P IBYSLAVSKÝ TVRTLETNÍK. pro kulturu,historii a ekologii

na obsah

PđIBYSLAVSKÝ ïTVRTLETNÍK pro kulturu,historii a ekologii

ðíslo 2, roðník 5 PĒibyslav 2005

2

OBSAH Hladová léta na polensko - pĜibyslavském panství MUDr. František PĤža

4

Historické zajímavosti z Dobré Podpora chudých v obci Dobré v letech 1874 – 1927 PhDr. OldĜich Málek

8

ýtenáĜsko-zpČvácký spolek Beseda ( 2. ) Anna Šauerová

18

Za zdmi pĜibyslavského zámku Mgr. Stanislav Bárta

29

Významné správní dokumenty mČsta PĜibyslavi z 19. století Instrukce pro policejního dozorce v mČstČ PĜibyslavi

33

PĜibyslavské osobnosti v nauþných slovnících Emerich Fiala

40

___________________________________________________________________________________

PđIBYSLAVSKÝ ïTVRTLETNÍK pro kulturu, historii a ekologii vydává MČstský úĜad v PĜibyslavi, registrace MK ýR E 11152 ze dne 2.2.2001. Redakþní rada: OldĜich Málek, Roman Prnka, Eva Šmídová, VČra Jirásková, Anna Šauerová, Edita Ouvínová. Vychází 4x roþnČ. Na 1. stranČ obálky je linoryt „SloupoĜadí druhého nádvoĜí pĜibyslavského zámku“od ak. soch. Romana Podrázského. Cena: Kþ 30,3

+/$'29ƒ/‹7$ 1$32/(16.23Ě,%<6/$96.‹03$1679 František PĤža Druhá polovina 18. století pĜinesla þeskému venkovu mimo jiných pohrom v letech 1770 - 1772 též nedostatek životních potĜeb, jakožto dĤsledek všeobecné neúrody ve stĜední EvropČ. Nedostatek, bída a hlad se všemi svými dĤsledky zanechaly v lidu trpkou a trvalou vzpomínku. Léta ona byla zvána pro pamČĢ lidem „léty hladovými.“ Ochranným vrchnostem pĜipadla úloha diktovaná nejen jejich postavením a zájmem, ale i naĜízeními vládními, postarati se o výživu svých poddaných. Na panství polensko-pĜibyslavském nemČli poddaní už na jaĜe 1770 ani zrno ku své obživČ, natož pak k setí. PovšechnČ jedl se jen chléb ovesný. Oves k potravČ a k setbČ musel se jim vydávati z panských sýpek. Nejinak tomu bylo i jinde. ÚĜady ve snaze zavésti stejnomČrné rozdČlování potravin daly si pĜedložiti výtahy úĜadĤ panských o jejich zásobách obilních. V únoru roku 1771 píše vrchní hejtman Josef Cikán knížeti Karlu z Dietrichštejna, že za svého 34letého úĜadování nepamatuje bídu a nedostatek u poddaných tak veliký, jako v tomto roce. Žito, jeþmen a hrách v pĜedešlém roce se pro pĜílišné mokro neurodily. Co poddaný sklidil, to strávil už v létČ. K setí mu niþeho nezbylo, natož aby mohl nČco odprodati. V jiných letech, i v prostĜednČ úrodných, kryje se v naší hornaté krajinČ potĜeba, mimo pšenici a jeþmen, a poddaný mĤže nadbytek na trzích v NČmeckém BrodČ zpenČžiti. Odtud nebo z ýáslavi a Kutné Hory dovážel si pak pšenici. Od pĜedešlých žní není jednoho hospodáĜe, který by jedl jiný chleb než ovesný. Aby nezĤstala pole na léto úplnČ neosetá, naĜídil vrchní úĜad, aby poddaní uchovali zásobu ovsa 1500 mír ( míra neboli mČĜice byla tehdy mírou objemovou a þinila 62,48 litrĤ zrní – pozn. redakce), kterou by pĜi letní setbČ potĜebným vypomohli. K setí by bylo zapotĜebí 2150 mír žita, 2000 mír jeþmene, 150 mír hrachu a 800 mír ovsa. Panství mČlo v zásobČ jen 331 mír žita a 3428 mír ovsa. Z toho potĜebovalo vydati na deputát 131 mír žita a 228 mír ovsa. Hejtman navrhoval, aby se pĜebytek zapĤjþil potĜebným poddaným. Vrchnosti byly takĜka dennČ vybízeny patenty ( písemnými pĜíkazy – pozn. redakce ) úĜadĤ, aby pod uvalením císaĜské nemilosti vypomáhaly poddaným k setbČ a k výživČ a hledČly, aby nezĤstalo ani jedno pole neoseto. Hejtman sdČluje, že bylo pro nČho velmi trapné podívání, když tolik lidí dennČ žebronilo u nČho o žito, oves a jeþmen. Vyþerpav zásoby, odkazoval poddané na krajský úĜad, aby tam prosili o urychlené zaslání obilí z Uher. Tehdy císaĜ Josef II. naĜídil, aby se žito dováželo z Uher a sice 1 míra za 2 zlaté a 45 krejcarĤ 4

zpČt na obsah

tČm poddaným, za které se vrchnost zaruþí, že obdržené obilí v pĜíštím roce 1772 hotovČ zaplatí. Dokud poddaní mysleli, že budou moci výpĤjþku hraditi in natura, tj. v zrní, pĜihlásilo se jich o žito veliké množství. Jakmile ale uslyšeli, že budou museti složiti za nČ peníze, odĜekli z velké þásti pĜihlášku z obavy, že nebudou moci peníze do té doby sehnati. Však pĜesto byl hejtman nucen zapĤjþiti potĜebným koupČchtivým z prostĜedkĤ panských 1000 zlatých a z kontribuþních ( daĖových výnosĤ – pozn. redakce ) penČz 1500 zlatých. Dovoz obilí z Uher byl ztížen nedostatkem dobrých potahĤ a povozĤ. PĜivezené obilí smČlo se prodávati jen za pĜítomnosti vojenského úĜedníka vyslaného krajským úĜadem a to za cenu úĜednČ stanovenou. Míra pšenice se prodávala za 2 zlaté a 45 krejcarĤ, žita za 2 zlaté a 30 krejcarĤ, jeþmen za 2 zlaté, hrách za 2 zlaté 30 krejcarĤ a oves za 1 zlatý. Došlé obilí ale nepostaþovalo na osetí. ZĤstalo proto v roce 1771 mnoho poddanských pozemkĤ neoseto a neobdČláno. Kdyby se mČlo vydati poddaným obilí podle jejich potĜeb, nestaþilo by na to ani pĤjþka 20 tisíc zlatých. Mimo to bylo známo, že se uherský jeþmen nehodí k setbČ v naší hornaté krajinČ. Byla-li bída veliká, stupĖovala se, pĜidružilo-li se k ní ještČ jiné neštČstí. Roku 1771 vyhoĜel VavĜinec Kamarád, Jan PeĜina a Tomáš Wasserbauer ve Velké Losenici. NemČli ani zrno na zasetí. ÚpČnlivČ prosili knížete o výpomoc. K nim se pĜipojila celá velkolosenická obec. Prosili knížecí vrchnost o 200 mír žita. Kdyby ho nebylo, alespoĖ o pĤjþku 500 zlatých. SdČlují, že trpí nouzí, kterou nelze vypsati, takže ani þlovČk ani hovado nebude moci dlouho ji snášeti. ZároveĖ prosili o 2 – 3 staré konČ, kterými by mohli robotu vykonávati. Dne 11. þervna 1771 prosí obec PodČšín s rychtáĜem OndĜejem Sobotkou a konšelem Rudolfem Jarošem, pak rychtáĜ Jakub Dobrovský s konšelem Jakubem Kubou z Rosiþky, rychtáĜ ŠtČpán Wasserbauer a konšel JiĜí ýejka, jménem nČkolika zastoupených obcí o knížecí pĜispČní, by každému sedláku tČchto osad prodány byly 2 míry žita a 1 míra jeþmene, celkem 64 mír žita a 32 míry jeþmene za tutéž cenu, jako jiným poddaným, neboĢ nemají v domČ nic, než po jednom kousku dobytka. Jinak hrozí jim žebrota. Jest prý sice možno dostati uherské obilí - 1 míru za 2 zlaté a 45 krejcarĤ. Jakmile však dojede nČjaká fĤra s takovým obilím, þekají na ni stovky lidí, takže dostane se na souseda pĤl, nejvýše 1 míra, která, ponČvadž u robotujícího sedláka nic jiného k jídlu se nenalézá, rychle se stráví. Na týdenních trzích prodává se sice obilí po 5 zlatých za míru, ale v selských domech mimo toho kousku dobytka niþeho není, co by se mohlo odprodati a obilí za tu cenu koupiti. Za pĜenechané obilí hodlaly zmínČné obce složiti 100 zlatých ihned, ostatek pĜi odebrání obilí. Sedláci v nouzi odvážili se jíti s touto prosbou až ku knížeti do Mikulova. Kníže nebyl jejich návštČvou pĜíliš potČšen. Bylo pĜede žnČmi a panské sýpky byly také prázdné. Ze všech svých moravských panství podaĜilo se pĜece sehnati 400 mír žita a sice z Kounic 200 mír, Letovic 100 a PohoĜelic 100. Vida velikou nouzi uvolil se prodati prosebníkĤm 1 míru po 2 zlatých. Tito si obilí hned svými povozy odvezli. 5

zpČt na obsah

Po žních se nedostatek ponČkud zmírnil, aþ nouze o potraviny ani zdaleka nepominula, ponČvadž všechna osevní plocha nebyla na panství obdČlána. Bída se opakovala i pĜíštího roku 1772. Kníže Karel z Dietrichštejna pĜede žnČmi roku 1771 pĜemýšlel a radil se, jak by se dalo pohromČ pro pĜíští rok þeliti. NejprospČšnČjší, dle jeho náhledu, by bylo veškerou sklizeĖ poddaným odejmouti. Sedláku ponechán by byl nárok na obilí pro chléb a setbu ze získaných zásob, mČl by kontribuci ( daĖ – pozn. redakce ) pĜedem zaplacenou a nemohl by své žito hned po sklizni prodati. Nahlížel však, že poddaní, i když by to bylo k jejich prospČchu, tČžko by se tomuto nátlaku podrobili. Jiný prostĜedek ke zmírnČní nouze spatĜoval v ustanovení, aby sedláci byli povinni obilí chystané na podzim k prodeji, postoupili dobrovolnČ vrchnosti, tĜeba za cenu ponČkud vyšší než bČžnou, a ne pĜekupníkĤm a lichváĜĤm. V pĜípadČ potĜeby a nouze obdrželi by obilí za tutéž cenu od vrchnosti zpČt. Vše však zĤstalo jen u tČchto úvah. Zásoby obilí po sklizni roku 1771 byly záhy vyþerpány. Lidé živili se vším možným. Z nedostatku a hladu vypukly v zimních mČsících roku 1771 epidemické nemoci. Kníže poruþil, aby v každé vesnici byl vyprázdnČn pro nebožáky zvláštní domek, v nČmž byli nemocní uloženi a zde byli panským felþarem ošetĜováni. Léky pro nČ byly brány na úþet panského dĤchodu z lékárny v Polné, budou-li zde správnČ pĜipravovány, jinak z Jihlavy, nebo odjinud. Tak bylo rozdáno zdarma nemocným na Polensku z jihlavské lékárny za 301 zlatý, na PĜibyslavsku za 70 zlatých, pro Sopoty a Ždírec za 30 zlatých. NejkrutČji Ĝádila epidemie v prvním þtvrtletí roku 1772. Ku konci bĜezna poþala ponČkud ochabovati. ZuĜila ještČ v DobroutovČ a ve Hluboké. Od dubna do konce þervna 1772 zemĜelo na polensko-pĜibyslavském panství 492 osob; v prvním kvartále tohoto roku jich však bylo mnohem více. PĜesný poþet ale znám není. Velká ztráta lidských životĤ v dĤsledku panující epidemie byla citelná i pro panské hospodáĜství. Nejvíce zemĜelo podruhĤ, což jest vysvČtlitelno. Mezi nimi, bezzemky, panoval nejvČtší nedostatek potravin. Z dĜívČjšího poþtu 300 zbylo jen 40 robotujících. Hejtman vypoþítal, že úmrtími v letech 1770- 1772 ztratilo panství 10 tisíc robotních dnĤ s potahem a ruþní práce – a to na úkor pozĤstalých poddaných. Jedenáct rolnických živností vymĜením rodin úplnČ osiĜelo. Musely býti osazeny novými majiteli. Vrchnost musela jejich role obdČlati pomocí robotních potahĤ a zaseti sama za náhradu zrní po sklizni. V dubnu 1772 pĜenechal kníže polenským poddaným 800 mír jeþmene. Poþítal 1 míru za mírnou cenu – 1 zlatý a 30 krejcarĤ nebo za vrácení zrna na podzim. V kvČtnu 1772 bylo ještČ na panství 905 osob trpících hladem. Vrchní hejtman žádal zemskou vládu, aby se pĜiþinila, by páni stavové poskytli polenským kontribuentĤm ( daĖovým poplatníkĤm – pozn. redakce ) 4% pĤjþku ve výši 4000 zlatých na zakoupení obilí. Dne 3. kvČtna 1772 žádal na rozdČlení 500 mír žita nebo jeþmene pro 905 hladovČjících. Na svou žádost však nedostal ani penČz, ba témČĜ ani odpovČdi. Zemští stavové odepĜeli podporu, neboĢ prý je vrchnost bohatá. 6

zpČt na obsah

Žito v roce 1772 málo sypalo a navíc ještČ v noci ze 12. na 13. þervence uhodil mráz. Dne 24. srpna 1772 poškodilo navíc úrodu veliké krupobití, které se na Polnou, Zábornou a Hrbov sneslo. V DobronínČ a také NČmeckém Šicendorfu vypukl dobytþí mor. V zrní urþeném pro podzimní setbu se objevili þervi, takže se zrno muselo míchati s vápnem. ZávČreþná poznámka Zdá se, že MUDr. František PĤža mČl v úmyslu pokraþovat ve svém pojednání o hladových letech, ale další þást výše uvedeného pojednání zatím nebyla v jeho písemné pozĤstalosti nalezena. I když v této stati je pouze kratiþká zmínka o PĜibyslavi, není pochyb, že i okolí našeho mČsta bylo obdobným zpĤsobem postiženo. V pĜíloze uvádíme ve skuteþné velikosti rukopis MUDr. Františka PĤži jeho pojednání o hladových letech na polensko-pĜibyslavském panství.

7

zpČt na obsah

Historické zajímavosti z Dobré

PODPORA CHUDÝCH V OBCI DOBRÉ V LETECH 1874 – 1927 OldĜich Málek Letos uplyne již 131 rokĤ od založení úĜedního dokumentu, který nese oznaþení „Kniha chudého ústavu obce Dobré“. Byla tehdy dost neumČle sešita z volných linkovaných archĤ papíru atypického formátu o rozmČrech 22 x 35 cm v roce 1874, aby sloužila tamnímu obecnímu úĜadu jako zvláštní úþetní kniha. V ní byly 54 let, až do roku 1927, zaznamenávány pĜíjmy a výdaje ve prospČch chudých pĜíslušníkĤ obce, aĢ již tito v Dobré žili nebo se zdržovali nČkde jinde. KaždoroþnČ v ní byly provádČny úþetní uzávČrky, jejichž správnost podepisovali všichni þlenové obecního zastupitelstva a stvrzovalo je razítko obecního úĜadu - viz str. 14. „Zákon, daný dne 3. prosince 1868 pro království ýeské, v pĜíþinČ opatĜení chudých“ nepĜímo vyžadoval Ĝádné vedení takovéto specifické úþetní knihy. V jeho § 2. je stanoveno: „Pokud chudí dojíti nemohou podpory nevyhnutelné ani od své rodiny, ani z nČkterého jiného dĤvodu zákonního, ani od jednot, fundací nebo pokladnic opatĜovacích, na nichž ji dle práva soukromého mohou žádati, tedy jim ji má poskytnouti nejprve obec, pak teprve okres a koneþnČ zemČ.“ a § 3. téhož zákona ještČ upĜesĖuje: „Krom zvláštních pĜípadností má každá obec péþi míti jen o takové chudé, kteĜí v ní mají právo domovské.“ Z toho tedy plynula nutnost – založit a prĤbČžnČ vést „Knihu chudého ústavu obce Dobré“, pĜiþemž pod výrazem „ústav“ je tĜeba rozumČt nikoli nČjakou instituci, nýbrž jakýsi fond, vytváĜený a prĤbČžnČ doplĖovaný za úþelem podpory chudých pĜíslušníkĤ této obce. ZD ROJ E P ě ÍJ Mģ O B C E D O B R É K F I N AN ýNÍ PO DPO ěE CHUD ÝCH V LETECH 1874 AŽ 1927 Základním pĜedpokladem pĜimČĜeného poskytování finanþní podpory chudým pĜíslušníkĤm obce Dobré – právČ tak, jako obcí jiných – bylo získávání, pokud možno pravidelných pĜíjmĤ do „ústavu chudých“ ( chudinského fondu obce ). K tČmto zdrojĤm pĜíjmĤ tehdy patĜily: 1. Úroky z kapitálu uloženého v penČžním ústavu ve formČ jakési nadace, která byla vytváĜena a event. i doplĖována za úþelem podpory chudých, dále výnosy z obligací ( dluhopisĤ ) a váleþných pĤjþek, které obec poskytla státu. 8

zpČt na obsah

2.

Výnosy z pachtĤ ( pronájmĤ ) obecních pastvin, pozemkĤ a z licitací ( dražeb ).

3.

Dávky z taneþních zábav poĜádaných v rámci samosprávné pĤsobnosti obce.

4.

Pokuty placené obecnímu úĜadu za porušování obecnČ platných pĜedpisĤ þi zákazĤ.

5.

Dary a odkazy mohovitČjších osob ve prospČch „chudého ústavu“. Pokud ale mČly formu nadací, mohly být každoroþnČ chudým poskytovány pouze výnosy ( úroky ) z uloženého nadaþního kapitálu.

Jiné zdroje pĜíjmĤ do chudinského fondu nebyly v letech 1874 až 1927 v obci Dobrá zjištČny. Významnost výše uvedených zdrojĤ v prĤbČhu sledovaného období silnČ kolísala v dĤsledku nČkolika vnČjších faktorĤ ( 1. svČtová válka, mČnové reformy, vznik ýSR a platnost odlišných zákonĤ a provádČcích pĜedpisĤ ). PodrobnČjší údaje o tČchto promČnách jsou uvedeny dále. 1.

Úroky z nadaþního kapitálu a výnosy z obecních obligací a váleþných pĤjþek Nadaþní kapitál „chudého ústavu“ obce Dobré vznikl v roce 1875. Tehdy bylo ve prospČch chudých pĜíslušníkĤ obce Dobré zasláno 52 zlatých z Polné – zĜejmČ z tamního okresního hejtmanství. V následujícím roce ( 1876 ) vČnoval doberský obþan Václav Frühbauer ve prospČch chudých pĜíslušníkĤ obce 180 zlatých. Proto je pĜi tehdejší roþní uzávČrce úþtĤ uvedeno, že je v záložnČ uloženo 232 zlatých ( 52 + 180 ). K podpoĜe chudých byly také pravidelnČ užívány úrokové výnosy z pĤjþek, které obec poskytla státu pĜi nejrĤznČjších pĜíležitostech. Jejich výše kolísala, pĜesto se však v prĤbČhu sledovaného období také pozvolna zvyšovala. Analýza kupní síly penČz, vkládaných do chudinského fondu, je ale velice obtížná, neboĢ v þasovém rozmezí 1874 až 1927 došlo ke dvČma zásadním mČnovým reformám - v roce 1900 skonþilo užívání zlatkové mČny ( Z ) a nastoupila éra rakouské koruny ( K ) a po vzniku ýSR byla pĜedchozí mČna nahrazena þeskoslovenskou korunou ( Kþ ). Jestliže v prvém roce vedení „Knihy chudého ústavu obce Dobré“ ( 1874 ) je v ní zaznamenáno, že byly získány „z uloženého kapitálu 3 zlaté a 22 krejcarĤ“ a v následujícím roce ( 1875 ) se uvádí, že byly pĜijaty „ze státní obligace 2 zlaté a 10 krejcarĤ“ – pak je o 20 let pozdČji v knize „chudého ústavu“ uvedeno, že v roce 1895 þinil „úrok z kapitálu uloženého ve Velké Losenici 26 zlatých a 59 krejcarĤ“. V posledním roce vedení této specifické úþetní knihy ( 1927 ) v ní þteme: „úrok ze státních pĤjþek od 1.1. do 31. 12. 1927 … 118,09 Kþ“ – „úrok ze státních úprav za 3 roky … 12,60 Kþ.“ – „ úrok vybraný z vkladu v Obþanské záložnČ … 42, 60 Kþ.“ 9

zpČt na obsah

2.

Výnosy z pronájmĤ a dražeb chudým pĜíslušníkĤm obce zĜejmČ pĜíliš nepomohly Tyto pĜíjmy se totiž neobjevují v záznamech uvedené knihy každoroþnČ, nýbrž jen tu a tam. Za rok 1874 je v ní napĜ. zapsáno - „z pachtu obecních pastvin 17 krejcarĤ“. O 10 let pozdČji ( 1884 ) je v ní zaznamenáno: „Dne 10. srpna pĜijato z licitace na louky v KeĜkovČ 97 krejcarĤ“. Z toho je patrné, že tyto výnosy byly velice nízké. TvoĜily - zejména v dĤsledku své obþasnosti - jen málo významný pĜíjem ve prospČch chudinského fondu obce. 3.

Dávky z taneþních zábav byly významnČjším zdrojem pĜíjmĤ chudého ústavu obce Dobré Tento pĜíjem se objevuje v úþetní knize chudinského fondu každoroþnČ – kromČ 4 váleþných let ( 1915 až 1918 ), kdy urþitČ nebylo nikomu do tance. Výnos ze zábav do chudinského fondu býval v nČkterých letech velice významný – vždyĢ již v prvém roce ( 1874 ) vedení „Knihy chudého ústavu“ þinily dávky „z taneþních hudeb“ 5 zlatých a 25 krejcarĤ, pĜiþemž celkový pĜíjem obce do chudinského fondu byl v tomto roce jen 11 zlatých a 62 krejcarĤ. Po vzniku ýSR došlo k výraznému vzestupu výše pĜíjmĤ ze zábav ve prospČch chudinského fondu všech obcí. Nebylo tomu snad proto, že by se poĜádalo daleko víc taneþních zábav než dĜíve, nýbrž proto, že ústĜední státní orgány rozhodly, aby se obcím ponechávalo 87 % z penČz, vybraných u nich ve prospČch tzv. zemské dávky ze zábav - a to již s platností od roku 1921. To se v Dobré projevilo následovnČ: jestliže v roce 1919 získala Dobrá z taneþních zábav 10,60 Kþ a v následujícím roce 18 Kþ, pak v roce 1921 dosáhl již tento pĜíjem 364 Kþ a v dalších letech ( 1922 až 1927 ) þinil prĤmČrný roþní výnos ze zábav hodnoty 376,42 Kþ. To výraznČ pĜispČlo ke zvýšení podpor, poskytovaných chudým pĜíslušníkĤm obce, zejména pak na výživu dČtí. 4.

Pokuty byly také pomČrnČ stabilním zdrojem penČz ve prospČch chudinského fondu V þasovém rozmezí let 1874 až 1927 uložil obecní úĜad v Dobré jmenovitČ uvedeným osobám 131 pokut za nejrĤznČjší porušování pĜedpisĤ þi obecnČ platných zákazĤ. U velké þásti tČchto pokut není však uvedeno, proþ byla pokuta udČlena. U tČch, u nichž je dĤvod udČlení pokuty zaznamenán, je na prvém místČ „pokuta z hus“, což byl penČžitý trest za to, že volnČ se pasoucí husy nikdo nehlídal a ony zpĤsobily nČkomu škodu v obilí þi jinde. Takovýchto pĜípadĤ je v „Knize chudého ústavu obce Dobré“ zaznamenáno 34. K tomu lze pĜipojit i ménČ þastou „pokutu z dobytka“ za obdobnČ zpĤsobenou škodu na zemČdČlských porostech ( 9 pĜípadĤ ). K závažnČjším pokutám patĜil ve sledovaném období penČžitý trest „za polní pych“. Velmi se rozmohl v dobČ první svČtové války, kdy byl kritický nedostatek 10

zpČt na obsah

potravin. V „Knize chudého ústavu obce Dobré“ je zapsáno 21 takových prohĜeškĤ. Další pokuty byly uloženy za rozmanité, nepĜíliš þasté provinČní vĤþi tehdy platných pĜedpisĤm. Mezi nČ patĜí zejména pokuta: „za poškození stromku, skácení stromu, týrání konČ, nedbalé dodržování þeledního Ĝádu, že nemČli cedulku na voze“ ( každý povoz musel mít na pĜedepsaném místČ tabulku se jménem a adresou majitele ). UdČlované pokuty vypovídají mnohé o znaþné pravomoci obecního úĜadu, resp. starosty i v takové nevelké obci, jakou byla Dobrá.Tehdy nebylo tĜeba svolávat nČjakou pĜestupkovou komisi, která by s provinilcem sáhodlouze jednala a vyslýchala pĜípadné svČdky jeho prohĜešku. Starosta sám rozhodl o výši pokuty. Viník ji zaplatil bez odmlouvání a jakéhokoliv odvolávání se k vyšším úĜedním instancím – a celá záležitost byla definitivnČ vyĜízená. 5.

Dary ve prospČch chudých pĜíslušníkĤ obce Dobré byly jen ojedinČlým zdrojem penČz Ve sledovaném þasovém rozmezí se do záznamĤ „Knihy chudého ústavu obce Dobré“ dostaly jen 3 dary – kromČ onoho nadaþního obdarování ve výši 180 zlatých od Václava Frühbauera a dotace z Polné ve výši 52 zlatých. Proto mĤžeme všechny tĜi dárce jmenovitČ uvést: - v roce 1917 vČnoval chudým pĜíslušníkĤm Dobré 23 K pan Eduard Bauer - v roce 1920 darovala KateĜina Svobodová na tentýž úþel þástku 100 Kþ - v roce 1920 obdržel chudinský fond obce od Augusty Niklové 10 Kþ. POJ MO VÉ OZNA ýEN Í P Éý E OBCE O CHUDÉ V letech 1874 až 1906 byla finanþní péþe o chudé pĜíslušníky obce oznaþována výrazem „almužna“. Jen zcela výjimeþnČ byl v tomto þasovém období nČkolikrát užit pojem „pĜíspČvek v nemoci.“ V letech 1907 až 1910 se však finanþní péþe o chudé neoznaþuje nijak v „Knize chudého ústavu“ je pouze zaznamenáno, kdo a kolik penČz v daném roce obdržel. Od roku 1911 se nejþastČji užívá výraz „chudinská podpora“ nebo pĜíspČvek s uvedením jeho adresáta i event. urþení - napĜ. „pĜíspČvek na výživu, léky, šatstvo“ apod. V roce 1927 byly vyplaceny 3 pĜíspČvky - všechny s urþením „na výživu“. P ÉýE O BCE DO BRÉ O CHUDÉ BY LA VŽDY ADRESNÁ U každé almužny, chudinské podpory þi pĜíspČvku s jistým urþením je vždy uvedeno jméno osoby, které byla taková finanþní výpomoc poskytnuta. Jen v nČkolika málo pĜípadech je zaznamenáno, že se jedná – napĜ. o „pĜíspČvek na výživu dČtem Holinským“, aniž by byly uvedeny svými kĜestními jmény. 11

zpČt na obsah

Tato konkrétnost záznamĤ v „Knize chudého ústavu obce Dobré“ dovolila zjistit, že finanþní výpomoc dostalo v þasovém rozmezí 1874 až 1927 celkem 71 osob. NČkteré z nich však získaly tuto podporu opakovanČ - takže celkový poþet poskytnutých podpor dosáhl þísla 217. Ze zápisĤ však nelze vyþíst stáĜí osob, jimž byla podpora poskytována. Ve všech pĜípadech však šlo o osoby, které se už nedokázaly samy o sebe postarat – osoby staré, povČtšinČ už neschopné práce nebo tČžce zdravotnČ postižené þi naopak o dČti pĜedškolního a školního vČku. SPECIFIKACE VY PLÁCENÝCH PODPOR Veliká vČtšina almužen a chudinských podpor byla vyplácena bez urþení jejich úþelu. Tak tomu bylo zejména v letech 1874 až 1900. V této dobČ bylo jen zĜídka v knize uvedeno, za jakým úþelem je almužna poskytována - napĜ. na léky, výpomoc v nemoci apod. PozdČji se už ve vČtší míĜe v úþetních záznamech objevuje, proþ se dané osobČ podpora udČluje. Jednalo se nejþastČji o podporu na výživu, léky, výpomoc v nemoci, cestu do nemocnice a pobyt v ní, ale i na šatstvo, obuv a školní potĜeby. Zvláštním výdajem bylo také placení pohĜebních výloh za chudého pĜíslušníka obce. Pokud totiž nebylo nikoho, kdo by tyto výlohy uhradil, pĜipadla tato povinnost obci, v níž mČl zemĜelý tzv. „domovské právo.“ V období 1911 až 1921 došlo v Dobré k 7 pĜípadĤm hrazení pohĜebních výloh z chudinského fondu ( „ústavu“ ). PĜedtím se takové výdaje v „Knize chudého ústavu obce Dobré“ neobjevují – i když pĜed rokem 1911 jistČ muselo k úmrtí zcela chudých osob také docházet. Je však možné, že byly tyto výlohy hrazeny z jiných obecních zdrojĤ. PO DPO RA N ÁLEŽELA I T ċ M CHUDÝM PěÍ SLU ŠNÍK ģ M OBCE, KTEěÍ V N Í N EŽ IL I Obec Dobrá poskytovala finanþní podporu i tČm chudým pĜíslušníkĤm obce, kteĜí žili v jiných obcích, ale stále jejich domovskou obcí zĤstávala Dobrá. V záznamech obsažených v „Knize chudého ústavu obce Dobré“ nacházíme adresáty chudinské podpory, kteĜí bydleli v okolních obcích ( PĜibyslav, Ronov, HĜíštČ, Žižkovo Pole, StĜíbrné Hory ), ale i ve vzdálenČjších mČstech ( NČmecký Brod, Jihlava, DvĤr Králové, Brno i VídeĖ ). NapĜ. Marii Slámové byla dvanáctkrát zaslána chudinská podpora do Brna a Anna RĤžiþková dostala devČtkrát podporu do StĜíbrných Hor. PO SKYTOVAN Á CHUDINSKÁ PODPORA NEMOHLA STA ý I T ANI NA HOLÉ živobytí Pro chudé pĜíslušníky obce Dobré, jimž byla podpora poskytnuta, bylo významné, kolik dostanou zlatých ( Z ), pozdČji rakouských korun ( K ) a po roce 12

zpČt na obsah

1918 korun þeskoslovenských ( Kþ ), a co si za nČ budou moci koupit a jak dlouho s nimi dokáží vystaþit. Je jisté, že porovnávání kupní síly dnešní mČny s kupní silou penČz v c.k. Rakousku þi v pĜedváleþném ýeskoslovensku je velice problematické. Nutno pĜi tom využít urþitých pomocných ukazatelĤ, napĜ. ceny obecnČ užívaného zboží nebo výši mezd v nČkterých známČjších povoláních za danou þasovou jednotku ( hodinu nebo pracovní den ). V období 1874 až 1900, tedy v dobČ zlatkové mČny, þinila nejvyšší podpora ( almužna ) 6 zlatých za rok. Po zavedení rakouské korunové mČny v roce 1901 dosahovala nČkolik rokĤ výše 12 K – což pĜesnČ kopírovalo pĜedchozí stav, neboĢ 1 zlatý odpovídal svojí hodnotou 2 K. V roce 1901 se platilo za 1 kg bílého chleba 26 haléĜĤ, což znamenalo, že za 12 K si mohl adresát chudinské podpory koupit 46 kg chleba - a nic víc. PodČlímeli toto množství chleba 365 ( poþtem dní v roce ), pĜipadlo by tedy pro chudého pouze 12,6 dkg chleba na 1 den. V témže roce þinila denní mzda kvalifikovaného zedníka 2,60 K a jeho pĜidavaþe 1,60 K. Z tČchto þísel je jistČ zĜejmé, že žádný chudý pĜíslušník obce Dobré – odlišné to nebylo ani v obcích jiných – nedokázal žít jen z podpory, která mu byla poskytnuta. NehledČ již na to, že každoroþnČ byla chudinská podpora vyplácena jen malé þásti žadatelĤ. Za 54 let bylo vyplaceno jen 217 podpor, což v prĤmČru odpovídá pĜibližnČ 4 podporovaným osobám v jednom kalendáĜním roce. Jak se žadatelé o chudinskou podporu ucházeli, ani jak se jejich žádosti posuzovaly a jejich event. pĜevzetí stvrzovali – to zatím nebylo nikde dohledáno. V prĤbČhu sledovaného období se prĤmČrná roþní þástka vyplacená z chudinského fondu obce Dobré postupnČ zvyšovala. V letech 1874 až 1900 ( mČnovou jednotkou byla zlatka ) þinila prĤmČrná roþní výše všech vyplacených podpor 22 zlatých a 13 krejcarĤ.V období platnosti rakouské koruny ( K ) - tedy v letech 1901 až 1918 – již dosáhlo toto roþní vydání v prĤmČru 89 K. A po vzniku ýSR do konce sledovaného období ( 1919 až 1927 ) dosáhla prĤmČrná roþní suma všech vyplácených podpor výše 504 Kþ. Nejvyšší þástky byly vypláceny ve prospČch výživy dČtí, které nemohly získat vlastní prací žádné prostĜedky ke své obživČ, jako tomu mohlo být do jisté míry u dospČlých osob, pokud neonemocnČly. V takovém pĜípadČ bylo þasto pĜihlédnuto i k jejich pracovní nemohoucnosti, což se projevilo i ve výši jejich podpory v nemoci. ILUSTRAýNÍ VÝPISY Z „KNIHY CHUDÉHO ÚSTAVU OBCE DOBRÉ“ 1880 - „z dražby dĜíví v panském lese“ – 18 krejcarĤ 1881 - „dne 8. záĜí z pachtu louky v KeĜkovČ“ – 1 zlatý a 17 krejcarĤ 13

zpČt na obsah

1881 - „almužna Henzlové do PĜibyslavi“ – 4 zlaté 1882 - „z taneþní zábavy v Dobré dne 5. ledna“ – 53 krejcarĤ - „10. þervna pĜijata pokuta od J. RĤžiþky z dobytka“ – 50 krejcarĤ 1883 - „15. února pokuta od Martina Kasala pro nedbalé plnČní þeledního Ĝádu“ – 1 zlatý - „AnnČ Klementové dáno na cestu z pražské nemocnice“ – 2 zlaté a 17 krejcarĤ 1884 - „dne 31. þervence pĜijata od Jana Klusáþka pokuta za uĜíznutí stromku“ – 3 zlaté - „Josefce Janáþkové dán pĜíspČvek v nemoci“ – 4 zlaté 1885 - „dne 6. listopadu pĜijato z dražby ovcí ve dvoĜe KeĜkov od p. Fuknera“ – 8 zlatých 1888 - „dne 15. þervence pĜijata pokuta od ŠĢastného a Lébla za polní pych“ – 1 zlatý - „almužna Františce Novákové ve HĜištích“ - „6 zlatých a pĜíspČvek v nemoci její“- 4 zlaté 1892 - „podpora v nemoci Marii Strašilové ve Vídni“ – 5 zlatých 1896 - „almužna Marii Slámové v BrnČ“ – 6 zlatých 1898 - „za zajaté husy V. Balouna z KeĜkova od p. správce“ – 20 krejcarĤ - „almužna Veronice Blažkové do Dvora Králové“ – 3 zlaté 1901 - „pokuta od komediantĤ za poškozený stromek“ – 2 K 1902 - „od Františka Klusáþka z dražby dĜíví“ – 1,15 K - „Antonii Balounové podpora do nemocnice“ – 4 K 1903 - „z dražby roští ve Vomelovém lese“ – 2,04 K 1904 - „pokuta od J. Matouška, že neohlásil práci“ – 1 K 1905 - „na výživu Jana Strašila“ – 120 K 1907 - „pokuta za polní pych od Jana MatČjky“ – 1 K 1910 - „pokuta od cikánĤ za pĜestupek proti silniþnímu Ĝádu“ – 4 K 1911 - „pohĜební výlohy za Marii Kárníkovou“ – 13,70 K 1912 - „chudinská podpora na Josefa Hübelbauera ve Vídni“ – 14,60 K 1913 - „za léky Marii Balounové“ – 3,03 K 1914 - „chudinská podpora ŠtČpánovi Neubauerovi“ – 88,25 K 1915 - „z dražby potoka“ – 0,62 K 1916 - „na výživu Marie Strašilové v ŠenfeldČ“ – 108 K 1917 - „celoroþní podpora KateĜinČ Neubauerové“ - 96 K 1918 - „na výživu Marie Strašilové po 12 K mČsíþnČ – 144 K 1921 - „pokuta od Františka Tománka, že týral konČ“ – 10 Kþ - „Františkovi PeĜinovi na výživu Holinské“ – 476,24 Kþ 1922 - „od Mrázka z taneþní zábavy po divadle“ – 20 Kþ - „na výživu dítek Holinských“ – 328, 81 Kþ 1923 - „na výživu dítek Holinských“ – 733,80 Kþ 1924 - „na šaty a botky BarboĜe Holinské“ - 241,30 Kþ 14

zpČt na obsah

1924 - „na výživu Barbory Holinské“ - 316,42 Kþ 1925 - „na výživu Barbory Holinské“ - 551,07 Kþ

Podpisy obecního zastupitelstva pod vyúþtováním v „Knize chudého ústavu obce Dobrá“ za rok 1923 ZávČreþná poznámka Záznamy v „Knize chudého ústavu obce Dobré“ konþí rokem 1927, pĜestože ještČ obsahuje 26 nepopsaných stran. Proþ tamní obecní úĜad pĜestal vést tuto zvláštní úþetní knihu, nevíme. S velkou pravdČpodobností k tomu došlo proto, že ve druhé polovinČ 20. let se zaþal o pĜestárlé a práce neschopné obþany starat stát, právČ tak jako o sirotky, který tuto roli pĜevzal v souladu se svým zákonem ze dne 21. bĜezna 1929 þ. 43 Sb. zákonĤ a naĜízení a také po vytvoĜení Zemského sirotþího fondu, k þemuž došlo rovnČž v téže dobČ. Tím byla do znaþné míry sejmuta pĜedchozí nedílná odpovČdnost obcí za finanþní i jinou podporu svých chudých pĜíslušníkĤ. Za této nové situace pĜedkládaly obecní úĜady nadĜízeným státním orgánĤm své náležitČ zdĤvodnČné návrhy na udČlení státní starobní podpory i podpory ze Zemského sirotþího fondu pro jmenovitČ uvedené osoby. To však nikterak nevylu15

zpČt na obsah

þovalo právo obcí pĜispívat nadále, s ohledem na vlastní finanþní možnosti, na výživu a zajištČní dalších životních potĜeb svých pĜíslušníkĤ, kteĜí byli uznáni za potĜebné. V Dobré však zatím nebyly dohledány žádné písemné doklady o takovéto þinnosti po roce 1927. V PĜibyslavi však nadále pĤsobil chudinský odbor, který pĜipravoval nejen návrhy na pĜiznání starobních a sirotþích podpor, nýbrž podílel se také na rozdČlování finanþních i naturálních ( zejména ošacení a obutí ) podpor nejchudším pĜíslušníkĤm mČsta ze zdrojĤ, které zde byly nadále prĤbČžnČ vytváĜeny.

Takto vypadal hostinec „U HenzlĤ“ ještČ v roce 1930. V nČm bylo desítky let sídlo obecního úĜadu i s „Knihou chudého ústavu Dobrá“. Autorem kresby je doberský rodák J. Frühbauer a k uveĜejnČní ji zapĤjþil J. Henzl. Foto: D. Valner

zpČt na obsah 16

Vzhled obálky „Knihy chudého ústavu obce Dobrá“ svČdþí o jejím více než pĤlstoletém užívání. Zmenšeno na jednu tĜetinu. Foto: M. Omes 17

zpČt na obsah

ïtenáĒsko - zpĂvácký spolek BESEDA aneb

„ZPāVEM K SRDCI, SRDCEM K VLASTI“

( 2. )

Anna Šauerová Období mezi dvČma válkami pĜineslo rozkvČt spoleþenského i kulturního života v novČ vzniklém samostatném þeskoslovenském státČ. Lidé se pomalu vzpamatovávali z váleþných útrap; jejich život se však nikdy nemohl vrátit zpČt do starých kolejí. Politické zmČny - vznik samostatné ýeskoslovenské republiky - mČly vliv nejen na hospodáĜský a spoleþenský rozvoj, ale i na þinnost spolkĤ, korporací, sdružení i zájmových organizací v celé republice. V našem mČstČ tomu nebylo jinak.

Bylo po 1. svČtové válce Všechny organizace se pokoušely navázat na svoje pĜedváleþné tradice. Ani þtenáĜsko - zpČvácký spolek Beseda nechtČl zĤstat stranou spoleþenského dČní. V roce 1911 se od ní sice odštČpil dramatický odbor a vznikla Jednota divadelních ochotníkĤ ( dále jen JDO ), což vneslo do þinnosti Besedy nemalé tČžkosti. Její þinovníci však poþátkem dvacátých let minulého století usilovali o pĜekonání nepĜíznivých dĤsledkĤ této zmČny. Byly poĜádány besedy, jejichž cílem bylo prohlubovat národní cítČní. Dále pak to byly plesy, výlety þlenĤ a jejich rodinných pĜíslušníkĤ, byla doplĖována knihovna o nové tituly, aby mohla sloužit i širší veĜejnosti, oblíbenými se staly koncerty pod širým nebem - v Seidemannce, RonovČ - Klopotech, dobrých výsledkĤ dosahoval salónní orchestr, v pozdČjší dobČ též pČvecký kroužek. Musíme podotknout, že spolek nezanevĜel ani na dramatické umČní. Pod vedením JindĜicha Vodiþky byl nastudován nejeden zdaĜilý divadelní kus. ýlenové spolku se úþastnili veĜejných spoleþenských akcí, aĢ již jako poĜadatelé, úþinkující nebo spolupracovníci ostatních organizací ve mČstČ þi nejbližším okolí. Pro kulturní i spolkové úþely byl mnohým zájemcĤm pronajímán sál s jevištČm v hotelu „Klusáþek.“ Tak tomu bylo v polovinČ dvacátých let minulého století v pĜípadČ Sokola, kina a mnoha dalších. Filmy byly promítány nejprve pĜíležitostnČ, pozdČji byly stanoveny dny v týdnu, kdy mČli možnost zájemci o filmové umČní shlédnout na plátnČ své oblíbené hrdiny. První písemná zpráva o zĜízení „Bia Svépomoc“ pochází ze dne 21. listopadu 1929, kdy vedení „bia“ žádá výbor Besedy o zapĤjþení piána k promítání filmu „Král králĤ“. Snad nejvíce kulturních programĤ uskuteþnil þtenáĜsko - zpČvácký spolek spo18

zpČt na obsah

leþnČ s JDO a TČlocviþnou jednotou Sokol. ZĜejmČ proto, že mnoho þlenĤ Besedy bylo zapojeno do práce právČ v tČchto organizacích, ale asi také proto, že všechny využívaly pro svá vystoupení i „schĤzování“ stejné prostory - spolkové místnosti a sál s jevištČm v hotelu „Klusáþek“. ( Ke stavbČ sokolovny byl položen základní kámen až v roce 1934 ). V zápisu z valné hromady ýtenáĜsko - zpČváckého spolku Beseda, která se konala dne 2. bĜezna 1920 se mimo jiné doþítáme: »…Hlavní þinnost Besedy v uplynulém období spoþívala na „Orchestru“ a „PČveckém“ kroužku Besedy. V kvČtnu minulého roku byla sehrána spoleþnČ s Jednotou divadelních ochotníkĤ, dávno již toužená, KovaĜovicova parodickokomická opera „Král Edip“, která po dva dny, pĜi úplnČ vyprodaném domČ, korunována byla, jak finanþním, tak morálním výsledkem. Dále poĜádal orchestr i pČvecký kroužek hojné zkoušky za vedení sbormistra uþitele p. Svobody, který oba odbory Ĝídil. Oba kroužky úþinkovaly pĜi oslavČ 28. Ĝíjna 1919 konané spoleþnČ s OsvČtovým svazem, dále pĜi veþírku 6. prosince poĜádaným Jednotou Sokola, a koneþnČ pĜi Silvestrovské zábavČ.«

Aktivity spolku Beseda mezi válkami Po mnoha diskusích, jakou cestou se má þinnost Besedy ubírat, pĜes roztržky mezi vedením i mezi Ĝadovými þleny, nČkdy i pĜes osoþování ze stran jiných spolkĤ nebo tisku, že je… „pouze spolkem salonním, nepĜístupný nižším vrstvám, jehož zkostnatČlé vedení nepĜispívá k rozvoji ducha, natož k prohlubování spoleþenského dČní ve mČstČ, že jest starým, nepotĜebným a zbyteþným“…, pĜece jen stále zaujímala Beseda pĜední místo na seznamu spolkĤ, a to co do poþtu þlenĤ, tak i do poþtu poĜádaných akcí. Jeho pýchou byl pĜedevším orchestr, který svedl dohromady Ĝadu dobrých domácích hudebníkĤ. V pozdČjší dobČ k nČmu pĜibyl ještČ smíšený pČvecký sbor, který sdružoval 48 zpČvákĤ - „ 22 pánĤ a 26 dam.“ O jeho nejvČtší rozkvČt se pĜiþinil pĜedevším sbormistr a pozdČjší pĜedseda i archiváĜ - vrchní oficiál Emil Konopásek, což dokládá i nápis na náhrobní desce na místním hĜbitovČ - viz str.19. Dne 24. þervence 1921 se napĜíklad spolek úþastnil Havlíþkových oslav v Borové, které byly poĜádány ke stým narozeninám Karla Havlíþka. PČvecký kroužek Besedy zde vystupoval spoleþnČ s chotČboĜským pČveckým spolkem Doubravan. Oslav se tehdy zúþastnilo mnoho významných hostĤ, mimo jiné i zástupce vlády a ministerský rada Dr. Gut Jarkovský, na jehož poþest uspoĜádali þlenové spolku Beseda, dne 23. þervence 1921, slavnostní veþer v hotelu „Klusáþek“. Mnohé akce neprobíhaly tak, jak je známe dnes. NapĜíklad Silvestrovské nebo i jiné zábavy byly vždy zpestĜeny sólovými taneþními nebo hudebními výstupy, divadelními scénkami þi krátkými divadelními hrami - „jednoaktovkami“. Na každé takové „lepší“ taneþní zábavČ nesmČla nikdy chybČt „pĤlnoþní scéna“ - vČtšinou se jednalo o dramatické ztvárnČní nČjaké národní povČsti nebo události. „Silves19

zpČt na obsah

trovské zábavy“ byly vždy hojnČ navštČvovány širokou veĜejností, právČ tak jako divadelní pĜedstavení, která Beseda nastudovala buć sama, nebo spoleþnČ s JDO.

Pomník na hrobČ Emila Konopáska - * 2.12.1870 + 18.1.1951 Foto:M. Omes 20

zpČt na obsah

Ani výlety do okolí nebyly jen únavným pochodem úþastníkĤ, kteĜí se snažili ujít co nejvíce kilometrĤ. PrávČ naopak. Vybíraly se trasy co možná nejkratší, aby se mohly vycházek úþastnit i rodiny s malými dČtmi. Oblíbeným cílem mnohého „výšlapu“ býval Ronov nad Sázavou - tam vČtšinou výletníci konþili v restauraci „U ýermákĤ“ ( dnes se v této budovČ nachází truhláĜská dílna ) nebo pomalou procházkou došli do osady Dvorek, kde v hospodČ pana NČmce na nČ þekalo nejen malé obþerstvení, ale i kapela, která hrála k poslechu a tanci ( budova, která je oznaþována jako „Kolonka“, je v souþasné dobČ soukromým majetkem ). I když se „Posázavské noviny“ nejednou kriticky, až s despektem, o mnohých akcích zmiĖovaly, což se, samozĜejmČ, poĜadatelĤ nemile dotýkalo, mČly jejich akce pomČrnČ slušnou návštČvnost z Ĝad široké veĜejnosti. ýlenové Besedy mČli mnohdy dojem, že ji chce nČkdo zámČrnČ pošpinit, aby veĜejnost jejich aktivity ignorovala. UspoĜádání každého programu vyžadovalo nemalé úsilí všech zúþastnČných a bývalo i finanþnČ nároþné. NapĜíklad v lednu roku 1923 bylo rozhodnuto, že se v únoru téhož roku, na ukonþení „masopustu“, uspoĜádá taneþní vČneþek, na který se pozve plukovní hudba pČšího pluku þ. 21 z ýáslavi. Náklady byly vyþísleny na 1800 až 2000 Kþ. To bylo, na tehdejší dobu, opravdu hodnČ. Protože poĜadatelé mČli strach, že tak velkou þástku nevydČlají a nebudou moci vše zaplatit, výbor, v þele s pĜedsedou Antonínem Sládkem, rozhodl vytvoĜit tzv. „garanþní fond.“ To znamenalo jediné: þlenové spolku sáhli do vlastních penČženek, vybrali mezi sebou finanþní obnos pohybující se okolo 1000 Kþ, þímž bylo zaruþeno, že se þást nákladĤ zaplatí ihned a zbývající þástka byla získána podomním prodejem vstupenek,… „aby se nemuselo s obavami þekat, kolik tancechtivých návštČvníkĤ opravdu pĜijde.“ To, že Beseda pĜíliš finanþními prostĜedky neoplývala a dosti þasto se potýkala s nedostatkem penČz, dokládají zápisy ze schĤzí výboru a zprávy pokladníkĤ. Ve dvacátých letech minulého století tuto dĤležitou funkci zastával Rudolf Žahour, který dohlížel na finance spolku až do tĜicátých let minulého století, kdy jej na Ĝadu let vystĜídal, pozdČjší Ĝeditel mČstské spoĜitelny Jaroslav Kohout.

PĤlnoþní taneþní scéna o Silvestru v 1929 Foto: archiv 21 zpČt na obsah

Jen pro zajímavost - již zmínČný vČneþek dopadl pro poĜadatele díky „garanþnímu fondu“ finanþnČ dobĜe. V pokladní zprávČ þteme: Vydání: honoráĜ pro hudebníky v hotovosti Kþ honoráĜ pro kapelníka v hotovosti Kþ jízdné pro kapelu Kþ za pozvánky 250 kusĤ za uhlí akciové továrnČ „Amylon“ úþet hotel „Klusáþek“ 32 veþeĜí pro hudbu Kþ 3 veþeĜe stráži Kþ 100 1/2 l piva Kþ nájem sálu 27 hodin á Kþ 8,Kþ umývání sálu Kþ celkem Kþ za namontování žárovek p. Starému za 1 prasklou žárovku koþímu spropitné za dovoz uhlí za 1 rozbitý kvČtináþ F. Pospíchal - úþet za drátČnky a rĤzné odmČna hasiþĤm a strážníkovi zemská dávka obci z 52 lístkĤ za kolky a dávky ze zábav školníkovi Štohanzlovi odmČna Pospíchal - odvoz nástrojĤ hudebních z dráhy celkem vydání oproti pĜíjmu jeví se schodek

828,50,272,-

celkem hudba Kþ 1150,Kþ 68,Kþ 24,-

192,15,150,216,60,633,-

úþtováno pouze Kþ 600,Kþ 15,Kþ 12,Kþ 5,Kþ 3,50 Kþ 15,70 Kþ 24,Kþ 124,80 Kþ 12,Kþ 20,Kþ 10,Kþ 2084,Kþ 1260,Kþ 824,========= garance vybrána od 21 þlenĤ po Kþ 40,- v celkové výši Kþ 840,Jest tedy schodek Kþ 824,- uhražen, aniž by tím spolku vznikly nČjaké výlohy.

Když si tento zápis pokladníka prohlédneme, zjistíme, že se schodek ve skuteþnosti zmČnil v pĜebytek, k þemuž pĜispČla prozíravost výboru a starosty spolku. To se však tak þasto v tČchto letech nestávalo. Ve vČtšinČ pĜípadĤ se výdaje rovnaly pĜíjmĤm a nebo je výtČžek nepatrnČ pĜevyšoval. V BesedČ si však všichni zvykli, že nebude penČz nikdy dost, i když se s tím neradi smiĜovali. Snažili se najít cestu, jak pĜilepšit spolkové pokladnČ. PĜes všechnu chuĢ do práce, která z dochovaných dokumentĤ vyzaĜuje, vyvstává obþas dojem, že se neustále, jako nit, táhne pocit jejich nČkterých þlenĤ, že jsou: … „napadáni, opomíjeni, že je nedoceĖována jejich práce na kulturním a spoleþenském poli.“ 22

zpČt na obsah

Nejvíce si stČžovali na výpady svých bývalých þlenĤ, kteĜí se sdružovali i v jiných spolcích napĜ. v JDO nebo v TČlocviþné jednotČ Sokol. Doslova se v zápisu ze schĤze, která se konala dne 9. bĜezna 1924, píše: „…snahy naše osvČtové pĜeneseny jsou do spolkĤ jiných, BesedČ jen zĤstává ta hudba a ten zpČv. … Jest to nevdČk dítČte k matce! … Nemohu vČĜiti, že þelíme neustále výtkám, že by se Beseda stranicky chovala k jednotlivým stavĤm a tím zášĢ jejich na sebe uvalila. Stal-li se skuteþnČ nČkdy ze stran nČkterého vedoucího þinitele podobný pĜehmat, byla to doba jiná, žili jsme v dobách monarchie a nyní po revoluci Beseda jde s dobou þasu ruku v ruce bez rozdílu stavu a politického pĜesvČdþení - demokraticky.“ KaždoroþnČ, jak ukládaly stanovy Besedy, se i v bĜeznu roku 1924 konala „valná hromada“ a opČt probČhly volby spolkového výboru. Jako již nČkolikrát byl opČt zvolen pĜedsedou dlouholetý a obČtavý þlen Antonín Sládek, místopĜedsedou Antonín Seidl, jednatelem JindĜich Vodiþka, pokladníkem Rudolf Žahour, sbormistrem František Svoboda, správcem domu ( spolkových místností a majetku ) Josef Ligaun, Ĝeditelem divadla Josef Vik, dalším þlenem výboru za odstupujícího Františka Böhma - Petr Šiška. Dále se aktivnČ na vedení Besedy podílel Emil Konopásek, František Chadima, Jan Hintnaus, František Benc, Josef Cirkl, Josef PohoĜelý, František Pospíchal, František Ratzer, Otto NČmec. V tČchto letech mČl spolek pĜes 80 þlenĤ, 30 z nich zpívalo ve sboru a mnozí další byli þleny orchestru. NovČ zvolený výbor rozhodl zhotovit reprezentativní spolkové desky, které mČly být uloženy v mČstském muzeu a do kterých se mČly ukládat nejzajímavČjší písemnosti a další doklady o þinnosti spolku. Bohužel, dnes nevíme jestli se tak stalo, protože se v depozitáĜi mČstského muzea žádné podobné desky nenašly a nikde ve spisech se o tomto zámČru již nenachází žádná zmínka.

MimoĜádná schĤze výboru Besedy PĜi proþítání archivních dokumentĤ o þinnosti byl nalezen jeden „zajímavý“ zápis, který pochází ze dne 11. ledna 1927. Na toto datum byla urychlenČ svolána mimoĜádná schĤze výboru, kde se Ĝešil dĤležitý problém, který nesnesl žádného odkladu. Hlavním a zároveĖ i jediným bodem jednání bylo: „Usnesení ohlednČ poškozené basy. Pan místostarosta Seidl sdČluje, že pĜi agrárním plese konaném dne 8. ledna 1927 poškodil p. Zikmund ml. z Nížkova spolkovou basu tím, že nevázanČ tloukl pČstí tak dlouho do zadní desky, až ji prorazil. Dotyþný zjištČn byl pĜi þinu nájemcem hotelu panem Ligmajerem a panem Klusáþkem Františkem a tČm se také po mnohé chvilce pĜiznal a vyznal se ze svého þinu… Výbor se dodateþnČ usnáší žádati pĜípadnČ odškodnČní za ménČcennost nástroje následkem opravy. Usneseno 23

zpČt na obsah

toto usnesení výboru zaslati p. Zikmundovi ml. z Nížkova k vlastnoruþnímu dodání s poznámkou, že veškerou opravu, vþetnČ dopravy tam i zpČt, pĜípadnČ i odškodnČní za ménČcennost nástroje, musí spolku nahraditi.“ Pro úplnost dodáváme: … „oprava nástroje stála celkem 461,60 Kþ, za zhotovení dĜevČného obalu, ve kterém byla basa odeslána na opravu, dále bylo zaplaceno Kþ 30,- truhláĜi panu Culkovi. Pan Zikmund ml. poukázal spolku þástku Kþ 500,- pĜeplatek Kþ 8,40 mu byl þlenem výboru ĜádnČ vrácen,…“ což vyplývá z dalšího jednání výboru a zápisu ve spolkové knize.

ZmČny ve vedení Besedy V þervenci roku 1928 zemĜel dlouholetý þlen a pĜedseda Besedy Antonín Sládek. Po jeho odchodu se zaþaly ozývat hlasy z Ĝad þlenstva, že by bylo dobré nejen zmČnit systém práce, postavit do þela nové, mladší síly, ale upravit i stanovy spolku, doplnit a pĜepracovat je tak, aby odpovídaly politickým i spoleþenským potĜebám spoleþnosti. Mnohým se nelíbilo, že pĜedsedu i nČkteré další funkcionáĜe nevolí valná hromada, ale jen úzký, do voleb nominovaný okruh þlenĤ. Tento návrh vznesl MUDr. F. PĤža. Vedení jeho návrh projednalo a posléze i pĜijalo. Byl zvolen užší výbor, který dostal za úkol požádat spolek JasoĖ z tehdejšího NČmeckého Brodu o zapĤjþení jejich, již schválených stanov, které mČly být použity jako vzor pro pĜepracování obdobného dokumentu Besedy. Do doby, než probČhly Ĝádné volby, které byly stanoveny na den 3. bĜezna 1929, funkce pĜedsedy nebyla obsazena. Vedením výboru i celého spolku byl proto povČĜen místopĜedseda Antonín Seidl. V bĜeznových Ĝádných volbách byl pak zvolen pĜedsedou Emil Konopásek, místopĜedsedou Antonín Seidl, jednatelem JindĜich Vodiþka, pokladníkem Rudolf Žahour, sbormistrem František Svoboda, námČstkem sboru František Chadima, správcem majetku Josef NČmeþek. Dalšími þleny výboru byli jmenováni Antonín Kraus, Jan Hintnaus, Otto Klusáþek a Ludvík Schwarzbrun. Byly rovnČž schváleny pĜíspČvky na rok 1929 ve výši Kþ 12,- za þlena. Díky obČtavé a usilovné práci pĜedsedy Emila Konopáska a možná i skuteþnosti, že staĜí „harcovníci“ pomalu odcházeli z vedení Besedy a byli nahrazeni lidmi mladšími, se spolek dostával opČt do popĜedí a vČtšího povČdomí veĜejnosti. I spoleþná pokladna zaþala zaznamenávat urþité zlepšení. Nebylo jediné spoleþenské a kulturní události, kde by orchestr nebo sbor Besedy nevystupoval a jejich úþinkování by nepĜinášelo „finance“ do spolkové pokladny. Ze zpráv pokladníka se pomalu vytrácelo slovo schodek nebo ztráta. ýlenové pĜestávali hoĜekovat nad nezájmem lidí ve mČstČ o jejich þinnost, ale prohlubovali tu zálibu, ve které nemČli v žádném jiném spolku vČtší konkurenci hudbu a zpČv. V seznamu funkcionáĜĤ se objevují, vedle dlouholetých a zasloužilých þlenĤ i jména nová - Otto Mach, František Jáchym, Jaroslav Kohout, Jan Kyrášek, Alois Culka, Miroslav Bažant, Ing. Jaroslav Bezpalec. Ti všichni v pozdČjších letech pracovali ve vedení Besedy v nejrĤznČjších funkcích. 24

zpČt na obsah

PČvecko - hudební spolek Beseda Dne 7. ledna roku 1931, kdy se konala pravidelná výborová schĤze byl poprvé oficiálnČ použit název „PČvecko - hudební spolek Beseda v PĜibyslavi“. V prĤbČhu let se pĤvodní název stal zastaralým, který nevystihoval þinnost spolku. Toho dne vedení vzalo na vČdomí …„schválení spolkových stanov Zemským úĜadem v Praze, dle výnosu ze dne 21. Ĝíjna 1930, þ. 536.511 a usneslo se, že nechá nový dokument v tiskárnČ rozmnožit pro potĜeby þlenĤ.“ Byli pĜijmuti další zájemci o þlenství, mezi nimi se nachází i jméno notáĜe JUDr. Vladimíra ěezáþe - pozdČjšího místopĜedsedy Besedy, otce známého spisovatele a pĜibyslavského rodáka, který je znám veĜejnosti pod umČleckým jménem „PĜibský“. ( Více si mohli o tomto spisovateli zájemci pĜeþíst v PĜibyslavském þtvrtletníku þ. 4/2004 ). Usilovná práce a dobré vedení pĜinášelo své ovoce. Orchestr i pČvecký sbor si získával stále vČtší oblibu a respekt nejen v našem mČstČ, ale i v okolí. ýlenové obou hudebních tČles se pravidelnČ úþastnili nejrĤznČjších vystoupení a spoleþenských událostí. Tak tomu bylo napĜíklad - pĜi pokládání základního kamene k památníku obČtem 1.svČtové války na námČstí v PĜibyslavi, ve HĜištích - pĜi odhalování pamČtní desky akademického sochaĜe Františka NČmce, který padl za 1. svČtové války v bitvČ u Bachmaþe ( Rusko ). Úþinkovali na župních setkáních podobnČ založených spolkĤ v ChotČboĜi nebo Novém MČstČ na MoravČ. S úspČchem vystoupili poþátkem dvacátých let minulého století na festivalu pČveckých sborĤ v Praze. Jejich zpČv i hra nejednou vhodnČ doplnily tČlocviþné akademie Sokola nebo školní mládeže v tČlocviþnČ pĜibyslavské školy. UspoĜádali spoleþný hudební veþer s pČveckým spolkem JasoĖ z nynČjšího Havlíþkova Brodu. K hostování byly pĜizváni spolkem Doubravan z ChotČboĜe, ýestmírem z Polné. RozhodnČ nesmČli nechybČt na koncertech k významným výroþím - oslava narozenin profesora T. G. Masaryka, oslavy na poþest hudebních skladatelĤ BedĜicha Smetany a Antonína DvoĜáka. PĜevážná vČtšina koncertĤ byla poĜádána v sálu hotelu „Klusáþek“, na mnohé ale vyjíždČla hudební tČlesa i do okolních mČst, kde jejich vystoupení sklízela zasloužený potlesk, právČ tak jako na domácí pĤdČ. Taktovku i vedení hudbymilovných þlenĤ Besedy tĜímal pevnČ ve svých rukách až do pozdního vČku sbormistr František Svoboda ( bydlel s E. Konopáskem ve stejném domČ na námČstí þp. 26/I dnes þp. 40 ), až do doby, než se na stáĜí odstČhoval ke svému synovi do Kralup nad Vltavou. Ani jeho nástupci se nechtČli nechat zahanbit a pokraþovali úspČšnČ v zapoþaté práci, dál usilovali o rozvoj „muzicírování“ v našem mČstČ. V roce 1935 byl Ĝízením pČveckého sboru povČĜen Ĝeditel pĜibyslavské školy Josef Košátko, nacviþováním „dámského sboru“ Bohumila Klusáþková, funkci sbormistra pĜevzal štábní strážmistr František Lokvenc. Emil Konopásek, který stál u zrodu „slávy“ obou hudebních tČles a svým ne25

zpČt na obsah

malým úsilím se zasloužil o jejich rozvoj, zastával pozdČji vedle funkce pĜedsedy, ještČ „post“ archiváĜe. Staral o notový materiál pro hudebníky a zpČváky, vedl odpovČdnČ a svČdomitČ celý archiv spolku.

NeštČstí nechodí po horách … V úvodním þlánku, který pojednával o založení a poþátcích þinnosti spolku Beseda ( PĜibyslavský þtvrtletník þ. 4/2004 ), jsme se zmiĖovali o „þerném dni“, pĜesnČ o 14. Ĝíjnu 1908, kdy vypukl v domČ, v tČsném sousedství hotelu „Klusáþek“, požár. Tehdy pĜišel spolek Beseda prakticky o veškerý majetek a musel zaþínat vše budovat znovu. Dne 8. Ĝíjna 1936 se tak málem stalo podruhé. Ve zprávČ jednatele, kterou pĜednesl na valné hromadČ na jaĜe roku 1937, je tato událost zaznamenána takto: … »požár vznikl dosud z neznámých pĜíþin, v lokále našeho spolkového domu, patrnČ od pohozené cigarety. OheĖ tak poškodil znaþnou þást restauraþních movitostí. Poškození stalo se pouze od velkého žáru z doutnajícího servírovacího stolku po pĤlnoci, když obyvatelé hotelu již spali. OheĖ zvenþí zpozorován nebyl pro úplný kouĜ, ponČvadž venkovní okenní tabule nepraskly. ZjištČn byl obyvateli hotelu teprve o 5 hodinČ ranní. Z našeho inventáĜe spolkového bylo poškozeno znaþnČ piano, od dýmu a sazí byly nalezeny zdi, obrazy i busty velikánĤ v žalostném stavu… Tu samou noc, zemĜel náhle ( klidnČ ve spaní ) náš zasloužilý þestný þlen, zakladatel myšlenky sokolské v PĜibyslavi, bývalý majitel hotelu a vysoce obyvatelstvem mČsta vážený mČšĢan František Klusáþek, jinak obyþejnČ zvaný „starý pán“ v úctyhodném stáĜí 80 rokĤ.« Požáry však ale nebyly jedinou vČcí, která ohrožovala þinnost Besedy i ostatních spolkĤ, nejen na PĜibyslavsku. Již od poþátku tĜicátých let je v zápisech ze schĤzí cítit obavy o vývoj þeského státu, spoleþenského, ale i kulturního života. Mezi obyvatelstvem zaþínala vládnout nejistota i názorová nejednota jak þelit novým politickým smČrĤm, které vlivem událostí v sousedním NČmecku se pomalu vkrádaly i do života þeskoslovenské spoleþnosti. V živé pamČti mČli mnozí dosud útrapy 1. svČtové války. Nástup fašismu k moci v þele s Adolfem Hitlerem, jeho rozpínavost, vyvolávala v mnohých pocit strachu z pĜíštích dnĤ. Poslední záznam z jednání pĜedsednictva Besedy pĜed okupací þeskoslovenského státu nČmeckými vojsky, pochází ze dne 24. února 1939. Další písemnosti nesou datum až roku následujícího. To se však schĤze výboru Besedy nekonala v hotelu „Klusáþek“, ale v „Rolnickém domČ“ - podotýkáme, že se jednalo o stejnou budovu, jen jméno hotelu se zmČnilo. Toto oznaþení se asi pĜíliš obyvatelĤm nelíbilo, neboĢ zvyk je zvyk, proto je nové zaznamenáno pouze v „hlaviþce“ zápisu ze schĤze, dále se v textu neustále objevuje, s tvrdošíjnou pravidelností, oznaþení hotel „Klusáþek“. Po celý rok 1939 þinnost spolku jen živoĜila. ýlenové se nemČli kde scházet. 26

zpČt na obsah

Pronajaté místnosti totiž zabralo nČmecké vojsko pro svoje úþely. Dokladem neþinnosti je i dopis Odboþky podpĤrného svazu dĤstojníkĤ bývalé þs. armády v PĜibyslavi, která zaslala výboru dne 27. srpna 1939 pĜípis þ. 94/39, ve kterém žádala vedení Besedy, aby se vyjádĜilo ve vČci umístČní pamČtní desky na rodném domku zemĜelého MUDr. Františka PĤži. Bylo jí odpovČzeno až v únoru roku 1940 a to v tom smyslu, že: …„spolek se zúþastní této vČci, jakmile vlídné pomČry tomu budou dovolovat.“ BČhem tČchto váleþných let zkoušel pČvecký sbor jen velice zĜídka, orchestr se nesešel, až na malou výjimku, vĤbec. Beseda byla nucena doplnit a pĜepracovat stanovy podle tehdejších státních pĜedpisĤ, což bylo potvrzeno pĜípisem Okresního úĜadu v ChotČboĜi ze dne 26. února 1940 þ. 2188/1940, kterým … „byly odstranČny názvy upomínající na státoprávní pomČry bývalé republiky ýeskoslovenské.“ PĜípisem téhož úĜadu ze dne 23. dubna 1939 þ. 13077/39 byla BesedČ povolena a potvrzena další þinnost, podle vládního naĜízení ze dne 31. 3. 1939 þ. 97 Sb. zákonĤ a naĜízení. Jakmile nČmecké vojsko uvolnilo spolkové místnosti Besedy v „Rolnickém domČ“, se pokoušeli þlenové dát svĤj majetek do poĜádku. Notový materiál, archivní záznamy, plakáty, pozvánky a další spolkové písemnosti, které byly složeny v uzamþené skĜíni, to vše bylo rozházeno a nČkteré materiály se nenašly vĤbec. NČmeþtí vojáci jednoduše zamþené skĜínČ vypáþili, co se jim nehodilo roztrhali, spálili nebo nechali ležet rozházené po místnosti. DĤsledkem politických pomČrĤ pĜišel spolek zároveĖ o vše, co tĜeba jen vzdálenČ, pĜipomínalo þeskoslovenskou republiku nebo legionáĜskou historii. ýinnost ve váleþných letech byla mizivá. Jednou se koncert nemohl uskuteþnit, protože jeho náplĖ odporovala politickým zásadám, jindy nesmČli na veĜejnosti vystupovat pozvaní umČlci, jindy byla záležitost ještČ prozaiþtČjší - nebylo þím topit a v sále byla nepĜedstavitelná zima. Dne 18. kvČtna 1940 uspoĜádala Beseda, i pĜes všechny problémy, koncert „ýeské písnČ“. Byl to první a zároveĖ poslední program toho roku. V polovinČ roku 1941 chtČla Beseda spolu se Sokolem poĜádat koncert „ýeských uþitelĤ“. ýinnost Sokola však byla zakázána, koncert se musel odĜíct. HlavnČ finanþní dĤvody bránily BesedČ tento program uskuteþnit. Dne 4. kvČtna 1941 však probČhl koncert houslisty Josefa BartonČ, na klavír jej doprovázela Marie Hellerová - Sádecká a dne 28. þervna 1941 byl poĜádán koncert vČnovaný jubileu Antonína DvoĜáka. O jeho zdaĜilý prĤbČh se zasloužili þlenové pČveckého sboru Besedy pod vedením nového sbormistra Františka Tonara a hudebníci besedního orchestru pod taktovkou Emila Šišky. TĜebaže snaha ze strany þlenĤ Besedy neustávala zorganizovat nČjaké další vystoupení, špatná politická situace to však nedovolovala. Stále pĜetrvávaly problémy, o kterých jsme již hovoĜili. Teprve dne 25. 5. 1944 se konal koncert, který Beseda uskuteþnila vlastními silami pod názvem „SmetanĤv koncert“, který se setkal s velkým ohlasem u obecen27

zpČt na obsah

stva. Dirigoval Josef RĤzha a jako sólisté se pĜedstavili: Vladimíra ěezníþková, Jan Augustin ( pozdČjší lékaĜ v PĜibyslavi ) a Pavel Košátko. BČhem války se jí podaĜilo nČkolik menších koncertĤ uspoĜádat za spoluúþasti chrámového sboru a pochopení místních faráĜĤ ve farním kostele sv. Jana KĜtitele v PĜibyslavi. Náhle je však ve spolkových zápisech pauza. Beseda se podle nich na dva roky odmlþela. Jestli to byla skuteþnČ pravda nebo ne, se nám nepodaĜilo zjistit, protože nemáme k dispozici žádné písemnosti z té doby. První písemný pováleþný zápis „ve schĤzovní knize“ pochází ze dne 26. ledna 1946, kde se praví: „Protokol z poslední schĤze nebyl þten, ponČvadž se kniha zápisĤ nenašla.“ Možná, že ona inkriminovaná kniha leží nČkde zaprášená „v soukromém archivu“. Snad se nám nČkdy podaĜí zaplnit toto bíle místo v mapování þinnosti nejstaršího spolku v PĜibyslavi - Besedy. ( pokraþování pĜíštČ )

Hotel „Klusáþek“ - dlouholetá základna Besedy 28

Foto: archiv

zpČt na obsah

ZA ZDMI PĐIBYSLAVSKÉHO ZÁMKU 

Stanislav Bárta Jsme civilizací založenou na dlouholeté tradici a hodnotách, jejichž poþátky musíme hledat hluboko ve stĜedovČku. Již od tČch dob je pevnou souþástí našeho kulturního obzoru i vlastní pamČĢ. Každý z nás vzpomíná na pĜíbČhy svého idylického dČtství, každá rodina má své témČĜ legendární rodinné historie, každý národ hloubá nad smyslem svých dČjin a uchyluje se k dávným i nedávným mýtĤm. V kolektivní pamČti se uchovávají stará i nová traumata, kĜivdy, prohry i vítČzství. Každá pamČĢ však mĤže selhávat. Mimo jiné asi proto máme potĜebu kolem sebe shromažćovat staré vČci, abychom se pokusili zachytit alespoĖ stopy toho, co nám nenávratnČ uniká mezi prsty. V prĤbČhu staletí jsme si již vybudovali nepĜeberné množství takovýchto berliþek pro pamČĢ v podobČ nejrĤznČjších muzeí, památníkĤ, památníþkĤ, knihoven a archivĤ. Mezi tato místa uchovávající dČdictví k podpoĜe pamČti patĜí i Ĝada sálĤ a depozitĤ za zdmi pĜibyslavského zámku. Dominanta pĜibyslavského zámku osloví každého, kdo projíždí touto krajinou. Pro cestovatele mĤže být dominantou jako každá jiná, pro místní má však zvláštní kouzlo a mĤže být obestĜena i jistou mírou tajemnosti. Tajemnosti? Je to jasné, je zde muzeum, policie, tak jakápak tajemnost. Pokud tento pocit nesdílíte, pokusím se vám poodhrnout pomyslný závČs a nechat vás nahlédnout za zdi pĜibyslavského zámku, do jeho neznámých zákoutí. V prvních mČsících, kdy jsem jako nový archiváĜ bloudil labyrintem chodeb, jsem si þasto pĜipadal jak ZemČmČĜiþ K z Kafkovského Zámku. ZšeĜelá zákoutí chodeb a depozitáĜe s regály, které nezĜídka neodpovídaly na mé otázky. Marné bylo mé klepání na „dveĜe“ archivních kartonĤ. Ta nejistota byla všudypĜítomná a na každém kroku. Nevedla ale k bezradnosti, naopak mČla v sobČ své pĜitažlivé kouzlo, které svádČlo k probádání. PĜestože dnes už cesty k jednotlivým dokumentĤm i exponátĤm vedou pĜímo, prostory hasiþského muzea pro mČ nic z této své pĜitažlivosti neztrácejí. Myšlenka zĜídit hasiþské muzeum, jehož souþástí by byla stálá výstava požární ochrany se zrodila ve druhé polovinČ 70. let 20. století a k tomuto úþelu byl vybrán právČ pĜibyslavský zámek založený Zachariášem z Hradce v roce 1560. Nebudu se zde pouštČt do podrobnČjšího uvažování nad tím, jak probíhaly stavební úpravy a budování expozice i depozitáĜĤ. JistČ je mezi þtenáĜi Ĝada povolanČjších pamČtníkĤ. Z mé strany by to bylo, asi jako kdybych se vypravil do Francie vykládat šarmantním FrancouzĤm o tom, co vlastnČ pro nČ znamenala francouzská revoluce, þi jako kdybych se pokoušel zkušenému sedlákovi poradit, jak se má starat o 29

zpČt na obsah

svojí kravku. Práce na rekonstrukci trvaly bezmála celé desetiletí a probíhaly za podpory celé Ĝady dobrovolných i profesionálních hasiþĤ. Namáhavá práce pĜinesla své ovoce a na poþátku let 80. byla otevĜena stálá výstava dokumentující problematiku požární ochrany a její historii. Najdeme zde prĤĜez dČjinami hasiþstva v našich zemích, historickou i novČjší techniku, koneckoncĤ se mĤžete pĜijít podívat. Exponáty jsou prĤbČžnČ doplĖovány o nové položky, ale je pravda, že pĜesto výstava v jednotlivostech zastarává. Pomalu nazrává þas, kdy by se mČlo zaþít uvažovat o její promČnČ. Vyjma této expozice je zde i výstavní sál vČnovaný problematice civilní ochrany a dále „síĖ mezinárodní spolupráce“, kde jsou ve struþnosti pĜedstaveny jednotlivé zemČ CTIF ( o tom dále v textu ). Za zdmi zámku však nenaleznete pouze tyto stálé expozice. Skuteþný život na zámku zaþíná až za dalšími dveĜmi. Ke shlédnutí je pouze þást exponátĤ, jak už to tak vČtšinou v muzeích bývá. Ostatní neménČ zajímavé pĜedmČty odpoþívají v depozitáĜích a þekají, až pĜijde jejich þas. Jedná se napĜíklad o sbírku historických hasiþských praporĤ, starých hasicích pĜístrojĤ, pĜileb, uniforem a mnohé další. Tyto „odpoþívající“ exponáty by výhledovČ mČly zpestĜit prostory zámku v ĜadČ tématických výstav. Pokud nahlédneme za další tajemné dveĜe, vstoupíme do knihovny, zamČĜené jak jinak než na hasiþskou problematiku. K nejcennČjší þásti knihovního fondu patĜí stará hasiþská periodika vydávaná již od sklonku 19. století a to nejen þeská ( ýeský hasiþ apod. ), ale i zahraniþní ( Deutsche Feuerwehr,… ). Hasiþské þasopisy jsou v zámecké knihovnČ shromažćovány z rĤzných evropských zemí dodnes ( NČmecko, Rakousko, Maćarsko, Polsko,…). Dále jsou zde uloženy vČstníky hasiþských jednot, publikace vydávané k výroþím jednotlivých sborĤ, studie k dČjinám hasiþstva, i rĤzné technické pĜíruþky, z nichž patrnČ nejstarší je dílo Holanćana Jan vander Heidena z roku 1735 ( u nás samozĜejmČ není originál ale pouze reprint z roku 1968 ). Z oné publikace je do této stati zaĜazena níže uvedená ilustrace, která znázorĖuje dobové zpĤsoby hašení požáru - viz. str. 31. JeštČ o kousek dál za dalšími dveĜmi se otevírá tajuplný svČt neopakovatelných dokumentĤ - bohatství, jehož ceny si byli dobĜe vČdomi již stĜedovČcí panovníci a proto je vláþeli s sebou v truhlách na všech cestách. Ano, mám na mysli archiv. Ten pĜibyslavský se pravda nemĤže mČĜit s korunním þi kapitulním, ale i tak zde nalezneme dokumenty neménČ zajímavé. Jejich stáĜí sahá opČt do druhé poloviny 19. století, do doby, kdy se u nás rodily první organizované dobrovolné hasiþské spolky. K nejstarší vrstvČ uložených písemností rozhodnČ patĜí sbírka rĤzných materiálĤ pĜevezená na pĜibyslavský zámek z bývalého hasiþského muzea v Praze. KromČ toho lze ve zdejších fondech nalézt osobní fondy nČkterých významných pĜedstavitelĤ hasiþského hnutí v našich zemích, nebo dokumentaþní sbírky rĤzného charakteru napĜíklad k výrobcĤm hasiþské techniky, hasiþskému sportu, sbírka fotografií nebo sbírka hasiþských instruktážních filmĤ a mnohé další. 30

zpČt na obsah

Výše uvedené dokumenty jsou jen þásteþným výþtem. NemČlo by však cenu laskavého þtenáĜe vyþerpávat sáhodlouhým seznamem archivních položek. Stojí za to pouze zdĤraznit, že profil fondĤ odpovídá pĤvodnímu zámČru dokumentovat hasiþské hnutí v þeských zemích v plné jeho šíĜi. To ale neznamená, že jsou zde k nalezení vyþerpávající informace o každém hasiþském sboru. Vlastní obsah archivních fondĤ je znaþnČ torzovitý a dalo by se Ĝíci, že se do jisté míry jedná pouze o náhodnČ zachovalý výbČr. V souþasnosti stojí archiv na poþátku dlouhého a bolestného pĜerodu v moderní instituci, která by odpovídala požadavkĤm nového archivního zákona. Tato transformace by mČla vést k získání pĜíslušné akreditace ve smyslu tohoto zákona. Fungování archivu však tímto není ochromeno a neustále vyĜizujeme badatelské dotazy týkající se hasiþské problematiky. Nedílnou souþástí archivních fondĤ uložených v Centru hasiþského hnutí v PĜibyslavi je i archiv CTIF ( Comité technique international de prévention et d’extinction du Feu - Mezinárodní téchnický výbor pro prevenci a hašení požárĤ ). CTIF je mezinárodní organizace sdružující národní komitéty jednotlivých státĤ a jak již její název praví, zajišĢuje mezinárodní spolupráci organizací, které se angažují v oblasti protipožární ochrany. PĜi CTIF vznikají i rĤzné tematicky zamČĜené komise. Pro nás není jistČ bez zajímavosti, že jedna z tČchto komisí má své sídlo pĜi Centru hasiþského hnutí. Jedná se o Komisi pro historii a dokumentaci požární ochrany CTIF, která byla ustanovena v Ĝíjnu 1998. Ta každoroþnČ poĜádá tematicky zamČĜené mezinárodní rozhovory. V minulosti se konaly na rĤzných místech ( PĜibyslav, Fulda, Mysáowice, Linz, Eisenstadt,… ) a na rĤzná témata ( sbory dobrovolných hasiþĤ pod autoritativními režimy, sv. Florián, hasiþská vyznamenání, hasiþské stejnokroje,… ). V Ĝíjnu letošního roku se bude jednání mezinárodní komise pro historii konat opČt v PĜibyslavi a to na téma Tovární hasiþské sbory. Doufám, že se mi v tomto krátkém nástinu podaĜilo poodhalit roušku tajemství obestírající zdejší zámek a ukázat ho trochu v jiném svČtle. UrþitČ jsem mnohé opomenul a mnohé pouze naznaþil. ZvídavČjší þtenáĜ, kterému toto nepostaþuje, se mĤže vypravit na zámek a zaklepat na jeho vrata. RozhodnČ ho neponecháme v nejistotČ jako Franz Kafka svého ZemČmČĜiþe K a pĜijmeme ho s otevĜenou náruþí. Podmínky ke studiu jsou zatím polní, ale ta možnost tu je. MĤžeme se tedy setkat i jinak, než prostĜednictvím tČchto Ĝádek. TČším se nashledanou. Redakþní poznámka Autor výše uvedené stati, Mgr. Stanislav Bárta ( * 1979 ) je absolventem Filosofické fakulty Masarykovy university v BrnČ. Vystudoval obor archivnictví – historie. Od záĜí 2004 pĤsobí ve funkci archiváĜe v Centru hasiþského hnutí ve zdejším zámku. Na své pĜibyslavské pracovištČ dojíždí z Mírovky. Dalším studiem historie – þeské dČjiny usiluje o získání doktorátu na téže vysoké škole. Obšírné pojednání o historii pĜestavby pĜibyslavského zámku na hasiþské muzeum od M. Menšíka bylo zveĜejnČno v PĜibyslavském obþasníku þ. 3 v roce 2003. 31

zpČt na obsah

Ilustrace z technické pĜíruþky pro hasiþe, kterou v roce 1735 napsal Holanćan Jan vander Heiden. 32

zpČt na obsah

VÝZNAMNÉ SPRÁVNÍ DOKUMENTY MöSTA PĆIBYSLAVI

Z 19. STOLETÍ Politicko - správní promČny spoleþnosti, k nimž došlo v našich zemích ve druhé polovinČ 19. století, vedly také k posílení pravomocí obcí. RovnČž v PĜibyslavi se volené samosprávné orgány mČsta ujaly svých práv, a s ohledem na obecnČ platné zákony vydávaly nejrĤznČjší instrukce a pokyny, jimiž mČl být život ve mČstČ regulován ku prospČchu jeho obyvatelstva. Jsou samozĜejmČ poplatné dobČ, v níž byly tvoĜeny. MĤžeme je sice vnímat se shovívavým úsmČvem, ale pĜesto zĤstávají v mnoha smČrech velice pouþné i pro souþasníky. Odhlédneme-li od jejich ponČkud nezvyklé a možná i nevytĜíbené jazykové a vČtné stavby, dojdeme k poznání, že Ĝada pravomocí tehdejších mČstských orgánĤ byla o mnoho vČtší, než je tomu v souþasnosti. PĜibyslav mívala ještČ v období mezi obČma svČtovými válkami svĤj policejní odbor s nČkolika zĜízenci. Ten byl jmenován mČstským zastupitelstvem obdobnČ jako komise finanþní, stavební, vodárenská, porotní þi hospodáĜský odbor. Dne 17. listopadu 1931 byl takto jmenován osmiþlenný policejní odbor, v nČmž se stal „Václav Cikhart pĜedsedou a zároveĖ policejním komisaĜem.“ Tehdy bylo v bČžném provozu i mČstské vČzení tzv. šatlava neboli „šupárna.“ V 19. století mívala PĜibyslav i svého mČstského lékaĜe, jenž byl zamČstnancem obce a Ĝídil se ve své práci instrukcemi, které pro jeho þinnost stanovila mČstská rada. Historické správní dokumenty našeho mČsta mají dodnes vysokou vypovídací hodnotu, neboĢ prozrazují cosi významného o zpĤsobech uvažování jejich tvĤrcĤ i o problémech, které se pokoušeli v tehdejší dobČ Ĝešit v zájmu zdárného fungování mČstského organizmu. Dnes si uvedeme, bez podstatnČjších vČcných zásahĤ do pĤvodního textu, první z tČchto dokumentĤ – totiž Instrukce pro policejního dozorce v mČstČ PĜibyslavi z roku 1862. Ani pĜi nejlepší vĤli jsme se však nevyhnuli ĜadČ pravopisných a stylistických úprav pĤvodního textu, neboĢ hrozilo nebezpeþí, že mnohá ustanovení budou takĜka nesrozumitelná, nebo je bude nutné doplnit Ĝadou vysvČtlivek – kterým jsme se stejnČ zcela nevyhnuli. Pokud by však mČl nČkdo zájem o autentický rukopisný záznam tohoto dokumentu, lze jej získat v redakci PĜibyslavského þtvrtletníku.

INSTRUKCE PRO POLICEJNÍHO DOZORCE V MöSTö PĆIBYSLAVI T ím to s e u p oz o rāu j et e, ž e m át e - p od le V á m d o ruåe n é h o d ek r et u z e d n e 2 . zá ćí 1 8 62 - s v o j i s l u žb u b e d l iv ÷, p i ln ÷, n e ú h on n ÷ a v yt rv a l e za st á va t , p ćiå e mž se musít e ć íd i t a s p ra vo va t d le n á sl e d u j í cíc h u st a n o v ení . 1.

A b y v e š k e r é s t u d n y n eb o j ám y a k až d é n eb ez p eå n é m í s t o d ob će d ć í v ím n eb j i no u h r a d b ou o h rad÷ n é n eb pći k r y t é b y lo . 33

zpČt na obsah

2.

A b y v e š k e r é c e s t n ík y ( = veĜejné cesty, chodníky a pČšiny – pozn. red. ) na n e b e zp eå ných míst ech byly op at ć ené záb r ad lím.

3.

Ab y ve š k eré z á st oje, ( = v tomto pĜípadČ místa a prostory – pozn. red. ) n a k t e rý ch b y m o h l n ÷k d o v n oån ím å ase k nešt ÷st í p ći j í t , j a k o k a m e n í, d ć ív í a t d . , v žd y b y ly o d s t r a n ÷n é . N a st a vb á c h n eb r o z l iån ýc h h ro m a dá ch musí být zá st oj t ento opat će n v n o c i l uc e r n ou.

4.

M át e n ad t ím b d ít , ab y nem o cn í s ob ÷ léka ćsk o u p om oc h n ed p ć ed å asem ( = vþas – pozn. red.) v z a li a o d ž á d ný ch n e o p r á vn÷ný ch lidí n eb ma st i åká ćď s e l é å i t n e n ec ha l i.

5.

P ći k a žd é m o å ková ní d ítek má t e být p ć í t om en , a k d y b y n e što v i c e v m í st ÷ n eb jiná n ak až l iv á n em o c vyp uk la , mu s ít e s em hn ed p oda t z p rá vu .

6.

P ći k a žd é v yp uk l é n em oc i d o b ytk a , kteréh o k o li d ru hu , m u s ít e u å in it b ez p r ďt ah u o z nám en í , t aké i t en k r át , k d yby st e j en p od ezćení m÷l , ž e d ob yt ek v n÷k t er ém d o m÷ s t ďn ÷ a h os p odá ć t o z a k r ýv á , m u s ít e s e m o z n á m e n í u å in i t , a n a m ís t o s e h n ed od e š l e k om i s e.

7.

M át e n a t o dbá t i, ab y s e o d l ék a ć e p ćed ep san á p ro hlíd k a u m rlce zá k o ni t ÷ p ći kaž d ém pá du ( = každopádnČ – pozn. red. ) k o n a la , ab y pa k t ent o p će d 4 8 h od i nam i z a k o p a n ý n e b y l a d o h r obu 5 s t ćevíc ď h l ub o k éh o p ć iš el .

8.

M u s ít e n á l e ž it ÷, b ed l iv ÷ a s e v š í p ćí sn o s t í d oh l í ž et n a ć ez n í ky a p ći p o rá žc e k a ždéh o k us u b ýt s p an em d ok to r em pć ít om en a o s o b n÷ s e p ćesv ÷då it , z d a k a ž d ý p o r a ž en ý k us b y l z c e la z d ra vý . A k d yb ys t e n ÷c o d os t ma l éh o zp o z o ro v al , m us í t e s em p oda t hn ed zp r áv u , a b y s e m a s o z nez d ra v éh o k u s u o d s t ra ni lo . P ć i p o rá žen í d oby tka m u s í s e m ć ez n ík ka žd ý ku s o z nám i t, c o ž s e d o p o rá žn íh o p r o t ok o lu z ap í š e a c e d u l e ( = doklad o tomto zápise – pozn. red. ) s e m u v y st a v í. T ou t o p o r á žn í c e d u l í s e m u s í ćez n ík u V á s a pa na d ok to r a v yk áz at. V ám m u s í p ć ed em o zn ám it o k o l i ka h od i ná ch bud e k us p o rá žet , v kt er ýž to å a s Vy p ro hl ídk u vy ko ná t e a V aším p od p is em v p a t ći ån é r u b ri c e s t v rd í t e.

9.

B ud et e m ít do h l ed na d t ím , a by s e d ítk a a o s ta tn í m lád ež k o up al y j en n a p o v olený ch m ís t ec h , kd e n ení ž á d ná h l oub k a . K lo u zá n í n a n e b e z p eån ýc h m ís t e c h n eb p ć i v l h k ém p o åa sí j e vša k d ocel a za ká zán o .

1 0. M u s ít e d b á t n a t o , a b y v z t ek l ý p e s pći š el k za st ćelení a od k l iz en í, p ok ud b y s e n ÷kd e ve m ÷s t ÷ n eb v o k o l í m ÷s ta vy sk yt l. 1 1. A b y s e n e b ez p eå e n st v í o h n ÷ o d st ra n i lo , m u s ít e n a t o h l e d ÷t , a by s e n i k d e n e s ví t il o t ć í š čkam a ( = louþemi – pozn. red.), ob zv lá št ÷ v c h lív e c h 34

zpČt na obsah

s e j e n o m l u cer n y p o už í va ly . T ak é, a by s e v s op o uch ác h ( = tzv. dýmník, otvor nad topeništČm - pozn. red. ) ž á d n é d ćí ví n e s u š il o a t a b á k a b y s e n e k ou ći l n a n eb e zp eåný ch m ís t ec h , j a k o j s o u s t od o ly , c h l ív y , s t á j e a na d v orec h, kd e je roztrou š ená sl áma , ob zv lá št ÷ v h os t in cí ch . 1 2. P ći p o vs t a l ém o h n i m u s ít e h l e d ÷t, a b y s e h n e d p o k ćik z p ďs ob i l. V y s á m s e m us í t e n a m í st o o h n ÷ d o st av it a b ýt k ru ce p u rkm i st r a. K d y b ys t e s e v š a k d om a k a l, že n ÷k d o v z eš l ý n e b v z m á h a j íc í s e o h eā sám u d u s it c ht ÷l a o p om o c n e v o l a l , m u s í t e s e m h n ed u d á n í uå in it . T en s am ý p ád j es t ( = v pĜípadČ – pozn. red. ), ž e b y p ći v y p uk l ém o h n i s e n a n ÷k o ho p od ez ćen í m ÷l o , ž e s á m o h eā z a lo ži l , m u sí t e t o h n e d p u rkm i st r ov i o z nám i ti , aby s e s ám p ć esv ÷då i l a d a lš í k rok y u å in i l. 1 3 . M u s ít e n a t o d b á t i , a c o n e j p ć ís n ÷j i vyš et ć it i , k d y b y s e n÷k do v na š em m ÷s t÷ b ez p as u n eb o j ak éh ok o l i v ýka z u zd r ž ova l . Ka ždá t a k o vá p od ez ć ív ka a č jest sem uda ná . 1 4 . V a š í p ov in n os t í t a k é b ud e , v eå e r h o st i nc e åa st o p roh l édn ou t i, jes t l i ž ád n é c i zi nce b ez pat ći ån é h o v ýk a z u n e n e c há va j í p ć e s n o c , a z d a l i j s o u v š ic hn i n á l ež i t ÷ za psá n i v k ni z e ci z i nc ď a j est li t at o k ni ha j es t k ažd od en n ÷ p ć ed án a k po dp i su n a c. k . o k r esn ím úć ad ÷. K a žd ou k o n t r o lu n eb o rev i z i h o st i nce p ot v rd ít e sv ým p od p i s em v t ét o k n i ze . 1 5. Ž á d n ý c i z í a n i d om á c í ž e b rá k n e sm í v e m ÷st ÷ ž ebra t a v y m áte d o p a d n ut é ho nec ha t p o li c e jn ím s lu h ou zav ć í t . 1 6 . M u s ít e n a t o d b át , a by noå n í s t rá ž a p on o cn í p o ćád n ÷ s v o u s l u žb u z a stá v a l i , p r oå ež je m u sít e å a st ok r át e p ćep adn o ut a p ćesv ÷då it s e o t om . 1 7 . M át e d áva t p o zo r n a t o , a b y s e o ned ÷l í c h a o s v á t c í c h , o v e l k ý c h s l u žb á ch B o ží c h , k up ec k é a v e š k e r é k r á m y z a ví r a l y , a v h o sp odá c h a n a l év á rná ch se n eå i n il ž á d n ý h l uk a n i k d e s e ž á d n ém u, k r om÷ c i zi n cďm n ena léva lo. 1 8 . V y m us ít e n a t o d bát , a by s e n i k d e n e h r á ly ž á d n é z a p o v ÷z e n é h r y v k a rt á c h , k t e r é j s o u v h r a c ím p a t e nt u v y jm e n ovan é . N e s m ít e b r á t o h l ed n a t o , ž e b y t o t će b a V a š i z n á m í b y l i , n ýb rž t a k o v ou h r u m u s ít e p ć í sn ÷ z am ezi t , v i n íky s em u d at , a p ení z e s eb ran é a k a rt y zd e o d e v zd a t . 1 9 . V y s e m á t e p o s p á ch a n ýc h k r á d e ž íc h v e m ÷st ÷ a v o ko l í p op tá vat i a k ažd o u ta k ovo u s em o zn ámi t i. 2 0. K d yb y s e n ÷j a ká s am ov r ažda st a la , mu s ít e s e h n ed na m í st o d o stav i ti , l é k a ć e p ov o la t i a v š e ch ny z pď sob y k oživ e n í nešča st n íka vy už í t. 2 1. K d yby v ša k n÷k do na d r uhém v ra ždu spá ch al , m u sí t e v r až edn ík a hn ed 35

zpČt na obsah

z a t k n ou t i, s e m h o od ev zd a t i a p a k p od ni k n o ut i v š e ch ny p o k us y , zda l iž j e š t ÷ vy sv ítá n ÷j ak á nad ÷j e k o ži v e n í n e šča st n ík a.

22 K d yby s e v ho s t in cí ch , n a lév á rn á c h a k oća ln á c h n ÷jak ý k ćik n eb p ra å k a st r h la , Vaš í p o vi nn o st í j es t za m ez it j i h n ed v p oå átk u , a kd yby r v áå i p o d obrém s o b ÷ ć í c i n e d a l i , n e c h a t j e h n ed za vć ít ( = PĜibyslav mČla pro takové pĜípady mČstskou šatlavu – pozn. red. ). O b zv lá št ÷ j e s t V a š í p ov i nn o st í d o h l íž et i p ći p o ut íc h a p o s v íc e n íc h , k d y m á å eládka a s p r os tá c has a m uz i ku , a k ažd ý k ć ik p ć i , m u z ic e j a k o ž i n a n á m ÷st í p ć e k a zi t i a v in í k y n ec ha t i z a vć í t .

23. Kd ok oli na nám ÷s t í , t ć eb a v e d n e, p ok ć ik em a hu lá kán ím s b ÷h l i d u z pď s ob í , a o b åa n y p o b o ućí , m á b ýt h ned d o š upá rn y z av ć en ( = šupárna byl lidový výraz pro šatlavu; zavírali se sem tzv. „šupáci“, kteĜí bývali posílání tzv. postrkem þi „šupem“ do svých domovských obcí – pozn. red. ).

24. Kd yb y b y l n÷k d o n a l e z en u t op e ný , o b ÷š en ý , za st će l e ný n e b u m rl ý m us í s e s em o k a m ž it ÷ p od a t z p r á v a .

25. V í ck rá t e b ylo v na š em m ÷st ÷ ná s l ed u jí c í z j i št ÷n í oh láš e n o : a / ž e s e d ÷t i , å elád k a, uå e d n í c i a m la d í t o v a ry š ov é v l é t÷ ješt÷ p o 1 0 . h od i n÷ a z im ní h o åa su p o 9 . h od in ÷ na nám ÷s t í ob j ev u j í ; b / p r o l id i to h ot o d r uh u a p r o ch ud é ć e m e s ln í k y s e p o l ic e j n í h o d i n a v h osp odá ch na 1 0. h od in u s t a no v i l a a p r ot o, k d o b y t oho t o u st a n o v en í n ed b a l , t en s e n ec há d o o b ec n í š a t la vy za v ćít.

26. V y m á t e n a t o d b á t , a b y n a n á m ÷s t í a v u l ic íc h v eće j n á å i st ot a pa n o v a la , žá d n á k a l n á v od a s c h l í vď n e b l ouž í z d om u n a n á m ÷st í n evyt éka l a , a ta k é – j a k z d e j e o by å ejem – ab y ž ád ná š p ín a n eby la na nám ÷ st í v y l év á n a .

27. V y m át e na t o s i ln ÷ h l ed÷t , a b y k a ždý , k d o n ÷c o n a t rh k p ro d e j i p ćiveze, m ÷l p o ćá d n ou m í ru a v á h u.

28. Peka ći a k rupa ć i i će z n í c i m u s í sv é k r á m y, v a n y a što k y m í t i v žd y å i s t é; p eå ivo a ma so p r odá va ti j en d l e st a noven é a vyv ÷š en é t a xy ( = ceny – pozn. red. ). V eš k eré p eå iv o m usí bý t d ob će vyp eå en é, ž ád no u p ćí sa d u ( n a p ć. p ota š atd . ) n es m í ob sa ho va t, a v t é m í će b í lé m us í b ýt , j ak j es t p o j m en ova né ( c h l éb b íl ý , p ecn áćs k ý n a j e d n u m ou k u n e b o å e r ný , r o h l ík y m a st né, m l íå n é , s p ro s t é a t d . )

29. V e š k e r é v á hy , z á va ž í i m ír y v š e h o d r uh u m us í b ýt u v š e c h o b ch od n í k ď , u v ed e n ých v å lá nku 2 8, t ak i v š ech k up cď , tab áå n ík ď, m a t e r ia l i stď a t d . o d zd e j š í h o n eb j i n éh o c im e nt ý r ov a v š íh o ( = cejchovacího – pozn. red. ) k om i sa će k o lk o va n é. 36

zpČt na obsah

30. P r od a v aå i p ra ch u ( = stĜelného – pozn. red. ) n e sm í n ik d y m í t v e l k o u z á s o b u v k r á m ÷ p o h r o mad ÷ n a l éz a t .

a t e n s e v ž d y m us í v p le c h ov é s c h rá n c e

31. V op r á v n ÷n ýc h h o st in cí ch, k d e s e v yv a ćová n í j ídel k on á, m usí b ýt v žd y k a žd ý m÷s í c vy v ÷š ená j íd el n í c edu l e, p od eps an á pu r km is t rem .

32. V h os t in cí ch , k d e k a žd é ho p o c e st n ého n e b c i z íh o p će s n o c n ec há va j í, m usí ka žd éh o d o ci zine ck é knih y z a p sa t , k t e r ou ž V y , ja k b y l o j i ž v å lá nku 14 ćeå en o , k ont ro lov a t m us ít e.

33. V h os t in cí ch , n a l év á rná ch a k o ća lná ch m us í m ít v ž dy n ád oby poćád n ou m í ru , a p r o tož s e å a s o d å a s u p će m ÷ć í a m al é n ád ob y s e z k on f is ku j í . T éž m u sí být k a ž dá nád oba å i st ÷ v ymy tá a m us ít e h le d ÷t n a t o , ab y p l e ch ov é n á d ob y r e za v é z e v n i t ć a n i zv enku neby ly. Ka žd á ta ková s v ÷tn ic e m us í b ýt å i st á , s t o ly a l a v i c e u m yt é a v k a žd é m usí b ý t h rac í p at ent a na ćí z en í o o b sl u z e h o st ď vy v ÷š eno.

34. M át e n a t o pć í s n ÷ h le d ÷t , a b y v eš k e ré k a š ny b y ly vž d y v od á k em å i s t ÷ vy pu cova né, a lid é p ro v od u v žd y jen s å is tým a n ád obam i ch od i l i.

35. B ud et e n a t o p ćí s n ÷ h l ed÷t , ab y s e ve m ÷s t ÷ l e h k é d í vk y n e zdr ž o va l y a t a j n é sch ď z e t a k ov ých s e m u sí p će k az it .

36. P ći d om n ÷lý ch k r á d e ž íc h m us ít e u p od e zće l ý ch l i d í n e c h a t p ro hl e d a t j e j i c h b y t y , p ďdu a vše chno nechat rozk opat at d., k d e b y st e m ys le l, ž e b y s e uk rad e n é v ÷c i m o h l y na l é za t .

37. Na v yb ídn ut í m ÷st sk é rad y a ok res n íh o ú ć a d u b ud e t e p o v in e n spo l u ú å in ko va t p ći z a bav o vá ní v ÷c í , j a k o žt o a s i st e n t . ( = jde o úþast pĜi exekucích – pozn. red.).

38. M u s ít e na t o h l ed ÷t, ab y s e n ez ra l é o v o c e n ep r odá va l o a kdyb y s e t ak ov é vy sk yt l o , oz nám ít e t o s em a to s e z aba v í.

39. Ka žd é d om ovn í s t av en í mu s í b ýt v žd y

å í s l em o p a t ćené a kd e t o t o

sc há zí, oznamt e t o sem .

40. P i v o s e m u s í v š ud e z d ra vé a å i st é p ro d á v a t . K d y b y n÷k t e rý h o s t in s ký ka ln é a k ys el é p iv o p r odá va l , u d÷le jt e ozn ámení a za ba v í s e m u .

41. K upc i n esm ÷jí p ro dáv at

t ak ov é z b ož í, jak o js o u ro z l i åné o l ej í å k y, k o ć en í, b y l iny a td ., k t eré j en a pa t yk á ć j es t op rá vn ÷n p rod áva t , a p r ot o ž s e m us í n a t o h l ed÷t , a b y s e t a k o v é v yp r oda l o a u ž s e v í c e n e ob j edn á v a lo, n eb oč by s e k on f i sk ov at m u s elo .

42. P rás ká n í bi å em na n ám ÷st í a v u l ic í ch j es t zak á z á n o. 43. M u s ít e na t o h l ed ÷t , a b y k a žd ý n e ch a l zja r a oå is t it st r om y od h o us ene k . 37

zpČt na obsah

44. N o v é s t a vb y s e m o h ou j e n s p o l it ic k ý m p o v ol e n ím v y k on á va t , a p r o t o ž s e m u s í k a žd ý, k d o v ÷t š í op ra vu k on á v yk á za t t a k o vým p o v olen í m .

45. T esa ći a z e d n í c i, k t eć í j so u v p rá ci , s e m us í v žd y v yk á z a t c e d ul k ou od sv ém u m i st ra.

46. V dom ec h , na ná m ÷s t í a v b l ízk ost i m ÷st a

j e s t s t ćel b a s p ra ch em p ćí sn ÷ z ak ázá na , a p os ti žen ý pa ch at el j es t s em k o z nám en í n eb o d o d á n í.

47. K Va š emu u po t ćeb e n í j e s t V á m zd e j š í p o l ic e j n í s lu že b n ík , j a k o žto V á š p od ćí z en ý d o d á n , a o n m u s í k a ž d ou c h v í li a h o d i nu , k d y h o p otćeb ov at b ud et e, s e k Vám d o st av it , p o kud s ám n eb ud e j i n o u n eod k lad no u s l u žb ou zam ÷s t n á n . K dyb ys t e o n ÷kt erém å l á n k u t é t o i n st ru k c e p o t ć eb o va l v ys v ÷t l e n í , d á s e V á m s o c h ot ou od n í ž e p s a n é m ÷s t sk é r a d y , a p r ot ož s e j e š t ÷ v yb í zí t e , a b ys t e k a ž d ý z á v a ž n ý p ć estu p ek s em o z ná mi l, ab y s e p r o ti v i ní kďm n á l ež i t ÷ p os tu po va t m oh l o. K o n e ån ÷ s e j e š t÷ u p o z o rā u j et e , ž e V a š e o so b a v e s l už b÷ p o ž adu j e t a k ov ou ú c t u , j ak o k aždá b ezp eån os t n í s t rá ž. K d yby V á s p ro t o n ÷kd o n a V a š e v y z vá n í n e up os l ec h l , n eb s e V á m c ht ÷l p ro t iv i t , o z n a m t e t o s e m a o d tud d os ta n et e h n ed p o si l u , bu ò sk rz e c . k . å e t n ict v o n e b j i n é o s o b y, a t ak t će b a s i s i l o u z á k o na m u s í b ý t z j e d n á n p oćá d e k a v i n ík p ćí s n ÷ p ot r est án . M ÷s t s k á ra d a v Pć iby s la v i d n e 2 2 . ć í jn a 1 8 62 A u g u s t i n B e dć i c h ä ep l

purkmistr

ZávČreþná redakþní poznámka V zájmu dosažení lepší pĜedstavy o pĤvodní podobČ Instrukcí pro policejního dozorce v mČstČ PĜibyslavi uvádíme pro ilustraci v autentické podobČ 2 z þlánkĤ tohoto dokumentu tak, jak byly sepsány bez ohledu na tehdy platný pravopis: ýlánek 12. „ PĜi povstalém ohni musýte hned hledČt aby se pokĜik spĤsobil a sám se ale na místo ohnČ a k ruce purkmistra dostavit. Kdyby jste se však domakal že nČkdo vyšlý nebo zmáhající oheĖ sám udusit chtČl a o pomoc nevolal, jest to sem hned 38

zpČt na obsah

k udání. Ten samý pád jest kdyby pĜi vypuklém ohni se na nČkoho podezĜení mČlo, že sám založil, jest to hned purkmistrovi na místČ oznámiti, který se sám pĜesvČdþit a pak další kroky zaĜídit musý.“ ýlánek 22 „Kdyby se v hostincích neb nalévárnách a koĜalnách nČjaký kĜik neb praþka strhla jest Vaše povinost takovou hned pĜi poþátku zamezyt, a kdyby sobČ rváþi tyto v dobrém Ĝíct dát nechtČli, ty samé hned zavĜít nechat. ObzvláštČ jest Vaše povinost pĜi poutech, posvíceních kde þeládka a sprostá chasa muziku má zde vždy dohlížeti, a každý kĜik jak pĜi muzice tak na námČstí pĜekazyti, a viníka zavĜít nechat.“

Malá zamĜížovaná okénka pĜibyslavské šatlavy, z nichž vyhlíželi mnozí narušitelé veĜejného poĜádku v našem mČstČ. Škoda, že už je mimo provoz; nČkdy by se hodila. Foto: M. Omes

39

zpČt na obsah

PěIBYSLAVSKÉ OSOBNOSTI V NAUýNÝCH SLOVNÍCÍCH

EMERICH FIALA

* +

21. 12. 1878 v PĜibyslavi 15. 9. 1966 v Praze

JUDr., notáĜ a spisovatel v Praze. Vedle odborných právnických studií a monografií mu vyšlo nČkolik knížek krásné literatury, zejména veršĤ: „Než pĜijde veþer“, „PíseĖ o rozmarinČ“, „Hra iluzí“, „Barevný vČjíĜ! a jiné. V próze mu vyšly: „Povídky ironické“ a „Aniþka kouzelnice“. Fiala vyniká darem bohaté fantazie a malebností slova, umČleckou stavbou veršovou a silou výrazovou. Komenského slovník nauþný, 4. svazek, Praha 1937, s. 239 Redakþní poznámka Emerich Fiala byl nejstarším synem Emericha Fialy, továrníka, jemuž patĜil od roku 1868 dĤm þp. 47/ I – dnes má þp. 62 – viz jeho dobová ilustrace na str. 40. Zde mČl jeho otec výrobnu likérĤ, obchod vínem a vinárnu. PĜedtím byla v tomto domČ barvírna textilu Františka Jelínka a po jeho smrti náležel tento prostorný objekt Amálii Jelínkové, od níž pĜešel do vlastnictví Emericha Fialy staršího. V tomtéž domČ se také narodil 17. þervence 1884 JindĜich Fiala. I on získal vysokoškolské vzdČlání a zĤstal v Praze. Stal se generálním Ĝeditelem MČstské spoĜitelny na tehdejších Královských Vinohradech, byl souþasnČ odborným publicistou a kulturním pracovníkem. AlespoĖ tak je o nČm psáno ve výše uvedeném Komenského slovníku nauþném na stranČ 240. Bratr Emericha a JindĜicha Fialových, Josef Fiala se narodil v roce 1883. I on studoval v Praze na právnické fakultČ. Studia ale nedokonþil, takže se psal - podle tehdejších dobových zvyklosti - jako JUC ( kandidát práv ). Po svém otci pĜevzal v PĜibyslavi živnost v nynČjším domČ þp. 62. JeštČ v roce 1946 je veden v seznamu pĜibyslavských živnostníkĤ jako obchodník lihovinami a vlastník velkoprodejny tabákových výrobkĤ. ZemĜel 30. dubna 1955. Pro jakési odlehþení lze ještČ uvést, že nejstarší Emerich Fiala, jenž založil zmínČnou výrobnu likérĤ v objektu bývalé barvírny textilu, vypracoval více než 50 nejrĤznČjších receptur, podle nichž se pak v jeho provozovnČ pracovalo. TĜeba pĜi40

zpČt na obsah

znat, že se zachovaly až do dnešní doby. Pro prípadné zájemce, kterí by si chteli - v rozporu s platnými zákony – vyrobit napr. 10 litru jerabinky lze uvést, že k tomu potrebují: 3 litry þistého lihu 3 kg cukru

1 litr jeĜabinové šĢávy 10 dkg blíže neuvedené tresti.

Podobným zpĤsobem se vyrábČly i další dobroty pro milovníky alkoholu – napĜ. ýert, PradČd. Žitná, Hrušková, Kmínka, HoĜká, Jahodová, Vinný likér a další. Emerich Fiala však nevyrábČl jenom likéry, ale i citrónovou šĢávu k výrobČ limonád, vanilkový a þokoládový krém pro výrobu cukrovinek nebo Francovku þi Hofmanské a skoĜicové kapky. Ale i to už dnes patĜí jen do historie, nad níž se mĤžeme shovívavČ pousmát.

DĤm þp. 62 mČl mezi dvČma válkami zajímavou sgrafitovou výzdobu. Levý obchod patĜil Emerichu Fialovi, zatímco v pravém prodával BedĜich Krank. Dnes je v domČ „ěeznictví KĜesĢan“ a obchod textilem. Foto: z archivu L. Hladíka

zpČt na obsah