své učedníky slovy: „To čiňte na mou památku.“22 Od té doby při každé mši svaté dochází k proměnění Těla a Krve Páně. Skrze kněze dochází k zpřítomnění Krista mezi věřícími. Pro církev však nejsou důležití jenom ti křesťané, kteří chtějí žít aktivním duchovním životem, ale i ti, kteří sice pokřtění byli, ale svou vírou nežijí. Především pro tyto lidi je určena tzv. nová evangelizace.

16

Uvedení do křesťanského života. čl. 220 KKC 1285 18 Křižmo je vonný olej, který posvětil biskup. Pomazáním se získávají dary Ducha svatého. (Srov.: KKC 1241) 19 Srov. KKC 1285 - 1301 20 KKC 1324 21 Srov.: Mt 26, 26 - 29 22 Lk, 22, 19 17

13

1. 4 Nová evangelizace Tento termín zavedl blahoslavený papež Jan Pavel II. Jedná se o hlásání radostné zvěsti lidem, kteří sice byli pokřtění, ale víru nepraktikují. Jan Pavel II. vybízí ve svém apoštolském listě Christifidelles Laici k znovuobnovení víry v srdcích každého jednotlivce, k předávání křesťanských tajemstvích v rodinách a k nové evangelizaci celého světa. Nová evangelizace je důležitá zvláště v době, kdy lidé zapomínají na Boha a místo něj jsou pro lidi důležitější materiální hodnoty. Každý člověk však ve svém nitru touží po transcendentálním přesahu. Lidé mají zapálit svá srdce pro Krista jako apoštolové a první křesťané, mají mít odvahu žít naplno svůj život z víry i v prostředí, kde není víře příliš přáno.23 Není to lehký úkol. Ale skrze působení milostí a Ducha svatého je možné žít evangelium v každodenním životě.

1. 5 Formy evangelizace ve volném čase Evangelizace může probíhat i ve volném čase. Pávková (2002) chápe volný čas jako „opak doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybírat, děláme je dobrovolně a rádi a přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“24 Podle této definice je zřejmé, že i evangelizace ve volném čase by měla být přitažlivá pro její příjemce. V této práci se budeme věnovat evangelizaci určené především dětem, resp. osobám školního věku a mládeži. Nejprve budou vymezeny tyto dva pojmy, ke kterým se vztahuje celá práce, a poté bude pokračováno v problematice evangelizace ve volném čase. Děti školního věku Jedná se o osoby, které plní povinnou školní docházku. Období školního věku začíná vstupem na základní školu a končí odchodem ze základní školy. Toto období lze rozdělit na tři dílčí části – raný školní věk (6 – 9 let), střední školní věk (9 – 12 let), starší školní věk (12 – 15 let). Během této doby se u dítěte projevují změny 23 24

Srov.: Christifidelles laici 34 PÁVKOVÁ J. Pedagogika volného času. s. 13. 14

fyziologické, socializační, emocionální. Z dítěte se stane člověk připravující se na vstup do dospělosti.25 Než se však stane opravdu dospělým, musí překlenout nelehké období dospívání. Mládež (dospívající) Mládeží se označují osoby v období dospívání. Období dospívání trvá asi deset let a prolíná se s poslední fází školního věku. Dělí se na ranou adolescenci (10/12 – 15 let) a pozdní adolescenci (15 – 20 let). Začíná prvními projevy sekundárních pohlavních znaků a končí ukončením profesní přípravy na střední škole. Během tohoto období mládež hledá svou vlastní identitu, své místo v životě, dokončuje se vývoj pohlavních znaků, lidé v poslední fázi tohoto období hledají dlouhodobější partnerské vztahy, ve věku osmnácti let se stávají právně dospělými.26 V poslední době se však právní dospělost neshoduje s dospělostí emociální a sociální. Prodlužuje se příprava na povolání, mladí lidé delší dobu bydlí s rodiči. Až když jsou schopní postarat se sami o sebe, stávají se dospělými lidmi. Evangelizace může mít několik forem.

1. 5. 1

Společenství

Proč je společenství tak moc důležité? Ježíš sám říká: „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“27 Na jiném místě Ježíš vybízí k vzájemné lásce mezi sebou.28 Tato láska se musí uskutečňovat ve společenství, protože pouze ve vztahu k druhým lidem je možné projevovat lásku konkrétními skutky. Ježíš ustanovil církev, která je společenstvím věřících. Vychází z prvotní koncepce společenství Trojjediného Boha, který ve třech osobách tvoří jedno společenství.29 Každý člověk je povolán k tomu, aby tvořil společenství s jinými lidmi. Zvláště ve víře je to důležité pro správné pochopení věcí víry. Každé křesťanské společenství by mělo mít tyto tři základní složky:30 -

prohlubování vztahu k Bohu;

25

Srov.: VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie I. s. 237 Srov.: VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie I. s. 323 – 325. 27 Mt 18, 20 28 Srov. Jan 13, 34 29 Srov.: Ad Gentes 2. 30 GRAUBNER J. Křesťanské společenství mládeže. s. 4 26

15

-

vzájemné sdílení života;

-

život praktické křesťanské lásky.

Podle Jana Pavla II. je nutné společenství křesťanů stavět na těchto pilířích – žité a stále aktuální Boží slovo, eucharistie a velikonoční tajemství (Kristus ukřižovaný i zmrtvýchvstalý) v centru společenství, vzájemná láska mezi lidmi uvnitř i vně společenství.31 Společenství křesťanů není jenom uzavřenou skupinou, ale mělo by se otevřít všem lidem. Tato společenství vznikají pro nejrůznější cílové skupiny a mají podobu pravidelného vzájemného setkávání se. Společenství pro děti a mládež mohou být zaměřena na různá témata či oblasti víry a života. Vždy by však takové společenství mělo splňovat požadavky uvedené výše. Animátor32 by měl formaci účastníků uzpůsobit věku a duševnímu vývoji účastníků. Při vedení takového společenství by měl vždy spolupracovat s Duchem Svatým. Vytratí-li se kontakt s Duchem svatým, ze společenství se stane pouze setkávání lidí za nejrůznějším účelem. Ve společenství by se měl každý člověk setkat nejen s ostatními, ale především s Kristem. Měl by pocítit Boží lásku, milost, přijetí, a tak se podílet na plánu spásy pro člověka.33 Každému člověku, který chce patřit do takového společenství, by to mělo být umožněno. Společenství by mělo být bezpečným místem pro probírání nejrůznějších (a mnohdy i hodně osobních) témat, nad kterými člověk přemýšlí, a která ho mohou posunout dál v duchovním životě.

1. 5. 2

Několikadenní setkání

Formace dětí a mládeže může v průběhu roku vyvrcholit několikadenními setkáními. Mohou to být nejrůznější výlety, tábory, setkání mládeže, jiné mimořádné akce apod. Každé takové déletrvající setkání by mělo znamenat prohloubení křesťanské víry, osobních zkušeností s Bohem, posílení přátelských vztahů. Společenství by se zvláště při takových akcích nemělo uzavírat samo do sebe, ale mělo by pozitivně působit i k ostatním lidem, kteří jsou zvenčí.34 Nezřídka se proto

31

Srov.: JAN PAVEL II. Insegnamenti di Giovanni Paolo II. s. 1203. Animátor je „mladý člověk, který sám anebo spolu s ostatními vede a oduševňuje společenství a zajišťuje jeho křesťanskou kvalitu i návaznost na církev.“ (Graubner, 1993, s. 9) 33 Srov.: BOCCARDO R. Jak přivádět dnešního mladého člověka k setkání s Kristem. s. 8. 34 Srov.: GRAUBNER J. Křesťanské společenství mládeže. s. 15. 32

16

stává, že v rámci několikadenního setkání křesťanské mládeže je jako jednou z aktivit pomoc např. v domově pro seniory, s úklidem určité části obce apod. Světové dny mládeže Papež Jan Pavel II. se poprvé v Římě setkal s mladými lidmi v roce 1984. Důvodem bylo ukončení Svatého roku vykoupení. O rok později se na stejném místě setkala mládež celého světa u příležitosti Roku mládeže, který byl vyhlášen OSN. Koncem roku 1985 vyhlásil papež Jan Pavel II. tradici Světových dnů mládeže. Každé takové dny mládeže měly své motto (citát z Bible), své logo, svou hymnu. Tato setkání probíhala v časovém intervalu dvou až tří let střídavě v Evropě a v mimoevropských zemích. Světové dny mládeže probíhaly v těchto destinacích: Řím (1986), Buenos Aires (1987), Santiago de Compostela (1989), Czenstochowa (1991), Denver (1993), Manila (1995), Loreto a Paříž (1997), Řím (2000), Toronto (2002), Kolín nad Rýnem (2005), Sydney (2008), Madrid (2011), Rio de Janeiro (2013). Od roku 2005 pokračoval v tradici světových dní mládeže papež Benedikt XVI. V roce 2013 se s mladými lidmi celého světa setkal papež František. Celostátní setkání mládeže Jelikož se mladí lidé z České republiky nemohli v některých případech ve velkém počtu zúčastnit Světových dní mládeže, začala vznikat Celostátní setkání mládeže. Tato setkání byla realizována za podpory Sekce pro mládež České biskupské konference. Stejně jako Světové dny mládeže i tato Celostátní setkání mládeže mají svou hymnu, logo a motto. V rámci setkání se mohou mladí lidé z celé České republiky setkat s biskupy všech českých a moravských diecézí. Setkání probíhají v několikaletých časových intervalech a dosud se uskutečnila na těchto místech: Velehrad (1993), Svatá Hora (1999), Žďár nad Sázavou (2002), Klokoty u Tábora (2007), Velehrad (2008), Žďár nad Sázavou (2012).35

35

Srov.: Světové dny mládeže v datech a číslech: Ze zahraničí. JAN BALÍK. Tiskové středisko České biskupské konference: Ze zahraničí [online]. 2011 [cit. 2013-09-13]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/svetove-dny-mladeze-v-datech-a-cislech/ 17

Diecézní setkání mládeže Pro možnost častějšího setkání s biskupy se začala několik let po Sametové revoluci pořádat diecézní36 setkání mládeže. Toto setkání většinou probíhá v sobotu před Květnou nedělí (závěr doby postní) v katedrále dané diecéze. Program nabízí katechezi otce biskupa, workshopy a mši svatou. V některých místech se uskutečňuje i děkanátní setkání mládeže. Jedním z dalších typů několikadenních setkání je tábor.

36

Diecéze – „Místní církev, kterou je diecéze (nebo eparchie), se rozumí společenství věřících křesťanů ve společenství víry a svátostí s jejich biskupem posvěceným v apoštolské posloupnosti." (KKC 833) Nejmenší územní jednotkou je farnost. Několik farností se slučuje do děkanátu, několik děkanátů tvoří diecéze (případně arcidiecéze). V České republice je 8 diecézí, které jsou rozděleny do České církevní provincie a Moravské církevní provincie. 18

2 TÁBOR Tábor je podle Zákona č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zotavovací akcí, což § 8 příslušného zákona definuje jako „organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti“37.

2. 1 Klady táborů pro účastníky Na táboře dochází k mnoha pozitivním zkušenostem, které děti díky táboru získají. Jedná se především o tyto: -

V průběhu tábora děti mohou zažít neopakovatelné dobrodružství, které by děti doma nezažili.

-

Děti si mohou vyzkoušet práci, která na táboře dostává jiný význam než práce doma.

-

Díky táboru mohou děti prohlubovat zájem o činnosti, ke kterým nemají doma přístup. Tyto činnosti se mohou stát dlouhodobou náplní volného času (např. turistika, zájem o přírodu apod.)

-

Děti během tábora získávají mnoho poznatků z bezprostřední zkušenosti. Je to podstatně jiné, než poznatky, které získají zprostředkovaně ze školy.

-

Především děti pocházející z měst jsou v intenzívním kontaktu s přírodou.

-

Harmonické přírodní prostředí má pozitivní vliv na citový rozvoj dětí.

-

Děti se otužují a upevňují tak své zdraví.

-

Děti na základě táborového programu mohou poznat své vlastní schopnosti.

-

37

Děti se snaží překonávat překážky.

Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 8. 19

-

Tábor podporuje větší samostatnost dětí.

-

Na táboře se děti učí větší zodpovědnosti za ostatní.

-

Děti se vzájemně učí žít v kolektivu.

-

Tábor by měl přispívat k rozvoji osobnosti a charakterových vlastností dětí.38

Na tábory však nelze nahlížet pouze z pozice dětí (na které podle výše uvedeného působí tábor pozitivně), ale je nutné brát zřetel na to, že děti by měly být na táboře i svým způsobem vychovávány.

2. 2 Výchova na táboře Kdo chce účastníky táborů vychovávat, musí především dobře znát každé jednotlivé dítě. Je důležité na každého účastníka pohlížet jako na individuální osobnost. Nelze mít jednu výchovnou metodu, kterou by bylo vhodné aplikovat na všechny děti. Pro to, aby vedoucí či animátoři mohli dobře poznat děti, které jim byly svěřeny, musí důkladně poznat prostředí, kterým je dítě značně ovlivňováno. Jedná se především o rodinné vztahy, vliv vrstevnických skupin, působení školy, médií. Vedoucí (animátor) by měl děti dobře poznat nejen na táboře, ale i v průběhu celoročních setkávání. Měl by vnímat dynamiku vývoje každého jednotlivého dítěte. Výchova na táboře by měla být zaměřená především na výchovu k hodnotové orientaci dětí. Vštěpovat dětem pozitivní hodnoty tak, aby je děti přijaly za své, je však úkol dlouhodobý.39 Nelze tedy očekávat, že týden na táboře dítě změní razantním způsobem. Je velmi důležité nejen na táboře, ale v průběhu celého roku a celé doby, kdy je vedoucí s dítětem v kontaktu, stavět na osobních vztazích, které jsou založené na důvěře, kamarádství a přijetí.

38 39

Srov.: ZAPLETAL M. Jak vést letní tábor, s. 10 – 11. Srov.: ZAPLETAL M. Jak vést letní tábor, s. 245 – 261. 20

2. 3 Křesťanství na táboře Tábory byly (a jsou dodnes) uskutečňovány v přírodě (výjimku tvoří příměstské tábory a tábory pořádané ve městech). Tento samotný fakt může vést k hlubšímu

vnímání

krásy

Božího

stvoření.

Příroda

však

není

jediným

evangelizačním prvkem. Na táboře se většinou objeví děti, které jsou na různé duchovní úrovni. Některé pochází z křesťanských rodin a víra je pro ně samozřejmostí. Jiné děti jsou vírou naprosto nedotčeny a poprvé se s křesťanstvím setkávají až na křesťanském táboře. Přirozená zvídavost dětí je vede k tomu, že kladou otázky nejen svým vrstevníkům, ale i vedoucím. Ptají se na to, proč např. se někdo modlí, proč je v blízkosti tábořiště postaven kostel, k čemu slouží kapličky podél cest. V takových okamžicích je důležité mluvit s dětmi o Ježíši, o Jeho životě, o Jeho lásce, o tom, co pro každého člověka Ježíš vykonal. Jedině tak může docházet k evangelizaci. Součástí každého táborového dne na křesťanském táboře by měla být i ranní a večerní modlitba a pravidelné mše svaté.40 Děti se tak můžou víc přiblížit k Bohu. Důležitý je i psychologický aspekt. Určitá pravidelnost v denním režimu na táboře dodává dětem pocit bezpečí a jistoty, že vědí, co je čeká.

2. 4 Úloha církve při přípravě tábora Církev dnešní doby si uvědomuje potřebu nejen křesťanských táborů, ale i dobrých vedoucích, kteří jsou schopní vést děti blíže k Bohu. Pro mladé vedoucí jsou proto určeny tyto kurzy:

2. 4. 1

Animátorské kurzy

Animátorské kurzy mají většinou podobu asi pěti víkendových setkání po dobu dvou let v diecézních centrech života mládeže. Přihlásit se mohou mladí lidé ve věku od patnácti do třiceti let ze všech koutů diecéze, kteří chtějí být animátorem. Tématem

jednotlivých

setkání

je

např.

Společenství,

time

management41

společenství, sebepoznání, sebepřijetí, svátosti, Bible, modlitba, liturgický rok, 40

Srov.: FALKENAUER F. Hovořili jsme o životě a díle Kristově :Příručka pro letní tábory a debatní schůze, s. 6 – 16. 41 Termín time management – jedná se o efektivní hospodaření s časem a časovými možnostmi. ( Srov.: Pojem time management. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/time-management) 21

pedagogika a psychologie apod. Při těchto setkáních účastníci nejen poznávají sami sebe a své nitro, ale i práci ve skupině s ostatními účastníky. Po úspěšném ukončení animátorského kurzu dostanou účastníci certifikát, který je opravňuje k vykonávání funkce animátora ve farnosti. Mohou tak vést společenství dětí a mládeže, spolupracovat s kněžími při realizaci setkání mládeže, aktivně se zapojovat do činností pořádaných nejen pro děti a mládež ve farnosti.

2. 4. 2

Školení hlavních vedoucích

Jednotlivá centra mládeže také pořádají školení hlavních vedoucích. Tato školení bývají realizována většinou v rámci několika víkendů nebo jednoho prodlouženého víkendu intenzívního školení. Tématem školení bývá práce s dětmi, hygiena a bezpečnost dětí na ozdravovací akci, pedagogika a psychologie dětí, apod. Po absolvování tohoto kurzu je účastníkovi pod hlavičkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vydáno oprávnění s neomezenou platností, díky kterému může vedoucí vykonávat funkci hlavního vedoucího na ozdravovacích akcích.

2. 4. 3

Školení zdravotníků zotavovacích akcí

Ve spolupráci s Českým červeným křížem probíhá na diecézních centrech života mládeže několikadenní školení pro vedoucí, kteří mají zájem vykonávat na táboře (či na jiné zotavovací akci) funkci zdravotníka. V rámci tohoto školení je účastník seznámen se základními typy nemocí, s jejich příznaky a původem a s první pomocí. Součástí tohoto školení je také školení o hygieně a bezpečnosti při práci. Po úspěšném absolvování je účastníkovi vydán Průkaz zdravotníka zotavovacích akcí, který má platnost čtyři roky.

2. 5 Historický vývoj křesťanských táborů Děti a mládež byly dlouhou dobu vzdělávány ve víře pouze v hodinách náboženství, v kostele při kázání nebo se na jejich evangelizaci zapomínalo úplně. První formou evangelizace mládeže mimo kostel či faru bylo založení oratoří. Zde se děti a mládež setkávaly, společně hrály hry a přitom všem poznávaly Boha. První oratoře vznikaly v 16. století, jejich myšlenku však více rozvinul Don Bosco o tři století později. O vzdělávání a křesťanskou výchovu dětí se starali i mnohé další 22

osobnosti (např. sv. Josef Kalasanský, sv. Anděla Merici, bl. Adolph Kolping a další).42 Doba se však rychle měnila. Ve světě zavládla uvolněná morálka, ubývalo lidí s osobním vztahem k Bohu. Na základě těchto společenských změn vznikala různá církevní hnutí, setkávání mládeže a jiné, která se snažila znovu přivést děti a mladé lidi k Bohu i prostřednictvím táborů. Křesťanské tábory byly původně organizovány pouze pro chlapce. Až později začaly vznikat letní táborové pobyty i pro dívky. Vždy však byli chlapci a dívky odděleni. Zde jsou uvedeny nejvýraznější organizace, které pořádaly křesťanské tábory:

2. 5. 1

Československý orel

Nejznámější tělovýchovný spolek (hned po Sokolu), který postavil své základy na katolické víře, vznikl v roce 1909. Jeho cílem byl rozvoj tělesný i duchovní všech svých členů. Orel výchovně působil na celou osobnost člověka. Za druhé světové války byl zrušen. Po skončení druhé světové války byl Československý orel obnoven a funguje dodnes. Už od počátku svého fungování byly kromě sportovních klání pořádány i tábory pro děti.43 Orelské tábory se na různých místech konají dodnes.

2. 5. 2

Skaut – Junák

Dalším významným pořadatelem křesťanských táborů byl Skaut – Junák. Skautské hnutí bylo založeno Robertem Baden-Powellem v roce 1907, o 5 let později se toto hnutí dostalo také do našich zemí s počeštěným názvem Junák. Organizace vznikla pořádáním táborů, kde byla důležitá nejen výchova, ale i křesťanská víra. Za druhé světové války byla činnost této organizace na našem území zakázána. Později byla činnost znovu obnovena. Vlivem komunistického režimu byly snahy o založení katolického skautu.44 V současné době chodí děti do skautu během celého roku. Vyvrcholením těchto setkávání je skautský letní tábor.

2. 5. 3

Salesiánské chaloupky

Výše zmíněné organizace pořádaly tábory pro své členy jako vyvrcholení celoročního setkávání se členů. První organizace u nás, která pořádala letní táborové 42

Srov.: BALÍK J. Na cestě s mladými : O službě církve mladým lidem, s. 39 - 42 Srov.: BALÍK J. Na cestě s mladými : O službě církve mladým lidem, s. 48. 44 Srov. tamtéž, s. 49 - 50 43

23

pobyty pro chlapce z věřících rodin, kteří nepatřili do žádného spolku, byly tzv. chaloupky. Pořadateli byli Salesiáni Dona Boska. Jedná se o katolickou kongregaci mužů, kteří navázali na dílo svého zakladatele, italského kněze Jana Boska. Don Bosko žil v letech 1815 – 1888 v Turíně, kde zakládal několik oratoří pro chudé a opuštěné chlapce. Don Bosko založil tzv. preventivní systém, který postavil na třech pilířích – láska (laskavost), víra (náboženství) a rozum. Celý svůj život zasvětil výchově chlapců. Odkaz jeho díla se šířil do celého světa a v roce 1927 se salesiáni díky Ignáci Stuchlému dostali i do českých zemí45. V polovině minulého století začaly probíhat letní tábory pro chlapce z věřících rodin, zvané chaloupky. Tento název vznikl podle místa, kde tábor probíhal – na chalupách či v chaloupkách. Komunistický režim příliš nepřál setkávání se mladých věřících lidí, proto byly většinou tyto chaloupky na odlehlých místech a s názvem, který se líbil orgánům tehdejší politiky. Období totality bylo ve znamení útlaku věřících lidí. Mnozí řeholníci a řeholnice byli internováni, řeholní domy byly zavírány. Ovšem totalita neměla vliv pouze na lidi žijící v zasvěceném životě. I laičtí věřící byli často diskriminováni pro svou víru, byly o nich vedeny záznamy, kdo chodí do kostela, kdo je aktivní v církvi apod. Takoví lidé, ač vzdělaní, často nebyli zaměstnáni v odpovídajícím zaměstnání, ale vykonávali podřadné práce. A právě v tomto prostředí bylo velmi potřebné posilovat víru, odhodlání a odvahu chlapců, kteří pocházeli z věřících rodin. Salesiáni, jakožto řeholníci věnující se dětem a mládeži, se tohoto nelehkého úkolu zhostili, a začaly vznikat první prázdninové pobyty. Tyto pobyty byly v padesátých letech původně určeny pro mladé lidi, kteří využívali internátního pobytu u Salesiánů. Později byly tyto pobyty zakázány. Po roce 1968 docházelo k obnovení prázdninových pobytů pro chlapce. V té době byl hlavním organizátorem P. Jaroslav Lank. V roce 1974 se do vedení letních chaloupek dostal P. Karel Herbst. Jak se zájem o chaloupky v průběhu dalších let rozvíjel, P. Herbst začal spolupracovat i s asistenty, kteří si sami prošli takovými chaloupkami. V roce 1981 se chlapci z chaloupek prozradili a na P. Herbsta přišlo udání. I přesto však dílo salesiánů pokračovalo, do chaloupek bylo zapojeno mnohem více spolupracovníku a asistentů, přibylo bezpečnostních opatření (snížení počtu účastníků, domlouvání chaloupek pouze osobně apod.). V roce 1986 proběhlo celkem 64 čtrnáctidenních chaloupek po 45

Srov. VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 12. 24

celé republice. Na konci období totality už bylo více jak 1000 účastníků a asi 300 pomocníků. Po sametové revoluci postupně chaloupky začala organizovat jednotlivá salesiánská střediska pro mládež. Mnoho chlapců, kteří dříve byli jako účastníci na chaloupkách, dnes patří mezi pomocníky salesiánů či oni sami se stali salesiány. I přes nepříznivost doby se salesiánskému dílu dařilo a daří dodnes. Kromě chlapeckých chaloupek začaly postupně vznikat i chaloupky dívčí. Nebylo to však jediným dílem Salesiánu za doby totality. Svou vlastní organizaci měly tzv. ostravské chaloupky, vznikaly různé vzdělávací akce a duchovní obnovy. Salesiáni si sami začali vydávat časopis Čtení do krosny. Vznikaly a byly vymýšleny křesťanské písně, které si účastníci sami přepisovali do vlastních zpěvníčků.46 Chaloupky byly primárně určeny pro chlapce z věřících rodin. Salesiáni chtěli, aby tito chlapci zůstali na dobré cestě víry, a aby poznali věřící kamarády. Podle Vracovského jezdilo mnoho účastníků na tábory čistě za zábavou, za dobrodružstvím, za poznáním nových přátel, za strávením času v přírodě. Pro salesiány (organizátory) však měly chaloupky další rozměr – duchovní život a formace osobnosti. Nemálo účastníků právě díky chaloupkám našlo své povolání v zasvěceném životě. Na chaloupky jezdili chlapci od deseti do sedmnácti let většinou z různých koutů republiky, ale s podobným názorem na život a svět. Převážně se totiž jednalo o chlapce z věřících rodin. Právě na chaloupkách vznikala přátelství, která mnohdy trvala celý život. Na chaloupkách totiž často panovala rodinná a přátelská atmosféra. Každý chlapec byl přijímán a současně byl spoluodpovědný za zbytek týmu. Co však chlapce asi nejvíce přitahovalo, byl náboženský program. Mohli okusit něco jiného než jenom modlitbu v rodině. Na chaloupkách dostávalo křesťanství úplně jiný rozměr.47 Chlapci rostli v odvaze zachovávat si svou víru i v nepříznivých okolních podmínkách, kterými byl např. totalitní režim. Jak bylo řečeno výše, chaloupky měly za cíl formovat své účastníky. Dělo se to pomocí nejrůznějšího duchovního programu, který chaloupkám dával rys křesťanského tábora. Na začátku pořádání chaloupek se mohli chlapci každodenně zúčastnit mše svaté, součástí programu byla, ranní a večerní modlitba, modlitba před 46 47

Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 11 – 55. Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 58 – 70. 25

jídlem a po jídle, modlitby samotných vedoucích, dobrovolná modlitba růžence. Chlapci dostávali každý večer před spaním tzv. slůvko na dobrou noc. Ke konci chaloupky byl čas na ztišení, chlapci mohli využít svátosti smíření, často bývala vystavená svátost oltářní, někdy si sami chlapci zažádali o noční adoraci. Na konci tábora se chlapci jednotlivě odevzdávali Bohu. Každý den v průběhu chaloupky vedoucí přednášel chlapcům určité témátko, což byla forma katecheze chlapců. Nezbytnou součástí duchovního programu na chaloupce byl kněz nebo aspoň jeho návštěva. Při větším množstvím chaloupek nebylo možné zajistit přítomnost kněze po celou dobu chaloupky. Kněží se snažili na každou chaloupku přijet aspoň na návštěvu. Taková návštěva kněze byla vyvrcholením chaloupky, s čímž byla vždy spojena svátost smíření chlapců.48 Díky chaloupkám tak chlapci mohli prožít nejen dobrodružný týden v přírodě, ale mohli se i duchovně rozvíjet s vrstevníky.

48

Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 70 – 79. 26

3 JENÍKOVSKÝ TÁBOR Po vzoru organizací, které pořádaly křesťanské tábory za doby totality, vznikaly v 90. letech minulého století až do současnosti nové a nové tábory. Ať už se jedná o tábor junácký, orelský či salesiánský, všechny jsou postaveny na základě křesťanské víry. Všechny tyto tábory si kladou stejný cíl – prostřednictvím dobrodružného programu a změny prostředí dětí přivádět účastníky blíže k Bohu. Jedním z takových táborů je i tzv. Jeníkovský tábor.

3. 1 Popis oblasti a historie tábora Jeníkov je malá vesnice v severních Čechách (Teplicko). Dříve to bylo významné poutní místo, ale postupem času došlo k výrazné přeměně celého tohoto kraje. V devatenáctém století se v této oblasti začalo těžit hnědé uhlí, čímž se Jeníkov a Teplicko stalo oblastí vysoce průmyslovou. Vlivem poválečného odsunu Němců z pohraničí odsud odešlo původní obyvatelstvo. Do kraje se přistěhovalo hodně romských obyvatel.

Němci při odsunu však po sobě zanechali rozbité,

vykradené kostely. Z kdysi průmyslové oblasti se stalo místo s vysokou nezaměstnaností a s největší kriminalitou v zemi.

3. 1. 1

Duchovní správa Jeníkova

Jeníkov patří pod duchovní správu Farního týmu (FATYM) Vranov nad Dyjí. Nebylo tomu tak však vždycky. Jeníkov je na území litoměřické diecéze. Dlouhou dobu sem také administračně patřil, ačkoliv se o farnost a farníky nikdo nestaral. Když kněz z FATYMu Marek Dunda studoval v Litoměřicích, v rámci povinných nedělních vycházek po okolí viděl neutěšený stav kostelů a farností na území této diecéze. Společně s několika kolegy ze semináře měli přání, že by jednou, až sami budou kněžími, chtěli této oblasti pomoct. Když po vysvěcení odešel Marek Dunda do Velkého Meziříčí a později s o. Pavlem Zahradníčkem vytvořili FATYM, jejich přání pomoci severočeským farnostem je stále provázelo. Hledali tedy nejmrtvější farnost, kterou určovali podle těchto kritérií: Nikdo se v dané farnosti nehlásil k víře, bylo tam obrovské množství problémů (národnostních, vztahových), velké procento kriminality, naprosto zdevastované kostely. Jeníkov u Duchcova byl farností, která 27

přesně splňovala daná kritéria. FATYM tedy začal jednat s duchovním administrátorem, který měl Jeníkov na starosti, později s biskupem litoměřickým a biskupem brněnským. Souhlasná jednání vedla k tomu, že dne 6. dubna 1999 přijela do Jeníkova společně s kněžími a ochotnými spolupracovníky z jižní Moravy první katechetka, která se začala starat o evangelizaci nejen dětí a mládeže, ale i ostatních lidí všech věkových kategorií a životních stavů.

3. 1. 2

FATYM Vranov nad Dyjí

Farní tým FATYM Vranov nad Dyjí vznikl 1. 7. 1996. Původně byl FATYM pouze myšlenkou v hlavě brněnského biskupa, který vyzval své kněze k tomu, aby se mu ozvali ti, kteří by byli ochotní vytvořit týmovou faru. Přihlásil se otec Pavel Zahradníček společně s otcem Markem Dundou. Oba zpracovali plán, jak by taková týmová fara vypadala v pohraničí ve Vranově nad Dyjí. Otci biskupovi se tento návrh tak zalíbil, že téměř okamžitě poslal tyto dva kněze do Vranova nad Dyjí, aby tam uskutečňovali svou koncepci týmové fary. Postupem času se FATYM stal společenstvím kněží a laiků, kteří společně pracují na evangelizaci lidí kolem sebe. Heslem FATYMu je „Omnia ad Bonum adhibere“, což znamená „Všechno využít k Dobrému“. Cílem FATYMu je tedy všechno dělat k větší oslavě Boží. S tím souvisí mnoho aktivit, které se zrodily právě ve FATYMu. Patří mezi ně: Vydávání časopisu Milujte se!, vydávání brožur a tiskovin s duchovní tématikou, vydávání zpravodaje pro vlastní farnosti, spolupráce s křesťanskou televizí TV-MIS, iniciativa Společenství čistých srdcí, organizace lidových misií a pěších poutí, pořádání víkendových setkání pro děti, mládež, ale i maminky s dětmi, pobyty na faře, společenství dívek Marianky, společenství chlapců Soluňáci a Dyjáci, letní tábory atd.

3. 1. 3

Historický vývoj jeníkovských táborů

V roce 2001 se uskutečnil první jeníkovský tábor. Tento tábor probíhal v nedaleké Moldavě. Tábor měl na starosti o. Pavel Zahradníček a katechetka. O pár let později se jeníkovské děti49 přesunuly na jižní Moravu. Jeden rok byl tábor ve Štítarech (Znojemsko), rok poté se jeníkovské tábory začaly pořádat vždy na 49

Pojem jeníkovské děti značí děti a mládež z Jeníkova a okolí, které se zúčastňují jeníkovských táborů či jsou jinak v kontaktu s katechetkou a kněžími. 28

faře ve Vranově nad Dyjí. Kněží chtěli, aby děti poznaly jiné prostředí, než na jaké byly do té doby zvyklé. První tábory ve Vranově nad Dyjí byly poněkud živější. Příkladem může být ročník, kdy mezi účastníky bylo pět romských třináctiletých chlapců, kteří narušovali jakékoliv výchovné či duchovní působení vedoucích. O. Marek Dunda ještě s jedním jáhnem si vzali na starosti právě tyto chlapce a celý týden se jim usilovně věnovali. Později vlivem změny některých vedoucích už tábory nebyly tak strašné, a staly se tak příjemnou zkušeností nejen pro děti, ale i pro vedoucí. V roce 2009 se poprvé tábora zúčastnili i děti z okolí Mariánských Radčic (asi 20 km od Jeníkova). Společně vytvořily zajímavou skupinu dětí. Jejich přátelské vztahy přetrvávají dodnes. Některé děti se na tábor stále rády vrací, jiné už z táborů vyrostli a místo nich se táborů účastní děti mladší. Všichni však stále rádi jezdí na Moravu50.

3. 1. 4

Získávání informací o táboře

Děti se o táboru dozvídají několika způsoby. Jedná se o oslovení katechetkou, osobní zkušenost a sdělení mezi kamarády, internet a Jeníkovský zpravodaj. Tábor by nebylo možné realizovat díky ochotě katechetky, která několik měsíců před táborem jde za dětmi a nabídne jim možnost účastnit se tábora na Moravě. Některé děti se v průběhu roku potkávají s katechetkou při farních akcích. Je potom snazší děti oslovit, aby jeli na tábor na opačný konec republiky. Děti samy, které se jednou tábora zúčastnily, chtějí jet i v příštím roce. Děti si o táboře často řeknou samy mezi sebou. Důležitým informačním prostředkem je také Jeníkovský zpravodaj a webové stránky www.fatym.com, kde nejen o táboře bývají důležité informace.

50

Označení Morava používají všechny děti ze severních Čech. Podle jejich pojetí se jedná především o farnosti Vranova nad Dyjí. Ve většině případů znají z celé oblasti Moravy pouze Vranovsko či Znojemsko. Kdykoliv bude uváděno dále označení Morava, je tím míněna právě oblast Vranova nad Dyjí a přilehlých obcí. 29

3. 2 Účastníci Účastníky jeníkovských táborů byly a jsou doteď téměř vždy děti ze sociálně slabších rodin. Ve většině případů se jedná o děti romského či smíšeného původu. Vždy bylo nutné dávat pozor, aby děti neničily faru a její vybavení. Postupem času přijížděly na tábor děti, které poslouchaly vedoucí a plnily jejich požadavky, dokázaly mezi sebou dobře vycházet a navazovaly přátelské vztahy. Děti se až na táboře seznamovaly s křesťanskou vírou či náboženstvím obecně. Někteří z nich přijali dobrou zprávu o Ježíši Kristu a rozhodli se k přijetí svátosti křtu. A to i přesto, že mnozí z nich se často pohybují na hranici zákona kvůli brzkému užívání alkoholu, cigaret, marihuany či předčasné sexuální aktivitě. Ze strany účastníků je o tábor velký zájem. V současné době se tábora chtějí zúčastnit i pětileté děti. Obvyklé věkové rozmezí účastníků je 7 – 16 let. V posledních několika letech jsou snahy tábor rozdělit pro mladší a starší. V roce 2013 se to podařilo a souběžně tak mohly být tři tábory na třech různých místech (Vranov nad Dyjí – starší děti, Štítary – mladší děti, Lančov – mladší děti, které nespadají pod správu FATYMu, ale pochází ze severních Čech). Některé ze starších dětí se postupem času stávají pomocnými vedoucími na táboře. Obecně lze říci, že děti se na tábor rády vrací nejen díky dobré finanční dostupnosti, ale i díky atmosféře, která na táborech panuje. Tábory totiž nejsou primárně zaměřeny na výkon účastníků. Pro účastníky i vedoucí je mnohem důležitější pohodová a přátelská atmosféra, která je způsobená mimo jiné i křesťanským duchem (tzn. nadějí, Boží láskou, radostí a přijetím druhých lidí), který prostupuje celý tábor.

3. 3 Výchovné a duchovní působení na táboře Tábor je realizován na farách FATYMu. FATYM má nastavený určitý denní řád, kam jsou zahrnuty duchovní aktivity. Účastníci tábora se do tohoto řádu více či méně zapojují také. Každé ráno se začíná modlitbou církve – ranními chválami, které jsou spojeny s ranní modlitbou. Mnohdy dochází k tomu, že účastníci chtějí v kapli zůstat co nejdéle a chtějí zpívat tzv. hosanovky – písničky ze zpěvníků Hosana 1 a Hosana 2. Po snídani následuje dopolední program. Před obědem se obvykle všichni modlí modlitbu Anděl Páně. Po obědě je možnost osobního volna. V této části dne 30

děti mohou nejen např. podívat se do obchodu a něco si koupit, ale také popovídat si s kýmkoliv z vedoucích nebo z kněží. Vedoucí se snaží být k dispozici dětem, naslouchat jim a navázat s nimi osobní, přátelský vztah. Odpolední program je většinou ovlivněn časem mše svaté. Mše svaté bývají obvykle každý den. Někdy jsou mše slouženy některým z kněží pouze pro účastníky a vedoucí tábora. Po mši svaté bývá večeře a po ní večerní chvály. I v tuto dobu děti rády tráví v kapli hodně času zpěvem hosanovek. Někdy po večerních chválách následuje ještě večerní program, jindy se dětem poví večerníček, je večerka a jde se spát. Večerníček má vždycky na starosti jeden z kněží. Vypráví dětem buďto nějaký příběh z Bible, nebo seznamuje účastníky tábora s nějakou oblastí křesťanství. Jedná se v podstatě o takovou katechezi nejen účastníků, ale i vedoucích. Samozřejmostí během dne je modlitba před jídlem a po jídle. Po celou dobu tábora se vedoucí snaží vést děti k tomu, aby se dozvídaly o Bohu, aby dostaly odpověď na svoje otázky, aby měly úctu k Pánu Ježíši a ke svatým a nebraly Boží jméno nadarmo. Ke křesťanství může také přivádět téma celého tábora, které většinou bývá na náměty Bible nebo křesťanství (za zmínku stojí témata např. Putování Starým zákonem, Příchod Cyrila a Metoděje apod.) Vedoucí i kněží respektují, že ne všechny děti jsou pokřtěné či v křesťanství znalé. Tábor není brán jako místo, kde se všichni musí obrátit k Bohu. I přesto, že duchovní aktivity (modlitba, mše svatá apod.) jsou součástí programu a děti by se ho měly účastnit, nelze tyto aktivity brát jako donucovací prostředek k víře. Do víry není nikdo nucen, je pouze vyžadováno respektování daného programu. První evangelizace na táboře by však nemohla probíhat, nebýt osobního nasazení každého vedoucího. Vedoucí se snaží zvláště zde na táboře naplno prožívat svůj duchovní život a být dobrým příkladem pro děti. Všichni vedoucí žijí aktivním křesťanským životem. Několik vedoucích patří mezi čekatele kněžství. Všichni vedoucí přistupují k dětem s láskou. Děti ví od začátku táboru, že se mohou kdykoliv na kteréhokoliv vedoucího obrátit s jakoukoliv prosbou. Je proto nutné, aby vedoucí byli ochotní naslouchat dětským problémům. Čas strávený na táboře je určený především pro děti. Všechny děti jsou stejně přijímány bez ohledu na barvu pleti, vyznání, názory, rodinnou situaci či problémy v osobním životě. Všichni vedoucí se snaží, aby každé dítě v průběhu tábora pocítilo radost z úspěchu. Mezi každým dítětem a vedoucím i mezi dětmi navzájem může vzniknout hluboké přátelské pouto, které většinou trvá dlouho po skončení tábora. Během tábora učiní mnoho dětí 31

rozhodnutí opustit dosavadní způsob života a začít znovu, líp, tak, jak vidí u vedoucích, kteří žijí naplno s Ježíšem.

3. 4 Financování tábora Většina účastníků táborů pochází ze sociálně slabších rodin. Rodiče si tedy nemohou dovolit platit velké částky za tábor. Organizátoři si tuto skutečnost uvědomují, a proto uzpůsobili cenu tábora finančním možnostem rodičů dětí. Cena je už několik let stanovena na 1.000,-- Kč. Tato částka je však směšná vzhledem ke skutečným nákladům jednoho účastníka na celkový pobyt. Tábor je možné uskutečnit díky ochotným lidem, kteří táboru věnují sponzorský dar (ať už finanční nebo materiální). Velkou podporou je finanční pomoc z Kolpingovy rodiny Štítary51. Někteří rodiče si nemohou dovolit platit velké sumy za tábor, zvlášť pokud na tábor jede víc jejich dětí. Někdy se proto stávalo, že někteří rodiče nezaplatili plnou částku za všechny děti, případně nemohli zaplatit vůbec nic. V takových případech se to řešilo tak, že buď o. Marek dětem na tábor půjčil (ale peníze se mu ve valné většině případů už nevrátily) nebo si děti odpracovaly alespoň určitou část peněz, které měly zaplatit za tábor. Jejich práce spočívala v tom, že přišly na faru v Jeníkově a pomohly tam katechetce s přípravou programu pro mladší děti nebo jí pomohly v kuchyni či na zahradě. Jeníkovský tábor probíhá na faře na Vranově nad Dyjí, která patří FATYMu. Za pronájem fary se obvykle neplatí. Pokud ano, cena za noc na jednoho účastníka je 51

Kolpingova rodina – Adolph Kolping se narodil v chudé rodině, stal se obuvníkem, později v něm uzrálo rozhodnutí stát se knězem. Kolping začal vytvářet domy pro tovaryše, kteří přicházeli do velkých měst. Chtěl jim nabídnout křesťanské společenství a smysluplné trávení volného času. Do českých zemí se pod názvem Jednota katolických tovaryšů dostalo Kolpingovo dílo v druhé polovině 19. stol. Své uplatnění našly domy pro studenty, mladé řemeslníky a všechny mladé lidi, kteří toužili najít zázemí a střechu nad hlavou, ve velkých městech – především v Praze, v Brně, v Kroměříži a ve Znojmě. Působením totalitního režimu byla činnost Kolpingova díla v druhé polovině 20. století až do sametové revoluce násilně zastavena. V roce 1992 se Kolpingovo dílo v České republice obnovilo. V současné době na našem území působí 31 Kolpingových rodin. (Srov. Kolpingovo dílo ČR. Kolpingovo dílo České republiky [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné z: http://www.old.kolping.cz/ceske.aspx) Obce FATYMu Vranov nad Dyjí se sdružují do Kolpingovy rodiny Štítary. Cílem je především pomoc dětem a mládeži smysluplně trávit volný čas (i pomocí letních táborů), obnovovat víru ve znojemském pohraničí, pozitivně působit na prevenci sociálně patologických jevů. Finanční prostředky na činnost Kolpingovy rodiny Štítary jsou čerpány z MŠMT (Srov. Kolpingovy rodiny: 26. Štítary. Kolpingovo dílo České republiky [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné z: http://www.old.kolping.cz/rodinadetail.aspx?IDRodina=22) 32

spíše symbolická. Prostory fary jsou proto poskytovány jako sponzorský dar dětem z Jeníkova. Dětem je zajištěna pětkrát denně pestrá strava a dostatečný pitný režim. Stravu zajišťuje kuchařka, která je vzdělaná v oboru. Strava odpovídá normám pro dobrý rozvoj dětí a mládeže. Částka celodenní stravy pro dítě je 100,-- Kč na den. Zde jsou přiloženy tabulky Příjmů a výdajů. Rozpočet je počítán pro 15 dětí.

Příjmy Přispěvovatel Děti Kolpingova rodina

Částka za jednoho

Částka celkem

1.000

15.000

280

4.200

Celkem

19.200

Tab. 1: Příjmy na táboře.

Výdaje Položka

Částka za jednoho

Částka celkem

Stravování

700

10.500

Ubytování

210

3.150

Cesta tam i zpět

220

3.300

Výlet

60

900

Odměny

70

1.050

Pomůcky

300

Lékárnička

1.200

Nečekané výdaje

1.000

Celkem

21.400

33

Tab. 2: Výdaje na táboře Z tabulek vyplývá, že výdaje na táboře jsou vyšší než příjmy. Díky sponzorům může tábor proběhnout po finanční stránce bez problémů. V posledních letech je pravidelným sponzorem starosta z Jeníkova. Mnohdy se najdou ochotní farníci (ať už z Vranova nad Dyjí nebo z Jeníkova), kteří dle svých možností mohou finančně přispět na tábor. Velkou pomocí je sponzorský dar od firmy Koh-i-noor, která každoročně poskytuje výtvarné pomůcky (fixy, pastelky, tužky apod). Na táboře působí průměrně deset vedoucích. Vedoucí na tábor nepřispívají. Nejsou však ani finančně ohodnoceni. Odměnou za jejich službu jeníkovským dětem je ubytování a strava zdarma.

3. 4. 1

Právní náležitosti tábora

Jeníkovský tábor je brán jako tábor, ale nesplňuje požadavky na zotavovací akci uvedené v Zákonu č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 8. Na táboře bývá okolo 15 dětí, proto není nutné ohlašovat tábor na Krajské hygienické stanici. Vedoucí splňují požadavky vedoucích na táboře. Hlavní vedoucí absolvoval školení hlavního vedoucího, zdravotník na táboře je kvalifikován díky školení Zdravotník zotavovacích akcí. Kuchařka je vzdělaná v oboru a má vydán potravinářský průkaz.

34

4 VÝZKUMNÁ ZPRÁVA "Můžete mě milovat", pronesla se značně protáhlým obličejem a s notnou dávkou ironie v hlase dívenka sotva dvanáctiletá. Kdyby nebyla na křesťanském táboře, kde se za sprostá slova dávají za odměnu dřepy, určitě by řekla něco mnohem peprnějšího. "My tě taky milujeme", odpověděl jí jeden z vedoucích s úsměvem na rtech. Rozčilovat se nad drzostí dětí opravdu nemá cenu. Zvláště ne u těchto dětí. Vědomí, že děti přichází ve většině případů z rozvrácených rodin, mají různé problémy (nejen) se zákonem, žijí v oblasti s největší kriminalitou, v oblasti severních Čech, mluví za vše. Pravda, ne všichni jsou takoví, ale to jsou spíše slabé výjimky. A tak je tedy můžeme milovat. Aniž by si to někdo z dětí uvědomoval, v tomto podle nich ironickém zvolání je tolik touhy po lásce a přijetí. Aby taky ne většina z nich často z domu zná pouze rozhádané rodiče, rodiče opilé, rodiče, pro které je jejich dítě až na několikátém místě. A je na nás, abychom je mohli a dokázali milovat. I přes všechnu jejich drzost, sprosté narážky, neposlušnost i oni touží po lásce. Touží po přijetí. Touží pocítit to, co pro většinu z nás je naprosto přirozené. Snad touží i po Bohu, neboť Bůh je láska. Touží pocítit i lásku Nejvyššího. Nekonečnou, neutuchající, obrovskou lásku, kterou může dát pouze Nebeský Tatínek. "Můžete mě milovat." Můžeme a chceme. Ale dokážeme to? Ponoříme-li se my sami do té obrovské lásky, pak ji dokážeme i předávat dál.52

4. 1 Metodologie výzkumu Jak bylo napsáno výše, jeníkovský tábor je realizován v křesťanském duchu. Na tábor často přijíždí děti ze severních Čech, které jsou vírou nedotčeny. Má smysl pořádat křesťanský tábor i pro děti, které nejsou křesťany? Může mít křesťanský tábor nějaký vliv na své účastníky? Pokud ano, jaký? Jsou schopní vstřebat duchovní 52

Můžete mě milovat...!. MARTEO. Dar od Boha: Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě.. [online]. 2013 [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: https://marteo.signaly.cz/1307/muzete-memilovat 35

rozměr, který tábor nabízí? Nebo jenom přijedou, užijí si týden bez rodičů a stejně nedotčení, jako přijeli, odjedou domů? Na tyto a podobné otázky byly hledány odpovědi v této práci. Zde je předloženo několik instrumentálních případů případové studie podle Stakea. Instrumentální případy jsou takové, kdy je zkoumán určitý jev, na základě čehož se hledají případy. Na začátku výzkumu jsou položeny výzkumné otázky a podle daných případů se hledají odpovědi.53 Poté, co byly položeny výzkumné otázky ve výzkumu týkajícího se vlivu křesťanského letního tábora na jeho účastníky, byly vytvořeny otázky, které vedlo sedm účastníků jeníkovských táborů k odpovědím. Hloubkové a narativní rozhovory byly nahrávány na diktafon a později přepsány do dokumentu ve wordu. Odpovědi respondentů byly rozděleny do několika kategorií (škola, volný čas, rodina, tábory – klady, zápory, způsob dozvídání se o táboru, víra, křesťanství, vztahy s vrstevníky, hodnotová orientace, plány do budoucnosti). Během přepisu a rozdělování odpovědí do kategorií docházelo k dalšímu doptávání se respondentů. Při několikátém čtení přepsaných všech částí rozhovorů byly vyznačeny zajímavé odpovědi a názory. Dva rozhovory byly pro nedostatečnou výpovědní hodnotu vyřazeny. Ze zbývajících pěti rozhovorů byly postupně na základě daných kategorií psány případové studie s konkrétními citacemi daného účastníka (v textu jsou vyznačeny kurzívou). Rozhovory byly převážně realizovány v době konání jeníkovského tábora na Moravě ve Vranově nad Dyjí a později v severních Čechách v průběhu letních prázdnin – července a srpna – v roce 2013.

4. 2 Případové studie 4. 2. 1

Dívka S., 12 let

S. žije ve městě kousek od Jeníkova. Narodila se jako jedna z osmi sourozenců. S. pochází z romské rodiny. V současné době žije se čtyřmi sourozenci a s rodiči. Další tři sourozenci žijí samostatně s vlastními rodinami nedaleko místa bydliště svých rodičů. 53

Srov.: HENDL, J. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. s. 107

36

Jednoho dne, když byla S. malá holčička, byla na návštěvě u svého bratra, který v té době bydlel v Jeníkově. Za bratrem přišla katechetka z fary s tím, že by potřebovala s něčím pomoct. S. šla tenkrát s nimi. Zaujalo ji prostředí fary. Katechetka nabídla S., že jim může občas na faře v rámci svých možností pomáhat. S. nadšeně souhlasila. Později S. seznámila své starší a postupně i mladší sestry s katechetkou, její rodiče se seznámili s lidmi z fary (katechetky a kněží). Maminka S. dlouhou dobu pomáhala při nejrůznějších farních aktivitách. S. se díky svému pomáhání na faře dostala na tábor na Moravu. Zde potkávala nové kamarády a zažívala příjemné situace. Nelíbily se jí však dlouhé pěší túry. S. jezdí na tábory od té doby, co se prve seznámila se slečnou katechetkou z jeníkovské fary, čili asi od svých pěti let. S. nevadí duchovní program, který je na táborech. Velmi ráda zpívá různé křesťanské písně (písně ze zpěvníků Hosana apod.) a ráda předříkává antifony při modlitbě ranních či večerních chval. S. se nechala v devíti letech pokřtít. Důvodem bylo to, že jednak rodiče chtěli, jednak má S. ráda otce Marka, katechetku i prostředí jeníkovské fary, jednak si myslí, že to bude lepší k životu. Křtu samotnému předcházel asi roční katechumenát, během kterého se S. dozvídala o víře, o Bohu, o životě s Ježíšem. S. si při svém křtu vybrala patronku sv. Zdislavu. Líbilo se jí toto jméno, protože bylo poněkud netradiční. S. sama sebe považuje za trochu věřícího člověka. Věří v Boha, ale nevěří, že jsou zlí duchové nebo že je ďábel. I přesto se ráda čte Bibli, kterou má doma. Krom čtení Bible se i S. modlí. Nejčastěji sama, někdy se sestrou nebo s katechetkou v Jeníkově. Z modliteb má ráda Otčenáš, ale nebaví ji růženec. Ráda by pravidelně docházela do Jeníkova na faru, kde by se mohla více dozvídat o Bohu takový ty pohádky. S. někdy navštěvuje salesiánské středisko v Teplicích, kde se účastní různých bohoslužeb nebo volnočasových aktivit v nízkoprahovém klubu. S. však přiznává, že jí chybí společenství vrstevníků, kde by se mohla dozvídat více o Bohu. Mši svatou navštěvuje S. asi jedenkrát až dvakrát do měsíce v neděli. Zbylé neděle je S. na výletě s turistickým kroužkem, které jsou realizovány přes základní školu, kam S. dochází. Od křtu S. uplynuly asi tři roky. Od té doby S. si všimla, že rodiče se díky jejímu křtu přestali tolik hádat. Ona sama se snaží změnit své chování třeba tím, že se zastává druhých, kterým je ubližováno. S. ale rozhodně není bezproblémové dítě. 37

Poslední školní rok (2012/2013) dostala ředitelskou důtku za mlácení dětí, vulgárnost a neposlušnost. Snaží se shodit odpovědnost za své chování na někoho jiného, protože zlepšení podle ní záleží na tom, jakou budu mít učitelku. Ředitelská důtka není jediný výchovný problém, který se u S. vyskytl. Už od šesti let kouří cigarety. Nejprve ji cigaretami uplácela starší sestra, která kouřila a nechtěla, aby ji S. práskla rodičům. Později si S. začala sama kupovat cigarety z peněz od rodičů s tím, že chce třeba na oplatky. I přes dlouhou dobu, co S. kouří, rodiče zatím neví o této neřesti jedné ze svých mladších dcer. Krom cigaret však S. výrazně neexperimentuje s návykovými látkami. Alkohol zkoušela jednou na Vánoce, marihuanu ani tzv. tvrdé drogy nezkoušela vůbec. Pro S. je nejdůležitější rodina a kamarádi. Jejím velkým snem je poznat Nový Zéland. Chtěla by mít normální život. Nechce být ani moc chudá ani příliš bohatá. Chce mít normální život, jako normální lidi, ale ne jako kdyby někdo dělal, že může mít všechno a ona nic. S. počítá s křesťanstvím i do budoucnosti. Chce si najít věřícího (nebo aspoň normálního, který ji bude mít rád se vším všudy) kluka, protože ví, že věří v to stejné co ona. Ráda by nechala pokřtít své dítě v jeníkovském kostele. Svatbu v kostele však odmítá. S. to bere tak, že budu chodit s tím klukem dva, tři, čtyři roky. Pak se vezmem a já po svatbě zjistím, že on je hajzl. A už se s ním nebudu moct rozvést. S. na začátku srpna po první svaté zpovědi přistoupila i k prvnímu svatému přijímání. Těsně před přijetím této svátosti se S. velmi těšila. Bere to tak, že se při svátosti eucharistie znovu narodí. Doufá, že přestane být tolik drzá. Vidí však sama sebe realisticky. Nepředpokládá, že působením svátosti oltářní přestane kouřit. S. je v období puberty. Má spoustu plánů, snů a představ do budoucnosti. Jak se jí podaří uskutečnit to, co si přeje, záleží na ní. S. je podle stádií víry J. Fowlera54 ve stadiu myticko-prozaické víry. Věří, že za dobré skutky bude duchovně dobře odměněna. Jsou pro ni důležité autority (v tomto případě např. katechetka, o. Marek). S. je od pěti let v kontaktu s věřícími lidmi. Pomůže jí tato skutečnost k tomu, aby se posunula do dalšího stádia víry? Bude mít i křesťanská víra vliv na její budoucí život? To se ukáže až časem.

54

Srov. WEST, G. K. Dobrodružství psychického vývoje : Kapitoly z vývojové psychologie. s. 155. 38

4. 2. 2

Dívka O., 15 let

O. žije ve větším městě nedaleko Jeníkova. Žije s matkou, nevlastním otcem a čtyřmi sestrami. Další tři bratři žijí odděleně od rodiny. Jedná se o romskou rodinu. O. po prázdninách nastoupí do deváté třídy základní školy. O. se narodila jako páté dítě svých rodičů. Časem O. přibyli ještě další tři sourozenci. Rodiče O. byli pokřtění, ale nepraktikující. S vírou se O. poprvé seznámila až přes katechetku z Jeníkova. O. si společně s několika dalšími kamarádkami a sestrami hrála na hřišti. Když za nimi přišla katechetka a nabídla jim společné hraní si, děti nadšeně souhlasily. Katechetka tenkrát odpovídala na všetečné dotazy dětí. Mimo jiné jim řekla i o své víře v Boha. O. a ostatní děti byly zaujaté povídáním katechetky, která dětem nabídla možnost přespat na faře v Jeníkově. Rodiče svolili a O. tak začala poznávat nejen prostředí jeníkovské fary a duchovní z Moravy, ale především víru v Boha s jejími specifickými projevy (modlitby, zbožné písně apod.) V asi sedmi letech byla O. poprvé na táboře na Moravě. Od té doby absolvovala asi osm táborů. Na posledním táboře měla na starosti menší děti. Kromě výletů a her se jí líbí především to, že na táboře můžeme být všichni spolu (nejen ona s některými ze svých sester, ale i s ostatními dětmi). Občas O. vadí, že je na táboře až moc křesťanství. I přesto se však na základě doporučení slečny katechetky rozhodla pro křest. Absolvovala roční přípravu především s katechetkou z fary v Jeníkově. Rodiče tenkrát nic nenamítali, neboť podle O. každý chce mít svoje dítě pokřtěné, kdo tomu věří. O. byla pokřtěná v devíti letech. Tenkrát si zvolila křestní jméno Kateřina. Důvodem bylo to, že se jí toto jméno líbí. Jejími kmotry se stal její bratr s manželkou. Díky křtu O. poznala nové lidi, má možnost jezdit na křesťanské tábory, věří v Boha. Její víra však je tak trochu prospěchářská, kdy třeba prší, já se pomodlím a to přejde. O. sama sebe považuje za věřícího člověka a nemá problém se k této skutečnosti přiznat i mezi nevěřícími kamarády. Občas potká i nové věřící lidi kolem sebe (např. její učitelka). Od křtu však u O. nedochází k cílené katechezi, O. sama čte občas Bibli. O. se často a ráda zúčastňuje křesťanských akcí, které pořádá FATYM (ať už na Moravě nebo v Jeníkově). O. taky navštěvuje salesiánské středisko v Teplicích, které pořádá nejrůznější odpolední až vícedenní akce. I tam našla O. několik věřících kamarádů. Přesto však pravidelně nedochází do žádného

39

společenství, kde by se mohla s vrstevníky bavit o víře či o životě s Kristem. O. uznává, že občasné farní akce nenahradí pravidelné společenství, které by poskytlo možnost více do hloubky řešit to, co ji v duchovním životě zajímá. O. považuje křesťanství za dobré, ale s některými věcmi se neztotožňuje. Například se nechce vdávat v kostele, protože se později nemůže rozvést. O. čeká poslední rok na základní škole. Už nyní však přemýšlí, kterým směrem chce pokračovat na své životní cestě. O. chce být servírkou nebo kosmetičkou. V podstatě je obyčejnou žačkou, kterou baví informatika, zeměpis, dějepis. Krom jednoho předmětu, který na konci prázdnin opakuje, má normální známky. Svůj volný čas nejraději tráví s kamarádkami a kamarády venku. O. nijak výrazně neexperimentuje s návykovými látkami. Ví, že pokud chce něčeho dosáhnout, musí si za tím jít. Jejím snem je se vyučit, pak bych si chtěla udělat i tu maturitu, chtěla bych si otevřít nějakou restauraci nebo salon, pracovat a potom, jak to bude dál. Jelikož se O. moc nelíbí v Česku, chtěla bych odjet do ciziny, tam bych se vdala, založila rodinu a žila bych si. O. přistoupila na začátku srpna 2013 poprvé k první svaté zpovědi a následně k prvnímu svatému přijímání. Značně proškolená naukou víry přijala tyto další dvě svátosti. Jaký budou mít účinek do jejího života? O. se na přijetí těchto svátostí velmi těšila. Doufá, že se něco v jejím životě změní. Ráda by přestala být drzá. Snaží se tomu zabránit sebeovládáním. Bude mít možnost setkávat se s Kristem ve svátosti eucharistie výrazný vliv na chování této mladé dámy? O. je v současné době ve stádiu myticko-prozaické víry (podle J. Fowlera55). Spoléhá se na to, že Bůh vyslyší každou její prosbu tak, jak ona chce. O. je ve věku mezi dětstvím a dospělostí. Jaká bude její životní cesta, neví ani ona sama. Všechno se ukáže až časem. Dobrým vodítkem jí však může být i křesťanství, které měla možnost více poznávat i díky tzv. jeníkovským táborům.

4. 2. 3

Dívka M., 11 let

M. pochází z obce nedaleko Jeníkova. Má jednu starší sestru. M. žije s maminkou, se sestrou a se sestřiným přítelem. Sestra čeká miminko. Matka M. 55

Srov. WEST, G. K. Dobrodružství psychického vývoje : Kapitoly z vývojové psychologie. s. 155. 40

pochází z poloviční romské rodiny. Rodiče M. jsou rozvedení a její otec je gádžo, který bydlí v paneláku. Po prázdninách nastoupí M. do 6. třídy. Když se M. narodila, její matka ji chtěla nechat pokřtít, neboť ona sama byla pokřtěná v katolické církvi. Když přišla na faru požádat o křest dcerky, kněz to odmítnul, že spěchá. Takže mamka vlastně potom nikoho nesháněla, protože se bála, že ji zase někdo odmítne. I přesto, že její matka byla pokřtěná, křesťanská výchova dětí šla bokem a M. o Bohu nevěděla vůbec nic. Jednou si M. hrála venku s kamarádkou. Kamarádka jí řekla, že občas zajde na faru do Jeníkova, kde přespí, zahrají si nějaké hry a je tam zábava. Nabídla M., zda nechce jít někdy s ní. Maminka svolila, a tak se M. dostala poprvé na faru. V létě potom jela na první tábor na Moravu, kde se v podstatě poprvé setkala s křesťanstvím. M. vzpomíná, že ji tenkrát naprosto fascinovala mše a prostředí vranovského kostela. V té době bylo M. sedm let. M. se díky táborům a občasnému přespávání na faře začala dozvídat o Bohu, až dospěla do fáze, že se rozhodla pro přijetí svátosti křtu. Líbilo se jí, jak před nějakou dobou vstoupila do katechumenátu jedna slečna z tábora a jak jí všichni dávali křížek na čelo. M. to chtěla taky zažít a věděla, že má jedinečnou příležitost vstoupit do katechumenátu. Na jednom z posledních táborů tedy požádala o. Marka Dundu, o obřad vstupu na přípravu na křest. M. se tak začala intenzívněji připravovat na první svátost. Důležitou pomocnicí jí byla jeníkovská katechetka, která se jí jednou za měsíc až dva věnovala a seznamovala ji s důležitými aspekty křesťanského života. M. se rozhodla pro křest, aby ona jako jediná nebyla černou ovcí, která z jejich rodiny není pokřtěná. Dalším důvodem, je ochrana Boží. Její maminka totiž tvrdí, že když nejsem pokřtěná, tak se mi pořád něco stává, pořad nějak padám, mám nějaké úrazy. Mamka si myslí, že to je skrz to, že nejsem pokřtěná, že mě Bůh nemůže tak moc chránit. M. byla letos již po čtvrté na táboře na Moravě. Stále ráda se vrací na toto místo. Líbí se jí na táboře prostředí, hry i duchovní program. M. se ráda zúčastňuje mše svaté. Doma nemá moc příležitostí jít na mši svatou. V obci, kde M. žije, totiž není kostel ani kaple a do nedalekých Teplic či Duchcova ji maminka nechce pouštět. M. má několik věřících kamarádů, většinou jsou to však lidé z tábora nebo lidé, které poznala na faře v Jeníkově. M. se ráda zúčastňuje křesťanských akcí, které

41

pořádá FATYM (patří mezi ně např. přespání na faře v Jeníkově, pěší poutě na Velehrad, účast na táborech na Moravě a v Jeníkově pro kluky tzv. Soluňáky). M. sama sebe považuje za věřícího člověka. Nemá problém se přiznat k víře v Boha i před spolužáky a kamarády. Její víra je tak trochu prospěchářská, např. si řeknu Prosím Bože, ať nemám špatnou známku a vždycky se to vydaří. Někdy v brzké době čeká M. křest. Už uvažovala i nad křestním patronem. Chce si zvolit Gabrielu. Vybírala spíše podle jména, než podle osobnosti světce (v tomto případě archanděla). Jednak se jí toto jméno líbí, jednak toto jméno má jedna teta, kterou má M. hodně ráda. M. je v podstatě obyčejná dívka - půjde do šesté třídy, několikrát zkoušela kouřit, ve škole ji nejvíc baví tělocvik. Sportu by se chtěla věnovat i profesionálně, i když si není jistá, zda je dost dobrá. V budoucnu by chtěla být kuchařkou, ale uvažuje pragmaticky – vydělá si dostatek finančních prostředků na zajištění všeho, co bude potřeba? V tuto chvíli je pro M. nejdůležitější rodina. Jejím největším snem je navštívit Paříž a prohlédnout si ji z Eiffellovy věže. Problémové situace řeší jako většina jejich vrstevníků – když ji někdo naštve, naštve se taky, odejde a až vychladne, jde se omluvit a snaží se o znovunavázání přátelství. Na druhou stranu M. čeká v brzké době významný životní krok – stane se dítětem Božím. Jak moc ji křest ovlivní? Co se v jejím životě změní? To se uvidí až časem. Už teď je však jisté, že jeníkovské tábory M. na její životní cestě nějakým způsobem ovlivnily a ona je za to ráda. M. je podle J. Fowlera56 v myticko-prozaickém stadiu víry. M. věří, že když se pomodlí, tak Bůh udělá to, co si přeje. Dospěje M. do dalšího stadia víry?

4. 2. 4

Chlapec M., 18 let

M. se narodil před osmnácti lety v malé vesničce v severních Čechách. Má starší sestru a mladšího nevlastního bratra. V současné době žije se sourozenci, s matkou a s jejím přítelem. Asi v sedmi, osmi letech jel M. poprvé na tábor na jižní Moravu. Dozvěděl se o něm díky katechetce, která působila v nedaleké vesnici na faře. Zatím byl pokaždé 56

Srov.: WEST, G. K. Dobrodružství psychického vývoje : Kapitoly z vývojové psychologie. s. 155.

42

na táboře jako jeden z účastníků. Nejvíce ho na táborech bavily večerní hry a různé srandy. Na táboře se poprvé začal dozvídat o křesťanství. Na táborech vždy patřil k těm, kteří vymýšleli nejrůznější zábavné aktivity pro ostatní. M. chtěl být vždy středem pozornosti. Jen málokomu však odhalil, že ho zajímá to, co viděl u vedoucích na táboře – křesťanský duchovní život. Křesťanství však poznával vesměs jenom na táboře a čas od času na faře, kam přijeli duchovní a věřící z Moravy. Na táboře poznal několik věřících kamarádů, se kterými udržuje kontakt pouze díky křesťanským akcím (jako je např. tábor nebo týdenní pěší pouť na Velehrad). Chtěl jsem následovat ostatní, kteří prožívali svou víru, a proto se rozhodl, že se nechá pokřtít. Vstoupil do katechumenátu, který trval dva roky, a v květnu roku 2012 byl M. přijat do rodiny Božích dětí. Biologická rodina M. je však silně protinábožensky založená. Mamka je hodně proti, ale mně je to jedno. I přes svůj křest však spoustu věcí řeší po svém – rád se napije alkoholu, zkouří se marihuanou nebo prostě vyvolává rvačky. Na první pohled by mohlo vypadat, že M. je agresivní, ale je to jenom jeden ze způsobů, jak si udržet místo v partě kamarádů. I to je možná jeden z důvodů, proč M. začal poslouchat black metal a death metal. Začal se přátelit s lidmi, kteří vyznávali stejný životní styl. Bohužel i M. se více přikláněl na stranu zla. Trochu se to v něm do určité doby bilo – na jedné straně přitažlivé, silné zlo, které se promítalo i do osobního života M., na straně druhé jakási touha žít šťastný a spokojený život (i v přítomnosti Boha). Prvotním impulzem, kdy M. se začal více zajímat o satanismus, byla intenzivní virtuální komunikace a následný krátkodobý partnerský vztah s dívkou z Brna. Tato dívka poslouchala stejný typ hudby jako M. a vyznávala satanismus jako životní styl. Jednou dokonce oba dva byli krátce na táboře na Vranově nad Dyjí. Působení oné dívky na táboře bylo v rozporu s ideálem FATYMu, kdy dělala názorové rozpory mezi dětmi. Tato dívka musela opustit tábor. Po několika týdnech se rozešli i s M. Ačkoliv už M. nebyl s touto dívkou, k satanismu měl natolik blízko, že se pro něj stal životním stylem. M. si však neuvědomuje nebezpečí, které může vyplynout na jeho život ze zahrávání si se zlem. Poté už M. na tábor na Moravu nikdy nejel. Začal vyznávat satanismus a tomu uzpůsobil i své vnější vzezření (obrácený kříž na krku, pentagramy jako nášivky na různých částech oděvu, ocvočkované řetězy na krku či na rukou, černé linky pod očima, dlouhé vlasy, dlouhý černý kabát apod.). Jedinou starostí M. bylo a je, kdy se 43

koná jaká oslava, abych se mohl opít. Při těchto oslavách je pro M. samozřejmostí (nejedna) krabička cigaret a několik jointů marihuany. I přesto všechno však M. nezanevřel na své kamarády a blízké z Moravy. Stýká se s nimi, pokud přijedou do Jeníkova. Už u nich však nehledá duchovní růst. Pouze udržuje stará přátelství. Několikrát se dokonce objeví v kostele, ale jenom kvůli lidem z Moravy. Pouze udržuju vztahy. Na M. se snaží pozitivně působit jeho věřící kamarádi z Moravy, ale M. se křesťanství od určité doby brání. M. i přes to všechno v skrytu duše by rád dostudoval učňovský obor, v budoucnu bych chtěl mít rodinu. Rád bych dělal to, co mě baví. M. je na prahu dospělosti. I přesto, že se stal dítětem Božím, jeho životní cesta pokračuje naprosto opačným směrem. Je jen na něm, zda a jak moc se bude nadále vyznávat satanismus jako životní styl. Je však možné, že semínko křesťanství, které v něm bylo zaseto díky táborům na Moravě, jednou vyroste a M. obrátí svůj život čelem ke Světlu, kterým je Ježíš Kristus. Svým způsobem lze u M. popsat stadium synteticko-konvenční víry57, i přesto, že se nejedná o víru křesťanskou. Na některé věci má M. svůj vlastní názor, neuznává dřívější autoritu. Důležitá je pro něj příslušnost ke skupině svých kamarádů satanistů. Jaká bude další životní cesta M.? To se ukáže až v průběhu časů.

4. 2. 5

Chlapec J., 14 let

J. pochází z vesnice asi dvacet km od Jeníkova. Žije s rodiči a s dvěma sourozenci. Rodiče J. jsou rasově smíšeným manželským párem. K J. domů jednou přišla katechetka z Jeníkova. Nabídla J. účast na táboře a J. souhlasil. Rodiče také neměli nic proti, a tak J. jel poprvé na jeníkovský tábor na Moravu. Poznal nové kamarády, dozvídal se zajímavá témata, podle kterých se máme orientovat, začalo se mu na táborech líbit. Letos se J. účastnil jeníkovského tábora potřetí. Už od začátku neměl problémy s tím, že byl tábor v křesťanském duchu. První rok J. hodnotí takto: nebyl jsem natolik hloupý, abych nechápal, co je křesťanství. Tak jsem si řekl, že to nechám být, že je to úplně normální. Druhý rok 57

Srov. WEST, G. K. Dobrodružství psychického vývoje : Kapitoly z vývojové psychologie. s. 155 – 156.

44

jsem se začal modlit a teďkom už jsem v katechumenátu. J. se tedy rozhodl pro křest. Jeho prarodiče jsou pokřtění, rodiče ne. Ale J. sám se už asi od svých sedmi let setkával s vírou, chodil jsem do kostela, protože tam byl hodný farář a vždycky jsem dostával čokoládu. Od mala ho fascinovala velikost kostelů, vnitřní výmalba a vitráže. Hlavním impulzem pro rozhodnutí nechat se pokřtít, bylo to, že J. v sobě cítil něco lepšího. Po obřadu do vstupu do katechumenátu byl v těsném kontaktu s jednou z vedoucích z tábora, která mu pomáhala osvětlovat tajemství víry. Bohužel nyní je J. na svou víru sám a nemá nikoho, kdo by mu byl věkově blízký, a kdo by mu vysvětloval to, co ho o Bohu zajímá. J. by rád pokračoval v aktivní přípravě na křest, ale komunikace s vedoucí z tábora je značně omezena. J. sám cítí, že po vstupu do katechumenátu má větší důvěru v Boha, víc chápe křesťanské základy, způsoby chování v kostele. J. občas zajde v místě bydliště do kostela buď sám, nebo s kamarády. Mimoto jezdí na setkání skupiny křesťanských chlapců Soluňáků do Jeníkova. J. hodnotí tyto akce jako stejně dobré možná i lepší než jsou jeníkovské tábory na Moravě. Dnes už J. sám sebe považuje za věřícího člověka a díky akcím na Moravě a v Jeníkově zná i několik věřících lidí, kteří nepochází z jeho vlastní rodiny (především však z Moravy). Když se spolužáci nebo učitelé ve škole dotknou tématu křesťanství, J. je poměrně hodně vzdělaný. Své znalosti získal díky křesťanským táborům na Moravě. J. se připravuje na křest. Jeho rodiče a prarodiče by byli rádi, kdyby křest proběhl v místě jeho bydliště, aby se této slavnosti mohla zúčastnit celá rodina. Podaří-li se, mohl by J. přijmout svátost křtu společně se svým otcem. Pro J. je křest něco velkého, co přinese změnu v životě k lepšímu. J. věří, že díky křtu budou odstraněny jeho hříchy. J. už přemýšlel i nad křestním patronem – jasným favoritem je svatý Václav. Jednak se o něm J. učil ve škole, jednak jsou pro něj zajímavé nevysvětlitelné události v životě tohoto světce (např. s tou jeho krví, protože ta skvrna vůbec nešla dolů.). Pro J. je přirozené se modlit. Nejčastěji se modlí před spaním. Na církev má specifický názor – církev, to jsou lidi, kteří to řídí a to je něco jako politika. Taky je rozdíl, mezi politikou a tím, jakého politika má člověk rád. J. ukončil sekundu (druhý ročník) na víceletém gymnáziu. I když je to tam těžší, ví, že bez práce nejsou koláče. J. si jde za svými sny a plány a rodiče ho v tom podporují. J. se učí hrát na kytaru a chodí na soukromé hodiny zpěvu, které mu rodiče platí. Na rodinných oslavách může J. předvést své hudební nadání. Právě 45

v takovou chvíli J. cítí, že jsou na něj rodiče pyšní. S ostatními členy rodiny J. taktéž nemá problém. Mladšího bratra i mladší sestru má velmi rád. S bratrem se občas poperou, ale to je normální mezi bráchy. J. má různé plány do budoucnosti. Chtěl by být buď fotbalistou nebo zpěvákem nebo chtěl bych jít víc do politiky nebo být právníkem. Zkrátka chtěl by se stát člověkem, ze kterého by si ostatní mohli vzít příklad. Už teď se snaží k tomu dorůst. Většinou si přehrává způsob svého jednání vůči druhým lidem. Pokud ví, že se nezachoval tak, jak by měl, tak chce změnit zajetý styl chování. Pro J. je v životě nejdůležitější rodina, škola a jeho zájmy. S rodiči mají opravdu hezký vztah. I přesto je J. rád, že může jednou za rok jet na tábor, kde je bez rodičů. J. totiž má doma i nějaké povinnosti, které na táboře odpadají. Co se týče školy, J. patří mezi průměrné studenty na gymnáziu. Kdyby se mu chtělo víc učit, mohl by mít i jedničky. Mezi zájmy řadí J. náboženství, fotbal a hudbu. Tyto tři roviny chce mít vyrovnané. J. je v období mezi dětstvím a dospělostí. Má spoustu snů, plánu a tužeb do budoucnosti. Ve svém dalším životě může čerpat i ze zkušeností z jeníkovských táborů na Moravě. Díky těmto táborům poznal nové kamarády (ať už spoluúčastníky táborů nebo vedoucí). Více se také dozvěděl o Bohu a o křesťanství. Jak bude dál rozvíjet duchovní stránku svého života, záleží na něm. J. může být zařazen do stádia víry synteticko-konvenčního58. Pro J. je důležité, aby jeho nejbližší (zvláště otec) vnímali křesťanství stejně jako on. Pro J. je také významným ukazatelem ve víře to, že může svou víru sdílet s ostatními (např. s vedoucími na táboře). Zda se J. dostane do dalšího stádia víry, to ukáže až čas.

4. 3 Práce zabývající se podobným tématem O významu křesťanských táborů a křesťanství působící na děti a mládež se zabývá několik bakalářských a diplomových prací (např. HUDEČEK, L. Letní křesťanský tábor; BŮŽKOVÁ M. Srovnání vlivů výchovy působících na předškolní děti a dospívající mládež k získání základů křesťanské víry a utváření jejich 58

Srov.: WEST, G. K. Dobrodružství psychického vývoje : Kapitoly z vývojové psychologie. s. 155 – 156.

46

křesťanského života). O vlivu křesťanských jeníkovských táborů však nikdo nevytvořil žádnou studii.

4. 4 Diskuze nad výsledky výzkumu Na základě výše uvedených případových studií bylo zjištěno, že pořádání křesťanských táborů výše uvedené účastníky pozitivně ovlivňuje ve vztahu ke křesťanství. Dětem se díky jeníkovským táborům otvírá nejen cesta k hezkým zážitkům, ale i k poznávání Boha. V průběhu let lze u dětí pozorovat změnu v jejich chování i ve vnímání křesťanství. Mnoho účastníků, kteří poprvé jeli na tábor křesťanstvím nedotčení s určitými problémy ve svém životě a v rodině (např. rozvedení rodiče, rodiče žijící s novými partnery, experimenty s návykovými látkami, apod.), se po několika letech rozhodují pro život s Bohem. Jejich touha změnit svůj život vede děti k hlubšímu zájmu o Boha, až dorostou k rozhodnutí přijetí svátosti křtu. Příprava na křest je více či méně intenzívní, stejně tak intenzivní je i poznávání Boha v určité době od přijetí svátosti křtu. Po nějaké době však u dětí a mládeže touha po Bohu klesá a někteří z nich se dostávají na obrácenou cestu od křesťanství (např. chlapec M.), děti se vrací do svých starých kolejí. U dětí opadává prvotní nadšení z křesťanství, přichází problémy, se kterými si neví rady, a na víru jsou ve většině případů sami. Děti a mládež přiznávají, že jim chybí nějaké společenství, kde by se jim i nadále mohl někdo věnovat a díky komu by mohli duchovně růst. Mají sice kamarády a kamarádky, kteří se považují za věřící, ale jejich duchovní vyspělost je stejná. Problém ztrácení zájmu o Boha však není jenom na straně dětí. V rámci FATYMu není zajištěna kontinuita v duchovním rozvoji jeníkovských dětí. Pro děti a mládež, které se nechají pokřtít díky kladnému působení jeníkovských táborů, není možnost dalšího setkávání se či vzdělávání se ve víře. V Jeníkově sice v současné době existuje společenství dospělých lidí, kteří přijali svátost biřmování, a kteří společně rozjímají nad Písmem Svatým. Pro děti a mládež však nic takového neexistuje. Děti mohou docházet na faru v rámci volnočasových aktivit, nicméně cílená katecheze pro ně není. Kněží FATYMu totiž předpokládají, že budou-li děti chtít, samy vyhledají některého z duchovních při jejich občasných návštěvách. Dětem chybí společenství, které by mohlo rozvíjet jejich duchovní vnímání. Děti 47

jsou ve věku, kdy potřebují pocítit příslušnost k určité skupině. Pokud tuto sounáležitost necítí ve skupině křesťanů, hledají ji v jiných skupinách, které mohou být spíše patologickými. Děti z Jeníkova a okolí mají možnost dojíždět do nedalekých Teplic, kde funguje stabilní tým několika salesiánů. Tito kněží vedou nízkoprahový klub v Teplicích. Volnočasové aktivity nabízené v nízkoprahovém klubu jsou otevřeny pro všechny děti a mládež. Některé z jeníkovských dětí této možnosti využívají. Většinou se však jedná pouze o smysluplné využití volného času. Duchovní vedení jeníkovské děti většinou nevyhledávají. Je to pochopitelné. V oblasti, kde víra není uznávána jako nejvyšší hodnota, je náročné přiznat se k víře v Boha. Stejně tak je i náročné jít mezi cizí lidi, se kterými by se měl krátce pokřtěný mladý člověk setkávat a sdílet o své víře. Určitým řešením dalšího duchovního rozvoje děti a mládeže se nabízí vytvořit křesťanské společenství, které by přijatelnou a pro děti pochopitelnou formou mohlo děti a mládež vést blíž k Bohu. Vyžadovalo by to možná větší přípravu ze strany katechetky či kněze, ale možná by se tak zamezilo stagnaci dětí v jejich duchovním vývoji. Tato setkávání by mohla probíhat v místě, které děti znají, a s lidmi, kteří je ovlivnili na jejich cestě k Bohu, tzn. na faře v Jeníkově s katechetkou nebo kněžími z FATYMu. (Bylo by poněkud problematické, aby tato setkávání zajišťovali vedoucí z tábora, neboť většina z nich bydlí ve vzdálených částech republiky, než jsou severní Čechy.) Na druhou stranu je však možné nahlédnout na danou problematiku i z jiného úhlu pohledu. Děti a mládež z výše uvedených případových studií se pro křest rozhodly převážně v období středního až staršího školního věku. Je to období, kdy se člověk snáze nadchne pro něco nového, ale současně není ve většině případů schopen dohlédnout, jaké důsledky bude mít jeho rozhodnutí. Jejich rozhodnutí pro křest bylo ovlivněno mnohdy sympatiemi k duchovní autoritě či přáním blízkých (rodičů, kněze, katechetky). Vyvstává zde proto několik otázek: Je průměrné devíti- až patnáctileté dítě, pocházející z oblasti, kde není hodnota víry příliš uznávána, schopné v tomto věku vzít důsledky rozhodnutí života s Bohem zcela vážně? Může si takové dítě uvědomit, že duchovní život křesťana není jenom o dobrých akcích s několika přáteli? Jak dlouho vytrvá takové dítě, když přijdou první těžkosti spojené 48

s prožíváním křesťanské víry? Nepřistupuje se ke křtu těchto dětí velmi brzy i s ohledem na to, v jakém prostředí (rodina, škola, severní Čechy) děti vyrůstají? Je zde mnoho otázek, jejichž zodpovězení nespadá do cílů a výzkumných otázek této práce. Je zde pouze poukázáno na potřebu nahlédnout do širších souvislostí dané problematiky.

49

ZÁVĚR Na začátku této bakalářské práce bylo nastíněno několik otázek: Má smysl dělat křesťanské tábory pro děti, které na tábor přijíždí křesťanstvím nedotčeny? Ovlivní křesťanský tábor účastníky nějak? Pokud ano, jak? V průběhu práce byly hledány odpovědi na tyto otázky. Aby mohlo být dosaženo efektivních a pravdivých odpovědí, bylo nutné seznámit se s pojmy, které s tématem křesťanských táborů úzce souvisí. Mezi takové pojmy, které byly uvedeny a vysvětleny v teoretické části, tzn. v první, druhé a třetí kapitole, patří evangelizace, katecheze, katechumenát, iniciační svátosti, společenství, možnosti setkávání pro mladé věřící křesťany ve volném čase, letní tábory a jejich historický vývoj, způsob vedení křesťanských táborů, podíl církve při přípravě táborů, historický vývoj tzv. jeníkovských táborů, popis oblasti, odkud pochází účastníci tohoto tábora, způsob vedení konkrétního křesťanského tábora pro děti ze severních Čech z oblasti Jeníkova a Teplic, který je každoročně organizován ve FATYMem ve Vranově nad Dyjí. Čtvrtá kapitola byla věnována pěti konkrétním dětem z jeníkovského tábora, které se táboru zúčastnily již poněkolikáté. Jedná se o děti ze sociálně slabších rodin, o děti z rodin rozvrácených, neúplných či rasově smíšených. Většina těchto dětí se s křesťanstvím setkala poprvé právě až na táboře. Jejich setkání proběhlo jako pozorování aktivního křesťanského života vedoucích a jako možnost více se skrze duchovní program přiblížit k Bohu. V průběhu několika let dospěly všechny děti ke vnímání křesťanské víry jako důležité hodnoty ve svém životě. Existuje tedy nějaký vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky? Ze zde uvedených případových studií vyplývá, že ano. Děti díky každoroční účasti na táboře dospěly k touze nechat se pokřtít, a stát se tak Božími dětmi. Ovšem táborem ani přijetím svátosti křtu duchovní život nekončí. Mnoho z těchto pokřtěných dětí si po určité době od svého křtu jde svou vlastní cestou, a s Bohem, jakožto nebeským Otcem, ve svém životě moc nespolupracují. Možným důvodem může být i to, že tyto děti nemají příležitost dozvídat se pravidelně a často o Bohu. Na svou víru jsou sami nebo pouze v úzkém kontaktu s kamarády na stejné

50

duchovní úrovni. Je škoda, že touha po Bohu, po lásce a přijetí, která je u těchto dětí podněcována a rozvíjena díky účasti na táborech a přijetím několika iniciačních svátostí, není naplňována např. pravidelným setkáváním se ve společenství mladých věřících lidí. Dalším z možných důvodů, proč děti sice samy sebe považují za věřící, ale jejich duchovní vývoj je omezen, může být hledisko věku, ve kterém se děti rozhodují pro Krista. Hrozí zde velké nebezpečí, že vlivem uvedených skutečností se tyto děti, které přijaly Ježíše Krista do svého života, přestanou k Ježíši hlásit. Má tedy smysl dělat křesťanské tábory? Určitě ano. Ovšem důležité je nejen děti přivést ke křtu, ale starat se o jejich duchovní rozvoj i po přijetí svátostí, což právě jeníkovským dětem chybí.

51

LITERATURA A ZDROJE Dokumenty církve 1. Ad Gentes: Dekret o misijní činnosti církve. In: Dokumenty II. vatikánského

koncilu.

2. vyd.

Kostelní

Vydří

:

Karmelitánské

nakladatelství, 2002. 603 s. ISBN 8071924679. 2. Bible

:

Písmo

svaté

Starého

a

Nového

zákona

(včetně

deuterokanonických knih): český ekumenický překlad. 13. vyd., (4. opr. vyd.). Praha : Česká biblická společnost, 2007. 1387 s. ISBN 9788085810592. 3. Česká liturgická komise (Praha). Uvedení do křesťanského života. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 185 s. 4. JAN PAVEL II. Insegnamenti di Giovanni Paolo II. Vaticana : Libreria Editrice Vaticana, 1980. 1764 s. ISBN 8820900203. 5. Katechismus katolické církve. 2., dopl. a opr. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001. 793 s. ISBN 8071924881. 6. Katolická církev. Kongregace pro kněžstvo. Všeobecné katechetické direktorium. Praha : Sekretariát České biskupské konference, 1994. 87 s. 7. JAN PAVEL II. Christifideles laici: posynodní apoštolský list Jana Pavla II. o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě z 30. prosince 1988. 2. vyd. Praha : Zvon, české katolické nakladatelství, 1996. 129 s. ISBN 8071131628. 8. PAVEL VI. Evangelii nuntiandi: apoštolská exhortace Pavla VI. z 8. prosince 1975. Praha : Zvon, české katolické nakladatelství, 1990. 75 s. ISBN 8071131598.

52

Použitá literatura 1. ALBERICH, Emilio - DŘÍMAL, Ludvík. Katechetika. 1. vyd. Praha : Portál, 2008. 215 s. ISBN 9788073673826. 2. BALÍK, Jan. Na cestě s mladými : o službě církve mladým lidem. 1. vyd. Praha : nakladatelství Paulínky, 2004. 503 s. ISBN 8086025764. 3. BOCCARDO, Renato. Jak přivádět dnešního mladého člověka k setkání s Kristem : základy pastorace mládeže. Praha : Sekce pro mládež ČBK ; Asociace křesťanských sdružení mládeže, 1998. 32 s. 4. FALKENAUER, František. Hovořili jsme o životě a díle Kristově : příručka pro letní tábory a debatní schůze. Brno : Osvětová rada Československého Orla, 1948. 178 s. 5. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402. 6. Hosana : zpěvník křesťanských písní. 2. vyd. Praha : Portál, 1995. 634 s. ISBN 8071780456. 7. NOVÁKOVÁ, Marie. Vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky. Olomouc, 2013. Studentská vědecká odborná činnost 18 s. Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Marcela Fojtíková Roubalová. 8. PÁVKOVÁ, Jiřina et al. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha : Portál, 2002. 231 s. ISBN 8071787116. 9. ŠIMÁČEK, Miroslav - GRAUBNER, Jan - MARTINEK, Michael. Křesťanské společenství mládeže. 1993. 27 s. 10. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie : dětství a dospívání. 2.doplněné a přepracované vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. 11. VRACOVSKÝ, Jaroslav. Chaloupky : salesiánské prázdninové tábory v době totality. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 151 s. ISBN 8071787051. 53

12. WEST, G. Kenneth. Dobrodružství psychického vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 240 s. ISBN 8071786845. 13. ZAPLETAL, Miloš. Jak vést letní tábor. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1969. 264 s. ISBN 2311469. 14. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ze dne 14. července 2000.

Internetové zdroje 1. Kolpingovo dílo ČR. Kolpingovo dílo České republiky [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné z: http://www.old.kolping.cz/ceske.aspx 2. Můžete mě milovat...!. MARTEO. Dar od Boha: Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě. [online]. 2013 [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: https://marteo.signaly.cz/1307/muzete-me-milovat 3. Pojem time management. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-1003]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/timemanagement) 4. Světové dny mládeže v datech a číslech: Ze zahraničí. JAN BALÍK. Tiskové zahraničí [online].

středisko 2011

České [cit.

biskupské 2013-09-13].

konference:

Ze

Dostupné

z:

http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/svetove-dny-mladeze-v-datech-a-cislech

54

SEZNAM ZKRATEK FATYM – Farní tým Vranov nad Dyjí, společenství kněží a laiků, jejichž hlavním cílem je evangelizace. Jan – Evangelium podle svatého Jana. KKC – Katechismus katolické církve. Lk – Evangelium podle svatého Lukáše. Mk – Evangelium podle svatého Marka. Mt – Evangelium podle svatého Matouše. Všechny citace a parafráze z Bible jsou uvedeny z Českého ekumenického překladu (Viz Literatura a zdroje.)

55

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Souhlas s využitím odpovědí dětí Vážení rodiče, děkuji Vám za Vaši důvěru, kterou ve mě a další vedoucí vkládáte tím, že pouštíte Vaše děti na Letní tábor do Vranova nad Dyjí od 6. do 13. července 2013. Jsem studentkou druhého ročníku oboru Sociální pedagogika na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V průběhu letního tábora bych ráda, v rámci své bakalářské práce, položila několik otázek Vašim dětem týkajících se životního stylu, postojů a hodnot, které vyznávají. Vyhodnocené odpovědi použiji pro praktickou část své bakalářské práce. Jména Vašich dětí nebudou nikde zveřejněna. Rozhovory poslouží pouze pro vnitřní potřebu mé závěrečné práce. Budete-li

mít

jakékoliv

dotazy,

ráda

Vám

na

ně

odpovím

na

emailu

[email protected]. Souhlasíte-li s využitím odpovědí Vašich dětí, prosím vyplňte, podepište a s přihláškou odevzdejte níže přiložený formulář. Děkuji Vám za spolupráci. S pozdravem Marie Teodora Nováková hlavní vedoucí letního tábora ______________________________________________________________ Souhlasím s tím, aby moje dítě (jméno a příjmení) _____________________ narozené ______________ bylo zapojeno do výzkumu k bakalářské práci v rámci letního tábora ve Vranově nad Dyjí od 6. do 13. července 2013. Jméno a příjmení zákonného zástupce:______________________________ V_______________ dne__________ Podpis:_________________________

56