PADNI JAK PADNI UVÁDÍ
Dekrutoři - vesmírná fraška účinkují tyto legendy českého undergroundu: Hampl Miroslav – kapitán Hank Over Bělonožník Jan - první důstojník Hans Wiemer Skriečka Jan – mechanik Mike Havelková Dagmar – biot páté generace Vála Adam – biot první generace Výborný Jiří – Korob Slabý Lukáš + Andert Ludvík – Binom Vála Ondřej – Počítač Tabach Arnošt – kapitán Hot Vlasák Michal – počítačová simulace a režijní debut
Akt první Ostrý šermířský souboj mezi prvním důstojníkem Wiemerem a počítačovou simulací. Wiemer zatlačuje soupeře do obrany, pak ale udělá chybu, přijde o zbraň a soupeř se napřahuje k smrtící ráně. V posledním okamžiku se však simulace porouchá, Wiemer naštvaně zahodí brýle:
Wiemer: „ Blbá virtuální realita! … To snad není pravda! Už zase! Počítači, zruš program.“ Wiemer: „A zrovna když už sem ho měl!“ (veme si ručník a sedne si, přichází kapitán Over v kocovině) Over: „Ale, ale Wiemere, snad sis zase nezvedal sebevědomí v simulátoru?“ (Wiemer si stoupne a zasalutuje mu) Wiemer: „Dobré ráno, kapitáne Overe.“ (Over mávne rukou a zapálí si) Over: „Počítači, litr studený koly. (objeví se plastová lahev koly) Tak co sis dával?“ Wiemer: „Čtyři mušketýry. Ale právě když jsem měl jednoho na lopatkách, změnil se v Julii.“ Over: „A kterou si měl úroveň?“ Wiemer: „Šestku.“ Over: „No jo, šestka přeskakuje. Počkej, v šestce si ho měl na lopatkách? To ti tak budu věřit…“ Wiemer: „Ale vážně! Chytře jsem ustupoval, nalákal jsem ho do bezprostřední blízkosti, ukolébal ho pocitem vítězství, přičemž vůbec netušil… (postupně se rozvášňuje) Over: „Počítači, dva litry ledový koly!“ (objeví se druhá lahev) Wiemer: „… že mám v botě připravený nůž pro smrtící úder!“ Over: „No dobře, dobře. Řeknu mechanikovi, aby se na ten program podíval.“ Wiemer: „Je to vynikající ranní rozcvička. Měl byste to také zkusit. Zajímavý je prý třeba Little Big Horn.“ Over: „Já zažil včera takovej Little Big Horn…“ (napije se mnoho)
Wiemer: „Jednou se upijete k smrti kapitáne, to mi věřte.“ Over: „Když to von mi právě nedovolí, svině počítačová! (naštve se) Po třicátym panáku mi dá vždycky na výběr mezi jahodovym kefírem a kefírem light. Tak du přirozeně radši spát. (praví rezignovaně, hlava de do dlaní; po chvilce prudce vstane a začne vztekle kopat do lodi) Kdo to tady má kurva vydržet?! Deset let na jedný lodi!“ Wiemer: „Ale kapitáne, máme přece poslání.“ Over: „Rozvážet po galaxii dekrutory?! Tomu řikáš poslání?“ Wiemer: „Febrolační dekrutory.“ Over: „To je úplně jedno! (opět si sedne) Proč já tenkrát podepisoval tu smlouvu. To bylo řečí! Podíváš po vesmíru. Phe! Nejdál sem byl na Jacksonu.“ Wiemer: „To je snad pěkná planeta, ne?“ Over: „Kdybys zažil toho, po kom je pomenovaná…to ty nemůžeš pamatovat. Nemá to cenu, kapitán nebude brečet na rameni prvního důstojníka. Deme na můstek.“ (zvednou se) Wiemer: „Dnes mají transmutovat toho nového biota! Už sem vyřídil všechny formality!“ Akt druhý Na můstku sedí kapitán Over uprostřed, upřeně hledí vpřed a řídí. Mike sedí u kompu a pracuje. Biot první generace si hraje na zemi s myší a občas něco zakreslí do papíru. Po chvíli se kapitán zasněně podívá do strany a zeširoka si povzdechne. Mike: „Já vím, kapitáne.“ Over: „Co ty tak můžeš vědět Miku, vždyť si eště panic. Pokaždý, když míjíme galaxii Zako mě to začne znovu drásat. Měl bych s tim bejt asi dávno smířenej, ale to se nedá. Jak je to vlastně dlouho?“ Mike: „Dvacet pět jednotek.“ Over: „Dvacet pět jednotek … to už je moje Peggy dávno stará vražda. Ale zapíchal bych si s jakoukoliv. Úplně s jakoukoliv! (rozčílí se, praští do ovládání, loď se nakloní, všichni málem vypadnou ze židlí) Do prdele!“
Mike: „Kapitáne, uklidněte se! Zase začínáte? Vždyť je to pořád dokola. Nejdřív začnete proklínat vynálezce gravidoru, pak vyjmenujete historii pangalaktického konfliktu a skončíte srdceryvným líčením migrace veškeré ženské populace na Dakun.“ Over: „Sorry, já vim. Kdyby si ty kurvy aspoň nevybraly takovou díru. Stejně tak nechápu, kde Unie sebrala prostředky na takovou megatranspozici. Osm bilionů ženskejch narvat na jednu planetu!“ (pochodem přichází první důstojník) Wiemer: „Kapitáne Overe, první důstojník Hans Wiemer by vám rád představil nového člena posádky.“ Over: „No sem s nim.“ (otráveně) Wiemer: „B D 5.“ (slavnostně) (kapitán chvíli zírá, pak spustí naštvaně/nevěřícně) Over: „No to si dělaj prdel, ne?! Člověku, kterej si musí pětadvacet jednotek vystačit s P-simulátorem pošlou jako asistenta na můstek robota s obříma kozama?!“ BD5: „Jsem biot páté generace.“ Over: „To je mi jedno. (obhlíží jí) Budu ti řikat Barbie. Miku, podivej se prosimtě do manuálu, jestli nemá náhodou nějaký sexuální funkce. (Mike listuje manuálem, kterej mu podá Wiemer, Over okukuje biota zespodu, pak se podívá netrpělivě na Mika, ten jenom zavrtí hlavou) Wiemer: „Ale umí třeba perfektně kvadrilovat!“ Over: „Á jednička je sice trochu poruchovej, ale má zase hodně zkušeností…“ (ukáže na A1) Wiemer: „Trochu poruchovej? Před hodinou sem mu dal za úkol inventarizaci ovládacích zařízení.“ Over: „Á jedničko, poď sem. Ukaž co zatim máš. (A1 přikluše a podá kapitánovi papír s namalovanou myškou, směje se a čeká pochvalu; kapitán si povzdechne, pohladí A1 po vlasech) Děkuju Á jedničko, to stačí. Teď si chvíli odpočiň. (A1 odběhne) Asi máte pravdu. Ale udělal toho pro nás hodně. Chudák. (obrátí se na BD5) Tak ukaž co umíš ty. Tak třeba … zkopíruj destinační sektory a podej hlášení!“ BD5: „Destinační sektor jedna: Dakun, galaxie Zako.“ Mike: „Slyšel jste to pane? To je přeci úžasné!“ Over: „Spíš myslim, že buď má tady Barbie mimořádnej smysl pro humor, nebo nám poslali eště větší trosku, než je tady Á jednička.“
Wiemer: „Ověřím to kapitáne. (listuje v manuálu, sedne si k počítači, mezitím Over do publika) Over: „No to teda ověř. Taková blbost. K čemu by ženskejm byly dekrutory?“ Wiemer: „Nastavení smyslu pro humor je na úrovni … suterén. A sektor souhlasí. Rozkaz z Ústředí zní jasně: dopravte na Dakun 30 febrolačních dekrutorů první kategorie!“ (Over se začne pomalu usmívat až přejde v šílený smích) Over: „Dneska je nejšťastnější den mýho života! Já sem se dočkal! Du si dát panáka. Wiemere, převezměte řízení. Miku, gimme five. (odchází) Á jedničko, běž zkontrolovat do skladu antikoncepční zásoby! Osm bilionů ženskejch nadrženejch jak veverky!!“ (Wiemer se labužnicky uvelebí u řízení) Wiemer: „Je to maniak. Ne že bych z toho také neměl radost. Samozřejmě, sex je příjemný koníček. Zvlášťe se ženou. Ale naším prvořadým úkolem je dodat na Dakun dekrutory. Co vy tady stojíte? (rozkřikne se na překvapenou BD5) Potřebuji fraktální souřadnice, geometrii letu, myografickou analýzu!“ (BD5 si sedne k přístrojům) BD5: „Ano, pane. (po chvíli práce začne odříkávat) Souřadnice: 195 210 233 274 146 509, konstanta: O. Geometrie: posterální křivka. Myografická analýza: (napínavá pauza) negativní.“ Wiemer: „Děkuji. Takhle to má vypadat. Je dobrá co? (obrátí se na Mika) Mike: „Dost dobrá…“ Wiemer: „Konečně tady bude chvíli pořádek. Zvyšte rychlost na 120.“ Mike: „Na 120?“ Wiemer: „Ano, na 120!“ Mike: „Víte, že jádro to nemusí vydržet.“ Wiemer: „Splňte rozkaz!“
Akt třetí BD5 řídí, Mike hraje s Wiemerem vesmírné šachy á la Star Wars s plyšovými hračkami. Přichází Over v kocovině protahujíc se. Over: „Tak co, mládeži, jaxte to tu beze mě celej tejden zvládali?“ Wiemer: „Vy jste byl pryč?“ (směje se svýmu skvělýmu fóru) Mike: „Víte, kapitáne, vlastně jste byl pryč jen dva dny…“ Over: „No rozhodně to byla nejdelší kalba mýho života. Protože poslední. Protože teď sme kde? (přiskočí k BD5) BD5: „Přesně dvě a půl světelné hodiny od Dakunu.“ Over: „Je dobrá, co? Ale mohli by je dělat trochu větší. (přejde k hráčům a radí Mikovy) Neboj se. Zaútoč Kergolem!“ Mike: „Myslíte?“ (zvedne nevěřícně mončičáka) Over: „No jasně, chce to trochu odvahy. Podívej se na něj, má prdel sevřenou jak aranská židle!“ Wiemer: „No dovolte!“ (vyskočí uražen) BD5: „Kapitáne, kradar ukazuje nějaké velké tělěso v naší trajektorii.“ (všichni se nahrnou k biotovi a koukaj mu přes rameno) Wiemer: „Co to může být?“ Mike: „Nic takového jsem ještě neviděl.“ Over: „Na obrazovku. A udělejte analýzu.“ (Mike s Wiemerem si sednou k počítačům, Over si stoupne před obrazovku, na které se objeví Korob ležící v napuštěné vaně plné pěny, mydlí se) Over: „Tady kapitán Hank Over. Kdo jste a proč křížíte naši trajektorii?“ Korob: „Jsem Korob. Ukázal bych vám průkaz totožnosti, ale mám ho v obleku. Ale když chvilku vydržíte… (čekají asi deset vteřin, Korob se domydlí, šáhne k šatům, ty prohledá, nic nenajde) … Hm, tady není, to jsem blázen. Asi jsem ho nechal v kuchyni. Když chvilku vydržíte…“ Over: „To je dobrý, my vám věříme.“ Korob: „Aha, tak vy my věříte … hm … tak hraní bylo dost. Tady se totiž ptám já.“ Wiemer: „Ale jakým právem?“ Korob: „Právem neznámé vesmírné obludy, u které nevíte, co můžete čekat!“
Over: „Jaké jsou výsledky analýzy?“ (otočí se na BD5) BD5: „Vynikající servis a přechod na síť, smrtící zakončení volejem. Slabší hra od základní čáry, bekhendem neudrží míč dlouho ve hře.“ Wiemer: „Co to je za nesmysly?“ Mike: „Mate náš informační systém! Zcela ovládá naši loď!“ Over: „Co sme vám udělali? Vždyť my jenom vezeme dekrutory na Dakun!“ Korob: „Hodně lidí by chtělo na Dakun. Málokoho tam pustím.“ Over: „Ale my máme rozkaz z Ústředí!“ Korob: „Aby bylo úplně jasno: mám takový koníček – rozhoduji o tom, kdo na Dakun může a kdo na Dakun nemůže.“ Mike: „Ale to je nespravedlivé!“ Korob: „Nespravedlivé? To ne. Všichni mají stejnou šanci. Všichni dostanou jednu otázku. Když ji vyřeší, mají cestu volnou.“ (obraz zmizí, všichni chvíli zkoprněle stojí) BD5: „Mám na monitoru zprávu.“ (hrnou se k němu jeden přes druhého) Over: „Nechovejte se jako malí Mamoriani. Miku, přečti to.“ Mike: „Jak by se měl zachovat muž, který se musí rozhodnout mezi ženou, kterou nade vše miluje a všemi ostatními ženami.“ (dramatická pauza) Over: „Cože? Cha! No to je snad jasný, ne? Spojte mě s tim arogantnim idiotem.“ Wiemer: „Moment kapitáne, otázka zní, co by měl udělat muž, ne co byste udělal vy.“ Over: „Ááá, tady promluvil ten pravej. Tohle řiká vopravdickej chlapák, kterej měl první a poslední rande na skautskym táboře v 18 letech s vedoucí oddílu Berušek! A kam že ste to spolu šli? Ke krmelci a zpátky?“ Wiemer: „Dobře, začal jste si vy, pane. Musím se bránit. Tady Mika možná bude zajímat vaše bisexuální minulost. Co třeba jak jste nosil kšandy připnuté k podvazkům!“ Over: „Jo tak ty si chceš dát souboj? Prosim. S člověkem, kterej viděl bobra jenom v zoo nemůžu prohrát.“ Wiemer: „A co jste vy? Říkáte si starý vesmírný vlk ošlehaný časoprostorem jenom proto, že platíte alimenty v osmi galaxiích?“ Over: Slušnej kontr, jenom do mě!“
Wiemer: „Víte proč od vás každá žena utekla už po dvou dnech? Protože nemohla vydržet ten smrad!“ Over: „Měl bych si teda jako ty třikrát denně měnit slipy s citrónovou vůní?“ Wiemer: „Možná by pak nezdrhaly aspoň ty děvky. Jenomže ty zase nebavilo pořád hledat mejdlo u vás pod postelí!“ Over: „Lepší mejdlo pod postelí, než hrát svlíkací poker s palubním počítačem!“ Wiemer: „To jsem sice hrál, ale nikdy jsem pak nechodil týden po lodi jenom v trenkách jako vy, když jste v deliriu vyměnil uniformu s Merkony za rodinné balení krémžské hořčice!“ Over: „Jestli si dobře pamatuju, tak timhle obchodem sem ti zachránil život, protože Merkoni byli pěkně nasraný když tě našli u jejich kapitánky v kajutě jak spolu pijete zázvorovou limonádu!“ Wiemer: „Vůbec nemůžete tušit, co jsme dělali předtím!“ Over: „Ale já moc dobře vim, co ste dělali před tim…“ Wiemer: „Cože? Jak to víte!?“ Over: „K hořčici mi přibalili eště bonus: jejich palubní záznamy.“ Wiemer: „Ne! To ne! Takže ste viděl i …“ Over: „Jo, jo. Za tuhle scénku sem dokonce vyhrál zbrusu novej trikordér v soutěži Vesmírný trapas.“ Wiemer: „Vy jste to poslal do Multivize?! Ne, to snad ne … .“ (propadne v zoufalý pláč; Mike se přitočí ke kapitánovi, ten mu to pošeptá do ucha, Mike propadne ve škodolibý smích) Over: „No tak, Hansi, vzchop se. Vždyť už je to dávno. Mysli na současnost.“ Mike: „Přesně tak. Pojďte se v klidu znovu zamyslet nad tou otázkou. BD5, zopakuj nám to.“ BD5: „Jak by se měl zachovat muž, který se musí rozhodnout mezi ženou, kterou nade vše miluje a všemi ostatními ženami?“ Mike: „Takže, kapitáne, co myslíte?“ Over: „Já musim trvat na svym. Vychází to přesně: Láska se spočítat nedá, počet styků jo. Co je doma, to se počítá.“ Wiemer: „Já hlasuji samozřejmě zcela naopak.“ Over: „Tak Miku, musíš to rozhodnout.“ Mike: „Já? Vždyť jsem jenom mechanik.“ Over: „Ale snad si taky chlap, ne?“
Mike: „Jo, jasně. To sem. Tak teda … já myslim … nechcete se zeptat radši tady BD5?“ Over: „Vždyť je to jenom kus technologie. No tak, Miku! Je to rozkaz!“ Mike: Dobře, dobře. Tak já myslim …… a není to třeba chyták? Jako že ta odpověď by nemusela bejt úplně jednoznačná.“ Wiemer: „Na tom něco bude. Neměli bysme to uspěchat. Co takhle se poradit s počítačem?“ Over: „A bude to k něčemu? Víte, jak to dopadlo minule…“ Wiemer: „Za zkoušku nic nedáme. Počítači! (naskočí nový obraz, ale nic není vidět) Počítači!“ Počítač: „Moment. (ozývá se zespodu společně s neznámým rachotem, po chvíli se narovná a celou obrazovku vyplní jeho hlava) Tak už sem tady. Co je?“ Wiemer: „Nezkoušej to na nás, moc dobře víš, o co nám jde.“ Počítač: „Jo, to vim. Já vim všechno.“ Over: „No jasně. (pohrdlivě) Tak to vyklop a nezdržuj.“ Počítač: „Dobře, ale pod jednou podmínkou.“ Over: „Já to věděl!“ Mike: „O co jde, kapitáne?“ Over: „Ale, zase budeme hrát na schovávanou.“ (počítač se skrčí a ptá se) Počítač: „Tak co, levá, nebo pravá?“ Wiemer: „Pravá!“ (počítač se vrátí na obrazovku z levé strany s nefalšovaným smíchem Ondřeje Vály) Over: „Wiemere, ty hovado, teď sme pěkně v prdeli!“ Mike: „Počítači, dej nám ještě jeden pokus, prosím.“ Wiemer: „Ano! Prosím…“ Počítač: „Tak dobře. Ale to je poslední pokus.“ (schová se) Over: „A teď to pořádně promyslíme.“ Wiemer: „Zeptáme se BD5!“ Over: „Jasně. Tak co, Barbie, levá, nebo pravá?“ BD5: „Jsem sice jenom kus technologie, ale nechápu, jak mu můžete skočit na takový laciný trik? Vždyť je to jasné. Je úplně jedno, co tipnete, vždycky se objeví na druhé straně.“ (Počítač se naštvaně zvedne)
Počítač: „Ty svině! Počkej, udělám ti tady z toho peklo! Nechám tě debrakciovat až zčernáš!“ Wiemer: „Takže takhle to celou dobu dělal! (zastydí se) No, tak to bychom měli. Tak teď koukej říct odpověď na tu otázku.“ Počítač: „Seru na vás! Šachy se mnou hrát nechcete, svlíkací poker ve dvou nemá smysl a teď mi vemete i schovávanou? Seru na vás!“ Over: „Tak moment, pokud nám odmítáš pomoct, mám právo tě vypnout. Takže čekám…“ Počítač: „Dobře, pomůžu vám. Leťte za Binomem. To je nejstarší tvor v galaxii Zako.“ (obraz zmizí) Mike: „Binom? O tom jsem nikdy neslyšel.“ BD5: „Binom je bývalý rytíř řádu Kydy. Od pangalaktického konfliktu žije sám v ústranní na planetě Emul. Samizdatově vydal několik svých Kydů. U diváků neuspěl, kritika ho obvinila z příliš paranoidních vizí, hvězdná policie z šíření poplašných zpráv.“ Wiemer: „A ten nás má zachránit?“ Over: „Ti nejmoudřejší z celého vesmíru bývají zpravidla trochu svérázní…“ (do publika)
Akt čtvrtý (Když přichází Over s Wiemerem, Ludva si pochutnává na žrádýlku, Slaboch není vidět, Wiemer se začne stavět na hlavu) Over: „Co to děláš?“ Wiemer: „To je starý pozdrav řádu Kydy. Snažím se vzbudit u něj důvěru.“ Ludva: „Pozdrav pánbů.“ (zvedne se druhá hlava Slaboch s flaškou v ruce) Slaboch: „Co je? Co to plácáš ty kreténe?“ Ludva: „To je starý lidský pozdrav. Snažím se vzbudit u nich důvěru. Podívej se jak jsou vystrašení, chudáčkové.“ Wiemer: „My se nebojíme!“ Slaboch: „Co tady chcete?! Táhněte!“ Over: „My se chceme jenom na něco zeptat.“ Ludva: „Omluvte mne, moje druhá hlava je poněkud rozrušená. Copak byste potřebovali, děti?“
Over: „Nechceme vás zdržovat …“ Slaboch: „… Tak nezdržuj a vymáčkni se!“ Over: „Potřebujeme vyřešit jednu otázku: Jak by se měl zachovat muž, který se musí rozhodnout mezi ženou, kterou nade vše miluje a všemi ostatními ženami.“ Slaboch: „Tak mu vyřiďte, ať tu krávu pošle do prdele a de si konečně pořádně zapíchat. Sbohem.“ Ludva: „Počkej, neblázni, a jak by jí to asi chudince řekl?“ Slaboch: „Co by jí řikal. Myslíš, že vona mu všechno řiká?!“ Ludva: „No to třeba ne, ale přeci spolu mají nějaký vztah … jako třeba ty s rumem.“ Slaboch: „Chceš říct, že bych mu měl všechno řikat?“ Ludva: „No to ne, ale představ si, že by tady ten rum byl pořád s tebou.“ Slaboch: „To zní zajímavě, ale furt nechápu v čem je lepší jeden rum, než všechny ostatní rumy.“ (od této chvíle stupňuje zamilované pohledy na flašku) Ludva: „No právě v tom, že je pořád s tebou, ne?“ Slaboch: „No je fakt, že pak by aspoň odpadly ty namáhavý výpravy do špajzu. Proč ho vlastně máme tak daleko?“ Over: „Promiňte, že vám do toho skáču, ale asi se poradíme s někym jinym.“ (od teď si Slaboch s Ludvou prohodí role hodného a zlého) Slaboch: „Ale proč? Vždyť je to úplně jasný! Tak že jim přeju dlouhej a krásnej vztah.“ (mazlí se s flaškou) Ludva: „Tak moment, to chceš říct, že i já bych měl až do smrti zůstat u svýho vajíčkovýho salátu?“ Slaboch: „To sem přece vůbec neřek.“ Ludva: „Ty hajzle vožraleckej, tys mi chtěl upřít tu nepřebernou paletu chutí, kterou nabízí pestrý kulinářský svět?! Tu rozkoš, kterou zažívá každý gurmán, když narazí na novou, neopakovatelnou chuť, která navždy obohatí jeho smysly?!“ Slaboch: „Co blázníš, já sem jim chtěl jenom pomoct.“ Wiemer: „Tak mi mockrát děkujeme za pomoc. Over: „My už musíme jít … nashle.“ (odcházej) Ludva: „A vůbec! Proč bych měl pořád doplácet na tvoje zlozvyky?! Ty si v klídku chlastáš, ale vodblít to musim já! Už toho mám dost! Dej to sem! (vytrhne mu flašku a začne to do sebe klopit)
Akt pátý (na můstku klečí Mike u zadku BD5, šahá jí na nohy a v ruce má šroubovák) Mike: „Neboj, já ti jenom přitáhnu šroubek…“ BD5: „Když říkáte, že je to nutné…“ (Over s Wiemerem přijdou z transmutoru, Mike se lekne a sedne si k přístrojům) Over: „Zkurvenej transmutor! Vždycky mě z něj bolí hlava eště dvě hodiny! Čau Miku.“ Mike: „Vítejte zpátky na palubě, pane.“ Wiemer: „Velmi rád zopakuji, že jsem to byl já kdo říkal ať normálně letíme výsadkovým modulem.“ (k Mikovi a BD5) Over: „Á pan chytrej se snaží sbírat body u posádky.“ Wiemer: „Takže nepřiznáte ani to, že vaše pochybná akce Binom byla jenom ztrátou času?“ Over: „No dobře. Uznávám, že Binoma by strčil do kapsy i Á jednička. Kdyby byl teda trochu víc ve formě. … Ale na druhou stranu, něco mě napadlo. Možná je to blbost, ale uvažoval sem takhle: radili sme se s Počítačem a s Binomem, že jo. Ani jeden nám nepomoh, spíš nás voba pěkně vojebali. A my potřebujem vojebat Koroba, že jo.“ Wiemer: „Bravo, kapitáne!“ Mike: „Ale no tak, Wiemere. To přece není všechno. Že ne, pane?“ (dodá nejistě) Over: „To si piš, že ne! Jak nás totiž voba vojebali?“ Wiemer: „Obávám se, že Počítači na to stačila stupidní hra na schovávanou.“ Over: „A Binomovi dvě hlavy!“ Mike: „Tomu tedy opravdu nerozumím.“ Over: „Je to jasný! Musíme se zdvojit a zahrát si s Korobem na schovávanou!“ (vítězoslavně) Wiemer: „A jak to chcete udělat?“ Over: „Tak to eště nevim…“ (přichází A1, slavnostně mává papírem a cpe ho kapitánovi) Over: „Ne, Á jedničko, teď prosimtě ne. Máme tady důležitější věci. Barbie, nastav kurz zpátky k Dakunu. Každopádně se musíme Korobovi
úplně vyhnout, jinak sme proti němu bezmocný. Snad cestou něco vymyslíme.“ (všichni zaujmou svá místa, A1 si smutně sedne vedle Mika na zem a naposledy mu zkusí nabídnout svůj papír; Mike si ho nenápadně vezme a prohlídne) BD5: „Letíme směr Dakun. Oběžné dráhy planety bychom měli dosáhnout během tří světelných hodin.“ Mike: „Moment, kapitáne! Tady Á jednička má něco, co by vás mohlo zajímat!“ Wiemer: „Máte na mysli dvacet kilo náhradních dílů?“ Over: „Ukaž, dej to sem. No teda Á jedničko, jak si to dokázal? To snad není možný?!“ Wiemer: „Tváříte se, jakoby ta bedna šrotu právě vyřešila naší situaci…“ (nejistě se jde podívat na papír) Over: „To nikdo netvrdí. Ale podívej se, jak krásně zmapoval antikoncepční zásoby!“ (ukáže papír s dvěma sloupci, nad prvním je nápis PŘEDTÍM a dole číslo 2000, nad druhým je nápis POTOM a dole číslo 1950) Over: „Tak zásoby máme pořád slušný. Ale vyplývá z toho, že antikoncepce je v jiném stavu. Vysvětli nám tady těch 50 chybějících jednotek.“ A1: „Á jednička si trochu hrál…“ (velmi nesměle) Over: „Ty jeden Ferdo! (dobrácky ho rozcuchá) Tak si tady někde sedni a radši na nic nešahej.“ BD5: „K dosažení oběžné dráhy Dakunu zbývá dvě a půl světelné hodiny.“ Wiemer: „Nechtěl byste nám už konečně oznámit, co tedy budeme dělat?“ (Over si sedne do křesla) Over: „Přebírám řízení. Barbie, tvym úkolem je analýza všech možností materiální duplikace.“ Mike: „Už mi to začíná docházet. Vy chcete vygenerovat druhou loď…“ Over: „…nalákat Koroba na loď naprosto identickou s naší, mezitím proklouznout do atmosféry a přistát.“ Wiemer: „Materiální duplikace? Zešíleli jste?“ BD5: „Podle mých výpočtů by byla možná, ale jen při extrémní rychlosti. Při rychlostech vyšších než kvart tři začne hmota interferovat a pokud jí dodáme vhodný geometrický impuls, můžeme dosáhnout identického
tvaru s naší lodí. Ale pro takovou rychlost bychom museli v tryskách dosáhnout binárního tlaku, to znamená uvolnit na to 98% energie.“ Wiemer: „Vždyť říkám, je to šílené! Co energie pro ostatní systémy?“ Mike: „Museli bychom provést precipitační redukci, ale snad by to loď mohla vydržet.“ Over: „Je to naše jediná naděje.“ Wiemer: „Jediná naděje? Ženete nás do záhuby jenom kvůli svému chtíči!“ Over: „Ale no tak, Hansi, máme přece taky poslání. (poklepe na balení dekrutorů pod křeslem) Přece bys nechtěl zklamat Ústředí…“ Wiemer: „Máte štěstí, že jsem vázán přísahou. (sedne si k přístrojům) Tak dobře, jaká je vzdálenost od Dakunu?“ BD5: „Dvě světelné hodiny.“ Over: „Odpojte interferometr a převeďte energii do trysek.“ Mike: „Odpojuji interferometr.“ Over: „Zablokujte hyperencefalogram.“ BD5: „Hyperencefalogram pasivní.“ Over: „Jakou máme rychlost?“ Wiemer: „Zatím kvart jedna.“ Over: „Odpojujte všechny systémy. Ale pomalu! Ať se stačí vyrovnávat energetická pole. Jestli to vyjde, tak tohle si mistr Korob za rámeček nedá.“ (chvíli všichni pracují) BD5: „Rychlost: kvart dvě.“ Over: „Vzdálenost?“ Mike: „Třicet světelných minut. Stihneme to?“ Wiemer: „Musíme. Převádím energii do trysek, už máme kvart dvě a půl.“ A1: „Můžu si taky hrát s těmi čudlíky?“ Over: „Ne, doprdele řek sem seď a na nic nešahej! Jaká je vzdálenost?“ BD5: „Deset minut.“ Over: „To vypadá dobře. Doufám, že znovu neuvidim ten jeho hnusnej ksicht.“ Wiemer: „Odpojuji zbývající systémy. (všechno zhasne) Nechávám puštěnou pouze základní verzi kradaru a impulsní paprsek.“ Mike: „A je to tady. Držte si klobouky, kvart tři!“ BD5: „Připoutejte se, loď začíná interferovat.“
Over: „Hansi, je to na tobě. Až skončíš s materiální duplikací, pošli druhou loď na opačný konec planety.“ Wiemer: „Hotovo.“ BD5: „Dosáhli jsme oběžné dráhy Dakunu.“ Over: „Co ukazuje kradar?“ Mike: „Mám Koroba na monitoru, ale zatím se nehýbe.“ Over: „Teď už se můžeme jenom tiše modlit, aby to sežral. Udělali jsme maximum. Díky posádko.“ (dramatická pauza) A1: „A proč vůbec nikdo nešahá na tenhle čudlík?“ (všechno se rozsvítí) Over: „Ty idiote, cos to udělal?!“ Wiemer: „Já ho snad zabiju! Ty pako plastový!“ BD5: „Korob nás zaměřil a přibližuje se.“ Over: „Do prdele, kurva, (atd.)“ Mike: „Co budeme dělat, pane?“ Over: „Tak to vim naprosto přesně: kopat tady toho kokota do jeho bakelitový prdele!“ (vykope ho z můstku) Wiemer: „A co kdybychom zkusili vyjednávat? Nabídneme Á jedničku Korobovi a … no dobře, to je asi nesmysl.“ A1: „Já nechci ke Korobovi!“ (ještě ze zákulisí zavolá) Over: „Moment, zbejvá nám přece eště trochu energie! Co kdybysme eště zvýšili rychlost?“ BD5: „Možný to samozřejmě je, ale já už bych to snad i vzdala…co? Serem na to, ne?“ (zapálí si) Over: „Krám jeden! Vypadni! (vystrčí BD5 z křesla a vykope jí z můstku) Proč se musej rozbít vždycky, když sou nejvíc potřeba?! Odpojuju zbývající systémy!“ Mike: Rychlost se zvyšuje.“ Wiemer: „Ale kde je Korob? Zničehonic zmizel!“ (rány a záblesky, všichni se potácí po můstku) Over: „Asi věděl proč! Co je sakra tohle?!“ Mike: „To vypadá na pole pelvidů! Miniaturních černých děr tvaru kosočtverce!“ Wiemer: „Ten šmejd tu měl ještě pojistku! Tohle nemůžeme přežít!“
(konec ran a záblesků, všichni zničeně oddychují a válejí se po můstku, Wiemer jde k přístrojům) Wiemer: „Kapitáne, přístroje hlásí, že jsme to přežili.“ (Mike už si taky sednul) Mike: „Ale měli bychom ubrat, rychle se blížíme k povrchu Dakunu!“ (Over se bleskově zvedne a ubere) Over: „Potřebuju výpočet pro přistávací manévr!“ Wiemer: „Není to nutné, právě nás zachytil naváděcí paprsek dakunského řídícího centra.“ Over: „No tak pohoda! Takže my sme to zvládli! Bomba!“ (začnou lítat po můstku a objímat se a plácat si) Mike: „A perem to tam horký, jo!“ (Over se dívá ven a najednou se zarazí) Over: „Ale tohle neni Dakun jak sem ho viděl na fotkách…“ Wiemer: „Také jsem si ho představoval jinak. Raději to prověřím. (chvíli ťuká) Vypadá to, že pole pelvidů v interakci s rychlostí přes kvart tři vytvořilo přetížení prostoru.“ Over: „Co to přesně znamená?“ Wiemer: „Nejspíš došlo k většímu časovému posunu…“ Over: „Většímu? Co to přesně znamená?!“ Mike: „To se asi hned dozvíme, dostávám zespoda signál.“ Over: „Na obrazovku!“ (na obrazovce se objeví slizký kapitán Hot) Over: „Jsem kapitán Hank Over. Máme pro vás zásilku třiceti febrolačních dekrutorů.“ Hot: „Tady kapitán Hot. Jsem velitelem místní trestanecké kolonie.“ Over: „Trestanecké kolonie? Dakun je přece sídlem ženské populace?“ Hot: „Ženské populace? Cha … ale ano, vzpomínám si. Kdysi tomu tak opravdu bylo. To je ale hodně dávno. No nic … tak poďte … prdelky!“
