Demonstrace, starch a napětí ve vybraných lokalitách - Nový Bor

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Bakalářská práce

Demonstrace, starch a napětí ve vybraných lokalitách - Nový Bor Kateřina Šindelářová

Katedra pastorační a sociální práce Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc ETFK kombinované studium Pastorační a sociální práce

Praha 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci, s názvem Demonstrace, strach a napětí ve vybraných lokalitách Nový Bor napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

Kateřina Šindelářová

V Praze dne 30. 4. 2015

2

Bibliografická citace Sociální politika a sociální práce – Demonstrace, strach a napětí ve vybraných lokalitách: Novoborsko: Bakalářská práce / Kateřina Šindelářová; vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. Praha, 2015. s.

3

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá pohledem občanů Nového Boru na situaci v jejich městě. Práce je rozdělena na dvě základní části, teoretickou a praktickou. V části teoretické se práce zaměřuje na historii Romů a migraci Romské populace do České republiky. Dále se práce zabývá působením Romů v naší společnosti a s tím související problematikou, díky níž dochází k demonstracím, nepokojům a útlakům mezi Romskými a Českými občany. Práce se taktéž zabývá nepřizpůsobivostí Romů a důvody jejich chování vůči Čechům. Druhá, tedy praktická část této práce, se zabývá průzkumem změn, ke kterým došlo od doby mačetového útoku Romské pětičlenné skupiny dne 7. 8. 2011 v Novém Boru v baru Pivní pomoc, až po současnost. Pomocí dotazníkového šetření byly analyzovány a porovnávány pocity obyvatelů Nového Boru, před téměř dvěma lety a pocity, které mají obyvatelé v současnosti. Praktická část práce dále zkoumá, zda město Nový Bor pro své obyvatele zlepšilo bezpečnost ve městě a jak se v něm cítí jeho obyvatelé dnes, popřípadě je-li něco, co považují za zásadní ve změně ke zlepšení života ve městě Nový Bor.

Klíčová slova migrace, demonstrace, nepřizpůsobivost, národnostní menšina, diskriminace nezaměstnanost, nevzdělanost

4

Summary This dissertation explores the situation in Nový Bor through the perspective of its citizens. This paper consists of two parts, theoretical and practical. In the theoretical part of the work, the focus is on the history of Romani people and immigration of Romani population to the Czech Republic. Furthermore, the paper considers Romanis’ behaviours in the society and the resulting problems such as demonstrations, unrest and repressions between Romanis and Czech citizens. Romanis’ inadaptability and causes of certain types of behaviour against Czechs is also discussed. The second, practical part of this paper, analyses the changes that resulted from a machete attack by a five-person group on 7th August 2011 in Pivní pomoc bar in Nový Bor to the present day. By the means of survey research, the current feelings of Nový Bor citizens are analysed and compared to those of two years ago. This part of the paper examines whether Nový Bor town improved security in the town and how its citizens feel there today; or as the case may be, what they consider as fundamental in the change towards improving lives in Nový Bor towns.

Keywords migration, demonstrations, inadaptability, national minority, discrimination, unemployment, lack of education

5

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Mgr. Janu Dočkalovi, CSc, za jeho odbornou pomoc, ochotu, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracovávání práce poskytl. Děkuji také rodičům, partnerovi a synovi za podporu a trpělivost při mém studiu.

6

Obsah Úvod .......................................................................................................... 8 1. Romská populace v České Republice ................................................ 9 1.1. Charakteristika Romů ................................................................ 9 1.2. „Rom“ – původ tohoto označení .............................................. 10 1.3. Romská komunita .................................................................... 11 2. Rozdělení Romů v České republice ................................................. 11 2.1. Kolik Romů žije v ČR? ............................................................ 13 2.2. Jak jsou na tom města v České republice s množstvím Romských obyvatel……….. ..................................................................... 13 3. Mentalita Romů .............................................................................. 15 3.1. Romové a bydlení .................................................................... 16 3.2. Romové a práce ....................................................................... 17 4. Romové a jejich specifika ............................................................... 18 4.1. Romové a jejich hymna............................................................ 18 4.2. Romská vlajka ......................................................................... 20 4.3. Náboženství Romů................................................................... 20 4.4. Romové a jejich kultura ........................................................... 21 5. Romové dnes v 21. století ............................................................... 24 5.1. Romové – parazité nebo oběti? ................................................ 24 5.2. Soužití Romů s většinovou společností .................................... 26 6. Soužití s Romy v Novém Boru ........................................................ 31 6.1. Soužití s Romy před útokem .................................................... 32 6.2. Rasově motivovaný trestný čin ................................................ 32 6.3. Srpen 2011............................................................................... 36 6.4. Vyjádření policie České Republiky .......................................... 37 7. Rozhovor se starostou města Nový bor............................................ 38 Mgr. Jaromírem Dvořákem........................................................................... 7.1. Jak dopadl soud? ...................................................................... 43 7.2. Obhájkyně útočníků Klára Samková ........................................ 43 7.3. Jak to tedy s útočníky dopadlo?................................................ 44 8. Dotazníkové šetření ........................................................................ 45 8.1. Metodologie šetření ................................................................. 45 8.2. Otázky dotazníkového šetření .................................................. 45 8.3. Předvýzkum dotazníkového šetření .......................................... 46 8.4. Vyhodnocení dotazníkového šetření......................................... 47 8.5. Shrnutí dotazníkového šetření .................................................. 50 Závěr ........................................................................................................ 51

7

Úvod Téma své bakalářské práce nazvané „Demonstrace a pobyt v rizikové oblasti Novoborsko“ jsem zvolila z důvodu, že v této oblasti bydlím a problematika, o které jsem se rozhodla psát, mne velmi zasáhla. Téma demonstrací na Novoborsku je spjato s Romskými občany a jejich soužití s ostatními občany Novoborska. Cílem mé práce je přiblížit událost, která se na Novoborsku odehrála a také zmapovat celou situaci soužití Romů a ostatních občanů. V teoretické části jsem se zaměřila na romskou populaci v České republice, jejich historii a současné žití v České republice. Dále se věnuji současné problematice a konkrétnímu případu, který vyústil ve velmi nepříjemné nepokoje na již zmiňovaném Novoborsku, ale také ve Šluknovském výběžku. Zabývám se v práci konkrétním případem, který dále rozebírám a zkoumám jeho možné příčiny a dopady na obyvatele. Získávání informací o případu jsem prováděla formou rozhovorů s náhodnými občany, ale také formou dotazníků a osobním rozhovorem s panem starostou, který byl velmi důležitou postavou pro mou práci. Hledala jsem všechny dostupné zdroje, které by mi pomohly situaci popsat. Jednalo se o situaci před případem, během případu i po něm. Dále jsem se zabývala průzkumem, jak se cítí občané dnes, tedy dva roky po případu. V práci jsem se snažila vyslechnout obě strany a najít vhodnou cestu porozumění pro obě strany. Velmi mi v tom pomohl pan starosta Nového boru Mgr. Jaromír Dvořák, který byl středem obou znesvářených stran a tedy i jemu leželo blaho a klid občanů na srdci nejvíce. Pro praktickou část práce jsem zvolila dotazníkové šetření, které jsem následně vyhodnotila a tím došla k zjištění, které bylo klíčové pro cíl mé práce.

8

1. Romská populace v České republice 1.1. Charakteristika Romů Každá spolecnost v dejinách byla konfrontována s cizinci, kteří jejím územím procházeli, a nebo se na něm usazovali. Když se usadilo více lidí stejného jazyka, vznikla – z pohledu dríve usedlých – menšina, s jejímiž zvláštnostmi se okolí muselo nejak vyrovnat. Prirozene ani Ceská republika není výjimkou z tohoto pravidla. I u nás žijí vedle pocetnejší majority príslušníci etnicky odlišných minorit. Tato skutecnost není v evropském ani svetovém kontextu žádnou zvláštností. Ve vetšine zemí žijí etnicky odlišné komunity a vetšina zemí má s nimi urcité vetší nebo menší problémy. Specifické pro Českou republiku je silné zastoupení romské menšiny. Vedle Romu žijí v CR další minoritní etnicky odlišné komunity, jedná se v soucasnosti zejména o zahraniční delníky, pristehovalce a azylanty. Ceská spolecnost na etnickou diverzitu není dosud pripravená, ani na ni není systematicky pripravována, s etnickými minoritami neumí žít, a zdá se, že nechce být jejich odlišnostmi “vyrušována”. Naše spolecnost má snahu a zároven je ponekud nucena se s temito jevy vyrovnávat. Problém je rešen i na úrovni nejvyšší: nejnovejší vládní iniciativou je schválení “Koncepce politiky vlády vuci príslušníkum romské komunity, napomáhající jejich integraci do spolecnosti.” (schváleno 14.6.2000 usnesením c. 599/00 a 658/00). Vzájemné vztahy mezi majoritní populací a dalšími etnickými minoritami nelze rozhodne považovat za ideální. Jedním z nejzávažnejších projevu vzájemných averzí jsou z kriminologického pohledu otevrené násilné konflikty mezi príslušníky odlišných kultur. Souvislosti zmíneného problému budou tématem predkládané studie. 1

1.2. „Rom“ – původ tohoto označení V roce 1971 se konal sjezd v Londýně a zde se Romové usnesli, že „Rom“ platí pro označení příslušníků romského národa a tento požadavek má být respektován majoritní společností. V roce 1990 řekl tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (RIO) pan Emil Ščuka: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je souhrnné označení národa (označení pro všechny romské skupiny)“. Dochází 1

Chmelík,J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha, nakl. Armex, 2000.

9

zde opět k rozporuplným názorům. Hlavní nesouhlas vychází ze skutečnosti, že pokud je pojem Romové užit souhrnně, tak dochází k potlačování nerespektování existence jiných skupin cikánského národa. Dochází tedy k diskriminaci, jiných skupin, které se brání. Hlavním propagátorem tohoto názoru je Německo. V Německu existují dva velké cikánské svazy, jeden z nich je nazýván Sinti Allianz Deutchland a ten schvaluje označení cikán, protože zahrnuje všechny národnostní menšiny cikánského původu a je tedy neutrální. Setkáme se však i v České republice s Romy, kteří preferují oslovení „cikán“. Globálně se však i v ČR považuje oslovení cikán za hanlivé. 2 Púvodem slova „cikán“ je slovo Atsinganoi. Atsinganoi byla sekta, která působila na řeckém poloostrově Peloponés. Na tomto poloostrově se Romové, kteří putovali z Indie usadili v 8. století. Ze slova „Atsinganoi“ se vyvinulo slovo cikán. Varianty tohoto slova se v Evropě vyskytují právě v těch zemích, kam Romové přišli přes Balkán. V Anglii a Španělsku se slovo cikán neužívá. V Anglii jsou Romové označováni jako gypsy a ve Španělsku jako gitanos. Tato slova jsou související se slovem Egypt kam se dostali z Afriky. Dále zmíním například Francii ve které se Romové nazývají podle etnonym Kalé,Manuš. Slovy cikán, gitanos a gypsy byli majoritou označeni Romové. Zcela jinak je to v Německu, kde se Romové nazývají Sinti. Toto označení vzniklo z důvodu, že se chtějí Romové nazývat vlastním jménem. 3

2 3

http://encyklopedie.seznam.cz/romove Velký sociologický slovník. Praha, Academia, 1996.

10

1.3. Romská komunita V České republice v souvislosti s populací označovanou jako „Romové“ je uplatněn výraz „komunita“. Tomáš Hirt (2004) však upřesňuje, že definice není k dispozici. 4 „Romská komunita byla tvořena většinou rodem nebo vícegenerační rozšířenou rodinou. Rodová skupina měla svoji hierarchii a řídila se souborem zvykových etnických norem – nepsaných zákonů. V čele stála osoba s přirozenou autoritou, tzv. „vajda“. Ten však většinou o důležitých otázkách nerozhodoval sám, nýbrž spolu se všemi muži a často v přítomnosti ostatních členů komunity. Zvláštní postavení měli ve skupině staří lidé – pro své životní zkušenosti a moudrost získanou věkem se těšili velké vážnosti. Krádež uvnitř komunity byla nepřípustnou, ale i nevídanou. Majetek všech členů se totiž považoval za společný. Komunita plnila také velmi důležitou funkci sociální – platila zde zásada solidarity s jakýmkoliv způsobem handicapovanými členy, především s nemocnými, sirotky, ale týkala se i peněžité pomoci potřebným.“5

2. Rozdělení Romů v České republice V České republice žijí dvě hlavní skupiny Romů. Větší skupinu tvoří tzv. slovenští Romové (Rumungri), kteří jsou potomci usazených Romů na Slovensku. Druhou skupinu tvoří olašští Romové(Vlachike Roma), kteří pochází z Rumunska také se vyznačují strobylejšímo zvyky a archaičtějším jazykem. Byli nuceni se v padesátých letech usadit na území Československa. Olašští Romové žili kočovným způsobem života až do roku 1959. Liší se od ostatních Romů tím, že si udržují své zvyky a zachovávají si svou řeč. Také udržují velmi uzavřenou komunitu a nikoho do ní nepustí, tato uzavřenost platí i v komunikaci s jinými Romy. Olašští Romové se zřídka dostávají do kontaktu s jinými Romy. Dále za odlišují i v barvě pleti a vlasů. Oproti ostatním Romům mají olašští Romové světlejší pleť i vlasy. Jsou představiteli typické Romské kultury, kterou charakterizuje oblečení – třícípaté šátky, barevné široké sukně. Dále olašští Romové milují zlato, takže jsou ověšeni spoustou zlatých šperků – prsteny, náhrdelníky, náušnice, náramky i jejich ústa se zlatem lesknou, protože si nechávají spravovat zuby zlatem. Původ lásky ke zlatu je logický. 4

HIRT, T.: Romská etnická komunita jako politický projekt. In: JAKOUBEK, M. a HIRT, T.: Romové kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2004, s. 72-73 5 Tradiční romská komunita. In: Jihočeská univerzita v Českých budějovicích: Pedagogická fakulta, 1994. Dostupné z: http://www.pd.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/08.pdf

11

Vzhledem k jejich kočovnému životu si nemohli své jmění ukládat do nemovitostí a jiných nepřenosných majetků. Své jmění ukládali ve zlatě, které nosili stále u sebe a vzhledem k tomu, že zlato bylo všem na očích, tak mělo ještě úlohu ukázat, jak je rodina bohatá. V historii olašských Romů však najdeme ještě jeden význam pro důležitou roli zlatých šperků a tou je zdraví. Olašští Romové věřili, že je zlaté šperky, které nosí, uchrání před nemocí. Jejich řečí je olašský dialekt. Romové se také rozlišují mezi sebou, na venkovské a městské. Toto rozlišení vzniklo proto, že Romové žijí buď ve městech, kde jsou separování buď do zvláštních čtvrtí, nebo na předměstích, ty jsou označení za městské nebo žijí v oddělených osadách za hranicí obce a ti patří k venkovským. Takové rozdělení má dopad i na život Romů. Romové žijící ve městech se převážně přizpůsobili životu majority. Přizpůsobili se v rysech sociálního chování, v oblastech ekonomického života a zaniká jejich původní charakteristika. Romové žijící na okraji, tedy mimo centrum působení ostatní společnosti si stále zachovávají část vlastních kulturních zvyklostí. Stále dodržují například hromadné oslavy plné zpěvu a tance kolem ohně. Z tohoto dělení se vyvíjí dělení další, které rozděluje Romy čisté –„žuže Roma“ a Romy špinavé –„degeša Roma“. Dělení do těchto dvou skupin vzniká z hlediska respektování či nerespektování tradic. Je zde ještě jeden problém, který toto dělení ztěžuje a to je rozdílnost v názoru skupiny-rodu. Každá skupina-rod totiž považuje za nečisté - podřadné, něco jiného. Když Rom sní koňské maso je označen za nečistého, protože kůň je pro Romy posvátné zvíře, stejně jako když jí zbytky jídel. Špinavým se může stát i otec, který provdá dceru za špinavého Roma. Dělení na tyto dvě skupiny má také pravidlo, že se kontakt s rodinou, kde žije nečistý Rom, musí přerušit. Provdá-li otec dceru špinavému Romovi, tak by s ní, i její novou rodinou, měl přerušit komunikaci a veškerý styk. Posledním vnitřním dělením Romů je hledisko majetku. Nejchudší Romové jsou z osad na východním Slovensku. Olašští Romové patří dnes mezi nejbohatší, ale do 50. let byli nejchudší. Jejich bohatství vzniká v důsledku nelegálního podnikání a kriminality. Živí se věštěním budoucnosti z karet, ruky či propojení mysli, dále kapsářstvím a pouličním prodejem kradeného zboží. 6 Romem je ten, kdo se k romské národnosti přihlásí. Dále jak říká Říčan (1998) musíme vědět, koho za Roma považovat a koho ne. V současnosti, kdy 6

NEČAS, C.: Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 1994. s. 104

12

je situace Romů u nás velmi vyhrocená, se mnozí z nich raději hlásí k české národnosti, nebo ke slovenské i přesto, že se cítí být Romy. Autor se také zmiňuje o tom, že bychom měly mít na paměti fakt přibývajícího Romského obyvatelstva a to především proto, že Romské ženy mívají více potomků, než je pro české ženy běžné.7

2.1. Kolik Romů žije v ČR? V České republice žije přibližně 300 000 Romů. Jejich počest se stále zvyšuje a to především z důvodu početnějších rodin. Zatím co pro České ženy je průměrné mít dvě děti během svého života, tak pro Romskou ženu je to pět dětí. Provádíme-li průzkum, kolik Romů žije v ČR, tak je zde jeden velmi důležitý aspekt, který musíme vyřešit. Musíme totiž vědět, koho za Roma považovat budeme a koho ne. Jedná se o to, zda můžeme počítat do statistiky také Romy, kteří se k Romské národnosti nehlásí, hlásit se nechtějí a ani se za Romy nepovažují a necítí. Kdo je tedy skutečný Rom? Za Romy se počítají ti, kteří se k Romské národnosti hlásí. Jak statistiky ukazují Romů, kteří se přihlásí k romské národnosti, je málo. Většinou se raději hlásí k národnosti české, slovenské či maďarské a jejich důvod nehlásit se k romům je nejčastěji strach z reakce společnosti.8

2.2. Jak jsou na tom města v České republice s množstvím Romských obyvatel           

3% populace v ČR tvoří Romové, žije jich zde cca 250-300.000 25% z celkového počtu Romů žije v Severních Čechách 21% z celkového počtu Romů žije na Severní Moravě 40m2 bytové plochy obývá v průměru 6,9 Romů 30% manželství v některých romských skupinách uzavírají příbuzní 6% romských žen poprvé rodí mezi 14 a 16 lety 19% romských žen poprvé rodí v 16 letech až 4 interrupce v průměru připadají na jednu romskou ženu 60% z dětí umístěných v dětských domovech je romské národnosti přes 50% romských dětí se učí ve zvláštních školách 22% romských dětí propadá v 1. třídě

7

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 35-36 8 Velký sociologický slovník, hesla “etnicita”, “etnikum”. Praha, Academia, 1996.

13

          

25% romských dětí ve věku 6-7 let je v pásmu verbální debility 56% Romů nemá ani základní vzdělání 32,7% Romů má základní vzdělání 8% Romů se vyučí v oboru 2,5% Romů má středoškolské vzdělání 0,8% Romů má vysokoškolské vzdělání 75-85% Romů je nezaměstnaných 60% Romů je nezaměstnaných déle než 3 roky 30% dospělých Romů se živí nelegálním způsobem 60% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti 75% se Romové podílí na kriminalitě (přičemž v některých lokalitách, např. co se kapesních krádeží týká, dosahuje až 95%)

Velké množství mladých Romů bere sirotčí důchod. Mladá Romka uvede jako otce novorozeňátka nejstaršího člena rodiny. Smrt dědečka pak bujaře oslaví. Několik vnoučků dostane "rentu" a připravují se na další etapu života – invalidní důchod.9

9

http://www.milanmiklas.estranky.cz/clanky/diskriminace/romove-v-cr

14

3. Mentalita Romů Mentalita Romů je odlišná od mentality české společnosti. Její odlišnost se projevuje v soudržnosti rodiny či skupiny. Pro Romskou minoritu je velmi typická skupinová koheze, která vyplývá ze způsobu života pohromadě. Kolektivizmus a společné konání, jednání a rozhodování je typické pro Romy. Hlavní slovo v komunitě má autorita, což bývá nejčastěji nejstarší člen mužského pohlaví. Kolektivizmus a pravidlo, že všichni jsou vždy pohromadě, potvrzuje zkušenost, že když jde Rom na Městský úřad například žádat o práci, tak s ním jde celá jeho rodina. Dokonce, když se jedinec od rodiny odtrhne a neúčastní se společných diskuzí, jednání a rozhodování, tak je rodinou opovrhován a rodina ho považuje za zrádce a vyloučí ho ze své komunity. Nejvíce tímto způsobem života škodí rodiče svým dětem, které při nástupu do školy nejsou schopné pochopit, že mají být samostatné a mají pracovat s někým jiným než s rodinou, vždyť když byli doma, tak za samostatnost a separaci od ostatních byly trestány. Mají pak v hlavě zmatek, a když se zeptají doma, proč mají být teď samostatné, tak si celá rodina sedne ke stolu a řeší domácí úkol jednoho dítěte. Jejich mentalita jim říká, pomoz nejbližšímu, nenechávej ho samotného. A na dítě se druhý den paní učitelka zlobí, že úkol nedělalo samo. 10 Dalším jevem vyplývajícím ze skupinové koheze je potřeba tělesné blízkosti, která se rodí už v období dětství, kdy spí třeba tři děti v jedné posteli. Tento tělesný kontakt v nich vzbuzuje bezpečí a tak ho vyžadují i v průběhu dalšího života. Dalším typickým znakem je temperament Romů. Jsou plní elánu, hravosti, skoro se zdá, že jsou neunavitelní. Jejich temperament a spontánnost v oblasti citů bývá častým vyjadřovacím prostředkem hlavně k opačnému pohlaví. Dívky například tančí a při tom i se dotýkají tělem druhého jedince, kterému se chtějí zalíbit, nebo mu ukázat co k němu cítí. Jejich city bývají často méně kontrolovatelné. Romové nedrží na uzdě své city ani sexuální touhy. Také negativní pocity ventilují ven pomocí ostrých nadávek, které křičí na dotyčného a podporují je gesty, které naznačují boj. 11 Dalším charakteristickým rysem, který se projevuje uvnitř komunity, je štědrost. V komunitě se Romové ochotně a rádi dělí o vše, co rozdělit jde. Jako vlastnost se to zdá být správné, ale vzhledem k dnešní době se opět setkáváme s problémem, který vzniká v důsledku nenaučení se hospodařit. Je sice správné se podělit, ale musíme myslet i na další dny. Tím se dostáváme k dalšímu hlavnímu rysu Romské společnosti a tím je žít přítomností. Romové žijí, 10 11

Chmelík,J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha, nakl. Armex, 2000. Velký sociologický slovník, Praha, Academia, 1996.

15

způsobem přítomnosti, která se vyznačuje tím, že dnes žiji a tak nebudu řešit, co bude den následující. Otázka či úvaha o budoucnosti jim nic neříká. Dobře znatelný je tento rys na příkladu když Romská rodina pobírá sociální dávky, výplatu, aj. Jedinec, který peníze obdrží, tak je odevzdá autoritě skupiny, kde žije a celá skupina za finance pořídí spousty jídla a pití, dále také oblečení a ostatních, často zbytečných věcí. K úvaze o tom, zda by o finančních prostředcích neměl rozhodovat jedinec, kterému patří, nedochází. Stejně tak nedochází k rozdělení financí na další dny. Vysvětlením tohoto způsobu života, je historie Romů, která vypráví o jejich kočovném životě. O potlačení uvědomit si, že je budoucnost, která se dá částečně ovlivnit, a že je potřeba na ni myslet vypovídá i postoj k členům rodiny. Pro Roma je důležitější rodič než vlastní dítě. Když zemře dítě, tak se narodí nové, ale když zemře starý rodič, prarodič, tak ten už se znovu nenarodí a ten byl tím moudrým, který po dlouhé cestě životem nasbíral zkušenosti, které předával mladším. Pohřby nejstarších členů Romské komunity bývají provázeny spoustou jídla, pití, hudby a příbuzných, kteří se sejdou na počest zesnulého. Oslavy trvají spoustu dní. Když zemře dítě, tak se o tom stěží dozví někdo jiný, než kruh komunity, někdy se událost nedozví ani všichni členové.

3.1. Romové a bydlení Jak říká P. Říčan (1998) Romové přicházející ze Slovenska byli zvyklí žít v osadách, které tvořily chatrče nebo v ghetech, která vznikla zcela přirozeně v krajních částech slovenských měst. Dnes bydlí v běžných bytech, které patří do nižší kategorie a svou nevelkou prostorností jsou těsné pro jejich početné rodiny. Většinou se jedná o jednu místnost, kde žije i osm lidí. Romy však charakterizuje jejich pospolitý život a tak jim nedostatek prostoru tolik nevadí. Říčan uvádí pojem vybydlování, tj. devastování bytu či celého domu, kterou jsou Romové pověstní. Ve velmi krátké době jsou schopni zničit dům k takovému stavu, že je dále nařízena demolice například z důvodu narušení statiky budovy. Romové se často pustí do rozebírání domu, za účelem zpeněžit vše co je možné.12 „Je však mnoho míst v naší republice, kde Romské etnikum bydlí a celkově žije bez problémů a zcela příkladně, v dobrém soužití s ostatními – jako např. v Českém Krumlově, v Rokycanech a jinde. V posledním období devadesátých

12

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s.33-34

16

let se však mnohde Romové opět dostávají do problematických existenčních situací, pokud jde o získání bytu či výstavby rodinného domku.“13

3.2. Romové a práce „V současné době mohou Romové na některé lidi působit dojmem, že nejsou schopni se sami uživit a že neovládají žádné řemeslo. Teprve od počátku devadesátých let však propadla většina z nich do nezaměstnanosti v mnohem vyšší míře, než ostatní obyvatelstvo, ale to nejen svojí vinou.“14 Říčan však uvádí další nepříjemný fakt, který mluví pouze o odhadech odborníků, protože oficiální statistika neexistuje. Odhady odborníků jsou mezi 75 a 85 procenty, což je velmi zdrcující pro romskou populaci důsledkem čehož je rostoucí kriminalita. Budeme-li zkoumat příčiny nezaměstnanosti hlouběji, dojdeme k několika závěrům. V první řadě se jedná o velmi nízkou poptávku po nekvalifikované práci, která je odměněna často velmi nízkou mzdou, ale je pro většinu Romu jediným zdrojem stálého příjmu a možností legálního zaměstnání. Ti Romové, kteří jsou nezaměstnaní, se pak snaží získat finanční prostředky, jídlo, šaty a další k životu potřebné věci, jiným způsobem. Takový způsob ale bývá na úkor ostatních a to buď obtěžováním, když žebrají, nebo dochází k okrádání občanů, či vykrádání drobných krámků, restaurací, zahrádkářských kolonií, sklepů apod. Také se čím dál častěji setkáváme s Romskou prostitucí a prodejem nelegálních drog, tedy dealerstvím. Většina Romů žije ze sociálních dávek, jimiž stát přispívá především na péči o děti. Z tohoto zdroje financí pak žije celá rodina, která se snaží zvyšovat počet dětí a tím i množství snadno získaných financí. 15

13

HORVÁTOVÁ, J.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 43. 14 ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 46-47 15 ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 36-37

17

4. Romové a jejich specifika 4.1. Romové a jejich hymna Za hymnu Romů je považována píseň Gejl’em, gejl’em, která je známá také jako Opre Roma. Na 1. Mezinárodním sjezdu IRU v Orpingtonu u Londýna byla prohlášena za hymnu. Tento sjezd se konal roku 1971. Mezi Romy v Česku není tato hymna téměř známá. Hymnu znají Romové, kteří se účastní různých Romských kulturních akcí a Romští aktivisté. Při podání dotazu Romům, jaká je jejich hymna, se tak velmi často dočkáme odpovědi, že Romové hymnu nemají. Nyní si představíme jednu z variant Romské hymny. Gejľom, gejľom Gejľom, gejľom, lungone dromenca, Malaďiľom bachtale Romenca. Aj, Romale, aj čhavale. Aj, Romale, aj čhavale. Aj, Romale, khatar tumen aven? Le čerenca, bachtale dromenca? The man esas bari famiľija, Murdardža la e kaľi legija. Aven manca sa lumjake Roma Kaj phuťile le Romenge droma. Ake vrjama – ušťi Rom akana Amen chuťaha the mišto keraha. Aj Romale, aj čhavale, Aj Romale, aj čhavale.

18

Šel jsem, šel jsem Šel jsem, šel jsem, dlouhými cestami Potkal jsem se se šťastnými Romy. O, Romové, o děti, O, Romové, o děti, O, Romové, odkud přicházíte? Se stany, po šťastných cestách? I já jsem měl velkou rodinu. Zabila ji černá legie. Pojďte se mnou, Romové celého světa. Kde se otevřely cesty Romům. Teď je ta chvíle – povstaň člověče Vyskočíme a bude dobře.16

16

http://cs.wikipedia.org/wiki/Romove

19

4.2. Romská vlajka

Romská vlajka je složena z modrého pruhu v polovině horní části vlajky, dále z pruhu zeleného, který vyplňuje spodní část obdélníku a z červené čakry s šestnácti paprsky. Čakra je umístěna uprostřed. Tuto čakru je možné vidět i na vlajce Indie, významem je tedy ukázat na indický původ romského národa. Modrý a zelený pruh mají symboliku života věčných poutníků. Pod blankytnou oblohou po zelené zemi. 17

4.3. Náboženství Romů Náboženství, zvyky a rituály Romů se odlišují na základě odlišností jednotlivých kmenů a krajin, ve kterých Romové žijí. Romové se přizpůsobili místnímu obyvatelstvu. V České republice převažují formální katolíci. Podle průzkumů se od počátku devadesátých let zvyšuje počet členů v protestantských církví. Tradice Romů se začínají vytrácet, z důvodu jejich přizpůsobování se majoritě. Jejich víra v duchy zemřelých a tradice spojené se smrtí a narozením se však stále uchovávají. Duchové zemřelých se nazývají „mulové“. Většina Romů uvádí, že se ve svém životě minimálně jednou s mulou setkali. Mulové se mohou zjevit a tím upozorňují na hrozící nebezpečí. Další, v co Romové věří, je „Guna daj“, kterou je možno přirovnat ke slovenské „polednici“.Traduje se,že je-li nově narozené dítě nepokřtěno a necháno o samotě,polednice „Guna daj“ je uhrane. Tyto nadpozemské bytosti leze zahnat magickými praktikami, které jsou pro každou rodinu jiné. Jsou i Romové, kteří věří v existenci čarodějnic-„striga“. O nich je však zakázáno hovořit.18

17 18

http://cs.wikipedia.org/wiki/Romsk%C3%A1_vlajka www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-oběti

20

4.4. Romové a jejich kultura O Romech můžeme často slyšet, že jsou „nekulturní“. Takové označení vyplývá z jejich chování, které přihlížejícím připadá, jako by se Romové kulturně nechovali. Takové označení je však velmi neadekvátní k pravé skutečnosti. Romové mají totiž krásnou a nenahraditelnou kulturu. Většina Romů umí krásně malovat, tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj. Romové jsou velmi umělecky zaměřeni, což vyplývá z jejich velké vnitřní síly, citlivosti a temperamentu. Podíváme-li se na Roma jak zpívá, nebo tančí, tak vždy vidíme vyjádření pramenící z momentálního citu a otevřeného srdce. Jejich barvitost a rozmanitost v kultuře je velmi dominantní a proto je pro Romy tak důležitá. Romština V současné době lze romštinu studovat v Česku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autorkou publikací o romštině je Milena Hübschmannová. V Českých zemích byla však romština poprvé popsána již v 19. století Puchmajerem. Původem romština patří do indoíránské podskupiny indoevropské skupiny jazyků. Počet mluvčích v Evropě je odhadován na 6,6 milionu. Tento odhad je však velmi hrubý, vzhledem k těžko slučitelným datům z různých zemí. 19 Slovesné způsoby: oznamovací, rozkazovací, podmiňovací přítomný, podmiňovací minulý. Slovesné časy: přítomný, budoucí, minulý nedokonavý, minulý dokonavý. Slovesné rody: činný, trpný Základem jsou slova indického původu a k nim se přidávají slova přejatá, která vznikla z jazyků národů, na jejichž území Romové putovali, jako kočovníci. Dialekty, které byly používané, v různých zemích se odlišují právě množstvím přejatých slov. Dále se odlišují slovní zásobou a to jak fonetikou, tak také gramatikou. Mezinárodní klasifikace romštiny rozeznává tyto hlavní dialekty romštiny: balkánský, baltský, finský, karpatský, ruský, sintí, velšský. Je také možné užít dělení na dialekty přesnější jako je například slovenský, maďarský, polský a mnoho jiných. Fonetické, gramatické i lexikální varianty však vykazují jak hlavní, tak i regionální varianty. Je velmi zajímavé, že doposud nebyla definována jednotná spisovná romština. Jedním z dalších je 19

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998

21

pravopis, který je obvykle přizpůsobován majoritnímu. Na Slovensku a v Česku je užíván tzv. slovenský pravopis, který je užíván při vytváření učebnic a slovníků, ale našel i uplatnění při původní literární tvorbě. Abeceda karpatské (slovenské) romštiny, je užívána i v Česku: a, b, c, č, čh, d, ď, dz, dž, e, f, g, h, ch, i, j, k, kh, l, ľ, m, n, ň, o, p, ph, r, s, š, t, ť, th, u, v, z, ž

Nyní ukázka: Modlitba Otčenáš – Devla Amaro Romsky Devla amaro, so sal pro upripen, pošvecin pes tiro nav, av tiro thagaripen, mi el avka, sar tu kames, pro upripen, avka the pre phuv. O maro amaro de amen adaďives, odmuk amenge amare bezecha, sar the amen odmukas amare binoskengerenge. A ma ľidža amen andro bini, andro tiro thagaripen ca mi barol kamiben zor the pro upripen the pre phuv amen.20 Česky Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc a sláva na věky. Amen. Literatura na území Česka a Slovenska     20

Elena Lacková: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou – životní příběh autorky pocházející ze Šariše u Prešova. První romská studentka Univerzity Karlovy v Praze. Tera Fabiánová: Tulák – pohádka, Jak jsem chodila do školy (příběh z autorčina dětství) Margita Reiznerová – Suno – Sny – sbírka básní, které jsou prodchnuty láskou k životu, přírodě a těžkým životním osudem. Autorka žije v Belgii. Vlado Oláh: Khamuto kamiben Žár lásky – básně.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Romov%C3%A9#Jazyk

22



Gejza Horváth – sbírka povídek Trispras.

Divadlo  Divadlo Lišeň  Pralipe (bratrství, založeno v roce 1971 ve Skopje).  Romathan (Místo pro Romy, založeno v roce 1992 v Košicích).  Romen (1931 v Moskvě).

Hudba

 Janos Bihári – oblíbenec Liszta. Z romského repertoáru pochází        

tance verbunkos a flamenco (výraz, kterým se původně označovali Romové v Andalusii). Panna Cinková – 18. stol. (Slovensko), romská Sapfó, primáška. Papusza (= Panenka) – vlastním jménem Bronislawa Wajs, 20. století (Polsko). Autorka dlouhých balad. Jožka Kubík – Horňácko, legendární primáš. CD Dalekonosné housle (1999) a Majstr (2000). Dezider Fertö – maďarský Rom usazený na Slovensku, 20. století. Hudebník, řezbář. Antonín Gondolán – nabídka spolupráce od Franka Sinatry, spolupráce s Karlem Gottem. Mimořádně talentovaný. Ida Kelarová – dcera Kolomana Bitta, sestra Ivy Bittové. Věra Bílá – skupina Kale (= Černí). Laco Deczi – vynikající jazzový trumpetista, vystupuje se svou skupinou Celula New York, původem ze Slovenska (narozen 1938 v Bratislavě), v 60. letech 20. stol. vystupoval s Karlem Velebným v SHQ, v 70. letch vystupoval jako sólový trumpetista, podílel se mimo jiné na slavné nahrávce Jazz Goes To Beat Václava Zahradníka, od 80. let 20. stol. žije v New Yorku.

Výtvarné umění: Mezi Romy je spousta regionálních umělců, v drtivé většině bez vyššího vzdělání. Např.:  Tibor Červeňák (žije v Hranicích)  Aladár Kurej (Humenné)  bratři Tibor (Rožňava) a Dušan (Detva) Oláhovi

23

5. Romové dnes v 21. století K odhalení všech příčin napětí, strachu a nepokojů ze strany Romů a Čechů je důležité proniknout do života Romů. Základem je najít jádro vzniku problémů a objasnit příčiny, které vedou k nepokojům a demonstracím. Romská problematika je velice častým tématem diskuzí v médiích, mezi lidmi i v politice. V této kapitole vyjádřím vlastní pohled na Romy. Také se budu zabývat tím, že majoritní společnost není dostatečně informována o této problematice, přesto, že existuje značné množství literatury. K pochopení jejich chování a nalezení optimálního řešení problémů, vyplývajících ze vzájemného soužití, jsou dostatečné informace nezbytné. Je treba rozlišovat: na našem území žije v soucasnosti nekolik etnicky odlišných skupin a je velký rozdíl v jejich vnímání verejností. Nejvýraznejší skupinou jsou Romové, kterí zde žijí radu generací. Dalšími výraznými skupinami jsou rasove odlišní Asiati, nejcasteji Vietnamci a Cínané a cizinci tmavé barvy pleti. Etnicky odlišní jsou i bílí cizinci, zejména bílí Americané, kterí jsou z tohoto hlediska bezproblémoví a nebývají objektem interetnické nenávisti.

5.1. Romové – parazité nebo oběti? Situace, která se Romů týká je složitější, než se na první pohled zdá. Většinová populace, tedy majorita, vidí situaci jinak než je ve skutečnosti. Je velké množství lidí, kteří jsou minimálně informovaní o životě Romů, ale i přesto se o jejich minoritě vyjadřují nevybíravě. Jejich označování majoritou jako zloději, příživníci či dokonce parazité na majoritní společnosti se skutečně nehodí. Je na pováženou, jestli tak silná slova, kterými majorita Romy označuje, jim skutečně patří. A dle mého názoru toto označení vychází právě z minimální informovanosti o Romech a jejich původu života. Ptám se tedy, jestli jde skutečně o tak děsivou minoritu, že bychom je takto byli oprávněni označit a tím i rovnou odsoudit? Nejde spíše o xenofobní předsudek majority? Předsedkyně občanského sdružení Romodrom Marie Gailová říká, že se často setkává se sestěhováváním Romů na jedno místo a tím místem je většinou odlehlá část města. Tím vzniká vyloučená lokalita a dochází k přerušení komunikace, k odloučení se od problémů a jejich neřešení ze strany majority vůči Romům. Dále dochází k selhávání sociálních odborů, které nechtějí s Romy pracovat.21

21

Frištenská, H.: Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v Ceské republice, Socioklub Praha 1999.

24

Společnost vidí problematiku zaujatým pohledem. Převládá názor, že Romové jsou ti, kteří nechtějí spolupracovat, jsou problematičtí a jen „vysávají“ majoritní společnost. Dne 17. listoopadu 2008 v romské části Litvínova Janov, se ozbrojený dav neonacistů z dělnické strany, snažil občany Litvínova zbavit tzv. "cikánského teroru". Tato snaha však byla neúspěšná díky včasnému zásahu policistů.22 Mgr. Michal Vajruch, dřívější člen Rady vlády pro lidská práva, k problematice romské nezaměstnanosti říká, že když se Rom bude telefonicky dotazovat na pracovní místo, často mu práci slíbí. Přijde-li na místo osobně, řeknou mu, že bylo právě obsazené. Když druhý den, na údajně obsazené místo vyjde inzerát, který opět nabízí danou pozici, tak Rom ztrácí zájem o další hledání práce, protože tuší, že jeho snaha vyjde vniveč. 23 Podle průzkumů a odhadů pobírá dávky přibližně 55 tisíc Romů. Tento počet tvoří přibližně 10% nezaměstnaných v České republice. Jak se vyjádřila dělnická strana k tomuto počtu? Jejich tvrzení je, že takto pohodlný život jim zajišťují sociální dávky. Široká veřejnost reaguje velmi nevýbíravě a hrubě. Podle Mgr. Vajrucha: "Lidé reagují způsobem, jakým reaguje každý, jak v nepřátelském prostředí s co nejmenšími ztrátami přežít."24 Nezaměstnaných Romů je od 55% do 100% a to v různých lokalitách. Nezaměstnanost je důsledkem nevzdělanosti Romů a také rasových předsudků. Kořeny v nevzdělanosti jsou u již dvou předešlých generací Romů, které byly posílány do zvláštních škol a tím došlo k potlačení vzdělávání. Je tedy logické, že nevzdělaná generace nemá potřebu vést budoucí generace ke vzdělání. Pro nynější generaci je tedy velmi složité se začlenit do běžných základních škol. Na základě této problematiky se rozhodlo občanské združení Romodom vyslat sociální pracovníky do vybraných lokalit s úkolem pomoci Romům, kteří se ocitli na sociálním dně. Tedy s úkolem pomoci jim k návratu do běžné společnosti a zvýšit jejich sebevědomí a ambice na úroveň chtít se vzdělávat. Pomoci jim získat informace o možnostech vzdělání a o důležitosti ve vzdělání. Dále jim představí kladné postupy díky vzdělání. Má-li jedinec kvalitní vzdělání, tak tím získává i lepší prostor pro pracovní příležitost a tím i finanční zajištění pro své rodiny. Tito pracovníci pracují jako poradci a 22

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme – jde o tojak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998 23 www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-oběti 24 www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-oběti

25

zprostředkovatelé komunikace. Jejich práce je založena na ukázání možných kroků a drobné pomoci v začátku, je však důležité říci, že už je jen na jedinci, jak se začne angažovat a snažit o to, co mu pracovník nabídl. V situaci kdy soc. pracovník usoudí, že jedinec sám nechce, tak jeho práce končí. Sociální pracovník je pouze pomocník a nepřebírá úlohu za jedince.

V dnešní době, tedy hovoříme-li o 21. století je Romská problematika stálým a diskutovaným tématem. Čeští občané si stěžují na Romy a Romové si stěžují na diskriminaci ze strany Čechů. Vláda ČR se od této problematiky distancuje, protože nezná řešení a jejich postup, který vychází z držení Romů v ghetech je schůdná a finančně nenáročná. Kde je ale snaha o integraci? Integrace je složitý proces a tak se o ní sice hovoří, ale málo se praktikuje. 25

5.2. Soužití Romů s většinovou společností Hlavním problémem Romské populace, která žije v České republice, je špatně nastavený sociální systém. Tedy pro Romy je jednodušší a především výhodnější pobírat sociální dávky, než pracovat. Většinou totiž sociální dávky činní vyšší příjem, než kdyby jedinec pracoval na dvanáctihodinové směny v továrně. Z praxe vím, že jedna nejmenovaná romka, která má tři děti a je vedena na Úřadu práce, bere 15 000 Kč měsíčně od státu jako sociální dávku. Můj partner je zaměstnaný v nejmenované továrně jako zámečník, pracuje na osmihodinové směny celý měsíc a jeho výplata činní 12 500 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že Romka nemá potřebu chodit do zaměstání, když jí sezení doma vynese větší finanční obnos než muži, který tvrdě pracuje. Tento model je bohužel velmi častý, a tak se nemůžeme divit, že se Čeští občané bouří proti sociálním dávkám, které nezaměstnaní Romové pobírají díky tomu, že zaměstnaní Češi platí tvrdé daně. Dalším problémem Romů je vysoká kriminalita, kterou Romové obhajují tím, že nemají dost prostředků na obživu. V předešlém modelu jsme si ukázali, že Romové mají často více finančních prostředků než mnozí pracující, ale také je nutné si uvědomit, že kriminalita Romů je běžným způsobem obživy a získávání majetku již po mnohá staletí.

25

Frištenská, H.: Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v Ceské republice, Socioklub Praha 1999.

26

Odhady ukazují hrozivá procenta kriminálních případů v Romské populaci. Zhruba 25-30% ekonomicky aktivních Romů, získává prostředky k obživě a bydlení nelegální cestou. Kriminalita Romů je velmi vysoká již v dětském věku, kdy rodiče nutí své děti krást, žebrat a podvádět. Ve výchovných ústavech je převážná většina Romské mládeže a ve věznicích pak odhadem 7085% dospělých Romů. K těmto alarmujícím údajům lze ještě říci, že je nespočet přetupků, které Romové páchají, ale tyto přestupky jsou hodnoceny jako drobné krádeže a kriminální činny a díky našemu právnímu řádu nejsou stíhány. 26 Důsledkem všech problémů s Romskou populací je naladění majoritní společnosti, které je silně proti Romům. Dotazníkový průzkum mezi romskými poradci a asistenty provedený Institutem pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti, se dělí do skupin: 1. Sociální problémy, kam spadá nezaměstnanost Romů nebo špatná bytová situace. Romům je vytýkán příjem sociálních podpor jako jediného zdroje obživy a nechuť se zapojit do pracovního procesu. 2. Problémy v občanském soužití, například v sousedských vztazích, hlučnost a nepořádek v okolí bydliště. S tímto problémem se potýká 33 českých měst s více než 7000 obyvateli. 3. Trestná činnost Romů, kterou jako problém vnímá 19 měst, poměrně rovnoměrně rozmístěných po celém Česku. Často jde i o trestnou činnost dětí a někdy i trestnou činnost s rasovým podtextem. 4. Problémy Romů s drogami, alkoholem a prostitucí. Stěžuje si na ní 11 zkoumaných měst ze 170, nejvíce v severních, západních a východních Čechách.

26

www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-oběti

27

5. Problémy v komunikaci mezi Romy a většinovou společností a při jednání s úřady. Vyplývají z nepochopení zvláštností romského etnika a rozšířeného požadavku na asimilaci Romů. Problém byl zaznamenán v 10 městech, zejména v jižních a severních Čechách. 27 6. Rasismus, netolerance a předsudky vůči romskému obyvatelstvu se projevují ve 23 městech, nejvíce v jižních (29 % měst) a severních Čechách (21 % měst). 7. Diskriminace Romů ve službách, především časté nevpouštění Romů do restaurací a kulturních zařízení. Problém uvádějí jen tři města, ale zdá se, že se jedná o širší problém. 28 Soužití Romů a Českých občanů není ideální. Je však důležité si uvědomit, že chyba není pouze na jedné straně, ale na obou. Tím se nabízí další otázka, která se ptá na to, na které straně je větší podíl vinny? Původem zrodu sporů byl určitě přistěhovalecký národ Romů. Romové se v naší společnosti cítí jako cizinci. Z nás a z naší instituce mají pocit ohrožení. Je pro ně nelehké komunikovat s úřady a to zejména z důvodu nevyznání se ve správním systému naší republiky. Jejich pocit bezmoci velmi přispívá k agresi vůči majoritě. Důsledkem napětí je segregace. Romové bojují zbraněmi jako je agresivita, kriminalita, lež, násilí a hrozby. Tímto postojem k nám si zapříčinili náš negativní postoj k nim. Naše averze k Romům je tak silná, že pokud potkáme Roma aniž bychom ho znali, už rovnou ho odsuzujeme a díváme se na něho negativně. Averze vůči Romům je zřejmá a přispívají jí na síle také média, která zvyšují popularitu rozporů Romů a Čechů. Medializují se i jejich kriminální činy, a tak není divu, že když Čech potká Roma, tak si instinktivně kontroluje peněženku, mobilní telefon, atd. Dále bývají Romové nesnesitelnými sousedy, jejich hlučnost a noční život bývají ostatním obyvatelům domu na obtíž. Z toho vyplývají i následné konflikty. Pokud Romskou rodinu požádáme o ohleduplné sousedské chování,často je reakcí křik, že jsou diskriminování, napadáni, a ještě se dočkáme nadávek a výhružek, že nám rozbijí ústa či majetek, jestli jim nedáme pokoj. Z této situace pak dochází k averzi, která vyplývá z neustálého strachu. Tento pohled byl ze strany Čechů či „bílých“.

27 28

www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-obeti www.mujweb.cz/spolecnost/romove/romove/html

28

Nyní se na situaci zkusme podívat z druhé strany. Pohled ze strany Romů „Cikánů“(název schválen dohodou roku 1971 na Světovém romském fóru v Londýně.). Příčiny, díky nim se o Romech „zpívá stejná píseň“ a oni nejsou schopni ji změnit. Jedná se o minimální schopnost uspět na trhu práce a to díky minimální vzdělanosti. Původ nevzdělanosti Romů a jeho hlavní příčiny: 1. Nepatrná, až žádná úcta Cikánů ke vzdělání. Romové si vzdělání moc necení. Děti proto nemohou od svých rodičů očekávat žádnou podporu. 2. Nedostatek soukromí. Romové většinu času tráví společně v jedné místnosti, "člověk pídící se po vědomostech" tedy nemá svůj koutek, kde by se mohl v klidu vzdělávat. Stejně jako v případě prvního bodu mohou i tento fakt vyčítat Romové jen a jen sobě. 3. Předsudky a rasová nenávist. Romské děti, pokud hned nenastoupí do zvláštní školy, si v "normální" škole mohou užít pravé peklo. Děti jsou velice citlivé na jakoukoliv odlišnost a dají Cikánkům jejich odlišnost velice silně pocítit (často s více či méně skrytou podporou rodičů či dokonce pedagoga - i ten jim může jejich školní docházku velice znepříjemnit). Malí Romové se přestanou těšit do školy a odtud je již jen krůček k zavržení celého vzdělání. V tomto bodě je chyba, bohužel, na straně majority. Nezaměstnanost je u Romů dlouhodobá. Odborníci odhadují mezi 70-85%. Tato situace totiž působí nemotivačně, demoralizuje a kriminalizuje romskou populaci. S nezaměstnaností souvisí stále se zhoršující sociální dopad romské populace. 29

29

www.mujweb.cz/spolecnost/romove/romove/html

29

Příčin nezaměstnanosti Romů je mnoho: 1. Malá poptávka po nekvalifikované práci. Zájem Romů o zvýšení dosavadní kvalifikace je nepatrný, až žádný. 2. Chybně postavený systém sociálních dávek, který zvýhodňuje romské příslušníky žijící „na podpoře“, proti zaměstnaným příslušníkům neromské populace. 3. Stížnosti zaměstnavatelů, ale i spolupracovníků na slabou pracovní morálku, nesolidnost a na nespolehlivost romských zaměstnanců. 4. Dalším aspektem je diskriminace při přijímání do zaměstnání. Firma, která hledá novou pracovní sílu, většinou Roma rovnou odmítne. Je nevhodné a neodpustitelné, že se ani nepokouší zjistit, jeho odbornou kvalifikaci. Těch, kteří se žádostí o místo Roma, zabývá podrobněji, je velmi málo. Tyto skutečnosti dokazují statistiky na ÚP. Problémem je, že málo Romů díky nezaměstnanosti má například posudek z předchozího zaměstnání. Nezaměstnaný člověk pak žije v zahálce, která ho postupně demoralizuje a bere zdravé sebevědomí, často také deprimuje. Nezaměstnaný pak přirozeně hledá jiné způsoby získání prostředků ke své obživě a k obživě své rodiny. Tyto způsoby jsou však často společensky nepřijatelné. Bývají to prostředky jako žebrání, drobné krádeže i závažnější trestné činy, prostituce nebo například obchod s drogami. Veřejnost na to reaguje zvýšením averze a upevněním předsudků proti Romům jako celku. Musíme tak počítat s dalším vzestupem alkoholismu, se zvýšením psychické lability a agresivity jednotlivců i skupin. 30 Nezaměstnanost Romů, pramení z jejich tradicí a kultury. Romové se dříve živili tradičními řemesly, která už pomalu vymizela, a hudbou se uživí pouze malý zlomek romské populace. Někteří Romové, jsou úspěšnými podnikateli, jiní jsou pouličními prodavači, někteří se živí řemesly. Je důležité zmínit, že jsou i ti kteří si vydělávájí na své živobytí hrubou fyzickou prací. Je mnoho Romů, kteří žijí ze sociálních dávek. Důvodem nezaměstnanosti Romů, jsou jejich vysoké požadavky a očekávání, které vzhledem k jejich nízké vzdělanostní kvalifikaci, není možné při hledání a výběru práce zohlednit:

30

Frištenská, H.: Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v Ceské republice, Socioklub Praha 1999.

30

1. Touha po volnosti, svobodě, v moderním žargonu by se možná dalo najít slovo "flexibilita". Romové nechtějí být spoutáni jedním konkrétním povoláním (někdy jim to dokonce připadá směšné), chtějí být vždy připraveni přijmout tu nejlepší, nejvýhodnější, nejekonomičtější příležitost. Nechtějí se prostě vázat, aby nebyli omezeni. 2. Mnozí Romové mají panickou hrůzu ze znečištění, jež by znamenalo jejich vyčlenění ze společnosti (je notoricky známá jejich potřeba sounáležitosti dovedeme si tedy představit, jakou katastrofu by pro ně představovala "exkomunikace"). A protože i my gadžové jsme nečistí, je přirozené, že se vyhýbají styku s námi. Všechny zmíněné důvody romské nezaměstnanosti mohou být odstraněny jen Romy samotnými. Idyla však pomalu končí – když nám Rom obvykle řekne jako důvod své nezaměstnanosti, že ho jako „Cikána“ nikde nezaměstnají! V naší společnosti existují určité předsudky, a to že Romům se pracovat nechce a navíc mají značnou dávku zlodějské krve (a talentu). Tato pověst se s Romy nese již přes půl tisíciletí, od té doby, co je Evropa poznala blíže. A tedy - diskutujme spolu, poznávejme se navzájem, poznávejme tradiční životní cyklus Romů, snažme se společně hledat řešení jen zdánlivě neřešitelných problémů. Jedná se o běh na dlouhou trať, výsledek však rozhodně bude stát za to. 31

6. Soužití s Romy v Novém Boru V současné době se o problematice s Romskou populací velmi mluví. Jak bylo již zmíněno, přispívá k tomu medializace. Mluvíme-li konkrétně o Novém Boru, je důležité zmínit život, který se rozhodli žít jeho občané. Na mnoha místech v české republice se stejně jako v Novém Boru snaží o integraci Romů. Je však pravdou, že se takový život žije mnohem hůře, než jak se o něm hovoří či jedná. Důkazem tohoto tvrzení je i událost, která se v Novém Boru odehrála. Dne 7. Srpna 2011 se ve městě Nový Bor odehrál mačetový útok. Kolem 14:00 do místního baru Pivní pomoc vtrhlo pět Romských občanů a na tři místní hosty zaútočili mačetami, obušky a dalšími velmi agresivními prostředky. Během několika málo minut po tak tragické události se z baru ztratili. 31

www.stream.cz/fenomen-romové-mor-nebo-obeti

31

V baru po nich zůstala spousta poničeného nábytku a tři na zemi ležící lidé, kterým barmanka musela zavolat rychlou pomoc. Oběti skončily na oddělení ARO v Liberecké nemocnici. Jeden později vypověďěl, že mu musela být odňata část lebky a poté nahrazena umělým implantátem. Událost otřásla ne jen Novým Borem a Severními Čechami, ale také celou Českou republikou. Tato událost a komentáře k ní proběhly i ve světových médiích.

6.1. Soužití s Romy před útokem Nastiňme si situaci v Novém Boru před útokem. Situaci, která v Novém Boru byla před útokem, jsem se snažila zmapovat pomocí rozhovorů. Oslovila jsem náhodné občany Nového Boru, které jsem potkávala při procházení městem. Otázky byly otevřené a založené pouze na dialogu mezi mnou a náhodným kolemjdoucím, kterého jsem oslovila. Výpovědi občanů jsem si zapisovala a pomocí shodných výpovědí jsem vyhodnotila obraz situace v očích občanů. Dotázala jsem se dvceti občanů ze strny majoritní společnosti a dvaceti Romů. Překvapením byla ochota spolupracovat a hovořit o situaci v Novém Boru. Z výpovědí Do té doby život uvnitř města byl poměrně klidný. O integraci se nenásilným způsobem město snažilo od počátku přistěhování prvních rodin. Čím více rodin se přistěhovalo, tím měly pocit větší síly a začaly se ve městě více prosazovat. Podle občanů se zde páchaly drobné krádeže a večerní potyčky. Nic ale nemělo tak silné následky. Po čase začala integrace i do škol, kde se mezi Romskými dětmi a Českými zvyšovala rivalita. Také docházelo k hádkám mezi rodiči a učiteli. Stále byly takové spory ale na úrovni, kdy nebylo nutné volat policii. Strach začal až po osudném dni. Výpovědi občanů jsem porovnala s výpovědí pana straosty a s vlastním pohledem na situaci. Vzhledem k tomu, že jsem v Novém Boru navštěvovala ZŠ, tak mám v živé pamněti, jak jsme se cítili ve škole i mimo ni. Čím více Romů ve městě a škole bylo, tím častější byli konflikty mezi jejich skupinou a skupinou majoritní.

6.2. Rasově motivovaný trestný čin Tímto článkem vám chci představit pohled na to, co je podstatou rasově motivovaného trestného činu Často se setkáváme s laickým názorem, že rasově motivované jsou všechny ty činy, kdy na straně útočníků stojí příslušníci jedné rasy a na straně poškozených příslušníci rasy či etika jiného. Rasou se přitom rozumí nikoliv to, co by pojmenoval tímto názvem antropolog, ale to, na čem se usnesl „hlas lidu“. Ozývají se také názory, že trestné činy spáchané na příslušnících menšiny jsou trestány přísněji, než stejné činy spáchané těmito menšinami. S touto logikou se může zdát, že i královská

32

hra - šachy - jsou ve své podstatě rasistické, protože při hře často například bílý střelec bere černého koně, aby ohrozil černého krále. Jenže tak to nefunguje. Ne, že by trestné činy spáchané na příslušníku jiné rasy nebývaly často rasově motivované. Není to tak ale automaticky. Ne každý čin spáchaný „mezi různými rasami“ musí být rasově motivovaný a dokonce je i možné spáchat takový trestný čin na příslušníku vlastní, tj. stejné rasy. 32 Abychom byli schopni správně pochopit, co jsou to vlastně rasově motivované trestné činy, bude potřeba osvětlit několik základních pojmů, zejména rasa a rasismus. Trestní zákoník používá pojem „rasa“. 33 V odborné literatuře se dočteme, že rasou se míní skupina lidstva lišící se od jiné různými typickými znaky, které se týkají jak vzhledu, zejména barvy pleti, vlasového porostu, tvaru nosu, rtů apod., tak i temperamentu, energie apod. Rasy jsou skupiny lidí, které vznikly v průběhu vývoje lidstva. Na utváření ras měl rozhodující vliv jednak společný původ skupin lidí z jednotlivých typů prapředků člověka, jednak zde působil vliv podobných přírodních podmínek na lidský organismus. Duležitou roli zde hraje tolerance. Tolerance34, snášenlivost, je ochota pripustit u druhých odlišné názory, chování, vzhled, atd. Je považována za jednu ze základních hodnot demokracie. Problémem je, jak stanovit práh tolerance a zabránit tak nebezpecí z tolerování netolerantních. Každé opatření ve jménu tolerance muže vyvolat intoleranci. Jde zejména o tzv. pozitivní diskriminaci. Etnická tolerance by měla být nezbytným atributem každé fungující spolecnosti. Etnická pestrost je totiž od dob Sumeru, pres Helénský svět, Rím až treba po dnešní Evropu soucástí veškeré civilizace. 35 Interetnický konflikt považuje za „urcitý typ interakce mezi rasove, etnicky nebo národnostne odlišnými jedinci a skupinami, který je charakterizován predevším prítomností zvýšeného napetí, zjitreným vnímáním sebe navzájem, až po vyhrocené vzájemné strety.“36 Rasismus je potom autory chápán jako předsudek založený na sociálně významných fyzických rozdílech. Podstatou rasistické ideologie je dogmatické 32

Velký sociologický slovník, hesla “etnicita”, “etnikum”. Praha, Academia, 1996. autoři: Jitka Nováků, Kryštof Hron, studenti práv a spolupracovníci Advokátní kanceláře Klára Samková s.r.o. při obhajobě tzv. „mačetového útoku“ v Novém Boru, s mírným přispěním Kláry Samkové. 34 Velký sociologický slovník, Praha, Academia, 1996, 1.díl, s. 1324. 35 Urbanová, M.: Sociální kontrola a právo. Masarykova univerzita, Brno 1998. 36 Frištenská, H.: Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v Ceské republice, Socioklub Praha 1999. 33

33

tvrzení o existenci vrozené, geneticky dané a neměnné rasové nerovnosti. Rasismus spočívá na předpokladu, že rasové odlišnosti jsou totožné s kulturními a sociálními odlišnostmi, anebo že dosažená úroveň kultury, chování, inteligence apod. je přímo determinována rasovými charakteristikami populace. Pro zajímavost lze uvést, že slovo rasa je v souvislosti s lidmi používáno až OD 16. století. Do té doby bylo používáno výhradně pro rozlišování živočichů, rostlin, aj. Velmi často se setkáme s pojmem „trestná činnost s extremistickým podtextem“. Jedná se o výraz v zásadě synonymní s rasově motivovanou trestnou činností, rozumí se tím protiprávní jednání páchané v souvislosti s extremismem, působení sekt nebo diváckým násilím, které naplňuje znaky trestného činu nebo přestupku. Co se týče samotné rasově motivované trestné činnosti, ta může být popsána jako společensky nebezpečné trestní jednání, kterým pachatel verbálně, graficky nebo brachiálně (tj. násilně, fyzicky, „ručně“) útočí na rasově, národností, vyznáním nebo politickým přesvědčením odlišené občany nebo potlačuje jejich zaručená práva a svobody pro jejich rasovou, etnickou, národnostní nebo náboženskou odlišnost. Jinde jsou pak úžeji pojaté „rasové činy” popsány jako takové činy, jejichž zákonným znakem je pohnutka spočívající v nenávisti nebo zášti vůči rase nebo v širším slova smyslu spočívající v národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti.37

37

Velký sociologický slovník. Praha, Academia, 1996.

34

Řadí se mezi ně konkrétně např. násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci. (§ 352 odst. 2 TrZ), hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob (§ 355 TrZ), podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356 TrZ); a některé další z XIII. hlavy trestního zákoníku, např. genocidium. Jedná se tedy o ty trestné činy, jejichž postihování chrání společnost před projevy násilí, které je zcela nepokrytě zaměřeno proti konkrétní rase, etniku, náboženství apod. U některých trestných činů jako je např. vražda (§ 140 odst. 3 písm. g) TrZ), těžké ublížení na zdraví (§ 145 odst. 2 písm. f) TrZ) nebo poškození cizí věci (§ 228 odst. 3 písm. b) TrZ), je pak rasová pohnutka uvedena v trestním zákoně jako znak podmiňující použití vyšší trestní sazby. U zbylých trestných činů se uplatní tzv. “obecně přitěžující okolnost” dle § 42 písm. b) TrZ, pokud spáchal pachatel trestný čin „ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.“ U těchto činů tedy není stanoveno, že by samotný útok na příslušníka jiné rasy, až už jde o rasu jakoukoliv, byl sám o sobě trestný. Vždy se samozřejmě trestá konkrétní čin (např. vražda, těžké ublížení na zdraví). Přísněji se však posuzuje, jen je-li důvodem pro spáchání tohoto činu popsaná „odlišnost“ jiného.38 Na tomto místě je potřeba se zamyslet nad velmi častým laickým hodnocením, které je často deklarováno v médiích, že pouhá příslušnost jedné strany k jedné „rase“ a druhé strany k druhé „rase“ – a je jedno, zda na straně pachatele či poškozeného – je automaticky trestným činem. Z výše uvedeného rozboru právních norem je patrné, že tomu tak naprosto není. Důvodem pro speciální ochranu společnosti, před rasově motivovanými trestnými činy není pozitivní diskriminace, jak se opět někteří právní laikové domnívají. Jestliže se někteří autoři se pozastavují nad tím, proč by měly být zdánlivě stejné činy posuzovány přísněji jen pro rasu poškozeného, zjevně nejsou schopni dohlédnout zcela zásadního úhlu pohledu pro posouzení trestného činu. Skutečné rasové trestné činy se netrestají přísněji proto, že jde o útok na nějakou konkrétní rasu, ale proto, že taková skutečná nebo domnělá rasa je motivem tohoto útoku. O žádné protěžování některé z ras zde tedy nejde, trestní zákoník zde naopak chrání zájem společnosti na dodržování zákazu diskriminace, zakotveném v čl. 3 Listiny základních práv a svobod a navazuje na čl. 1, podle kterého jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti i 38

Chmelík,J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha, nakl. Armex, 2000.

35

právech. Jestliže zkoumáme motiv trestného činu, u kterého se jeví, že by mohl být rasově motivován, je vždy nutné si položit otázku, zda by se jej pachatel dopustil, kdyby byla „rasa“ poškozeného jiná. Jestliže by se pachatel trestného činu nedopustil, pakliže by poškozený byl jiné rasy, než té, které byl v době útoku, na příklad kdyby byl stejné rasy jako pachatel, pak by se jednoznačně jednalo o rasově motivovaný trestný čin. Jestliže by k útoku došlo bez ohledu na rasu, pak se o rasově motivovaný útok nejedná, i když pachatel a oběť jsou rozdílné „rasy“. Pokud by se tedy působnost trestního zákona vztahovala i na šachové figurky (a odhlédneme-li od práva válečného) mohl by být bílý střelec obžalován z vraždy černého pěšce. Bylo by potřeba zkoumat, z jaké pohnutky se vraždy dopustil: zda-li tak učinil pro to, že ho k tomu navedla jiná figurka, zda se chtěl pomstít za předchozí „sebrání“ své kamarádky věže či zda tak učinil i třeba proto, že střelec není bílý, ale černý. Úplně totéž by pak platilo pro stejný příběh u figurek „opačné barvy“. Zkrátka a dobře, je-li k partii jiný důvod, než samotná barva figurek, šachy rasistickou hrou nejsou.39 Viz rozsudek Nejvyššího soudu 2 Tzn 85/97 “Ačkoliv je skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 TrZ zaměřena především na postih pachatelů, jejichž politické přesvědčení, národnost, rasa nebo vyznání jsou odlišné od napadených osob, gramatický a logický výklad citovaného ustanovení vede k závěru, že tohoto trestného činu se může pachatel dopustit i vůči skupině obyvatelů nebo jednotlivci stejného politického přesvědčení, národnosti, rasy nebo vyznání, jaké má pachatel (resp. jsou-li napadené osoby, stejně jako pachatel, bez vyznání).”

6.3. Srpna 2011 Skupinka ozbrojených mužů napadla obsluhu herny v Novém Boru. Takové oznámení skutečně 7. srpna přišlo z médií. Zpráv o napadání obsluhy ať už herny, čerpací stanice, restaurace či jiného nočního zařízení v podvečerních hodinách je v médiích mnoho. Tato zpráva však během pár minut oblétla celý svět. Byla ojedinělá tím, že útok byl proveden mačetami. K útoku došlo za

39

autoři: Jitka Nováků, Kryštof Hron, studenti práv a spolupracovníci Advokátní kanceláře Klára Samková s.r.o. při obhajobě tzv. „mačetového útoku“ v Novém Boru, s mírným přispěním Kláry Samkové.

36

bílého dne kolem 14:00 hodin. Skupinka pěti Romů napadla tři muže obušky a mačetami. Jak se vyjádřila barmanka z podniku, kde se celý útok odehrál? „Během její služby vešel hodinu po poledni do baru patnáctiletý Denis a sedmnáctiletý Jakub. Oba ihned zamířili k hracím automatům. Chtěla jsem od nich občanský průkaz, ale oni odmítli. Tři hosté se mne zastali a z obou stran došlo ke slovní potyčce, která obsahovala pár nadávek a jeden pohlavek mladíkovi. Mladíci však neotáleli a odešli. V té době jsem ještě netušila, že tento incident bude mít dohru. Mladíci se o pár chvil vrátili a přivedli sebou i starší kamarády.“ Tato zpráva vzbudila v obyvatelích Nového Boru a přilehlých obcích obrovský strach. Není divu, když do tohoto okamžiku byl ve městě klidný život a město veškeré problémy zvládalo vlastními silami. Strach rodičů o své děti byl obrovský. Vždyť se útok odehrál za bílého dne v době, kdy se obyvatelé pohybují po městě. Město se vyjádřilo tak, že už nezvládne problémy řešit samo a povolalo na pomoc premiéra Petra Nečase. Starosta města Mgr. Jaromír Dvořák po deseti dnech od incidentu se skupinou Bezpečí domova začal koncipovat otevřený dopis premiérovi Petru Nečasovi. Dále se snažil občany informovat o situaci a jejím řešení a také svolal konferenci, pomocí které chtěl dojít k nejlepším postupům při řešení této situace.

6.4. Vyjádření policie České Republiky „Nebudeme vyšetřovat tento případ prostřednictvím médií a nebudeme se ani vyjadřovat k tomu, jaké důkazy máme k dispozici, a o čem vypovídají. Nechceme ohrozit řádné objasnění případu“. Tak se vyjádřila mluvčí Českolipské policie Ivana Baláková 40

40

http://www.denik.cz/z_domova

37

7. Rozhovor se starostou města Nový Bor Mgr. Jaromírem Dvořákem Abych celé situaci blíže porozuměla a pronikla do celého problému, rozhodla jsem se v rámci mé bakalářské práce promluvit s panem starostou. Jak jistě víme, média na nás valí spoustu informací, ale musíme si uvědomit, že informace mohou být zkreslené. Cílem rozhovoru bylo zjistit skutečný obraz události. Prvním úkolem bylo zjistit, jaké byly pocity pana starosty po zjištění události. A co se začalo dít ve městě. Dále pak jaké byly poskytnuty kroky k tomu, aby se situace uklidnila a občané přestali mít strach vyjít na ulici. Jak se pan starosta dívá na situaci s odstupem tří let po útoku.

Vzpomenete si na svou první reakci, když jste zjistil, co se ve Vašem městě stalo? „Byl to pro mne veliký šok, když jsem se o útoku dozvěděl a samozřejmě mne to vyděsilo. A také mne v ten moment začali volat příbuzní z daleké ciziny, kteří se o útoku dozvěděli z médií a ptali se, zda u nás není Občanská válka. Samozřejmě jsem je uklidnil, že o to nejde, ale zároveň jsem ucítil vážnost útoku. Došlo mi, že tohle není běžný nepokoj, se kterým se čas od času setkáváme. Byl to skutečně vážný problém, ke kterému jsem se musel postavit za všechny své občany. A tím myslím jak za bílé tak i za tmavé.“

Jaké bylo první opatření, které jste udělal? „Mým prvním opatřením bylo, povolání sil ze strany policie. Policie sice byla již na místě vzhledem k události, ale domluvili jsme se, že posílíme hlídky ve městě kvůli hrozícím nepokojům ze stran rodin napadených občanů a také ze strany občanů. Což se dále potvrdilo. Je jasné, že se není čemu divit. Rodiny napadených bránily své členy a také občané měli velký strach z toho, co bude následovat.“

38

Co se ve městě odehrávalo, po tak vážné události? „Jak jsem již řekl. občané se začali bát, co se bude dít dále. K tomu se připojily i Romské rodiny, které se snažily hájit čest své rasy, která byla po tomto útoku ze strany neromských obyvatel slovně napadána. V novinách vyšel dokonce článek, ve kterém stál výrok jednoho z útočníků, který řekl „Tak jsme to těm bílejm hlavám nandali“ tedy takto to přetlumočila barmanka, která s hrůzou přihlížela celému dění. Výrok vzbudil v ostatních občanech agresivitu vůči Romům.“ Když jsem slyšela, jak pan starosta popisuje výpověď barmanky, cítila jsem, že se mu nehovoří dobře. Dále starosta popisuje „Když jsem slyšel, jak barmanka popisuje, jak se pětičlenná skupinka Romů vrhla na tři návštěvníky v baru a sekají je do hlav i když leží, sevřelo se mi hrdlo. Takové jednání snad není ani možné. Byl to likvidační útok.

Proč si myslíte, že se lidé začali tak chovat „No vzhledem k tomu, že i já jsem se nechal slyšet, že na takovou situaci už nestačíme a jsme tedy povinní povolat vyšší orgány na pomoc, tak se ani nedivím, že se cítili ohroženě a bezradně. Nehledě na to, že policie zadržela prozatím jen tři pachatele a další dva byli na svobodě, což člověku na klidu rozhodně nepřidá.“ Dodává starosta dnes už s mírným úsměvem na tváři. „Dopis, který koncipujeme Petru Nečasovi, možná poputuje i do prezidentské kanceláře“ Z tohoto postoje byla skutečně cítí beznaděj pana starosty a jeho strach o občany města.

Snažil jste se osobně řešit chování rozhořčených obyvatel? Jakým způsobem jste to řešil? „Ano. Mým krokem, kterým jsem chtěl oběma stranám ukázat, že chci, aby byly vyslyšeny a že jsem tím správným starostou. Tedy myslím tím, že nestojím na jedné či druhé straně. Svolal jsem sezení Romské části občanů na městský úřad, se kterými jsem následně diskutoval o problému. A po té jsem si svolal stranu druhou, kterou jsem také vyslechl a prodiskutoval problematiku. Obě strany jsem pak seznámil s názorem strany druhé a s názorem mým. A dále jsme se snažili najít co nejefektivnější postup k uklidnění situace a najít další postupy, které by předcházely takovým hrůzným činům. Zajímavým poznatkem bylo, že strach měla i Romská strana, která se bála, že přijdou

39

extrémisté. Báli se, o své rodiny. Jejich postoj byl skoro distancující se od útočníků, jako by najednou nebyli stejného původu, dokonce se za tento čin i styděli. Tedy abych byl přesný vyjímaje rodin, kterých se to týkalo, tedy těch od kterých pocházeli útočníci. Tyto rodiny samozřejmě všemožně bránili a obhajovali svou krev.“ Pan starosta mne překvapil svou odhodlaností řešit osobně tuto situaci. Nebál se jít mezi Romy a říci jim svůj názor.

Bylo Vaše město skutečně tak vzbouřeno a plno strachu, jak popisovala media? „Jak jistě víte, média jsou v této době mocnou zbraní. Bohužel málo kdy se z nich dozvídáme holá a přímá fakta, je přeci jasné, že aby zaujala občany a tím zvýšila svou sledovanost, tak jsou nucena někde něco přidat a na druhé straně zase ubrat. Po pravdě musím říci, že situace byla velmi vyhrocená. Není se čemu divit, jak jsem již řekl, takovýto útok vyděsil i mé příbuzné, kteří žijí v zahraničí, ale média popisovala vyhrocenost situace, protože věděla, že to zvýší sledovanost. Co by však sledovanost tolik nezvýšilo, byl například můj postoj a patřičné kroky k situaci a tak to zkrátka nezveřejňovala. Například jsem byl na místních školách promlouvat se studenty o tom, jak by se měli chovat, a v médiích proběhla jen zpráva, že se chystám na místní gymnázium pohovořit o situaci. Ale reportáž z pohovoru v aule už nikde neproběhla. Protože asi nebyla tak zajímavá, jako nadávající občané na ulicích. No co vám mám povídat, média jsou prostě média.“ Je pravda, že jsem slyšela o návštěvě pana starosty na gymnáziu, ale také jsem se dozvěděla od nejmenovaných studentů, že pan starosta jim řekl: „Je zbytečné jít nebezpečí naproti, tedy já vám radím, když je večer, nechoďte přes park u kina, víte dobře, že se zde Romové schází a zbytečné by bylo je provokovat svou přítomností. Dále choďte po skupinkách, a když uvidíte Romskou skupinku, raději se ji vyhněte, například změnou trasy.“ Když jsem se na tohle zeptala pana starosty, tak přikývl, že takto ke studentům skutečně promlouval. Ptala jsem se, proč by ale měli studenti ustupovat Romům, když se tedy snaží o klid ve městě. Klid přeci neznamená, že jedni budou mít strach z druhých. „No to máte sice pravdu, na druhou stranu studentům přece neublíží ten park obejít, a díky tomu si jich Romové ani nevšimnou a bude klid. Když ale půjdou přes park, hrozí velká pravděpodobnost konfliktu, který je zbytečný.“ Na tuto odpověď jsem už raději nereagovala, protože jsem zjistila, že v tomto se prostě neshodneme.

40

Jak dlouho trval tento nepokoj a obavy mezi občany? „No abych pravdu řekl, nemohu to říci přesně, protože občas mám pocit, že někteří občané se stále bojí. Nevětší strach jsem však pociťoval první rok.“

Učinil jste nějaká opatření na lepší ochranu obyvatel? Jaká? „Ano jak jsem již řekl, posílil jsem policejní hlídky ve večerních hodinách a v rizikových oblastech, jako je park, autobusové a vlakové nádraží. Dále jsem zapůsobil jako preventista, když jsem po školách měl přednášky o tom, jak se děti a studenti mají chovat v patových situacích. Také jsme začali školit sociální pracovníky do terénu, kteří budou docházet do Romských rodin a monitorovat jejich situaci.“

Mělo to skutečný prospěch? A zlepšila se pak atmosféra mezi obyvateli? „Troufám si říci, že ano. Když se po městě pohybovalo třikrát tolik policistů než dříve, myslím, že občané se začali cítit bezpečněji. Jediné co nám naše snažení kazilo, byla situace ve Šluknovském výběžku, která se vyhrotila snad ještě víc než u nás. Tedy zasáhlo to celé Severní Čechy a to víte, když už jsem konečně uklidnil občany Nového Boru, přišly další útoky v našem okolí. Tím se strach samozřejmě znovu navýšil.“

Jak hodnotíte vztahy občanů dnes? S odstupem tří let? „Myslím si, že je v našem městě zase klid a mír. Každý si prošel strachem a nenávistí, ale už je to za námi.“ Říká starosta s úsměvem na tváři.

Fungují Vaše opatření pro ochranu obyvatel i dnes, s odstupem téměř dvou let od události? Jsou stále nutná? „Opatření ze strany zvýšení hlídek již nutná nejsou. Ale opatření, která vedou k lepší integraci Romů mezi ostatní občany a také k jejich zlepšení v ohledu vzdělání a uplatnění se na trhu práce jsou stále v plném rozsahu. Dovolím si říct, že posilujeme tým sociálních pracovníků, kteří Romským rodinám pomáhají orientovat se v našem prostředí. Vysvětlují jim důležitost

41

vzdělání a její kladná východiska, která Romové díky nim lépe přijímají a zvykají si fungovat jako ostatní obyvatelé.“

Máte Vy osobně pocit bezpečí ve městě, jako běžný občan? „ANO“ říká hrdě a jednoznačně pan starosta.

Odehrál se během těch necelých dvou let, ještě nějaký útok, vzbouření nebo nepokoj ve městě Nový Bor? „Ne. Po útoku proběhlo na náměstí pět minut ticha za oběti útoku. Dále pak pochod extrémistů, který byl doprovázen strachem Romů, ale nakonec jsme to zvládli a nic vážného se nestalo. Myslím si, že byl pochod v poklidu i díky semknutí obyvatel, kteří i přes to, že se jich útok velmi dotkl, tak tento pochod odsoudili a nechtěli se k němu připojit. Za to jim patří můj obdiv a veliký dík.“

Jsou ještě nějaká opatření, která považujete za prospěšná pro obyvatele a jejich život ve městě? Chcete je realizovat? Kdy? „Jak jsem již zmínil, za prospěšné považuji, že se občané zase semkli a naše město je klidné a řekl bych i lépe vzájemně komunikuje. Prospěšná opatření jsou navýšení sil sociálních pracovníků.“

Jaké byste uložil tresty útočníkům a proč? „Já tu nejsem od toho, abych soudil. Stejně tak si myslím, že soudit by neměli ani jiní.,Chápu, že je to těžké hlavně pro ty, kterých se to týká, ale na souzení jsou soudci a soudy. Jsem tedy toho názoru, že bychom to měli přenechat jim.“

Je něco, k čemu byste se ohledně tohoto tématu chtěl vyjádřit? „Jediné k čemu bych se ještě mohl vyjádřit je, že doufám v klid a mír v našem městě a také, že se nic dalšího nebude opakovat. Je přeci mnohem lepší snažit se žít v klidu a míru, než si svůj život znepříjemňovat takto bolestnými činy.“

42

Panu starostovi jsem za rozhovor a vyjádření se k případu velmi poděkovala. Z jeho vystupování jsem měla dojem, že je upřímný a skutečně mu leží na srdci blaho jeho města, Nový Bor. Pan starosta také poděkoval a popřál mi úspěchy v dalším studiu.

7.1. Jak dopadl soud? Téměř rok po mačetovém útoku v Novém Boru tedy 21. června 2012 padla obžaloba. Státní zastupitelství viní čtyři z pěti útočníků z pokusů o vraždu, pátý útočník je obžalován z těžkého ublížení na zdraví. Jeden z podezřelých je však stále na útěku. Podání obžaloby potvrdil státní zástupce Radim Kadleček. „Obžaloba byla poslána na pobočku Krajského soudu v Liberci,“ upřesnil. Za pokus o vraždu hrozí údajně obžalovaným až 20 let vězení, nebo dokonce výjimečný trest.Utočníci byli původně obviněni z těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví, došlo však k zpřísnění právní kvalifikace ze strany státního zastupitelství v prosinci 2011. 41

7.2. Obhájkyně útočníků Klára Samková Advokátka Klára Samková se ujala obhajoby útočníků. Státní zástupce však vznesl námitku, že jeden obhájce nemůže zastupovat klienty, kteří by mohli svědčit proti sobě, což je velmi pravděpodobné. Okresní soud v Liberci této námitce vyhověl a Kláru Samkovou z případu odvolal. Klára Samková, však proti tomuto rozhodnutí podala stížnost, o které Liberecký krajský soud zatím nerozhodl. „Krajské státní zastupitelství podává žalobu, ačkoliv nejsem pravomocně vyloučena ze sporu,“ řekla ČTK Klára Samková. Náměstkyně krajského státního zástupce Lenka Bradáčková důkladně popřela, že by tím žalobce porušil procesní předpisy. „Držíme se zásad, jak nám to ukládá trestní řád. To, že soud o vyloučení paní Samkové z obhajoby dosud nerozhodl, není důvodem pro odkládání podání obžaloby,“ reagovala Lenka Bradáčková.Dne 22. února 2013 došlo k nečekanému zvratu. Klára Samková už nebude obhajovat žádného z útočníků, vyloučil ji z případu Vrchní soud. Samková se pak omluvila rodinám obžalovaných. 42

41

http://www.denik.cz/z_domova http://zpravy.idnes.cz/macetar-sinu-mel-v-ruce-macetu-jiz-pred-11-lety-fnz/krimi.aspx?c=A121120_161426_liberec-zpravy_tm 42

43

7.3. Jak to tedy s útočníky dopadlo? Pražský vrchní soud uložil trest Antonínu Sinuovi za pokus o vraždu 15 let. Vojtěch Husák dostal trest ve výši 17 let a 6 měsíců. Jakub Žiga dostal trest 15 let. Na základě rozhodnutí vrchního soudu se musel na konec ještě znovu zabývat soud v Liberci mírou zavinění mladistvého útočníka. „Přihlédli jsme ke všem důkazům. Hlavně jsme vázáni právním názorem Vrchního soudu. Proto jsme jednání kvalifikovali jako pokus provinění vraždy. S ohledem na trestní sazby, které se pojí k mladistvým, jsme uložili trest 4,5 roku. Odráží to, že šlo o mladistvého, jaký byl jeho podíl, že nebyl trestán,“ uvedla soudkyně krajského soudu Eva Drahotová „Obžalovaní reagovali spontánně a v afektu pomstít svého rodinného příslušníka. Jednání se dopustili společně a se společným záměrem se vydali do baru vybaveni zbraněmi,“ uvedl při přelíčení předseda senátu. „Hlavně Vojtěch Husák byl mimořádně razantní, ostatní ho v jeho agresivitě následovali“ doplnil.43

43

http://liberec.idnes.cz/maceta-utok-sinu-ziga-husak-herna-bar-soud-vrazda-f67-/libereczpravy.aspx?c=A140214_105443_liberec-zpravy_ddt

44

8. Dotazníkové šetření 8.1.

Metodologie šetření

Cílem mého šetřeníí, bylo zjistit, jak se občané Nového Boru cítili v době mačetového útoku. Jak velký byl jejich starch z vycházení z domu, a pohybu po městě. Dále, jak si myslí, že se město snažilo jim pomoci od strachu a nebezpečí. Zajímala mne informovanost občanů o opatřeních, které město pro jejich bezpečí udělalo. Zda jsou vůbec obeznámeni o podniknutých opatřeních o kterých jsem se já osobně dozvěděla od starosty města pana Mgr. Jaromíra Dvořáka. A na závěr, jaké jsou jejich pocity s odstupem času. Pro výzkum jsem použila metodu kvantitativního dotazníku, který je složen z přímých otázek s možností odpovědi ANO – NE a na závěr dotazníku je prostor pro osobní názor respondetů. Respondenti pro můj výzkum jsou studenti 1. – 3. ročníku Střední pedagogické školy v Novém Boru a studenti 1. – 3. ročníku Gymnázia v Novém Boru. Tito respondenti byli zvoleni, protože žijí ve městě Nový Bor a tak jsou jejich pocity z centra dění, živé a neovlivněné a dale se účstnili rozhovoru se starostou města.

8.2. Otázky dotazníkového šetření 1) Byla událost mačetového útoku podle Vás vážná? 2) Myslíte si, že mačetový útok změnil život ve Vašem městě? 3) Cítil/a jste se od této události více ohrožen/a? 4) Byla podle Vás přijata dostatečná opatření? 5) Máte pocit, že se od útoků zlepšila ochrana obyvatel ve Vašem městě? 6) Cítíte zastání ze strany města? 7) Žije se Vám ve městě lépe, když je téměř dva roky od útoků? 8) Máte stále strach z Romských obyvatel ve Vašem městě i nyní? 9) Jaké byly podle Vás příčiny nepokojů ve Vašem městě?

45

10) Myslíte si, že se snížila agresivita a napětí mezi obyvateli? 11) Máte strach z dalších možných útoků? 12) Uveďte prosím Váš návrh, který by vedl ke zlepšení ochrany proti ohrožování obyvatel nebezpečnými agresory….

8.3. Předvýzkum dotazníkového šetření Před samotným šetřením jsem provedla tzv. předvýzkum, při kterém jsem si chtěla ověřit, zda je dotazník pro respondenty srozumitelný a zda se v dotazníku nevyskytují problematická místa, která komplikují správné vyplnění. Dotazníky v rámci předvýzkumu vyplnilo deset studentů středních škol, které jsem získala z blízkého kruhu přátel mého osmnáctiletého bratra. Došla jsem k závěru, že dotazník je koncipován srozumitelně a je tedy možné ho předat respondentům.

46

8.4. Vyhodnocení dotazníkového šetření Na položky dotazníku odpovědělo sto respondemtů. 1) Byla událost mačetového útoku podle Vás vážná? Otázka 1.

Ano

Ne

Student

100

0

2) Myslíte si, že mačetový útok změnil život ve Vašem městě?

Otátka 2. Student

Ano

Ne

68

32

3) Cítil/a jste se od této události více ohrožen/a?

Otázka 3. Student

Ano

Ne

79

21

4) Byla podle Vás přijata dostatečná opatření?

Otázka 4. Student

Ano

Ne

86

14

47

5) Máte pocit, že se od útoků zlepšila ochrana obyvatel ve Vašem městě?

Otázka 5. Student

Ano

Ne

62

38

6) Cítíte zastání ze strany města?

Otázka 6. Student

Ano

Ne

41

59

7) Žije se Vám ve městě lépe, když je téměř dva roky od útoků?

Otázka 7. Student

Ano

Ne

49

51

8) Máte stále strach z Romských obyvatel ve Vašem městě i nyní? Otázka 8. Student

Ano

Ne

56

44

9) Jaké byly podle Vás příčiny nepokojů ve Vašem městě?

Otázka 9. Student

Rasové

Jiné

100

0

48

10) Myslíte si, že se snížila agresivita a napětí mezi obyvateli? Otázka 10. Student

Ano

Ne

86

14

11) Máte strach z dalších možných útoků?

Otázka 11. Student

Ano

Ne

28

72

49

8.5. Shrnutí dotazníkového šetření Díky šetření, které jsem realizovala pomocí kvantitativního dotazníku, jsem měla možnost odhalit, jaký zaujímají studenti postoj k danému případu. Musím říci, že mne překvapilo, jak jednotná byla odpověď o vážnosti útoku. Všichni studenti útok povžovali za opravdu děsivý zážitek a také od té doby pociťovali strach. Dále jsem se lépe vcítila do situace občanů Nového Boru. Do uvedených tabulek jsem rozepsala výsledky z dotazníků. V dotazníku byl na konci ještě prostor pro vlastní názor.Asi 98% student navrhovalo, aby se zvýšila pomoc a podpora ze strany policie. Studenti požadovali vice policejních hlídek ve svém městě a také, aby se pan starosta zkusil vcítit do situace, kterou jim na přednášce modeloval. Přece je hrozné mít starch když vidíte skupinku Romů a podle studentů vůbec nic neřeší, že by se takové skupince měli vyhýbat. Spíše se domnívají, že je to naopak, když totiž skupinka Romů zjistí, že se jich kolemjdoucí student bojí, tak jejich agresivita nabere na síle a jejich sebevědomí zapříčiňí to, že spíše zaútočí. Jedna nejmenovaná studentka řekla: “Když Romové vidí, že se jich bojíme, nebo se jim vyhýbáme, mají z toho radost a dělá jim tento pocit dobře. Proto když vidí starch tak tím spíše zaútočí. Když cítí, že se jich ostatní nebojí, tak nemají pocit takové síly a spíše si druhých nevšímají”. Takový pohled sdílelo oněch 98% studentů. Východiskem pro mne je, že by se pan starosta měl zamyslet nad tím, co po studentech žádal a jaké by to mohlo mít důsledky. Já si myslím, že ideálem by byl stav klidu z obou stran, klidně ať si prochází kdo chce, ale strany si sebe vzájemně nevšimnou a budou respektovat, že každý má právo v klidu žít ve městě.

50

Závěr Za cíl své bakalářské práce jsem si stanovila specifikaci problematiky života ve vybrané lokalitě Nový Bor, která vznikla na základě mačetovéh útoku 7. srpna 2011. Specifikaci problematiky příčin soužití romského lidu s majoritou v ČR a přímo ve městě Nový Bor. Z odborných materialů vyplývá, že k původu Romů a jejich způsobu života jsou všechny myšlenky pouze polopravdivé. Zejména z důvodu, že většinová společnost toho o Romské populaci moc neví, je tedy nedostatečně informována a je nucena žít z domyšlených polopravd a pomluv, které slyšela z neověřených zdrojů. Jednou z cest mezi Čechy a Romy může být vzájemné poznávání. Vzhledem k tomu, že počet cizinců v České republice za poslední desetiletí narůstá, je důležité si zvykat na cizince a snažit se o co nejlepší integraci. Jednotlivé příčiny problemů Romského etnika žijícího na území ČR je hned několik. Kořeny příčin jsou již v historickém vývoji Romů, který je příběhem neustálého pronásledování, nesnášenlivosti, útlaku a intolerance. Také jejich odlišnost od většinového společenství, v katastrofálně nízké vzdělanosti mezi Romy, v jejich sociální nepřizpůsobivosti. Řešení Romské otázky, je stale akutnějším tématem. Jde-li nám o to, aby docházelo k sociální integraci, je nutný systematický postup.Ten začíná již ve výchově a vzdělání, dále postupuje k zapojení do pracovního procesu a končí u nabídky volnočasových aktivit pro Romskou mádež. Další generace budou s Romy žít. Tato budoucnost je zřejmá z narustajícího počtu Romských obyvatel na území ČR. Záleží tedy na snaze všech, se s Romskou menšinou na našem území naučit žít.

51

Seznam literatury 1. BITTNEROVÁ, D., MORACOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. 1. vyd. Praha: SOFIS, PASTELKA, 2005, 117 s. ISBN 80-902785-8-2. 2. ENCYKLOPEDIE DIDEROT. 1 sv., 1 svazek a-b. Praha: Diderot, 1999, 52 s. ISBN 80-902555-3-1. 3. ENCYKLOPEDIE DIDEROT. 2. Sv., 2 svazek c-f: v osmi svazcích, 1 vyd. Praha: Diderot 1999, 114 s. ISBN 80-902555-4-X. 4. FRASER, A. Cikáni. Praha: Nakl. Lidové Noviny, 2002, 374 s. ISBN 80-7106- 212-X. 5. Frištenská, H.: Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v Ceské republice, Socioklub Praha 1999. 6. HANZAL, J. Cikáni na Moravě v 15. až 18. století: dějiny etnika na okraji společnosti. 1. vyd. Praha: Lidové Noviny, 2004. 240 s ISBN 80-7106-508-0. 7. CHMELÍk,J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha, nakl. Armex, 2000. 8. JAKOUBEK, M. Romové-konec (ne)jednoho mýtu. 1. vyd. Praha: Socioklub, 2004, 135 s. ISBN 80-86140-21-0. 9. KENRICK, D. Cikáni na cestě z Indie do Evropy. 1. čes. vyd. Centre de rechrches tsiganes. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, ISBN 80-244-0589X. 10. MULTIKULTURNÍ CENTRUM PRAHA 1. My a ti druzí. Příručka pro multikulturní výchovu a vzdělávání na základní škole.

52

11. NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 4. doplněné vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci – Vydavatelství, 1999, 104 s. ISBN80-7067-952-2. 12. PARTNERS CZECH. Úspěchy programu romské integrace. 1. vyd. Praha: Centrum politických analýz, Komunitní akční program EU pro boj se soc. vyloučením, 2000-2006. 13. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 13-129 s. ISBN 80-7178-250-5. 14. VELKÝ SOCIOLOGICKÝ SLOVNÍK, Praha, Academia, 1996. 15. VYDAVATELSTVÍ RADA EVROPY. Rozmanitost a soudružnost: nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Rada Evropy, červenec 2000. 16. http://www.stream.cz/romove. 17. http://www.stream.cz/romská problematika. 18. http://www.mujweb.cz/spolecnost/romove/romove.html. 19. http://www.encyklopedie.cz/heslo/192474-romove.

53

Přílohy I.

Otázky k rozhovoru s Mgr. Jaromírem Dvořákem. starostou Nového Boru

Dobrý den, ráda bych se Vám představila. Studuji bakalářský obor - sociální práce na ETF UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE. Přicházím k Vám s prosbou o poskytnutí rozhovoru, který poslouží k praktické části mé bakalářské práce. Téma mé bakalářské práce je: „Demonstrace a napětí ve vybraných lokalitách - Nový Bor“ Cílem práce je s Vaší pomocí zjistit Vaše osobní pocity. Jde především o pocity v době mačetových útoků, které se odehrály v neděli 7. srpna 2011 odpoledne v baru Pivní pomoc na pěší zóně v Novém Boru. Útok byl tak brutální, že nenechal klidným snad žádného občana Nového Boru a okolí. Ráda bych tedy znala Vaše pocity, které jste měl v době aktuálního dění útoku a dále pocity dnes, tedy s odstupem téměř dvou let od útoků. Dále bych ráda zjistila Váš postup při ochraně občanů. Vaše jednání, názor a působení ve městě. Pokud si nepřejete doslovný přepis Vašich výpovědí, mohu Vám přepracovanou formu rozhovoru zaslat ke schválení. Práce bude dostupná pro vedení fakulty a její pedagogický sbor. V případě, že nebudete chtít odpovídat na cokoliv v našem rozhovoru, tak budu Vaše rozhodnutí akceptovat. Chcete se ještě na něco zeptat? Můžeme tedy přejit k rozhovoru samotnému. Ještě Vás musím upozornit, že si budu dělat průběžně poznámky z Vašich výpovědí a také z poznatků okolností.

54



Vzpomenete si na svou první reakci, když jste zjistil, co se ve Vašem městě stalo?



Jaké bylo první opatření, které jste udělal?



Co se začalo ve městě odehrávat, po tak vážné události?



Proč si myslíte, že se lidé začali tak chovat?



Snažil jste se osobně řešit chování rozhořčených obyvatel? Jakým způsobem jste to řešil?



Bylo Vaše město skutečně tak vzbouřeno a plno strachu, jak popisovala media?



Jak dlouho trval tento nepokoj a obavy mezi obyvateli?



Učinil jste nějaká opatření na lepší ochranu obyvatel? Jaká?



Mělo to skutečný prospěch? A zlepšila se pak atmosféra mezi obyvateli?



Jak hodnotíte vztahy občanů dnes?



Fungují Vaše opatření pro ochranu obyvatel i dnes, s odstupem téměř dvou let od události? Jsou stále nutná?



Máte Vy osobně pocit bezpečí ve městě, jako běžný občan?



Odehrál se během těch necelých dvou let, ještě nějaký útok, vzbouření nebo nepokoj ve městě Nový Bor?



Jsou ještě nějaká opatření, která považujete za prospěšná pro obyvatele a jejich život ve městě? Chcete je realizovat? Kdy?



Jaké byste uložil tresty útočníkům a proč?



Je ještě něco, k čemu byste se ohledně tohoto tématu chtěl vyjádřit?

55

Velice Vám děkuji za Vaši ochotu a čas, které jste pro můj výzkum obětoval. Přeji Vám, aby se už nikdy ve Vašem městě nic podobného nestalo a úspěšné působení na místě starosty i další léta.

Moc mne těšilo a přeji krásný den

Po ukončení rozhovoru, jsem se znažila kontaktovat i druhou stranu tohoto případu. Ráda bych totiž vyslyšela i názor druhé strany. Bohužel semnou odmítl kdokoliv z oslovených komunikovat. Jediné co jsem se od nich dozvěděla bylo, že stejně všíchni „bílí“ jsou proti a že pokud uvedu jejich jména, tak se uvidíme znovu a bude to velmi nepříjemné. Z tohoto rozhovoru jsem tedy usoudila, že bude lepší, když se spokojím s výpovědí pana starosty, který mi přišel nestranný. Z rozhovoru s ním jsem nabyla dojmu, že mu jde o blaho a klid v jeho městě. Neslyšela jsem od něho žádné vyjádření, ze kterého by se dala usuzovat jakákoliv náklonnost k jedné, či k druhé straně. Je mi líto, že druhá strana se nevyjádřila k případu, ale durazně mne upozornili, že mne do své komunity nepustí a také, že bych se o ně dále neměla zajímat. Jejich upozornění jsem se tedy rozhodla respektovat.

56

II.

Dotazníky pro studenty SPgŠ a Gymnázium Nový Bor. Úvodní prolog pro respondenty vyplňující dotazník

Dobrý den, ráda bych se Vám představila. Jsem studentkou bakalářského oboru sociální práce na ETF UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE. Přicházím k Vám s prosbou o vyplnění dotazníků, které poslouží k praktické části mé bakalářské práce. Téma mé bakalářské práce je:„Demonstrace a napětí ve vybraných lokalitách Nový Bor“ Cílem práce je, s Vaší pomocí zjistit Vaše osobní pocity. Tedy pocity studentů. Druhou skupinou respondentů bude široká veřejnost Vašeho města a třetí skupina budou Romové žijící v Novém Boru. Jde především o pocity v době mačetových útoků, které se odehrály v neděli 7. srpna 2011 odpoledne v baru Pivní pomoc, na pěší zóně v Novém Boru. Do baru vtrhla skupina Romů. Skupina Romů byla ozbrojena mačetami a obušky. Zaútočili na tři hosty a utekli. Zraněné muže odvezly vozy záchranné služby. Útok byl tak brutální, že nenechal klidným snad žádného občana Nového Boru a okolí. Ráda bych tedy znala Vaše pocity v době aktuálního dění útoku a dále pocity dnes, tedy s odstupem necelých dvou let od útoků. Dotazníky jsou anonymní a z odpovědí bude uveden pouze výsledek výzkumu. Tímto bych Vás tedy ráda požádala o Váš osobní pocit při vyplňování dotazníku a vyplňujte prosím formou nehodící se, škrtněte.

57

Je-li student, který dotazník vyplnit nechce, tak pochopitelně nemusí. Jde pouze o dobrovolnou pomoc studenta studentovi. Demonstrace a napětí ve vybraných lokalitách – Nový Bor“ Dotazník



Byla událost mačetového útoku podle Vás vážná? ANO



Myslíte si, že mačetový útok změnil život ve Vašem městě? ANO



NE

Máte pocit, že se od útoků zlepšila ochrana obyvatel ve Vašem městě? ANO



NE

Byla podle Vás přijata dostatečná opatření? ANO



NE

Cítil/a jste se od této události více ohrožen/a? ANO



NE

NE

Cítíte zastání ze strany města? ANO

NE

58



Žije se Vám ve městě lépe, když je téměř dva roky od útoků? ANO



Máte stále strach z Romských obyvatel ve Vašem městě i nyní? ANO



NE

Máte strach z dalších možných útoků? ANO



Jiné?..............................................

Myslíte si, že se snížila agresivita a napětí mezi obyvateli? ANO



NE

Jaké byly podle Vás příčiny nepokojů ve Vašem městě? Rasové



NE

NE

Uveďte prosím Váš návrh, který by vedl ke zlepšení ochrany proti ohrožování obyvatel nebezpečnými agresory….

…………………………………………………………………… Děkuji za Váš čas a osobní názor. Kateřina Šindelářová, studentka Bc. Studia ETF UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

59

III.

Fotografie z události – Mačetový útok v Novém boru

60

61