Krajská hygienické stanice
Odvolatelé: otec xxx matka xxx Zastoupeni: xxx adresa pro doručování xxx
Odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne XX, č. j. XX
Přílohy: 2x plná moc
Obvinění z přestupku se odvolávají proti všem výrokům rozhodnutí Krajské hygienické stanice XX č. j. XX ze dne XX, kterým byli shledáni vinnými ze spáchání přestupku na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, kterým byla každému z nich uložena pokuta ve výši 4.000,- Kč a povinnost uhradit náklady přestupkového řízení za to, že nenechali naočkovat svého syna XX, nar. XX, posledními dvěma dávkami hexavakcíny. Odvolání odůvodňují následovně:
I. Podmínky naplnění přestupku na úseku zdravotnictví Odvolatelé se nemohli dopustit přestupku nesplnění povinnosti stanovené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Ke spáchání tohoto přestupku může dojít pouze tehdy, nebyla-li zjištěna imunita vůči infekci a nebyl-li zjištěn zdravotní stav, který by bránil podání vakcíny. V případě odvolatelů se tak nestalo, protože nebylo zjištěno, zda jejich syn je nebo není vůči nákaze imunní, ani nebylo zjištěno, že v době, kdy měl být očkován, nebyla dána kontraindikace.
A. Vyloučení imunity Dokud se neobjevily negativní reakce po očkování a dokud odvolatelé neměli důvod mít z očkování obavy, nezletilého nechali naočkovat prvními dvěma dávkami hexavakcíny. Vzhledem k tomu, že u každého dítěte se imunita po očkování vytváří a trvá jinak, je docela pravděpodobné, že právě u jejich syna došlo ke vzniku imunity proti infekcím již po dvou dávkách hexavakcíny. Toto je pravděpodobné i podle výrobce vakcíny Infanrix Hexa, který v příbalovém letáku1 uvádí, že „pokud dítě nedostane všechny tři dávky vakcíny (pozn. nikoliv čtyři), nemusí být ochrana před nemocemi úplná“. Z tohoto sdělení lze logicky dovodit, že v mnoha případech však ochrana před nemocemi úplná je i po dvou dávkách vakcíny. Nepochybné však je, že případná imunita dítěte vůči nákaze nebyla správním orgánem žádným způsobem zjišťována. Správní orgán tudíž nevyloučil, že v době, kdy měly být aplikovány další dvě dávky hexavakcíny, nezletilý neměl a nadále nemá proti infekcím imunitu.
B. Vyloučení kontraindikace Co se týče kontraindikace očkování, tak správní orgán prokázal na základě zpráv odborných lékařů, že u nezletilého nebyla shledána kontraindikace v říjnu a listopadu 2009. Nebylo však prokázáno, že tato kontraindikace neexistovala v době, kdy se měli dopustit přestupku, tedy od počátku roku 2009 nejpozději do 25. 7. 2009. V té době odvolatelé měli důvod se domnívat, že kontraindikace naopak existuje – po druhé dávce hexavakcíny se objevily negativní projevy (psychika, pozastavení motorického vývoje, ztráta chuti k jídlu, téměř souvislé půlroční onemocnění, atopický ekzém, který se rozšířil po celém tělíčku). Je třeba poukázat na skutečnost, že v příbalovém letáku k vakcíně Infanrix Hexa, je vyslovně uvedeno, jaké projevy u dítěte je nutné chápat jako kontraindikaci. Výrobce přímo vyzývá, aby se očkovací látka nepodávala, pokud „dítě mělo dříve jakoukoli alergickou reakci“ na tuto očkovací látku, jejímž „příznakem může být svědivá kožní vyrážka“. Výrobce dokonce vyrážku označuje jako vzácný vedlejší účinek. Existenci nepříznivých projevů po vakcinaci prokazuje zpráva kožní lékařky J. O. (projev atopického ekzému) a posudek lékařky D. K. Z výše uvedených důvodů odvolatelé opakovaně ošetřující pediatričku nezletilého žádali o provedení imunologického vyšetření,
1
Příbalový leták je dostupný zde: http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/Infanrix%20Hexa%20PI.pdf
-2-
ta ho ale odmítla zajistit a její vinou tak v předmětné době nebyla kontraindikace posouzena odborným lékařem. Je třeba uvést, že správní orgán musí obviněným z přestupku prokázat, že k jeho spáchání došlo, nikoliv naopak. Správní orgán tedy nemůže tvrdit, že odvolatelé měli možnost doložit, že dítě bylo imunní nebo mělo kontraindikaci k očkování. Je úkolem správního orgánu bez pochybností prokázat, že v době, kdy se měli dopustit přestupku, nebyla dána žádná zákonná výjimka z očkování.
II. Znaky přestupku Aby se vůbec jednalo o přestupek, tak kromě toho, že je určité jednání označeno zákonem jako přestupek, musí být zároveň splněny i další zákonné podmínky:
A. Zaviněné jednání V případě přestupku, jehož spáchání je odvolatelům kladeno za vinu, postačí zavinění z nedbalosti. V době, kdy mělo být provedeno očkování, nezletilý prokazatelně trpěl výše uvedenými a ve spise podrobně popsanými obtížemi, bez ohledu na to, zda byla oficiálně potvrzena kontraindikace či nikoliv. Nelze tudíž vůbec hovořit o jakékoliv nedbalosti u rodičů, kteří se důsledně snaží chránit zájmy a zdraví svého dítěte po negativních zkušenostech s očkováním, tím spíše pokud se u dítěte projeví alergická reakce po očkování (projevy atopického ekzému), kterou výrobce (viz. výše) přímo označuje za důvod, aby se další dávky očkovací látky neaplikovaly. Pečovat o zdraví dítěte je zákonná povinnost a zároveň právo rodičů. Právo dítěte na ochranu zdraví a právo rodičů o dítě pečovat jsou ústavně zaručená základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Z čerstvého nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1849/08 ze dne 18. 2. 2010 vyplývá, že přestupkem nemůže být takové jednání, které je naopak výkonem ústavně zaručeného práva (Správní orgán [...] nemůže uložit jednotlivci povinnost a vynucovat ji pomocí sankcí tehdy, je-li [...] prima facie zřejmé, že oznámené jednání přestupkem být nemůže, neboť oznámeným skutkem šlo naopak o výkon ústavně zaručeného práva [...]).
B. Porušení nebo ohrožení zájmu společnosti Kromě splnění formálních znaků přestupku, musí být také naplněna jeho materiální stránka, tedy jednání musí porušovat nebo ohrožovat zájem společnosti. Pouhé tvrzení správního orgánu, že tato stránka je naplněna, neboť „zákonná úprava směřuje k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění za účelem ochrany zdraví populace a jejich skupin“ a že „jednáním účastníků řízení byl ohrožen tento chráněný veřejný zájem“, je z
hlediska judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatečné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, nelze dovolit, že by k naplnění materiálního znaku přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku. Naopak podle soudu je správní orgán povinen v každém konkrétním případě zkoumat okolnosti, které snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti. Mezi ně patří zejména: význam dotčeného chráněného zájmu, způsob provedení přestupku a jeho následky, okolnosti, za kterých byl spáchán, osoba pachatele, míra zavinění a pohnutka obviněných. Tyto okolnosti mohou podle názoru soudu snížit společenskou nebezpečnost jednání na takovou míru, že nebude naplněna materiální stránka přestupku. Správní orgán by měl na materiální stránku jednání zaměřit svou pozornost zvláště za situace, kdy obviněný uvádí skutečnosti, které podle jeho názoru snižují společenskou nebezpečnost na takovou míru, že by materiální znak přestupku nebyl naplněn. Podle soudu je správní orgán povinen si opatřit takové důkazy, které mu umožní rozhodnout o tom, zda byl jednáním porušen nebo alespoň
-3-
ohrožen zájem společnosti. V případě, kdy materiální stránka není naplněna, má správní orgán povinnost přestupkové řízení zastavit. Při použití právních úvah soudu je nutné dojít k závěru, že samotné neočkování dítěte dvěma posledními dávkami hexavakcíny není možné automaticky ztotožňovat s ohrožováním ochrany veřejného zdraví. Správní orgán měl v tomto případě přihlédnout k těmto okolnostem: •
•
•
•
•
•
U dítěte v době, kdy mělo být posledními dvěma dávkami hexavakcíny očkováno, trval nepříznivý zdravotní stav (zpráva kožní lékařky XX a posudek lékařky XX) a rodiče navrhovali provedení dalších důkazů, které měly tento zdravotní stav prokázat. Rodiče neodmítají očkování jako takové, ale jejich jednání je vedeno pouze obavou o zdraví dítěte na základě jejich předchozí negativní zkušenosti, rodiče spolupracovali s orgánem ochrany veřejného zdraví a s dítětem podstoupili veškerá odborná vyšetření, rodiče projevili ochotu dítě očkovat, ale preferují jinou očkovací látku. Svoji starší dceru XX nechali očkovat v plném rozsahu. Ze strany rodičů se nejedná o nedbalost, o své děti a jejich zdraví řádně a zodpovědně pečují a jsou si vědomi i své povinnosti nechat děti očkovat, zároveň si však uvědomují, že ochrana veřejného zdraví očkováním dětí není jediným zájmem chráněným zákonem, dalším zájmem je individuální zdraví jejich dítěte. Na základě informací o nepříznivém zdravotním stavu dítěte, které rodiče měli v době, kdy dítě mělo být očkováno posledními dvěma dávkami hexavakcíny, podle jejich přesvědčení převážila hodnota zdraví dítěte. Dítě proti infekcím není zcela nenaočkované a je pravděpodobné, že u něj na základě dvou dávek hexavakcíny imunita trvá a v takovém případě by vůbec nemohlo dojít k ohrožení veřejného zdraví. Riziko, že dojde k nákaze dalších osob, je tedy mnohem menší než kdyby dítě nebylo očkováno vůbec. K otázce vzniku imunity se vyjadřuje i výrobce vakcíny Infanrix Hexa v příbalovém letáku, podle kterého je třeba dítěti podat 2 až 3 dávky vakcíny. Pokud dítě nedostane všechny tři (nikoliv čtyři) dávky vakcíny, nemusí být ochrana před nemocemi podle výrobce úplná. Sám výrobce takto připouští, že úplná být může. Při aplikaci vakcíny je třeba dodržet příbalový leták výrobce, není možné používat léčivo u nezletilých takovým způsobem, který odporuje příbalovému letáku. Je třeba upozornit na to, že tento leták výslovně uvádí, že pokud se u dítěte projeví alergická reakce po očkování (projevy atopického ekzému), je to důvodem k tomu, aby se další dávky očkovací látky neaplikovaly. Dále je nutné poukázat na to, že podle příbalového letáku má správně dojít k aplikaci celkem dvou nebo tří dávek vakcíny, nikoliv k aplikaci čtyř dávek. I když právní úprava stanoví aplikaci čtyř dávek, v zájmu nezletilého je třeba, aby byly dodrženy podmínky stanovené výrobcem v příbalovém letáku a aby tudíž nebyly aplikovány další dávky nad rámec použití předvídaného výrobcem. Minimálně u 3 nemocí, proti kterým se očkuje hexavakcínou, je přinejmenším sporné, do jaké míry lze hovořit o ohrožení zájmu chráněného zákonem, tedy ochrany veřejného zdraví. V případě neočkování proti tetanu se nejedná o onemocnění, které by dítě mohlo přenášet a ohrožovat tak jiné osoby. Toto očkování je tedy otázkou svobodné volby rodičů, protože zde nejsou splněny podmínky pro uplatnění výjimky omezení práva na svobodný informovaný souhlas ve smyslu čl. 26 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Rovněž hepatitida B je z tohoto pohledu sporná – dítě se nemá prakticky kde a jak touto nemocí nakazit. Uváděná možnost zranění o injekční jehlu na pískovišti je pouze hypotetická, podle našich informací nebyl v ČR zaznamenán jediný takový případ nákazy. Tím spíš je prakticky nereálné, aby dítě žijící v normální rodině nakazilo někoho dalšího. Obrna byla v Evropě vymýcena a v současnosti se vyskutuje pouze v několika rozvojových státech. Od roku 2002 Evropa byla vyhlášena oblastí bez
-4-
•
výskytu obrny.2 Riziko pro ochranu veřejného zdraví je tudíž rovněž pouze hypotetické stejně jako v případě jiných v minulosti vyskytujících se onemocnění, která se dnes již nevyskytují. Správní orgán se nezabýval tím, do jaké míry může být kterou nemocí reálně ohroženo veřejné zdraví. Aby byla zachována kolektivní imunita a ochrana veřejného zdraví, je třeba, aby proočkovanost dosahovala určitých hodnot. Správní orgán se však vůbec nezabýval otázkou, jaká je v současné době proočkovanost a zda tedy je riziko vyplývající z nedokončeného očkování u nezletilého reálné. Zcela jistě je nutné posuzovat odlišně jednání rodičů v situaci, kdy je proočkovanost velmi vysoká, a jinak v situaci, kdy je proočkovanost nedostatečná. Pokud je proočkovanost vysoká, jedno nedoočkované dítě z důvodu negativní zkušenosti rodičů po předchozím očkování fakticky nemůže nijak ohrozit veřejné zdraví.
Správní orgán si v rozporu s judikaturou neopatřil žádné důkazy, které by mu umožnily rozhodnout, zda v tomto případě byl ohrožen zájem společnosti, zejména vůbec nezkoumal proočkovanost, nezkoumal míru ohrožení veřejného zdraví, ani nezkoumal, kolik dávek vakcíny stačí ke vzniku imunity a zda v tomto konkrétním případě existuje imunita proti infekčním onemocněním už po podání dvou dávek očkovací látky.
C. Nesmí jít o odvracení nebezpečí O přestupek se rovněž nejedná v případě jednání, kterým někdo přiměřeným způsobem odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Takto lze kvalifikovat jednání odvolatelů, kteří se rozhodli z obav o zdraví nezletilého, že nepodstoupí aplikaci posledních dvou dávek hexavakcíny. Tento zájem chráněný zákonem v tomto případě představuje zdravý vývoj dítěte. I když existuje i zájem na ochraně veřejného zdraví, v tomto konkrétním případě nemohl tento zájem převážit nad zájmem na zachování zdraví nezletilého za situace, kdy se u něj projevily nežádoucí účinky po podání prvních dvou dávek vakcíny a kdy tedy rodiče měli mít důvodnou obavu o zdraví nezletilého. Porovnáním těchto dvou hodnot se zabývá i Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která má přednost před aplikací zákonů a vyhlášek a která ve svém čl. 2 stanoví, že „zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy“. Je tedy jednoznačné, že v případě kolize zájmu na ochraně zdraví nezletilého, kterému očkování způsobilo nepříznivé reakce, a zájmu na ochraně veřejného zdraví, platná právní úprava dává přednost a vyšší hodnotu zájmu nezletilého.
III.Stanovisko veřejného ochránce práv K problematice porušení povinnosti rodičů nechat očkovat svoje dítě se opakovaně ve svých zprávách vyjadřoval veřejný ochránce práv (např. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 20033). Podle ochránce je v těchto případech vhodné se zabývat důvody, které k odmítnutí očkování vedou, a zvážit v odůvodněných případech možnost udělení výjimky. Podle něj by pouze zjevně neodůvodněné nerespektování povinnosti ze strany rodičů by v případě selhání možnosti dohodnout se s nimi mělo být sankcionováno přiměřenou pokutou jakožto jedinou možnou sankcí.
2
Dostupné z: http://www.euro.who.int/mediacentre/PR/2002/20020620_1 Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Sou hrnna_zprava_VOP_2003.pdf 3
-5-
I když právní názory ombudsmana nejsou pro správní orgány závazné, mají jistě svou váhu a autoritu. V případě odvolatelů nastaly skutečnosti, pro které by podle názoru veřejného ochránce práv by mělo být zváženo udělení výjimky a které odůvodňují, aby nebyla uplatněna žádná sankce. Ombudsman také v této zprávě informoval, že od roku 2002 začal na Ministerstvu zdravotnictví pracovat poradní orgán pro preventabilní nákazy, který měl mimo jiné jednat i o povolování výjimek indikací pro očkování. Bohužel však zřejmě došlo k tomu, že vinou nečinnosti Ministerstva zdravotnictví tento poradní orgán ani téměř po 10 letech tuto funkci nevykonává.
IV. Úmluva o lidských právech a biomedicíně Úmluva o lidských právech a biomedicíně kromě ustanovení o tom, že zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy, obsahuje v čl. 5 i zásadu, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možné provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba, resp. její zákonný zástupce, poskytla svobodný a informovaný souhlas. Toto právo lze v souladu s čl. 26 omezit pouze, pokud tak stanoví zákon a pokud je takové opatření nezbytné v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. V případě povinnosti rodičů očkovat své nezletilé děti v České republice není dodržena ani forma omezení tohoto práva (zákonem), ani není splněna nezbytnost takového opatření. Samotné zmocnění v zákoně o ochraně veřejného zdraví k vydání vyhlášky upravující rozsah očkování není možné považovat za splnění podmínky, aby omezení práva na svobodný a informovaný souhlas bylo stanoveno zákonem. Ustanovení zákona totiž dostatečně nestanoví meze povinného očkování a není tak dána záruka, aby toto zmocnění nebylo mimo zákonodárný proces zneužíváno k omezování svobody dotčených osob. Nezbytnost omezení práva na svobodný a informovaný souhlas v případě očkování také nebyla prokázána. V naprosté většině vyspělých států Evropy již není očkování povinné, nebo nebylo povinné nikdy, přesto prokazatelně v těchto zemích stačí dobrovolné očkování k ochraně veřejného zdraví. Tyto státy správně interpretují Úmluvu v souladu s její Vysvětlující zprávou, podle které „povinná izolace pacienta se závažnou infekční chorobou, pokud je nezbytná, je typickým případem výjimky z důvodu ochrany veřejného zdraví“. Tento uvedený případ je restriktivní a pojmově zcela odlišný od preventivního
zákroku, kterým je očkování. V uvedeném případě jde o individuální (nikoliv plošný) zásah u nemocné (nikoliv zdravé) osoby, která bezprostředně ohrožuje druhé. Takové omezení je objektivně potřebné ve všech smluvních státech, což právě prokazuje jeho nezbytnost. U očkování takovou nezbytnost nelze prokázat, ale lze mít za to, že mírnější opatření by rovněž dostatečně zajistilo ochranu veřejného zdraví. Na základě znění Úmluvy o lidských právech a biomedicíně lze dospět k závěru, že povinnost očkovat děti upravená pouhou vyhláškou, která zároveň není nezbytná, není ústavně konformní a z hlediska respektování lidských práv udržitelná. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. února 2006, č. j. 5 As 17/2005 – 66 sice potvrdil, že zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví povinnost podrobit se stanoveným druhům očkování z důvodu ochrany veřejného zdraví a že Úmluva v čl. 26 připouští uplatnění omezení výkonu práv mimo jiné v zájmu ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. Nejvyšší správní soud se však v rozsudku vůbec
-6-
nezabýval otázkou nezbytnosti takového opatření a nezkoumal, zda konkrétní nemoci, proti kterým se povinně v České republice očkuje, skutečně mohou ohrožovat zájem na ochraně veřejné zdraví. Pokud by tak učinil, tak by jistě musel dospět k závěru, že minimálně v případě povinného očkování proti tetanu nelze vůbec o tomto veřejném zájmu hovořit. Z těchto důvodů je rozsudek Nejvyššího správního soudu pro argumentaci ve prospěch omezení práva na svobodný a informovaný souhlas stanovený Úmluvou nepoužitelný a neaplikovatelný. Kromě toho byl tento rozsudek napaden ústavní stížností, č. j. III. ÚS 449/06, u Ústavního soudu, který ve věci stále nerozhodl. Jedině Ústavní soud má pravomoc posoudit případnou neústavnost povinného očkování a dosud nebylo potvrzeno, že by povinné očkování v současné podobě bylo ústavně konformní.
V. Nezákonnost rozhodnutí Napadené rozhodnutí trpí některými vadami, které je činí nezákonným a nepřezkoumatelným.
A. Nesprávný časový rozsah přestupku Je třeba upozornit na to, že odvolatelé byli uznáni vinnými z přestupku v nesprávném časovém rozsahu, což mohlo mít vliv i na stanovení výše pokuty. V rozhodnutí je uvedeno, že v době od 21. 4. 2008 do 25. 7. 2009, tedy po dobu asi 13 měsíců, nezajistili, aby se nezletilý podrobil stanovenému druhu očkování. Ve skutečnosti první dvě dávky hexavakcíny byly aplikovány v období července a srpna 2008, tudíž v té době se prokazatelně žádného přestupku nedopouštěli. Odvolatelé svoji povinnost v rozsahu dvou dávek hexavakcíny splnili. Vzhledem k tomu, že třetí dávka hexavakcíny má být podle právní úpravy aplikována v průběhu prvního roku života dítěte, nejpozději tedy 24. 1. 2009, o případném protiprávním stavu lze hovořit nejdříve až od 25. 1. 2009. Odvolatelé neměli právní povinnost nechat dítě očkovat dříve než 24. 1. 2009 a mohli nezletilého v souladu s právní úpravou podle své úvahy nechat očkovat až poslední den prvního roku života dítěte. Na základě výše uvedeného se tedy odvolatelé nemohli dopouštět protiprávního jednání po dobu 13 měsíců, ale maximálně po dobu 6 měsíců.
B. Promlčení Vzhledem k tomu, že očkování hexavakcínou se provádí čtyřmi dávkami, přičemž pro každou dávku lze z právní úpravy dovodit nejzazší lhůtu pro její aplikaci, je nutné nesplnění každé dávky posuzovat zvlášť. Odvolatelé první dvě dávky nezletilému nechali aplikovat a v tomto rozsahu svou povinnost splnily. U třetí dávky odvolatelé namítají promlčení, neboť tato měla být podle právní úpravy aplikována nejpozději dne 24. 1. 2009. Správní orgán měl povinnost sám přihlédnout k tomu, že přestupek neaplikování třetí dávky vakcíny po uplynutí jednoho roku od lhůty stanovené k její aplikaci nelze projednat, což neučinil. Jako přestupek by případně bylo možné v souladu s právní úpravou projednat pouze neaplikování čtvrté dávky.
C. Nepřiměřenost pokuty I když na základě výše uvedeného se v případě jednání odvolatelů nejedná o přestupek, i kdyby se o přestupek jednalo, tak uložená pokuta ve výši 4.000,- Kč je v tomto případě zjevně nepřiměřená a neodpovídá výši ukládaných pokut v jiných obdobných případech: Například v případě rozhodnutí Krajské hygienické stanice Vysočina se sídlem v Jihlavě, č. j. H555J6ZR1814S/09, byla rodičům za neočkování dvou dětí hexavakcínou udělena
-7-
pokuta ve výši 500,- Kč. V jejich případě nebyla shledána kontraindikace. Starší dítě rodiče nechali očkovat pouze monovakcínou proti tetanu, přičemž u druhé a třetí dávky shledali negativní reakci, která spočívala v toliko ve změně chování a osobnosti dítěte. Své druhé dítě nenechali rodiče očkovat vůbec. Dalším příkladem je rozhodnutí Krajské hygienické stanice Libereckého kraje se sídlem v Liberci ze dne 30. 4. 2009, č. j. 4906/11/09, kdy byla opět rodičům udělena pokuta za neočkování dítěte ve výši 500,- Kč. Zde však rodiče dítě nenechali očkovat vůbec, přestože neměli žádné negativní zkušenosti s očkováním, dítě bylo v dobrém zdravotním stavu a nebyla zjištěna kontraindikace k očkování. V případě odvolatelů se na rozdíl od těchto uvedených jiných rozhodutí objevila u dítěte negativní reakce po očkování, kterou výrobce vakcíny dokonce nazývá „vzácným vedlejším účinkem“ a která je podle příbalového letáku důvodem k nepokračování v očkování. Přesto správní orgán uložil odvolatelům pokutu osmkrát vyšší než v těchto případech, kdy rodiče neměli vážnější důvod své děti neočkovat.
D. Porušení zásad činnosti správního orgánu Podle § 2 odst. 1 správního řádu postupuje správní orgán v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. V tomto případě však správní orgán bez důvodu vůbec neaplikoval některé právní předpisy ve prospěch odvolatelů, především Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (viz část II. C a část IV.), Listinu základních práv a svobod (právo na zdraví dítěte a právo rodičů pečovat o dítě), zákon o rodině. Podle § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří oprávněné zájmy osob. Správní orgán se ve skutečnosti oprávněnými zájmy dítěte na ochranu zdraví a zdravého vývoje nezabýval, ani oprávněným zájmem rodičů na nepokračování v očkování, pokud je v rozporu s jejich povinností v péči o dítě (viz část II. C). Podle § 2 odst. 4 správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Správní orgán se však nezabýval okolnostmi případu, což dokládá fakt, že se vůbec nezabýval materiální stránkou přestupku (viz část II. B). Rovněž je závěr správního orgánu v rozporu se stanoviskem veřejného ochránce práv (viz část III.). Podle § 2 odst. 4 rovněž správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Ve skutečnosti však případ odvolatelů byl posouzen zcela odlišně než v jiných obdobných případech, a to v jejich neprospěch (viz část V. C). Podle § 3 správního řádu správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. V souladu s § 50 je povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněné osoby a při hodnocení podkladů pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Správní orgán však tuto povinnost nesplnil – například se nezabýval otázkou, zda byly naplněny důvody pro výjimku z povinného očkování (viz část. I), nepřihlížel k tomu co uvedli účastníci (negativní reakce po očkování, některé lékařské zprávy), ani neprovedl dokazování, které by mu umožnilo rozhodnout, zda byl v tomto případě ohrožen zájem společnosti (viz. část II. B).
-8-
VI. Závěr Na základě výše uvedeného odvolatelé poukazují, že jejich jednání vůbec není přestupkem, neboť nebyla naplněna materiální stránka přestupku. I kdyby tomu tak nebylo a o přestupek se jednalo, tak poukazují, že nesplnění povinnosti aplikovat třetí dávku hexavakcíny je již promlčeno a u nesplnění aplikace čtvrté dávky mají pochybnosti, zda se může jednat o přestupek, vzhledem k tomu, že příbalový leták k vakcíně Infanrix Hexa přepokládá pouze aplikaci dvou nebo tří dávek, které podle výrobce postačují ke vzniku imunity, nikoliv čtyř. Dále upozorňují na to, že v jejich konkrétním případě jsou dány takové okolnosti, pro které by rozumně mělo být upuštěno od udělení pokuty i povinnosti nahradit náklady řízení. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti odvolatelé navrhují, aby Ministerstvo zdravotnictví České republiky napadené správní rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. V xxx dne XX xxx v z.
-9-
