Ján SPIŠÁK 1
OPERAČNÍ MYŠLENÍ – KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ SLOŽITÝCH PROBLÉMŮ KRIZE Abstract: Operational thinking forms an important aspect of the decision-making of commanders at the strategic and operational levels of command. It helps to transform the strategic guidance setting into the set of integrated military activities – operations, conducted to achieve the strategic objectives. The essential is to determine how the operation should be organized within the overall concept. It presents the basic idea formulation of conducting of operation, what military conditions must be created to achieve the strategic objectives, how the activities should be arranged in time and space to achieve these conditions and what military capabilities and resources can be exploited to create them. The article discusses the operational thinking application, considering the operational design development, offering views on the possible content, procedures and guidelines for action team members, responsible for its implementation. 1
ÚVOD
Způsob řešení konfliktů a krizí současného operačního prostředí ukazuje, že vojenská síla, pokud působení ostatních mocenských nástrojů je nedostatečné, je nejrozhodnějším, nejrychlejším a nejúčinnějším elementem naplňování strategických politických a vojenských cílů a (i když ne vždy) nastolování podmínek nutných k dosažení požadovaného konečného stavu. Je zřejmé, že požadavek zvládání budoucích krizí bude nadále trvalý, tak jak se budou objevovat a prohlubovat další, komplexnější světové problémy. Čím se tyto problémy budou stávat komplexnějšími, tím rozmanitějších a flexibilnějších schopností ozbrojených sil bude potřeba. Proces operačního plánování je důležitým prostředkem pro komplexní řešení těchto problémů. Je zaměřen na dosažení politického konečného stavu a strategických cílů, stanovených politicko-vojenskými orgány NATO, uskutečňovaných v rámci politických omezení a limitovaných zdrojů vyčleněných těmito orgány. Operačním plánováním se převádí zadání strategické směrnice do souboru integrovaných vojenských akcí (operací) prováděných společně s dalšími mezinárodními vládními a nevládními organizacemi k dosažení strategických cílů v rámci přijatelných rizik. Podstatným je stanovit, jak by operace měla být uspořádána v rámci celkové koncepce operace. Ta představuje formulaci základní myšlenky vedení operace, jaké vojenské podmínky musí být vytvořeny v operačním prostoru k dosažení strategických cílů, jak mají být uspořádány činnosti v čase a prostoru k dosažení těchto podmínek a jaké vojenské schopnosti a zdroje mohou být využity k jejich vytvoření. Tvorba koncepce operace je proces, který velitelům pomáhá vyvinout řešení složitých problémů. V rámci tohoto procesu je potřeba nejdříve vzniklý problém definovat a poté zahájit jeho řešení. Když se krize objeví, velitelé potřebují pojmout myšlenky, které 1
M.Sc. Jan SPISAK, Faculty of Economics and Management, University of Defence, Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic. E-mail:
[email protected]
62
definují vzniklé problémy a následně, v součinnosti s ostatními aktéry, vytvořit funkční a komplexní přístup pro její řešení. Koncepce operace je o schopnosti porozumět, definovat a vizualizovat problém, který potřebuje řešení a o schopnosti zhodnotit dané možnosti a předjímat pravděpodobné výsledky (úspěchy a neúspěchy) a jejich dopady a přijmout odpovídající rozhodnutí. Nejedná se o nic jiného, než umně využít proces rozhodování, jež lze snadno vyjádřit na základě tzv. Boydovy smyčky. 2 [1] Plukovník letectva John Boyd vyvinul v 80ych letech minulého století způsob, jakým se člověk (skupina) rozhoduje. Tento model, známý pod názvem tzv. „OODA LOOP“ je použitelný nejen ve vojenství, ale i v jiných oblastech. První O (dále O1) v názvu znamená OBSERVE – pozorovat. Jedná se o dobu, kdy vnímáme, co se vlastně děje. Na to navazuje další O – ORIENT (dále O2), orientace. Hodnocené a posuzované (pozorované) je zasazené do kontextu a je vnímán jeho význam. D znamená DECIDE – tedy rozhodování. V této fázi je výběr reakce na danou situaci. Konečně A – ACT, značí konání. V této fázi se uskutečňuje rozhodnutí. Z hlediska měnících se cílů (podmínek a stavů) se ovšem snadno můžeme dostat do situace, kdy dříve, než dospějeme k rozhodnutí (D), objeví se nový podnět, který nás nutí opakovaně pozorovat (O1) a znovu se zorientovat (O2). Místo toho, aby proces rozhodování prošel celou smyčkou OODA, tak jsme „zaseknuti“ v první polovině a jsme nuceni se pohybovat pouze mezi O1 a O2. V tom případě má soupeř výhodu, dokáže s námi manipulovat a znemožňuje nám přijímat adekvátní rozhodnutí a jednat. Z hlediska rozhodování nám jde pochopitelně o pravý opak a donutit protivníka aby jednal výše uvedeným způsobem.
Obr 1 Zobrazení smyčky OODA
Krize často představují problém, na který zpočátku není snadné najít vhodnou odpověď. Některé výzvy jsou tak komplexní, že na ně neexistuje správná nebo špatná odpověď, existuje pouze lepší nebo horši řešení. Čeho lze dosáhnout, je vytvoření přijatelných nebo nepřijatelných poměrů směrem k zájmům zainteresovaných stran.
2
Dostupné z http://www.spartancops.com/ooda-loop-simple-concept-modern-combat-strategy/
63
Vznikající moderní doktríny se již snaží poukázat na řešení takových problémů. Jejich rychlá expanze do podvědomí velitelů a vojáků je mnohem žádanější, než tomu bylo v nedávné minulosti. Vývoj doktrín reaguje na nové podmínky bezpečnostního prostředí a zobecněné zkušenosti ze způsobů použití sil a nabízí vhodné metody pro řešení složitých problémů. Tvůrci doktrín požadují komplexní přístup k definování a zarámování problému, jehož výsledkem je rovněž jeho komplexní řešení. V současné době je již zřejmé, že samotní vojáci nemohou toto řešení vytvořit nebo provést sami, ani kdyby byli nuceni se o to pokusit. 2
DEFINOVÁNÍ VÝZNAMŮ
Pro správné chápání významu některých výrazů, je třeba tyto objasnit. Ne vždy je zcela zřejmé, co který výraz znamená, pokud je používán odtrženě od celkového kontextu. Koncepce operace jako proces i jako dokument, zahrnuje v sobě řadu doktrinálních pojmů a výrazů, jejichž význam definuje, kromě jiných publikací, Slovník termínů a definic NATO (AAP 6). Praxe ovšem ukazuje, že některé z nich jsou již pojmově a významově zastaralé a ne zcela vyhovují expanzi operační praxe v současném měnícím se prostředí. Při tvorbě koncepce operace se používá řada nástrojů, tzv. operačních konceptů, jejichž počet může být různý podle úrovně války, cílů a charakteru operace a stanoveného konečného stavu. Článek se těmito koncepty podrobně nezabývá. 3 Některé důležité pojmy, které se v článku vyskytují objektivně nejčastěji, jsou popsány následovně. Výraz „komplexní“ je v této souvislosti používán k vyjádření zapojení všech prvků (nástrojů) státní moci v operaci – vojenských i nevojenských, potřebných pro dosažení požadovaného konečného stavu. Konečný stav představuje politickou a/nebo vojenskou situaci, jíž má být dosaženo na konci operace, která svědčí o tom, že cíl operace byl splněn. 4 [3] Na jeho dosažení se podílejí jak vojenští, tak civilní aktéři operace. Členové týmu tvorby koncepce operace (dále členové týmu) jsou příslušníci ozbrojených sil a osoby z jiných rezortů, jejich účast v týmu je otázkou plného, nebo částečného (dočasného) pracovního zapojení. Logické operační směry představují obecné funkční oblasti společnosti nebo státu, rozdělené do odlišných částí, jež pomáhají členům týmu porozumět operačnímu prostředí a vhodně zaměřit jejich nezbytné úsilí k řešení problémů. V rámci tvorby koncepce operace se obecně uvažuje o šesti logických operačních směrech. Jejich význam je popsán dále. 5
K základní operačním konceptům patří: Konečný stav, cíle, těžiště, rozhodující body (podmínky), přímý nebo nepřímý postup, operační směry, fázování operace, operační tempo, kulminace, operační přestávka, záložní plány, bod zvratu a ukončení konfliktu (konečný stav). Viz např. AJP – 5, Operační plánování v NATO. 4 AAP-6 (2010) – Slovník termínů a definic NATO (anglicky a francouzsky), str. 172. 3
Pro detailnější porozumění konceptu operačních směrů je vhodné seznámit se některými publikacemi doktrinálního charakteru, např. FM 3-24 Counterinsurgency, Department of the Army, Washington, DC, 2008, nebo JWP 3-50 The Military Contribution To Peace Support Operations, The Joint Doctrine & Concepts Centre, Ministry of Defence, Shrivenham, Swindon, UK, 2004. 5
64
2.1 OPERACE – ZASTARALÝ TERMÍN? Požadavky tvorby koncepce operace předpokládají i správné chápání a používání důležitých operačních pojmů. Srozumitelnost, čistotu a obsahovou podstatu používaných výrazů zajišťují doktrinální terminologické publikace. V některých případech jsou ovšem již zastaralé. Typickým příkladem, kdy doktrinální výraz již zcela nepostihuje svůj pojmový obsah, je termín „operace“. Alianční publikace AAP-6 definuje operaci jako vojenskou činnost nebo provedení vojenského strategického, taktického, výcvikového, administrativního úkolu nebo poskytnutí pomoci, proces vedení boje, včetně přesunů, zásobování, útoku, obrany a manévru, které jsou nezbytné pro dosažení cílů jakékoli bitvy nebo kampaně (tažení). Publikace přitom zcela opomíjí, že by se kromě „…strategického a taktického úkolu“, mohlo taky jednat o „operační úkol“, jak důsledně zdůrazňují některé jiné, nealianční doktríny. 6 Takto popsaná definice je striktně vojenská definice, zaměřená na řešení vojenských problémů. Příští krize budou ovšem požadovat komplexnější odezvy, zahrnující aktivity vojenských i civilních elementů. To je důvodem pro nutnou „expanzi“ termínu (definice) operace, v kterém bude vyjádřena i nezbytná role nevojenských aktérů. Navrhovaná, rozšířená definice operace by mohla znít: „Operace je komplexní série různých vojenských i nevojenských aktivit všech nezbytných prvků státní moci, aplikovaných ve spojeném úsilí pro dosažení požadovaného konečného stavu.“ S tímto vědomím se proto v další části článku uvažuje o nezbytné součinnosti vojenských i civilních aktérů pří společném operačním myšlení – procesu tvorby koncepce operace. Je ovšem otázkou kdy a do jaké míry si výše uvedené souvislosti uvědomí tvůrci pojmoslovných doktrín. Operace nejsou striktně vojenské úsilí, v celkovém kontextu mohou zahrnovat dokonce minimum vojenských akcí. Zapojení vojenských sil např. na Balkáně ukázalo, že i když jednotky sehrály významnou roli při počátečním zasazení a intervenci, vojenské aktivity nebyly zcela samostatným úsilím. Operace jsou často zdlouhavým, chaotickým hazardem, jejichž zdroj problémů a zaměření musí být neustále přehodnocovány. Operace se ustavičně vyvíjejí, tak jak se vyvíjí zapojení aktérů. Je zřejmé, že operace není vedena jen ve vojenském vakuu. Zahrnuje kombinaci aktivit vojenských prvků s jinými, nevojenskými vládními a nevládními aktéry (prvky) státní moci k dosažení konečného stavu. Když podle Clausewitze je válka pokračováním politiky jinými prostředky, je nezbytné využít všech prvků státní moci a společným úsilím vytvořit a provést komplexní řešení komplexních problémů. 2.2 ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKA Komplexní řešení problému je takové, které postihuje jeho všechny zjevné aspekty. Tvorba koncepce operace toto komplexní řešení pomáhá operačnímu veliteli vytvořit. Např. JP 1-02 Dictionary of Military and Associated Terms, (US) 2001 na str. 346 uvádí: Operation – a military action or the carrying out of a strategic, operational, tactical, service, training, or administrative military mission. Pojmosloví platné Doktríny AČR se tímto termínem detailně nezabývá, uvádí však, že „operace“ vyjadřuje celé spektrum činností ozbrojených sil charakterizované cílem, množstvím sil a prostředků, formou činnosti vojsk, prostorem a časem. V operační teorii a praxi AČR je akceptován termín dle AAP-6. 6
65
Současné doktríny obsahují určité návody, ovšem svou filozofií „JAK“, zpravidla inklinují jen k vojenskému řešení jen vojenských problémů. Nynější metody tak nejsou dostačující pustit se do složitějších problémů a objevujících se výzev zítřka. Následující část obsahuje základní vysvětlení, jak proces tvorby koncepce operace může napomáhat spolupráci vojenských aktérů s civilními organizacemi, definovat problémy a najít řešení souboru sporných otázek. 2.3 STUDIUM PROBLÉMU Dříve, než se vojáci a civilní aktéři pokusí řešit problémy dané oblasti, státu či regionu, je třeba hledat skutečný problém a jeho kořeny. Problémy, jako plevele, musí být odděleny od zdravých rostlin nebo se rozprostřou a zničí pole. Proces tvorby koncepce operace umožňuje členům týmu studovat problém souhrnně a ti se pokouší jej srozumitelným způsobem zarámovat nebo popsat. Proces pomáhá odhalit, porozumět a pochopit povahu problému, jeho příčiny a potenciální dopady, čímž mohou být nalezena účinná řešení. Dobře navržená koncepce bere v úvahu všechny aspekty sporných otázek určených problémem, takže plánovači mohou použít prvky státní moci komplexně ve všech systémech, místo toho, aby operace byla viděna jen jako nezávisle fázované a oddělené akce. Členové týmu nemohou oddělit jednu oblast nebo systém a studovat jej jako specifický problém. V tomto procesu je důležité, aby tým studoval oblast nebo krajinu v jejich celistvosti, nepřetržitě se usilujíc o pochopení problému podle svých nejlepších schopností a popisoval problém v jasných a zřejmých termínech. Prostřednictvím diskuze – brainstormingu, členové týmu subjektivně zkoumají jednotlivé oblasti a problémy v komplexním měřítku. Tvůrci koncepce se dívají na zájmové oblasti s ohledem na všechny sporné otázky vůči všem nezbytným prvkům státní moci a tak vytvářejí účinnější a plastičtější obraz operace. 3
KLÍČOVÉ FAKTORY OPERAČNÍHO MYŠLENÍ - ZÁKLAD TVORBY KONCEPCE OPERACE
Koncepci operace formují určité klíčové faktory, ke kterým patří zejména kritická diskuze, logické operační směry, celo-spektrální studium, porozumění problému, hodnocení, učení se z operačních skutečností, iniciativa, přizpůsobování a tempo. Tyto faktory, využívané pracovním týmem sladěným a koordinovaným způsobem, dodávají tvorbě koncepce operace její komplexní charakter. 3.1 KRITICKÁ DISKUZE Kritická diskuze nebo dialog je nositelem tvorby koncepce. Diskuze členů pracovního týmu je od počátku procesu (zejména v období počáteční analýzy a zhodnocení problému) vedena zkušeným odborníkem (mentorem), který ji řídí, pokrývá nutné personální a administrativní potřeby, ovšem týmu nediktuje ani v diskuzi nedominuje. Pracovní tým by měl mít členy z každé nezbytné organizace, z příslušníků ozbrojených sil i z řad civilistů. Neměl by být členěn podle hodnosti nebo zastávané pozice, jeho myšlenky by se měly neustále točit kolem podstaty problému. Když to je možné, je vhodné, aby pracovní tým a ostatní plánovací skupiny byly oddělené entity, držely 66
se svých myšlenek a zamezily „nekalé úmluvě“ o „správné“ koncepci a plánovacím procesu. Jednoduše řešeno, neměly by vidět do kuchyně toho druhého. Pravdou ovšem je, že toto není ve všech situacích reálné. Činnost některých členů týmu (skupin) se může v určitých případech překrývat, nebo jeden člen může být aktivní v obou týmech z důvodu vymezené pravomoci. Při tvorbě koncepce operace to pomáhá udržovat otevřenější dialog, nicméně koncepční funkce musí zůstat oddělena od funkce plánovací. 3.2 LOGICKÉ OPERAČNÍ SMĚRY Komplexní reakce na krizi vyžaduje aktivity mnoha systémů [6] na jednotlivých logických operačních směrech. Logické operační směry jsou funkční okruhy s největším dopadem na jednotlivé systémy nebo oblasti, jimž umožňují, aby fungovaly. Intervenující organizace musí na těchto směrech působit a v dynamickém módu pozitivně ovlivňovat co možná nejvíce prvků systému. Tyto směry neexistují ve vzduchoprázdnu, ale uprostřed dalších zavedených systémů jako jsou etnické, kulturní, národní, regionální nebo náboženské systémy. V současnosti se uvažuje o šesti základních logických operačních směrech, jež umožňují státu jeho fungování. K nim patří vláda (vládnutí), základní služby, výcvik a použití bezpečnostních sil, informační operace, ekonomický rozvoj a vojenské operace.
Obr 2: Příklad logických operačních směrů
Žádné aktivity konané na jednom logickém operačním směru nebo v systému, nemohou být bez ovlivnění dalších oblastí. Navíc, systémy nemohou být analyzovány a studovány nezávisle s nadějí porozumět jejich fungování. Spíše, problém musí být studován a odvozen v celkovém kontextu, za účelem získání skutečného obrazu o tom, jak vzniklý problém se vztahuje k systémům a dalším logickým operačním směrům. 3.3 CELO-SPEKTRÁLNÍ STUDIUM Na tvorbu koncepce může být pohlíženo jako na experiment a na jeho řešení jako na hypotézu, která má být testována. Skrz proces, získáváním informací, tvůrci koncepce 67
postupně rozumějí problému a diagnostikují jej, zapojují se do diskuze, odhalují zdroj problému, navrhují koncepci, hodnotí případné úspěchy nebo neúspěchy operace a stálým přehodnocováním pokračují v jejím postupném „pročišťování“. Toto celospektrální studium (učení se) umožňuje pracovnímu týmu pracovat napříč všemi logickými operačními směry a vytvořit komplexní koncepci. Tento proces je pokračujícím procesem až do okamihu, kdy je dosažen konečný stav. V závislosti na potvrzení nebo zpochybnění hypotézy tvůrci přepracovávají a implementují řešení prostřednictvím dalších diskuzí pracovního týmu. Navíc, „pročištění“, jež tvůrci koncepce provedli, může podle potřeby zahrnovat případnou transformaci milníků operace nebo i samotného konečného stavu.
Obr 3: Proces celo-spektrálního studia
Obrázek 3 ukazuje model celo-spektrálního studia oblastí, který ilustruje nepřetržitý proces učení se operačním souvislostem. Na počátku řešení problému je všem základním oblastem věnována stejná pozornost – na obrázku 3 vlevo mají stejnou velikost. Vpravo, po procesu diskusí, se koncepce operace formuje, problém je lépe porozuměn a definován. Proporce jednotlivých logických operačních směrů jsou tak úměrné kontextu problému. Nastavování milníků operace nebo konečného stavu, není „plížením mise“, ale spíše je to její přizpůsobování k problémům v stále se měnícím operačním prostředí. Členové týmu tvorby koncepce operace musí věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že řešení situace a dosahování konečného stavu se děje během přizpůsobování okolnímu prostředí. Toto prostředí nelze jednoduše „znásilnit“. Po celou dobu operace koordinované aktivity působí v systémech – vůči protivníkovi, prostředí a dynamickým změnám v něm. Systémy se naopak přizpůsobí podle toho, jak jsou ovlivňovány. Proto členové týmu musí přizpůsobovat jednotlivé aspekty operace v souladu se směrnicí nadřízené autority.
68
3.4 POROZUMĚNÍ PROBLÉMU Když členové týmu studují systémy a snaží se odhalit problém, jsou v podstatě zapojeni do procesu učení. Na počátku procesu usilují o porozumění problému již z prvních dostupných informací. Základ jejich počátečních myšlenek vychází z prvotního vnímání problému a záměrů pro řešení, založených na pozorování, dostupných faktech a předpokladech. Z hlediska analýzy významných faktorů, jimiž jsou zejména čas, prostor, souvislosti civilního a informačního prostředí, se musí zaměřit na ty aspekty, na nichž přímo závisí splnění úkolů a cílů operace. Analýza by pak měla vyústit v řadu dedukcí, z nichž budou učiněny závěry pro operační požadavky. V rámci procesu shromaždují více informací, určují a definují problémy a rozhodují, na který ze systému upřít pozornost. Toto počáteční porozumění táhne tým během celého procesu tvorby a následně se transformuje do cyklického učení se (týmu), tak jak je koncepce rozplánovaná do větší hloubky a následně implementovaná. 3.5 HODNOCENÍ Hodnocení umožňuje následnou rekonstrukci (koncepce). Hodnocení je aktivita neoddělitelně spojena s koncepcí operace, umožňuje učení se a hlubší porozumění. Neznamená však automatické porozumění, je pouze průchodištěm k učení se a až pak následnou stezkou k němu. Hodnocení je průběžné učení se cestou zjišťování (odhalování) skutečností v období provedení operace. Stálé hodnocení činností v operaci dovoluje členům týmu stanovovat úspěch nebo neúspěch a implementovat nezbytnou nápravu. Jakmile řešení problému je implementované, členové týmu ihned začnou hodnotit vyplývající akce, aby poznali (naučili se) a případně přetvořili (znovu navrhli) operaci. Hodnocení potvrzuje komplexní vzájemný vztah různých podnětů, zkoumá vzájemné vztahy z aktivit jednotlivých aktérů, a jak tyto aktivity se ovlivňují navzájem. Hodnocení také vystupuje jako harmonizující funkce, která podporuje jednotu účelu během operace. Skrz hodnocení může tým určit úspěchy na jednotlivých úrovních a případnými úpravami původní koncepce tak zajistit, že všechny prostředky pokračují v úsilí směrem ke stejnému konečnému stavu. Hodnocení má horizontální a vertikální aspekty. To znamená, že tým otevřeně komunikuje s nadřízeným i podřízeným stupněm velení. Navíc je v horizontálním kontaktu s ostatními organizacemi za účelem sdílení a získávání informací, čímž snižuje možnost konfliktu ve společném úsilí. 3.6 UČENÍ SE Z OPERAČNÍCH SKUTEČNOSTÍ Počáteční porozumění problému se u týmů a plánovacích skupin postupně vyvíjí, tak jak se dozvídají o operačních úspěších nebo selháních již implementovaných plánů. Učení se z operačních skutečností je pak proces zavádění dalších nezbytných operačních iniciativ, jako např. přidávání podnětů do jednotlivých systémů (jejich ovlivňováním), implementování změn podle potřeby, za účelem naplnění plánovaných činností. Tvorba koncepce se tak nezastavuje, spíše běží po celou dobu provedení operace. Během pokračujícího operačního hodnocení členové týmu sledují úspěchy nebo nezdary operace, a procesem učení se z operačních skutečností, neustále aktualizují vlastní 69
chápání problému. Průběžně aktualizují a přetvářejí svou vizi pro usměrnění běhu operace. Tvůrce koncepce tak podle potřeby „přidává nebo ubírá energii“ ze systémů, ovšem vždy cestou stálého dialogu se všemi členy týmu. 3.7 INICIATIVA Iniciativa je hnací sílou koncepce operace. Tvůrci koncepce iniciativně vedou neustálé hodnocení průběhu operace a činností v ní, přetvářejí a určují operační tempo. Průběžně řídí události s ohledem na činnost protivníka, jiných nepřátelských entit a stav prostředí. Vždy jsou v „ofenzívě“ a nutí protivníka reagovat na jejich jednání a podněty. Čím účelněji dokáže tým vytvořit a (podle potřeby) přetvořit koncepci, tím bude operace efektivnější. 3.8 PŘIZPŮSOBOVÁNÍ Přizpůsobování je úmyslná činnost týmu za účelem rozvíjení koncepce operace k udržování iniciativy vzhledem k protivníkovi. Když tým nastaví agresivní rytmus aktivit na různých operačních směrech, oponent je nucen reagovat na tyto "ofenzivní" akce. Jeho reakce pak nutně zahrnují vložení předem neplánovaných zdrojů (čas, úsilí, peníze, síly) do regulování nebo přizpůsobení se nové situaci. Jestliže náš rytmus je produktivní, akce protivníka, vzhledem k času, budou méně ofenzivní. Přizpůsobování se tak přímo váže k nastavení a udržování tempa. 3.9 TEMPO Vlastní iniciativa podniknout akce je pro zvýšení tempa operace klíčová. Tempo neznamená bezhlavé jednání být rychlejší než protivník. Spíše rychlost a čas vytváří tempo, jen pokud souvisí s tempem protivníka. Tempo je rytmus přizpůsobování se. Tempo není omezeno jen na jednu aktivitu. Ve skutečnosti, místo jedné oblasti, tvůrci koncepce usilují o vytvoření tempa napříč všech logických operačních směrů, aby operace byla udržována komplexně. Proces tvorby koncepce je hnán houževnatou snahou členů týmu vyhledávat iniciativu učením se, hodnocením a implementováním změn v koncepci. Schopnost operovat v rychlejším tempu než protivník umožňuje tlačit jej zpět, takže tento nemůže ani zhodnotit co se ve skutečnosti děje, ani s tím držet krok. 4
ZÁVĚR
Výše uvedené klíčové faktory (kritická diskuze, logické operační směry, celo-spektrální studium, porozumění problému, hodnocení, učení se z operačních skutečností, iniciativa, přizpůsobování a tempo), využité sladěným způsobem, dodávají tvorbě, stálé revizi a případné transformaci koncepce operace komplexní charakter. Jsou cyklickými součástmi operačního myšlení a rozhodování od počátku operačního plánování až po okamžik dosažení konečného stavu operace. Členové týmu podílející se na tvorbě koncepce operace musí pochopit vzniklý problém, jeho kořeny a souhrnně vnímat prostředí, které jej obklopuje. Všechny faktory, pokud jsou správně využity, ulehčují činnost týmu, takže tento je schopen včas reagovat na změny operační situace a správně implementovat nové myšlenky. Komplexní problémy vyžadují komplexní mezi-agenturní řešení, zahrnující všechny souvislosti a aspekty problémů. Většina současných doktrín a metod naznačuje možné 70
způsoby řešení, ovšem tyto inklinují k používání zpravidla vojenských nástrojů státní moci. Nejsou zcela dostačující pro řešení příštích složitých problémů a výzev, které se mohou objevit. Když vznikne krize, vojáci v součinnosti s ostatními zainteresovanými organizacemi, potřebují vytvořit společný, dynamický a komplexní přístup k jejímu vyřešení. Ozbrojené síly potřebují zdokonalit a osvojit si doktrinální metody řešení komplexních problémů. Neméně významnou je rovněž skutečnost potřeby implementovat nové definice, jež budou vyjadřovat nové pohledy na komplexnosti současného a budoucího prostředí. LITERATURA AAP-6, Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky), Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, Praha, 2009, 467 s. [2] CLAUSEWITZ, Carl von. On War. Michael Howard and Peter Paret, Princetown University Press, Chichester, West Sussex, UK, 1984, 732 s. [3] DELACRUZ, Victor J. Systemic Operational Design: Enhancing the Joint Operation Planning Process. School of Advanced Military Studles, United States Army Command and General Staff College, Fort Leavenworth, Kansas, 2007, 64 s. [4] Joint Doctrine Publication 5-00 (JDP 5-00), Campaign Planning, The Development, Concepts and Doctrine Centre, Ministry of Defence, Shrivenham, Swindon, UK, 2008. 287 s. [5] Joint Publication (JP) 5-0, Joint Operation Planning, Department of Defense, Washington, DC, 2006, 218 s. [6] Pamphlet 10 Design in Military Operations A Primer for Joint Warfighters, Joint Warfighting Center United States Joint Forces Command, Suffolk, VA 2010, 72 s. [7] Pub-100-31-01 Vojenské operace podle principů doktríny NATO pro společné operace AJP-3(A), Správa doktrín, Vyškov, AVIS Praha, 2007. 112 s. [8] Thoughts on the Operational Art, Quantico: Marine Corps Warfighting Laboratory, October 2006, 97 s. Dostupný z WWW: http://www.au.af.mil/au/awc/ awcgate/usmc/thoughts_on_op_art.pdf. [9] TRADOC Pamphlet (Pam) 525-5-300, The United States Army Full Spectrum Operations Unified Quest 2007, 104 s. [10] VEJMELKA, Oto a kol. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů (pomůcka), Správa doktrín, Vyškov, Avis, Praha, 2005. 359 s. [1]
71