Operativní dokumentace a průzkum historické stavby (OPD) Elaborát nálezové zprávy (NZ) WWW:
Evidenční list NÁLEZOVÁ ZPRÁVA OPD Lokalita / Obec (část obce) Starý Týn / Úštěk [565814 ] k.ú. Starý Týn [790877] Objekt
stodola u čp. 41 kulturní památka č.rejstříku 11869/5-5413 od 13.11.1991 IdRed 118329 Zkoumaná část objektu / Prvek stodola "Název" akce / NZ Místní šetření stavebního stavu Zpracoval (autor, instituce) PhDr. Kamil Podroužek Ph.D., SHP- OPD NPÚ ú.o.p. v Ústí n.L. Označení NZ zpracovatele)
(ev.
č.
č. Okres / Kraj Litoměřice / Ústecký kraj u č.p. 41 č. parc. st. 22 majitel Václav Kučaba, Starý Týn 41, 411 45 Úštěk
zeměpisné souřadnice 50°36'24.722"s.š., 14°19'42.307"v.d. nadmořská výška 310 m n. m.
Datum akce / Datum vydání NZ 20.8. 2012 / 20.9. 2013
v archivu Místo uložení originálu NZ NPÚ MK ČR ú.o.p. v Ústí n.L. , oddělení OPD SHP Zadavatel OPD (osoba, instituce) Počet stran textu / Počet příloh 9 / 23 Ing. arch. Stanislav Flesar garant PP NPÚ ÚOP v Ústí n. L. Mgr. Jolana Tóthová - výkonný pracovník PP MěÚ Litoměřice Charakteristika výsledků / Anotace Operativní průzkum a dokumentace byl vyvolán místním šetřením stavebního stavu památky. Cílem operativního průzkumu a dokumentace byla základní dokumentace památky ohrožené destrukcí, která bude v případě rozhodnutí o odstranění stavby pramenem o její existenci. Trojdílná stodola se středním mlatem, o jedné perně v jižním dílu a vozové kolně v severním dílu, je sestavena z pěti stratigraficky odlišitelných konstrukcí. Přenesené hrázdění, které tvoří obvodové zdivo i příčky, je uzpůsobeno na vytyčený půdorys. Severní a západní podezdívka jsou z pískovcových štuků, jižní podezdívka z lomového kamene a cihel. Sedlovou střechu vynáší krov s druhotně použitou podhřebenovou stojatou stolicí, která obsadila jižní a střední díl stodoly. V severním krajním dílu je stolice druhotně doplněná utilitárním prodloužením vazby. Základem stavby je pravděpodobně dvoudílná stodola s mlatem a pernou, která bylo na stávající místo přenesena a při opětovném smontování doplněna o severní díl s vozovou kolnou v totožném materiálu, ale rozdílných konstrukcích. Po výstavbě došlo k průběžné pauperizaci konstrukcí, nahrazování a vyřezávání jejich jednotlivých prvků.
1. Úvod Okolnosti realizace OPD
1.01
Stav věci v době OPD
1.02
Podklady
1.03
Metody dokumentace
1.04
Operativní průzkum a dokumentace byl vyvolán místním šetřením stavebního stavu památky. Cílem operativního průzkumu a dokumentace byla základní dokumentace památky ohrožené destrukcí, která bude v případě rozhodnutí o odstranění stavby pramenem o její existenci. Celkový neudržovaný stav památky, vyřezání podpůrných dřevěných prvků konstrukcí, destruovaná výplň ploch hrázdění, zcela chybějící výplň hrázdění v severní obvodové zdi. Katastrální mapa ČUZK k.ú. Starý Týn [790877] , 2010. Podroužek, K. Stavební zaměření stávajícího stavu, 2013. Slovní popis, stavební zaměření, fotodokumentace
Starý Týn p.č. 22, výřez digitalizovaného snímku stávající katastrální mapy s vyznačením objektu
Letecký snímek situace stodoly, 09/ 2013, objekt označen směrovkou http://www.mapy.cz/#!d=ward_2236_1&x=14.328757&y=50.606907&z=18&t=s&l=15[21.10.2013]
Výřez císařského otisku indikační skizzy stabilního katastru z roku 1843, objekt označen směrovkou. přístupný na http://oldmaps.geolab.cz/stkatr/zoom/lt/1/1a.htm [21.10.2013]
Poloha zkoumané věci
2.01
Souvislosti zkoumané věci
2.02
Charakteristika věci
2.03
Popis věci
2.04
Rozměry věci
2.05
Sledovaná stodola se nachází severně od návsi vesnice, při křižovatce komunikací ve směru do Bukoviny a do Držovic. Stodola je situována na kraji komunikace, v areálu chalupnické usedlosti č.p. 41. Domnívám se, že ta vznikla vydělením z lánové parcelace usedlosti č.p. 1 a zahájila, patrně v první polovině 18. století, urbanistický rozvoj obce mimo zástavbu danou vrcholně středověkou kolonizací soustředěnou kolem trojúhelné návsi. Následná zástavba se rozšiřovala podél komunikace směrem k Držovicím. Na základě analogií považuji za pravděpodobné, že stávající č.p. 41 náleželo při svém vzniku k č.p. 1 také majetkově, a to jako výminkářská chalupa rodiny mladšího sourozence hospodáře č.p. 1. Trojdílná stodola se střením mlatem, jednou pernou na jižní straně a vozovou kolnou na straně severní, je vynesena dřevěnou rámovou konstrukcí na nízké kamenné podezdívce. Rámová konstrukce perny a mlatu je hrázděná, rámová konstrukce vozové kolny bedněná. Nosné a nesené prvky hrázděné konstrukce přidržují rovnoběžné zdvojené šikmé pásky. Spodní pásek vztyčený z prahové vaznice, přivrácený k nárožnímu sloupku, podepírá nárožní sloupek, horní pásek, vztyčený ze středního sloupku, podepírá horní vaznici – lyžinu. Distanci sloupků udržují rozpěry. Přes dvojici rovnoběžných rozpěr jsou sloupky přeplátovány. Pole hrázdění jsou vyplněna štípanými loučemi, omazanými jílovou mazaninou promíšenou plevami a slámou. Jihozápadní průčelí, stejně jako obě křídla vrat a štíty, jsou bedněny z širokých a úzkých prken na sráz. Střechu s eternitovou šablonovou krytinou, podbedněnou z úzkých prken na sráz, vynáší hambálkový krov podpíraný středovou podhřebenovou stolicí. Sloupky stolice jsou do lyžin hrázdění pouze opřeny. Pata středového sloupku plné vazby nad hrázděnou zdí, oddělující mlat a severní prostor vozové kolny, je přisekána tak, aby se celým zhlavím opíral do lyžiny. Sloupky krovu jsou vzhledem ke středovým sloupkům rámové konstrukce zdí vyoseny směrem k jihozápadnímu průčelí. Sloupky plných vazeb poutají k vaznici šikmé pásky, které jsou vzájemně přeplátovány na způsob ondřejských křížů, s výrazným přesahem zhlaví spodního šikmého pásku za křížením. Tato konstrukce krovu odkazuje svým typem k polovině 18. století. Krov je prodloužen mladší konstrukcí k severozápadnímu štítu objektu nad prostor vozové kolny, a to vaznicí podpírající hambálky, která je k vaznici typově staršího krovu stodoly přibita dvojicí kovaných hřebů. Stejným způsobem je řešena výměna středního sloupku rámové konstrukce severozápadní štítové zdi, která je dnes zcela bez výplně, která je plátována na odřízlou patu staršího sloupku a zajištěna také dvojicí uhlopříčně umístěných kovaných hřebů. Předsazené sloupky stávajících dvoukřídlých vrat prozrazují jejich výměnu, starší vrata byla jednokřídlá, vpravo otvíravá na točně. viz stavební zaměření, přílohy 1 – 8.
Materiál(y)
Doklady výrobních postupů
Povrchové úpravy Úpravy věci
Závady
2.06
1. podezdívka z pískovcových štuků 2. rámová konstrukce hrázdění z hraněných dřevěných trámů 3. štípané dřevěné louče hrázděné výplně 4. omazávka hrázděné výplně z jílu promíšeného slámou a plevami 5. deštění stěn a křídel vrat z úzkých řezaných prken 6. krytina střechy z eternitových šablon 7. kované závěsy dvoukřídlých vrat 2.07 Trasologické stopy: - špicování pískovcových štuk - řezání prken a trámů - sekání trámů - sekání a tesání dlabů, kapes a žlábků v trámech k uchycení armatury výplně hrázdění 2.09 Fermežové nátěry viditelných povrchů dřevěných prvků konstrukcí. 2.10. 1. Odstranění dožilých prvků konstrukcí: deštění v severozápadním průčelí, deštění severozápadního štítu, šikmých pásků rámové konstrukce severozápadního průčelí, výplně polí hrázděné konstrukce v jihovýchodním průčelí, severovýchodním průčelí a hrázděné zdi oddělující mlat a vozovou kolnu, spalné střešní krytiny. 2. Výměny dřevěných prvků konstrukcí: středního sloupku rámové konstrukce severozápadní zdi, prahové vaznice v jižní části rámové konstrukce jihozápadní obvodové zdi, vjezdových vrat. 3. Nahrazení konstrukcí: laťování střechy bedněním z úzkých prken, spalná střešní krytiny eternitovými šablonami, podezdívky jižní části severovýchodní obvodové zdi. 2.11 1. Konstrukce nejsou udržovány. 2. Vyřezávání dřevěných podporujících prvků konstrukcí vede narušení statiky objektu v jeho severním dílu. 3. Poškození střechy a výplně hrázdění vede k zatékání dešťové vody do objektu. 4. Zavlhčování dřevěných konstrukcí vede k jejich napadení dřevokaznými houbami a hnilobou. 5. Neošetřování povrchu dřevěných konstrukcí vede k jejich napadení dřevokazným hmyzem.
Stratigrafie
2.12
Nápisy, znaky, značky Dílčí prvky věci číslování fotografií ve fotodokumentaci
2.13 2.14
1. Základem stavby je dvoudílná hrázděná stodola s mlatem a pernou, která bylo na stávající místo přenesena. 2. Sloupky podhřebenové stolice krovu nejsou průběžné, což spolu s přisekáním paty severního sloupku naznačuje, že ani konstrukce krovu výše uvedených dvou dílů stodoly neodpovídá konstrukci hrázdění, ačkoli se typvě obě konstrukce hlásí k polovině 18. století. 3. Při smontování na místě byla stodola doplněna o severní díl s vozovou kolnou, jehož vnější obvodové stěny byly, stejně jako křídla vrat, deštěné prkny na sráz. 4. Kolem poloviny 20. století byla spalná krytina vyměněna za eternitové šablony. 5. Po ukončení zemědělské výroby došlo k postupné pauperizaci konstrukcí, nahrazování a vyřezávání jejich jednotlivých prvků, zejména v severozápadní obvodové hrázděné zdi. 6. Důsledkem zanedbání údržby je destrukce výplní jednotlivých polí hrázdění, zejména v severovýchodní obvodové zdi a středních příčkách jednotlivých dílů. Nebyly zjištěny (1) – rámová dřevěná konstrukce hrázdění (foto 5, 7, 8, 9, 11) (2) – výplň polí hrázdění (foto 21) (3) – rámová konstrukce deštění (foto 3) (4) – prkenné deštění (foto 1 – 3, 15, 22) (5) – dvoukřídlá vrata (foto 1, 13) (6) – krov s podhřebenovou stolicí (foto 13) (7) – doplnění krovu (foto 16) (8) – dlaby, kapsy a žlábky k uchycení armatury výplně hrázdění (foto 19, 20) (9) – podezdívka z pískovcovývch štuků (foto 3, 5) (10) – nájezd k mlatu (foto 1) (11) – výměny trámů a dřevěných prvků (foto 18) (12) – křížení šikmých pásků podhřebenové stolice (foto 17) (13) – oploteň perny (foto 14)
3. Interpretace Stavební vývoj, datace a autorské připsání zkoumané věci
4. Potenciál Doporučení pro průzkumy
Doporučení pro památkovou péči
3.01
Týn (Tinecs) je zmiňován v zakládací listině litoměřické kapituly k roku 1057. V roce 1269 vysadil litoměřický probošt Herbordus Týn, spolu s dalšími vesnicemi, německým právem. Od té doby se Týn nazývá Německý a po vysazení severněji ležícího Nového Týnce také Starým Týncem. Dle analýzy berní ruly, která zaznamenává 10 sedláků, 5 chalupníků a 1 domkáře, mohlo tvořit základ středověké vsi asi deset usedlostí. Stopou výstavby 15. – 16. století jsou pozdně gotický portál v uselosti č.p. 2 a sklep mimo půdorys v č.p. 19. Jádro chalupy č.p. 41 může být z doby před polovinou 18. století (Škabrada s. 6, nestránkováno). Číslování domů z roku 1771 a josefský katastr z roku 1785 chalupnickou usedlost uvádějí. První číslování se uzavřelo právě číslem 41, do stabilního katastru přibyl jen jediný objekt č.p. 43, patrně škola. V roce 1843 náleží objekt domkáři z č.p. 41. Spalná stodola stojí ve stávajícím obrysu. Stodola je sestavena z několika samostatných konstrukcí. Základ tvoří dvojdílná hrázděná stodola s mlatem a jednou pernou na jižní straně. Na ní byl vztyčen krov vynášený středovou podhřebenovou stolicí se zkrácenými ondřejskými kříži, který se typově hlásí mezi roky 1740 – 1780. Rámy hrázděné konstrukce, odpovídající v půdorysu tomuto krovu datuji také do období baroka, jakkoli nemají s uvedeným krovem společnou provenienci. Krov byl k hrázděné konstrukci druhotně doplněn, zda v souvislosti s její výstavbou nelze bez dendrochronologické analýzy rozhodnout. Severní díl stodoly, bedněná vozová kolna, byla přistavěna na počátku 19. století, jistě před rokem 1843. Přesné datování výstavby bude také obtížné, protože konstrukce obsahuje druhotně užité dřevěné prvky i množství mladších výměn. Dendrochronologické datování nabízí upřesnit dobu výstavby objektu. Nelze však vyloučit, že dřevěné prvky žádné z uvedených konstrukcí nevypovídají o době výstavby objektu. Stodola je smontována na místě z pěti různých konstrukcí, které pochází pravděpodobně z jiných rušených či přestavovaných objektů. O nich není zřejmé odkud byly dopraveny a kdy. Místní je pouze výplň hrázdění, prkenné deštěn a snad nejmladší konstrukce dvoukřídlých vrat.
4.01
Dendrochronologická analýza podhřebenové stojaté stolice, sloupků hrázdění, krokví. Dendrochronologická analýza křídel vrat, rámové konstrukce deštěné vozové kolny. Dendrochronologická analýza by měla přinést absolutní datace jednotlivých stratigraficky rozrůzněných dřevěných konstrukcí, s cílem nalezení a datování konstrukce symptomatické výstavbě objektu v místě (autentické datovací konstrukce). Zrušení prohlášení za kulturní památku č.rejstříku 11869/5-5413, ze dne 13.11.1991 pod č. j. 14012/91
4.02
5. Přilohy Fotodokumentace
5.01
1. 2. 3. 4. 5.
Vjezdové průčelí stodoly od jihozápadu (foto M. Pavlíková). Západní nároží stodoly (foto K. Podroužek). Štítové strana stodoly od severozápadu (foto M. Pavlíková). Severní nároží stodoly (foto M. Pavlíková). Okapová nádvorní strana stodoly od severovýchodu (foto K. Podroužek). 6. Východní nároží stodoly (foto M. Pavlíková). 7. Štítové strana stodoly od jihovýchodu (foto M. Pavlíková). 8. Jižní nároží stodoly (foto M. Pavlíková). 9. Detail pauperizace hrázděné konstrukce štítové strany stodoly (foto M. Pavlíková). 10. Nahrazení výplně hrázděné konstrukce deštěním v líci stěny (foto M. Pavlíková). 11. Hrázděná příčka mezi vjezdem a vozovou kolnou (foto M. Pavlíková). 12. Hrázděná příčka mezi vjezdem a vozovou kolnou s opřením podhřebenové stolice krovu (foto M. Pavlíková). 13. Dvoukřídlá vrata vjezdu stodoly (foto M. Pavlíková). 14. Relikty konstrukce oplotně perny (foto M. Pavlíková) 15. Bednění jižního štítu nesené plnou vazbou podhřebenové stolice (foto M. Pavlíková). 16. Vazba prodlužující podhřenenovou stolici krovu nad vozovou kolnou (foto K. Podroužek) 17. Sloupek s vaznicí a ondřejskými kříži podhřebenové stolice s napojením vaznice prodloužení krovu (foto M. Pavlíková). 18. Plátovaná výměna středního sloupku hrázdění severovýchodní štítové zdi, jištěná dvěma hřeby. 19. Kapsy - detail uchycení štípaných loučí výplně v šikmém pásku rámu hrázděné konstrukce (foto K. Podroužek). 20. Drážka - detail uchycení štípaných loučí výplně pole ve stojce rámu hrázděné konstrukce (foto M. Pavlíková). 21. Štípané louče obmrštěné jílovou mazaninou se slaměnou armaturou (foto K. Podroužek). 22. Detail deštění překrývající líc hrázděné konstrukce v jihozápadním průčelí stodoly (foto K. Podroužek).
Plánové přílohy
5.03
příloha 1 – Stavební zaměření stávajícího stavu, zaměření a kresba K. Podroužek, 2013, půdorys stodoly s modře vyznačenými fotopohledy. příloha 2 – Stavební zaměření stávajícího stavu, PGM zaměření K. Podroužek, kresba H. Ptáčková, 2013, pohled od severozápadu. příloha 3 – Stavební zaměření stávajícího stavu, PGM zaměření K. Podroužek, kresba H. Ptáčková, 2013, pohled od jihovýchodu. příloha 4 - Stavební zaměření stávajícího stavu, PGM zaměření K. Podroužek, kresba H. Ptáčková, 2013, pohled od severovýchodu. příloha 5 - Stavební zaměření stávajícího stavu, zaměření K. Podroužek, kresba K. Podroužek - H. Ptáčková, 2013, podélný řez BB´. příloha 6 - Stavební zaměření stávajícího stavu, PGM zaměření K. Podroužek, kresba K. Podroužek - H. Ptáčková 2013, podélný řez A´A. příloha 7 - Stavební zaměření stávajícího stavu, zaměření K. Podroužek, kresba H. Ptáčková, 2013, podélný řez CC´ s vyznačením výplně polí hrázdění. příloha 8 - Stavební zaměření stávajícího stavu, zaměření K. Podroužek, kresba H. Ptáčková, 2013, podélný řez D´D s vyznačením výplně polí hrázdění. příloha 9 - Stodůlka u č.p. 41, Starý Týn - stavebně historický průzkum, architektonické a památkové hodnocení, SÚRPMO 1978, foto 88. příloha 10 – Pohled od západu. Jihovýchodní a jihozápadní průčelí, fotodokumentace z roku 2005, foto L. Skokanová, NPÚ ÚOP v Ústí n.L. příloha 11 – Severovýchodní průčelí a jihovýchodní průčelí, fotodokumentace z roku 2005, foto L. Skokanová, NPÚ ÚOP v Ústí n.L.
6. Literatura a písemné prameny Seznam užité literatury 6.01 PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, IV, Praha 1957, s. 408. Stare Tegnice DOSKOČIL, Karel. Popis Čech r. 1654, Berní rula 2, Praha 1954, s. 362. CHALUPA, Antonín a kol. Tereziánský katastr český, sv. 2, Praha 1966, s. 124-125.
Archiválie
6.02
- Starý Týn, obec Úštěk, okres Litoměřice, Prohlášení stodoly při č.p. 41 za kulturní památku. Ministerstvo kultury, č.j. 14012/91. Spisový archiv NPÚ ÚOP v Ústí n. L. - Fotodokumentace NPÚ ÚOP v Ústí n.L., Starý Týn, stodola u čp. 41. Pohled od západu, č. snímku 171519. Pohled od jihu, č. snímku 171520. Severovýchodní průčelí č. snímku 171521. Jihovýchodní průčelí, č. snímku 171522, foto L. Skokanová, 2005, fotoarchiv NPÚ ÚOP v Ústí n. L. - Císařský otisk indikační skizzy stabilního katastru, Starý Týn, 7319-1 přístupný na http://oldmaps.geolab.cz/stkatr/zoom/lt/1/1a.htm - Indikační skizza stabilního katastru Alt Thein 1843, NA, odď. 1, fond IS SK, Li 578. - Katastrální mapa ČUZK k.ú. Starý Týn [790877] , 2010. - Podroužek, K. Starý Týn č. parc. 22, okr. Litoměřice, stodola. Stavební zaměření stávajícího stavu, 2013. Archiv NAKI projekt DF12P01OVV009 ŠKABRADA, Jiří – LUKEŠOVÁ, Dagmar – JIŘINCOVÁ, Hana Starý Týn, stavebně historický průzkum, architektonické a památkové hodnocení, SÚRPMO Praha 1978. Spisový archiv NPÚ ÚOP v Ústí n. L., fond SHP, sign. 514/A
01
02
03
04
05
06
07
08
→09
→10
11
12
13
14
15
16
→17
→18
→19
→20
→21
→22
příloha 1
stodola u č.p. 41
příloha 2
příloha 3
příloha 4
příloha 5
příloha 6
příloha 7
příloha 8
příloha 9
příloha 10
příloha 11
