PROTNUTÍ
Jáchym Vostřický
Moto: Kéž bychom v sobě našli vyrovnanost, abychom dokázali přijmout věci, které nemůžeme změnit. A kéž bychom v sobě našli odvahu dokázat změnit věci, které změnit lze. A pak kdybychom získali moudrost, abychom je od sebe dokázaly odlišit, to bychom byli opravdu celiství.
Věnování: Všem lidem, kteří mají dobré srdce a otevřenou náruč. Všem, kteří se byť jen letmo, třeba jen na chvíli, dechem, dotýkají kosmu. Tedy všem hledajícím, i těm, kteří už našli.
2
Obsah:
Prolog................................................................................ 4 Sesypaly se hvězdy ............................................................. 7 U mola hrdosti.................................................................... 8 Vločka sněhu ...................................................................... 9 Vzkříšení...........................................................................10 Hudebníci amatéři ..............................................................11 Zrození z bolu....................................................................12 Nedělní podvečer ...............................................................14 Dnešní protnutí..................................................................16 Protnutí rána .....................................................................19 Kosmické protnutí ..............................................................20 Dvory, planiny s hroby........................................................21 Dneska ráno......................................................................22 Padají hvězdy ....................................................................24 Nathalie ............................................................................25 Epilog ...............................................................................26
3
Prolog Prolog Když se rozhlédneme kolem sebe, a ještě několikrát a znovu a velmi pozorně, a vnímáme vše co kolem existuje, zahlédneme skutečnost Bytí. Když navíc zůstaneme přítomní a přijmeme toto komplexní dění, jedna jediná vteřina se stane věčností. To jsme pak mikrokosmem tvořící makrokosmos. Jsme obsahem všeho, byť nicotní. Věřím, že když budeme tím co doopravdy jsme, přetavíme protiklady, dotkneme se kamene mudrců. Myslím, stačí se jen zastavit a uchopit věčně trvající vteřinu. „Jak neuvěřitelně těžké je žít jednoduchý život“, řekl C. G. Jung. Napadá mě otázka po smyslu této sbírky. Je to kus srdce. Ptal jsem se kdysi stromu moudrosti, co to znamená otevřít srdce? „To je jako když za lehkého vánku šustí jemně lístky ve větvoví a šeptají tak něžná slůvka a nechávají se tiše ovívat. To je jako když je měsíc v úplňku a teplý vzduch se tetelí mezi větvemi a je mi dobře. To je jako když se dotknu první hvězdy, která na obloze zažhne píseň noci. To je jako když mě obejmeš a stiskneš dlaněmi a dotek se pak stává přirozenou a laskavou spojkou. To je jako když zavřeš oči a pustíš se zábradlí jež svíráš křečovitě už tolik let. To je jako když zahlédneš ptáka na nebi, 4
dravce jež krouží nad poli, a v tom je ta síla. To je jako když odpustíš i neodpustitelné těm, kteří tobě neodpustili. To je jako otevřít srdce …“ A pak jsem vzal konev a zaléval jeho propletené a obnažené kořeny.
Myslím, že to vše je plným obsahem prázdného kruhu světa. Jsem na cestě a objevuji. A na té cestě občas zachytím okamžik slovy. To jsou tyto texty. Můžete shlédnout moje kroky. Přeji Vám krásné přítomné okamžiky. A jak řekl jeden můj přítel, byť v jiném kontextu: „Raději to prožiju, než přežiju“. Autor
5
Skvělej den Co říct ptal jsem se sebe Lou Reed říkal jak je to … skvělej dokonalej den Mám dobrej den říkám si a hrají mi v hlavě dokonalé orchestry Venku se už stahují podvratné živly bouře je na dosah A bluesové rytmy mlčí do ticha Znám to když nemáte dobrej den a mlčíte do ticha Ale neni co říct protože tělo odplouvá znějí orchestry Jako spinet jehož drobná kladívka tepou v krvi a prochází tělem Stačí jen mlčet a minutu za minutou dýchat tento skvělý den
6
Sesypaly se hvězdy Sesypaly se hvězdy rovnou na Zemi v tom moři kamení se třpytí na mezi … Jsem malým pánem tady - mezi námi byť v srdci září vesmír … pramení Sesypaly se mraky rovnou na ubrus tíží i hladí mají celkem vkus … U stolu sám tady, kde jsme my? ševelí listí vítr radí, nepohladí Sesypal se déšť na naše těla a prsty sluneční obzoru duha pěla Píseň slz a bolu my přebili jsme smíchem jsme přece lidé ne jen prach sopečný
Sesypala se slova za nimi celé věty jsem malým pánem jen obdivuji světy ...
7
U mola hrdosti Sluneční paprsky náhle prosvětlily den šedi jako kdysi před léty nahé děti se koupají u mola hrdosti … spravedlnost stavidla Jsme jako ryby v tajemné kapli nevědomí odmítaje lehat na pekáče když se dny zkracují sluneční paprsky nahrazuje magický měsíc Na prastarém pilíři rozprostírají se zbytky chrámu okna barev od slunce středověké vitráže dveře do neznáma otevřou se až k žasnutí Až staneme na Golgotě budou přikryty naše lebky a brána zcela rozevřena zde se otevřou stavidla my pohlédneme konečně zpříma do našeho vnitřního světa
8
Vločka sněhu V zasněžený krajině padla mi na ruku vločka sněhu ale než jsem ji oslovil zmizela, roztála Pak padla na ruku další stalo se to samý ztratila se … v tom hebkém polodešti jak jsme se dotknuli Stál jsem tam v pláni něco se pohnulo to já pochopil že se sněhem nejde rozmlouvat
9
Vzkříšení Vzkříšení to pro nás není cesty jsou cíle na nich křižovatky předlouhé míle Smrt a zrození to pro nás není na zádech břemena pálí mě šíje zmožená ramena Předplatné na bibli to pro nás není zrušená pravidla bez lásky, bez srdce bez vůně kadidla Co pro nás není každý si cení kdo ví, kdo odpoví když hledá sebe když srdce promluví: To pro nás není tak tohle pro nás vůbec není … odkud to pramení ?
10
Hudebníci amatéři Jak se mění rytmy - hudba a zvuk existují o sobě sami Tak se mění i dny Tón za tónem se chvějí naše chvíle Struny koketují s bubny stačí jen krátce přesto zůstávají navždy s námi Andělé shora počítají takty my jsme jim zavázáni za každý další tón Tak vše plyne a my jsme hudebníky amatéry
11
Zrození z bolu Zesnulé duše mlčící tiše avšak i přesto slyším je křičet Hroby a slzy smuteční davy tu a tam smích podivné mravy Hřbitovní ples v radosti, v pláči bohaté stoly truchlící tančí Zetlelé listí Kristovy symboly podpatky šustí osudy z tomboly Kam to jen kráčí slova i řádky proplynou laxně tu mezi vrátky Pak rezavé panty zaskřípou jemně klika jen klapne spadne to ze mě Vím přišel čas podzimní srdce štěstí i žal semknou své ruce
12
Smrtka se životem zrození z bolu zasedli konečně k jednomu stolu To je ta chvíle kdy všechny cíle stanou se začátkem pro příští míle Vždyť právě konce krásné jsou pokud vstříc novým začátkům zavdají popud
13
Nedělní podvečer Tak co? den se dokodrcal k večeru minuty plynuly docela plynule kilometry taky ubíhaly tak nějak jsem proplul spolu s oblaky přichází a odchází … dekadentní neděle Tu a tam seknou do lebky paprsky slunce jako ostré meče když se to stane pousměji se a řeknu: o co jde? od města k městu padá slizký podvečer Jsem nějak dvakrát ne snad schizoidně ale tam je to doopravdy zatímco falešné zítřky jdou vstříc v krku vyschla sliznice a oči úzkost vtlačuje zpět občas se usměji ...
14
Vím že zítra to nebudu docela já v celé své kráse zase ty obličeje v městských zrcadlech tak co? říkám si, co uděláš? trochu mi brní bránice co s tím uděláš? ptal jsem se sebe a den konečně odplul směrem k Atlantiku
15
Dnešní protnutí Tak jako se jemně pohybují vlnky na sytě modré hladině tak se pohupují vnadné prsy krásných žen a těm co je mají malé těm se tolik nepohupují a přesto zůstávají i tyto ženy velmi vnadné Hladina se třpytí od slunce, třpytí se to jak se do ní opírá nemilosrdně a opaluje dekolty ženám s pohupujícími se ňadry i ty ploché některé jsou opáleny dohněda, jiné do oranžova a některé jsou ponechány bledé a bílé a já se kolíbám rytmicky na hladině Nechám vše plynout i vítr přece plyne jen tak pohrává si s větvemi stromů ty jen ševelí v listoví … a také mírně povívá rozpuštěnými vlasy žen i dívek, nebo vousy mužů a já to vše sleduji jsem toho součástí aniž bych se dotýkal jen hltám plnými doušky 16
… chutná to sladce, vše se hýbe jen občas voda vyšplíchne do obličeje, a když mám otevřená ústa, chutná to hořce, ale to nic to se jen vlna rozrazila o mé tělo a rozstříkla se právě když jsem si pod hladinou svlékl plavky Je rajské být v tom všem úplně obnažený celé to cítit nějak podobné to bude v mateřském lůně v plodových vodách v nahotě všeho se lze bažit Tak jako vítr vztyčil bradavky za mokrými plavkami těch žen a dívek, také těm bez plavek a jako slunce třpytí pomerančovými těly nebo čokoládově hnědými jako listí ševelí v tom okamžiku co jsem nahý tak rytmicky a srdce je pravěký motor světa tepe a pulsuje do těla vše v rytmu jako jsou šamanské bubny tak tlučou srdce všech bytostí co je mají 17
vše je to zcela bezplatně stačí jen se rozhlédnout kolem sebe a nechat se tím protnout.
18
Protnutí rána Rozlehlé břehy nesčetné lastury plody moře zakrvavené slzami slunce teď ráno a vzduch je svěží voní mořem padá na mě ta nebeská rosa ani mi není kosa to hřeje u srdce. Tam na březích existuje skutečnost kterou lze pochytit když budeme naslouchat opatrně odvěkým tónům abychom nenarušili strukturu jemnou substanci ze země, z moře, z nebe a jsme u toho ten dar je všude když počkám na ten okamžik vlny pak promluví tam v tý nahotě možná poznám oč tady jde ale slova ? slova k tomu asi stejně nestačí.
19
Kosmické protnutí Vítr se rozplynul ve vlasech a drobné kapky deště jen jako něžné mrholení se proměnily v perly tvých rtů Pak se jazykem spojí naše ústa a vedeni temnotou dotkneme se nebeských plamenů jenž jsou požehnáním Zemi Kapky mezi prsty blány už nám zmizely tak promluvil kámen mudrců svědek evoluce Drobné krůpěje krve v ústech a v pochvě gejzír dna oceánu nebezpečné místo pro člověka místo na Zemi místo zrození Vítr a perly tvých rtů by o tom mohli vyprávět
20
Dvory, planiny s hroby Postel - je dřevěná a nad ní létají Supi A je s poklopem Otevřeným oknem sem doléhá zpěv Ptáků, křik ... A v dálce na kopci je kostel Z něj hlasy tisíců mrtvých Hmm, to nevadí Ležíce pod květinami se jmenovkou na víku Poslouchají skřehotání zatuchlých varhan nenaříkají a stírají pot z čela
21
Dneska ráno Ve dveřích jsem potkal holku měla smutný oči ... alespoň jsem to tak vnímal a tuny mejkapu na obličeji myslím, že je krásná pod tou slupkou ranní hygieny vrstvy studu asi už zapomněla jaký je bejt v nitru v srdci ... jenom bejt bez hradeb ctít sebe strach ze života, obava milovat možná jí někdo ublížil to bych tvrdě trestal a ona se bojí aby se to neopakovalo nebo co chvěje se, ale je statečná hrdost překrývá ledové ruce mohl bych něco říct ale ... to bych nebyl já tak jen zírám raději zkousnu spodní ret hle, kapky krve na jazyku cítím tu nasládlou pachuť někdy je krásné trpět říkám si oblíbat její horké rty tak nějak bych dokázal říct že život je vlastně skvostný že to všechno stojí za to aby člověk serval nesmyslnej mejkap 22
... chtění všeho ostatního a odmítání toho co je ... sáhnout si jak tepe srdce tak nějak je krásné trpět
23
Padají hvězdy Otevři oči a pozvedni hlavu hvězdy se smějí na nebeským prahu. Padají dolů do našich vlasů jednu mám v ruce tu s sebou si nesu. Padají hvězdy na naše těla za malou chvilku temný obzor zbělá. Za okenním rámem jsou zamčené tváře pod střechami města mají mě za lháře. Otevřu oči vánek mě volá ze shora zdola pořád dokola. Padají hvězdy ...........
24
Nathalie Dej to trochu míň ozývalo se z koupelny ale Nathalie se nechtěla ztišit Já klapal do kláves ….. Pak to utichlo bouře po explozi noty se rozsypaly stačilo zapálit cigaretu pomalu otočit knoflíkem harmonické věty zmoudřely Tak se to prostě stává stačí mlčet, jen mlčet zatnout zuby dění se seskupí v jednu homogenní substanci Jak je to jemné otevření něžné, intimní byť trochu sprosté špetka cizoložství kořeněna šansonem. Teď bláznivé diskuse protínají neúprosně bílá místa papíru mívají despotické tendence. City poté bublají jak hrnce magické lektvary krve a šťávy konečně semknou se jsou jak ty odvěké otázky po smyslu pochopení. 25
Epilog V tento okamžik Už mě nebaví Čekat na múzu Tak slova Nechám pro sebe Jen tak plynout Tak jak to má být Beze strachu Bez povinnosti Jako odštěpky z kamene Jsou střepy vět Které nepřicházejí Ale přesto je ohmatám Žijí mezi námi Není to magie Jen lahodné noty Jež překříží Houslový klíč Rád bych jím odemykal Tajné schránky Tekoucího dechu Proudu energie Jež dýše Kolem dokola Zkrátka proto, že Jsou i věci Které se tváří Jako že nejsou Ale já vím Že prostě jsou
26
Dílo vydáno a distribuováno vlastním nákladem. Plzeň, srpen 2007
Srpen 2007 © Jáchym Vostřický
27
