OBSAH 7
ÚVOD
9
D. W. GRIFFITH 22. ledna 1875 – 23. července 1948
16
CECIL B. DEMILLE 12. srpna 1881 – 21. ledna 1959
23
CHARLIE CHAPLIN 16. dubna 1889 – 25. prosince 1977
31
JOHN FORD 1. února 1894 – 31. srpna 1973
39
HOWARD HAWKS 30. května 1896 – 26. prosince 1977
46
OSCAR MICHEAUX A DALŠÍ ZAPOMENUTÍ REŽISÉŘI ZLATÉHO VĚKU HOLLYWOODU
48
FRANK CAPRA 18. května 1897 – 3. září 1991
54
ALFRED HITCHCOCK 13. srpna 1899 – 29. dubna 1980
62
LUIS BUNUEL 22. února 1900 – 29. července 1983
69
WALT DISNEY 5. prosince 1901 – 15. prosince 1966
77
LOUIS B. MAYER A DALŠÍ LEGENDÁRNÍ PRODUCENTI
80
LENI RIEFENSTAHLOVÁ 22. srpna 1902 – 8. září 2003
86
ELIA KAZAN 7. září 1909 – 28. září 2003
93
AKIRA KUROSAWA 23. března 1910 – 6. září 1998
100
ORSON WELLES 6. května 1915 – 10. října 1985
108
INGMAR BERGMAN 4. července 1918 – 30. července 2007
116
ED WOOD JR. A DALŠÍ MISTŘI HOROROVÉHO KÝČE
118
FEDERICO FELLINI 20. ledna 1920 – 31. října 1993
125
ROBERT ALTMAN 20. února 1920 – 20. listopadu 2006
132
SAM PECKINPAH 21. února 1925 – 28. prosince 1984
140
STANLEY KUBRICK 26. července 1928 – 7. března 1999
148
SERGIO LEONE 3. ledna 1929 – 30. dubna 1989
155
DON SIEGEL A DALŠÍ MISTŘI ŽÁNROVÝCH SNÍMKŮ
157
JEAN-LUC GODARD 3. prosince 1930 –
165
FRANCOIS TRUFFAUT 6. února 1932 – 21. října 1984
172
ROMAN POLANSKI 18. srpna 1933 –
179
WOODY ALLEN 1. prosince 1935 –
187
FRANCIS FORD COPPOLA 7. dubna 1939 –
194
BRIAN DE PALMA 11. září 1940
200
ALICE GUY-BLACHÉ A DALŠÍ PŘEHLÍŽENÉ REŽISÉRKY
202
WERNER HERZOG 5. září 1942 –
209
MARTIN SCORSESE 17. listopadu 1942 –
216
GEORGE LUCAS 14. května 1944 –
224
DAVID LYNCH 20. ledna 1946 –
231
OLIVER STONE 15. září 1946 –
239
STEVEN SPIELBERG 18. prosince 1946 –
247
STEPHEN KING A JINÍ LIDÉ, KTEŘÍ U FILMU NEMĚLI CO DĚLAT
250
PEDRO ALMODÓVAR 24. září 1949 –
257
BRATŘI COENOVI JOEL COEN 29. listopadu 1954 – ETHAN COEN 21. září 1957 –
264
SPIKE LEE 20. března 1957 –
272
QUENTIN TARANTINO 27. března 1963 –
280
VÝBĚR Z LITERATURY
283
REJSTŘÍK
ALFRED HITCHCOCK 13. SRPNA 1899 – 29. DUBNA 1980
NÁRODNOST: BRIT
ZNAMENÍ: LEV
VÝZNAČNÁ DÍLA: MRTVÁ A ŽIVÁ (REBECCA, 1940), VERTIGO (1958), PSYCHO (1960)
CITÁT:
„DÉLKA FILMU MÁ MÍT PŘÍMÝ VZTAH K MOŽNOSTEM MOČOVÉHO MĚCHÝŘE.“
ALFRED HITCHCOCK
N
55
ikoho asi nepřekvapí, že mistr filmového napětí a muž, který dal světu Psycho, prožil poněkud komplikované dětství. Jako nejmladší ze tří dětí se naro-
dil do přísné katolické rodiny nižší střední třídy v londýnském East Endu. Alfred Joseph Hitchcock si vytvořil pevné, možná až husí kůži nahánějící pouto se svými rodiči. Jeho matka Emma měla ve zvyku nechávat ho každý večer stoupat k nohám postele a recitovat, co ten den zažil. Tento podivný rituál se nazýval „večerní zpovědí“. Ještě podivnější ale bylo, že v něm zúčastnění pokračovali až do Alfredova raného dospělého věku. Hitchcockův otec měl zase zálibu v neobvyklých trestech. Jednou, když šestiletý Alfred zlobil, poslal ho William Hitchcock na policejní stanici se zapečetěným dopisem. Policista ve službě jej otevřel, přečetl si vzkaz a okamžitě zavřel Alfreda do vězeňské cely, přičemž mu vysvětlil: „Takhle zacházíme se zlobivými hochy.“ Hitchcock se potom bál policistů po celý zbytek života. Vlastně ho vystrašil kdokoliv v uniformně. Dokonce nechtěl ani řídit auto, protože se obával, že ho při silniční kontrole zastaví policie.
Hitchcock byl samotářský chlapec a útěchu nacházel ve svých obsesích. Fascinovaly ho železniční jízdní řády a jednu dobu uměl zpaměti časy téměř všech linek v Anglii. Měl velice rád návštěvy muzea Scotland Yardu a chodil se dívat na soudní přelíčení v Old Bailey. Fascinace podrobnostmi spojená se zájmem o zločin a mysl zločince se staly výraznými znaky jeho filmařské kariéry. Hitchcock studoval umění a technické kreslení a poté pracoval jako kreslíř pro jedno londýnské filmové studio. V roce 1925 se vyšvihl k režii. Prorazil již roku 1927 snímkem Příšerný host, thrillerem zahaleným do
56
TA J N É Ž I V O T Y S L AV N Ý C H F I L M A Ř Ů
londýnské mlhy. Námětem byl Jack Rozparovač a dílo udalo tón celé Hitchcockově tvorbě. Ke konci třicátých let měl již Hitchcock pověst nejlepšího anglického filmaře. Roku 1939 ho zlákal do Hollywoodu producent David O. Selznick a Hitchcock ve čtyřicátých letech získal Oscara za nejlepší film pro snímek Rebecca – Mrtvá a živá (jediný jeho film, který získal toto ocenění). Tak byl Hitchcock úředně posvěcen jako jeden z předních světových režisérů a začal budovat svou filmovou kolekci: Rozdvojená duše (1945), Pověstný muž (1946), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Na sever Severozápadní linkou (1959) a samozřejmě Psycho (1960). Všechny zaznamenaly kasovní úspěch, jako celek pomohly vybudovat „značku Hitchcock“ a učinily režiséra mezinárodní hvězdou. Série televizních příběhů zaštítěná jeho jménem (1955–1965), jakož i „Hitchův“ sklon hrát malé roličky ve vlastních filmech, ještě zvětšovaly jeho proslulost. Mělo trvat celé desetiletí, než se publikum dovědělo, jaký podivín Hitchcock vlastně byl, když nenatáčel (a i když natáčel). Tak například měl zálibu v ledových blondýnách. Obsazoval je do řady svých filmů, snažil se jim vemluvit spoustou nejapných dvojsmyslných vtipů a zajímal se o jejich soukromý život do nemístných detailů. Když nad nimi nemohl uplatnit svou moc nebo se – jako Vera Milesová – dokonce vdaly, ztratil zájem, profesně je odřízl nebo je před jinými ponižoval. V branži jej předcházela pověst starého nemravy se zálibou ve zvrácených kanadských žertících, ale jeho vlastní soukromý život byl velmi spořádaný a konvenční. Přes své psychosexuální výpady zůstal věrný své ženě, střihačce Almě Revilleové. Brali se roku 1926. Ve svých pozdějších letech již tolik nefilmoval, ale byl jakýmsi zvláštním vyslancem filmového napětí. Díky robustní postavě a snadno rozeznatelnému hlasu jej pravidelně parodovali na filmovém plátně i na televizní obrazovce. (Jedna epizoda Flintstoneových ho představila jako Alvina Brickrocka, vraha manželek z doby kamenné. Byla to jen jedna z mnoha rolí, za které nedostal nikdy zaplaceno.) Objevoval se v reklamách, účastnil se talk-show a dokonce propůjčil svůj hlas i žralokovi z filmu Čelisti. Jistou důstojnost mu vrátilo povýšení do rytířského stavu roku 1979, krátce poté, co ohlásil odchod na odpočinek. Zemřel 29. dubna 1980.
* * *
ALFRED HITCHCOCK
57
TAKHLE MI NEŘÍKEJTE ... „Hitch“ byla jediná přezdívka, kterou Hitchcock toleroval. Zejména se popudil, když mu někdo říkal „Frede“ nebo „Cocky“.
ŠPATNÉ VTIPY Hitchcock se proslavil svou oblibou kanadských žertů, ale jeho pečlivě připravované lumpárny prozrazovaly i jistou vnitřní krutost. Jednou posadil svou dceru Patricii na ruské kolo, nechal ji vyjet až nahoru a potom nařídil zřízenci kolotoč zastavit, takže zůstala trčet ve vzduchu. Při jiné příležitosti spoutal k sobě herce Roberta Donata a Madeleine Carrollovou (bylo to při natáčení filmu 39 stupňů) a předstíral, že ztratil klíč od želízek. Když se natáčel snímek Vertigo a Kim Novaková dorazila do šatny, nalezla nad svým toaletním stolkem zavěšenu čerstvě zabitou a oškubanou slepici. Než stačila vykřiknout, objevil se za ní Hitchcock a hýkal potrhle smíchy.
PŮSOBIVÉ DÁRKY Hitchockův repertoár ponižujících rádoby šprýmů obsahoval ještě speciální kategorii urážlivých, případně strašidelných dárků. Herci Peteru Lorremu, který měl problémy s výškou, poslal jednou dětský obleček. A když přišla malá Melanie Griffithová navštívit maminku – herečku Tippi Hedrenovou – na natáčení filmu Ptáci, daroval jí Hitchcock vskutku znepokojivý vánoční dárek – malou panenku v kostýmu Hedrenové, uloženou v malé dřevěné schránce.
HUMOR V MODRÉ Asi nejnechutnější skopičiny představují Hitchcockovy slavné „večeře v modrém“ v jeho hollywoodském sídle. Podávaly se modré steaky, modrý hrášek a modrá bramborová kaše, vše zapíjeno modrým martini. Zřejmě ho bavilo pozorovat, zda změna barvy hosty znechutí. Obvykle se tak stalo. Mnohým se udělalo špatně a jen málokdo přijal pozvání na příště.
VESELÉ VÁNOCE Všechny Hitchockovy špásy ale nebyly tak nespolečenské. Některé by se daly dokonce pokládat za zábavné. Například dlouhá léta rozesílal vánoční přání s motivem celé abecedy, jedině písmeno mezi K a M chybělo. Tak mohl lidem popřát „No-el“, tedy francouzsky Vánoce.
ALFRED HITCHCOCK
59
BŘIŠNÍ MEDITACE Jak je patrno již při pohledu na mohutnou figuru Alfreda Hitchcocka, pupek mu nebylo možno upřít. Pupík však chyběl. Sešili mu jej po jedné operaci. Při natáčení filmu Rodinné spiknutí vyděsil ohavně obtloustlý režisér herečku Karen Blackovou, když si zvedl košili a předvedl svůj podivuhodně hladký břich.
OTCOVSKÁ PÉČE Kromě policistů (viz výše) měl Hitchcock celoživotní averzi ke kněžím. Jednou, když jel autem jakousi švýcarskou vesnicí, se velmi rozrušil, jelikož okénkem spatřil kněze hovořícího s malým chlapcem. „To je nejhrůznější pohled, co jsem kdy spatřil,“ zaječel Hitchcock a začal kluka pohánět: „Uteč hochu, utíkej, utíkej jako o život!“
BEZ VAJEC Obavy z poldů a páterů lze pochopit, ale z vajec? Hitchcocka vejce přímo odpuzovala, zejména žloutky. „Děsím se vajec,“ prohlásil jednou, „ba co víc,
MISTR NAPĚTÍ OBČAS DĚSIL HEREČKY TÍM, ŽE SI ZVEDL KOŠILI A ODHALIL HLADKÝ BŘICH – PUPÍK MU TOTIŽ PŘI JEDNÉ OPERACI SEŠILI.
ona mne odpuzují. Takové bílé kulaté věci bez otvorů ... Viděli jste kdy co hnusnějšího než vaječný žloutek, který se rozkydne a rozteče? Krev je aspoň vesele červená. Ale žloutek je hnusně žlutý. Nikdy jsem se toho ani nedotkl.“
UTAŽEN NA VÁZANCE Podobně jako Howard Hawks patří i Alfred Hitchcock k těm režisérům staré školy, kteří mají četné obdivovatele v Nové vlně. K jeho uctivým žákům patří Brian De Palma a Franc¸ois Truffaut. Nikoliv však William Friedkin, režisér filmů Vymítač a Francouzská spojka. Ačkoliv Friedkin pracoval v šedesátých letech na Hitchockově TV programu Alfred Hitchcock uvádí, nikdy nebyl vyznavačem režisérova kultu. „Je mi úplně u prdele,“ připustil Friedkin otevřeně. „Nejsem jeho uctívač, a ani jsem se ho nikdy nesnažil napodobit.“ Tyto špatné vztahy se datují od prvního společného natáčecího dne hitchcockovské série, kdy Alfred vyčinil mladému režisérovi za neúpravný zevnějšek.
60
TA J N É Ž I V O T Y S L AV N Ý C H F I L M A Ř Ů
„Pane Friedkine, vy nemáte kravatu,“ konstatoval pohoršen. O několik let později se oba potkali na udílení Oscarů, kde si byl Friedkin, toho večera ve smokingu, pro cenu za Francouzskou spojku. „Jak se ti líbí, Hitchi?“ utahoval si z něho Friedkin a strkal mu pod nos svého motýlka. Zmatený Hitchcock, který si předchozí příhodu nepamatoval, se nezmohl na slovo.
SPŘÍZNĚNI STYLEM? Roku 1999 poskytla Hitchcockova dcera Patricia rozhovor pro televizní pořad Access Hollywood a v něm prozradila, že oblíbeným snímkem velkého režiséra byl film Polda a bandita z roku 1977, tedy kříženec road movie a potrhlé oddychové komedie, jehož hvězdami byli Burt Reynolds, Sally Fieldová a Jackie Gleason. Většinu lidí by tento výběr možná mohl překvapit, nikoliv však Reynoldse. „Znal jsem lidi ... velmi oduševnělé, jichž jsem si hluboce vážil, a ti mi klidně řekli ‚Polda a bandita se mi moc líbí,‘“ prohlásil. „K tomu já dodávám: ‚To je OK, líbí se i dalším 150 milionům lidí.‘ Jsem nadšený, že se na to tak díval i pan Hitchcock.“
CANISTERAPIE Když se nesmál výkonům Bo „Bandity“ Darvilla, bavil se Hitchcock snímky, kde vystupovali pěkní pejsci. Po dlouhých natáčecích dnech si rád odpočinul s večeří u televize a díval se na opakování Lassie. Měl také docela rád roztomilý psí film Benji.
PORCELÁNOVÝ PANÁČEK Hitchcock měl rád řádné porcelánové nádobí. Když se točilo Na Sever Severozápadní linkou, odmítl dovolit podávání čaje protagonistce Evě Marii Saintové v polystyrenovém kelímku – asistent produkce ho musel donést v porcelánovém hrnku. Hitchcock sám si při natáčení rád dopřával čaj, ovšem když svůj šálek vypil, hodil ho prostě i s podšálkem přes rameno, takže se roztříštily na podlaze.
BUBLINKY NA MOZKU Hitchcock měl nesmírně rád drahá vína a jídla. Když pracoval v Hollywoodu, vozili mu mořský jazyk přímo z Anglie. Gastronomie byla jeho obrovskou vášní, snad ještě větší než film. Pauline Kaelová, filmová kritička legendární pověsti, ho jednou potkala na večírku a shledala poněkud nudným. „Chtěl si popovídat o filmech, ale vlastně žádný neviděl,“ konstatovala
ALFRED HITCHCOCK
61
později. Hitchcock přerušoval jejich kinematografický rozhovor komentáři o svém vinném sklepě a sbírce luxusních šampaňských, jako by tím tématem byl posedlý,
TO MI PŘIPOMÍNÁ MĚ Přátelé tvrdili, že Hitchcock nesnesl pohled na těhotnou postavu své ženy Almy. Že by tu byl nějaký problém s velkým břichem?
KRÁLOVNA PŘEVLEKU Hitchcock měl legendární slabost pro šaty opačného pohlaví – pro pobavení přátel, kteří ho přišli v Hollywoodu navštívit, se doma převlékal za ženu. Údajně existuje záznam nejméně z jednoho večírku, kde byl nafilmován v dokonalém ženském převleku. Nahrávku Hitchcock prý držel ve své kanceláři pod zámkem, ale po jeho smrti záhadně zmizela. Roku 2008 se potom na internetu v jednom debatním fóru objevily poznámky, že velký režisér uplatnil svůj transvestitismus také před kamerou. Jeho výstup v převleku má být asi po 44. minutě velkého klasického díla Na Sever Severozápadní linkou, kdy se ve scéně ve vlaku objeví obézní žena v tyrkysových šatech a v modrobílém klobouku. Mohl by to být on? Jisté důkazy neexistují, ale je pravda, že tato rolička ztratila někde mezi scénářem a výsledným filmem svůj text. Hluboký hlas by byl již přece jen příliš nápadný.
