na obsah
1
PđIBYSLAVSKÝ ïTVRTLETNÍK pro kulturu, historii a ekologii
ðíslo 2, roðník 4 PĒibyslav 2004
2
OBSAH Jak to bylo s pomníky padlých v PĜibyslavi ? PhDr. Ladislav Macek
Z historie pĜibyslavských lékáren a lékárníkĤ – dokonþení PhDr. OldĜich Málek
4
13
Historické zajímavosti z Ronova nad Sázavou Ronovští papírníci
Ing. Josef ýejka, CSc.
20
Útržky z historie našich vČžních hodin PhDr. OldĜich Málek
33
PĜibyslavské osobnosti v nauþných slovnících: FRANTIŠEK PILAě
41
___________________________________________________________ PđIBYSLAVSKÝ ïTVRTLETNÍK pro kulturu, historii a ekologii vydává MČstský úĜad v PĜibyslavi, registrace MK ýR E 11152 ze dne 2.2.2001. Redakþní rada: OldĜich Málek, Roman Prnka, Eva Šmídová, VČra Jirásková, Anna Šauerová, Edita Ouvínová. Vychází 4x roþnČ. Na 1. stranČ obálky je linoryt „SloupoĜadí druhého nádvoĜí pĜibyslavského zámku“od ak. soch. Romana Podrázského. Cena: Kþ 30,3
Jak to bylo s pomníky padlých v PĜibyslavi? Ladislav Macek Úvodem nutno poznamenat, že smyslem následující stati rozhodnČ není pĜispívat k emocionálnČ zbyteþnČ vyhrocené polemice ve vČci ponechání tzv. sovČtského vojáka na stávajícím místČ, þi jeho pĜestČhování na místo jiné. Stanoviska zastáncĤ i odpĤrcĤ jsou jednoznaþnČ formulována ( viz napĜ. PĜibyslavský obþasník v letech 1995 - 1996 i v roce 2003 ) a srozumitelná jsou i jejich ideovČ - politická východiska. Možná však nebude zcela od vČci položit si nČkolik jednoduchých otázek: Známe alespoĖ základní faktografii a dobové souvislosti vzniku obou pomníkĤ? Vycházíme pĜi svých tvrzeních ze znalosti vČci a nebo se spíše opíráme o „lidovou tradici“, v lepším pĜípadČ o osobní zážitky z mládí ( nezapomínejme, že od stavby druhého z pomníkĤ ubČhlo více než 55 let ), þi jen využíváme vhodné pĜíležitosti k tomu, abychom se vyjádĜili k pováleþným dČjinám z pozice svého ideového zamČĜení? Tomu, aby na nČkteré z výše položených otázek bylo možné nalézt alespoĖ þásteþnou odpovČć, by mČla napomoci i následující staĢ, jejímž cílem je poskytnout þtenáĜĤm možnost podívat se na problematiku prostĜednictvím „Ĝeþi“ dochovaných historických pramenĤ, jejichž vypovídací hodnota je dána konkrétní dobou vzniku a nepodléhá tak momentální potĜebČ, þi politickému zadání.
Pomník padlých legionáĜĤ a vojínĤ Poþátky snah o stavbu pomníku padlých v PĜibyslavi lze þasovČ zaĜadit k roku 1916, kdy zde byla ustavena komise, která si „vytkla za cíl postaviti pomník padlým vojínĤm z PĜibyslavi a okolí“. V jejím þele stanul Alfons Hornek, místní dČkan. Ten ve spolupráci s Karlem Pokorným v mČstské spoĜitelnČ založil konto na jméno „Fond pomníku padlých vojínĤ v PĜibyslavi“ a vyhlásil finanþní sbírku, jejíž první výtČžek k 25. Ĝíjnu 1916 pĜedstavovala suma 87 korun rakousko – uherského mocnáĜství ( prvními dárci byli dle dochovaného soupisu – p. KĜesĢan z PĜibyslavi, p. ýáslavský z PĜibyslavi, p. Nováková ze Žižkova Pole, p. Kvasniþka ze HĜišĢ, p. BoĜilová z Olešenky, p. PuchýĜová, p. Coufal z PĜibyslavi, p. KoĜínková, p. Novotná ze HĜišĢ, p. Šidlák z Dolní Jablonné a Spoleþenstvo živnostníkĤ v PĜibyslavi ). V roce 1917 pĜispČlo 22 osob, v roce 1918 dalších 10 a vypomohly i sbírky do pokladniþek u hĜbitova i v kostele a opomenout nelze ani sbírku dČtí z Nových DvorĤ. Ke 13. kvČtnu 1918 tak bylo ve „Fondu“ soustĜedČno 333,87 rakouských korun, avšak plánovaný pomník se až do konce 1. svČtové války postavit nepodaĜilo. Situace se radikálnČ zmČnila po vzniku samostatné ýeskoslovenské republiky 4
zpČt na obsah
v roce 1918. StejnČ jako v jiných mČstech a obcích i v PĜibyslavi vznikla místní jednota ýeskoslovenské obce legionáĜské ( dále JýOL ), jejíž þlenové v roce 1923 do jisté míry navázali na snahy výše jmenované komise a stali se aktivními iniciátory „postavení pomníku padlým legionáĜĤm a vojínĤm v PĜibyslavi“. V únoru 1923 se tehdejší pĜedseda JýOL Josef Joukl a její jednatel Josef Pátek obrátili na Okresní správní komisi v PĜibyslavi s prosbou, zda by nepĜispČla nČjakou finanþní þástkou na stavbu zamýšleného pomníku a aniž by þekali na odpovČć, již 4. dubna 1923 dopisem požádali sochaĜe Františka Bílka z Podhorního Újezda ( nar. 27. 4. 1889, absolvent sochaĜské odborné školy v HoĜicích, autor Ĝady legionáĜských pomníkĤ za anabáze v Rusku ) o sdČlení, za jakých podmínek by byl schopen požadovaný pomník dodat. SochaĜ nabídl cca 4,5 m vysoký pomník za cenu 15 500,- Kþ. Okresní správní komise se na své schĤzi dne 19. þervence 1923 usnesla, že avizovaný projekt bude podporovat, nicménČ vyžádala si podrobný rozpoþet, sochaĜské návrhy a stanovila si podmínku, že bude pĜizvána „ke komisionelnímu ohledání místa, kde pomník má býti postaven“. Mimo to vyjádĜila námitku, „že pomník by mČl býti umístČn na nejfrekventovanČjším místČ silnice ku nádraží, neuznává toto místo za vhodné pro spousty prachu, který nejen pomník, ale i vegetaci kolem nČho, by znaþnČ poškozoval a tím i vzhled po stránce pietní, by pomníku byl na újmu". Dne 26. srpna 1923 probČhlo za pĜítomnosti sochaĜe Františka Bílka komisionální ohledání místa pro umístČní pomníku, pĜiþemž „s místem na rozjezdu silnic v námČstí pĜibyslavském" byl vysloven zásadní souhlas. František Bílek ještČ slíbil dodání dvou modelĤ, aby mohlo být definitivnČ rozhodnuto. V listopadu 1923 byl vyhotoven podrobný rozpoþet, jehož výše dosáhla sumy 21 670,- Kþ a JýOL opČtnČ požádala okresní správní komisi o finanþní pĜíspČvek. Ta na své schĤzi dne 2. prosince 1923 odsouhlasila celkovou sumu ve výši 4 000,Kþ, avšak zároveĖ vyjádĜila podnČt k úvaze, „nebylo-li by vhodnČjším uctČním památky padlých bojovníkĤ, kdyby postaven byl chorobinec neb sirotþinec a v nČm umístČna deska se jmény padlých vojínĤ". Její stanovisko bylo potom podpoĜeno i pĜípisem Zemského správního výboru v Praze ze dne 19. ledna 1924, který všem þeským okresním správním komisím doporuþil, „aby obce, které mají fondy na vybudování pomníkĤ vojínĤm a legionáĜĤm padlým ve svČtové válce, vČnovaly je k založení sociálnČ - humánních zaĜízení pro sirotky, zvláštČ pro pozĤstalé po tČchto padlých vojínech". Vše nasvČdþuje tomu, že výše uvedený apel nalezl odezvu u všech zainteresovaných, neboĢ pĜíprava stavby pomníku byla na témČĜ 4 roky pozastavena, vþetnČ toho, že pĤvodní iniciátor akce z roku 1916, dČkan Alfons Hornek, dne 19. kvČtna 1926 pĜedal do úschovy mČstské radČ vkladní knížku „Fondu pomníku padlých vojínĤ v PĜibyslavi“ s celkovou þástkou 497, 63 Kþ. K myšlence zĜízení pomníku padlých se JýOL vrátila pĜi pĜíležitosti desetiletého výroþí vzniku ýeskoslovenské republiky. Její tehdejší pĜedseda František Daniel a jednatel Josef Joukl pozvali do mČsta akademického sochaĜe Rudolfa Kabeše 5
zpČt na obsah
z Tábora ( nar. 20. 8. 1885, absolvent umČlecko prĤmyslové školy v Praze, autor Ĝady pomníkĤ, mj. Mistr Jan Hus v Ledþi nad Sázavou, tzv. HusĤv reliéf ve Sboru církve þeskoslovenské v HavlíþkovČ BrodČ ), který se vyjádĜil souhlasnČ k plánovanému umístČní a slíbil dodat fotografii vybraného pomníku, vþetnČ návrhu na úpravu místa. S odvoláním na jednání z roku 1923 požádali dne 6. dubna 1928 pĜedstavitelé JýOL zastupitelstvo obce, „aby þást námČstí od obecní váhy resp. trafiky smČrem k hotelu Klusáþek byla pro pomník laskavČ propĤjþena". Žádosti bylo vyhovČno na schĤzi mČstské rady dne 13. þervence 1928, pĜiþemž jako zajímavost lze snad uvést i to, že koneþné situování pomníku do pĜedloženého návrhu zakreslil tehdejší starosta Otto Klusáþek. MČstské zastupitelstvo na své schĤzi ze dne 27. þervence 1928 pomČrem hlasĤ 20 : 5 rozhodnutí mČstské rady potvrdilo a povolilo „ stavbu pomníku na veĜejném prostranství v trojúhelníkové prostoĜe poblíž mostní váhy, v mČĜítku okrasného parku tak, jak Vám pan starosta mČsta vykáže, aby komunikaþní provoz a frekvence o trzích nebyla poškozena". Den 19. srpna 1928 probČhla ustavující schĤze Slavnostního výboru sdružených osvČtových korporací v PĜibyslavi, pĜiþemž za þlena užšího výboru zde byl za mČstskou radu zvolen starosta mČsta Otto Klusáþek, kterého za obec v širším výboru doplĖovali dČkan Alfons Hornek a Josef Hesse. ZároveĖ bylo usneseno dne 2. záĜí 1928 uspoĜádat slavnost položení základního kamene k pomníku padlým za svČtové války, pĜiþemž eventuální zisk mČl být vČnován ve prospČch uvedeného pomníku. Slavnostní výbor v þele s místní jednotou ýeskoslovenské obce legionáĜské požádal okresní správní komisi a mČstskou radu o pĜevzetí protektorátu nad plánovanou slavností, pĜiþemž není bez zajímavosti, že na schĤzi mČstské rady dne 7. záĜí 1928, kde hlasování dopadlo 6 : 3 ve prospČch pĜevzetí protektorátu, zaznČl i zamítavý povzdech dČkana Alfonse Horneka: „S lidovou stranou nebylo jednáno a poþíKladení základního kamene 2. 9. 1928 Foto: archiv L. Hladíka táno". Jak vidno politické rozpory se již tehdy projevovaly i v záležitostech, kde bychom oþekávali spíše všeobecnou shodu. Slavnost probČhla v plánovaném termínu, pĜiþemž nosným bodem programu byl prĤvod mČstem od sokolského cviþištČ k základu pomníku, doplnČný chorálem pČveckého sboru „Beseda“, slavnostní Ĝeþí uþitele Františka HutaĜe, uložením seznamu padlých a urny s prstí od Zborova, kterou pĜivezl ruský legionáĜ Emanuel 6
zpČt na obsah
MČšĢan do základĤ ( kde asi tyto vČci skonþily po pĜestČhování pomníku? ), poklepáním na základ a na závČr zaznČla státní hymna. Souþástí oslav mČl být i dopolední koncert Horácké hudby ze Žćáru nad Sázavou na námČstí, odpoledne veselice na sokolském cviþišti a v osm hodin veþer divadelní pĜedstavení „Transport þíslo 20“ ( autory byli renomovaní herci BedĜich Vrbský a ZdenČk ŠtČpánek ) v sále hotelu Klusáþek. Stavba pomníku potom rychle pokraþovala, takže dne 14. Ĝíjna 1928 mohlo dojít k jeho slavnostnímu odhalení za úþasti vojenské hudby 21. pČšího pluku z ýáslavi. PĜi této pĜíležitosti byl pomník slavnostnČ pĜedán do péþe mČsta. Situace se zmČnila po okupaci ýeskoslovenska NČmeckem v bĜeznu 1939. LegionáĜská tématika reliéfĤ na bocích spodního hranolu se pro okupaþní správu stala nepĜijatelnou . Pomník padlých v závČru 20. let minulého století PĜípisem protektorátního ministerFoto: archiv L. Hladíka stva vnitra ( þ. E-1753-15/6-40 ze dne 16. þervna 1940 ) bylo pĜednostĤm okresních úĜadĤ naĜízeno odstranit „závady pĜi vnČjším oznaþování". Vzhledem k tomu, že obsah naĜízení byl rĤznČ interpretován, vydalo ministerstvo vnitra dne 26. þervna 1940 dodatek, který „k dotazĤm nČkterých podĜízených úĜadĤ ohlednČ pomníkĤ padlých sdČluje, že z tČchto pomníkĤ odstraniti jest nápisy, resp. vymýtiti z nápisĤ ony þásti, jež v jakémkoli náznaku nejsou sluþitelny s dnešními státoprávními pomČry". Ve smyslu citovaného naĜízení proto Okresní úĜad ChotČboĜ požádal všechny þetnické stanice svého obvodu o sdČlení, jakým zpĤsobem došlo k jeho naplnČní. OdpovČć ýetnické stanice PĜibyslav ze dne 5. þervence 1940 byla struþná. Konstatuje, že „pomník padlých neb závada, tj. postava legionáĜe a muže spoutaného byla z pomníku vysekána". Kdy pĜesnČ a kým byl pomník náležitČ „opraven“, o tom se písemné doklady dohledat nepodaĜilo, nicménČ je zĜejmé, že tak získal podobu, jaká se nám zachovala až do dnešní doby. zpČt na obsah 7
Památník osvobození Idea postavení „památníku padlým rudoarmČjcĤm, pĜípadnČ zapojit tuto stavbu pomníku na celkovou úpravu parku na námČstí v místech pomníku padlých I. našeho odboje a hrobĤ partyzánĤ, rudoarmČjcĤ a padlým II. našeho odboje" byla poprvé „oficiálnČ“ projednávána dne 3. dubna 1948 na schĤzi akþního výboru Národní fronty v PĜibyslavi, pĜiþemž bylo rozhodnuto návrh místní odboþky Svazu pĜátel SSSR v ýeskoslovensku ( dále SP SSSR ) „plnou vahou" podporovat a k získání potĜebné þástky bylo doporuþeno uspoĜádat sbírky, kulturní, sportovní a další podobné podniky. Dopisem ze dne 21. dubna 1948 se místní odboþka SP SSSR obrátila na Místní národní výbor v PĜibyslavi s následující žádostí: „Naše odboþka hodlá za spolupráce MNV a všech místních organisací a spolkĤ postaviti na zdejším námČstí místo dosavadního pomníku padlých nový pomník spoleþný pro legionáĜe, RA i ruské partyzány. Na valné hromadČ místní odboþky a výborové schĤzi bylo usneseno zadati, resp. jednati, o této vČci s akad. sochaĜem Samohrdem z HoĜic v Podkrkonoší, od nČhož nám již také došly návrhy. Tyto byly však pouze na pomník pro RA. Jelikož však jedná se o postavení pomníku spoleþného nákladem cca 100 - 150 tisíc Kþs, rozhodli jsme se požádati p. Samohrda, aby pĜijel k nám do PĜibyslavi a na místČ samém podle svého dobrozdání navrhl nám, jaký nejvhodnČjší pomník postaviti a jak jej umístiti. Jelikož dle Památník osvobození z roku 1948 Foto:archiv L. Hladíka sdČlení stará se o udržování dosavadního pomníku a prostranství kolem nČj MNV místo odboþky ýsl. obce legionáĜské žádáme Vás zdvoĜile, abyste k této vČci zaujali své stanovisko a sdČlili nám Vaše rozhodnutí, abychom mohli zahájit jednání s panem Samohrdem tak, aby mohl být nový pomník ještČ letošního roku postaven." Usnesením ze dne 22. dubna 1948 se rada MNV jednomyslnČ rozhodla návrh 8
zpČt na obsah
„všemožnČ podporovati" a to i po stránce finanþní, avšak zároveĖ žádala, aby k jednání s akademickým sochaĜem Karlem Samohrdem ( nar. 12.12. 1895, absolvent sochaĜské odborné školy v HoĜicích a akademie výtvarných umČní v Praze, kde byl žákem a dva roky i pomocníkem Jana Štursy, mj. autor pomníku hudebního skladatele Jana Maláta v HoĜicích, þi Aloise Jiráska v Novém BydžovČ ) pĜi jeho návštČvČ PĜibyslavi byli pĜizváni i zástupci místní jednoty ýeskoslovenské obce legionáĜské. Plénum MNV se na své schĤzi dne 29. dubna 1948 usneslo, … „aby MNV podpoĜil morálnČ sbírku ve zdejším mČstČ a nebylo-li by dosaženo oþekávaného výsledku, aby tato sbírka byla provedena i na venkovČ". Dne 30. dubna 1948 do PĜibyslavi sochaĜ pĜijel a lze pĜedpokládat, že jednání ve vČci nového pomníku probČhlo ke spokojenosti všech zúþastnČných, neboĢ již 9. srpna 1948 tehdejší vrchní tajemník MNV JindĜich Vodiþka tzv. úĜedním pĜipomenutím oznamoval pĜedsedovi MNV Filipu Fialovi, že „Svaz pĜátelství se SovČtským svazem, odboþka v PĜibyslavi, zadala postavení památníku osvobození na námČstí ak. sochaĜi Samohrdovi za Kþs 115 000,-. Úhradu na tento památník již bude mít obstaranou, schází ještČ podstavec pod tento památník, který bude státi okrouhle as Kþs 40 000,-. Svaz pĜátelství žádá, aby tato investice byla provedena v rámci úprav mČsta nákladem MNV, který by postavení podstavce, jehož plány se pĜipojují, zadal nČkteré oprávnČné firmČ." Téhož dne veþer rada MNV rozhodla doporuþit plénu MNV, aby v rámci úprav mČsta v akci „Z“ bylo zafinancováno postavení potĜebného podstavce. S tím, na základČ doporuþení rady a finanþní komise MNV, vyjádĜilo souhlas i plénum MNV na své schĤzi dne 13. srpna 1948 a zároveĖ bylo místní odboþce SP SSSR sdČleno, že „nČkteré povrchové práce, vzhledem k nezbytným úsporám pracovních sil ve dvouletém plánu, nutno provésti v rámci pracovní svépomoci, kterou mimo jiné mĤžete požadovati od svých þlenĤ, aby se projekt uskuteþnil". Stavba byla zahájena a zaþalo být aktuální, co s pĤvodním pomníkem? Dne 4. Ĝíjna 1948 se na místní národní výbor obrátili pĜedstavitelé místní jednoty ýeskoslovenské obce legionáĜské s prosbou, „aby pokud bude možné, pomník padlým, který má býti uskladnČn v museu, byl pĜemístČn na náklad obce na prostranství pĜed soudem" ( dnes zdravotní stĜedisko – pozn.redakce ). Jednání rady MNV k tématu probČhlo ještČ téhož dne veþer, pĜiþemž František Jáchym navrhl, „že by bylo možné tento pomník umístiti pĜed lípou svobody, þímž by získal pohled od Brodské brány a þinil by protČjšek k pomníku sv. Václava". Návrh byl pĜijat a na JýOL byl smČrován požadavek, „aby pĜi pĜemístČní pomníku svými þleny spolupracovala a protože se naskýtá pĜíležitost odborného pĜemístČní, pokud zde bude akad. sochaĜ Samohrd z HoĜic, nechĢ jednota pĜikroþí k pĜípravným pracím ihned, aby pĜemístČní tohoto pomníku bylo þasovČ stihnuto se stavbou památníku osvobození. Jednota nechĢ proto pĜikroþí ihned k vymČĜení pĜíslušného místa a ku zhotovení základu". Již na následující schĤzi rady MNV ( 11. Ĝíjna 1948 ) však zaznČla varovná slova, „že usnesení RADY k bodu 4) z minulé schĤze ohlednČ pĜemístČní pomní9
zpČt na obsah
ku padlých vojínĤ k LÍPċ SVOBODY se stává v posledních dnech pĜedmČtem ostré kritiky obþanstva". Rada se proto rozhodla nechat o záležitosti rozhodnout plénum MNV a místní JýOL bylo zasláno upozornČní, aby pĜípravy k pĜemístČní pomníku byly ukonþeny. Kritické ohlasy obyvatel PĜibyslavi proti pĜemístČní „starého“ pomníku neustávaly a pĜedseda MNV na to 22. Ĝíjna 1948 reagoval svoláním mimoĜádné schĤze þlenĤ rady MNV, pĜiþemž není bez zajímavosti, že z 10 pozvaných se jednání zúþastnilo pouze 6 osob ( mimo pĜedsedy MNV Filipa Fialy, zástupce stavebního odboru Františka Jáchyma a zapisovatele vrchního tajemníka JindĜicha Vodiþky také Karel Ficbauer, Bohumil Jiránek, Josef Košátko, František Pátek, Josef Sokol a MatČj Veit, ), což však postaþovalo k tomu, že rada MNV byla usnášení schopná a zapisovatel tak mohl poĜídit následující zápis: „Pan pĜedseda pĜivítal pĜedevším všechny pĜítomné þleny a informoval je o intervenci u pĜedsednictva vlády, ministerstva národní obrany a u velvyslanectví SSSR v záležitosti oslavy odhalení památníku osvobození dne 7. listopadu t. r. a konstatoval, že pĜijetí u tČchto vysokých úĜadĤ bylo velmi laskavé a pĜislíbena byla úþast vlády a MNO vysláním generála KouĜila, bývalého velitele 3. pČš. pluku Jana Žižky z Trocnova, který svého þasu byl se svým plukem na manévrech ve zdejším mČstČ a rovnČž velvyslanectví SSSR se zúþastní svým zástupcem. PĜekvapivé však bylo nepĜíliš pĜívČtivé pĜijmutí naší delegace v ústĜední kanceláĜi Svazu þsl. sovČtského pĜátelství. Dále sdČluje p. pĜedseda, že hlavním bodem dnešní schĤze jest porada ohlednČ urþení místa k poĜádání celostátní oslavy 28. Ĝíjna a definitivní pĜemístČní poškozeného pomníku bojovníkĤ z I. svČtové války. Pomník mČl býti pĜemístČn pĤvodnČ do parþíku na námČstí pĜed knihkupectvím B. Zacha, ponČvadž však v poslední dobČ se okolo tohoto usnesení RADY, které se stalo na podnČt místní odboþky þsl. obce legionáĜské, rozbĜedla celá snĤška ostré kritiky a zlomyslných vtipĤ, nedĤstojných této památce, jest tĜeba vážnČ o vČci uvažovati a nalézti vhodné místo pro umístČní. Po delší debatČ bylo usneseno: 1) OhlednČ urþení místa k poĜádání oslavy 28. Ĝíjna. Obþanstvo se po prĤvodu mČstem shromáždí na prostranství u nového památníku osvobození, jehož reliéfní spodní þást, pĜedstavující obraz legionáĜĤ a partyzánĤ bude odhalena, kdežto hlavní statue rudoarmČjce bude zakrytá a zde bude proveden akt oslavy. 2) PĜemístČní sochy bojovníkĤ z I. svČtové války. K návrhu p. Františka Jáchyma bude socha umístČna dĤstojnČ na prvním nádvoĜí zdejšího zámku a prostranství u sochy bude z jara 1949 upraveno." K avizovanému Ĝešení situace ze strany þlenĤ pléna MNV tak z nČjakého dĤvodu nedošlo. Rada rozhodla sama. Výsledek jednání byl místní jednotČ ýeskoslovenské obce legionáĜské písemnČ oznámen dne 29. Ĝíjna 1948, pĜiþemž souþástí textu bylo i oznámení, že „socha bude umístČna zítra, tj. v sobotu odpoledne. Žádáme Vás, abyste pĜi umístČní byli Vaším zástupcem zastoupeni". K pĜemístČní sochy skuteþnČ došlo a nic tak již nebránilo uspoĜádat slavnost 10 zpČt na obsah
odhalení nového „památníku I. a II. odboje a padlým RudoarmČjcĤm", jejíž termín byl stanoven na nedČli 7. listopadu 1948, v rámci oslav 31. výroþí „Velké Ĝíjnové revoluce". Pomník odhalil zástupce ministerstva národní obrany divizní generál František KouĜil za pĜítomnosti zástupce sovČtského velvyslanectví podplukovníka ýeresova.
* * * Tolik svČdectví písemných pramenĤ k otázce vzniku obou pĜibyslavských pomníkĤ padlých. Aby však byl výþet jejich „životních osudĤ“ úplný, není možné opomenout pováleþnou „anabázi“ staršího z nich. Jak již bylo Ĝeþeno výše k pĜemístČní pomníku padlých z roku 1928 na zámecké nádvoĜí došlo v roce 1948. Zde stál, trochu v pozici „nechtČného dítČte“, až do roku 1979, kdy v rámci stavební rekonstrukce severního kĜídla místního zámku mČlo dojít i k nové úpravČ zámeckého nádvoĜí, pĜiþemž architektonická koncepce majitele, tj. federálního výboru Svazu požární ochrany ýSSR, se zakomponováním pomníku do svého areálu nepoþítala. Vedení mČstského národního výboru bylo okolnostmi opČt „pĜinuceno“ hledat odpovČć na otázku: „Kam s ním ?“ A zde nastává zajímavá situace. Aþkoliv je zcela nezpochybnitelné, že o stČhování pomníku muselo být na vedení MČstNV jednáno ( byl to jeho majetek ), nebyl autorem stati v úĜedních záznamech mČsta dohledán jediný zápis, který by se výše uvedené problematiky nČjakým zpĤsobem dotýkal ( jen v Metodickém centru Sdružení hasiþĤ ýech, Moravy a Slezska na pĜibyslavském zámku se prý dochoval videozáznam, dokumentující pĜedmČtnou událost ). Nezbývá tedy jiná možnost, než se „opĜít“ o pamČtníky, kteĜí byli ochotni podČlit se o své vzpomínky a konstatovat, že „Ĝešení“ nalezeno bylo. Socha „Matky“, která zbyla z pĤvodního pomníku po odsekání legionáĜských motivĤ na podstavci v roce 1940, putovala dne 21. záĜí 1979 ke zdi bývalé kostnice na východní stranČ kostelního areálu. Zde potom nČjaký þas setrvávala a teprve díky systematickému pĤsobení dvou osob, kterým nebyl osud prvorepublikového pomníku zcela lhostejný, na pĜedstavitele mČstského národního výboru se prý podaĜilo dosáhnout toho, že pomník byl umístČn na pĜece jen vhodnČjší místo ( názory, zda pozemek nad bývalým smetištČm je místo „dĤstojné“, byly již v minulosti a samozĜejmČ jsou i v souþasnosti naprosto protichĤdné ) a to do centra malého parku východnČ od kostela, kde stojí dodnes ( pĜesun o nČkolik metrĤ v návaznosti na realizaci stavby trafostanice lze v celkovém kontextu pokládat za témČĜ bezvýznamný ). PĜehled použitých pramenĤ a literatury: Státní okresní archiv HavlíþkĤv Brod - Archiv mČsta PĜibyslav, kn. þ. 342, kart. þ. 36 - sign. III - MČstský národní výbor PĜibyslav, kart. þ. 1, 6, 17 - Okresní úĜad ChotČboĜ, kart. þ. 743, sign 2/1-13 - Okresní zastupitelstvo PĜibyslav, kart. þ. 29, sign. IX 1/180 11
zpČt na obsah
- Toman, P.: Nový slovník þeskoslovenských výtvarných umČní, díl I. ( A - K ), Praha 1947, s. 66, 448 - Toman, P.: Nový slovník þeskoslovenských výtvarných umČní, díl II. ( L - Ž ), Praha 1950, s. 396 Redakþní poznámka Autor výše uvedené stati, PhDr. Ladislav Macek ( 39 ), je již od roku 1990 Ĝeditelem Státního okresního archivu v HavlíþkovČ BrodČ, Kyjovská 1125. Jeho trvalé bydlištČ se však nachází v našem mČstČ. Historií PĜibyslavi se zabývá již Ĝadu let. SvČdþí o tom i jeho velice fundované pojednání, nazvané „PĜíspČvek k nejstarším dČjinám mČsta PĜibyslav“, obsažené v publikaci „PěIBYSLAV – sborník pĜíspČvkĤ k dČjinám mČsta, vydaný u pĜíležitosti 570 let úmrtí Jana Žižky“ v roce 1994. Archiv, v nČmž vykonává vedoucí funkci, má ve své péþi až pĜekvapující množství písemných dokladĤ o promČnách našeho mČsta v dávné, ale i zcela nedávné minulosti. Je zde uloženo nČkolik desítek vzácných listin, na 250 unikátních knih a více než 65 kartonĤ s písemnostmi, pojednávajících o historii našeho mČsta. Nejstarší listinou je dokument z 6. prosince 1465, jímž Viktorin z Kunštátu, syn JiĜího z PodČbrad, potvrzuje obyvatelĤm mČsteþka PĜibyslav jejich stará práva a výsady. Nachází se zde i mČstská kniha z roku 1441. Pracovníci archivu jsou k dispozici každému zájemci vždy v pondČlí a ve stĜedu. Každému ochotnČ poradí a pomohou mu zorientovat se v rozsáhlém archivním fondu. Proþítání starých, vesmČs rukopisných archiválií však vyžaduje nejen dostatek þasu, ale i znaþnou trpČlivost.
Souþasné umístČní sochy „Matky“ Foto: archiv L. Hladíka
12
zpČt na obsah
Z HISTORIE PĐIBYSLAVSKÝCH LÉKÁREN A LÉKÁRNÍKĘ OldĜich Málek Ph.Mr. JAROSLAV ECKERT – 6. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY Objevil se na pĜibyslavské scénČ po odchodu Mr. Františka Vrtiše, od nČhož získal dĤm i lékárnu. Ani o nČm nevíme, odkud do PĜibyslavi pĜišel, jak byl stár, jestli byl ženatý – takže skoro nic. Projevil se ale jako starostlivý ochránce zakoupeného objektu, neboĢ 3. dubna 1908 písemnČ požadoval od obecního úĜadu, „aby pĜi projektované stavbČ kanálu ve Vyšehradské tĜídČ byl poþáteþní bod tohoto kanálu volen pĜed zadní þástí domu þp. 44/I“, což byl jeho dĤm. Svoji žádost doprovodil Ĝadou zdĤvodĖujících argumentĤ a následujícím podpisem:
Již za 5 dní dostal od tehdejšího starosty, Františka Niklfelda, odpovČć, že „žádosti Vaší ze dne 3. dubna t.r. obecní zastupitelstvo na svém zasedání dne 7. dubna vyhovČlo.“ A víc o PhMr. Jaroslavu Eckertovi nevíme. Za nČkolik let došlo k 1. svČtové válce, z níž se témČĜ žádné písemnosti o dČní v PĜibyslavi nezachovaly. Ani mČstská pamČtní kniha nebyla v té dobČ vedena. Je však zĜejmé, že v prĤbČhu, event. v závČru, váleþného konfliktu odešel tento lékárník z našeho mČsta a dĤm i s lékárnou pĜešel do držení jeho nástupce. Mg.Ph. JIĐÍ DUNDR – 7. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY Titul pĜed jeho jménem necháváme tak, jak ho tento lékárník užíval na svém razítku, z nČhož je rovnČž patrné, že svoji lékárnu nazval po sv. Salvátoru. Z volebních seznamĤ, které byly sestaveny pro obecní volby v roce 1919, víme, že se narodil 11. bĜezna 1877, takže v uvedeném roce mu bylo 42 let. Bydlel tehdy se svou ženou Karlou Dundrovou, mladší o 10 let ( narozenou 3. þervna 1887 ) v domČ þp. 44 / I, jemuž se Ĝíká „stará lékárna“. 13
zpČt na obsah
Kdy dĤm s lékárnou pĜevzal od svého pĜedchĤdce jsme nezjišĢovali, ale jestliže v roce 1919, v prvních pováleþných volbách do obecního zastupitelstva již kandidoval a byl zvolen, mĤžeme to pokládat za nepĜímý dĤkaz, že v PĜibyslavi už nČkolik rokĤ pĤsobil a získal za tu dobu jistou dĤvČru a vážnost obþanĤ. O jeho dobré pozici ve mČstČ svČdþí zejména to, že byl na první, ustavující schĤzi obecního zastupitelstva dne 7. þervence 1919 zvolen nejen do desetiþlenné mČstské rady, ale stal se dokonce druhým námČstkem starosty. Dle dochovaných zápisĤ z jednání tohoto samosprávného orgánu mČsta se nČkolikrát zúþastnil jeho rokování, naposled 11. Ĝíjna 1919 – a pak na svoje funkce rezignoval. ZdĤvodnČní jeho rozhodnutí se nezachovalo, i když bylo pĜedloženo písemnČ a dne 31. prosince 1919 þteno na zasedání obecního zastupitelstva, které jeho rezignaci po velice živé diskusi pĜijalo. Do jisté míry si lze dĤvody jeho rezignace domyslet. V desetiþlenné mČstské radČ byli tehdy 4 sociální demokraté – shodou okolností byli všichni þtyĜi tkalci. Jeden z nich se stal starostou ( Karel Mach ) a další prvním námČstkem starosty ( Tomáš Glosl ). TĜi þlenové mČstské rady v ní byli za Sdružení živnostníkĤ a zemČdČlcĤ, dva za ýeskoslovenskou stranu lidovou, jeden za Stranu národnČdemokratickou - a to byl právČ Mg.Ph. JiĜí Dundr. SvČdþí o tom zápis z jednání mČstské rady dne 29. 10. 1919, jenž zní : „Rezignace Mr.Ph. JiĜího Dundra byla pĜijata a ponecháno stranČ, jíž zastupoval, tedy NárodnČ - demokratické, aby obecnímu zastupitelstvu pĜipravila náhradu na všechny funkce, jež rezignující zastával“. Z výše uvedené stranické struktury mČstské rady, jež vzešla z voleb v roce 1919, lze s velkou pravdČpodobností usuzovat, že JiĜí Dundr se nemohl z nČjakých dĤvodĤ smíĜit s tehdejším „pseudorevoluþním“ nasmČrováním mČstské rady, jež bylo pĜíznaþné pro pováleþnou dobu a radČji zĤstal jen Ĝadovým obþanem mČsta, než aby v roli druhého námČstka starosty bezmocnČ pĜihlížel k pokusĤm o zavedení „spravedlivČjších“ pomČrĤ v PĜibyslavi. V dalších letech se už v písemných dokumentech mČsta jméno Mg.Ph. JiĜího Dundra neobjevuje. ZĜejmČ se omezil jen na þinnost ve své lékárnČ. Provoz v ní jistČ nezabezpeþoval sám. Do jaké míry mu v tom pomáhala jeho žena, není známo, ale v roce 1926 v jejich domČ bydlil a v lékárnČ pracoval Mr.Ph. Jaroslav Hromádko, narozený v roce 1897. V roce 1927 Mg.Ph. JiĜí Dundr lékárnu i s domem prodal a odstČhoval se z našeho mČsta. 14 zpČt na obsah
Ph.Mr. OTTO MACH – 8. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY Narodil se dne 10. prosince roku 1900. V roce 1927 koupil v PĜibyslavi dĤm þp. 44/I s lékárnou od Mg.Ph. JiĜího Dundra. Po pĜevzetí lékárny do své péþe, požádal dne 16. prosince 1927 o povolení k výrobČ sodové vody a prodeji jedĤ. Z té doby se zachovaly dva reklamní texty, v nichž upozorĖuje obyvatele mČsta a jeho okolí na služby, které jim jeho lékárna mĤže poskytnout.
V našem muzeu se také zachovaly láhve s oznaþením našeho mČsta, do nichž byla sodová voda z Machovy lékárny plnČna. Ve 30. letech minulého století se Otto Mach zapojil do veĜejné þinnosti ve mČstČ a byl zvolen do obecního zastupitelstva, zpoþátku jen jako náhradník. Ze zápisĤ, které se dochovaly z jednání tohoto orgánu v letech 1933 až 1935 je patrné, že 15
zpČt na obsah
nČkolikrát „zaskakoval“ na zasedání za omluvené þleny zastupitelstva. V dalších volbách byl již zvolen za Ĝádného þlena obecního zastupitelstva. Ihned po svém pĜíchodu se zapojil i do þinnosti TJ Sokol PĜibyslav. NČkolik rokĤ byl pĜedsedou „Družstva ku zĜízení sokolského domu pro tČlocviþnou jednotu Sokol v PĜibyslavi“ ( 1931 až 1933 a potom od roku 1936 až do svého odchodu z PĜibyslavi v roce 1940 ). PĜibližnČ v téže dobČ vykonával také funkci jednatele TJ Sokol. Tehdejším starostou zdejšího Sokola byl, až do jeho rozpuštČní v roce 1941, Ing. Adolf Švec, který byl pozdČji zatþen a zahynul v koncentraþním táboĜe. Po okupaci našich zemí hitlerovskou armádou a zĜízení tzv. Protektorátu ýechy a Morava se mnozí þlenové obecního zastupitelstva vzdali pod nejrĤznČjšími záminkami svých funkcí. Toho využil Zemský úĜad v Praze k rozpuštČní zbytku pĜibyslavského obecního zastupitelstva a to k 31. prosinci 1939. Jeho rozhodnutí bylo zdĤvodnČno takto: „Zemský úĜad v Praze rozpouští podle § 106 obecního zĜízení pro ýechy obecní zastupitelstvo v PĜibyslavi, ponČvadž pro pomČry v nČm zavládnuvší není s to, aby plnilo povinnosti po zákonu mu uložené a nelze také oþekávati, že by se tento stav v dohledné dobČ zmČnil.“ SouþasnČ došlo ke jmenování Obecní správní komise ( dále jen OSK ), do jejíhož þela byl z moci úĜední postaven právČ Ph.Mr. Otto Mach, lékárník v PĜibyslavi a souþasnČ bylo jmenováno dalších 11 þlenĤ a 6 náhradníkĤ OSK. Tento orgán mČl spravovat záležitosti našeho mČsta místo rozpuštČného obecního zastupitelstva. Pro Otto Macha to nebylo nic dobrého. Nešlo však pouze o to, že by mu výkon pĜedsednické funkce v OSK zabíral mnoho þasu, který by mu tak citelnČ chybČl pĜi vedení lékárny, ale musel by také úzce spolupracovat s okupaþními úĜady, což bylo samo o sobČ záležitostí vysoce riskantní – a navíc by se musel zdejším lidem jevit jako kolaborant a zrádce. Do takové zapeklité situace se Otto Mach rozhodnČ dostat nechtČl, ale možnost úniku z ní byla pouze jedna - opustit zavedenou lékárnu a odejít z PĜibyslavi. A právČ k tomu se také odhodlal, i když mu bylo teprve 40 let a mohl by ještČ Ĝadu let v našem mČstČ „lékárniþit.“ Ph.Mr. Otto Mach se úspČšnČ, ale s velikou obČtí, kterou byla ztráta jeho lékárnického postavení v PĜibyslavi, „vyzul“ z funkce pĜedsedy OSK. OficiálnČ k tomu došlo 14. prosince 1940 na zasedání OSK, z nČhož vzešel tento záznam: „Byl vzat na vČdomí pĜípis Okresního úĜadu v Novém MČstČ na MoravČ ze dne 11. 12. 1940 þj. 19990, kterým se zprošĢuje na vlastní žádost ze dne 20. 8. 1940 Ph.Mr. Otto Mach funkce pĜedsedy OSK a vedením obce se povČĜuje místopĜedseda Otto Klusáþek, kterého bude ve vedení obecních záležitostí zastupovat Ing. Adolf Švec, Ĝeditel a.s. Amylon.“ Tak skonþilo pĤsobení Ph.Mr. Otto Macha, lékárníka v PĜibyslavi i za tu cenu, že pĜenechal i s domem lékárnu první ženČ na „lékárnickém trĤnČ“ v našem mČstČ. Jeho odchod z PĜibyslavi však pro nČj nebyl žádnou tragedií. Odešel totiž do tehdejšího NČmeckého Brodu, kde pĤsobil Ĝadu let rovnČž jako lékárník, takže mohl nadále uplatĖovat svoji farmaceutickou kvalifikaci – a možná v lepších podmínkách než v našem mČstČ. 16 zpČt na obsah
Ph.Mr. KARLA KUîEROVÁ – KUBÁTOVÁ, 9. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY
Narodila se 3. listopadu 1897 v Plzni. V dobČ pĜevzetí pĜibyslavské lékárny jí bylo tedy 43 let. Její muž byl do okupace ýSR nČmeckou armádou, vojákem z povolání v hodnosti podplukovníka. Sám se po roce 1939 nikterak protinČmecky neangažoval, ale jejich syn Viktor byl 16. bĜezna 1943 zatþen gestapem a uvČznČn. Ph.Mr. Karla Kuþerová – Kubátová vedla zdejší lékárnu až do jejího znárodnČní v roce 1950, kdy ji musela pĜedat lékárníkovi, který se shodou okolností narodil v našem mČstČ. JeštČ nČkolik let ale ve své bývalé lékárnČ pracovala. V PĜibyslavi žila až do roku 1965, kdy odešla do Vimperku ke svým „mladým.“ ZnárodnČní své lékárny tČžce prožívala, což nejednou dávala slovy i svým poþínáním najevo. V dobČ svého neomezeného pĤsobení v lékárnČ vymýšlela a zkoušela rĤzné receptury na výrobu utišujících lékĤ. Ph.Mr. FRANTIŠEK PÁTEK – 10. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY Narodil se 28. Ĝíjna 19l7 v PĜibyslavi – zemĜel 15. prosince 2003. V dobČ nČmecké okupace byly vysoké školy uzavĜeny. Svoji farmaceutickou kvalifikaci získal proto až po skonþení 2. svČtové války. V dobČ pĜevzetí zdejší lékárny v roce 1950 od Ph.Mr. Karly Kuþerové – Kubátové mu bylo 33 let. A dalších 33 let, až do 3. þervna 1983, kdy odešel do dĤchodu, vítala jeho pĜívČtivá a ochotná tváĜ každého, kdo na území „jeho“ lékárny s nČjakým pĜáním vstoupil. Z jeho zaujetí pro práci v pĜibyslavské lékárnČ je zĜej17
zpČt na obsah
mé, že úsloví „práce se mu stala jeho životním koníþkem“, má své oprávnČní. V dobČ, v níž pĤsobil v zestátnČné lékárnČ, nebylo však snadné uspokojit pacienty, kteĜí se pokoušeli získat nČkteré, þasto i nedostatkové léky a souþasnČ vyhovČt nadĜízeným institucím, které zasahovaly, mnohdy zcela byrokratickým zpĤsobem, do chodu znárodnČných lékáren. Bylo to období, kdy sortiment i kvalita lékĤ, jimiž byly lékárny zásobovány, zdaleka nedosahovaly toho, co si v nich lze poĜídit dnes. Ph.Mr. František Pátek mČl ale štČstí, že mČl ve zdejší lékárnČ takové svČdomité a obČtavé pracovnice, jakými byly paní Libuše Miþková, paní VČra Bratršovská i paní Marie Vacková. Paní Libuše Miþková mČla za sebou tirocinální zkoušky a mohla by tedy pokraþovat ve svém farmaceutickém vzdČlávání na vysoké škole. K tomu však už nedošlo; narodily se jí dČti a možnost jejího dalšího studia se nenávratnČ rozplynula. Zaþínala u Ph.Mr. Karly Kuþerové – Kubátové a pak byla plných 28 let „pravou rukou“ Ph.Mr. Františka Pátka; zemĜela v roce 1978. Paní VČra Bratršovská pracovala ve zdejší lékárnČ dlouhá léta jako laborantka. Podle mínČní souþasné vedoucí lékárny PharmDr. Marie Teclové, „patĜila skoro k inventáĜi lékárny, nauþila se této þinnosti praxí, vážila témČĜ se zavĜenýma oþima a mČla všechny postupy v hlavČ.“ Paní Marie Vacková pracovala také v lékárnČ mnoho let; uklízela a myla lahviþky a souþasnČ prý pĜinášela všem do práce „dobrou náladu“. V šedesátých letech se lékárna pĜestČhovala do domu þp. 40 na horní stranČ námČstí. Tam kdysi bývala Obþanská záložna - nyní se zde nachází prodejna elektro a služby. Lékárenský provoz ve „staré lékárnČ“ v þp. 59, na níž je dodnes dávný symbol všech „apatyk“ – totiž had obtáþející nohu sklenČného poháru – tehdy definitivnČ skonþil. Tam se kdysi pĜipravovaly i léky pro zvíĜata, pĜeléval se rybí tuk ze sudĤ a ještČ se vykonávalo nemálo obdobných prací, které už nejsou v soudobých lékárnách nikde k vidČní. PharmDr. MARIE TECLOVÁ – 11. VEDOUCÍ ZDEJŠÍ LÉKÁRNY V pĜibyslavské lékárnČ se objevila po boku Ph.Mr. Františka Pátka v roce 1978, po smrti paní Libuše Miþkové, na níž všichni ještČ dlouho se smutkem vzpomínali. Po vysoké škole sice nastoupila do lékárny v ChotČboĜi, ale dlouho tam nezĤstala. Byla vyslána do PĜibyslavi na zástup za onemocnČlou paní Libuši Miþkovou. 18
zpČt na obsah
Již druhý den svého zdejšího „záskoku“ se ale od Ph.Mr. Františka Pátka dozvČdČla, že paní Miþková zemĜela. Tato smutná událost se stala poþátkem trvalého pĤsobení PharmDr. Marie Teclové ve zdejší lékárnČ. Jestliže Ph.Mr. František Pátek vytvoĜil místní rekord v Ĝízení lékárny v trvání 33 rokĤ, pak je zcela reálné, aby ho pĜekonala jeho následovnice, PharmDr. Marie Teclová. Mluví pro to skuteþnost, že ve zdejší lékárnČ již pĤsobí plných 25 let, z toho 20 let v roli vedoucí lékárnice – od poloviny roku 1983, kdy odešel její pĜedchĤdce do dĤchodu. A když už jsme u rekordĤ a priorit, pak mĤžeme pĜipomenout, že Ph.Mr. František Pátek byl vĤbec prvním rodákem našeho mČsta, který v nČm „lékárniþil“. Paní PharmDr. Marie Teclová je zase vedoucí lékárny s nejvyšším akademickým vzdČláním – není tedy „pouhou“ magistrou, nýbrž doktorkou farmacie. A má ještČ jeden primát – je totiž první vedoucí lékárny v soukromém vlastnictví po skonþení éry, v níž byly lékárny v držení státu ( 1950 až 1994 ). Tím navazuje na 9 lékárníkĤ, kteĜí v našem mČstČ pĤsobili v letech 1862 až 1950. ZávČreþná poznámka Lékárníci byli odedávna významným prvkem zdravotnického systému našeho mČsta, právČ tak jako kdysi ranhojiþi, pozdČji graduovaní lékaĜi i porodní báby a jejich pokraþovatelky – porodní asistentky. Lékárníci rovnČž odedávna patĜili k místní inteligenci, která bývala hnacím motorem spoleþenského a kulturního života v našem mČstČ. SvČdþí o tom vlastenecké aktivity lékárníka Vihana, Vrtiše, Dundra i Macha. SpoleþnČ s dalšími pĜíslušníky zdejší inteligence ( uþiteli, lékaĜi, úĜedníky apod.) se podíleli na kultivaci myšlení lidí i životního prostĜedí. O jejich þinnosti se však zachovalo jen minimum písemných údajĤ. Ty jsou navíc roztroušeny v podobČ drobných, okrajových noticek v nejrĤznČjších starých zápisech z jednání místních samosprávných orgánĤ, spolkĤ apod. Je proto docela možné, že se þasem podaĜí narazit na další, dosud neznámé zdroje informací o pĜibyslavských lékárnách a lékárnících, o nichž je jen kuse psáno na pĜedchozích stranách. Odbornou, lékárenskou náplní jejich práce nebylo možné vĤbec se zabývat, neboĢ žádné záznamy o ní nejsou k dispozici – a navíc nČco takového by asi patĜilo spíše do ryze farmaceutického pojednání, jehož podstatou by byl vývoj farmaceutických postupĤ lékáren pĜi výrobČ medikamentĤ pro lidi i zvíĜata. Tím by se ale mČli zabývat pouze vysoce erudovaní farmaceuti, nikoli nepĜíliš fundovaní regionální historici. 19
zpČt na obsah
HISTORICKÉ ZAJÍMAVOSTI Z RONOVA NAD SÁZAVOU RONOVŠTÍ
PAPÍRNÍCI
Josef ýejka
Postavit papírnu na poþátku 18. století v místČ, kde Ĝeka Sázava na svém horním toku pĜijímá první pravobĜežní pĜítok, Losenický potok, bylo prozíravé. Taková poloha totiž zajišĢovala papírnČ dostatek vody pro pohon strojĤ a zároveĖ velmi þistou vodu, nutnou pro výrobu kvalitního papíru. Místo skýtalo souþasnČ výhodu dvou tekoucích vod. Kdyby došlo k zakalení Sázavy, což by se projevilo snížením bČlosti papíru, byly k dispozici vody Losenického potoka a naopak. Navíc tČsnČ pĜed vtokem do Sázavy pĜibírá Losenický potok velmi þisté vody menšího potoka Klopotského, které se daly krátkým samospádným vodovodem rovnČž pĜivést do výrobních provozĤ papírny. Uvedené tĜi vodoteþe tak vytváĜely velmi dobré podmínky pro celoroþní provoz papírny a výrobu kvalitního bílého papíru. Papírna v RonovČ byla postavena nákladem správy polenského panství u bývalého železáĜského hamru. Vodou pohánČný hamr, který zde byl v provozu pĜes dvČ století, naznaþoval, že i papírna bude mít trvale dostatek vody. Její stavitel se tak mohl opírat o zkušenosti s více než stoletou vodou. PĜíznivých vodních pomČrĤ úspČšnČ využívali ronovští papírníci až do zániku papírny, zpĤsobeného požárem v roce 1861. Výstavba ronovské papírny je v nČkterých publikacích datována do let 1706 -1707. Na fasádČ štítové zdi tovární budovy Amylonu, vzniklé pĜestavbou vyhoĜelé papírny, však je, resp. byl letopoþet 1708. PĜidržme se však radČji nesporného data, a to 8. února 1706, kdy byla v Polné podepsána smlouva, která se dodnes zachovala, s Václavem Sázavským, papírníkem ze Žćáru, jenž tehdy dostal povolení k výstavbČ papírny na Losenickém potoku u pustého železáĜského hamru, na náklady vrchnosti. Rok 1706, jakožto rok založení ronovské papírny, uvádí rovnČž František Zuman, známý historik þeského papírenství, ve své práci Posázavské papírny, kterou vydal Archiv pro dČjiny prĤmyslu, obchodu a technické práce v Praze roku 1936. Toto Zumanovo dílo pĜedstavuje historicky pĜesný doklad o ronovské papírnČ. Právem lze prohlásit, že nic lepšího o ní nebylo dosud napsáno. Autor tohoto þlánku proto þerpá hlavnČ z uvedené Zumanovy práce, z níž souþasnČ pĜejímá Ĝadu citací. Papírna v RonovČ byla v provozu v letech 1706 – 1861 - tedy plných 155 rokĤ. Podle Zumana se v jejím držení vystĜídalo osm papírníkĤ. Byli to tito : 20
zpČt na obsah
Václav Sázavský ( 1706 - 1724 ) Josef Reinisch ( 1724 - 1727 ) Petr Pavel Endler ( 1728 - 1748 ) Ludvík Rek ( 1749 - 1778 ) Josef Benedikt Heller ( 1779 - 1816 ) Antonín Alois Heller ( 1817 - 1842 ) Alois Heller se svým otcem A. A. Hellerem ( 1842 – 1851 ) Christián Peška ( 1852 - 1861 )
VÁCLAV SÁZAVSKÝ – ronovský papírník v letech 1706 – 1724 Do Ronova pĜišel ze Žćáru.Tam byly na papírnu pĜemČnČny hamry již v roce 1641. Povolení ke stavbČ ronovské papírny obdržel od Leopolda Josefa, knížete z Dietrichštejna, jemuž v té dobČ patĜilo polenské panství. PĜedstavu o budoucí papírnČ si mĤžeme, i když jen zþásti, vytvoĜit podle již zmínČné smlouvy. „Podle smlouvy, podepsané na zámku v Polné 8. února 1706, postaví se papírna z kamene, s bytem o jedné svČtnici a komoĜe podle plánu ( jenž se bohužel nezachoval ), opatĜí se k rozvČšování papíru provazy nebo žínČnými provázky ve váze 4 centĤ, dále mČdČným desetivČderním kotlem, stoupami a všemi pĜíslušnými potĜebami pro papírnu ( mimo formy a plsti ); budova ta i jez budou udržovány a náhon každého podzimu þištČn vrchností. Papírník jest povinen platiti do dĤchodu polenského roþnČ 140 zlatých v pololetních splátkách; též jest povinen dodávati do kanceláĜe panství polenského i pro knížecí dvorní kanceláĜ a všechna knížecí panství papír v následujících cenách : rys poštovního papíru za 2 zlaté, kanceláĜského papíru za 1 zlatý a 20 krejcarĤ, prostĜedního za 1 zlatý a 10 krejcarĤ, konceptního za 45 krejcarĤ, a to papír nejlepší kvality a vyrobený v létČ. K lepší výživČ papírníkovČ se dovoluje, aby mČl 4 kusy hovČzího dobytka a honil je na pastvu s dobytkem vrchnosti, dále aby užíval pole a louky, které mČl dĜíve hamerník Kolísko; zapovídá se mu však, aby mČl spolky se šafáĜem a þeledí, aby dČlal škody na panských lukách nebo dovolil je poškozovati svou þeledí pod ztrátou povolení dobytka. Stará budova obytná ( asi hamru ) se sklepem pĜi ní se vyhražuje pro výþep panského piva, jež jest papírník i s þeledí zavázán odebírati“. ( Zuman F. s. 10 ). Pod výrazem rys papíru tĜeba rozumČt normované množství papírových archĤ. Tehdy se pro potĜeby obchodu kompletovaly archy papíru do knih, rysĤ a balíkĤ. Knihu tvoĜilo 24 archĤ papíru psacího nebo 25 archĤ papíru tiskaĜského. Z 20 knih pak vznikl jeden rys ( 1 rys tudíž obsahoval buć 480 archĤ papíru psacího nebo 500 archĤ papíru tiskaĜského ). Jeden balík papíru mČl tedy 10 rysĤ, což bylo 4800 nebo 5000 archĤ papíru. Smlouva papírníkovi dovolovala nakupovat hadry výhradnČ na panství polenském, kounickém a mikulovském, k þemuž se mu dostalo 21
zpČt na obsah
knížecího prĤvodního listu a souþasnČ bylo zakázáno okolním papírníkĤm kupovat hadry v uvedených tĜech panstvích. Hadry, které mČl ronovský papírník sbírat ve výše uvedených panstvích, byly v té dobČ výhradní papírnickou surovinou. Tehdy se z niþeho jiného papír nevyrábČl. Hadry byly po roztĜídČní a oþištČní od nepĜíslušných pĜímČsí rozĜezány na hadroĜezech, následným hnitím zmČkþovány v kádích a ve stoupách rozmČlĖovány na kašovitou drĢ. Kaše z jemné drtČ, pĜeþištČná a rozĜedČná vodou, se nabírala z kádí na drátČná síta a sklápČla na plsĢ, na níž tak vznikl arch mokrého papíru. Síto bylo upevnČné v dĜevČném rámu a tvoĜilo s ním papírnickou formu, pĜiþemž její velikost byla urþující pro rozmČry archu. Na drátČnou síĢ nabírací formy se upevĖoval obrazec z drátu se znaþkou papíru. Na ní usedla tenþí vrstva drti a vytvoĜila prĤsvitnou vodní znaþku (vodoznak) zvanou filigrán. Každý arch papíru tak nesl své znamení, podle nČhož se spolehlivČ ještČ dnes pozná, ve které papírnČ byl vyroben.
Práce u kádČ – nabírání na formu a práce skladaþe 22
zpČt na obsah
Papírník Václav Sázavský pobyl v RonovČ asi tĜi pachtovní období. ýinže z papírny, kterou do Polné platil, mu však byla postupnČ zvyšována až na 200 zlatých roþnČ, což by mohlo svČdþit o prosperitČ jeho papírny. NasvČdþuje tomu zpráva úĜedních komisaĜĤ þáslavského kraje z roku 1719, která uvádí, že „papírna stojí na stálé vodČ, má 15 žump, v každé 4 stoupy, zamČstnává 3 tovaryše a uþedníka; papírník vydČlává na živobytí jen Ĝemeslem 800 zlatých“ ( tamtéž s. 12 ). Ve své dobČ znaþil tento první ronovský papírník filigránem papír uprostĜed každého archu. Byl na nČm dietrichštejnský erb ve vČnci a pod ním monogram tohoto papírníka: WS.
JOSEF REINISCH – ronovský papírník v letech 1724 - 1727 Narodil se v JihlavČ. Pachtovní smlouvu na ronovskou papírnu mČl uzavĜenou jen na 3 roky. Smlouva s ním uzavĜená je datovaná na zámku v Polné dne 1. záĜí 1724 a vázala ho stejnými podmínkami jako jeho pĜedchĤdce. Pouze roþní þinže mu byla zvýšena na 200 zlatých. Josef Reinisch se v ronovské papírnČ udržel pouze ty tĜi roky, na které mČl uzavĜenou smlouvu.
PETR PAVEL ENDLER – ronovský papírník v letech 1728 – 1748 Podepsal pachtovní smlouvu na ronovskou papírnu s platností od 1. ledna 1728 na 3 roky s již známými podmínkami. Smlouva mu byla nČkolikrát prodloužena, naposled do 31. prosince 1748, þímž skonþilo jeho dvacetileté pĤsobení v RonovČ. ÚĜední zpráva z 24. þervna 1746 uvádí, že papírna má v provozu „ tĜi nČmecké stroje s 60 stoupami; podle této zprávy jest papírna na stálé vodČ, které se však nČkdy nedostává; vyrábí se tu roþnČ papíru poštovního 5 balíkĤ, kanceláĜského 25, konceptního 25, savého 35, tedy celkem 90 balíkĤ, z þehož se spotĜebovalo 30 a prodalo 60.“ ( tamtéž s. 13 ). Z papírenské þinnosti Endlerovy je známo nČkolik filigránĤ. Nesou je smlouvy, které byly opakovanČ prodlužovány a jsou psány na papíru, vyrobeném v ronovské papírnČ, a který byl povinnČ dodáván za stanovené ceny do kanceláĜe polenského panství. V prvých letech byl filigrán tvoĜen poštovní trubkou umístČnou ve stĜedu archu, pod ní se nacházely dva vinaĜské nože z dietrichštejnského erbu. V roce 1736 má už ronovská papírna filigrán dvojitý a na prvním pĤlarchu jsou poþáteþní písmena tohoto papírníka PPE a na druhém pĤlarchu je opČt dietrichštejnský znak.
LUDVÍK REK – ronovský papírník v letech 1749 – 1778 Narodil se ve ŽćáĜe v roce 1702. Ronovským papírníkem se stal smlouvou ze dne 1. ledna 1749 za podmínek již výše uvedených. Papírnu vedl 29 rokĤ - nejdéle z dosavadních držitelĤ tohoto provozu. Z Ĝady písemností se dozvídáme o jeho tČžké osobní situaci a bídČ v rodinČ s mnoha dČtmi, ale i o špatném technickém stavu 23
zpČt na obsah
neudržované papírny. Ve svém písemném podání polenské vrchnosti v roce 1767 uvádí, že … „pole a louky, jichž užívali jeho pĜedchĤdci, byly mu odĖaty a bylo mu slíbeno, že se mu buć pĜidČlí jiné, nebo se þinže sníží na 50 zlatých; to se však za 19 let nestalo a papírník musí po tĜiþtvrti roku kupovati chléb, kdežto pĜedchĤdci mČli pole, louku, dva konČ, vĤz a pacholka; smlouvou byly mu slíbeny hadry z panství Mikulov, Zelovice a Kounice, ale dosud nedostal žádné; jez jest strhaný, voda pĜi nízkém stavu uniká, jindy opČt, když jest voda, není hadrĤ, ponČvadž hadráĜi je nemohou sehnati; opravy musel provádČti sám, což mu zpĤsobilo veliké vydání; jinou pĜekážkou živnosti jest, že musí v papírnČ þepovati pivo, takže þasto, když pĜijdou lidé, jest nucen papír rozložený v celé svČtnici sebrati; rourový vodovod, jímž vedena voda z Klopotského potoka do strojĤ, pĜed mnoha lety zanikl, roury shnily a následkem toho nelze vyrábČti papír þistý a jemný, zvláštČ když pĜijde kalná voda, kdy nutno stroje zastaviti; pĜedešlého roku opČt málo vydČlal, ponČvadž se stavČlo; prosí proto, aby se ho vrchnost ujala již vzhledem k jeho stáĜí“ ( tamtéž s. 14 ). Kníže Karel Maxmilián z Dietrichštejna, jenž byl majitelem panství od roku 1738, snad právČ na tuto prosbu Ludvíka Reka povolil, aby se mu pĜidaly k 8 strychĤm ( 1 strych = 0,2877 ha ) ještČ další 4 na ronovském pastvišti, aby mohl
Sušení papíru na pĤdČ – rytina z díla Desmarestova, konec 18. stol. platiti þinži, též aby mu byli pĜidČleni 2 robotní lidé ku sbČru hadrĤ; též vodovod by se mu mohl novČ zĜídit. Když byla 1. ledna 1770 s Ludvíkem Rekem sjednávána nová pachtovní smlouva na 3 roky za starých podmínek, bylo v ní mimo jiné 24
zpČt na obsah
stanoveno, že: … „opravy zaĜízení k výrobČ ( stoupy, hĜídele, vodní kola, provazy, lisy apod.) opatĜí papírník, vrchnost dá dĜíví, železo apod., zaplatí kováĜe, bude udržovati krytinu a zdivo a vyþistí v robotČ náhony; papírníkovi dá roþnČ buk na þepy; též dostane jako dosud dva vozy sena a trávník u dvora podle starého zvyku. Pozemky ve výmČĜe 12 strychĤ od ronovského dvora mu zĤstávají s podmínkou, že bude þepovati vrchnosti pivo a koĜalku.“ ( tamtéž s. 15 ). Svízelná situace papírníka Reka se ale nezlepšila, a tak v záĜí 1773, již jako sedmdesátiletý, opČt podává žádost knížeti, když zĤstal dlužen þinži. Ukazuje na to, že opravy podle smlouvy nemĤže od purkrabího dostati: … „prosil o potĜebné dĜevo na stroje, ale dostalo se mu nevhodné, jež brzy hnije a byl proto nucen koupit šest a pĤl kopy prken, což jej stálo 78 zlatých. Ve smlouvČ mČl povolený sbČr hadrĤ na jmenovaných panstvích, ale ponČvadž nebyli vrchností urþeni ke sbČru lidé, nedostal z panství tČch za 25 let více než 18 centĤ; nedostal též zaplaceno za papír, který si vybral vrchní hejtman Kautz za 219 zlatých a 15 krejcarĤ i za papír, zaslaný krajskému úĜadu v ýáslavi za 16 zlatých a 30 krejcarĤ; prosí, aby se zaplacení urychlilo; v posledním roce byl 23 týdny nemocen a stČží se ubránil se ženou a dČtmi hladu; od posledních Hromnic, kdy sedČl v Polné ve vČzení v poutech pro nedoplatek, nechce mu nikdo niþeho pĤjþiti; má tedy ruce svázány, úvČr zanikl a þeká jej s rodinou žebrácká hĤl.“ ( tamtéž s. 15 a 16 ). Dojemná slova zuboženého ronovského papírníka doprovodil vrchnostenský úĜad v Polné vyjádĜením, ve kterém potvrzuje, že budova papírny jest sice trvale postavena, ale vnitĜek její jest sešlý, a že více než 15 let se vrchní úĜedníci báli stavebního nákladu, který by þinil 1200 zlatých; dali provésti jen nejnutnČjší opravy, aby udrželi zestárlému papírníkovi možnost výdČlku a udržela se výroba, ale množství jeho dČtí, drahota obilí, zvýšená cla na papír, zvláštČ pak mnoho novČ zĜízených papíren v Uhrách, þímž byl vývoz z ýech omezen, to jsou hlavní pĜíþiny úpadku. Podle mínČní vrchnostenského úĜadu v Polné „dĤvody žádosti papírníkovy jsou vratké, ale záleží na milosti knížecí, ponechá-li jej vzhledem k poþtu dČtí ještČ dále v pachtu; ponČvadž opravy by stály 1200 zlatých a papírna vynáší sotva 100 zlatých, bylo by lépe ji zrušiti, aþ na panstvích knížecích není žádné další papírny. Kníže Karel z Dietrichštejna a naĜídil v Ĝíjnu 1773, aby se dala nedbalému papírníkovi výpovČć a by se hledČlo papírnu prodat ( tamtéž s. 16 ). Ludvík Rek však zĤstal na papírnČ i po roku 1773, ale zĜejmČ již bez nájemní smlouvy. Podle pĜibyslavské farní matriky zemĜel v RonovČ 3. ledna 1782 ve stáĜí 80 let. V té dobČ již mČl ronovskou papírnu v nájemním držení další papírník.
JOSEF BENEDIKT HELLER – RONOVSKÝ PAPÍRNÍK V LETECH 1779 – 1816 Dne l. ledna 1779 byla podepsána smlouva mezi polenskou vrchností a Josefem Benediktem Hellerem na koupi papírny za 700 zlatých a 200 zlatých roþní þinže, pĜiþemž se vrchnost zavazovala k provedení oprav nákladem 608 zlatých. Podle té25
zpČt na obsah
to smlouvy bude J. B. Heller dodávati pro knížecí dvĤr i kanceláĜe všech jeho panství papír za stanovené ceny; hadráĜe si opatĜí sám, bez zkrácení jejich robotních povinností; opravy vodovodních rour opatĜuje vrchnost; dále má papírník k užívání 15 strychĤ pole (= 4,3 ha ) a je oprávnČn pást 4 kusy dojného dobytka s dobytkem vrchnosti; jest povinen odebírati knížecí pivo z Borové, víno z polenského vrchnostenského sklepa a koĜalku od pachtýĜe vinopalny. Nakonec mu smlouva ukládá, … „aby s manželkou, dČtmi a þeledí žil bohabojnČ.“ ( tamtéž s. 18 ). J. B. Heller zahájil po svém usazení v RonovČ pĜestavbu a opravy nevyhovující papírny. V úĜední zprávČ zemského gubernia z 23. dubna 1782 se praví, že „papírník ronovský jest dosud zamČstnán stavbou a proto nemĤže mimo obyþejný papír vyrábČti papír jemnČjší“ ( tamtéž s. 18 ) Je zĜejmé, že pĜestavba ronovské papírny, do níž se její vlastník pustil po jejím pĜevzetí, byla velice úspČšná. SvČdþí o tom úĜední výkaz za rok 1799, v nČmž je uvedeno, že v nČm bylo v HellerovČ papírnČ vyrobeno: „ papír kanceláĜský ( 36 balíkĤ ), konceptní ( 160 balíkĤ ) a tiskový ( 40 balíkĤ, tedy úhrnem 236 balíkĤ ). Mimo to vyrábČl leštČnou lepenku, jíž vyrobil v roce 1798 40 kop, což svČdþí o jeho podnikavosti, neboĢ lepenka leštČná ( Pressspäne ), nutná k výrobČ suken, byla k nám dovážena z ciziny“ ( tamtéž s. 19 ).
Žulová káć k rozmČlĖování hadrové drtČ z roku 1783
Foto: M. Omes
Když zaþal s lepenkou, žádal, aby mu vrchnost pĜidČlila u papírny neúrodné místo pokryté štČrkem ve výmČĜe 20 þtvereþních sáhĤ ( 1 þtvereþní sáh = 3,596 þtvereþního metru ) na sušení leštČné lepenky, a aby mu dovolila ohraditi je plotem, aby dobytek a husy mu výrobky pĜi sušení nepoškozovaly. Místo mu bylo rozhodnutím knížete povoleno za roþní nájem 1 zlatý. V roce 1790 opČt žádal o pĜidČlení 26
zpČt na obsah
místa, neboĢ potĜebuje kĤlnu na zásoby dĜeva pro opravy strojĤ a též místo na sušení lepenky i na stavbu stodoly. VýmČrem z 16. února 1791 mu bylo povoleno 900 þtvereþních sáhĤ ( pĜibližnČ 1600 metrĤ þtvereþních ) za 20 zlatých a 6 zlatých roþní þinže. O tento pozemek vznikly po letech spory, když papírník chtČl místo na sušení lepenky oplotit a žádal, aby mu bylo onČch 900 þtvereþních sáhĤ pĜidČleno. Vrchní soud v PĜibyslavi mu odporoval a poukazoval na zmínČný dekret z února 1791, jímž mu byl pĜidČlen pozemek na kĤlnu a stodolu. Spor o oplocený pozemek se vlekl další roky, až mu bylo roku 1813 naĜízeno, aby odstranil plot a pozemek byl zabrán pro vrchnost. Ta byla na J. B. Hellera roztrpþena i pro nedodávání ujednaného papíru, jehož množství bylo v roce 1810 stanoveno na 400 rysĤ roþnČ. Podáním u vrchního úĜadu v PĜibyslavi z bĜezna 1812 se papírník brání a uvádí, že se v zimních mČsících vydal ze zásob papíru a nemĤže jej ani pĜislíbit, když nedostal ani buk, který mu podle smlouvy patĜí, ani mu nebyl vyþištČn náhon. Již v þervenci téhož roku navrhuje pĜibyslavský úĜad podmínky vyrovnání s J. B. Hellerem, podle nichž by v pĜíštích 3 letech dodával 70 rysĤ papíru v dobré kvalitČ, z toho 30 rysĤ poštovního a 40 rysĤ kanceláĜského a konceptního, což bylo knížetem v záĜí 1812 ve Vídni schváleno. Ve sporech o oplocený pozemek a dodávky papíru vystupuje po roce 1813 jako papírník Antonín Alois Heller, syn Josefa Benedikta Hellera, který se již zdržoval na své papírnČ ve Starých Horách u Jihlavy.
ANTONÍN ALOIS HELLER A JEHO SYN ALOIS HELLER V LETECH 1817 - 1851 „Antonín Alois Heller také papírnu koupil, a to smlouvou z 20. ledna 1817, podle níž þiní þinže 200 zlatých, dodávky papíru podle ujednání z 25. Ĝíjna 1815 þiní 70 rysĤ ( 15 poštovního, 15 malého kanceláĜského, 20 velkého kanceláĜského, 20 velkého konceptního ) s podmínkou, že nebude-li papír odpovídati pĜiloženým vzorkĤm, bude vrchnost oprávnČna si jej koupiti na útraty papírníka jinde; výmČra pozemkĤ þiní 15 strychĤ a pozemku u papírny 1300 þtvereþních sáhĤ“… „podle protokolĤ z roku 1813 zanikly povinnosti vrchnosti ku opravám a udržování vodovodu a þištČní splavu“… „kupujícímu se však dostanou vždy ku opravČ nové roury a potĜebné dĜíví; vrchnost se však uvoluje provésti obnovu hrází a jezĤ pĜi znaþnČjších poškozeních, zpĤsobených þasem, prĤtrží mraþen anebo jinými nepĜedvídanými živelními událostmi. Ostatní body smlouvy ( dodání jednoho buku, pastva 4 kusĤ dobytka, sbČr hadrĤ, odbČr nápojĤ apod. ) se shodují s body starých smluv.“ ( tamtéž s. 21 ). PomČry papírníka A. A. Hellera byly velice dobré, neboĢ rozšíĜil ronovskou papírnu na tĜi kádČ, jak uvádí zpráva pĜibyslavského úĜadu z prosince 1820, zaslaná úĜadu v Polné. Jde s nejvČtší pravdČpodobností o nabírací kádČ. U jedné takové kádČ pracoval nabČraþ na síto se skladaþem, pĜípadnČ s dalším pomocníkem, takže pro souþasné obsazení tĜí kádí bylo zapotĜebí až 9 dČlníkĤ. Papírník zamČstnával ve svém slibnČ se rozvíjejícím podniku již více lidí a pro jejich ubytování zakoupil v sousedství papírny chalupu þp. 34 a pronajal si nedaleké obydlí vrchního lesníka 27
zpČt na obsah
se stájí a zahrádkou. V roce 1827 žádá ještČ o prodej malého pozemku o výmČĜe 4,5 þtvereþních sáhĤ ( asi 16 þtvereþních metrĤ ), aby mohl postavit na svém, takto rozšíĜeném pozemku, ještČ jednu budovu, neboĢ v dosavadní jest byt vlhký a nezdravý a nedostává se místa jak k sušení, tak k apretuĜe papíru. ÚĜad pĜibyslavský podpoĜil tuto žádost a v þervnu 1827 navrhuje povolení stavby. Na svou dobu velkou obytnou budovu postavil ve vzdálenosti asi 20 m od budovy papírny, pĜestavČné koncem 18. století jeho otcem. ObČ budovy s obdélníkovým pĤdorysem vymezovaly papírenský dvĤr a staly se tak vlastnČ jádrem prĤmyslové osady, která kolem nich zaþala v RonovČ vznikat. Výrobky A. A. Hellera byly uznány za þisté a dobré již roku 1821, kdy mu bylo zemským úĜadem na jeho žádost udČleno zemské oprávnČní s právem používati c. k. orla. Zemský úĜad pĜitom konstatoval, že papírník provozuje výrobu ve velkém rozsahu a s použitím znamenitých strojĤ a umČlých vodovodĤ. Hellerova papírna byla tak jednou ze sedmi papíren v ýechách, které dostaly zemské oprávnČní a jenom ony mohly své výrobky na dĤkaz kvality oznaþovat c. k. orlem. O výjimeþnosti takového postavení svČdþí skuteþnost, že v ýechách bylo již v té dobČ kolem 120 papírenských podnikĤ a jejich poþet dále rostl.
A. A. Heller prosperující a uznávanou papírnu v roce 1831 dále rozšíĜil a technicky vylepšil. Podle plánĤ vrchnostenského stavitele Václava Bouþka budovu 28 zpČt na obsah
prodloužil, takže byla ve stejné frontČ s protČjší obytnou budovou. Pod spoleþnou stĜechou vytvoĜeného pĜístavku byly chránČny jak stoupy se žlabem, tak i hadroĜez. Budovu papírny zabezpeþil požární zdí proti nebezpeþí požáru z pĜilehlých chalup. Od roku 1842 však už A. A. Heller nebyl výhradním držitelem papírny, neboĢ v dobových písemnostech je uvádČn jeho syn Alois Heller jako spoludržitel papírny v RonovČ – a v seznamu papíren z roku 1844 již figuruje firma „Ant. Heller und Sohn“. Podle tohoto seznamu vyrobila papírna v RonovČ za rok na 12 tisíc rysĤ psacího a tiskového papíru a stala se tak nejvČtší papírnou v tehdejším þáslavském kraji. Svojí produkcí se tak pĜiblížila k nejvČtším papírnám podkrkonošským, v nichž více než papírna ronovská, vyrobily pouze þtyĜi papírny; nejvíce v Hostinném ( 24 tisíc rysĤ ). Pod firemním oznaþením „Ant. Heller a syn“ dosáhla papírna v RonovČ svou stavební a technologickou úrovní i objemem a kvalitou své výroby historického vrcholu. Za dobu 72 let pĤsobení HellerĤ v RonovČ vyšel z jejich dílny velký poþet filigránĤ, jimiž tito papírníci oznaþovali své výrobky. PatĜí k nim zejména tyto þtyĜi : 1. Žádost Josefa Benedikta Hellera vrchnímu úĜadu v Polné, datovaná 15. dubna 1791, je psána na papíĜe, na nČmž filigrán na prvním pĤlarchu zobrazuje þást dietrichštejnského erbu ( dva vinaĜské nože ) a na druhém je jméno panství ( POLNÁ ) – viz ilustrace. 2. Dopis Karla Schlossera, úþetního v Polné, vrchnímu úĜadu hospodáĜskému v PĜibyslavi ze 17. þervna 1811, je na papíĜe s filigránem, jejž na prvém pĤlarchu tvoĜí štít s korunovou ozdobou a s lodní kotvou, zatímco na druhém pĤlarchu je nápis J. HELLER. 3. Dopis polenského vrchního úĜadu centrálnímu Ĝeditelství z 1. kvČtna 1831 je na papíĜe s filigránem, na jehož prvním pĤlarchu je zobrazena moĜská lastura a na druhém je uvedeno nČmecké jméno Ronova ( RONAU ) – viz ilustrace.
Dvojitý filigrán J. B. Hellera z r. 1791
Dvojitý filigrán A. A. Hellera z r. 1831 29
zpČt na obsah
4.
Koncept zprávy vrchního úĜadu polenského se sídlem v PĜibyslavi z 30. þervence 1845 knížeti o vodovodních rourách je na papíĜe s filigránem – na prvním pĤlarchu je lodní kotva a na druhém opČt nČmecké oznaþení Ronova ( RONAU ). Filigrány s moĜskou tematikou ( kotva, lastura apod.) užívali hlavnČ holandští výrobci papíru, který ve své dobČ patĜil k nejlepším v EvropČ. ZĜejmČ proto, aby se i Hellerovy výrobky svým vodoznakem blížily k tČm nejlepším, nesly napodobeniny holandských filigránĤ.
CHRISTIAN PEŠKA – ronovský papírník v letech 1852 – 1861 Po Hellerech získal trhovou smlouvou z 31. Ĝíjna 1852 þís. 4538 ronovskou papírnu Christian Peška, „jeden z nejzajímavČjších papírníkĤ v ýechách, ýech nejen rodem, ale i smýšlením, syn Jana Pešky, kupce v Chrudimi, þp. 72 a jeho manželky Josefy, rozené BudČjovské“ ( tamtéž s. 24 ). Narodil se 22. kvČtna 1823 v Chrudimi a do Ronova pĜišel ve vČku 29 let, když pĜedtím byl úĜedníkem soudu v Hlinsku. Jeho žena Johana byla pĜíbuznou posledního ronovského papírníka z vČtve HellerĤ. Podle pĜibyslavské farní matriky se manželĤm Peškovým narodilo v RonovČ 6 dČtí. Jejich dceru Vlastu ( kĜtČnou Vlastislavu ) si vzal za ženu Ĝeditel bibliotéky ýeského muzea v Praze PhDr. Vácslav ěezníþek, který v RonovČ þasto pobýval. S Peškovou Boženou se oženil v roce 1877 MUDr. František Malinský, zakladatel a. s. Amylon. Christian Peška ( redakce se pĜi uvádČní kĜestního jména Pešky všude drží znČní Christian, které tento ronovský papírník užíval, i když v pozdČjších letech bylo poþeštČno na Kristian ) pĜišel do Ronova v rozkvČtu svých duševních a tČlesných sil. Byl souþasníkem Karla Havlíþka Borovského, a jeho bojem za þeské národní obrození byl silnČ ovlivnČn. AktivnČ se zúþastĖoval místního národního ruchu, pracoval a pomáhal, kde se jen dalo. Na PĜibyslavsku se stal jednou z jeho vĤdþích osobností. Jeho vlastenecké aktivity popisuje F. PĤža na nČkolika místech své Kroniky pĜibyslavské ( str. 204 – 207, 210, 213 – 214, 259 a 386 ). Uvádí, že roku 1861 byl v hostinci u sv. Anny pĜijat PeškĤv návrh, „aby se dĤstojná sice, ne však nádherná tabule z litiny opatĜila, na rodném domČ Karla Havlíþka v Borové upevnila a k vČtší oslavČ a dĤstojné památce zvČþnČlého nadace školní se zĜídila“ ( PĤža F., Kronika pĜibyslavská, 1914, s. 204 ). Christian Peška se pak 19. srpna 1862 zúþastnil slavnostního odhalení Havlíþkovy desky i jednání o zakoupení místa pro postavení kamenné mohyly Janu Žižkovi. „Když v r. 1868 nastalo vĜení táborové, podepsal i Peška provolání 6. þervence 1868, které zvalo na tábor na památném poli ŽižkovČ dne 12. þervence 1868“… „Tábor byl zakázán, ale pĜes VÝSTRAHU okresního úĜadu z 10. þervence, oznamující zákaz a hrozící pokutami i trestním Ĝízením, sešlo se 12 –15 tisíc úþastníkĤ“… „Pro svolavatele byly však dohrou pokuty; Peškovi uložena pokuta 25 zlatých“ ( Zuman F. s. 25 ). 30
zpČt na obsah
V roce 1863 sympatizoval Ch. Peška i s odbojným protirakouským hnutím polským. V té dobČ významnČ pĜispČl k úniku nČkolika polských vlastencĤ pĜed pronásledováním ze strany policie. Také prý šĢastnČ pĜevezl poboþnici polského generála Langiewicze, krásnou a stateþnou Pustovojtovou, když na MoravČ uprchla z vČzení; nejprve do ýech na svou papírnu a potom do Prahy, kde se jí ujali ThurnTaxis, Brauner a jiní þeští vlastenci. Tak o tom píše T. Svatová ve svém fejetonu v Národní politice 2. srpna 1929. Prosperita Peškovy papírny byla však zĜejmČ nevalná. V jeho dobČ byly již pĜíliš velkou konkurencí strojové papírny, kde se již drĢ nenabírala ruþnČ na síta jako v RonovČ, nýbrž kontinuálnČ stékala z kádČ na pohyblivý pás. Hadry se drtily na výkonných holendrech a chemicky upravovaly vaĜením a bČlením. Aby ronovská papírna, vybavená hadroĜezem, stoupami a ruþními formami, byla i nadále konkurenceschopná, musela by projít zásadní technologickou modernizací. K té již nedošlo, a když v roce 1861 papírna vyhoĜela, zĜídil v ní Christian Peška továrnu na bramborový škrob a hroznový cukr. O znamenitých výsledcích jeho škrobárenské a sirobáĜské výroby, které se dostavily velmi brzy, svČdþí i poznámka F. PĤži, že …„Christian Peška již r. 1865 v Pešti a r. 1866 zjara ve Vídni hroznový cukr vystavoval a nejpĜednČjší ceny obdržel.“ ( F. PĤža, Kronika pĜibyslavská, 1914, s. 259 ). Vedle nových aktivit ve výrobČ škrobu a sirobu zahájil i rozsáhlou stavební þinnost. StavebnČ musela být pĜedevším zmČnČna a pro nové technologie upravena vyhoĜelá papírenská budova. KromČ té se pustil do velké pĜestavby obytné budovy, kterou pĜebudoval v pseudobarokní venkovský zámek s lodžií, parkem, potokem a grottou ( umČlou jeskyní ). Nebylo mu však dopĜáno nový podnik dlouho Ĝídit. Asi nedlouho pĜed jeho smrtí ho v RonovČ navštívil malíĜ a spisovatel Edvard Herold. Setkání s továrníkem Peškou, „vlastencem pro šlechetnou lidumilnost a dobrosrdeþnost daleko široko velmi chvalnČ známým“, vylíþil ve svých „Malebných cestách po ýechách, I. Sázava, ve SvČtozoru 1875“ tČmito slovy: „ Slzy mi vstoupily do oþí, když jsem spatĜil slabost tČlesnou nemocného“, píše Herold a když doporuþoval starému vlastenci, aby na zimu odešel do teplejší krajiny, tu šeptal mu Peška: „To nejde, stavím právČ a nesmím v tom ustati, pokud se jenom dá dČlat ; chudina by nemČla od þeho živa býti.“ Christian Peška zemĜel 2. prosince 1871 ve vČku 48 let na srdeþní vadu. Na starém hĜbitovČ u pĜibyslavského kostela má pískovcový náhrobek od pražského sochaĜe ýapka. Podle odevzdací listiny c.k. Okresního soudu v PĜibyslavi z bĜezna 1872 bylo vloženo právo vlastnické na ronovský majetek JohanČ Peškové, vdovČ, a dČtem Miroslavovi, BoženČ, JohanČ a VlastislavČ. Na budovČ mČl darovací listinou právnČ zajištČný výmČnek bývalý papírník Antonín Heller, který zemĜel asi v roce 1883. Rok pĜedtím zemĜel ve vČku 74 let MatČj Štíbal, snad poslední hadrník ( vykupovaþ hadrĤ pro ronovskou papírnu ) a pamČtník tamního papírnického provozu.
GGG 31
zpČt na obsah
Náhrobek Christiana Pešky na bývalém hĜbitovČ u kostela 32 zpČt na obsah
Foto: M. Omes
ÚTRŽKY Z HISTORIE NAŠICH VċŽNÍCH HODIN OldĜich Málek PĜibyslavský souþasník se zĜídkakdy ocitne v situaci, která ho pĜimČje podívat se na zdejší vČžní hodiny, aby zjistil „kolik uhodilo“ – jak se Ĝíkávalo v dobČ, kdy o sobČ dávaly vČžní hodiny vČdČt ve dne i v noci odbíjením každiþké þtvrthodinky a samozĜejmČ i celých hodin. Pokud ho dnes pĜece jen nČjaké okolnosti donutí orientovat se v þase podle tohoto historického þasomČrného zaĜízení, nespoléhá se pĜíliš na jeho pĜesnost – nehledČ již na to, že se pomČrnČ zhusta stává, že hodinový stroj trucuje a odmítá postrkovat ruþiþky na svém ciferníku. PĜed 100 lety tomu tak ještČ nebylo. Kdyby tehdy došlo k poruše vČžních hodin – což se samozĜejmČ nedalo nikdy zcela vylouþit – ihned by zasáhla mČstská rada a postarala by se urychlenČ o nápravu. V té dobČ se totiž ještČ celé mČsto Ĝídilo podle þasu, který jeho obyvatelstvu sdČlovaly vČžní hodiny. Jinak to ani nešlo. Televizní a rozhlasový þas byl ještČ hudbou netušené budoucnosti. Pro veĜejný i soukromý život v PĜibyslavi byl urþující þas udávaný hodinami na vČži. Podle nČj se vstávalo, zaþínalo vyuþování ve škole ( zvonilo se nikoli elektrickým zvonkem, nýbrž poĜádným zvoncem, zavČšeným na školní chodbČ, aby se to rozléhalo celou školní budovou ), podle vČžního þasu se otevíraly obchody, zavíraly hospody a úĜadovaly všechny místní instituce vþetnČ obecního úĜadu. Podle vČžních hodin si lidé seĜizovali svoje domácí mechanické hodiny, což bývalo ještČ v 1. polovinČ 20. století v mnoha domech to nejsložitČjší zaĜízení, na které nebylo dovoleno kdekomu z rodiny sáhnout. Snad právČ z této skuteþnosti vyplynulo tehdejší úsloví – „hlava rodiny, natahuje hodiny.“ PĜibyslavské vČžní hodiny tedy udávaly místní, pĜibyslavský þas, který se zcela neshodoval s þasem polenským, jihlavským, nČmeckobrodským þi pražským. Pokud nČkdo pĜijel do našeho mČsta a „pĜivezl“ si na svých kapesních hodinkách, jimž se Ĝíkávalo „cibule“ ( svým tvarem totiž silnČ pĜipomínaly tento druh zeleniny ), jiný þas, než vládl u nás, ihned si je seĜídil podle našeho pĜibyslavského þasu. Proto není divu, že samosprávné orgány mČsta dbaly vždy na to, aby vČžní hodiny byly v poĜádku a rovnČž, aby jejich natahovaþ svČdomitČ plnil svoji významnou roli. Placen byl z mČstské pokladny, právČ tak, jako byly z téhož penČžního mČšce hrazeny veškeré opravy vČžních hodin i jejich výmČna za nové, když ty pĜedchozí dosloužily. VČž totiž byla od své výstavby v roce 1497 nČkolik století majetkem mČsta.
O našich prvních vČžních hodinách nevíme skoro nic … Od kdy mČlo naše mČsto vČžní hodiny zatím nevíme. V roce 1767 však už na vČži byly. Je o nich kratiþká zmínka v rukopisných poznámkách MUDr. Františka PĤži, 33
zpČt na obsah
který ve svých záznamech o požáru mČsta v tomto roce uvádí: „OhnČm zniþeny byly obČ vČže. V malé vížce nad kostelem rozlily se žárem tĜi malé, ve velké vČži tĜi velké zvony a hodinový stroj.“ V prĤbČhu zmínČného požáru pĜišlo tedy naše mČsto nejen o všechny zvony na kostele a mČstské vČži ( viz þlánek Františka Pometla ze Dvorka v PĜibyslavském þtvrtletníku þ. 4/ 2003 ), ale i o vČžní hodiny. VypĤjþené zvony, a od roku 1771 zvony nové, plnily až do roku 1803 znovu jakousi þasomČrnou funkci – právČ tak, jako ve všech obcích, které vČžní hodiny nemČly. Od požáru v roce 1767 až do roku 1803 – tedy plných 36 let byla naše vČž zastĜešena jen provizornČ, i když v ní byly od roku 1771 instalovány 3 nové zvony. Po celou tuto dobu byla bez vČžních hodin. Po nČkolika neúspČšných pokusech mČstské rady pĜimČt majitele polenskopĜibyslavského panství, aby dal na svĤj náklad pĜibyslavskou vČž opravit, rozhodla se zdejší radnice uhradit opravu sama. Správa panství na ni pĜispČla jen nČjakým stavebním dĜívím a vápnem ze svých lesĤ a vápenek. MČsto vyprázdnilo obecní pokladnu, prodalo nČjaké pozemky a nČco málo zlatých získalo také od místních dárcĤ.Takto dalo dohromady celkem 1013 zlatých a 14 krejcarĤ ( F. PĤža – Kronika pĜibyslavská, str.129 ). Získané peníze ale stejnČ na kompletní opravu vČže nestaþily – skuteþné náklady þinily 1630 zlatých a 53 krejcarĤ ( F. PĤža – tamtéž ).
Kam s novými hodinami po snížení vČže … ? Z hlediska našeho zamyšlení nad historií zdejších vČžních hodin je závažné, že pro nedostatek penČz a znaþné poškození zdiva v nejvyšší þásti vČže byla její kamenná stavba odbouráním snížena asi o 3 sáhy ( 1 sáh = 189,64 cm ). Šlo o prostor, v nČmž se až do požáru mČsta nacházelo obydlí hlásného a kde byl také umístČn hodinový stroj, jehož plynulý chod zabezpeþoval rovnČž hlásný. V roce 1803 byla tedy kamenná þást naší vČže snížena témČĜ o 6 metrĤ. Hlásný tak pĜišel o své maliþké obydlí – což ale není tak významné, jako fakt, že se musely dát nČkam jinam vČžní hodiny. Ty pĤvodní byly, do požáru mČsta o nČkolik metrĤ výš, až nad velkým vČžním oknem. Po snížení vČže se nabízely jen 2 mož nosti: buć mít vČž bez hodin nebo je umístit o pár metrĤ níž. Bylo však nemyslitelné, aby PĜibyslav zĤstala bez vČžních hodin. Proto bylo zvoleno Ĝešení druhé, které my, zdejší domorodci nevnímáme jako podivné; jeví se nám jako docela normální a obvyklé. Kdokoli cizí však poprvé spatĜí umístČní ciferníku našich vČžních hodin v místech, kde se od roku 1803 nachází, je povČtšinČ udiven a právem se nČkdy poptává: „Proþpak vám hodinový ciferník zakrývá ta veliká okna ve vČži? VždyĢ to nevypadá pČknČ. To nebyl právČ dobrý nápad.“ TČžko se mu vysvČtluje, proþ tomu tak je – když má vlastnČ pravdu. Totiž, že je to dĤsledek nouzového Ĝešení z roku 1803, kdy vĤbec nepĜipadalo v úvahu, aby byla mČstská vČž opravena a zachována ve své pĤvodní výšce a její hodiny se mohly znovu vrátit tam, kde bývaly pĜed požárem mČsta v roce 1767. MČsto bylo opravdu chudiþké. Vrchnost mu pĜispČla na opravu vČže jen tolik, aby se neĜeklo, že nedala vĤbec nic. Proto by bylo dnes, po více než 200 letech, zpozdilé a nehistorické zazlívat þi vyþítat tehdejší pĜibyslavské radnici, že nechala umístit vČžní hodiny tak podivnČ – z hlediska 34
zpČt na obsah
architektonického þi projekþního. To také patĜí do historie PĜibyslavi - i naše vČžní hodiny cosi vypovídají o problémech našeho mČsta, které je trápily v závČru 18. a na poþátku 19. století - a pĜece je bylo nutné nČjak Ĝešit. O vČžních hodinách, které byly v roce 1803 ( pĜed 200 lety ) namontovány do opravené vČže, se zatím nenašly žádné záznamy. Je docela možné, že šlo o pĤvodní hodinový stroj, který sice požár vČže vážnČ poškodil, ale podaĜilo se ho pĜece jen nČjak opravit. Tehdejší hodinové stroje bývaly totiž z masivního železa, kterému oheĖ nedokázal tolik ublížit jako zvonĤm. Ciferník hodin zakrývá horní þást vČžního okna A tak mČlo naše mČsFoto: J. Stehno to od roku 1803 opČt na opravené hodiny - i když na citelnČ nižší vČži. Z vČže znČly tĜi zvony již od roku 1771 a mČsto se už do znaþné míry vzpamatovalo z niþivého požáru, který je pĜed 36 lety postihl.
Na nČjaký þas ubyly radnici starosti o vČžní hodiny… Od té doby se na jednání radnice objevila jen tu a tam debata o natahovaþi hodin, jehož mČsto platilo, eventuálnČ o stavu mČstské vČže, ale to už byly problémy druhotné, nepĜíliš naléhavé. O jednom takovém však pĜece jen vypovídají písemnosti obecního úĜadu z roku 1869. Tehdy mČly klíþe od vČže dvČ osoby – natahovaþ hodin, jímž byl v té dobČ VojtČch Klusáþek a zvoník Jan Zelenka. Ten si nČkdy brával na výpomoc odrĤstající kluky, bylo-li tĜeba zvonit tĜemi zvony souþasnČ. Na nČco obdobného si pravdČpodobnČ pamatují nČkteĜí starší souþasníci, kteĜí ještČ ve 20. století pomáhali zvonit Kamilovi Bukovskému, jenž nebyl vzhledem ke svému tČlesnému postižení schopen rozhoupat najednou všechny zvony ve vČži. 35 zpČt na obsah
S natahovaþem hodin problém nebyl. Zvoník však zĜejmČ nejednou nechal kluky ve vČži samotné. Je to patrné z pĜípisu, který zaslal dne 22. záĜí 1869 purkmistr mČsta JindĜich Smejkal zvoníkovi Janu Zelenkovi. ýteme v nČm: „V dĤsledku sem podané stížnosti ( stížnost podal natahovaþ hodin – pozn. autora ), že rozpustilí hoši na vČž a k hodinám pĜístup mají, poklopy nad hodinama otevírají a otevĜené je nechávají, dále že sirkama tabák zapalují a kouĜí, šĖĤry od hodin svazují, na schodech se úmyslnČ vyneĜáćují a podobné rozpustilosti tropí – tímto se pĜísnČ vybízíte: klíþ od vČže sám pod dohledem míti a nesvČĜovati jej takovým lidem, kteĜí klíþ leckterému hochu do ruk dají, aby na vČži zvonil. Tím hodiny ku zkáze pĜicházejí a nebezpeþí požáru pĜi takových okolnostech povstává – neboĢ na vČži se nyní po správČ stĜechy nacházejí odpadky náchylné k ohni. V opaþném pĜípadČ nucena bude mČstská rada klíþ od vČže pod svĤj dohled vzíti.“
Ale vČžní hodiny se znovu pĜihlásily o pozornost zastupitelĤ obce… Výše uvedená causa byla jen jakousi drobnou epizodkou, která dokazuje, že v 19. století se kluci pĜíliš nelišili od svých pĜedchĤdcĤ ani následovníkĤ ve století dvacátém. Mnohem horší však bylo, že v závČru 70. let 19. století zaþínaly být s vČžními hodinami nemalé problémy. Sloužily sice už pár desítek let – od roku 1803 pomČrnČ spolehlivČ, ale nic netrvá vČþnČ – ani takové zaĜízení jako byly pĜibyslavské vČžní hodiny. KromČ toho mČly ještČ jednu neodstranitelnou vadu – byly totiž jen s jedním ciferníkem, který byl nasmČrován na sever, do námČstí. Lidé z Husovy ulice ( tehdy se jí ještČ Ĝíkávalo Zámecká ) ani obyvatelé z dnešní ulice Žižkovy, Prokopovy, Komenského a nČkterých dalších na hodiny nevidČli. Slyšeli jen jejich hlas – tehdy odbíjely nejen celé hodiny, ale také každou þtvrthodinu. MČstská rada se proto rozhodla, že zakoupí hodiny nové, se 3 ciferníky, aby koneþnČ pominuly neustálé pĜipomínky mnoha obyvatel, že oni na vČžní hodiny nevidí. Výsledkem jejího rozhodnutí byl dopis mČstské rady ze dne 27. srpna 1881 hodináĜi Janu Prokšovi do Sobotky, v nČmž byl pozván do PĜibyslavi k projednání a uzavĜení smlouvy o koupi a instalaci nových vČžních hodin na zdejší vČž. Proþ se mČstská rada obrátila právČ na tohoto hodináĜe, není jasné – zĜejmČ byla o jeho solidnosti nČjak informována. Jan Prokeš, hodináĜ a vČžník, jak se sám oznaþoval, s odpovČdí nikterak nechvátal. Až 11. Ĝíjna 1881 zaslal do PĜibyslavi rozpoþet na dodávku a zabudování nových vČžních hodin se tĜemi ciferníky. PravdČpodobnČ byla po jeho práci v té dobČ znaþná poptávka, neboĢ se ozval až po dokonþení instalace obdobných vČžních hodin v ýeské LípČ. Hodiny pro PĜibyslav mČly stát i s dovozem a montáží 630 zlatých. MČstská rada s požadovanou sumou souhlasila, takže se mohl dát Jan Prokeš do práce. Tehdy byla výroba takových hodin kusovou zakázkou, a to s ohledem na vnitĜní rozmČry vČže i na pĜání odbČratelĤ. Hodinové stroje tedy nebyly v nČjakém skladišti, z nČhož by se mohly expedovat podle pĜání zákazníkĤ. I pro naše mČsto musely být nejdĜíve vyrobeny a teprve po jejich odzkoušení v dílnČ mohly být pĜevezeny na místo jejich urþení. 36
zpČt na obsah
Z tČchto dĤvodĤ došlo k jejich úĜednímu pĜevzetí na pĜibyslavské vČži až 29. þervence 1882. Tehdy vystoupilo 9 mČstských zastupitelĤ spoleþnČ se starostou Augustinem BedĜichem ýeplem na vČž a tam jim hodináĜ Jan Prokeš pĜedvedl a do užívání pĜedal nové vČžní hodiny – dnes bychom to považovali za jakousi kolaudaci. Šlo o hodinový stroj se tĜemi ciferníky, který bylo nutno dennČ natahovat; odbíjel nejen celé hodiny, nýbrž každou þtvrthodinu ( þtvrt jedním úderem, pĤl dvČma, tĜiþtvrti tĜemi údery a celá hodina byla odbíjena þtyĜmi údery a pak silnČjšími úhozy s ohledem na poþet hodin ). PĜímo na vČži byly také s dodavatelem hodin dohodnuty splátkové podmínky – mČsto totiž nemČlo na zaplacení celé požadované þástky ( 630 zlatých ) v té dobČ dostatek penČz. Ihned bylo hodináĜi vyplaceno 300 zlatých, dalších 150 zlatých mČl dostat do sv.Václava ( do 28. záĜí téhož roku ), 120 zlatých do konce roku 1882 a zbývajících 60 zlatých bylo ponecháno mČstu jako kauce, která se hodináĜi vyplatí až za 3 roky, budou-li hodiny po celou tuto dobu fungovat bez poruch. JeštČ téhož dne byl také stvrzen ve funkci natahovaþe hodin Antonín Anichober, jemuž mČlo být za tuto jeho práci placeno roþnČ 20 zlatých. Sama demontáž starých poruchových vČžních hodin s jedním ciferníkem a instalace nových hodin se tĜemi ciferníky byla tehdy pro naše poklidné, jakoby stále podĜimující mČsteþko vzrušující událostí. Snad dennČ se o tom hovoĜilo v hospodách, doma i v ulicích. A protože mají i zdejší lidé tu a tam smysl pro situaþní humor, došlo prý tenkrát k následujícímu dialogu mezi venkovanem z okolí a zdejším vtipálkem: „Proþpak vám dávají na vČž hodiny se tĜema ciferníkama?“ „To nevíte? PĜece proto, aby se mohli dívat na hodiny hned tĜi lidi najednou!“ Montáži hodin se tĜemi ciferníky pĜedcházelo vysekání ozdobných gotických kružeb ve východním i západním oknČ, které zdobily již od stavby vČže horní pĤlkulatou þást jejich velkých oken. Kružba zĤstala až do 20. století jen v jediném, a to jižním oknČ. Už jen z této svČtové strany Pohled na západní a jižní stranu vČže v letech se nedalo zjistit, kolik je v PĜiby1882 až 1984 Foto: MUDr. J. Augustin slavi hodin. I to se þasem sta37
zpČt na obsah
lo pĜedmČtem poĢouchlých pĜipomínek. ěíkávalo se: „Jestlipak víte, proþ nedali hodinovej ciferník taky na jižní stranu vČže?“ „ To teda nevím.“ „No pĜece, aby ženské z amylonského dvora poĜád nekoukaly na hodiny“. V roce 1882 byla pĜibyslavská obecní pokladna chudobná. Radnice se proto nemČla ani k Ĝádnému plnČní dohody o splátkách za dodané vČžní hodiny. SvČdþí o tom prosebný dopis hodináĜe Jana Prokše ze Sobotky ze dne 6. Ĝíjna 1882, v nČmž je hned v úvodní vČtČ Ĝeþeno: „Dovoluji si slavnou mČstskou radu prositi o zaslání þástky 150 zlatých, kteroužto þástku jsem od slavné mČstské rady, dle úmluvy, dne 28. záĜí t. r. obdržeti mČl.“ Dále prosí, zdali by mu nemohla být poslána najednou celá þástka ( 270 zlatých ), kterou mČl dostat z PĜibyslavi do konce roku 1882. PĜibyslavská radnice sice odpovČdČla takĜka obratem, ale zaslala do Sobotky pouze 150 zlatých s dodatkem, že „celý obnos 270 zlatých není nám možno zaslati, neboĢ teprve nyní po sklizni brambor budou moci poplatníci více platiti“. Zdá se, že naše mČsto nikdy nemČlo svoji obecní pokladnu naditou – neomalenec by možná Ĝekl, že „odedávna smrdČlo korunou“, i když v té dobČ ještČ platily zlatky. A tak mČlo naše mČsto hodiny se tĜemi ciferníky. Ty se musely dennČ natahovat. Nešlo však o napínání nČjaké hodináĜské pružiny, nýbrž o vytažení kamenných závaží, zavČšených na konopných lanech až k hodinovému stroji. Závaží uvádČla do pohybu hodinový stroj a pomalu klesala k zemi, takže musela být druhý den znovu vytažena do výchozí polohy. NČco podobného bývalo v té dobČ i v mnoha domácnostech - i když šlo jen o nástČnné hodiny, nesrovnatelnČ menší, než byly ty na pĜibyslavské vČži. Starší lidé si na nČ jistČ ještČ pamatují. Po zabudování nových hodin se tĜemi ciferníky v roce 1882 a jejich zaplacení byla mČstská rada zbavena na nČkolik desetiletí starostí o bezporuchové „dodávání“ místního þasu všem zdejším obþanĤm. Musila pouze dbát na to, aby jejich natahovaþ ĜádnČ plnil své povinnosti, k nimž také patĜilo obþasné promazání hodinových ložisek a kladek natahovacího mechanismu.
VČžní hodiny zaþaly þasem trápit neduhy stáĜí … Jenže – nic netrvá vČþnČ. ýasem se totiž ukázalo, že hodinový stroj slouží sice bez poruch, ale ciferník hodin, který byl vystaven povČtrnostním vlivĤm je silnČ poškozen. Byla to jen dĜevČná deska, pobitá železným plechem a natĜená þernou barvou. Žádným zpĤsobem asi nebylo možné zabránit obþasnému pronikání dešĢové vody až pod krycí plech, což vedlo k hnilobČ a trouchnivČní dĜevČné konstrukce desky i ke korozi kovových þástí ciferníku. V roce 1910 se musela mČstská rada tímto problémem zabývat. Bylo zĜejmé, že jediným možným Ĝešením je výmČna celého hodinového ciferníku. Dne 5. þervence 1910 byla pĜibyslavské radnici doruþena nČkolikastránková nabídka „První rakousko-uherské továrny na emailované tabule a ciferníky a malíĜství lahví lékárnických, V. BROULIM, Praha , Spálená ulice 28.“ Tato firma ale pĜedpokládala, že bude montovat hodinové þíslice a ruþiþky na novou ciferníkovou desku a její rozpoþet byl na zdejší finanþní pomČry pĜíliš 38
zpČt na obsah
„mastný“, takže mČstská rada uvažovanou akci odložila na neurþito. Tento odklad trval plných 5 let. Hodinový ciferník však už natolik zchátral, že se stalo další odkládání celé opravy nemyslitelné. Dne 13. þervence 1915 pĜedložil mČstské radČ nabídku na opravu ciferníku našich vČžních hodin zdejší hodináĜ a zlatník Karel Brožek. Bylo zĜejmé, že se pĜedtím náležitČ seznámil s jejich stavem. Ve svém pĜípise mČstské radČ uvádí, co vše je na hodinách vadné a jakým zpĤsobem by mohla být zjednána náprava. Mimo jiné píše: „…þíselníky jsou rezem sežrané, podklad, který je dĜevČný je shnilý, proþež potĜebuje býti nový. Tabule plechu, jež jsou špatné nahradím novými, též þíslice vesmČs dám nové, jelikož toho nutná potĜeba jest – též musí býti 14karátovým zlatem zlacené a dobĜe þíselníky i ruþiþky natĜené, by mohly vzdorovati dešĢĤm a drsnému poþasí.“ Tyto a další nabízené práce chtČl provést za 650 korun. Požadoval však, aby mČstská rada nechala postavit pod všemi 3 ciferníky lešení a postarala se rovnČž o provedení takových klempíĜských prací, které by napĜíštČ zabránily zatékání vody k þíselníkĤm. PĜibyslavská radnice však nabídku zdejšího hodináĜe nepĜijala, což mu písemnČ sdČlila 11. srpna 1915. RozpomnČla se totiž na Jana Prokše, hodináĜe a vČžníka v Sobotce, který v roce 1882 vybavil naši vČž hodinami se 3 ciferníky. Obrátila se proto na nČho znovu se žádostí o provedení potĜebných oprav. Po nezbytné korespondenci mezi ním a pĜibyslavskou radnicí, byl mČstské radČ doruþen 15. záĜí 1915 korespondenþní lístek od J. Prokše, v nČmž tento oznamuje, že… „v pondČlí dne 20. záĜí 1915 pĜijedu“a souþasnČ pĜipomíná, aby bylo pĜipraveno lešení k þíselníku hodin. Jiné doklady o výmČnČ ciferníku našich vČžních hodin a event. dalších opravách tohoto þasomČrného zaĜízení v PĜibyslavi se nezachovaly. MĤžeme však pĜedpokládat, že v záĜí 1915 byla pĜibyslavská vČž vybavena novým ciferníkem, který zase pár desítek let vydržel.
VČžní hodiny se doþkaly i svého þtvrtého ciferníku… PĜed 20 lety ( v dubnu 1984 ) došlo i na jižní stranu vČže. Tam se také ocitl hodinový ciferník, þemuž musela samozĜejmČ pĜedcházet i výmČna hodinového stroje, neboĢ ten v roku 1882 nebyl konstruován pro 4 ciferníky. Tehdy také došlo k vysekání gotických kružeb z posledního vČžního okna, aby nepĜekážely a udČlaly místo pro ocelovou osu, kolem níž se pohybují hodinové ruþiþky. JeštČ že se podaĜilo kusy odsekané kružby zachránit a uložit je v našem mČstském muzeu. V muzeu se ale také nachází poslední mechanický hodinový stroj, který bylo nutné dennČ natahovat pomocí kamenných závaží a speciálních konopných lan. Souþasné vČžní hodiny už uvádí do pohybu elektrický proud, právČ tak jako vČžní zvony. Dnešní PĜibyslav už natahovaþe vČžních hodin nezná. Funkci natahovaþe hodin kdysi vykonávali spolehliví muži vedle svého hlavního povolání. NapĜ. dne 30. prosince 1925 žádal František Sibera, tkadlec, mČstskou radu „o zvýšení odmČny za natahování mČstských vČžních hodin“… „jsem nucen dosti þasto choditi na vČž mimoĜádnČ, pĜi poruchách hodin, zaþež nejsem zvlášĢ vĤbec placen.“ 39
zpČt na obsah
PĤvodní kružba v horní þásti vČžních oken do umístČní hodin MČstské zastupitelstvo odpovČdČlo žadateli až 14. dubna 1926 takto: „MČstské zastupitelstvo, ve schĤzi své, konané dne 10. dubna 1926, vyhovČlo Vaší žádosti ze dne 30. prosince 1925 a zvýšilo Vám dosavadní Vaši odmČnu za natahování vČžních hodin, poþínaje dnem 1. ledna 1926 z dosavadních Kþ 240,- na Kþ 365,roþnČ.“ - Z toho je zĜejmé, že se z natahování vČžních hodin zbohatnout nedalo – i po zvýšení odmČny za tuto práci, to þinilo jen 1 Kþ dennČ. Souþasné vČžní hodiny už nejsou zvukové, nesdČlují nám tedy „kolik uhodilo“, jak tomu bývalo kdysi. StaĜí lidé, které trápila nespavost, slýchali þasto dlouho do noci, než pĜece jen koneþnČ usnuli, jak odbíjejí každou þtvrthodinku, což se rozléhalo tichým mČstem až k posledním odlehlým chalupám. Dnešní vČžní hodiny jsou spíše historickou dekorací, než skuteþným þasomČrným zaĜízením, jež urþuje denní rytmus života ve mČstČ. PĜesto by nám urþitČ chybČly, kdyby snad nČkoho napadlo, že se osvobodí velká vČžní okna od jejich ciferníkĤ. I když má dnes skoro každý školák vlastní hodinky – o dospČlých lidech ani nemluvČ, pĜece jen asi nČkdy s nelibostí zjišĢujeme, že ruþiþky na vČžních hodinách stávkují. Nestává se to sice þasto – ale dochází k tomu pĜece jen o nČco þastČji, než v dobČ, kdy se o staré mechanické vČžní hodiny staral jejich natahovaþ pod pĜísným dohledem pĜibyslavské radnice. 40
zpČt na obsah
PĜibyslavské osobnosti v nauþných slovnících František PilaĜ * 2. þervna 1904 v PĜibyslavi + 14. ledna 1980 v Praze Prozaik, který smysl pro dobrodružství kombinuje s humorem a parodií, autor knih pro mládež a publicista. Jeho otec byl soudcem. Klasické gymnázium vystudoval v PĜíbrami ( maturoval v roce 1922 ). V Praze absolvoval v letech 1925 – 26 jednoroþní abiturientský kurs pĜi obchodní akademii; v letech 1926 – 27 studoval angliþtinu na English University College; necelý rok byl úþetním u anglické dopravní spoleþnosti Royal Mail Line. V letech 1928 – l950 byl úĜedníkem ve Státním úĜadČ statistickém. V roce 1935 se oženil. Pak se stal scénáristou ýeskoslovenského státního filmu a od roku 1952 byl redaktorem nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel. V roce 1963 odešel do invalidního dĤchodu. F. PilaĜ se vyznaþoval zájmem o moĜe a jižní pĜírodu. S tím souvisely jeho þasté cesty do Itálie, SSSR, na Kypr a pĜedevším do Jugoslávie. Prvních dvacet let své literární þinnosti publikoval þasopisecky verše, fejetony, sloupky, povídky, delší prózy a romány na pokraþování. Pro Lidové noviny napsal i svou nejúspČšnČjší knihu „Dýmka strýce Bonifáce“, absurdnČ ladČný dobrodružný román pro mládež. Ve fantastickém pĜíbČhu malého chlapce z Bráníka, který se pĜi povodni dostane z chaty do pĜístavu a na loć, pĜi plavbČ po moĜi se setká s piráty a zažije honbu za pokladem, odhalil F. PilaĜ cenu prostých lidských zálib a pĜátelství. ObdobnČ v pokusu o satirický román „Ostrov tety Karoliny“, jímž volnČ navázal na prvotinu a využil i nČkterých jejich motivĤ, nalezl protipól k pĜeorganizované západní civilizaci a imperiální politice ve zdravém rozumu pražské obþanky Karoliny, dČdiþky ostrova v TichomoĜí. SvĤj smysl pro tzv. suchý anglický humor plnČ rozvinul v knihách „TĜi muži v automobilu“ a TĜi muži v embéþku“, kde nadsázka už nevytváĜí exotický kontrast k všední každodennosti, ale proniká do bČžných zkušeností þeského automobilového turisty. Zvláštní postavení v PilaĜovČ díle zaujímá psychologická próza „Kostka domina“, v níž fantaskní motiv vynálezu zkázy tvoĜí jen dČjový rámec pro rozvinutí rĤzných variant pocitu životního ztroskotání a osamČlosti nČkolika obyvatel chudého þinžáku v Dubrovníku. PilaĜĤv zájem o techniku se projevil nejen v jeho „automobilových“ prózách, ale i v odbornČ založených knížkách pro dČti o vzniku kina, rozhlasu a vývoji dopravních prostĜedkĤ. Literatura : Lexikon þeské literatury, 2000, Praha, str. 912 41
zpČt na obsah
