Ornitologická laboratofi PfiF UP, tfi. Svobody 26, CZ Olomouc;

SYLVIA 37 /2001

K problematice urãování a subspecifické pfiíslu‰nosti rackÛ skupiny Larus argentatus vyskytujících se v âeské republice Subspecific status and identification of the gulls of the argentatus group in the Czech Republic Martin Vavfiík Ornitologická laboratofi PfiF UP, tfi. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: [email protected]

Vavfiík M. 2001: K problematice urãování a subspecifické pfiíslu‰nosti rackÛ skupiny Larus argentatus vyskytujících se v âeské republice. Sylvia 37: XX–XX. âlánek pojednává o souãasném stavu taxonomie skupiny druhÛ Larus argentatus, o moÏnostech urãování jednotliv˘ch poddruhÛ této skupiny a uvádí první v˘sledky studia subspecifické pfiíslu‰nosti velk˘ch rackÛ v âeské republice. V Evropû je v souãasné dobû rozli‰ováno aÏ 12 forem fiazen˘ch do 4–7 druhÛ. Na území na‰í republiky se pravidelnû vyskytuje Larus argentatus argentatus, L. cachinnans cachinnans, L. c. michahellis a L. fuscus fuscus, minimálnû jednou byl zji‰tûn v˘skyt L. f. intermedius, pravdûpodobn˘ je je‰tû v˘skyt L. f. heuglini, kter˘ ov‰em vyÏaduje potvrzení. L a. argentatus je hojn˘ jen na severov˘chodû, relativní zastoupení forem cachinnans a michahellis se mûní ve prospûch druhé smûrem k jihu. Present status of taxonomy of the Larus argentatus group, possibilities of identification of the particular forms and the first results of the study of subspecific status of birds occurring in the Czech Republic are given in the paper. At present, 12 forms classified into 4–7 species are distinguished in Europe. In the Czech Republic, Larus argentatus argentatus, L. cachinnans cachinnans, L. c. michahellis and L. fuscus fuscus are recorded regularly, L. f. intermedius has been recorded at least once and the occurrence of L. f. heuglini is possible, but still unproved. L a. argentatus is common only in the north-eastern part of the country; the proportion of the michahellis form decreases from south to north, while the opposite is true for cachinnans. Keywords: Larus argentatus, L. cachinnans, L. fuscus, subspecific status, occurrence, identification.

ÚVOD Jedním z pfiíznaãn˘ch rysÛ nejen terénní ornitologie konce 20. století byl obrovsk˘ rÛst zájmu o tzv. velké racky skupiny Larus argentatus – cachinnans – fuscus. V rozliãn˘ch ãasopisech byla publikována fiada prací pfiiná‰ejících nové

poznatky pfiedev‰ím z oblasti taxonomie a zoogeografie jednotliv˘ch druhÛ této skupiny (Golley 1993, Gruber 1995a, Garner 1997, Eskelin & Pursiainen 1998, Jonsson 1998a, 1998b, Rauste 1999 aj.). Nové poznatky v‰ak, jak tomu ãasto b˘vá, pfiinesly je‰tû více problémÛ. Dfiíve

95

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

relativnû jednoduchá dvojice druhÛ (Larus argentatus a L. fuscus), v jejímÏ rámci navíc byli mladí ptáci povaÏováni za nerozli‰itelné (viz Hudec & âern˘ 1977) se rozpadla do fiady taxonÛ, ãasto s nejist˘m postavením. Cílem tohoto ãlánku je pfiiblíÏit ãesk˘m ornitologÛm souãasn˘ pohled na taxonomii této sloÏité skupiny a pfiedev‰ím pak je seznámit s problematikou urãování a v˘skytu jednotliv˘ch poddruhÛ na území âR. Pokud nahlédneme do posledního vydání zásadního díla ornitologie – Crampa & Simmonse (1993), zjistíme, Ïe se autofii stále drÏí (typicky britského) tradiãního rozdûlení na pouhé dva druhy – L. fuscus a L. argentatus, poslednû zmínûn˘ druh v‰ak jiÏ dûlí do skupin poddruhÛ, a to na skupinu argentatus, cachinnans a armenicus. Jak autofii v textu zmiÀují, existovaly v minulosti tendence spojovat v‰echny populace dokonce do druhu jediného (pfiedstavitelem takového proudu byl Stegmann), ov‰em takoví znalci rackÛ jako Dwight ãi Stresemann jiÏ v první polovinû 20. století prosazovali rozdûlení do samostatn˘ch druhÛ, v ãemÏ pokraãoval v sedmdesát˘ch letech a pozdûji Devillers. Do systému v‰ak více promlouvali generalisté neÏ specialisté na jednotlivé skupiny a uznávanou autoritou se stal systém Voouse (1977) – viz Cramp & Simmons (1993). Pozdûji se v‰ak zaãaly ke slovu dostávat i modernûj‰í (pro nûkoho aÏ kontroverzní) názory, reprezentované napfi. pracemi Sibleye & Monroea (1990). Ti ve svém rozsáhlém kompendiu vûnovaném taxonomii jednotliv˘ch druhÛ sice je‰tû ponechali pÛvodní druhové jméno v závorce – Larus (argentatus) cachinnans, ale jasnû naznaãili, Ïe v‰e svûdãí pro definitivní rozdûlení komplexu na více druhÛ. Záhy se vyrojily práce, které z rÛzn˘ch pohledÛ prokazovaly odli‰nost jednotliv˘ch forem, takÏe v zásadních publikacích konce devade-

96

sát˘ch let (del Hoyo et al. 1996, Hagemeijer & Blair 1997) jsou jiÏ vÏdy jasnû rozli‰ovány ãtyfii druhy rackÛ této skupiny – L. argentatus, cachinnans, fuscus a armenicus. Pfies mnohé pokroky v poznání taxonomie velk˘ch rackÛ stále neexistuje jednotné stanovisko k poãtu druhÛ uznávan˘ch v rámci evropské ãásti areálu této skupiny. ·iroce je dnes pfiijímáno rozdûlení do ãtyfi samostatn˘ch druhÛ, postavení nûkolika dal‰ích taxonÛ je v‰ak pfiedmûtem dohadÛ. Okrajov˘m druhem je z evropského hlediska racek arménsk˘ (Larus armenicus Buturlin, 1924). Zb˘vající tfii druhy pfiedstavují racek stfiíbfiit˘ (L. argentatus Pontoppidan, 1763), racek bûlohlav˘ (L. cachinnans Pallas, 1826) a racek Ïlutonoh˘ (L. fuscus Linnaeus, 1758). Taxonomie racka stfiíbfiitého (L. argentatus) je v souãasnosti nejjednodu‰‰í. V rámci evropského areálu jsou rozli‰ovány dva poddruhy, a to L. a. argenteus Brehm, 1822, hnízdící od Islandu pfies Britské ostrovy po severozápadní pobfieÏí kontinentální Evropy a nominátní L. a. argentatus ob˘vající Skandinávsk˘ poloostrov, Finsko a poloostrov Kola. Pfiechodné populace se vyskytují na jiÏním pobfieÏí Severního mofie od Holandska po Dánsko. Od fiazení severosibifisk˘ch populací (ssp. heuglini a taimyrensis) k tomuto druhu se dnes jiÏ ustoupilo. Taxonomie racka bûlohlavého (L. cachinnans) je ponûkud komplikovanûj‰í. Nejjednodu‰‰í pojetí rozli‰uje na území Evropy tfii poddruhy: L. c. atlantis Dwight, 1922, hnízdí na atlantsk˘ch ostrovech, L. c. michahellis Naumann, 1840 od západní Francie a Pyrenejského poloostrova na v˘chod po celém Stfiedomofií a nominátní L. c. cachinnans od âerného mofie na v˘chod do stepí jiÏní Sibifie a stfiední Asie. V fiadû západoevropsk˘ch zemí je dnes posledním dvûma poddru-

SYLVIA 37 /2001

hÛm pfiiznáván druhov˘ statut (ssp. atlantis je pak zahrnována do L. michahellis), mj. na základû ekologické izolace populací v místû kontaktu na rumunském pobfieÏí âerného mofie nebo velmi odli‰né morfologie; toto rozdûlení je rovnûÏ podporováno pfiedbûÏn˘mi v˘sledky molekulárních anal˘z (Klein & Buchheim 1997, Liebers & Helbig in Jonsson 1998a). Velmi sloÏitá je situace v západní ãásti areálu (ssp. atlantis a populace ssp. michahellis mimo Stfiedozemní mofie) – populace z Azorsk˘ch ostrovÛ a populace z atlantského pobfieÏí kontinentální Evropy se dosti li‰í od ptákÛ hnízdících na Kanársk˘ch ostrovech a Madeifie a není vylouãeno, Ïe tvofií vyhranûné poddruhy. Koneãnû samotn˘ nominátní poddruh b˘vá rozdûlován na

tfii poddruhy – ãernomofiská populace je vydûlována jako ssp. ponticus Stegmann, 1934 a jihosibifiská/stfiedoasijská jako ssp. barabensis Johansen, 1960; vlastní ssp. cachinnans pak v tomto pojetí ob˘vá pfiedev‰ím oblast Kaspického mofie. Taxonomie racka Ïlutonohého je rovnûÏ velmi sloÏitá. ·iroce pfiijímané je sloÏení tohoto druhu z populací severozápadní a severní Evropy, dûlené do tfií poddruhÛ: L. f. graellsii Brehm, 1857, ob˘vá Island, Britské ostrovy a pobfieÏí západní Evropy od severozápadního Nûmecka po severozápadní ·panûlsko, L. f. intermedius Schiöler, 1922, pobfieÏí Holandska, Dánsko a jiÏní Norsko, nominátní L. f. fuscus pak zbytek Skandinávie, oblast Baltského mofie a nejzápadnûj‰í Rusko. Ne zcela jasné je

Obr. 1. Roz‰ífiení jednotliv˘ch taxonÛ v Evropû. Plnou ãarou – racek Ïlutonoh˘ (Larus fuscus): F1 = L. f. graellsii, F2 = L. f. intermedius, F3 = L. f. fuscus, F4 = L. (f.) heuglini; pfieru‰ovanû – racek stfiíbfiit˘ (L. argentatus): A1 = L. a. argenteus, A2 = L. a. argentatus; jemnû pfieru‰ovanû – racek bûlohlav˘ (L. cachinnans): C1 = L. c. atlantis, C2 = L. c. michahellis, C3 = L. c. cachinnans (L. c. ponticus s. str.). Fig. 1. Distribution of particular taxa in Europe. Solid line – Lesser Black-backed Gull (Larus fuscus): F1 = L. f. graellsii, F2 = L. f. intermedius, F3 = L. f. fuscus, F4 = L. (f.) heuglini; hatched line – Herring Gull (L. argentatus): A1 = L. a. argenteus, A2 = L. a. argentatus; soft hatched line – Yellow-legged Gull (L. cachinnans): C1 = L. c. atlantis, C2 = L. c. michahellis, C3 = L. c. cachinnans (L. c. ponticus s. str.).

97

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

postavení novû vzniklé popualce v deltû Ebra (severov˘chodní ·panûlsko) – b˘vá fiazena k ssp. graellsii nebo intermedius. Nûktefií autofii zpochybÀují validitu ssp. intermedius a pfiiãleÀují ji k nominátnímu poddruhu. Nejvût‰ím ofií‰kem celé skupiny je v‰ak severosibifiská populace velk˘ch rackÛ. Ve vût‰inû star‰ích prací jsou fiazeny k L. argentatus, dnes jsou v‰ak jiÏ v‰eobecnû pfiijímány jako poddruhy racka Ïlutonohého. Stále ãastûji je v‰ak poukazováno na pravdûpodobnou samostatnost tûchto populací, které pak tvofií druh racek sibifisk˘ (L. heuglini Bree, 1876), v jehoÏ rámci je rozli‰ován je‰tû jako druh˘ poddruh L. h. taimyrensis Buturlin, 1911, ob˘vající severní Sibifi v˘chodnû Jeniseje. Jiní autofii existenci tohoto poddruhu neuznávají, dal‰í spojují zmínûné populace dokonce s rackem bûlohlav˘m (blíÏe viz napfi. Eskelin & Pursiainen 1998 nebo Jonsson 1998a).

Materiál a metodika V následujícím rozboru poznatkÛ o subspecifické pfiíslu‰nosti rackÛ skupiny Larus argentatus na území âeské republiky jsem vycházel z vlastního dlouhodobého studia v˘skytu tûchto rackÛ na na‰em území. V jeho rámci jsem si mimo jiné v‰ímal charakteristick˘ch znakÛ pozorovan˘ch ptákÛ tak, jak to umoÏÀovaly tehdej‰í a posléze vzrÛstající znalosti charakteristiky jednotliv˘ch poddruhÛ. Ptáky jsem pozoroval zpoãátku bûÏn˘mi dalekohledy (triedr 8x30, monokulár 20x50, pozdûji 40x50), od prosince roku 1999 jsem rovnûÏ fiadu pozorování dokumentoval pomocí videozáznamu. Pfii sbûru materiálu jsem se zamûfiil pfiedev‰ím na dvû oblasti s dlouhodob˘m v˘skytem vût‰ích poãtÛ velk˘ch rackÛ. První oblastí je soustava vodních nádrÏí (rybníky, pískovny, odkalovací nádrÏe, pfiehrady atp.) v Ostravsko-karvinské

98

pánvi (OV, KI), kde se nachází pravidelné pohnízdní shromaÏdi‰tû nûkolika set velk˘ch rackÛ. Od roku 1985 jsem zde nav‰tûvoval pfiedev‰ím skládky odpadkÛ mûst Karviné, Ostravy a Havífiova a nocovi‰tû na odkalovacích nádrÏích mezi mûsty Karviná, Havífiov a Orlová; na tûchto místech je moÏné pozorovat velké racky z pomûrnû malé vzdálenosti, coÏ umoÏÀuje jejich detailní studium. Mimo zmínûná místa jsem nav‰tûvoval také fiadu dal‰ích lokalit, na nichÏ se velcí racci pfiíleÏitostnû zdrÏovali. Druhou oblastí, v níÏ jsem provádûl pravidelné sledování velk˘ch rackÛ, je stfiední Morava, kde na jafie i na podzim protahují desítky ptákÛ. Racky jsem zde pozoroval od roku 1988, zamûfiil jsem se pfiedev‰ím na rybníky u ·umvaldu (OL, zvlá‰tû jarní tah) a rybníky a ‰tûrkovny u Tovaãova (PR, zvlá‰tû podzimní tah), pfiíleÏitostnû jsem nav‰tûvoval ‰tûrkovnu u Chomoutova (OL), rybníky a ‰tûrkovny u Záhlinic a Hulína (KM) a v men‰í mífie i dal‰í lokality. Pro doplnûní celkového obrazu jsem nav‰tívil také nûkteré lokality jiÏní Moravy – ‰tûrkovnu u OstroÏské Nové Vsi (UH), rybníky u Hodonína, Novoml˘nské nádrÏe (BV) a Lednické rybníky (BV) a vybrané lokality Slezska – ‰tûrkovnu u Hluãína (OP) a ‰tûrkovnu a rybníky u Dolního Bene‰ova (OP). Jedno pozorování velk˘ch rackÛ jsem rovnûÏ zaznamenal na TfieboÀsku v jiÏních âechách. Následující poznatky vycházejí z anal˘zy 140 pozorování Larus cachinnans, 80 pozorování L. argentatus a 52 pozorování L. fuscus (vesmûs se jedná o vlastní pozorování s jist˘m druhov˘m urãením, které je základem pro dal‰í anal˘zu). Mimoto jsem získal nûkteré dílãí poznatky od nûkolika místních ornitologÛ z Ostravska, stfiední a jiÏní Moravy a z v˘chodních âech. Pro srovnání s v˘sledky z âeské republiky jsem nav‰tívil nûkolik vnitrozemsk˘ch oblastí

SYLVIA 37 /2001

v Polsku, navazujících na linii jiÏní Morava – stfiední Morava – Ostravsko (jezera, rybniãní oblasti a tok fieky Visly a pfiítokÛ, od severu na jih: jiÏnû od Katowic, u Osvûtimi, Krakova, Tarnowa, Tarnobrzegu, Pulaw, Var‰avy, Plocku, Torunû a v oblasti GdaÀského zálivu).

Urãování jednotliv˘ch poddruhÛ Racek stfiíbfiit˘ (Larus argentatus) a racek bûlohlav˘ (L. cachinnans) Vzhledem ke krajní nepravdûpodobnosti zji‰tûní západoevropského poddruhu argenteus ve stfiední Evropû se zde nebudu vûnovat jeho rozli‰ování od nominátního poddruhu, zájemce odkazuji na ãlánek Golleye (1993). Je pravdou, Ïe tento ãlánek vyvolal u nûkter˘ch ornitologÛ kontroverzní reakce, neboÈ autor zde zastává názor, Ïe zmínûné poddruhy jsou v terénu snadno rozli‰itelné; kaÏdopádnû lze v tomto ãlánku nalézt uÏiteãné informace o typick˘ch znacích tûchto poddruhÛ a tyto informace pak s kritick˘m pfiístupem pouÏívat. Pokud jde o dal‰í, u nás zastiÏitelné formy (argentatus, cachinnans a michahellis), jde pro vût‰inu ornitologÛ o vel-

mi komplikovanou skupinu, jejímuÏ urãování se ãasto radûji vyhnou. Pfiesto je moÏné pfii jist˘ch zku‰enostech velkou ãást pozorovan˘ch velk˘ch rackÛ urãit. Existují v‰ak samozfiejmû jedinci, jejichÏ urãení ani po detailním zkoumání v‰ech znakÛ moÏné není. Rozsah tohoto ãlánku neumoÏÀuje podat rozsáhlou anal˘zu urãovacích znakÛ, v tomto ohledu jiÏ vy‰la v zahraniãních ãasopisech fiada kvalitních ãlánkÛ – zejména bych upozornil na rozsáhlé práce Grubera (1995a), Garnera (1997) a Jonssona (1998a). V následujících odstavcích tedy shrnu jen ty nejpodstatnûj‰í znaky. V kaÏdém vûku je pfii urãování rackÛ ssp. argentatus, michahellis a cachinnans dÛleÏitá pfiedev‰ím morfologie. Ptáci ssp. michahellis a cachinnans jsou ‰tíhlej‰í, s proporcionálnû del‰ími kfiídly a nohama. Jedinci ssp. cachinnans mají velmi dlouh˘ zobák (vÏdy 3x del‰í neÏ je jeho v˘‰ka v nozdrách) bez nápadného zalomení na dolní ãelisti – zobák tak pÛsobí dojmem tuÏky. V kombinaci s ploch˘m ãelem a temenem a s tmav˘m okem bez v˘razného skvrnûní hlavy dává vût‰inû jedincÛ tohoto poddruhu ve v‰ech ‰atech nezamûniteln˘ v˘raz. ssp. micha-

Obr. 2. Tvar hlavy jednotliv˘ch taxonÛ: A – Larus argentatus argentatus; B, C – L. cachinnans cachinnans; D, E – L. c. michahellis. Fig. 2. Head shape of particular taxa: A – Larus argentatus argentatus; B, C – L. cachinnans cachinnans; D, E – L. c. michahellis.

99

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

hellis má ãelo strmûj‰í, ov‰em temeno je rovnûÏ ploché, takÏe se v t˘le obrys hlavy ostfie zalamuje. Zobák je podobn˘ jako u ssp. argentatus, ãasto dokonce mohutnûj‰í, oko je svûtlé, v prostém ‰atû doprovázené promûnlivou maskou z tmav˘ch prouÏkÛ, která mÛÏe zasahovat i na temeno. Hlava ptákÛ ssp. argentatus je oblej‰í neÏ u rackÛ bûlohlav˘ch (pozor v‰ak na vztyãené temenní pefií!) a v prostém ‰atû je celá hustû prouÏkovaná (obr. 2). Pokud jde o velikost, existuje u v‰ech tfií forem velká variabilita a tím pádem vzájemné pfiekr˘vání. Nejmarkantnûj‰í je tato variabilita u ssp. cachinnans, kde jsou samci ãasto v˘raznû vût‰í neÏ prÛmûrní jedinci ssp. argentatus, zatímco samice se podobají rackÛm boufiním! Aã se to zdá b˘t nepravdûpodobn˘m, jednodu‰‰í je u zmiÀovan˘ch poddruhÛ urãování mlad˘ch ptákÛ; tento zdánliv˘ paradox je zpÛsoben rozsáhlej‰í ‰kálou pozorovateln˘ch znakÛ. Zatímco zbarvení adultních ptákÛ je dáno kombinací bílé hlavy, tûla a ocasu, ‰edého hfibetu a kfiídel s ãernou kresbou a bíl˘mi ‰piãkami, zbarvení mlad˘ch ptákÛ je mnohem „pestfiej‰í”, s velk˘mi rozdíly ve zbarvení jednotliv˘ch ãástí opefiení. Pfii urãování ptákÛ v ‰atû 1. roku je – mimo morfologii a popsané zbarvení hlavy – dÛleÏitá pfiedev‰ím kresba kfiídel za letu (pfii jist˘ch zku‰enostech pak i u sedícího ptáka) (obr. 3). Ssp. argentatus má velmi svûtlé vnitfiní ruãní letky a pfiedev‰ím v‰echny velké loketní krovky jsou páskované (pfiíãnû skvrnûné). Zdálky tak kfiídlo vypadá svûtlé, s tmav˘m pruhem na vnûj‰ích ruãních letkách (tedy podél pfiedního okraje kfiídla) a na loketních letkách. Oproti tomu vnitfiní ruãní letky ssp. cachinnans a michahellis jsou v naprosté vût‰inû pfiípadÛ tmavé, takÏe pfii pozorování zdálky máme dojem souvislého tmavého zbarvení od krajních ruãních letek aÏ po vnitfiní letky loketní

100

(pfii bliωím pohledu a zejména pfii pozorování zespoda ãi v pokroãilém stadiu opotfiebení – na jafie – je patrná málo kontrastní svûtlá plocha v oblasti vnitfiních ruãních letek). Pro vzájemné rozli‰ování ssp. cachinnans a michahellis je dÛleÏité zbarvení velk˘ch loketních krovek. U ssp. cachinnans mají v‰echny tmavé kofieny a smûrem ke ‰piãce nûkolik svûtl˘ch skvrn aÏ prouÏkÛ; u letícího ptáka tak mÛÏeme v kfiídle pozorovat nad sebou po celé délce loketní ãásti dvû tmavé pásky, navíc ãasto je‰tû doprovázené páskou tfietí (tvofienou stfiedními loketními krovkami). Ssp. michahellis má rozsáhlé tmavé kofieny krajních (vnûj‰ích) loketních krovek, smûrem dovnitfi se rozsah svûtlého skvrnûní a prouÏkování zvût‰uje, takÏe v˘sledn˘m dojmem je neúplná druhá loketní páska, která se smûrem dovnitfi kfiídla vytrácí. Pfii pohledu zespodu ãasto odli‰íme mladé racky ssp. cachinnans a michahellis od jedincÛ ssp. argentatus podle bílého, neskvrnûného bfiicha; skvrnûní zasahuje vût‰inou pouze na strany hrudi a boky, nûkdy má tendenci vytváfiet jak˘si spojen˘ obojek. U ssp. argentatus je skvrnûní spodiny velmi rozsáhlé a navíc je zdÛraznûno hnûdavou podkladovou barvou per. Jednotlivé formy se rovnûÏ li‰í zbarvením spodiny kfiídel – ssp. argentatus ji má rozpitû tmavou, ssp. michahellis s v˘razn˘m kontrastním vzorem tmav˘ch skvrn na jednotliv˘ch krovkách, ssp. cachinnans pak velmi svûtlou, témûfi bûlavou a jen velmi nev˘raznû skvrnûnou (velmi dobr˘ znak). Tmavá ocasní páska u ssp. cachinnans a michahellis ostfie kontrastuje s bíl˘m kofienem ocasu a kostfiecem (které jsou jen velmi fiídce skvrnûné), u ssp. michahellis je navíc ocas na koneãku kontrastnû bíle lemován. Ssp. argentatus má kofien ocasu i kostfiec v˘raznû a hustû skvrnit˘. Pokud jde o zbarvení zobáku v prvním roce Ïivota

SYLVIA 37 /2001

Obr. 3. Kresba kfiídel jednotliv˘ch poddruhÛ v ‰atû 1. roku (zleva: argentatus, michahellis, cachinnans a fuscus). Fig. 3. Wing pattern of particular subspecies in the first-year plumage (argentatus, michahellis, cachinnans and fuscus from the left).

– u ssp. argentatus se velmi rychle (ãasto jiÏ bûhem prvního podzimu) objevuje svûtlej‰í masov˘ kofien, kdeÏto u ssp. cachinnans a michahellis zÛstává cel˘ zobák dlouhou dobu tmav˘ aÏ ãern˘, takÏe v˘raznû kontrastuje s neskvrnûnou bílou hlavou. V ‰atû 2. roku (ne kalendáfiního!) se u ssp. cachinnans a michahellis objevuje ãistû ‰ed˘ hfibet a jednotlivé kfiídelní krovky, coÏ v˘raznû kontrastuje s jinak juvenilnû (tedy jako v ‰atû 1. roku) zbarven˘mi kfiídly a bílou hlavou a tûlem – v období podzimního tahu jde o nejlep‰í urãovací znak tûchto forem. Skvrnit˘ je v tomto ‰atu jiÏ jen ‰irok˘ pás po stranách hrudi, opût nûkdy tvofiící nápadn˘ obojek; pfiedev‰ím u ssp. michahellis stále je‰tû zasahuje dále na boky. Ssp. argentatus v tomto vûku nemá nikdy ãistû ‰ed˘ hfibet, vÏdy mají alespoÀ nûkterá pera tmavou kresbu (na podzim drtivá vût‰ina); navíc je skvrnûní tûla mnohem rozsáhlej‰í, zasahuje zezadu na hlavu a podél bokÛ na podocasní krovky; nevzniká tedy vysoce kontrastní dojem ze zbarvení, charakteristick˘ pro ssp. cachinnans a michahellis. U v‰ech tfií forem pfietrvává redukovaná ocasní pás-

ka, rozdíly ve zbarvení spodiny kfiídla jsou je‰tû v˘raznûj‰í neÏ v pfiedchozím ‰atû. V ‰atû 3. a 4. roku jiÏ pfiipomínají jedinci na první pohled adultní ptáky, mají v‰ak v opefiení je‰tû fiadu immaturních znakÛ, jako nûkteré krovky, loketní ãi ramenní letky s tmavou kresbou, zbytky ocasní pásky na promûnlivém poãtu r˘dovacích per, vût‰í rozsah ãerné kresby na ruãní ãásti kfiídla (zasahuje i na ruãní krovky a kfiidélko), men‰í rozsah bíl˘ch skvrn a perliãek na ‰piãkách letek, ãasto ãerná skvrna promûnlivého rozsahu na zobáku. Urãování je v tomto ‰atû nejkomplikovanûj‰í, protoÏe nûkteré znaky platné pro adultní ptáky je tfieba pouÏívat s rezervou (pfiedev‰ím rozsah ãerné kresby na kfiídle). Urãování adultních ptákÛ je mnohem komplikovanûj‰í neÏ u jedincÛ v ‰atû 1. a 2. roku. Rozhodnû – a to je tfieba zdÛraznit, neboÈ se jedná o velmi roz‰ífien˘ omyl – nelze ptáky urãovat na základû zbarvení nohou nebo stupnû tmavosti hfibetu a kfiídel; ve v‰ech tûchto znacích existuje rozsáhlé pfiekr˘vání. Nejpodstatnûj‰í a na první pohled nejnápadnûj‰í jsou rozdíly v morfologii ptákÛ. Za pfiíz-

101

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

Obr. 4. Kresba kfiídla adultních ptákÛ. A – Larus argentatus argentatus, B – L. cachinnans cachinnans, C – L. c. michahellis. Hvûzdiãkou je oznaãena 6. ruãní letka (poãítáno zevnitfi kfiídla). Fig. 4. Wing pattern of adults. A – Larus argentatus argentatus, B – L. cachinnans cachinnans, C – L. c. michahellis. The sixth primary (from the inner side) is marked by an asterisk.

niv˘ch podmínek je moÏné detailnû pozorovat kresbu ruãní ãásti kfiídla (v tomto ohledu jsou obzvlá‰tû cenn˘m materiálem fotografie ãi videozáznam) (obr. 4). âerná kresba u ssp. argentatus zasahuje na krajních 4–6 letek, zasahujeli na ‰estou ruãní letku, pak zde tvofií jen úzk˘ prouÏek nebo jen skvrnu. U ssp. cachinnans zahrnuje kresba témûfi vÏdy alespoÀ 6 letek, pfiiãemÏ na ‰esté tvofií ‰irokou pásku; podobnû je tomu u ssp. michahellis, kde sahá kresba ãasto i na sedmou letku (u v˘chodní ssp. barabensis, fiazené nûkdy ke ssp. cachinnans mÛÏe kresba zasahovat i na osmou letku). DÛleÏit˘m znakem fiady jedincÛ ssp. cachinnans jsou bílé jazyky na krajních ruãních letkách; tyto jazyky probíhají prakticky po celé ‰ífice vnitfiního praporu daleko ke ‰piãce, takÏe ãerné zbarvení letky omezují na vnûj‰í prapor, oblast kolem ostnu a ‰irokou pásku pfied ‰piãkou; ‰edá barva kofiene letky je tûmito jazyky od ãerné ‰piãky na vnitfiním praporu izolována. Na viditelné ãásti první

102

(krajní) letky zasahuje bíl˘ jazyk u poloviny jedincÛ aÏ k brku – tento znak platí v˘hradnû pro ssp. cachinnans! Zmínûné bílé jazyky jsou dobfie viditelné na ‰iroce roztaÏeném kfiídle, u nûkter˘ch jedincÛ v‰ak pozorovatelné nejsou. Nûktefií jedinci ssp. cachinnans jsou snadno rozli‰itelní podle tmavého oka (u ostatních zmiÀovan˘ch forem je duhovka nápadnû svûtlá). âervená skvrna na dolní ãelisti zobáku u této formy ve svatebním ‰atû pfiesahuje ãasto i na ãelist horní, coÏ lze nûkdy pozorovat u ssp. michahellis, ale nikdy u ssp. argentatus. Nakonec se je‰tû vrátím k problematice zbarvení nohou. Ssp. michahellis má nohy vÏdy Ïluté, tedy i v prostém ‰atû; Ïluté nohy má ov‰em také fiada baltsk˘ch jedincÛ ssp. argentatus a tato barva je u nich v˘raznûj‰í neÏ u typick˘ch zástupcÛ ssp. cachinnans. Ti oproti tomu mají mimo dobu hnízdûní (a tedy v dobû v˘skytu u nás) nohy vût‰inou ‰edé nebo ‰edorÛÏové a jen málokdy Ïluté! Ve‰kerá pozorování, uãinûná na

SYLVIA 37 /2001

základû tohoto znaku je tedy tfieba pfiehodnotit. Racek Ïlutonoh˘ (Larus fuscus) Od pfiede‰lé skupiny jsou mladí ptáci (v ‰atû 1. roku) rozli‰itelní podle celkovû velmi tmavého opefiení – prakticky v‰echna pera hfibetu jsou tmavá s úzk˘mi svûtl˘mi lemy, takÏe vzniká v˘razn˘ ‰upinovit˘ vzor. Pozor ov‰em na juvenilní racky ssp. cachinnans a michahellis, ktefií mají rovnûÏ ‰upinovit˘ vzor na hfibetu; u tûchto forem je v‰ak velmi rychle (na pfielomu srpna a záfií) naru‰en prvními nov˘mi skvrnit˘mi pery a jen zfiídka vytrvá dále do podzimu. Na rozdíl od nich jsou v‰ak mladí racci Ïlutonozí hustû skvrnití po celé spodinû, dále na pak hlavû kolem oka a na temeni; shora jsou v kfiídle patrné dvû úplné pásky, tvofiené tmav˘mi loketními letkami a krovkami. U naprosté vût‰iny ptákÛ není pozorovatelné Ïádné zesvûtlení kresby kfiídla v oblasti vnitfiních ruãních krovek a celkovû tmavé kfiídlo je tak charakteristick˘m znakem tohoto druhu. Od ‰atu 2. roku se objevují v opefiení charakteristická tmavo‰edá pera, umoÏÀující jednoznaãné odli‰ení od zástupcÛ pfiedchozí skupiny. Pokud jde o rozli‰ování jednotliv˘ch poddruhÛ, jsou poznatky dosud velmi nedostateãné – pfii bliωím zájmu doporuãuji ãlánky Eskelina & Pursiainena (1998), Jonssona (1998b) a Rausteho (1999). Jejich poznatky zde nebudu blíÏe rozebírat, neboÈ sami autofii upozorÀují na nutnost dodateãného studia. DÛleÏité v‰ak je si uvûdomit, Ïe u této skupiny (a nejen u ní) hraje pfii urãování velkou roli poznání stupnû pelichání. I ssp. fuscus, která se zdá b˘t lehce rozli‰itelná, se mÛÏe v tmavosti zbarvení hfibetu a kfiídel pfiekr˘vat se ssp. intermedius a pak je jednoznaãné urãení moÏné právû jen na základû stupnû pelichání. Následující poznatky se vesmûs vztahují k adultním ptákÛm, moÏnost

urãování jedincÛ nedospûl˘ch dosud nebyla podrobnû studována. Ssp. fuscus a heuglini zaãínají pelichat aÏ v srpnu, pfied odletem na zimovi‰tû, ale po v˘mûnû 0–2 (fuscus) resp. 2–4 (heuglini) vnitfiních ruãních letek se pelichání zastavuje a pokraãuje aÏ na zimovi‰ti. Ssp. graellsii a intermedius zaãínají pelichat nûkdy jiÏ v kvûtnu, ãastûji v‰ak od ãervna a v dobû podzimního tahu mohou aktivnû pelichat a mít vymûnûno 4–7 vnitfiních ruãních letek. Na tomto místû je tfieba si uvûdomit, Ïe pfii pozorování sedícího ptáka jsme schopni zaznamenat na sloÏeném kfiídle ‰piãky 4–5 ruãních letek, krajní (první) ov‰em nevidíme, neboÈ je stejnû dlouhá jako druhá a je za ní zakrytá; jde tedy o letky druhou aÏ ‰estou. MÛÏeme tedy pozorovat pfiípadné nové letky nanejv˘‰ právû od ‰esté. U typického jedince ssp. graellsii, pozorovaného v záfií mÛÏeme na sloÏeném kfiídle pozorovat dva typy letek, nápadnû se li‰ící zbarvením – staré zahnûdlé krajní letky s uláman˘mi bíl˘mi ‰piãkami a kontrastnû tmavé aÏ ãerné nové letky se záfiivû bíl˘mi a dokonale zachovan˘mi bíl˘mi ‰piãkami. Oproti tomu ptáci ssp. fuscus a heuglini mají ve stejné dobû celou viditelnou skupinu ruãních letek zahnûdlou a bez bíl˘ch ‰piãek. Zahnûdlá je u ssp. fuscus celá svrchní strana kfiídel a hfibet, na pfielomu záfií a fiíjna má navíc oproti ostatním poddruhÛm dosud ãistû bílou hlavu. Urãování ptákÛ na jarním tahu je daleko komplikovanûj‰í a pravdûpodobnû – podle dosavadních znalostí – ãasto zcela nemoÏné. Nûkteré problémy spojené s urãováním Zde bych rád upozornil na nûkolik problémÛ, které dále komplikují urãování velk˘ch rackÛ a které je tfieba pfii pozorování brát v úvahu. Jak jiÏ bylo zmínûno v˘‰e, je velmi dÛleÏité si pov‰imnout, zda pták nepelichá a v pfiípadû, Ïe ano, v jakém stadiu pelichání se nachází.

103

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

Z pohledu problematiky urãování velk˘ch rackÛ je rizikové pfiedev‰ím to období, kdy dospûl˘m ptákÛm dorÛstají krajní ruãní letky (ssp. cachinnans a michahellis v fiíjnu aÏ listopadu, ssp. argentatus v záfií aÏ listopadu, ssp. graellsii a intermedius na zimovi‰ti v fiíjnu aÏ prosinci, ssp. heuglini na zimovi‰ti a na tahu v lednu aÏ bfieznu). V této dobû je samozfiejmû rozsah ãerné barvy na ‰pici kfiídla silnû zmen‰en˘, takÏe je tfieba pozornû sledovat, o které letky vlastnû jde. Dal‰ím velmi dÛleÏit˘m faktorem je postupné blednutí barvy pefií. Ptáci pozorovaní u nás v období jarního tahu jsou mnohem svûtlej‰í neÏ na podzim, tmavohnûdá barva pfiechází do svûtle hnûdé aÏ krémové, svûtle hnûdá do bûlavé. SniÏuje se tak kontrast a sytost vybarvení, typická pro jedince pozorované na podzim. U fiady jedincÛ ssp. michahellis a cachinnans v ‰atû 1. a 2. roku je pozorovatelné v˘raznûj‰í prosvûtlení v oblasti vnitfiních ruãních letek, které mÛÏe pfii nedostatku zku‰eností vést k zámûnám se ssp. argentatus. Pfii jarním pozorování je tedy tfieba pfiijmout jiná, upravená mûfiítka pro srovnávání a neãinit unáhlené závûry. Jako pfii urãování jin˘ch ptaãích druhÛ, hrají v˘znamnou roli svûtelné podmínky, pfiedev‰ím úhel a intenzita sluneãního záfiení a pfiítomnost snûhové pokr˘vky. Tyto dva faktory dovedou subjektivnû velmi v˘znamnû ovlivnit pfiedev‰ím dojem tmavosti ‰edého zbarvení adultních jedincÛ. Zde je spí‰e na místû pfiímé srovnání s nûkter˘m hojnûj‰ím druhem; vût‰inou je po ruce racek chechtav˘ nebo boufiní.

V˘sledky Racek stfiíbfiit˘ (L. argentatus) V pfiípadû racka stfiíbfiitého je situace na na‰em území pomûrnû jednoznaãná. Západní ssp. argenteus není taÏná a nikdy nebyla zji‰tûna ve vnitrozemí Evropy ãi dále na jih a v˘chod; v‰ichni

104

ptáci pozorovaní na na‰em území tedy patfií k ssp. argentatus. V‰ichni u nás pozorovaní ptáci odpovídali charakteristickému vzhledu poddruhu, jak jej popisuje Golley (1993). V oblasti Ostravska a Karvinska, která je u nás jedin˘m místem s pravideln˘m v˘skytem vût‰ích poãtÛ tohoto druhu, se ptáci objevují od kvûtna do listopadu, s vrcholem v˘skytu v srpnu aÏ fiíjnu, kdy zde pravidelnû nocuje pfies 1.000 ptákÛ (16. 9. 1998 1.670 ex., 19. 10. 2000 1.530 ex. na nocovi‰ti u Doubravy, KI). Od poãátku v˘zkumu v˘raznû vzrostlo zastoupení dospûl˘ch ptákÛ, které nyní ãiní kolem 80 % jedincÛ. Pfii podrobnûj‰ím studiu v roce 2000 tu bylo zji‰tûno, Ïe nadpoloviãní vût‰ina dospûl˘ch ptákÛ má Ïluté nohy. Takovéto vysoké zastoupení Ïlutonoh˘ch jedincÛ rovnûÏ ukazuje jednoznaãnû na severov˘chodní pÛvod zdej‰í populace. V jin˘ch ãástech âeské republiky (vãetnû stfiední Moravy) je racek stfiíbfiit˘ na rozdíl od Karvinska druhem nepoãetn˘m aÏ vzácn˘m, vyskytujícím se pfiedev‰ím v období od listopadu do dubna. Racek bûlohlav˘ (Larus cachinnans) Charakter v˘skytu racka bûlohlavého na na‰em území byl donedávna neznám˘ kvÛli jeho spojování s pfiedchozím druhem. Pfiesto, Ïe je dnes situace po rozli‰ení tûchto druhÛ jasnûj‰í (viz Vavfiík 1998), je nadále komplikovaná tím, Ïe není rozli‰ována poddruhová pfiíslu‰nost ptákÛ. Pfii bliωím sledování rackÛ bûlohlav˘ch na stfiední Moravû jsem zjistil, Ïe naprostá vût‰ina zde pozorovan˘ch jedincÛ patfií k ãernomofiské ssp. cachinnans. Pro ptáky vykazující znaky tohoto poddruhu je v této oblasti charakteristick˘ velmi pozdní podzimní tah (od konce fiíjna) a velmi brzk˘ jarní tah. Jde o vÛbec první táhnoucí racky, ktefií se objevují ihned po rozmrznutí vodních ploch v únoru nebo bfieznu a jejichÏ tah také velmi brzy konãí. V posledních letech je

SYLVIA 37 /2001

rovnûÏ patrná zvy‰ující se tendence k pfiezimování na na‰em území. PrÛbûh v˘skytu tak do velké míry odpovídá charakteru v˘skytu racka boufiního (Larus canus), na jehoÏ nocovi‰tích b˘vají zmínûní ptáci pozorováni. Nejvíce bylo dosud pozorováno na podzim kolem 70 ex. (21. 11. 2000 v Tovaãovû, PR) a na jafie pfii bezprecedentním tahu v roce 2001 124 ex. v Tovaãovû (PR, 14. 2.) a 42 ex. u ·umvaldu (OL, 23. 2.). Pro hejna tohoto poddruhu je charakteristické vysoké zastoupení mlad˘ch jedincÛ (v ‰atû 1. a 2. roku), ktefií tvofií více neÏ polovinu ptákÛ, ov‰em pfii zmínûném jarním tahu v roce 2001 to bylo jen 33–36 %. Tento nepomûr lze vysvûtlit brzk˘m prÛbûhem tohoto v˘jimeãného tahu, neboÈ mladí ptáci táhnou na jafie v˘raznû pozdûji, ãást jich navíc zÛstává na zimovi‰ti. Mimo ssp. cachinnans byli nûkolikrát zaznamenáni jedinci vykazující znaky ssp. michahellis, a to v období od srpna do listopadu, jedno pozorování je z bfiezna (15. 3. 2001 Tovaãov, PR); vÏdy se jednalo o jednotlivé ptáky. V˘skyt tohoto poddruhu na stfiední Moravû lze podle dosavadního sledování oznaãit za vzácn˘. Pokud se podíváme na pozorování rackÛ bûlohlav˘ch na stfiední Moravû v prÛbûhu posledních 15 let, ukazuje se, Ïe situace nebyla vÏdy stejná. Typiãtí ãernomofi‰tí racci, z nichÏ mnozí jsou snadno rozli‰itelní podle délky a tvaru zobáku, jsou na zdej‰ích lokalitách relativní novinkou; aã z dfiívûj‰í doby neexistují kvalitnûj‰í záznamy o vzhledu pozorovan˘ch ptákÛ, tito extrémnû dlouhozobí jedinci by jistû neu‰li pozornosti (coÏ mi potvrdil napfi. i dlouholet˘ tovaãovsk˘ ornitolog Doupal, pers. comm.). Zdá se tedy b˘t pravdûpodobné, Ïe pÛvodnû, v dobû nehojného v˘skytu, na stfiední Moravû pfievaÏovali ptáci ssp. michahellis a teprve asi od poloviny 90. let, kdy zaãal rÛst poãet pozorovan˘ch ptákÛ (viz Vavfiík 1998), se rovnûÏ zaãali poãetnûji

objevovat jedinci ssp. cachinnans, resp. byli za tento rÛst pfiímo odpovûdni. Do této chvíle jsem pojednával o situaci na stfiední Moravû, která je tûÏi‰tûm mého souãasného v˘zkumu velk˘ch rackÛ. Pfii kontrolách jin˘ch oblastí jsem zjistil, Ïe se situace mezi nimi velice li‰í. Existuje siln˘ severojiÏní trend v úbytku pozorování ssp. cachinnans a naopak pfiib˘vá pozorování ssp. michahellis. Na severní Moravû byl donedávna racek bûlohlav˘ relativnû vzácn˘, vyskytoval se jen ojedinûle v hejnech rackÛ stfiíbfiit˘ch (zmínky o vût‰ích poãtech jedincÛ z dfiívûj‰í doby se vztahují na Ïlutonohé racky stfiíbfiité). Dne 24. 11. 2000 jsem v‰ak nedaleko Karviné objevil nocovi‰tû, na nûÏ se slétlo 984 rackÛ bûlohlav˘ch. V‰ichni blíÏe prohlíÏení ptáci (min. 100 ex.) vykazovali znaky ssp. cachinnans a i pfii celkovém povrchním prohlíÏení hejna vykazovala vût‰ina ptákÛ charakteristick˘ vzhled tohoto poddruhu. V tomto neoãekávaném pozorování lze vidût souvislost se stejnû neãekan˘m následn˘m jarním tahem stfiední Moravou. Oproti tomu na jiÏní Moravû jsem pfii nûkolika kontrolách v záfií aÏ listopadu ve druhé polovinû 90. let pozoroval pouze ptáky vykazující znaky ssp. michahellis; jejich poddruhovou pfiíslu‰nost potvrdili pfii exkurzi v záfií 1999 i ãlenové Evropské asociace faunistick˘ch komisí. V prÛbûhu 90. let byl rovnûÏ pozorovateln˘ rozdíl v sezónním prÛbûhu v˘skytu mezi stfiední a jiÏní Moravou – zatímco na stfiední Moravû vrcholí v˘skyt v listopadu a v letních mûsících jsou zde pozorování rackÛ bûlohlav˘ch v˘jimeãná, na Novoml˘nsk˘ch nádrÏích se zdrÏuje nûkolik desítek ptákÛ po celé léto (Chytil in litt.). Tento rozdíl pfiesnû odpovídá rozdílnému prÛbûhu v˘skytu jednotliv˘ch poddruhÛ ve vnitrozemí Evropy (nemohu samozfiejmû vylouãit, Ïe se zde v novûj‰í dobû a v zimních mûsících vyskytují hojnûji i ptáci ssp. cachinnans).

105

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

Obr. 5. Tah racka bûlohlavého (Larus cachinnans) v letech 1993–96 v Tovaãovû (f = 58, n = 356 ex.) a na Rozko‰i (f = 61, n = 230, data Skfiivan in litt.). Zobrazeno je procento pozorovan˘ch jedincÛ. Fig. 5. Migration of the Yellow-legged Gull (Larus cachinnans) at the Tovaãov ponds and the Rozko‰ reservoir in 1993–96. Percentage of observed individuals is shown.

Zvlá‰tní postavení mezi sledovan˘mi lokalitami má v˘chodoãeská údolní nádrÏ Rozko‰ (NA). Podle charakteru v˘skytu (data Skfiivan in litt.) se zde rovnûÏ jedná o ptáky ssp. michahellis – z obr. 5 je dobfie patrn˘ rozdíl v ãasovém rozloÏení v˘skytu mezi touto lokalitou a rybníky u Tovaãova (byly pouÏity rovnocenné soubory dat). Racek Ïlutonoh˘ (Larus fuscus) Pokud jde o poddruhovou pfiíslu‰nost rackÛ Ïlutonoh˘ch protahujících pfies na‰e území, není moÏné na základû souãasn˘ch znalostí analyzovat situaci u mlad˘ch ptákÛ s nevyvinut˘m tmav˘m zbarvením hfibetu a kfiídel. Pokud jde o ptáky dospûlé, tvofií naprostou vût‰inu u nás zji‰tûn˘ch ptákÛ zástupci nominátní ssp. fuscus, tedy ptáci s velmi tmav˘m zbarvením hfibetu a kfiídel. Mimo to v‰ak byli nûkolikrát pozorováni jedinci v˘raznû svûtlej‰í neÏ nominátní poddruh (a tmav‰í neÏ ssp. cachinnans, michahellis nebo argentatus), napfi. 19. 10. 2000 na nocovi‰ti v Doubravû (KI) 3 ex. mezi 7 racky Ïlutonoh˘mi (z nichÏ ov‰em dva byli immaturní) nebo v nedávné dobû 6. 3. 2001 1 ex. na Novoml˘nsk˘ch nádrÏích (BV, Chytil in litt.). Jak je zmínûno

106

v dal‰í kapitole, urãování jakékoliv jiné formy neÏ je ssp. fuscus je krajnû obtíÏné. Podrobnû studováni byli zatím pouze zmínûní ptáci z Doubravy. V‰ichni tfii mûli ruãní letky v pokroãilém stadiu pelichání: na sloÏeném kfiídle byly pozorovatelné staré zahnûdlé tfii ruãní letky s uláman˘mi bíl˘mi ‰piãkami, které v˘raznû kontrastovaly s následujícími nov˘mi ãern˘mi letkami s bíl˘mi ‰piãkami; na hlavû bylo pozorovatelné v˘razné skvrnûní. Takto pokroãil˘ stupeÀ pelichání v kombinaci se zbarvením hlavy vyluãuje ssp. fuscus a heuglini – v tomto pfiípadû ‰lo tedy o jedince ssp. intermedius (graellsii). Je v‰ak nemoÏné vztahovat v˘sledek studia tûchto ptákÛ na ve‰keré u nás zji‰tûné svûtlohfibeté jedince. Teoreticky je moÏn˘ v˘skyt jak ssp. intermedius tak ssp. heuglini, neboÈ obû pouÏívají tahovou cestu napfiíã vnitrozemím Evropy (viz Diskuse).

Diskuse Pokud se pokusíme zafiadit zji‰tûní o taxonomické struktufie u nás pozorovan˘ch velk˘ch rackÛ do evropského kontextu, zjistíme, Ïe odpovídá zji‰tûním z jin˘ch zemí. Jednoznaãná je samozfiejmû situace u racka stfiíbfiitého, jehoÏ

SYLVIA 37 /2001

západní populace (ssp. argenteus) jsou víceménû stálé nebo potulné, takÏe prakticky po celém evropském kontinentu jsou pozorováni pouze jedinci ssp. argentatus. U racka bûlohlavého existuje podobnû jako na na‰em území rozdíl jak v zastoupení ssp. michahellis a cachinnans, tak v ãasovém prÛbûhu jejich expanze. Ssp. michahellis se jiÏ od 60. let ‰ífiila ze Stfiedomofií údolím Rhöny na sever a poté na v˘chod, takÏe jiÏ do konce 80. let dosáhl její hnízdní areál pfies ·v˘carsko do jiÏního Nûmecka a Rakouska. ·ífiení hnízdního areálu pfiedcházelo ustanovování nové tahové cesty, která dnes vede ze Stfiedomofií údolím Rhöny a R˘na na pobfieÏí kanálu La Manche a jiÏního Severního mofie, s odboãkou údolím Dunaje do Rakouska a Maìarska. Ptáci se po této cestû vydávají bezprostfiednû po vyhnízdûní, jejich v˘skyt zde vrcholí na pfielomu srpna a záfií a poté se opût vracejí zpátky k jihu. Zimování v severní a v˘chodní ãásti této cesty je dosud vzácné (Dvorak 1991); ojedinûlí ptáci pronikají k severov˘chodu aÏ do Baltského mofie (Jonsson 1998a). Oproti tomu ssp. cachinnans se zaãala ‰ífiit teprve v polovinû 90. let, pfiiãemÏ pouÏívá – podobnû jako dfiíve ãást rackÛ ãernohlav˘ch (Larus melanocephalus) – tahové cesty, vedoucí z âerného mofie k severozápadu napfiíã vnitrozemím Evropy po jiÏní Skandinávii a dolní Por˘ní; z jiÏní Evropy jsou známá jen ojedinûlá pozorování. Na rozdíl od pfiedchozího poddruhu ptáci v severní a západní Evropû pravidelnû pfiezimují (Gruber 1995a, 1995b, Jonsson 1998a). Je tedy patrné, Ïe se âeská republika nachází na rozmezí hlavních cest obou poddruhÛ, coÏ se odráÏí v jejich promûnlivém zastoupení od severu k jihu. Pfii nûkolika náv‰tûvách jiÏního a stfiedního Polska jsem rovnûÏ zjistil pouze jedince ssp. cachinnans. Pozdûj‰ímu zaãátku expanze ssp. cachin-

nans do stfiední a severozápadní Evropy odpovídá i náhl˘ nárÛst pozorování ve stejné dobû v Tovaãovû a existence nového nocovi‰tû na Karvinsku. U racka Ïlutonohého existuje pomûrnû ostré odli‰ení tahov˘ch cest v˘chodní a západní populace (které b˘vá novûji zv˘razÀováno rozdûlením do samostatn˘ch druhÛ). V˘chodní ssp. fuscus táhne v˘luãnû vnitrozemím Evropy k jihov˘chodu v˘chodnû od úrovnû dánsk˘ch úÏin a v západní Evropû je extrémnû vzácná. Jonsson (1998b) poukázal i na spornost nûkolika krouÏkovacích nálezÛ ptákÛ tohoto poddruhu v Británii, které je moÏné pfiipsat zámûnû krouÏkovan˘ch mláìat za sympatrické jedince ssp. argentatus. Podobnû Hoogendoorn & Van Scheepen (1998) poukázali na neprÛkaznost dfiívûj‰ích nálezÛ z Nizozemska. Na‰e republika leÏí ov‰em uvnitfi tahové cesty tohoto poddruhu, kter˘ je u nás tudíÏ nejhojnûj‰í. Vzácn˘m, ale pravideln˘m hostem bude jistû i ssp. intermedius; nûktefií jedinci z nejv˘chodnûj‰ích populací (dánské úÏiny, jiÏní ·védsko) táhnou na stejná zimovi‰tû jako ssp. fuscus (Jonsson 1998b) a jejich v˘skyt na na‰em území je tak vysoce pravdûpodobn˘ – naopak je prakticky vylouãen v˘skyt západní ssp. graellsii, která vyuÏívá ãistû jihozápadní cestu a její v˘skyt ve stfiední Evropû není ani doloÏen krouÏkovacími nálezy. Dosud nerozlu‰tûn˘m zÛstává problém v˘skytu ssp. heuglini ve stfiední a západní Evropû. Vzhledem k tomu, Ïe jde o ptáka táhnoucího na znaãné vzdálenosti vnitrozemím Evropy, není jeho v˘skyt u nás vylouãen. Tahová cesta tohoto poddruhu na zimovi‰tû v jihozápadní Asii v‰ak vzhledem k jejich areálu leÏí v˘chodnû od cesty pouÏívané ssp. fuscus. V˘skyt tohoto poddruhu je tak mnohem ménû pravdûpodobn˘ neÏ u ssp. intermedius. Ze západní Evropy dosud existuje jen nûkolik ne zcela jed-

107

Vavfiík M./ Urãování rackÛ skupiny L. argentatus

noznaãn˘ch pozorování ssp. heuglini (viz Kist 1961). Koncem 90. let v‰ak Eskelin & Pursiainen (1998) poukázali na vzrÛstající poãet pozorování ve Finsku, které leÏí pomûrnû nedaleko hnízdi‰È tohoto poddruhu. Je tedy moÏné, Ïe i tento (pod)druh bude v budoucnosti pronikat dále do nitra stfiední Evropy a bude zaznamenán i u nás.

PODùKOVÁNÍ Chtûl bych podûkovat pfiedev‰ím P. Skfiivanovi za poskytnutí celé fiady dat z údolní nádrÏe Rozko‰ i z jin˘ch lokalit, za pozorování a postfiehy ze stfiední Moravy bych rád podûkoval L. Doupalovi, T. Koutnému, J. Polãákovi a J. ·írkovi, za poznámky k situaci na jiÏní Moravû J. Chytilovi, Z. Pirovi a P. Macháãkovi, za postfiehy z Karvinska pak Z. Polá‰kovi. Práce na fie‰ené problematice byla podpofiena grantem GA âR (grant ã. 206/98/0331).

LITERATURA Cramp S. & Simmons K. E. L. 1993 (eds): The Birds of the Western Palearctic. Volume 3. – Waders to Gulls. Oxford University Press. Dvorak M. 1991: Die ersten Brutnachweise der Weißkopfmöwe (Larus cachinnans michahellis) in Österreich und ihre Brutverbreitung im Binnenland Mitteleuropas. Egretta 34: 1–15. Eskelin T. & Pursiainen J. 1998: The status of ‘Lesser Black-backed Gulls’ of heuglini, graellsii and intermedius type in Finland. Alula 4: 42–54. Garner M. 1997: Identification of Yellow-legged Gulls in Britain. British Birds 90: 25–62. Golley M. 1993: Identification of argentatus Herring Gull. Birding World 6: 32–38. Gruber D. 1995a: Die Kennzeichen und das Vorkommen der Weißkopfmöwe Larus cachinnans in Europa. Limicola 9: 121–165. Gruber D. 1995b: Erstnachweis einer bering-

108

ten Steppenweißkopfmöwe (Larus cachinnans cachinnans) in Niedersachsen. Vogelkunde der Niedersachsen 28: 44–46. Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J. 1997 (eds): The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution and Abundance. T & AD Poyser, London. Hoogendoorn T. & Van Scheepen P. 1998: Status van Baltische Mantelmeeuw in Nederland. Dutch Birding 20: 6–10. del Hoyo J., Elliott A. & Sargatal J. (eds) 1996: Handbook of the Birds of the World. Vol. 3. Hoatzin to Auks. Lynx Edicions, Barcelona. Hudec K. & âern˘ W. 1977: Fauna âSSR. Ptáci II. Academia, Praha. Jonsson L. 1998a: Yellow-legged gulls and yellow-legged Herring Gulls in the Baltic. Alula 4: 74–100. Jonsson L. 1998b: Baltic Lesser Black-backed Gull Larus fuscus fuscus – moult, ageing and identification. Birding World 11: 295–317. Kist J. 1961: ”Systematische” beschouwingen naar aanleiding van de waarneming van Heuglins Geelpootzilvermeeuw, Larus cachinnans heuglini Bree, in Nederland. Ardea 49: 1–51. Klein R. & Buchheim A. 1997: Die westliche Schwarzmeerküste als Kontaktgebiet zweier Großmöwenformen der Larus cachinnans-Gruppe. Vogelwelt 118: 61–70. Rauste V. 1999: Kennzeichen und Mauser von „Baltischen Heringsmöwen” Larus (fuscus) fuscus und „Tundramöwen” L. (fuscus) heuglini. Limicola 13: 105–128. Sibley C. G. & Monroe B. L. 1990: Distribution and Taxonomy of Birds of the World. Yale University Press. Vavfiík M. 1998: Racek bûlohlav˘ (Larus cachinnans s. l.) – v˘skyt v âeské republice a Evropû, urãování a taxonomické postavení. Sylvia 34: 137–148. Voous K. H. 1977: List of Recent Holarctic Bird Species. British Ornithologists’ Union, London.

Do‰lo 18. kvûtna 2001, pfiijato 25. záfií 2001. Received May 18, 2001; accepted September 25, 2001.