Osobnostní charakteristiky ve vztahu ke zdraví podporujícímu chování

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Psychologický ústav Studijní rok 2010/2011

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Osobnostní charakteristiky ve vztahu ke zdraví podporujícímu chování

Bc. Iva Řezáčová

Vedoucí diplomové práce: PhDr. David Kuneš, Ph.D. Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem pouţila.

V Brně 23. 4. 2011

............................. 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Davidu Kunešovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky. Také bych chtěla poděkovat PhDr. Jaroslavě Dosedlové, Dr., a doc. PhDr. Tomáši Urbánkovi, Ph.D, za podnětné konzultace a PhDr. Martinu Jelínkovi, Ph.D., za pomoc při statistickém zpracování dat. Dále bych ráda poděkovala Bc. Lukáši Krištofovi za převedení dotazníků do elektronické podoby. Své rodině a blízkým děkuji za laskavou podporu po celou dobu studia. Mé díky patří také všem respondentům za ochotu účastnit se výzkumu k diplomové práci. 3

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 8 1 ZDRAVÍ ................................................................................................................... 9 1.1 POJETÍ ZDRAVÍ A NEMOCI.................................................................................................... 9 1.2 TEORIE ZDRAVÍ .................................................................................................................... 11 1.3 INTEGRATIVNÍ POJETÍ ZDRAVÍ .......................................................................................... 16 2 OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKY SPOJENÉ SE ZDRAVÍ PODPORUJÍCÍM CHOVÁNÍM .............................................................................................................. 19 2.1 SELF-EFFICACY .................................................................................................................... 20 2.2 VNÍMAVOST K TĚLESNÉMU ZDRAVÍ ............................................................................... 21 2.3 MOTIVACE VYHNOUT SE ŠPATNÉMU TĚLESNÉMU STAVU ......................................... 22 2.4 MOTIVACE UDRŢET SI DOBRÉ ZDRAVÍ ........................................................................... 24 2.5 LOCUS OF CONTROL............................................................................................................ 25 2.6 OPTIMISMUS ......................................................................................................................... 27 3 ŢIVOTNÍ STYL A ZDRAVÍ ................................................................................. 29 3.1 PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY U LÉKAŘE ............................................................................. 29 3.2 VÝŢIVA A ŢIVOTOSPRÁVA ................................................................................................ 30 3.3 TĚLESNÁ HMOTNOST .......................................................................................................... 31 3.4 POHYBOVÁ AKTIVITA......................................................................................................... 32 3.5 KOUŘENÍ TABÁKU ............................................................................................................... 33 3.6 STRES ..................................................................................................................................... 34 3.7 SOCIÁLNÍ OPORA ................................................................................................................. 37 3.8 SPÁNEK .................................................................................................................................. 38 3.9 NEHODY A ÚRAZY ............................................................................................................... 39 4 CHARAKTERISTIKY VÝZKUMNÉHO SOUBORU Z HLEDISKA PODPORY ZDRAVÍ ..................................................................................................................... 41 EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 44 1 CÍLE A VÝCHODISKA VÝZKUMU ................................................................... 45 2 FORMULACE HYPOTÉZ..................................................................................... 46 3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU A SBĚR DAT ................. 47 4 VÝZKUMNÁ METODIKA ................................................................................... 50 4.1 THE MULTIDIMENSIONAL HEALTH QUESTIONNAIRE................................................. 50 4.2 DOTAZNÍK ZDRAVÍ PODPORUJÍCÍHO CHOVÁNÍ ............................................................. 53 5 ANALÝZA DAT .................................................................................................... 54 4

6 VÝSLEDKY ........................................................................................................... 55 6.1 POPISNÉ STATISTIKY .......................................................................................................... 55 6.2 T-TEST.................................................................................................................................... 57 6.3 KORELAČNÍ MATICE ........................................................................................................... 58 6.4 REGRESNÍ ANALÝZA ........................................................................................................... 61 6.5 POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ SE STANOVENÝMI HYPOTÉZAMI .......................................... 62 7 DISKUSE................................................................................................................ 66 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 71 SOUHRN ....................................................................................................................... 72 BIBLIOGRAFIE ........................................................................................................... 74 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................................... 80 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 81

5

ÚVOD S tématy psychologie zdraví jsme se seznámili při studijním pobytu v rámci programu Erasmus na Universidad Autónoma de Barcelona. Přednášky profesorů Antoniho Fonta a Francisca Villamarína pro nás byly inspirací při volbě zaměření naší diplomové práce. PhDr. David Kuneš, Ph.D., a PhDr. Jaroslava Dosedlová, Dr., nasměrovali náš zájem k práci Williama E. Snella a jeho výzkumu vlivu osobnostních charakteristik na podporu zdraví. Pohled na zdraví a nemoc se v průběhu staletí značně měnil. Od počátků rozvoje lidského poznání zajímala filozofy zejména otázka vztahu těla a duše. V antice se přikláněli k propojení psychické i fyzické sloţky člověka. Např. řecké slovo „sothein“ zahrnovalo: o uzdravení nemocného člověka o pomoc člověku v nebezpečí ţivota (např. utopení, ale i ztráty smyslu ţivota) o pomoc člověku, aby byl tělesně, duševně i duchovně zdráv S přibývajícími poznatky v oblasti medicíny začal být uznáván biomedicínský model. Ten chápal člověka jako stroj, jehoţ poškozené součásti je třeba opravit nebo vyměnit. Kaţdá nemoc měla jednu konkrétní příčinu tělesné povahy, coţ bylo patrné u nakaţlivých nemocí. Tento model podstatně přispěl ke zlepšení tělesného zdravotního stavu a prodlouţení průměrné délky ţivota. V průběhu 20. století došlo ke změně struktury nemocí, na které se nejčastěji umírá. Začal se do nich promítat i ţivotní styl jedinců. V 21. století nás místo nakaţlivých nemocí trápí srdečně-cévní onemocnění, nehody, chronické nemoci, nádory, atd. V dnešní době se nestačí zaměřit pouze na danou nemoc, je třeba upravit i ţivotní styl konkrétního člověka. Volba jídelníčku, nedostatek pohybu, kouření cigaret nebo sednutí za volant po probdělé noci či po poţití alkoholu jsou ovlivnitelné osobní volbou. Jaký ţivotní styl prospívá našemu zdraví a jaký nikoliv? To je jedna z otázek, kterými se zabývá psychologie zdraví. Také ji zajímá, co stojí za touto volbou. Mnozí lidé vědí, co je dobré pro jejich zdraví, ale nedělají to. Existuje velké mnoţství 6

informací o tom, které látky škodí zdraví. Někteří se jim vyhýbají, jiní ne. Proč? Mohou za těmito volbami stát určité osobnostní charakteristiky? Četné výzkumy naznačují, ţe ano. Naší diplomovou prací chceme přispět k rozšíření poznatků o této oblasti. Pokládáme si otázku, jaké osobnostní charakteristiky stojí za volbou zdraví podporujícího chování a které naopak tento výběr znesnadňují. Tato problematika je v zahraničí častým předmětem výzkumů (Snell, Johnson, 2002 a, 2002 b; Steptoe, Wardle, 2001 a, 2001 b; Lucas, Orshan, Cook, 2000; Gil-Lacruz, Gil-Lacruz, 2010; Lemos-Giráldez, Fidalgo-Aliste, 1997). V České republice jsou studie na toto téma méně početné. Jako výzkumnou populaci jsme zvolili vysokoškolské studenty, stejně jako Snell a Johnsonová (2002 b), neboť chceme porovnat naše výsledky s jejich výsledky. K výběru vysokoškoláků nás také vedly vývojové charakteristiky jejich věkového období, především vytváření postoje k hodnotám, mezi něţ zdraví patří. Dalším důvodem je úroveň vzdělání, díky níţ mohou být povaţováni za vzor či model pro ostatní členy společnosti. Jak naznačují výzkumy, jejich ţivotní styl má v podpoře zdraví značné rezervy. Dle Slováčkové, Dosedlové a Klimusové (2008) souvisí dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu v této populaci se svědomitostí, self-efficacy a emocionální stabilitou. Naším výzkumem chceme rozšířit repertoár osobnostních charakteristik, které ovlivňují podporu zdraví. Získané výsledky nám mohou naznačit směr dalších výzkumů. Detailnější znalost problematiky nám navíc v případě potřeby umoţní tvorbu cílenějších programů na podporu zdraví.

7

TEORETICKÁ ČÁST

8

1 ZDRAVÍ

„ Zdraví je slovo, které se v běţné mluvě uţívá v přerůzném významu. Proto je třeba snaţit se pochopit ideu, která tvoří jádro tohoto pojmu a je – třeba i jen skrytě – nedílnou součástí různých významů tohoto slova.“ D. Seedhouse (cit. dle Křivohlavý, 2001, str. 27)

Slovo zdraví pouţíváme běţně v kaţdodenní konverzaci. Kaţdý si pod tímto pojmem můţe představit něco jiného. Ani v odborné literatuře nenajdeme pouze jednu obecně uznávanou definici. V následujících podkapitolách shrneme moţné teoretické přístupy ke zdraví. Nejdříve se vydáme do minulosti hledat původní význam tohoto slova. Budeme pokračovat vymezením nemoci, protikladu zdraví. Následně představíme různé teorie a integrativní definice zdraví.

1.1

Pojetí zdraví a nemoci Abychom lépe pochopili významy, v nichţ se slovo „zdraví“ pouţívá v dnešní

době, vydáme se do minulosti hledat jeho původ. Vyvinulo se ze slova „zdravý“, které mohlo pocházet z řečtiny (celý, nedotknutý), z latinského salvus (celý, zdravý), z indoevropského sarva- (celý, neporušený) (Machek, 1997) nebo z indoevropského slova, jeţ znamenalo (jsoucí) z dobrého dřeva (Rejzek, 2001). Při vítání a oslavách se volalo zdráv (buď bylo vynecháno) nebo zdrávo, coţ znamenalo buď nám toto zdrávo neboli buďme živi. Slovo „zdravý“ je doloţeno ve většině slovanských jazyků (Holub, Lyer, 1978). Ve staročeštině toto slovo začínalo na „s“ (sdravý). Skládá se tedy z předpony s- a základu, který je ve staroperštině duruva (pevný).

„Sdravý“ bylo

základem pro slovo „zdraví“. Jak můţeme vidět, jednotlivé etymologické slovníky se poněkud liší v názoru na původ slova „zdravý“. V různých definicích ale můţeme najít společné prvky. Objevuje 9

se v nich myšlenka celistvosti, pevnosti. Křivohlavý (2001) uvádí, ţe pojem celku se dnes objevuje znovu ve směru zvaný holismus. Holistické, celostní pojetí zdraví zdůrazňuje komplexitu zdraví a vzájemnou propojenost jeho jednotlivých částí: tělesného, duševního, sociálního, event. i spirituálního zdraví (Kebza, 2005). Jaké jsou tedy výhody oné „celistvosti, pevnosti“? Ve všech lidských kulturách bylo a je zdraví kladeno na přední místo v hierarchii zastávaných hodnot, neboť umoţňuje nejen naplnění ţivota, dosaţení a udrţení stavu spokojenosti a štěstí, ale téţ plnohodnotné uplatnění ve společnosti. Ať uţ si kaţdý pod pojmem zdraví představuje cokoliv, v jedné věci existuje naprostá shoda: je dobré být zdráv – nebo vyjádřeno opačně – nikdo nechce být nemocen (Křivohlavý, 2001). Nemoc představuje fenomén, který podle stupně své závaţnosti můţe měnit pacientovu výkonnost a kvalitu jeho ţivota (Mlčák, 2007). Vyřazuje člověka z běţného ţivota, přináší jeho zásadní změny, je zdrojem bolesti, utrpení, strachu či úzkosti. Klade zvýšené nároky na adaptabilitu člověka a mobilizuje jeho tělesné a psychické síly. Je také výzvou k zamyšlení se nad hodnotou zdraví, kvalitou a smyslem lidského ţivota. Pojem nemoci prošel dlouhým vývojem, od biologického pojetí aţ po biopsychosociální. Biologické pojetí nemoci se vyvinulo během minulého století díky rozvoji přírodovědeckého poznání a bylo propracováno zejména v době, kdy byly objeveny mikroorganismy jako příčiny infekčních onemocnění. Člověk byl chápán jako velmi komplikovaný biologický systém, při jehoţ poruše je třeba opravit či odstranit vadný subsystém. Příčiny nemoci byly hledány uvnitř organismu, pacient na vzniku nemoci nenesl ţádnou vinu a rozhodující příčiny nemoci byly biologického charakteru. Na nemoc se pohlíţelo jako na poruchu normální činnosti a zdraví bylo bráno jako samozřejmost. V současné době se přikláníme k biopsychosociálnímu pojetí nemoci. V průběhu minulého století se totiţ radikálně změnila struktura nemocí, které vedou ke smrti (Křivohlavý, 2001). Z přehledů příčin úmrtí vyplývá, ţe zatímco na počátku 20. století se umíralo především na nakaţlivé nemoci, na začátku 21. století se umírá převáţně na nemoci, které souvisejí se způsobem ţivota (ţivotním stylem). Ukazuje se, ţe u mnoha nemocí nejsou příčinou jednoduše definovatelné patogeny (např. bacily nebo viry). V pozadí zhoršeného zdravotního stavu je moţno vidět např. rizikové formy chování typu kouření, malé pohyblivosti lidí, nezdravých dietních způsobů, atd. U kaţdé nemoci lze tedy najít v určité proporcionalitě vţdy jak aspekty biologické, tak

10

psychologické a sociální (Mlčák, 2007). Nemoc je biopsychosociální reakcí člověka na škodlivé podněty a má procesuální charakter.

1.2

Teorie zdraví Na zdraví lze pohlíţet z různých úhlů pohledu, existuje mnoho teorií zdraví.

Kaţdá k němu přistupuje trochu jinak, vyzdvihuje jeden nebo více z jeho aspektů. Seedhouse (1995, dle Křivohlavý, 2001) rozděluje teorie zdraví do čtyř skupin: 1. Teorie, které povaţují zdraví za ideální stav člověka, jemuţ je dobře (wellness). 2. Teorie, které chápou zdraví jako „fitness“ – normální dobré fungování. 3. Teorie, které se dívají na zdraví jako na zboţí. 4. Teorie, které chápou zdraví jako určitý druh „síly“.

Křivohlavý (2001) vychází z práce Seedhouse, avšak dělí teorie zdraví podle jiného měřítka. Uspořádal je podle toho, zda je zdraví povaţováno za prostředek k určitému cíli, nebo zda je chápáno jako cíl sám o sobě – jako „konečný stav veškerého našeho snaţení“. V konkrétních teoriích se objevují podobné myšlenky jako u Seedhouse, ovšem Křivohlavý je ještě dále rozdělil a rozpracoval: 1. Zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly Zdraví je povaţováno za určitý druh síly, která člověku pomáhá v ţivotě zdolávat různé těţkosti. 2. Zdraví jako metafyzická síla Představa zdraví jako něčeho, co člověku umoţňuje dosahovat vyšších cílů, neţ je samo zdraví (schopnost odolávat tlakům negativních ţivotních podmínek, pozitivně reagovat na ţivotní problémy a zvládat je). 3. Salutogeneze A. Antonovsky chápe zdraví jako celkovou charakteristiku postoje k ţivotu (smysl pro integritu, sense of coherence). 11

4. Zdraví jako schopnost adaptace Důraz je kladen na přirozenou lidskou adaptaci, schopnost upravit prostředí nebo změnit vlastní způsob ţivota. 5. Zdraví jako schopnost dobrého fungování Zdraví je povaţováno za stav optimálního fungování člověka vzhledem k efektivnímu plnění role a úkolů, k nimţ byl socializován. 6. Zdraví jako zboţí Toto pojetí nahlíţí na zdraví jako na něco, co se dá – jako zboţí na trhu – dodat, koupit nebo ztratit. 7. Zdraví jako ideál Do této skupiny patří známá definice Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO): „Health is a state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease or infirmity (Constitution of the World Health Organization, 1946).“ Zdraví tedy není definováno pouhou absencí nemoci či slabosti1, ale jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody.

I kdyţ se nám jednotlivé definice mohou zdát velmi odlišné, můţeme mezi těmito pokusy o definování zdraví najít společné některé prvky (Křivohlavý, 2001): 1. Zdraví chápou jako podstatně důleţitý moment s ohledem na uskutečňování ţivotních cílů. 2. Zdraví vidí jako dynamický jev, který se pohybuje v obou směrech od kladného pólu (dobrého zdraví) k zápornému pólu (nemoc). 3. Dobré zdraví chápou jako mimořádně vysokou a obecně velice ţádoucí ţivotní hodnotu.

1

Angl. slovo „infirmity“ lze také přeloţit jako churavost, vetchost, sešlost, neduţivost, atd.

12

4. Zdraví chápou v podstatně širším zorném úhlu neţ jen jako zdravé (normální) fungování lidského těla (berou v úvahu i psychické, sociální a duchovní dimenze zdraví). 5. Vidí úzký vztah mezi zdravím a kvalitou ţivota. 6. Kladou důraz na osobní odpovědnost člověka za jeho vlastní zdravotní stav. 7. Nevidí problém zdraví jen jako individuální otázku, ale zaměřují pozornost i na jeho komunitní, ekologickou a politickou podmíněnost.

Blaxterovo pojetí se v některých aspektech prolíná s předchozími teoriemi zdraví. Můţeme u něj opět najít myšlenku absence nemoci, jisté síly či energie, dobrého fungování. Na základě výsledků rozsáhlého výzkumu uskutečněného Univerzitou v Cambridge z počátku 90. let 20. století uvádí osm základních pojetí zdraví (Kebza, 2005): 1. Zdraví jako absence nemoci Ten, kdo netrpěl chorobami, neměl bolesti a nenavštěvoval lékaře, vykazuje dobré tzv. „pasivní zdraví“, stojící proti koncepci aktivně pojaté zdatnosti ve smyslu „fitness“. 2. Zdraví jako proţívaný stav oproti realitě „objektivního“ zdravotního stavu 3. Zdraví jako rezerva či záloha 4. Zdraví jako fyzická zdatnost („fitness“) 5. Zdraví jako energie a vitalita 6. Zdraví v podobě sociálních vazeb 7. Zdraví jako funkce ve smyslu schopnosti něco dělat s malým důrazem na pocity a proţívání 8. Zdraví ve smyslu psychosociální pohody

13

Břicháček (1999) zuţuje svou typologizaci do čtyř východisek. Opět můţeme najít společné prvky s předchozími teoriemi, např. zdraví jako sociální fungování. Bere však v úvahu i širší souvislosti zdraví a jeho proměnlivost: 1. Holistický přístup Zdůrazňuje pojetí člověka (ale i sociálních skupin) jako nedělitelného a integrovaného celku s řadou biologických, psychologických a sociálních sloţek. 2. Dynamický přístup Analyzuje proměnlivost zdravotního stavu v čase a zdraví chápe jako proměnlivý jev, který se prosazuje v celoţivotní perspektivě. 3. Sociální přístup Zařazuje jedince do širší sítě vztahů rodinných a skupinových a uvaţuje o jeho zdraví v souvislosti s jeho sociálními vztahy. 4. Interaktivní přístup Sleduje člověka v jeho širším prostředí (ekologické i politické).

Kebza (2005) shrnuje přednosti i nedostatky předchozích přístupů. Zmiňuje, ţe obecně lze kritizovat ty přístupy, kde je zdraví chápáno jako cíl sám o sobě, neboť v péči o zdraví by vlastně šlo o projev samoúčelného snaţení, jehoţ důsledkem by byl člověk nezajímající se o nic jiného neţ právě o své zdraví. Pojetí proţívaného stavu zdraví či nemoci bez ohledu na realitu aktuálního zdravotního stavu je kritizovatelné vzhledem k moţné nereálnosti proţívaných stavů. Pojetí zdraví ve smyslu sociálních vazeb lze vytknout redukcionismus tak komplexního jevu, jakým zdraví je, pouze na jednu z jeho dimenzí. Trţní přístupy, charakterizující zdraví jako komoditu, lze rovněţ podrobit kritice, neboť zdraví by nemělo být vzhledem ke svému významu pro ţivot a plnohodnotné uplatnění člověka povaţováno pouze za jeden z druhů zboţí, ale spíše za jedinečnou, výjimečnou hodnotu, s níţ nelze prostě obchodovat na základě uplatnění principů nabídky a poptávky. Salutogenetický přístup ke zdraví aţ příliš akcentuje roli salutorů, pozitivně zaloţených činitelů ovlivňujících zdraví, a to na úkor patogenů, negativních faktorů vzniku a rozvoje onemocnění, jeţ by tak mohly v případě

14

dominujícího uplatnění zásad salutogeneze zůstat ve stínu pozornosti zdravotníků delší dobu nerozpoznány. Přístupům stavícím zdraví do role ideálního stavu lze oponovat v tom, ţe kaţdý ideál by měl být vzorem, jehoţ napodobení by mělo být v reálně dosaţitelných moţnostech většiny lidí, a ne realitě více méně vzdálenou a pro řadu lidí – pacientů – nenaplnitelnou fikcí. Přesto se zdá, ţe po zhodnocení všech těchto tendencí a přístupů mají právě přístupy pojímající zdraví jako ideální stav řadu předností, především v podobě základní pozitivní orientace: zdraví je chápáno jako ţádoucí kladný prvek lidského ţivota. V definici WHO (plné znění zkratky viz Seznam pouţitých zkratek str. 80) je nedostatečně vymezen pojem well-being a jsou opomenuty spirituální a etické dimenze zdraví. Ovšem tyto nedostatky jsou vyváţeny přednostmi této definice, tedy orientací na zdraví jako kladně vymezený, ţádoucí, tedy motivující, ale přitom přirozený stav, který je hoden následování pro naprostou většinu populace. Dalším kladem je vymezení zdraví jako mezioborově pojatého jevu v souladu s bio-psychosociálním modelem zdraví. Formulace této definice je stručná, srozumitelná a přitom relativně výstiţná, je akceptovatelná pro převaţující část široké i odborné veřejnosti. V roce 1977 byla tato definice upravena na znění: „Zdraví je schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní ţivot“ (Vurm et al., 2007). Můţeme tedy konstatovat, ţe se WHO odklonila od pojetí zdraví jako ideálního stavu, aby vyzdvihla fungování jedince. V roce 1998 přijala WHO dlouhodobý program pro zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva nazvaný „Health for all in the 21 st century“ (Zdraví pro všechny v 21. století). Navázal na program „Zdraví pro všechny do roku 2000“, jehoţ klíčovou otázkou byla tato zásada Ústavy WHO: „Dosaţení nejvyšší úrovně zdraví je jedním ze základních práv kaţdého člověka bez rozdílu rasy, náboţenství, politického přesvědčení a ekonomického nebo sociálního postavení“. V tomto značně širokém pojetí pokračuje program Zdraví pro všechny v 21. století. Jedná se o komplexní strategii, jak dosáhnout v prvních dvou desetiletích 21. století podstatného zlepšení zdraví lidí v evropských státech. Program zdůrazňuje tři základní etické zásady: zdraví jako základní lidské právo, ekvitu (rovnost) a solidaritu, aktivní podíl jednotlivce, skupin, obcí, organizací státu v otázkách zdraví. Na příkladu vývoje definice zdraví dle WHO chceme ilustrovat vývoj pojetí zdraví jako ideálu, přes dobré fungování v sociálním a ekonomickém kontextu, aţ 15

k uvaţování o etických aspektech a aktivním podílu jedince. Souhlasíme s Kebzou, ţe zdraví nelze zjednodušovat pouze na jeden z jeho aspektů (viz str. 14). Zdraví je bezpochyby komplexní jev a při jeho zkoumání musíme brát úvahu různé souvislosti. Bio-psycho-sociální model zdraví povaţuje tělo a duši za dva neoddělitelné aspekty dané skutečnosti (Křivohlavý, 1999). Chápe biologické, psychologické a sociální faktory jako multifaktorové pole se sloţitou interakcí těchto faktorů jak na vstupu, tak i na výstupu všude tam, kde jde o zdraví a nemoc. Podobně uvádí Gil-Lacruz a GilLacruz (2010), ţe zdraví je důsledkem rovnováhy mezi sociologickými, tělesnými a fyziologickými faktory. Někteří autoři si uvědomují tuto skutečnost i nedostatečnost zjednodušených typologizací. Snaţí se proto integrovat do své definice zdraví více přístupů, zohlednit více faktorů.

1.3

Integrativní pojetí zdraví Jak můţeme vidět z předchozích definic a jak uvádí i Kebza (2005, str. 10),

„pojem zdraví je přes zdánlivou, především dříve přijímanou jednoznačnost svého obsahu (člověk buď je, nebo není zdráv) nepochybně pojmem komplexní povahy, jehoţ přesná, výstiţná a všeobecně bez výhrad přijímaná definice dosud neexistuje, jehoţ rozměry jsou multidimenzionální a jehoţ zaloţení je mezioborové [...]“. David Seedhouse (1995, dle Křivohlavý, 2001, str. 39) upřesňuje podmínky nezbytné pro dobrý zdravotní stav: „Optimální zdravotní stav určité osoby závisí na stavu souboru podmínek, které jí umoţňují ţít a pracovat tak, aby byly splněny její realisticky zvolené a biologické moţnosti (potenciály).“

Seedhouse uvaţuje o tom, ţe my všichni máme určité fyzické (tělesné) a intelektuální potenciály (viz jejich realizace ve fyzických výkonech, inteligenčním kvocientu, tvořivých schopnostech). Co se z těchto potenciálů aktualizuje, závisí jednak na člověku, jednak na jeho ţivotních podmínkách. Termínem podmínky rozumí Seedhouse vše, co ovlivňuje či můţe ovlivňovat lidskou aktivitu (základní biologické potřeby a potřeba smyslu ţivota, přístup k informacím o faktorech ovlivňujících ţivot člověka, dovednosti pracovat s informacemi, ohled na druhé lidi a prostředí). Aktuální

16

stav zdraví určité osoby v dané chvíli závisí na stupni, v němţ jsou tyto podmínky v praxi realizovány. U Křivohlavého (2001, str. 40) je v jeho vlastní definici zdraví patrná tendence chápat zdraví jako „celek“, coţ koresponduje s původním významem tohoto slova. Dále zmiňuje kvalitu ţivota, ohleduplnost k ostatním a navíc přidává duchovní dimenzi: „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umoţňuje dosahovat optimální kvality ţivota a není překáţkou obdobnému snaţení druhých lidí.“

Kvalita ţivota je přitom definována s ohledem na spokojenost daného člověka s dosahováním cílů určujících směřování jeho ţivota. Cíle směřování ţivota jsou hodnoceny podle hierarchie hodnot (duchovního hlediska). Ta se týká cílů, k nimţ je ţivotní úsilí daného člověka zaměřeno. Birchner (2005, str. 336) navrhuje revizi klasických teorií zdraví, vymezuje se zejména vůči definici WHO: „Zdraví je dynamický stav osobní pohody charakterizovaný tělesným, duševním a sociálním potenciálem, který uspokojuje poţadavky ţivota odpovídající osobní a kulturní zodpovědnosti a zodpovědnosti vzhledem k věku. Pokud potenciál nedostatečně uspokojuje tyto poţadavky, výsledným stavem je nemoc.“

Zdravotní stav tedy můţeme popsat jako potenciál, který mají jedinci k dispozici ke zvládání ţivotních poţadavků. Termín potenciál zahrnuje všechny budoucí schopnosti zvládat tyto nároky. Obecně má zdravý jedinec daleko lepší budoucí předpoklady zareagovat na různé výzvy neţ ten nemocný. Všechny tři definice chápou zdraví jako prostředek k naplnění vlastního potenciálu, přičemţ zdraví je ovlivňováno mnoha faktory. Seedhouse zdůrazňuje důleţité podmínky dobrého zdravotního stavu, na základě toho se aktualizují či nikoliv určité potenciály. Křivohlavý přidává do své teorie duchovní dimenzi a význam ţivotních hodnot. Birchner zmiňuje dynamiku zdravotního stavu a potenciál, pomocí něhoţ můţeme reagovat na ţivotní poţadavky. Ať uţ se připojíme k jakékoliv z výše uvedených teorií, je podle nás třeba chápat zdraví jako celkový stav jedince a také jako 17

součást jeho ţivotního kontextu. Různé aspekty bytí člověka nefungují odděleně. Tělesné, duševní, sociální a duchovní vlivy se podílejí na aktuálním stavu člověka společně. V naší práci si pokládáme otázku propojení psychické a tělesné dimenze, vlivu osobnosti na tělesné zdraví. Existují charakteristiky, které mohou přispívat k podpoře zdraví a jiné, které mají na zdraví negativní dopad? Naším výzkumem chceme přispět k rozšíření poznatků o této problematice.

18

2 OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKY SPOJENÉ SE ZDRAVÍ PODPORUJÍCÍM CHOVÁNÍM

„Čistota je půl zdraví a veselost celé.“ B. Němcová (cit. dle Plachetka, 1996, str. 369)

Mnoho z nás zaţívá čas od času zdravotní problémy (Snell et al., 1991). Často jsou jejich příčinou určité osobnostní sklony2, které negativně ovlivňují zdraví a fyzickou zdatnost. Jiné mohou mít na zdraví zase pozitivní vliv. Z tohoto úhlu pohledu je osobnost důleţitým aspektem lidského zdraví a fyzické pohody. Osobností rozumíme individualizovaný systém psychických procesů, stavů a vlastností, které jednak vznikají socializací (působením výchovy a prostředí), jednak přetvářením vrozených vnitřních podmínek organismu, a determinují a řídí předmětné činnosti jedince i jeho sociální styky (Smékal, 2004). Osobnost je organizovanou a integrovanou celostí sloţek, částí, jednotek a elementů. Snell et al. (1991) zmiňuje, ţe výzkumy vlivu osobnostních sklonů na tělesné zdraví se objevují jiţ od 80. let 20. století. Jako příklad uvádí výzkum sebeúcty u pacientů s rakovinou či objevení vlivu locus of control na zdravotní stav. Autoři činí závěr, ţe osobnostní charakteristiky je třeba brát daleko více v úvahu, kdyţ zkoumáme proměnné, jeţ podporují tělesné zdraví a zdatnost. Během posledních třiceti let se výzkumy vlivu osobnostních předpokladů na zdraví zaměřují např. na optimismus, nezdolnost (hardiness), self-efficacy, chování typu A, sebeúctu, osobní kontrolu, sociální oporu, atd. (Snell, 2002 b). Psychologové se ve své snaze lépe pochopit vliv osobnostních charakteristik na zdraví dále zaměřují např. na extraverzi, neuroticismus (Prihodova, Nagyova, Rosenberger, 2009) a otevřenost 2

V angl. originále je pouţit termín „tendency“, který lze přeloţit jako tendence, sklon.

19

(Nitch, Boone, 2004); locus of control spojené se zdravím (Lemos-Giráldez, FidalgoAliste, 1997); naučenou bezmocnost (Lucas, Orshan, Cook, 2000); dispoziční optimismus a pesimismus, self-efficacy týkající se zdraví (Hankonen et al., 2010), atd. V následujícím textu se zmíníme o osobnostních charakteristikách, které se objevují v dotazníku The Multidimensional Health Questionnaire (MHQ) W. E. Snella a G. Johnsonové. Neuvádíme zcela všechny, neboť z důvodu potřeby dotazník zkrátit jsme vybrali 8 z nich.

2.1

Self-efficacy Self-efficacy je jedním z ústředních pojmů teorie sociálního učení A. Bandury,

později přepracované do podoby sociálně kognitivní teorie (Kebza, 2008). Autor usiluje prostřednictvím této teorie o výklad lidského chování z pozic tzv. triadického recipročního determinismu: tento pojem vyjadřuje vzájemné působení tří hlavních skupin faktorů (chování, vnitřní osobnostní dispozice a vnější prostředí). Self-efficacy je v rámci této teorie chápána jako důvěra ve vlastní schopnosti, či jako „sebeuplatnění“, jeţ umoţňuje podle Bandury ovlivňování uvedených determinant člověkem. Percepce self-efficacy ovlivňuje podle Bandury myšlenkové vzorce, jednotlivé prováděné aktivity, ale téţ emocionalitu, zejména v kontextu celkového emočního vzrušení a aktivace (arousal). Lidé se vyhýbají těm situacím, o nichţ se domnívají, ţe přesahují jejich schopnosti (De Ridder, 2004). Percepce self-efficacy také ovlivňuje, kolik úsilí a vytrvalosti lidé vynaloţí tváří v tvář překáţkám. Kdyţ věří, ţe nakonec selţou, je nepravděpodobné, ţe vytrvají ve svých snahách dokončit nějaký úkol. Vyšší percepce self-efficacy je tedy spojena s větší mírou motivace a záměrem chovat se určitým způsobem. Hodnocení úrovně self-efficacy se můţe opírat o čtyři druhy informací: za nejefektivnější je Bandurou povaţována autentická zkušenost se zvládnutím úkolu, dalším zdrojem je zástupná zkušenost s demonstrací výsledků činnosti druhých lidí jako vzorů (Kebza, 2005). Třetím zdrojem je přesvědčování lidí o tom, ţe mají potřebné schopnosti, znalosti a dovednosti a posledním, čtvrtým zdrojem informací jsou informace o vlastním zdravotním stavu. Koncepce self-efficacy byla vytvořena s cílem zprostředkovat reflexe účinnosti vlastního osobního úsilí o něco a současně umoţnit 20

změření úrovně tohoto přesvědčení lidí o jejich schopnostech. Self-efficacy se povaţuje za základ nově utvářeného chování a umoţňuje kvantifikovat úroveň tohoto základu nového chování. V řadě studií se ukázalo, ţe self-efficacy je mimořádně dobrým obranným faktorem proti stresu (Křivohlavý, 2001). Zmíněná charakteristika úzce koreluje např. s kvalitou ţivota, úspěšným zvládáním těţkostí a kognitivních úkolů (např. intelektuálních zkoušek); s volbou zdraví podporujícího ţivotního stylu (Jackson, Tucker, Herman, 2007), konkrétně např. s vyšší četností fyzické aktivity (Martin et al., 2008), i s udrţením návyků podporujících zdraví v budoucnosti (Kreutz, Ginsborg, Williamon, 2009)3. Ukázalo se, ţe tato představa o vlastní schopnosti řídit chod dění má úzký vztah k uţití aktivních strategií zvládání stresu a hraje důleţitou roli v ţivotě starých a nemocných lidí, tzn. snadno zranitelné populace (Křivohlavý, 2001). Obecně lze říci, ţe tam, kde se lidé domnívají, ţe jsou s to kontrolovat (řídit) chod dění, lépe zvládají vlastní emocionální stav a také se aktivně staví čelem k hrozícím nepříznivým ţivotním vlivům.

2.2

Vnímavost k tělesnému zdraví Dle Snella a Johnsonové (2002 b) souvisí tento pojem s uvědomováním

vlastního těla a s vnímavostí k tělesným pochodům. Podobný koncept pouţily ve své studii i Slováčková, Dosedlová a Klimusová (2008). Jejich výsledky naznačují, ţe schopnost registrovat a vnímat dění ve vlastním těle je významným předpokladem uplatnění zdraví prospěšných návyků. Pokud jedinec nedokáţe rozlišit, kdy se cítí lépe a kdy hůře, pak pro něj respektování zásad zdravého ţivotního stylu nemá ţádný význam, protoţe nedokáţe zachytit jejich přínos. Jak uvádí Vašina (1999), tělo je zakotveno v realitě světa, existujícího nezávisle na představách člověka, na jeho vnitřním světě. Mysl můţe být v tom samém okamţiku kdekoliv, nezávisle na čase a prostoru. Zakotvenost mysli v těle dává člověku šanci k pochopení smysluplnosti světa a smyslu vlastní existence v něm. Člověk „optimálně

3

Pro self-efficacy týkající se zdraví je v anglické literatuře pouţíván termín „health self-efficacy“.

21

funguje“ jen jako celistvá lidská bytost, tzn. tehdy, kdyţ rozumí a přijímá všechny aspekty svého bytí, a to aspekt duchovní, duševní i tělesný. Proţitek tělesného Já je označován jako tělesné schéma (Slepička, Hošek, Hátlová, 2006). Pohyb ţivé bytosti je základním projevem jejího ţivota. Motorika se promítá do schopnosti vnímat, hodnotit a uţívat prostorové vztahy. Tělo je hlavním prostředkem sebevnímání, sebepochopení a interakce s okolím. Pohyb je také nositelem informace o procesech ve vnitřním prostředí, nejen o stavu vnitřních orgánů, ale především o stavu mysli. Analýzou pohybového projevu člověka je moţno předpokládat úroveň aktuálního tělesného a duševního stavu. Vnímání sebe sama skrze vlastní tělo lze zesílit pomocí tělesných cvičení, která navozují situace k vyjadřování svých pocitů a k proţívání prostřednictvím svého těla. Učí nás zůstávat v kontaktu se svým tělem při řešení myšlenkových operací. Pocit a proţitek - vnímání informací prostřednictvím svého těla se tak stává reálným objektem, jehoţ prostřednictvím můţe člověk svou činnost konfrontovat. Tělesný proţitek umoţňuje pochopit nejen sebe sama, ale i smysl vlastní existence. Dává prostor pro vytvoření „Já“ a hranic „Já“. Změny navozené vědomým pohybem mají bezprostřední vliv na psychické funkce. Vnímání těla a jeho potřeb napomáhá strukturální proměně mysli a stavu vědomí. Na základě změny proţívání jsou vyvíjeny nové způsoby jednání. Poznání o vlastním proţívání dává moţnost cílevědomému jednání, k aktivnímu vytváření vlastního světa.

2.3

Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu Snell a Johnsonová (2002 b) pouţívají v MHQ (viz Seznam pouţitých zkratek

str. 80) pojmu motivation to avoid unhealthiness, jeţ odráţí snahu jedince vyhnout se onemocnění. Pojetí a vymezení nemoci a nemocnosti jako vyjádření změn zdravotního stavu je komplementární pojetí a vymezení zdraví (Kebza, 2005). Nemoc je v odborné literatuře rovněţ pojímána různě: kromě pojetí kontinua „zdraví-nemoc“ se objevují nejčastěji odkazy na příznaky (symptomy) nemoci, příčiny nemoci, jimiţ se zabývá v rámci medicínských disciplín etiologie, nebo na důsledky, které proţití nemoci pro člověka nebo skupinu znamená.

22

V zásadě platí v medicíně i psychologii shoda v potřebě rozlišení choroby v objektivním slova smyslu, zaloţeném na diagnóze (disease), a nemoci ve smyslu subjektivně proţívaného aktuálně zhoršeného zdraví (illness). Termín disability pak označuje tělesnou nebo duševní nezpůsobilost, event. invaliditu, jeţ se můţe projevit jako moţný důsledek objektivně či subjektivně pojímané nemoci (disease, illness). Nezpůsobilost můţe být chápána jako důsledek mentálních reprezentací zdravotního stavu dané osoby. Jestliţe si jedinec osvojí a převezme zvládací procesy k určení a vyuţití těchto reprezentací, můţe tak ovlivnit zdravotní stav včetně souvisejících činností a vzniku či omezení nezpůsobilostí a poškození. V této souvislosti zmiňme sociálně-kognitivní teorii A. Bandury. Podle něj jsou motivace k chování ve vztahu ke zdraví a nemoci a výsledné chování ovlivněny důvěrou ve vlastní schopnosti (selfefficacy) i očekáváním výsledků daného chování (Villamarín Cid, Álvarez Moleiro, 1998). Vliv psychiky na určitá onemocnění je proto třeba brát v úvahu. Pro vznik nemoci je nutná vzájemná součinnost tří skupin faktorů (tzv. etiologická triáda) (Kebza, 2005): 1. Vlastní původce určité nemoci, jenţ můţe ovlivnit vznik a vývoj nemoci svou přítomností, ale v některých případech i svou absencí. 2. Osobnost

jako

psychologickými,

specifický

nositel

behaviorálními,

nemoci

s jejími

fyziologickými

demografickými, a

sociálními

charakteristikami. 3. Vnější prostředí ve smyslu přírodního, společenského a civilizačního prostředí. Obecně lze konstatovat, ţe za chorobu či nemoc je třeba povaţovat kaţdou objektivně či subjektivně zjistitelnou poruchu zdraví včetně poruchy adaptačních mechanismů. Přesvědčení jedince o riziku onemocnění se mohou objevit v případě, kdyţ srovnává přesvědčení o svém zdravotním stavu, zdravotních zvyklostech a rodinné historii s přesvědčeními o příčinách onemocnění (Steptoe, Wardle, 2004). Vnímání rizika aktivuje reprezentace nemocí. Jedná se o organizovaná přesvědčení o tom, jak nemoc ovlivňuje tělo, o jejím pravděpodobném vlivu na ţivotní aktivity a zkušenosti, o její léčitelnosti, atd. Reprezentace zahrnuje jak abstraktní, konceptuální informaci (reprezentovanou slovními výroky v paměti), tak i konkrétní, citově evokující představy 23

(např. ţivé vzpomínky na migrénu). Vnímání rizika a aktivace reprezentace nemoci můţe hrát důleţitou roli v ovlivnění chování souvisejícího se zdravím. Jedinec se můţe vyhýbat poškození svého zdraví např. tím, ţe se bude snaţit minimalizovat „health risk behavior“. Steptoe a Wardle tímto pojmem rozumí aktivitu prováděnou s takovou četností nebo intenzitou, která zvyšuje riziko úrazu či onemocnění. Do této kategorie zařazují např. kouření, konzumaci omamných látek, nestřídmou spotřebu alkoholu, některé typy sexuálního chování a řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu.

2.4

Motivace udržet si dobré zdraví Zatímco účelem preventivního čí zdraví chránícího chování (health-protecting

behavior) je sníţit riziko nemoci, neschopnosti nebo smrti, cílem zdraví podporující chování (health promoting behavior) je optimalizace celkové úrovně osobní pohody (Blacconiere, Oleckno, 1999). Pojem „health (promoting) behavior“ je velmi podobný Snellově definici termínu „motivation for healthiness“ (motivace udrţet si dobré zdraví). Health behavior vyjadřuje činnosti a úkony osob, přesvědčených o nutnosti či prospěšnosti zachování zdraví za účelem prevence nemocí (Kebza, 2005). Četné mezikulturní studie uvádějí odhady o více neţ 50% ovlivnění všech náhlých úmrtí faktory souvisejícími s chováním a ţivotním stylem. Podobně je v literatuře doloţeno, ţe chování a ţivotní styl přispívají pravděpodobně více neţ 54% k variabilitě příčin kardiovaskulárních onemocnění, dosud nejčastější příčině úmrtí ve vyspělých zemích. V definici health behavior zatím nepanuje obecná shoda. Kasl a Cobb (1966, dle Steptoe, Wardle, 2004) se jako první pokusili vytvořit jeho formální definice. Health behavior je v jejich podání jakákoliv aktivita, kterou jedinec provádí s přesvědčením, ţe je zdravý díky tomu, ţe předchází onemocněním nebo je odhalí v asymptomatickém stadiu. Health behavior je ovšem uskutečňováno i jedinci s diagnostikovaným onemocněním, kteří se tak snaţí zpomalit jeho progresi. Health behavior můţe být navíc prováděno nejen ze zdravotních důvodů, ale i např. kvůli dobrému vzhledu, sociálním aspektům nebo hře v týmu. Zdravotní motivy tedy mohou být v mnoha případech relativně nedůleţité. Steptoe a Wardle proto nabízí definici health behavior jako aktivit, které mohou pomáhat v prevenci nemocí, zjistit onemocnění v počátečním stadiu, 24

podporovat zdraví nebo chránit před úrazem. Do této kategorie patří pravidelné tělesné cvičení, pestrá strava, pouţívání krému na opalování, pouţívání bezpečnostních pásů, bezpečné řízení, vyuţívání moţností lékařského screeningu. Zdraví podporující ţivotní styl zahrnuje daleko více neţ prevence nemocí a je charakterizován takovými typy chování, které vedou k optimální osobní pohodě, sebeaktualizaci a osobnímu naplnění (Blacconiere, Oleckno, 1999). Povaţujeme za důleţité odlišit tyto dvě kategorie, proto jsme do našeho výzkumu vybrali jak subškálu motivace vyhnout se špatnému tělesnému zdraví, tak i motivace k udržení zdraví.

2.5

Locus of control V pojetí koncepce lokalizace kontroly (locus of control, LOC) Juliana Rottera

(1966) se lidé navzájem liší podle zobecnitelného, generalizovaného očekávání a přesvědčení, jak jsou determinováni ve svém chování a jeho důsledcích (Kebza, 2008). Koncept byl původně známý jako „locus of control of reinforcement“ (Arogundade, Itua, 2010). Rotter věřil, ţe lidské chování je usměrňováno zpevňováním, tj. odměnami a tresty, a ţe díky nim si jedinci vytvoří názor na příčinu svého jednání. LOC objasňuje, jak si lidé vysvětlují, co se jim v ţivotě stává, a proč se chovají určitým způsobem. Pojetí LOC si vysvětlíme na příkladu problému, před nímţ jedinec stojí, případně před těţkostí, do které se dostal (Křivohlavý, 2001). Na jednom konci kontinua jsou lidé, kteří vycházejí ze sebe, z vlastních schopností, moţností a dovedností, ze své vlastní iniciativy a chuti „jít do boje“. Ty označuje J. Rotter termínem lidé s interním LOC (interní znamená „vnitřní“ – osobní ohnisko řízení vlastní činnosti). Na druhém konci kontinua jsou ti, kteří vycházejí z toho, co je před nimi, a domnívají se, ţe těţká situace se vyřeší sama, např. v důsledku zásahu osudu, náhody, štěstí, mocných druhých (powerful others) či na nich nezávislé změny okolnosti (Rotter, 1990). Iniciativa podle nich nevyjde z nich samých, ale ze situace, ve které jsou. Je tedy jedno, jak se zachovají, protoţe ať udělají, co udělají, výsledek podle nich stejně nemohou ovlivnit. Jedince s tímto postojem označuje J. Rotter termínem lidé s externím LOC (externí znamená „jsoucí mimo daného člověka“, tj. řešení situace

25

očekávají tito lidé z vnějšku) (Křivohlavý, 2001). Někde mezi těmito dvěma extrémy – v této dimenzi iniciativy řízení děje – se nachází podle Rottera kaţdý z nás. V řadě ověřovacích studií bylo zjištěno, ţe tato kategorizace je relativně stabilní v čase a umoţňuje v případě vnitřní lokalizace kontroly zaujímat aktivní, samostatný, sebevědomý a účelný styl zvládání náročných situací (Kebza, 2008). Interní LOC je spojeno s aktivním přístupem k ţivotu a s větší dostupností sociální opory (Martínez García, García Ramírez, Maya Jariego, 2002). Externí LOC zase souvisí se stresem. Můţeme najít spojitost mezi zaţíváním stresových situací a fatalistickým přesvědčením. Kdyţ jsou externalisté konfrontováni se stresory, pouţívají maladaptivní copingové strategie (Myers, Newman, Enomoto, 2004). Lidé s interním LOC se s větší pravděpodobností věnují podpoře zdraví, konkrétně cvičení či zvládání stresu, a pociťují odpovědnost za své zdraví (Lucas, Orshan, Cook, 2000). Přesvědčení jedince, ţe výsledek určité situace je mimo jeho kontrolu, můţe vést k rozvoji naučené bezmocnosti. Ve skupině jedinců ve věkovém rozmezí 21-65 let ovlivňovala bezmocnost negativně rozhodování a provádění chování zaměřeného na zdraví a byla přímo spojena s horším duševním zdravím a osobní pohodou. Internalisté si více všímají své váhy, jsou aktivnější ve své snaze kontrolovat ji a věří, ţe se jim to podaří (Furnham, Greaves, 1994). Internalita je mj. spojená s vyšší sebeúctou. Ze studie Furnhama a Greavesové vyšlo najevo, ţe rozdílné přesvědčení o kontrole vzhledem k tvaru těla vedlo k různému vnímání sebe sama a s tím spojenému chování. Lidé, u nichţ převládaly výroky vztahující se k internímu LOC, kladli velký důraz na tvar postavy a na cvičení jako prostředek k dosaţení tohoto cíle. Věřili, ţe mohou změnit tvar své postavy, a proto volili takový typ chování, který jim to zaručí. Oproti tomu vysoký počet bodů v kategorii externího LOC souvisí s nízkým sebevědomím a depresí. Tito lidé cvičili kvůli zdraví, protoţe věřili, ţe tvar jejich postavy je určen geny nebo metabolismem, a ţe s ním tedy nemohou nic dělat. V souvislosti se zdravím se objevuje termín „health locus of control“. Steptoe a Wardleová (2001 b) se ve své studii zaměřili na vztah jednotlivých typů health locus of control a zdraví podporujícího chování. Výzkumu se účastnilo přes 6000 vysokoškolských studentů (18-30 let) z 18 evropských zemí. Výsledky naznačují, ţe studenti s vyšším počtem bodů ze škály internal health LOC se budou s větší 26

pravděpodobností věnovat šesti z deseti druhů zdraví podporujícího chování (cvičení, pravidelná snídaně, denní čištění zubů, konzumace vlákniny, omezení přísunu soli a tuků). Health locus of control typu náhoda (chance) bylo také spojeno s šesti z deseti druhů zdraví podporujícího chování, v tomto případě ovšem negativně (kouření, konzumace alkoholu, pravidelná snídaně, kaţdodenní konzumace ovoce, konzumace vlákniny, omezení přísunu tuků). Respondenti se silným přesvědčením o externím LOC typu mocní druzí s větší pravděpodobností omezí konzumaci alkoholu a jí denně ovoce. Ovšem s menší pravděpodobností cvičí, čistí si denně zuby, pouţívají bezpečnostní pás nebo sníţí konzumaci soli.

2.6

Optimismus Optimisté jsou lidé, kteří očekávají, ţe se jim stanou dobré věci (Carver, Scheier,

Segerstrom, 2010). Pesimisté naopak očekávají špatné věci. Optimismus je osobnostní rys a odráţí, do jaké míry mají lidé zobecněné příznivé očekávání o své budoucnosti. Optimisté a pesimisté se liší v přístupu ke světu, coţ má podstatný vliv na jejich ţivoty. Tyto rozdíly se týkají řešení problémů, zvládání nepřízní osudu, sociálních a socioekonomických zdrojů. Arndt, Routledge a Goldenberg (2006) zmiňují, ţe optimisté volí adaptivnější strategie zvládání problémů. Optimismus je nepřímo úměrný beznaději, rizikovému faktoru rozvoje depresivních poruch. Také se zdá, ţe díky optimismu jsme odolnější vůči stresujícím ţivotním událostem. Obecně je optimismus spojen s dalšími faktory, jako např. se socioekonomickým postavením a společenskou integrací, které chrání jak duševní, tak i tělesné zdraví. Pro lepší pochopení dané problematiky pouţijeme motivační model očekáváníhodnota (Carver, Scheier, Segerstrom, 2010).

Lidské chování odráţí snahu o

dosahování cílů, tj. ţádoucích stavů nebo jednání. Čím důleţitější je stanovený cíl pro jedince, tím větší je jeho hodnota. Dalším prvkem tohoto motivačního modelu je očekávání, jinými slovy důvěra v dosaţení cíle. Pokud lidé pochybují o své schopnosti cíle dosáhnout, mohou se přestat snaţit nebo jejich jednání nemusí nikdy začít. Na druhou stranu lidé, kteří věří v eventuální dosaţení výsledku, setrvají i přes velké obtíţe. Optimismus a pesimismus jsou tedy zobecněné verze důvěry a pochybnosti. Jedná se o důvěru a pochybnost vztahující se k ţivotu, spíše neţ jen ke konkrétnímu kontextu. Tyto rozdíly v přístupu k ţivotním překáţkám nemají důsledky jen pro 27

chování směřující k dosahování cílů, ale i pro způsob zvládání stresu. Obecně se má za to, ţe optimisté jsou méně reaktivní na stres neţ pesimisté. Menší tělesná stresová reakce můţe mít v průběhu let za následek menší tělesné opotřebení, coţ můţe vést k lepšímu tělesnému zdraví a dokonce i k delšímu ţivotu. Tloušťka vnitřní stěny krkavice je ukazatelem arteriosklerózy, tj. tělesným ukazatelem rozvoje srdeční choroby. Ve studii, která se zabývala tělesnou pohodou, byla u ţen středního věku měřena vnitřní stěna krkavice při počátečním vyšetření a při kontrole po třech letech. Vyšší počáteční pesimismus byl prediktorem nárůstu tloušťky stěny krkavice. U optimistů nebyl po třech letech patrný téměř ţádný nárůst. Jiný projekt zabývající se kardiovaskulárním zdravím zkoumal opětovnou hospitalizaci po bypassu srdeční tepny. Potřeba opětovné hospitalizace je v této populaci poměrně častá. Optimismus ovšem o mnoho sníţil její pravděpodobnost a prodlouţil dobu, neţ k ní došlo. Výzkumníci se také zabývali individuálními rozdíly v uzdravování a imunitě. V jedné studii byli sledováni muţi po biopsii. Skupina pomalu se uzdravujících pacientů měla podstatně niţší úroveň optimismu neţ ti, kteří se uzdravovali rychleji. Jiná studie se zaměřila na zjišťování imunitní odpovědi na vakcínu proti chřipce u středně dospělých. Dva týdny po vakcíně byla imunitní odpověď lepší u optimistů. Tyto závěry byly potvrzeny souhrnnou studií (Rasmussenem, Scheier, Greenhouse, 2009), která analyzovala výsledky z 84 výzkumů zaměřených na vztah mezi optimismem a tělesným zdravím. Ve studiích zaměřených na přeţití, úmrtnost, kardiovaskulární a těhotenské výsledky se potvrdily signifikantní interakce mezi optimismem a zdravím. Z těchto výzkumů vyplývá, ţe optimismus je významným prediktorem tělesného zdraví. Moţná nejpřesvědčivější studie o optimismu a kardiovaskulárním onemocnění vznikla díky Women's Health Initiative (Tindale et al., 2009). V rámci ní bylo v Americe sledováno během 8 let přes 97 000 ţen. Ţádná z ţen neměla na začátku rakovinu ani kardiovaskulární chorobu. U optimistů se zjistila niţší pravděpodobnost rozvoje kardiovaskulární choroby (o 16% u náhlého infarktu myokardu, o 9% u náhlé kardiovaskulární nemoci) a úmrtí kvůli ní (o 24% kvůli onemocnění věnčitých tepen, o 30% kvůli kardiovaskulární chorobě) a niţší celková mortalita (o 14%). Můţeme tedy konstatovat, ţe pozitivní vliv optimismu na tělesné zdraví není zanedbatelný a zaslouţí si naši pozornost.

28

3 ŽIVOTNÍ STYL A ZDRAVÍ

„Výcvik ke zdraví - toť střídmost v jídle a píle v námahách.“ Hippokrates (cit. dle Plachetka, 1996, str. 369)

Zdravotní stav je výsledkem interakce člověka s prostředím, v němţ člověk ţije (Kebza, 2005). Významnou roli v této interakci sehrává právě ţivotní styl, řazený mezi klíčové determinanty zdraví, jehoţ hlavní dimenze (výţiva, fyzická aktivita, vykonávání práce a vše, co s ní souvisí, sexuální aktivita, osobní duševní pohoda, vztahy k okolí, způsob a kvalita zvládání zátěţe a stresu a absence či naopak rozvoj závislostí) zásadně ovlivňují vývoj zdravotního stavu. Údaje publikované v odborné literatuře naznačují, ţe rozhodující vliv na zdraví člověka má v současné době právě ţivotní styl, který tento člověk uplatňuje. Není pochyb o tom, ţe kouření, pití nadměrného mnoţství alkoholu, strava bohatá na ţivočišné tuky nebo sedavý způsob ţivota mohou vést k závaţným tělesným potíţím (Hewstone, Stroebe, 2006). Existují tedy určité zdravotní návyky, které souvisejí s dlouhověkostí. V následujícím textu se zaměříme na ty návyky, které uvádí Bausell ve svém Dotazníku zdraví podporujícího chování (Snell et al., 1991).

3.1

Preventivní prohlídky u lékaře Obecným východiskem prevence je předpoklad, ţe předcházení poruchám,

nehodám, úrazům, nemocem a chorobám je z hledisek zdravotních, sociálních, psychologických, etických i ekonomických výhodnější neţ zákroky proti jiţ vzniklým defektům (Kebza, 2005). Do této kategorie spadají i preventivní prohlídky u lékařů, které umoţňují zachytit nerovnováhu v organismu a případné onemocnění se tedy nemusí rozvinout v plné míře. Součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře pro dospělé je doplnění anamnézy se zaměřením na změny, rizikové faktory a profesní 29

rizika (Navrátilová, 2010). Dále se kontroluje očkování proti tetanu a provádí se kompletní fyzikální vyšetření interního charakteru, včetně orientačního vyšetření zraku a sluchu, změření krevního tlaku a hmotnosti. Také se provádí vyšetření krve, z níţ zjišťujeme hodnoty celkového plasmatického cholesterolu. Obsahem preventivní stomatologické prohlídky u dospělých je vyšetření stavu chrupu, parodontu, stavu sliznice a měkkých tkání dutiny ústní. Důleţitá je prevence onkologická, zaměřená na pátrání po přednádorových změnách i nádorových projevech na chrupu, parodontu, čelistech i kolem čelistních měkkých tkání.

3.2

Výživa a životospráva Strava představuje pro lidský organismus zdroj energie zajišťující jeho

fungování (Slováčková, 2008). Konzumací pestré a vyváţené stravy s dostatečným podílem ovoce a zeleniny a omezeným mnoţstvím tuku můţeme navíc předcházet kardiovaskulárním onemocněním a některým druhům nádorových onemocnění (zejména rakovině trávicího ústrojí). Významnou roli hraje správné stravování také v prevenci a léčbě diabetu, obezity a osteoporózy. Kvalita, kvantita nebo způsoby podávání potravy (ve smyslu úpravy, dávkování, načasování apod.) mohou působit na procesy fyzické i psychické výkonnosti – na bdělost, pozornost, pohotovost, náladu, nástup únavy, atd. Zatímco v rozvojových zemích je většina chorob souvisejících s výţivou způsobena nedostatkem určitých nutričních prvků (rachitis – nedostatek vitaminu D, kurděje – nedostatek vitaminu C, struma – chybějící jód, nemoc beri-beri – nedostatek thiaminu a vitaminu B), tzv. civilizované země se potýkají se zdravotními problémy, jejichţ příčinou je naopak nadbytek některých sloţek potravy. Stále častěji se setkáváme s případy obézních jedinců, kteří trpí podvýţivou. Tento stav je důsledkem konzumace nevhodných typů potravin s vysokou energetickou hodnotou a velmi malým podílem ţivin. Zastoupení cukrů, tuků a bílkovin by mělo být v poměru 60% cukrů, 25% tuků a 15% bílkovin (Fořt, 1995, dle Fialová, 2008). Jedním z nejčastěji pouţívaných indikátorů zdravé výţivy je konzumace ovoce a zeleniny. Doporučovaným mnoţstvím podle WHO je minimálně 400 g ovoce a zeleniny denně, tj. pět porcí denně – přinejmenším tři porce zeleniny a dvě porce ovoce 30

(Slováčková, 2008). Právě ovoce a zelenina jsou důleţitými zdroji vlákniny a vitamínů. Vlákninu můţeme najít také v obilovinách a luštěninách (Fialová, 2008). Napomáhá odstraňování toxických látek z těla. Nedostatek vitamínů způsobuje oslabení imunitního systému a jiné zdravotní problémy. Zatímco trend v konzumaci ovoce a zeleniny svědčí o jejich nedostatečném zastoupení v jídelníčku většiny Evropanů, v případě tuků je situace opačná (Slováčková, 2008). Přitom vysoká spotřeba tuků je dávána do přímé souvislosti s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, který je jedním z rizikových faktorů aterosklerózy a srdečních onemocnění. Nadměrná konzumace je také patrná u jednoduchých cukrů, ty jsou zdrojem nadměrného příjmu energie a oslabují imunitní systém (Fialová, 2008). Nesprávná výţiva můţe být příčinou i špatné funkce ledvin (Fořt, 1999). Pokud je zatěţujeme nadměrným mnoţstvím zplodin, vznikajících z nadbytku bílkovin a kuchyňské soli, a nedostatkem tekutin, přestávají plnit funkci hlavního regulačního orgánu. To můţe zapříčinit vysoký krevní tlak, chronické záněty ledvin, dnu, močové a ţlučníkové kameny, atd. Často se setkáváme s nedostatečným příjmem vápníku. Průměrný denní příjem vápníku dospělého člověka u nás činí zhruba 750 mg (Blahoš, 1997), minimální mnoţství je ale 1000 mg. Vápník hraje v organismu důleţitou roli, jeho přítomnost v buňce je nezbytná pro všechny buněčné funkce. Vápník se vstřebává z potravy, jeho vstřebávání ve střevě je vázáno na vitamín D. Poté putuje do tkání a kostí. V lidském těle jsou největší zásobárnou vápníku právě kosti. Z nich se do krve uvolňuje podle toho, kolik ho organismus potřebuje. Zdrojem vápníku jsou některé druhy ovoce a zeleniny (maliny, šípky, brokolice, špenát, atd.), mléčné výrobky, mořské ryby, mák, ořechy a luštěniny. Nadměrné mnoţství bílkovin a silné solení ochuzují však organismus o vápník, který se více vylučuje močí.

3.3

Tělesná hmotnost Preference různých typů postav se mění v závislosti na době a kultuře (Grogan,

2000). Všeobecně se ovšem soudí, ţe je nezdravé být při těle a štíhlost je známkou dobrého zdraví. Na druhou stranu, mnoho autorů tvrdí, ţe nadváha nepředstavuje ţádné

31

větší nebezpečí, zatímco obezita je spojena s řadou významných zdravotních rizik (nemoci srdce, vysoký tlak, cukrovka). Brownellová a Rodinová (1994, s. 786) uvádějí: „Obezita je závaţným problémem veřejného zdraví díky své prevalenci, lékařským a psychosociálním důsledkům a rezistenci vůči léčbě.“

Odborníci se však neshodují v tom, kde leţí hranice mezi těmito dvěma kategoriemi. Od 5 do 20-30 procent nadváhy se dle odhadů začínají zvyšovat zdravotní rizika. Jako kritéria tělesné hmotnosti se pouţívá např. BMI4, poměr hmotnosti ve vztahu k tělesné konstituci nebo měření podkoţního tuku (Grogan, 2000). Ţádná z těchto metod není bez chyb. Většina odborníků v této oblasti se ale shoduje na tom, ţe BMI vyšší neţ 30 je spojeno s cukrovkou, hypertenzí, srdeční chorobou a některými typy rakoviny (Brownell, Rodin, 1994). Obezita je povaţována za epidemii 21. století (Slováčková, 2008). Vzhledem k měnícímu se ţivotnímu stylu a změnám ve stravovacích návycích se zejména v rozvinutých zemích výrazně zvyšuje počet osob s nadváhou i počet osob obézních. Rizikové jsou ovšem krajní hodnoty BMI na obou pólech, jak obezita, tak i podváha. Hmotnostní pásma BMI nejsou však jednoznačně určena, v různých zdrojích můţeme najít odlišné hraniční hodnoty. V tabulce č. 1 je uvedeno rozlišení pouţívané v odborné literatuře: kategorie

BMI

zdravotní rizika

méně neţ 18,5

vysoká

norma

18,5 – 24,9

minimální

nadváha

25, 0 – 29,9

středně vysoká

obezita

více neţ 30

vysoká

1. stupeň (mírná)

30,0 – 34,9

vysoká 1. stupně

2. stupeň (střední)

35,0 – 39,9

vysoká 2. stupně

3. stupeň (morbidní)

více neţ 40

velmi vysoká

podváha

Tabulka č. 1: Hmotnostní kategorie podle BMI

3.4

Pohybová aktivita Ţivotní styl lidí se liší z hlediska mnoţství pohybu v průběhu dne (Křivohlavý,

2001). Na jednom konci jsou ti, kteří většinu dne sedí a pohybují se velice málo, na 4

BMI = hmotnost (kg)/výška (m)2

32

druhém konci pak ti, kteří se pohybují hodně. Lékaři poukazují na to, ţe oba extrémy ţivotního stylu jsou charakterizovány různě vysokým mnoţstvím srdečních obtíţí, a dokonce odlišnou úmrtností. Málo pohybu je spojeno s vyšší pravděpodobností výskytu srdečních obtíţí a vyšší úmrtností na srdeční příhody. Pravidelné cvičení (třikrát týdně) trvající déle neţ dvacet minut (teprve po dvaceti minutách organismus spaluje cholesterol) má kladný vliv na zvýšení ţádoucích sloţek cholesterolu (HDL, „dobrého“ cholesterolu) a na sníţení těch neţádoucích (LDL). Můţe zabránit zrodu některých druhů rakoviny (např. rakoviny prostaty a prsu) a sníţit pravděpodobnost vzniku diabetu II. typu. Má pozitivní účinek na hustotu kostní tkáně (obsah vápníku), osteoporózu, regulaci váhy a sniţování nadváhy (alespoň čtyři aerobická cvičení týdně). Steptoe a Wardleová (2004) doporučují spíše častější vykonávání niţší míry fyzické aktivity, konkrétně tedy 30 minut středně náročné fyzické aktivity (např. sviţné chůze) nejméně pětkrát týdně. Groganová (2000) uvádí, ţe umírněné cvičení zaměřené na zvládání těla spíše neţ na estetický aspekt můţe zlepšovat pocit kontroly, sebevědomí a spokojenost s tělem a současně prospívá zdraví a fyzické zdatnosti. Protoţe zpevňuje a posiluje tělo, dává člověku pocit kompetentnosti a zaměřuje jeho pozornost spíše na výkon neţ na vzhled. Má také pozitivní účinky na duševní zdraví a pohodu. Křivohlavý (2001) také zmiňuje pozitivní vliv cvičení na řadu psychických projevů, např. na depresí zatíţenou psychiku, na sniţování úrovně úzkosti, zvyšování kladného sebehodnocení (selfesteem). Co se týče zvyšování kladného sebehodnocení, cvičení na něj působí pravděpodobně oklikou – přes zvyšování sebedůvěry, pocitu vlastní hodnoty, povědomí o síle sebekázně, pocitů zdraví, povědomí o zlepšeném celkovém fyzickém vzhledu, pocitu zvýšené energie, apod. Cvičení také posiluje psychiku v boji se stresem, pomáhá lidem lépe zvládat problémy kaţdodenního ţivota.

3.5

Kouření tabáku Kouření tabáku zaujímá přední místo mezi rizikovými faktory ve vztahu ke

zdraví (Wildová, 2006). Je povaţováno za nejvýznamnější samostatnou preventabilní příčinu onemocnění a předčasného úmrtí v České republice, kde umírá na následky kouření ročně 18 000 lidí. Celosvětově je to 5 miliónů úmrtí. Dle statistik v důsledku 33

kouření vzniká zhruba 25 % nádorových onemocnění, přibliţně 20 % onemocnění kardiovaskulárních a téměř 80 % plicních onemocnění. Nutno ovšem zdůraznit ještě riziko pasivního kouření pro nekuřáky, které např. v 25 zemích EU je příčinou smrti více neţ 19 000 nekuřáků ročně. Podle britských a amerických pramenů si kuřák zkracuje ţivot o 20 aţ 25 let, kaţdý druhý kuřák zemře na následky kouření, polovina předčasných úmrtí nastává uţ ve středním věku (Nešpor, 2001). Úmrtnost kuřáků ve srovnání s nekuřáky je (podle věkových skupin) o 30 aţ 80% vyšší. Nejčastějšími příčinami úmrtí kuřáků jsou ischemická choroba srdeční, rakovina plic a rakovina jiných orgánů (hrtanu, jícnu, močového měchýře, slinivky břišní), chronický zánět průdušek a některá onemocnění cévního systému (Slováčková, 2008). Mezinárodní klasifikace nemocí řadí poruchy vyvolané uţíváním tabáku (F17) mezi duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek (Češková, 2006). Psychoaktivní komponentou tabáku je nikotin. Nikotin má stimulační efekt, který vede ke zlepšení pozornosti, učení, reakčního času a schopnosti řešit problémy. Kuřáci udávají, ţe kouření jim zlepšuje náladu a sniţuje tenzi. Po úplném nebo částečném odnětí látky (následující po jejím trvalém uţívání) je v popředí touha po nikotinu, tělesné příznaky (malátnost, slabost, insomnie, zvýšená chuť k jídlu, zesílení kašle) a poruchy nálady (úzkost, dysforie, neklid, podráţděnost).

3.6

Stres O stresu hovoříme v tom případě, kdyţ je míra intenzity stresogenní situace

vyšší neţ schopnost či moţnost daného člověka tuto situaci zvládnout (Křivohlavý, 2001). Jde o tzv. nadhraniční zátěţ. Ta vede k vnitřnímu napětí a ke kritickému narušení homeostázy organismu. Je ale třeba odlišit stres od zátěţe (Kebza, 2005). Na rozdíl od stresu je zátěţ takovou úrovní poţadavků kladených na organismus, jíţ je schopen dostát. Je povaţována za stimulující faktor, bez jehoţ působení by organismus stagnoval ve vývoji a v soutěţi s ostatními organismy by neobstál. Ani všechny druhy stresu nejsou pouze škodlivé. Někteří autoři se dokonce domnívají, ţe ţivé organismy potřebují ke svému rozvoji nejen stimulující poţadavky na úrovni zátěţe, ale i takové poţadavky, jeţ úroveň jejich kapacity ke zvládání mírně překračují, tj. poţadavky stresové. Z hlediska výsledného vlivu na organismus je rozhodující především rozloţení účinku stresorů v čase a způsob řešení stresogenní situace: jednorázový, akutní a 34

relativně silný stres, jehoţ působení je aktivně řešeno s pozitivním vyústěním a následným odpočinkem, nepředstavuje pravděpodobně samostatně působící riziko pro zdraví, dlouhodobě působící nezvládaný chronický stres je naopak takovým rizikem vţdy. Škodlivý účinek tohoto dlouhodobě nezvládaného stresu se pak uplatňuje v té části systému organismu, kde je jeho slabé místo, např. v důsledku genetické predispozice nebo jako jiný důsledek primární či sekundární vulnerability. Potenciální změny ve zdravotním stavu však nejsou vyvolávány pouze vlivem stresu. Uplatňují se zde i četné další proměnné, např. celkový ţivotní styl, osobnostní zaloţení, fyzická zdatnost, úroveň a kvalita sociálních interakcí, atd. H. Selye, zakladatel tradice systematického výzkumu stresu, přispěl pojetím stresu jako funkčního stavu nespecifické stereotypní odpovědi na nové nebo rozsahem poţadavků či časovou omezeností náročné podmínky. Koncipoval generální (obecný) adaptační syndrom (GAS). Tento syndrom je spojen s rozsáhlými změnami hodnot fyziologických charakteristik organismu, změnami ve tkáních, krevním obrazu, ale i se změnami psychickými.

Na stav ohroţení reaguje organismus poplachovou reakcí,

jejímţ hlavním účelem je zajištění energetických rezerv pro reakci na ohroţující podnět. Selye rozlišil tři hlavní stadia GAS: 1. rychlá poplachové reakce slouţící k mobilizaci organismu při ohroţení stresorem či stresory 2. rezistence charakterizovaná dlouhodobě probíhající aktivací adaptace 3. exhausce, jeţ se dostavuje v situaci, kdy organismus jiţ vyčerpal zdroje pro adaptaci, coţ můţe navozovat za určitých podmínek (především pokud je působení stresoru chronizováno a není nacházen aktivní způsob zvládání situace) i patologické změny v organismu Zásadní význam pro rozvoj GAS má kognitivní hodnocení zátěţové situace. Osoby, jeţ nepovaţují stresovou situaci za ztracenou či beznadějnou a hodnotí ji jako zvladatelnou vlastními silami, mohou ovlivnit další průběh této situace v tom smyslu, ţe k rozvoji Selyeho stresové reakce nemusí dojít. Existují dva typy mechanismů, kterými můţe stres ovlivnit zdraví (Hewstone, Stroebe, 2006). Stres můţe zdraví ovlivnit přímo prostřednictvím tělesných změn nebo nepřímo prostřednictvím změn v chování jedince. Většinu přímého dopadu stresu na 35

zdraví zprostředkuje endokrinní systém. Hlavními stresovými hormony jsou katecholaminy, adrenalin a noradrenalin, které jsou vylučovány dření nadledvinek a/nebo nervovými zakončeními sympatiku, a kortikosteroid kortizol, který vylučuje kůra nadledvinek. Uvolňování katecholaminů stimuluje kardiovaskulární aktivitu a zvyšuje krevní tlak. Kortizol je důleţitý pro mobilizaci tělesné energie. Podporuje syntézu glukózy z jater a zvyšuje hladinu lipidů v krvi. Tyto hormony se také podílejí na změnách imunitního systému. Druhou spojnicí mezi stresem a zdravím jsou zdraví škodlivé formy chování. Lidé, kteří jsou ve stresu, jednají podle těchto vzorců chování, aby omezili hrozbu nebo zvládli emoce vyvolané potenciálně nepříznivou zkušeností. Kdyţ se například pracovní zátěţ zvýší tak, ţe lidé zanedbávají pravidelné jídlo a jen „rychle něco sezobnou“, kdyţ utíkají k lékům, cigaretám nebo alkoholu, aby jim pomohly uklidnit se nebo usnout, začnou být strategie zvládání zdraví škodlivé. Ve shodě s tímto názorem zjistil průzkum Cohena a Williamsona (1988) malou, ale statisticky významnou korelaci mezi vnímaným stresem a kratší dobou spánku, nepravidelnými snídaněmi, zvýšenou konzumací alkoholu a větší frekvencí uţívání ilegálních drog. Okrajově významný vztah byl také zjištěn mezi stresem a kouřením a nedostatkem cvičení. Aktivací sympatického nervového systému při reakci na působení stresoru se organismus člověka připravuje buď na boj, pokud je moţné zvládnutí působícího stresoru, nebo na útěk, pokud toto zvládnutí není pravděpodobné (Kebza, 2005). Tento způsob reagování se v průběhu vývoje lidské společnosti měnil minimálně. Ve srovnání se společností pravěku, středověku či počátků novověku výrazně ubylo situací, které člověk i nadále řeší bojem či útěkem, tj. akcemi spojenými s fyzickou aktivitou. V poslední době se změnila povaha stresorů ve prospěch psychosociálního stresu, zaloţeného na nadměrných poţadavcích na výkon, podávaný ve velmi omezeném čase, často s nízkou autonomií činnosti a v konfliktních situacích, jejichţ průběh rovněţ stresové reakce navozuje. Skutečnost, ţe geneticky téměř neměnná psychofyziologická reakce na stres vede i nadále k vzestupu všech výše uvedených fyziologických hodnot, avšak nový společenský kontext většinou jiţ nevytváří příleţitost k vyčerpání hromaděných energetických zdrojů, je většinou povaţována za hlavní potenciální riziko (zvl. chronického) psychosociálního stresu pro zdraví (např. zvýšení pravděpodobnosti vzniku ischemické choroby srdeční).

36

3.7

Sociální opora Sociální integrace, sociální začlenění člověka do sociální struktury je

významnou determinantou jeho psychické pohody a zdraví (Kebza, 2005). Prostřednictvím sociálních vazeb k druhým osobám, skupinám a širší společnosti je jedinci přístupná sociální opora, tj. jakýsi sociální fond, ze kterého lze čerpat v případě potřeby systém sociálních vztahů, jejichţ prostřednictvím se člověku dostává pomoci při snaze dostát nároků a dosáhnout cílů. Sociální oporu můţeme povaţovat za funkční obsah vztahů, jenţ zahrnuje poskytování lásky, empatie, materiální podpory, rady, ujištění a konstruktivní zpětné vazby (Hill, Donatelle, 2005). Ikiz a Cakar (2010) uvádí, ţe lidé angaţovaní v loajálních sociálních vztazích pociťují jejich pozitivní přínos na zdraví, morálku a zvládání ţivotních těţkostí. Např. u jedinců zaţívajících stres můţe sociální opora zmírňovat jeho negativní dopady na zdraví tím, ţe podporuje schopnost vyrovnávat se se stresory, eliminuje afektivní reakci, ovlivňuje fyziologické pochody či upravuje maladaptivní chování (Hill, Donatelle, 2005). Slabá sociální opora je naopak spojena se špatným tělesným a duševním zdravím, konkrétně např. s depresí, sebevraţdou, sedavým chováním a vyšší mortalitou. Křivohlavý (2001) rozlišuje čtyři druhy sociální opory: Instrumentální opora se týká např. poskytnutí finanční výpomoci, obstarání různých potřebných věcí, zařízení neodkladných záleţitostí, které postiţený sám nemůţe provést, poskytnutí materiální podpory atd. V rámci informační opory je jedinci dodána informace, která by mu mohla být nápomocna při orientaci v situaci, do níţ se dostal. Například mu poskytnou rady lidé, kteří mají s obdobnou situací zkušenosti jak osobní, tak profesionální. Emocionální opora zahrnuje vyjádření emocionální blízkosti (lásky, soucítění) člověku v tísni, laskavým jednáním s ním je mu naznačována přejná náklonnost, je mu podána ruka, kdyţ se propadá do deprese, beznaděje a pocitů odcizení; je mu dodávána naděje, je uklidňován v rozrušení apod. Hodnotící opora spočívá ve sdělování úcty postiţenému člověku, posilování jeho kladného sebehodnocení a sebevědomí, podpoře jeho snahy o autoregulaci, povzbuzení 37

ve víře a naději, atd. Spadá sem i sdílení těţkostí s člověkem v tísni i společné nesení některých těţkých úkolů spolu s ním. V dosaţitelnosti a pouţívání sociální opory existují rozdíly mezi muţi a ţenami (Hill, Donatelle, 2005). Muţi méně často uvádějí, ţe mají důvěrného přítele a s větší pravděpodobností uvádí svou ţenu jako důvěrnici. V sociálních vztazích muţů je kladen důraz na výkon, zatímco u ţen je upřednostňována důvěrnost a svěřování se. Ţeny mají mnohem větší síť rodinných příslušníků a přátel, muţi naopak vykazují niţší skóre v míře vnímané emocionální a informační opory.

3.8

Spánek Narušený spánek je v populaci rozšířeným problémem, čtvrtina aţ třetina

dospělých si stěţuje na nespavost, nedostatečný, či přerušovaný spánek (Steptoe et al., 2008).

Problémy se spánkem přitom souvisí se zhoršeným kognitivním výkonem,

chronickým onemocněním, sníţeným psychickým zdravím a předčasnou úmrtností. Spánek je nejlepším odpočinkem po celodenní práci, jeho podstatou je útlum mozkové kůry a mnoha podkorových oblastí (Fialová, 2008). Čím je člověk mladší, tím potřebuje více spánku. Ve věku kolem 15 let má člověk spát 9 hodin a později 7 aţ 9 hodin denně. Lidé se ovšem v potřebě spánku značně liší (Bedrnová, 1999). Některým jednotlivcům např. postačuje spánek v rozsahu šesti hodin, jiní potřebují spát mnohem více, často i deset či více hodin denně. Individuální potřeba spánku u lidí obvykle závisí na jejich celkové fyzické konstituci, zdravotním stavu a podílejí se zde stále více také četné faktory psychické. Vhodné je chodit denně spát v pravidelnou dobu, včas uléhat ve vyvětrané chladné místnosti a usínat v klidném a tichém prostředí (Fialová, 2008). Spánek je naším zdrojem energie, a proto by měl být vydatný, nerušený a osvěţující. Při nedostatečném spánku se obvykle náš organismu rychleji opotřebovává, protoţe se naše síly nestačí v dostatečné míře obnovit. Zdravý člověk prospí třetinu ţivota, spánek potřebuje k obnově duševních i fyzických sil. Uvádí se, ţe únava z nedostatku pravidelného spánku nebo pokles pozornosti zaviní aţ 30% všech silničních nehod. Nespavost se stává chronickou, pokud trvá déle neţ měsíc. Přechodná nespavost se opakuje ve stejných situacích, např. kdyţ

38

člověk spí mimo domov nebo je ve stresu. Spánek se můţe zhoršit při pobytu v nemocnici a po úrazu. Problémy mají i lidé, kteří pracují na směny. Narušení spánku můţe být způsoben určitými psychosociálními faktory (Steptoe et al., 2008). Psychický stres, úzkost a deprese jsou spojené s problémy se spánkem a insomnií. Lidé vystavení chronickému stresu, včetně finančních problémů a pracovního vypětí, trpí narušeným spánkem. Zhoršená kvalita spánku se objevuje u jedinců sociálně izolovaných a u těch, kteří uvádí neuspokojivé sociální vztahy. Tyto faktory se mohou kombinovat a tím vytvářet vysoce nepříznivé psychosociální podmínky, např. u jedinců s nízkou mírou sociální opory a zaţívaným chronickým stresem. Ovšem kladné psychické stavy (jako např. pozitivní afekty a well-being zahrnující smysluplnou angaţovanost v ţivotě, realizaci lidského potenciálu a aktualizaci) mohou působit jako protektivní faktory tím, ţe tlumí dopad psychického stresu na zdraví (a tím pádem i na kvalitu spánku).

3.9

Nehody a úrazy Přehled nejčastějších příčin úmrtí v současné době ukazuje, ţe nehody a úrazy

jsou po kardiovaskulárních a nádorových onemocněních co do četnosti na třetím místě (Daňková, 2007). Podíl zemřelých na vnější příčiny smrti (neúmyslné i úmyslné nehody a úrazy) je nejvyšší ve věkových skupinách 15-29 let, kde dosahuje cca 70% celkového počtu zemřelých v této věkové skupině. Dopravní nehody se na něm podílejí zhruba 1/3. Nehody a úrazy představují zdravotně závaţné téma (Křivohlavý, 2001). Proto se podnikají různá opatření, aby k takovýmto situacím nedocházelo. Příkladem mohou být bezpečnostní pásy v autě. Pokud bylo ponecháno na řidiči a spolujezdcích, aby tyto pásy pouţívali podle vlastního uváţení, jejich skutečné vyuţití bylo minimální. Situace se změnila, aţ kdyţ se celostátním nařízením zavedlo, ţe auto bez ochranných pásů nesmí být prodáno (a provozováno), a kdyţ se nakonec pouţívání bezpečnostních pásů stalo povinným zákonem. Zatímco trend sniţování úrazů v silniční dopravě je pozitivním úkazem, v případě úrazů v domácnosti je trend rostoucí (Bauer, Steiner, 2009). U dospělých souvisí nejčastější úrazy s pořezáním kuchyňským noţem, pádem při výškových pracích (např. při čištění oken či věšení záclon), popálením při vaření a pádem při hře s dětmi 39

(ČSOB Pojišťovna, 2008). Aţ 20% úrazů lze přičíst nevyhovujícímu, nebezpečnému prostředí (Toráčová, Čapková, Velemínský, 2006). Prevence domácích úrazů je souhrn změn prostředí (pouţití ochranných pomůcek, např. protiskluzových podloţek), pouţívaných předmětů (bezpečné vybavení domácnosti) i chování členů domácnosti. Tragické následky mají také poţáry v domácnostech. V roce 2007 došlo v domácnostech k celkem 2 652 poţárům, při nichţ zemřelo 58 osob (44,6 % ze všech úmrtí při poţárech) a dalších 473 bylo zraněno (46,2 %) (Kopáček, 2008). Přitom poţáry v domácnostech činily jen 11,8 % (2652) z celkového počtu poţárů. Vysoký počet poţárů v objektech pro bydlení obecně souvisí i s tím, ţe se lidé cítí doma v bezpečí a podceňují drobné nehody, byť i ty mohou vést ke vzniku poţáru. I nevhodně odloţená cigareta ponechaná na okamţik bez dozoru dokáţe proměnit byt v hořící past. Velmi nebezpečné je kouření v posteli, popř. v křesle s následným usnutím (Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje). Je známo mnoho případů, kdy kuřák po zapálení cigarety následně usnul, a poté jiţ bylo nalezeno pouze jeho ohořelé tělo. Svou roli v těchto případech někdy sehrál také alkohol. Ne vţdy takové případy musí končit smrtí, popáleninami ale skončí téměř vţdy. Kouření v roce 2007 způsobilo v domácnostech v ČR 253 poţárů, při kterých zemřelo 15 lidí a 46 bylo zraněno. Odhaduje se, ţe ročně na světě zahyne při poţárech od hořící cigarety asi 100 000 lidí. Bezpečnostní ochranu můţeme rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní ochrana počítá s činností toho, kdo je ohroţen (např. pouţívání ochranných bezpečnostních přileb u cyklistů). Pasivní ochrana se týká bezpečné úpravy prostředí, jeţ sniţuje, nebo dokonce i znemoţňuje vznik nehody a úrazu (např. pořízení detektoru kouře do domácnosti). Psychologické výzkumy také signalizují, ţe lidé se ve svém sklonu k nehodovosti vzájemně liší a snaţí se identifikovat rizikové charakteristiky jejich osobnosti (jakými jsou např. sklon k vysokému přijímání rizika, úroveň bdělosti a vigility, impulzivita, přeceňování schopností, nepřiměřená sebedůvěra, soupeřivost, iritabilita, agresivita, psychická labilita, atd.) (Mlčák, 2007).

40

4 CHARAKTERISTIKY VÝZKUMNÉHO SOUBORU Z HLEDISKA PODPORY ZDRAVÍ

„Čím hřešíme v mládí, to odpykáme ve stáří.“ Latinské přísloví (cit. dle Svoboda)

V našem výzkumu se zaměřujeme na vysokoškolskou populaci (19-29 let). Tato věková skupina zahrnuje vývojové období dospívání (od 15 do 22 let mluvíme o adolescenci) a mladé dospělosti (zhruba od 20 do 25-30 let) (Langmeier, Krejčířová, 2006). Pro adolescenci je typické postupné uvolňování z přílišné závislosti na rodičích, vytváření vlastní identity a vlastního ţebříčku hodnot. Úkolem časné dospělosti je dosaţení osobní zralosti, tedy přijetí plné osobní a občanské odpovědnosti, dosaţení ekonomické nezávislosti, plné rozvinutí svých osobních zájmů, atd. Toto období je také klíčové pro vytvoření vztahu k hodnotám a normám, prezentovaným různými skupinami (vrstevníky, rodinou, školou, církví apod.). Zdraví je jednou z hodnot, které si naše společnost obzvlášť cení. Období mladé dospělosti je důleţité k vytvoření vlastního postoje ke zdraví, který je základem chování ovlivňujícího zdraví. Tato volba je významná i pro jedincův budoucí ţivot. V dalších vývojových obdobích uţ nemusí být snadné měnit svůj ţivotní styl. Populaci vysokoškolských studentů jsme si vybrali nejen kvůli formování postojů ke zdraví v tomto vývojovém období, ale i z důvodu nejdelší doby strávené vzděláváním. Vysokoškolští studenti představují nevzdělanější vrstvu společnosti a můţe na ně být tedy pohlíţeno jako na vzor. V podpoře zdraví mají ale určité rezervy. Předpokládáme u nich více znalostí o zdraví a větší obeznámenost o jeho podpoře. Domníváme se, ţe si nejen uvědomují význam zdraví, ale i souvislost svého ţivotního stylu a zdraví či nemoci. Otázkou tedy zůstává, proč někteří nedodrţují zásady zdravého ţivotního stylu. V následujícím textu se pokusíme nastínit moţné odpovědi vzhledem k postojům a osobnostním charakteristikám.

41

Tématem postojů ke zdraví u vysokoškolských studentů se zabývali mnozí jiní autoři. Hendl (1999, dle Fialová, 2008) upozorňuje na výzkum Schulzeho, který vztahuje ţivotní styl k pohybovým aktivitám. Popisuje pět proţitkových stylů, které odlišuje věk a úroveň vzdělání. Z důvodu zaměření naší diplomové práce na vysokoškolskou populaci zmíníme první dva styly, které popisují věk do 40 let. První je seberealizační typ, který dává přednost proţitkovým sportům, setkáním v ţivých restauracích, ale také klasické hudbě a divadlu. Inscenuje se a dává pozor na dobrý zdravotní stav. Druhý typ, bavící se, upřednostňuje sportovní oblečení, fitness centra, fotbal a jiné masové sporty. Hledá zábavu ve velkých sportovních událostech jako divák a v zábavních podnicích. Jeho sportovní aktivity jsou orientované na výkon (soutěţ). Na vytvoření typologie ţivotního stylu českých vysokoškoláků se zaměřily Slováčková, Dosedlová a Klimusová (2008). Výzkumu se účastnilo 4292 osob ve věku od 18 do 29 let, z toho bylo 30% muţů a 70% ţen. Na základě shlukové analýzy bylo zjištěno 6 shluků osob, které se od sebe navzájem odlišovaly v určitých charakteristikách. „Sportovci poţitkáři“ (12,5% z celého souboru) tráví mnoho hodin týdně fyzickou aktivitou, velmi malou pozornost věnují ţivotosprávě, péči o zdraví a vzhled, kouří a konzumují ve vyšší míře alkohol i jiné návykové látky, mají vysokou úroveň self-efficacy, jsou emočně stabilní. Tento shluk je nejvyrovnanější z hlediska pohlaví. „Vzorní“ (16,8 % z celého souboru) vykazují nadprůměrné hodnoty ve všech sledovaných charakteristikách – pravidelně se věnují fyzické aktivitě, pečují o postavu a hmotnost, naslouchají svému tělu, kladou důraz na prevenci, usilují o dobrou ţivotosprávu. Ze všech identifikovaných typů mají nejvyšší míru extraverze. Tuto skupinu tvoří ve větší míře ţeny. „Uvědomělí“ (20,3 % z celého souboru) vykazují průměrné hodnoty většiny sledovaných proměnných – fyzická aktivita je pro ně přirozená, dbají o ţivotosprávu, jejímţ prostřednictvím se snaţí ovlivňovat zdravotní potíţe, věnují pozornost svému zdravotnímu stavu. Poměr muţů a ţen je přibliţně 1:2. Můţeme u nich najít nejvyšší pocit kontroly nad vlastním tělem a vysokou míru selfefficacy. „Nedbalí“ (10,4% z celého souboru) zanedbávají péči o sebe i o vlastní zdraví, fyzickou aktivitu nevyhledávají, nemají pozitivní vztah ke svému tělu, nezneuţívají návykové látky. Self-efficacy u nich dosahuje nízké úrovně, stejně jako schopnost zaznamenávat, identifikovat a správně interpretovat signály vycházející z jejich těla. V této skupině převaţují muţi nad ţenami v poměru 2:1. „Baroví povaleči“ (17,6% z celého souboru) dbají na hygienu a vzhled, nevěnují se fyzické aktivitě, nepečují o 42

vlastní zdraví, nadprůměrně uţívají alkohol a jiné návykové látky, vykazují nízkou míru self-efficacy. „Hypochondři“ (22,5% z celého souboru) věnují zvýšenou pozornost svému tělu (včetně hygieny a péče o vzhled), snaţí se předcházet případným zdravotním obtíţím, často navštěvují lékaře, nekouří a nepijí alkohol, postrádají pocit kontroly nad vlastním tělem, objevuje se u nich nejniţší úroveň self-efficacy. Významně zde převaţují ţeny nad muţi. Snell et al. (1991) se věnoval výzkumu vlivu osobnostních charakteristik vysokoškolských studentů na podporu zdraví. Výzkumu se účastnilo přes 200 studentů (poměr ţen a muţů byl zhruba 2:1). Průměrný věk respondentů činil 32 let. Z deseti subškál dotazníku The Health Orientation Scale (HOS) se pro zdravý ţivotní styl ukázaly významné následující: vnímavost ke zdraví, tendence oceňovat pozitivně své zdraví, zaujetí zdravotním dojmem, motivace vyhnout se špatnému tělesnému zdraví, motivace k udrţení zdraví, internal locus of control vztaţené ke zdraví, očekávání dobrého budoucího zdraví a zdravotní stav5 (definice jednotlivých subškál viz str. 49). O šest let později pouţil Snell a Johnsonová (2002 b) k exploraci vztahu mezi osobností a

podporou

zdraví

revidovanou

verzi

HOS,

nový

dotazník

nazvali

The

Multidimensional Health Questionnaire. Výzkumný vzorek tvořilo 133 vysokoškoláků (poměr muţů a ţen byl vyrovnaný), jejich průměrný věk byl 25 let. Souvislost s podporou zdraví se prokázala u subškál motivace vyhnout se špatnému tělesnému zdraví, asertivita, motivace k udrţení zdraví, sebeúcta odvozená od zdravotního stavu, spokojenost se zdravím, sebeschémata týkající se zdraví a předcházení nemocem. Dále bylo zjištěno, ţe větší míra optimismu podporuje u muţů zdravější ţivotní styl. U ţen se v této souvislosti ukázala významná self-efficacy vztaţená ke zdraví a vnímavost ke zdraví6.

5

Anglické názvy subškál byly přeloţeny s ohledem na jejich definice, tento překlad byl vytvořen pouze pro potřeby naší diplomové práce. V originále: health consciousness, health esteem-confidence, health image concern, motivation to avoid unhealthiness, motivation for healthiness, internal health control, health expectations, health status. 6

V angl. originále: motivation to avoid unhealthiness, health assertiveness, motivation for healthiness, health esteem, health satisfaction, health self-schemata, sense of illness prevention; health optimism; health efficacy, health consciousness.

43

EMPIRICKÁ ČÁST

44

1 CÍLE A VÝCHODISKA VÝZKUMU Náš výzkum navazuje na práci Snella a Johnsonové (1991, 2002 b), jinými slovy na výzkum osobnostních proměnných, které ovlivňují tělesné zdraví. Problematika ţivotního stylu a jeho vlivu na zdraví je dle našeho názoru v odborné literatuře jiţ dobře zpracovaná. Lidské zdraví mohou ale ovlivňovat i jiné faktory. Existují lidé, jejichţ ţivotní styl není nejzdravější, a přitom se doţívají vysokého věku. Jiní zase mají dostatek znalostí o zdravém ţivotním stylu, své vědomosti ovšem v praxi nevyuţívají. Mohly by svou úlohu hrát některé osobnostní charakteristiky? Které mohou být přínosné pro dobrý zdravotní stav a tím pro dlouhověkost? Tyto úvahy nás vedly při výběru zaměření naší diplomové práce. Domníváme se, ţe výzkumy zaměřující se na vztah osobnosti a zdraví si stále zasluhují naši pozornost. K těmto účelům se většinou pouţívají osobnostní dotazníky nebo je vybráno několik osobnostních charakteristik, které se ukázaly významné v předchozích výzkumech, a sledují se korelace s různým počtem zdraví podporujícího chování. Tak se např. v různých studiích ukázalo, ţe self-efficacy, optimismus a locus of control ovlivňují zdraví podporující chování. Která z těchto charakteristik ho ovšem ovlivňuje více a která méně? Srovnání studií není moţné vzhledem k různým metodám, charakteristikám výzkumných souborů, druhům a počtům zdraví podporujícího chování, atd. Pro naše účely jsme zvolili dotazník MHQ Snella a Johnsonové (2002 b), který má oproti jiným podobným dotazníkům mnohé výhody. Obsahuje velký počet osobnostních charakteristik (20), coţ umoţňuje vzájemně je porovnat. Cílem našeho výzkumu je shrnout ţivotní styl vysokoškoláků a zjistit, které osobnostní charakteristiky u nich hrají důleţitou roli při podpoře zdraví. Naše výsledky chceme porovnat se závěry Snella a Johnsonové (2002 b). Také si pokládáme otázku, zda se muţi a ţeny liší v osobnostních charakteristikách, jeţ mají vliv na zdravý ţivotní styl. Předchozí výzkumy naznačují, ţe jisté rozdíly mohou existovat (Slováčková, Dosedlová, Klimusová, 2008; Snell, Johnson, 2002 a, 2002 b).

45

2 FORMULACE HYPOTÉZ Na základě prostudované odborné literatury zmíněné v teoretické části jsme stanovili následující hypotézy: H 1: Muţi a ţeny se liší v osobnostních charakteristikách, které u nich souvisejí s podporou zdraví (self-efficacy vztaţená ke zdraví, vnímavost ke zdraví, external locus of control typu náhoda a štěstí vztaţené ke zdraví, optimismus ohledně budoucího zdraví, internal locus of control vztaţené ke zdraví). H 2: Self-efficacy vztaţená ke zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování. H 3: Vnímavost k tělesnému zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování. H 4: Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu koreluje pozitivně s vyhýbáním se těm typům chování, které jsou spojeny s vysokým rizikem úrazu či onemocnění (kouření, kouření v posteli, řízení vozidla bez pouţití bezpečnostních pásů, vyhýbání se úrazům v domácnosti), spíše neţ s volbou zdraví podporujícího chování. H 5: Motivace udrţet si dobré zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování. H 6: Internal locus of control vztaţené ke zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování. H 7: U externího locus of control typu mocní druzí vztaţeného ke zdraví převaţuje záporná korelace se zdraví podporujícím chováním. H 8: Externí locus of control typu náhoda a štěstí koreluje negativně s výběrem zdraví podporujícího chování. H 9: Optimismus ohledně budoucího zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování.

46

3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU A SBĚR DAT Výzkumný soubor tvořilo 78 vysokoškolských studentů, z toho bylo 51 ţen (65% z celkového počtu) a 27 muţů (35% z celkového počtu). Věkové rozpětí se pohybovalo od 19 do 29 let, průměrný věk činil 23 let.

Průměr Medián Modus Věk

23

23

Četnost Směrodatná Minimum Maximum modu odchylka

23

18

19

29

2,3

Tabulka č. 2: Popisné statistiky věku respondentů

Jednalo

se

o

studenty

různých

fakult

čtyř

univerzit:

Masarykovy

univerzity v Brně, Vysokého učení technického v Brně, Univerzity Karlovy v Praze, Mendelovy univerzity v Brně. Jeden respondent studoval současně na více neţ jedné z uvedených univerzit. Zastoupení studentů jednotlivých univerzit upřesňuje tab. č. 3. Univerzita MU VUT UK MENDELU Více univerzit Celkem

Četnost 51 3 20 3 1 78

% 65,4 3,8 25,6 3,8 1,3 100

Tabulka č. 3: Výzkumný soubor podle typu univerzity

Co se týče studijního zaměření studentů, 15 studovalo matematicko-technické obory (tj. 19,2% z celkového počtu), 24 bylo humanitního zaměření (30,8% z celkového počtu), 23 studovalo na lékařských fakultách (29,5% z celkového počtu), 12 studovalo na sportovních fakultách (15,4% z celkového počtu) a 2 (2,6% z celkového počtu) studovali více neţ jeden obor současně. Právnické a ekonomické obory byly zastoupeny kaţdý po jednom studentovi. Tabulka č. 4 upřesňuje zastoupení ţen a muţů v jednotlivých studijních oborech.

47

Studijní zaměření

Žena

Muž

Celkem

matematickotechnické

četnost %

10 12,8

5 6,4

15 19,2

humanitní

četnost %

18 23,1

6 7,7

24 30,8

lékařské

četnost %

16 20,5

7 9

23 29,5

právnické

četnost %

1 1,3

0 0

1 1,3

četnost

5

7

12

%

6,4

9

15,4

ekonomické

četnost %

0 0

1 1,3

1 1,3

kombinace oborů

četnost %

1 1,3

1 1,3

2 2,6

sportovní

Tabulka č. 4: Výzkumný soubor z hlediska pohlaví a studijního zaměření

Sběr dat probíhal v 1. čtvrtletí roku 2011. Studenti byli poţádáni o spolupráci na výzkumu prostřednictvím e-mailu a internetových sociálních sítí. Zpráva obsahovala informace o účelu výzkumu, zachování anonymity respondentů, instrukci k vyplnění elektronické verze dotazníků a přímý odkaz na ni. Zjišťovali jsme také pohlaví, věk, univerzitu a studijní obor respondentů. Zachováním anonymity respondentů jsme se snaţili sníţit pravděpodobnost zkreslování odpovědí. Internetový dotazník jsme zvolili na základě předpokladu, ţe pro vysokoškoláky bude tato verze příjemnější neţ klasická tuţka-papír, protoţe jsou zvyklí s internetem běţně pracovat. To také přinášelo výhodu vyplnit dotazník, kdy chtěli. Nevýhodou bylo, ţe kaţdý se mohl rozhodnout, zda se výzkumu bude účastnit či nikoliv. Je tedy otázkou, jaké typy lidí přistoupili k vyplnění dotazníku. Výsledná zjištění je tudíţ třeba interpretovat jako moţné trendy. V dnešní době přibývá výzkumů tohoto typu, coţ ovšem přináší otázku zobecnitelnosti takto získaných výsledků. Ani ve výzkumu Snella a Johnsonové není pouţitý náhodný výběr. Jednalo se o studenty určitého předmětu, pro něţ bylo vyplnění dotazníků jednou z podmínek ukončení. Aplikace zaznamenávala i nedokončené dotazníky, to se týkalo více neţ 90. Nedokončování dotazníků se ukázalo jako největší problém našeho výzkumu. Otázky byly podobně formulované a k jedné subškále se pětkrát opakovaly, takţe některým se mohlo zdát, ţe odpovídají pořád na to stejné a vyplňování nedokončili. I kdyţ jsme 48

dotazník rozeslali dostatečně velkému počtu osob, nepodařilo se nám v počtu respondentů přiblíţit výzkumu Snella a Johnsonové (2002 b). Ani přes naše opakované snahy jsme nezískali nad 100 respondentů. Kvůli tomu jsme museli upustit od našeho původního záměru zohlednit studijní zaměření respondentů, protoţe jsme předpokládali, ţe můţe mít vliv na postoj ke zdraví a tím i na ţivotní styl. Chtěli jsme vytvořit 3 skupiny po 50 respondentech. Jelikoţ jsme se ani zdaleka neblíţili stanovenému počtu studentů v kaţdé skupině, v dalších fázích sběru dat jsme přibírali i studenty jiných oborů. Proto jsou mezi respondenty zřejmé 3 nejsilnější skupiny z hlediska studijního zaměření (matematicko-technické, humanitní, lékařské) a jiné, jako např. ekonomické či právnické obory jsou jen slabě zastoupeny.

49

4 VÝZKUMNÁ METODIKA V našem výzkumu byly pouţity dva dotazníky, The Multidimensional Health Questionnaire a Dotazník zdraví podporujícího chování. Podrobně se jim věnujeme v následujících podkapitolách.

4.1

The Multidimensional Health Questionnaire Snell a jeho spolupracovníci si uvědomovali nutnost vytvoření dotazníku, který

by jim dovolil zaměřit se přímo na osobnostní proměnné související s tělesným zdravím (Snell, Johnson, 2002 a). V roce 1991 dali vzniku HOS (viz Seznam pouţitých zkratek str. 80). Tento dotazník zjišťuje osobnostní tendence, jeţ ovlivňují zdraví podporující ţivotní styl a chování. Obsahuje padesát výroků, které odpovídají deseti subškálám (Snell et al., 1991):

Subškály HOS 1. Personal health consciousness 2. Health image concern 3. Health anxiety 4. Health esteem-confidence

Definice Povědomí o svém tělesném zdravotním stavu Starost o to, jaký dojem činí naše zdraví na ostatní Tendence cítit napětí, neklid a úzkost v souvislosti se svým zdravím Tendence oceňovat pozitivně vlastní zdravotní stav

5. Motivation to avoid unhealthiness

Motivace vyhnout se nemoci

6. Motivation for healthiness

Motivace zajistit si dobré zdraví

7. Internal health control

Tendence věřit, ţe naše tělesné zdraví a kondice jsou funkcí našeho vlastního chování

8. External health control

Tendence věřit, ţe naše tělesné zdraví a kondice jsou určovány námi neovlivnitelnými faktory

9. Health expectations

Tendence hodnotit svůj budoucí zdravotní stav jako vynikající

10. Health status

Tendence hodnotit se být v dobré fyzické kondici

Tabulka č. 5: Názvy a definice jednotlivých subškál HOS

50

Snell a Johnsonová (2002 b) HOS rozšířili a v roce 1997 publikovali jeho revidovanou verzi - MHQ. Dotazník obsahuje 20 subškál7, dvakrát tolik neţ v HOS. Vychází z nových poznatků o vztahu osobnosti a tělesného zdraví. Některé subškály přidali, jiné odebrali, u některých zpřesnili definici či obměnili výroky. Počet sebehodnotících výroků zůstal u kaţdé subškály stejný, celkem tedy obsahuje sto poloţek. Výroky ke kaţdé subškále byly napsány v souladu s definicemi známými v psychologické literatuře. U kaţdého výroku má respondent určit, jak je pro něj charakteristický. Pro tento účel byla pouţita Likertova škála. Slovní vyjádření byla bodově ohodnocena od 0 do 4, přičemţ nula bodů odpovídalo moţnosti „vůbec nevystihuje“ a čtyři body odpovídaly moţnosti „zcela vystihuje“. Některé poloţky mají obrácené bodování, je na to třeba dbát při přepisu slovního hodnocení na číselné. Vyšší počet bodů odpovídá větší míře charakteristik měřených jednotlivými subškálami MHQ. Minimální počet bodů v kaţdé subškále je tedy 0 a maximální 20. Jelikoţ byl MHQ vytvořený v anglickém jazyce, pro potřeby naší diplomové práce jsme ho nejdříve přeloţili do češtiny. Na základě pilotní studie jsme se rozhodli dotazník zkrátit. Ukázalo se totiţ, ţe po 50. poloţce značně kolísá pozornost zkoumaných osob a ti pak volí náhodné odpovědi. Zvolili jsme proto 40 poloţek, tj. 8 subškál (znění zkráceného dotazníku viz Příloha I). Vodítkem nám bylo obsahové kritérium. Subškály MHQ Poloţky subškály health-efficacy (HE, self-efficacy vztažená ke zdraví 8) zjišťují, do jaké míry lidé věří, ţe se díky svým schopnostem, způsobilosti, dovednostem a nadání postarají o své tělesné zdraví. 7

Health anxiety, health-efficacy, health consciousness, motivation to avoid unhealthiness, chance-luck

health control, health preoccupation, health assertiveness, health expectations-optimism, health illness self-blame, health monitoring, motivation for healthiness, health illness management, health esteem, health satisfaction, powerful-other health control, health self-schemata, health status, health illness prevention, health depression, internal health control. 8

Český překlad uvedený v závorce u kaţdého anglického názvu subškály je pouze pracovní, vytvořený

pro potřeby naší diplomové práce. Nejedná se o přesný překlad anglického termínu, protoţe pro mnohé z nich neexistují české ekvivalenty. Řídili jsme se spíše definicemi daných pojmů.

51

Subškála health consciousness (HC, vnímavost ke zdraví) se týká uvědomování si svého zdraví. Tyto poloţky zachycují tendenci uvaţovat o svém tělesném zdraví. Motivation to avoid unhealthiness (MU, motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu) odkazuje na motivační tendenci vyvarovat se tomu, aby jedinec onemocněl. Jedná se tedy o snahu vyhnout se špatnému tělesnému zdraví. Lidé, jiţ souhlasí s těmito výroky, jsou motivováni vyhýbat se činnostem a chování, které podlamují jejich tělesné zdraví. Chance-luck health control (CL, external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví) souvisí s přesvědčením o tom, ţe zdravotní stav podléhá vlivům mimo naši osobní kontrolu, např. náhodě nebo štěstí. Tyto poloţky odráţí očekávání, ţe zdravotní stav je do značné míry ovlivněn silami, které nemůţeme předvídat ani ovlivnit. Jedinci s velkým počtem bodů z této subškály věří, ţe jejich zdraví nezávisí na nich samotných, ale spíše na štěstí a náhodě. Subškála health expectations-optimism (OP, optimismus ohledně budoucího zdraví) se týká vyhlídky dobrého tělesného zdraví v budoucnosti. Tyto výroky se zaměřují na přesvědčení, ţe zdraví bude nezlomné a vynikající. Respondenti, kteří vyjádří souhlas s následujícími poloţkami, předpokládají, ţe jejich tělesné zdraví bude i nadále dobré. Motivation for healthiness (MH, motivace udržet si dobré zdraví) se týká snahy udrţovat si dobré tělesné zdraví. Lidé, kteří vyjadřují souhlas s těmito výroky, jsou motivováni k péči o své tělesné zdraví, k vykonávání zdraví podporujících aktivit a k udrţování integrity svého tělesného zdraví. Pomocí subškály powerful-other health control (PO, external locus of control typu „mocní druzí“ vztažené ke zdraví) můţeme určit, do jaké míry lidé věří, ţe jiní vlivní jedinci (např. přátelé, rodina, zdravotníci, atd.) mají vliv na jejich tělesné zdraví. Internal health control (IC, internal locus of control vztažené ke zdraví) odkazuje na přesvědčení o tom, ţe náš zdravotní stav máme pod kontrolou. Tato subškála se týká očekávání, ţe můţeme ovlivňovat naše zdraví. Respondenti, jiţ souhlasí s výroky uvedenými níţe, věří, ţe mohou ovlivnit, zda jejich tělesné zdraví bude či nebude příznivé.

52

4.2

Dotazník zdraví podporujícího chování Dotazník zdraví podporujícího chování (Bausell, 1986, dle Snell, Johnson, 2002

a) zvolili Snell a Johnsonová na základě předpokladu, ţe dispozice spojené se zdravím, které zjistíme pomocí MHQ, ovlivní to, zda se lidé budou věnovat různým typům zdraví podporujícího chování. Na základě prozkoumání řady studií identifikoval Bausell několik druhů zdraví podporujícího chování. Tyto druhy byly vybrány na základě dvou úvah: existoval důkaz, ţe souvisí s mortalitou a morbiditou a byly potenciálně ovlivnitelné osobní volbou. Rozhodli jsme se také pouţít Bausellův dotazník, neboť zachycuje největší počet druhů zdraví podporujícího chování ze všech námi prostudovaných výzkumných studií. Poloţky dotazníku se týkají následujících témat: měření krevního tlaku, návštěva zubního lékaře, příjem soli, tuku, vlákniny, cholesterolu, vitamínů, cukru, vápníku; tělesná hmotnost, cvičení, kouření tabákových výrobků, sniţování dopadu stresu, společenský styk, spánek, pouţívání bezpečnostních pásů, vybavenost domácností detektorem kouře, kouření tabákových výrobků v posteli, předcházení úrazům v domácnosti. Celkový výsledek získáme sečtením bodového ohodnocení odpovědí (ano či ne) na všech 19 otázek. Všechny poloţky dotazníku byly vytvořeny tak, aby vyšší počet bodů odpovídal zdravějšímu ţivotnímu stylu. Chování, které podporuje zdraví, je hodnoceno 1 bodem. Chování, které představuje riziko pro zdraví, je hodnoceno 0 body. Stejně jako MHQ, i tento dotazník byl vytvořen v anglickém jazyce. Abychom ho mohli pouţít pro náš výzkum, přeloţili jsme ho do češtiny (podrobně viz Příloha II).

53

5 ANALÝZA DAT K analýze dat jsme pouţili program Statistica 9.1. K základnímu shrnutí výsledků nám poslouţily popisné statistiky. Rozdíly mezi muţi a ţenami v míře zjišťovaných

osobnostních

charakteristik

a

ve

výsledcích

Dotazníku

zdraví

podporujícího chování jsme ověřovali t-testem. Pro posouzení vztahů mezi osobnostními charakteristikami z dotazníku MHQ a zdraví podporujícím chováním jsme v případě celého souboru i příslušníků jednotlivých pohlaví zvolili korelační matice. Pouţili jsme je také k hledání vztahů mezi osobnostními charakteristikami a poloţkami Dotazníku zdraví podporujícího chování. Regresní analýza nám umoţnila přesnější popis vztahu mezi osobnostními proměnnými a zdraví podporujícím chováním. Pomohla nám vyloučit interkorelace mezi jednotlivými subškálami MHQ.

54

6 VÝSLEDKY Tuto kapitolu členíme podle zvolených statistických metod zpracování dat. Nejdříve uvádíme popisné statistiky obou pouţitých dotazníků, pokračujeme t-testem, korelačními maticemi, regresní analýzou. Nakonec porovnáváme výsledky se stanovenými hypotézami.

6.1

Popisné statistiky

Dotazník zdraví podporujícího chování Nejdříve shrneme informace získané o ţivotním stylu vysokoškolských studentů. Výsledky Dotazníku zdraví podporujícího chování zachycuje následující tabulka. Jak je patrné, maximum bodů bylo 18 bodů, minimum 5 a průměrný výsledek 13,6. Průměr

Minimum

Maximum

Sm. odch.

13,6

5

18

2,5

Tabulka č. 6: Popisné statistiky Dotazníku zdraví podporujícího chování

Dále uvádíme detailnější informace o odpovědích na otázky v Dotazníku zdraví podporujícího chování. Z přehledu výsledků vyplývá, ţe většina studentů dodrţuje preventivní prohlídky u lékařů. Co se týče ţivotosprávy, výsledky nejsou jiţ tak jednoznačné. Většina sice dbá na nízkou konzumaci tuku, dostatečný podíl vlákniny, vitamínů, minerálů a vápníku ve stravě, ale více neţ ¼ se nezaobírá konzumací soli a cholesterolu, u nadbytečné konzumace cukru se jedná dokonce o 44%. Přiměřenou tělesnou hmotnost udrţuje 92% respondentů. Navzdory tomu uvedlo 45% respondentů, ţe se nevěnují ani třikrát týdně 20 minutám fyzické aktivity. Dále bylo zjištěno, ţe většina našich respondentů nekouří tabákové výrobky. V případě kouření v posteli se kladná odpověď týkala pouze 4% respondentů. Většina pouţívá v autě bezpečnostní pás a nestraní se společnosti. Detektor kouře není příliš rozšířený. Opatření proti stresu nevyuţívá 37% studentů. Další rezervu má 21% vysokoškoláků v nedostatku spánku. Opatřením proti úrazům v domácnosti věnuje pozornost pouze 24% respondentů.

55

Otázka

Odpověď

Četnost

%

1. kontrola krevního tlaku za poslední rok

ne ano

19 59

24 76

2. prohlídka u zubaře za poslední rok

ne ano

15 63

19 81

3. sníţená konzumace soli

ne ano

26 52

33 67

4. sníţená konzumace tuku

ne ano

18 60

23 77

ne ano ne ano

18 60 24 54

23 77 31 69

ne ano ne ano ne ano ne ano

6 72 34 44 16 62 6 72

8 92 44 56 21 79 8 92

ne ano ne ano ne ano

35 43 62 16 29 49

45 55 79 21 37 63

ne ano ne ano

3 75 16 62

4 96 21 79

ne ano ne ano ne ano ne ano

1 77 76 2 75 3 59 19

1 99 97 3 96 4 76 24

5. dostatečný příjem vlákniny ve stravě 6. sníţená konzumace cholesterolu 7. dostatek vitamínů a minerálů 8. sníţená konzumace cukru 9. dostatečný příjem vápníku ve stravě 10. přiměřená tělesná hmotnost vzhledem k výšce a věku 11. cvičení minimálně 3krát týdně po 20 min. 12. kouření 13. opatření proti stresu 14. sociální kontakt 1krát týdně 15. spánek 7-8 hod. denně 16. pouţívání bezpečnostních pásů 17. detektor kouře 18. kouření v posteli 19. opatření proti nehodám v domácnosti

Tabulka č. 7: Výsledky Dotazníku zdraví podporujícího chování

56

The Multidimensional Health Questionnaire Ve zkrácené verzi dotazníku MHQ jsme se zaměřili na osm osobnostních charakteristik, u nichţ jsme předpokládali vliv na zdravý ţivotní styl. Tabulka č. 8 nás informuje o průměrných hodnotách v kaţdé subškále, minimu, maximu a směrodatné odchylce. Vyšší počet bodů odpovídá větší míře dané charakteristiky (moţný minimální počet bodů byl 0 a maximální 20). Můţeme si všimnout, ţe výzkumný soubor měl nejvyšší průměrné hodnoty ze subškály vnímavost ke zdraví. Těsně za ní se co do počtu bodů nachází motivace udržet si dobré zdraví a motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu. Nejniţší průměrné počty bodů se objevily u subškál external locus of control typu „mocní druzí“ vztažené ke zdraví a external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví.

Subškála MHQ

Průměr Minimum Maximum

Směrodatná odchylka

Self-efficacy vztaţená ke zdraví

13,1

4

20

3,3

Vnímavost ke zdraví

15,6

6

20

2,6

Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu

14,3

1

20

3,6

External locus of control typu náhoda a štěstí vztaţené ke zdraví

8,1

0

20

3,1

Optimismus ohledně budoucího zdraví

10,7

2

20

3,5

Motivace udrţet si dobré zdraví

14,5

2

20

4

External locus of control typu „mocní druzí“ vztaţené ke zdraví

6,4

0

17

4,1

Internal locus of control vztaţené ke zdraví

15

6

20

3

Tabulka č. 8: Popisné statistiky dotazníku MHQ

6.2

T-test Pomocí t-testu jsme chtěli zjistit, zda jsou mezi muţi a ţenami statisticky

významné rozdíly v průměrném počtu bodů z obou dotazníků. Nejprve jsme dle pohlaví porovnávali výsledky Dotazníku zdraví podporujícího chování, rozdíly ovšem nevyšly statisticky významné (t = 0,52; sv = 76; p > 0,05).

57

Co se týče osobnostních charakteristik (plné znění názvů subškál viz Seznam pouţitých zkratek str. 80), ve třech z nich se muţi a ţeny statisticky významně lišili na 5% hladině významnosti. Jednalo se o subškály self-efficacy vztažená ke zdraví, optimismus ohledně budoucího zdraví a internal locus of control vztažené ke zdraví (v tabulce č. 9 jsou tučně vyznačené). Ve všech těchto subškálách dosahovali muţi vyššího počtu bodů. U subškály optimismus ohledně budoucího zdraví se rozptyly u muţů a ţen významně lišily, proto v tomto případě uvádíme hodnoty modifikovaného t-testu pro rozdílné rozptyly.

Subškála Průměr Průměr Sm. odch. Sm. odch. ţena muţ ţena muţ MHQ

t

sv

p

F-poměr P Rozptyly Rozptyly

HE

12,29

14,67

3,07

3,19

-3,21 76

0,002

1,08

0,80

HC

15,63

15,52

2,72

2,24

0,18

76

0,29

1,47

0,30

MU

14,12

14,78

3,66

3,56

-0,76 76

0,45

1,06

0,89

CL

8,31

7,70

2,88

3,50

0,83

76

0,41

1,47

0,24

OP

10,04

12,07

2,94

4,19

-2,25 76

0,01

2,03

0,03

MH

14,10

15,37

3,93

4,14

-1,33 76

0,19

1,11

0,73

PO

6,29

6,67

4,00

4,24

-0,38 76

0,70

1,13

0,70

IL

14,24

16,56

2,92

2,47

-3,51 76 0,0008

1,40

0,36

Tabulka č. 9: T-test: rozdíly ve výsledcích subškál MHQ dle pohlaví

6.3

Korelační matice Korelačními maticemi jsme zjišťovali vztah mezi subškálami MHQ a výsledky

Dotazníku zdraví podporujícího chování. Korelace významné na hladině významnosti 5% jsou v tabulce č. 10 tučně označeny. V celém souboru se u pěti z osmi charakteristik potvrdila korelace s Dotazníkem zdraví podporujícího chování. Nejvyšší korelační koeficient vyšel u motivace udržet si dobré zdraví (0,57). Do pásma střední síly asociace patří i motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu (0,45). U ostatních tří charakteristik je síla asociace malá (Hendl, 2006). Jisté korelace se prokázaly i u subškál vnímavost ke zdraví, external locus of control typu „mocní druzí“ a internal locus of control, nebyly ovšem statisticky významné.

58

Statisticky významné korelace se zdravým ţivotním stylem se ve skupině ţen prokázaly u motivace udržet si dobré zdraví (0,55) a motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu (0,41). U muţů podporu zdraví ovlivňovala motivace udržet si dobré zdraví (0,65), external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví (-0,61), self-efficacy vztažená ke zdraví (0,60), motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu (0,58), optimismus ohledně budoucího zdraví (0,58) a internal locus of control vztažené ke zdraví (0,40). Mezi osobami rozdílného pohlaví se tedy ukázaly odlišnosti v povaze osobnostních charakteristik, které ovlivňují podporu zdraví.

Subškála MHQ

Dotazník zdraví podporujícího chování Celý soubor

Ženy

Muži

Self-efficacy vztaţená ke zdraví

0,28

0,18

0,60

Vnímavost ke zdraví

0,12

0,04

0,31

Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu

0,45

0,41

0,58

External locus of control typu náhoda a štěstí vztaţené ke zdraví

-0,28

-0,11

-0,61

Optimismus ohledně budoucího zdraví

0,33

0,23

0,58

Motivace udrţet si dobré zdraví

0,57

0,55

0,65

External locus of control typu „mocní druzí“ vztaţené ke zdraví

-0,06

-0,12

0,06

Internal locus of control vztaţené ke zdraví

0,03

-0,09

0,40

Tabulka č. 10: Korelace mezi subškálami MHQ a Dotazníkem zdraví podporujícího chování

Korelační matice nám také pomohly odhalit korelace mezi jednotlivými subškálami MHQ. Tabulka č. 11 zpřesňuje jejich hodnoty. Jako příklad uvedeme první sloupec týkající se self-efficacy. Lidé, kteří věří ve vlastní schopnosti, jsou vnímaví k tělesným pochodům, jsou motivovaní udrţovat si dobré zdraví a vyhnout se špatnému tělesnému stavu, jsou optimisté a věří v ovlivnitelnost událostí vlastním přičiněním (coţ vylučuje vliv víry v náhodu). Nejsilnější korelace se objevila mezi motivací udržet si dobré zdraví a motivací vyhnout se špatnému tělesnému stavu. Dále si můţeme povšimnout negativního vlivu víry v náhodu na motivaci věnovat se podpoře zdraví, coţ 59

je v souladu se zjištěními v odborné literatuře. Tučně vyznačené korelace jsou významné na hladině významnosti 5%. Subškála MHQ

SE

HC

MU

CL

OP

MH

PO

IC

SE

1

0,38

0,30

-0,34

0,53

0,36

-0,13

0,54

HC

0,38

1

0,33

-0,14

0,14

0,36

-0,20

0,12

MU

0,30

0,33

1

-0,21

0,48

0,86

-0,06

0,13

CL

-0,34

-0,14

-0,21

1

-0,14

-0,27

0,18

-0,29

OP

0,53

0,14

0,48

-0,14

1

0,44

0,23

0,42

MH

0,36

0,36

0,86

-0,27

0,44

1

-0,10

0,22

PO

-0,13

-0,20

-0,06

0,18

0,23

-0,10

1

0,06

IC

0,54

0,12

0,13

-0,29

0,43

0,22

0,06

1

Tabulka č. 11: Korelace mezi subškálami MHQ

Pomocí korelačních matic jsme také zkoumali vztah mezi osobnostními charakteristikami a jednotlivými poloţkami Dotazníku zdraví podporujícího chování. Korelační matice odhalily korelace kaţdé osobnostní charakteristiky s alespoň jednou poloţkou Dotazníku zdraví podporujícího chování. Nejsilnější korelace byla nalezena mezi motivací udržet si dobré zdraví a cvičením (0,58). Další středně silné korelace byly objeveny mezi motivací udržet si dobré zdraví a příjmem vlákniny (0,49), sníţenou konzumací tuku (0,43) a nekouřením tabákových výrobků (0,40). Statisticky významné vztahy byly zjištěny také mezi motivací vyhnout se špatnému tělesnému stavu a příjmem vlákniny (0,46), cvičením (0,38) a sníţenou konzumací tuku (0,37). Další významné asociace byly potvrzeny u subškál external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví a příjmem vlákniny (-0,35), optimismem ohledně budoucího zdraví a cvičením (0,32). Statisticky významné niţší korelace (|r| = 0,1-0,3) (Hendl, 2006) s alespoň jednou poloţkou Dotazníku zdraví podporujícího chování můţeme najít u kaţdé osobnostní charakteristiky. Tak např. internal locus of control (0,26) a self-efficacy vztažené ke zdraví (0,28) ovlivňovaly pozitivně fyzickou aktivitu, vnímavost ke zdraví souvisela s nekouřením tabákových výrobků (0,24), external locus of control typu „mocní druzí“ vztažené ke zdraví mělo negativní vliv na dostatečný spánek (-0,25) a 60

pouţívání bezpečnostních pásů (-0,24). Vztahy významné na hladině významnosti 5% jsou v tabulce č. 12 vyznačeny tučně. Položka Dotazníku zdraví podp. chování 3. sníţená konzumace soli

HE

HC

MU

CL

OP

MH

PO

IC

0,07

0,08

0,25

-0,29

0,03

0,24

0,03

0,02

4. sníţená konzumace tuku

0,13 -0,02

0,37

-0,09

0,25

0,43 -0,03 -0,08

5. dostatečný příjem vlákniny

0,18

0,06

0,46

-0,35

0,23

0,49 -0,22 0,01

7. dostatek vitamínů a minerálů

0,04

0,05

0,27

-0,10

-0,01

0,22

0,03

0,07

9. dostatečný příjem vápníku

0,09 -0,03

0,23

-0,24

0,25

0,27

0,12

0,15

0,08

0,03

0,03

-0,10

0,12

0,23 -0,12

0,04

0,28

0,08

0,38

-0,20

0,32

0,58

0,02

0,26

0,06

0,24

0,27

-0,04

0,17

0,40 -0,11 0,12

15. spánek 7-8 hod. denně

0,13

0,14

0,10

-0,04

0,08

0,08 -0,25 -0,05

16. pouţívání bezpečnostních pásů

-0,17 -0,02

0,01

-0,03

-0,20

0,10 -0,24 -0,19

18. nekouření v posteli

-0,05 0,06

0,11

-0,12

-0,03

0,24 -0,09 0,14

10. přiměřená tělesná hmotnost vzhledem k výšce a věku 11. cvičení minimálně 3krát týdně po 20 min. 12. nekouření

Tabulka č. 12: Korelace mezi osobnostními charakteristikami a poloţkami Dotazníku zdraví podporujícího chování

6.4

Regresní analýza Pro přesnější popis vztahu mezi osobnostními charakteristikami z MHQ a zdraví

podporujícím chováním jsme zvolili vícenásobnou regresi. Korelace všech osobnostních charakteristik s Dotazníkem zdraví podporujícího chování je 0,64. Osobnostní charakteristiky vysvětlují 41% variability zdraví podporujícího chování (F = 6,09; směrodatná chyba odhadu = 2,06). Výsledky jsou významné na hladině významnosti 1%. Vícenásobné R Vícenásobné R2 Upravené R2 0,64

0,41

0,35

F

Sm. chyba odhadu

6,09

2,06

Tabulka č. 13: Vícenásobná regresní analýza

V dalším kroku jsme zjišťovali, jak silné prediktory jsou osobnostní charakteristiky vzhledem k dotazníku zdraví, kdyţ odstraníme vzájemné korelace. Poté 61

vycházejí významné pouze 2 osobní charakteristiky, motivace udržet si dobré zdraví a internal locus of control vztažené ke zdraví. První z nich je silným prediktorem (beta = 0,71), vzájemný vztah je pozitivní, tzn. čím vyšší počet bodů z této subškály, tím více druhů zdraví podporujícího chování jedinec volí. V případě internal locus of control vztaženému ke zdraví naopak platí, ţe čím vyšší míra této charakteristiky, tím niţší počet bodů z Dotazníku zdraví podporujícího chování. Jedná se o slabší vztah (beta = -0,29). Subškála

Beta

Sm. chyba z beta

Self-efficacy vztaţená ke zdraví

0,16

0,14

Vnímavost ke zdraví

-0,12

0,11

Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu

-0,24

0,19

External locus of control typu náhoda a štěstí vztaţené ke zdraví

-0,16

0,10

Optimismus ohledně budoucího zdraví

0,17

0,13

Motivace udrţet si dobré zdraví

0,71

0,19

-0,0002

0,10

-0,29

0,12

External locus of control typu „mocný druhý“ vztaţené ke zdraví Internal locus of control vztaţené ke zdraví

Tabulka č. 14: Regresní analýza mezi subškálami MHQ a Dotazníkem zdraví podporujícího chování

6.5

Porovnání výsledků se stanovenými hypotézami Zajímalo nás, zda existují rozdíly mezi osobami opačného pohlaví v míře

osobnostních charakteristik, které souvisí s podporou zdraví. Ve skupině muţů byla objevena středně silná korelace u self-efficacy vztažená ke zdraví (0,60)9, u ţen nebyla korelace statisticky významná. V případě vnímavosti ke zdraví byla u muţů (0,31) vyšší korelace neţ u ţen (0,04), ţádný z výsledků ovšem nebyl statisticky významný. Ani celková korelace této subškály s Dotazníkem zdraví podporujícího chování nedosáhla statistické významnosti. External locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví ovlivňovalo negativně podporu zdraví (-0,61) u muţů. U ţen byl objeven také

9

Statisticky významné výsledky jsou platné na 5% hladině významnosti.

62

záporný vztah, nebyl ovšem statisticky významný. Optimismus ohledně budoucího zdraví měl pozitivní vliv na chování spojené s podporou zdraví u muţů (0,58), u ţen se neobjevila statisticky významná korelace. Internal locus of control vztažené ke zdraví korelovalo kladně s podporou zdraví pouze u muţů (0,40). H 1: Muţi a ţeny se liší v osobnostních charakteristikách, které u nich souvisejí s podporou zdraví (self-efficacy vztažená ke zdraví, vnímavost ke zdraví, external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví, optimismus ohledně budoucího zdraví, internal locus of control vztažené ke zdraví): se potvrdila v případě subškál self-efficacy vztažená ke zdraví, external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví, optimismus ohledně budoucího zdraví a internal locus of control vztažené ke zdraví, nepotvrdila se u vnímavosti ke zdraví. Dále jsme sledovali vztah mezi self-efficacy vztaženou ke zdraví a Dotazníkem zdraví podporujícího chování. Korelace mezi nimi dosáhla hodnoty 0,28. Jedná se sice o slabší vztah, je ale statisticky významný. Důvěra ve vlastní schopnosti se ukázala důleţitou při podpoře zdraví. H 2: Self-efficacy vztaţená ke zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování: se potvrdila. Také jsme sledovali korelaci vnímavosti k tělesnému zdraví s podporou zdraví (0,12). Zjištěný vztah není statisticky významný v případě celého výzkumného souboru ani u zástupců jednotlivých pohlaví. H 3: Vnímavost k tělesnému zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování: se nepotvrdila. Na základě prostudované literatury jsme předpokládali, ţe motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu bude spíše souviset s vyhýbáním se takovému chování, které podrývá naše zdraví nebo ho můţe ohrozit, neţ s aktivní podporou zdraví. Statisticky významný vztah se prokázal u volby nekouřit (0,29), avšak mnohem silnější korelace se objevily u cvičení, konzumace vlákniny a sníţeného podílu tuku ve stravě. H 4: Motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu koreluje pozitivně s vyhýbáním se těm typům chování, které jsou spojeny s vysokým rizikem úrazu či onemocnění (kouření, kouření v posteli, řízení vozidla bez pouţití 63

bezpečnostních pásů, vyhýbání se úrazům v domácnosti), spíše neţ s volbou zdraví podporujícího chování: se potvrdila pouze u vyhnutí se kouření, u ostatních poloţek se nepotvrdila. Motivace udrţet si dobré zdraví se ukázala jako nejsilnější prediktor podpory zdraví (0,57) jak pro celý soubor, tak i po jeho rozdělení dle pohlaví (ţeny: r = 0,55; muţi: r = 0,65). H 5: Motivace udrţet si dobré zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování: se potvrdila. V dalším případě se korelace internal locus of control vztaženého ke zdraví se zdravým ţivotním stylem neukázala statisticky významná v případě celého souboru ani ve skupině ţen. Pro skupinu muţů nicméně dosáhla statisticky významné hodnoty (0,40). V regresní analýze vyšel zjištěný vztah statisticky významný, ale byl záporný (-0,29). H 6: Internal locus of control vztaţené ke zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování: se potvrdila u skupiny muţů, nepotvrdila se u skupiny ţen ani u celého výzkumného souboru. V případě external locus of control typu „mocní druzí“ vztaženého ke zdraví se nepotvrdila statisticky významná korelace s Dotazníkem zdraví podporujícího chování (-0,06). Korelace s jednotlivými poloţkami dotazníku naznačují, ţe převaţující vliv této proměnné na zdravý ţivotní styl je spíše záporný. Statisticky významné vztahy se objevily pouze u 2 poloţek dotazníku: dostatek spánku (-0,25) a pouţívání bezpečnostních pásů (-0,24). Naším hlavním cílem ovšem zůstává zjišťování vztahů mezi subškálami MHQ a celým Dotazníkem zdraví podporujícího chování. H 7: U externího locus of control typu mocní druzí vztaţeného ke zdraví převaţuje záporná korelace se zdraví podporujícím chováním: se nepotvrdila. Víra v náhodu nebo štěstí koreluje záporně s podporou zdraví (-0,28). U muţů můţe být záporný vliv této proměnné ještě silnější (-0,61). Přesvědčení o neovlivnitelnosti ţivotních situací tudíţ nemá příznivý vliv na zdravý ţivotní styl.

64

H 8: Externí locus of control typu náhoda a štěstí koreluje negativně s výběrem zdraví podporujícího chování: se potvrdila. Optimismus v souvislosti s budoucím zdravotním stavem koreluje pozitivně s podporou zdraví (0,33). Přesvědčení o dobrém zdraví v budoucnosti můţe tedy ovlivnit i naše zdraví v přítomnosti, protoţe se věnujeme většímu počtu druhů zdraví podporujícímu chování. H 9: Optimismus ohledně budoucího zdraví koreluje pozitivně s výběrem zdraví podporujícího chování: se potvrdila.

65

7 DISKUSE K interpretaci výsledků je třeba poznamenat, ţe zdraví podporující chování bylo posuzováno subjektivně. Mohlo být zkresleno tendencí respondentů volit sociálně ţádoucí odpovědi, i kdyţ jsme se tuto pravděpodobnost snaţili eliminovat zachováním jejich anonymity. Většina studentů nekouří a dodrţuje preventivní prohlídky u lékaře. Málokdo z našeho výzkumného souboru se straní společnosti. Toto zjištění odpovídá důleţitosti vztahů s vrstevníky v období adolescence a mladé dospělosti. Téměř všichni pouţívají bezpečnostní pás. Domníváme se, ţe hlavním důvodem je uloţení této povinnosti zákonem. Svou úlohu můţou hrát i tragické následky dopravních nehod, kdy jezdci bezpečnostní pás nepouţili. Co se týče ţivotosprávy, vysokoškoláci věnují pozornost jen některým sloţkám stravy. Snaţí se zajistit dostatek vlákniny, vitamínů, minerálů a vápníku a naopak sníţit příjem tuků. Konzumací soli a cholesterolu se nezabývá více neţ 30%, u nadbytečné konzumace cukru se jedná dokonce o 44%. Vzhledem k tomu, ţe pro období mladé dospělosti nejsou typická závaţnější tělesná onemocnění a organismus funguje optimálně, nejsou pro vysokoškoláky některá témata zdravého ţivotního stylu aktuální a necítí potřebu měnit své stravovací návyky. Pokud je pro jejich ţivotní styl charakteristický dostatek pohybu, nemusí být vyšší konzumace cukru a cholesterolu problematická. Další výsledky to ovšem nenaznačují. Přiměřenou tělesnou hmotnost sice udrţuje 92% respondentů, ale jen 55% se věnuje alespoň třikrát týdně 20 minutám fyzické aktivity. Vzhledem k tomu, ţe jiné výzkumy pouţívají daleko přísnější kritéria v případě fyzické aktivity, povaţujeme námi poţitou hodnotu za minimální a je alarmující, ţe 45% jí nedosahuje. Podobné procentuální zastoupení uvádí i Slováčková, Dosedlová a Klimusová (2008). Nedostatečná pohybová aktivita souvisí se sedavou povahou „zaměstnání“ vysokoškoláků a obecně s poklesem náročnosti a četnosti pohybu mimo pracovní dobu. Tělesný vzhled hraje v tomto vývojovém období důleţitou roli, otázkou ale zůstává, jakými způsoby si 45% necvičících udrţuje přiměřenou hmotnost. Opatření proti stresu nevyuţívá 37% studentů. Vysokoškolské studium často obnáší stresové situace a osvojení strategií jejich zvládání by mohlo být pro studenty 66

přínosné. V dalším výzkumu by bylo moţné zaměřit se blíţe na strategie zvládání stresu vysokoškolských studentů. Dále jsme u vysokoškoláků zjišťovali délku spánku. U většiny dosahuje 7-8 hodin, coţ také potvrzují zjištění Fialové (2008). Nedostatečnou dobu spánku vykazuje 21% našeho výzkumného souboru. Nejedná se o velký podíl vysokoškoláků, ale zmiňujeme i tuto hodnotu vzhledem ke zhoršení kognitivní výkonnosti nedostatkem spánku na jedné straně a k její důleţitosti pro vysokoškolské studium na straně druhé. Opatřením

proti

úrazům

v domácnosti

věnuje

pozornost

pouze

24%

respondentů. Vysokoškoláci nepatří mezi rizikové skupiny v souvislosti s úrazy v domácnosti. Nebezpečí úrazu jsou nejvíce vystaveny děti a senioři, mj. i kvůli tomu, ţe tráví v tomto prostředí nejvíce času. Dalším důvodem, proč se vysokoškoláci nezabývají opatřeními proti úrazům v domácnostech, můţe být úroveň rozvoje motoriky. U dětí se hrubá i jemná motorika teprve vyvíjejí, senioři mohou mít vlivem stárnutí nebo některých onemocnění obtíţe s koordinací pohybů. V období dospívání a mladé dospělosti jsou motorické schopnosti na optimální úrovni. Svou roli můţe hrát i koncentrace pozornosti. Vysokoškoláci musí být schopni kvůli svému studiu zaměřit pozornost na určitou činnost a po nějakou dobu ji udrţet. Je tedy moţné, ţe kvůli tomu se jim závaţnější úrazy v domácnosti nestávají (ty mohou být způsobeny nepozorností), a proto nepovaţují za důleţité zabývat se opatřeními proti nim. Dále jsme se pokoušeli zjistit, zda se osoby rozdílného pohlaví odlišují v přístupu ke zdraví. To sice nepatřilo mezi hlavní cíle našeho výzkumu, zaměřili jsme se spíše na porovnání zástupců opačného pohlaví z hlediska osobnostních proměnných, které se uplatňují při podpoře zdraví, coţ je podrobněji rozpracováno níţe. Přesto jsme zkusili, zda se nějaké rozdíly prokáţou, avšak t-test tuto úvahu nepotvrdil. Slováčková, Dosedlová a Klimusová (2008) dospěly k podobným závěrům.

Nyní přejdeme k interpretaci zjištěných korelací mezi subškálami MHQ a výsledky Dotazníku zdraví podporujícího chování. Statisticky významné korelace se ukázaly u pěti z osmi osobnostních charakteristik. Nejsilnějším prediktorem byla motivace udržet si dobré zdraví (0,57) a těsně za ní motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu (0,45). Ve výzkumu Snella a Johnsonové (2002 b)10 měly také oba typy 10

V následujícím textu se při zmínění jmen Snell a Johnsonová odkazujeme na stejný výzkum.

67

motivace nejvyšší korelační koeficienty. Při podpoře zdraví je proto třeba věnovat pozornost motivačním faktorům. V regresní analýze dosahuje beta pro motivaci udržet si dobré zdraví dokonce hodnoty 0,71. Nepotvrdila se naše hypotéza, ţe motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu nebude příliš souviset s podporou zdraví. Korelační koeficient této subškály je o něco niţší neţ u motivace udržet si dobré zdraví, rozdíl ovšem není příliš výrazný. Obě subškály spolu navíc vysoce korelují. To nás přivádí k úvaze, ţe oddělovat je nemusí být tak výhodné, jak jsme předpokládali. Motivace být zdravý a motivace nebýt nemocný ovlivňovaly v podobné míře zdravý ţivotní styl. Jelikoţ zdraví a nemoc jsou dva koncové body jednoho kontinua, nemusí mít velký význam oddělovat dva výše zmíněné typy motivace. Kladný vztah s podporou zdraví byl také zjištěn u optimismu ohledně budoucího zdraví (0,33). Víra v dobré budoucí zdraví ovlivňuje i zdravotní stav v přítomnosti, protoţe dodrţujeme zásady zdravého ţivotního stylu.

Self-efficacy

vztažená ke zdraví má také kladný vliv (0,28) na podporu zdraví. Pokud má tedy jedinec pocit, ţe je schopen řídit chod dění, v němţ se nachází, bude volit takové chování, které má pozitivní dopad na zdraví. Obě zjištění potvrzuje studie Snella a Johnsonové a další výzkumy, jak v případě optimismu (Arndt, Routledge a Goldenberg, 2006; Carver, Scheier, Segerstrom, 2010; Rasmussenem, Scheier, Greenhouse, 2009), tak v případě self-efficacy (Tindale et al., 2009; Jackson, Tucker, Herman, 2007; Martin et al., 2008; Kreutz, Ginsborg, Williamon, 2009). Záporný vztah se zdravým ţivotním stylem byl zjištěn u external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví (-0,28). Pokud jedinec věří, ţe události v jeho ţivotě jsou výsledkem náhody, nevěnuje se podpoře zdraví. Ve výzkumu Snella a Johnsonové vyšla statisticky významná záporná korelace pouze ve skupině muţů, v našem případě byla u muţů síla asociace mezi touto subškálou a podporou zdraví dvojnásobná (-0,61). Rozdělením externího místa kontroly na dva podtypy se také zabývali Steptoe a Wardleová (2001 b). V případě podtypu náhoda a štěstí nabýval zjištěný vztah se zdravým ţivotním stylem téţ záporných hodnot. U druhého typu externího LOC (viz Seznam pouţitých zkratek) - mocní druzí nedosahoval zjištěný vztah s Dotazníkem zdraví podporujícího chování (0,06) statistické významnosti. Ani Snellovi a Johnsonové se nepodařilo prokázat jeho vliv na podporu zdraví. Steptoe a Wardleová (2001 b) zmiňují, ţe to můţe být způsobeno 68

malými výzkumnými soubory. Co se týče korelací s jednotlivými poloţkami Dotazníku zdraví podporujícího chování, statisticky významné korelace (záporné) se prokázaly jen u 2 druhů zdraví podporujícího chování (dostatek spánku a pouţívání bezpečnostních pásů). Poslední měřený typ LOC, interní, se pro celý soubor neukázal statisticky významným prediktorem zdravého ţivotního stylu. Pouze ve skupině muţů dosáhl statistické významnosti (0,40). Ve studii Snella a Johnsonové dosáhl statistické významnosti jen ve skupině ţen, jednalo se ovšem o velmi slabý vztah. Zajímavý výsledek jsme obdrţeli po provedení regresní analýzy. Kdyţ eliminujeme vlivy ostatních subškál MHQ na interní LOC, asociace s podporou zdraví se ukáţe statisticky významná. Překvapující je záporná povaha tohoto vztahu. Je moţné, ţe přesvědčení o osobní ovlivnitelnosti ţivotních událostí vytváří falešný pocit kontroly nad vlastním zdravím a jedinec nepovaţuje za nutné pro zdraví něco dělat. Povaţuje se za dostatečně kompetentního a v případě obtíţí by si dokázal sám poradit. U vysokoškoláků se vzhledem k jejich věku nepředpokládají závaţnější problémy se zdravím, coţ můţe posilovat jejich pocit kontroly nad zdravím a přesvědčení, ţe zdravím není třeba se zabývat. Poslední měřenou charakteristikou byla vnímavost ke zdraví. Její vztah s dodrţováním zásad zdravého ţivotního stylu se u vysokoškolských studentů neukázal statisticky významný. Soudíme, ţe důvodem je většinou bezproblémový zdravotní stav této věkové skupiny, a tak pro ně nemá příliš velký význam věnovat pozornost registraci dění ve vlastním těle.

Tato skutečnost můţe souviset s nedoceněním

některých zdraví prospěšných návyků, protoţe nezachytí jejich pozitivní vliv na zdraví (umírněná konzumace tuků a cukru, strategie zvládání stresu, fyzická aktivita). Ve výzkumu Snella a Johnsonové se vnímavost ke zdraví ukázala statisticky významnou, coţ můţe souviset s jiným věkovým sloţením výzkumného souboru. 39% respondentů spadalo do věkové kategorie nad 30 let. Je tedy moţné, ţe vnímavost k tělesnému dění se s věkem mění. Zajímavé by bylo ověřit tuto hypotézu např. u populace středně dospělých. Toto období je spojeno s budováním profesní kariéry a péčí o potomstvo, coţ od jedince vyţaduje mnoho sil a energie. Zvýšené nároky mohou mít dopad na zdravotní stav jedince a dobré zdraví jiţ nemusí být samozřejmostí.

69

Dále jsme zjišťovali, zda se muţi a ţeny liší v osobnostních charakteristikách, jeţ ovlivňují zdravý ţivotní styl. Vzhledem k poměrně niţšímu zastoupení muţů ve výzkumném vzorku bereme zjištěné rozdíly jako naznačení moţných odlišností. Zdraví je pro obě pohlaví vysokou hodnotou, rozhodující vliv na zdravý ţivotní styl má u muţů i u ţen motivace udržet si dobré zdraví. U ţen se jako důleţitý prediktor dále objevuje motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu. Ve skupině muţů se dalším významným faktorem podpory zdraví ukázala self-efficacy vztažená ke zdraví, optimismus ohledně budoucího zdraví, motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu, internal locus of control vztažené ke zdraví. Uţ v t-testu vyšla u muţů najevo vyšší míra self-efficacy, optimismu a internal locus of control. Všechny tři charakteristiky se navíc ukázaly pro zdravý ţivotní styl významné. Záporný vliv se projevil u subškály external locus of control typu náhoda a štěstí vztažené ke zdraví.

70

ZÁVĚR V naší diplomové práci se zabýváme otázkou vztahu osobnosti a zdraví podporujícího chování. V teoretické části nejdříve zmiňujeme, v jakých souvislostech bylo slovo zdraví pouţíváno v dřívějších dobách, abychom mohli lépe navázat na vymezení dnešního pojetí zdraví. Podrobněji se zaměřujeme na různá pojetí a definice zdraví, přičemţ zdůrazňujeme komplexnost tohoto jevu. Pozornost věnujeme i komplementárnímu pojmu, nemoci. Dále uvádíme osobnostní charakteristiky, které figurují v námi pouţitém dotazníku The Multidimensional Health Questionnaire. Zmiňujeme definici kaţdé z nich a přehled výzkumů, které potvrzují jejich vliv na dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu. Jedná se o následující proměnné: self-efficacy, vnímavost k tělesnému zdraví, motivaci vyhnout se špatnému tělesnému stavu, motivaci udrţet si dobré zdraví, locus of control a optimismus. V další kapitole se zaměřujeme na prvky ţivotního stylu zjišťované Bausellovým

Dotazníkem zdraví podporujícího chování a uvádíme jejich vliv na

tělesné zdraví. To se týká preventivních prohlídek u lékaře, výţivy, tělesné hmotnosti, pohybové aktivity, kouření tabákových výrobků, stresu, sociální opory, délky spánku, nehod a úrazů. Následující kapitolu věnujeme charakteristikám výzkumného souboru z hlediska zdraví podporujícího chování. Shrnujeme zde závěry jiných výzkumů zaměřených na vysokoškolskou populaci.

Empirickou část začínáme vymezením cílů a východisek našeho výzkumu. Na základě prostudované literatury stanovujeme v dalším kroku výzkumné hypotézy. Pokračujeme popisem výzkumného souboru, sběru dat a výzkumné metodiky. Dále zmiňujeme statistické metody zpracování získaných dat. Prezentaci výsledků členíme dle pouţitých statistických postupů, kterými jsou popisné statistiky, t-test, korelační matice a regresní analýza. Získané výsledky porovnáváme se stanovenými hypotézami. V rámci diskuse se pokoušíme interpretovat výsledky s ohledem na jiné výzkumy z této oblasti, především na studii Snella a Johnsonové (2002 b).

71

SOUHRN Náš výzkum je zaměřen na popis ţivotního stylu vysokoškolských studentů a na exploraci vztahu vybraných osobnostních charakteristik a zdraví podporujícího chování. Osobnostní

charakteristiky

jsme

měřili

zkrácenou

verzí

dotazníku

The

Multidimensional Health Questionnaire Snella a Johnsonové (2002 b) a zdravý ţivotní styl Dotazníkem zdraví podporujícího chování (Bausell, 1986). Výzkumný soubor tvořilo 78 respondentů ve věku 19-29, z toho bylo 65% ţen a 35% muţů. Jednalo se o studenty MU, VUT a MENDELU v Brně a UK v Praze. Výsledky naznačují mnohé rezervy zdravého ţivotního stylu vysokoškoláků. Jedná o nedostatek pohybu (45% studentů), vyšší konzumaci cukru (44%), soli (33%) a cholesterolu (31%), nevyuţívání strategií zvládání stresu (37%) a nedostatek spánku (21%). Korelační analýza potvrdila u pěti z osmi měřených osobnostních charakteristik statisticky významný vztah se zdraví podporujícím chováním. Nejsilnější míra asociace byla objevena u motivace udržet si dobré zdraví (0,57). Mezi další významné charakteristiky patřily motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu (0,45), optimismus ohledně budoucího zdraví (0,33), self-efficacy vztažená ke zdraví (0,28), external locus of control typu „mocný druhý“ vztažené ke zdraví (-0,28). Vzhledem k interkorelacím mezi subškálami jsme provedli regresní analýzu. Po odstranění vzájemných vlivů se vzhledem ke zdravému ţivotnímu stylu ukázaly statisticky významné pouze dvě osobnostní charakteristiky: motivace udržet si dobré zdraví (beta = 0,71) a internal locus of control vztažené ke zdraví (beta = -0,28). Překvapující je záporná povaha vztahu ve druhém případě. Jedinci s vysokou mírou interního locus of control věří v moţnost ovlivnit dění ve svém ţivotě. To u nich můţe vytvářet falešný pocit kontroly nad vlastním zdravím, i kdyţ pro něj mnoho nedělají, protoţe by si dokázali v případě obtíţí poradit. Mezi muţi a ţenami se ukázaly statisticky významné rozdíly ve třech měřených osobnostních proměnných (self-efficacy, optimismus, internal locus of control). Jejich vyšší míra u muţů navíc souvisela s podporou zdraví, u ţen se neprojevil vliv ţádné z výše zmíněných charakteristik na podporu zdraví. U obou pohlaví hrály důleţitou roli 72

motivační faktory, tedy motivace udržet si dobré zdraví a motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu. V prvním případě se jednalo o nejsilnější prediktor u ţen, muţů i u celého souboru. Tento závěr podporuje vysoká hodnota bety v regresní analýze. U muţů byl dále patrný negativní vliv externího locus of control typu náhoda a štěstí na podporu zdraví.

73

BIBLIOGRAFIE Arndt, J., Routledge, C., Goldenberg, L. „Predicting proximal health responses to reminders of death: the influence of coping style and health optimism“. Psychology and Health, 2006, roč. 21, č. 5, str. 593-614. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Arogundade, O., Itua, O. „Locus of control and self-esteem as predictors of teachers’ frustration in Lagos state secondary schools“. Ife Psychologia, 2010, roč. 18, č. 2, str. 339-351. Dostupné z: http://search.proquest.com Bauer, R., Steiner, M. Injuries in the European Union: Statistics Summary 2005-2007. Vienna: Kuratorium für Verkehrssicherheit, 2009. Dostupné z: http://osha.europa.eu Bedrnová, E. et al. Duševní hygiena a sebeřízení pro vysokoškoláky a mladé manažery. Praha: Fortuna, 1999. Birchner, J. „Towards a dynamic definition of health and disease“. Medicine, Health Care and Philosophy, 2005, roč. 8, č. 3, str. 335-341. Dostupné z: http://search.proquest.com Blacconiere, M. J., Oleckno, W. A. „Health-promoting behaviours in public health: testing the Health Promotion Model“. The Journal of The Royal Society for the Promotion of Health, 1999, roč. 119, č. 1, str. 11-16. Dostupné z: http://rsh.sagepub.com Blahoš, J. Osteoporóza. Praha: Makropulos, 1997. Brownell, K. D., Rodin, J. R. „The dieting maelstrom: is it possible and advisable to lose weight?“. American Psychologist, 1994, roč. 49, č. 9, str. 781-791. Dostupné z: http://apps.isiknowledge.com Břicháček, V. Zdraví jako biosociální jev. In Dunovský, J. et al. Sociální pediatrie: vybrané kapitoly. Praha: Grada Publishong, 1999. Carver, Ch. S., Scheier, M. F., Segerstrom, S. C. „Optimism“. Clinical Psychology Review, 2010, roč. 30, č. 7, str. 879-889. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com Constitution of the World Health Organization. 1946. Dostupné z: apps.who.int

74

Češková, E. Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F10-19. In Češková, E., Svoboda, M., Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy. Praha: Portál, 2006, str. 159-181. ČSOB Pojišťovna. „Za nejvíce pojistných událostí v domácnostech můţe voda, z úrazů jsou nejčastější poranění noţem“. 2008. Dostupné z: http://www.hypoindex.cz Daňková, Š. ANALÝZA: „Na co umíráme?“. 2007. Dostupné z: http://www.demografie.info De Ridder, D. Chronic illness. In Kaptein, A. A., Weinman, J. (Eds.). Health psychology. Oxford: The British Psychological Society and Blackwell Publishing Ltd., 2004, str. 207-233. Dosedlová , J. et al. Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008. Fialová, L. Ţivotní styl české vysokoškolské populace. In Dosedlová, J., Slováčková, Z. (Eds.). Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008, str. 83-116. Fořt, P. Zdravá výživa nejen pro ženy. Pragma: Praha, 1999. Furnham, A., Greaves, N. „Gender and locus of control correlates of body image dissatisfaction“. European Journal of Personality, 1994, roč. 8, č. 3, str. 183-200. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Gil-Lacruz, M., Gil-Lacruz, A. I. „Health attributions and health care behavior interactions in a community sample“. Social Behavior and Personality, 2010, roč. 38, č. 6, str. 845858. Dostupné z: http://search.proquest.com Grogan, S. Body image: psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada, 2000. Hankonen, N. et al. „What is setting the stage for abdominal obesity reduction? A comparison between personality and health-related social cognitions“. Journal of Behavioral

Medicine,

2010,

roč.

19,

č.

3,

str.

273-282.

Dostupné

z:

http://www.springerlink.com Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje. „Jak předcházet poţáru při kouření?“. Dostupné z: http://www.firebrno.cz Hendl, J. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál, 2006. 75

Hewstone, M., Stroebe, W. Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006. Hill, W. G., Donatelle, R. J. „The Impact of Gender Role Conflict on Multidimensional Social Support in Older Men“. International Journal of Men's Health, 2005, roč. 4, č. 3, str. 267. Dostupné z: http://www.thefreelibrary.com Holub, J., Lyer, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Ikiz, F. E., Cakar, F. S. „Perceived social support and self-esteem in adolescence“. Procedia Social and Behavioral Science, 2010, roč. 5, str. 2338-2342. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com Jackson, E. S., Tucker, C. M., Herman, K. C. „Health value, perceived social support and health self-efficacy as factors in a health-promoting lifestyle“. Journal of American College Health, 2007, roč. 56, č. 1, str. 69-74. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Kebza, V. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005. Kebza, V. Vulnerabilita, resilience a zdraví. In Dosedlová, J., Slováčková, Z. (Eds.) Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008, str. 7-32. Kopáček, P. „Nejtragičtější následky mají poţáry v domácnostech - Jak svou domácnost proti poţáru zabezpečit?“. 2008. Dostupné z: http://www.hzscr.cz Kreutz, G., Ginsborg, J., Williamon, A. „Health-promoting behaviours in conservatoire students“. Psychology of Music, 2009, roč. 37, č. 1, str. 47-60. Dostupné z: http://pom.sagepub.com Křivohlavý, J. „Nový pohled na zdraví a nemoc“. Psychologie Dnes, 1999, roč. 5, č. 1, str. 811. Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. Lemos-Giráldez, S., Fidalgo-Aliste, A. M. „Personality dispositions and health-related habits and attitudes: A cross-sectional study“. European Journal of Personality, 1997, roč. 11, č. 3, str. 197-209. Dostupné z: http://web.ebscohost.com

76

Lucas, J. A., Orshan, S. A., Cook, F. „Determinants of Health-Promoting Behavior Among Women Ages 65 and Above Living in the Community“. Scholarly Inquiry for Nursing Practice: An International Journal, 2000, roč. 14, č. 1, str. 77-100. Dostupné z: http://search.proquest.com Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Lidové noviny, 1997. Martin, M. Y. et al. „Relationship of health behavior theories with self-efficacy among insufficiently active hypertensive African-American women“. Patient Education and Counseling, 2008, roč. 72, č. 1, str. 137-145. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com Martínez García, M. F., García Ramírez, M., Maya Jariego, I. „Social support and locus of control as predictors of psychological well-being in Moroccan and Peruvian immigrant women in Spain“. International Journal of Intercultural Relations, 2002, roč. 26, č. 3, str. 287-310. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com Mlčák, Z. Psychologie zdraví a nemoci. Ostrava: Repronis, 2007. Myers, L. B., Newman, S. P., Enomoto, K. Coping. In Kaptein, A. A., Weinman, J. (Eds.). Health psychology. Oxford: The British Psychological Society and Blackwell Publishing Ltd., 2004, str. 141- 157. Navrátilová, M. Preventivní prohlídky u praktického lékaře pro dospělé (Bakalářská práce). Brno, 2010. Nešpor, K. Vaše děti a návykové látky. Praha: Portál, 2001. Nitch, S. R., Boone, K. B. „Normal personality correlates of chronic pain subgroups“. Journal of Clinical Psychology in Medical Settings, 2004, roč. 11, č. 3, str. 203-209. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Plachetka, J. Velký slovník citátů a přísloví. Praha: Academia, 1996. Prihodova, L. et al. „ Impact of personality and psychological distress on health-related quality of life in kidney transplant recipients“. Transplant International, 2009, roč. 23, č. 5, str. 484-492. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com

77

Rasmussen, H. N., Scheier, M. F., Greenhouse, J. B. „Optimism and physical health: A metaanalytic review“. Annals of Behavioral Medicine, 2009, roč. 37, č. 3, str. 239–256. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Rejzek, J. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. Rotter, J. B. „Internal versus external control of reinforcement: A case study of a variable“. American

Psychologist,

1990,

roč.

45,

č.

4,

str.

489-493.

Dostupné

z:

http://mres.gmu.edu Slepička, P., Hošek, V., Hátlová, B. Psychologie sportu. Praha: Karolinum, 2006. Slováčková, Z. Health behavior – Chování související se zdravím. In Dosedlová, J., Slováčková, Z. (Eds.). Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008, str. 55-82. Slováčková, Z., Dosedlová, J., Klimusová, H. Psychologické souvislosti zdraví podporujícího chování vysokoškolských studentů.

In Dosedlová, J., Slováčková, Z. (Eds.).

Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008, str. 117-140. Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal, 2004. Snell, W. E., Jr. et al. „The Health Orientation Scale: A measure of psychological tendencies associated with health“. European Journal of Personality, 1991, roč. 5, č. 2, str. 169183. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Snell, W. E., Jr., Johnson, G. Chapter 6: The Development and Validation of the Health Orientation Scale: A Measure of Personality Tendencies Associated with Health. In: Snell, W. E., Jr. (Ed.). Progress in the Study of Physical and Psychological Health. Cape Girardeau, MO: Snell Publications, 2002 a. Dostupné z: http://cstl-cla.semo.edu Snell, W. E., Jr., Johnson, G. Chapter 9: The Multidimensional Health Questionnaire. In: Snell, W. E., Jr. (Ed.). Progress in the Study of Physical and Psychological Health. Cape Girardeau, MO: Snell Publications, 2002 b. Dostupné z: http://cstl-cla.semo.edu Steptoe, A., Wardle, J. „Health behaviour, risk awareness and emotional well-being in students from Eastern Europe and Western Europe“. Social Science & Medicine, 2001 a, roč. 53, č. 12, str. 1621-1630. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com 78

Steptoe, A., Wardle, J. „Locus of control and health behaviour revisited: A multivariate analysis of young adults from 18 countries“. British Journal of Psychology, 2001 b, roč. 92, č. 4, str. 659-672. Dostupné z: http://web.ebscohost.com Steptoe, A., Wardle, J. Health related behaviour: prevalence and links with disease. In Kaptein, A. A., Weinman, J. (Eds.). Health psychology. Oxford: The British Psychological Society and Blackwell Publishing Ltd., 2004, str. 21-51. Steptoe, A. et al. „Positive affect, psychological well-being, and good sleep“. Journal of Psychosomatic Research, 2008, roč. 64, č. 4, str. 409-415. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com Svoboda, M. Citáty slavných osobností: Výroky, myšlenky, přísloví a aforismy. Dostupné z: http://citaty.net/ Švancara, J. Emoce, motivace, volní procesy. Brno: MSD s.r.o., 2003. Tindale, H. A. et al. „Optimism, cynical hostility, and incident coronary heart disease and mortality in the Women's Health Initiative“, Circulation, 2009, roč. 120, č. 8, str. 656– 662. Dostupné z: http://ovidsp.tx.ovid.com Toráčová, L., Čapková, M., Velemínský, M. Prevence úrazů dětí od narození do předškolního věku. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2006. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz Vašina, L. Sanoterapie (jeden ze směrů somatické psychoterapie). Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 1999. Villamarín Cid, F., Álvarez Moleiro, M. „Modelos sociocognitivos en promoción de la salud: Un análisis conceptual“. Psicologemas, 1998, roč. 12, č. 24, str. 161-204. Vurm, V. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. Praha: Triton, 2007. Wildová, O. „Tabák - nejvýznamnější preventabilní rizikový faktor“. 2006. Dostupné z: http://www.medicina.cz

79

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CL - chance-luck health control (external locus of control typu náhoda a štěstí vztaţené ke zdraví) HC - health consciousness (vnímavost ke zdraví) HE - health-efficacy (self-efficacy vztaţená ke zdraví) HOS - The Health Orientation Scale IC - internal health control (internal locus of control vztaţené ke zdraví) LOC - locus of control MH - motivation for healthiness (motivace udrţet si dobré zdraví) MHQ - The Multidimensional Health Questionnaire MU - motivation to avoid unhealthiness (motivace vyhnout se špatnému tělesnému stavu) OP - health expectations-optimism (optimismus ohledně budoucího zdraví) PO - powerful-other health control (external locus of control typu „mocný druhý“ vztaţené ke zdraví) WHO - World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

80

PŘÍLOHY

81

PŘÍLOHA I

MHQ (zkráceno) 1. Jsem schopný/á zvládnout jakékoliv problémy se zdravím, které mě mohou potkat. 2. Velice dobře si uvědomuji, jak zdravé je moje tělo. 3. Dělám věci, které mi zabraňují v tom, abych onemocněl/a. 4. Můj tělesný zdravotní stav ovlivňují do značné míry náhodné události. 5. Myslím si, ţe v budoucnu bude mé zdraví vynikající. 6. Jsem velmi motivovaný/á k tomu, abych byl/a tělesně zdravý/á. 7. Můj tělesný zdravotní stav do velké míry závisí na důleţitých osobách. 8. Cítím, ţe moje tělesné zdraví je něco, co si řídím sám/sama. 9. Jsem dostatečně schopný/á zajistit si dobré tělesné zdraví. 10. Jakmile se moje tělo necítí zdravě, ihned si toho všimnu. 11. Jsem motivovaný/á vyvarovat se tělesnému onemocnění. 12. Můj tělesný zdravotní stav závisí na náhodných událostech. 13. Věřím, ţe budoucí stav mého tělesného zdraví bude příznivý. 14. Jsem silně motivovaný/á obětovat čas i úsilí svému tělesnému zdraví. 15. Moje tělesné zdraví je převáţně ovlivňováno jinými lidmi neţ mnou (např. přáteli, rodinou). 16. Za své zdraví si zodpovídám já sám/sama. 17. Jsem schopen/schopna zajistit si dobré tělesné zdraví. 18. Jsem citlivý/á k vnitřním tělesným impulzům vypovídajícím o mém zdraví. 19. Snaţím se vyhýbat chování, které podrývá moje tělesné zdraví. 20. Mít dobré tělesné zdraví je pouze záleţitost štěstí. 21. Neočekávám, ţe bych v budoucnu trpěl/a zdravotními obtíţemi. 22. Mám silnou touhu udrţet si tělesné zdraví. 23. Moje zdraví je do značné míry určováno činy jiných vlivných osob (např. zdravotníky). 24. Můj tělesný zdravotní stav je do značné míry předurčen tím, co dělám (a nedělám). 82

25. Jsem schopný/á poradit si se svými tělesnými zdravotními potřebami. 26. Okamţitě poznám, kdyţ se necítím ve výborné zdravotní kondici. 27. Skutečně se chci vyvarovat toho, abych vyšel/vyšla z formy. 28. Být v dobré tělesné kondici má málo nebo vůbec nic společného s náhodou. 29. V budoucnu mě zřejmě čeká řada zdravotních potíţí. 30. Je pro mě opravdu důleţité, ţe si udrţuji náleţité tělesné zdraví. 31. Abych měl/a dobré zdraví, musím se chovat mile k jiným důleţitým lidem. 32. Je na mně, co se stane s mým tělesným zdravím. 33. Jsem schopný/á postarat se o své tělesné zdraví. 34. Dobře si uvědomuji proměny svého tělesného zdraví. 35. Jsem velice motivovaná/ý, abych se nedostal/a do hrozné tělesné kondice. 36. Nevěřím, ţe náhoda má nějaký podíl na mém tělesném zdravotním stavu. 37. Očekávám, ţe se mé tělesné zdraví v budoucnu zhorší. 38. Usiluji o to, abych se udrţel/a ve špičkové tělesné formě. 39. Moje tělesné zdraví je převáţně určováno lidmi, kteří mě ovlivňují a mají nade mnou moc. 40. Závisí na mých schopnostech a na mém úsilí, zda budu uţívat dobrého tělesného zdraví.

83

PŘÍLOHA II Dotazník zdraví podporujícího chování 1. Nechal/a jste si alespoň jednou za poslední rok zkontrolovat krevní tlak? 2. Navštívil/a jste alespoň jednou za poslední rok zubního lékaře kvůli ošetření nebo pravidelné prohlídce? 3. Snaţíte se vyhnout nadměrné konzumaci soli? 4. Snaţíte se vyhnout nadměrné konzumaci tuku? 5. Snaţíte se přijímat dostatečné mnoţství vlákniny ve své stravě? 6. Snaţíte se vyhnout přílišné konzumaci cholesterolu? 7. Snaţíte se přijímat dostatečné mnoţství vitamínů a minerálů? 8. Snaţíte se vyhnout přílišné konzumaci cukru? 9. Snaţíte se přijímat dostatečné mnoţství vápníku? 10. Snaţíte se udrţet přiměřenou tělesnou hmotnost vzhledem k vaší výšce a věku11? 11. Cvičíte nejméně třikrát týdně tak, ţe dýcháte zhluboka a váš pulz je zrychlený alespoň 20 minut? 12. Kouříte? 13. Podnikáte opatření ke sniţování stresu? 14. Vyhledáváte alespoň jednou týdně společenský kontakt s blízkými přáteli nebo příbuznými? 15. Spíte obvykle 7-8 hodin denně? 16. Pouţíváte v autě bezpečnostní pás? 17. Vlastníte detektor kouře? 18. Kouříte tabákové výrobky v posteli nebo ţijete s někým, kdo je kouří v posteli? 19. Přijímáte speciální opatření, abyste se vyhnul/a úrazům v domácnosti? 11

Znění otázky č. 10 bylo upraveno na základě pilotního výzkumu. Její původní znění bylo: Snaţíte se

udrţet svou tělesnou hmotnost v rozmezí určeném pro váš věk? Vyšlo najevo, ţe česká populaci je seznámena s výpočtem vhodné hmotnosti dle BMI a s moţným nárůstem hmotnosti s přibývajícím věkem. O hmotnostních tabulkách vzhledem k věku nebyl nikdo z dotazovaných obeznámen.

84