online číslo 17 a ke knihám leden 2010

online

číslo 17 leden 2010

a ke knihám Milující sestra 02 kniha - závislost na celý život 03 p jako pivo 04 kniha jako koníček, aneb ... 05 Zbav nás od zlého 06 mizerná karma 07 Ohlasy k sametové revoluci 08

váš klíček

Recenze

Milující sestra Vážení čtenáři, rok se nám překulil a nová kulatá číslice se roztahuje v letopočtu. Kulaté je i číslo našich čtenářů, k odběru se Vás přihlásilo již 500! Děkujeme za přízeň a tomu 500. čtenáři také jako poděkování posíláme malou knižní odměnu. Možná jste již před svátky zaznamenali kampaň Svazu českých knihkupců a nakladatelů: Kniha – závislost na celý život. Literární server Knihovnice.cz se do kampaně také zapojil, a tak téma lednového klíčku je vztah ke čtení a ke knihám. Pěkné počtení, Vaše redakce

2

S dílem českého autora Petra Eisnera (*1976) se zatím mohli čtenáři setkat jednak v básnické sbírce „Jogging a Skleróza“ (Klub rodáků a přátel Kutné Hory, 2001), ale především ve dvou románech „Rychlé lodě do pekel“ a „Obranný reflex“ (oba JOTA, 2008). Oba sklidily značný čtenářský úspěch, což se určitě stalo jednou z autorových motivací k další tvorbě. A tím nejnovějším dílem je román „Milující sestra“, příběh založený na autorově stejnojmenné divadelní hře z roku 2002. „Rychlé lodě do pekel“ byl krvavě laděný dobrodružný příběh ze současné Brazílie, „Obranný reflex“ byl něco jako ekohoror z blízké budoucnosti a románem „Milující sestra“ nás autor zavede do minulosti, i když ne příliš vzdálené. Děj se odehrává ve zlatých dobách jazzu, ve 20. letech minulého století, a je situován do města St. Louis, s jeho zábavními podniky i černošskými ghetty na březích řeky Mississippi. Hrdinkami románu jsou sestry Helen a Carrie, které vyrůstají jako siroty v domě staré a panovačné tety Banksové. Jejich soužití je více než komplikované. Nejen díky očividnému generačnímu konfliktu, ale především společenskému postavení, protože sestry pocházejí z velmi chudinských poměrů, snad ani nemají stejného otce, zatímco teta Banksová je typickou představitelkou dámy ze světa jižanské aristokracie. Vdova s přísnými společenskými pravidly, které značně tvrdě uplatňuje a vnucuje oběma sestrám. Starší Helen, která v sobě objevila talent ke zpěvu, se snaží převzít roli „matky-ochranitelky“ nad malou

Carrie, která je stejně tvrdohlavá a neústupná, ale má v sobě ještě něco temnějšího, bezohlednějšího, co později začíná lidi z jejího okolí až děsit. S postupem času se Helen začíná měnit v krásnou slečnu, kolem které se rojí nápadníci jako trubci, zatímco z malé Carrie vyrůstá nevýrazná dívka, jejíž postavení je vlastně dáno – být mladší sestrou, vždy zastíněnou talentem i krásou té starší. Jazzová hudba přestává být jen černošskou hudbou, ale proniká i do nóbl podniků a kabaretů, jejichž návštěvníci si tento druh muziky žádají. Tehdy přichází na scénu talent Helen, která se postupně stane více než skvělou zpěvačkou z baru Hot Heaven, celebritou celého St. Louis. A k tomu patří neodmyslitelně i láska, láska šarmantního a krásného Alana, člena bigbandu, kde Helen zpívá. Životní osudy sester se tím začínají rozcházet, což ale Carrie nese více než nelibě. A je schopna všeho, jen aby s Helen zůstaly navěky spolu. Už při prvním nahlédnutí do knihy si každý čtenář určitě všimne nezvyklého stylu, který autor zvolil.

autor: Petr

Příběh je psaný v několika časových rovinách (které se v knize rozlišují řezem písma), z pohledů různých aktérů. Není to tedy souvislý text, jak si běžně u románů představujeme, ale vícevrstvá kompozice. Osobně nejsem přívržencem těchto stylistických experimentů, ale Eisner prokázal své spisovatelské mistrovství, a naopak možnostmi různých pohledů na situaci děj knihy ještě více zatraktivnil. Ale co je podle mého názoru to nejvýraznější v jeho tvorbě, je jeho jedinečné umění navodit neuvěřitelně

Eisner

realistickou atmosféru. Stejně jako to byla dokonale navozená hrůza a beznaděj v dusnu Amazonie v „Rychlých lodích“, i v „Milující sestře“ čtenář dokonale vycítí všechno to napětí mezi hrdinkami i celkový svět mississippské aglomerace, s jeho rasismem, kterému se autor vůbec nevyhýbá, ale i neskutečně hlubokými rozpory mezi jednotlivými společenskými vrstvami. A obdobně jako u jeho předešlých románů, i zde čtenář nebude „překvapen“ happyendem. Eisnerovy představy konců se velmi přibližují např. představám Stephena Kinga. Román „Milující sestra“, ve svém nepřehlédnutelném červeném obalu s úžasnou grafikou, byl jedním z nejlepších knižních titulů, které se mi poštěstilo dostat do rukou v roce 2009. BoboKing

[email protected]

Poznámka redakce: Na stránkách nakladatelství Knihovnice.cz můžete v těchto dnech objednat výtisk Milující sestry Petra Eisnera se zvýhodněnou cenou za poštovné. nakladatelstvi.knihovnice.cz www.petreisner.cz

klíček ke knihám www.knihovnice.cz/klicek číslo 17, leden 2010

článek

Kniha – závislost na celý život KDO?

KDE?

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) a Svět knihy zahajují v rámci projektu „Rosteme s knihou“ novou kampaň, zaměřenou na podporu četby.

Kampaň Závislost na celý život běží na www.sckn.cz, www.rostemesknihou. cz, www.svetknihy.cz, FaceBooku, Streamu, YouTube a dalších webových stránkách nakladatelů a distributorů.

PROČ?

Kampaň Závislost na celý život bude seriálovým způsobem aktualizována o nové osobnosti i autorské animace.

Obyvatelstvo naší republiky mělo vždy tradičně dobrý vztah k literatuře. Projekt Závislost na celý život chce tuto kulturní vazbu obnovit a přitáhnout pozornost nejširší veřejnosti k četbě jako k zábavné, aktivní a svým způsobem tvůrčí činnosti. Kampaň si klade za cíl oživit co největší nárůst povědomí o vydávaných knižních titulech a zdůraznit, že četba je i v dnešní digitální době atraktivní způsob, jak trávit čas. JAK? Pilotním projektem kampaně je spot umístěný na internetu. Desetiminutový film se skládá z živých vstupů známých lidí a z animovaných předělových sekvencí. Na otázky typu „Jakou roli pro vás hraje kniha?“, „Už vás někdy kniha zachránila?“ „Na čem ujíždíte?“ a podobně odpovídá šest známých osobností. Ve spotu účinkují: Michal Viewegh, Aneta Langerová, Jiří Macháček, Aňa Geislerová, Josef Rakoncaj a Márdi.

3

Scénář kampaně vytvořil Emil Hakl, kamera Tereza Reichová, animace Josef Jelínek. Za první měsíc se ke stránce „Kniha – závislost na celý život“ na Facebooku přihlásilo přes 2 800 fanoušků. Zdroj: SČKN www.sckn.cz

Článek na SČKN Facebook

Myslíte, že existuje něco jako závislost na knihách? Popravdě řečeno nevím, jestli můžete být na čtení opravdu závislí. Zkusme se na to podívat „vědecky“, projděme si základní znaky závislostí:

knihu, kdy jste si prostě museli přečíst ještě jednu kapitolu. On úklid, učení, vaření, … (cokoliv) počká. A co teprve když jste jaksi „omylem“ pročetli celou noc a na odpočinek se vůbec nedostalo? Takže za třetí, splněno.

»» Provozujete onu činnost bez ohledu na to, že vám způsobuje problémy. Hmmm... kolikrát jste přejeli v autobuse či tramvaji svou zastávku a zpátky jste museli šlapat pěšky? Kolikrát vás chytila paní učitelka při čtení pod lavicí a dostali jste poznámku? (...a co teprve ta zabavená knížka) Nestalo se vám, že byste svému partnerovi odkývali odpověď na nějakou otázku jen proto, že jste si potřebovali dočíst kapitolu, a až dodatečně jste zjistili, na co jste vlastně přistoupili? Takže bod pro závislost.

»» Když to neděláte, není vám dobře. Takže absťáček? Zkuste to, zamkněte knihovnu na klíček a nevezměte měsíc knihu do ruky. A žádné podvádění s časopisy a Internetem! Až to vyzkoušíte a uspějete, můžete tento bod škrtnout ze seznamu, jinak bereme jako: PRO.

»» Toužíte po tom. Aha... takže sem bude patřit asi ocenění vaší knihovny, no jen si pěkně spočítejte, kolik jste do čtení investovali. Ještě se chcete hádat, že po knihách netoužíte? Myslím, že druhý bod také můžeme odškrtnout – PRO. »» Nemáte to pod kontrolou, ačkoliv si myslíte opak. Přemýšlejme... Asi jste taky někdy měli v ruce

»» Mohou se vyskytnout tzv. „okna“. Mohou? Takže nemusí? Ovšem... možná... by se dalo použít toto: přečetli jste možná haldu „braku“ a kdyby vás někdo žádal, abyste mu vyprávěli, o čem ta nebo ona kniha byla... prostě si nevzpomenete. Není to sice klasické okno, ale myslím, že minimálně půl bodu bychom opět přiznat mohli.

a další a pak ještě jednu, a pak jste onen žánr/onoho autora zařadili do svého „repertoáru“ natrvalo. A váš „záběr“ se opět rozšířil. Takže to máme taky kladnou odpověď. »» Zanedbáváte jiné zájmy. Záleží na tom, co máte zrovna rozečteno, že? Nicméně u tohoto jediného bodu nelze s čistým svědomím říct, že platí. Nebo ano? Pokud si to zrekapitulujeme, dostaneme 5,5 ze 7 znaků závislosti. Možná bychom se měli začít léčit. Třeba nám otevřou speciální kliniku. Budou tam lékaři v bílých pláštích a sestřičky s milými úsměvy, bude se tam šeptat, v zahradě budou zpívat ptáci... A knihy budou pouze na příděl. Úspěšně vyléčený pacient ale určitě s sebou nedostane brožurku s návodem, jak se vyrovnat se životem bez závislosti. A jste Vy závislí? alza

[email protected]

»» Zvyšujete dávky. Tak to je myslím také dobře vysvětlitelné. Možná jste někdy dříve tento žánr/tohoto autora nečetli. Pak vám někdo daroval nebo půjčil jednu knihu. Ono to ale nebylo tak špatné, tak jste si jednou pořídili další. A další klíček ke knihám www.knihovnice.cz/klicek číslo 17, leden 2010

recenze

P jako pivo

„… elixír šumící úsměvy dělníků, blyštivý královským zlatem, tetelící se příslibem rošťačin …“, tak charakterizuje pivo, největší vynález v oblasti obživy, skrze postavu volnomyšlenkáře strejdy Moeho americký autor Tom Robbins (*1936) ve svém novém románu „P jako pivo“. Je to námět, který je našemu pivařskému národu velmi blízký. Proto jsem měl jisté obavy z vlastní „objektivity“, protože jsem taková česká černá ovce, bo…, ano, je to nevěřitelné, ale pivo jsem nikdy nepil. Ale ve Ferrari jsme taky nikdy nejel, ale přesto vím, co to je, že! Kniha mne jednak zaujala svým celkovým vzhledem, menší formát v červené barvě s vyobrazením otvíráku na láhve, ale především se mi zalíbil podnázev titulu „Dětská knížka pro dospěláky. Dospělácká knížka pro děti“. Kniha nám totiž vypráví o nejužívanějším alkoholickém nápoji na světě, podle některých tekutém chlebu, ale přesto očima dítěte. Očima malé holčičky Gracie, která se jednoho dne začne ptát, co že to tatínek stále pije, co je žluté a vypadá to jako čůránky. Jsme

4

svědky jejího první loku tohoto nápoje mužů, její první plechovky, pozvracení a následné usnutí v alkoholovém omámení. A právě v tento moment vstupuje do děje úžasný fantaskní prvek, který z knihy vytvořil něco více, než jen příběh o dějinách a výrobě piva. Znavenou malou Gracii totiž probudí okřídlené stvořeníčko, ze kterého se vyklube pivní víla Pivoňka. Víla Pivoňka pak vezme Gracii na cestu za pivem, od chmelu, přes pivovar až k samotnému pití. Nebo spíše jeho důvodu. Určitě si každý z nás vzpomene na známou hlášku z komedie Slunce, seno a jahody, kdy na otázku, proč to pivo pořád chlastáš, otec odpoví, že já ti to řeknu a ty ho začneš chlastat taky. Víla Pivoňka ale tajemství pití piva vyjeví více metafyzicky. Možná

autor: Tom

Robbins

čtenář-pivař to zná. Knížka se svým fantaskním, ale především humorným důrazem není jen příběhem o tom, jak příjemně je po pivu. Zlí lidé se po něm chovají často ještě hůře, jak to ukazuje scéna z (české) venkovské veselice. A hlavně ať pivíčko pijete nebo ne, život se stejně řídí svými pravidly, jak dokazuje i následný životní příběh Gracie. Bylo to moje první setkání s tímto americkým autorem, kterému už u nás vyšla pěkná řádka knih (Parfém bláznivého tance, I na kovbojky občas padne smutek, Hubené nohy a všechno ostatní atd.). Podle množství reedicí a dotisků je u nás značně populární. A po přečtení knihy „P jako pivo“ (orig. B is for Beer, 2009) to člověk celkem chápe. Jeho smysl pro humor a absurdní nápady (pivní víla je snad unikát) dokážou přitáhnout řadu čtenářů. Tento příběh, který bych po albatrosácky doporučil všem od 10-100 let, vydalo v překladu Michaly Markové nakladatelství Argo v roce 2009.

Nemůžete se dočkat? Do českého vydání to ještě několik týdnů bude, ale pokud se nemůžete dočkat, máme pro Vás nachystanou takovou menší hru. Každý úspěšný řešitel získá možnost nahlédnout do nového českého vydání a přečíst si celou jednu kapitolu. www.ztracenysymbol.cz

BoboKing

[email protected]


ohlédnutí

Kniha jako koníček, či kniha jako smysl života?

Někdo čte hodně, někdo málo a někoho nevidíte s knihou, jak je rok dlouhý. Projeďte se metrem a uvidíte, kdo patří do které skupinky lidí. Ten, kdo sedí s knihou a nevnímá okolí, ten patří do první škatulky. Stejně jako já, i když jsem si donedávna myslel, že to se mnou není tak hrozné. Ano, doma na mne výhružně kouká hromada nepřečtené literatury, ale pořád jsem si říkal, že dokud ta hromada na mne nepadá, není to se mnou tak hrozné. Až jednou mi došlo, že to se mnou není tak úplně v pořádku. Když se mne lidé místo obvyklého „Čteš teď nějakou knihu?“ začali ptát „Co teď čteš?“ To byl první impulz. Druhé varovné znamení bylo když jsem si uvědomil, že nejstarší nepřečtenou knihu jsem si koupil před více než rokem. To znamená že přestal platit systém, že budu číst knihy tak, jak si je kupuji... A tak se stalo, že jsem začal místo čtení knih knihy hromadit. Kolegové mne uklidňují tím, že to je v naší branži naprosto normální (pracuji v knihkupectví) a nedá se s tím nic dělat. Nabídka knih je v posledních letech velmi lákavá, bohužel si však nakladatelé nechají knihy velmi dobře zaplatit. Zkoušel jsem chodit do knihovny, ale pocit, že si nesu právě koupenou knihu domů, ten je nenahraditelný. Miluji vůni nově otevřené knihy. Miluji, když má

5

kniha ještě jemně slepené listy. Miluji, když se mé prsty prvně dotýkají knihy, na kterou se již těším třeba několik týdnů. Veřejná knihovna může ukojit mou touhu číst, nikoliv však mou touhu knihy kupovat. Možná to je do jisté míry koníček, přiznávám však, že velmi nákladný. Když nějakému zákazníkovi radím s výběrem knihy vždy zdůrazňuji, ať se nenechá ovlivnit pouze mým doporučením, ale ať především kupuje knihu, kterou mu doporučuje jeho srdce. Vypadá to jako fráze, ale kdo zažil ten pocit, pochopí. Jako když potkáte ženu či muže svých snů, toho jediného pravého, tu jedinou pravou. Okolní svět se zpomalí, místo běžných zvuků vám v uších hrají božské harfy. Mám v knihovně několik knih, ke kterým mám zvláštní vztah. Téměř se mi chce říct, že vztah milenecký. Beru je čas od času do ruky, pomalu listuji a vnímám atmosféru, která z nich byla cítit, když jsem je četl. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem je četl poprvé a připomínám si, co vše jsem tehdy prožíval.

Nedávno jsem se s jednou těsně postpubescentní slečnou chtěl bavit o tom, jaký druh literatury má nejraději. Její odpověď mě zprvu ani moc nepřekvapila – knihy prostě nečte. I nedal jsem se a chtěl znát důvod jejího odmítání literatury. Ten mě však šokoval definitivně: knihy nečte proto, že podle ni to je ztráta času. Kniha jí prý nepřináší žádný užitek, ze čtení prostě nic nemá. Když jsem jí vysvětloval, že každá přečtená kniha pro mne znamená jeden prožitý lidský příběh, že každá přečtená kniha je pro mne dalším poznáváním života a světa, nebo že se prostě jen tak bavím a užívám si zápletky či jazyka, nechápavě kroutila hlavou. Znám lidi, kteří si zakládají na tom, že kromě školního slabikáře nikdy nic nepřečetli. A tak si pokládám otázku: Je kniha jen další zábavou? Je kniha někde na úrovni televize, počítače a zahradničení? A nebo by měla být kniha nedílnou součástí života? Asi to bude u každého jiné. Ale já jsem strašně šťastný, že patřím k těm druhým. Tomáš Fojtík

Milující sestra Petr eisner

akce

Necháte-li si od nás do 15. 3. 2010 poslat na dobírku jednu Milující sestru, poštovné a balné bude činit toliko 30 Kč, při platbě předem dokonce nebude účtováno vůbec. A navíc – prvních pět z Vás, kdo si jeden kousek objednáte, dostane svou Milující sestru i s podpisem autora. Proto neváhejte...

Objednávejte online nakladatelstvi.knihovnice.cz www.petreisner.cz

[email protected] Článek vyšel na literárním serveru Knihovnice.cz 16. srpna 2006.

knihovnice.cz klíček ke knihám www.knihovnice.cz/klicek číslo 17, leden 2010

recenze

Zbav nás od zlého

Když v roce 2002 vyšel ve Francii román „Pardonnez nos offenses“, stal se jedním z nejčtenějších titulů tohoto roku. V roce 2003 knihu vydalo pod názvem „A odpusť nám naše viny“ pro české čtenáře nakl. Argo a kniha měl u nás stejný úspěch jako v dalších evropských zemích Tento historický thriller byl mnohými přirovnáván k slavnému „Jménu růže“ U. Eca, nejen pro svoji atmosféru temného středověku, ale pro jeho námět. Krvavý a děsivý příběh o moci církve v těchto dobách temna. V roce 2008 se na pultech francouzských knihkupectví objevilo jeho volné pokračování „Délivrez-nous du Mal“, které opět rok nato českým čtenářům přineslo nakl. Argo jako „Zbav nás od zlého“. Kniha si s autorovou prvotinou v ničem nezadá. Příběh se odehrává vlastně ve stejné době jako „A odpusť nám naše viny“, na konci 13. století, tedy doby končícího středověku, ale přesto stále za časů krutých a nemilosrdných, kdy církev a křesťanství mělo neustále větší moc než jakákoliv světská síla. Tedy minimálně nad prostým lidem. Příběh se opět točí kolem Vatikánu a jeho mocipánů. Řečeno slovy hlavního představitele osy zla, papežského kancléře Artemidorose de Broca. Stanete se svědky nejúžasnějšího překvapení křesťanské éry od té doby, co se římští vojáci jednoho rána vrátili ke Kristovu hrobu a zjistili, že je prázdný.

6

Samotný příběh má dvě dějové linie, které se v závěru sloučí v neuvěřitelnou pointu. Jedním je příběh venkovského faráře otce Aba, pečujícího o vesnici v jedné odlehlé farnosti francouzského kraje Quercy, která se široko daleko považuje za posvěcenou samotným Bohem, přímo požehnanou, protože lidé se zde zázračně vyléčí z téměř jakékoliv choroby. Nic není ale tak, jak se na první pohled zdá. Otec Aba má svá tajemství, které se pro blaho jeho i vesnice nesmí nikdy prozradit. Ale jednoho lednového dne do vsi vtrhne skupina černě oděných bojovníků a začne hotové peklo. Ten, co držel chlapce, ho přiložil k trámu a probodl ho mečem. Zatlačil tak silně, že čepel pronikla hluboko do dřeva a zůstala v něm trčet. Nepovolila ani pod vahou dítěte, když pustil rukojeť. Hoch zůstal připíchnutý k trámu, prudce se třásl a silně krvácel. Otec Aba i děti zkameněli hrůzou. „Jestli se pohneš, velebníčku,

autor: Romain

přišpedlím ti dětičky na všechny zdi,“ zařval vrah na faráře. Druhý hrdina je římský lidový napravovatel křivd Benedikt Gui, který se ujme případu ztraceného mladíka, pracujícího pro Vatikán. Obě postavy jsou na stopě podivných případů zmizení a únosů dětí, které zjevně nemají nic společného. Ale s postupem času se zjišťuje, že každé z těchto dětí bylo nějak poznamenáno, jakoby Bohem vyvoleno k neobvyklým schopnostem. Jak je tedy patrno, jedná se skutečně o plnohodnotný thriller, který čtenáři nabídne velkolepou podívanou ze světa evropského středověku. Autor píše moderním jazykem, a kromě samotného děje je kniha i zajímavým průvodcem po reáliích tehdejšího života. Samotný příběh má značné tempo, čtenář je neustále konfrontován s novými zjištěními, které každou chvíli mění směr případu. V tomto ohledu kniha připomíná standard obdobných příběhů, tedy slavný román „Šifra mistra Leonarda“ od D. Browna. Jak už je z výše uvedené ukázky patrno, Sardou už tak ponurou atmosféru

Sardou

příběhu dokonale okořeňuje krvavou brutalitou, které byla přece jen v tehdejším světě nedílnou součástí lidského života. Ale při všem tom tempu a násilí dokáže děj příběhu udržet v rozumných hranicích uvěřitelnosti. Ani jedna z postav není předimenzována hrdinstvím, nikdo není prostě černý nebo bílý. Tomu pomáhají především ty ustavičné zvraty v ději, které Vás neustále drží přikovaného ke stránkám knihy. Na druhou stranu jsem ale v závěru knihy myslím cítil jistou překombinovanost, nebo možná nelogičnost. Pád prokletého Megidského konventu mi připadal takový nejasný.

Nakladatelství Knihovnice.cz vydává novou knihu Richarda Pachmana

Na obálce knihy je sice napsáno, že se jedná o volné pokračování „A odpusť nám naše viny“, čtenář, který nezná tuto knihu, si ale nemusí dělat žádné vrásky. Znalost či neznalost předešlé knihy nijak neovlivní zážitek z četby titulu „Zbav nás od zlého“. Kniha určitě uspokojí jak čtenáře znalé jeho předešlého díla, ale i kohokoliv jiného, který má rád kvalitně napsané thrillery či historické detektivky. Překlad byl Navrátilové.

opět

prací

Danuše

BoboKing

objednávejte na: [email protected]

[email protected]


recenze

Mizerná karma autor: David

Pravděpodobně jsme nejateističtější národ v Evropské unii, přesto většina z nás asi má potuchu o tom, kdo je to Buddha, co reinkarnace, posmrtný život, dobrá karma, špatná karma atd. A pokud ne, tak se raději připravte na podobný osud jako měla hrdinka románu „Mizerná karma“ (orig. Mieses Karma, 2007). Autorem tohoto humoristického románu je německý spisovatel David Safier (*1966), který je v rodném Německu známý především jako úspěšný scénárista televizních sitcomů, jako např. slavný „Berlin, Berlin“. Když jsem se do knihy začetl, připadalo mi neobvyklé, že autor-muž píše příběh z pohledu ženy. Ale celkem se mu to podařilo trefit. Hlavní hrdinkou je totiž Kim Langová, veleúspěšná a slavná televizní komentátorka, která ví, co je to cesta za kariérou (mrtvol prostě nepočítaně). Cesta za úspěchem se samozřejmě odráží v jejím rodinném životě, který vypadá, že co nevidět skončí. Manžel i dcera se nějak stále nedokážou vměstnat do jejího diáře. Do děje vstupujeme v době, kdy se nemůže zúčastnit narozeninové oslavy své dcerky, protože jde přebírat prestižní TV cenu. Ale celá show dopadne katastrofálně, pro ni ostudně. A k tomu sovětští mužíci

7

před lety vypustili vesmírnou stanici, která měla teď shořet pádem do atmosféry. Ale chybička se vloudila, a umyvadlo z družice spadne ubrečené milé Kim na hlavu. A tak jí začíná kolotoč reinkarnací. A cesta od mraven-

člověka vyburcovat k heroickým výkonům více, než ženská mateřská láska. Kim proběhne před očima klasicky celý život a najednou zjistí, že dcera a manžel pro ni jsou více, než si za života uvědomovala. Cesta sbí-

„Buddha,“ prohlásil tlustý mravenec, „Buddha je jméno, pod jakým mě znáš určitě lépe.“ „Buddha není mravenec.“ „Objevím se v té formě, v jaké je znovuzrozena duše člověka. Ty ses znovu narodila jako mravenec.“

ce k člověku je pěkně dlouhá. Ale má na cestu výborného průvodce, samotného Casanovu, který díky svým choutkám nemůže posbírat dobrou karmu, a už snad ve stém životě jako mravenec obšťastňuje mravenčí královnu. Proč si autor vybral za hlavního hrdinu ženu, je dané tím, že jen máloco dokáže

rání dobré karmy je utrpením. Právě na tom je založena celá vtipnost knihy. Žít jako mravenec, to je pro autora přímo studnice vtipných nápadů. A co takhle morče z výzkumného ústavu? Malá kmitající chlupatá kulička, která musí sakra myslet, aby jako morče našlo nějakou dobrou karmu.

Safier

Autorův styl humoru není přímo hurónský, ale přesto nelze říci, že je zcela obyčejný. Protože těžko považovat vtipkování mravenců za normální humor. Přiznám, že z počátku mi připadal jeho druh humoru možná trochu násilně vtipný, ale s postupem času se kniha stávala zajímavější a … lepší. Nemálo k tomu přispívají i komentáře Casanovy pod čarou, které se točí většinou jen „o tom“, ale v mezích slušnosti. Román „Mizerná karma“ je příjemný a vydařený humoristický román, který padne do noty jak čtenářům, tak čtenářkám. Vtipné zpracování nevtipných událostí. Tak by se dalo toto dílo asi nejlépe charakterizovat. Pro společnost Albatros vydalo nakl. Plus v překladu Vlasty Jiranové. BoboKing

[email protected]


vaše ohlasy

váš klíček

Ohlasy čtenářů... tentokrát k Sametové revoluci Podělíme se s Vámi o dvě zajímavé reakce k tématu listopadového vydání Klíčku ke knihám. Oběma čtenářkám děkujeme a pošleme knižní odměnu. Pokud máte také o malý knižní dárek zájem, napište nám něco k tématu článku tohoto měsíce – závislost na literatuře. Dobrý den,

Milá redakce klíčku.

ráda bych vám poděkovala za listopadový Klíček, za to, že se věnoval tématu Sametové revoluce. Myslím, že je dobré, aby se klíčová dění novodobých dějin stále připomínala, když ve školách dojdou žáci sotva k 2. světové...

Sametová revoluce – zítra, stejně jako před 20 lety budu v práci. Zvláštní náhoda? Určitě ne, prostě mi tak vyšla služba! Pracovala jsem tehdy jako i dnes u Dopravního podniku v metru a na ten den si vzpomínám, jako by to bylo včera! Se zděšením se zavíraly stanice metra před „rebelujícími“ studenty! Nikdo ze zaměstnanců netušil, k čemu vlastně došlo. Jenom přišel příkaz uzavřít klíčové stanice a vlaky těmito stanicemi projížděly, aby snad „záškodník“ nemohl nastoupit do vlaku, vezoucího počestné lidi ze zaměstnání. Vcelku na tu dobu normální situace… Před 17.11.89 se co chvíli stanice zavíraly pro podobné důvody. Další dny přinesly změny. Neúnavní studenti polepovali letáky, co se dalo, a ani stanicím metra se to nevyhnulo. Od nadřízených (a vězte, že ještě dnes pracují na týž místech) přicházely příkazy: všechno strhat! Obzvláště se zaměřit na leták „Jakeše do koše!“ Například: do stanice přijede vlak, nepouštět ze stanice dřív, než strháte všechny letáky! Myslím, že nikdo ze staničního personálu tyto příkazy neplnil. Psali jsme na cedule stanice

Má povaha zapříčiňuje to, že jsem taková bojovnice za lidská práva, dělá mi prostě zle jakákoliv nespravedlnost, které bylo v dobách normalizace dost a dost. Takže jsem se zapojovala do opisování samizdatů, podepisování prohlášení, psaní dopisů presidentovi, novinářům...vůbec jsem to nepovažovala za nějakou statečnost. Nechyběla jsem samozřejmě na žádné demonstraci v Olomouci v 89. Co mne ovšem v listopadu 89 nejvíce zasáhlo, byl DAR od spolupracovnice, která mi přinesla orchidej se slovy: Chtěla jsem vám Ivo poděkovat za to, že jste se nikdy nebála vyjádřit svůj názor nahlas... Tak to bylo jen takové malé podělení se s mým nejsilnějším zážitkem z 89. Iva R.

8

metra po novu, stanice Gottwaldova byla hned Vyšehrad, Mládežnická se přes noc změnila na Pankrác atp…. Všichni hned nosili trikolóry a ve svém volnu jsme chodili na Václavské náměstí podporovat Sametovou revoluci. Pamatuji si, že mrzlo a občas poletoval sníh. Asi to nikomu nevadilo, zkřehlýma rukama jsme zvonili klíči a poslouchali projevy p. Havla, Dubčeka a jiných. Bylo to fajn. V den generální stávky jsme byli v práci i přes to, že jsme měli mít třeba volno. Když se stanice zavíraly z důvodů generální stávky, lidé se usmívali.

Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny. Adresa pro Vaše e-maily je : [email protected] Redakce

Knihovnice.cz eZin Klíček ke knihám

Vydavatel: Radek Červený – Knihovnice.cz Letňanská 330/15, 190 00 Praha 9 IČ: 69509361 www.knihovnice.cz [email protected]

Sazba a grafické zpracování: www.omicrone.net

Zítra věnuji v práci tichou vzpomínku na listopad před 20 lety.

Šéfredaktor:

Děkuji svým kolegům, kteří toto dění před 20 lety podporovali a vy, kteří ne, – styďte se!

Internetové stránky:

Lucie V.

Alžběta Červená

www.knihovnice.cz/klicek/

ISSN 1803-4446 Na adrese www.knihovnice.cz/klicek/ najdete všechna předcházející čísla a přihlášení k odběru. Pokud máte zájem o inzerci v tomto časopise, dozvíte se všechny informace na následující stránce: www.knihovnice.cz/reklama/#reklama-klicek


online číslo 17 a ke knihám leden 2010

Recommend Documents