Outtelekt č.1
Outtelekt I v tomto roce se můžete těšit na školní časopis! Jak si můžete všimnout, prošel drobnými úpravami. Něco jsme přidali, něco zase vypustili a dalších pár věcí jen pozměnili. *** Blíží se Vánoce a proto se v prvním čísle Outtelektu dočtete, jak je slaví různé menšiny v České republice. Pak, abychom byli v obraze, se dozvíme novinky ze sportu, konkrétně o hokejovém týmu Kometa Brno. Novinkou je rubrika Co jste chtěli vědět o VYSOKÉ a báli jste se zeptat, ve které si každý, kdo plánuje vystudovat VŠ, najde nejednu užitečnou informaci. Další oblíbenou sekcí je kultura. Tam se dozvíte o Mezipatrech nebo Hvězdných válkách, které jsou tak populární. Také se dočtete o tom, jak to chodí v tanečních nebo při natáčení seriálu. A protože začíná plesová sezóna, nemohli jsme opomenout ani ten náš školní. V časopise naleznete minirozhovor a paní učitelkou Vybíralovou, která se sextány nacvičuje polonézu. I milovníci divadla si přijdou na své. Přinášíme vám dvě recenze na divadelní inscenace, pro knihomoly také hodnocení knihy. Samozřejmě nechybí ani vlastní tvorba a aktuální informace.
A tímto vám redakce přeje příjemné čtení a krásné prožití Vánoc.
1
Outtelekt č.1
Obsah Aktuality Vánoce naše a našich
Sport
3 3
5 Jdeme domů – Kometa se vrací zpět za Lužánky!
Pravdy o VŠ Co jste chtěli vědět o VYSOKÉ a báli jste se zeptat
5
6 6
Kultura
7
Mezipatra
7
Jak to chodí v tanečních?
8
BBC a já
9
Školní ples
11
Hvězdné Války událost čtvrtstoletí (?)
12
Král Oidipús podruhé
13
Král Lear
14
Monika Nell Šurinová: Z deníku ohnivé démonky
15
Ze šuplíků
16
Šťastný podvečer
16
Oheň Fénixe
16
Krátký názor o názorech
18
Informace
19
ŠPÍL-BERG
19
Potřebuješ Outtelekt? Outtelekt POTŘEBUJE TEBE!
20
2
Outtelekt č.1
Vánoce naše a našich Vánoce, jak všichni víme, patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. První záznamy jejich oslav křesťany jsou známé ze 4. století z Říma. Za předchůdce Vánoc je možné považovat římské pohanské oslavy „narození nepřemožitelného Slunce“, které se odehrávaly mezi 24. – 26. prosincem. Celá řada dalších národů měla v přibližně stejném období podobné svátky. Společnými rysy byla oslava zimního slunovratu a znovunarození boha Slunce. K tradičním českým Vánocům nedomyslitelně patří řada symbolů. Řadí se k nim vánoční stromeček, jesličky, vánoční dárky přinesené Ježíškem a další. Do tradic spjatých s Vánocemi bych zařadila krájení jablek, ořechové lodičky, lití olova, nákupní horečku, koledy v obchodních centrech už od října a spoustu dalších. Ale to je ten náš tradiční pohled na věc. Jak je to jinde? Nebudeme chodit daleko. Přemýšleli jste někdy, jak slaví Vánoce například Romové? Romové slaví svátky podobně jako ostatní. Mnohem víc ale lpí na rodinných poutech a myslí i na zesnulé. Ke štědrovečernímu stolu zvou mstivé duchy zvané mule a prostírají i pro mrtvé. Těm, kteří si zaživa rádi dali víc alkoholu, navíc za okno připravují velkého panáka pálenky s kouskem domácího chleba. Samozřejmě můžeme hned zapomenout na svátky klidu. Romské
Vánoce
se
nesou
v
duchu
pořádné
hostiny
s
muzikou.
Svou hlubokou duchovní podstatu ale romské Vánoce nepostrádají. Spočívá v odpuštění. I roky trvající rodinné spory se usmiřují na Štědrý den sklenkou kořalky, vína nebo piva se slovy „odmuk mange, phrala!“ To ve slovenské romštině znamená, odpusť mi, bratře. Kdybychom se více zaměřili na další významnou menšinu v České republice, zjistili bychom, že Vietnamci v Česku už také přebírají určité zvyky. Vietnamská rodina slaví vánoční svátky v Čechách hlavně kvůli svým dětem. Považují to za jakousi povinnost, aby se nelišili od ostatních. Ovšem znalosti o původu křesťanských svátků nejsou ve Vietnamu příliš rozšířené (jen asi 10% Vietnamců ve Vietnamu jsou křesťané). Nejvýznamnějším vietnamským svátkem je Tet (Tet Nguyen Dan), což je ekvivalent Nového roku a Vánoc. Společným znakem jejich svátku Tet a našeho Štědrého dne je, že tento svátek slaví v přítomnosti svých nejbližších. Rodina je tedy na prvním místě. Děti jsou obdarovávány, ale místo dárků dostávají peníze.
3
Outtelekt č.1
Zajímavostí je, že nikdo v tyto sváteční dny nesmí být oblečen do bílé, červené nebo černé barvy, které symbolizují smrt. Stejně jako Češi, Vietnamci před svátky nakupují, vaří a do nového roku vstupují s něčím novým. Proto si například vymalují byt nebo si koupí něco nového. Nový rok je pro ně krokem ke změně, k něčemu novému, lepšímu. Pokud se zabýváme tím, jak slaví Vánoce významné menšiny v České republice, nesmíme opomenout
Ukrajinu.
Vánoce na Ukrajině mají historickou tradici v juliánském kalendáři, tím pádem jsou slaveny až po příchodu nového roku, od 6. do 19. ledna. Nebývají tak komerční a nepatří k nim ani rozdávání
dárků
pod
stromečkem
jako
v Česku.
Ekvivalent českého Štědrého večera je na pravoslavné Ukrajině nazýván Svjatyj večir a slaví se 6. ledna. Zdobí se stromek, kterému říkají „rizdvjana jalynka“. 13. ledna je tzv. Ščedryj večir, kdy se zpívají písně podobné koledám, tzv. „ščedrivky“, a je také pořádána druhá vánoční
večeře.
Příběh Ježíškova narozeni je předváděn při představení nazývaném „vertep“. Účinkující se při představení převlékají za postavy, jako jsou Pastýři, Tři králové, Andělé a další. Vertep je také ukrajinský název jesliček. Samozřejmě každý slaví Vánoce po svém. A je jen na každém z nás jaké si je uděláme. Barbora Večeřová
4
Outtelekt č.1
Jdeme domů – Kometa se vrací zpět za Lužánky! Hokejový chrám všech brněnských fanoušků i samotných hokejistů byl srovnán se zemí v listopadu roku 2008. Lidé u tribuny D, která padla jako poslední, zapalovali svíčky jako výraz smutku a nesouhlasu s takovým koncem jejich milovaného stadionu, který je pro Brno dodnes legendou. Již několikrát slyšeli fanoušci Komety mnohé sliby z řad vedení jihomoravské metropole o tom, jak zanedlouho vyroste v Lužánkách nový stadion, jak pro fotbal, tak pro hokej. Dodnes však zůstala jako vzpomínka na starý zimák pouhá díra v zemi. Ale je to tu zas, ovšem v úplně jiném rozsahu, než tomu bylo naposledy. Jdeme domů! Tak zní slogan nejnovějšího projektu, který oživí onu slavnou modrobílou vzpomínku. Nejprve Kometa uspořádá hokejové hry, které proběhnou od třetího do osmého ledna. Právě v neděli třetího ledna odehraje brněnský celek svůj první zápas pod širým nebem, kdy za podpory až dvaceti tisíc fanoušků vyzve plzeňské Indiány. Na stejný den je také v plánu duel mezi druholigovou Technikou Brno a SHK Hodonín. Sedmý leden pak přináší na program dne souboj univerzit, kdy se o pohár porve Masarykova Univerzita s pražskou Karlovkou. O den později pak celé Czech Winter Hockey Games vyvrcholí litým soubojem mezi Kometou a pražskou Spartou. Cena vstupenek je vysoká (990,- Kč), nicméně celý výtěžek bude připsán novému zimnímu stadionu, který by měl za Lužánkami do tří let vyrůst. Je to opravdu tak! Tentokrát to nejsou jen plané řeči, tentokrát se to vše opravdu uskuteční, zní ze všech stran. Devatenáctého listopadu byla zveřejněna první studie, na které se podíleli HC Kometa Brno, partnerská společnost DRFG a společnost A PLUS, jež realizuje sportovní projekty. Studie je takřka hotová, teď bude záležet vše na městu Brnu, které dá novému zimáku zelenou. A všichni věříme, že tomu tak bude co nejdříve! Veronika Freyová
5
Outtelekt č.1
Co jste chtěli vědět o VYSOKÉ a báli jste se zeptat Ono se řekne VYSOKÁ. Maturita v kapse, dopis s nápisem PŘIJAT/A v druhé a v celém těle spousta očekávání. U starších kamarádů, co už na vysoké škole jsou, člověk v průběhu roku vidí, jak mají spoustu volna, času, pořád jsou na nějaké párty nebo jiné, jistě neméně zábavné akci. Jediný čas, kdy vysokoškoláci něco dělají, je, jak se zdá, leden a květen. (Ono se to vážně tak zdá, ale… Většinou to tak VŮBEC NENÍ!) Já jsem se na vysokou školu velice těšila a měla jsem plno takovýchto představ. Byla jsem přijata na Masarykovu univerzitu, přesněji na pedagogickou fakultu. Byla jsem spokojená, podle toho, co jsem slyšela, je „pajdák“ jednoduchý a zvládne ho každý. To byl můj první omyl, ale to jsem ještě nevěděla (o tom si napíšeme někdy příště.) Po zápisu ke studiu jsem obdržela studentskou kartičku ISIC, jakési UČO a primární a (kdoví proč) sekundární heslo. Zjistila jsem, že UČO je něco jako moje jméno. Jde o jedinečný číselný kód, kterým se budu muset podepisovat na testy, udávat ho na titulní stranu seminárních prací apod. Ale HLAVNĚ se s pomocí UČA a primárního hesla dostanu do informačního systému (IS). IS je báječná věc. (Což jsem si po prvním, druhé, desátém otevření rozhodně nemyslela.) Je to něco jako vaše soukromá stránka, na níž se dozvíte, jaké je datum, jestli je sudý nebo lichý týden, předměty musíte studovat, kolik kreditů musíte získat, kdo vás učí a co vás učí, známky, termíny testů, rozvrh hodin a spoustu dalších potřebných věcí. Když se s ISem člověk naučí, je to skvělý pomocník. Není to ale lehké, proklikat se jím. Pro některé mé spolužáky byl takovými druhými přijímačkami. Dobře, mám ISIC, díky ISu mám zaregistrované a zapsané předměty, mám svůj rozvrh hodin a plán učeben, pamatuju si svoje UČO. Koupila jsem si blok, propisku, sbalila laptop. Zatím jsem zvládla všechno, co musím před prvním dnem na vysoké udělat. Tak vyrážím… V příštím čísle: Přednášky, cvičení, semináře a jejich strůjci Michaela Rychtářová
6
Outtelekt č.1
Mezipatra A že nevíte, co to je? Pod pojmem Mezipatra si můžete představit obyčejný filmový festival, který ovšem hned tak obyčejný není. Na této akci se totiž promítají filmy s gay, lesbickou, bisexuální či transgenderovou tématikou. Abyste Mezipatra mohli navštívit, rozhodně však nemusíte být homosexuálové. Celý smysl festivalu spočívá v tom, přiblížit široké veřejnosti různé životní situace lidí, kteří se řadí do menšiny z hlediska sexuální orientace. Návštěvníci pak mohou využít další doprovodné programy, jako jsou například výstavy, workshopy nebo diskuse. Mezipatra probíhají tradičně v listopadu, letos konkrétně od 5. do 12. listopadu v Praze, od 12. do 18. listopadu pak festival v Brně. Jak letos Mezipatra probíhala? Již šestnáctý ročník nadělil na každý večer minimálně dvě filmové premiéry, na které byly vstupenky plně k dostání na webových stránkách akce. Mezi nejzajímavější snímky bezpochyby patřil například Hříšník v Mekce, Stručné dějiny násilí, Chtěla bych jí říct, Navždy pannou, Mluvím jako buzna?, Putinovy „Děti 404.“ Filmy byly promítány na různých místech - v Kině Art, Kině Scala, kavárně Trojka, doprovodné programy, jako například rychlá seznamka se přesunuly převážně do nově otevřeného klubu VIBE v centru Brna. Mezipatra se každoročně těší velkému počtu diváků a rok od roku mají čím dál větší prestiž. Věřím, že Mezipatra jsou zajímavou možností seznámit se blíže s problematikou homosexuality a rozbořit určité předsudky a tabu. Příští ročník byste si neměli nechat ujít! Veronika Freyová
7
Outtelekt č.1
Jak to chodí v tanečních? Než začnete číst, ráda bych upozornila, že budu popisovat, jak to chodí v TŠ Starlet. Jak to mají nastavené jiné taneční školy nevím a rozhodně to není názor, pohled, recenze na všechny taneční školy v Brně. V první řadě si je zaplatíte. A to zhruba tři čtvrtě roku dopředu. Vyplníte přihlášku. Napíšete dva termíny, kdy byste chtěli mít taneční. Pak čekáte. A čekáte. A čekáte. A nevíte co. Pár týdnů před tím, než začnou taneční, vám přistane ve schránce email. Obsahuje informace o tom, v jakém jste kurzu. Pak také jak se oblékat, několik společenských pravidel a pozvánku na Slavnostní zahájení tanečních. Zahájení je zhruba týden a půl před první lekcí a trvá dvě hodiny. Během toho se vám do hlavy dostane spousta rad o tom, jak se oblékat, jak se chovat, jak stát, jak sedět, div vám neřeknou, jak dýchat. Většina lidí prchne po delší hodině, kdy je přestávka a na přehlídku bílých šatů tam zůstane jen pár odvážlivců. To by bylo k zahajovacímu večeru. Co lekce? Termín, který jste napsali do přihlášky je nesmírně důležitý. Musíte počítat s tím, že ten den můžete mít odpolední vyučování, pak taky nějakou dobu pojedete domů, tam nějaký čas zabere zcivilizování se a doprava do Brna taky nezabere okamžik. Pokud toto totiž nedomyslíte, budete jezdit do tanečních hned ze školy, převlékat se budete na záchodě a potáhnete s sebou autobusem všechny učebnice (nehledě na to, že vás v šatně přijde školní taška na dalších 5 Kč!). Konečně jsme dorazili na první lekci. Pánové, posaďte se prosím na židle k této stěně. Dámy, vy prosím ke stěně naproti pánům. Úvod a hurá na první tanec. Ale předtím ‘pánská volenka, pánové zadejte si dámu a zaveďte s ní promenádu’, tuto větu uslyšíte nesčetněkrát. Jako první se naučíte waltz. Postupně budete ovládat další tance, chachu, jive, polku, valčík, salsu, blues... Během každé lekce samozřejmě proběhne i dámská volenka. A aby bylo dostatek pánů, mohou kluci chodit na všechny kurzy. Dámy pouze na svůj, ale pánové na všechny. Spravedlivé, že?
8
Outtelekt č.1
Zhruba v půlce tanečních, které obsahují 11 lekcí probíhá první bílá prodloužená. Ta je (jako jediná) v KC Babylon na Kounicově ulici. Na ní tančíte polonézu. Ta spočívá v tom, že vám v průběhu posledních dvou lekcí před prodlouženou vysvětlení “choreografii”, ovšem tu zvládnete s prstem v kapse klidně až na plese bez jakéhokoliv tréninku. Jde prakticky o organizovanou chůzi s růží. Tím se dostáváme k tomu, co si s sebou vzít na prodlouženou. Kromě toho, že pánové si samozřejmě vezmou oblek a rukavičky, dámy bílé šaty, tak je tu pár speciálních věcí, které si musíte přibalit. Takže dámy si najdou chvilku a vyrobí pět mašliček a pánové pět náhrdelníků. K čemu to všechno bude, to se dozvíte v tanečních. A to je zatím vše. Nás v tanečních ještě čeká Vánoční party a Závěrečný Gala večer. Ale o tom už v dalším čísle. Barbora Večeřová
BBC a já Měla jsem nedávno jedinečnou příležitost podívat se do zákulisí filmové branže, a to prostřednictvím populárního seriálu Mušketýři v produkci BBC. Nebudu zde rozebírat kvalitu seriálu nebo jeho (ne)věrnost knižní předloze, ale zaměřím se na střet mých představ o tom naolejovaném stroji, kterému se říká film, s realitou. Vše začalo dlouhou cestou na místo natáčení, které se konalo u Mladé Boleslavi v malé vesnici Bezno (na mapě možná ani nehledejte). Celé okolí bylo poseto polorozpadlými barokními stavbami od kostelů a kapliček po stáje a užitkové budovy. Vzhledem k tomu, že natáčení probíhalo až následující den, jsme pouze postavili tiskařské lisy (přátelé tam jeli jako profesionální historičtí tiskaři) a šli jsme se ubytovat na hotel. Jediný člověk ze štábu, se kterým jsme se ten den bavili, byl Skot (národnost, ne jméno) Craig, který měl funkci zástupce vedoucího designera scény. Byl tak milý a přívětivý, že nás dokonce pozval na oběd se slovy: „Přece si nebudete platit oběd sami!“ Lidé z Barrandova se s námi moc bavit nechtěli, asi ze strachu, že by mohli dostat nějakou tu práci navíc, tak se od nás radši drželi dál. Vlastně se drželi v semknutém hloučku, mlčeli a tvářili se důležitě. 9
Outtelekt č.1
Následující den nás čekalo překvapení, když jsme zjistili, že přes noc vyrostlo v areálu zámečku celé město plné karavanů a mravenčí činnosti. Lidí přijelo opravdu hodně: asistenti asistentů, lidé mající za úkol krájet citrony pro catering, muž s nejdůležitějším posláním (alespoň se tak tvářil) zhasínat knoty a rozsvěcovat knoty mezi záběry a mnoho jiných, bezpochyby neméně důležitých jedinců. Mí přátelé natáčeli až odpoledne, tak jsme se věnovali snídani. Catering mi ukázal, že se nešetří opravdu na ničem, protože by se dal označit jako předimenzovaný co do formy i do obsahu. Mimochodem, když jsme u toho šetření, tak přivezené toalety byly vybaveny plazmovými televizemi (!) – zklamání pro lidi, co očekávají staré „romantické toitoiky“. Vzhledem k tomu, že Barrandovští si cpali do ruksaků plné hrsti pytlíků s čajem, instantní kávou, pravou kávou, sypaným čajem, ale i ovoce, šunky a sýry, divila jsem se, že z toalet nezmizely ty plazmy. Upřímně, když jsme je tak pozorovali (Barrandováky, ne plazmy), bylo nám mírně řečeno trapně, že k nim formálně patříme. Samotné natáčení bylo spíše snahou organizovat chaos. Všichni pobíhali kolem a všímali si vlastních úkolů, skálopevně přesvědčeni o svojí vlastní důležitosti. Střihač knotů byl typickým představitelem „syndromu vrátného“. Svůj pocit nepostradatelnosti dával jasně najevo neustálým stěžováním si a nevrlými pohledy kolem sebe. Nebyl to případ ani zdaleka ojedinělý. Zdálo se, že většina štábu z Barrandova jsou nevrlí lidé, kteří by si radši usekli ruku, než aby řekli fráze jako „prosím, děkuji“ nebo snad nedejbože „dobrý den.“ K tomu jsem mohla vidět krásný kontrast v cizincích ze štábu BBC, kteří byli usměvaví a nešetřili výše zmíněnými frázemi. Můj obdiv patří také herečkám Tamle Kari, Maimie McCoy a Antonii Thomas, které si dokázaly v chladné atmosféře (nejen teplotou) zachovat optimismus. Konverzovaly s ostatními lidmi na scéně a po celém natáčení jim potřásly rukou a poděkovaly „za příležitost s nimi točit“. Vrchol všeho pro mě byly situace, kdy si členové Barrandovského štábu dělali srandu z cizinců přímo před nimi, využívajíce jejich neznalost češtiny. Sečteno a podtrženo. Natáčení bylo nevšedním zážitkem. Zklamáním pro mě opravdu byli lidé z Barrandova, kteří dokázali, že i přesto, že se cítíme být částí západní Evropy, tak nám stále chybí základní slušnost a schopnost vykonávat poctivě práci, kterou jsme si sami zvolili. Michaela Rychtářová
10
Outtelekt č.1
Školní ples Školní ples je na Gymnáziu Židlochovice již dlouholetou tradicí. Těší se zájmu a oblibě jak studentů a učitelů, tak veřejnosti a přátel školy. Letošní ročník, již sedmnáctý, se uskuteční v únoru 2016. Ples organizuje Mgr. Tomáš Dratva a každoroční slavnostní polonézu studenti sexty již nyní intenzivně trénují pod vedením paní učitelky Hany Vybíralové. Ta nám poskytla (bohužel) krátký rozhovor o tomto tréninku: 1)
Co
pozitivního
vám
(kromě
spousty
starostí)
nácvik
polonézy
přináší?
Nic. Někdo to dělat musí. Ráda bych řekla, že mě to baví, ale když skoro polovina tanečníků nechodí na nácviky pravidelně a musím přemlouvat žáky z jiných tříd, aby přišli a dělali taneční partnery, což málokdo ve svém volném čase chce, je to náročné.
2)
Je
na
letošní
polonéze
něco
nového
nebo
zvláštního?
Ne.
3) Když si vzpomenete na svá studentská léta, jak jste si užívala plesy a prodloužené vy? Intenzivně. Se spolužáky jsme chodili na všechny školní plesy i po maturitě, dokud se naše gymnázium nespojilo s Gymnáziem Vídeňská, to už nebylo ono...
11
Outtelekt č.1
Hvězdné Války událost čtvrtstoletí (?) Tento článek bude dvoudílný seriál - před a po. PŘED popíše vzrušení z očekávání velice vyhroceného nejnovějšího dílu nejsledovanější a nejúspěšnější filmové franšízy. PO uvede (bez spoilerů) pokud možno objektivní hodnocení skalního příznivce světa Hvězdných Válek. Disney nenechal nic náhodě. Již od vyhlášení pokračování populární série rozjel hru na špiony, která by klidně zapadla to temných machinací studené války. Informace byly kusé a fanouškům bylo nahozeno jen pár návnad, aby mohli horečnatě přemýšlet co na ně J. J. Abrams vlastně chystá. Není ovšem nejmenších pochyb, že vše bylo součástí dopodrobna promyšlené reklamní kampaně, která se, dle mého skromného názorů zapíše do dějin filmového marketingu. Panovaly také obavy - především po ne moc povedené prequelové trilogii, že si režisér vyslouží spíše přezdívku Jar Jar Abrams. Obavy jsou na místě. Značka Star Wars se stala synonymem pro dojnou krávu, na které se nedá nevydělat. Od hraček pro malé i velké pres knihy, seriály a hry svět, který stvořil George Lucas, nabírá peníze, kde se dá a tak mezi fanoušky panuje hrůza z toho, že nablýskána nova trilogie bude pouze další Disneyland plný umělých a lehce prodejných prvků zaměřených na širokou lehce ovlivnitelnou veřejnost. Abrams dal ale světu jasně najevo, že chce spíše navázat na milovanou původní sérii už jen tím, že obsadil původní herce. Obzvláště byl překvapivý návrat Marka Hamilla jako protagonisty Luka Skywalkera - o rodinné drama tedy asi nebude nouze. Natáčení filmu na celuloid a prohlášení, že zelené plátno bude spíše vzácnost, je další ze slibů, který filmomaniakům nebezpečně zvýšil vylučování slin. Jak vše dopadne pro tohoto skalního fanouška, se dozvíte v dalším díle seriálu a nezbývá než doufat, že nenastane další pohroma v podobě levných a líbivých přeefektovaných scének před zeleným plátnem s estetickou hodnotou nula. Michaela Rychtářová
12
Outtelekt č.1
Král Oidipús podruhé Představení Král Oidipus (Sofoklés) jsem zhlédla již jednou, asi před rokem, v Městském divadle Brno. Nyní jsem se rozhodla dát šanci stejnojmenné inscenaci v Mahenově činohře, možná z určité formy masochismu, protože jsem bohužel v „Mahence“ už dlouho neviděla představení, které by mě nezklamalo. Zajímalo mě však, jak se s tímto klasickým kusem poprali. Král Oidipus je o Thébském králi, který ve snaze utéct před osudem uvrhl své město nevědomky do neštěstí, když zabil svého otce a vzal si za ženu svou matku. V Městském divadle jsem byla unešená z Krále Oidipa. Měli nádhernou scénu tvořenou amfiteátrovými schody, jednoduché stejné kostýmy, zajímavý chór a výbornou
symbolickou
postavu
satyra.
Se
vzpomínkou na „Městského Oidipa“ a vzhledem k předchozím zkušenostem jsem od Mahenovy činohry mnoho nečekala. V šest hodin večer jsem netrpělivě čekala na začátek. Hra začala. K mému překvapení mě zaujal a mile překvapil už první obraz. Otevřela se mi scéna, v níž seděl Oidipús na trůně v panovnické pozici, ke které se v průběhu hry často vracel. Celkový dojem ze hry byl uchvacující. Režisér skvěle pracoval se světly, symbolikou (například výrazně umělá, blýskavá a laciná Oidipova koruna), kostýmy byly krásné, scéna zajímavá, chór výborně zpíval a tančil. Vůbec jsem nečekala tak vynikající představení. Král Oidipús není jednoduchou hrou, ale musela jsem naznat, že režisér Martin Františák si s autorem „porozuměl.“ Ačkoli jsem viděla tuto hru už podruhé se stejným textem, byla pro mě zcela nová, což mě potěšilo a bavilo. Všem, co mají Krále Oidipa v maturitní četbě, nebo mají v oblibě antické drama, vřele doporučuji na toto představení zajít, stojí to za to! Hodnocení: 85% 13
Outtelekt č.1
Král Lear Na klasickou Shakespearovu tragédii Král Lear v režii výborného Stanislava Moši jsem se do Městského divadla Brno velice těšila. Má očekávání skvělého představení bylo o to vyšší, že v titulní roli Leara vystupuje Boleslav (Bolek) Polívka, kterého jsem neviděla ještě nikdy hrát naživo. Král Lear pojednává o starém Learovi, anglickém králi, který se rozhodne rozdělit svou zemi mezi své tři dcery pod podmínkou, že mu každá řekne, jak moc ho miluje. Příběh je vlastně takovou Solí nad zlato. Král zjistí, že dvě dcery, které mu pochlebovaly, ho vlastně nechtějí ve svých domech a odmítají jeho společnost. Třetí dcera dcera, nejmladší a jemu nejmilejší, která mu odmítla lichotit, se stala francouzskou královnou poté, co ji její otec vyhnal. Lear se z lhostejnosti svých dcera a z žalu nad ztrátou nejmilejší dcery, která ho jediná milovala nepokrytě, zblázní. Vše končí, jak jinak v Shakespearově tragédii, nešťastně. Při příchodu do sálu mě upoutala opona
v podobě
středověké
rytířské tapisérie. Už tento nápad se mi velmi zamlouval a dychtivě jsem očekávala začátek představení. První, co mě příjemně překvapilo hned na začátku, byla živá hudba na scéně a celkové scénické vyzření: okna v podlaze, nejasná perspektiva mnoha schodišť. Zajímavé byly také kostýmy, v první chvíli jsem si myslela, že se herci nestihli převléknout, král seděl na trůnu v jeanech… Představení v sobě v geniálním poměru neslo momenty závažné, tragické, symbolické (královské moc tančící na dvoře a bavící rytíře, znázornění osudové konstelace hvězd) i komické, v těch režisér značně využil toho, že Polívka je výborný mim. Zábavné byly také momenty, v nichž šašek rapoval nebo mluvil v dětských říkankách a nepokrytě si z krále střílel, jak už to šašci dělávají. Text jako takový byl výrazně modernizován, neutrpěl však tímto zásahem, naopak, byl svěží a snadno pochopitelný.
14
Outtelekt č.1
Krále Leara stojí za to vidět, je to výborná inscenace Shakespeara, podobně dobrých je jen málo, a jen málokterý režisér si s textem hry tolik porozuměl, jako Moša. Divákovi je tragický příběh nabídnut zábavnou a zajímavou formou, excelentními výkony a skvělou atmosférou. Hodnocení: 95% Michaela Rychtářová
Monika Nell Šurinová: Z deníku ohnivé démonky ilustrace a obálka: Petr Heteša žánr: fantasy, dobrodružství, literatura pro dívky vydal: CPress; 2015
První knížka od nové české autorky nabízí scény plné akce, napětí, ale i romantiky… Tedy aspoň by měla. Na první pohled se zdá, že je Vivian úplně normální obletovanou sedmnáctiletou holkou. Ale není tomu tak. Vivian a její přátelé musí svá pravá já skrývat, vést dvojí život. Je totiž ohnivou démonkou ze strany světlých, která má před sebou nelehký úkol v podobě závěrečné zkoušky, kde se také seznámí s léčitelem Tirou… Můj názor? Proboha lidi, nekupujte si to. Byly by to zbytečně vyhozené peníze. Obálka i stručný popis sice zaujmou (teda mě aspoň zaujaly), ale ve výsledku to je slátanina všeho možného od Hunger Games po Twilight ságu. Autorka se hodně inspirovala u jiných děl. Děj je nepřehledný, nedomyšlený a člověk se v ději pomalu ale jistě ztrácí. Text překypuje zbytečnými dialogy. Ukázková čeština se střídá s nespisovnou, všechno završují pravopisné chyby. Což mi taky moc nevyhovovalo. Ale snaha se cení. Hodnocení: 45% Alice Kresová 15
Outtelekt č.1
ZE ŠUPLÍKŮ… Šťastný podvečer Ponořen do přemítání o maličkostech velkého světa jsem se opíral o zábradlí. Vnímal jsem jen to, jak mi paprsky zapadajícího slunce věští z dlaní a jak si letní vánek hraje na honěnou s mými vlasy. Byl jsem naplněn zvláštním pocitem, který mě opravňoval k tomu, abych si dosyta vychutnal blaho ve své duši. Zhluboka jsem se nadechl a uvolnil celé tělo. Jako kdyby ze mě v tu chvíli opadly i všechny starosti a problémy, jež byly už tak upozaděné. Cítil jsem se nezvykle svobodně. Pohlédl jsem na ptáky, kteří mi letěli nad hlavou, a mě se na chvíli zmocnila idea létajících lidí. Můj myšlenkový tok však rozčeřil projíždějící autobus, ze kterého vystupovala řada zajímavých osobností. Pozoroval jsem je celou dobu, co plechová krabice s kolečky funěla na zastávce. Poté jsem rozvíjel své vznášející se nápady. Napadaly mě různé variace řešení problému od levitující koule až po orientální koberec. Pohrával jsem si s kamínky, které mi ležely u nohou, a dokonce jsem se přistihl, jak mi cukají koutky. Připadal jsem si jako dítě. Barbora Večeřová
Oheň Fénixe Zítra to bude 3 000 let, co jsem na téhle planetě. 3 000 dlouhých, bezútěšných let. Můj život je stále stejný. Vždy, když jsem už moc starý a nastane můj čas, shořím. Z mé hrudi vyšlehnou plameny a zachvátí celé moje tělo. Až když dohoří poslední plamínky, stane se ten zázrak, kvůli kterému mě všichni tak obdivují. Z ještě doutnajícího popela se znovu narodím. Vyhrabu se z něj jako malé ošklivé šedé mládě, kterému teprve narostou dlouhá ohnivá pera a který se teprve v budoucnu naučí létat. Právě díky tomu jsem tak jedinečný. Jsem prakticky nesmrtelný. Žiju v ohnivém lese daleko od lidského světa. Naštěstí zde nežiju sám, jinak by to byl bezútěšný život. Je nás pět. Já jsem nejmladší, ale hned po nejstarším Fénixovi mám nejvyšší hlas. Nejstaršímu z nás je 4 500 let. Vím, že si nemám nač stěžovat. Jsem nejmladší a i přes můj nízký věk si mě všichni ostatní Fénixové váží. Možná to bude tím, že jsem syn slavného Fénixe Ranania, kterého zabili lidé jako oběť kočičí bohyni Bastet. 16
Outtelekt č.1
Když jsem se dozvěděl o mé cestě, zaplavilo mě vzrušené očekávání. Ale po chvíli se dostavil i strach. Co když je svět lidí pořád stejný, jako byl před lety?! Stejný, jako byl tehdy, když zabili otce. To brzy zjistím. Teď, když jsem byl vybrán, už stejně nemám jinou možnost. Musím se na tu cestu alespoň řádně připravit. Lidem se zjevujeme asi tak jednou za 300 let. Dnes jsem to byl já, kdo byl vybrán, aby se lidem zjevil. Zítra poletím do lidského světa, do země jménem Egypt. Do země, kde zemřel můj otec. Nastal den mých narozenin, den, kdy se poprvé vypravím do lidského světa. Ve chvíli, kdy jsem se připravoval k odletu, mě strach sevřel ještě pevněji. Teď nemohu couvnout! Teď už ne. Rozevřel jsem křídla a do plic jsem nasál vzduch. Raz, dva, TŘI! Odrazil jsem se a vzlétl. Do očí mě udeřil studený vzduch. Letěl jsem přímo a rychle. Rychleji než jakýkoliv jiný pták. Rychleji, než padají kapky deště na zem. Za pár hodin jsem byl na místě. Přede mnou se otevírala brána do světa lidí. Prolétl jsem jí a zamířil přímo dolů k zemi. Když jsem byl zemi na dohled, zamířil jsem na jih. Po patnácti minutách jsem dospěl na místo určení - EGYPT!! Náš plán byl, že se zjevím nad nejvyšší pyramidou v Egyptě. V pravé poledne, při svitu nejjasnějšího Réova slunce se mé ohnivé peří zatřpytí nad Cheopsovou pyramidou a připomene tak lidem starou legendu, na kterou už téměř zapomněli. Bylo za tři minuty dvanáct. Naposledy jsem mohutně mávl křídly a ocitl jsem se nad vrcholem pyramidy. Ve vzduchu jsem zastavil a mával křídly, abych se udržel na místě. Právě odbyla dvanáctá a mé peří se v poledním slunci třpytilo přesně podle plánu. Lidé si na mě začali ukazovat. Ozývali se vzrušené výkřiky. Pod pyramidou se scházelo čím dál víc lidí a stále více lidí si na mě ukazovalo. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Lidé poklekli a začali se modlit. Nemodlili se však k bohyni Bastet, nýbrž ke mně. A nazývali mě poslem boha Réa. Měl jsem tam zůstat pouze minutu. Jednu jedinou krátkou minutu! Ale já neposlechl a zůstal jsem zde snad dvacet minut a zářil jsem. Zářil jsem, i když polední slunce už dávno nesvítilo. A lidé se modlili celou tu dobu, co jsem zůstal. Potom jsem zamával křídly na rozloučenou a zmizel. Dalších 300 let mě lidi neuvidí, ani o mně neuslyší. Až za tuhle dlouhou dobu možná opět navštívím svět lidí. Veronika Hochmanová 17
Outtelekt č.1
Krátký názor o názorech Už dávno nežijeme v době, kdy názor člověka trestal sám režim. Komunismus, socialismus, nacismus. Ale ani v dnešní době se neobejdeme bez kritiky. Je tolik názorů, jako je lidí na této planetě a občas je těžké shodnout se. Bojíme se vyjádřit názor, jako tomu bylo v dobách komunismu, ale proč? Bojíme se názorů jiných? Bojíme se soudu? Bojíme se zatracení? Volím všechny tyto možnosti. Možná je to horší než před mnoha lety. Přitom v této demokratické volnosti by člověk měl o svých názorech diskutovat. Povětšinou se tak neděje. Lidé mlčí a nechávají jednat ty, o kterých se říká, že jsou něco víc. Nejsou, jen se nebojí říct svůj názor. Názor. Co to vlastně názor je? Slovo, pojem, soubor písmen nebo prázdné nic v časoprostoru? Řekněte si po sobě 30x slovo názor a potom vyslovte myšlenku o „názoru“. Ano, je to prázdné nic. Při psaní tohoto článku se pro mne stal názor prázdnou frází. Co pro vás? Vyslovte svůj názor na tuto úvahu. Alice Kresová
18
Outtelekt č.1
ŠPÍL-BERG Drazí divadelníci a recitátoři, blíží se termín krajské postupové přehlídky ŠPÍL-BERG 2016 (Mladá scéna, Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov) a proto tu máte pár informací: Recitační část přehlídky se uskuteční ve dnech 27. a 28. února 2016
(sólová vystoupení recitátorů vzhlížejících ku Wolkrovu Prostějovu) o Uzávěrka přihlášek je 19. února 2016! Divadelní část přehlídky se odehraje ve dnech 17. - 19. března 2016
(Mladá scéna, Šrámkův Písek a Wolkrův Prostějov – soubory a jejich inscenace) o Uzávěrka přihlášek je 6. března 2016!
ŠPÍL-BERG 2016 se uskuteční již tradičně v Labyrintu (pracoviště SVČ Lužánky, Švermova 19, Brno-Bohunice). Pokud se chcete letošního ročníku zúčastnit, stačí udělat čtyři snadné kroky! 1. Stáhněte si přihlášku, kterou najdete níže. Jsou dvě verze, jedna pro recitátory a druhá pro soubory. 2. Vyplňte ji. 3. Připojte recitovaný text či scénář. 4. Pošlete na email
[email protected] nebo na adresu: Petr David, SVČ Lužánky, Lidická 50, Brno, 658 12.
Bližší informace o přehlídce jsou na webu www.spil-berg.jamu.cz a na Facebooku https://www.facebook.com/spilberg.brno
19
Outtelekt č.1
Potřebuješ Outtelekt?
Outtelekt POTŘEBUJE TEBE! napiš o svém zážitku, o událostech na škole, o zajímavé akci, publikuj vlastní tvorbu a staň se redaktorem Outtelektu!!!
je to snadné: pošli e-mail na adresu
[email protected]
Přispívat do časopisu můžou jak studenti, tak učitelé! Představivosti a tématům se meze nekladou!!! !!! NAPIŠ JEŠTĚ DNES !!!
20
