ORLÍ PERO Znej systém ochrany přírody u nás O - 02

ORLÍ PERO Znej systém ochrany přírody u nás O - 02 sepsané Orlí pero, má dvě verze. Základní a rozšířenou. Vítězslav Čermák – Atana

Znej systém ochrany přírody u nás: O – 02 (základní informace) Systém ochrany přírody je soubor opatření, vyhlášek a zákonů, jenž mají za úkol chránit a rozvíjet povědomí občanů o vlivech působící negativně na naše životní prostředí. Ochranu přírody má na starosti MŽP ČR. Máme dva přístupy k ochraně přírody : obecnou na úrovni laického povědomí : co je a není správné A odborné, kde jsou již angažováni specialisté a odborníci. v České republice se zřizují : velkoplošná chráněná území – národní parky, CHrán Kraj Obla, maloplošná chráněná území - NárPříRez, NárPříPam, PříRez, PříPam Dále se vyhlašují přírodní parky a památné stromy. Chráněné jsou i ohrožené druhy rostlin a živočichů. Které se dělí do tří skupin : ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené (Rozšířené informace)

Ochrana přírody v Česku Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Tento článek pojednává o ochraně přírody v Česku. Krajina v Česku byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností atd.). V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Kromě toho se zvýšená ochrana a péče věnuje ekologicky cenným lokalitám, relativně málo poškozeným lidskou činností. Na území Česka se nacházejí zvláště chráněná území o celkové rozloze 11 924,4 km2 (1999), což představuje 15,1 % území. Podle velikosti se dělí na: •

•

velkoplošná – národní parky (4, celková rozloha 1182,3 km2) a chráněné krajinné oblasti (25, celková rozloha 10 806,4 km2). Slouží k ochraně krajiny málo narušené zásahy člověka, se zachovalými zbytky původní přírodní krajiny; maloplošná - 1971 chráněných území o celkové rozloze 886,7 km2 ve 4 kategoriích: národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka. Slouží k ochraně zvláště cenných lokalit a mohou být zřizována i v rámci velkoplošných chráněných území.

Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí významné krajinné prvky. Chráněné jsou i vzácné druhy rostlin a živočichů, které se dělí do 3 kategorií: druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Největší národní park v Česku je Národní park Šumava (683,3 km2). Největší chráněná krajinná oblast v Česku je Beskydy (1197 km2). Nejstarší chráněné území v Česku je od roku 1838 Žofínský prales a zároveň to je nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Nejstarší chráněná krajinná oblast v Česku je od roku 1955 Český ráj. Nejstarší národní park v Česku je od roku 1963 Krkonošský národní park. Nejmladší chráněná krajinná oblast (Český les, 470 km2) byla vyhlášena v roce 2005.

(Seriál) Co je to ochrana přírody, jaké jsou její formy a k čemu slouží přírodní park a CHKO? (I)

Téma naznačuje tři základní problémové okruhy, kterým se zde budeme věnovat. a) Co je to ochrana přírody. Veřejnost obecně uznává, že především hospodářskou činností člověka a civilizací vůbec je příroda ohrožována, někdy přímo devastována. Na jedné straně si lidé přejí pohodlnější způsob života a chápou, že pro dosažení takového účelu je mnohdy nezbytné do přírodního prostředí i velmi citelně zasahovat. Na straně druhé však také lidé vnímají přírodu jako hodnotu, která jim umožňuje činit život kvalitnějším, protože je esteticky, kulturně, ale i fyzicky obohacuje. Zejména některá území, jež vykazují mimořádnou koncentraci estetických hodnot, společnost uznává jako natolik cenná, aby se sama zvláštními prostředky zasadila o jejich zachování. Odborníci dokáží kromě toho vytipovat i lokality, kde se vyskytují některé důležité nebo ohrožené druhy rostlin, živočichů či přírodních jevů, jež jsou sice mnohdy laikům skryty, ale které přesto zasluhují zvláštní ochrany. Můžeme tedy vyjádřit dva základní přístupy k ochraně přírody: Obecný, který vychází z většinového názoru, že příroda je pro život člověka důležitá a nenahraditelná a zasluhuje si tedy ochranu, přiměřenou tomu, jak se její určitá část jeví z estetických nebo užitných hledisek. Odborný, který vychází z důkladné znalosti řady fenoménů, tvořících přírodní prostředí v konkrétní lokalitě, a který pak některé takové lokality a území označí za zvláště významná, jejichž ochranu je třeba zabezpečit systémem právních a materiálních prostředků. Pro tyto účely jsou zřizovány zvláštní instituty, kterým již náš právní řád poskytuje speciální kompetence. I obecnou ochranu přírody zabezpečuje naše legislativa vyhlášením základních pravidel, jimiž jsou všichni povinní se řídit, která však nepředstavují nějaký významný zásah do volnosti jednání. Tato pravidla jsou obsažena v tzv. lesním zákoně (z.č. 289/1995 Sb. v platném znění), vodním zákoně (z.č. 254/2001 Sb. v platném znění), ale i v některých zákonech dalších. Smyslem těchto pravidel je zajistit, aby člověk do přírody zasahoval jen je-li to nutné k zabezpečení jeho potřeb, nepřiměřeně ji nedevastoval a tak ji uchoval co nejdéle.

Území, která koncentrují jak hodnoty vnímané a oceňované laickou veřejností, tak i z hlediska odborného posouzení a jež je třeba chránit intenzivněji, než jak to činí běžná legislativa, jsou potom chráněna zvláštními pravidly, kterým základ vytváří zákon na ochranu přírody a krajiny (dále jen ZOPK), č. 114/1992 Sb. v platném znění. Podle tohoto zákona se zřizují (vyhlašují) především zvláště chráněná území přírody (ZCHÚP), ale i jiné lokality, území, ale i jednotlivé objekty, které sice hodnoty ZCHÚP nedosahují, avšak vykazují takovou koncentraci nejrůznějších kvalit, kterou nepostačí chránit jen podle běžných pravidel. Jsou to především tzv. EVL (evropsky významné lokality) a Ptačí oblasti, vyhlašované v soustavě NATURA 2000, významné krajinné prvky, památné stromy a jejich skupiny (aleje) a také přírodní parky. Každá z těchto kategorií má své specifické určení i tomu odpovídající rozdílnou intenzitu ochrany. Tou se pro tyto případy rozumí soubor prostředků, jimiž je jednak zajišťována zachovalost určitých hodnot, brání se jejich znehodnocování a dále aktivní péče (tzv.management přírody), spočívající v promyšlené činnosti a zásazích, jejichž smyslem a účelem je nejen nezhoršování stavu, ale jeho kvalitativní zlepšování směrem k původnímu a přirozenému stavu. b) Jaké jsou formy ochrany přírody podle naší legislativy? Ochrana přírody se u nás provádí formou tzv. obecné ochrany a zvláštní ochrany. Jakýsi mezistupeň představuje ochrana území, vyhlášených v soustavě NATURA 2000, která respektuje některé požadavky Evropských společenství. Chráněny jsou podle zákona (ZOPK) také tzv.památné stromy, některé druhy rostlin, živočichů a nerostů. Obecná ochrana přírody je v ZOPK upravena v Části druhé zákona (§ 5 – 13). Do ní mj. náleží významné krajinné prvky (VKP) a přírodní parky (Pp). Obecná ochrana se zde omezuje na pasivní roli, zaměřenou zejména na nezhoršování stavu chráněných lokalit. Nepočítá se zde s aktivním působením (péčí), pro něž by bylo třeba zřizovat zvláštní instituci, která by se jí věnovala. Obecná ochrana je v praxi podrobena dohledu místně příslušných orgánů ochrany životního prostředí, zřizovaných při obcích s rozšířenou působností (ORP). Zvláštní ochrana přírody je upravována v Části třetí ZOPK (§ 14 – 45). Tvoří ji tzv. velkoplošná zvláště chráněná území – to jsou a) Národní parky (NP) a b) Chráněné krajinné oblasti (CHKO) a dále maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) – a to jsou a) Národní přírodní rezervace (NPR), b) Národní přírodní památky (NPP), c) Přírodní rezervace (PR) a d) Přírodní památky (PP). ZCHÚP jsou svojí povahou natolik významné, že jsou zřizovány (vyhlašovány) obecně závazným právním předpisem – v případě NP zákonem, v případě CHKO nařízením vlády. MZCHÚ zřizuje buď MŽP (v případě NPR a NPP) nebo místně příslušný kraj (PR a PP). Ochrana přírody je zde poskytována mimořádně cenným lokalitám a územím, zahrnuje jak pasivní ochranu, zaměřenou na nezhoršování stavu lokalit a zachování všech jejich cenných fenoménů, tak aktivní péči, směřující k udržování (zachování) jejich hodnot a dokonce i v jejich kvalitativní zlepšování k dosažení přirozeného a původního stavu, nebo stavu jemu blízkému. Za tím účelem jsou u velkoplošných ZCHÚP (NP a CHKO) zřizovány zvláštní instituce – Správy, jejichž úkolem je zajišťovat po všech stránkách tuto ochranu a péči. Správy jsou nezávislé na místní samosprávě a jejich kompetence jsou omezeny na ochranu přírody v chráněném území. Pro MZCHÚ vykonávají úkoly jejich správ buď Krajská střediska Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) nebo Správa nejbližší CHKO či NP. Ochrana přírody je ve zvláště chráněných územích nejintenzivnější, avšak i zde je odstupňována podle toho, jak je cenná lokalita uvnitř chráněného území. Velkoplošná ZCHÚP většinou zahrnují území desítek nebo stovek km2, rozloha MZCHÚ je zpravidla v řádu desítek hektarů až několika km2. Území vyhlášená v soustavě NATURA 2000 jsou chráněna podle Části čtvrté ZOPK (§ 45a- 45i). Představují určitý mezistupeň mezi obecnou ochranou a ochranou zvláště chráněných území a zpravidla jsou následně vyhlašovány jako ZCHÚP v příslušné kategorii nebo je jim zřizována tzv. smluvní ochrana. Na základě jednání a posouzení jejich stavu však v některých případech může dojít k tomu, že nebudou do příslušného seznamu zahrnuta nebo z něj budou vyškrtnuta. U nás chráníme v soustavě NATURA 2000 tzv. EVL (evropsky významné lokality) a tzv. Ptačí oblasti. Počítá se zde též s aktivní ochranou, která je zajišťována buď místně příslušným Krajským střediskem (KS) AOPK nebo Správou CHKO či NP, v případě sjednané smluvní ochrany pak je zajišťována vlastníkem pozemku.

(Seriál) Co je to ochrana přírody, jaké jsou formy její ochrany a k čemu slouží přírodní park a CHKO. (II)

Dokončení ze 7.4.: c) K čemu slouží Přírodní park (Pp) a CHKO? 1) V tzv. Pp je ochrana poskytována „krajinnému rázu“. (Není tedy primárně určen k samotné „ochraně přírody“). Ten je charakterizován jako zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Je chráněn před činností, která by mohla snížit jeho estetickou a přírodní hodnotu – a to formou zákazu takové činnosti. Výjimky z toho musí být povoleny místně příslušným orgánem ochrany životního prostředí. Pp není zvláště chráněným územím podle ZOPK. Je jedním institutů obecné ochrany přírody a ZOPK se o něm zmiňuje v § 12 odst.3. Nezřizuje se mu proto ani žádná konkrétní správa. Tu vykonává místně příslušný orgán ochrany životního prostředí ORP. Pp zřizuje (od účinnosti ZOPK) svým nařízením kraj ve své územní působnosti a ten také stanoví bližší podmínky jeho ochrany. Ty zpravidla sestávají z výčtu činností, které nejsou na území parku (nebo v některé jeho části) povoleny (bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany životního prostředí). Zpravidla bývá zakázáno budování nových staveb na územích, určených k plnění funkcí lesa. Kraj zpravidla v aktualizaci svých Zásad územního rozvoje (ZÚR) tyto bližší podmínky ochrany Pp zohlední, jejich praktické dodržování je pak svěřeno územně plánovací dokumentaci (ÚPD) katastrálně příslušné obce. Vzhledem k tomu, že územní působnost kraje se nevztahuje na vojenské újezdy, nelze ani Pp vyhlásit na území vojenského újezdu. V Pp se nepočítá s aktivní péčí o přírodu. Ta je možná jen na lokalitách, které byly případně na území Pp vyhlášeny jako MZCHÚ. V praxi to bývá obvyklé – např. v Pp Třemšín je vyhlášeno např. 5 MZCHÚ, v Pp Hřebeny jsou třeba PR Kuchyňka nebo Hradec a další). Před účinností ZOPK vyhlašovaly Pp ve své územní působnosti okresy, původně ještě jako tzv. „oblasti klidu“. V některých případech sledovalo vyhlášení Pp velmi konkrétní záměr, jehož cílem bylo znemožnit realizaci některých zvláště k přírodě necitlivých aktivit. (To byl do značné míry i případ Pp Třemšín, který zabránil snahám jistých těžařských společností o prospekci a následnou těžbu zlata na Hvožďansku).

2) CHKO je velkoplošným zvláště chráněným územím podle § 14 odst.2 písm.b) ZOPK a konkrétně upraveným v § 25 – 27 ZOPK. Je určena ke komplexní ochraně přírody, která zahrnuje samozřejmou ochranu krajinného rázu, dále pasivní ochranu přírody formou zákazu určitých činností a aktivit a konečně i aktivní péči o přírodu formou promyšlených zásahů a činností, směřujících jednak k udržení a zachování stávajících hodnot, tak k tomu, aby se co největší část chráněného území postupně přibližovala přirozenému původnímu stavu – a to na celém chráněném území. Intenzita ochrany a péče je v CHKO odstupňována podle tzv. „zón ochrany“. Ty stanoví MŽP. Nejintenzivnější je v I. a II.zóně ochrany, III.zóna se blíží již běžnému způsobu využívání a hospodaření v lesích, IV.zóna je vyhlašována v zastavěných (a zastavitelných) územích obcí na území CHKO. Její režim je již hodně podobný ostatním (nechráněným) územím – s určitými výjimkami, stanovenými zpravidla též v bližších podmínkách ochrany CHKO a v ÚPD obcí, zpracovávané se zapracováním připomínek orgánu ochrany životního prostředí, kterým je na území CHKO její Správa. Ta je zřizována MŽP, jejího vedoucího jmenuje ředitel AOPK ČR. Správa CHKO vykonává státní správu na úseku ochrany přírody na území CHKO a je nezávislá na místní samosprávě. Tím je zajištěna mj. i priorita ochrany přírody před případnými tlaky místních subjektů, jejichž výsledkem by mohlo být oslabení ochrany přírody, její poškozování a znehodnocování. Ochranné pásmo CHKO se na rozdíl od NP nevyhlašuje. CHKO vyhlašuje svým nařízením vláda na návrh MŽP. To také kromě rozdělení CHKO do jednotlivých zón ochrany, stanoví také bližší podmínky ochrany CHKO a plán péče. V bližších podmínkách ochrany se i dle jednotlivých zón stanoví některá omezení při využívání území, nezbytná pro účinnou ochranu přírody třeba i v konkrétních lokalitách. Plán péče pak určuje především úkoly aktivní činnosti, směřující k zachování hodnotných fenoménů a ke zlepšování stavu směrem k původním a přirozeným podmínkám. Některá omezení činností v CHKO platí bez výjimky na celém jejím území a jsou stanovena již zákonem – zejména je to zákaz výstavby nových sídelních útvarů, zákaz stavby nových dálnic, zákaz chemického ošetřování komunikací v zimním období, zákaz likvidace odpadů mimo vyhrazená místa, zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo předem určené lokality atd. V bližších podmínkách ochrany bývá zpravidla zakotven zákaz nových staveb mimo IV.zóny ochrany, který lze narušit jedině s předchozím souhlasem Správy CHKO nebo ve veřejném zájmu. V I.zónách pak platí zákaz nových staveb bez výjimky již ze zákona. Na území CHKO není zakázán vstup osob a omezit jej lze jen v I.zónách, vyžaduje-li to nezbytně ochrana přírody. Ochrana přírody na území CHKO stojí též mimo kompetence kraje, je ovšem nadřazena ÚPD obcí tam, kde by došlo ke konfliktu mezi požadavky ochrany přírody a obcemi. Kraj může ve svých ZÚR zohlednit existenci CHKO a může též zakotvit nezastavitelnost určitých území v CHKO, je-li důvodem něco jiného, než ochrana přírody. Ta je plně v kompetenci CHKO a její Správy, resp. AOPK a MŽP. CHKO může být vyhlášena i na území existujícího vojenského újezdu (Je tomu tak např. ve VVP Boletice). Kromě různě intenzivní ochrany přírody podle jednotlivých zón je zcela běžné, že na územích CHKO existují (jsou vyhlášena) i MZCHÚ nejrůznějších kategorií (NPR,NPP, PR, PP). I zde je ochrana přírody určena jejich kategorií, bližšími podmínkami ochrany a plánem péče. Zpravidla území MZCHÚ tvoří jádra I. nebo II.zón ochrany.. CHKO je již ze zákona koncipována jako institut určený prioritně k ochraně přírody a péči o ni a po NP je to druhý nejvyšší stupeň ochrany přírody v ČR. S využitím materiálů MŽP sestavilo pro Příbramský týdeník Více zde: http://www.pb-t.cz/products/serial-co-je-to-ochrana-prirody-jake-jsou-jeji-formy-a-k-cemu-slouziprirodni-park-a-chko-i-/