Zásady restaurování slinuté keramiky II. Ljuba Svobodová, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. Oddělení záchranných výzkumů, pracoviště Restaurátorské laboratoře, Keramická laboratoř, Letenská 123/4, 118 01 Praha 1 – Malá Strana Tento příspěvek navazuje na Svobodová L.: Restaurování slinuté keramiky. Rekonzervační zákroky. Publikováno in: Zpravodaj STOP 12, No. 4 (2010), str. 60 - 73. Odstraňování starých adheziv K odstranění historického lepení se přistupuje v případech, že došlo k nepřesnému spojení, k nedokonalostem spojených s technikou lepení, k nežádoucím barevným změnám. Je však třeba vzít v úvahu, že odstranění lepidel přírodního pryskyřičného, ale i syntetického, epoxidového, typu se provádí velice obtížně. Nevyhovující spoje s neznámým adhezivem se nejprve rozrušují teplou vodou s detergentem a poté mechanicky vhodnými nástroji. V případě neúspěchu se přistupuje k použití tlakové tamponády – stírání tamponem namočeným ve vhodném rozpouštědle a na konec, když se nic nedaří a nepřesné spoje se starým lepidlem stále drží, naložením těchto střepů do lázně s vhodným rozpouštědlem v zakryté nádobě. Režim ponoru musí být monitorován. Začíná se zpravidla nejslabšími rozpouštědly – ethanolem, acetonem, toluenem, atd. Nedaří-li se rozpustit, uvolnit, nabourat starý spoj, přechází se k efektnějším rozpouštědlům nebo jejich směsím.
Obr. 1 – Střepy rozbité nádoby na med byly již v minulosti lepeny. Stárnutím lepidlo degradovalo a změnilo své mechanické a estetické vlastnosti. Došlo k poklesu pevnosti spojů. Okolí lomových ploch bylo potřísněno lepidlem.
1
Obr. 2 – Očištění od zbytků starého zdegradovaného lepidla bylo provedeno kombinací mechanického a chemického čištění. Hrany byly čištěny za sucha vhodnou instrumentací – skalpely apod. Toto čištění však bylo neuspokojivé a bylo přikročeno k ponoru do lázně s acetonem. Aceton rozpustil stopy lepidla a hrany byly dočištěny vodou za pomoci jednosvazkového kartáčku.
Obr. 3 – Očištěné střepy po vysušení při laboratorní teplotě byly vyhledány a slepeny do původního stavu polyakrylátem s obchodním názvem AXILAT 500.
Obr. 4 – Rozbitý podnos byl také neodborně slepen – výškové rozdíly. Došlo i k druhotnému uvolnění fragmentu. Porcelán byl silně znečištěn i na povrchu.
2
Obr. 5 – Podnos byl dekomponován v lázni s teplou vodou s přídavkem detergentu SPOLAPON AES 253, přibližně 1 % ve vodě. Po čištění v lázni s detergentem byl zajištěn dokonalý oplach kohoutkovou vodou a na závěr destilovanou vodou. Zbytek čistidel v těle objektu může způsobit degradaci adheziv a výplní! Hrany uvolněných fragmentů byly dočištěny v zakryté lázni s 30 % H2O2. Zakryté kádinky jsou ideální pro ponor střepů do vhodné chemikálie či rozpouštědla. Tlakovým tamponováním H2O2 byly odstraněny i přetrvávající skvrny v ploše. Po chemickém čištění je velmi důležité dbát na dokonalou neutralizaci použitých chemikálií. Dokonalý několikanásobný oplach ve vodě a na závěr v destilované vodě je nutností!
Obr. 6 – Střepy byly vyhledány podle příslušnosti k tělu ošetřovaného předmětu.
3
Obr. 7 – Střepy byly slepeny epoxidovým lepidlem Hxtal NYL – 1. Při lepení je třeba dbát na vzájemné upevnění lepených ploch, neboť mají značnou náchylnost k posunutí. Dále je třeba zajistit, aby epoxid z lepených míst nevytekl. Velkou nevýhodou je dlouhý čas potřebný k vytvoření dostatečně pevného lepeného spoje. Spoje se vytvrzovaly 7 dnů. Ztráty v ploše byly dotmeleny sádrovou hmotou s obchodním názvem ZELLAN. Mechanická retuš byla provedena flexibilními brusivy.
Obr. 8 – Barevná retuš dotmelených ploch byla provedena minerálním práškovým pigmentem pruská modř KREMER Pigmente rozdělaným v akvarelovém médiu KREMER Pigmente.
4
Obr. 9 – Glazura byla naimitována 30 % PARALOID B72 v acetonu.
Obr. 10 – Minerální pigmenty Mokré čištění
Obr. 11, 12 - Při čištění tenkostěnného materiálu je dobré dostatečně velkou nádobu vyložit měkkou textilií, aby nedošlo k otluku křehkého materiálu. Nutno často měnit vodu a nezapomínat na závěrečný oplach v čisté vodě, zejména při použití detergentu.
5
Vyhledávání a lepení fragmentů
Obr. 13 – Vyhledané střepy se postupně sekvenčně lepí v celek, zpravidla od spodní části. Slepené dno vytváří výchozí bod pro umísťování dalších střepů. Dále jsou střepy postupně lepeny spirálovitě okolo hran horní hranice dna směrem vzhůru k hornímu okraji tak, aby se nevytvořil zámek, znemožňující vložení a vlepení dalšího příslušného střepu. Konzervátor neustále musí myslet dopředu. Menší střepy jsou lepeny ve větší celky a ty opět ve větší, až se mohou vkompletovat do příslušné části vznikající nádoby. Při lepení je nutné postupovat systematicky, plynule rovnoměrně na všechny strany, aby nebyla narušena stabilita, kompaktnost a vyvážení rostoucí nádoby, aby se nepřekotila, nepřevrhla a nebortila. Lepeným spojům musí být dán dostatečný časový prostor pro dokonalé vytvrzení. Časový limit se prodlužuje v souvislosti s narůstajícím počtem slepených střepů a tím spojenou zvyšující se hmotností vznikající nádoby. Střepy se lepí kus po kuse a pokračuje se vždy, když předchozí díl pevně drží. Vypružení, které je způsobeno uvolněním napětí, k němuž dochází uvnitř objektu v průběhu výpalu, zejména u slinuté keramiky znamená ztrátu původního vzhledu. Rozbitý předmět nelze ideálně sloučit. Rozbité kusy se nedají přesně k sobě spojit. Vždy zůstane mezírka nebo hranka, i když se střepy sesadí dohromady. Práci ulehčuje dvojitý typ svěráku, svorky, udržující střepy v ideální poloze, než dojde k dokonalému vytvrdnutí lepicího systému.
Obr. 14 – Schéma postupu lepení.
6
Obr. 15 - Střepový materiál po vyčištění a vyhledání.
Obr. 16 - Váza po slepení (AXILAT 500).
Doplňování a mechanické retuše ztrát Tvarová rekonstrukce chybějících a poškozených částí není pravidlem, je třeba uvážit, zda je k dispozici dostatek původního materiálu a zda má smysl celek obnovit. Vždy se jedná o otázku míry rekonstrukce. Míra doplňování ztrát a následné mechanické i barvící retuše se řídí: Etickými zásadami konzervování a restaurování. Stupněm dochování původního střepového materiálu. Technologickými, konstrukčními možnostmi. Budoucím uplatněním restaurovaného předmětu – výstavní účely, uložení v depozitáři, pro potřeby dalšího studia atd. Doplňování vychází z míry dochování originálu. Pro rekonstrukci celých předmětů je potřeba cca 2/3 dochovaného pláště předmětu, na jehož základě se bude moci doplnit zbytek těla. V tomto objemovém množství musí být zastoupen ideální profil, průřez celého ošetřovaného předmětu. Pozor na novotvary! Předlohou plastických doplňků (ouška, výstupky, atd.) jsou stávající originály. V místech, kde není možné jasně identifikovat původní tvarosloví, nesmí být tvar doplňován. Není nutné za každou cenu vytvářet celé doplněné předměty. U starších muzejních sbírek se objevují celé nádoby vytvořené na základě jednoho malého střepu, většinou okraje, nebo naopak složené ze střepů více nádob → mozaika v plášti. Vždy musí být patrné rozhraní mezi původním dochovaným materiálem a novodobou výplní. Spoj, kde se výplň dotýká původního materiálu, musí být vždy rozeznatelný a nesmí být matoucí. Pozor! U jemného porcelánu zvlášť rušivě působí vylámané kousky originálního materiálu podél lomů.
7
Obr. 17 - Talíř s odlomeným fragmentem z praporu.
Obr. 18 - Podle dochovaného okraje otisknutá podložka z dentálního vosku.
8
Obr. 19 - Po dosádrování a mechanické retuši výplně do ideálního stavu.
Obr. 20 - Po dobarvení (školní akvarelové barvy) a nasimulování glazury (10 % PARALOID B72 v acetonu). Barevná retuš, tónování ztrát Barevná sjednocující retuš doplněných míst co nejvíce simuluje původní barevný fond zpracovávaného nálezu a to s ohledem na zásadu etického konzervování → doplňovaná místa mají být o stupeň, tón světlejší, aby v detailním pohledu náhradní výplně zůstaly čitelné. Zlaté pravidlo: musí být jasně vidět, kam až sahá realita a co bylo doplněno. Doplňovaná, nabarvená, natónovaná, uměle napatinovaná místa musí harmonizovat, korespondovat s původním barevným fondem, s originálem. Důležité je, aby nabarvení působilo přirozeně, harmonicky s originálem a ne jako pěst na
9
oko. Barevná retuš nesmí podtrhávat dojem cizorodého, studeného, implantovaného materiálu, jenž byl použit na doplnění ztráty ve hmotě. Dobarvení doplněných ztrát, historizující úprava a nasimulování stárnutí se musí provést bez porušení autenticity objektu. Některé barvící retuše, především nanášení barev stříkáním, mají tendenci zastírat restaurování a mohou klamat diváka. To je stále více považováno za neetický přístup k restaurovaným objektům. Techniky barvení Techniky nanášení barev jsou známé z malby. Na základní barevné vrstvě se dají provádět nejrůznější malířské techniky: promývání barev, lavírování, barevné tónování, domalovávání, stínování, nanášení dalších barev a jejich kombinování, tupování mořskou houbou. Po nanesení základového barevného podkladu je také možné plochu promývat vodou z mechanického rozprašovače (airbrush – vzduchový nástroj). Pro oživení doplněného místa a dolaďování jemných barevných korekcí je možné vytvářet ve druhé vrstvě na zabarveném podkladu směs barev přímo z palety. Barevným vrstvením získává zpracovávaná plocha třetí rozměr, hloubku, přirozenost, barvitost. Valéry – jemné přechody, odstupňování tónové intenzity barvy od jasnosti do sytosti tmavých tónů. Jemným štětečkem se nanáší namíchaná barva do štětce s vodou navlhčeného podkladu. Dotýkat se jen špičkou štětce, zlehka a nanášet malé množství barvy. Tak lze dosáhnou i plynulých valér na větší ploše. Zásady barevné retuše Při práci s barvami pozor na přesahy! Barva nesmí zasáhnout původní střepy. Pozor na nedomalovaná místa, okraje, hranky bílých doplněných ploch. Na nabarvené ploše nesmí být znát viditelné stopy tahů po štětci. Malované ornamenty, dekory, vzory se doplňují pouze tehdy, je-li 100 % jistota, jak ornament vypadal, jak navazoval. Návrh se provádí čárkovanou retuší. Pozor na stříkané retuše!
Obr. 21 – Odlité a oretušované výplně před barvením
Obr. 22 – Výplně talířů po barevné retuši
10
Další způsoby doplňování ztrát
Obr. 23 - Pro dolití odštípnutého okraje bylo připraveno podpůrné lůžko z vykrývací pásky.
®
Obr. 24 - Drobná ztráta z okraje byla dolita lepidlem UHU porzellan.
11
Obr. 25, 26 - Stav po dolití a mechanické retuši. Lepidlo samo o sobě imituje vzhled porcelánu, proto nebylo nutné provést barevnou retuš ani imitaci glazury.
Obr. 27 - Rozbitá miska
Obr. 28 - Miska po vyčištění a slepení (Hxtal NYL – 1).
Obr. 29 - Ztráta byla dolita výplňovým materiálem Zellan, smíchaným s minerálním pigmentem (siena přírodní) na odpovídající barevnost střepu.
12
Obr. 30 - Miska po mechanické retuši flexibilními brusivy.
Obr. 31 - Imitace glazury syntetickou glazurou za studena. K věrohodnému vzhledu došlo smícháním lesklé a matné GOLDEN Porcelain Restoration Glaze Gloss a Matte KREMER Pigmente.
13
®
Obr. 32 - Ruční domodelování ztráty epoxidovou plastelínou UHU 7933 Repair all-plastelína. V případě, kdy není zachována předloha, restaurátor musí vymyslet, jak asi doplněk vypadal. Je možné jako v tomto případě, modelovat volně z ruky za pomoci vhodné instrumentace rovnou na chybějícím místě objektu. Pravá domodelovaná nožka ovečky se však neudržela na místě. Po vytvrdnutí byla přilepena 50 % PARALOID B72 v acetonu.
Obr. 33 - Barevná retuš ztrát temperovými barvami – Artists´ Water Colour s přidáním penetračního PA Sokrat 6492.
Obr. 34 - Porcelánové střepy
Obr. 35 - Střepy po vyčištění mokrou cestou a vyhledání
14
Obr. 36 - Stav po slepení (30 % PARALOID B72 v acetonu).
®
Obr. 37 - Drobné ztráty byly dotmeleny epoxidovou modelínou UHU 7933 Repair all-plastelína.
Obr. 38 - Doplněné ztráty byly nazlaceny zlatícím bronzem SCHMINCKE.
15
Obr. 39 - Vzorník zlatých a stříbrných odstínů
16