Jaklová, A. (ed.) Člověk - jazyk - text. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7394-075-1
Otázky Václava Moravce MARTIN HAVLÍK Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.,
[email protected]
Ve svém příspěvku, který je třeba považovat za pilotní, ve stručnosti naznačím možný analytický přístup k práci moderátorů politických (či široce společenských) debat a interview, a to na příkladu konkrétního moderátora: Václava Moravce. Pro nedostatek místa vynechám zdůvodnění, proč právě jeho, stejně jako vysvětlující popis, v čem spočívá náročnost a obtížnost věrohodného popisu jeho práce (potažmo práce dalších moderátorů), byť jen na vydestilované části jeho celkové činnosti: kladení dotazů. Jen připomínám, že jsem si vědom úskalí činit nějaké silné závěry jen z analýzy otázek. Je zřejmé, že výsledná podoba interview či debaty je tvořena vzájemnou součinností moderátora a zpovídaných hostů a že pro úspěch moderátorské práce jsou důležité i nonverbální aspekty, jako je barva kravaty, pokrčení obočí, prozódie, moderátorova schopnost sledovat odpověď, adekvátně na ni reagovat, jeho empatie aj. aj. (více k popisu televizních interview viz např. Čmejrková, 1999, 2003 či Clayman – Heritage, 2002a). Jen ještě zmíním, že mě zajímá i vliv některých proměnných na Moravcův způsob dotazování se zpovídaných hostů. Především je to možný vliv prostředí, v němž interview probíhá, a charakter média; v centru mé pozornosti jsou tedy nejen otázky Václava Moravce v Otázkách Václava Moravce, ale i v zaniklých pořadech Pressklub Frekvence 1, Interview BBC a v současném rozhlasovém pořadu Impulzy Václava Moravce vysílané Rádiem Impuls. A dále různé vnější okolnosti, jako je např. kategorizace zpovídaného hosta (předseda vlády, bývalý prezident, bývalá manželka předsedy vlády, bývalá manželka bývalého předsedy vlády aj.), jako jsou skutečnosti, o nichž je diskutováno, věk, zkušenost a proslulost moderátora a další. A konečně bych rád uvedl, že za optimální analýzu považuju kombinaci kvalitativního a kvantitativního přístupu a že metodologicky vycházím především z konverzačně-analytických prací. Nejprve na konkrétním úryvku ukážu možnosti kvalitativního přístupu k analýze otázek Václava Moravce. Úryvek pochází z Otázek Václava Moravce vysíaných 14. 5. 20061 a je v něm dotazován Vladimír Železný v roli předsedy neparlamentní strany, která usilovala o úspěch v parlamentních volbách. (1)2 1. VM: na adresu Strany zelených dodal; (.) citujme doslova; oni dnes nejsou 2. spolehlivým partnerem už ani pro levici. .hhh víte, vládnout s Uhlem, a→ s těmito 3. anarchizujícími a extrémními složkami; s Pencem; s Bursíkem; /.../ 4. VM: neni z těch vašich slov; která ste řekl v rozhovoru pro (.) Lidové noviny→ cítit 1 Pořad je přístupný on-line na webových stránkách České televize: [http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/14.05.2006/1126672097-otazky-vaclava-moravce/21516.html]. Předkládaný úryvek začíná zhruba 29 minut od začátku pořadu. 2 V přepisu jsou použity následující značky: Použité transkripční značky: pro finální intonaci: ? stoupnutí hlasem / , mírné stoupnutí hlasem / → rovná intonace / ; mírné klesnutí hlasem / . klesnutí hlasem / pro nefinální intonaci: ↑ stoupnutí hlasem, či vysoké nasazení hlasu / ↓ klesnutí hlasem, či nízké nasazení hlasu / a dále: dluží nápadně důrazně vyslovená slabika / a: nápadné prodloužení hlásky / ə hezitační zvuk / nenedokončené slovo / (slovo) nezřetelné(a) slovo(a) / ( ) nerozpoznané(á) slovo(a) /
řečeno se smíchem / ((pláč)) vysvětlivky a komentáře / (.) pauza kratší 0.2 s. / (0.5) pauza měřená v desetinách sekundy / [ začátek překryvu replik / ] konec překryvu replik / = bezprostřední navázání na předchozí repliku, či nepřerušené pokračování repliky v případech, kdy je replika rozepsaná do řádků, které na sebe bezprostředně nenavazují / .hh slyšitelný nádech / hh. slyšitelný výdech / /.../ vynechaná pasáž.
5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
jistá obava; že se právě bojíte toho→ .hh že železní jsou úspěšnější promiňte než z:- že zelení jsou úspěšnější než [Železný? [((smích publika)) ((potlesk publika)) VŽ: je v tom hluboká obava. (0.6) je v tom mimořádně hluboká oba[va; máte [že pravdu.]VM: sou úspěšněj]ší. VŽ: že sou úspěšnější a že projdou. mimořádná obava; VM: = takže jim závidí[te. proto ta s[lova.] VŽ: [pro tu ( ) [ne:] to není závist. (.) a nechte mě domluvit. .hhh əə (.) to je:; to neni o závisti tohlecto. to je o obavě co bude s touto zemí; /.../ VŽ: já vam řeknu proč, (.) se (.) obávám;
Václav Moravec nejprve odcitoval pasáže z Lidových novin a pak zformuloval negativní zjišťovací otázku. Odvolávání se na denní tisk je důležitá praktika zejména pro udržení „neutralistické“ (viz např. Clayman, 1988) pozice moderátora: ptá se na to, o čem se píše, co veřejnost zajímá, nikoli na to, co zajímá jeho, otázky nevycházejí z jeho popudu. Citováním jiných zdrojů také demonstruje svou expertní připravenost. V danou chvíli mě však především zajímá ona otázka, proč se ptal Moravec právě takto, resp. jak tato otázka určila další směr interview. Nejpřímější otázka po ocitování zmíněných výroků by zněla proč jste to řekl?, případně co jste tím měl na mysli?. Taková otázka však ponechává dotázanému neomezený výběr možných odpovědí, z níž žádnou by zřejmě nebylo možné sankcionovat jako nepřípadnou, uhýbavou apod. Místo takto široce otevřené otázky (viz např. Clayman / Heritage, 2002a, Heritage, 2002a, Müllerová 1982, Trojanová, 2000, aj.) zformuloval Moravec otázku, které předkládá možné vysvětlení Železného výroků a která je tak úzce vymezena, že moderátor drží dotazovaného v pozici, kdy je možné vymáhat určité odpovědi. Moravec navíc položil zjišťovací otázku v negativní podobě; tento typ otázky se snad nejvíc ze všech možných otázek přibližuje prostému konstatování (srov. Heritage, 2002b) a Železný také jako na pouhé konstatování na ni reagoval: máte pravdu (viz řádek 9). Striktně řečeno, tazatel nemá mít pravdu, a moderátor už vůbec ne: ten nemá demonstrovat žádný ověřitelný názor, má se jen ptát. Moravec v daném případě zformuloval úzce vymezenou otázku, přestože se přiblížil k samé mezi své profesionální „neutralistické“ pozice. Všimněme si nyní toho, že svou úzkou otázku zformuloval v podobě, kdy nabídnul dotázanému možné vysvětlení jeho jednání. Nabídnutý motiv je přitom vůči Železnému poněkud nepřátelský, protože mu předkládá něco, co musí odmítnout, neboť politici se nemohou prezentovat jako lidi, kteří se bojí úspěchu svých protivníků. Otázka je tedy silně nakloněna k záporné odpovědi, po níž má následovat jiné vysvětlení citovaných výroků. Nicméně ono jiné vysvětlení už je determinováno právě tím, které bylo užito v otázce. To totiž otevírá jistou třídu možných vysvětlení, z níž by mělo (by mohlo) pocházet i to, které předloží dotázaný. Takto vystavěné otázky nejsou něčím specifickým pro moderátory politických debat, kteří se snaží zatlačit své hosty do kouta, ale jsou běžné i v neformálních rozhovorech. Často se ptáme ujela ti tramvaj? místo proč jsi přišla pozdě?. Harvey Sacks nazýval princip těchto otázek the invitatitioncorrection device (viz Sacks, 1992, s. 21-25). Z příkladu, který jsem uvedl, je i zřejmější, že ke korekci bývá nabídnuto možné vysvětlení, které pochází ze stejné třídy jako skutečné vysvětlení. Tato třída možných vysvětlení je většinou ustanovena obecnou znalostí o chodu společnosti: jeden z běžných, rekurentně se objevujících důvodů
pozdního příchodu jsou ve velkém městě problémy s dopravou, na vesnici by otázka uvízla si v zácpě? musela mít speciální opodstatnění. Stejně tak otázky vykolejila tramvaj? či nabouralo do Světového obchodního centra letadlo? nevychází ze sdílené zkušenosti o běžných důvodech opoždění. Proč se lidi často ptají právě tímto způsobem, mi není úplně jasné. Sacks nabízí vysvětlení, že díky této formě otázky nejsou mluvčí přímo vystaveni něčemu, o čem ví, že to musí bránit (narozdíl od přímých otázek tázajících se proč X). Snad při tom může hrát tedy roli snaha o zdvořilou nepřímost, kdy komunikačním partnerkám a partnerům vycházíme vstříc s omluvitelným (protože běžným) vysvětlením. Otázku není v tom obava z úspěchu strany zelených? však lze sotva pokládat za takovou zdvořilou nepřímou žádost o vysvětlení. To, že je dotázanému předložen důvod, který podkopává jeho pozici a který musí odmítnout, činí dotaz provokativním, ironickým, až nepřátelským (stejně jako kdyby se žena zeptala zpožděného muže zdržela tě kolegyně?). To, co tazatel nabízí ve své otázce ke korekci, je tedy zřejmě dáno jeho momentálním postojem k dotázanému, neboť tím může vyjádřit nejen svou zdvořilost, ale i rozladěnost, provokativnost aj. Železný však odpověděl na daný dotaz překvapivě kladně a tím vyprovokoval moderátora k okamžitým následným otázkám, za což si Moravec vysloužil od Železného pokárání za neslušné chování spočívající v tom, že jej nenechal domluvit (viz řádek 13).3 Moravcovy následné otázky zřetelně dokládají, že Železného kladná odpověď byla odpovědí nepreferovanou, ba nečekanou. U takového nečekaného, nepreferovaného jednání je možné vyžadovat vysvětlení této neobvyklé skutečnosti. Můžeme si také povšimnout, jak Železný šikovně změnil negativně hodnocenou obavu z politického souputníka za pozitivně hodnocenou obavu o blaho a budoucnost naší vlasti. V daném okamžiku nás však víc zajímá to, že než Železný konečně začal odpovídat, přeformuloval úvodní Moravcovu otázku: já vám řeknu, proč se obávám (viz řádek 15). Nutno říci, že Moravec sotva mohl takovou otázku položit, neboť v ní je příliš silně předpokládaná obava Železného, v takové otázce není obava něčím nejistým, na co je možné se ptát, ale skutečným faktem. Mohl se však otevřeně zeptat proč jste to řekl? případně co jste tím mínil?. Moravec však zvolil uzavřenou otázku, která se blíží konstatování, vymezuje možné pole odpovědí a je vůči dotázanému nepřátelská, neboť připouští, že ho k jeho výrokům vedly obecně negativně hodnocené pohnutky (obava a závist), přestože se ve skutečnosti neptal ani na Železného obavu ani na jeho závist. Z těchto důvodů se jeví Moravec jako útočný moderátor, kterému jde především o to, aby zatlačil dotázaného do úzce vymezeného pole a hlavně o to, aby měl jeho jednání pod kontrolou. V daném případě však Železný obratně využil tento způsob tázání pro dramatizaci svých názorů a Moravcovu útočnost a naléhavost obrátil proti němu. Troufám si říct, že pokud by Moravec položil otázku dožadující se prostě jen informací, nevznikl by v daném místě prostor pro dramatizování řečeného ani pro komentování vzájemného chování v dané komunikaci. Následující kvantitativní analýza vychází z formálního roztřídění otázek. Clayman a Heritage (2002b) na základě formální typologie měří míru agresivity tázajících se novinářů. Z jejich roztřídění nepřejímám všechny, ale jen některé typy otázek, které jsem doplnil o základní rozlišení otázek známých z dalších prací (např. Heritage 2002b, Müllerová, 1982, Trojanová 2000 a další). Z tabulek je jasné, jaké typy otázek jsem zjišťoval, jen dodám, že všechny otázky měly přiřazeny více rysů (např. zjišťovací, jednoduchá, zavřená otázka) a že některý rys připadl jen některým otázkám (např. následné otázky). Některé zjišťované typy přece jen zaslouží aspoň krátké 3 Předloženou ukázku analýzy daného úryvku nelze v žádném případě považovat za vyčerpávající. Tak např. z hlediska řádu interview i umístění Moravcových následných otázek je nesmírně zajímavá a signifikantní pauza uprostřed řádku 9. Podrobnější analýzu daného úryvku z hlediska řádu interview provádím v jiné práci, která je dosud jen v rukopisné podobě.
vysvětlení: komplexní dotazy označují ty, které byly složeny z kontextualizujícího konstatování a vlastní otázky, v kontrastu k jednoduchým otázkám, kterým nepředcházel žádný úvod ani po nich nenásledovalo žádné vysvětlení. Návodné dotazy jsou takové, které silně preferují určitou odpověď (jedná se zejména o zjišťovací otázky). Kontrast zavřených a otevřených otázek je dán omezením možné odpovědi: přijdeš večer? je zavřená otázky, naproti tomu proč jsi nepřišel? je otázka otevřená. Jako výzvové dotazy označuji nepříliš elegantně ty dotazy, které neměly interogativní formu (např. ale tady pan místopředseda říká, že přijde). Počet vybraných typů otázek jsem zjišťoval v Moravcových rozhovorech s Václavem Havlem především proto, že Václav Havel byl jediným dotazovaným i v televizním pořadu Otázky Václava Moravce4, a také pro zřejmý Moravcův respekt k Havlovi. Jak jsem uvedl na začátku, jedná se o pilotní příspěvek spíše naznačující možnosti analýzy způsobu, jakým Moravec řídí rozhovory, než podávající závěrečný účet rozsáhlého výzkumu; o rozsáhlosti takového výzkumu vzhledem k množství interview a debat, které Moravec vedl, nelze pochybovat. Tabulka 1
Pressklub únor 1999 Interview BBC 21. 11. 2001 Interview BBC 4. 6. 2002 Interview BBC 10. 6. 2004 Otázky VM 1. 1. 2006 Otázky VM 7. 5. 2006 Otázky VM 1. 10 2006
Pressklub únor 1999 Interview BBC 21. 11. 2001 Interview BBC 4. 6. 2002 Interview BBC 10. 6. 2004 Otázky VM 1. 1. 2006 Otázky VM 7. 5. 2006 Otázky VM 1. 10 2006
zjišťovací otázky 9 45 % 24 66,7 % 25 59,5 % 18 64,3 % 11 44 % 16 67 % 24 61,5 %
doplňovací otázky 9 45 % 8 22,2 % 14 33,33 % 8 28,6 % 6 24 % 5 20,8 % 12 30,8 %
následné dotazy
následné nesouhlasné dotazy 1 5% 1 2.8 % 0 0% 0 0% 5 20 % 3 12,5 % 1 2,6 %
6 30 % 16 44,4 % 15 35,7 % 10 35,7 % 14 56 % 9 37,5 % 18 46,2 %
vylučovací otázky 0 0% 2 5,6 % 3 7,14 % 1 3,6 % 2 8% 2 8,3 % 1 2,6 %
jednoduché otázky 8 40 % 20 55,6 % 29 69 % 18 64,3 % 14 56 % 10 41,7 % 18 46,2 %
komplex ní dotazy 12 60 % 16 44,4 % 13 31 % 10 35,7 % 11 44 % 14 58,3 % 21 53,8 %
návodné otázky 7 35 % 15 41,7 % 12 28,6 % 11 39,3 % 7 28 % 9 37,5 % 17 43,6 %
zavřené dotazy
otevřené dotazy
výzvové dotazy
celkově
10 50 % 26 72,2 % 23 54,8 % 19 67,9 % 18 72 % 20 83,3 % 31 79,5 %
10 50 % 10 27,8 % 19 45,2 % 9 32,1 % 7 28 % 4 16,7 % 8 20,5 %
2 10 % 2 5,6 % 0 0% 1 3,6 % 6 24 % 1 4,2 % 2 5,1 %
20 100 % 36 100 % 42 100 % 28 100 % 25 100 % 24 100 % 39 100 %
4 Otázky Václava Moravce i Interview Václava Moravce jsou k dispozici na internetových stránkách české televize a BBC.
Prostor mi nedovoluje podat obsáhlejší komentář zjištěných údajů uvedených v tabulce, interpretaci musím tedy ponechat samotným čtenářkám. Zřejmá je Moravcova obliba zjišťovacích a zavřených otázek. Za povšimnutí mimo jiné také stojí vztah mezi některými daty (konkrétně 21. 11. 2001 a 1. 1. 2006) a zjištěnými typy otázek, dále zlom mezi otázkami kladenými v Pressklubu na jedné straně a v Interview BBB a Otázkách VM na straně druhé (srov. i název práce O. Müllerové o Presklubu s Václavem Moravcem (Müllerová, 2003)). Nelze pochopitelně dělat závěry o odlišném stylu vedení interview v těchto pořadech jen na základě srovnání s jedním pořadem. Nabízí se i bližší srovnání Presklubu s Impulzy Václava Moravce, ke kterým má Pressklub typově přece jen blíž než k reprezentativnějším pořadům Interview BBC a Otázky Václava Moravce vysílaným veřejnoprávními médii. Zde by bylo možné hledat odpovědi na otázku, jestli se Moravcův způsob dotazování mění (mění-li se vůbec) spíše vlivem jeho zkušeností a věkem, nebo vlivem vysílacích společností; možných okolností ovlivňujících jeho způsob práce může být pochopitelně mnohem více. Stručný závěr: Jak kvalitativní, tak i kvantitativní analýza napovídá, že Václav Moravec je typem moderátora, kterému jde především o to udržet si odpovědi hostů a tím i tok celého rozhovoru pod kontrolou. Zdali tento způsob moderování vede i k získání zajímavých informací, či k nim nevede, mi momentálně není zcela jasné. K spolehlivým a věrohodným závěrům lze dospět jen analýzou většího počtu dat. Literatura CLAYMAN, S. E. Displaying neutrality in television news interview. Social Problems, 1988, roč. 35, č. 4, s. 474-492. CLAYMAN, S. E. – HERITAGE, J. C. The News Interview. Cambridge: Cambridge University Press, 2002a. CLAYMAN, S. E. – HERITAGE, J. C. Questioning presidents: Journalistic deference and adversarialness in the press conferences of U.S. presidents Eisenhower and Reagan. Journal of Communication, 2002b, roč. 52, s. 749–775. ČMEJRKOVÁ, S. Televizní interview a jiné duely: Mediální dialog jako žánr veřejného projevu. Slovo a slovesnost, 1999, roč. 60, č. 3, s. 247–268. HERITAGE, J. C. Designing questions and setting agendas in the news interview. In P. Glenn – C. Lebaron – J. Mandelbaum, eds. Studies in language and social interaction. Mahwah NJ: Erlbaum, 2002a, s. 57-90. HERITAGE, J. The Limits of questioning: Negative interrogatives and hostile question content. Journal of Pragmatics, 2002b, roč. 34, s. 1427-1446. MÜLLEROVÁ, O. Otázka a odpověď v dialogu. Slovo a slovesnost, 1982, roč. 43, s. 200-212. MÜLLEROVÁ, O. Rozhovor s hostem: žánr rozhlasového vysílání na pomezí interview a přátelského popovídání. In S.Čmejrková – J. Hoffmannová: Jazyk, média, politika. Praha: Academia, 2003, s. 116-156. SACKS, H. Lectures on Conversation. Cambridge, MA and Oxford: Blackwell, 1992. TROJANOVÁ, P. Funkce otázek ve výstavbě televizních debat. Praha: FF UK, 2000 (diplomová práce).
