P ínos Vojenského zem pisného ústavu domácí a evropské geodézii plukovník v. v. Ing. Drahomír Dušátko, CSc... 5

Píloha Vojenského geografického obzoru, kterou držíte v rukou, je monotematická, zamená na pipomenutí devadesáti let, která ubhla od založení nkdejšího Vojenského zempisného ústavu v Praze. Redakce ji sestavila z píspvk, které jí pedali autoi, a doplnila dvma dnes již historickými – a proto he dostupnými – již publikovanými píspvky z let 1945 a 1950. Na bžnji dostupné tematicky relevantní píspvky upozorujeme jejich bibliografickými záznamy ve dvou seznamech v závru pílohy. Související literatura je výbrovou bibliografií, Abecední soupis píspvk vnovaných VZÚ a uveejnných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru je bibliografií vyerpávající. Dkujeme jednak autorm za texty a obrazový materiál, jednak plk. v. v. Ing. Drahomíru Dušátkovi, CSc., a plk. v. v. Ing. Zdeku Karasovi za zájem a spolupráci. Za redakci VGO Ing. Ludk Boušek šéfredaktor

Obsah Vzpomínka na Vojenský zempisný ústav v Praze pi píležitosti 90. výroí jeho založení a struný historický pehled jeho innosti podplukovník v. z. RNDr. Ing. Tomáš Koval ............................................................................ 2 Pínos Vojenského zempisného ústavu domácí a evropské geodézii plukovník v. v. Ing. Drahomír Dušátko, CSc. ............................................................................ 5 Vojenský zempisný ústav a jeho nové budování štábní kapitán zem. RNDr. Karel Hlávka................................................................................... 11 Vojenský zempisný ústav v geodetických pracích podplukovník Ing. Dr. František Mlejnek .................................................................................. 14 Ze vzpomínek eléva Vojenského zempisného ústavu – roník 1947 Jan Kíž ...................................................................................................................................... 17 Jak to bylo s nástupem elév na litografii v roce 1949 Josef Vlastník ............................................................................................................................. 20 Související literatura ................................................................................................................ 21 Abecední soupis píspvk vnovaných VZÚ a uveejnných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru .............................. 22

Vzpomínka na Vojenský zempisný ústav v Praze pi píležitosti 90. výroí jeho založení a struný historický pehled jeho innosti podplukovník v. z. RNDr. Ing. Tomáš Koval Devadesáté výroí založení Vojenského zempisného ústavu je vhodnou píležitostí k pipomenutí jeho role a významu v historii vojenského mapování. Vojenský zempisný ústav byl založen 15. íjna 1919. Byl tak završen proces vzniku výkonných orgán eskoslovenské vojenské zempisné služby po vytvoení nezávislé eskoslovenské republiky. V období mezi dvma svtovými válkami se stal Vojenský zempisný ústav dležitou institucí, která úspšn zabezpeovala požadavky armády, vládních organizací a odborné veejnosti v oblasti geodézie, kartografie a geografie. Podílel se na vybudování astronomicko-geodetické sít, zpesnní a zhušování trigonometrické sít I. ádu, budování sít velmi pesné nivelace. Dále se podílel na delimitaci a demarkaci prbhu eskoslovenské státní hranice se sousedními státy. Nejvtší pozornost byla vnována reambulaci pvodních topografických map v mítku 1 : 25 000, revizi speciálních map v mítku 1 : 75 000 a tvorb generálních map v mítku 1 : 200 000. Ve 30. letech 20. stol. Vojenský zempisný ústav sehrál významnou roli pi vydání Atlasu Republiky eskoslovenské, kdy mu bylo sveno jeho kartografické a litografické zpracování a následn i tisk. Toto mistrovské dílo získalo Velkou cenu a zlatou medaili na Svtové výstav v Paíži, ve Francii, v roce 1937. Po roce 1939, v dob druhé svtové války, byl Vojenský zempisný ústav reorganizován a pejmenován na Zempisný ústav ministerstva vnitra a v roce 1942 se stal souástí Zemmického úadu echy a Morava. Ocenní Atlasu Republiky eskoslovenské udlené VZÚ na mezinárodní výstav v Paíži v roce 1937

Hlavními úkoly, které musel plnit, bylo pevedení eskoslovenských geodetických základ do nmeckého vojenského souadnicového systému DHG (Deutsches Heeresgitter), mické práce a zhušování v základní trigonometrické síti, topografické mapování ve výcvikových prostorech wermachtu a pítisk kilometrové sít nmeckého vojenského souadnicového systému do map. Po osvobození v roce 1945 se Vojenský zempisný ústav podílel na vydání aktuálních vojenských topografických map v mítkách 1 : 50 000 a 1 : 100 000 v Gaussov-Krügerov konformním píném válcovém zobrazení a souadnicovém systému S-1946. V roce 1951 byl Vojenský zempisný ústav rozdlen na ti nezávislé instituce, na Vojenský zempisný ústav v Praze, Vojenský topografický ústav v Dobrušce a Vojenský kartografický ústav v Harmanci (nyní ve Slovenské republice). Vojenský zempisný ústav se také zúastnil na tvorb jednotné ady map vyhovujících ekonomickým, technickým a vdeckým požadavkm zem. V letech 1953 až 1957 se provádlo nové topografické mapování celého státního území v mítku 1 : 25 000. Pedstavovalo to kolem 1740 mapových list. Vojenský zempisný ústav se podílel jak na kartografickém zpracování map tohoto mítka, tak na tvorb map odvozených mítek 1 : 50 000 až 1 : 1 000 000. Od 60. do 80. let se Vojenský zempisný ústav specializoval na tvorbu vojenských speciálních map a vojenských geografických podklad. Odborná profesionální innost dosáhla vrcholu pi vydání eskoslovenského vojenského atlasu (1965) a Vojenského zempisného atlasu (1975), na jehož redakním 2

ízení a kartografickém zpracování stanovených ástí se ústav podílel. Dležité práce byly provádny pro standardizaci a modernizaci eskoslovenských geodetických základ. Do praxe byl zaveden nový souadnicový systém S-1942, který sloužil jako podklad pro všechna budoucí vydání jednotné ady vojenských map. Od 90. let se Vojenský zempisný ústav podílel na standardizaci a unifikaci jednotné ady vojenských map používaných Armádou eské republiky (AR). To byla jedna z podmínek pro zalenní Armády eské republiky do struktur NATO. Jedním z výsledk tohoto úkolu byla úprava existujících topografických map v mítku 1 : 50 000 na standard NATO. Toho bylo dosaženo zavedením geodetického referenního systému WGS84, pítiskem pravoúhlé souadnicové sít UTM a rozšíením o mimorámové údaje v anglickém jazyce. Mezi nejvýznamnjší úkoly Vojenského zempisného ústavu tehdy patila píprava a tvorba šesti list mapy pro spolené operace – Joint Operations Graphic (JOG) v mítku 1 : 250 000 v pozemní i letecké verzi v národní specifikaci pro území eské republiky, vetn znakového klíe. Výroba tchto map se ídila novými technologiemi v digitálním prostedí s využitím Vojenskogeografického informaního systému (VGIS) a byla podpoena moderními technickými a programovacími prostedky. Za tvorbu map JOG získal Vojenský zempisný ústav od Kartografické spolenosti eské republiky zvláštní cenu v soutži Mapa roku 1998. V rámci systému geografické podpory Armády eské republiky byl Vojenský zempisný ústav zodpovdný za plnní úkol v oblasti vojenské geografie, za vývoj, tvorbu a obnovu speciálních vojenských map a topografických map v mítku 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000 a dále za pímé polygrafické zabezpeení Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády eské republiky. Zárove plnil úkoly technického, technologického a provozního rozvoje vojenské geografie, kartografie, tiskaských a reprografických technologií. Významným geografickým dílem tohoto období bylo i zpracování Vojenskogeografického vyhodnocení eské republiky, které již zohledovalo nové pohledy na význam a hodnocení území, zejména na hodnocení vodních zdroj a možnosti jejich zamoení, zdroj ekologického ohrožení apod. Se stoupající angažovaností Armády eské republiky v zahraniních misích vyvstala poteba zpracovávat rychlé a aktuální geografické informace z krizových oblastí celého svta a poskytovat je v rámci systému zásobování geografickými produkty všem složkám AR. Dležitou souástí innosti Vojenského zempisného ústavu byl vývoj, ízení a správa VGIS a tvorba geografických informaních materiál poskytovaných též orgánm státní správy a vlády R. V rámci tchto úkol byly spravovány a udržovány technické, mapové a historické archivy geografických a kartografických podklad. Od tetího tisíciletí se Vojenský zempisný ústav zamoval na tvorbu a obnovu map JOG (5 list), map pro vzdušné síly a ostatních speciálních map, na vývoj a tvorbu vojenskogeografických informací a všeobecných zempisných a nástnných map. Program vnitního aplikovaného výzkumu byl orientován k vývoji a zavedení moderních technologických postup. Do základních technologických a výrobních proces byly zavádny moderní prvky poítaové techniky vetn digitalizace. Pedpokládala se modernizace tiskaské a reprodukní techniky. Výez letecké verze mapy Joint Operations Graphic 1 : 250 000 (WGS84)

3

Na základ mezinárodních smluv a dohod VZÚ realizoval výmnu geografických mapových materiál a informací, které byly využívány pi tvorb map JOG 1 : 250 000, map pro vzdušné síly, speciálních map a vojenskogeografických informací. Spolu s civilním sektorem se ústav podílel na standardizaci geografické terminologie. Ministerstvu obrany, Generálnímu štábu AR a vládním institucím byly poskytovány analogové a digitální vojenskogeografické informace. V rámci vymezené odpovdnosti se Vojenský zempisný ústav podílel na zavedení geografických, kartografických a mapových standard NATO a na rozvoji VGIS. Pro Generální štáb Armády eské republiky se stal hlavním pracovištm pro zpracovávání geografických analýz zájmových oblastí. Pozitivní technické a technologické prostedí, velmi dobré hodnocení výsledk práce a úspchy dosažené v dlouholeté innosti Vojenského zempisného ústavu na poli geodézie, geografie, kartografie a polygrafie však nestaily jako argumenty k tomu, aby mohl Vojenský zempisný ústav dále svou úspšnou tradici a plnní úkol pro Armádu eské republiky rozvíjet. V rámci reformy ozbrojených sil eské republiky bylo rozhodnuto o jeho zrušení k 30. ervnu 2003. est jeho památce.

4

Pínos Vojenského zempisného ústavu domácí a evropské geodézii plukovník v. v. Ing. Drahomír Dušátko, CSc. Úvod Píspvek je abstraktem vystoupení u píležitosti 80. výroí vzniku Vojenského zempisného ústavu (15. íjna 1919) a je pipomínkou významu prací tohoto ústavu v oblasti klasické geodézie v podmínkách tehdejší SR s odkazy na práce a vzpomínky zveejnné v [1]–[6], výroní zprávy VZÚ a prameny v [7] a další, které se dosud podailo soustedit. Vzpomínky citovaných i dalších pamtník pisply k piblížení lidských stránek tch, kteí na svých bedrech nesli celou tíhu odpovdnosti a práce na pivedení s. vojenské geodézie na evropskou úrove, na úrove, která je dosud odbornou veejností uznávána. Díky zaujetí vedoucích funkcioná Vojenského zempisného ústavu, pracovník Národního technického muzea byly tehdejší výsledky i souasná innost ústavu prezentovány v prostorách Národního technického muzea od 5. 8. do 9. 9. 1999 na výstav vnované 80. výroí vzniku VZÚ. Výstava se setkala s neobvykle píznivým pijetím domácí odborné veejnosti a s ohlasem laik vetn zahraniních návštvník.

Skromné zaátky Po vzniku SR byl VZÚ institucí, která se cílevdom vnovala výstavb geodetických polohových, výškových a pozdji i tíhových základ nového státu. Orientace VZÚ zárove navazovala na pokrokové profesionální tradice vídeského VZÚ, francouzské geodetické školy a evropské geodézie. Lidé, kteí stáli u vzniku ústavu, byli vysoce vzdlaní, s rozhledem, charakterní a byli také vlastenci. Napíklad astronom, geodet, legioná, podporuík a velitel roty 22. pluku s. legií ve Francii Dr. Ladislav Beneš byl ministrem zahranií Dr. Edvardem Benešem v listopadu 1918 povolán do Paíže, aby tam pracoval jako len mírové komise u prof. Dr. Jaroslava Pantoflíka v otázce stanovení hranic našeho státu a pipravoval zárove s ním organizaci budoucího zempisného ústavu v Praze. V Praze byl dne 27. 11. 1918 vydán rozkaz . 8 vrchního velitelství eskoslovenské branné moci (MNO ješt neexistovalo) o zízení oddlení pro vojenské zempisné záležitosti (kartografie). Oddlení bylo 18. 12. 1918 vlenno do vzniklého MNO jako jeho IX. odbor – kartografické oddlení (Zempisný ústav). Lze poukázat na fakt, že již v roce 1918 byly sestavovány msíní zprávy o innosti oddlení (za íjen a listopad 1918 dohromady, za prosinec 1918 zvláš – pplk. Hlídek), které byly pravideln zpracovávány již pod hlavikou VZÚ nebo s. VZÚ bhem celého roku 1919 až do 15. 10. 1919, kdy byl IX. odbor zmnn v samostatný eskoslovenský vojenský zempisný ústav. To již znamenalo vznik samostatné vojenské zempisné služby a také skonení práce tzv. Smíšené komise pro Zempisný ústav, zízené výnosem MNO 3. 12 1918. Jednání s pedstaviteli dalších ministerstev byla zdlouhavá a vyznaovala se žárlivou snahou o maximální omezení psobnosti VZÚ, tzn. aby psobnost nebyla taková, jakou ml vídeský VZÚ. Plukovník Ladislav Beneš ve vycházkovém stejnokroji s. armády (1925) 5

Prvním krokem vznikající organizace byla pée o pevzetí techniky, astronomicko-geodetických a kartografických podklad z eskoslovenského území od vídeského VZÚ a jejich soustední, pokud byly rozptýleny na území SR.

Odborná píprava budoucích topograf VZÚ v terénu na dobovém snímku

První úkoly na domácí pd Jakkoli byly plány pedstavitel geodézie ambiciózní – šlo jim o okamžité zahájení výstavby moderních geodetických základ pro nové mapování –, pevzal VZÚ ihned po svém vzniku významný úkol zamit a modernizovat výškové základy území Velké Prahy, nebo to naléhav vyžadovala perspektiva výstavby msta a jeho rozvoje. Úkolem byl poven ustavený astronomicko-geodetický odbor, jehož pednostou se stal kapitán a pozdji plukovník s. armády Dr. Ladislav Beneš. Výsledky vyrovnaných nivelaních mení byly v prbhu dvou let pedány pražské mstské rad, která vyjádila VZÚ svoji vdnost. Kapitán Dr. Beneš v rámci onch ambiciózních plán zveejuje již poátkem 20. let 20. stol. návrh na kartografické zobrazení kontinentálního typu pro aktualizované vojenské mapy nového státu nebo na základ nového mapování vytváené vojenské mapy nového státu – zobrazení konformní, kuželové sené v normální poloze, vhodné pro vojenské úely a leteckou dopravu a kompatibilní s francouzským pojetím.

Topografická mapa mítka 1 : 20 000 v Benešov zobrazení

6

Navrhované délkové zkreslení mlo na severu a jihu území SR maximální hodnotu asi 30 cm na 1 km. V tomto zobrazení bylo zahájeno vojenské mapování VZÚ v mítku 1 : 20 000, které pokraovalo až do roku 1933, avšak v jeho prbhu se v roce 1934 pešlo na zobrazení Kovákovo se seným kuželem v obecné poloze. Tehdejší pední eský kartograf prof. Dr. Fiala se o Benešov zobrazení vyjádil pízniv – rozdíly mezi obma zobrazeními byly podle nho nepodstatné.

Nástup Výstavba moderních geodetických základ byla považována za prioritní úkol. Na jejich kvalit závisely výsledky mapové tvorby, ešení vojenských naviganích úloh a také kvalita zapojení sít do celoevropských geodetických základ. Vznikají zámry spolených projekt výstavby a modernizace s. geodetických základ: – základní astronomicko-geodetické sít s volbou jejího základního bodu a výbrem Laplaceových bod, – volby a rozložení geodetických délkových základen, – astronomických observací, – obnovy a zhuštní trigonometrické sít, – nové nivelaní sít 1. ádu, – sít gravimetrické, tehdy kyvadlových relativních mení. Astronomicko-geodetický odbor provádl triangulaní mení pedevším na Morav, Slovensku a na tehdejší Podkarpatské Rusi – tam mla mení zvláštní evropský, kontinentální význam. Byla zárove souástí stupového mení mezi poledníky 20° až 25° východní délky a od 35° až po 71° severní šíky. Mení navazovala na historický Struveho oblouk (zahájen v roce 1926), který konil u ústí Dunaje a podle tehdejších možností klasické geodézie ml pispt ke zpesnní definice tvaru a rozmru náhradního geometrického tlesa Zem – referenního elipsoidu. O prodloužení Struveho oblouku pes Krétu do Egypta bylo rozhodnuto na I. valném shromáždní Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie (MUGG) v ím v roce 1922; pedsedou komise pro toto stupové mení byl zvolen na II. valném shromáždní MUGG v Madridu v roce 1924 jeho iniciátor jugoslávský generál Boškovi, tajemníkem pak náš kpt. Dr. Beneš. Na eskoslovenském území probhla k realizaci projektu potebná geodetická, triangulaní a základnová mení, observace astronomické – vše v rámci výstavby trigonometrické sít na Podkarpatské Rusi; úkol byl s podporou ministerstva národní obrany beze zbytku splnn. Pi realizaci celého projektu stupového mení se na území dalších evropských stát vyskytly rzné problémy; posléze to byly i komplikace vojensko-politické, které znemožnily dokonení úkolu v celém svém evropském rozsahu. Za kuriozitu lze považovat návrh eckého VZÚ peklenout vodní plochu Stedomoí mezi Krétou a Alexandrií technologií letecké fotogrammetrie. Ve druhé polovin 20. let 20. stol. se tedy pln rozvinuly geodetické práce a astronomická mení; probhla spojení trigonometrických sítí se sousedními státy – s Polskem, Rakouskem a Rumunskem; pokraovalo zhušování domácí trigonometrické sít, zvlášt na Morav. Práce probíhaly v horských oblastech a podmínky byly nároné – k dosažení vzájemné viditelnosti bylo nutné stavt vysoké mické rozhledny a zabezpeovat signalizaci, pekonávat obtížný terén s nedostatkem dopravních komunikací, a to vše za nepízn poasí. Vyskytly se i projevy byrokracie a neúcty k polnímu personálu. Triangulaní mení VZÚ na jižní Morav v roce 1924; ped zvýšeným mickým stanovištm stojí v popedí mjr. Dr. Beneš 7

Pro stanovení mítka trigonometrické sít, a tím i mítkové stability ásti oblouku stupového mení na území SR byla zamena základna u Mukaeva, jejíž délka byla 9,6 km. Na východ republiky pokraovalo nivelaní mení – výstavba sít velmi pesné nivelace. Pokraoval i rozvoj techniky a technologií; od r. 1932 byly zavedeny Wildovy teodolity se sklennými limby. Do smluvního pomru byl pijat astronom Dr. Emil Buchar, který ve VZÚ pracoval sedmnáct let; díky jemu došlo ke znanému pokroku v astronomickém mení pi zizování Laplaceových bod; byl zaveden Nušlv-Friv cirkumzenitál, neosobní mikrometr, teodolit Bamberg a zefektivnny výpoty astronomických veliin – souadnic a azimut. Profesor Buchar udržoval dlouhá léta vzácn velý osobní vztah ke svému bývalému šéfovi plk. Dr. Benešovi, s kterým udržoval korespondenci, informoval ho o dní v oboru a také zásoboval literaturou. Podrobn popisoval astronomická mení na úplných a neúplných Laplaceových bodech na Morav a Podkarpatské Rusi Bedich Polák ve svém vystoupení na pd Národního technického muzea; zde v tomto sále vyprávl také o skvlém astronomovi kpt. Ing. Emanuelu Dvoákovi a také o svém nástupu k VZÚ v roce 1935. Cituji Ing. Poláka o doplnní pot astronomicky urených bod: „Od roku 1923 do roku 1938 bylo astronomicky zameno cca 50 bod, byl vytvoen úplný, souvislý etzec Laplaceových bod od západu na východ SR ... na valném shromáždní MUGG v roce 1936 v Edinburgu byly uznány s. výsledky za nejlepší... ... obecn: – u zempisné šíky ±0,2 ” – u zempisné délky ±0,02 ” – u azimutu pak ±0,4 ”, piemž u 10 bod, tj. u 20 % bylo dosaženo: – u zempisné šíky ±0,03 ” ~ 0,07 V ” – u zempisné délky ±0,004 ” ~ 0,013 ”.“ Pomry v této oblasti psobení ústavu plasticky vylíil ve sborníku topografické služby AR Vojenský topografický obzor z roku 1997 (. 1, s. 34–43) Ing. Ctirad Beneš. V SR bylo ve 20. a 30. letech minulého století navázáno na tíhová mení vídeského VZÚ, organizovaná generálem Sterneckem. Dr. Beneš se do konce svého psobení ve VZÚ (1934) angažoval teoreticky i prakticky v této problematice dynamické fyzikální geodézie; ve spolupráci s Dr. Bohumilem Kladivem byly položeny základy pokraování tohoto mení a jeho zpracování. VZÚ podporoval tato mení – observátory, pomocníky – a také bylo uvažováno o koupi vlastního kyvadlového pístroje, kterým by se zvýšila produktivita mení intenzity síly tíže v eskoslovensku.

V roce 1924 bylo fotogrammetrické oddlení VZÚ vybaveno stereoautografem 8

Za samostatnou pednášku by stála oblast zavádní fotogrammetrie do mapové tvorby; mapování stolovou metodou bylo velmi zdlouhavé. Již v roce 1922 bylo zízeno fotogrammetrické oddlení VZÚ, první v SR; v roce 1927 vzniká fotoletecká skupina s jedním letounem, vybavená komorou pro adové snímkování; ovšem stereoplanigraf ZEISS C-5 byl dodán až v roce 1939, tj. dodán z Nmecka Nmcm. Významnou souástí psobení VZÚ, která je dodnes píkladná bylo vydávání tzv. výroních zpráv; ty byly zprvu vnitní záležitostí ústavu, avšak po schválení MNO dnem 13. ledna 1920 se staly oficiálním dokumentem, jehož úkolem bylo „seznamování veejnosti, zvlášt kruh zemvdných a technických s inností jednotlivých obor ústavu za práv uplynulý rok, a tím podati ucelený obraz prací a snah nové odborné instituce v SR“. Prakticky se stalo povinností funkcioná publikovat pvodní práce ze svého oboru. VZÚ vydával od roku 1931 i asopis ízený pplk. Dr. Benešem – na tuto tradici bylo navázáno po roce 1945. Celá existence a perspektiva ústavu byla založena na odborných a lidských kvalitách jeho píslušník, kteí stáli u jeho vzniku. Neodmyslitelnou souástí psobení tchto lidí byla pée o odbornou úrove voják a zamstnanc ústavu, o její systematické zvyšování, a to rznými formami – i popularizací, nap. filmem „Jak se dlá mapa“, natoeným tehdy pro armádu a veejnost. Tato pée se vracela v trvalém zájmu lidí o technický a technologický pokrok; tyto tradice jsou zachovávány dodnes – ale to již je jiná, nová kapitola existence vojenské zempisné služby. Je však historickou skuteností, že v probíhajících politických zmnách po roce 1945 se generaci náelník odchovaných v této tradici podailo rozvíjet to, co bylo v historii Vojenského zempisného ústavu tak cenné.

Výstava v Národním technickém muzeu Výstava k 80. výroí vzniku VZÚ, která probhla v srpnu a poátkem záí 1999 ukázala také na nkolik podstatných skuteností, a to: – velý vztah bývalých pracovník VZÚ k tomuto ústavu; – pochopení odborné veejnosti, uznání role VZÚ v djinách eského zemmictví; – zájem veejnosti o tvorbu map, o geodézii – a jak to vlastn všechno u nás zaalo, – zájem mládeže, podnícený poítaovou grafikou novodobé mapové tvorby; – obdiv zahraniních turist, který nás pekvapil; – požadavky, které se opakovaly, aby byly vystavené exponáty a panely nkde instalovány jako stálá expozice dokumentující vývoj eského zemmictví. Pro dokumentaci vztahu nejenom veejnosti domácí, ale i zahraniních turist k mapování, geodézii, a tím i k Vojenskému zempisnému ústavu poslouží nkolik vyjádení uvedených na pamtních listech výstavy.

Závr Tradice pedváleného Vojenského zempisného ústavu, na kterou navazuje dnešní Geografická služba Armády eské republiky a Vojenský geografický a hydrometeorologický úad v Dobrušce, zavazuje jejich píslušníky k zachovávání a rozvíjení tradiních hodnot tohoto ústavu v souasných spoleenských a technologických podmínkách.

Literatura [1] POLÁK, Bedich: Nkolik vzpomínek na astronomicko-geodetické práce Vojenského zempisného ústavu. In Z djin geodézie a kartografie. 1994, sv. 7, s. 79–81. [2] BENEŠ, Ctirad. Nkolik vzpomínek na zaátky astronomicko-geodetického odboru Vojenského zempisného ústavu a jeho pednostu plk. Dr. tech. Ladislava Beneše. Vojenský topografický obzor : Sborník TS AR. 1997, . 1, s. 34–43. ISSN 1211-0701. [3] VYKUTIL, Josef. Vzpomínám asto a rád. Vojenský topografický obzor : Sborník TS AR. 1999, . 1, s. 17–19. ISSN 1211-0701. 9

[4] FINGR, Jaroslav. Vojenský zempisný ústav – 75 let práce ve prospch topografické služby. Vojenský topografický obzor : Sborník TS AR. 1995, . 1, s. 3–13. ISSN 1211-0701. [5] FINGR, Jaroslav. 80 let Vojenského zempisného ústavu v Praze In Z djin geodézie a kartografie. 2000, sv. 10, s. 82. [6] KARAS, Zdenk. a kol. Historie topografické služby eskoslovenské armády 1918–1992. Praha : Vojenský zempisný ústav, 1993. 172 s. [7] Knihovna plk. Dr. tech. Ladislava Beneše. [VGHMÚ Dobruška, nkdejší historický archiv VZÚ Praha].

10

Vojenský zempisný ústav a jeho nové budování1) Štábní kapitán zem. RNDr. K. Hlávka Vojenský zempisný ústav v Praze, vzniklý r. 1919, byl postupn vybudován za spolupráce interesovaných ministerstev, vysokých škol, vdeckých a výzkumných ústav a odborník, hlavn vojenských, z nichž nkteí pešli jako eši z likvidovaného rakousko-uherského vídeského vojenského zempisného ústavu, pvodn založeného Napoleonem v Milán. Za 20 let bylo ve VZÚ využito i zkušeností podobných elních zahraniních ústav a jeho innost byla stále prohlubována tak, že tento ústav, dobe zaízený a vybavený i personáln, dosáhl svtové úrovn. Své odborníky si školil sám, kdežto na p. nkteré balkánské zempisné ústavy musily posílat své leny školit do zahranií. Proto se mohl náš VZÚ zalenit do mezinárodního systému podobných ústav, jichž bylo na svt asi 55. Výsledky jeho prací byly skvlé. O tom na p. svdí srovnávání výsledk s. geodetických mení na mezinárodním kongresu r. 1937 v Edinburgu. Tam se pi srovnávání prací 17 ústav rzných stát eskoslovenský umístil na míst prvním. V prvním období VZÚ byla jeho innost organisována v pti odborech. V astronomicko-geodetickém byly provádny práce astronomické, triangulaní, nivelaní a geodetické. lenové topografického odboru mapovali v pírod, navazujíce na podklady vytvoené pedešlým odborem a vychovávali i mladé dstojníky v miských pracích, v topografickém kursu a na vojenských uilištích. V kartografickém odboru byly podle originálních prací topograf kresleny nové originály úedních podrobných topografických map, zejména speciální, generální, pehledné a mezinárodní, ale i školní a nesetné jiné. Tyto originály pak byly reprodukovány v reprodukním odboru, dobe vybaveném reprodukní fotografií, galvanoplastikou, mdiryteckými dílnami a píslušnými tiskárnami a litografií. V popisném odboru pak byly provádny studijní a výzkumné práce v terénu, vojensky využitkován materiál rzných vd a výzkumných ústav, zejména z obor užitých vd geografických, geologických, hydrologických a meteorologických. Stžejním dílem celé oné innosti bylo nové mapování SR v mítku 1:20000 a využití materiálu pi tom získaného k vydávání nových s. topografických map, na píklad speciální (1:50000) a dalších jiných z nich odvozených. Toto vymování bylo rozpoteno na 35 let. Mení a zakreslování pi nm bylo provádno velmi podrobn, a tak získán velmi bohatý materiál, zpracovávaný k dalším potebám kartografie a geografie a hlavn ovšem obrany státu. Z dl VZÚ mezinárodního významu bylo vykreslení a vytištní Statistického atlasu SR, jehož tisk sám trval pt let, a atlas byl svtové úrovn. VZÚ si školil své kartografy a jiný dorost ve svých uebnách i na civilních odborných školách a dovoloval i studia svých len na vysokých školách, mezi nimiž a ústavem se pátelské a vdecké styky stále prohlubovaly, což umožovalo vznik nových dl pro naši kulturu. Tak na p. vznikly nkteré disertaní práce, pednášky len ústavu na vysokých školách a j. Byla to radostná práce, plná životního elánu, zámrná s dobrými výsledky, i když tehdejší sociální a hospodáské podmínky a jiné pomry nedovolovaly vždy plné rozvinutí energie. Ale i tak se úastnili mnozí lenové mezinárodního vdeckého života a jejich pednášky a referáty byly pak podkladem další spolupráce mezinárodního významu. Tak se naposled uplatnili lenové VZÚ na kongresu slovanských geograf v Sofii v oboru geodésie, topografie a vojenské geologie. Osudy VZÚ od mnichovské tragedie byly ovšem úmrné osudm celého národa. R. 1939 bylo zachraováno, co jen bylo možné. V lét toho nešastného roku musil být VZÚ narychlo petvoen na zempisný ústav ministerstva vnitra a toto ministerstvo pevzalo také vtšinu personálu. Nkteí lenové ústavu pak odešli do ministerstva školství a národní osvty nebo do ministerstva financí, jiní do civilních služeb a do výslužby. Budovu se zaízením obsadili Nmci a zídili v ní válený, mapový a vymovací úad. Pi nucené likvidaci byla ást materiálu, zejména z nového mení SR dopravena do Budapešti a Bratislavy, do Vídn a do Berlína. Velmi bohatý archiv byl ochuzen o jedinenou kartografickou sbírku 80.000 map z celého svta. Proces, který vedli Nmci proti veliteli ústavu, proti 1)

HLÁVKA, Karel. Vojenský zempisný ústav a jeho nové budování. Vojenské listy. 1945, ro. 1, sešit 4–5, s. 57–62. [Doslovný opis.] 11

jeho zástupci a proti vtšin vedoucích dstojník, hluboce zasáhl do vedení ústavu. Dsledkem tohoto procesu byla poprava zástupce velitele (plk. gšt. Churavého), smrt mjr. Ing. Juraky a tžké tresty na svobod (velitele plk. zem. Dr. ermáka a všech vedoucích dstojník). Po odpykání trestu byli všichni tito dstojníci dáni do výslužby a pozdji zbaveni i plat. Tím byl ústav zbaven spolehlivých vedoucích odborník. R. 1941 zídili Nmci zemmiský úad ech a Moravy a ást zaízení i personálu byla pevedena do tohoto úadu, zapojeného do válených prací. Nmecké vedení úadu organisovalo vymování v echách a na Morav podle nmeckých norem v mítku 1:25000 a pvodní eskoslovenský program byl pominut. Tak nastalo znehodnocení eského zemmictví a kartografie a oba obory mly být zapojeny do velkonmeckého programu. Ve vzpomenuté dob zachraovali eští lenové úadu, co jen bylo možno, a snažili se to pipravit pro nové úkoly v oekávané osvobozené republice. V revoluních dnech letošního kvtna dobyli lenové VZÚ zpt svého ústavu, dvakrát o nj bojujíce. Zárove se postarali o potebné plány Prahy a mapy pro velitelství gen. Kutlvašra a pro rzné bojující jednotky. Po skonení boj nastala nová éra usilovné práce a náprava škod po Nmcích. Hlavní štáb s. branné moci rozhodl, že ústav má pokraovat v innosti a programu z roku 1939 a že má být znovu vybudován se zetelem ke zkušenostem uinných ve vedoucích armádách, které bojovaly za posledního svtového zápasu. Obnovit VZÚ byl však tžší problém, než se všeobecn ekalo. Z personálu z pvodního VZÚ jsou mnozí mrtvi, nkteí zestárli a vtšina tch, kdož byli bráni i v úvahu pro nový VZÚ, byla inna v zemmiském úad, jehož zejména reprodukní oddlení po zkušenostech z VZÚ bylo modern zaízeno. Nov se tvoící armáda a státní správní orgány potebují velké množství map. Proto personál VZÚ, t. j. vtšina zmobilisovaných, byl vyreklamován a ponechán prozatím v zemmiském úad, protože stav budovy VZÚ tak, jak jí bylo na Nmcích dobyto, nedovolil ihned zahájit práci, hlavn tisk map. Nmci mnoho ze zaízení odvezli nebo rozmontovali. Tak dík snaze velitele VZÚ, umožnit zemmiskému úadu neperušenou produkci map, mohlo být v ní pokraováno, ale mlo to za následek zdržení rekonstrukních prací ve VZÚ. Bylo také teba zajistit a pevzít množství pístroj a stroj i jiného materiálu rozptýlených po celých echách, pevést je do Prahy a uvést do poádku. Období nového budování republiky pináší nové otázky organizaní, sociální i novou úpravu pracovního programu. Vše to bude muset nový velitel pplk. gšt. B. Kobliha s vedoucími osobami ústavu vyešit. Každá válka znamená pro zemmiství, kartografii a užitou geografii a geologii znané pokroky. Tak tomu bylo v nejvtší míe i nyní. S novými zkušenostmi této války je vypracován rámcový program a innost VZÚ je rozšiována do hloubky i do šíky. V pvodních odborech jsou zizována nová oddlení pro geodetická a fysikální mení, je zizován samostatný odbor fotomiský s pozemní a leteckou fotogrammetrií s vlastními letci. Vedle rozšíeného kartografického a reprodukního odboru jsou organisována studijní a školská oddlení se zetelem k potebám ústavu i celé armády. Popisný odbor se zvláštními skupinami bude provádt studijní a výzkumné práce z oboru užité geografie, která se zvlášt pronikav rozvinula. Je teba organisovat složky geografických vd se zetelem k vojenské taktice a k potebám celé armády, hlavn ženijního vojska, letectva, dlostelectva a stavební a zásobovací služby, a konen vyhovt i všem požadavkm hlavního štábu. Vojenský zempisný ústav opt obnoví svoje pvodní, válkou perušené styky s cizími zempisnými ústavy. Spojenectví se SSSR ovšem vyžádá užší a hlubší cílevdomou spolupráci s Rudou armádou a ruskými institucemi, analogickými našemu ústavu. Ruské vdy jsou nejen na svtové výši, ale v mnohých oborech jsou dokonce vedoucími. Týká se to na p. astronomických a geofysikálních mení, geologických a jiných výzkum, které byly sovtskou správou dobe a na širokém podklad organisovány a pinesly ty nejlepší výsledky. Bude proto další naší snahou, aby VZÚ mohl onch zkušeností co nejúspšnji využít. Takový program vyžaduje plánovité spolupráce a využití výzkumných a vdeckých institucí v oboru prací katastrálních, geologických a hydrologických, meteorologických pozorování a konen statistiky; to vše umožuje vytvoit elaboráty, doplující podrobné práce topograf, kteí vykonávajíce jednu z velmi dležitých a namáhavých vojenských prací pinášejí základní materiál pro veškerou podrobnou topografickou a geografickou s. produkci. Jedin tak mohou být podloženy operaní a jiné 12

plány a uinna vojenská mírová i válená opatení. Velitel VZÚ se samoinn za mobilisace stává šéfem veškerého váleného vymování a prací s tím spojených. Je teba vyškolit i odborníky, vyhovující podle vojenských norem i fysicky. To znamená na p. v míru stálou výmnu uritého potu dobrých topograf a geodet. VZÚ vychovává též vojenské instruktory pro nižší i vyšší vojenská uilišt a kursy, opatuje a cvií miský, tiskaský a jiný pomocný personál pro útvary a velitelství, na p. vojenských stelnic, s nimiž je v tsné spolupráci hlavn v dob vojenských cviení. Konen musí VZÚ dodat, to znamená vytvoit a vydat vojenské píruky a smrnice pro všechny vojenské práce v míru a za války, které se týkají prací souvisících s vymováním, rekognoskací a všech jiných obor celé této innosti. Je teba udržovat stále kádr mladých a tlesn schopných odborník v uritém potu i pro nepedvídané požadavky. A to vše je možné ve vojenském zempisném ústavu. To jsou také dvody, pro státy, které v obou svtových válkách byly poraženy, musily nebo musejí své vojenské zempisné ústavy demilitarisovat. To byly tedy dvody, pro se hlavní štáb rozhodl obnovit vojenský zempisný ústav. Obranu státu bez podrobných map a miského výcviku nelze si pedstavit. Byla by to obrana nedokonalá. Každé mapování vyžaduje dlouhého asu, rychlé, levné a zejména naprosto svdomité, pesné práce v pírod i v ústavu a pináší jeden z nejdležitjších vojenských materiál a elaboráty, stežené ve vojenských rukou jako vojenská tajemství. Pi tom pi všem však VZÚ slouží zárove i všeobecným zájmm státu a jeho spolupráce s jinými ústavy pináší kulturní rozmach národa.

13

Vojenský zempisný ústav v geodetických pracích2) Pplk. Ing. Dr. František Mlejnek Geodesie byla jedním z obor, jemuž vojáci již záhy vnovali zvýšený zájem, nebo ona práv sloužila k rozboru a zpracování terénu a již pro mapu nebo k jinému úelu. S rozvojem válené techniky a vtší pohyblivostí vojsk zvyšoval se i požadavek znalosti terénu a jeho využití pro válené operace. Pedevším poteba ím dál tím dokonalejší mapy jako nezbytn nutné souásti vojenské geografie žádala dokonalejší její geodetické podklady. Vojenský zájem posiloval rozvoj i tch pedchdc map, jimiž byli starovké a stedovké skizzy okolí, cest a pobeží, jichž vojáci využívali a které doplovali vojenskými údaji. Rovnž tak zkušeností moeplavc zaznamenaných do námoních map, zejména pro popisy pobeží, bylo vojáky využito a mapy byly zlepšovány. V celém dalším vývoji lze pozorovat, že výbojné nebo obranné cíle voják nemalou mrou pispívaly a urychlovaly vývoj v geodesii, matematické geografii a astronomii, které jsou základními obory k vytvoení geodetických podklad pro konstrukci map. Soustavy vypotených bod vyplývajících z geodetických prací nejsou však dnes vojákovi koneným užitkem pro konstrukci map, nýbrž také podkladem k ešení dalších úkol vojensko-technických. Geodetickou a mickou cestou využívá jich v nynjším stupni válenictví k technickému zužitkování letecké fotografie, k sledování drah blízkých i dalekých stel, k píprav steleckých prvk tžkých zbraní, k zjišování nepátelských cíl, pro leteckou navigaci atd. Pedpokladem a úkolem vojáka odborníka dneška je, aby dále pstoval všechna odvtví geodetických prací, byl pipraven a dovedl jich využít pro všechny úkoly obrany. Dležitost geodetických a mapovacích prací pro jejich vojenské využití našla odezvu i ve vzniku vojenských zempisných ústav v rzných státech již v minulém století. Náš Vojenský zempisný ústav hned po svém založení r. 1919 zahájil intensivní innost v geodetických pracích. Byli to vojáci eši pracující v bývalém rakouském vojenském zempisném ústav, kteí do základu nového ústavu pinesli cenné zkušenosti z rozsáhlých prací onoho ústavu po celé bývalé monarchii. Jednou z prvních velkých prací vojenského zempisného ústavu již v roce 1920 byla pesná nivelace území Velké Prahy. Tato práce vyplynula z požadavku významu celostátního i vojenského opatit plán hlavního msta, jehož všechny projekty by mohly být prostudovány v regulaním plánu. Nebylo tehdy zejména výškových údaj pro požadavek doplnit mapy pvodního mení v mítku 1:2880 vrstevnicemi a z nich odvodit plán 1:5000. Pi tom stojí za zmínku poznatek, že nov urené výšky 32 znaek bývalého vojenského vídeského ústavu jsou všechny nižší prmrn o 16 mm, což ukazuje na sesednutí pdy o tuto diferenci asi za 35 let. Roku 1921 byly zahájeny rozsáhlé nivelaní práce na Slovensku, kde bylo nutno dosavadní velmi ídkou sí pesné nivelace zhustit jak pro potebu mapovací, tak i k úelm technickým. Pi tom bylo po prvé použito nových výhodnjších nivelaních znaek vojenského zempisného ústavu. V triangulaních pracích zapoal VZÚ s doplnním trigonometrické sít I. ádu na Morav kolem Brna, kde práce konané v roce 1918 vídeským ústavem nebyly dokoneny. Je nutno se tu zmínit, že práce provádné tam vídeským vojenským ústavem byly konány za tím úelem, aby byl vyplnn prostor v etzcích triangulaních, a pro zavedení píného válcového zobrazení (Gaussova-Krügerova). 2)

MLEJNEK, František. Vojenský zempisný ústav v geodetických pracích. InVojensko-zempisný sborník 1919–1949. Praha : VZÚ, 1950, s. 19–22. [Doslovný opis.] 14

Dalším úkolem zempisného ústavu bylo provést astronomické mení na bodech I. ádu, nebo rakouských mení bylo na našem území nepatrn. Proto zaal VZÚ roku 1923 zkoušet eský pístroj na mení zempisné šíky a délky, a to cirkumzenitál Nušlv-Friv. Zkoušky provádl ústav na ondejovské hvzdárn za pímé rady prof. Dr. Nušla. Astronomické práce byly potom zahájeny na trigonometrických bodech I. ádu vzpomenutého moravského prostoru, pi emž šíky byly meny již uvedeným pístrojem. V urování zempisných souadnic a azimut bylo pokraováno na trigonometrických bodech I. ádu na Slovensku i v echách a získán tak souvislý etz Laplaceových bod. Úkoly ústavu se množily a ze skrovného vybavení ústavu pi jeho zrodu vyrostla i vlastní mechanická dílna, která krom oprav a rektifikací pístroj zaala sama tvoit potebné pomcky, jako na p. heliotropy, sklenné škály, nivelaní znaky, úpravu theodolitu pro mení azimut atd. Vojenský zempisný ústav se úastní svými zástupci rzných mezinárodních jednání geodetických. Na prvním kongresu Mezinárodní unie geodetické a geofysikální r. 1922 v ím byla ustavena prozatímní komise ze zástupc eskoslovenska a sedmi dalších stát za úelem studia projektu na mení poledníkového oblouku mezi 20–25° vých. od Greenwiche, jdoucího od Severního moe Ledového k moi Stedozemnímu. Když pak byla na druhém kongresu této unie v Madrid r. 1924 ustanovena definitivní komise, jejímž generálním tajemníkem byl zvolen zástupce vojenského zempisného ústavu pražského, zahájil ústav pemení trigonometrické sít I. ádu na bývalé Podkarpatské Rusi na území, v nmž probíhal uvedený poledník. Pi tom provedl též mení zempisných šíek a azimut na píslušných trigonometrických bodech I. ádu. Podle usnesení Unie šlo o to, aby píslušné státy provedly spojitou triangulaci od Severního moe Ledového až k pobeží africkému. V roce 1928 pistoupil vojenský zempisný ústav k jedné z dalších prací geodetických, a to k mení základny. Bylo jí práv teba ke geodetickým a astronomickým pracím v síti I. ádu zamené za tím úelem, aby byl zamen onen poledníkový oblouk na býv. Podkarpatské Rusi. Pemení pvodní rakouské základny u Sevljuše nebylo vhodné jednak pro její pomrn malou délku, jednak proto, že její pipojovací sí byla ásten na území cizím. Proto byla zvolena nová, pomrn dlouhá základna 9600 m na silnici z Mukaeva do Berehova, vhodná jak svou polohou v rovin, tak i pro pímé její pipojení na trigonometrické body. Mení bylo provedeno základnovým pístrojem o tyech invarových drátech, jenž byl získán od vojenského vídeského rakouského ústavu r. 1918, když jím provádl pemování základny u Josefova. Pro srovnání délek byly dráty základny ped a po jejím zmení zaslány do Mezinárodního úadu pro míry a váhy ve Francii. Mení základny bylo v záí 1928 skoneno a po jejím pipojení na trigonometrické body byly koncové body základny oznaeny betonovými bloky. R. 1936 zamil VZÚ pro základní sí další základnu dlouhou 6,3 km, a to u Feledinc na Slovensku, týmž základnovým pístrojem. Pemení drát bylo provedeno v Ústedním cejchovním inspektorátu v Praze. R. 1938 provedl vojenský zempisný ústav vytyení a stabilisaci další základny u Piešan. K jejímu zamení vzhledem k politickým událostem již nedošlo. Pro naléhavé úkoly jiné nebyla ani po r. 1945 ješt zmena. Tžišt geodetických prací bylo v triangulaci. Pro pípravu mapování byla to rozsáhlá území na Slovensku, na Morav i v echách, kde vybudoval vojenský zempisný ústav triangulaní sít až do pátého ádu a zhustil je dalšími body. Geodetická innost ústavu našla dále naléhavého upotebení v triangulaci vojenských cviiš a v ad speciálních mických úkol pro požadavky branné moci. V letech 1936–38 pracoval ústav spolen s vysokou školou technickou v Brn v mení tíže. Po roce 1945 provedl geomagnetická mení se Státním ústavem geofysikálním a pokrauje nyní intensivn v geodetické innosti pro splnní úkol branné moci a ptiletky. 15

Ve své innosti geodetické má ústav na zeteli hlavn též svoje úkoly výcvikové s hlediska obrany státu, a to nejen výchovou technického personálu výkonného, ale i uitelského.Vojáci s praxí v geodetické, mapovací i jiné služb ústavu jsou dobrými uiteli v rzných vojenských uilištích, kursech a také u svých útvar a uplatují tam získané zkušenosti pro rzné úkoly svých zbraní. Stálý styk s vdeckými ústavy, vysokými školami, jinými úady technickými a vyvíjející se spolupráce s odborníky civilními o speciálních problémech vdeckých jsou pro ústav a jeho úkoly branné prpravy nepostradatelné a pispívají k jeho rstu. Není neskromné íci, že i v geodetických pracích vykonal ústav od svého založení znanou ást prací základních, a to nejen významu vojenského, ale i celostátního.

16

Ze vzpomínek eléva Vojenského zempisného ústavu – roník 1947 Jan Kíž Byli jsme první poválený roník elév, který nastoupil do Vojenského zempisného ústavu Praha, a to 1. záí 1947. Patnáctiletí kluci, kteí ped dvma msíci opustili školní lavice a zaali pomalu poznávat taje života. Našemu pijetí do VZÚ pedcházely praktické zkoušky kresby polohopisu a výškopisu. Pekvapením pro nás byly nejen modrokopie, ale i pro vtšinu z nás první setkání s „kotýrkou“ – kartografickým perkem. Po pekonání prvních záludností „kartografické“ kresby posoudila naše práce komise, která vybrala 24 budoucích elév. Poté následovaly lékaské prohlídky v Ústení vojenské nemocnici a po jejich absolvování již jen výzva k nástupu do Vojenského zempisného ústavu. Zvolili jsme si vojenské povolání. No, zvolili, bylo to pevážn se souhlasem nebo z rozhodnutí rodi. Patnáctiletí kluci o sob moc rozhodovat nemohli. Pitom nám ani rodim nebylo jasné, co to obnáší být elévem VZÚ. Co budeme dlat, kde a jak budeme bydlet, co se budeme uit a podobné otázky, na které jsme neznali odpovdi. Tak jako my elévové jsme nemli jasné pedstavy, co všechno obnáší vojenská služba patnáctiletých kluk, tak ani naši velitelé, vetn velení VZÚ, zpoátku nevdli, co s námi. Byli jsme vedeni jako vojáci prezenní služby. Tak také vypadaly i naše „vojenské“ náležitosti. Nejen, že jsme dostávali „žold“ jako vojáci prezenní služby, ale i všechny ostatní náležitosti – fasovali jsme i cigarety... my, patnáctiletí kluci. Zásluhou elév z pedváleného ústavu – pán npor. Košála, Saluse a Vodrážky došlo k náprav a místo cigaret a jiných náležitostí voják prezenní služby jsme zaali dostávat jeden den pl litru mléka a druhý den deset dekagram salámu, a to k normální strav z kuchyn mužstva. Mléko jsme fasovali do ešus – velkou nabrakou pímo z mlékárenských konví – a docela nám i chutnalo. Horší to bylo se salámem. Brzo nám jeho astá konzumace pestala vyhovovat. Obden salám, stále stejné množství a kvalita... každý musí uznat, že se nám to pejídalo. Dávali jsme náš pídl vojákm prezenní služby. Také jsme pišli na nápad – nevím už, kdo byl tím vynálezcem, ale ke zvýšení konzumace salámu pispl. Bylo to tak: na jedné elévské svtnici, kde bydlela ást elév, byl zaveden plyn. Ze zdi koukala asi pl metru dlouhá trubka ukonená uzávrem, kohoutkem. Toto zaízení jsme zaali, by utajen, velmi intenzivn využívat. Jak? Salám napíchnutý na vidliku jsme prost opékali nad plamenem. Byl to nkdy pohled, když bylo více zájemc a kohoutek se otevel naplno. Hotový plamenomet s plamenem pes metr dlouhým, takže stail najednou k opékání i pti zájemcm. I pes naši snahu zaala být xylolitová podlaha siln promaštná od tuku odkapávajícího ze salámu. Nelze se pak divit, že se brzy na „zlepšovák“ pišlo, vynález byl zakázán a trubka od plynu zaslepena. Také jsme jedno období dostávali tvrdé bonbony, fialky. Dlouho potom jsme bonbony s fialkovou vní nemohli ani cítit. Zpoátku, v prvním roce, než nastoupil do VZÚ další roník elév (narozených v roce 1933), jsme my z prvního roníku bydleli na dvou svtnicích. S námi bydleli desátníci prezenní služby pan desátník Vytlail a Ditrich, kteí pomáhali s naší výchovou panu rotnému Hlupíkovi. Pan rotný Hlupík (dnes pplk. v. v.) nám vždy íkal a pipomínal, že je náš „duchovný vôdca“ a že nám nahrazuje naše rodie, abychom nerostli „jako díví v lese“. Byl na nás písný, což se nám pochopiteln moc nelíbilo. Jeho písnou výchovu jsme ocenili až pozdji a také jsme mli možnost mu za to podkovat. Jeho asté prohlídky výstroje, obsahu kufr (rakviek), skínk a poádku vbec – to se nám nezamlouvalo, ale zvykli jsme si na poádek. Jaký byl veerní režim? Svtnice nastoupila k prohlídce, rotný Hlupík uril každému pedmt prohlídky: kufr, blzu, kalhoty, skíku... Málokdy se stalo, že bychom všichni uspli. Jeho obligátní otázka byla „Kefoval ste?“ (Kartáoval jste?). Naše obligátní odpov byla „Ano, pane rotný, kefoval!“. Ale stailo, aby pod stropním svtlem uhodil rukou do peliv srovnané blzy nebo kalhot, a urit se z nich zaprášilo. A to už jsme pádili po schodech z druhého patra na rampu k tiskárn. Zde 17

stál starý vyazený nákladní gazík. O nj jsme vyklepávali – bouchali – naše blzy a kalhoty. Gazík byl vyleštný od našeho poínání, jako kdyby ml jet na pehlídku. Vyfasovali jsme dvoje boty (baganata). Jedny vycházkové, bez cvok na podrážkách, druhé pracovní, již použité, se cvoky. Ty se cvoky jsme rádi používali ke klouzání po chodbách – no, kluci. Byla to prima zábava, samozejm až do maléru, kdy jeden z nás pi klouzace porazil paní uklízeku a spadl do kbelíku s vodou a rozlil ji po chodb. Nikdy se nevyšetilo, který krasobrusla to byl. Následoval písný zákaz klouzání po chodbách. Tyto pracovní ocvokované boty pan rotný velmi rád a peliv prohlížel. Špendlíkem objíždl cvoky a tém vždy se tam nco našlo. asto na svtnici, která mla okna do dvora, putovaly boty oknem a my po schodech za nimi. Každé ráno, pokud moc nepršelo nebo nemrzlo, byla rozcvika do pl tla. Zaínala cviením na dvoe a konila poklusem až do parku pod ústavem a zpt. Pro povzbuzení chuti a morálky s námi cviili i naši instruktoi-desátníci. Nkdy až dvakrát do týdne jsme místo rozcviky povinn škrábali brambory – vždy jedna svtnice elév spolu s mužstvem. To bylo pro nás, panice a nepolíbené jinochy, hodinové „školení“. Zvlášt bohaté to bylo v pondlí, kdy si vojáci navzájem sdlovali své poznatky a zážitky z dovolenek, opušák a vycházek. Dlužno pipomenout, že to byli muži starších roník, kteí za války na vojn nebyli, a tak si povinnou vojnu teprve odbývali – mnozí již tátové od rodin. Moc si ped námi servítky nebrali: „Alespo se dozvíte vci ze života, ono vám to na škodu nebude. Doma vás nepouili, tak to uslyšíte od nás.“ Mohu íci, že to pro nás bylo velmi zajímavé, poutavé, že nám to opravdu na škodu nebylo, i když jsme všemu ješt nerozumli. Po píchodu do VZÚ v záí 1947 jsme vysvlékli civilní odv, poslali ho dom a oblékli si uniformy. Legrace pi tom bylo víc než dost – skoro nikomu uniforma nepasovala. Nebylo divu, vojenská výstroj pro chlapy, ale ne pro patnáctileté kluky. Ale i to se asem dalo do poádku. Obleení, to byl vbec horor. Tehdy jsme mli jednotné jen vycházkové uniformy, tak zvané soukeáky. Látka byla vyrábna snad z kopiv – hrubé plátno, které škrábalo a svdilo. Plášt jsme mli po americké armád, pracovní uniformy dv – po wehrmachtu a po Rommelovu Afrika Korpsu, což byla uniforma v barv bílé kávy. Tahle uniforma se nám celkem líbila, až na to, že kalhoty, rajtky, jsme nosili k botám se spinkami – prost paráda, „kluci jako ze žurnálu“. (Pro neznalé – spinky byly chránie kotník z velmi pevného plátna, s boními pásky, kterými se upevovaly na noze. Nosily se k baganatm, dlouhé kalhoty se do nich zastrkovaly.) asto musel skladník vhodnou výstroj dlouho hledat nebo objednat z jiného skladu nebo nechat pešít, abychom nevypadali jako strašáci do zelí. Naše pracovní zaazení bylo mnohotvárné. Podle prokázaných pedpoklad jsme byli rozdleni a zaazeni do kartografie – na pracovišt kresby situace nebo kresby terénu, do oddlení mdirytiny, do oddlení fotografie, do fotogrammetrie, konstrukce, na pracovišt výroby plastických map a podobn. Musím íci, že naši odborní velitelé s námi mli nekonenou trplivost, protože zpoátku se nám moc nedailo zvládnout taje našeho budoucího zaazení. Ale bhem roku jsme ve výcviku, získávání znalostí a zrunosti již slušn pokroili. Krom odborného výcviku, který byl samozejm nejpednjší, jsme mli vylenny povinné hodiny na výcvik v poadové píprav, pouení o pedpisu A-1-1, ale také hodiny vnované tlovýchov – kterou jsme mli nejradji. Krom bhu, skok, hod, šplhu nejvtší ást zabírala kopaná. Byly to hodinové fotbalové zápasy, které mnohdy konily jen proto, že došlo ke zranní. Nevyvarovali jsme se ani zlomenin, naraženin, zadení škváry i do choulostivých míst apod. Nkdy s námi hráli i naši instruktoi-desátníci, ale hlavn pan rotný Hlupík. Vtšinou jsme hráli svtnice proti svtnici; za naši svtnici hrál vždy pan rotný. Ovšem mlo to ale své „ale“ – nkdy, když jsme prohráli, následoval pro všechny „kaací pochod“ (pochod ve depu) z hišt Rudé hvzdy ve Stromovce až pod schody u bubeneského nádraží. A aby toho nebylo málo, tak vtšinou za zpvu písn „Na tú svätú Katarínu“. Dovedete si pedstavit, jak to vypadalo. Nkdy jsme zpívali schváln špatn, abychom pozlobili pana rotného, ale ono se pi pochodu ve depu stejn zpívá špatn. asto potom následoval povel „Vztyk! elem vzad a poklusem zpt ke hišti!“ To se nám samozejm moc nelíbilo, ale pozdji jsme tyto zážitky brali s humorem. 18

Touhou nás všech – elév – bylo jít již konen také na vycházku. Byli jsme využíváni na nkteré práce jako skládat koks nebo díví do kotelny, asto pod slibem, že potom pjdeme na vycházku. Když však byla práce dokonena, bylo konstatováno: „Nemžete na vycházku, neumíte ješt poádn zdravit.“ Nebo jindy: „Nemžete na vycházku, nemáte ješt písahu.“ Naši desátníci se nad námi slitovali a chodili s námi na spolené vycházky do Šárky, na Babu, do Stromovky – prost prima kluci! Vše se nakonec dalo do poádku a my jsme v listopadu 1947 poprvé mohli na opušáky; to bylo pro nás nco. Na opušácích, doma, jsme byli stedem pozornosti našich kamarád, kteí nás obdivovali, a my museli vyprávt, jaké to je být patnáctiletým vojákem. Samozejm jsme se vytahovali a pehánli v líení asto vybájených historek. Bylo by to dlouhé vyprávní o dalších msících a rocích na vojn. Historky z dob, kdy jsme se v sedmnácti letech po dobrovolném obvodu stali vojáky prezenní služby a snažili se dostat na studie nkteré dstojnické školy. Bylo nám to odepeno, prý pro znané mládí, a co by tomu ekli staí dstojníci. Bylo nám odepeno studium na vojenské akademii v Hranicích, i když jsme s úspchem absolvovali pípravný kurz. Vše nakonec srovnal as. Vtšina z nás se stala vojáky z povolání, dosáhli jsme nejvyšších dstojnických hodností a sloužili jsme v armád až do dchodu v rzných funkcích, zejména ve Vojenském zempisném ústavu, ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce, Vojenském kartografickém ústavu v Banské Bystrici a Harmanci, ale i jinde u vojskových orgán a útvar topografické služby i u útvar tankových, dlosteleckých, protivzdušné obrany. Pi vzájemných setkáních rádi vzpomínáme zejména na veselé historky, na všechna ta léta strávená v armád.

19

Jak to bylo s nástupem elév na litografii v roce 1949 Josef Vlastník Vzpomínám na vás a všechny vás moc a moc pozdravuju! Je mi to moc milé, že stále udržujete kolektiv až do stáí, protože osamní ve stáí je velké ochuzení. Vždy a to je jakkoliv, lovk žije stále ve vzpomínkách. Rád bych vám povdl, co jist nevíte o vašem píchodu do VZÚ. Co nebylo známo. VZÚ byl nacistickou okupací siln poškozen. Do ústavu se sice vrátili bývalí píslušníci, ale bylo jich málo, rozhodn to nestailo k zahájení obnovy mapování tak, jak to bylo nutné. Bylo dost náelník, ale málo tch, kteí chtli a umli dlat. Civilní sektor dával tm, kteí tam zstali, nesrovnateln výhodnjší podmínky hlavn po píjmové stránce. A tak se stalo, že napíklad z dvaceti kartolitograf jsme se vrátili dva! Nábor kresliek byl odmítnut vzhledem k vojenskému charakteru podniku. A tak došlo k optovnému náboru elév. Bylo to v dob politických zmn, kdy velitelem VZÚ byl prozápadní bývalý odbojá plk. Ing. Dr. Blahák, zatímco velitelem služby prosovtský komunistický npor. Ing. Klíma. Samozejm, že to plk. Ing. Dr. Blahák prohrál. Rychle byl vymnn a jako bývalý ženista pak uil na vysoké železniní i dopravní škole v Žilin. Nevím, kdo doporuil bývalého majora, tehdy podplukovníka gen. št. Ladislava Fáru, kterému byla topografická innost úpln cizí. Byl ve funkci krátce. Ml jsem ho rád, byl entomolog-brouka, ml rád pírodu. Už nevím, jak pesn ten nábor elév zaal, ale snad ml být ve tech turnusech. Fára to zveejnní do novin podepsal rozšafn ervenou tesaskou tužkou a vc mla takový úspch, že žadatelé byli uvdomni a netrvalo ani týden, aby se na chodbách VZÚ neozvala vojenská baganata a vaše mladé tváe s ástí klukovského pohledu. Jako tehdy malý náelník jsem si bžel vybrat. Byli to tehdy: Dušátko, Servit, Poláek, Korim – toho si vybral Miklošík. Musím piznat, že jsem z nich ml radost. Byli to kluci šikovní, mající do toho chu. Ale byl jsem pemístn do Harmance a za týden pivolán opt do Prahy. Ml jsem jít na GŠ-TO. Na novém pracovišti jsem byl asi ti dny, když se vrátil škpt. Ing. Klíma z Moskvy, kde byl na stáži. Tady jsem vyslyšel rámus. Podplukovník Fára ml do tisku oznámit poet elév, který byl jen tetinový! Co te ? Pece nemžeme ty chlapce poslat dom, toho by se chytil tisk a strana. Fára byl pedvolán na GŠ: „Dojdte pro nj!“ V informace GŠ sedl v kouteku pplk. gš. Fára. Soudruh Cihlá, který sloužil náhodou ve VZÚ a který pišel pádem z triangulaní vže o ruku, mi levakou napsal vstup do budovy GŠ a šli jsme do výtahu. Tam mi bledý Fára ekl: „Starouši, te m sežere!“ „Pane podplukovníku, neoponujte, eknte, že vám ta problematika nebyla jasná, jinak mlte!“ Škpt. Ing. Klíma ho nepustil do kanceláe, nechal ho ve dveích naší místnosti. Vyslechl jsem celý raport a zdsil se, že tady budu sloužit. No, vydržel jsem to devt let a pak tiše odešel. Podplukovník gen. štábu Fára byl vyhozen, kam šel, nevím. Tehdy bylo vykopnuto hodn schopných lidí z armády a udržet se bylo tžké. A pedstavte si, že jsem ve stran nebyl, držel službu operaního dstojníka a nikdo mi nic nevytknul – až na to pišel Maranov – sovtský poradce pidlený k tehdejší topografické služb. „Paemu vy n komunist? Eto by v Savtskom sajuze vazmožno nbylo i kak ja prichažu na buduši god, vy budt komunist.“ Všecko se však pevojákovalo. Te mi táhne na 97. rok, asi tím to skoní. Vždy toho bylo zapla Pán Bh dost. Co dlám? Nemžu na nohy, a tak sedím a na kolenou píši. Vyšlo mi rovných deset publikací a do našeho plátku msteka Týnce nad Labem jsem napsal více než stovku píspvk, ze kterých mám radost. Už nemaluju, protože mi oi neslouží. Ješt jednou – rád na vás, bývalí elévové, vojenští uni-litografové, vzpomínám. Bu te zdrávi! Vlastník

[Poznámka redakce: Pan Josef Vlastník zemel 31. 5. 2008 ve vku nedožitých 100 let.] 20

Jedno z prvních setkání elév roníku 1949 již jako vojenských penzist; sedící zleva: Korim, Blažek, Neuberg; stojící zleva: Knopp, Poláek, Kudela, Servit (foto dodal Knopp)

Související literatura Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... [Sest. Jií Knopp, Drahomír Dušátko]. Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004. 128 l., obr., fot. Rozmn. [Vydáno pi píležitosti 55. výroí nástupu elév v roce 1949 do VZÚ.] Bylo nám patnáct. A co nyní? Už nám bylo – sedmdesát! [Sest. Jií Knopp, Drahomír Dušátko]. Dobruška : [VGHMÚ], 2005. [6, 29, 39] l., obr., fot. Rozmn. ELIKOVSKÝ, Kamil. Vzpomínky eléva na nástup do Vojenského zempisného ústavu v roce 1947. In Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004, s. 41–43. Rozmn. DUŠÁTKO, Drahomír. Co mi dalo a ím m poznamenalo VVS VZÚ. In Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004, s. 37–41. Rozmn. KAMARÁD, Stanislav. Na základ eho jsem se stal v roce 1949 elévem VZÚ. In Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004, s. 5–7. Rozmn. ONDREJKA, udovít. Osobná prezentácia po 55 rokoch. In Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004, s. 13–14. Rozmn. SERVIT, Zdenk. Mé vzpomínky. In Bylo nám patnáct ... a letos je nám – sedmdesát... Banská Bystrica : [VGHMÚ], 2004, s. 29–37. Rozmn. Vojenský zempisný ústav : historie, tradice a odkaz. 1. vyd. Praha : MO R, 2004. 214 s. ISBN 80-7278-239-8.

21

Abecední soupis píspvk vnovaných VZÚ a uveejnných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru BENEŠ, Ctirad. K nkterým archivním dokumentm z innosti plk. Dr. tech. Ladislava Beneše. VTO. 1999, . 1, s. 34–37, lit. ISSN 1211-0701. BENEŠ, Ctirad. Nkolik vzpomínek na zaátky astronomicko-geodetického odboru VZÚ a jeho pednostu plk. Dr. tech. Ladislava Beneše. VTO. 1997, . 1, s. 34–43, fot., lit. ISSN 1211-0701. BENEŠ, Jaroslav. Redakní práce. VTO. 1995, . 1, s. 14–15. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. B TÍK, Oldich. K 80 létm VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 7–11, fot. náel., sch. ISSN 1211-0701. ELIKOVSKÝ, Kamil. 100 let od narození plk. gšt. prof. RTDr. Ing. Vlastimila Blaháka, šestého náelníka VZÚ v Praze. VGO. 2004, . 1, s. 48, fot. ISSN 1214-3707. ELIKOVSKÝ, Kamil. Souhrn vzpomínek pamtníka na topografickou službu. VGO. 2008, . 1, s. 22–23, obr., fot. ISSN 1214-3707. ELIKOVSKÝ, Kamil. Sto let od narození plukovníka Vladimíra Kopa. VGO. 2007, . 1, s. 43, fot. ISSN 1214-3707. ELIKOVSKÝ, Kamil. Vzpomínka na šestého náelníka VZÚ. VGO. 2001, . 3, s. 47. ISSN 1211-0701. ELIKOVSKÝ, Kamil. Vzpomínky eléva na nástup do Vojenského zempisného ústavu v roce 1947. VGO. 2004, . 1, s. 46–47. ISSN 1214-3707. ERMÍN, Karel. Moje innost ve VZÚ. VTO. 1993, . 1, s. 61–62. [75. výroí VTS.] DIVIŠ, Miloš. Autor portrét prvních tí velitel VZÚ. VTO. 1997, . 2, s. 44–45, obr. ISSN 1211-0701. DROZDA, Jií; ŠIMON, Igor. Uplatnní informatiky v oblasti kartografie a geografie ve VZÚ. VTO. 1995, . 1, s. 33–36, lit. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. DUŠÁTKO, Drahomír. Literární fond historického archivu VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 40, lit. ISSN 1211-0701. DUŠÁTKO, Drahomír. Zamení eskoslovenské ásti poledníkového oblouku od Severního ledového oceánu k moi Stedozemnímu. VTO. 1999, . 1, s. 29–33, obr., tab., 14 lit. ISSN 1211-0701. DUŠÁTKO, Drahomír; DROZDA, Jií. Výstava k 80. výroí vzniku VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 12–16, fot. ISSN 1211-0701. FILIP, Rudolf. Spolupráce VTOPÚ a VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 41–42, lit. ISSN 1211-0701. FINGR, Jaroslav. VZÚ – 75 let práce ve prospch topografické služby. VTO. 1995, . 1, s. 3–13, seznam náelník 1919–1994, lit. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. FINGR, Jaroslav. VZÚ 1919–1999. VTO. 1999, . 1, s. 3–6, obr. ISSN 1211-0701. FINGR, Jaroslav. VZÚ a jeho osobnosti. VTO. 1997, . 1, s. 33. ISSN 1211-0701. FINGR, Jaroslav. VZÚ Praha a 80 let topografické služby. VTO. 1998, . 1, s. 36–38, 18 lit. ISSN 1211-0701. FINGR, Jaroslav; KRISTIN, Ladislav. VZÚ v 75leté innosti VTS. VTO. 1993, . 1, s. 30–35. [75. výroí VTS.] GRUFA, Jií. Odborná píprava kartolitograf v historii VZÚ. VTO. 1995, . 1, s. 43–44. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. HÁNEK, Pavel. Co vedlo ke vzniku VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 38–39. ISSN 1211-0701. 22

HÁNEK, Pavel. Ješt k historii VZÚ v Praze. VTO. 1998, . 1, s. 8–9, lit. ISSN 1211-0701. HAVLÍN, Karel. Vzájemná spolupráce mezi VAAZ Brno a VZÚ Praha. VTO. 1987, zvl. ., s. 31. [Seminá „Rozvoj voj. kartografie v TS SLA“. Brno 3. 12. 1986.] KARAS, Zdenk. Publikace o historii Vojenského zempisného ústavu. VGO. 2005, . 1, s. 45, fot. ISSN 1214-3707. KARAS, Zdenk. Seminá k jednomu z významných úsek historie Geografické služby AR. VGO. 2005, . 1, s. 44, fot. ISSN 1214-3707. KARAS, Zdenk. Souhrnný pehled rozhodujících odborných úkol a úkol vdecko-technického rozvoje v devadesátileté historii geografické služby. VGO. 2008, . 1, s. 4–20, obr., fot., lit. ISSN 1214-3707. KARAS, Zdenk. Uni posledního roníku Vojenského výcvikového stediska pi VZÚ Praha slaví letos dvojí výroí. VGO. 2006, . 2, s. 49–50, fot., 18 lit. ISSN 1214-3707. KARAS, Zdenk. Vdecko-technický rozvoj – nedílná souást historie vojenské topografické služby. VTO. 1993, . 1, s. 63–64. [75. výroí VTS.] KARAS, Zdenk. Za prvým pováleným velitelem Vojenského zempisného ústavu plukovníkem generálního štábu Bohumírem Koblihou. VGO. 2007, . 2, s. 52–53, fot. ISSN 1214-3707. KARAS, Zdenk; KUERA, František. Vdecko-technický a technologický rozvoj v osmdesátileté historii topografické služby. VTO. 1998, . 1, s. 14–18. ISSN 1211-0701. KLÍMA, Jan. Vývoj vojenské topografické služby v historii 50 let v historii eskoslovenského státu. VTO. 1968, . 1, s. 3–29, seznam velitel. [Píležitostné vydání – 50 let VTS.] KNOPP, Jií. Šedesát let od nástupu jednoho z roník elév do Vojenského zempisného ústavu v Praze. VGO. 2009, . 1, s. 31–33, fot. ISSN 1214-3707. KOPECKÝ, Michal. Zpracování písma a obrazu aneb DTP. VTO. 1995, . 1, s. 41–42. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. KOVAL, Tomáš. Pínos vojenské geografie ve VZÚ k jubilejnímu roku 1994. VTO. 1995, . 1, s. 16– 17. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. KRISTIN, Ladislav. Problematika pechodu AR na kartografické standardy NATO. (Pístupy k ešení a výsledky dosud provedených prací.) VTO. 1995, . 1, s. 27–32, lit. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. KRISTIN, Ladislav. Vojenské speciální mapy a vojensko-geografické podklady. (Historie, souasný stav a nástin další tvorby a obnovy.) VTO. 1995, . 1, s. 18–26, tab., lit. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. KUBEEK, Jaroslav. Osobní vzpomínky na práci ve VZÚ. VTO. 1993, . 1, s. 67. [75. výroí VTS.] LOUDA, Oldich; TOULEC, Miloš. VZÚ a oblast zásobování mapami. VTO. 1995, . 1, s. 48–49. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. OKTÁBEC, Karel. Vývoj polygrafické složky VZÚ. VTO. 1995, . 1, s. 37–38. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. PUŠKÁR, Ján. Štyridsa rokov práce Vojenského zemepisného ústavu pro topografické zabezpeenie SA. VTO. 1985, . 1, s. 1–11. RAD J, Karel; DUŠÁTKO, Drahomír. Mezinárodní spolupráce v historii vojenské zempisné a topografické služby. VTO. 1998, . 1, s. 10–13, fot. ISSN 1211-0701. RYBENSKÝ, Vlastimil. Brigádní generál Karel Rausch – první velitel VZÚ. VTO. 1997, . 2, s. 42– 43, fot. ISSN 1211-0701. SKOUPÝ, Otakar. Vojenský zempisný ústav v 50 letech innosti vojenské topografické služby. VTO. 1968, . 1, s. 30–38. [Píležitostné vydání – 50 let VTS.] 23

ŠILHAN, Vladimír. Souasný stav a možnosti profesní pípravy ve VZÚ Praha. VTO. 1998, . 1, s. 54–56, tab. ISSN 1211-0701. ŠTOREK, Zdenk; IHÁK, Vladimír. Vývoj kartolitografických a reprodukních technologií. VTO. 1995, . 1, s. 39. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. TOULEC, Miloš; LOUDA, Oldich. Provoz zásobování AR mapami. VTO. 1995, . 1, s. 45–47, tab. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. T MA, Karel. VZÚ a ekologie. VTO. 1995, . 1, s. 40. [75. výroí založení VZÚ.] ISSN 1211-0701. VLASTNÍK, Josef. Gážisté mimo hodnostní tídy ve VZÚ. VTO. 1999, . 1, s. 20–24, 4 s. faximilí. ISSN 1211-0701. VLASTNÍK, Josef. Návštva ve VZÚ. VGO. 2001, . 3, s. 46. ISSN 1211-0701. VLASTNÍK, Josef. VZÚ v mé pamti. VTO. 1997, . 1, s. 44–47, fot. ISSN 1211-0701. VLASTNÍK, Josef. Z pera kartografa. VGO. 2002, . 2, s. 54–55. ISSN 1211-0701. VLASTNÍK, Josef. Život a práce kartografického a kartoreprodukního odboru VZÚ ve ticátých letech. VTO. 1999, . 1, s. 25–28, fot. ISSN 1211-0701. VYKUTIL, Josef. Vzpomínám asto a rád. VTO. 1999, . 1, s. 17–19. ISSN 1211-0701. Za plukovníkem v. v. Ing. Jánem Puškárem. [Nekrolog naps. Zdnk Karas.] VGO. 2006, . 2. 2 s. [Píloha . 3 k VGO 2/2006.] ISSN 1214-3707.

Vojenský zempisný ústav 90 let od založení Sestavil Ing. Ludk Boušek, PhDr. Jaroslava Divišová Vojenský geografický obzor. Sborník Geografické služby AR. 2009, . 2. Píloha . 1

24