Oděvnictví obor - průmyslové odvětví

Oděvnictví obor - průmyslové odvětví Oděv je specifický výrazový prostředek člověka, patrný na velkou vzdálenost. Šaty vypovídají o svém nositeli mnoho, aniž jsme s ním někdy promluvili jediné slovo . Vypovídají o jeho třídní příslušnosti, zaměstnání, národnosti, věku, vzdělání, vkusu, vášních, pořádnosti, marnotratnosti, lakomství, povrchnosti, bohatství i chudobě.

TUL / FT / Katedra oděvnictví: Ing. Mgr. Marie Nejedlá, Ph. D.

Oděvnictví móda – vkus - estetika •

Slyšíme-li slovo MÓDA, bývají naše představy obyčejně velmi jednoduché. Vidíme rozmanitá vyobrazení v módních časopisech, výkladech konfekčních prodejen, někoho známého, který platí všeobecně za vkusného člověka, anebo si představíme oblíbenou filmovou herečku na plátně biografu.

•

Málokdo si však dokáže vyložit jeho přesný význam. Vcelku lze říci, že je to relativně krátkodobý estetický názor velké části lidstva na vnější formy života, zvláště odívání.

•

V žádném případě však nelze spojovat módu jen s oděvem. Nemůžeme klást rovnítko mezi slovo móda a slovo šatstvo. Odívání tvoří jen její nejmilejší předmět, má ovšem též jiné funkce než módní, jako je ochrana proti nepříznivým povětrnostním podmínkám, funkce estetická,či mravní.

• Módní změny se týkají i úpravy zevnějšku člověka, forem předmětů denní potřeby, nábytku, tvaru dopravních prostředků, forem společenských styků a dokonce umění.

•

Móda se projevuje i v tom, která umělecká díla se kupují, jaké knihy se nejvíce čtou, co se nejčastěji tančí a hraje v divadlech, kinech, rozhlase i televizi, které značky aut nebo druhy nábytku, záclon a koberců jdou nejvíce na odbyt, či jaké rasy psů nejčastěji potkáváme v městských sadech.

Proč se lidé začali oblékat? Co všechno vedlo naše předky k tomu, že začali halit svá obnažená těla? Proč jednou předpisuje příliš mnoho spodniček a zanedlouho oděv prakticky anuluje?

• Na všechny tyto otázky se nám pokusí odpovědět vnější módní činitelé: – – – – – –

Podnebí Sexus Lidská psychika Mravnost Racionální element Estetika • potřeba symbolického vyjádření • uplatnění výtvarného názoru • důkaz nadřazenosti vládnoucích tříd

• Když studujeme dějiny módy, zjistíme, že nejsou dějinami skromnosti a praktického významu oblečení, ale dějinami výrazu sebevědomí, moci a pojetí krásy.

Racionální element • Oděv má udržovat teplotu těla, chránit před ozařováním, povětrnostními vlivy, špínou, prachem a někdy i pískem. • Oděv má být krásný, levný, trvanlivý, užitečný a přitom plně odpovídat současnému stavu vědeckých poznatků a zásadám zdravého rozumu. Musí být čistý, snadno udržovatelný, lehký, vzdušný a umožňovat volnost pohybu. Nesmí nikde svírat a tlačit. • Pěkné oblečení od svého nositele vyžaduje zdravé držení těla a čistotu. • Každá doba v sobě nese svůj ideál krásy, tělesný ideál krásy. • Oděvní vkus souvisí s myšlením a cítěním vládnoucích tříd v jednotlivých epochách vývoje lidstva.

Estetika •

Estetické vnímání a cítění je vlastně schopnost uvědomovat si krásy života.

•

Estetický odkaz skutečnosti v lidské mysli není jen záležitostí individuální psychiky jedince, je podmíněn společensko-historicky. Všechny estetické pocity, vjemy, představy a reakce nutno pokládat za společensky podmíněný odraz skutečnosti.

•

Estetické vnímání není jen vlastnost některých jedinců, ale je to rozvinutá, kultivovaná a společensky podmíněná schopnost člověka pociťovat a uvědomovat si působení všech kladných vnějších podnětů.

•

Podstatnou snahou tvůrců módy by mělo být, aby dávali všem oděvním předmětům nejen tvar účelný, ale i krásný. Modely se nemají nikdy dostat do sporu s krásou a účelností.

• • •

Estetiku oděvu není možno posuzovat bez jeho živého nositele. Šat bez člověka je mrtvý. Oblečení tvoří přirozený celek jen s osobou, které je určeno. Oděv spolu s naším tělem má vytvářet harmonii hmot, čar, materiálu a barev.

•

Vyrovnanost, harmonie, rytmus a jednota jsou důležité pojmy estetiky, které se uplatňují i při vytváření módy.

Lidské tělo se za tisíciletí příliš nezměnilo, lišil se však a liší použitý materiál, technika, střih, ale také vkus

Obr. 1 – Střih pánského wamsu 13. století (1. přední díl, 2. zadní díly, 3. rukáv, ostatní díly jsou k pánskému kabátci )

Obr. 2 – Střih španělského mužského oděvu 15. stol. (1. přední díl, 2. zadní díl, 3. dvoudílný rukáv, 4. límec, 5. šosy kabátce, 6. nárameníky, 7. kalhoty z pásů, 8. krytí)

Obr. 3 - Střih justarcorpsu a kalhot 17. stol. (1. přední díl, 2. zadní díl, 3. rukáv, 4. přeložená manžeta, 5. přední díl kalhot, 6. zadní díl kalhot)

Lidské tělo se za tisíciletí příliš nezměnilo, lišil se však a liší použitý materiál, technika, střih, ale také vkus

Obr. 4 - Střih pánského oděvu kolem r. 1800 frak - (1. přední díl, 2. zadní díl, 3. rukáv límec, 4. límec, 5. zadní díl kalhot, 6. přední díl, 7. pásek, 8.náběry)

Obr. 5- Střih pánského saka r. 1880 (1. přední díl saka, 2. zadní díl saka, 3. límec, 4. rukáv)

Dnes je oděv vyráběn průmyslovým způsobem – pro anonymního zákazníka, nositele zakázkovým způsobem – pro konkrétního zákazníka

Základem pro tvorbu oděvu je: • Znalost anatomie a plasticity lidského těla – Kosterní – Svalová – Kožní soustava

• Fyzické antropologie – Somatometrie – Typologie – Proporcionalita

• Vlastnosti a charakter materiálu • Technologie zpracování • Módní směry a vlivy

Vědy, které ovlivnily vznik SOMATOMETRIE Antropologie - z řeckého slova anthropos = člověk - je součástí biologie. •

•

Studuje celkový tělesný stav somatický i proměnlivost – variabilitu tělesných znaků u současných, historických a prehistorických populací – skupin obyvatelstva. Anatomie - se zabývá makroskopickou stavbou člověka. Je to nauka, která studuje skladbu, strukturu a polohu částí lidského těla. Pro oděváře, stejně jako pro výtvarníky je důležitá anatomie plastická tj. anatomie aplikovaná – zkoumá zevní vzhled těla.

Somatologie •

Je to nauka o lidském těle. Pochází z latinského slova soma = tělo a logos = věda. Zabývá se lidským tělem jeho stavbou a funkcemi. Při hodnocení tvarů a rozměrů lidského těla jsou v rámci antropometrických disciplin vypracována všeobecně uznávaná pravidla a metody popisu těla.

Fyzická antropologie •

Zkoumá lidské tělo z hlediska morfologického (hodnocení vnějších i vnitřních tvarových poměrů) a fyziologického (hodnocení funkcí lidského těla a jeho částí).

Antropometrie a somatometrie •

Jsou to obory, které se zabývají zjišťováním rozměrů lidského těla, jeho proporcemi.

Fyzická antropologie •

Studuje celkový tělesný stav somatický i proměnlivost – variabilitu tělesných znaků u současných, historických a prehistorických populací – skupin obyvatelstva.

• •

Ke zvláště výrazným změnám dochází v jednotlivých obdobích růstu. Vývoj lidského organismu je totiž velice nerovnoměrný, dochází v něm ke střídání období – rychlejšího a pomalejšího růstu (akcelerace – zrychlení, retardace - zpomalení růstu) – posléze následuje období relativního vývojového klidu • • • • • • • • •

•

Novorozenecké období Kojenecké období Období batolete Období předškolního věku Období mladšího školního věku Období staršího věku Období dorostového věku Období plné dospělosti Období zralosti

Obr. 8 Změny tělesných proporcí během vývoje (upraveno podle K. H. Stratze) S tím, jak se tělo vyvíjí v jednotlivých obdobích růstu, se současně mění i tělesné proporce.

Antropometrie a somatometrie •

Stanovení postupů a metod, kterými se zhodnotí a posuzují tvary, rozměry a proporce těla, nezbytné pro konstruování oděvů

•

Somatometrické měření se provádí zpravidla v rámci rozsáhlejších akcí, tyto akce jsou prováděny na celém území státu Při somatickém měření jsou vybrány určité skupiny obyvatelstva a to z hlediska:

•

– – – –

• • •

Věkového Profesionálního oblastního nebo jiného rozdělení

Měření jsou podrobeni náhodně vybraní jedinci Zpracování zjištěných údajů se provádí na základě statistických charakteristik Výsledkem měření jsou poznatky o struktuře populace a slouží k vytvoření: – – – –

Typologie Velikostních sortimentů Pro určování velikostí Při vlastním konstruování oděvů

Tvarotvorné soustavy organizmu člověka Kosterní

Svalová

•

•

Soustava kosterní také ve značné míře určuje proporce, rozměry a tvary lidského těla a jeho částí.

Svaly mají mnoho funkcí. Nejenže zajišťují klouby v určité po­loze, ale umožňují i jejich pohyby, a tím vytvářejí aktivní pohybový aparát.

Kožní •

Z hlediska oděvního průmyslu je důležitá plastická funkce kůže, protože zaobaluje povrch těla a vyrovnává řadu prohloubených míst, ploch, rýh a hrbolů na lidském těle.

Obr. 7 – Svalová soustava lidského těla [7] 1 – ohybač hlavy, 2 – sval trapézový, 3 – sval deltový, 4 – velký prsní sval, 5 – dvojhlavý sval pažní, 6 – trojhlavý sval pažní, 7 – přímý sval břišní, 8 – zevní šikmý sval břišní, 9 – krejčovský sval, 10 – čtyřhlavý sval stehenní, 11 – přední sval holenní Obr.6 – Kostra lidského těla [7] 1 – lebka, 2- páteř, 3 – pletenec horní končetiny (lopatkový), 4- kost hrudní, 5 – žebra (12), 6 – kostra volné horní končetiny, 7 – pletenec dolní končetiny (pánevní), 8 – kostra volné dolní končetiny

Orientace na lidském těle hlavní osy a roviny Roviny a osy na těle: A – rovina mediální– předozadní, B –rovina frontální – čelní, C – rovina transverzální – horizontální; OT – Tělní osa, OPZ – osa předozadní – mediální, OPL – osa pravolevá - transverzální

Hlavní roviny • •

• •

•

Výchozí rovinou je rovina země. Rovina střední - mediální - je rovina svislá, kolmá na výchozí rovinu, jde zepředu dozadu a dělí tělo na levou a pravou polovinu. Roviny šípové - sagitální - jsou všechny další roviny rovnoběžné s rovinou mediální. Rovina čelní - frontální - je rovina svislá, rovnoběžná s čelem, kolmá na roviny sagitální dělí tělo na přední a zadní část. S ní jsou rovnoběžné další čelní roviny. Roviny příčné – transverzální - jsou roviny rovnoběžné s rovinou výchozí, kolmé na roviny mediální, sagitální a frontální. Je-li umístěna transverzální rovina v místě pase, dělí tělo na horní a dolní část.

Tělesné rozměry a jejich druhy pro konstrukci oděvů •

•

Tělesné rozměry - jsou vzdálenosti mezi stanovenými body (somatometrickými), čarami a rovinami přesně zjištěnými na povrchu těla měřené osoby. Zjišťují se speciální antropometrickou technikou. Jsou základem pro konstrukci střihů. ČSN 80 0090 Metodika měření tělesných rozměrů - tato norma stanovuje somatometrické body na těle a obecné zásady a metodiku měření tělesných rozměrů

Dvě cesty pro zjišťování tělesných rozměrů • Metody kontaktní - při nichž dochází k přímému dotyku (kontaktu) měřidla a těla měřeného probanda za použití techniky klasické antropometrie, jako antropometr, torakometr, pelvimetr, kefalometr, posuvné měřítko, dynamometr, kaliper, úhloměr, měřící páska apod.

• Metody bezkontaktní - měření bez přímého dotyku, vycházející z optického záznamu, netradiční metoda zjišťování tělesných rozměrů

Pomůcky využívané v klasické antropometrii Antropometr a Torakometr Pelvimetr – měření ramenní a pánevní šířky Kefalometr - měření přímých vzdáleností na hlavě Měřící páska

Goniometr – měření sklonu ramen

Měřidlo nohy Konturograf - snímání obvodových kontur Váhy - zjišťování hmotnosti

Měření povrchu lidského těla bezkontaktní metodou na TU v Liberci •

2D aktivní triangulace - znamená označení povrchu objektu světelným pruhem

•

Aktivní je zdroj světla – světelný pruh

•

Aktivní triangulační metodu lze obecně matematicky popsat na základě znalosti všech vnitřních i vnějších parametrů kamery

•

Scanování světelným pruhem má jednodušší konstrukci a jednodušší popis

Systém „MaNescan“ pro scanování povrchu lidského těla Rotační podstavec bez a s anatomickými holami Kalibrační předmět

LaserRamenový – pro nasvícení povrchu těla stojan polovodičový čárový laserový modul IMM-1255L-635-1100-K (LAS63/01-Linie)

Fotoaparát – snímač obrazu Nikon COOLPIX 4500 Velikost obrazu 1600x1200 bodů

Scanování povrchu lidského těla •

Pořízení kalibračních snímků je provedeno ve čtyřech krocích, pro r1=0, r2=100mm, r3=200 mm, r=300 mm. Snímky jsou pořízeny za světla a za tmy

•

Proband oděn v prádle si nasadí ochranné brýle a postaví doprostřed na rotační podstavec tak, aby laserový paprsek procházel vertikálně středem zad. Zaujme postoj s mírným rozkročením, pažemi ohnutými v lokti a rukama opřenýma v bocích

•

Pořizování snímků jednotlivých scanů snímané postavy po každém pootočení rotačního podstavce o 9 stupňů v temné místnosti provádí obsluha celého zařízení Snímky jednotlivých scanů představují profily řezů objektu, přičemž každý z nich představuje profil pohledu pod jiným úhlem.

Ukázka jednoho snímku scanované linie

Výpočet souřadnic x, y, z – Matlab, Excel, MIT_MaNescan Import dat do 3D CAD programu CATIA

Měření na těle postavy v 3D CAD programu CATIA • • • • • • •

kótování měření vzdáleností měření polyline linií určení souřadnic bodů vyznačení bodů vytvoření přímých linií vytvoření polyline

Zobrazení horizontálních rovin a měření výškových rozměrů

Zobrazení a měření linií řez vertikální rovinou

Zobrazení a měření obvodových linií řez horizontální rovinou

Metodika měření tělesných rozměrů kontaktním a bezkontaktním způsobem

Možnosti vyobrazení a měření povrchu lidského těla v programu CATIA

Proporční členění lidského těla na 100 dílů

Znázornění výškových rozměrů pomocí kót

Znázornění řezů, čelních a profilových šířek a obvodových rozměrů

Řezy na těle - pohled shora

Obecná pravidla pro konstrukci oděvů Označení konstrukčních přímek v konstrukci oděvu

Konsrukční síť a vytvoření základní konstrukce Bodové označování

Kótování

Základní konstrukce halenky (šatů)

Konstrukce dámského trika

Základní tělesné rozměry: výška postavy, délka zad, šířka zad, délka oděvu, obvod krku, obvod hrudníku,obvod pasu, obvod sedu, šířka ramene, délka rukávu, …

Základní tělesné rozměry: délka zad, šířka zad, délka oděvu, obvod krku, obvod hrudníku, délka rukávu, …

Způsoby konstruování a modelování oděvů • 1) Ručně – s využitím rýsovacích potřeb

Model halenky

Základní střihové díly pro modelování halenky Základní střih předního dílu

Základní konstrukce dámské halenky Modelové řešení levého předního dílu Základní střih předního dílu a vyznačení modelového řešení

Modelové řešení pravého předního dílu

Způsoby konstruování a modelování oděvů 2) S využitím výpočetní techniky • Přímé konstruování pomocí 2D CAD programů – Pomocí nástrojů programu – obdélník, linie, bod, úhly, kružnice – Definice obrysu dílu – vytvoření dílu

• Pomocí makra – součást 2D CAD programů – Sestavení programu • • •

Pro základní konstrukci Pro modelové řešení Vytvoření dílů

– Spouštění makra - automatické

• Modelování – – – –

Převádění výběrů Členění dílů podélně a příčně Vytváření záhybů, protizáhybů, řasení Přidávání švových a koncových záložek

Způsoby transformace střihového dílu do počítače • CAD systémy jsou v dnešní době na takové úrovni, že umožňují více způsobů přenosu střihových dílů do počítače. Existuje celkem pět způsobů transformace střihového dílu do počítače:

• • • • •

scanování digitalizace přímá konstrukce pomocí tzv. MAKRA automatická konstrukce

Skenování • Ke snímání obrazu střihového dílu se používá velkoplošný scanner, dále Nscan, Nscan formátu A3, Nscan kamera. • Jedná se o digitální snímač, kterým se přenáší obraz střihového dílu nebo souboru střihových dílů do počítače. Snímání je založeno na postupném snímání sloupců po jednotlivých řádcích – systém CYBRID.

• Snímání obrysu, linií a bodů s využitím odpovídajícího software – Nscan…

Digitalizace • Digitalizace je v podstatě snímání souřadnic bodů vyznačených na obrysu a uvnitř snímaného střihového dílu. • Digitalizace udává postup snímání obrysu dílu, který je vázán na přesný způsob označování dílů, názvy bodů, linií a dále na název fazony, stupňovací tabulku a základní velikost. • Digitalizace pracuje na principu elektromagnetických impulzů. • Digitalizovat je možné: – Jednotlivé díly – Velké díly, které se na digitizér nevejdou najednou. Snímání pak probíhá po částech. – Střihovou síť jednotlivých dílů – Snímání více referenčních linií – název linie (např. G1), sejmutím linie G2, atd.

Digitizer snímač souřadnic stupňovacích bodů

Snímání a stupňování bodu 7:

Stupňovací bod 7 má souřadnice: (x7, y7) Stupňovací bod 7 po vystupňování má souřadnice: (x7+Δx7), (y7-Δy7)

Přímá konstrukce • CAD systémy dnes dávají možnost zhotovení střihové konstrukce bez použití tužky, pravítka, kružítka a gumy. • Základ pro konstrukci tvoří: díl – obdélník, čtverec, kruh.

• Místo výše uvedených nástrojů je využíváno nástrojů programu a základních stavebních prvků pro tvorbu bodů, linií, dílů, dále klávesnice a myš. • Princip spočívá v nanášení horizontálních a vertikálních úseček, křivek a ve využívání konstrukčních nástrojů programu nezbytných ke zhotovení daného dílu nebo jeho součásti.

Konstrukce a modelování v CAD systému AccuMark

Uživatelský panel nástrojů - zobrazit

Uživatelský panel nástrojů - bod

Uživatelský panel nástrojů - linie

Uživatelský panel nástrojů - díl

Uživatelský panel nástrojů - stupňování

Konstrukce pomocí MAKRA •

Jedná se o způsob konstruování nepřímým způsobem. Princip je založen na vytváření programu pro konstrukci daného typu oděvu s tím, že výrobce systému sestavil pokyny pro zápis úkonů pro konstruování.

•

Makro, je uložená posloupnost funkcí, která se po spuštění vykonává automaticky v tom sledu, v jakém byla vytvářená. Tvorba makra má smysl tom případě, pokud k dosažení určitého výsledku se používají stále stejné funkce ve stejném pořadí, např. při tvorbě podšívek, dílů pro podlepování apod.

•

Makra je možné tvořit dvěma způsoby: – v absolutním režimu, tj. vytvoření makra automaticky se stále stejnými konstantními hodnotami – v režimu zadávání - makro je vytvořeno obecně platnými vzorci a spouští se tak, že při chodu makra se zadávají konkrétní hodnoty buď tělesných rozměrů nebo jejich částí, koeficientů a absolutních členů apod. – nebo je makro vytvořeno obecně platnými vzorci s vazbou na tabulku velikostí a konstrukčních rozměrů a při spouštění makra se vybere pro zobrazení jedna nebo více velikostí, popřípadě síť velikostí.

Program MAKRA a vyobrazení v CAD systému InvenCAD

Tvorba MAKRA v CAD systému AccuMark

Automatická konstrukce • Jedná se o způsob získávání obrazu střihového dílu na obrazovce na základě předem vytvořeného programu postupu „určité“ konstrukce oděvního výrobku podle dané konstrukční metodiky. • Práce v takovém systému spočívá ve vkládání: – tělesných rozměrů, – hodnot přídavků a koeficientů, které ovlivňují výsledný obraz konstruovaného oděvního dílu. • Uživatel však musí konstrukční metodiku perfektně ovládat, aby věděl, jak a kterou hodnotou může výsledný obraz oděvního dílu ovlivnit - obraz střihového dílu se následně vykreslí automaticky. • U takového systému se každá další menší nebo větší velikost získá opakovanou konstrukcí, nikoliv stupňováním.

Automatická konstrukce CAD systém PDS Tailor ClassCAD Zlín

Stupňování střihových dílů •

Program v CAD programu pro stupňování bude uveden do provozu jen za předpokladu splnění dvou podmínek: 1. vytvoření stupňovací tabulky 2. vložení střihového dílu do systému (digitalizací nebo přímým konstruováním) •

Stupňovací tabulka musí být připravena předem, neboť se na ni při digitalizaci odvoláváme.

• • • • •

Stupňovací tabulka obsahuje: název tabulky, velikosti dle velikostního sortimentu, stupňovací body (jména stupňovacích bodů) hodnoty stupňovacích pravidel, které udávají vzdálenosti, tj. intervaly a směr posunu stupňovacích bodů v osách x a y při vytváření větších a menších velikostí, tj. při stupňování.

Stupňovací tabulka obsahuje •

NÁZEV TABULKY kód, libovolně volitelný, který si stanoví každý podnik sám. Kód může být složen z čísel nebo písmen v rozsahu stanoveného maximálního počtu míst. Je vázán na velikostní sortiment a kategorii pohlaví a věku, popřípadě na druh oděvu a rok výroby.

•

OZNAČENÍ VELIKOSTÍ je vázáno na zpracovávaný velikostní sortiment, např. německý velikostní sortiment HAKA pro muže a DOB pro ženy, náš národní sortiment apod.. Příklad značení velikostí: 36, 38, 40, ..., 48 46, 48, 50, ..., 62 2446, 2466, 2486, 2506, ..., 2626 M, L, XL, XXL, …

•

ZÁKLADNÍ VELIKOST velikost, ve které se zhotovuje model oděvu, tj. střih, který je výchozím při vstupu do počítače. V našem případě je to např. velikost 40.

Stupňovací tabulka obsahuje •

STUPŇOVACÍ BODY body umístěné na obvodu nebo uvnitř dílu, v nichž dochází ke změně polohy bodu vlivem stupňování. Číslují se od 1 po 999 a umísťují se tam, kde se protínají linie (přímky a křivky), tj. v rozích střihu nebo v místě změny směru sousední linie. Slouží ke stanovení šířek a délek střihu, tj. k měření vzdáleností z bodu do bodu. Stupňovací bod na základní velikosti odpovídá bodu na ostatních velikostech.

•

HODNOTY STUPŇOVACÍCH PRAVIDEL přírůstky Δx a Δy, tj hodnoty, které určují velikost a směr posuvu bodu sousedních velkostí ve vztahu k výchozí velikosti. Stanovují se výpočtem nebo grafickou cestou. Výpočtem, tj. na základě konstrukčních vzorců, jejichž velikost se stanovuje k počátečnímu bodu souřadnicového systému. Graficky, tj. konstrukčně - konstruováním základní a sousedních menších a větších velikostí a odměřením jednotlivých x-ových a y-ových vzdáleností.

Typy stupňování • Pravidelné stupňování - stupňovací hodnoty mají stále stejné intervaly mezi velikostmi na ose x a y. Průběh je lineární.

Typy stupňování • Nepravidelné stupňování - intervaly stupňovacích hodnot se mění na ose x a y. Průběh je nelineární. Vyskytují se tzv. zlomové velikosti.

Stupňování v CAD systému AccuMark

Stupňování střihových dílů •

Po náležité modelové úpravě střihového dílu v počítači lze přistoupit k vystupňování střihového dílu.

PROCESEM STUPŇOVÁNÍ se rozumí zvětšení nebo zmenšení střihového dílu podle předem daných pravidel, které udávají hodnoty stupňovacích přírůstků uložených ve stupňovací tabulce. Během procesu stupňování lze provádět: • • • • • • • •

kontrolu čísla stupňovacího bodu kontrolu stupňovacích hodnot x, y změnu stupňovacího bodu změnu stupňovací hodnoty x, nebo y, popřípadě obou rušení stupňovacího bodu přidání stupňovacího bodu přenesení jednoho stupňovacího bodu včetně stupňovací hodnoty na nový díl přenesení všech stupňovacích bodů včetně stupňovacích hodnot na nový díl – počet stupňovacích bodů na obou dílech musí být stejný CAD systémy umožňují: • proces stupňování stále sledovat na obrazovce • vidět jen konečný vystupňovaný díl nebo skupinu dílů na obrazovce

•

Výsledkem procesu stupňování je databanka dílů (sada) všech velikostí, uvedených ve stupňovací tabulce, náležejících k danému vzoru nebo-li fazoně.

Polohování oděvních dílů a součástí •

POLOHOVÁNÍ – je pokládání střihových šablon na oděvní materiál s cílem dosáhnout optimálního využití plochy textilie. Určením správné polohy jednotlivých střihových šablon se zajistí nejen potřebná a požadovaná kvalita výrobku, ale i minimální spotřeba oděvního materiálu. Nakreslená střihová poloha se nazývá polohový plán. Polohujeme střihové šablony ⇒střihové díly s přídavky na švy a záložkami

Polohování oděvních dílů a součástí • Uspořádání střihových šablon ve střihové poloze závisí na: – fazóně • • •

počty dílů počty velikostí jednopolohy až čtyřpolohy

– použitém druhu materiálu (dezén, šíře, vzor) • • • • • •

Vrchový, podšívkový, vložkový materiál Vlas – referenční linie Káro – sesazovací body Povolení rotace dílu Blok – u kárových materiálů Nárazník – u kárových materiálů

– technologii nakládání • • •

Materiál v přehybu Rozložený materiál Hadice - pletenina

– technologii oddělování • •

Zástřihy - typ Vrtané otvory

Minimalizace technologického odpadu • •

Obecně platí - čím více velikostí a druhů oděvů je obsazených ve střihové poloze (např. vesta, sako, kalhoty), tím výhodněji lze střihové šablony položit na materiál a tím docílit maximální spotřebu materiálu - výtěžnost. Délka polohy je omezená délkou nakládacího stolu.

Vztahy pro výpočet výtěžnosti polohy

• • • • • •

Bp…šířka polohy *m+ Lp …délka polohy *m+ Sp…plocha polohy *m2] ΣSi…plocha všech střihových součástí *m2] e …výtěžnost polohy *%+ Ot…technologický odpad *m2]

Způsoby POLOHOVÁNÍ • Výchozí pro sestavování střihové polohy je sada střihových šablon pro každou fazónu a každou velikost. • Tuto sadu střihů lze polohovat ručně nebo pomocí CAD systému a to interaktivně nebo automaticky.

SYSTEMATIKA POLOHOVÁNÍ •

Systematikou polohování se rozumí: – –

uspořádaní střihových šablon ve střihové poloze v závislosti na fazóně, textilním materiálu (druh, dezén, šířka, jakost, atd.) a technologii oddělování a spojování. Při nastavování střihových šablon do střihové polohy se v praxi požívají různé metody nakládání.

1. Jednopolohy – je to kompletní sada střihových dílů pro jeden výrobek. Z hlediska výtěžnosti je většinou nevýhodná, proto se využívá kombinací, případně násobků velikostí jednotlivých výrobků. 2. Vícepolohy – obsahují kompletní sadu střihových dílů pro více výrobků. Může být pro jeden druh výrobku ve více velikostech, více druhů výrobků v jedné velikosti nebo pro více druhů výrobků v různých velikostech.

Polohování v CAD systému AccuMark

Návaznost vzoru na výrobku sako, kalhoty, vesta polohování „napřesno“ a „nahrubo“

OPTIMALIZACE VÝROBY S VYUŽITÍM

OPTIPLANU Systém Optiplan je programové vybavení, pomocí něhož asi 300 výrobců oděvů řídí svoje stříhárny. Zahrnuje více než 50 programů.



Poskytuje možnost komplexního řešení a plánování výstřihu včetně kalkulace nákladů a spotřeby materiálu, při dosažení výrazných úspor živé práce a materiálu.



Automaticky plánuje střihové polohy pro pokrytí výrobní zakázky.



Zohledňuje všechny technologické podmínky pro výstřih, nastavené uživatelem v parametrické tabulce – použitou nakládací technologii, rozměry stolů, metodu nakládání, maximální výšku nálože. Parametrické tabulky obsahují velikostní sortiment, fiktivní obvody a plochy střihových dílů, fiktivní výtěžnost a spotřeby, charakter materiálu, skutečnou šířku materiálu apod. Tyto informace jsou základem pro automatický výpočet návrhu poloh v systému Optiplan.



Systém automaticky zpracuje plán výstřihu ve formě přesných a podrobných instrukcích včetně grafického zobrazení nálože.



Vypočítá ke každé zakázce náklady všech metod nakládání a porovná je. Vybere z nich metodu nejvhodnější, s nejnižšími náklady.



Spočítá spotřebu materiálu, čas nakládání a řezání, náklady a velikostní sortiment pro každou nálož a celkem na výrobní zakázku.

OPTIPLAN 

Automaticky provádí optimalizaci přiřazení rolí k jednotlivým náložím.



Spotřebovaný materiál automaticky odečítá ze skladové evidence, zbytkové metráže vrací do skladové evidence.



Obsahuje integrační program, který zakázky na stejnou fazonu s použitím odpovídajícího materiálu spojí dohromady. Zakázky však musí mít stejný okruh velikostního sortimentu.



Umožňuje využití polohy ze staré zakázky do nové v případě, že se jedná o stejnou fazonu. Jejich uplatnění je však optimalizováno podle nákladových kritérií.



Polohy jsou archivovány v knihovně poloh. Kromě této knihovny se může použít knihovna pro nežádoucí kombinace velikostí. Program v ní vyhledá kombinace, kterým se má vyhnout.



Výstupem ze systému Optiplan jsou informace, které se doplní do plánů na oddělení rozpisu výroby. Toto oddělení rozesílá kompletní plány po podniku: do skladu, na dispečink, na střihárnu, kde pracovníky střihárny informuje o technice výřezu a technologii nakládání. Obsahuje seznam všech poloh, kombinace velikostí, počet listů a kusů výrobků, délka polohy a nálože, spotřeba materiálu. Závěr tabulky uvádí celkový počet kusů, délku polohy, spotřeby materiálu na celou zakázku.

Optiplán - METODY NAKLÁDÁNÍ • Metody nakládání, které Optiplan používá při porovnávání nejvhodnější metody s nejnižšími náklady. • Neřetězová nálož – používá se u jednobarevného dezénu při velkém počtu kusů. Z hlediska vysokých nákladů na zpracování je neřetězová nálož neefektivní u vícebarevného dezénu. Vytvářejí se samostatné nálože pro jednotlivé dezény a polohy, nálože mají rozdílnou výšku a délku.

Optiplán - METODY NAKLÁDÁNÍ • Řetězová nálož (bloková) – nálože mají stejnou výšku, ale rozdílnou délku. Náklady na polohování jsou poměrně nízké.

• Jednostranně stupňovitá nálož (kaskáda) – při této náloži dochází k časové úspoře řezání a k zvýšení účinnosti polohování.

Optiplán - METODY NAKLÁDÁNÍ • Oboustranně stupňovitá nálož (pyramida) – zde je největší úspora materiálu a času potřebného na dělení. Rozdílná je výška i délka u jednotlivých listů nálože.

Software pro Textilní a oděvní DESIGN • • • • • • • • •

Vytvoření střídy vzoru materiálu s potiskem Vytvoření střídy vzoru kárového materiálu Redukce a čištění barev vytvořeného vzoru Vytvoření skici postavy dle předlohy s aplikací textury materiálu Výběr barev, definice barev a tvorba palety barev Vytvoření katalogu a dezénů vzorku textilního materiálu Simulace 3D na postavě s obměnou textury Návrh tkané textilie (střída vazby a barva nití) Návrh pletené textilie (simulace oček, sloupků, řádků)

Fima GERBER designer • Artworks Studio • Vision Fashion Studio – – – – – – – –

Photoshop Artworks ColorBook Palete Colorways Draping Easy Weave Easy Knit

DESIGN – návrh textilie Artworks Studio – Photoshop – Colorways Easy Weave – Easy Knit

Navrhování modelu – program Photoshop

DRAPING – simulace 3D (obměny textury – zachovány stíny a záhyby)

Software AccuMark a V-Stitcher vytvoření oděvu na virtuální postavě

Sešití střihových dílů saka Při „sešívání“ střihových dílů dámského saka se musí dbát na to, aby nedocházelo ke špatnému sešití vlivem neznalosti technologického postupu

Oděv na virtuální postavě V-Stitcher

Aplikace oděvních doplňků na oděv • Program V-Stitcher umožňuje vytvoření libovolného oděvu • dokáže vytvořit věrohodnou simulaci oděvních doplňků na kteroukoliv část oděvu. • Mezi oděvní doplňky patří drobná oděvní příprava - knoflíky, zdrhovadla, druky, prýmky, přezky, různé druhy švů a stehů a ozdobného prošití, a také aplikace jako jsou různá loga, obrázkové potisky, ale i součásti oděvu, tj. patky, kapsy, pásky, apod. • Jednotlivé oděvní doplňky lze vytvořit skenováním, popřípadě vlastní tvorbou pomocí Photoshopu a Artworks Studia • K simulaci na oděv byly použity tyto oděvní doplňky: • aplikace stehu • aplikace knoflíku a kapsy

Vývoj počítačového umění je spjat s technickým vývojem • Počítačová grafika se objevila v r. 1960 • Vývoj a rozšiřování funkcí, specializace počítačových programů na nejrůznější oblasti a použití • Univerzální kreslící programy pro libovolnou profesi • Nákladná výroba prototypů všech výrobků různých odvětví • Cíl – usnadnit a zefektivnit práci