1 122 C 54/2013 - 431
PROTOKOL O JEDNÁNÍ před soudem prvního stupně Okresní soud v Jihlavě
odd. 122 C
dne: 13.10.2015 Věc:
Žalobce (žalobkyně):
Statutární město Jihlava
Žalovaný(á):
Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO o 37.982.810 Kč s přísl., vzájemný návrh žalovaného Přítomni od soudu:
Předseda senátu (samosoudce): Mgr. Martin Lála Zapisovatel: Jana Smejkalová
K jednání se dostavili: 1. žalobce (žalobkyně):
Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 97/1, 586 28, Jihlava – pověřený zaměstnanec – Ing. Jiří Benáček, nar. 7.6.1969, bytem Bílý Kámen 66, totožnost ověřena z OP č. 200983231
2. zástupce žalobce (žalobkyně):
JUDr. Radek Ondruš, AK Brno – i.s. Mgr. Miroslav Šianský, advokátní kocipient, substituční plná moc založena ve spise - osobně, ČAK 36436
3. žalovaný (žalovaná):
Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, Žižkova 1867/93, 586 01, Jihlava – nikdo, omluven
4. zástupce žalované (žalovaného):
JUDr. Oldřich Chudoba, AK Praha – i.s. JUDr. Petr Šurka, osobně, ČAK 06761
Ve veřejnosti je přítomen pan Miroslav Mareš, žádá soud o možnost pořizovat zvukový a obrazový záznam s tím, že je novinářem, a tyto záznamy žádá pořídit za účelem výkonu svých novinářských oprávnění, k žádosti soudu předkládá novinářský průkaz, ze kterého je ovšem patrno, že byl platný pouze v roce 2010. S odkazem na ust. § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích se vyhlašuje usnesení: Panu Miroslavu Marešovi se neumožňuje záznam z dnešního jednání pořizovat. Odůvodněno, pan Mareš rozhodnutí soudu akceptuje. Dále se zjišťuje, že ve veřejnosti je přítomen pan Kalina, námětek primátora Města Jihlavy a pan Wölfl, starosta Městyse Luka nad Jihlavou.
OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
2 K dotazu soudu uvádí, že nebudou ve sporu figurovat jinak, než že se účastní jednání jako veřejnost, nebudou navrhováni např. jako svědci. Soudem konstatováno, že ve spise dosud není založeno potvrzení o úhradě SOP ze vzájemného návrhu žalovaného, z programu ISAS se pořizuje print screen obrazovky z něhož vyplývá, že soudní poplatek již byl uhrazen. Zakládá se na č.l. 423. Na č.l. 424 zakládá plná moc pro pověřeného zaměstnance žalobce Ing. Benáčka a na č.l. 425 substituční plná moc pro JUDr. Šurku, který současně omlouvá nepřítomnost žalovaného. Před zahájením jednání účastníci s odkazem na písemně zaslané poučení dotázáni zda vznášejí námitku věcné, místní nepříslušnosti soudu a podjatosti soudce. K tomu jednotlivě shodně uvádí: Nemám žádné připomínky. Dále se soud zabývá otázkou úplnosti vzájemného návrhu žalovaného, to ve smyslu zaslané výzvy formou usnesení, jak je založeno na č.l. 407 spisu. K tomu zást. žalovaného uvádí: My jsme na výzvu soudu písemně reagovali, pokud dosud není toto naše podání součástí spisu, pak uvádím, že žalovaný žádá uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z celé částky uplatněné vzájemným návrhem a to od data následujícího po marném uplynutí lhůty, stanovené ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení zaslané žalobci. Odkazuji na listinu a její obsah poté, co bude založena do spisu. Zást. žalovaného k dotazu soudu dále upřesňuje, že pohledávka, která byla uplatněna vzájemným návrhem, je skutečně zamýšlena jako samostatný nárok, nejedná se o obranu proti žalobcem požadovanému peněžitému plnění k započtení. Dále účastníci dotázáni na současné stanovisko k projednávané věci. K tomu zást. žalobce uvádí: Pokud jsem dotazován k dosavadním mimosoudním jednáním mezi účastníky, k tomu, že je soudu známo z veřejných zdrojů, že byla založena tzv. pracovní skupina k provedení vypořádání mezi účastníky, tak já mám zato, že tím by se soud vůbec zabývat neměl. Obecně mohu pouze konstatovat, že se účastníci měli vypořádat dle stanov svazu do 31.01.2013 a pokud k tomu nedošlo, mám zato, že je to právě žalovaný, kdo zdržuje a natahuje čas. My pak ta jednání můžeme vést nekonečně dlouhou dobu, protože v podstatě není žádný právní nástroj, který by přiměl žalovaného k tomu, aby k vypořádání uzavřením smlouvy došlo. V této souvislosti dále upozorňuji na skutečnost, že mezi účastníky by nemělo dojít ke komplexnímu vypořádání, jak trvale požaduje žalovaný, když pro tento postup však není opora v jeho stanovách. Jsem-li přímo soudem dotazován, tak samozřejmě, že žalobce si dokáže představit, že zváží nějakou nabídku na plnění na uplatněný nárok a následné uzavření smíru, nicméně doposud se žalovaný brání jakémukoliv plnění, tedy smír může nastat jen stěží. Dále mám zato, že není věcí soudu a ani žalovaného, zabývat se tím, z jakých důvodů žalobce z dobrovolného svazku obcí vystoupil. Jedná se o jeho zcela svobodné rozhodnutí, z jakých důvodů do svazku vstoupil, tak z něho i vystoupil. Pokud se týká provozování části vodovodů a kanalizací, přesněji zajištění dodávek pitné vody a odvodu odpadních vod na území žalobce, tak k tomu vydává povolení příslušný krajský úřad, který je samozřejmě doposud nevydal, protože žalobce nemá doposud vydaný majetek, kterým by tyto činnosti mohl zajistit. Pro tuto činnost však již má založenu obchodní společnost Jihlavské vodovody a kanalizace, když ovšem její schopnosti a možnosti k provozování vodovodů a kanalizací opět není podle názoru žalobce nutno v tomto řízení jakkoliv zkoumat. Je nutno uzavřít, že nárok, který byl žalobcem uplatněn v tomto řízení, je bezdůvodným obohacením OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
3 žalovaného. To vzniká tím, že žalovaný vybírá nájemné z majetku, který by měl být vydán žalobci. Zde odkazuji na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v tomto řízení, kde se uvádí, že žalobce má nárok na alikvotní část nájemného v plné výši. V té souvislosti mám zato, že pokud by případně bylo žalobci přiznáváno na požadované alikvotní části nájemného méně, než uplatnil žalobou, pak se žalovaný v rozsahu rozdílu oproti nájemnému, které skutečně inkasuje, na žalobci dále obohatil. Mám-li dále reagovat na námitku žalovaného v tom smyslu, že dvě uplatněné žaloby nyní spojené ke společnému projednání, že v rámci specifikace majetku, který by měl být žalobci vydán a je předmětem pronájmu VAS, je rozdíl v tom, že v žalobě z května 2013 není uvedena položka označená obecně jako „vodovody a kanalizace na území města Jihlavy“ a přitom je požadována stejná částka na bezdůvodném obohacení jako v rámci druhé žaloby, kde tato položka uvedena je, pak uvádím, že podstatná je formulace skutkových tvrzení v tom smyslu, že nebyl vydán žádný majetek náležící žalobci ve smyslu stanov svazku, tj. veškerý jemu náležející, a tedy je-li tento jeho veškerý majetek pronajímán, pak náleží žalobou specifikovaná částka bezdůvodného obohacení. Výčet byl žalobami uveden pouze neúplně. Dále v této souvislosti vznáším zásadní námitku, která spočívá v tom, že žalobce se nikdy nestal členem žalovaného dobrovolného svazku, když nikdy nedošlo ke schválení konkrétní smlouvy a stanov svazku v zastupitelstvu žalobce, došlo zřejmě pouze k podpisu smluv tehdejším starostou. Tedy, žalobce tehdy sice navenek projevil vůli, nicméně tato vůle ve skutečnosti absentovala pro neexistenci rozhodnutí k tomu příslušného orgánu žalobce. Pakliže platí tato premisa, je v podstatě nerozhodné, jak upravují stanovy vypořádání majetku žalobce ve svazku, zda upravují okolnost nevydání společného nedělitelného majetku, zkrátka proto, že na žalobce principy dle stanov svazku, nestal-li se jeho členem, vůbec nedopadají. K dotazu soudu zást. žalobce dále uvádí: Já mám k dispozici pouze scan smlouvy o založení dobrovolného svazku, tento neobsahuje poslední stranu s podpisy, já tedy vlastně nevím, kdo tehdy za žalobce smlouvu podepsal, tato smlouva není obsažena ani v žádném spise vedeném správními orgány, přestože je na ni odkazováno. Mohu potvrdit, že v archivu žalobce není dohledatelné žádné usnesení, kterým by byla v předmětném období roku 1993 schvalována smlouva o založení žalovaného dobrovolného svazku, případně jeho stanovy, usnesení jsou samozřejmě číslována, navazují na sebe chronologicky. Navíc nový zákon o obcích z roku 2000, konkrétně svým ust. § 151 ukládal opětovné schválení smluv o dobrovolných svazcích a stanov, a pokud k tomu nedošlo, tato skutečnost sice neznamenala neexistenci dobrovolného svazku, ale zakládala povinnost příslušného správního orgánu zrušit svazek dle správního řádu. V archivech žalobce týkajících se usnesení zastupitelstva se nenachází žádné usnesení, které by případně opětovně schvalovalo smlouvu o založení svazku a stanovy v době po účinnosti zákona o obcích z roku 2000. Shrnuji, že veškeré tyto skutečnosti i nadále znamenají, že žalobci má být vydán veškerý majetek v katastrálním území Města Jihlavy, užívaný doposud žalovaným a pronajatý společnosti VAS, a.s.. Pokud je ve výčtu majetku zmiňovaného žalobami uveden majetek nacházející se také mimo katastr Města Jihlavy, tak k tomu uvádím, že s tímto majetkem není v rámci výpočtu alikvotní části nájemného uvažováno.
Zást. žalovaného uvádí: Já se chci v tuto chvíli vyjádřit k některým tezím žalobce, které sám považuji za nejpodstatnější. Je zřejmé, že žalobce nedrží povolení k provozování vodovodů a kanalizací, neboť mu nebyl vydán majetek z vlastnictví žalovaného svazku. To ovšem na druhé straně znamená, že žalovaný se nemůže na úkor majetku žalobce jakkoliv obohacovat, pokud žalobci vlastnické právo k pronajatému majetku OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
4 nesvědčí. Vodárenský majetek na území Města Jihlavy, je dle našeho tvrzení nadále ve vlastnictví žalovaného svazku. Pokud zde žalobce vznáší nová zásadní skutková tvrzení v tom smyslu, že se nikdy nestal členem žalovaného dobrovolného svazku obcí, tak toto tvrzení je jednak v rozporu s tím, co uvedl v původních žalobách - to ovšem chápu jako zpřesnění žalobních tvrzení - ale především požaduji, aby se soud jako s předběžnou otázkou v této souvislosti vypořádal s tím, zda vůbec žalobci svědčí aktivní legitimace k vedení tohoto soudního řízení. Tedy, z jakého titulu se vlastně domáhá alikvotní části nájemného a také vydání vodárenského majetku, nestal-li se nikdy členem žalovaného. Přistoupím-li na tuto argumentaci žalobce, pak teoreticky je možné se bavit o nájemném a vydání majetku vloženého do dobrovolného svazku, vypadává nám však majetek privatizovaný a majetek vybudovaný v době, kdy se mělo zato, že žalobce je členem žalovaného dobrovolného svazku. Ještě chci doplnit v reakci na tvrzení žalobce v tom smyslu, že vypořádání ukončení jeho členství se v podstatě může řešit donekonečna. Tato situace je stanovami ošetřena. Stanovy hovoří o vypořádání formou smluv a také pamatují na situace, kdy tyto smlouvy nejsou uzavřeny jak z viny svazku, tak z viny vystupujícího člena. Jde o článek 12.4 platných stanov svazku. Mám také zato, že situace, kdy nedošlo dosud k vypořádání, měla být žalobcem řešena jinak, např. požadavkem na určení jeho vlastnictví vodárenského majetku autoritativním rozhodnutím, případně podáním žaloby na nahrazení projevu vůle. Zást. žalobce v reakci uvádí: Já musím znovu zopakovat, že žalobce vychází z premisy, že mu měl být jeho majetek vydán, resp. mu mělo být převedeno vlastnictví k němu, a pokud se tak nestalo, alespoň ne v rozhodném období, kterého se týkají podané žaloby, pak se žalovaný na úkor žalobce obohacuje. Upozorňuji také na to, že není změnou žalobních tvrzení, pokud se v soudním řízení ukáže, že smlouva, o níž se žaloba opírá, je neplatná. Tedy je případně možno žalobě vyhovět s odkazem na povinnost vydat plnění z neplatné smlouvy. Za takové situace podle mého názoru přichází v úvahu vypořádání účastníků dle principů nového občanského zákoníku, totiž dle principů spravedlnosti, zdravého rozumu, dobrého uspořádání práv a povinností, v souladu s dobrými vztahy, tedy přiměřeně v souladu s § 10 odst. 2 občanského zákoníku. Hájíme takový princip, aby vypořádání bylo provedeno tak, že žalobci náleží majetek dle území, tedy nacházející se na katastrálních územích žalobce. Žalobce nepožaduje ničeho z majetku jiných obcí a jiných členů svazku. Je-li argumentováno, že v případě, že žalobce nebyl členem svazku a tedy se vypořádání nemá týkat majetku vybudovaného, pak já namítám, že je potřeba zohlednit náklady na pořízení tohoto majetku, které byly náklady svazku. Pokud se mám vyjádřit k ustanovení čl. 12.4 stanov, který řeší situaci, kdy nedošlo k uzavření smluv o vypořádání, tedy nikoliv jedné komplexní smlouvy o vypořádání, žalovaný skutečně jedná tak, jako by žalobce byl nadále členem svazku. Tedy sám pobírá nájemné z majetku, který měl být žalobci již vydán a zajišťuje provozování vodárenského majetku na území žalobce. Já ale žádnou formulaci o tom, že by žalovaný nájemné měl sám pobírat, v dotčeném článku stanov svazku nevidím. Nájemné je navíc pobíráno žalovaným i za situace, kdy již část majetku a provozní dokumentaci k němu vydal, stalo se tak v říjnu 2013, tedy po žalovaném období. Mám zato, že žalovaný je veden pouze zištnými motivy, a tomuto jednání se žalobce brání tak, jak sám uznal za vhodné. Obdobně, pokud se týká privatizovaného majetku, také v tomto ohledu trvám na tom, že v případě, že by se žalobce nestal členem svazku, tento by mu byl vydán do jeho vlastnictví a mohl jej provozovat sám. Je obecně rozšířenou mystifikací, že v případě, pokud by žalobce nebyl členem svazku, by mu privatizovaný majetek Jihomoravských vodovodů a kanalizací vydán být nemohl. Není tomu tak, a jsem připraven to prokázat.
K tomu zást. žalovaného uvádí:
OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
5 Já chci pouze zareagovat v tom smyslu, že mi stále není zřejmé, pokud žalobce uvádí, že není vlastníkem majetku, jehož vydání požaduje, že se současně domáhá věcného a finančního plnění. Pokud žalovaný nadále provozuje vodárenský majetek na území žalobce, není to žádná jeho zištnost, ale povinnost, vyplývající ze zákona. Není přece možné ze dne na den zastavit pitnou vodu a přestat odvádět odpadní vody. Upozorňuji také na to, že žalobce neprovozuje ani vydaný majetek, a to z toho důvodu, že my skutečně podmiňujeme jeho předání k provozování uzavřením smluv s dalšími dotčenými vlastníky ostatních částí vodárenské soustavy, není totiž možné, aby svůj vodárenský majetek žalobce provozoval nezávisle na ostatních vlastnících, jsou určitá předávací místa, není možné vodárenskou soustavu a kanalizační prostě zaslepit a žalobci bez dalšího k provozování předat. Dále ještě zpochybňuji tvrzení žalobce v tom smyslu, že by se ve věci mělo aplikovat ust. § 10 nového občanského zákoníku, a pokud by se tak mělo dít, toto ustanovení by se mělo totožně uplatnit i ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku. Zást. žalobce uvádí: Já mám zato, že se žalovaný chová jako typický kvalifikovaný dlužník a právně zcela jednoznačný nárok komplikuje nesouvisejícími námitkami. Uplatněný nárok, znovu opakuji, spočívá v tom, že se bezdůvodně obohacuje na žalobci z toho titulu, že mu nevydal majetek, který po právu vydat a převést měl. Pokud se zde argumentuje, že dílčí část majetku vydána a protokolárně předána žalobci byla a žalobce ji stejně neprovozuje, problém je v tom, že žalobce sice požádal příslušný správní orgán o vydání povolení k provozování tohoto majetku, toto povolení však vydáno nebylo, neboť tomu účinně zabránil žalovaný a jeho provozovatel, s odkazem na evidenci tohoto majetku u žalovaného svazku. Musím dále uvést, že my se s žalovaným nikdy na ničem nedohodli, žalovaný vydával majetek a plnil pouze pod tlakem pravomocných rozhodnutí. Pokud uvádí, že je sám ze zákona povinen vodárenský majetek provozovat, že nic jiného činit nemůže, pak v té souvislosti dále doplňuji, že sám žalovaný neprovozuje nic, činí tak prostřednictvím spol. VAS, a.s., a pobírá pouze nájemné. Jinak mám ve vztahu k námitce žalovaného zato, že uvozující ustanovení NOZ se ve smyslu jeho přechodných ustanoveních uplatní rovněž. V dosavadním průběhu se do soudní síně opakovaně dostavila vedoucí civilní kanceláře, do spisu založila záznam o složení SOP ze vzájemného návrhu a dále písemné doplnění vzájemného návrhu žalovaného ze dne 09.10.2015. Listiny se zakládají na č.l. 426-430. Ke shodné žádosti účastníků se dosud nezahájené jednání v 15:00 hodin přerušuje na 10 minut. Po návratu stran do soudní síně k dotazu soudu, s ohledem na znění písemného doplnění vzájemného návrhu dnes založeného do spisu, zást. žalovaného uvádí: Já touto formou upřesňuji, že zákonný úrok z prodlení je skutečně vzájemným návrhem žalovaného požadován tak, jak bylo dnes protokolováno, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle výzvy z 05.08.2015, tedy až od 16.08.2015.
-----------------------zást. žalovaného Soudem se dále krátkou cestou předává zást. žalobce stejnopis podání z č.l. 427 a násl. a dále svazek listin dle č.l. 410a, které tvoří nevratnou přílohu podání žalovaného ze dne 09.10.2015 (soupis dle č.l. 209-210); listiny byly žalovaným předloženy ve dvou vyhotoveních. Převzetí listin krátkou cestou potvrzuje zást. žalobce svým podpisem do protokolu. OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
6
----------------------------zást. žalobce
Zást. žalobce dále uvádí: V tuto chvíli bych se chtěl vyjádřit a vznést zásadní procesní námitky k žalovaným uplatněnému vzájemnému návrhu. Nejprve tímto navrhuji, aby řízení o vzájemném návrhu žalovaného bylo ve smyslu § 97 o.s.ř. vyloučeno k samostatnému projednání. Je zřejmé, že byť se návrh týká stejných účastníků, jde o úplně jiný předmět řízení, resp. o vztahy mezi účastníky ze zcela jiných právních titulů. Mělo by být vedeno dokazování zcela jiného charakteru, než přichází dosud v úvahu v tomto řízení. Vzájemný návrh také řízení zásadně prodlouží, což je v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Dále namítám, že správní rozhodnutí ministerstva vnitra, která vyslovila nicotnost rozhodnutí krajského úřadu, byla všechna napadena správními žalobami k Městskému soudu v Praze, je tedy otázkou, jak o těchto žalobách bude rozhodnuto a zda správní rozhodnutí o vyslovení nicotnosti v soudním řízení obstojí. Myslím si, že to je příklad situace, kdy by mělo být soudní řízení o vzájemném návrhu žalovaného přerušeno, neboť otázky řešené před Městským soudem v Praze si zdejší soud nemůže posoudit jako prejudiciální. Také jsem se ještě nesetkal se situací, že by se přerušovalo řízení pouze v části, tedy i z toho důvodu by měl být vzájemný návrh vyloučen k samostatnému projednání a po vyloučení věci řízení přerušeno zcela. Dále namítám, že ani prohlášením nicotnosti rozhodnutí krajského úřadu neodpadl právní důvod pro žalobcem původní požadované plnění, rozhodnutí nebyla konstitutivní povahy, ale pouze deklaratorní, znamenala pouze exekuční titul. Dokonce si myslím, že se nabízí, aby za takové situace byl vzájemný návrh žalovaného po krátkém řízení zamítnut, tedy je možná jeho vyloučení k samostatnému projednání a přerušení řízení i v zájmu samotného žalovaného. Zást. žalovaného uvádí: Já mám naopak zato, že vzájemný návrh je projednatelný v tomto řízení a rozhodnutí soudu je možno založit pouze na skutečnosti, že rozhodnutí, na základě kterých žalovaný plnil, byla zrušena pro nicotnost. Námitky žalovaného v uvedených správních řízeních spočívaly pouze v tom, že o nárocích žalobce rozhoduje orgán, jehož pravomoc není dána. Těmto námitkám bylo vyhověno, a to pravomocným rozhodnutím. Nehledě na to, že aktuálně bez jakéhokoliv právního základu žalobce zadržuje žalovanému částku cca 130 milionů Kč, což žalovanému způsobuje i určitý ekonomický nedostatek. Zást. žalobce uvádí: Já chci jen krátce reagovat v tom smyslu, že žalobce se samozřejmě bude bránit uplatněnému vzájemnému návrhu v hmotněprávní rovině. Tedy v tom smyslu, že nárok na uvedená peněžitá plnění má, ať již z vypořádání dle stanov, případně v závislosti na tom, že ve skutečnosti nebyl členem svazku. Je pravdou, že ministerstvo vnitra skutečně tyto hmotněprávní otázky nijak neřešilo, rozhodlo čistě procesně o pravomoci krajského úřadu a tento jeho právní názor bude dále v soudním řízení správním přezkoumáván. Myslím, že v uvedené věci se přímo nabízí přerušení řízení, protože soud se vyhne tomu, aby sám zkoumal, zda je zde dán hmotněprávní nárok žalobce na uvedená plnění či nikoliv.
Zást. žalovaného uvádí: Jen krátce doplním, že podle našeho názoru je situace přehledná, zkrátka odpadl důvod, na základě kterého žalovaný žalobci plnil onu částku cca 130 milionů Kč, jinak je otázka věcí úvahy soudu. Ještě chci konstatovat, že pokud zde navrhujeme soudu, aby posoudil otázku aktivní legitimace žalobce ve OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
7 vztahu k podaným žalobám, tak úplně stejně by se měla řešit situace aktivní legitimace žalobce i v jiných řízeních, pokud se domáhá částek z titulu jeho vypořádání. Na závěr žádám soud, aby mi poskytl lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, to zejména v reakci na tvrzení žalobce o tom, že se nikdy nestal členem žalovaného svazku. Zást. žalobce uvádí: Já chci pouze závěrem uvést, že dosavadní přístup žalovaného v tom smyslu, že pokud bude prokázáno, že žalobce se nestal členem svazku, nemá tedy nárok na žádné vypořádání, je zcela excesivní přístup k věci samotné. Soudem konstatováno, s ohledem na skutečnost, že dnes ještě nebylo zahájeno jednání, byla konstatována procesní stanoviska stran a reakce na ně, nepřichází v úvahu koncentrace řízení ve vazbě na první jednání ve věci samé a soud tedy ani neposkytuje v tuto chvíli poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. o případné nutnosti skutková tvrzení a důkazní návrhy v jakémkoliv směru doplnit. Zást. žalovaného avizuje, že skutková tvrzení a důkazní návrhy doplnění písemně, k tomu se soudem stanovuje lhůta v trvání 30 dnů od dnešního jednání. Zást. žalobce avizuje, že se k doplnění skutkových tvrzení žalovaným vyjádří nejpozději u odročeného jednání, ale spíše dříve písemně poté, co mu budou soudem zprostředkována. Bez přerušení vyhlášeno usnesení jednání se odročuje na 07.01.2016, ve 12:30 hod., do jednací síně č. 138/02, I. podlaží nové budovy OS Jihlava za účelem zahájení prvního jednání a provedení dokazování. Přítomní účastníci berou termín odročeného jednání na vědomí s tím, že k němu již nebudou předvoláváni.
.......................................................... zást. žalobce
.......................................................... zást. žalovaného
Hl. diktováno, skončeno a podepsáno v 15:50 hodin.
OSR001 - (O.s.ř. č. 001 - protokol o jednání před soudem prvního stupně)
