Otázky, které může učitel položit žákům:...61

Obsah Úvod .........................................................................................................................................4 Žánrové definice.......................................................................................................................6 Definice science fiction........................................................................................................6 Definice fantasy: ..................................................................................................................9 Definice hororu: .................................................................................................................10 Science fiction – vývoj žánru ................................................................................................. 11 Životopisy autorů a rozbory stěžejních děl ............................................................................15 Životopis autora: Herbert George Wells.............................................................................15 Život: ..............................................................................................................................15 Dílo:................................................................................................................................16 Politické názory:.............................................................................................................17 Rozbor knihy Válka světů: .................................................................................................17 O knize: ..........................................................................................................................17 Děj knihy:.......................................................................................................................18 Otázky: ...........................................................................................................................18 Otázky které může učitel pokládat žákům: ....................................................................21 Životopis autora: Stanislaw Lem........................................................................................23 Životopis: .......................................................................................................................23 Dílo:................................................................................................................................24 Rozbor knihy: Solaris.........................................................................................................26 O knize: ..........................................................................................................................26 Otázky: ...........................................................................................................................26 Otázky, které učitel může pokládat žákům: ...................................................................30 Životopis autora: Orson Scott Card....................................................................................31 Život: ..............................................................................................................................31 Dílo:................................................................................................................................31 Politické názory:.............................................................................................................32 1

Rozbor knih:.......................................................................................................................33 O knihách: ......................................................................................................................33 Děj knih:.........................................................................................................................34 Otázky: ...........................................................................................................................36 Otázky, které může učitel položit žákům ať již knihu znají či ne (resp. její stručný obsah a rámec) by byly: .............................................................................................................38 Životopis autora: David Gerrold ........................................................................................39 Život a dílo: ....................................................................................................................39 Rozbor knihy: Věc pro lidi.................................................................................................39 Děj knihy:.......................................................................................................................40 Otázky: ...........................................................................................................................41 Otázky, které může učitel položit žákům: ......................................................................45 Životopis autora: Ondřej Neff ............................................................................................46 Život: ..............................................................................................................................46 Dílo:................................................................................................................................46 Rozbor knih: trilogie Milénium..........................................................................................47 O knihách: ......................................................................................................................47 Děj knih:.........................................................................................................................47 Otázky: ...........................................................................................................................49 Otázky, které může učitel položit žákům: ......................................................................53 Životopis autora: China Mieville .......................................................................................54 Životopis: .......................................................................................................................54 Dílo:................................................................................................................................54 Politické názory:.............................................................................................................55 Rozbor knihy: Nádraží Perdido..........................................................................................56 O knize: ..........................................................................................................................56 Děj knihy:.......................................................................................................................56 Otázky: ..........................................................................................................................57 Otázky, které může učitel položit žákům: ......................................................................61 Vzorové aktivity a metodická doporučení k nim ...................................................................62 2

Návštěva cizince – aktivita na hodinu občanské výchovy .................................................62 Organizace práce: ...........................................................................................................62 Očekávaný výstup: .........................................................................................................63 Očekávané problémy:.....................................................................................................63 Podoba společnosti cizinců: ...........................................................................................63 Projekt Válka s Chtorrem ...................................................................................................64 Téma projektu je následující: .........................................................................................64 Organizace práce: ...........................................................................................................65 Očekávaný výstup: .........................................................................................................66 Očekávané problémy:.....................................................................................................67 Příklad textu pro žáky: ...................................................................................................68 Závěr.......................................................................................................................................74 Slovníček................................................................................................................................77 Použitá literatura..................................................................................................................80 Literatura: ...........................................................................................................................80 Periodika: ...........................................................................................................................81 Internetové zdroje:..............................................................................................................81 Encyklopedie:.....................................................................................................................81

3

Úvod Téma této diplomové práce není na první pohled příliš obvyklé. K jeho vybrání jsem byl motivován, protože se domnívám, že i součást popkultury, vědeckofantastická literatura může nabídnout podnětné myšlenky a úvahy týkající se okolního světa. A to z toho důvodu, že samotný žánr po více než staletí reflektoval a predikoval nejen vývoj technologií, ale též společenské změny, které tento vývoj přinesl. Zároveň se domnívám, že mnohá z témat vědeckofantastické literatury mohou být úspěšně použita při výuce občanské výchovy. Dále mne má zkušenost vedla k tomu, že tento druh literatury je mezi žáky oblíben a kvalitnější díla světové vědeckofantastické literatury mohou být pro ně poutavější a srozumitelnější, než odborné texty. Vyšší atraktivita a jistá nekonfliktnost vybraných děl, dle mého názoru, zvýší akceptaci těchto knih žáky. Svoji práci proto píši s dvojím záměrem: Hlavním cílem mé práce bude na rozboru několika vybraných děl světové science fiction (a několika děl české SF) dokázat, že i v tomto druhu literatury se můžeme setkat se závažnými morálními otázkami. Samozřejmě šíře motivů a témat (a žánrů) science fiction je velmi široká, proto jsem se rozhodl vybrat téma kontaktu s mimozemskou civilizací a výsledek jejího vlivu na lidskou společnost. A to zejména v rovině morální. Druhým z mých cílů bude též v případě každé z knih úvaha nad tím, pro jaké třídy a žáky by byla vhodná a na jaké otázky v knize nastolené by se měl učitel zaměřit včetně nastínění otázek a témat, která lze z knih využít. Text proto doplním několika otázkami, které učitel může po seznámení žáků s knihami položit a směrovat je tak k hlubšímu uvažování o tématech v knihách zpracovaných. Nebude pochopitelně chybět ani nastínění projektu pro žáky, během něhož by mohl vyučující využít vybraná díla. Jsem si vědom toho, že ne každý čtenář je seznámen s vývojem, terminologií a tématy vědeckofantastické

literatury.

Proto

práci

uvedu

základním

vymezením

rozdílů

mezi

vědeckofantastickou literaturou, hororem a fantasy. Následovat bude velmi stručný a rámcový exkurs do dějin fantastiky. Pro lepší pochopení vybraných děl doplním práci i údaji o jejich autorech. Vzhledem k rozsahu a komplexnosti vědeckofantastické literatury a k množství různorodých a někdy i protichůdných hodnotících a odborných názorů na její jednotlivé aspekty (a též s ohledem na odlišné zaměření práce), nebudou výše uvedené informační části příliš rozsáhlé ani komplexní. 4

Cílem mé práce je splnění dvou hlavních úkolů, které jsem si vytyčil. Není mým úmyslem poskytnout rozsáhlé analýzy či hloubkové rozbory žánrů, děl či jejich autorů, směrů apod. Uvedené rámcové přehledy mají sloužit pro lepší orientaci tématem pro libovolného čtenáře a navedení na případné další zdroje inspirace do hodin občanské výchovy.

5

Žánrové definice Definice science fiction Ačkoliv tématem této kapitoly je vymezení toho, co je vlastně chápáno pod termíny science fiction (a pro doplnění i horor a fantasy), nemohu poskytnout všeobjímající definici. Ani to není cílem této práce. Důvodů proč to ani není možné je povícero. Předně – vědeckofantastická literatura se vyvíjí. Objevují se nové subžánry, některé se staly okrajovými, vyskytují se snahy (v poslední době New Weird či Světská sci-fi1) o nový přístup k tomuto druhu literatury. To, co často vnímáme jako atribut tohoto žánru. je pouze prvkem určitého jeho směru. Roboti, kosmické lodě, lasery aj. - to vše jsou pouze rekvizity, které se stejně tak dobře mohou objevit i v jiném druhu literatury. Protože ani akademičtí badatelé se vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nedokáží shodnout na jedné, všeobjímající definici, uvedu pro ilustraci několik různých definicí a způsobů chápání toho, co to vědeckofantastická literatura vlastně je. V podstatě všechny definice, které jsem našel, byly buďto velmi obecné nebo naopak ve své snaze co nejlépe shrnout vynechávaly některé atributy žánru. Je to dáno dle mého názoru i tím, že science fiction dlouhou dobu nebyla objektem přílišného zájmu akademického světa. Teprve její masová popularita, prudký vědeckotechnický rozvoj a následné změny společnosti (zejména po Druhé světové válce) a též nové pohledy na literaturu vedly k systematičtějšímu bádání v této oblasti. Souviselo to i se změněným vnímáním popkultury a její výpovědní hodnoty. Přesto je např. na mnoha školách i dnes tento druh literatury vnímán jako pokleslý a méně hodnotný a je mu věnována minimální pozornost. Na závěr vymezím kritéria, podle kterých jsem se řídil při vybírání románů jakožto knih vědeckofantastických. Tj. jaké vlastnosti musely mít, aby byly považovány za vědeckofantastické.

1

Jedná se o termín spojovaný s výstupem ze spisovatelského workshopu Clarion 2002. Zde se skupina autorů kriticky vyjádřila k současné podobě hlavně komerční sci-fi. Vytýká jí nerespektování známých zákonů fyziky, předestírání nepravděpodobných a téměř dogmatických podob budoucnosti, nereflektování aktuálních problémů a perpektiv lidstva atd. Více viz: Většina SF je pouhá fantasy (rozhovor s Geoffem Rymanem), překlad Adamovič Ivan, Ikarie, číslo 216 duben 2008, str. 16-18

6

Definice jsem čerpal z Ilustrovaného encyklopedického slovníku, z encyklopedie Universum, encyklopedie Britanica a z internetové encyklopedie Wikipedia. Definici jsem hledal i v Ottově slovníku naučném. Pochopitelně se v něm nevyskytovalo ani heslo science fiction, ale překvapivě ani vědecká fantastika (nebo ekvivalentní vědecká romance), což je dle mého názoru dáno zaměřením tvůrčího týmu. Zarážející je ale neexistence těchto hesel v dodatcích, vydaných v poslední době.

Rozeberu tedy první definici z Ilustrovaného encyklopedického slovníku: „Science fiction, sci-fi, vědeckofantastická literatura, který se vyznačuje zpravidla kritickou reakcí na současný stav a perspektivy vyspělé technické civilizace. Vědecká fantastika anticipačního typu volně navazuje na tradice utopické a fantasticko-alegorické literatury.“ Následuje velmi rámcové shrnutí vývoje žánru. „V rozsáhlé produkci science fiction vznikly dva směry: anticipační, vycházející z optimistické víry v člověka, a kriticko-reflexivní, navazující na sociálně kritické utopie. Literární díla tohoto směru vyjadřují obavy z budoucnosti lidstva.“2 (kráceno). Tato definice, poplatná době, zdůrazňuje participační a kritický aspekt science fiction. Bohužel, víc nikoliv a pro naše účely je poněkud povrchní. Přehled autorů žánru je velmi úzký a chybí jakýkoliv vývoj žánru. Pochopitelně v době, kdy vznikala, nemohla mít tvůrčí skupina ponětí o všech nastupujících či budoucích subžánrech, již existující však zmíněny být mohly. Takto je science fiction vnímána jen v rámci dvou účelů.

Následující definice pochází z encyklopedie Universum, svazek desátý: „Vědeckofantastická literatura (též anglicky science fiction, sci-fi) je žánr fantastické literatury (odkaz na heslo utopie), čerpá z poznatků moderní vědy a techniky a předjímá její možné důsledky na člověka…“ Následuje stručné shrnutí vývoje žánru, které však z prostorových důvodů a protože je tématem samostatné kapitoly, neuvádím. „...S. F. se v současnosti dělí na mnoho proudů stylů, např. na soft sci-fi (zabývající se sociálními či filosofickými motivy (S. Lem), hard sci - fi, která se možná co nejméně odchyluje od původní sci- fi a drží se vědeckého nebo pseudovědeckého podkladu...“ (kráceno)3.

2

Kolektiv autorů, Ilustrovaný encyklopedický slovník III. Díl Pro-Ž, Academia, Praha 1982, vydání první, str. 229

7

Tato definice je velmi obsáhlá, heslo obsahuje i vývoj žánru. Co je důležité, je zdůraznění poznatků vědy a techniky (ne jenom technologií ! ) a jejich vlivu na člověka, spekulativnost a fakt, že se sci-fi pokouší předvídat následky poznatků. „Science fiction je literární žánr, který se vyvinul v 20. století, ve kterém spisovatel fikce předpovídá, jak vědecké objevy, budoucí události a společenské změny promění lidské bytosti. Popisy těchto proměn se liší od opatrných a informovaných extrapolací založených na vědeckých faktech a principech až po za vlasy přitažené popisy velmi odlišné od těchto předpovědí. Každopádně založení těchto předpovědí na vědě je vyžadováno pro jejich hodnověrnost4.“ Pro zajímavost též uvádím definici z internetové encyklopedie Wikipedie: „Vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction) je umělecký žánr vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie. Sci-fi je žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií hlavní rekvizitou většinou magie a fyzická síla (tzv. příběhy „meče a magie“). Oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají; jedním z takových průniků jsou například díla žánru science fantasy5.“ Tato definice, ač poměrně obecná, je zároveň relativně přesná v tom, co science fiction obsahuje. Vymezuje zejména použití spekulativních technologií či přírodních jevů. Neuvádí ale jejich případný vliv na jedince či společnost. Velmi výrazně se soustřeďuje na rekvizity science fiction, které jsou však podružné. Co se týče zařazení, je také spíš rámcová a například chybí alespoň odkaz na steampunk či podobné subžánry, které se nemusí odehrávat v uvedených prostředích. Definice též velmi stručně odkazuje na fantasy. Bohužel též chybí příklady konkrétních děl6. Pro naše účely je nedostatečná a při případné práci s touto definicí bych doporučil učiteli jistou obezřetnost, stejně jako s mnoha jinými hesly na Wikipedii, přinejmenším české. Anglická a německá mutace této encyklopedie se v současné době řídí vyššími standardy. Anglické heslo o science fiction, její historii a definicích je mnohem lépe zpracováno.

3

Kolektiv autorů, Universum (10 díl U-Ž), Euromedia Group, K.S. - Odeon, Praha 2001, vydání první, strana 552, ISBN–0–85229-571-5

4

Encyclopedia Britanica, Encyclopedia Britanica inc., 1993, str. 552, překlad autor této práce.

5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Science_fiction

6

Resp. dále v encyklopedickém textu krátké definice subžánru jsou, nikoliv však v této definici.

8

Zajímavé pojetí science fiction uvedl Ondřej Neff ve své práci7. Uvádí, že sci-fi vidí jako laboratoř svého druhu, kde může vytvářet různé možnosti vývoje společnosti člověka apod. Tedy výrazně zdůrazňuje onu roli predikce a též možnost hledání různých variant, což umožňuje jen málokterý jiný žánr, pokud vůbec.

Definice fantasy: Podle mého předpokladu Ilustrovaný encyklopedický slovník z roku 1985 termín fantasy neznal. Níže proto uvádím definici z Univerza: „Původně součást literatury science – fiction, nyní termín naopak označuje fantastickou literaturu mimo s.f. Jedná se o příběhy z bájných světů či dávné minulost, podstatným jevem jsou nadpřirozené či magické jevy, síly či bytosti8“. Pro doplnění uvádím definici z Wikipedie: „Fantasy je umělecký žánr používaný především v literatuře a filmu, ale i ve výtvarném umění, založený především na užití magie či jiných nadpřirozených prvků (bájné bytosti, bohové, démoni). V anglosaském světě však je fantasy označení pro jakékoliv dílo fantastického žánru které není science fiction. Žánr je stejně jako příbuzné žánry science fiction a horor definován především rekvizitami a prostředím kam je dílo situováno. Svět (nazývaný často „druhotný svět“) ve kterém se příběh odehrává je většinou nezávislý na našem, v některých případech je s naším nějak spojený (Letopisy Narnie) či se děj odehrává přímo v našem nějak pozměněném světě (žánr alternativní historie a současné fantasy)“9. Jak vidíme, na rozdíl od science – fiction nestaví na poznatcích vědy a techniky. I když byla původně považována za její subžánr, dnes hlavně v anglofonním světě je tomu naopak a za fantasy je považován jakýkoliv druh fantastiky mimo sci-fi. Wikipedie i Universum zdůrazňují nadpřirozené jevy a bytosti. Nebudu parafrázovat výrok Arthura C. Clarka, že každá pokročilá technologie je neodlišitelná od magie, ale upozorňuji na fakt, že v nových žánrech sci-fi již i tato definice přestává platit10.

7

Neff Ondřej, Něco je jinak, Albatros Praha 1981, 373 stran, ISBN neuvedeno

8

Kolektiv autorů, Universum (3 díl H-F), Euromedia Group, K.S. - Odeon, Praha 2001, vydání první, strana 20, ISBN–80-207-1063-9

9

http://cs.wikipedia.org/wiki/Fantasy

10

Například hnutí New Weird, které, ač není stále příliš systematické, se odvrací od škatulek a nálepek žánrů science fiction i fantasy a směšuje je. Otázkou je, do jaké míry cíleně (jako forma manifestu proti žánrovému svazování

9

Definice hororu: Také definice hororu se nenacházela v Ilustrovaném encyklopedickém slovníku. Protože je, podobně jako definice žánru fantasy, pro účely této práce spíše jen ilustrační, uvedu pouze definici z Universa11. „Horor – z anglického hrůza, zděšení. Označení prozaického literárního filmového žánru, jehož námět i děj jsou vedeny k tomu, aby u čtenáře vyvolávaly hrůzu a děs. Jde o novodobou odrůdu hrůzostrašného románu a tzv. frenetické literatury.12“ Tato definice nám poměrně jasně určuje, co je horor. Hlavní úlohou hororu je vzbudit strach. To ovšem nevylučuje, že hororové prvky nemohou být v science fiction (a naopak). Nicméně tento druh literatury se od sci-fi liší účelem.

Na základě těchto definicí mohu tedy vymezit prvky, které musí mít romány, jež budu rozebírat pro to, aby bylo možno je považovat za vědeckofantastické. Vědeckofantastické romány, vybrané do této práce, musí: 1.

Predikovat vývoj lidstva, technologií, společnosti, poznání a myšlení a vzájemné vlivy jednotlivých elementů na sebe.

2.

Obsahovat technologii či její vliv na lidstvo či jiné bytosti

3.

Musí v nich lidstvo být v kontaktu s jinou, nelidskou kulturou či druhem

4.

Nevylučuje se použití magie či jiných fantastických prvků, tyto však nejsou hlavním prvkem daného díla

5.

Výše uvedené prvky musí být natolik výrazné, aby ovlivňovaly morálku a etické systémy myslících bytostí. Vliv musí být jasně patrný, nemusí nutně být stěžejním tématem díla, avšak měl by být popsán natolik důrazně, aby se s tímto motivem dalo systematičtěji pracovat.

literatury a jejímu škatulkování). Každopádně pokusy najít přesně padnoucí přihrádku pro tato díla je téměř nemožné, jistě k radosti jejich autorů a zármutku literárních vědců. 11

Definice v české Wikipedii je v podstatě totožná

12

Kolektiv autorů, Universum (3 díl H-F), Euromedia Group, K.S. - Odeon, Praha 2001, vydání první, strana 383, ISBN–80-207-1063-9

10

Science fiction – vývoj žánru Literární teoretici uvádějí různé počátky žánru science fiction (dále jen SF). Je to dáno zejména rozdílným vnímáním definice SF. Podle jedněch kritérií může být určité dílo světové literatury (potažmo filmu) zařazeno do tohoto žánru, dle jiných již nikoliv. Encyklopedie Britanica uvádí jakožto počátek vzniku SF jako žánru literaturu devatenáctého století. Jako období rozkvětu tohoto druhu literatury uvádí dvacáté století. Většina anglofonních pramenů, které jsem prozkoumal, toto rozdělení dodržuje. Jiné regiony však mohou mít počáteční období i období rozkvětu žánru SF jiné, stejně jako klíčová díla. Též je nutno brát na vědomí, že prvky fantastiky či nových technologií, proměn společnosti a dalších prvků, které jsou obvykle přiřazovány SF, se objevují i v jiných druzích literatury (antiutopie, satirická aj.). Přesné zařazení toho či kterého díla je pak věcí úsudku daného publicisty, recenzenta, kritika či literárního teoretika. Celkově je žánr SF spojován s rozvojem vědy a s větší akcentací problémů s tímto spojených. Encyklopedie Britanica uvádí jako první díla s určitými prvky vědecké fantastiky13 díla 18. století popisující imaginární cesty na měsíc, např. Voltairovo Micromegas (1752) či cizí kultury v díle Jonathana Swifta, Gulliverovy cesty (1726)14. Určité prvky SF se dle Encyklopedie Britanica objevují též v dílech 19. století Edgara Allana Poea či Nathaniela Hawthorna aj. Většina anglofonní literatury i tuzemských autorů se shoduje v tom, že vznik SF je spojen s dvěma zásadními jmény. S romány Julese Verna (zde je však občas problematické určení autorství určitých románů, některé psal jeho bratr) a H. G. Wellse. Verneova díla jsou dobrodružnými romány zaměřenými na budoucí rozvoj již známých technologií. Zatímco H. G. Wells se zaměřil spíše na společenskou kritiku (i proto jsem si vybral jednu z knih tohoto autora pro účely rozboru v této práci). Je nutné uvést, že přinejmenším do začátku 20. let dvacátého století není vědecká fantastika vnímána jako samostatný žánr. Tím se stává teprve v roce 1926, kdy Hugo Gernsback založil magazín Amazing Stories15.

13

Tj. splňující kritéria, autory této encyklopedie stanovená, zejména uvěřitelnost predikce budoucího vývoje založené na vědeckých poznatcích

14

Encyclopedia Britanica, Encyclopedia Britanica inc., 1993, str. 552, ISBN-0-85229-571-5

15


11

Fantastické povídky, publikované v tomto a následně dalších tzv. pulpových magazínech získávaly na popularitě, byť nebyly samy o sobě seriozní. Větší příklon k vážnějšímu, intelektuálnějšímu proudu přišel v roce 1937, kdy editor John W. Campbell ml. založil magazín Astouding Science Fiction16. Do toho přispívali mnozí později významní autoři žánru jako Isaac Asimov, Arthur C. Clarke, Robert A. Henlein. Po Druhé světové válce (též díky prudkému technologickému rozvoji, který přinesla a také pod vlivem otázek ohledně vývoje lidstva, jež nastolila), narostla popularita vědecké fantastiky ještě více. Jak uvádí Encyklopedie Britannica, větší zaměření žánru na společenská a psychologická témata společně s významnějším intelektuálním zaměřením oslovily širší část veřejnosti. SF se stala mezinárodní a šíří se i do Sovětského bloku (zde nelze nezmínit jména jako Stanislaw Lem či bratři Strugačtí). SF začala být studována jakožto žánr teoreticky na univerzitách a „kolejích17“Žánr byl nejen rozvíjen, ale podroben kritice. Došlo k vydávání specializovaných magazínů, které informovaly o vývoji a trendech žánru, k rozvoji kultů kolem individuálních spisovatelů a též k zvyšování nákladů a následně prodejů, které umožnilo přijetí formátu „paperbacku“. Poválečné období je uváděno jako zlaté období rozkvětu žánru, kdy se setkáváme se jmény a díly nejen výše uvedených autorů, ale též s novými jako např. A. E. Van Vogt, Ray Bradbury, Harlan Ellison, Poul Anderson, Frederick Pohl, Ursula le Guin. a další. Mnoho z těchto autorů se zaměřuje na předpovědi budoucího vývoje společnosti po výrazných technologických změnách či kontaktu s mimozemskými bytostmi. Často se v literatuře této doby odráží dobová situace (obavy z jaderného zbrojení, napjatá geopolitická situace, bipolární svět). Velké popularity se SF dočkala též v nových médiích, tj. v rozhlasu a později též v televizi (množství dnes již klasických seriálů jako Star Trek, Zóna soumraku aj., které měly často významný dopad na americkou a potažmo západní společnost) a v kinematografii. V průběhu vývoje žánru se objevovalo mnoho směrů a stylů (viz. slovníček), v osmdesátých letech dochází k nástupu tzv. cyberpunku, který kritizuje problémy moderní společnosti (rozvoj bio, informačních a genetických technologií, otázka lidskosti, vliv nadnárodních společností aj.) Tento směr naznačil bližší směřování k méně globálním a více aktuálním problémům.

16


17

Jedná se o hrubý překlad jednoho druhu vysokých škol v USA. „Colleges“ jsou běžnějším, méně prestižním druhem vysoké školy, kdežto University (univerzita) jsou početně omezenějšími, prestižnějšími školami.

12

Česká SF se pochopitelně vyvíjela jinak. Její počátky spadají do meziválečného období a jsou spojeny se jmény K. Čapka, J. Weise či J. Haussmana18. Ti charakteristik této literatury využívali k společenské reflexi. Fantastiku jako dobrodružné příběhy psali zejména K. Hloucha, V. Slávek, či významná osobnost české space opery (bráno dnešní terminologií) J. M. Troska. Období padesátých let přineslo výrazné politické, společenské a kulturní změny. Vědeckofantastická literatura dále vycházela, ale pochopitelně, vzhledem ke klimatu ve společnosti, méně. Navíc byla literárními teoretiky vnímána ideologicky. Jejím úkolem bylo prezentovat hlavně marxistický světonázor a působit výchovně. SF byla vnímána jako méně vážná, mnoho děl bylo psáno se zaměřením na dětského čtenáře, což dále snižovalo vážnost SF v očích teoretiků. V tomto období více vyčnívá tzv. „technologická vědecká literatura19“, jejímiž výraznějšími představiteli jsou Faukner a Charous (píšící pod pseudonymem R. V. Fauchnar). Zmínit lze na tento literatury navazujícího F. Běhounka. 60. léta, která jsou obdobím jistého uvolnění společenských poměrů (ve své druhé polovině) přináší na českou scénu mnohá známá jména. L. Nesvadba, L. Souček, J. Pecinovský. Tito autoři jsou známi i širší veřejnosti a často i v zahraničí. V 70. letech, tj. v období normalizace, začínají psát autoři, z nichž někteří jsou činní dodnes a často (zejména v průběhu 80. let) ve svých dílech kritizují normalizační poměry. L. Freiová, J. Veis či Z. Volný jsou jména, která dnes osloví spíše pamětníky či lidi znalé žánru, avšak O. Neff působí aktivně dodnes. Sametová revoluce a pád komunismu vedly k celkovému uvolnění poměrů, které se odrazilo i v našich zemích. Ačkoliv se SF překládala a vydávala i během předchozích let, množství děl, které bylo vydáváno a jejich aktualita se nemohly měřit s množstvím literatury a vývojem žánru na západě. Počátek devadesátých let je charakteristický velkým hladem po zahraniční literatuře, postupným objevováním nové generace autorů píšících fantastiku20. Krom nových autorů, většího množství teoretických prací se též objevují různá periodika, vzniká širší a aktivní základna fanoušků (tzv. fandom). Od té doby se také zvětšuje povědomí o žánrech a světovém vývoji SF i mimo

18


19


20

Ti zpočátku psali pod anglickými či jinými pseudonymy, protože počátkem devadesátých let byl zájem o zahraniční fantastiku podstatně větší, než o českou.

13

„scifistickou“ obec a v dnešní době lze bez obav říct, že SF jak filmová, tak knižní, má nezastupitelné místo v životě mnoha čtenářů a diváků, bez rozdílu věku či společenského postavení. Mezi mládeží se jedná o jeden z nejpopulárnějších žánrů, v popularitě ji překonává jen mladší větev – fantasy. I proto se domnívám, že by bylo škoda nevěnovat SF systematickou pozornost z pozice vyučujícího.

14

Životopisy autorů a rozbory stěžejních děl Životopis autora: Herbert George Wells21 Život: Herbert George Wells, jeden z nejvýznamnějších autorů světové literatury, se narodil 21. září roku 1866. Je příznačné pro 19. a 20. století, že se tento autor stal svědkem mnohých věcí, které dříve ve svých knihách popsal jako fikci. Zemřel 13. srpna roku 1946. H. G. Wells se narodil v Anglii, v Kentském hrabství. Byl čtvrtým synem v rodině, která nepatřila k anglické společenské smetánce. Jeho otec byl majitelem textilního obchodu a profesionálním kriketovým hráčem (a pijanem). Problematický byl i původ jeho matky, služebné. Poměry Wellsových byly navíc nuzné, nicméně už odmala H. G. Wells inklinoval k literatuře a čtení. Od roku 1874 do 1880 studoval Obchodní akademii Thomase Morleyho, která byla sice zaměřena hlavně na obchodní psaní, přesto mu poskytla jisté základy. Vzhledem k úrazu otce musel H. G. Wells pomáhat rodině získávat finance jako učedník v různých živnostech. V roce 1883 přijal místo učitele na Midhurstské gramatické škole v Západním Sussexu. Ve studiu pokračoval dále, napomohla tomu i jeho úspěšná kariéra učitele. V Normální škole vědy (Normal School of Science) vystudoval biologii a stál při vzniku Královské koleje vědecké asociace (Royal College of Science Association). Zde též vstoupil do diskusní společnosti. Zaujatý možnostmi proměn společnosti studoval Platónovu Ústavu. Později přesměroval svoji pozornost na socialismus. Také přispíval do školního vědeckého časopisu, což mu umožnilo dále tříbit své myšlenky a úvahy. Wells se živě zajímal o přírodní vědy. Ačkoliv úspěšně splnil zkoušky z biologie a fyziky, neprošel geologií a musel ukončit výuku. Ze své učitelské kariéry si odnesl též trvalé zranění, úraz ledviny, který utrpěl při školním fotbalovém utkání. Titul bakaláře v zoologii získal v roce 1890.

21

Následující informace byly čerpány z textu o životě autora v knize Well Herbert George, Válka světů, překlad Vladimír Svoboda, Triton, s.r.o., Praha 2005, Vydání první, str. 281-295 a z internetové encyklopedie Wikipedie na odkazu: http://en.wikipedia.org/wiki/H._G._Wells

15

Dílo: Po ztrátě místa za katedrou se musel živit jinak, začal proto psát. Jakožto člověk s nepopiratelným talentem srozumitelně a jasně formulovat myšlenky, působil v různých novinách. Jmenovitě např. v Pall Mall Budget (tyto noviny si vysloužily i zmínku v mnou rozebírané Válce Světů). Od roku 1885 začíná psát své „vědecké romance“. Nezmínit díla jako Ostrov doktora Moreaua (1896), Neviditelný (1897), Válka Světů (1898), Spáč procitá (1899) či Stroj času (1895) by byl skoro zločin. Nejen pro jejich popularitu, kterou si získaly už tehdy, ale zejména pro jejich vliv na fantastiku obecně. V roce 1901 napsal Lidé na Měsíci a je to jedno z jeho posledních fantastických děl. Sám Wells považoval toto údobí svého psaní za ukončené a pustil se do tvorby vážnějších románů, později též psal utopistická díla. Romány jako Kipps či Tono-Bungay přežily dodnes, ostatní jeho díla, ač tehdy přijatá kritikou příznivě, se vytratila ze širšího podvědomí. Wells dále působil jako spisovatel, publicista a novinář, vycestoval třikrát (poprvé v roce 1914) do Sovětského Svazu, setkal se F. D. Rooseveltem. Zažil obě světové války a poměrně rád cestoval a to i přes onen úraz ledviny, který mu bolestmi ztěžoval život. Hrozila mu i riskantní oprace, k té nakonec nedošlo. Wells během své indispozice napsal knížku pro děti (Tomík a slon) určenou pro syna svého lékaře. Rozsah činností a zájmů H. G. Wellse nebyl malý. I když je znám hlavně jako autor science fiction (a označován společně s Julesem Vernem jako její otec), maloval, kreslil, vytvářel rekreační deskové válečné hry. Nicméně hlavním pilířem jeho tvorby jsou jeho vědeckofantastické romány. Nutno podotknout, že v době konce 19. století, kdy vznikala většina z nich, nelze o science fiction jako o samostatném literárním útvaru mluvit. Pro samotného Wellse nebyly knihy zaměřeny primárně na extrapolaci případného technického vývoje (jako tomu je u dobrodružnějšího románu Julese Verna), ale spíše na společenské proměny. Wells bývá kritiky označován jakožto společenský kritik, někdy až satirik. Pro Wellse sloužily různé technické vymoženosti jako prostředek k zvýraznění myšlenky díla. V tomto pro něj plní vědecká fantastika bez omezení daných jinými žánry podobnou úlohu jako pro Ondřeje Nera - laboratoře22. To ovšem neznamená, že by věda a výsledky vědeckého bádání byly u Wellse na druhém místě. Naopak, jakožto člověk zdatný v přírodních vědách, fascinovaný mechanikou a hlavně evoluční teorií, psal Wells svá díla s ohledem na pokud možno co největší přesnost v souladu se známými vědeckými fakty. 22

Ondřej Neff, Něco je jinak, Albatros Praha 1981, 373 stran, ISBN neuvedeno

16

Někdy až děsivou přesnost jeho odhadů lze dokumentovat na dvou případech. V románu Uvolněný svět popisuje zbraň akcelerující rozpad radia. Tato zbraň vedla k vytvoření výbuchu silou ničivou stejně, jako konvenční výbušniny. Rozpadem radia ale uvolňovala energii stále více a více až do ohromného množství. Tato děsivá vize atomové bomby byla zároveň její inspirací. Po Wellsově smrti se jeden z vědců, Leo Szillard, působících v projektu „Manhattan“ přiznal, že byl pro svoji teoretickou práci inspirován právě Wellsovým románem. Taktéž vize vzdušné války a drtivých náletů popsaná v knize Věci příští (1933) a vypodobněná později ve stejnojmenném filmu (roku 1936) se stala skutečností. Politické názory: Ačkoliv byl politickým přesvědčením socialista a jeho snem bylo vytvoření spravedlivější společnosti, je Wells v mnohém atypický. Jak uvádí ve své autobiografii a jak je patrné na jeho díle- spravedlivější společnosti by mohlo dosáhnout jedině v organizovaném, disciplinovaném státě. Bylo by naivní ihned Wellse označit jako fašistu či komunistu, protože byl především utopista. Tomu nasvědčuje i to, že byl přesvědčen, že většina populace nikdy nemůže být dostatečně vzdělána, nemůže mít takový rozhled a zájem na globálních problémech. Proto měla být společnost řízena vědci, inženýry apod., kteří by díky svým znalostem a rozhledu mohli sociálních změn spíše dosáhnout. Je zajímavé, že i když byl zpočátku zaujat ruskou revolucí a změnami, které Lenin prosazoval, nakonec se od marxismu a jeho vykonavatele v třicátých letech, Stalina, odvrátil. Bohužel, i když by život, dílo a myšlenky tohoto velikána literatury vydaly na samostatnou diplomovou práci, z prostorových důvodů se musím spokojit jen s tímto stručným přehledem. Věřím, že jsem dal dostatek informací a podnětů, které nám osvětlí některé aspekty knihy Válka Světů.

Rozbor knihy Válka světů: O knize: Román H. G. Wellse byl vydán roku 1898, pro účely této práce jsem využil překlad Vladimíra Svobody, vydaný Nakladatelstvím Triton, s.r.o., roku 2005. Román je vyprávěn z pohledu jeho hlavního aktéra. Tím je humanitně smýšlející spisovatel a badatel s jistým technickým i přírodovědným vzděláním. Jméno vypravěče příběhu neznáme, dá se ovšem předpokládat, že pro větší autenticitu příběhu je v podstatě alterego H. G. Wellse. Část knihy je též popisována z pohledu vypravěčova bratra. Ten však do děje příliš aktivně nevstupuje, 17

jeho úloha v příběhu je jen doplňující. Má dokreslit pohled na události z perspektivy, které by v jiné části Anglie se vyskytující vypravěč nebyl schopen. Kniha vypráví děj retrospektivně, je podána jako výpověď svědka událostí invaze, v neurčitém časovém období po ní. Děj knihy: Technologicky velmi vyspělé civilizaci Marťanů hrozí vyhynutí. Aby přežili, zkonstruují Marťané obří dělo, kterým vystřelí směrem k zemi několik projektilů, nesoucích invazní síly. Hrozba ze strany Marťanů není lidstvem vůbec očekávána. První nesmělé kontakty na místě přistání, ve Velké Británii jsou neúspěšné. Marťané zaútočí pomocí futuristických válečných strojů a během několika dní dobijí Londýn. Rozvrátí strukturu a organizovanost celé společnosti. Lidé, zoufale se skrývající, nejsou pro Marťany ničím jiným, než zdrojem potravy. Po několika týdnech však Marťané umírají, přemoženi nikoliv lidskými zbraněmi, ale pozemskými mikroorganismy. Otázky: Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Rozhodně se musím zmínit i o skepsi autora k britské vládě. To je poměrně neobvyklé, protože román vznikl v období největší moci britského impéria. Armáda v této knize naprosto selže, jak díky své horší technologii, tak i skrze rigidní výcvik a nepružnost (která se prokázala již v této době v búrských válkách). Svůj vliv mohly mít i skandály kolem krymské války, o kterých byla společnost informována díky médiím. Selže státní aparát, železnice i organizace komunikací. Jediní, kdo dokáží způsobit Marťanům jakékoliv ztráty jsou jedinci, či skupiny obyvatel schopné sebeobětování (dělostřelecká baterie, která Marťany zničí spíše náhodou a posádka monitoru Thunderchild). Odpor nepřináší výsledky a lidé jsou degradováni na skrývající se zvířata. Celá složitá společenská struktura je smetena během několika dnů. Nic netušící lidé propadají panice, která se lavinovitě šíří. Jen ojedinělé skupinky či jednotlivci jsou schopní pomáhat, vítězí sobectví a iracionalita. Ta je dokumentována postavou vikáře, se kterým hrdina část knihy putuje a nakonec je uvězněn v troskách domu přímo v blízkosti Marťanů. Vikář je pasivní, propadá obavám a strachu. Není schopen bojovat se svým osudem, spoléhá na zásah shůry a nakonec vidí invazi jako boží 18

trest. Nakonec začne vikářovo chování ohrožovat přežití vypravěče. Spory mezi nimi vyvrcholí rvačkou, po které je vikář omráčen a nešťastnou shodou okolností Marťany odvlečen. Zde se kniha přesunuje v oblasti chování a morálky z hlediska kolektivního do roviny osobní. Vypravěč ví, že vikářova smrt je dílem jeho vinou. Ospravedlňuje se, dochází k závěru, že učinil vše pro nevyhrocení situace a přežití obou. Nakonec zvítězí pudy a opět - touha přežít, která vede k násilí. Shrnu-li tedy to, jakým způsobem dojde k proměně etiky a morálky - H. G. Wells prezentuje názor, že morálka závisí na prostředí civilizace, je-li toto zničeno, člověk pudově podléhá instinktům a iracionalitě a odvrhává konvence a omezení společnosti. Ovšem tato proměna, způsobená „kulturním šokem“ není trvalá. Rozum opět zvítězí a to poté, co hrozba Marťanů opadne. Ale ne natrvalo, protože Marťané projektily sice dál nestřílejí, není ale jisté, zda to tak zůstane navždy. Lidstvo dále žije ve stínu hrozby. Tentokrát ale ví, že musí bojovat o své přežití, připravuje se na budoucí boj. Zkoumá marťanské technologie, díky čemuž dojde k technologickému pokroku. Zdali- si tyto proměny vynutí i změny společnosti, např. mezinárodních vztahů, to bohužel již H. G. Wells nerozvádí. Díky lekci, kterou lidstvu uštědřila technologie Marťanů, ztrácí lidé část své samolibosti a arogance, která je autorem mnohokrát akcentována. V této konkrétní ukázce nachází autor k nevědomosti lidí analogii v zvířecí říši: „Zrovna tak mohl kdysi sedět nějaký rozšafný Dodo ve svém hnízdečku někde na Mauritiu a diskutovat o té lodi, co právě připlula, plné nelítostných lodníků bažících po mase. „Jen počkej do rána drahá, pak je ukloveme k smrti!“ Z tohoto hlediska je zajímavější román Stroj času. Ten naopak stojí na premise rozvoje společnosti v dlouhých časových horizontech. Zajímavá je i úvaha nad morálkou a cítěním Marťanů. I přestože jsou lidstvu evolucí nesmírně vzdáleni, vypravěč nabízí popisem jejich biologie i nástin psychologie. Neemotivnost a chladná racionalita Marťanů je způsobena právě rozvojem mozkové kapacity. „Bez těla se ovšem mozek stával stále sobečtější bytostí, zbavenou citového zázemí vlastního lidským bytostem.23“ Domnívá se autor, že je komunikace s mimozemskou civilizací vůbec možná? Rozhodně ne. Autor líčí Marťany nejen jako technologicky nesmírně pokročilé, ale jako víceméně nesrozumitelné. Jejich konání je motivováno touhou po přežití, celé tažení je precizně

23

Well Herbert George, Válka světů, překlad Vladimír Svoboda, Triton, s.r.o., Praha 2005, Vydání první, str. 194

19

naplánováno a provedeno, avšak pro Marťany nejsou lidé ničím jiným, než zvěří, zdrojem potravy. Autor několikrát přirovnává Marťany a jejich přístup k přístupu „civilizovaného“ člověka, který bezskrupulózně zničil nejeden živočišný druh, přesvědčený o své nadřazenosti. Došlo-li ke konfliktu jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? Jak jsem již uvedl výše, příčinou byla touha Marťanů přežít. Vychládající Mars byl pro ně stále hůře obyvatelný a jejich pozornost se zaměřila na Zemi z praktických důvodů- nedotčená biosféra, příznivé klima. Lidé jsou jen jeden z mnoha živočišných druhů a případný jejich osud je pouze záležitostí jejich užitku: „Marťané si určitě řadu z nich ochočí, naučí je všelijakejm kouskům- kdo ví, třeba možná jednou propadnou sentimentalitě nad nějakým tím chlapečkem, kterýho měli jako hračku a on pak dorost na porážku. A některý si možná vycvičej k lovu na nás.“24 Takto ilustrují slova jedné z románových postav pohled autora knihy na porozumění s Marťany. Celkově je pro autora možnost komunikace s bytostmi o tolik intelektuálně převyšujícími člověka v podstatě nemožná. Velmi zajímavé jsou určité detaily líčení Marťanské invaze. Autor se nevyhýbá popisům Marťanů, ani spekulacím o jejich vývoji. Zde je vidět vliv lásky H. G. Wellse, k Darwinově evoluční teorii. Marťané jsou neobyčejně technologicky vyspělí díky svému intelektu. Ten mohli naplno rozvinout díky odlišné evoluci svých těl. V podstatě odvrhli veškerá omezení těla (zpracování potravy, vliv emocí apod., rozmnožování - jak autor uvádí „výkyvy nálad“25). Díky tomu se stali efektivnějšími a také značně cizími lidskému chápaní. Jedná se vlastně o obrovské mozky se smyslovými orgány a zakrnělýma rukama. „… a právě u Marťanů se nepochybně setkáváme s realizovaným potlačením živočišných prvků organismu ve prospěch jeho rozumové složky. Podle mého názoru lze zcela dobře předpokládat, že se Marťané mohli vyvinout z tvorů ne nepodobných nám postupnou proměnou mozku a rukou (z nichž postupně vznikly dva svazky tykadel).“26 Pozornost i dnes po více než sto letech budí i technické detaily. Termální paprsek, který až děsivě připomíná laser (kdysi technologii z oblasti sci-fi, dnes běžnou součást našich životů a perspektivní zbraňový systém). Černý prach, který je až mrazivě přesnou předpovědí chemických

24


25


26


20

otravných látek. Automaty Marťanů pomáhající budovat jejich stavby. Experimentální létající stroj využívající antigravitace. Dá se tato kniha použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? První faktor, který ovlivní použitelnost této knihy ve výuce, je její čtivost a srozumitelnost žákům. Obé závisí na jazyku knihy, resp. na jejím překladu. Ten je podle mého názoru povedený a nikterak složitý, neobsahuje velká množství cizích slov a co je nejdůležitější, nepůsobí nijak archaicky. Naopak, kniha i přesto, že je přes století stará, je dodnes čtivá a působí autenticky. Díky minimalistickému užití dobových reálií a vizionářství H. G. Wellse nepůsobí naivně. Pesimističnost celého románu mu dodává na aktuálnosti. Skrze to může dle mého názoru působit více, než například v našich končinách známější Jules Verne. Není ani příliš rozsáhlá či rozvláčná, což je v dnešní době též plus. Domnívám se, že děti mohou klidně tuto knihu číst a bude je bavit. Zároveň se na základě jejího děje a postojů autora dají žákům položit různé zajímavé otázky. Zde nastiňuji některé z nich. Otázky které může učitel pokládat žákům: Myslíte si, že by se lidé skutečně chovali tak, jak H.G. Wells popisuje? Opravdu by se společnost tak rychle rozpadla a z lidí se stali takoví sobci? Pokud souhlasíte či ne, proč? Kde se bere morálka? Je její původ dán výsledkem rozumových úvah či je působením citů (jak naznačuje H. G. Wells)? Vzniká v jedinci (Wells se domnívá, že ano, to zda se bude jedinec chovat morálně se rozhodne on sám, byť pod tlakem okolností)? Nebo je diktována společností? Domníváte se, že možným výsledkem lidské evoluce je rozvoj duševních schopností a zakrnění těla? Nebo je tato myšlenka přehnaná? Jak si myslíte, že souvisí rozvoj inteligence s rozvojem specializovaných orgánů (ruka, oko, noha). Je inteligence podmíněna stavbou těla (lidského) nebo může být vlastní i jiným živočišným druhům? Co určuje inteligenci? Schopnost pracovat s nástroji, používat jazyk či vytvoření společenských vazeb? Vše má analogické prvky v živočišné říši, nástroje umí používat primáti, složitou formou komunikace jazyka, se dorozumívají kytovci, společenskou strukturu mívají určité druhy hmyzu. Co myslíte, které historické děje či dobové tendence v myšlení se v knize odrazily?

21

Samozřejmě, tyto otázky jsou vhodné pro diskusi s žáky vyšších tříd (7. - 8., v některých ohledech 6.), některé podmiňují určitý rozhled v dalších vědách či skutečnostech (biologie, evoluční teorie atd.).

22

Životopis autora: Stanislaw Lem27 Životopis: Stanislaw Lem, slavný polský spisovatel, patřil k jednomu z nejčtenějších na světě a jeho dílo je celosvětově respektováno. Narodil se 12. září 1921 a zemřel 27. března 2006. Jeho rodištěm bylo dnes Ukrajinské město Lvov. Jak uvádí František Novotný28, Lem byl od dětství vášnivým čtenářem. Také se od dvanácti let věnoval hrám, při kterých vymýšlel průkazy fiktivních institucí. Při těchto hrách si uvědomil hierarchičnost uspořádání světa a hodnot, mj. se naučil všímat si důležitosti detailů pro vymyšlené světy. Původ jeho rodičů, matky Sabiny Woller a otce Samuela Lema, který byl bohatým laryngologem, se po okupaci východní části Polska SSSR stal překážkou pro jeho studia na polytechnice. I přes „buržoazní“ původ se jeho otci podařilo získat mu (díky známostem) místo na univerzitě ve Lvově. Druhou světovou válkou prošel Stanislaw Lem s falešnými doklady. Živil se jako opravář automobilů, svářeč a později se i přidal k hnutí odporu. Po válce v roce 1946 byla východní část Polska anektována a připojena k sovětské Ukrajině. Tak jako byl pohnutý osud Polska, byly nesnadné další osudy Stanislawa Lema. S rodinou, stejně jako mnoho jiných Poláků, byl přestěhován do Krakova. Zde pokračoval ve studiu na Jagellonské univerzitě. Studia však nedokončil, mimo jiné z toho důvodu, že odmítal slepě přebírat sovětské vzory a Lysenkovo učení. Úspěšné složení státnic by pro něj znamenalo nucenou kariéru vojenského doktora, o což také neměl zájem. O to více pro něj bylo důležité získání prostředků. Začal pracovat jako asistent ve vědecké instituci, kde také sepisoval své první práce. Na Jagellonské univerzitě se dostal k možnosti psaní recenzí zahraničních vědeckých knih. To vedlo i k jeho seznámení s knihou „Kybernetika“ amerického matematika Norberta Wienera29.

27

Následující údaje byly čerpány z článku Františka Novotného v Magazínu Fantasy a Science fiction a z internetové encyklopedie Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislaw_Lem

28

Novotný František, Stanislaw Lem (věštec kybernetiky a vykladač světa), Magazín Fantasy and Science

Fiction, jaro 2008, sv. 1, s. 193-204 29

Novotný František, Stanislaw Lem (věštec kybernetiky a vykladač světa), Magazín Fantasy and

Science Fiction, jaro 2008, sv. 1, s. 193-204

23

Dílo: Literární kariéru začal v roce 1946 krátkou básní. Jeho první vědeckofantastický román „Člověk z Marsu“ vycházel na pokračování v časopise Nový svět příhod. Lem dále pokračoval v práci vědeckého asistenta, krom toho si našel čas na další psaní. Básně, vědecké eseje a krátké příběhy tvoří v této době jádro jeho činnosti. V roce 1948 dokončil částečně autobiografický román Nemocnice proměny. Bohužel, v době tuhého stalinismu nemělo šanci projít přes cenzory cokoliv, co se odlišovalo od oficiální linie. Román vyšel až v roce 1955 poté, co autor provedl mnohé úpravy, kterými musel dílo přiblížit linii socialistického realismu. Zásahy cenzorů provázely dílo Stanislawa Lema i v následujících letech. V roce 1951 napsal knihu Astronauti. Ta byla zařazena do kategorie science fiction pro mladé a Lem byl donucen do ní zahrnout mnoho referencí na skvělou, socialistickou budoucnost. Zpětně tuto knihu stejně jako svá raná díla hodnotil Lem velmi kriticky. Měla však i pozitivní dopady. Dovedla Lema k závěru, že se může uživit jako spisovatel na plný úvazek. To se mu i dařilo, nicméně jeho díla byla zařazena do kategorie dětské literatury, což ho vyřadilo ze zájmu intelektuálních elit30. V roce 1956 přichází uvolnění poměrů a Lem může psát svobodněji. V následujících několika desítkách let napsal na 17 románů, které ho etablovaly jakožto mezinárodního autora, i když byly čteny hlavně v zemích východního bloku. Nicméně do roku 1980 se zaměřil hlavně na filosofické eseje. To ovšem neznamená, že by nenapsal již žádnou vědeckofantastickou knihu. Naopak. Krom filosofických a futurologických textů napsal mnoho knih a povídek vědeckofantastických, které měly často filosofický podtext. Mezinárodně známým a posléze velmi uznávaným se stal v roce 1974, kdy na západě vyšla jeho kniha Cyberiada. Jednalo se o soubor krátkých, humorných povídek z vesmíru ovládaného roboty. Věhlas mu vydobyly zejména romány Solaris (1961), Hlas Pána (1983) a Fiasko (1987). Ústředním tématem jeho tvorby byla možnost komunikace s cizí inteligencí, vymykající se našim měřítkům a standardům. Politické události v Polsku roku 1982, kdy byl vydán zákaz vycházení, vedly Lema k odchodu do Západního Berlína. Zde nějaký čas pracoval v Institutu pokročilých studií (Wissenschaftkolleg zu Berlin). Po čase se usadil ve Vídni a do Polska se vrátil až v roce 1988.

30



24

Samotná kniha Solaris, kterou jsem si vybral pro svůj rozbor, byla dvakrát zfilmována. Poprvé v roce 1972 ruským režisérem Andrejem Tarkovským31. Film téhož roku vyhrál zvláštní ocenění poroty na filmovém festivalu v Cannes. Druhá adaptace knihy amerického režiséra Stevena Soderbergha byla natočena v roce 2002. Nutno podotknout, že Stanislaw Lem byl nespokojen už s Tarkovského adaptací a americká si jeho sympatie též nezískala. Americká vědeckofantastická scéna připravila Lemovi nejednu pernou chvilku. V roce 1973 mu bylo nabídnuto čestné členství v organizaci Vědeckofantastičtí američtí spisovatelé. Čestné členství bylo určeno pro ty, kdo se nemohli z technických či jiných důvodů stát regulérními členy. Lem neměl o americké fantastice až na pár výjimek valného mínění, to se rozhodně nezměnilo po publikování jeho děl. To totiž zmíněnou organizaci vedlo k tomu, že jeho čestné členství zrušila. Ačkoliv mnozí členové byli pobouřeni (jmenovitě Ursula K. Le Guin, známá americká spisovatelka science fiction), členství mu nebylo obnoveno. Později mu bylo nabídnuto stálé, ale odmítl. Krom science fiction psal Lem například filosofická díla. Již v roce 1957 uveřejnil první ze svých slavných filosofických spisů Dialogy. Společně se Summa Technologiae se staly jeho nejznámějšími. V druhé jmenované knize se zamýšlí nad vývojem a dopady mnoha technologií, jako například kybernetiky. Dílo bylo ve své době skoro čistou science fiction. Dnes je mnoho věcí, nad kterými se Lem zamýšlel každodenní realitou. Je příznačné, že u nás tato kniha vyšla teprve nedávno. Nicméně, ani desítky let, které uplynuly od jejího vydání, se na ní příliš nepodepsaly. Jak už to bývá, některé odhady Stanislawa Lema byly velmi přesné, jiné jsou dnes již spíše úsměvné. Když v roce 1976 uvedl známý kritik a teoretik vědeckofantastické literatury, Theodore Sturgeon, že Stanislaw Lem je nejčtenějším světovým autorem vědeckofantastické literatury, příliš nepřeháněl. Knihy Stanislawa Lema byly přeloženy do 41 jazyků a prodalo se jich přes 27 milionu kusů. I když do vstupu na americký trh byl jeho věhlas omezen hlavně na země východního bloku, později dosáhl mnohem většího vlivu. Díky filosofickému přesahu jeho tvorby slouží dodnes jeho texty jako studijní materiál na mnoha univerzitách. I když byl jeho otec židovského původu, Lem byl vychováván jako katolík, nicméně v dospělosti sám sebe označoval za ateistu.

31

Režisér intelektuální a dnes již klasické adaptace románu bratří Strugačských, Piknik u cesty.

25

Rozbor knihy: Solaris O knize: Román Stanislawa Lema Solaris byl vydán roku 1961. Pro účely rozboru je použito třetí vydání, vydané Mladou Frontou v edici Ikaros roku 2003 a překladu Pavla Weigela. Děj knihy: Kniha začíná příletem vědce Krise Kelvina na planetu Solaris. Na té se nachází obrovský oceán živé hmoty, nade vší pochybnosti inteligentní a myslící. Pro výzkum oceánu byla nad jeho povrch umístěna výzkumná stanice, jejímž členem posádky se má Kelvin stát. Po příletu zjistí, že ze tří výzkumníků je jeden, Gibarian, mrtev. Ostatní se dlouho ukrývají a teprve po nějakém čase o sobě dají vědět. Oba dva, Snaut a Sartorius, žijí ve strachu z čehosi neznámého, něco utajují a zdá se, že obavy mají spojitost s úmrtím jejich kolegy. Hlavní postava románu se poté setká s cizí černoškou a následně i se svojí mrtvou přítelkyní. Tato bizarní a nepravděpodobná setkání hrdinu knihy (a jejího vypravěče) zaskočí. Ukáže se, že není sám. I ostatní výzkumníci se setkali s kopiemi mrtvých lidí. Setkání to nebylo příjemné, jednalo se o lidi, kterým výzkumníci nějakým způsobem ublížili či zapříčinili jejich smrt. Výzkumníci se pokoušejí přijít na to, jak kopie zničit, s výjimkou vypravěče, který přítomnost napodobeniny své milé vidí jako šanci odčinit to, že ji dohnal k sebevraždě. I když se ji zpočátku snaží zlikvidovat, což se mu nepovede, vždy se vrátí. Postupně se ukáže, že kopie je myslící bytostí, že si uvědomuje svůj stav a podaří se jí zjistit pravdu. Pokusí se sama sebe zabít, to ale není fyzicky možné. Vypravěč a ostatní vědci nakonec zjistí, že kopie mají velkou fyzickou odolnost a na subatomární úrovni neexistují. Vědcům se nakonec podaří sestrojit zařízení, kterým rozruší vazby mezi atomy v tělech kopií a zničí je. Vypravěč tou dobou již naplno přijme kopii jako reinkarnaci své přítelkyně, po jejím zničení se oprostí od emocí a odletí na jeden z útvarů vytvářených oceánem, kde čeká na „krutý zázrak“32. Otázky: Domnívá se autor, že komunikace s mimozemskou civilizací je možná? Ne. Celá kniha je postavena na postulátu nemožnosti komunikace s mimozemskou bytostí. V tomto případě nemůžeme dokonce říci ani civilizací. Solaris, superorganismus s vlastním

32

Lem Stanislaw, Solaris, překlad Pavel Weigel, Mladá fronta, a.s., Praha 2003, vydání třetí, str. 220

26

vědomím, je sice inteligentní, ale nevytvořil nic, co by jen vzdáleně vyhovovalo našim kritériím pro civilizaci, kulturu či jakékoliv etické systémy. I když je Solaris nepochybně vnímající, obří rozměry tohoto organismu vylučují jakoukoliv možnost komunikace. Jeho myšlenkové procesy jsou od lidských natolik odlišné, že dorozumění není i přes veškerý vědecký pokrok ve výzkumu oceánu, možný. Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Paradoxní je, že i přes nemožnost navázání komunikace dojde k interakci mezi oceánem a lidmi a to dokonce v průběhu několika generací výzkumů vědců, kteří oceán zkoumají. Na rozdíl od Wellsovy „Války světů“ či invaze Chtorr neovlivní Solaris lidskou společnost jako celek. Rozhodně ne z hlediska proměn morálky. Dojde k určitému posunu vnímání inteligence a výlučnosti člověka ve vesmíru, úpravě antropomorfních představ o inteligenci a životě, avšak Solaris je natolik cizí a vzdálený (a to jak vzdáleností, tak i lidskému chápání), že přímější vliv má jen na vědeckou obec zabývající se jeho bádáním. Vývoj myšlenkových směrů a „solariské“ vědy patří k silným stranám knihy. Autor předkládá velmi detailní nástin vývoje obého. Nástin je věrohodný a systematický. Jak věda, tak filosofické úvahy o Solaris prošly v knize mnoha změnami, tendenčními proudy či konflikty (které vypravěč několikrát shrnuje, hodnotí či komentuje). V tomto je vliv Solaris přímo patrný. I na této globální úrovni (navíc odtržené od přímého kontaktu s oceánem) se objeví několik momentů, které mají etický a morální podtext. Samotný akt uznání inteligence oceánu není automatický, naopak, po dlouhou dobu je inteligence oceánu odmítána či bagatelizována. Teprve postupem času se prokáže opak. Následující generace vědců a filosofů se snaží odhalit tajemství myšlení Solaris a dosáhnout porozumění, najít v podstatě „stejnou inteligenci, jako je naše“, v hlubinách kosmu. To se nedaří a nastupuje poslední generace, která přijímá Solaris jako jakýsi neměnný fenomén. S tím, jak vědci dojdou k závěru o nemožnosti porozumění, opadne zájem lidstva o oceán, který se tak stává jakousi kuriozitou, anomálií. V tomto bodu se však objeví ještě jiný, potenciálně nebezpečný směr uvažování. Pokud oceán nekomunikuje, musíme si komunikaci vynutit a to i násilnými prostředky. Část vědců navrhuje bombardování živého povrchu oceánu radiací. Zcela jistě by se jednalo o destruktivní a velmi násilné zásahy, které by jistě nepřinesly očekávaný výsledek. K tomu dojde, a podtext „ničení“ jako snahy donutit vzdornou, nekomunikující inteligenci k tomu, aby se chovala tak, jak chceme, je v knize dále patrný v některých úvahách vypravěče i jeho kolegů. 27

Zde kniha předkládá velmi důležitou otázku: jsme schopni tolerovat opravdovou jinakost, jsme schopni nechat vedle sebe koexistovat inteligenci pro nás naprosto nepochopitelnou a cizí? „Takže žije, existuje, myslí, jedná; šance zredukovat „problém Solaris“ na nesmysl nebo na nulu, domněnka, že se nejedná o živou bytost, a tím naše prohra není vůbec prohrou – to všechno padlo jednou provždy. Ať už chtějí nebo ne, lidé teď musejí vzít na vědomí souseda, který je sice vzdálen biliony kilometrů a oddělen prostorem mnoha světelných let, ale přesto stojí v cestě jejich expanze. Pokus ovládnout ho bude obtížnější než ovládnutí zbytku vesmíru.“33 Tolik slova vypravěče. Musím poukázat na fakt, který se odráží i v Solaris – na tradiční vnímání vesmírného prostoru v science – fiction. Jde o vnímání, jež je patrné zejména v literatuře tzv. zlatého věku, v dílech šedesátých let. Vychází ze dvou kořenů – technologických pokroků, které umožnily skutečné dobývání kosmu tak, jak to bylo před generací nemyslitelné a vnímání vesmíru jako terra inkognita, místa k prozkoumání. Vesmírný výzkum je v této době vnímán podobně, jako zaoceánské plavby. Vesmír je nutno poznat, prozkoumat a ideálně využít. Stanislaw Lem nastoluje zajímavé dilema- co v případě, že vesmír, který chceme plundrovat, není prázdný? Co když neobsahuje inteligenci, se kterou bychom se mohli dohodnout (ideálně si ji podrobit či ji evangelizovat podobně, jako domorodé obyvatelstvo amerických kontinentů)? Tyto úvahy obzvláště vyniknou v jiné etické rovině, individuální, ilustrované myšlením a chováním vypravěče Kelvina a jeho kolegů. Zde totiž Solaris způsobí největší změny a to mimochodem. Kopie, vysílané Solarisem jsou reakcí na lidskou přítomnost a činnost, nemají žádný zjevný důvod. Vypravěč i ostatní se pokoušejí nějaký nalézt, nenacházejí ho, místo toho se zaměří na problém existence kopií a jejich zničení. Ty totiž svojí přítomností jsou každodenní připomínkou osobních démonů výzkumníků, jejich prohřešků či zločinů. Z hlediska morálky a etiky se nejvíce osvědčí vypravěč, jehož hřích je však také nejmenší. Přijme kopii za svou ztotožní se s ní, přestane ji vnímat jako napodobeninu. Hodnocení tohoto kroku nechává Lem na nás, protože, i když se částečně jedná o patologickou reakci vzniklou z pocitu provinění, nechybí v rozhodnutí vypravěče soucit. Kelvin je také jediný, kdo nevratné zničení kopií nepřijme jako úlevu od jejich působení. Místo toho je pro něj zničení jeho milované ztrátou a to nejen emoční, ale i morální. Ztratí totiž příležitost napravit svou předchozí chybu, nedokáže ji ochránit. To, co se zpočátku zdá v případě jeho kolegů jako vědecké bádání, je zoufalá, v podstatě iracionální ničivá reakce. I přesto se na

33

Lem Stanislaw, Solaris, překlad Pavel Weigel, Mladá fronta, a.s., Praha 2003, vydání třetí, str. 184

28

pokusu Kelvin podílí až do jeho trpkého konce. Po jeho provedení a zmizení kopie dívky už zbytek děje Kelvin jen přežívá. Jedna z nejzávažnějších otázek je: zničili - li výzkumníci ony kopie lidí, nepřipravili se o jedinou možnost přiblížit se jejich prostřednictvím myšlení Solaris? A co hůře, ačkoliv byly kopie projevem činnosti Solaris, byly to myslící a cítící bytosti. Dopustili se jejich zničením (zavražděním) vědci zločinu? Lem odpovídá prostřednictvím prázdnoty, již Kelvin cítí po provedení experimentu. Došlo-li k válce či porozumění, jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? K válce ani k porozumění nedošlo a to z příčin uvedených výše. Stejně tak je to s možností komunikace – prostě není možná. Lidé oceán ovlivňují a ten na ně reaguje (vytvářením kopií lidí, obřích obrazů vytažených z podvědomí lidských výzkumníků), to však není komunikace přinášející porozumění. Nicméně zajímavý a v podstatě obrácený pohled na Solaris prezentuje František Novotný34. Nastíním zde tento od většinového (a mého) pohledu odlišný výklad: František Novotný uvádí, že ke kontaktu a do jisté míry porozumění došlo. Oceán výzkumníky testoval, vědomě vytahoval jejich nejtemnější obavy a strachy. Ty navíc byly iracionální, velmi obtížně se proti nim bojovalo rozumem. Novotný zdůrazňuje kontrast zkoušky, které byli výzkumníci podrobeni. Muži vědy, rozumu a racionality se musí poprat se sexuálními tabu, touhami, které potlačovali a které byly zhmotněny. Jediný, kdo zkouškou, podobnou náboženskému zasvěcení, projde, je právě Kelvin. A také v tomto momentu je patrný morální aspekt. Kelvin se promění. Sice ztratí svoji lásku, ale stává se jiným, lepším Kelvinem. Tím, který této ztráty lituje a snaží se ji odčinit. Dá se tato kniha použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? Použití této knihy vidím během výuky jako poněkud problematické. Množství otázek a motivů v knize není prvoplánově prezentováno, spíše jen nastíněno a záleží na čtenáři, co si z knihy odnese. Protože morální otázky hrají hlavní roli zejména v rovině individuální (tj. vypravěče a vědců), nelze knihu použít pro případ úvah proměn morálních hodnot společenských celků (s několika výše uvedenými výjimkami). Je samozřejmě otázkou, pro jak staré žáky by byla kniha

34



29

vhodná. Vzhledem k jejímu spíše intelektuálnějšímu zaměření a nedostatečné „akčnosti“ bych ji spíše doporučil k přečtení žákům osmých až devátých tříd. Pravdou je, že kniha je poměrně útlá, psaná jednoduše, překlad je čtivý a celkově je Solaris srozumitelná. To zejména ve srovnání s klasickými „hard sci - fi“ díly. Problematičtější na uchopení bych pro žáky viděl pasáže zabývající se proměnami solarijské vědy či s tím spojenými filosofickými koncepcemi. Nicméně i přes tato specifika nabízí kniha několik podnětných motivů a otázek. Otázky, které učitel může pokládat žákům: Je inteligence výlučnou záležitostí člověka? Pokud ne, jak stanovíme měřítka inteligence? Co je inteligencí? Můžeme upřít inteligenci i jiným formám života? Zvířatům? Je etické tak učinit? Jak ovlivní naše chování k jiným bytostem upření či přiznání jejich inteligence? Jednání vědců v knize bylo do velké míry motivováno strachem. Domníváte se, že bylo morální? Pokud ne či ano, proč? Mohli se chovat jinak, pokud by jednaly racionálně? Kopie lidí, které byly přivolány, vycházely z podvědomí vědců. Jednalo se o lidi, kterým vědci nějakým způsobem ublížili. Kromě Kelvina se ostatní snaží svých prohřešků zbavit. Je toto reakce morálně ospravedlnitelná nebo ne? Existuje podle vás jiná alternativa? Kniha se zmiňuje o pokusu donutit komunikovat Solaris zářením (a zároveň zničení kopií). Vidíte takový pokus jako správný? Je takový zásah do existence a života ospravedlnitelný?

30

Životopis autora: Orson Scott Card35 Život: Orson Scott Card, americký spisovatel, se narodil v srpnu roku 1951. Ačkoliv je jeho záběr širší, než jen fantastická literatura jeho největším úspěchem bezpochyby byla military sci - fi Enderova hra. Na tu později navázal celým cyklem knih a sbírkou povídek. Jeho prvotina uspěla nejen u kritiky (prestižní ceny Hugo a Nebula), ale měla komerční úspěch a připravuje se i filmová adaptace. O. S. Card je potomkem Charlese Ora Carda, jenž byl zetěm Brighama Younga. Ten stál při založení Cardstonu v Albertě (Kanada), mormonské komunity, jež prchala před náboženským pronásledováním ve Spojených státech. Sám O. S. Card je nábožensky silně založen. Narodil se ve Richlandu, v státě Washington, nicméně vychován byl v Santa Claře, v Kalifornii. Vyrůstal však na vícero místech, mimo jiné v Mese v Arizoně a Oremu v Utahu. V současné době žije v Greenboro v Severní Karolíně. Vystudoval Brigham Young University a University of Utah. Krom toho strávil rok v Ph. D. programu na university of Notre Dame. Jistě je zajímavé, že působil jako misionář v Brazílii. Dokumentuje to Cardovo silné náboženské přesvědčení, které se zajímavým způsobem promítlo i do jeho díla. Dílo: Počátky literární dráhy O. S. Carda byly skromné. Začal jako básník během studií. Odtud přesedlal na divadelnictví. Jakožto správce univerzitního divadla se podílel na úpravě scénářů, později začal psát své vlastní a napsal několik divadelních her. Mnohé z nich byly financovány vedoucími kateder Brigham Young University. Po návratu ze své misie v Brazílii založil v Provo, v Utahu, divadelní společnost, která stála za produkcí mnoha her pro divadlo pod širým nebem „Hrad“ a v blízké léčebně duševně nemocných. V této době se také stal zaměstnancem BYU Press a později, v roce 1976, získává místo jako asistent editora oficiálního církevního (mormonského) magazínu Ensign. Kvůli této práci se přestěhoval do Salt Lake City.

35

Údaje o autorovi byly čerpány z internetové encyklopedie Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Orson_scott_card a z webu autora: http://www.hatrack.com/osc/about.shtml

31

První fikci, „Gert Fram“, napsal v roce 1977 a byla otištěna pod pseudonymem Byron Walley právě v tomto magazínu. Krátkou práci, Enderova hra, napsal během činnosti v BYU Press. Rozeslal ji do různých magazínů. Zájem o ni projevil Ben Bova36, který ji poté v roce 1977 otiskl v časopise Analog. Jeho další aktivity zahrnovaly psaní půlhodinových rozhlasových her Nový zákon, vysílaných na LDS Church History. Tato činnost nezávislé editační práce a smlouva na román „Horký spánek“ a „Planeta zvaná zrada“ mu umožnily pracovat na volné noze a odejít z Ensignu. Hospodářský úpadek v osmdesátých letech ho dovedl zpět do pozice editora, tentokrát v magazínu Compute! Magazine. Tato práce jeho i jeho rodinu vedla k přestěhování do Greensboro. Šíře aktivit a jeho záběru rostla, stejně tak množství vydaných a úspěšných prací. O. S. Card např. adaptoval scénář vědeckofantastického filmu „Propast“ do knižní podoby, podílel se na tvorbě počítačových her „The secret of Monkey Island“, „The Dig“ (zde psal dialogy) a „Advent Rising“ (pro tuto hru vytvořil zápletku). Podílel se i na tvorbě komiksů. Od roku 2001 vede kritickou literární dílnu, nazývanou Literární výcvikový tábor. Je to týdenní kurs a koná se jednou ročně, účastníci jsou vybráni na základě ukázek děl, které zašlou. Společně s tímto kursem probíhá týdenní cyklus přednášek, jenž je volně přístupný. Jeho členové získají teoretické i praktické znalosti ohledně psaní fikce. Mnozí z nich se svými pracemi uspěli v nejrůznějších časopisech, získali literární ceny či uspěli se svými romány. V roce 2005 přijal O. S. Card nabídku učit na Virginské univerzitě v Buena Vista ve Virginii. Jedná se o menší, liberálně zaměřenou uměleckou školu. Zde pomáhá vytvářet nové výukové postupy pro začínající spisovatele, protože s dosavadními nebyl plně spokojen.

Toto viděl jako

příležitost pro aplikaci mnoha výukových postupů v univerzitním prostředí, šanci, kterou nemohl v kursech využít. Politické názory: Krom toho je aktivní jakožto kritik, politický komentátor, spisovatel a řečník. Píše krátké sloupky do Rhinocero Times, novin vycházejících v Greensboro. Mnohé ze svých názorů prezentuje na své webové stránce. Po 11. září 2002 podporuje mnohé aspekty vlády George W. Bushe, války s terorem. Sám sebe označuje za demokrata, skeptického k teoriím o volném trhu. Kriticky se staví k diskusím ohledně globálního oteplování. Podle jeho názoru již diskuse přešla až

36

Americký spisovatel science fiction a románů odehrávajících se v alternativní historii. U nás vyšel jeho román Triumf pojednávající o úspěšném atentátu na J. V. Stalina na konci druhé světové války.

32

k pseudonáboženským, vědeckým dogmatům, které skutečnou vědeckou diskusi znemožňují. Jakožto věřící člověk je v opozici proti názorům, že evoluční teorie poskytuje úplné vysvětlení vzniku a vývoje života a hlavně inteligence. Jak již bylo uvedeno výše, O. S. Card je plodný a zkušený autor, který si získal ostruhy editací článků v mnoha magazínech poměrně širokého spektra. Své vypravěčské schopnosti kultivoval i na základě zkušeností s divadlem a vše zužitkoval právě ve svém nejznámějším románu, „Enderova hra“, na který navázal „Mluvčím za Mrtvé“. Úspěch obou knih a samotná hloubka témat v knihách obsažených, stejně jako žádosti fanoušků, vedly k napsání dalších pokračování. „Xenocida“, „Děti Ducha“, „Enderův Stín“, „Hegemonův stín“ a „Stínové loutky“ dále rozvíjejí nejen události knih, ale i propracovanost světa, ve kterém se odehrávají a nastolují nové etické otázky. O. S. Card se neomezuje jen na science-fiction. Jeho fantasy cyklus „Alvin Tvůrce“ (původně plánovaný jako trilogie, nyní sedmidílný) začal vycházet i u nás. Mimochodem – jeho hlavní hrdina byl inspirován zakladatelem mormonské víry, Johnem Smithem. V současné době pracuje na románu odehrávajícím se v blízké budoucnosti, ve které USA rozerve nová ničivá občanská válka. Tolik tedy ve stručnosti k tomuto plodnému autorovi s opravdu širokým záběrem, nyní je čas na rozbor jeho díla.

Rozbor knih: Enderův Cyklus (Enderova hra, Mluvčí za mrtvé, Xenocida, Děti ducha) O knihách: Enderův cyklus (zejména jeho první část, „Enderova hra“) vychází z povídky Enderova hra, která získala v roce 1977 nominaci na cenu Hugo. Teprve až románem Enderova hra Orson Scott Card uspěl a získal jak Huga, tak i prestižní cenu Nebula. Po úspěchu své knihy na ní navázal tzv. Lusitánskou trilogií: Mluvčí za mrtvé, Xenocida, Děti ducha.. Nutno podotknout, že všechny knihy se od sebe stylově liší. Enderova hra je militaristická sci-fi, věrně popisující výcvik dětí v bitevní škole, taktické hry, manévry flotil. Děj podkresluje a svět zplastičťuje linie věnující se Enderovým sourozencům a jejich vlivu na politiku. Následující tři knihy trilogie se více zaměřují na morální aspekty ničení jiných inteligentních druhů, na kontrolu společnosti, na otázku geniality a výjimečnosti. Autor se v knihách nevyhýbá 33

složitým filosofickým úvahám a až metafyzickým konstrukcím – zejména v líčení toho, jak Ender pochopí procesy stojící za fungováním vesmíru. Z prostorových důvodů uvedu děj celé trilogie najednou. Dalším důvodem je fakt, že všechny tři knihy na sebe navazují. Děj knih: Děj prvního románu, Enderovy hry, sleduje dvě hlavní dějové linie. V té první sledujeme příběh mladého chlapce Endera Wiggina, třetího potomka rodiny Wigginů. Ten vyrůstá ve Spojených státech amerických blíže neurčené budoucnosti. Lidstvo (zde považuji za vhodné upozornit na fakt, že vzhledem k době vzniku panuje geopolitické rozdělení studené války) válčí s mimozemskou civilizací Termiťanů. Ti, narozdíl od lidstva neznají individualitu a jejich kultura je založená na kolektivním vědomí. Ačkoliv je lidstvo schopno mezihvězdných cest, nemůže kolonizovat jiné světy, právě kvůli válce s Termiťany. Panují proto přísná pravidla a společnost je militarizována. Rodiny nesmějí mít více jak dvě děti. Ender je jednou ze vzácných výjimek. Díky svému talentu a genové výbavě je sledován od dětství a později rodičům a rodině odebrán. Od věku šesti let je vychováván k vedení války, protože jeho vlastnosti ho předurčují k výjimečným vůdcovským kvalitám (jeho dva sourozenci v této roli selhali - sestra byla příliš citlivá, bratr naopak bezcitný). Výcvik Endera a dalších dětí probíhá v orbitální vojenské škole. Zde se cvičí v taktice i strategii a formou válečných her se připravují na válku. V kolektivu je podporována soutěživost a brzy se Ender stane nejlepším žákem školy. Postupně je s několika dalšími vynikajícími žáky podroben sérii simulovaných střetů s Termiťany, setkává se se stále těžšími výzvami. Na konci závěrečné zkoušky čelí jen s jednou lodí, vyzbrojenou bombou schopnou zničit celou planetu, celé flotile Termiťanů, chránící jejich domovský svět. Enderovi se podaří v simulované bitvě obranou proniknout a planetu zničit. Aniž by to tušil, stane se z něj hrdina, protože simulovaná střetnutí byla ve skutečnosti skutečnými operacemi flotil a zničení centrálního světa Termiťanů i s jejich královnou vedlo ke zničení celého jejich druhu. Tedy alespoň zdánlivě. Termiťanům se podařilo ukrýt zárodky nových královen a v průběhu děje telepaticky zkontaktují Endera, který se rozhodne je nalézt. Druhou dějovou linií první knihy jsou aktivity jeho nadaných sourozenců. Bezskrupulózní Enderův bratr Petr s pomocí Enderovy sestry Valentiny vytvoří na světové počítačové síti diskusní skupiny. Navzájem si oponují a hájí názory protikladné jejich naturelu. Valentina vystupuje jako politický radikál napadající současné pořádky, zatímco Petr jako smířlivý konstruktivní kritik. 34

Postupně si získají silný vliv a Petr díky svému tahu mnoho příznivců. To nakonec vede k jeho zvolení Hegemonem – vládcem Země, který svrhne i členy triumvirátu vládnoucí Zemi během války (paralela s rozpadem římské republiky a nástupem Caesara k moci je zřejmá). Lusitánská trilogie se odehrává v daleké budoucnosti. Ender je stále na živu a využívá relativistického efektu cestování rychlostí, blízkou rychlosti světla37, k poznávání vesmíru a plnění nové role. Tím je napravení jeho zločinu – zničení Termiťanů. Toho chce docílit dvojím způsobem. Krom toho, že převáží larvy termiťanských královen, sám vytvořil novou společenskou funkci, tzv. Mluvčího za mrtvé. Ten objektivně hodnotí skutky a činy zemřelého, čímž mj. umožňuje příbuzným mrtvých se se ztrátou lépe vyrovnat. Ender obhajuje nenáviděné Termiťany a upozorňuje na příčinu války. Prosté nedorozumění. Díky této činnosti lidé přestanou samotného Endera hodnotit jako hrdinu, ale nahlížejí na něj jako na zločince. Spáchal zločin xenocidy, vyhubení cizího živočišného rozumného druhu. Ender nalezne útočiště a dobré podmínky pro růst královen na světě, kde se schyluje k dalšímu konfliktu. Rasa domorodých Pequeninů (tzv. Prasečíků nazývaných ta díky své fyziogonomii) zde zabije pozemského výzkumníka a později jeho syna. Ender s pomocí umělé inteligence Jane (skrývající se v systému nadsvětelných hlášek vytvořených Termiťany pro mezihvězdnou komunikaci) odhalí motivy zrůdného činu. Prasečíci po úmrtí přejdou do nové fáze života, jejich těla se rozloží a mysl přejde do rostlinné formy. Neuvědomí si, že zabitím výzkumníka (který se jim oddal z nevědomosti) zabijí člověka definitivně. Navíc je na planetě přítomen inteligentní vir Descollada, jenž je součástí celého ekosystému, pro člověka je však smrtelnou hrozbou. Hvězdný kongres proto vyšle flotilu, která má za úkol planetu Pequeninů zničit stejně, jako se to stalo Termiťanům. Ender tomu nakonec úspěšně zabrání a nestane se tak spolutvůrcem druhé Xenocidy. Paralelně s touto linií se odehrává ještě jedna. Je jí příběh dívky Čching – Čao z lidského světa Cesta, velmi výrazně ovlivněného Konfuciánstvím. Tento svět byl vytvořen jako domov pro geneticky upravené, mimořádně nadané lidi. Aby tito lidé nebyli hrozbou pro vládu a běžné obyvatelstvo (jako například Petr Wiggin), byli geneticky upraveni. Důsledkem se staly predispozice pro psychické poruchy a obsedantní chování. Geniální lidé se stali vězni svých myslí, které jim našeptávají že jsou špinaví a musí sloužit Bohům, před kterými je třeba očisty. Dívka

37

Subjektivní čas pozorovatele cestujícího rychlostí blízkou rychlosti světla plyne pomaleji, než objektivní čas okolního prostoru.

35

Čhing – Čao v ději sehraje smutnou úlohu. Je vládou použita k zničení umělé inteligence Jane, pomáhající Enderovi. Ačkoliv ví, že to není správné a že ničí jedinou bytost svého druhu, učiní tak, právě díky spoutání obsesivním naprogramováním. Otázky: Domnívá se autor, že komunikace s mimozemskou civilizací je možná? Ačkoliv ústředním motivem Enderovy hry je konflikt mezi lidmi a mimozemskou inteligencí, autor komunikaci nevylučuje. Naopak – po překonání potíží daných zejména odlišnými mody komunikace, technologickou úrovní pozemšťanů a termiťanů a hlavně po odstranění překážky různého myšlení, ke komunikaci dojde. A ačkoliv se celé schéma později opakuje v Lustiánské trilogii, již nemá tragické ukončení. Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Hlavním následkem byl konflikt. Tento konflikt sám o sobě výrazně proměnil společnost. Ta se stala totalitárnější, ovládaná několika individui. Ta nesla na ramennou velkou odpovědnost a závazek. A nepřekvapí paralela k historii – triumvirát selhal, nedokázal obstát proti ambicióznímu, schopnému geniálnímu a zejména nemorálnímu Petru Wigginovi. Proměněna byla též technologie. Termiťané se dorozumívali pomocí „hlásek“, zařízení umožňujících komunikovat rychlostí blízkou rychlostí světla. Lidé si tuto technologii osvojí nejprve pro přenos informací, Ender ji později použije pro vybudování myšlenkového systému, jenž mu umožní uchopení podstaty vesmíru na kvantové úrovni. Tak získá i schopnosti cestovat bez omezení prostorem a to mu přinese prostředky pro záchranu Prasečíků. Ender se v Lusitánské trilogii postupně představuje v několika rolích. První je kajícník, který napravuje svůj zločin, byť byl jen nástrojem vojenských velitelů (velmi silný motiv, antagonistický oproti mentalitě např. Německých velitelů z druhé světové války). Druhou roli kterou přijímá, je role zprostředkovatele. S pomocí unikátní AI entity Jane, zrozené z hlásek, se snaží nalézt příčiny neporozumění mezi lidmi a Prasečíky a též se dorozumět s inteligentním virem Descolada. Třetí rolí je role mesiášská. Ender překračuje do nové role zachránce Prasečíků i Descolady a zároveň otevře lidstvu oči a ukáže novou cestu k porozumění. Toho docílí přechodem na vyšší formu vědomí a poznání a dokončí proces, který začal už jako mluvčí za mrtvé. Promění své 36

myšlení natolik, že se z něj stává jiný člověk, spíše nová bytost. Z válečného génia, jenž je doslova odrazem lidského agresivního uvažování se stává polobožská, pacifistická bytost, ideál rozumného tvora. Klíčová pro všechny tyto role je technologie. Ta je neodmyslitelně spjata s proměnami Endera a i jeho světa a vytváří nejen prostředky, ale klade velmi palčivé morální otázky. Zde selhává lidstvo, které nepřijalo nové cesty myšlení a v xenofobní reakci chce zničit cokoliv odlišné (nadaní, Jane, Descolada, Prasečíci). Oproti tomu Ender se nenechá ovládat strachem a jeho řešení přinese nejen mír a záchranu druhů, ale i východisko pro budoucnost. Lidstvo nedostane šanci na druhou xenocidu a nebude mít zatíženo svědomí další hromadnou vraždou. Technologie v této knize je skutečně dvojsečná. Přinese užitečné a pozitivní věci (komunikace, cestování rychlostí blízkou rychlosti světa), ale též strašlivé. Např. planetu ničící bomba, zotročení výjimečných lidí atd.. Román navíc reflektuje v Enderově světě závažná morální dilemata. Nakolik legitimní je zneužívání dětí pro válku? Nakolik legitimní a morální jsou eugenické programy? Usurpování moci jednotlivci ve jménu vyššího dobra? Hubení Termiťanů za každou cenu? V knize je velmi nejasně určen moment, kdy se z oběti agrese (lidstva) stává zaslepený agresor. Pravděpodobně se jedná o reakce na motivy např. z Hvězdné pěchoty R. H. Henleina38. Nelze též nevidět paralelu k historickým událostem konce 2. světové války (kapitulace Japonska vynucená svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki). Došlo-li k válce či porozumění, jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? Příčina byla jedna. Rozdílné myšlení obou živočišných druhů. Termiťané mysleli kolektivně a též jinak komunikovali. Při setkání s lidmi na sebe reagovaly oba druhy agresivně a odlišné formy myšlení a komunikace znemožnily jiný výsledek než boj. Termiťané zabíjeli lidi bez vědomí si jejich individuality, netušili, že jejich vědomí se nezachovává ve vědomí celku. To dále vedlo lidi k mylným závěrům o nelítostnosti Termiťanů a k další eskalaci konfliktu a rezignaci na snahu o dorozumění. Ke komunikaci nakonec dojde a je symbolické, že první krok učiní královny Termiťanů, jež promlouvají do snů Endera. 38

Militaristická scifi s množstvím společenské kritiky, někdy bývá označována až za fašistickou. Jako reakce na xenofobii a patriotismus této knihy lze uvést mj. i Věčnou válku Joe Haldemana, která v mnoha bodech sdílí některé motivy Enderovy hry.

37

Dají se tyto knihy použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? Dle mého názoru dají, ale s přihlédnutím k několika faktorům. Za prvé – Lusitánská trilogie obsahuje složité pasáže, někdy využívající filosofickou terminologii. Domnívám se, že pro většinu žáků základních škol by byla příliš komplikovaná a složitá a doporučil bych ji spíše středním školám. Také tempo příběhu a jeho komplexnost činí Lusitánskou trilogii vhodnější spíše pro vyšší třídy. Enderova hra je jednodušší, čtivější a ne tak komplikovaná. Proto bych ji doporučil pro žáky 8. – 9. tříd. Pro nižší ročníky bych ji nedoporučil z toho důvodu, že kniha obsahuje poměrně precizní popisy taktických manévrů, filosofické koncepce a jiné složité motivy. Též bude vhodnější, budou-li mít žáci základní informace o druzích společenských zřízení a povědomí o dějích v antickém Římě, aby se dalo lépe pracovat s politickými motivy v knize obsaženými. Otázky, které může učitel položit žákům, ať již knihu znají či ne (resp. její stručný obsah a rámec) by byly: Ender je jedním z mnoha dětí, které byly vybrány do bitevní školy. Za jejich výběrem a schopnostmi stál eugenický vládní program. Domníváte se, že si může jakékoliv zřízení či stát osobovat moc takto rozhodovat o lidských osudech? Přijde vám to správné nebo ne? Proč? Mohou být děti použity ve válce? Myslíte si, že se tak někde děje? Lidstvo bojující s Termiťany se ocitlo na pokraji vyhubení. Jsou podle Vašeho názoru opatření, ke kterým se lidstvo jako celek uchýlilo správná? Myšlenka totální války, kontroly porodnosti, omezení soukromí a individuality, militarismus a držení moci několika jedinci jsou n pohled vzdálené věci. Příklady z historie nacistického Německa či komunistického SSSR (nověji třeba z Číny) ukazují, že to tak vzdálená historie není. Za kterých podmínek by dle Vás byla taková opatření správná? Proč? Pokud je považujete za nepřípustná, proč? Velkým tématem knihy je agresivita a nedorozumění. Mohli lidé předejít válce? Pokud ano, jakými prostředky? Pokud ne, proč si myslíte, že to nebylo možné?

38

Životopis autora: David Gerrold39 Život a dílo: David Gerrold, narozený 24. ledna 1944, je americký spisovatel. Narodil se v v Chicagu, stát Illinois. Jeho kariéra spisovatele začala v roce 1966, kdy, ještě jako student, zaslal několik příběhů scénáristům v USA nesmírně populárního seriálu Star Trek. Jedna z jeho prací byla úspěšná, byla podle ní zfilmována jedna z nejpopulárnějších epizod, „Trable s Tribly“. Po tomto úspěchu pokračoval Gerrold dál v psaní scénářů. Jeho rukopis nesou epizody seriálů jako Země ztracených, Babylon 5 nebo Zóna soumraku. Krom této tvorby Gerrold pochopitelně psal i romány. „Muž, který složil sám sebe“, (The Man Who Folded Himself 1973) líčí příběh muže, který experimentuje se strojem času. Experimenty mají nechtěný následek, stroj začne narušovat detaily mužova života a reality kolem něj. Román „Když byl Harlie Jedna“ (When Harlie Was One 1972) je příběhem vztahu umělé inteligence k svému tvůrci. Román byl nominován na ceny Hugo a Nebula. V roce 1988 vydal Gerrold upravené vydání tohoto románu, které odráželo nové pohledy na pokroky v oblasti výpočetní techniky. Krom vědeckofantastických románů je David Gerrold také autorem knihy „Svět divů: jak napsat vědeckou fantastiku a fantasy“ (World of Wonder: How to Write Science Fiction 2001). Napůl autobiografickým románem je „Marťanské dítě“ (The Martian Child). Román je založen na autorových zkušenostech adoptivního rodiče a většina momentů je odrazem skutečných událostí. V roce 2005 byla Davidu Gerroldovi udělena cena Telluride Tech Festival Award of Technology v městě Telluride, stát Colorado.

Rozbor knihy: Věc pro lidi (První svazek tetralogie Válka s Chtorrem) O knize: Román Davida Gerrolda, Věc pro lidi, je součástí širšího cyklu resp. tetralogie. Z prostorových důvodů jsem se rozhodl rozebrat jen první svazek této tetralogie. Vzhledem k šíři

39

Informace o autorovy byly čerpány z jeho webu (v době korektur této práce však procházel rekonstrukcí): http://www.gerrold.com/ . A dále z internetové encyklopedie wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/David_Gerrold

39

témat v tetralogii zpracovaných a jejich provázanosti zmíním jen pro nás ta nejzajímavější. Pokud to bude pro výklad třeba, odkážu i na ostatní knihy. Pro rozbor jsem použil vydání z roku 1996 v překladu Roberta Čapka Děj knihy: Kniha se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, ve Spojených státech amerických40. Celosvětovou populaci zdecimovalo několik vln smrtících epidemií, které neuvěřitelně rychle vyhubily přes 70 % obyvatel. Spojené státy (a ostatní země) se začínají pomalu obnovovat, avšak USA jsou navíc pod dohledem „zemí čtvrtého světa“. Před epidemiemi totiž téměř došlo k jaderné válce, po které USA musely výrazně omezit zbrojní arzenál. Následoval neúspěšný vojenský zásah v Pákistánu a USA byla vnucena podobná pravidla, jako Německu po Druhé světové válce: „..ale naprosto jasně nám naznačil, že jsme válku prohráli. A že jsme věděli, že ji prohráváme – a zdálo se, že jsme aktivně spolupracovali na vlastním potrestání. Nebo ne? Spousta vládních programů začala dávat smysl až při zpětném pohledu – například Pracovní armáda. Ta byla jen určena jako mírové řešení hromadné nezaměstnanosti. Rozdělená byla skoro stejně, jako běžná armáda, jenže oni necvičili s puškami, ale na druhou stranu, za jak dlouho se člověk naučí střílet z pušky? Šest týdnů?41“ Tj. omezení vývoje a výroby nových zbraní, zredukování armády jen na počet nutný na obranu apod. Hlavní postavou románu a zároveň jeho vypravěčem, je mladý biolog James Mc Carthy. Ten je přiřazen ke zvláštním jednotkám ve formacích Pracovní armády. Jak se ukáže, skupina ke které byl přiřazen, vyhledává a zkoumá tzv. Chtorranské červy, druh mimozemského tvora. Ačkoliv první zprávy o spatření červů pronikly na veřejnost a vědecká obec si je jejich existence vědoma, v úvodu románu v jejich existenci většina veřejnosti nevěří. Společně se skupinou vojáků nejprve monitoruje zásahy proti červům, později začne zkoumat cizí mimozemské druhy a nakonec se podílí na jejich ničení.

40

Dle náznaků z knihy lze usoudit, že se děj odehrává po roce 2000. Přesnější datum není známé. Považuji ovšem za nutné upozornit, že vzhledem k době, kdy byla kniha napsána, některé reálie tamějšího světa již nejsou aktuální. V knize například existuje/existoval Sovětský svaz jako reálná geopolitická síla.

41

Gerrold David, Věc pro lidi, překlad Čapek Robert, And Classic, Praha 1992, vydání první, strana 284, ISBN 8085782-55-3

40

V průběhu jedné akce je nucen spálit plamenometem svého kolegu, který byl napaden červem a o něco později je poslán z vojenského polního tábora do nového hlavního města USA, Denveru. Zde probíhá mezinárodní konference o Chtorranských plžích. Té se Mc Carthy účastní a způsobí na ní rozruch poté, co se pokusí účastníky informovat o nepříjemných skutečnostech ohledně červů (a zároveň odhalí používání zakázaných zbraní jako třeba napalm, kterým byli červi spalováni). V následném politickém zmatku se pro armádní vedení stane Mc Carthy nepohodlným a to se rozhodne učinit s něj figurku v chladnokrevné, cynické, avšak potřebné zpravodajské hře. Množství delegátů konference není přesvědčeno o reálnosti hrozby Chtorranů a prezentuje je jako důvod pro remilitarizaci USA. Vědecké, politické i vojenské špičky vlády USA se proto rozhodnou představit jednoho z plžů publiku. Během demonstrace červa na účastníky vypustí. Mc Carthy nezemře a podaří se mu červa v útoku zastavit. Nakonec se z něj stává mediální hrdina a vojenské velení ho pošle zpět do polního tábora, kde prve působil. Ten je však téměř zničen poté, co se zde zkoumané vzorky cizí ekologie rozmnožily a přitáhly další chtorranské plže. Mc Carthy pomůže odrazit útok a zachrání část spolubojovníků, čímž první kniha končí. Otázky: Domnívá se autor, že komunikace s mimozemskou civilizací je možná? Podobně jako jiní autoři, je i David Gerrold skeptický k možnosti kontaktu s jinou civilizací. Obtíží v tomto případě není vyšší technologická vyspělost útočníků jako ve Válce světů či jejich cizost jako v Solaris. Lidé s Chtorrany nemohou komunikovat proto, že Ti provádějí jakousi terraformaci42 naruby. Všichni tvorové, se kterými se lidé setkali a s románech setkají, jsou jen prvky ekosystému, ne inteligence stojící za procesem ovládnutí planety. V dalších knihách se lidé setkají s dalšími živočišnými druhy v Chtorranském ekosystému, inteligentními a schopnými komunikace. Antropomorfní očekávání krátce zakryjí hrůznou skutečnost, že tyto druhy jsou jen zdroji potravy pro jiné části ekosystému. A na příběhu skupiny revolucionářů a odpůrců vlády,

42

Terraformací je míněn proces přeměny podmínek jiné planety, např. Marsu, na podmínky podobné a nakonec shodné s těmi na zemi. V případě Marsu se uvažuje např. O vysazení odolných řas, mechů a dalších nižších organismů, které by postupně zvyšovaly podíl kyslíku v atmosféře, ohřívaly klima apod. Následovalo by vysazení dalších druhů, které by postupně vytvářely zjednodušenou kopii pozemského ekosystému.

41

vedených charismatickým vůdcem, se ukáže, že to je jediný druh existence, který může lidstvo společně s Chtorrany vést. Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Z hlediska kolektivní roviny: k interakci dochází v průběhu všech čtyř knih a samotná podoba a následky této interakce se mění. Už v průběhu děje první knihy se dozvídáme, že první spatření červů byla zaznamenána již před epidemiemi. Tehdy však byla odsouzena a posouzena jen jako senzace a zprávy pomatenců. Nicméně následující část ekologické invaze zanechala ohromné stopy na lidstvu jako celku. Epidemie totiž sloužily jako prostředek když ne k zničení, tak alespoň oslabení dominantního druhu planety – tj. člověka. S následky bojují jak jednotlivci, tak lidská společenství jako celky. Nedostatek lidské síly, zhroucení služeb, vlád, vztahů mezi lidmi je následováno pomalou materiální obnovou. Ta je ztěžována starými obavami, nedůvěrami mezi státy. Co je ještě horší, sekundárními úmrtími v důsledku sebevražd. Velké množství lidí ztratí chuť dále žít, stane se katatonickými: „Pomalu, ale jistě ztratíme půl miliardy dalších lidí. To je odhad, který uvedl Rand. Pak ztratíme deset procent lidí, kteří přežili, ale ztratili vůli k životu. Anomie, šok. Přežívání zranění a to, že je tu nevidíte chodit v průvodech neznamená, že tu nejsou. Pak přijdeme o přestárlé a mladé, kteří se o sebe nedokáží postarat. Také o nemocné. Každý, kdo potřebuje lékařskou péči, je teď v ohrožení, i kdyby šlo o něco tak obyčejného, jako je cukrovka. Nebude prostě dostupná lékařská péče. Přišli jsme o osmdesát procent veškerého počtu lékařů, sester a pomocných techniků. Zemře spousta dětí, protože nebude nikdo, kdo by je vychovával.43“ Vznikají „stáda“ lidí, kteří doslova odvrhnou inteligenci a žijí jako zvířata. Mnoho lidí podléhá na druhé straně výstřelkům, hedonismu či nástrahám spekulantů, podvodníků. Je zajímavé, že David Gerrold není, co se lidstva, týče pesimista. Ačkoliv se mnohé společenské struktury rozpadnou, lidé dále chtějí žít a budovat. I když dochází k zločinům, výstřelkům a každý jedinec je přímo ovlivněn, lidé se snaží jít dál. A to tím více, čím patrnější je hrozba cizí ekologie. Lidstvo se postupně, byť za cenu nepříjemných obětí sjednocuje a dosahuje bezprecedentní jednoty ve snaze zachránit pozemský ekosystém. Bohužel jak pro lidstvo, tak pro

43

Gerrold David, Věc pro lidi, překlad Čapek Robert, And Classic, Praha 1992, vydání první, str. 186, ISBN 8085782-55-3

42

náš ekosystém, není žádná šance vítězství, jen zdržení útoku a získání co nejvíce času pro záchranu co nejvíce přírodních druhů a lidských vědomostí. To vede k výrazným změnám ve vnímání toho, co je morální a co ne z utilitárního hlediska. Důležité je to jednání, které vede k přežití lidského druhu a zároveň umožní jeho odpor proti ekologii Chtorranů. Mění se společnost, je militarizována, navíc poměrně rychle. Povinné odvody, militarizace médií a jiné kroky rýsují obtížnou budoucnost i v případě, že by lidstvo zvítězilo. Samotný vypravěč se setká s důsledky tohoto uvažování, když téměř zahyne při zastavování červa vpuštěného do hlediště. Ačkoliv je po poznání, že to bylo naplánované otřesen, nesouhlasí s ním, musí se s tímto rozhodnutím smířit. Což je zdánlivě jednoduché do té doby, než musí učinit podobná rozhodnutí. Morální rozměr podobných rozhodnutí a obětování jedince či určité skupiny je v knize patrný neustále. A nejen rozměr, ale dopad těchto rozhodnutí na ty, kteří je činí. Mc Carthy a jiní v podstatě v této nejvyšší zkoušce obstáli. Bojují, přinášejí oběti, ale zachovávají si lidskost. Dokáží přetvořit (pomocí řízeného kursu modů) své myšlení tak, aby uvažovali v globálnějším měřítku. To stojí v kontrastu s postavou onoho charismatického vůdce v třetím románu, jenž neváhá obětovat vlastní lidství kvůli soužití s nepřátelskou ekologií. Aby dokázal své spojení s „novými bohy“, nechává červy krmit i lidskými dětmi, protože v soužití s červy je, dle jeho úvah, každý druh rovnocenný. Zde bych rád zdůraznil otázku svobody volby, která je také velmi výrazná v celé knize a s tím spojenou problematikou odpovědnosti. Mc Carthy odpovědnost za svá rozhodnutí přijímá. Ti, co se rozhodnou stát stádem či odvrhují své lidství, aby žili se zboštělými červy, odpovědnost odmítají, odnímají ji i jiným a důsledky jejich činů jsou zrůdné. Ať již je to odcizení vypravěčovy matky, která se snaží zaplnit ztrátu rodiny po epidemiích krátkými vztahy a soustředěním se na finanční spekulace, nebo skupina snažící se vytvořit sirotkům útočiště. Tato skupina, ač motivována altruisticky, se ve skutečnosti snaží izolovat od okolního světa, to však není možné. Odmítá odpovědnost, morálně selhává a výsledkem je krveprolití po napadení sektáři. Jelikož je román vyprávěn v první osobě a v románu je množství detailně vykreslených vedlejších postav, můžeme sledovat i jejich individuální proměny morálky. Mc Carthy zpočátku neví, že má co do činění s Chtorranskou invazní. Zjišťuje to postupně, dělá mnoho chyb. Následkem jedné z nich je nucen spálit svého spolubojovník napadeného červem. To je zlomový bod první knihy. Hned na jejím počátku je skupina vojáků, ve které Mc Carthy je, nucena zastřelit holčičku v blízkosti místa, kde žijí červové. Nelze ji zachránit, ačkoliv to Mc 43

Carthy neví. Považuje své kolegy za necitelné a kruté, ale jen do doby, než je nucen prožít jejich zkušenost a rozhodnout se stejně. Poměrně velkou část knihy se nesnaží bojovat s invazí, ale spíše dobrat se pravdy, zdali mohl spolubojovníka zachránit. Snaží se s tímto činem vyrovnat a nemůže, protože nemá jistotu, zdali byla jiná možnost. Nakonec zjistí, že byla. Ačkoliv je toto poznání bolestné, katarzí dochází Mc Carthy ke smíření se smrtí svého spolubojovníka. Jak jsem uvedl výše, nestane se z něj necitelná zrůda, ale naopak, nutí ho to být obezřetnějším a hledat další alternativy při řešení krizových situací v kontaktu s červy. Druhou velkou proměnou hlavní postava knihy prochází v třetím svazku. Po negativní zkušenosti se sektáři a po výcviku modů44 přijímá odpovědnost a obtíže při boji s Chtorrany nejen za sebe, ale i za ostatní, kteří tohoto závazku nejsou schopni. Došlo-li k válce či porozumění, jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? V případě Věci pro lidi nelze přímo mluvit o válce jako o konfliktu několika jasně vymezených stran. Ano, zpočátku se jedná o násilné ničení prvků Chtorranské ekologie. Později ho však nahradí cílevědomá snaha pochopit a narušit vztahy mezi jednotlivými součástmi této ekologie. Boj lidstva má jednoduchý motiv – snaží se zabránit svému vyhynutí. Komunikace z tohoto důvodu není možná, protože cizí ekologie (a inteligence za ní skrytá) se snaží převzít Zemi protože, že jí též hrozí vyhynutí. Oba dominantní druhy mají před sebou buďto zničení, nebo v případě lidstva, podřízení se jako nižší článek potravinového řetězce. Vzhledem k tomuto faktu a k nemožnosti najít a komunikovat s inteligencí stojící za invazí, není porozumění možné. Dá se tato kniha použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? Dle mého názoru je celá tetralogie velmi vhodná a inspirativní. Už jen podoba nepřátelské invaze ekologická - je poměrně neobvyklá a způsob, jakým s ní lidstvo bojuje, vznáší velmi vhodné otázky ohledně oprávněnosti a výsledků našich snah o ochranu životního prostředí. Kniha je napsána a přeložena velmi čtivě, a ačkoliv se v ní vyskytuje sprostá mluva či erotické scény, nejedná se o samoúčelně použité elementy. Naopak, svět knihy, různé společenské jevy v ní popsané, predikce vývoje lidstva po epidemiích a při napadení, to vše je velmi věrohodně a plasticky popsáno. Tetralogie je působivá a přitom pochopitelná. 44

Míněno jako mod, modus chování, myšlení, předem vytvořený vzorec jednání.

44

Některé pasáže (zajímavé hodiny globální etiky či psychologičtější prvky třetí knihy) bych spíše doporučil pro žáky vyšších tříd, domnívám se ale, že už od sedmé třídy lze první i druhou knihu snadno doporučit. Samozřejmě s vědomím si výše zmíněných elementů, které však nejsou nijak šokující ve srovnání s běžnou televizní produkcí. Otázky, které může učitel položit žákům: Domníváte se, že krajní zkušenost (zabití přítele, obětování skupiny lidí) může změnit pohled člověka na svět? Jak se podle vás chová morální člověk? Můžeme být člověkem bez morálky? Může se stát, že podobně jako v této knize se naše životní podmínky začnou měnit natolik, že se začnou rozpadat struktury společnosti tak, jak je známe. Jaké chování bude podle Vás morálnější? Sobecké nebo altruistické?

45

Životopis autora: Ondřej Neff45 Život: Ondřej Neff, známý český spisovatel science fiction je také jejím teoretikem, publicistou. Spektrum jeho zájmů a činností je však širší a dlouhou dobu působil jako žurnalista. Místem narození Ondřeje Neffa je Praha.

Zde vystudoval Fakultu sociálních věd a

publicistiky na Univerzitě Karlově. Po studiích pracoval v nakladatelství Albatros a v obchodním domě Kotva. Mezi lety 1995 – 1994 pracoval v ÚLUV jako fotograf (jeho záliba ve fotografování vedla mj. k tomu, že v posledních letech byl jedním z prvních propagátorů digitální fotografie v naší zemi). Od roku 1979 do roku 1985 byl redaktorem Mladé fronty. Poté, v letech 1987- 89 byl redaktorem Kmenu a od roku 1990 do roku 1993 byl šéfredaktorem scifistického magazínu Ikarie. Pak se stal opět redaktorem Mladé Fronty Dnes. Zde působil do roku 1994. Výše zmíněná záliba v digitální fotografii ho dovedla až ke spoluzaložení „Institutu digitální fotografie“. Zde přednáší o tvorbě digitálních fotografií. Posledním výsledkem v těchto aktivitách je web DigiNeff. Ondřej Neff byl též propagátorem internetu a jednou z jeho výrazných osobností při počátcích této sítě u nás. Jakožto aktivní člen sci-fi komunity a fandomu se účastnil mnoha conů. Například právě od účasti na Bohemiaconu v roce 1995 se datuje jeho kontakt s internetovou komunitou, který Neffa dovedl až k vytvoření internetového deníku (prvního v češtině) Neviditelný pes. Ještě téhož roku, 1996, převzal internetovou sekci Softwarových novin, která poté od roku 1997 fungovala jako týdeník. Dílo: Ondřej Neff je literárně činný již od 80. let a množství děl, která napsal, je impozantní. Kompletní výpis považuji pro účely této práce za nepraktický, uvedu tedy jen několik děl. Za zmínku rozhodně stojí tetralogie odehrávající se v prostředí kolonizovaného Marsu. Jedná se o knihy „Jádro pudla“ (1984), „Pán modrého meče“ (1988), „Čarodějův Učeň“ (1989) a „Šídlo v pytli“ (1991). Tetralogie popisuje osudy kolonistů na Marsu. Část z nich žije pod vojenskou diktaturou v blahobytu, dekadenci a naprosté znuděnosti a prázdnotě. Druhá část

45

Údaje

o

autorovi

byly

čerpány

z

webu

www.scifiworld:

http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=121&PHPSESSID=1c2ec15e7dc72e02651ed1dd385cd048 a dále z adresy http://www.spisovatele.cz/ondrej-neff

46

kolonistů se stala divochy (společenským uspořádáním značně připomínající původní obyvatele severní Ameriky). Romány popisují osudy individualistického lovce Rada Haagera, který se vzepře tradicím své komunity. Postupně přispěje k pádu diktatury, navázání kontaktu s mimozemskými civilizacemi a vyřešení několika sporů mezi lovci a technologicky pokročilými obyvateli Marsu. První román je zajímavý zejména paralelou k normalizační realitě 80. let v podobě zahnívající, odevzdané a konzumu se oddávající společnosti. Další svazky zase nabízejí paralelu ke konfliktům industriální společnosti s divochy. Krom těchto knih stojí za uvedení trilogie Milénium (rozebíraná v této práci), stejně tak jako román „Tma“ popisující rozpad civilizace po katastrofě, během které přestane fungovat elektřina. Román se odehrává v České republice poloviny devadesátých let 20. století. Částečně odráží dobovou politickou situaci. Román vyšel ještě jednou, nicméně nejednalo se dotisk, ale o z poloviny novou knihu s výrazně pesimističtějším vyzněním, hodnocením politiky (zejména morální pevnosti politiků) a i jinou příčinou katastrofy. Ondřej Neff napsal též množství povídek, které vyšly v několika sbírkách. Uvedu např. „Vejce naruby“ (1985 v reedici 1998), „Čtvrtý den až na věky“ (1987), „Zepelín na Měsíci“ (1991), „Bůh s.r.o. „(1998), z poslední doby „Dvorana zvrhlosti“ (2004) Ondřej Neff se však neomezil jen na fantastiku. Psal též literaturu pro mládež. Např. „Holky se perou jinak“ (1987, spoluautor V. Kovářik), „Klukoviny a tátoviny“ (1980) či „Černobílé hodinky“ (1991). Mj. je též autorem obsáhlých knih o životě, díle a době Julese Verna „Podivuhodný svět Julese Verna“ a „Jules Verne a jeho svět“.

Rozbor knih: trilogie Milénium (Milénium Země ohrožená, Milénium: Země bojující, Milénium: Země vítězná) O knihách: Pro účely této práce jsem použil trilogii Ondřeje Neffa, Milénium. První svazek této trilogie s podtitulem Země ohrožená vyšel roku 1992. Druhý svazek s podtitulem Země bojující roku 1994. Třetí s podtitulem Země vítězná roku 1995. Děj knih: První román, Milénium se odehrává v letech 1998 – 2000. Sleduje osudy dvou hlavních protagonistů. Jedním z nich je terorista Herbert Garett, který je téměř polapen policií. Avšak k jeho 47

zatčení nedojde. Obří korporace Macušita zfalšuje jeho kriminální záznamy a poskytne mu novou identitu Briana Trevise. Stane se členem posádky raketoplánu Diamond, jenž má na oběžnou dráhu vynést sledovací družici ekologického sdružení. Nicméně Garett je jen kolečkem v machinacích a průmyslové špionáži, raketoplán je platformou pro test zbraňového systému a samotná hlídací družice nese ještě jedno nelegálně umístěné zařízení. Tím je detekční zařízení, jež bylo sestaveno soukromou výzkumnicí a má detekovat částice rychlejší než světlo, tzv. fonony. Ty mají být signálem jakési kataklyzmatické události při konci milénia. K té dojde, detekční zařízení částice zachytí a nasměruje je na Džoserovu pyramidu v Sakkáře, odtud jsou přesměrovány na Mars. V průběhu děje se dozvíme, že na Marsu je postaven prastarý vysílač, který má způsobit nevratnou transformaci části populace na rasu ještěřích lidí, tzv. Umranů . Garett v závěru knihy zařízení spustí a proběhne transformace části lidstva. Druhou hlavní postavou je osoba policisty Salzmanna, který po celý román Garetta pronásleduje, nicméně marně. Velkou roli v příběhu hraje milionář Van Grof a jeho manželka Juliana. Ta se zajímá o esoterické vědy, proroctví apod. Její manžel podniká v šedé zóně až nelegální, živí se prodejem nelegálních technologií a špionážní hrou. Jeho zájmy a machinace přispějí k odhalení skutečného účelu zařízení na Marsu a též ke spuštění vysílače.

V druhém románu, Zemi bojující, je to již přes dvacet let, co došlo k spuštění vysílače a transformaci části lidstva v Umrany, inteligentní ještěry. Po krvavých válkách mezi lidmi a Umrany se Umrané stáhli do podzemí, zatímco lidé vytvořili v Evropě a USA tzv. Zóny prosperity. V těch populace těží z technologických pokroků Umrany. Ne všichni v zónách mohou žít, mnozí žijí v městech, ghettech, jedním, z nich je i Sarden. V něm se Salzmann, nyní Umran na nejnižším žebříčku společnosti stává lovcem tzv. dropautů. Jedná se o lidi propadající záchvatům zuřivosti, tzv. transmutovaným v bestie. Salzmann je členem skupiny, která tyto mutanty zabíjí. Skupina je však záhy zrušena a Salzmann okraden o část jejího vybavení. Pokusí se ho získat zpět a společně se svými přáteli odhalí spiknutí a plán Umranů. Ti se totiž chystají na válku s blíže nepopsanou mimozemskou rasou Nemesis, dávným protivníkem Umranů. V Sardenu zkouší novou technologii. Za proměnami lidí v dropauty stojí nová droga, vyráběná s pomocí organizovaného zločinu a testovaná na populaci města. V závěru knihy toto Salzmann odhalí a v následujících bojích téměř přijde o život. Umrané aktivují vysílače 48

vystavěné po městě (zprvu maskované za homole odpadu) a spustí transformaci v invazní flotile přilétající k zemi, bez ohledu na následky v Sardenu.

Třetí román staví události předchozího do nové perspektivy. Část lodí s mrtvými posádkami útočníků (tzv. Karhoranů) přistane na Zemi. Do hledání lodí se zapojí Van Grof, který má zájem na odhalení jejich technologií. Umranské úřady lodě tají i před lidskými spojenci. Důvodem se nakonec ukáže být nejen touha získat případný náskok při další válce mezi lidmi a Umrany, ale hlavně machinace velitele tajné služby Umranů. Ten je ve skutečnosti agentem útočníků a díky svému vlivu utají skutečnost, že na palubě lodí byla biologická zbraň, která má způsobit transmutaci Umranů v dropauty. Následovalo by velké krveprolití mezi Umrany. Van Grof, Salzmann a další románové postavy toto spiknutí odhalí a zastaví ho. Otázky: Domnívá se autor, že komunikace s mimozemskou civilizací je možná? Ano. Podle autora je komunikace s mimozemskou civilizací možná. Je nicméně pro kánon neobvyklé, že Umrané nejsou v knize přímo mimozemšťany. Jedná se o bytosti, které se na zemi vyskytovaly, ale byly nuceny v důsledku konfliktu se svými nepřáteli uprchnout. Část z nich přebývala ve formě energetického supervědomí v Oortově mračnu a odtud řídila s pomocí příznivců na zemi plán transformace lidstva na Umrany. Lidstvo totiž mělo „dispozice k umranství“ zapsáno v genetickém kódu. I přes svojí cizost se však Umrané s lidmi dorozumí (o tom svědčí jak příznivci odhalení na konci první knihy, tak i funkční soužití s lidmi v následujících románech). Totéž platí i o jejich nepřátelích, mezi kterými se vyskytují jedinci a skupiny ochotné k dialogu místo války. Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Z hlediska kolektivní roviny: K otevřenému kontaktu s Umrany nedojde až do závěru první knihy. Do té doby nemají Umrané přímý vliv, ale dění na zemi výrazně ovlivňují. Poskytují svým příznivcům futuristické technologie, kterými nejenže přibližují svůj cíl, ale výrazně mění podobu společnosti (výkonné bioorganické počítače aj.). Ve snaze zabránit odmítavé reakci lidí a následnému krveprolití též Umrané výrazně působí na lidskou morálku a etiku. Postupně vytvoří vědomí, že každá živá bytost má svoji cenu a hodnotu, je jí třeba chránit. Nepřímo to vede k posílení ekologických hnutí a jejich agendy a vlivu a též prostředků. 49

S tím je spojena i propagace ještěrů a vytváření náklonnosti lidí k nim, např. formou popkultury: „..I já se toho bojím Golanzi. I těch ještěrů se bojím. Proč se o nich všude tolik mluví? Přišly na svět želvy ninja, ten protivný Leonardo, Rafael, Michalangelo a Donatelo, proč je vystřídal Ještěr Jakub a po nich Veselí Salamandři? Proč ještěrky vytlačily tradiční medvídky z dětských postýlek? Toto je pro mne důvod k neklidu.“46 Co se individuálního chování týče, nejvíce selhávají z hlediska morálky a etiky autority stojící v čele lidstva a Umranů. Umranský preventivní útok bez ohledu na následky v druhém románu a váhavost lidské prezentace pomoci Umranům v třetím, jsou motivovány politickým kalkulem. Autor stručně, ale uvěřitelně nastínil motivaci vysoko postavených hodnostářů, kteří mají své vlastní cíle a často je směšují s veřejným zájmem. Paradoxně ke škodě veřejnosti47. Jako celek lidstvo i Umrané selhávají (nechybí ani motiv rasismu a šovinismu na obou stranách), krveprolití a konfliktu zabrání na konci třetí knihy skupinka jednotlivců. Celkem zajímavý je v knize pohled na dva aspekty lidské civilizace, jejichž užití je zde přímo spojeno s morálními dilematy. Tou první jsou technologie – v první knize stále fascinující, „hi-tech“ a dech beroucí. Ať jsou to počítačové sítě, bio počítače, umělé inteligence, přenosné databanky nebo vojenské autonomní systémy. Technologie jsou v první knize užitečnými pomocníky, ale též nástroji zhouby. Právě šířením a užíváním eticky sporných technologií (s nejasně kvantifikovatelnými následky) se živí a baví románová postava podnikatele Van Grofa: „..Nelegální technologie se staly vášní jeho života. Byl to výnosný byznys, to bezesporu. Ale i báječné dobrodružství. Ve světě, kde je všechno plánováno, je vlastně každý nápad nelegální. Pokud je skutečně originální, musí nutně kolidovat s tím, co je ve světě trvale usazeno a zakořeněno. Nápad má v sobě vždycky destabilizující funkci. Proto je všude tolik rad a grémií, tolik týmů a tak málo individualit. Systém se brání před genialitou jako před zhoubným virem..“48

46

Neff Ondřej, Milénium (Země Ohrožená), vydání první, Praha, Golem Ríša, 1992, strana 19

47

Tento skepticismus k politické reprezentaci je autorovi vlastní, jeho manifestací je i druhé vydání postkatastrofického fantastického románu Tma, které napsal po rozčarování opoziční smlouvou a dalšími událostmi v této zemi.

48


50

Van Grof je do jisté míry ztělesněním Fausta, zahrává si se silami, které mohou přinést užitek ale i škodu49. Tento pohled je velmi kontrastní vzhledem k pohledu na technologie v druhé knize. Je poměrně překvapivý vzhledem k tomu, jaké časové rozpětí oba romány dělí. V první knize je patrná autorova fascinace technologiemi (mnohé věrně predikoval a je patrný jeho zájem o informační technologie50). Druhý román je čistě cyberpunkový. Skvělé technologie zevšedněly a slouží jako prostředky prohlubující dále nerovnost mezi lidmi. Vyznění druhého románu je mnohem pesimističtější, město Sarden je ghettem, kde technika zítřka je opadem a harampádím ve srovnání s tím, čím disponují lidé a Umrané mimo ghetto. Za transmutací stojí právě taková technologie, která symbolizuje jak nový svět Umranů, tak jejich odhodlání učinit cokoliv pro vítězství. Druhým poměrně zajímavým motivem románů je ekologie, která má velmi výrazný vliv zejména v prvním románu (pravděpodobně to reflektuje zvýšený zájem o ekologická témata v naší společnosti po listopadové revoluci). Ekologická hnutí jsou v románu vlivná a disponují impozantními technickými prostředky. Mezi bohatými i střední třídou patří k módě, ale i dobrému zvyku (a povinnosti) sponzorovat velkou organizaci chránící nějaké zvíře (tygr, slon). Ekologické organizace a jejich aktivisté jsou v této knize stále vyobrazeny optikou, která byla naší společnosti (a do jisté míry stále je), vlastní. Jako podezřelí podivíni, často fanatici: „Nenáviděl pytláky stejně vřele, jako miloval chobotnatá zvířata. Kdyby před jeho očima někdo stáhl pytláka z kůže, ani by nemrkl a lidskou soustrast by projevil leda v tom případě, že by se nějaký ubožák broučínek přilepil krovkami ke zkrvavenému masu.“51 Nicméně myšlenka postupného si uvědomění hodnoty života nejen lidských bytostí, ale i jiných tvorů a to jinak, než jen z hlediska chápání jejich tržní hodnoty, je v knize patrná a poměrně atraktivní.

49

Podobně kriticky hodnotí technologie např. americký spisovatel Michale Crichton, např. v knize Jurský park (známé filmovou adaptací) se zaobírá nad vztahem vědy a přírody, nad objektivitou pozorování a validitou vědeckých modelů a teorií a též na vlivu, které vědecké myšlení má na naše chování a přístup k světu kolem nás.

50

Zájemce bych rád odkázal na spekulativní sérii fejetonistických úvah, které vycházely od tohoto autora v časopise Ikarie v polovině devadesátých let pod názvem Nelegální technologie. Ač některé z nich mohou dnes působit naivně, mnohé z nich obsahují zajímavé postřehy a úvahy zasahující často do oblasti morálně etických otazníků.

51


51

V individuální rovině dojde v prvním románu k zajímavé proměně Garetta. Čtenář ví, že se jedná o teroristu, přesto s ním do jisté míry sympatizuje. Útrapy, kterými tato postava projde ji zlidští a přiblíží čtenáři. Přesto Garret na konci neváhá a použije přístroj pro transmutaci lidstva – koneckonců jedná se o teroristu. Postava Salzmanna, zarytého policisty „staré školy“, v prvním románu nedostává příliš mnoho místa. V druhém již více, nicméně nevybočuje nijak z linie představy osamělého člověka, který ač na dně společnosti, dosáhne velkého úspěchu překonáním překážek. V třetí knize však sehraje velkou úlohu při odvrácení útoku proti Umranům. Došlo-li k válce či porozumění, jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? K válce s Umrany došlo z toho prostého důvodu, že byli odlišní a protože transformace byla náhlá. Konflikt s Karhorem (civilizací válčící s Umrany) není blíže osvětlen, nicméně na několika místech knihy je odkaz na pradávnou nenávist. Zajímavou je v této souvislosti postava Karhorského přeběhlíka, který se snaží zamezit spiknutí v průběhu třetího románu. Dá se tato kniha použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? Celou trilogii bych pravděpodobně nedoporučil. První kniha je dle mého názoru nejpřínosnější pro účely výuky (zábavné jsou všechny tři). Druhý román obsahuje sice znamenitý motiv preventivního úderu a testování zbraně proti Karhoranům, nicméně jedná se o jediný motiv, který je navíc bohatěji zpracován s jinými motivy v třetí knize. Osobně bych doporučil použít případně první román a třetí. To také z toho důvodu, že druhý román je nejpesimističtější, obsahuje scény násilí a vulgární mluvu: „Podpažní spony karbonitového krunýře zapadly a Salzmann pocítil otravnou svěžest vnitřní klimatizace. Teď teprve jsem návnada, pomyslil si. Teď teprve jsem v prdeli. Poručík Rodier chodil kolem něho, sahal mu do podpaží a do rozkroku jako krejčí drahého pánského salonu, nic neškrtí pane, máte opravdu volnost pohybu pane, ráčíte nosit vlevo nebo vpravo, pane, jsme tu od toho, abychom Vám vyhověli. Hovno. Jste tady od toho, abyste mě hodili dropautovi jako návnadu. „Dobrý? Můžeš se volně hejbat Sally?“

52

„Jmenuju se kurva Salzmann sráči.“52 Pokud by s ním vyučující pracoval, doporučil bych ho spíše pro žáky osmých až devátých tříd. Z hlediska rozboru v této práci je rozhodně nejzajímavější první román, který zajímavým způsobem předpovídá vývoj společnosti. Mnohá témata (terorismus, rozvoj výpočetních technologií) bohužel nejsou v dalších románech natolik propracovaná (i když pro žáky ve škole by jistě byla atraktivní vulgární AI53 Píbí). Na základ prvního a třetího románu navrhuji tyto otázky pro žáky. Otázky, které může učitel položit žákům: Umrané provedli preventivní úder proti Karhoru. Tím odvrátili hrozbu invazní flotily, ovšem za cenu ztrát na lidských životech. Hodnotíte jejich počínání (testování zbraně a protiútok) jako správné? Lze ho podle Vás ospravedlnit? Myslíte si, že tato událost má paralely v lidské historii? Lidská a Umranská vláda spolu v podstatě nekomunikovaly. Domníváte se, že takové chování je pro vlády přínosné? Je pro ně vhodné? Proč ano? Proč ne? Jsou podle Vás věci, které má vláda tajit či o jejichž vypátrání má usilovat? Pokud ano, jaká je podle Vás cena? Domníváte se, že zvířata si zaslouží stejná práva, jako lidé? Co jsou podle Vás vůbec práva? Lze se zvířaty zacházet stejně jako s lidmi? Pokud ano, proč? Pokud ne, z jakého důvodu?

52

Neff Ondřej, Milénium 2 (Země bojující), Golem Ríša, Praha 1994, vydání první, strana 7, ISBN neuvedeno

53

AI- z anglického artifical inteligence, čili umělá inteligence

53

Životopis autora: China Mieville54 Životopis: Tento britský autor vědeckofantastické literatury se narodil 6. září 1972 v Norwichi u města Norfolk ve Velké Británii. Vyrůstal ve Willesdenu, čtvrti v Londýně. Vychovávala ho hlavně jeho matka a sestry, jak sám uvedl, „nikdy jsem pořádně nepoznal svého otce55“. Vzdělání získal na veřejné škole v Oakhamu (public school Oakham). V roce 1994 získal titul bakaláře sociální antropologie na Cambridgi. V roce 2001 získal titul Ph.D. z oboru mezinárodních vztahů na Londýnské škole ekonomie (London school of economics). Byl též členem společenství Franka Knoxe na Harvardu. Dílo: V roce 2005 byla vydána knižní verze jeho diplomové práce pod názvem „Mezi rovnými právy: marxistická teorie mezinárodního práva“56. Od osmnácti let žil a učil anglický jazyk v Egyptě, zde se rozvinul jeho zájem o arabskou kulturu a politiku Středního východu. Jeho tvorba je cíleně fantastická, zároveň patří k nejnovější vlně autorů, která se distancuje od stereotypů klasických žánrů fantastiky, zejména od „tolkienovských“ archetypů. Hlásí se k práci autorů jako Tim Powers (například fantastický román s prvky magie odehrávající se v prostředí viktoriánské Anglie, „Brány Anubisovy“57). Krom toho se snaží navázat na odkaz např. známého anglofonního autora hororů, H. P. Lovecrafta. Termín, který Mieville pro svoje dílo používá, Weird fiction58 (podivná fikce, neobvyklá) je právě odkazem na označení díla autorů fantastiky konce 19. století a počátku 20.

54

Informace o autorovy čerpány z: Miéville China, Nádraží Perdido, překlad Milan Žáček, Laser - Books s.r.o., Plzeň 2003, vydání první, 607 stran, ISBN 80-7193-149-7 a z internetové encyklopedie Wikipeda na odkazu: http://en.wikipedia.org/wiki/China_Mi%C3%A9ville

55

http://www.depauw.edu/sfs/interviews/mievilleinterview.htm

56

Between Equal Rights: A Marxist Theory of International Law, vydáno roku 2005 nakladatelstvím Brill, série „Historický materialismus“, v roce 2006 Haymarket Books. 57

Česky vydání v překladu Václava Kříže, vydalo nakladatelství Najáda v Praze 1996, vydání

459 stran, ISBN 80-85632-36-5 58

Viz. slovníček

54

první,

Jistý vliv na jeho dílo má kromě jeho politických názorů (viz. dále) a životních zkušeností z jiných kultur i popkulturní fenomén role-playingových her59, jejichž dlouholetým hráčem Mieville byl a leckteré prvky těchto her se odrazily v jeho románech (systematizace magie, vědecký přístup k ní v románu Nádraží Perdido). Pozornost kritiky si získal románem „Král Krysa“60, temným fantasy městským románem odehrávajícím se v prostředí Londýna. V roce 2000 na sebe doslova strhl pozornost románem Nádraží Perdido, za který obdržel cenu Arthura C. Clarka, Augusta Derletha a mj. i nominaci na prestižní cenu Hugo. Na tuto knihu navázal románem „Jizva“61, románem, odehrávajícím se ve stejném světě, tentokrát na obrovském plovoucím pirátském městě sestaveném z lodí. Vůdci města se pokouší

dosáhnout trhliny v realitě. Ta má potenciál plnit jakákoliv přání. V románu je mj.

hlouběji nastíněna problematika oprávněnosti použití jakýchkoliv prostředků v honbě za vznešeným cílem. Třetím románem z prostředí kontinentu Bas Lag, kde se odehrávají předchozí dva, je zatím nejvážnější a výrazně levicově zaměřená „Železná rada“. Jako zdroj inspirace pro jednu postav mu posloužila osoba rabína Jehudy Loewa a autor se přiznává v předmluvě k českému vydání z náklonnosti k dílu Franze Kafky. Román sleduje osudy tvůrce golemů, který utíká z Nového Krobuzonu, ten je ve válce s magickou a cizí říší. Město je stále více svazováno válečným režimem, občanská práva jsou potlačována a jednou z možností úniku je přidání se k společnosti stavějící železnici. Problémem je, že stavba ničí životní prostor domorodých kultur a hlavní postava se brzy ocitne v konfliktu mezi vedením železnice, domorodci, pronásledovateli z Nového Krobuzonu a kastou ponížených otrocky pracujících „přetvořených“. Levicové zaměření je patrné ve velkém důrazu na sociální konflikty jak v Novém Krobuzonu tak i při stavbě železnice. Krom těchto románů dále napsal několik povídek a kratších prací. Politické názory: Co se politických názorů tohoto autora týče – jak jsem již uvedl, je levicově zaměřený. Tento fakt je silně patrný i v jeho dílech, jmenovitě v románu Železná rada62. Je členem Britské

59

Viz. slovníček

60

česky vydal Laser Books v roce 2006, 304 stran, ISBN 80-7193-212-4

61

V Češtině vydáno v překladu Milana Žáčka, nakladatelství Laser - Books s.r.o., v Plzni roku 2004, vydání první,553 stran, ISBN 80-7193-176-4

62

V češtině vyšlo v překladu Milana Žáčka, vydalo nakladatelství Laser - Books s.r.o., Plzeň 2005, vydání první, 470 stran, ISBN 80-7193-196-9

55

socialistické strany pracujících a neúspěšně kandidoval za Socialistickou alianci v roce 2001. Jeho politické směřování se zformovalo na univerzitě poté, co byl nespokojen s postmodernistickými a feministickými teoriemi, vysvětlujícími historii a politické události. Na díle Chiny Mievilla je patrný jeho kosmopolitismus a okouzlení městskými metropolemi, „tavícími kotlíky“ kultur. Zároveň zdůrazňuje různé problémy, které sebou metropole a život v nich přinášejí. I proto jsem si jeho román vybral pro svůj rozbor.

Rozbor knihy: Nádraží Perdido O knize: Román Chiny Mievilla, Nádraží Perdido, byl poprvé vydán roku 2000. Pro účely této práce jsem použil první české vydání nakladatelství Laser – books s.r.o. přeložené Milanem Žáčkem. Na úvod je třeba uvést, že kniha primárně neoperuje s tématem setkání lidstva s mimozemskou civilizací. Ani není řazena mezi science fiction. Žánrově spadá mezi žánry steampunku63 a městské fantasy64, nicméně používá motivy a prvky i jiných fantastických žánrů (jmenovitě horor a jisté prvky high fantasy), proto bývá zařazována do nového hnutí „New Weird“ (Nové podivno, či též fantastično65). To se cíleně vyhýbá používání stereotypních prvků toho kterého žánru. Více viz slovníček. V světě vytvořeném autorem však nechybí jiné druhy inteligentních obyvatel (nehumanoidních, zde nazývaných Xeňané, tohoto označení se budu v rozboru této knihy dále držet). Tyto bytosti jsou odlišné od člověka a autor popisuje soužití s nimi. I proto jsem si ji zvolil. Druhou motivací byl fakt, že kniha je jedním z nejnovějších zástupců nového trendu ve fantastice a sám autor ji psal s vyššími ambicemi a s užitím vyprávěcích postupů vlastních spíše „vyšší literatuře“. Jedná se tedy o knihu zastupující aktuální trendy. Tím je naplněn můj cíl mít co nejširší časový rozptyl ve výběru děl. Děj knihy: Román se odehrává ve fiktivním fantastickém světě, konkrétně v ohromném městě Nový Krobuzon. Tato metropolis je kosmopolitním městským státem, profitujícím zejména z obchodu.

63

Viz. slovníček

64

Více viz. slovníček

65

Martin Šust, Pevnost a magazín SF+SF

56

Nový Krobuzon je řízen autokratickou vládou, která, ač disponuje například parlamentem, hájí hlavně zájmy vyšších tříd a je velmi autoritativní a též militaristicky zaměřená a expanzivní. Román sleduje osudy několika jedinců. Hlavní postavou knihy je amatérský vědec a výzkumník Izák Grimnebulin, zabývající se výzkumy proměn hmoty. Tohoto vědce navštíví příslušník kočovnické ptačí rasy Garudů, Jagharek. Ten byl potrestán po spáchání závažného společenského zločinu své kultury o křídla a po Izákovi žádá vytvoření náhrady. Ten je touto prosbou uchvácen a bere to jako příležitost pro vytvoření velkého díla. Pro účely výzkumu začne studovat mechaniku letu všemožných živočichů, od hmyzu a ptáků až po magické bytosti. Izák dík svým kontaktům v šedé zóně ekonomiky města získá i exemplář magického hmyzu, ze kterého se vyklube monstrum, tzv. psychomůra. Ta uprchne a osvobodí své v zajetí držené družky. Jedná se o nebezpečného tvora, který vzory na křídlech zhypnotizuje každou inteligentní bytost a poté vysaje její mysl a duši. Izák postupem času zjistí, co způsobil a se známými se pokusí psychomůry zničit. Jeho boj je velmi obtížný zejména proto, že se skrze tento incident octne v hledáčku Krobuzonské vlády, která se pokouší můry také zlikvidovat vědoma si jejich hrozby celému městu (v Krobuzonu nemají můry přirozené nepřátele). Vláda, ačkoliv se snaží spojit se silnými entitami neuspěje, což se nakonec Izákovi podaří, za velkých osobních ztrát a ztrát na životech . Druhou výraznější dějovou linií je příběh Lin, Izákovi milenky. Ta patří k rase cheprijek, stvoření s lidským tělem ale hlavou v podobě skaraba. Lin nežije v uzavřené komunitě jako ostatní jejího druhu, ale snaží se co nejvíce asimilovat do komunity lidí. Tou je, s výjimkou Izáka a jeho přátel z uměleckých kruhů, spíše odmítána.

Brzy je najata, aby vytvořila sochu bohatého

zákazníka, kterým je místní vůdce podsvětí, pan Multi. Ten je přetvorem- bytostí přetvořenou vládními mágy a alchymisty za trest, složenou z mnoha jiných těl. Během tvorby sochy Izák poškodí zájmy tohoto zločince (Multi chová psychomůry v zajetí poté, co se jejich výzkumu vláda města zřekne z finančních důvodů). Ten za trest uvězní Lin a drží ji v zajetí. V ději se tato linka poté významněji neprojevuje, až ke konci, kdy Izák zjistí že Lin je naživu (i přestože se domnívá, že není) a rozhodne se jí zachránit. Otázky: Domnívá se autor, že komunikace s Xeňany je možná? Xeňané v této knize jsou paralelou k jiným kulturám v naší společnosti. Žijí společně s lidmi, ale ne bezproblémově. Většina odlišných Xeňanů (Cheprijky, Kaktusíci-bytosti rostlinného původu) žijí v ghettech. Nebo jako asimilovaní jednotlivci. Mají své zvyky, nikdy však nejsou plně 57

začleněni do většinové společnosti, která je někdy mlčky trpí, využívá jejich služeb (Vodaňojové pracující v přístavu) či jimi otevřeně opovrhuje. Ačkoliv nedochází k otevřeným konfliktům, napětí je patrné pořád a rasismus je skryt pod povrchem. Komunikace s cizími rasami je v knize skutečná, ale problematická hlavně ze strany lidí. Což do jisté míry reflektuje současné problémy mnoha evropských zemí a měst. Pokud došlo ke komunikaci či interakci mezi lidmi a jinými bytostmi, jaké byly následky v rovině technologické, společenské, náboženské a co je nejdůležitější, etické? Vzhledem k propracovanosti ras a jejich zázemí a společnosti fiktivního města vůbec, je detailnější rozbor nad možnosti této práce, bohužel. Jednotlivé skupiny Xeňanů se do Nového Krobuzonu začleňovaly různě, i následky jejich soužití jsou různé. Mnoho ras žije v ghettech a jen některé dosáhly většího společenského statutu či úspěchu. Mezi ně patří Kaktusíci a Cheprijky. Jiné rasy, například Vodaňojové žijící ve vodě (ovládající umění jejího tvarování) též ačkoliv jen někteří, jsou bohatí a uznávaní. I mezi nimi funguje hierarchizace a rozdělení do vrstev – jednotlivé skupiny kopírují strukturu hostitelské kultury, tj. lidské společnosti. Jiné rasy skončily rovnou v ghettech, jako například nomádští Garudové, z jejichž řad pochází jedna z hlavních postav románu. Ty jsou vyčleněny, přesto si zachovávají své tradice a hrdost. Bohužel ale za cenu odvržení většinovou společností. Technologické a společenské změny nebyly bouřlivé, o to plíživěji v knize působí a způsobují silné napětí podobně, jako je tomu v reálném světě. V této knize jsou ještě jen stínem na pozadí, ale už zde jsou položeny základy velkého, sociálně a kulturně motivovaného konfliktu, který je akcelerován válečným konfliktem v dalším románu Chiny Mievilla, Železná rada V tomto románu přivodí potlačované rozpory a nenávist občanskou válku a vznik revolučního hnutí v čele s nižšími vrstvami společnosti a Xeňany, hnutí požadujícího rovnost a odstranění sociálních nerovností. Shrneme-li to, mnohé z problémů a otázek přístupu ke Xeňanům je zrcadlem otázek, které řešíme i my. Zajímavá je i individuální rovina etických voleb. Těm jsou vystavěni všichni hrdinové a často velmi složitým a těžkým. Samotný požadavek Garudy Jagharka létat není úplně korektní. Tento ptačí muž přišel o křídla po spáchání zločinu. Tím byla vražda, která je v jeho kultuře nejvyšším zločinem a to zejména díky tomu, že oběť připravil o možnost volby. Svoboda a možnost svobodného 58

rozhodování je ve Garudské společnosti klíčová hodnota a vraždou oběť pozbyla možnost všech potenciálních rozhodnutí. A nejen ona, ale celá komunita přišla o vše dobré, co oběť mohla vykonat. Izák by tím, že by Garudovi umožnil létat, porušil pravidla této kultury, což zjistí až po čase. Nakonec se rozhodne to neučinit, což Jagharek přijímá. Garuda poté odvrhne svoji starou identitu, o kterou se připravil sám svým činem a přijímá novou - poutníka a vyvržence, který se v přestrojení za žebráka pohybuje mezi spodinou Krobuzonu, ve své cizosti a okouzlením městem svobodnější, než byl kdy předtím. Stává se člověkem, přestává být Garudou. Další otázky přinese samotné Izákovo nadšené bádání a nepřemýšlení nad následky. Dík jeho neopatrnosti nejenže uprchnou psychomůry, ale zahyne i jeho přítel. To vede k Izákově postupné proměně, stane se zodpovědnějším a empatičtějším. Také ale rozhodnějším. V rámci boje proti psychomůrám musí nalézt spojence a najde je. V pavouku Tkáči, který se pohybuje po vláknech skutečnosti, v umělé inteligenci strojů a konstruktů a v několika žoldácích a malých zločincích z podsvětí. Zde dochází k zajímavému paradoxu. Všechny tyto postavy působí sympatičtěji a rozumněji, než machiavelistická, ale vystrašená a neschopná byrokratická vláda města. Ta též hledá spojence. Doslovně mezi démony, obrátí se i na Tkáče a nakonec se spojí, podle zásady účel světí prostředky, s panem Multim. Vláda ale ani se všemi svými zdroji neuspěje, uspěje skupina vyvrhelů a nepravděpodobných spojenců. Izák jako jednotlivec musí obětovat víc a více ztratí. V konečném součtu mu to umožní zvítězit (ale za cenu obětování života nevinného člověka). Na rozdíl od bezskrupulózní vlády uspěje, ale emotivně otřesen a stává se z něj zlomený člověk. To hlavně poté, co je nucen obětovat pro akci člověka. Izák se snaží k této hrůzné nutnosti postavit co nejracionálněji, vybere si umírajícího žebráka, kterého ve snaze uchlácholit své svědomí nasytí a stará se o něj. Postupně, jak útrapy při přípravě akce a jejím provádění narůstají, se z žebráka stává spíše přítěž a mění se i postoj Izáka. Oběť jeho činu se stává nejprve připomenutím a výčitkou, později otravnou záležitostí a nakonec objektem opovržení. Zajímavou postavou je i kosmopolitní cheprijka Lin, která nepatří ani k svému druhu, ani mezi lidi. Její hledání identity je velmi emotivní, silně působící, její kosmopolitismus ji zároveň izoluje od obou skupin. Celou knihou se tedy vine nit důležitých rozhodnutí a jejich ceny.

59

Došlo-li k válce či porozumění, jaké byly příčiny? Jak se autor dívá na možnost komunikace? Porozumění došlo kdesi v historii Nového Krobuzonu rozhodně, můžeme se ale domýšlet, proč tomu bylo. Nejspíše z pragmatičnosti. Pokud Xeňané byli přijati společností lidí, bylo tomu tak tehdy, splnily-li se dvě podmínky: Byli užiteční. A ne tolik rozdílní od lidí. Vykořeněné byly ty skupiny, které se fyzicky a kulturně lišily více, než bylo přijatelné. Samozřejmě, je nutno brát v úvahu že ve fantastickém světě, kde je přítomna magie a thaumaturgie66, budou měřítka jinosti a rozdílnosti poněkud odlišná. I tak však lze říci, že žádný z Xeňanů není příliš vzdálen našemu uvažování. To se o rasách z dalších románů říci nedá. Odlišné kulturní rámce jsou příčinou válečného střetu (motivovaného mocenskými ambicemi) mezi Teší a novým Krobuzonem v románu Železná rada. Nicméně soužití Xeňanů s lidmi není bez napětí a rasismus propukne společně se sociálními nepokoji právě ve výše uvedeném románu Železná rada. V tom se symbolem kosmopolitnosti nestává paranoidní, válkou unavená společnost kdysi otevřeného Nového Krobuzonu, ale skupina uprchlíků, otroků a lidí nižších vrstev, kteří unesou vlak železniční společnosti při stavbě železnice. S tímto vlakem a s postupně stavěnou a rozebíranou (recyklovanou) železnicí poté prchají před pronásledováním Nového Krobuzonu, aby se nakonec do města vrátili jako k zániku odsouzený symbol revoluce- svobody. Dá se tato kniha použít při výuce občanské výchovy? Pokud ano, jakým způsobem? Dle mého názoru lze knihu velmi dobře použít při výuce. Román je sice rozsáhlý (607 stran), ale přesto velmi čtivý. Používaný jazyk je zcela běžný a nikterak archaický, to by mohlo žákům stěžovat četbu starší literatury (a je to např. jeden z důvodů, proč „klasická“ díla např. české literatury konce 19. století nejsou skoro vůbec čtena, jak jsem byl žáky sám informován). Kniha je hotovou přehlídkou originálních nápadů a barvitých popisů nevšedního fantastického světa – obsahuje tedy onu dimenzi přitažlivosti z objevování neznámého. Knihu bych však právě díky těmto tématům a doporučil spíše až pro osmé a deváté třídy a to také proto, že obsahuje několik drsných scén, scén sexuálních či hororových motivů. Například

66

Viz. slovníček

60

způsob vysávání myšlenek obětí psychomůr, lov na ně, praktiky při výrobě „přetvorů“ či sexuální scény mezi Izákem a Lin. Velmi pozitivním prvkem je, že části románu jsou psány z pohledu Lin či Jagharka a to včetně jejich odlišných postojů, vnímání a motivace. Krom zábavy nabízí výše uvedená důležitá témata a mnohé další otázky. Opět nastíním některé z nich. Otázky, které může učitel položit žákům: Jak hrdinové knihy, tak Krobuzonská vláda se při snaze o zničení psychomůr obrátí na různé spojence. V případě vlády jsou to nevypočitatelné mocné bytosti, démoni a organizovaní zločinci, v případě Izáka je to skupinka vyvrhelů, umělá inteligence a Tkáč. Vláda se snaží jednat z pozice moci, Izák se snaží s omezenými prostředky „uhasit požár“, který způsobil. Jednání, které ze skupin (vláda, Izák a jeho přátelé) hodnotíte jako vhodnější a přiměřenější? Proč? Které kroky byste považovali za nesprávné a proč? Myslíte si, že účel světí prostředky nebo je jistá hranice kam se nemá jít? Jak byste tu hranici definovali pro vládu, mající na starost prospěch celku a jak pro jednotlivce? Cheprijka Lin je cizinkou jak pro svojí komunitu, tak i pro většinovou společnost. Domníváte se, že její cesta odvržení kořenů a asimilace byla správná či ne? Měla si zachovat své tradice? Pokud ano či ne proč? Domníváte se, že i v našem světě jsou lidé s podobným problémem? Jak by ho měli řešit a jak bychom k nim měli přistupovat my? Pro vítězství nad psychomůrami musí Izák obětovat nevinného člověka. Lze toto jednání odsoudit či ne? Kdy by podle Vás bylo přípustné obětovat jednotlivce či skupinu pro dobro celku? Lze vytyčit nějaká hranice? Kdo by je na základě jakých kritérií ji měl určit?

61

Vzorové aktivity a metodická doporučení k nim Návštěva cizince – aktivita na hodinu občanské výchovy Jedná se o velmi jednoduchou, diskusní aktivitu, nenáročnou na přípravu a do jisté míry ani na organizaci. Určeno pro žáky: 2. stupeň ZŠ, šestá a sedmá třída (v těchto třídách je obvykle v hodinách OV probírána problematika morálky) Cíl aktivity: formou krátké, časově omezené diskuse se žáky poukázat na problematiku morálky, tedy jejího původu, kulturní zakotvenosti, relativity a kulturně společensko náboženských vlivů na její vnímání a chápání. Vyučující bude představovat Cizince, návštěvníka z kosmu, který se ocitl na Zemi a naprosto nezná morální a etická pravidla lidstva. Má ponětí o zákonech, ale nechápe rozdíl. Žáci mu budou muset vysvětlit čím se morálka liší od zákonů, původ lidské morálky (podle jejich úsudku) a též budou do omezené míry konfrontováni s diametrálně odlišným systémem morálky, který nemá ekvivalent v jiné kultuře. Tento faktor považuji za velmi důležitý, protože dle mé zkušenosti žáci (a lidé obecně) spíše hledají v cizím kulturním systému či jeho součásti paralelní mechanismy jim dobře známé. Cizí systém pak vnímají svojí optikou. Výrazně odlišný systém s adekvátně vytvořenými morálními pravidly tudíž považuji za podnětnější, byť za cenu toho, že je fiktivní. To však zároveň odstraní případný konflikt, který by mohl nastat v případě necitlivého srovnávání morálních pravidel z jiného kulturního prostředí, z něhož mohou někteří žáci pocházet. Vyučující by měl pokládat otázky takovým způsobem, aby žáci byli nuceni přemýšlet, zda-li můžeme hodnotit morální systémy jiných kultur a zda-li je nějaký nadřazený jinému, kde mají původ atd. Příklad otázek: co je to morálka? Kde se vzala? Podle našich průzkumů Vám ji diktuje tzv. desatero, což je napsané v jedné knize. Ta kniha má mnoho podob a výkladů. Který je správný? Organizace práce: Celá aktivita si vyžádá přibližně jednu až dvě vyučovací hodiny (dle uvážení pedagoga, navrhuji spíše využít prostoru dvou vyučovacích hodin). 1.

žáci se rozsadí do kruhu, vyučující bude v čele, částečně mimo kruh. Tak si udrží přehled o dění mezi žáky a také tím bude zdůrazněno to, že je mimo „společenství lidí“. Trvání této části (max. pět minut) 62

2.

vyučující stručně představí cíl aktivity (do pěti minut).

3.

vyučující představí sebe, cizince. Nastíní podobu společnosti cizinců a její morální pravidla (5-10 minut).

4.

Diskuse s žáky, pedagog otázkami nasměrovává žáky k požadovaným tématům, usměrňuje je, řídí diskusi a dohlíží, aby nedošlo k negativním jevům (hádky apod.). V průběhu diskuse zapisuje základní odlišnosti společnosti cizinců a lidí na tabuli, aby si žáci mohli udržet přehled (přibližně 20 minut).

5.

žáci si poznamenají své postřehy a názory do sešitů pro případnou pozdější práci (5 minut)

6.

Volitelné – lze navázat hlubším rozborem příčin odlišností společnosti cizinců a lidí.

Očekávaný výstup: Žáci si uvědomí složitost problému morálky a etiky. Zformulují základní morální imperativy, které znají. Konfrontací s jiným modelem morálky založeným na odlišném uspořádání společnosti si uvědomí relativitu, avšak i důležitost morálních pravidel a zásad. Zároveň si procvičí formulování a prezentaci svého názoru v časově omezeném úseku a před širším kolektivem. Schopnost naslouchání, prezentace svého názoru a utřídění myšlenek před jejich prezentací je v rámci takovéto aktivity výrazně procvičena (ozkoušeno v praxi). Jistým problémem může být motivace k zapojení se do činnosti, doporučuji žáky odměňovat plusy za projevenou aktivitou (či nějakým podobným druhem odměny). Očekávané problémy: Pro žáky může být téma poměrně složité. Ačkoliv je téma morálky předmětem učiva sedmé třídy, je možné tuto krátkou aktivitu použít i ve vyšších třídách, kdy se dá předpokládat větší zkušenost a zralost žáků. Podmínkou je, aby žáci měli alespoň hrubou představu o původu a podobě morálky, znali význam používaných termínů (morálka, etika, zákon aj.). Aktivita též může být náročná na udržení pozornosti žáků, přípravu a udržení pořádku ve třídě. Doporučuji ji proto pro třídy zvyklejší na nestandardní metody výuky a na tento druh práce. Podoba společnosti cizinců: Společnost cizinců byla záměrně vytvořena jako kontroverzní, aby provokovala diskusi a zároveň vzbuzovala jisté paralely k reálným společenským zřízením. Podle uvážení lze některé prvky upravit či úplně vypustit. 63

Společnost cizinců je hierarchická, kolektivní, potlačující individualitu a naprosto nezná náboženství. Cizinci si nade vše cení užitečnosti. Tedy ne úspěchu společenského či hmotného, ale toho, jak jedinec přispívá celku svojí činností. Neuplatnění jedinci jsou odsouváni na kraj společnosti. Zde přežívají bez podpory či zájmu. Společnosti nebezpeční jsou likvidováni (ptali- li by se žáci, jedná se například o recidivisty, či duševně nebezpečně narušené jedince). Společnost cizinců je vysoce efektivní, ale též hierarchizovaná. Jedinci jsou děleni do kast a nemají mnoho šancí se mezi nimi přesunovat, s výjimkou těch nejúspěšnějších a nejpřínosnějších. Cizinci žijí podle kodexu zvaného Cesta, který zdůrazňuje osobní nasazení, sebeobětování, skromnost a omezenou míru iniciativy. V rámci Cesty má každý cizinec jasně danou roli a pravidla chování, určené zejména kastou, do které se narodil. Rodinný i soukromý život je podřízen zájmu celku. Cizinci považují vraždu a násilí za neodpustitelné zločiny, protože ochuzují společnost o jedince a tudíž i celek o jejich potenciál.

Projekt Válka s Chtorrem67 Určeno pro žáky: 2. stupeň ZŠ, osmá a devátá třída, případně žáci středních škol, nižší ročníky Cíl projektu: Vytvoření práce, portfolia, o ekologických, vědeckých průmyslových a společenských opatřeních vedoucích k záchraně pozemského ekosystému. Vytvoření stručného „akčního strategického plánu“. Podpora skupinové práce a vyhledávání informací. Práce se zadanými materiály. Rozvoj komunikačních, personálně společenských kompetencí a kompetence k řešení problému. Téma projektu je následující: Na Zemi zaútočila mimozemská inteligence či civilizace. Bližší informace nejsou známy. Útok probíhá podobně jako proces terraformace. Planeta Země je upravována, její ekologie je

67

Pro účely této práce ponechávám název mimozemských organismů z cyklu Davida Gerrolda „válka s Chtorrem“. Vzhledem k tomu, že se však jedná o výraz chráněný autorským právem, doporučuji pedagogům použití jiného slova v případě aplikace tohoto projektu.

64

měněna tak, aby vyhovovala neznámým útočníkům. O jejich přesné povaze nic nevíme, můžeme ale sledovat výsledky jejich působení na pozemské ekosystémy. Jednotlivé skupiny žáků jsou týmy složené z vědců, politiků, generálů a mají vytvořit na základě doporučených opatření své vlastní kroky, kterými se pokusí invazi zabránit. Vyučující bude sloužit jako konzultant, bude hodnotit úspěšnost kroků podle stanovených kritérií (viz. dále). Dále bude na základě jejich opatření měnit průběh a prostředky invaze. Žáci svá opatření budou sepisovat, společně se zdroji informací, budou si vést záznamy své úspěšnosti. Na závěr vytvoří tzv. „akční plán“, tj. portfolio zaznamenávající celou práci. Důležité je zdůraznit nutnost hodnocení kroků podle uvedených kritérií, případně podle jejich morálního a etického dopadu (je vhodné způsobit vyhubení druhu či druhů v určité oblasti pro záchranu většího celku?). Organizace práce: 1.

hodina: úvod do problematiky, zadání a cílů projektu, seznámení s terminologií (ekosystém, vzájemná závislost druhů, klimatické změny, xenoorganismy). Seznámení s možnými postupy při tvorbě projektu.

2.

hodina: seznámení se zdroji informací: materiály vyučujícího, periodika (National Geographic, Lidé a Země aj.), internet, knihovna, aj.

3.

zahájení projektu, shromažďování informací žáci pracují samostatně, učitel jim pomáhá, radí, kontroluje jejich postup. Trvání této fáze – 1 měsíc. Nicméně samotné hodnocení probíhá při vstupech na hodinách, doporučuji využít jednu až dvě hodiny. Ideální rozdělit žáky do několika skupin max. 4 členných skupin, které budou pracovat dohromady např. při návštěvě knihovny.

4.

vypracování projektu – žáci kompletují informace, sepisují text, přepisují záznamy, tisknou práci apod.

5.

prezentace skupin před třídou. Ukazují svá opatření, seznamují ostatní žáky se řešeními a s tím jak a proč postupovali a jaké problémy řešili. Vyučující hodnotí jejich opatření na základě předem určených kritérií (viz. kritéria, níže) a mění parametry invaze podle potřeby.

65

6.

Volitelné! Hodnocení projektů, soutěž – každá skupina

vybere svého člena do

volební komise, ta poté zhodnotí projekty do ní přihlášené. Vyberou ty, které považují za nejkvalitnější, výběr nejlepšího. Ideální spojit s obhajobou projektu jeho autorem. Též možno paralelně uspořádat vyhodnocování projektů rodiči. Celková časová náročnost: 4 vyučovací hodiny (úvod, zhodnocení, presentace), Čas na konzultace, Měsíc činnosti žáků (žáci pracují ve volném čase) na získávání informací, týden na zpracování projektu Rozsah: 4- 5 stran (nejvíce). Očekávaný výstup: Žáci nejenže vytvoří krátký text (brožurku) o opatřeních, kterými čelí mimozemské ekologické invazi, ale osvojí si i zkušenosti s prací na projektu, tj. plnění zadaného úkolu podle přesných kritérií. Dále si procvičí komunikační dovednosti, spolupráci, naučí se kriticky uvažovat o dopadu svých činů Naučí se informace vyhledávat, třídit, zpracovávat. Získají povědomí o složitosti ekosystémů a o problematické ochraně nejen jednotlivých druhů, ale celé biosféry. Závěrem budou jejich řešení zhodnocena podle čtyř kritérií: Nákladnost Politická přípustnost Technologická uskutečnitelnost Dopad na ekosystém.

Zdůraznění si zaslouží na první pohled méně zřejmé aspekty celého projektu, které dle mého názoru ospravedlní jeho časovou náročnost a organizační složitost stejně, jako zvýšené nároky na kreativitu a iniciativu pedagoga.

66

Očekávané problémy: Práce je časově náročná. Podcení-li ji nějaký žák, nepodá očekávané výsledky. Je proto dobré v průběhu projektu kontrolovat postup žáků/skupin a dále je motivovat. Práce si vyžaduje komunikační dovednosti a určitou systémovost, proto tento projekt určuji pro osmé, deváté třídy. Projekt vyžaduje velkou dávku samostatnosti a iniciativy, ne každý žák či kolektiv je na toto připraven. S projektem by od počátku měli být seznámeni rodiče. Posledním problémem může být to, že by někteří žáci mohli mít tendence, ve snaze zaujmout či udělat dojem na spolužáky, zahrnout kontroverzní či jednoduchá řešení problému. Důležité je, aby během dvou vyhodnocovacích hodin vyučující motivoval žáky změnami vstupních parametrů. Ačkoliv bude tato fáze trvat poměrně krátce a hlavní jádro úkolu leží na činnostech vykonávaných mimo školu, lze během těchto hodin vytvořit jedinečnou příležitost pro reflexy a práci mezi skupinami (ty mohou svá řešení hodnotit navzájem). Tím, že se vyučující podílí na hodnocení (ideální je jen jako arbitr a moderátor) a upravuje podmínky, vytváří stále nové překážky, je celý proces dynamický a více kreativní. Domnívám se též, že více podnětný. Další překážkou může být fakt, že žáci i skupiny budou mít rozdílné pracovní tempo. Doporučuji rozdělit skupiny na základě zkušeností se schopnostmi a dovednostmi žáků. V případě, že některá skupina splní své úkoly dříve, než jiná, doporučuji další modifikaci parametrů (detaily viz dále). Protože většina práce skupin se bude odehrávat mimo školu (na hodině budou žáci prezentovat jen část své práce a konzultovat ji s vyučujícím), je nutné dohlédnout na účelné složení skupin žáků. Pedagog by měl skupiny sestavit dle svých zkušeností se schopnostmi, možnostmi a přístupem žáků. Ideálně by každý ve skupině měl být přínosný68.

68

Vhodným složením skupiny lze odstranit též případnou komplikaci technického rázu. Práce by měla být psána a tištěna s pomocí výpočetní techniky (ostatně předpokládám, že žáci budou aktivně využívat internet jako zdroj pro informace a kreativně a kriticky ho využívat). Avšak někteří žáci nemusí mít doma jak přístup k internetu, tak ani počítač. Bylo by vhodné brát při sestavování skupin toto v zřeteli, aby žádná ze skupin nebyla úplně bez těchto technických pomůcek.

67

Příklad textu pro žáky: Úvod do problematiky Země je pod útokem. Zní to jako ze špatného vědeckofantastického filmu, ale je tomu tak. Jedná se o útok mimozemské civilizace, který však nevedou válečné stroje, kosmické lodě či zvláštními schopnostmi obdařené bytosti. Útok je ekologický, jeho cílem je proměnit prostředí našeho světa v prostředí útočníků. O těch nic nevíme. Nevíme, odkud pocházejí, nezaznamenali jsme žádné lodě, o původu organismů, které vysadili na naši planetu (a způsobu, jak to učinili) se můžeme jen domnívat. Živočišné druhy útočníků jsou na naší Zemi přítomné již delší dobu a domníváme se, že nahradily některé původní živočišné druhy našeho světa. O jejich přesné povaze a vzájemných vztazích toho mnoho nevíme, nicméně máme důkazy, že mají před pozemskými druhy evoluční náskok. Je jisté, že bez našeho zásahu se ekosystém nedokáže s působením útočníků vypořádat. Jste skupinou vědců, vojáků a diplomatů, jejichž cílem je vytvoření tzv. akčního plánu. Spadáte pod OSN, k dispozici máte zdroje a podporu mnoha národů. Musíte vymyslet účinná opatření, která povedou k zastavení či alespoň zpomalení invaze. Nicméně nezapomínejte, že Vaše opatření budou hodnocena světovou veřejností, jejich dopady a náklady vyvolají různé reakce. Snažte se vytvořit účinná, avšak co nejvíce nekonfliktní řešení69. Možná (navrhovaná protiopatření) Zde navrhnu jen některá modelová opatření70. Pro přehlednost jsou rozdělena do čtyř základních kategorií, toto dělení je však volitelné. Opatření politická: Osvětová a vzdělávací celosvětová kampaň o ekosystémech, jejich vlivu a jejich ohrožení útočníkem

69

Pro větší působivost projektu, zapojení žáků a styl navrhuji použít pro psaní hodnocení protiopatření, pro úvod do problematiky použít jazyk podobný jazyku žurnalistů, vědeckou terminologii případně právní nebo vojenskou. Samotný úvod do problematiky může být napsán podobně, jako dokumenty či rezoluce OSN.

70

Jedná se o krok, ke kterému jsem donucen potřebami této práce. Komplexnější seznam jsem ochoten poskytnout, nicméně jeho přesná podoba a složení závisí jen na fantazii žáků a učitele. Tento seznam je míněn jako inspirativní a jeho účelem je poskytnutí obrazu o formě a obsahu opatření.

68

Jedná se o cílenou kampaň na všechny složky obyvatelstva. Zejména je směrována na tzv. budoucí generace (žáci a studenti ve školách), nicméně působí i prostřednictvím masmédií a vládních institucí na populaci. Cílem je vytvořit povědomí o křehkosti našeho ekosystému, nutnosti ho chránit. Cílem programu je také vytvoření vědomostí o útočnících, akceptace jejich existence populací a též umožnění populaci rozpoznávat vliv útočníků. Kritéria: Nákladnost: malé náklady Politická přípustnost: akceptovatelná většinou států (některé nábožensky orientované státy mají s přijetím existence útočníků problémy, určité skupin obyvatelstva i s dopadem na teorie evoluce a vzniku druhů, který útočníci přinesli) Technologická uskutečnitelnost: velmi jednoduché Dopad na ekosystém: žádný Opatření vědecká: Projekt katalogizace a uchovávání druhů, vytvoření genové knihovny a archy. Cílem tohoto projektu je celosvětový sběr a katalogizace všech možných živočišných druhů. Cílem není jejich dlouhodobá záchrana celých rostlinných a živočišných společenstev, ale zachování jejich genomu či exemplářů pro případnou rekultivaci buď útočníky poškozeného ekosystému Země, či jiné planety. Též lze poznatky tohoto výzkumu použít pro manipulace a experimenty s existujícími druhy, které mají zvýšit resistenci proti druhům útočníků. Kritéria: Nákladnost: velké náklady Politická přípustnost: akceptovatelný každým Technologická uskutečnitelnost: uskutečnitelné jen rozvinutými státy Dopad na ekosystém: nízký Opatření ekologická: Výstavba arch, umělých ekosystémů Cílem této iniciativy je vytvoření izolovaných staveb, ve kterých budou vytvořeny mikroklimatické celky s daným ekosystémem. V takovéto arše bude existovat část savany, deštného pralesa, mořského pobřeží apod. Budou sloužit nejen pro pasivní uchování genomu druhů, ale i pro jejich přežívání, množení. Archy mohou plnit funkci center, odkud budou prováděny výpady proti útočníkům- ekologické. 69

Kritéria: Nákladnost: velké náklady Politická přípustnost: akceptovatelný některými Technologická uskutečnitelnost: špičkový projekt Dopad na ekosystém: vysoký Opatření vojenská: Taktický jaderný úder V případě, že určitá oblast bude útočníky příliš silně ovlivněna a její ekosystém bude těžce poškozen či nenávratně zničen (a podmínky života pro lidský druh neakceptovatelné), získáváte možnost použití taktického jaderného úderu. Ten bude veden zbraněmi s kobaltovými pláštěm, což zaručí vysokou úroveň sterilizace s dlouhodobým časovým účinkem. Krom jaderného úderu budou dále následovat další protiopatření: chemické postřiky oblasti, vypalování okrajových oblastí. Aplikace biologických zbraní se vzhledem k vysoké resistenci druhů útočníka a riziku následné mutace nedoporučuje. Kritéria: Nákladnost: střední náklady Politická přípustnost: akceptovatelný málokterými Technologická uskutečnitelnost: nízká Dopad na ekosystém: extrémní Kritéria protiopatření: Protiopatření budou hodnocena podle svého vlivu v následujících kategoriích. Vliv je vnímán globálně. Tj., například náklady jsou vnímány z hlediska rozvinutého průmyslového státu či společenství států. Pro jednoduchost počítejme, že žáci reprezentují týmy fungující např. při OSN či WHO. Nákladnost – určuje jak finančně náročné daný postup je. Pro jednoduchost a pochopitelnost doporučuji pět základních stupňů hodnocení, podobně jako v případě školních známek. Přiřadíme-li jim odpovídající čísla, můžeme snadno opatření, nápady žáků, „známkovat“ a tak hodnotit: Zanedbatelné, malé náklady, střední, velké, obrovské.

70

Politická přípustnost – opět doporučuji použít pětibodový systém. Řešení mohou být z hlediska politické snesitelnosti: Akceptovatelná každým,

akceptovatelná většinou

států,

akceptovatelná s ústupky,

akceptovatelná pro některé, téměř neakceptovatelná. Technologická uskutečnitelnost – jedná se o parametr odrážející náročnost jak na materiální zázemí, tak na „know how“. Odráží široké spektrum jednoduchých opatření (např. práškování z letadel) po složité projekty nesmírné technologické úrovně (mapování genomu, projekt archa apod.) Velmi jednoduché, složité projekty, projekty v silách jen rozvinutých států, špičkové projekty vyžadující rozvinutou infrastrukturu, vysoce specializované projekty. Dopad na ekosystém – jedná se o vliv, který bude mít dané opatření na ekosystém. Vliv může být pozitivní i negativní, často nebude z dlouhodobého hlediska jasné, který efekt opatření přinese. Ekologická opatření mohou být krátkodobě neúčinná, dlouhodobě ano či naopak. Vyučující by měl na toto upozornit. Tato opatření budou, co s použití týče, nejrizikovější a mohou přinést jak velké škody, tak velké zisky, nemluvě o závažných etických otázkách. Žádný vliv, nízký vliv, střední, vysoký, extrémní. Otázky pro žáky k protiopatřením Považujete toto opatření za skutečně vhodné? Nebylo vybráno či vytvořeno spíše na základě snahy problém rychle a jednoduše vyšetřit? Jak hodnotíte jeho vliv – kladně či pozitivně? Proč? Jaké si myslíte, že při jeho zavádění nastanou problémy? Bude se jednat o problémy politické, technologické, finanční, ekologické či jiné (náboženské)? Dokázali byste své opatření obhájit a nést následky jeho aplikace? Doporučené hodnocení protiopatření vyučujícím (navrhované změny či další postupy) Opatření Projekt vyhubení druhu „sasanka“ viry Jedná se o projekt, jehož cílem je napadení druhu sasanka speciálně upravenými viry, které mají rostlinu napadnout a rozložit ji. Hodnocení kritérií: Náklady: 2 Poltická přípustnost: 2 Technologická uskutečnitelnost: Dopad na ekosystém: 3 71

Následky: Váš projekt uspěl. Možná až přespříliš. Viry úspěšně napadly druh sasanka (díky předchozímu protiopatření, výzkum genomu útočníků, jste odhalili, že se jedná o živočicha a ne rostlinu). Bohužel vir začal mutovat a zbytky sasanek, požírané jak druhy útočníků, tak našimi, ho přenášejí dále. Vzhledem k jeho virulenci ohrožuje mnohé ryby a jiné živočišné druhy našeho světa. Avšak podařilo se rozbít část ekosystému útočníků. Ukázky možných druhů útočníků71 Sasanka – jedná se o tvora (rostlinu či živočicha, s jistotou nevíme) připomínajícího mořskou sasanku. Roste na skaliscích v mořích, do hloubky 80ti metrů. Je velmi houževnatý a agresivní. Velmi rychle se rozrůstá, vytlačuje např. korálové útesy, ničí celá společenství a slouží jako zdroj potravy a obydlí pro další druhy útočníků. Monitorování jeho šíření je velmi problematické. Rudý plankton - tento živočišný druh je ekvivalentem sinic mezi útočníky. Jedná se o specifický druh řas, které stojí v ekosystému útočníků na spodním místě. Slouží hlavně jako potrava. Je však bohužel velmi agresivní, rychle se šíří, pokrývá hladinu moře rudým šlemem. Blokuje sluneční svit a může vytvářet plovoucí polštáře do hloubky několika metrů. Je též velmi hořlavý. Červ – jeden z prvních objevených druhů. Jedná se o chlupatého červa (připomíná přerostlou housenku) dorůstajícího značných rozměrů (až 15ti metrů délky a tří metrů výšky). Tělo červa je tvořeno vnější kostrou ukrývající množství specializovaných a párových orgánů. Díky „rosolovitosti“ těla červa je velmi obtížné zničit ho fyzickým poškozením. Červi jsou velmi teritoriální a agresivní. Jedná se o všežravce, neváhají napadnout člověka. O jejich inteligenci se vedou vášnivé spory, máme důkazy koordinovaných útoků jak na jednotlivce, tak na celá osídlení. Jejich role v ekosystému je nejasná, víme ale, že jsou závislí na mnoha nižších druzích. Pravděpodobné je, že se jedná o druh, který bude sloužit jako kořist jinému tvoru.

71

Aby nedocházelo ke zmatení žáků a též aby nebyla práce příliš obtížná, navrhuji, poskytnout žákům seznam několika (nejvýše deseti) druhů útočníků, proti kterým mohou být opatření konkrétně zaměřena. Vhodné bude, pokud druhy budou zastupovat rostlinou i živočišnou říši, hmyz a budou rozvrstveny mezi různá prostředí (mořští živočichové, polární, tropičtí, parazité apod.). Pro vytváření těchto druhů není třeba mít jiné, než rámcové znalosti biologie. Též není třeba inspirovat se fantastikou, současná příroda ve své pestrosti nabízí dost podnětů. Pro jednoduchost jsem se částečně inspiroval druhy popsanými v rozebírané tetralogii, jež sloužila jako inspirace pro tento projekt.

72

Devourer (požírač) – jedná se stvoření podobná hmyzu. Pavoukovití živočichové, stejně jako jiné druhy útočníků, jsou velmi žraví. Jedinec tohoto druhu je velký jako pěst, jeho hrozba spočívá v množství. Na rozdíl od jiných druhů je snadné ho mechanicky zničit, je však odolný vůči chemikáliím. Živí se hmyzem a malými savci, větší skupiny těchto tvorů byly spatřeny při konzumaci mršin. Lidem nebezpečný není. Domníváme se ale, že slouží jako nositel parazitů útočníků. S oblibou vytváří rozsáhlé kolonie v místech temných a vlhkých (podzemí, kanalizace, skládky). Stříbrný prach – ekvivalent rudého planktonu na souši. Jedná se o jemný prášek, vypouštěný do vzduchu určitými druhy rostlin útočníků. Ve vlhčím prostředí vytváří pavučinovité útvary či celé mraky. Ty jsou přenášeny větrem do dalších oblastí, kde vysychají a rozpadají se. Produkce prachu je ohromující, během několika dnů jsou vytvořena celá mračna, která poté padají na ohromná území krajiny. Zde slouží jako potrava dalších druhů. Prach je velmi hořlavý a rychle zanáší nechráněné součásti strojů. Ploskolebka trhavá – rostlinný druh útočníků. Oranžovo purpurová rostlina, šíří se velmi rychle podobně jako břečťan. Vytváří široké podzemní kořenové systémy, ze kterých na povrch rostou masivní květy. Ty jednak vůní lákají pozemský hmyz, také však produkují stříbrný prach. Ten pravděpodobně obsahuje jejich semena. Samotná rostlina člověku nebezpečná není, krom způsobování silných alergií.

73

Závěr Když jsem začínal psát tuto diplomovou práci, nebyl jsem si pochopitelně jist, zdali se mi podaří ověřit a potvrdit její základní tezi (a mj. i účel, s kterým byla psána). A to, zda specifická část literatury, vědecká fantastika, dnes již svébytný kulturní fenomén, může přinášet závažná témata spojená s morálkou a etikou. A zdali může tedy být využita při výuce občanské výchovy či základů společenských věd. Cíle práce byly ve zkratce následující: 1.

Seznámit čtenáře neznalého vývoje science fiction ve stručnosti s dějinami vývoje toho žánru v literatuře a vymezit ji oproti jiným žánrům jako je horor a fantasy.

2.

Na základě rozboru několika děl světové science fiction a děl vybraného autora české SF určit, zdali a jaká témata spojená s morálkou a etikou se v těchto knihách nacházejí a jak se dají využít při výuce.

3.

Doplnit tyto rozbory stručnými životopisy autorů knih.

4.

Vytvořit vzorové aktivity pro učitele ve škole.

Domnívám se, že jsem tyto cíle splnil Nejsnazším se ukázalo zpracování teoretické části, tj. dějin žánru, jeho definice a životopisy autorů. Protože tyto pasáže mají jen obecně informační ráz, jejich téma nebylo hlavním cílem práce, zpracovával jsem je s použitím encyklopedií, a to jak papírových, tak internetové, kontroverzní Wikipedie. Musím zmínit, že co se týče objektivity Wikipedie, záleží na tom, které téma a v které jazykové mutaci zpracovává. Skvělou pověst, co se týče objektivity, má např. německá mutace, já čerpal z anglické. Ta prochází turbulentnějšími změnami. Avšak jako důkaz zodpovědnějšího přístupu jejích tvůrců, administrátorů a přispěvovatelů lze uvést to, že uvádí citace a zdroje pramenů (které jsem dle svých možností ověřoval). Tato problematika by však byla spíše námětem na samostatnou práci. Každopádně považuji informační pasáže této práce vzhledem k jejímu zaměření za postačující a měly by zájemci neznalého dějin sci-fi poskytnout alespoň hrubou představu, o jaký druh literatury jde. Poněkud pozitivistický a encyklopedický text o vývoji žánru jsem v této podobě uvedl hlavně proto, že obsahuje jména dalších autorů, se kterými může učitel dále pracovat.

74

Další částí byly rozbory knih. Ty měly vždy několik cílů. Seznámit čtenáře s obsahem a motivy knihy, zodpovědět v úvodu nastíněné otázky a poskytnout rámcové otázky a témata, se kterými by učitel mohl o hodině pracovat (za předpokladu, že žáci budou s knihami obeznámeni). Domnívám se, že i v tomto případě jsem uspěl. Sám jsem byl několikrát překvapen, jak zajímavá témata jsou v této literatuře akcentována. A též, jak jsou zpracována. Dle mého názoru má použití vhodně vybraných děl72 světové i domácí sci – fi několik neoddiskutovatelných výhod: Tento druh literatury je mezi žáky poměrně populární a atraktivní a lze předpokládat, že je osloví spíše, než odborná literatura, filosofické spisy či učební texty. Také budou, jsou-li vhodně vybrány, pro žáky srozumitelnější. Tento druh literatury není v podstatě svazován mantinely ostatních žánrů, jak formálními tak i obsahovými. Velkým plus je tedy jeho spekulativnost, která může jít mnohem dále, než u obvyklých textů. Vědeckofantastická literatura nepracuje jenom s rozebíranými tématy, ale i mnoha dalšími a dá se teď kreativně využít i pro propojení výuky OV/ZSV s či v jiných předmětech.

Musím ovšem také zmínit rizika či nevýhody, které plynou z použití SF jakožto inspiračního zdroje pro výuku. Tento druh literatury je sice spekulativní, často však popisy budoucnosti podléhají zažitým stereotypům a klišé. S tím souvisí i určitá terminologie, kterou autoři běžně používají a která může být pro věci neznalého žáka či učitele matoucí (hyperprostor, umělá inteligence aj.). Předpokládá se, že žáci budou s knihami obeznámeni a budou je číst. Zde výrazně záleží na motivaci žáků i jejich postoji k četbě či sociokulturnímu zázemí. Učitel by si měl být vědom toho, zdali majorita třídy tuto literaturu přijímá či naopak ji považuje za zbytečnou či ji dokonce odmítá. Takto koncipované využití SF klade vyšší nároky nejen na kreativitu učitele a jeho schopnost adaptace a kritického myšlení, ale bohužel i na čas využívaný během výuky.

72

Rád bych zdůraznil, že uvedené knihy jsem vybral dle specifických, v práci uvedených kritérií. I přesto by dle těchto kritérií šly vybrat stovky či tisíce jiných děl, často různé kvality. Uvedená literatura je jen nepatrnou částí bohatého literárního žánru. Velmi zajímavými by mohla být i díla z jiných kulturních okruhů, např. asijského, latinskoamerického, francouzského či literatura zemí bývalého SSSR.

75

Důležité je vědět, že velké množství děl není psáno s nějakými ambicemi po hlubším zpracování zásadních témat ani neodrážejí striktně vědecké poznatky. Je nutné pečlivě vybírat, která díla použijeme. Hlavním cílem většiny z nich je čtenáře pobavit, což samo o sobě není špatné. Práce s důležitými tématy by však neměla sklouznout k práci s banalitami. Ne každá kniha, po které bychom sáhli, bude vhodná pro všechny třídy či žáky. Některé knihy obsahují kontroverzními témata pro určitou skupinu žáků (např. náboženství, evoluce aj.).

Poslední částí mé diplomové práce byly dva metodické materiály. První byl krátký, jednalo se o řízenou diskusi pedagoga s žáky. Tuto aktivitu jsem si sám v praxi ozkoušel a osvědčila se. Prezentováním výrazně odlišných morálních norem a zároveň představení sebe sama jakožto návštěvníka z jiné planety, úplného cizince neznalého našich norem, vedlo ve třídě, kde jsem tuto aktivitu zkoušel, k zajímavé a podnětné diskusi. Diskuse pomohla žákům uvědomit si, že naše morální normy mají určitý původ a nejsou objektivní v prostoru ani čase. Ostrý kontrast s jiným systémem je vedl k zamyšlení nejen nad původem a významem našich norem, ale i nad otázkou koexistence s kulturami, jejichž normy se výrazně liší. Druhý metodický materiál, tedy projekt, nebyl v praxi ozkoušen. Prezentuji ho jen jako nápad na druh projektu, s pro žáky (snad) atraktivním a neobvyklým tématem. Projekt je prezentován spíše orientačně, ale myslím si, že už v této podobě by plnil hlavní úlohu, tj. upozornění žáků na existenci ekologické etiky, zodpovědnosti za vlastní konání nejen směrem k lidské společnosti, ale světu kolem sebe. Předpokládám, že projekt takto koncipovaný by byl náročný na čas, prostředky a též schopnosti žáků.

Závěrem bych rád uvedl, že jsem si vědom nedostatků této práce. Slabší je rozsáhlá, ale relativně mělká teoretická část. Tu by jistě bylo možné rozpracovat více do hloubky s dalšími teoretickými materiály. To však nebyl hlavní cíl mé práce, proto tedy je tato část jen průřezová. Též záběr práce se nakonec ukázal být větším, než jsem čekal, což mě donutilo k většímu rozsahu práce, než jsem původně plánoval. Věřím ale, že ne n úkor srozumitelnosti. Myslím si však, že práce je velmi přínosná v tom, že studentovi pedagogiky či učiteli ukáže nevšední a zajímavý inspirační zdroj, který umožní novým způsobem pojmout stará témata či přidat nová, do výuky ZSV/ OV. Ukázkové aktivity zvyšují praktické využití práce, protože společně s rozbory poskytují návod, jak s uvedenou literaturou a motivy pracovat. Navíc, v SF lze využít i další motivy a pracovat i s jinými otázkami, než na které se zaměřila má práce. 76

Slovníček Con – z anglického Convention. Jedná se o zkrácení původního anglického slova, označující setkání fanoušků nějakého popkulturního fenoménu. Cony jsou často spojovány s fandomem v USA a tato země je též mnohdy považována za místo jejich vzniku. Množství conů bylo spojeno zejména s fenoménem Hvězdných válek či Star Treku, RPG her (či společenských her obecně). U nás začaly vznikat cony na základě potřeb a snah komunity v průběhu devadesátých let. Ačkoliv některé z nich zanikly, jiné fungují stále a další vznikají. I když se nejedná o fenomén vlastní většinové společnosti, obliba a množství těchto akcí stoupá. Cyberpunk - směr ve vědeckofantastické literatuře akcentující technologické, společenské a morální proměny lidstva v reakci na nástup výpočetních, bio a genetických technologií. Jedná se o značně pesimistický směr přibližně konce osmdesátých a první poloviny devadesátých let. Charakteristický je obdivem, ale i strachem a skepsi k výpočetní technice, počítačovým sítím, virtuální realitě, technologiím. Významnou roli v tomto druhu literatury hraje rozpad tradičních forem společnosti (rodina, státy) a dominance nadnárodních společností. Stejně tak je často v tomto žánru patrná obava z devastace životního prostředí a prohlubování sociálních rozdílů. Z románů uvedených v této práci nese prvky Cyberpunku např. Milénium: „Země bojující“ Ondřeje Neffa. Fandom – souhrnné označení pro fanouškovskou komunitu kolem kulturního fenoménu (v našem případě vědeckofantastické literatury). Fandom dnes hraje výraznou roli v činnosti (nejen) vědeckofantastických autorů. Poskytuje ohlasy a zpětnou vazbu k románům, samozřejmě jejich odbyt a též masovou kritiku. Vzrůst vlivu fandomu je spojen s možnostmi poskytovanými internetem. Fantasy – v nejširším významu druh fantastické literatury, charakteristické používáním magie a implementací prvků nadpřirozena do určitého prostředí. Hard sci-fi – označení pro výrazně technickou science fiction zaměřenou na co nejpřesnější faktografickou správnost, reflexi vědeckých poznatků a predikcí a technickou přesnost. High fantasy - (někdy též sword – sorcery: meč a čarodějnictví) – specifický subžánr fantasy, v dnešní době poněkud (protireakcí je např. hnutí New Weird) stagnující a spoutaný stereotypy. Je charakteristický dějem odehrávající se v středověkém či pseudostředověkém světě výrazně ovlivněném magií. V dílech tohoto žánru jsou též obvyklé různé fantastické rasy. Pro lepší představu čtenáře uvedu de facto zakladatele tohoto žánru (a fantasy obecně) J. R.R. Tolkiena a jeho slavné dílo Pán Prstenů. Jako zakladatele drsnějšího a hororovějšího proudu lze uvést R. E. Howarda (romány o barbaru Conanovi). 77

Horor- druh fantastické literatury snažící se vyvolat v čtenáři pocit strachu či nejistoty. Nemusí nezbytně obsahovat fantastické prvky, strachu obvykle dociluje konfrontací s neznámým, nejistotou, případně porušování dané skutečnosti. Městská fantasy – subžánr fantasy, specifický důrazem kladeným na popis a atmosféru městské aglomerace. Městská fantasy se stala populární v posledních několika letech (jako příklad lze uvést Chinu Mievilla, jehož nádraží Perdido je v této práci rozebíráno). Prvky nadpřirozena či magie jsou v tomto subžánru přítomny, nicméně samotný děj se nemusí nezbytně odehrávat v minulosti či světě podobném nějakému staršímu období dějin. Není neobvyklé, že tento žánr pracuje s městskými mýty či mýty obecně. New Weird – nový literární směr, který se odvrací od stereotypů hlavně literárního žánru fantasy, ale také fantastiky. Počátky má přibližně v devadesátých letech, kulminuje povídkami a romány publikovanými po roce 2000. Směšuje jejich atributy a témata dohromady s tématy a postupy tzv. vyšší literatury. Odráží problematiku moderní společnosti, jako např. otázky multikulturalismu, urbanistiky či mocenské kontroly. Jako významní současní zástupci tohoto směru jsou uváděni China Mieville, Jeff Vander Meer, Ian R. Mac Leod aj. K teoretickému rozboru a šíření tohoto subžánru sci-fi a fantasy přispěl český publicista Martin Šust. RPG – Z anglického role playing game (doslovně hra na role, u nás hra na hrdiny). Druh společenské hry pro vícero hráčů. Jeden z hráčů má roli vypravěče příběhu, který vytvoří určitý děj a postavy v něm figurující. Ostatní hráči jsou v této hře reprezentováni svými alter ego, postavami, se kterými vstupují do děje a interagují s prostředím a postavami vytvořenými vypravěčem. Hra využívá fantazie hráčů, celá se odehrává prostřednictvím verbálních popisů hráčů i vypravěče a jejich dialogů. V USA tento druh zábavy vznikl v komunitě hráčů deskových her, postupně si získal velkou oblíbenost a od devadesátých let se tyto hry (existují různé systémy pravidel a různé světy pro hráče) hrají i u nás. Určité prvky mají s těmito hrami společné některé psychoterapie (hraní rolí). Space opera – druh vědeckofantastické literatury zaměřující se na popisy existence člověka v kosmu, jeho střetávání se s jinými civilizacemi, popisy kosmických lodí, technologií, bitev, kolonizace apod. Do jisté míry lze v těchto románech vysledovat různé vlivy- od estetiky westernů až po reflexi problémů spojených s kolonizací. Velký rozkvět zažil tento subžánr fantastiky zejména ve spojení s rozvojem a nadšením kolem kosmického programu. Steampunk – poměrně nový druh fantastiky, obracející se inspirací k minulosti, zejména k éře viktoriánské Anglie (mnoho románů využívá poetiku Verneových děl). Steampunková 78

literatura je charakteristická využitím reálií věku páry, akcentací společenských problémů a často slouží toto pozadí jako motiv konfliktu mezi magií (přírodním, tradičním světem) a technologií (idejemi rozumu, pokroku a drancování). Nezřídka najdeme steampunkové prvky v dílech jiných žánrů či naopak prvky jiných druhů fantastiky v steampunku (magie a hororové elementy v „Branách Anubisových“ Tima Powerse). Thaumaturgie – ve fantastické literatuře je toto slovo používáno pro specifickou školu magie. Původem je z řečtiny (thaumat – zázrak). V této práci je používáno v souvislosti s románem Nádraží Perdido, kde označuje všechnu magii bez ohledu na její zaměření (přetváření, golemická, meteorolögická aj.).

79

Použitá literatura Literatura: Card Orson Scott, Enderova hra, překlad Nešpor František, Laser Books, Praha 1994, vydání první, 290 stran, ISBN 80-7193-118-7 Card Orson Scott, Mluvčí za mrtvé, překlad Kotrle Petr, Laser Books, Praha 2002, vydání druhé, 340 stran, ISBN 80-7193-121-7 Card Orson Scott, Xenocida, překlad Engliš Jiří, Laser Books, Praha 2002, vydání druhé, 460 stran, ISBN 80-7193-123-3 Card Orson Scott, Děti ducha, překlad Kotrle Petr, Laser Books, Praha 1998, vydání první, 308 stran, ISBN 80-7193-126-8 Gerrold David, Věc pro lidi, překlad Čapek Robert, And Classic, Praha 1992, vydání první, 437 stran, ISBN 80-85782-55-3 Lem Stanislaw, Solaris, překlad Pavel Weigel, Mladá fronta, a.s., Praha 2003, vydání třetí, 220 stran, ISBN 80-204-09998-x Miéville China, Jizva, překlad Milan Žáček, Laser - Books s.r.o., Plzeň 2004, vydání první,553 stran, ISBN 80-7193-176-4 Miéville China, Nádraží Perdido, překlad Milan Žáček, Laser - Books s.r.o., Plzeň 2003, vydání první, 607 stran, ISBN 80-7193-149-7 Mieville China, Železná rada, překlad Milan Žáček, Laser - Books s.r.o., Plzeň 2005, vydání první, 470 stran, ISBN 80-7193-196-9 Neff Ondřej, Milénium (Země ohrožená), Golem Ríša, Praha 1992, vydání první, 194 stran, ISBN neuvedeno Neff Ondřej, Milénium 2 (Země bojující), Golem Ríša, Praha 1994, vydání první, 205 stran, ISBN neuvedeno Neff Ondřej, Milénium 3 (Země vítězná), Golem Ríša, Praha 1995, vydání první, 252 stran, ISBN neuvedeno Powers Tim, Brány Anubisovy, překlad Václav Kříž, Najáda, Praha 1996, vydání první, 459 stran, ISBN 80-85632-36-5 Wells Herbert George, Válka světů, překlad Vladimír Svoboda, Triton, s.r.o., Praha 2005, Vydání první, 295 stran, ISBN 80-7254-706-2 80

Periodika: Enderova hra: Popiolek Jiří, Enderova hra aneb když děti válčí, Pevnost, 2006, sv. 1, s. 12 – 15 Solaris: František Novotný, Stanislaw Lem (věštec kybernetiky a vykladač světa), Magazín Fantasy and Science Fiction, jaro 2008, sv. 1, s. 193-204

Internetové zdroje: Card Orson Scott:

http://en.wikipedia.org/wiki/Orson_scott_card http://www.hatrack.com/osc/about.shtml

Gerrold David:

http://en.wikipedia.org/wiki/David_Gerrold http://www.gerrold.com/

Stanislaw Lem:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislaw_Lem

Mieville China:

http://en.wikipedia.org/wiki/China_Mi%C3%A9ville http://www.depauw.edu/sfs/interviews/mievilleinterview.htm

Neff Ondřej

http://www.spisovatele.cz/ondrej-neff http://www.scifiworld.cz/

Wells. Herbert George:

http://en.wikipedia.org/wiki/H._G._Wells http://en.wikipedia.org/wiki/The_War_of_the_Worlds

Encyklopedie: sci-fi: http://en.wikipedia.org/wiki/Science_fiction definice http://en.wikipedia.org/wiki/Definitions_of_science_fiction Kolektiv autorů, Universum (10 díl U-Ž), Euromedia Group, K.S. - Odeon, Praha 2001, vydání první, 953 stran, ISBN–0–85229-571-5 Kolektiv autorů, Ilustrovaný encyklopedický slovník III. Díl Pro-Ž, Academia, Praha 1982, vydání první, 976 stran, ISBN 505-21-856 Kolektiv autorů, Universum (3 díl H-F), Euromedia Group, K.S. - Odeon, Praha 2001, vydání první, 676 stran, ISBN–80-207-1063-9 Encyclopedia Britanica , Encyclopedia Britanica inc., 1993, 953 stran, ISBN-0-85229-571-5 Většina SF je pouhá fantasy (rozhovor s Geoffem Rymanem), překlad Adamovič Ivan, Ikarie, číslo 216 duben 2008, str. 16-18 81

Otázky, které může učitel položit žákům:...61

Recommend Documents