Odkud se bere jídlo?

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Odkud se bere jídlo?

Vypracovala: Mgr. Alena Vítovcová Vedoucí práce: Mgr. Jan Schuster, Ph.d. České Budějovice 2016

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 4. listopadu 2015

Alena Vítovcová

Anotace Předškolní věk je doba, kdy se dítě nejvíce rozvíjí a získává zkušenosti do života. Při nástupu do mateřské školy se dítě setkává s novým prostředím, hodnotami a normami. Tyto hodnoty a normy se také týkají jeho stravovacích návyků, které se mohou velmi lišit od rodičovského modelu. Závěrečná práce se zabývá tvorbou edukačního materiálu – pracovního sešitu pro děti předškolního věku. V teoretické části jsou vymezeny pojmy jako výživová doporučení, potravinová pyramida a potravinový talíř. Charakterizovány jsou základní živočišné i rostlinné produkty. Praktická část je zaměřena na tvorbu pracovního sešitu, jeho ověření a zhodnocení v praxi. Součástí závěrečné práce je vyhotovený pracovní sešit.

Klíčová slova: Předškolní věk, výživa, živočišné a rostlinné produkty, pracovní sešit pro předškoláky.

Abstract Preschool age is the time when the child develops and gets experiences for life. When entering the kindergarten, the child encounters new environment, values and norms. These values and standards also relate to his eating habits, which can be very different from the parent model. The final work deals with the creation of educational material - a workbook for preschool children. The theoretical part defines terms such as dietary guidelines, the food pyramid and food dish. Characterized are basic animal and plant products. The practical part is focused on creating a workbook, its verification and evaluation practice. Part of the thesis is constructed workbook.

Key words: Preschool age, animal and plant products, workbook for preschool children.

Poděkování: Děkuji vedoucímu závěrečné práce, panu Mgr. Janu Schusterovi, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a pomoc při jejím vypracování.

OBSAH ÚVOD .............................................................................................. 8 I. TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………….……………….……10 2.

PRACOVNÍ SEŠIT PRO PŘEDŠKOLÁKY ......................................................... 9

2.1

Charakteristika předškolního věku .............................................................. 9

2.2

Způsob učení předškolního dítěte ............................................................. 10

2.3

Konkretizované očekávané výstupy RVP PV .............................................. 10

2.4

Vymezení pojmu pracovní sešit ................................................................. 11

2.5

Tvorba pracovního sešitu ........................................................................... 12

3.

VÝŽIVA PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ ................................................................... 14

3.1

Výživová doporučení pro předškolní děti .................................................. 14

3.2

Pyramida výživy a potravinový talíř ........................................................... 15

3.2.1 Zdravý potravinový talíř ............................................................................................ 15 3.2.2 Potravinová pyramida ................................................................................................ 16 3.3

Děti a výživa ............................................................................................... 18

3.3.1 Dětská nadváha a obezita ......................................................................................... 18 3.3.2 Úloha rodiny ve výchově ke správné výživě ........................................................ 20 4.

ROSTLINNÉ A ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY ....................................................... 22

4.1

Obiloviny .................................................................................................... 22

4.2

Luštěniny .................................................................................................... 22

4.3

Olejniny a výrobky z olejnin ....................................................................... 23

4.4

Okopaniny .................................................................................................. 24

4.5

Ovoce a zelenina ........................................................................................ 25

4.5.1 Zelenina .......................................................................................................................... 25 4.5.2 Ovoce .............................................................................................................................. 26 4.6

Maso .......................................................................................................... 27

4.7

Mléko a mléčné výrobky ............................................................................ 28

4.8

Vejce........................................................................................................... 29

6

II. PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………………………33 5.

CÍLE A VÝZKUMNÉ PŘEDPOKLADY ........................................................... 32

5.1

Cíle práce ................................................................................................... 32

5.2

Úkoly práce ................................................................................................ 32

5.3

Výzkumné předpoklady ............................................................................. 33

6.

METODOLOGIE ....................................................................................... 34

6.1

Charakteristika souboru............................................................................. 34

6.2

Organizace výzkumného šetření ................................................................ 34

6.3

Použité výzkumné metody......................................................................... 35

6.4

Vlastní výzkumné šetření ........................................................................... 36

7.

VÝSLEDKY ............................................................................................... 40

7.1

Hodnocení hlediska náročnosti ................................................................. 40

7.2

Hodnocení hlediska časové náročnosti ..................................................... 41

7.3

Hodnocení zaujetí při práci při vyplňování PS ........................................... 42

7.4

Celková zvládnutelnost úloh v pracovním sešitě ....................................... 43

7.5

Celková spokojenost dětí s navrženým PS ................................................. 44

8.

ZÁVĚR ..................................................................................................... 45

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ..………………………………..……………………………………….47 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………..………………………………………..49

7

ÚVOD Úkolem mé závěrečné práce je vytvoření výukového materiálu – pracovního sešitu pro předškoláky zaměřeného na jídlo. Hlavním důvodem, proč jsem si vybrala toto téma, jsou děti a jejich stravovací návyky, které mám možnost denně pozorovat v mateřské škole. Dětství je kritickým obdobím pro vývoj jídelních návyků, mezi které patří preference a dostupnost potravy, rodičovský model, chování vrstevníků a další. Můžeme si říct, že děti nemohou ovlivnit jídelní zvyklosti v rodině, ale není to zcela pravda. Jsou to právě děti, které se dožadují určitých potravin, které jsou pro ně atraktivní, např. je znají z reklam. Rodiče pak často požadovanou potravinu koupí. Jedním z cílů pracovního sešitu je seznámit děti se správnou skladbou jídelníčku, s potravinami, které jsou prospěšné pro jejich zdraví a zároveň jim přiblížit, z čeho se dané potraviny vyrábí. V teoretické části se snažím vystihnout podstatné informace, které se týkají předškolního věku z hlediska charakteristiky, způsobu učení a vytváření edukačních materiálů. V následující kapitole popisuji výživová doporučení pro předškoláky, dále jsem se zaměřila na grafické zpracování pomůcek při sestavování jídelníčku pro děti a na úlohu rodičů při vytváření jídelních zvyklostí. Závěrečná práce také podává základní informace o potravinách rostlinného a živočišného původu v souladu se zdravým životním stylem. Praktická část závěrečné práce se specializuje na cíle, úkoly, metodologie a doporučeními pro praxi. Jedním z cílů je navrhnout a graficky vytvořit výukový program pro předškoláky zaměřený na potraviny ve formě pracovního sešitu. Pracovní sešit bude vyzkoušen v praxi a bude zhodnocena jeho efektivnost, zajímavost a časová náročnost pomocí hodnotících listů. Zjištěná data budou převedena do přehledných tabulek a grafů. Následně budou stanoveny závěry a doporučení pro praxi k dané tématice. Cílem mé práce je, aby vytvořený pracovní sešit byl využitelný v praxi a stal se tak součástí edukačních materiálů v mateřské škole.

8

I. TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části práce se zabývám teorií pracovního sešitu, charakteristikou předškolního věku ve vztahu k výživě, dělením rostlinných a živočišných produktů a jejich významem pro lidský organismus.

1. PRACOVNÍ SEŠIT PRO PŘEDŠKOLÁKY 1.1 Charakteristika předškolního věku Vágnerová (2012) vymezuje předškolní věk jako období od 3 let přibližně do 6 let. Konec této fáze není určen jen fyzickým věkem, ale především nástupem do školy – tedy sociálně. Charakteristickým znakem je postupné uvolňování rodinných vazeb a prosazování se ve větší skupině. Dochází k osvojování běžných norem chování, dítě má znalost obsahu rolí, přijatelná je úroveň komunikace. Dětské myšlení je ještě stále prelogické a egocentrické, ovlivněné aktuálním situačním kontextem a subjektivním dojmem. Ujasňuje se a diferencuje vymezení tzv. gender rolí. Socializace probíhá především v nejužším kruhu - v rodině osvojením si základních norem chování, se kterými se postupně ztotožňuje. Také Matějček (2005) uvádí, že dětská společnost je pro předškolní dítě vývojově nutná. Děti vysloveně touží po společnosti druhých dětí a jsou šťastné, když si jich druhé děti všimnou, vezmou do hry, když se s nimi kamarádí. Zároveň jim dělá dobře, když se ony samy mohou před ostatními předvést, vytáhnout. V dětské společnosti je dítě zpravidla jako ryba ve vodě. Vytvářejí se v ní tzv. prosociální vlastnosti, jako je souhra a spolupráce, soucit a soustrast, společná zábava, první přátelství, atd. Ovšem nejdůležitějšími lidmi jsou pro dítě stále rodiče se svou bezpečnou náručí, vševědoucností a všemocností, dále rodinní příslušníci a obdobnou roli zastává i pedagog v mateřské škole.

9

1.2 Způsob učení předškolního dítěte Specifický způsob učení předškolního dítěte klade vysoké nároky na přípravu vzdělávání. Učitel musí naplánovat vzdělávací činnosti tak, aby byly zohledněny všechny oblasti, které jsou charakteristické pro současné humanitně orientované vzdělávání (Horká, Syslová, 2011): 

posun

od

paměťového

osvojování

velkého

množství

poznatků

k všestranné kultivaci osobnosti nejen v oblasti kognitivní, ale také emoční, sociální, volní a mravní 

individualizace cílů vzdělávání vzhledem k možnostem jednotlivých dětí



učení

založené

na

vnitřní

motivaci

dítěte

vycházející

z jeho

bezprostředních zkušeností 

využívání

aktivizujících

metod

vzdělávání,

jakými

jsou

řešení

problémových situací, diskuse, tvořivá hra, experimentování 

zkvalitnění komunikace mezi partnery vzdělávání



zlepšení klimatu školy

Jedině cílené uplatňování moderních metod a forem práce může dítěti pomoci rozvíjet se podle svých potřeb, to znamená na úrovni dané jeho zráním. Učitel musí připravit takovou vzdělávací nabídku, která by dítěti umožnila dosáhnout cíle – rozvíjet vlastní kompetence. Je důležité nastavit dítěti přiměřenou míru motivace, tak aby dostávalo úkoly na úrovni svých schopností (Sedláčková, Syslová, 2012).

1.3 Konkretizované očekávané výstupy RVP PV „Konkretizované očekávané výstupy RVP PV vycházejí z očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Svým pojetím nabízejí pedagogům mateřských škol konkrétní podobu očekávaných výstupů, která jim pomůže v orientaci toho, co má dítě na konci předškolního vzdělávání vědět a znát, či jaké má mít dovednosti a postoje“ Mezi konkretizované očekávané výstupy v oblasti „Dítě a jeho tělo“ a podoblasti „Zdraví a bezpečnost“ by dítě mělo na konci předškolního věku znát: základní zásady 10

zdravého životního stylu např. o pozitivních účincích pohybu a sportu, hygieny, zdravé výživy, činnosti a odpočinku, pobytu v přírodě, otužování a o faktorech poškozujících zdraví včetně návykových látek (on-line, msmt.cz). Zároveň také bylo vypracováno „Desatero pro rodiče dětí předškolního věku“ tj. základní informace toho, co by mělo jejich dítě zvládnout před vstupem do základní školy. Jsou zde zachyceny jak výchovné, tak vzdělávací předpoklady. Je třeba mít ale na zřeteli, že zrání dítěte je nerovnoměrné, že každé dítě nemusí všech parametrů dosáhnout, ale může se k nim přiblížit. Přehled základních dovedností propojuje a sjednocuje cíle rodiny a školy. Proto je velmi důležitá spolupráce rodiny a školy, která se podílí na vzdělávání dítěte (on-line, msmt.cz).

1.4 Vymezení pojmu pracovní sešit Pracovní sešit je didaktickou pomůckou připravený pro tematický celek či jednotlivé učební činnosti, vede žáky k aktivnějšímu a osobnějšímu přístupu k učivu. S pracovními sešity se nejčastěji setkáváme v pedagogickém prostředí, jedná se komunikační prostředek mezi učivem a žákem (Křístková, 2006, CD-ROM). V typologii didaktických textů je pracovní sešit spolu s pracovními knihami, listy, instrukčními příručkami zařazen ke cvičebnicím. O pracovním sešitě hovoříme jako o novějším typu didaktického textu, který vznikl oddělením textu cvičebnice od textu učebnice (Průcha, 1998). Využívání pracovního sešitu ve výuce má své opodstatnění díky jeho roli ve výchovně vzdělávacím procesu. Pracovní sešit jako jeden z didaktických prostředků zefektivňuje výuku, tedy napomáhá co nejsnazšímu dosažení výchovně vzdělávacích cílů, ke kterým právě výchovně vzdělávací proces směřuje. Pracovní sešit má dle studie plnit především funkci koordinační, kontrolní, diferenciační a funkci rozvíjející učební strategie. Mezi další funkce pracovního sešitu můžeme zařadit funkci informační, systematizační, zpevňovací, kontrolní, motivační, aktivizační a funkci integrační (Maňák, 2007). Úlohy pracovního sešitu patří k jednomu z prostředků poskytujících zpětnou vazbu. Žák prostřednictvím vypracovaných úloh prokazuje, zda a do jaké míry splnil

11

stanovený cíl (osvojil si učivo). Učitel pak podle kvality a kvantity vypracovaných úloh kontroluje a hodnotí splnění stanovených cílů. Pracovní sešit tedy díky své kontrolní funkci poskytuje podklady pro hodnocení, které má klíčový význam pro žáka i učitele, neboť se od něj odvíjí další postup vzdělávání (Maňák a Švec, 2003).

1.5 Tvorba pracovního sešitu Při tvorbě pracovního sešitu je nutné vycházet z cílů, kterých má být prostřednictvím něho dosaženo, mít na paměti funkce, které by měl plnit a dodržovat následující zásady. Zásady pro tvorbu pracovního sešitu respektují didaktické zásady, zásady tvorby úloh, zásady pro jazykové a grafické zpracování. Tato pravidla jsou jedním z důležitých faktorů ovlivňujících úspěšnost výchovně vzdělávacího procesu. Mezi hlavní didaktické zásady patří: 

zásada názornosti,



zásada uvědomělosti a aktivity,



zásada soustavnosti (systematičnosti),



zásada přiměřenosti,



zásada trvalosti,



zásada vědeckosti,



zásada spojení teorie s praxí,



zásada zpětné vazby,



zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka (Šimoník, 2005).

Závěrečnou fází tvorby pracovního sešitu by mělo být jeho zhodnocení. Pokud posuzujete konkrétní pracovní listy, je nutné zaměřit se na pedagogický záměr a cíle, kterých jste chtěli dosáhnout a zjistit, zda díky nabízeným aktivitám a úkolům návštěvníci dospěli k zamýšleným znalostem a informacím. Dále zda pro ně nebyly úkoly nepřiměřené a zda je dokázaly zaujmout. Vhodným nástrojem pro odstranění nedostatků je pilotní ověření pracovních sešitů či listů v praxi. Pracovní sešit by měl vždy odpovídat cílové skupině, jejich věku, schopnostem, způsobu percepce a předpokládaných dosavadních zkušeností (Mrázová, 2012, on-line).

12

Dnešní moderní společnost klade velký důraz na design. Atraktivní design a vnější vizuální přitažlivost učebnic a pracovních sešitů ještě nezaručují, že je kvalitní i jako edukační médium. V souvislosti se žáky je vhodné poznamenat, že vzrůstající vizuální atraktivita pracovních sešitu není škodlivá, jelikož do značné míry žáky motivuje ke studiu, ale neměla by být jedinou kladnou vlastností (Maňák, 2006).

13

2. VÝŽIVA PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ 2.1 Výživová doporučení pro předškolní děti Ve většině průmyslově vyspělých zemí jsou již po desetiletí vydávána výživová doporučení pro obyvatelstvo, která jsou průběžně inovována. V České republice vydalo první výživová doporučení pod názvem „Směry výživy obyvatelstva ČSR“ předsednictvo Společnosti pro racionální výživu v roce 1986 a v roce 1989 jejich inovovanou formu. V roce 1994 byla Radou výživy Ministerstva zdravotnictví České republiky vypracována doporučení o výživě zdravého obyvatelstva „Jezte zdravě, žijte zdravě“. V roce 2004 vydala Společnost pro výživu "Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR" a v roce 2005 Ministerstvo zdravotnictví ČR leták s názvem „Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR“. Společnost pro výživu předložila v roce 2012 inovovaná Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky. Jedná se o dokument ve formě určené pro pracovníky, kteří se zabývají prevencí neinfekčních onemocnění hromadného výskytu výživou a propagací správných stravovacích návyků. Oproti předchozím jsou tato doporučení uvedena i ve vztahu k dětskému věku, k výživě těhotných a kojících žen a k výživě starších lidí. Strava dítěte v předškolním věku by měla podle těchto doporučení obsahovat: 

3-4 porce mléka a mléčných výrobků



4 porce zeleniny a ovoce (z toho alespoň dvě porce v syrové formě)



3-4 porce chleba či obilovin (do jídelníčku bychom měli postupně zařazovat tmavé celozrnné pečivo)



porce masa (používají se všechny druhy masa, s preferencí méně tučného).

Do jídelníčku bychom měli zařazovat luštěniny. Obdobně jako v batolecím věku pokrmy nepřesolujeme, vynecháváme ostré a pálivé koření. Z alternativní výživy nelze u dětí doporučit veganství, makrobiotiku, frutariánství a další podobné směry. Vhodně vedená lakto-ovo-vegetariánská dieta je pro zajištění jeho růstu a vývoje možná. Pro zajištění zdravého vývoje dítěte je nejvhodnější dostatečně pestrá

14

strava, ve výběru úměrná věku dítěte, jeho energetickým a nutričním potřebám (Dostálová, 2012).

2.2 Pyramida výživy a potravinový talíř Potravinová pyramida i potravinový talíř jsou přehledně zpracované výživové doporučení pro širokou veřejnost v grafickém ztvárnění. Březková (2014) v časopise Svět potravin uvádí, že jejich hlavní výhodou je názornost a komplexnost, kterou lidem nabízí jednoduchou orientaci na poli výživy. Grafické zobrazení není jen nějakým výčtem potravin, ale ucelenou skladbou potravin vycházející z odborných doporučení reflektující určité požadavky, kterými jsou například: výběr potravin a jejich jasné znázornění, množství potravin a frekvence jejich konzumace, atd. Grafických provedení potravinových pyramid i talířů je více, jsou zpracovány tak, aby byly atraktivní pro děti. 2.2.1 Zdravý potravinový talíř Zdravý potravinový talíř je stejně jako potravinová pyramida funkční pomůcka, která nabízí návod jak zdravě jíst. Tato pomůcka vy z amerického My Plate podle doporučení Harvardu a PCRM a odráží exaktní poznatky ukazující možnosti k prevenci, podpoře i udržení zdravého těla a ideální hmotnosti. Zdravý talíř je vhodná pomůcka k osvětě veřejnosti, k výuce žáků ve školách, ale i k praktickému začlenění pro vlastní potřebu jednotlivce. Složení a poměr potravin na talíři, samozřejmě kvalitních potravin, zajistí základy zdravé výživy a přirozeným způsobem podpoří zdraví i tělesnou hmotnost (Slimáková, 2015, on-line).

15

Obrázek 1: Zdravý talíř (www.myplate.eu) 2.2.2 Potravinová pyramida Potravinová pyramida není podrobným návodem k přesnému sestavení denního jídelníčku, dává však základní aktuální doporučení o skladbě výživy. V novém zpracování je kladen důraz zejména na jednoduchost a komplexnost. V potravinové pyramidě Fóra zdravé výživy jsou potraviny řazeny podle vhodnosti ke konzumaci v rámci každého patra ve směru zleva doprava. Potraviny umístěné v základně pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším množství. Směrem k vrcholu pyramidy by lidé při výběru potravin z jednotlivých pater měli být střídmější. Ve špici jsou umístěny potraviny, bez kterých se lze obejít, proto by se v jídelníčku měly objevovat jen výjimečně (Kunová, 2014).

16

Obrázek 2: Potravinová pyramida Fóra zdravé výživy 2013 (www.fzv.cz) Pro děti byla potravinová pyramida upravena do formy, která znázorňuje jednotlivé potraviny ve velikosti typické porce a autory byla nazvána Pyramida výživy pro děti. Patra se skládají z jednotlivých kostek, jejichž počet naznačuje doporučované množství denně konzumovaných porcí uvedené potravinové skupiny. Pyramida je obohacena o patro „pitného režimu“, do kterého je řazeno i mléko ve formě nápoje. V rámci pitného režimu je upřednostňována obyčejná voda. Vrchol pyramidy slouží k dochucení pokrmů a kromě soli i zdrojů cukru jsou zde znázorněny také různé zdroje tuku. Porce je zde definována jako velikost sevřené pěsti či rozevřené dlaně samotného strávníka. Potravinová pyramida se tak stává vhodným návodem jak se stravovat nejenom pro rostoucí organizmus dětí, ale i pro dospělé, protože každý má jinak velkou pěst či dlaň. Součástí obrazového doporučení je také symbol tzv. zákeřné kostky, která je vytvořena pro potraviny bohaté na energii a chudé na živiny. Tyto potraviny není potřeba denně konzumovat, ale ve stravě se

17

objevují. Mezi ně patří různé sladkosti, limonády či příliš tučné či slané potraviny. S doporučením: „jedna zákeřná kostka nevadí, ale větší počet může škodit – čili všeho s mírou“. Pyramida má 5 pater, jako by byl být počet denních jídel. Důraz je zde kladen na dostatečnou konzumaci ovoce a zeleniny - 5krát denně porce jako pěst (Mužíková, 2015 on-line).

Obrázek 3: Pyramida výživy pro děti a zákeřná kostka od autorek Mužíková, Březková (http:/pav.rvp.cz/)

2.3 Děti a výživa 2.3.1 Dětská nadváha a obezita V průběhu historie nebyla obezita dětí hodnocena jako nedostatek, bylo tomu spíše naopak. Sochy nebo obrazy baculatých andílků ukazovaly, že ideální dítě nebylo hubené. Větší zásoby tuku byly předpokladem ke snadnějšímu přežití

18

v případě nemoci. V současné době je však většina nemocí léčebně zvládnutelná, nadměrný podíl tuku se proto jeví jako negativní faktor (Pařízková, Lisá, 2007). Obezita se v posledních letech stává pro lidstvo jednou z nejvíce se vyskytujících chronických onemocnění na celém světě (Bretšnajdrová, Svačina, 2008). Tato nemoc se projevuje ukládáním podkožního tuku v těle osob, u kterých převládá vyšší příjem energie, než je osoba schopna v průběhu dne vydat (Kohout &Pavlíčková, 2001). Zdravotní rizika, která doprovází dětskou obezitu, přináší mnoho důsledků a to nejenom zdravotní, ale i psychosociální. Dle Marinova (2009) je obézní dítě vystaveno velkému společenskému a mediálnímu tlaku, konfrontuje se s pocity méněcennosti, pocity vlastního selhání a nízkého sebevědomí. Dokonce se setkávají i s šikanou na základě anti-fat rasisismu. S tím, že obezita s sebou nese psychosociální riziko, souhlasí i Hainerová (2009), která vidí souvislost mezi vzhledem a sebepojetím. To jak se člověk vidí, jak se cítí, se odráží ve všech úrovních osobnosti a výrazně se tak ovlivňuje kvalita i délka života. Pařízková (2007) uvádí: „na vzrůstající prevalenci dětské obezity hrají hromadné veřejné sdělovací prostředky velmi významnou úlohu, která většinou není pozitivní. Hlavní podporu v reklamě mají spíše sladkosti, výrobky z čokolády, slazené nápoje a podobně. Zeleninu, ovoce, mléčné výrobky a další vhodné potraviny potkáváme v reklamách zcela vzácně“. Dětský lékař Martin Gregora (2014) zdůrazňuje, aby se rodiče nikdy nepouštěli u dětí do diet bez spolupráce praktické lékaře pro děti a dorost, endokrinologa nebo specialisty na obezitologii. Jednostranná dieta by mohla vést k poruše růstu dítěte. Nejvhodnější léčbou obezity v dětském věku je spojení diety se zvýšenou pohybovou aktivitou a nácvik správných stravovacích návyků. Hainerová (2011) konstatuje: „U dětí mladších sedmi let bez zdravotních obtíží je cílem terapie obezity spíše udržení tělesné hmotnosti než hmotnostní úbytek. S narůstající výškou dochází k poklesu BMI. Terapie obezity u dětí by měla být vedena vždy multidisciplinárně tzn. ve spolupráci s dětským psychologem, lékařem

19

a fyzioterapeutem, který by měl obéznímu dítěti nabídnout vhodný druh sportovní aktivity. Za svůj životní styl a životní styl svých dětí odpovídá v první řadě rodič, který by si měl uvědomit, že prevence vzniku běžné obezity se jeví jako jediná účelná „léčba“ obezity. V plné míře totiž platí, že o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku (Marinov a kol., 2011). 2.3.2 Úloha rodiny ve výchově ke správné výživě Rodina je prostředí, ze kterého dítě přebírá návyky, jež ho budou provázet celý život. Proto je nutné vést dítě ke správným stravovacím a pohybovým návykům již od raného dětství. Při zavádění nového jídla do jídelníčku dítěte musíme mít na paměti, že je nutné novou potravinu nenásilně nabídnout alespoň sedmkrát, než ji přijme. Mnohem lépe je akceptována potravina, jejíž příjem má dítě spojeno s příjemným zážitkem, uvolněnou atmosférou u stolu a celkově kladným hodnocením (Pařízková, 2007). Gregora (2014) uvádí, že děti ve věku 3-10 let prochází normální fází neofogie, což je odmítání nových a neznámých jídel. Neofobie se projevuje u různých dětí různou intenzitou a obvykle časem vymizí. V tomto věku proto není rozumné nutit jídlo, které striktně odmítají. Důsledkem může být silná a dlouhodobá averze. Přechodné nechutenství dítěte je lepší neřešit, protože ve většině případů je příjem potravy dostatečný a jedná se většinou o chybnou představu rodičů nebo vychovatelů. „Mnohem důležitější než prázdný talíř je spokojenost dítěte. Za pestrost a kvalitu stravy, její rozložení do jednotlivých denních porcí jsou odpovědni rodiče. Kolik toho dítě sní, nechejme na něm.“ (Gregora, 2004). Příjem potravy je regulován pocitem hladu a sytosti a rovněž chutí k jídlu. Chuť k jídlu je ovlivněna nejenom fyziologickými potřebami organismu, ale také vůní a texturou potravy a má vztah i k sociálním a psychologickým faktorům. Jazyk rozeznává pět základních chutí. Děti zpravidla preferují sladká, známá jídla s vysokou hédonickou hodnotou a tyti vlastnosti vedou k tomu, zda dítě potravinu přijme nebo odmítne (Kunešová in Pařízková, Lisá, 2007).

20

Gregora (2004) uvádí: „Chuť k jídlu se řídí obdobím vývoje. Pokud děti dobře prospívají, nestůňou, neměli bychom děti do jídla nutit, abychom nenarušili křehkou rovnováhu v jeho vlastní regulaci příjmu potravy. Porušení této rovnováhy může vést k přejídání dětí a potažmo k nadváze a obezitě.“ Matějček (2010) nazývá dítě tvorem napodobivým. Žádný jiný prostředek není tak účinný pro jeho chuť a poměr k jídlu, jako sedí-li u stolu v kruhu rodičů a sourozenců nebo dětí ve školce, kteří mají přirozenou zdravou chuť k jídlu.

21

3. ROSTLINNÉ A ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY 3.1 Obiloviny Obiloviny jsou hospodářsky, zemědělsky i spotřebitelsky nejvýznamnější skupina polních plodin. Poskytují jako hlavní produkt suché plody – botanicky nazývané obilky. Lze je dobře i dlouhodobě skladovat. Patří k nim např. pšenice, ječmen, oves, žito, kukuřice, čirok, proso, rýže, pohanka. (Pulkrábek, Capouchová 2012). Obiloviny jsou hlavně zdrojem sacharidů (55-78%), převážně škrobu, který slouží v lidské výživě jako zdroj energie. Bílkoviny obilovin řadíme mezi neplnohodnotné, limitující aminokyselinou je lysin. Obiloviny jsou zdrojem vitaminů (především B), vlákniny a minerálních látek. Obiloviny se zpracovávají na řadu výrobků, jejichž výživová hodnota závisí na stupni vymílání mouky (Pánek, et al, 2007). Gregora (2014) doporučuje: „zařazování obilovin do dětského jídelníčku formou obilninových kaší, kde je možno kombinovat více druhů obilovin – špalda, kukuřice, oves, jáhly, pohanka apod. případně přidávat pšeničné a žitné klíčky. Tím, že si kaši připravíme sami, máme přehled o množství soli, cukru a jiných přídatných látek, které jinak obsahují průmyslově zpracované potraviny.“ Jedna z nejčastěji používaných potravin na celém světě je rýže. Zásady racionální výživy splňuje rýže „natural“. Bílá rýže pro kuchyňské použití se upravuje mletím a leštěním, čímž ztratí živiny, minerály, vlákninu i vitamíny. Rýže neobsahuje lepek a proto je vhodná pro lidi, kteří lepek nesnášejí (Gregora, 2014). Jako zdravá výživa se propagují některé známé druhy obilovin: proso, pšenice špalda, pšenice dvou a jednozrnka, pohanka, amaranth aj. (Pánek, et al, 2007).

3.2 Luštěniny Luštěniny - jednoleté druhy z čeledi bobovitých, hlavním jejich produktem jsou suchá semena. Obsahují relativně větší množství bílkovin. Je to např. hrách, čočka, fazol, sója, cizrna, podzemnice olejná, vigna (Pulkrábek, Capouchová 2012).

22

Luštěniny obsahují značné množství bílkovin (23-40% sója). Z hlediska obsahu aminokyselin se složení bílkovin blíží složení bílkovin živočišných. Ale pro nedostatek esenciální aminokyseliny methioninu jsou bílkoviny luštěnin neplnohodnotné. Hlavním sacharidem luštěnin je škrob. Luštěniny obsahují oligosacharidy, které jsou nestravitelné lidským trávicím ústrojím a způsobují nadýmání. Vzhledem k tomu, že tyto oligosacharidy jsou rozpustné ve vodě, lze jejich obsah v luštěninách výrazně snížit několikahodinovým máčením ve vodě před kuchyňskou úpravou. Je přirozené, že tuto vodu pak již není vhodné použít při další přípravě luštěnin, čímž se samozřejmě částečně zbavujeme i v ní rozpuštěných minerálních látek a vitaminů (Dostálová, on-line, 2009). Jiným způsobem, jak zbavit luštěniny oligosacharidů, které způsobují nepříjemnou plynatost, je nakličování luštěnin - tak např. naklíčené sójové boby, hojně konzumované v asijských zemích, jsou po třech dnech klíčení téměř zcela prosté těchto oligosacharidů. V naklíčeném semeni totiž rapidně stoupá obsah vitaminů a enzymů, mění se skladba sacharidů na lehce stravitelné a probíhají další prospěšné chemické změny (Pánek a kol., 2002). Luštěniny mají velmi příznivý vliv na hladinu cholesterolu v krvi, obsahují mnoho prospěšných vitaminů a minerálů, potřebných pro plnohodnotný vývoj dítěte. Jídelníček dítěte můžeme obohatit několika druhy čočky ve formě polévky, pomazánky apod. Luštěniny zařazujeme dětem do jídelníčku po malých dávkách, nejprve loupané a mixované, aby si na ně zažívací trakt zvykl (Gregora, 2014).

3.3 Olejniny a výrobky z olejnin Olejniny - produkují suchá semena. Hlavní zásobní látkou v semenech jsou rostlinné tuky. Náleží k nim např. řepka, hořčice, mák, slunečnice (Pulkrábek, Capouchová 2012). Oleje jsou zásobní látky rostlin, ukládají se hlavně v plodech a semenech, ale i v jiných částech rostlin. Oproti živočišným tukům mají rostlinné mnohem větší podíl nenasycených mastných kyselin, výjimkou jsou palmový, palmojádrový a kokosový olej, u kterých převažují nasycené mastné kyseliny. Spolu s příznivějším složením

23

MK jsou rostlinné oleje, především ty lisované za studena, prospěšné také obsahem dalších látek, které v živočišných tucích nenajdeme – např. antioxidanty, některé vitaminy a minerální látky (Dlouhý, 2013). V poslední době se konzumují i další olejnatá semena např. sezamová, lněná, slunečnicová, dýňová aj. Konzumují se buď jako samotná nebo jak přídavek do potravin např. chleba. Mnohem větší význam mají výrobky z olejnin – rostlinné tuky a oleje. V našich podmínkách se používá převážně olej řepkový, slunečnicový, sójový, a olivový. Rostlinné oleje se konzumují převážně jako rafinované, kdy byly rafinačním postupem odstraněny všechny nežádoucí látky, ale současně i některé látky pozitivní např. vitamin E a rostlinné steroly. Vyšší výživovou hodnotu mají nerafinované (za studena lisované, panenské) oleje, které mají specifickou chuť, vůni a jsou vhodné především ke konzumaci za studena (Pánek a kol., 2002). V jídelníčku dětí mají tuky nezastupitelný význam, protože s tukem se zároveň vstřebávají vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K). Tyto vitaminy jsou důležité pro stavbu kostí, kůže a správnou srážlivost krve. (Gregora, 2014).

3.4 Okopaniny Okopaniny - pro rostliny této skupiny je charakteristický způsob pěstování, který byl založen na intenzivním ošetřování půdy v meziřádcích, případně i mezi rostlinami v řádcích (Pulkrábek, Capouchová 2012). Brambory jsou jednou z nejdůležitějších zemědělských komodit s významnou nutriční hodnotou. Do Evropy byly dovezeny v druhé polovině 16. století, ale trvalo ještě přes 200 let, než se začaly pomalu rozšiřovat jako lidská potrava. První polovina 19. století se byla významná pro užívání brambor v české kuchyni. Dnes se v České republice zkonzumujeme ročně průměrně 70 kg brambor na jednoho obyvatele (Čepl a kol., 2012). Vedle vysokého obsahu polysacharidů, vhodných jako zdroj energie, mají nutričně velmi hodnotné bílkoviny rostlinného původu. Brambory mají poměrně vysoký obsah vitamínů, minerálů a antioxidačních látek. Antioxidanty chrání lidský

24

organismus před škodlivými účinky volných radikálů, jejichž působení může být jednou z příčin vážných civilizačních chorob (Pulkrábek, Capouchová 2012). Rizikovou složkou brambor je směs toxických glykoalkaloidů běžně nazývaná solanin. Nejvyšší riziko představuje konzumace zelených nebo nazelenalých hlíz a hlíz s delšími klíčky (Pánek a kol., 2002). Z dalších okopanin se u nás pěstuje pro své podzemní dužnaté hlízy s významným zastoupením glycidových látek (inulínu) topinambur hlíznatý, který se doporučuje diabetikům (Pulkrábek, Capouchová 2012). Brambory se v poslední době stávají stále významnější surovinou pro výrobu různých výrobků. Brambory se zpracovávají průmyslově čtyřmi základními postupy: •

smažením (hranolky, lupínky, kostky aj.),

•

sušením (kaše, sušené brambory, směsi na přípravu knedlíků aj.),

•

zmrazováním (předsmažené hranolky, přílohy pokrmů aj.)

•

sterilací (loupané brambory). U spotřebitelů jsou oblíbené zejména výrobky smažené, jejichž velkou spotřebu

však nelze doporučit, protože přispívá ke zvýšení příjmu tuku a v řadě případů i kuchyňské soli (Kučerová, 2007).

3.5 Ovoce a zelenina Ovoce a zelenina by měli spolu s obilovinami tvořit základ jídel. Zelenina obsahuje hodně vody, bílkovin, tuků a cukrů má nepatrné množství, je tedy chudá na kalorie. Naproti tomu má mnoho nerostných látek, jako je vápník, draslík, železo a vitamin C a beta-karoten. Důležitou složkou je vláknina, která blahodárně působí na střevní činnost (Gregora, 2014). 3.5.1 Zelenina Zelenina jsou jedlé části, zejména bulvy, kořeny, listy, nať, květenství a plody jednoletých či víceletých rostlin Její produkcí se získávají rostliny s obsahem mnoha specifických látek i minerálních živin především pro přímou výživu člověka. Je to skupina neobyčejně bohatá na druhové zastoupení. (Pulkrábek, Capouchová 2012).

25

Zeleninu dělíme na následující základní druhy: •

košťálová – zelí, kapusta, květák, kedlubna, brokolice, čínské zelí aj.

•

kořenová – mrkev, celer, petržel, pastinák, křen, ředkev aj.

•

listová – salát, špenát, mangold aj.

•

plodová – rajčata, paprika, lilek, okurky, tykev, meloun vodní aj.

•

cibulová – česnek, cibule, pór, pažitka aj.

•

natě – kopr, celer, petržel, libeček aj.

•

klasy – kukuřice cukrová

•

výhonky – chřest, bambus aj. (Pánek a kol., 2002).

3.5.2 Ovoce Ovoce je skupina rostlin využívaná ve výživě člověka pro své chuťové, minerální a vitamínové přednosti - višeň, jabloň, ořešák, líska, maliník atd. (Duchoň, 2012). Hlavní složkou dužnatého ovoce je voda (70-90%), skořápkové ovoce obsahuje naopak pouze 4-8% vody. Ze základních živin je ovoce zdrojem cukrů (5-15%). Obsah bílkovin a tuku (výjimkou je skořápkové ovoce některé druhy tropického a subtropického ovoce, např. avokádo) je zanedbatelný. Tuk obsažený ve skořápkovém ovoci (ořechách) má vysoký obsah nenasycených mastných kyselin včetně esenciálních. Ovoce je také kvalitním zdrojem vitaminu C, některé druhy i vitamínu skupiny B a karotenoidů, skořápkové ovoce vitaminu E, minerálních látek a jiných ochranných látek, zejména antioxidantů. Ovoce také obsahuje převážnou část vlákniny, ve formě pektinu. Spotřeba ovoce u nás v posledních letech stoupá a je třeba tento trend udržet. Z hlediska výživy bychom měli dávat přednost ovoci čerstvému před ovocem zpracovaným, které bývá doslazováno. (Pánek a kol., 2002). „Syrové čerstvé ovoce by dítě mělo dostat každý den. Dětem většinou ovoce chutná, protože je sladké. Tím, že se většinou zařazuje do stravy v syrovém stavu, zůstávají živiny, které obsahuj a především vitamin C, neporušené, a tak i když je relativní obsah nižší než v zelenině, ve skutečnosti ho ovoce může dodat dětskému tělu více.“ (Gregora, 2014).

26

3.6 Maso Ze zákona o potravinách jsou masem definovány všechny části těla zvířete v jakémkoliv stavu (čerstvé i upravené), které je určeno k lidské výživě: svalovina, vnitřnosti, kosti, masné výrobky, krev, atd. Širší veřejnost rozumí pod pojmem maso svalovou tkáň s určitým podílem tukové a vazivové tkáně. V ČR jsou zdrojem masa převážně domestikovaná zvířata, ryby a lovná zvěř. K nejvíce konzumovaným masům u nás patří vepřové, hovězí a drůbeží (Pánek, et al, 2007). Maso z výživového hlediska patří k podstatným potravinám pro jeho významný zdroj živin, esenciálních prvků a energie, především plnohodnotných bílkovin. V našich podmínkách tvoří z výživového hlediska větší část z přijímaných bílkovin živočišného původu. „Aminokyseliny jsou využívány pro růst a obnovu buněk těla a poskytují poměrně velké množství metabolizovatelné energie. Mastné kyseliny, vitaminy, minerální složky a voda jsou zahrnuty v syntéze proteinů, lipidů, buněčných membrán a dalších složek masa“ (Ingr, 2008, on-line). Biochemické složení masa je různé a nelze ho jednoznačně charakterizovat s ohledem na velké množství různých druhů mas a jednotlivých partií. Dokonce nelze jednoznačně popsat složení ani v rámci jedné partie vzhledem k jedinečnosti každého zvířete i prostředí, ve kterém vyrůstá. Katina a Kšána ml. (2012, s. 20) popisují složení masa takto: s pomocí intervalového vyjádření lze uvést, že maso obsahuje 35 až 75% vody, 10 až 23 % bílkovin, 4 až 55 % tuku, malý podíl sacharidů (glykogen), minerálních látek (železo, draslík, hořčík, vápník, zinek) a vitaminů (B1, B2, B3, B5, B12, A, D, E). Nutričně patří bílkoviny masa k plnohodnotným, protože obsahují všechny tzv. esenciální aminokyseliny. Tyto aminokyseliny si lidský organizmus nedokáže syntetizovat, a proto musí být dodávány potravou. Jedná se o důležité a nenahraditelné komponenty umožňující výstavbu organizmu: svalů, kostí, tkání, enzymů, hormonů, krve, atd. Maso má ideálně vyvážený poměr esenciálních aminokyselin vhodných pro tyto účely. Každý jedinec prochází denně anabolickými procesy, při kterých obnovuje bílkoviny v těle. Vzhledem k tomu je stanoven doporučený denní příjem bílkovin 0,8 g /1 kg tělesné hmotnosti u dospělých,

27

u dětí v období růstu by měl být příjem vyšší. V každém případě by ale neměl být překročen denní příjem bílkovin 2 g/kg tělesné hmotnosti, jinak se příliš zatěžuje organismus větším množstvím vylučovaných metabolitů a dochází tak ke zvýšené zátěži ledvin, jater a trávicího traktu (Katina a Kšána ml., 2012). Gregora (2014) doporučuje podávat malým dětem maso několikrát týdně. Upřednostňuje maso čerstvé, nekonzervované, nepříliš tučné. Vhodné je drůbeží a králičí maso, které prostřídáme s libovým vepřovým a hovězím. Nejvhodnější úprava pro dítě je dušení a vaření. Potraviny z mletého masa, salámy a uzeniny nejsou pro děti vhodné, přestože jsou pro jejich výraznou chuť často vyhledávané. „Děti si snadno zvyknou na slanou a výrazně kořeněnou chuť a jídlo bez výrazné chuti odmítají. Často pak nechtějí mléko a mléčné výrobky.“ Mezi méně tučné a pro děti přijatelnější druhy uzenin patří šunka, drůbeží a krůtí salám. Při výběru vždy dbáme na složení výrobku a vyhýbáme se dusičnanům a dalším rizikovým aditivum. Některé děti maso odmítají. Když dítě nejí maso krátkou dobu, rozhodně nestrádá. Je však důležité nahradit ho jinými potravinami. Bílkoviny potřebné pro stavbu svaloviny rostoucího organismu jsou obsaženy ve vejcích, rybách, mléčných výrobcích nebo luštěninách (Marinov, 2011). Nejen pro dětskou výživu je cenné rybí maso, protože obsahuje nenasycené mastné kyseliny řady omega 3. Maso ryb je také nezastupitelným zdrojem jódu, který je nutný pro zdravou činnost štítné žlázy, duševní vývoj, soustředění a paměť. Na jídelníčku by měly být ryby ideálně dvakrát týdně (Pařízková, Lisá 2007).

3.7 Mléko a mléčné výrobky Mléko obsahuje plnohodnotné bílkoviny obsahující esenciální aminokyseliny. Jejich výhodou je snadná stravitelnost a ve srovnání s masem obsahují velmi málo purinů. Využitelnost mléčných bílkovin je vysoká a svojí biologickou hodnotou se řadí k bílkovinám vajec. K nutričním přednostem mají mléčné bílkoviny i fyziologické výhody. Vzhledem ke komplexnímu obsahu esenciálních aminokyselin i některých aminokyselin neesenciálních mají bílkoviny mléka pozitivní vliv na kardiovaskulární,

28

trávicí a nervový systém, látkovou výměnu, obranyschopnost i celkový růst (Kopáček, 2014). Průměrné množství tuku v mléce je 3,7%. Obsah tuku v mléčných výrobcích se odvíjí podle druhu výrobku, zda se jedná o výrobek nízkotučný (odstředěný) nebo tučný. U sýrů se obsah tuku uvádí v procentuálním vyjádření sušiny. Mléčný tuk obsahuje nasycené mastné kyseliny (60 %), trans mastné kyseliny (3 %), ale i izomer kyseliny linolové s protirakovinnými účinky a další látky. Mléko je zdrojem téměř veškerých vitamínů (vitamin A, D, E, K, C, skupiny B, atd.), i když v minimálních koncentracích. Zdrojem vitaminu A je máslo a tučnější produkty. V současnosti je na mléce a mléčných výrobcích nejvíce ceněn obsah dobře využitelného vápníku, který je vysoký. Lidský organizmus využije z mléčných zdrojů vápník až z 30%, kdežto z rostlinných zdrojů maximálně z 10%. To je způsobeno mléčnými bílkovinami, laktózou a dalšími složkami mléka. Nejbohatším zdrojem vápníku jsou sýry (mimo tavených sýrů). Doporučená denní dávka vápníku pro běžného dospělého je 1000 mg/den a pro dítě 1200 mg/den, což je pro představu 100 a 130g tvrdého sýra nebo litr mléka (Dostálová in Kohout a kol., 2010). Mléko a mléčné výrobky jsou důležitou součástí stravy dětí. V dětské stravě dáváme přednost výrobkům s normální tučností (do 3% tuku u mléka a mléčných výrobků, do 30% tuku u sýrů). Omezujeme zejména smetanové výrobky. Velmi vhodné jsou zakysané mléčné výrobky, které jsou lépe stravitelné a díky kyselému prostředí se lépe vstřebává vápník a železo. Naproti tomu není žádoucí pravidelné podávání tavených sýrů, jelikož je použito tavících solí (fosforečnanů), které by mohly narušit správný poměr vápníku a fosforu (Pařízková, Lisá, 2007).

3.8 Vejce Vejce je potravina s velice vysokou výživovou hodnotou. Nejenom že obsahují vyvážené nutriční látky, ale jsou i dobře stravitelné, především žloutek (až 100% stravitelnosti). V celém vaječném obsahu jsou významnými složkami především kvalitní bílkoviny (13%) a lipidy (12%), především fosfolipidy, obsahující esenciální

29

mastné kyseliny. Ani vitamíny (A, D, E, K, B, karoteny) a minerální látky (především Fe, Ca, hořčík a fosfor) nejsou zanedbatelným zdrojem (Pánek, et al, 2007). Bílkoviny (proteiny) obsažené ve vejci jsou biologicky hodnotnější a stravitelnější než z jiných živočišných zdrojů jako je maso, ryby a mléko. Obsahuje aminokyseliny podstatné pro obnovu buněk a zdravý vývoj organismu: leucin, izoleucin, treonin a jiné.

Vaječný žloutek obsahuje důležité esenciální mastné kyseliny Omega 3

a Omega 6 pro lidský organismus, především pro děti, těhotné ženy i seniory. Omega 3 je prospěšná pro funkci mozku a retinu v oku, navíc pozitivně ovlivňuje kardiovaskulární systém. Omega 6 ovlivňuje stav pokožky, vlasů celkový růst i reprodukci (Broukolík in Kohout, et. al., 2010). Vejce obsahují kvalitní bílkoviny, které způsobují, že si tělo připadá syté na delší dobu. Vejce také vyrovnávají hladinu sacharidů tím, že brání výkyvům v hladině inzuliny. Ty způsobují ztrátu energie a chuť na sladké (Marinov a kol., 2011). Gregora (2014) doporučuje konzumaci vajec, které jsou zdrojem mnoha důležitých látek zvláště pro rostoucí organismu. Cholesterol ve vejcích obsažený je potřebný pro stavbu buněk a buněčných stěn. Pouze u dětí s atopickým ekzémem bývá alergie na vajíčko zjištěna až v 50% případech, zde je vhodné vyřadit vejce z jídelníčku až do tří let věku, kdy tato alergie u 80% dětí vyhasíná. Doporučená dávka vajec je 3-5 kusů týdně, ale nesmíme zapomínat na vejce skrytá v pečivu a jiných pokrmech. S výhodou mohou být konzumovány vaječné bílky, které jsou hodnotných zdrojem bílkovin a mají nízkou energetickou hodnotu (Pařízková, Lisá 2007).

„Ke zdravému životnímu stylu nepatří pouze pestrá a vyvážená strava v přiměřeném množství, ale také dostatek pohybu, kvalitní spánek, duševní pohoda, správná míra podnětů a optimální zátěž dítěte“(Marinov, et al, 2011).

30

II. PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část se zabývá mým vlastním pozorování dětí předškolního věku při plnění úkolů v pracovním sešitě, který jsem sama sestavila. U dětí jsem sledovala v průběhu činností, jejich chování, zaujetí pro daný úkol a samostatnost. Úkoly v pracovním sešitě byly zvoleny tak, aby v dětech podporovaly zájem o zdravou stravu zábavnou formou. Vypracování úkolů v sešitě předcházela názorná praktická ukázka probíraných potravin, jejich ochutnávka, potraviny byly často použity pro výtvarnou tvorbu a hravou činnost. K pozorování jsem si zvolila třídu předškolních dětí z mateřské školy ve Zdíkově, kde pracuji jako učitelka na částečný úvazek a měla jsem příležitost s dětmi pracovat a zaznamenávat výsledky vypracovaných úloh do hodnotících listů. Na základě hodnotících listů bych chtěla zjistit, zda je pracovní sešit použitelný v praxi.

31

4. CÍLE A VÝZKUMNÉ PŘEDPOKLADY 4.1 Cíle práce 1. Vytvoření pracovního sešitu pro předškoláky a manuálu pro učitele na téma „Odkud se bere jídlo?“. 2. Použití pracovního sešitu v praxi v souvislosti zdravého životního stylu a zdravé výživy.

4.2 Úkoly práce 1. Vyhledání literárních a internetových pramenů. 2. Sestavení obsahu závěrečné práce. 3. Stanovení cíle práce a výzkumných předpokladů. 4. Vytvoření výukového programu pro předškolní děti – pracovní sešit na téma „Odkud se bere jídlo“. 5. Sestavení hodnotícího listu pro jednotlivé úkoly. 6. Použití pracovního sešitu v praxi. 7. Vyhodnocení výsledků hodnotících listů a zhodnocení efektivity výukového programu. 8. Stanovení závěru práce a doporučení pro praxi.

32

4.3 Výzkumné předpoklady 1. Předpokládáme přiměřenou náročnost pracovního sešitu na základě hodnotících listů, což je 75% zvládnutelnost všech úkolů samostatně, či s menší mírou dopomoci. 2. Předpokládáme vysokou spokojenost dětí s navrženým výukovým programem – pracovním sešitem.

33

5. METODOLOGIE 5.1 Charakteristika souboru Výzkumného šetření se zúčastnilo 25 dětí z předškolní třídy mateřské školy ve Zdíkově. Do mateřské školy dochází 68 dětí ze Zdíkova a okolí. Děti jsou rozděleny podle věku do třech tříd. Předškolní třídu navštěvuje 16 dívek a 10 chlapců. 1 dívka byla po část výzkumného šetření nemocná, zbylou část absolvovala, ale výsledky její práce nebyly započteny. S dětmi jsem pracovala denně na téma: „Odkud se bere jídlo?“ po dobu dvou týdnů. Téma jídlo bylo provázané celým dopoledním blokem. Pracovní sešit sloužil především k zopakování a utřídění znalostí. Náročnost a efektivitu pracovního sešitu jsem zaznamenávala do hodnotícího listu činností.

5.2 Organizace výzkumného šetření Výzkumnému šetření předcházelo studium odborné literatury, odborných časopisů a ověřených internetových zdrojů, jejich analýza i následná syntéza. V teoretické části jsem shrnula potřebné poznatky k dané tématice v souvislostech s dětským věkem. V souladu s RVP pro mateřské školy jsem sestavila pracovní sešit. Tvorba metodické pomůcky byla náročná vzhledem k obsahu, grafickému zpracování a potřebám cílové skupiny. Snažila jsem si především o atraktivní a poutavou formu. Hravou formou jsem z každé oblasti vybírala nejdůležitější témata. Pracovní sešit byl dokončen v září, dětem byl představen v říjnu po uplynutí adaptačního období. Každý list pracovního sešitu má svůj název a vyplněný hodnotící list činnosti, který jsem si sama sestavila. Jedná se o jednoduchý přehled, ve kterém je hodnocena časová náročnost úkolu, způsob zvládnutí zadaného úkolu a také zaujetí pro práci jednotlivých dětí. Součástí každého hodnotícího listu jsou poznámky, doporučení pro praxi i postřehy a upozornění z práce jednotlivých dětí. Výsledky jednotlivých dětí budou shrnuty a použity v jejich portfoliích, která vede mateřská škola.

34

Získaná data byla převedena do programové databáze Excel 2010, vyhodnocena a následně zpracována. Na základě zjištěných výsledů byly stanoveny závěry a doporučení pro další praxi.

5.3 Použité výzkumné metody Teoretická i praktická část diplomové práce je tvořena metodou obsahové analýzy zdrojů (MIOVSKÝ, 2006): odborné literatury, časopisů a internetových zdrojů s následnou syntézou zjištěných informací a dat, na jejichž základě jsem se snažila přiblížit podstatnou oblast zájmu této práce. Pracovala jsem převážně se zdroji zaměřenými na dětskou výživu, výživová doporučení pro děti předškolního věku a také na tvorbu metodických pomůcek, konkrétně pracovních listů. V praktické části jsem používala výzkumnou metodu pozorování. Výsledky pozorování jsem zaznamenávala do hodnotících listů se škálováním. Pozorování je specifické nepřímou formou kontaktu tzn. že, pozorovaný neví o tom, že je pozorován. Tato metoda spočívá v záměrném sledování probíhajících událost a jejich zaznamenávání. Místo toho abychom subjektům pokládali otázky, pozorujeme, jak se chovají, jaké pocity a emoce vyjadřují atd. Používá se pět variant pozorování, podle toho zda je pozorování: řízené - uměle vytvořené, zřejmé skryté, strukturované - nestrukturované, přímé - nepřímé, osobní - za pomocí technických prostředků (Gavora, 2000). Škálování jsou techniky, s jejichž pomocí přiřazujeme číselné hodnoty takovým jevům, které nemůžeme přímo měřit na intervalové nebo poměrové stupnici. Je předstupněm měření v užším slova smyslu. Tvoří přechod od pojmů kvalitativních ke kvantitativním a umožňuje kvantifikovat data typu: větší - menší, často-občas-nikdy. Jedná se o postup, kterým lze vytvářet škály (Gavora, 2000). Při grafickém zpracování pracovního sešitu jsem používala program Malování, který je součástí Windows 8.1 a textový editor MS Word 2010. Následně jsem převedla pracovní sešit do formátu „PDF“ (přenosný formát dokumentů). Soubory ve formátu PDF mohou obsahovat nejenom text, ale i obrázky, přičemž tento formát zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních (počítač, interaktivní

35

tabule, chytrý mobil, …) zobrazí stejně. Vytištěnou verzi pracovního sešitu jsem poté vyzkoušela v mateřské škole ve Zdíkově. Výsledky zaznamenané v hodnotících listech jsem převedla do programu MS Excel 2010 a vyhodnotila je grafické i tabulkové podobě.

5.4 Vlastní výzkumné šetření Při tvorbě pracovního sešitu jsem postupovala v souladu s RVP PV, což je nejvyšší a jediný zákonem daný (centrálně vytvořený) pedagogický dokument směrodatný pro odbornou vzdělávací činnost, pro tvorbu i naplňování školních i třídních vzdělávacích programů. RVP PV je podkladem pro ŠVP. ŠVP je povinný dokument školy, na jehož základě konkrétní škola pracuje. Měl by být obsahově i formálně upravený podle daných pravidel, ucelený, relativně uzavřený, ztvárněný v kultivované písemné podobě. Jeho smyslem je vymezit především koncepci (vizi) školy, popsat podmínky vzdělávacího prostředí, charakterizovat vzdělávací obsah a vymezit práva i povinnosti jednotlivých učitelek. Vystihuje tedy to, co by mělo být společné pro celou mateřskou školu, pro všechny třídy, resp. učitelky. Pro pracovníky školy je závazný. Jako oficiální dokument školy by měl být veřejně přístupný. TVP naproti tomu jsou materiály jednotlivých učitelek a týkají se vzdělávání v konkrétní třídě. Svou povahou jsou to materiály pracovní, tedy neveřejné. Pravidla pro jejich formu a podobu se proto centrálně nestanovují. Jedná se především o vzdělávací plány jednotlivých bloků (Koťátková, 2013). TVP není povinnou dokumentací učitelky. V naší mateřské škole učitelky dle nich běžně pracují. TVP se skládá z plánů jednotlivých bloků, které vytváříme, rozvádíme v průběhu vzdělávání a doplňujeme dle aktuálních požadavků. Na tvorbě TVP, resp. jednotlivých vzdělávacích plánů, se podílí společně obě učitelky, které ve třídě pracují. Téma „jídlo“ jsem zařadila do TVP „Kouzelný podzim – dary podzimu“. V nižší třídě pak bude pracovní sešit zařazen na jaře v tématu „Hrnečku vař“. Při vytváření pracovního sešitu jsem si nejprve stanovila hlavní cíle, do kterých jsem

zahrnula

více

vzdělávacích

oblastí

(biologickou,

psychologickou

interpersonální). Cílem pracovního sešitu nebylo jen získání poznatků, ale především

36

získání hodnot a postojů vzhledem ke svému zdraví a zdravé výživě. Snažila jsem se o vnitřní propojení a smysluplnost učiva. Pracovní sešit byl doplňkem praktického a prožitkového učení. Děti se seznamovaly se skutečnými potravinami, měly možnost podílet se na přípravě pokrmů. Např. jsme připravili ovocný salát, kde veškeré práce (loupání, krájení) dělaly děti. Poté jsme pozvali děti z vedlejších tříd, aby také ochutnaly. U dětí je důležitá vnitřní motivace, aby úkoly plnily se zájmem, rozvíjela se jejich kreativita a fantazie.

Obrázek 4: Příprava ovocného salátu. Vlastní foto Na každý den jsem měla připravený plán činností, které byly propojeny s daným tématem. Pro ukázku uvádím denní plán s tématem obiloviny.

Obiloviny Vzdělávací cíle:  seznamování s druhy obilovin (pšenice, ječmen, oves, žito, kukuřice, čirok, proso, rýže, pohanka)  získání praktických zkušeností o výrobcích z obilovin  rozvoj jemné motoriky 

osvojení komunikačních dovedností

 procvičování paměťových schopností 37

Výstupy:  dítě dokáže pomocí básničky vyjmenovat několik druhů obilí  dítě zvládne vyjmenovat potraviny, které se vyrábějí z obilí  dítě umí manipulovat s materiály (mouka, krupice, vločky)  dítě zná pojem celozrnné pečivo

Nabídka činností:  manipulace s moukou, krupicí, krupičkou (zkoumání jemnosti x hrubosti, přesýpání, protékání mezi prsty)  kreslení do mouky  básnička „Kuřátko a obilí“ - dramatické ztvárnění pohádky (malé kuřátko se ztratilo v obilí, obchází jednotlivé druhy obilí dle básničky a ptá se jich na cestu. Děti znají svůj úryvek verše, kterým kuřátku odpoví a pak se k němu přidají. Pohádka končí spojením všech dětí.)  přehlídka jednotlivých obilovin (pšenice, ječmen, oves, žito, kukuřice, čirok, proso, rýže, pohanka)  představení výrobků z obilovin (ovesné vločky, kukuřičné lupínky, rohlík, chléb, pohanková kaše, mléčná rýže, několik druhů chleba, těstoviny)  výroba popcornu (proměna kukuřice)  výtvarná činnost – společná výroba plastického obrázku jablka pomocí krupice, lepidla a barevné tuše  vypracování pracovního sešitu str. 4 „Obiloviny“  vyplnění hodnotícího listu

38

Obrázek 5: Děti při hře s moukou a krupicí. Vlastní foto. Práce s pracovním sešitem: 1. nejprve se podíváme na pyramidu výživy pro děti, v jakém patře se nacházejí obiloviny – denně bychom měli sníst 6 porcí (jako je 6 kostek) 2. ve třídě máme na pracovním stolku vystavené obiloviny a potraviny z nich vyráběné (krabičky od potravin i opravdové potraviny – rýže, těstoviny…) 3. vypracování úkolu – najdi obilovinu a potraviny z ní vyrobené (děti mají možnost podívat se na pracovní stůl, kde je nápověda)

Práce s hodnotícím listem: 1. zaznamenám, jak jednotlivé děti splnily zadaný úkol (v tomto případě potřebovala mírnou dopomoc pouze 1 dívka, ostatní děti splnily úkol zcela samostatně) 2. čas potřebný k vypracování úkolu byl kratší než 5 minut 3. všechny děti úkol bavil, protože mu předcházela praktická ukázka, nemusely dlouho přemýšlet nad správným řešením

39

6. VÝSLEDKY 6.1 Hodnocení hlediska náročnosti

Graf 1: Hodnocení PS z hlediska náročnosti – jednotlivé úkoly

Graf č. 1 nám znázorňuje, jakým způsobem byly splněny jednotlivé úkoly jednotlivými dětmi. Zcela samostatně splnilo více než 20 žáků 5 úloh z celkového počtu 11 úloh. Nejjednodušší úkoly byly na téma obiloviny a živočišné bílkoviny, jednalo se o spojování jednotlivých bodů. Nejnáročnějším úkolem se ukázala tzv. zákeřná kostka, kterou děti měly vybarvit, vystřihnout a slepit. Náročná byla především na pozornost a přesnost při stříhání, ani ohýbání a skládání se dětem moc nedařilo a bez pomoci dokázaly pracovat pouze 2 děti. 9 dětí úkol nedokončilo.

40

6.2 Hodnocení hlediska časové náročnosti

Graf 2: Hodnocení PS z hlediska časové náročnosti

Znázornění časové náročnosti jednotlivých úkolů v pracovním sešitě (PS) ukazuje graf č. 2. Časově nejméně náročným úkolem, byla úloha na téma: tuky, kde šlo pouze o vyznačení šipky, která měla ukazovat správný technologický postup při získávání rostlinného a živočišného tuku. Tento úkol měl i svou ústní část a sloužil především k základnímu pochopení rozdílu mezi tuky rostlinnými a živočišnými. Časově nejnáročnější byla poslední úloha „Zákeřná kostka“. 4 úlohy z 11 byly přiměřeně časově náročné, což odpovídá přibližně 10ti minutám čisté práce. Dle hodnotících listů jsou v pracovním sešitě 4 úlohy, jejichž čas na jejich vypracování byl kratší než 5 minut, jednalo se především o úlohy s vyznačením počtu a hledáním správné cesty. Cílem při tvorbě PS nebyly časově náročné úlohy, ale šlo především o pochopení vztahů mezi surovinou a výslednou potravinou. Pracovní sešit, vyhotovený v černo-bílé verzi dává prostor pro vybarvování, a tím se zvýší časová náročnost jednotlivých úloh. 41

6.3 Hodnocení zaujetí při práci při vyplňování PS

Graf 3: Hodnocení PS z hlediska zábavnosti z pohledu dětí

Graf č. 3 nám ukazuje, jakým způsobem děti s pracovním sešitem pracovaly, zda je úkoly v PS upoutaly, bavily je a jejich vypracovávání bylo pro ně zábavou. Nejméně je bavila úloha se Zákeřnou kostkou, která byla časově i manuálně velmi náročná. Pouze 4 děti, uvedly, že je práce se „Zákeřnou kostkou“ velmi bavila. Byly to právě ty děti, které jsou velmi pečlivé a zručné, pozorně naslouchají pokynům a těžší úkoly jsou pro ně výzvou. Příliš jednoduché úlohy děti baví méně a občas bylo slyšet: „Jé, to je jednoduchý“. V PS děti nejraději řešily úlohy zaměřené na počítání, hledání cest a spojování bodů.

42

6.4 Celková zvládnutelnost úloh v pracovním sešitě

Graf 4: Celkový přehled způsobu splnění všech úloh v PS všech dětí z MŠ Zdíkov

Na grafu č. 4 názorně vidíme poměr mezi úlohami splněnými samostatně nebo s mírnou dopomocí a úlohami, které děti nesplnily nebo pouze s velkou dopomocí. Procentuální vyjádření znázorňuje tabulka č. 1, kdy celkový počet 275 splněných úloh všemi dětmi (25 dětí x 11 úloh) je 100% a samostatně a s mírnou dopomocí vypracovaly děti 82% úloh, čímž se potvrdil výzkumný předpoklad č. 1, kdy jsme předpokládali, že 75% úloh v pracovním sešitě bude pro děti předškolního věku zvládnutelné.

Tabulka 1. Celkové splnění úkolů v PS Splnění zadaného úkolu - hledisko náročnosti Celkem

samostatně

s mírnou dopomocí

s velkou dopomocí

nesplněn

176

51

32

16

275

64%

18%

12%

6%

100%

43

6.5 Celková spokojenost dětí s navrženým PS

Graf 5: Celková spokojenost dětí s navrženým pracovním sešitem

Celková spokojenost dětí s navrženým pracovním sešitem je vyhodnocena grafem č. 5 a tabulkou č. 2, kde vidíme procentuální zastoupení, jak byly děti spokojeny s pracovním sešitem. 19% úloh děti bavilo málo, nebo vůbec nebavilo. Jednalo se především o úlohy velmi časově náročné a těžké a také úlohy, které byly naopak příliš lehké a děti je měly rychle vyřešené. 24% úloh děti velmi bavilo a 57% je bavilo. Můžeme tedy konstatovat vysokou spokojenost s pracovním sešitem (81%), čímž se potvrdil výzkumný předpoklad č. 2.

Tabulka 2. Celková spokojenost dětí s navrženým pracovním sešitem Zaujetí při práci při vyplňování listu: úkol ho (ji) Celkem

velmi baví

baví

baví málo

vůbec nebaví

66

155

40

14

275

24%

57%

14%

5%

100%

44

7. ZÁVĚR Cílem mé závěrečné práce bylo vytvoření pracovního sešitu pro děti předškolního věku, zaměřeného na výživu, zábavnou formou. Pracovní sešit byl koncipován tak, aby získané informace mohly děti využít v každodenním životě, byly podávány jednoduchou, pro děti srozumitelnou formou. Čím více smyslů je při učení dětí zapojeno, tím vyšší šance je zapamatování si informací. Proto ke každému tématu z oblasti výživy předcházela praktická ukázka a ochutnávka, užití názvů jednotlivých potravin a surovin při hrách a básničkách. Pracovní sešit by měl sloužit k propojení teoretických i praktických dovedností a k procvičení získaných znalostí. Děti pracovaly se sešitem rády, jeho vyplňování braly jako zábavu a tím se potvrdily mé oba předpoklady, že se dětem bude sešit líbit, budou spokojeny nejen s jeho grafickou úpravou, ale především s náročností jednotlivých úloh. Děti rády řeší úlohy, které odpovídají jejich možnostem a zkušenostem. Jak se v sešitě ukázalo, příliš jednoduché úlohy nenadchnou a příliš složité zase odradí. Tato zjištění jsou pro mne inspirující pro další práci s pracovním sešitem, jeho budoucí úpravou a užitím v praxi. Cíle mé práce byly naplněny, vytvořila jsem pracovní sešit na téma jídlo, který lze využívat i jako jednotlivé pracovní listy. V naší mateřské škole zpestří a usnadní práci ostatním učitelkám. Úlohy označené jako příliš snadné pro předškoláky budou využívány učitelkami z nižších tříd a pro předškoláky budou doplněny úlohy složitější, ale přesto zábavné a zvládnutelné. Pracovní sešit se tak stane přínosem pro všechny věkové kategorie a může být používán i ve smíšených třídách.

45

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ: BRETŠNAJDROVÁ, A., SVAČINA, Š. Jak na obezitu a jeji komplikace. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2395-2 ČEPL, Jaroslav. Máme rádi brambory: proč jsou brambory zdravé, jak je správně nakupovat i pěstovat, úspěšné projekty PRV a několik osvědčených receptů. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2012, 111 s. ISBN 978-80-7434-060-4. DOSTÁLOVÁ, Jana in KOHOUT, Pavel, et. al. 2010. Potraviny – součást zdravého životního stylu. Olomouc: Solen, s.r.o, 108 s. ISBN 978-80-87327-39-5. GREGORA, Martin. Výživa malých dětí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 95 s. Pro rodiče. ISBN 802479022x. HAINEROVÁ, Irena in HAINER, Vojtěch a kol. 2011. Základy klinické obezitologie.[2. Vyd.] Praha: Grada Publishing, a.s., 422 s. ISBN 978-80-247-3252-7. HAINER, Vojtěch a kol. 2011. Základy klinické obezitologie.[2. Vyd.] Praha: Grada Publishing, a.s., 422 s. ISBN 978-80-247-3252-7. HAVLÍNOVÁ, M., et al. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-487-8. HORKÁ, H., SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. 1. Vyd. Brno: MU, 2011 ISBN 978-80-210-5467-7. KOPÁČEK, Jiří. 2014. Jak poznáme kvalitu? Mléko a mléčné výrobky. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, o.s. pro Českou technologickou platformu pro potraviny. 33 s. ISBN 978-80-87719-18-3 (Sdruženi českých spotřebitelů), ISBN 978-80-88019-02-2 (Potravinářská komora ČR). KUČEROVÁ, Jindřiška, Miloš PELIKÁN a Luděk HŘIVNA. Zpracování a zbožíznalství rostlinných produktů. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, 122 s., [3] l. ISBN 978-80-7375-088-6. KUNOVÁ, Václava. 2004. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 80-2470736-5. KUNOVÁ, Václava. 2011. Zdravá výživa. [2. Vyd.] Praha: Grada Publishing, a.s., 140 s. ISBN 978-80-247-3433-0. MAŇÁK, Josef. 2006. Učebnice pod lupou. Paido: Brno, 123 s. ISBN 80-7315-124-3.

46

MAŇÁK, Josef, Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, 219 s. ISBN 807315-039-5.

MARINOV, Zlatko. 2009. Rizika dětské obezity. Česko-Slovenská pediatrie. roč. 64, č.3, s. 144-146. ISSN 0069-2328. MARINOV, Zlatko. S dětmi proti obezitě: o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku!. Praha: IFP Publishing, 2011, 99 s. ISBN 978-8087383-09-4. MATĚJČEK, Zdeněk. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte: normy vývoje a vývojové milníky z pohledu psychologa: základní duševní potřeby dítěte: dítě a lidský svět. Vyd. 6. Praha: Grada, 2010, 182 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-0870-6. PÁNEK, Jan, et al. 2007. Základy výživy a výživová politika. Praha: VŠCHT, 219 s. ISBN 978-80-7080-468-8. PAŘÍZKOVÁ, Jana., LISÁ, Lidka a KOL. 2007. Obezita v dětství a dospívání. Praha: Galén: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-7262-466-9. PIPEK, Petr in KADLEC, Pavel, MELZOCH, Karel, VOLDŘICH, Michal a KOLEKTIV. 2009. Co byste měli vědět o výrobě potravin? Technologie potravin. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 536 s. ISBN 978-80-7418-051-4. PRŮCHA, Jan. 1998. Učebnice: teorie a analýza edukačního media: příručka pro studenty, učitele, autory a výzkumné pracovníky. Brno: Paido. ISBN 80-85931-49-4. PRŮCHA, Jan. 2005. Moderní pedagogika. [3. Vyd.] Praha: Portál, 481 s. ISBN 807367-047-X. ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005, 140 s. ISBN 80-86633-33-0. VÁGNEROVÁ, Marie, 2012. Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 536 s. ISBN 978-80-246-2153-1. HAINEROVÁ, Irena. 2009. Dětská obezita. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-196-7.

Internetové zdroje: DOSTÁLOVÁ, Jana. 2012. Konečné znění výživových doporučení. [online] poslední aktualizace neuvedena. [cit. 2015-08-02]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.html

47

INGR, Ivo., 2008. Máme jíst maso?[online]. Poslední aktualizace neuvedena [cit. 2015-08-12]. Dostupné z: http://www.cszm.cz/clanek.asp?typ=1&id=1075 JANOCH, Pavel: Omalovánky on-line. Http://janochinfo.cz/ [online]. Přeštice, 2015, 2015 [cit. 2015-9-28]. Dostupné z: http://janochinfo.cz/omal_online.html MRÁZOVÁ, Lenka. 2012. Tvorba pracovních listů. Metodická pomůcka. [online]. Poslední aktualizace neuvedena [cit. 2015-08-05]. Dostupné z: http://mcmp.cz/uploads/ke_stazeni/metodika/metodicke-texty/tvorba-pracovnichlistu.pdf MŠMT. 2013. Rámcové vzdělávací programy. [online]. Poslední aktualizace neuvedena [cit. 2015-08-05]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstviv-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy Omalovánky ke stažení zdarma [online]. 2015, 2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: http://www.malypablo.cz/omalovanky/jidlo-a-piti/ SLIMÁKOVÁ, Margit. 2015. O talíři. [online]. Poslední aktualizace neuvedena [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://www.healthyplate.eu/cz/. STOB KLUB. 2012. Přiměřené množství jídla a kouzlo „zdravého talíře“ [online]. Poslední aktualizace neuvedena. [cit. 2015-08-08]. Dostupné z: http://www.stobklub.cz/clanek/primerene-mnozstvi-jidla-kouzlo-zdraveho-talire-/. SVĚT POTRAVIN. 2012. Už znáte Zdravý talíř?. [online]. Poslední aktualizace neuvedena. [cit. 2015-08-08]. Dostupné z: http://www.svetpotravin.cz/clanek.aspx?id=3186. ŠKOLA PLNÁ ZDRAVÍ. 2010. Projekt Škola plná zdraví. [online]. Poslední aktualizace neuvedena. [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: http://www.skolaplnazdravi.cz/skolaplna-zdravi.php. PULKRÁBEK Josef, CAPOUCHOVÁ Ivana. 2012. Polní plodiny [online]. 2006, 2012 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: http://cit.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/obsah.htm

48

SEZNAM PŘÍLOH Pracovní sešit pro předškoláky: „Odkud se bere jídlo?“

49