Název studijního předmětu
Ošetřovatelství
Téma
Ošetřovatelský proces jako metoda ošetřovatelské péče
Název kapitoly
Plánování ošetřovatelské péče
Autor
Mgr. Lenka Mazalová, Ph.D.
Vlastní opora: 1. Motivační úvod ke kapitole Plánování ošetřovatelské péče zahrnuje proces vytýčení pacientových cílů a jejich konkretizaci v kritériích, podle kterých lze sledovat efekt ošetřovatelské péče. K dosažení pacientových cílů volí všeobecná sestra ošetřovatelské intervence zahrnující aktivity všech členů ošetřovatelského týmu. Bez kvalitního a zodpovědného plánování nelze zajistit efektivní poskytování individualizované péče.
2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly studen je schopen
definovat proces plánování ošetřovatelské péče
popsat charakteristiky plánování
uvést součásti plánování
aplikovat kritéria, která pomáhají sestře a pacientovi vytýčit priority
obhájit význam vymezení pacientových cílů
aplikovat pokyny pro formulování cílů a výsledných kritérií
popsat charakteristiky plánování ošetřovatelských strategií
3. Vlastní text PLÁNOVÁNÍ – 3. FÁZE OŠETŘOVATELSKÉHO PROCESU
Definice a proces plánování Plánování je proces vytýčení ošetřovatelských strategií nebo intervencí s cílem prevence, snížení nebo odstranění klientových zdravotních problémů, které byly zjištěné a potvrzené během diagnostické fáze ošetřovatelského procesu.
Osoby zapojené do procesu plánování: jedna i více sester pacient členové rodiny další důležité osoby pro klienta ostatní zdravotníci sestra za proces plánování zodpovídá aktivní účast pacienta a pro něho významných osob je zásadní, pokud má být plán účinný SESTRA NEPLÁNUJE PRO KLIENTA, ALE S NÍM.
Plánování = systematický proces = nutná podmínka pro dosažení kvalitní ošetřovatelské péče = proces rozhodování a řešení problémů
Fáze plánování 1. Určení priorit 2. Stanovení pacientových cílů a výsledných kritérií 3. Plánování ošetřovatelských strategií
4. Záznam sesterských ordinací 5. Dokumentace plánu ošetřovatelské péče 6. Konzultace ad 1. Určení priorit = stanovení preferenčního pořadí ošetřovatelských zásahů. Diagnózy jsou seřazené do skupin podle vysoké, střední a nízké důležitosti (priority). Ke stanovení míry důležitosti se mohou používat různé rámce - ošetřovatelské modely a teorie, Maslowova hierarchie potřeb. Kategorizace problémů: -
problémy ohrožující život mají nejvyšší prioritu
-
problémy ohrožující zdraví mají střední prioritu
-
problémy ohrožující vývoj osobnosti mají nižší prioritu
Jednou stanovené priority nejsou neměnné, ale musí se měnit tak, jak se mění stav a problémy pacienta. V praxi představuje určení priorit intelektuální činnost, při které sestra využívá svých vědomostí, informací o pacientovi a praktických zkušeností. Na stanovení priorit by se měl v rámci svých možností podílet také pacient. Pokud se objeví rozpor mezi prioritami podle sestry a podle pacienta, je třeba tuto situaci řešit, nejlépe otevřenou diskuzí. Při ohrožení pacientova života přebírá iniciativu sestra. FAKTORY, které mohou ovlivňovat stanovení priorit u pacienta i u sestry: >
pacientova hodnota zdraví a názory: hodnoty týkající se zdraví můžou být
velmi důležité pro sestru, ale pro pacienta nikoli - např. pro matku může být důležitější zajištění péče o její děti, než její zdraví >
pacientovy priority: pokud nabídne sestra pacientovi, aby si stanovil vlastní
priority, dává mu možnost podílet se na plánování jeho péče a tím se zlepšuje jejich vzájemná spolupráce. Někdy je ale třeba pacientovy priority v jeho vlastním zájmu pozměnit - např. ležící pacient nechce cvičit, hrozí mu proto komplikace z imobilizačního syndromu >
prostředky dostupné pro sestru a pacienta: pokud chybí peníze, materiální a
personální vybavení, tak je snižována významnost zdravotních problémů - např. v domácí péči, když se sestře nedostává pomůcek pro řešení nějakého specifického problému, je nucena jeho řešení odložit, event. odeslat pacienta do nemocnice. Na
straně pacienta se tyto problémy týkají zejména financí - např. nezaměstnaný by měl dodržovat speciální dietu, na kterou ale nemá peníze >
čas, potřebný na ošetřovatelské výkony: - u jednotlivých pacientů je velmi individuální - sestra by měla věnovat přiměřený čas ošetřovatelským výkonům >
naléhavost zdravotního problému: viz výše
>
plán léčebné péče: priority sesterské péče musí být v souladu s léčbou ostatních
zdravotnických pracovníků, např. s péčí lékařskou ad 2. Stanovení pacientových cílů a výsledných kritérií Cíl - pacientův cíl = očekávaný výsledek nebo změna na jeho cestě za zdravím. Dosažení cíle vyjadřuje odhodlání pacienta řešit zdravotní problém specifikovaný ošetřovatelskou diagnózou. Ta usměrňuje typ cílového závěru. Cíle směřují k navrácení zdraví, udržování zdraví nebo upevňování zdraví. Jsou vytyčovány v termínech očekávaného chování pacienta (NE V TERMÍNECH OŠETŘOVATELSKÝCH ČINNOSTÍ)!! Výsledek totiž znamená konečný produkt, ne činnost, která k němu vede. Cíle jsou širokým pojmem a je třeba je dále specifikovat. K tomu slouží výsledná kritéria, ta jsou specifická a měřitelná. Pacientův cíl je tedy široké vymezení očekávané nebo chtěné změny pacientova stavu po ošetřovatelských zásazích. Proto, že jsou cíle širokými ukazateli výkonů, doporučuje se používat pro jejich formulace slova jako zvyšování, snižování, zlepšování, znovuzískávání, obnovení, rozvíjení atd. Důvody pro stanovování pacientových cílů jsou: a) usměrnit plánování oš. zásahů, kterými se dosáhnou předpokládané změny b) usměrnit stanovení vyhodnocovacích kritérií pro měření účinnosti zásahů
Vztahy mezi cíli a ošetřovatelskými diagnózami: pacientovy cíle se odvozují od závěru ošetřovatelské diagnózy, t. j. od specifické pacientovy odpovědi. Příklady: -
akutní bolest – zmírnění bolesti
-
riziko infekce – omezení rizika infekce
-
akutní zmatenost - zmírnění akutní zmatenosti
-
deficit znalostí - odstranění deficitu znalostí
Vzhledem k tomu, že se sestra většinou zaměřuje v běžné praxi na bezprostřední potřeby pacienta, je většina cílů krátkodobých: -
tyto cíle jsou užitečné i tam, kde by mohl být pacient deprimovaný dlouhodobým plánem, protože by se mu zdály dlouhodobé cíle příliš vzdálené a těžce dosažitelné
-
dlouhodobé cíle se využívají spíše u pacientů s chronickými obtížemi, v domácí péči, v domovech důchodců a dalších doléčovacích zařízeních.
Typy plánů péče: -
dlouhodobé - zahrnují celé období péče o pacienta včetně obd. rekonvalescence (plány prognostické)
-
střednědobé - jejich trvání je omezeno stavem pacienta, mění se při změně jeho zdravotního stavu či při změně jeho ošetřovatelských problémů
-
krátkodobé - denní plány, plány vypracovávané pouze pro jednu směnu
-
standardní - jejich pozitivem je úspora času v denní ošetřovatelské realitě. Musí být pravidelně revidovány a obnovovány, nutné vždy pro pacienta individualizovat
-
vstupní - vznikají při přijetí pacienta do ošetřovatelské péče na oddělení nebo v terénní péči, Zahrnují výstupy prvních 3 kroků ošetřovatelského procesu a plánovaná data pro vyhodnocení výsledků poskytnuté péče.
-
průběžné - vstupní plány jsou v průběhu ošetřovatelské péče korigovány a doplňovány. Zahrnují výstupy i 5. kroku ošetřovatelského procesu = výsledky hodnocení.
VÝSLEDNÁ KRITÉRIA = specifikace všeobecnějších cílů = závěry o specifických, pozorovatelných a měřitelných odpovědích pacienta = určují, zda bylo dosaženo stanovených cílů, proto jsou nezbytné pro hodnotící fázi
ošetřovatelského procesu. Výsledná kritéria mají čtyři cíle: 1. usměrňují činnost sestry 2. poskytují časové limity pro plánované aktivity 3. slouží jako kritéria hodnocení pokroku na cestě k dosažení cíle 4. umožňují pacientovi a sestře určit, kdy byl problém vyřešený
Vztahy mezi výsledným kritériem a cíli: výsl. kritéria (VK) se odvozují z cílů a vztahují se k nim. -
pacientovy cíle jsou odvozeny z první části ošetřovatelské diagnózy.
-
většinou postačí pro každý cíl 3-6 kritérií
-
některé sestry uvádějí VK jako součást cíle
-
jiné to považují za těžkopádné a nepřehledné a oddělují je
-
je to v podstatě jedno, vždy by si měla sestra klást dvě základní otázky: 1. Jak se bude pacient chovat a jak bude vypadat, pokud bude stanoveného cíle dosaženo? 2. Co a jak musí pacient udělat, aby bylo cíle dosaženo?
Charakteristiky dobře stanovených výsledných kritérií: > každé VK souvisí s daným cílem > výsledek stanovený kritériem je dosažitelný > každé VK se týká jediného specifického výsledku > každé VK má být co nejvíce specifické a konkrétní - to pak ulehčuje měření
> každé kritérium je zhodnotitelé nebo měřitelné - výsledek můžeme vidět, slyšet, cítit nebo odměřit jinou osobou
Součásti výsledných kritérií: 1. podmět = pacient nebo jeho část, vlastnost…, může se vynechat, pokud se předpokládá a je zřejmé 2. sloveso = činnost, kterou má pacient vykonat, označují se jimi přímo sledovatelné výkony, např. předvede, ukáže, chodí, pije, uvede… 3. podmínky = předmět, místo, čas, způsob, které se přidávají ke slovesu pro vysvětlení okolností, za kterých se činnost děje, vysvětlují co, kde, kdy a jak, např. - pacient chodí s pomocí hůlky = jak - po absolvování školení pro diabetiky pacient vyjmenuje příznaky DM = kdy
- v domácí péči si pacient udrží stálou hmotnost = kde - pacient označí jídla s vysokým obsahem soli v předloženém seznamu = co, koho Tyto okolnosti není třeba uvádět, pokud jasně vyplývají z norem nebo ze standardizované činnosti. 4. kritéria očekávaných výsledků = vzor, pomocí kterého můžeme hodnotit výkon = úroveň, na které bude pacient výkon provádět -
specifikují čas, rychlost, přesnost, vzdálenost, kvalitu
-
sestra si klade otázky: jak dlouho?, za jakou dobu?, s jakou přesností? jak daleko?, jaká je očekávaná norma? Např.: Hmotnost 75 kg do konce ledna.
= doba
Pozná 5 ze 6 příznaků diabetu.
= přesnost
Projde se po chodbě jednou za den.
= čas, vzdálenost
Při aplikaci inzulínu dodržuje aseptický postup.
= kvalita
Součásti výsledných kritérií: podmět
sloveso
podmínky
Pacient
vypije
Pacient
si aplikuje správnou dávku inzulínu asepticky.
Pacient
vyjmenuje 3 rizika kouření.
(přesnost vyjádřená počtem uvedených rizik)
Pacient
uvádí
5 příznaků hypertenze.
(přesnost vyjádřená počtem uvedených rizik)
Pacient
označí
jídla s obsahem lepku
před propuštěním z nemocnice.
2000 ml tekutin
plánovaná úroveň výkonu denně (za 24 h).
v seznamu. Pacient
provádí
cvičení dolních končetin každých 8 hodin.
Kotník
měří
méně než 25 cm v
za 48 hodin.
obvodu
Pokyny pro psaní cílů a VK: I.
pište cíle a VK v termínech pacientových výkonů, co bude vykonávat pacient a ne sestra
II.
dbejte, aby cíl odpovídal oš. dg. a VK cíli, validizujte výsledky
III.
dbejte, aby byly VK splnitelná vzhledem ke pacientovým schopnostem, jeho vnějším ( peníze, vybavení, pomoc rodiny, sociální služby atd.) a vnitřním omezením a určenému času
IV.
dbejte, aby pacient přisuzoval cílům význam, který odpovídá jeho hodnotové oblasti, do které patří. Teprve pak budou cíle motivačním činitelem. Jen motivovaný pacient, který považuje cíl za významný, je ochoten vynaložit energii na jeho dosažení.
V.
dbejte, aby cíle a VK byly v souladu s prací ostatních zdravotníků (např. s léčbou atd.)
VI.
dbejte, aby se cíl odvozoval vždy od jedné ošetřovatelské diagnóze
VII.
při psaní VK používejte objektivní, měřitelné pojmy; vyhýbejte se nic neříkajícím výrazům- zvýšená účast na společenských aktivitách, časté denní cvičení
ad 3. Plánování ošetřovatelských strategií Ošetřovatelské strategie, zásahy (intervence) jsou činnosti sester určené pro léčbu v oblastech specifických ošetřovatelských diagnóz k dosažení pacientových cílů. Oš. zásahy se zaměřují na odstranění nebo zmenšení příčiny problému, to je na druhou část oš. dg. Pokud sestry volí zásahy pro potencionální oš. dg., musí být tyto intervence zaměřené na omezení faktorů, které přispívají ke vzniku obtíží. Výběr oš. strategií = rozhodovací proces, sestra vybírá různé alternativy řešení pacientových problémů, zvažuje důsledky těchto možností a nakonec jednu z nich zvolí. Vytváření alternativ oš. strategií - metody a) brainstormingu b) používání hypotéz, domněnek c) odvozování údajů ze známých faktů (extrapolace) - doporučuje se vytvořit asi 3-5 alternativ oš. strategií Zvážení důsledků oš. strategií včetně posouzení rizik. Např. strategie „ poskytnout přesné informace“ může u pacienta vyvolat různé reakce zvýšení úzkosti, snížení úzkosti, potřebu kontaktu s lékařem, snahu opustit nemocnici, úlevu atd. -aby mohla sestra správně předvídat důsledky, musí mít znalosti a zkušenosti
Výběr oš. strategií - sestra volí jednu nebo více nejúčinnějších oš. zásahů - na volbě by se měl podílet i pacient Pomocná kritéria pro výběr zásahu: 1. bezpečný a odpovídající věku, zdravotnímu stavu klienta atd. 2. dosažitelný s použitím existujících prostředků 3. slučitelný s pacientovým systémem hodnot a víry
4. slučitelný s jinými léčebnými metodami 5. založený na vědomostech a zkušenostech ošetřovatelství nebo příbuzných věd 6. odpovídající zákonům, normám a standardům platným v dané zemi
ad 4. Záznam sesterských ordinací - aktivity sestry, příkazy = specifické zásahy konané sestrou pro dosažení vytýčených cílů oš. péče - to, jak podrobně jsou sesterské ordinace (SO) uváděny, závisí na specializaci pracovníků, kteří je budou vykonávat, měly by být ale co nejpřesnější Pět součástí SO: 1. DATUM, kdy byly napsané a je třeba je pravidelně kontrolovat podle potřeb pacienta, frekvence kontrol závisí na péči, kterou pacient potřebuje, např. na JIP plán péče monitorujeme a revidujeme neustále, v primární péči je dostačující provádět kontroly např. jednou týdně 2. AKČNÍ SLOVESO, začíná se jím příkaz, musí být přesné 3. OBSAHOVÁ OBLAST – specifikace „kde“ a „co“ v daném příkaze, např.: přiložit elastický obvaz na obě DK 4. ČASOVÝ PRVEK odpovídá na otázky „kdy“, „jak dlouho“ a „jak často“ se má oš. aktivita vykonávat 5. PODPIS sestry je zákonné převzetí zodpovědnosti za ordinaci Sesterské ordinace můžeme rozdělit na >
ordinace sesterského řešení problému (jeho odstranění, zmírnění, prevenci), toto je náplň většiny SO
>
ordinace vedoucí k získání dodatečných údajů pro přesnější definování problému a ulehčení jeho řešení
>
ordinace k předávání informací o řešení problému
ad 5. Dokumentace plánu ošetřovatelské péče = písemným návodem, který podává organizované informace o pacientově zdraví v logickém celku; zaměřuje se na zásahy, které musí sestra provést jako odpověď na zjištěné oš. diagnózy ke splnění stanovených cílů pacienta.
Cílem PLÁNU (OŠETŘOVATELSKÉ) PÉČE je: A. usměrňovat individualizovanou péči o pacienta, i když mohou být vypracovány standardizované plány péče. Ty ale zajišťují poskytování minimálních přijatelných standardů péče, proto musí být individualizovány. B. zabezpečovat kontinuitu péče C. pomáhají určit, které z potřeb pacienta je třeba dokumentovat v jeho záznamu, tzn., které oš. zásahy se provedou, jaké informace se podají pacientovi nebo rodině atd. D. sloužit jako měřítko pro přidělování oš. personálu pacientovi E. slouží jako podklad pro úhradu zdravotnických služeb např. pro pojišťovny Formuláře pro plány péče: např. HINZ, obsahují různé údaje o pacientovi POKYNY PRO PSANÍ plánu péče: 1. uvést datum a podpis sestry 2. používat názvy dle částí oš. procesu 3. stvrdit podpisem splnění nebo změnu cílů 4. uvádět oš. zásahy samostatně pro každý cíl a dle pořadí důležitosti 5. pro vyjádření klíčových slov používat medicínské symboly a uznávané zkratky 6. uvést v plánu zdroje informací o procedurách místo jejich podrobného popisu odkazy na standardy 7. přizpůsobit plán jedinečným charakteristikám pacienta, včetně jeho volby priorit 8. zajistit, aby plán obsahoval nejen léčebné, ale i preventivní a zdraví chránící aspekty 9. zahrnout do plánu i koordinační aktivity a spolupráci s ostatními profesemi 10. součástí plánu by mělo být i propuštění pacienta a potřeby domácí péče, toto je třeba často konzultovat s jinými pracovníky a agenturami
ad 6. Konzultace = proces, kdy se sestra radí o odborných otázkách, může vyhledávat radu a objasnění nebo je naopak zdrojem informací pro jiné zdravotníky. Sestry většinou ověřují svoje nálezy, uplatňují změnu a získávají další informace, protože žádná sestra ve svém oboru nemůže ovládat vše.
Proces konzultací zahrnuje 6 stupňů:
identifikace problému
získání příslušných údajů o pacientovi
výběr konzultanta
komunikace o problému a příslušných informacích, pacientových pozitivech, negativech, jasných a objektivních informacích
diskuze s konzultantem o jeho doporučeních
začlenění doporučení do plánu péče a vyhodnocení jejich účinnosti
4. Shrnutí kapitoly Plánování velmi úzce navazuje na ošetřovatelskou diagnózu, pokračuje procesem šesti na sebe navazujících fází od určení priorit, stanovení pacientových cílů a výsledných kritérií, plánování ošetřovatelských strategií, záznam sesterských ordinací, dokumentace plánu ošetřovatelské péče a konzultace. Každá fáze je charakteristická určitými rysy, které je nezbytné respektovat při plánování péče v klinické praxi.
5. Úkol Zpracujte plán pro dvě vybrané ošetřovatelské diagnózy: akutní bolest, riziko zácpy u pacienta: Nemocný 48 let je třetí den po operaci kýly, má dietu č. 3, stěžuje si na bolesti břicha, nadýmání. Vzhledem k těmto obtížím polehává na lůžku a málo chodí. Obával se komplikací v operační ráně. Na stolici zatím nebyl. Z důvodu nadýmání se mu obtížně dýchá.
6. Pojmy k zapamatování Plánování, plán a cíle ošetřovatelské péče, výsledná kritéria, strategie, intervence.
7. Literatura
ACKLEY, Betty J. - LADWIG, Gail B. Nursing diagnosis handbook : an evidence-based guide to planning care. 9th ed. St. Louis, Mo. : Mosby-Elsevier, c2011. xx, 931 s. ISBN 9780-323-07150-5. BERMAN, A., SNYDER, S., KOZIER, B., ERB, G. Fundamentals of Nursing. Concepts, Process, and Practice.8th ed. Upper Saddle River, N. J. :Pearson Prentice Hall, 2008, 1631 pg. ISBN 978-0-13-206674-7. CARPENITO-MOYET, Lynda Juall. Handbook of nursing diagnosis. 13th ed. Philadelphia, Pa. : Wolters Kluwer ; Lippincott Williams & Wilkins, c2010. xxii, 786 s. ISBN 9780781777933. ELKIN, M., PERRY, A., POTTER, P. Nursing Interventions and Clinical Skills. 3rd ed. St. Louis: Mosby, Inc. 2004, 1021 p. ISBN 0-323-02201-4. GURKOVÁ, E., ŽIAKOVÁ, K., ČÁP, J. Vybrané ošetrovateľské diagnózy v klinickej praxi. Martin: Vydavateĺstvo Osveta 2009. ISBN 978-80-8063-308-0. JOHNSON, M., MOORHEAD, S., BULECHEK, G., BUTCHER, H., MAAS, M., SWANSON, E. NOC and NIC Linkageas to NANDA-I and Clinical Conditions: Supporting Critical Reasoning and Quality Care. Third edition. St. Louis: Mosby, 2012. ISBN 978-0323-07703-3. NANDA International.
Ošetřovatelské diagnózy: Definice a klasifikace 2012-14. Praha:
Grada, 2013. 584 s. ISBN 978-80-247-4328-8. NANDA – I. Nursing Diagnoses: Definitions & Classification 2012—2014. Oxford: WileyBlackwell, 2012. 533 p. ISBN 978-0-4706-5482-8. TOMAGOVÁ, M. BÓRIKOVÁ, I. Potreby v ošetrovatelstve. Martin: Osveta, 2008. 196 s. ISBN 80-8063-270-0. VÖRÖSOVÁ, G. et al. Klasifikačné systémy a štandardizácia terminológie v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2007, s. 112. ISBN978-80-8063-242-7 Výkladový ošetřovatelský slovník. 1. české vyd. Praha: Grada, 2007. 568 s. Sestra. ISBN 97880-247-2240-5.
