Kde se bere „ošklivost“ architektury z období státního socialismu? Slavomíra Ferenčuhová Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Příspěvek vznikl díky podpoře GAČR, projekt P404/12/2531 Kolektivní pamět a proměna městského prostoru
Nabízená odpověď Nepříznivé vnímání architektury z období státního socialismu je v post-socialistických zemích do velké míry ovlivněno obecnou negativní kulturní interpretací celého období a snahou „zbavit se“ minulosti a překonat ji. Architektura je totiž fyzicky přítomnou, materiální reprezentací tohoto období. Je tím pádem odmítána spíše (nebo zároveň) jako symbol či připomínka nechtěné minulosti, než kvůli estetickým kvalitám.
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města Oporu pro podobné konstatování můžeme najít v literatuře. Jednak v teoretické perspektivě, která chápe město, architekturu a vystavěné prostředí jako nositele symbolických významů (město jako „text“, Short 1996) a/nebo v nich vidí reprezentace minulosti (Terray 1998; Huyssen 2003); jednak ve výzkumech z prostředí postsocialistických měst, které nabízejí podobná tvrzení.
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města • Postsocialistické město a architektura z období státního socialismu = reprezentace nechtěné minulosti (viz např. Terray 1998) • Případy a příklady „čištění městské krajiny“ (Czepczyński 2008: 109) v raných devadesátých letech – Přejmenovávání ulic a míst – Odstraňování soch a památníků – Odstraňování budov/ponechávání bez oprav; odstraňování/zakrývání dekorací etc. (viz např. Light 2004; Czepczyński 2008; Colomb 2007; Cochrane 2006)
Kulturně-sociologická perspektiva a výklad post-socialistického města • Proč dochází k těmto proměnám? Podle Terray (1998) obecně: – Jsou snahou o „překonání“ minulosti, její přeznačení a výklad skrze architekturu – Vyjadřují vztah k budoucnosti Další příklady zacházení s minulostí: • Nové památníky • Ignorování míst, které se staly symboly režimu • Vynechávání nebo nové výklady období státního socialismu v city-brandingu a v naracích minulosti města (viz např Young, Kaczmarek 2008)
Devadesátá léta představovala období výkladu minulosti jako „špatného kroku“, slepé uličky, a transformace naopak jako nápravy stavu (viz např. Kuus 2004; Ferenčuhová 2012). Posílení negativního vnímání architektury, výstavby či designu je proto snad možné hledat právě v tomto období, ačkoli se mohlo rozvíjet již před rokem 1989.
Je však možné odpovědět tak jednoduše? Dvě námitky: 1) důvody pro odstraňování či úpravy – a tím symbolické přeznačování – architektury z období státního socialismu jsou komplexnější, než by naznačoval výklad o působení negativního vztahu k období státního socialismu obecně. Např.: – – –
ekonomické zájmy města a investorů (Colomb 2007) efekt přijímání nových politik a strategií rozvoje módní i technologické trendy
Je však možné odpovědět tak jednoduše? 2) interpretace architektury z období státního socialismu se od roku 1989 postupně mění – rozpoznávaná umělecká hodnota – již častější pozitivní vztah k výstavbě či architektuře z období před rokem 1989 – přeznačení na turistickou atrakci či lokální specifikum – využití v place-marketingu a city-brandingu – exotizace a komodifikace minulosti (např. filmy, design, muzea)
Shrnutí Vztah k architektuře a zacházení s ní reaguje na různé tlaky a na kontext (ekonomické podmínky, legislativní a institucionální rámce, apod.). Předpoklad, že architektura z období státního socialismu je vnímaná čistě negativně, neplatí – alespoň ne stoprocentně. Na negativním vnímání se ale podepisuje výklad minulosti. Rekonstrukce a ochrana děl z období před rokem 1989 znamená také zásah do takové interpretace minulosti. Proto jakékoli zacházení s nimi často není možné bez vysvětlení a nabídnutí legitimizace zásahu (ochrany stejně jako odstranění); není možné ignorovat vztah různých uživatelů měst k architektuře, naopak, je nutné jej znát, a to v jeho pestrosti.
Použitá literatura • • • • • • • • • •
Cochrane, A. 2006. „Making up meanings in a capital city. Power, memory and monuments in Berlin.“ European Urban and Regional Studies, 13(1): 5–24. Colomb, C. 2007. Staging the new Berlin. Place marketing and the politics of urban reinvention post-1989. London, New York: Routledge. Czepczyński, M. 2008. Cultural landscapes of post-socialist cities: representation of powers and needs. Ashgate. Ferenčuhová, S. 2012. „Urban theory beyond the ‘East/West divide’? Cities and urban research in postsocialist Europe.“ In: Edensor, Tim – Jayne, Mark (eds.) Urban Theory beyond the West: A world of Cities. London, New York: Routledge. S. 65–74. Huysen, A. 2003. Present memory. Urban palimpsests and the politics of memory. Stanford, California: Stanford University Press. Kuus, M. 2004. „Europe’s eastern expansion and the reinscription of otherness in East-Central Europe.“ Progress in Human Geography 28: 472–489. Light, D. 2004. „Street names in Bucharest 1990 – 1997: Exploring the modern historical geographies of post-socialist change.“ Journal of Historical Geography 30: 154 – 172. Short, J.R. 1996. The urban order: An introduction to Cities, CUlture, and Power. Malden, Oxford: Blackwell Publishers. Terray, E. 1998. „Berlín: křižovatka pamětí.“Antologie francouzských společenských věd: Politika paměti. Cahiers du Cefres 13: 119–132. Young, C., Kaczmarek, S. 2008. „The Socialist Past and Postsocialist Urban Identity in Central and Eastern Europe: The Case of Łódź.“ European Urban and Regional Studies 15(1): 53–70.
