ODKAZ PROF. OPLETALA NA ŠLP ML KŘTINY MENDELU

ODKAZ PROF. OPLETALA NA ŠLP ML KŘTINY MENDELU Sborník referátů a vystoupení na konferenci v rámci oslav 90. výročí založení ŠLP ML Křtiny MENDELU, pořádaná k poctě zakladatelů školního statku, zvláště prof. Ing. Josefa Opletala, dr.h.c. (1863 – 1953) konané pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR prof. RNDr. Dalibora Štyse, CSc. a rektora Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Jaroslava Hluška, CSc., dr.h.c.

14. 11. 2013

zámek Křtiny

2

14. 11. 2013, zámek Křtiny

„Pěstujte lesy nejen hospodářsky zdatné, ale i lesy oplývající všelikou krásou." Josef Opletal Moje paměti, 2005, str. 380

Ing. Josef Opletal, dr. h. c. – profesor lesní těžby a lesního průmyslu (1863 – 1953)

3


Pozvánka Přijměte prosím pozvání na konferenci v závěru letošních oslav 90. výročí založení ŠLP ML Křtiny MENDELU, pořádanou k poctě zakladatelů školního statku, zvláště prof. Ing. Josefa Opletala, dr.h.c. (1863 – 1953)

ODKAZ PROF. OPLETALA NA ŠLP ML KŘTINY MENDELU, konanou pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR prof. RNDr. Dalibora Štyse, CSc. a rektora Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Jaroslava Hluška, CSc., dr.h.c., a to ve čtvrtek 14. 11. 2013 v přednáškovém sále zámku Křtiny, poté v lesních demonstračních objektech školního podniku. Program 8.00 h – prezence 8.30 - 9.00 h – úvod: – Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D. – ředitel ŠLP ML Křtiny MENDELU, – prof. Dr. Ing. Petr Horáček – děkan LDF MENDELU – sestřih z dokumentárního filmu o prof. Opletalovi – režisér Vojtěch Fatka 9.00 - 10.15 h – přednášky: – Ing. Jiří Truhlář, CSc. – život a dílo prof. Opletala, – PhDr. Helena Bočková (pravnučka prof. Opletala) – vzpomínky rodiny, – Antonín Vaněk – vzpomínka pamětníka, – vystoupení bývalých ředitelů ŠLP Křtiny (Ing. Zbyněk Hartmann, CSc, Ing. Hynek – Pavelka, Ing. Pavel Pospíšil, doc. Ing. Ivan Musil, CSc., Ing. Jaroslav Martínek, CSc.). 10.15 - 10.30 h – coffeebreak 10.30 - 12.00 h – přednášky o odkazu a vztahu osobnosti prof. Opletala k současnosti i budoucnosti: – prof. Ing. Václav Tlapák, CSc., – prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc., – prof. Dr. Ing. Petr Horáček. 12.00 - 13.00 h – oběd 13.00 - 15.30 h – exkurze po lokalitách: – – –

pomník prof. Opletala v Babické točce, památník Stromy v Arboretu Řícmanice, studánka Prosba lesa.

Organizační pokyny: – –

vstupné se nevybírá, občerstvení hrazeno školním podnikem,

Upřímně se těším na setkání s Vámi! Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D. ředitel podniku

4


5


Dílo a odkaz prof. Ing. Josefa Opletala, Dr. h. c. v lesním hospodářství Jiří Truhlář Tato studie je zaměřena především na výčet hlavních problémů lesního hospodářství, se kterými se prof. Josef Opletal během svého života setkal a které musel řešit, často novými a neprověřenými cestami. V nich lze hledat hlavní myšlenky odkazu celoživotního profesorova díla. Podrobnější životopisná data, výčet studijních cest, počet vypracovaných expertiz a dobrozdání, členství v zájmových organizacích, akademické funkce, dosažená životní ocenění apod. jsou rozvedena v referátu předneseném na obdobné konferenci, pořádané k životnímu jubileu prof. Josefa Opletala před deseti lety rovněž ve Křtinách (Truhlář 2003). Prof. Josef Opletal se narodil dne 20. listopadu 1863 ve Studenci u Prostějova v rolnické rodině. Po absolvování národní školy ve Smržicích studoval na České reálné škole v Prostějově, kde v roce 1882 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. Vynikal v technických oborech, zvláště v deskriptivní geometrii. Měl sklon k myslivosti a zaujal ho život v lese. Proto se v roce 1883 přihlásil ke studiu na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské ve Vídni. Tříleté studium ukončil v roce 1886 s vyznamenáním. Po studiu nastoupil v roce 1886 jako praktikant k lichtenštejnskému lesnímu statku v Ratajích nad Sázavou. Počátkem roku 1887 byl přijat do služeb Ředitelství lesů řecko-orientálního náboženského fondu v Černovicích v tehdejší Bukovině. Majetek měl celkovou rozlohu 266 000 ha, z toho lesa 250 000 ha. Tyto lesy byly pralesovitého charakteru o enormních hmotnatosti a dopravně nepřístupné. Dřevo z těchto rozsáhlých komplexů se zpeněžovalo uzavíráním dlouhodobých exploatačních smluv prodeje dřeva na pni za nízké kupní ceny, přičemž všechna další manipulace se ponechávala soukromým podnikatelům s účastí bankovního kapitálu. Byly to většinou velké akciové společnosti. Lesní personál vykonával převážně jen dozorčí službu. Panovalo přesvědčení, že rozšíření lesnického provozu na úsek výroby a dopravy dřeva je nemožné pro nedostatečné odborné znalosti zaměstnanců správy lesů. Výsledek prvních exploatačních smluv byl, že kupci si odnesli z obchodu slušné zisky, ale správě lesů získané peníze za nízké prodejní ceny sotva stačily k úhradě nákladů na zalesnění vytěžených ploch. Řešení této, pro lesy nepříznivé, situace viděl J. Opletal ve zpřístupnění lesních porostů i pro menší podnikatele a v přechodu na hospodaření ve vlastní režii. Tyto myšlenky se staly hlavním motivem jeho další činnosti. Pro řešení tohoto rozsáhlého úkolu nebyly v té době žádné vzory ani tradice. K jejich uskutečnění musel hledat nové cesty a nová původní řešení. Zaměřil se proto především na vypracování investičního programu dopravního zpřístupnění bukovinských pralesů. Podle tohoto programu bylo v letech 1888 až 1910 vybudováno celkem 230 km lesních železnic, 510 km lesních silnic, 3 100 km lesních chodníků, linky telefonního spojení. Věnoval pozornost i úpravě horských toků a jejich využití pro plavení dříví. Organizoval provoz a účetnictví lesních drah. Zřizovány a udržovány byly úřední budovy a příbytky pro personál. Za Opletalova řízení bylo při vyústění lesních železnic vybudováno

6


několik pil na výrobu řeziva a dva impregnační závody k impregnaci pražců a sloupoviny. Při veřejných železničních tratích budovány skladiště a překladiště dřeva. Těmito investicemi byly položeny základy režijního podnikání na úseku výroby a dopravy dřeva. Zpřístupněním lesů byla vyloučena hegemonie velkých firem ve prospěch středních dřevařských podnikatelů, kteří zvyšovali poptávku po dřevě a nabízeli vyšší ceny i při nižších ziscích, poněvadž byli zbaveni rizika pořizování nutných investic spojených se zajišťováním dálkové dopravy dřeva. Dopravní prostředky byly zřizovány a udržovány správou statku a kupcům bylo umožněno jejich spoluužívání. Zpřístupněním lesů se zvýšila intenzita jejich obhospodařování. Od rozsáhlých holosečí se přešlo k sečím menším. Prodej dřeva na pni se omezoval a správa statku postupně přecházela na provádění těžeb ve vlastní režii. Od uzavírání dlouhodobých smluv za pevné ceny se přešlo k ofertním nabídkám. Zvýšená konkurence při prodeji dřeva umožňovala dosažení co možná nejvyšších prodejních cen. Správnost nově nastoupené cesty potvrzují dosažené hospodářské výsledky. Roční výnosy z lesního hospodářství bukovinského řecko-orientálního náboženského fondu se od roku 1888 do roku 1910 zvýšily sedmkrát. Opletalovo dílo věnované zpřístupnění bukovinských pralesů vyvrcholilo v r. 1913 vydáním spisu: Lesní dopravnictví ve služebním obvodu c. k. Ředitelství statků bukovinského řeckoorientálního náboženského fondu v Černovicích. Jeho sepsáním se stal J. Opletal uznávanou světovou kapacitou v lesním dopravnictví. J. Opletal se v Bukovině zabýval i úpravou pastevního hospodářství. Velké horské pastviny byly zpustlé a dobytek byl proto vyháněn do lesních porostů, které byly pastvou poškozovány. Zaměřil se proto na zlepšení úživnosti pastvin jejich melioraci. Kromě toho byli pracovníci lesní správy vysláni do Štýrska, aby se seznámili s organizací horského pastevnictví. Zvláštní pozornost věnoval uchování určitých lesních oblastí ve stavu přirozené rovnováhy. Za tím účelem navrhl síť lesních rezervací. Provoz myslivosti uvedl v soulad se zájmy obnovy lesa vydatným přikrmováním a kontrolou stavů zvěře. Této činnost značně napomáhalo založení rozsáhlé sítě lesních chodníků. Budováním stezek byla rovněž umožněna zvýšená ochrana proti pytláctví. Za své dlouholeté činnosti v Bukovině se Josef Opletal mimořádně zasloužil nejen o zvelebení lesního hospodářství, zlepšení stavu lesa i jeho výnosovosti, ale i zvelebení v mnohem širším měřítku. Obyvatelé dostali práci, zvýšila se jejich vzdělanost a celkově stoupla životní i kulturní úroveň v celé oblasti. Po první světové válce se J. Opletal vrátil do vlasti a počátkem roku 1919 byl jmenován ředitelem Státních lesů a statků v Banské Bystrici. V novém působišti prožíval období svízelné poválečné konsolidace. Po důkladném seznámení se s problematikou svěřených lesů věnoval usilovnou pozornost lesní tvorbě, těžbě a ochraně lesa, zpeněžení dřeva. Budovy a lesní cesty byly opravovány a průmyslové lesní závody byly rekonstruovány; pila v Balogu přestavěna. Pokračoval ve výstavbě lesních železnic, které se za jeho působení rozšířili ze 40 km na 60 km. Velkou pozornost věnoval řešení tíživé problematiky slovenských lesů, kterou byly tzv. erárních osady. Jejich vznik sahal až do 15. století. Povstaly povoláváním dělníků z ciziny za účelem zabezpečení pracovních sil pro státní doly a hutě, ale i pro těžbu dřeva potřebného v těchto podnicích. K založení osad byly káceny mýtiny, zdarma poskytováno dřevo pro stavbu domků, přidělovány pozemky pro zakládání políček, povolena pastva v lesích a jiné naturální požitky. Dělníci se zase zavázali, že budou v dolech a lesích pracovat za určité nízké mzdy. Po zániku dolů během doby, ale povinnost státu k zajišťování těchto požitků přešla na státní lesy, které tím byly značně zatěžovány nejen finančně, ale i řešením častých sporů s osadníky. Po státním převratu požadovali tito pracovníci stejné mzdy jako svobodní dělníci, ale nechtěli

7


se vzdát dosavadních deputátních požitků. Na popud J. Opletala a v jeho spolupráci byla zákonem č. 224/1925 Sb. vyřešena právně složitá problematika v minulosti vzniklých erárních osad jejich zrušením (Opletal 2005). V roce 1920 sepsal pamětní spis o poměrech u Československých státních lesů a statků s návrhem reorganizace služby. Spis vyústil v požadavek, aby správa Státních lesů byla vyjmuta z odboru ministerstva vedeného neodborníkem a aby bylo zřízeno generální ředitelství Státních lesů a statků jako samostatný odbor, vedený odborníkem, podřízeným přímo Ministerstvu zemědělství. Návrh byl přijat a po krátkém působení v Banské Bystrici byl dne 28. dubna 1921 J. Opletal jmenován odborným přednostou Ministerstva zemědělství a pověřen funkcí generálního ředitele Státních lesů a statků. V nové funkci se zaměřil především na stabilizaci administrativního postavení generálního ředitelství a přistoupil k vypracování velkorysého investičního programu k otevření nepřístupných oblastí slovenských a podkarpatských pralesů. Ale místo prací na realizaci tohoto investičního programu čekaly J. Opletala tuhé boje. V podnikatelsky vystupňovaném shonu poválečné doby se u nás začínaly sdružovat skupiny dřevařských podniků ve společnosti, jež za účasti bankovního kapitálu a podpory vlivných politických osobností hodlaly prosadit uzavření dlouhodobých smluv na prodej dříví ze státních lesů, hlavně slovenských a podkarpatských. Na základě neblahých zkušeností s uzavíráním takových smluv v Bukovině se zásadně stavěl proti těmto úmyslům. Stále více se však projevoval tlak vlivných osobností i ze strany resortní ministrů, aby ze svého rozhodnutí ustoupil. Bylo mu dokonce nabídnuto dobře placené místo ve velké, nově utvořené exploatační společnosti. To však Opletal odmítl a o korupční nabídce ihned písemně informoval prezidium Ministerstva zemědělství. Tlaky se však neustále stupňovaly a Opletal musel čelit i osobnímu osočování v tisku. Když poznal, že se mu ve funkci generálního ředitele těžko podaří zabránit uzavření pro stát nevýhodných smluv, rozhodl se raději z funkce generálního ředitele odstoupit. Ani po rezignaci se Josef Opletal nevzdal svého vlasteneckého přesvědčení o škodlivosti chystaných dlouhodobých smluv s velkými akciovými společnostmi na prodej dřeva na pni ze státních lesů a dále bojoval proti jejich uzavření. Aby veřejnost seznámil se škodlivostí těchto smluv, rozpoutal velkou tiskovou kampaň, hlavně prostřednictví Lidových novin. V tomto směru vystoupil i na půdě parlamentu. Svým pevným postojem nakonec zabránil uzavření připravovaných exploatačních smluv. Po odchodu z ministerstva byl v roce 1923 jmenován řádným profesorem lesní těžby a lesního průmyslu na Vysoké škole zemědělské v Brně. Zde se zaměřil především na vybudování jemu svěřeného ústavu. Praktickou výuku přesunul do porostů školního lesního statku a jeho pilu v Adamově. V nich viděl nejvýznamnější pomůcku výchovy budoucích lesních inženýrů. Výuku doplňoval také zájezdy do různých dřevařských podniků. Po příchodu na vysokou školu zpracoval několik odborných expertiz a dobrozdání i projektů. Soustavně věnoval pozornost otázkám lesnické politicky a vždy v nich váhou své osobnosti hájil zájmy lesa. Vyjadřoval se k řešení tehdy připravované pozemkové reformy. Varoval před drobením velkých lesních komplexů na celky malé, které by měly být předány nestátním organizacím, soukromníkům nebo i obcím. Upozornil na skutečnost, že zájem o lesy je do značné míry zájmem kořistnickým; nový majitel chce zpeněžením dřeva získat velké zisky a přistoupí k exploatačním těžbám, aniž by zajistil řádné obhospodařování lesa. Druhým nebezpečným zájmem je získání lesa za účelem odlesnění pro rozšíření horských pastvin, o něž byl mezi obyvatelstvem značný zájem. Na základě vlastních zkušeností s prováděním exploatačních těžeb, zkušeností s pastevectvím i s pastvou v lese upozornil, že obojí znamená zmenšení rozlohy lesa, obnažení půdy a s tím související nebezpečí vzniku vodních přívalů při dolních

8


tocích řek. Je proto třeba pečlivě zvažovat, komu lesy předávat a jak ve společenském zájmu zabezpečit kontrolu jejich řádného obhospodařování. Je v zájmu státu zabezpečit řádné obhospodařování lesů zejména v karpatské oblasti, poněvadž škody vodními přívaly na dolních tocích řek se výrazně projeví až na maďarském území. Upozornil, že podle trianonské mírové má Maďarsko vyhrazen vliv na naše lesní hospodářství na Slovensku a tehdejší Podkarpatské Rusi a že případné zjištění špatného obhospodařování lesů se může stát Maďarsku záminkou k žádosti o odtržení těchto zemí od mladé Československé republiky (Opletal 1929, 1937). Od svého příchodu na vysokou školu byl po dobu deseti let předsedou Správního výboru Školního lesního statku v Adamově, což tehdy znamenalo, že byl prakticky jeho ředitelem. Funkci vykonával s nadšením, obětavostí a důsledností s využitím bohatých odborných i praktických zkušeností. Soustavným stykem se zaměstnanci statku, projeveným zájmem o jejich práci, poskytováním odborných rad i účastí na akcích pořádaných statkem významně povzbudil pracovní nadšení zaměstnanců i jejich zájem o výsledek vykonané práce. Výrazně tak přispěl k vysoké úrovni a věhlasu Školního lesního statku. Za jeho působení se přešlo od holosečného hospodářství k hospodářství podrostnímu. Zvláštní pozornost věnoval lesním školkám a zalesňování. Výrazně zlepšil kvalitu těžebních prací, druhování, skladování a zpeněžení dřeva. Velký zájem věnoval lesnímu dopravnictví. Vyhotovil generální plán lesní dopravní sítě celého statku. Mimořádnou pozornost věnoval rekonstrukci pily v Adamově a jejímu vybavení. Zdůrazňoval nutnost péče o služební budovy, dbal pořádku a estetické úpravy kolem nich. Mimořádné zásluhy měl prof. Josef Opletal na estetických úpravách školního statku. Byl spoluzakladatelem a po odchodu do důchodu nadšeným budovatelem Lesnického Slavína. Velkoryse pojatá a koncepčně řešená estetická úprava lesů na školním podniku je unikátní záležitostí, která svým významem daleko překračuje hranice naší vlasti. Svými činy prof. Josef Opletal výrazně přispěl k vysoké odborné úrovni a věhlasu školního lesního statku, lesnické fakulty, ale i celé vysoké školy, na níž působil. Statek se stal vzorným demonstračním objektem pro výuku studentů. Stal se i vyhledávaným odborným exkurzním objektem nejen českými lesníky, ale byl i cílem četných zahraničních exkurzí. Do trvalého důchodu odešel v roce 1934. Duševně i fyzicky však pracoval do posledních týdnů svého života. Zemřel po krátké nemoci dne 23. prosince 1953 po dovršení věku devadesáti let. Celkově prof. Josefa Opletala řadíme mezi naše nejvýznamnější české lesníky nejen pro lesnickou všestrannost, hloubku vědomostí a manažerských schopností, ale i pro jeho ryzí osobní vlastnosti. Byl svým nadáním a zaměřením lesním technikem, avšak ovládal i oblasti lesnické biologie a ekonomie. Odkaz jeho díla je v mnohém poučný i pro současnou generaci lesníků, zvláště při řešení transformace lesního hospodářství. Ve svých Pamětech (Opletal 2005) sám formuluje svůj odkaz lesníkům slovy: „Zanechávám vám jako lesník, který stál po dobu 60 let ve službách lesa, odkaz: Pěstujte lesy nejen hospodářsky zdatné, ale i lesy oplývající všelikou krásou“. Hlavní poučení si vezměme ze životního kréda a osobního vyznání, se kterým se prof. Josef Opletal svěřil prof. Rudolfu Hašovi. Ten je citoval v projevu, který přednesl při slavnostní promoci prof. Josefa Opletala v roce 1935 (in Vlček 1935). Ve svém vyznání prof. Josef Opletal (v upravené citaci) říká: Dva poklady jsem ve svém nitru choval a pěstil jako talisman. Jsou to mravní zákon ve mně a síla vůle. Chce-li člověk vykonati něco velikého prospěšného, musí ctít mravnost a pěstit sílu své vůle. Ve své životní dráze jsem se snažil vždy přispěti ke zdaru a rozkvětu našich lesů. Šel jsem někdy trnitou cestou, mé snahy a směry nezůstaly vždy bez odporu, nemohl jsem však jinak, neboť vůdčí hvězdou mého myšlení a konání bylo vždy nezpronevěřit se svému přesvědčení, ke kterému jsem se dopracoval po zralých úvahách, ať se dělo co dělo. Nikdy jsem nikomu nevzal, co mu právem patřilo, ale též nikdy nikomu jsem ničeho nezaslouženě nedaroval.

9


Ing. Jiří Truhlář, CSc. Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny MENDELU [email protected]

Užitá literatura Artner, G.: Prof. Ing. Josef Opletal. Lesnická práce, roč. VII (1928): s. 523 -527 Cenuşă, R. – Barbu, I.: On the Traces of prof. J. Opletal – Excursion Guide 25-29th August 2000. Bucovina Forestieră, Câmpulung Moldovenesc 2000: s. 97 Doležal, B. – Truhlář, J.: Rozbor hospodářských soustav použitých na Školním lesním podniku Křtiny v období 1895 až 1982. Díl II. VŠZ Brno, 1990: s. 183 Haša, R.: Historie Vysoké školy zemědělské a „Masarykova lesa“. MZLU Brno, 2007: 345. ISBN 978-80-7375-052-7 Haša, R.: Prof. Ing. Josef Opletal sedmdesátníkem. Lesnická práce, roč. XII (1933): s. 525 539 Jančík, A.: Ing. Dr.h.c. Josef Opletal. In: Frič, J. a kol.: Velké vzory našeho lesnictví. ČSAV Praha, 1958: 196 – 201 Opletal, J.: Forstliche Bauinvestitionen im Bereiche k. k. Direktion der Güter des Bukowiner griechisch-orientalischen Religionsfondes in Czernowitz. Verlag der k. k. Güterdirektion, Czernowitz, 1906: s. 84 + přílohy Opletal, J.: Das forstliche Transportwesen im Dienstbereiche der Direktion der Güter des Bukowiner griechisch-orientalischen Religionsfondes in Czernowitz. Ackerbauministerium, Wien, 1913: s. 245 + přílohy Opletal, J.: Exploitace lesů. Dřevařská knihovna, časový spisek 6, Písek 1929: 47 s. Opletal, J.: Odlesňování Karpat. Dobové spisky Čs. matice lesnické, roč. V. (1937), č. 2.: s. 50 - 63 Opletal, J.: Moje paměti. MZLU Brno, 2005: 445. ISBN 8O-7157-837-1 Truhlář, J.: Život, dílo a odkaz prof. ing. dr. h. c. Josefa Opletala. In: Život, dílo a odkaz profesora Josefa Opletala. Sborník referátů z odborné konference. MZLU, Brno, 2003: s. 34 42 Vlček, A.: Slavnostní promoce Prof. Ing. Josefa Opletala na Vysoké škole zemědělské v Brně. Lesnická práce, roč. XIV (1935): s. 55 -73

10


Life story Josefa Opletala Helena Bočková Autobiografie, vyprávění ze života je z pohledu literární vědy a folkloristiky literární, respektive folkloristický žánr. Psané paměti jsou také předmětem historické kritiky pramene a historikové rozlišují paměti psané pro zveřejnění a psané pro vlastní potřebu, protože autor pokaždé přistupuje ke zpracování jinak. Současně je dnes životopisné vyprávění, memorát, biografie, life story, oral history v historiografii, etnologii, sociologii, psychologii, lingvistice uznávaným samostatným předmětem studia a zároveň i výzkumnou metodou. Termín orální historie sice evokuje představu ústního vyprávění, ale k takzvané žité, vyprávěné historii se řadí i psané paměti. Dovolte mi, abych zmínila některé charakteristiky: je to reálný životní příběh, vyprávění určitého konkrétního člověka o průběhu vlastního života a životních zkušenostech, o tom, co zažil, viděl, jaké zaujímá postoje; tedy subjektivní interpretace minulosti, spíš výběru z ní, jeho osobní zkušenosti a názory. Dnes navíc víme, že paměť se váže na výjimečné události; naopak u rutinních, samozřejmých věcí každodenního života místo zkušenosti nastupuje často stereotypní představa. Kdyby jeden člověk napsal svou biografii v průběhu života dvakrát, nebyla by stejná. Jinak se dívá na svůj život, selektuje a hodnotí vlastní roli padesátník a jinak devadesátník; a do postojů vypravěče se promítají i pozdější silné prožitky – války, proměny politických režimů, osobní tragédie a další. Jde tedy o to, které události a periody individuální životní historie narátor uchovává v paměti, jak je člení, zpracovává, jaký jim dává význam a které historické události vůbec považuje za hodné vyprávění při líčení vlastního života. Tyto obecné poznatky platí v plné míře i pro osobnost Josefa Opletala jako autora knihy Moje paměti. I když na první pohled se může zdát, že Opletal popsal celý svůj osobní a zejména profesní život, není tomu tak. Některým obdobím a záležitostem se věnoval podrobně, jiné zmínil zběžně a další zcela pominul. Knihu psal nebo snad dopsal ve věku 88 let. Paměť mu sloužila výborně, rozhodně neupřednostňoval staropaměť na vzpomínky z dětství a mládí. Autocenzuru a selekci nepochybně ovlivnily nedávná druhá světová válka a komunistický převrat roku 1948, který definitivně ukončil Opletalovu angažovanost v lesnické práci. Sám k tomu píše: Píši-li své Paměti, píši je co lesník, který má svou životní práci za sebou a který se co téměř devadesátiletý muž vzdal naděje, že by mohl ještě nějak zasahovat do lesnických věcí. Lesnické povolání a obecně lesnictví je ústředním tématem Opletalových Pamětí. Autor v nich vystupuje jako svědek, aktér (často hlavní aktér), případně jako informant, zúčastněný pozorovatel. Dnes, po víc jak šedesáti letech od prvního vydání, některé motivy autocenzury již ztratily na významu. Ráda bych se s vámi podělila o čtyři momenty ze života Josefa Opletala, které v Pamětech nenajdete, případně jsou zmíněny jen decentně. První se týká jeho příchodu na Bukovinu, druhý příchodu do Brna, třetí je z období druhé světové války a čtvrtý z roku 1951. Všechny pocházejí z ústní tradice, předávané mezi generacemi. Příběh první mi vyprávěl už zemřelý profesor Miroslav Vyskot, který daný příběh slyšel několikrát přímo od Josefa Opletala. Když mladý Josef Opletal studoval v polovině osmdesátých let 19. století na Vysoké škole zemědělské ve Vídni, a přitom první rok hojně navštěvoval vídeňské hospody, strhla se jednou u piva hádka mezi přítomnými Němci a Čechy:

11


jeden Němec vyrukoval s tvrzením: ,Vás, Slovany, jsme si my, Němci, přivedli do Evropy jako otroky‘. A Čech Opletal kontroval: ,Když jste vy, Němci ještě setřásali žaludy, my, Slované, jsme vařili prosnou kaši.‘ Druhý výrok se týkal dubu jako německého symbolu, prvního sporu o autochtonnost soudobých etnik v Evropě; z domnělé autochtonnosti se v 19. století vyvozovalo právo národů na samostatnou existenci, které se dlouho upíralo Slovanům. Zmíněná slovní potyčka gradovala výzvou k souboji na pistole. Souboje byly zakázané, přesto se souboj uskutečnil – a naštěstí oba protivníci přežili. Někdo ale donesl informaci o slovním i skutečném souboji rakouským úřadům. Když pak Josef Opletal ukončil lesnické studium s vyznamenáním a ucházel se o trvalé zaměstnání jednak v soukromé a jednak ve státní lesní službě, tento jeho škraloup, nedostatek loajality, byl důvodem, proč kníže Liechtenstein s ním vůbec odmítl mluvit a proč rakouská státní správa poslala Josefa Opletala do Bukoviny, kam se posílaly osoby neschopné nebo státně málo spolehlivé. Právě tento příběh vysvětluje, proč excelentní vysokoškolský absolvent lesnictví skončil na zapadlém, odlehlém konci Rakouska. Další tři příběhy znám z rodinného vyprávění dcery a vnuka Josefa Opletala, mé babičky Marie Bočkové, rozené Opletalové (1897–1982) a mého tatínka Ivo Bočka (1926– 2000). V roce 1923 k Opletalovu rozhodování ohledně dvou nabídek profesury – na pražské technice a na brněnské Vysoké škole zemědělské přispělo nejen přání strávit konec života v užší domovině, jak píše ve svých Pamětech. V rodině se mnohokrát vyprávělo, že existoval kauzální vztah mezi Opletalovým rozhodnutím pro Brno a novou umístěnkou jeho nastávajícího zetě, povoláním soudce. Bylo známo, že Josef Opletal měl vřelý vztah s dcerou Marií, která mu navíc po smrti manželky roku 1922 vedla v Praze domácnost a která byla zasnoubená s českým soudcem Rudolfem Bočkem, přiděleným po vzniku Československé republiky do Banské Bystrice. O přemístění Opletalova budoucího zetě do Brna, s cílem dostat tak Opletala z Prahy, se zasadily politické kruhy, se kterými se Opletal dostal v Praze do konfliktu ohledně plánů a projektů neomezené komerční exploatace lesů na tehdejší Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Příběh třetí znám také z rodinného vyprávění. Za druhé světové války měl Josef Opletal přidělené do svého bytu v brněnském rodinném domě podnájemníky, mladé muže. Ti v noci chodívali často ven. Rodina věděla, že v kufru pod postelí mají letáky a evidentně po nocích je roznášejí. Jednoho dne zmizeli a už se neukázali. Přišlo gestapo, prohledalo byt, ale nic nenašlo a odešlo. Ale rodina pak našla na balkoně na dně košíku, kde podnájemníci mívali proviant z venkova, schovanou pistoli. Řešilo se, jak ji zlikvidovat, a Opletalův zeť, můj dědeček, se z Černých Polí vypravil dolů k řece a ze zábrdovického mostu hodil pistoli do Svratky. Kdyby gestapo zbraň našlo, Opletal i rodina jeho dcery by byli popraveni. Příběh čtvrtý se týká prvního vydání Pamětí Josefa Opletala z roku 1951, kdy vyšly autorovým vlastním nákladem v počtu šedesáti výtisků. Paměti byly vytištěné cyklostylem. Jak technicky takový tisk probíhal? Nejprve se musela každá strana textu napsat na psacím stroji na tiskařskou blánu; na Opletalův rukopis bylo třeba 405 blan. Tiskařský stroj byl na ruční pohon klikou; ručně štětcem se nanášela a roztírala i hustá černá tiskařská barva a práce byla zdlouhavá. Navíc z každé blány bylo možné vytisknout jen omezený počet stran. Co ale bylo nejdůležitější, nejen v padesátých letech, ale ještě koncem sedmdesátých let byly čisté i použité tiskařské blány, cyklostylové stroje a samotný tisk v každém podniku a instituci pod přísnou kontrolou a evidencí komunistické moci. Opletalův rukopis přepsal na blány jeho vnuk Ivo, zčásti se svou novomanželkou, mou maminkou, v Šumperku, když tam byl jako čerstvě dostudovaný lékař poslán na umístěnku. Kde se pak z blan tisklo a kdo tiskl, nevím; bohužel jsem se tatínka nezeptala, dokud žil. Domnívám se ale, že tiskařské blány pocházely z tehdejší

12


Vysoké školy zemědělské v Brně a že i samotný cyklostylový tisk se uskutečnil na vysoké škole. Pradědeček Opletal měl totiž po komunistickém převratu v Únoru 1948 na Vysoké škole zemědělské někoho, komu bezmezně věřil. Jen tak si vysvětluji vyprávění svého tatínka, jak po Únoru 1948 ukryl právě na půdě Vysoké školy zemědělské, za vikýřem směrem do Zemědělské ulice, písemnosti místní organizace mladých lidovců, které byl jednatel. Neznámému odvážnému člověku tedy vděčíme na to, že Opletalovy Paměti vyšly poprvé už roku 1951, bezprostředně po dopsání a komunisty necenzurované, a že celé půlstoletí neoficiálně kolovaly mezi českou lesnickou veřejností. Až po roce 1989 bylo možné vydat Paměti znovu, skutečným tiskem knižně. A měla jsem tu možnost a čest se s ing. Jiřím Truhlářem na tomto druhém doplněném vydání roku 2005 podílet. Až budete Opletalovy Paměti číst, můžete si nyní text doplnit o čtyři další příběhy.

PhDr. Helena Bočková pravnučka prof. Josefa Opletala [email protected]

13


Dopis pamětníka Antonína Vaňka Ing. Pavlu Mauerovi Vážený pane inženýre, ještě jednou Vám děkuji za zaslaný materiál (panely výstavy k 90. výročí založení školního podniku v tištěné podobě). Velice mě potěšil a já musím jen litovat, že se těchto oslav nemohu zúčastnit. Zdravotní stav mi neumožňuje nějaké cestování. Jsem odkázán na malý prostor bytu. Ven nejdu, jen tak na balkón. Jistě si dovedete představit, jak mi je, když nemohu ven. Jen vzpomínám a pak pročítám literaturu zaměřenou na školní statek, jeho zakladatele a moje první krůčky k jeho poznání a konečně i ten den, kdy mě taťka vzal do zaměstnání. Když zemřela maminka, táta zůstal se třemi dětmi sám. Ještě dobře, že jeho sestra, u které bydlela tátova maminka, moje babička, bydlela poblíž našeho domu – přes ulici. Obě pomáhaly, jak mohly, ale maminku nemohly nahradit. Táta byl ze všeho nervově vyčerpán. Najít ženu, která by se starala o rodinu, o mužského a tři děti, která žena by toto podstoupila, že? A přece se jedna našla. To dělníci pracující u táty při stavbě silnice Resslova, mu „dohodili“ ženu, vdovu se 2 dětmi, hoši, věk 6 a 8 roků, takže nás byla požehnaná rodina, když ještě žili její rodiče. Nic růžového. Jako nejstarší z dětí musel jsem po dosažení 14 roků, lépe po ukončení školní docházky, to mi bylo 13 a půl roku, jít pracovat, pomáhat rodičům. To mě otec vzal do pracovního poměru, při výstavbě lesní silnice, jejíž stavbu vedl. Kluk 146 cm vysoký musel opravdu těžce pracovat. Pamatuji si, když jsme připravovali dubové sloupy na oplocení nové školky, jak jsem je snášel k cestě, to jsem viděl samé hvězdičky, když jsem měl sloupek na rameni. Byla to opravdu těžká práce. A když jsem přišel domů, zase práce. Takže práce a práce, ale to bylo pořád málo. Strádání a ponižování, a to až do chvíle, kdy jsem si řekl – a dost takového života a odešel jsem z domova. Neodešel, ale „utekl“ jen tak, co jsem měl na sobě a víc se do Hostěnic nevrátil. Bydlení jsem si sehnal na Útěchově, v rodině pana Sklenaříka, který pracoval jako lesní dělník. A když jsem v lese pracoval, tu utkvěla v mém nitru touha stát se lesníkem. A tak jsem vykonával všechny lesní práce, poznal vedoucí pracovníky, práce jsem se žádné nebál, toto brzy poznali vedoucí pracovníci a pověřovali mě různými pracemi. Praxe to byla výborná, těžko bych tenkrát hledal lepší. A já, jako mladík, jsem tu možnost získat co největší praxi chytil, jak se říká, za pačesy. Byl jsem zvídavý človíček, což se i časem projevilo. Když přišla nabídka k poznání nové metody práce, znělo, koho tam poslat, rozhodnuto bylo krátce – pošleme tam Antonína, nebo Tondu, tak jak mně říkali vedoucí pracovníci – a ten Tonda šel a nelitoval. A nyní k panelům, které jste mně poslal. K mému vyjádření jsou bohužel jenom tři – to je doba, kterou jsem prožil osobně na půdě školního lesního podniku. První, úvodní panel, tu dobu jsem prožíval jako „kluk“ z vyprávění mého táty, který byl, jak se říká – pravou rukou p. prof. Opletala. „Hradská“ silnice, tu jsme spolu s bratrem navštívili jako pracoviště, ale hlavně proto, abychom natrhali plné dva žoky kopřiv. Ne že by v obci Rudice nebyly, ale bylo jich málo, připomenu, že v té době snad nebylo jediné stavení, kde by se husy nechovaly. Panel zobrazuje zakládající členy – profesory – vysoké školy zemědělské a školního podniku se sídlem v Adamově. Tu si dobře pamatuji osobu, p. Ing. Artnera, vedoucího statku Adamov, rodáka z Dubňan u Hodonína, který se stal nástupcem p. prof. Opletala. Z uvedených profesorů jsem osobně znal p. prof. Opletala – toho zvlášť a nejvíc, dále pak p. profesory Ing. Konšela, Ing. Dyka, Ing. Müllera, no a prof. Artnera. Ze skupinové fotografie pak p. Boháčka, Ing. Dr. Matějů, řed. Ing. Škodu, Ing. Zamazala, Ing. Dr. Perutíka, p. Zimu – ten rozvážel a proplácel výplatu, tu mě napadají jeho úvodní slova, když předával peníze – jste to vy? Dále

14


pak p. Šádka, Ing. R. Chytílka, se kterým jsem trasoval nové cesty (např. Jezírko, Dlouhé vrchy), na školní podnik přišel po rozpadu republiky z Podkarpatské Rusi. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění o tamním životě. Na řidiče, který v době, kdy nebyla žádná plánovaná cesta, pracoval v kanceláři. Některé pak, aniž jsou na snímku, jsem také znal – Ing. Dr. Klemeš, Ing. Skýva a jiní. Také si vzpomínám na opravu silnice Adamov – Křtiny. Dělníci pracující u táty, který stavbu vedl, bydleli v Josefově – v hostinci u Šimků. Odtud si pamatuji písničku, kterou zpívali v době, kdy nemohli pro špatné počasí pracovat: Já mám doma veverku, ta má černou prdelku. V tomto období byla zahájena výstavba silnice Resslova, kam mě táta vzal pracovat. A pak už to šlo – Praskavice, Rossenauerova, kterou jsem osobně vedl jako mladík. Když hodnotím mé pracovní nasazení v tomto období, mohu být spokojen. V roce 1946 jsem učinil dotaz o místo na školním závodě, bohužel bez úspěchu. A tak jsem nastoupil u Státních lesů v Harrachově, kde jsem pracoval až do roku 1980 v různých funkcích lesnického a školkařského provozu. Nemohl jsem zde však uplatnit všechny mé znalosti získané na školním podniku. Škoda! A v současné době, jako 94letý dědek, mohu porovnávat. Co se mně v současnosti nelíbí, je zanedbávání práce ve školkách. Za mého mládí nebylo polesí, které by nemělo lesní školku. Pamatuji si na jeden výrok p. prof. Opletala – lesní školka je zrcadlem každého polesí. Já osobně jsem se školkám věnoval, několikrát jsem byl vyhodnocen a odměněn, což jsem si cenil. Duševně se táži, dovedou dnešní „také“ lesníci vypěstovat sadební materiál pro naše české lesy, které nám naši předchůdci předali. Domnívám se, že to stojí za zamyšlení. Jen si říkám, škoda, že nejsem mladý. S naším hezkým pozdravem „Lesu zdar!“

Harrachov 7. 11. 2013

Antonín Vaněk polesný v. v. rodák z Rudice u Blanska

15


Vážení přátelé, dámy a pánové! V prvé řadě chci poděkovat za pozvání na tuto slavnostní příležitost. V minulém měsíci byla zde otevřena výstava k devadesátému výročí založení Školního lesního podniku. Prostudoval jsem si panely této výstavy a spolu se stránkami internetu o ŠLP musím konstatovat, že je zde fundovaně podáno tolik informací o Masarykově lese, že opakování těchto skutečností by bylo pouhým nošením dříví do lesa, nebo chcete-li, jak říkal s oblibou profesor Miroslav Vyskot, nošením sov do Athén. Dovolil bych si na tomto místě podat jen několik doplňujících informací a mých vlastních postřehů. Profesor Bohumil Doležal, který mě ve funkci proděkana pro ŠLP uváděl v roce 1972 do funkce ředitele, mi kladl na srdce, že tento podnik je lesnickou perlou v srdci Evropy. Mnohokráte jsem si tato slova připomněl a Masarykův les se stal mojí srdeční záležitostí. Zde jsem strávil nejkrásnější a nejšťastnější léta své lesnické praxe, zde jsem se konečně zbavil nechutné hegemonie nevzdělaných dělnických ředitelů, stal jsem se skutečným lesním hospodářem. Zde jsem se setkal s nejvýznamnějšími lesnickými pedagogy a zajímavými světovými lesníky. Dnes vzpomínáme 90 let života ŠLP Masarykův les. 90 let v životě člověka je závěrem jeho života. V lese je to jen etapa vývoje, při čemž v lese jsou vedle sebe současně zastoupeny různé etapy, jakoby les byl věčný. Dosud se lesu daří statečně odolávat snahám ochránců cizích zájmů obětovat les ve prospěch třeba kůrovců, dopravy, výstavby či dalších záležitostí. Stárnutí v lese není příznakem, v lese je růst dominantním jevem. My lesníci mluvíme o přírůstech. Pro mě stárnutí je synonymem ztrát: příbuzných, přátel, zdraví, sil, paměti, zraku, sluchu.... Les je v devadesáti stále živý, obnovitelný, a proto je les pro mě srdeční záležitostí, jeví se mi jako mocný, věčně živý reprezentant nádherné živé přírody. Při příležitosti 90. výročí se sluší vzpomenout nejvýznačnějších postav zakladatelů a dalších významných osobností Masarykova lesa: profesorů Opletala, Konšela, Haši. Jejich život a dílo je myslím fundovaně zhodnoceny ve výše zmíněných materiálech. U profesora Opletala dovolil bych si doplnit, či zvýraznit to, co předcházelo jeho jmenování profesorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Po rozpadu Rakouska a vzniku Československé republiky odešel z Bukoviny, kde zastával vedoucí funkci v lesích Řecko-orientálního náboženského fondu a stal se vedoucím pracovníkem ředitelství lesů Československé republiky. V této funkci došlo k výraznému střetu s tehdejším ministrem zemědělství agrárníkem Františkem Staňkem, který připravoval dlouhodobou smlouvu o prodeji veškeré výtěže státních lesů společenství Anglobanky a firmy Brdlík a spol. Uzavření smlouvy o prodeji veškeré výtěže za fixní ceny, platné v době uzavření smlouvy, to jest na počátku hospodářské krize a počínající inflace by zákonitě vedlo k totálnímu bankrotu a nedozírným hospodářským ztrátám. V dnešní době se takovému postupu blíží nechvalně známá tunelizace. Ing Opletal se takovému postupu vzepřel a za výrazné podpory Lidových novin svůj spor vyhrál. Bylo to však Pyrrhovo vítězství, ze své funkce byl odvolán. Zisk si ale připsala Vysoká škola zemědělská v Brně, která získala vynikajícího učitele.

16


Osobně jsem neměl příležitost setkat se s profesorem Opletalem, ani s profesorem Konšelem. Setkal jsem se pouze s profesorem Hašou, nicméně měl jsem dostatek příležitosti seznámit se s jejich myšlenkami, dílem a stejně tak s dalšími: prof. Skatulou, Artnerem, Benešem. Zvláště chci vzpomenout svého přítele dendrologa, umělce a filozofa doc. Jindřicha Chmelaře, jenž nám zanechal výrazné stopy svého odborného snažení. Pokud vstupujeme do lesa, les na nás působí několika složkami: vnímáme krásu porostů, nádheru přírody, krajiny a mnohdy si ani neuvědomujeme, jak výrazný dojem na nás zanechala technická část prohlídky. V prvé řadě je to cestní síť, úpravy terénu, vodotečí hrazení bystřin a estetika úprav. V tomto směru je činnost profesora Opletala nejvýraznější a dominantní. Profesor Opletal byl technik s duší umělce a básníka. Jeho pojetí dopravnictví, lesnické kultury a estetiky jej vyneslo na vrchol lesnického stavu. Jeho Lesnický Slavín je dílo, které zasluhuje nejupřímnější obdiv. Nyní bych se chtěl pokusit definovat, čím je pro nás ŠLP Masarykův les. Není to jen soubor katastrálních lesních parcel, nemovitostí, není to jen součást Mendelovy univerzity v Brně, je to výrazné společenství lidí: učitelů, studentů a pracovníků lesníků, ale i obyvatel celé oblasti, včetně Brna. Důležitá je dostupnost přírody a také přítomnost rozmanitých přírodních fenoménů, geologických, paleontologických, speleologických, archeologických a dalších. Pozoruhodná je zdejší ekologie i architektura, jsou tu výchovná a estetická zařízení, lesnické tradice, to vše spolu s materiální základnou vytváří nádherný celek, který nemá asi ve světě obdoby. Profesor Opletal se stal nejvýraznější postavou dějin Masarykova lesa. Byl pragmatický lesník, milovník přírody, stromů, rostlin, zvěře, milovník umění, výtvarník, estét. Pokračovatel pokrokových tradic liechtensteinských lesníků. Jeho unikátním dílem je vybudování Lesnického Slavína, na jehož tvorbě a budování estetických a výukových objektů se dokonce sám osobně podílel. V dalším bych se chtěl zmínit o jedné další významné skutečnosti. Ve své knize Kontrolní metody profesor Doležal uvádí, že filozofickým podkladem hospodářské úpravy lesa je filozofie holismu To je nauka o celcích, jejíž hlavní myšlenkou je, že nahromaděním základních prvků vzniká další nový prvek navíc. Osobně této teorii věřím a vidím zde opravdu další nový prvek, který staří latiníci nazvali genius loci, česky „duch místa“. Staří Čechové tomu říkali „dědictví po chalupě“. Tento genius loci zde opravdu je, musíme si toho vážit a nadále o něj pečovat. Doposud se to dařilo. Působila zde řada vynikajících lesnických učitelů, pracovali zde erudovaní lesníci, mezi nimiž bych chtěl vyzvednout své někdejší spolupracovníky Ing. Pavelku, Ing. Zíku a Ing. Truhláře a tato úspěšná praxe nadále pokračuje. S potěšením jsem sledoval úspěch Ing. Pavla Mauera a Ing. Jaroslava Martínka na tomto poli. Krása Masarykova lesa přirostla k srdci také obecné veřejnosti. Vždy se mi velice líbilo, když jsem viděl, jak na zastávce MHD při palouku U Buku vystupují maminky a babičky s dětmi, aby zde relaxovaly, načerpaly dobrou vodu a užily si přírody. Já sám jsem s brněnskými turisty a zpěváky ze sdružení Foerster vítával na palouku U Luže jaro zpěvem písně Přijde jaro, přijde. Možná to někomu připadalo naivní, že jsme vyprovázeli Moranu a zpívali tu starou píseň. Chodili k nám relaxovat třeba význační brněnští lékaři profesoři Kořístek a Potrusil. Rád jsem vítal na zámku ve Křtinách barytonistu brněnské opery, lesního inženýra Eduarda Hrubeše, který se rád pochlubil svými vědomostmi ornitologickými. Občanská veřejnost ráda přijala dětská hřiště, odpočinkové objekty, studánky i další objekty Lesnického Slavína. Proto jsem je

17


přiřadil ke společenství Masarykova lesa. Ve Křtinách jsem se spřátelil s místním farářem, panem děkanem Tomášem Prnkou. Ačkoliv jsme byli rozdílného filozofického založení, měli jsme velice přátelský vztah. Obdivoval jsem jeho nesmírnou pracovitost, píli a osobní odvahu, kterou projevoval při řídící práci. Krásný a statečný byl jeho vztah k lesnictví, lesníkům a práci v lese i k lesnickým tradicím. I takový vztah patřil ke koloritu Masarykova lesa. Chtěl bych všem členům Masarykova lesa poblahopřát k 90. výročí. Dovolte stručně jako staří latiníci: vivat, crescat, floreat! Tedy česky: ať žije, roste a vzkvétá. Chci jim popřát, aby se jim práce dařila, aby je těšila, přinášela jim nejen uspokojení, ale i zaslouženou a spravedlivou odměnu k zajištění života jejich i jejich rodin. Děkuji vám za pozornost.

Ing. Zbyněk Hartmann, CSc. emeritní ředitel ŠLP Křtiny [email protected]

18


Vážené kolegyně a kolegové! Moje první setkání se ŠLZ se datuje do období studií, kdy lesnická fakulta využívala k realizaci hlavních cvičení některých odborných předmětů zámek ve Křtinách. Druhým setkáním, a to podrobnějším, bylo období, kdy jsem pracoval na diplomové práci zadané prof. Artnerem, vedoucím katedry těžby. Práce měla být vypracována na tehdejším polesí Jedovnice. S prof. Artnerem jsme konzultovali průběh moji práce několikrát přímo na polesí. Při těchto příležitostnostech jsem byl podrobně informován o práci profesora Artnera, který zde v minulosti pracoval jako vedoucí správy v Adamově pod vedením profesora Opletala. V tom období mi nepřišlo na mysl, že se ŠLZ, později ŠLP, stane mým celoživotním pracovištěm. To se stalo po absolvování fakulty, kdy jsem spolu s dalšími třemi spolužáky dostal nabídku umístění jako technik na ŠLZ, konkrétně na polesí Jedovnice, kde jsem nastoupil v lednu 1956 jako technik polesí. Od té doby, s krátkým přerušením (1,5 roku), kdy jsem pracoval ve zkušební stanici zemědělských a lesnických strojů, jsem až do důchodu pracoval na ŠLP. Po příchodu ze zkušební stanice jsem pracoval jako hlavní mechanik. Po uvolnění funkce polesného na polesí Křtiny jsem tuto funkci převzal a vykonával jsem ji do roku 1972, kdy jsem byl pověřen funkcí výrobního náměstka. V období mého působení na polesí Křtiny byl ředitelem Ing. Richtar, později Ing. Švarc (pozdější docent na katedře myslivosti). V obou případech spolupráce s těmito nadřízenými byla velmi dobrá. Jejich kritický pohled na naši práci byl zaměřen především na péči o lesní porosty, na rozvoj péče o pracovníky na hospodárné využívání svěřených prostředků. Vytvořená atmosféra mezi pracovníky byla zaměřena na spolupráci ve všech kategoriích zaměstnanců, zejména mezi vedoucími polesí. V průběhu roku 1971 proběhl konkurs na nového ředitele ŠLP, kterým se stal Ing. Zbyněk Hartmann, CSc. Dostal jsem nabídku na funkci výrobního náměstka. Tuto funkci jsem převzal od 1. 1. 1972. Nové vedení ŠLP dostalo za úkol realizovat model organizace a řízení podle prof. Rupricha – model specializovaných středisek. Toto období se vyznačovalo nastupujícím vzestupem mechanizace jak v těžební, tak pěstební činnosti, tomu byla podřízena také naše snaha. V průběhu několika dalších roků jsme realizovali myšlenku vybudovat venkovní pracoviště pro katedry technické sekce lesnické fakulty (katedry geodezie, mechanizace, těžby a staveb). Tato myšlenka byla realizována v oblasti obce Útěchov.

19


V roce 1990 jsem byl na krátké období jmenován ředitelem ŠLP. Z této doby bych rád upozornil na dvě okolnosti. Požadavek na restituci pily Jedovnice nás přiměl k rozhodnutí hledat lokalitu pro výstavbu pily na svém vlastním pozemku, byla zvolena lokalita Olomučany. Výstavba nové pily se setkávala se značným odporem jednak u pracovníků ŠLP, jednak u vedoucích představitelů lesnické fakulty. Myšlenka výstavby nové pily byla s podporou vedení ŠLP realizována. Druhou okolností, na kterou bych chtěl upozornit je převzetí výzkumné stanice Křtiny. V prvních měsících roku 1990 jsme se dověděli, že VÚLHM ve Strnadech bude redukovat výzkumné stanice a mezi jiným bude rušit i výzkumnou stanici ve Křtinách. Po konzultaci s Ing. Švendou a vedoucími pracovníky stanice jsme spolu s Ing. Novákem požádali o převzetí výzkumné stanice ve Křtinách jako součást ŠLP. Převzetí bylo uskutečněno za velmi výhodných podmínek. Ve druhé polovině roku 1991 jsem požádal o uvolnění z funkce ředitele, a tím skončilo moje působení na ŠLP Křtiny. Byla to nejkrásnější léta mého života. Díky za ně!

Ing. Hynek Pavelka emeritní ředitel ŠLP Křtiny [email protected]

20


Vážení a milí kolegové, dámy a pánové, s potěšením a rád – byť i s určitými rozpaky – jsem přijal pozvání na tuto konferenci, pořádanou u příležitosti 90. výročí založení dnešního Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, zřízeného při někdejší Vysoké škole zemědělské v Brně, nynější Mendelově univerzitě v Brně. Konference je chvályhodně věnována „k poctě jeho otců zakladatelů“ – zvláště pak k poctě prof. Ing. dr. techn. h. c. Josefa Opletala, předsedy prvního správního výboru tehdejšího školního lesního statku. Váženými pořadateli konference jsem pak byl vyzván k vyslovení svého vztahu k Opletalovu dílu, což tímto s radostí činím. Profesora Opletala jsem už osobně nepoznal, i když se asi nedá vyloučit, že bych se s ním na chodbách naší alma mater nemohl setkat – zemřel totiž právě před šedesáti lety, v době, kdy jsem na Lesnické fakultě zapisoval svůj 5. semestr. Znám jej proto jen z fotografií – a především z jeho inspirující autobiografie Moje paměti, z vydání z roku 2005, které společně připravili profesorova pravnučka paní PhDr. H. Bočková a pan Ing. J. Truhlář, CSc., za což jim oběma náleží velké uznání a opravdové díky. Přesto i já bych se s Vámi rád podělil alespoň o některé své dojmy získané při studu díla prof. Opletala, které mne silně oslovilo – i o to, co z jeho díla považuji za vysoce aktuální i pro nás a naši dobu. První obdivuhodnou skutečností je až oslnivý profesní oblouk, který se klene na životní dráze pozdějšího pana profesora. Počíná 28letým působením ve službách c.k. ředitelství statků Řecko-orientálního náboženského fondu v Bukovině (1887 – 1914), kde načerpává základní znalosti o přirozených lesích karpatských, o jejich zpřístupňování a obhospodařování – ale i o všemožných rizicích a chybách, které různé typy jejich spravování přinášely. Za důležitou součást Opletalova profesního růstu je třeba považovat i jeho četné studijní a expertní cesty po Evropě a Turecku v době první světové války (1914 – 1918). Po válce se Ing. Opletal vrací do vlasti. Ve funkci dvorního, resp. ministerského rady je pověřen vedením hlavního lesního úřadu v Banské Bystrici. V roce 1920 je navíc jmenován předsedou zkušební komise při Ministerstvu zemědělství pro státní praktické zkoušky lesotechnické, tzv. ministeriálky. Téměř současně podává návrh na reorganizaci státních lesů ČSR a na zřízení generálního ředitelství Státních lesů a statků, které by v jeho představách mělo být vedeno odborníkem-lesníkem, podřízeným přímo ministru zemědělství. Již v roce 1921 je jeho návrh přijat – a Opletal je jmenován odborovým přednostou MZe v Praze - a následně i prvním generálním ředitelem Státních lesů a statků tamtéž. Prakticky ve stejnou dobu zahajuje i svůj heroický boj proti zcela nevhodné exploataci státních lesů ČSR, kterou připravovali někteří politici a vysocí úředníci MZe: nejprve se za ministra Práška a jeho ministerského rady Máry mělo jednat „o prodeji veškerého užitkového dřeva na Slovensku na pni (!) po dobu 20 let za pevné nízké ceny“! (Poznámka: Určité podobnosti se snahami našich nedávných ministrů a jejich vysokých úředníků z posledních dvou desetiletí jsou jen náhodné?)

21


V roce 1922 odmítá generální ředitel Opletal snahu dalšího ministra zemědělství, F. Staňka, vyhovět požadavku firmy Lignum a spol. na odprodání 30 milionů m3 dřevní hmoty z hlavních těžeb Státních lesů na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, včetně převzetí veškerého inventáře lesního, průmyslového a dopravního – vše rovněž na dobu 20 let. Odhaluje v něm dalekosáhlý nevýhodný pacht, „přiznání výhradního práva exploatace státních lesů“ v obou jmenovaných zemích, na uvedenou dobu! Opletal zná ze svého působení v Bukovině velmi dobře rizika takových dlouhodobých pachtů: „malý zisk“ pro majitele lesa, zanechané „méněcenné investice a velké souvislé holé plochy, jejichž zalesnění vyžadovalo často větších nákladů, než obnášel zisk za odprodané dřevo“. Případné přijetí tohoto požadavku proto označil za „největší neštěstí, které by mohlo postihnout státní lesy“ – a své stanovisko nezměnil, ani když se ho fa Lignum pokoušela zkorumpovat nabídkou výhodného místa s několikanásobně vyššími příjmy u velké společnosti, která by se za účelem exploatace státních lesů utvořila. Poměry té doby Opletal dokresluje citací obvyklého rčení nadřízeného ministra Staňka: „Ale Ježíšmarjá, vždyť je to náš člověk!“ Tím mělo být podřízenému naznačeno, že žadatel nesmí být odmítnut. Na Opletala to však zřejmě příliš neplatilo. Ne vždy se ale vše podařilo. Přes Opletalův odpor byl za pomoci ministra Staňka prosazen například prodej většího množství dřeva z Podkarpatské Rusi skupině kolem Moravskoslezské banky, která je obratem a za hotové prodala jedné maďarské firmě se značným ziskem. Státním lesům však kupní cenu pokryla pouze garančními listy, které se zřejmě staly po úpadku banky téměř bezcennými. Ve svých Pamětech Opletal toto období označuje jako „počátek boje proti velkoprodejcům“. Připomeňme v této souvislosti ještě alespoň jeho urputný odpor proti největšímu pokusu o hrubou exploataci lesů té doby, kdy fa Bertron Grimson & spol. měla na dobu 30 (resp. 31,5) let dostat veškeré dříví ze státních lesů bývalé Podkarpatské Rusi, v ročním množství až 1,5 milionu m3 dřeva, opět za pevné ceny, pro prodejce zřetelně nevýhodné. Opletalova nevstřícnost k podobným obchodům se ovšem politikům a jejich vysokým úředníkům, zřejmě finančně propojeným s tehdejšími „kmotry“ mohu-li použít tento dnešní pojem, nemohla líbit. Proto již v lednu roku 1923 projednává předsednictvo ministerské rady návrh na zrušení generálního ředitelství Státních lesů a statků, namířený proti Opletalovi. Avšak i tentokráte jeho fundovaný rozklad způsobí, že návrh na zrušení ředitelství, „které dělá politikům jen potíže“, neprojde a je vyhodnocen jako „předčasný“ – a tedy i neúspěšný. Útoků na generálního ředitele však přibývá. Opletal to označuje až za „nesnesitelnou štvanici“ – a posléze toho má dost a rozhoduje se přijmout jednu z nabízených vysokoškolských profesur. Vybírá si Vysokou školu zemědělskou v Brně (rok 1923). Ministr zemědělství Hodža to přijímá s nadšením – a brzy se ukáže proč: připravuje k přijetí výše zmíněný návrh na 30letý obchod s firmou Bertron Grimson & spol. – týkající se veškerého dříví ze státních lesů z Podkarpatské Rusi. Prof. Opletal však nerezignuje ani v závětří vysokoškolského pracoviště. Klub senátorů a poslanců jej zve na svoji schůzi, na níž přednáší k návrhu výše uvedené smlouvy svůj odborný posudek. Případné přijetí návrhu označuje za „nezměrnou katastrofu pro stát“. Druhý posudek předkládají tamtéž dr. Hodža a Ing. dr. Šiman. Ten je kladný, ale Klub přijímá usnesení v souladu s Opletalovým názorem – tedy proti uzavření smlouvy. Boj však pokračuje dál a zasahuje i širší veřejnost. Prof. Opletal píše řadu článků, také do Lidových novin. V roce 1930

22


poslanec Ing. Nečas v interpelaci vyčísluje případnou škodu státu jen za první 15leté období na 420 milionů Kč – a plně se staví na stranu bývalého ředitele Opletala. Opletalovým odchodem z ministerstva se snahy o protekční prodeje dříví ze státních lesů pravděpodobně ještě navýšily. Dnes bychom je jistě označili za prodeje korupčního charakteru. Ani vystoupení poslance Nečase, požadujícího po Ministerstvu zemědělství při zpeněžování dříví ze státních lesů zachovávat korektní cestu, aby byl pro stát plně zachycen zisk z těžby lesů, příliš nepomohlo. V roce 1933 vystupuje Opletal proti zřízení Československé ústřední prodejny dříví (Čupod, a. s.), která nakonec fungovala pouze jako účtárna svých smluvních vysokých provizí, tedy jako určitý „penězovod“ či „tunel“. Vlastní prodej dříví ze státních lesů organizovala i nadále jejich ředitelství a fa Čupod byla při tom zbytečná. Snahy po zřízení Čupodu vycházely opět z ministerstva vedeného znovu dr. Hodžou – a jejich hybatelem byly banky a dřevařská firma Körner. Závěrem je třeba zdůraznit, že prof. Opletal jistě nebyl proti spravedlivým ziskům malých i velkých firem, spolupracujících se státními lesy při užitkování lesa. Bojoval jen o to, aby vlastník lesů, v našem případě stát, měl hlavní podíl na zisku ze svého majetku, ve prospěch všech svých občanů – a aby tento majetek byl obhospodařován se stejnou nebo alespoň se srovnatelnou péčí, jako velké soukromé lesní majetky. Bojoval proto s korupcí a proti nejrůznějším tehdejším tunelům – i proti tomu, aby rozhodující slovo ve správě státních lesních majetků měli manažeři-nelesníci, případně ekonomové neznalí lesnické problematiky, především její dlouhodobosti. V pozdějších funkcích profesora i výkonného předsedy správního výboru školního lesního statku VŠZ měl Opletal, oproti většině dnešních učitelů-lesníků, jednu velkou přednost: v roce 1923, kdy byl jmenován prezidentem T. G. Masarykem řádným profesorem lesní těžby a lesního průmyslu na VŠZ v Brně, měl za sebou 37 let rozmanité provozní praxe, od praktikanta (1886), lesního kandidáta, eléva a asistenta, přes správce lesů a statků a lesmistra, lesního, vrchního a dvorního radu (1918) – až po ministerského radu, odborového přednostu MZe a generálního ředitele Státních lesů a statků ČSR (1921). Mohl tehdy se svým komplexním pojetím lesnictví, se svými znalostmi a zkušenostmi s úspěchem vykonávat jakoukoli funkci na školním lesním statku – stejně jako přednášet řadu praktických lesnických disciplín na tehdejším odboru lesního inženýrství VŠZ. (K tomu je možno jen poznamenat, že důležitost takového komplexního pohledu a praktických zkušeností si mnozí z nás, kteří se již velmi brzy specializovali na úzké obory svých disciplín, ne vždy plně uvědomují.) A úplně na závěr jedno velké přání: Kéž by všichni ti, kteří přicházejí dnes do styku s výše uvedenou problematikou, nebo o ní dokonce rozhodují, si příslušné kapitoly Opletalových Pamětí nejen pečlivě pročetli, nikoli pouze jako povinnou četbu – ale řádně je i prostudovali a promysleli, neboť historia est magistra vitae – dějiny jsou učitelkou života.

23


Vážení přátelé, Školnímu lesnímu podniku Masarykův les MENDELU přeji k jeho devadesátinám tradiční „Lesu zdar!“ – a jeho otcům zakladatelům nehynoucí paměť a patřičnou úctu jejich pokračovatelů. Brno 10. 11. 2013

doc. Ing. Ivan Musil, CSc. emeritní ředitel ŠLP ML Křtiny (v letech 1992 – 1995) e-mail: [email protected]

24


Dámy a pánové! S dnešním ŠLP Křtiny jsem poprvé přišel do kontaktu v roce 1966, když jsem nastoupil do prvního ročníku Lesnické fakulty v Brně. Tehdy jsme jako prváci trávili minimálně jeden pracovní den v týdnu na školním závodě, kde jsme pod dohledem instruktorů vykonávali různé jednoduché manuální práce v pěstební činnosti. Tam jsem si poprvé uvědomil, že lesy zde jsou jiné než ty, které jsem znal z domova – z Chodska. Vnímal jsem především krásu estetických palouků, Lesnického Slavína a samozřejmě také to, čemu dnes poučen říkám jemný podrostní způsob obhospodařování lesa. A nejen mě zajímal důvod, proč jsou lesy zde jiné než ty, které znám z domova. A tehdy jsem od instruktorů a učitelů slyšel poprvé jména jako prof. Opletal, prof. Haša, prof. Konšel, prof. Dyk a jiní, kteří patřili k zakladatelům dnešní LDF. Faktem je, že díky častým návštěvám křtinských lesů, v pozdějších ročnících v doprovodu odborných učitelů, mi obraz těchto lesů zůstal v hlavě trvale „naskenován“. V pozdějším praktickém životě jsem se snažil všude tam, kde jsem to mohl ovlivnit, získané podněty ze Křtin i uplatňovat. Když jsem v roce 1995 nastoupil do funkce ředitele ŠLP ML Křtiny a měl jsem možnost způsob hospodaření na ŠLP ovlivňovat, čerpal jsem nejen ze svých zkušeností nabytých u Jihomoravských státních lesů, ale velmi často jsem porovnával skutečný stav lesních porostů a podniku s ideálem, který jsem si odnesl jako absolvent Lesnické fakulty v Brně. Obrovskou inspirací pro mě byly diskuze s kolegou Truhlářem (Ing. Jiří Truhlář, CSc.) o historii podniku a zejména pak o činnosti zakladatelů fakulty a podniku v konkrétních lesních porostech. Byly to diskuze o tom, čeho chtěli dosáhnout a o tom, jak to vlastně dopadlo. A jméno prof. Opletal bylo v těchto diskuzích vždy přítomné a mnohdy nejfrekventovanější. Snaha po uplatnění myšlenek zakladatelů podniku (možno říci realizaci odkazu) mě vedla k tomu, že jsem „tlačil“ na kolegu Truhláře po jeho odchodu do důchodu, aby maximálně využil archivu ŠLP Křtiny k publikaci pamětí zakladatelů a zveřejnil jiné zajímavosti, nacházející se v tomto archivu. A Ing. Truhlář to dělal znamenitě. Za tu poctivost zpracování všech těch pamětí a archiválií mu z tohoto místa chci poděkovat. Myšlenky prof. Opletala a jeho souputníků jsou k dispozici všem, kteří se s nimi chtějí seznámit v míře vrchovaté. Děkuji rovněž při této příležitosti kolegovi Pavlu Mauerovi (ing. Pavel Mauer, čestný profesor UGLTU Jekatěrinburg) za jeho organizační práci související s publikací všech zmíněných archiválií a jejich prezentaci i v jiných mediích. Nemohu nevzpomenout vynikající exkurze do rumunských Karpat – Po stopách profesora Opletala – ve spolupráci s kolegy z LZ Židlochovice. Jsem přesvědčen, že takovouto exkurzi by měli absolvovat všichni budoucí absolventi lesnické fakulty. Kde lépe než tam, při hodnocení činnosti českého inženýra Opletala, si tak snadno a ve zkratce uvědomí význam a poslání lesnické profese. Význam nejen pro samotný les, ale především dopady činnosti lesníka do sociálního klimatu regionu. Nemá smysl, abych vyjmenovával všechny konkrétní akce, které se za mého „ředitelování“ na ŠLP realizovaly. Tím se třeba pochlubí někdo jiný. Co ale vzpomenout chci, je

25


naplňování odkazu prof. Opletala a jeho kolegů při obhospodařování lesních porostů a vytváření materiální základny pro studenty a učitele dřevařských oborů. Myslím si, že za způsob obhospodařování lesních porostů se křtinští lesníci stydět nemusejí. Je to potvrzeno prestižními certifikáty, ale hlavně mnohými zahraničními návštěvníky. Konkrétním příkladem je spolupráce na projektu 3F v Kolumbii, nebo nyní pomoc při revitalizaci školního podniku univerzity v Jekatěrinburgu. Snad se mnou budete souhlasit, že právě ekologickými certifikáty, kterými se může školní podnik prezentovat (FSC, PEFC, Lesnický park Masarykův les Křtiny) a výzvami zahraničních partnerů ke spolupráci je konkrétně naplňován odkaz profesora Josefa Opletala. I on a jeho souputníci, chtěli ve Křtinách mít vzorový objekt hodný následování. Objekt, ve kterém budoucí manažeři lesního hospodářství budou čerpat praktické zkušenosti a vytvoří si představu vlastního ideálu. Ideálu, který po ukončení studia budou realizovat nejen v naší krásné zemi, ale i v zahraničí. A tak chci na závěr poděkovat všem svým dnes již bývalým spolupracovníkům za jejich každodenní poctivou práci. Děkuji rovněž učitelům z naší univerzity za jejich pomoc při dosažení současného stavu. Přeji všem zúčastněným mnoho úspěchů při konkrétním naplňování odkazu prof. Josefa Opletala na ŠLP. Po sedmnácti letech na ŠLP ML Křtiny snad mohu konstatovat, že kolektiv zaměstnanců školního podniku je připraven tento odkaz naplňovat i nadále. A i proto jsem na tyto své bývalé spolupracovníky hrdý.

Blansko 11. 11. 2013

Ing. Jaroslav Martínek, CSc. bývalý ředitel ŠLP ML Křtiny MENDELU [email protected]

26


Prof. Ing. Josef Opletal, dr.h.c. a Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Václav Tlapák1 Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se vždy hlásil k učení prof. Ing. Josefa Opletala, že lesníci vždy byli a také zůstanou i nadále techniky, ale současně zastávají i funkci lékařů lesa. Studium lesního inženýrství, na podkladě biologickém dosáhlo velkého rozvoje a stalo se studiem biotechnickým. Takto biotechnicky chápal poslání lesního inženýra také prof. Dr. Ing. Leo Skatula, když v padesátých letech minulého století založil na Lesnické fakultě v Brně obor lesnických meliorací, jehož pokračováním je dnešní studijní obor Krajinné inženýrství. Svůj příspěvek koncipuji jako několik ohlédnutí za prof. Ing. Josefem Opletalem, Dr. h. c. První ohlédnutí směřuje k praktické přípravě lesního inženýra pro provoz. Prof. Opletal při hodnocení délky studia Lesního inženýrství říká, cituji: „Studium na vysoké škole lesnické muselo být rozšířeno na čtyři roky a ukazuje se, že ani tato doba nestačí a že postupující požadavky na vzdělání lesního inženýra si vynutí, aby byl přibrán ještě pátý rok, který by sloužil převážně k soustavnému praktickému vyškolení, jak jsem o to usiloval svým rozkladem zařazeným do programu Vysoké školy zemědělské v Brně na studijní rok 1924/25 v práci „Jaké účely sleduje Vysoká škola zemědělská v Brně přidělením lesního statku Adamova?“ Konec citátu. Prof. Opletal byl toho názoru, že je velmi nehospodárné, když lesní inženýři s velmi dobrými, pracně získanými znalostmi a draze zaplaceným vzděláním, odejdou z fakulty bez soustavného praktického školení, které lze získat, ve spolupráci lesnické fakulty a školního statku dnes ŠLP ML Křtiny, v relativně krátké době jednoho roku a které, pokud se tak nestane, lze sice získat také později, při zaměstnání, ale po delší době a většinou za daleko vyšší cenu. Prof. Opletal konstatuje, cituji: „Jak jinak možno disponovat lesním inženýrem vyzbrojeným soustavně získanou praxí, který ke všem úkolům hned po opuštění školy prokazuje pohotovost, než inženýrem, který po stránce praktického výcviku přichází do služeb lesa jako novorozené dítě?“ ŠLP ML Křtiny nabízí i dnes získat tyto praktické zkušenosti, ale ze strany ústavů lesnické a dřevařské fakulty je zájem o tuto praktickou činnost minimální. Studenti ne dost dobře chápou, Prof. Ing. Václav Tlapák, CSc., Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno 1

27


že takto nabízené know – how, a to nejen ze strany ŠLP ML Křtiny, je nadstandardní a zcela nezastupitelné. Druhé ohlédnutí se týká problematiky lesních cest, kde měl prof. Opletal své pokračovatele na Lesnické a dřevařské fakultě v osobě prof. Ing. Jaroslava Beneše, DrSc. Po bouřlivém nástupu mechanizace lesnických prací v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se vyžadovala úprava a doplnění sítě lesních cest, které do té doby byly budovány většinou pro animální dopravu. Ve snaze zpřístupnit i obtížné lanovkové terény pro traktory, se přistoupilo k rozsáhlému budování tzv. svážnic, které byly často hluboko zaříznuty do terénu, nedostatečně protierozně zabezpečeny a mnohdy slepě končily ve svahu. Budování těchto svážnic se později ukázalo jako naprosto mylné. A právě v té době prof. Beneš se svými spolupracovníky, především Ing. J. Truhlářem přinesl radikální změnu do budování dopravní sítě na ŠLP ML Křtiny, když vypracoval generel lesní dopravní sítě s výhledem na několik desetiletí. S využitím stávajících cest, byly navrženy cesty nové, účelně začleněné do terénu, čímž bylo, zejména u lanovkových a traktorových terénů dosaženo technologické samostatnosti jednotlivých dílců. Podkladní návrhy pro generel a doplnění lesní dopravní sítě připravil Ing. J. Truhlář, vlastní trasování pak probíhalo pod vedením prof. Ing. J. Beneše, DrSc., který zde uplatnil svoje studie technickoekonomických parametrů plánování výstavby lesní dopravní sítě. Optimalizace lesní dopravní sítě, vypracovaná prof. Ing. J. Benešem, DrSc., svým významem daleko přesahují rámec ŠLP ML Křtiny. Obr. 1 Lesní cesta Šumbera v polesí Bílovice n/S (foto: Ing. P. Pelikán)

Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny zkoušel na ŠLP ML Křtiny zpevnění cest francouzským stabilizátorem COMPAC a u školkařského centra byly budovány pokusné úseky zpevnění lesní cesty moderním zpevňovacím prostředkem STABILIT. Při stavbě lesní cesty Žlabina byla na zamokřených úsecích použita textilní fólie i dřevní štěpka. Možnosti využití stavebních recyklátů doporučil prof. Ing. A. Schlaghamerský, CSc., a na stavbě lesních cest Písky a Mlýnská úspěšně použily Ekostavby Brno, a.s. Byl také vypracován projekt cesty v arboretu Křtiny. Na 20 kontrolních profilech byly soustavně měřeny vlivy eroze a dopravy na stav lesních cest a jejich únosnost. Na vybraných gravitačních území (z toho dvě na ŠLP, na polesí Jezírko a Habrůvka) řešil Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny optimalizaci cestní sítě, její parametry a zásady její tvorby. Byla stanovena kritéria pro hodnocení efektivnosti lesních cest. Výsledkem byl elaborát „Optimální síť lesních cest v pahorkatinách na příkladu polesí Jezírko“ (1976) a elaborát „Kritéria efektivnosti výstavby lesních cest“ (1975) pro Ministerstvo lesního a vodního hospodářství za účelem vydání směrnic pro hodnocení efektivnosti investic v projektových úkolech. Odkaz prof. Josefa Opletala, ale neskončil u prof. J. Beneše. Také jeho spolupracovníci a následovníci z Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, jmenovitě doc. Ing. K. Hanák, CSc., a Ing. E. Hrubešová, využívali prostředí ŠLP ML Křtiny jako svoji laboratoř a

28


zkoušeli zde únosnost vozovek, prověřovali odolnost různých konstrukcí lesních cest, stabilitu svahů lesních cest vedených v zářezech a násypech a projektovali sami i formou diplomových prací nové odvozní i přibližovací lesní cesty, protože si byli vědomi, jak důležitým předpokladem intenzívního uplatnění zásad pěstování lesů je zpřístupnění lesních porostů dopravní sítí lesních cest odvozních i přibližovacích, v úzké návaznosti na prostorové rozdělení lesa. A právě prostorové rozdělení lesa bylo vždy spojováno s řešením koncepce lesní dopravní sítě. Stávající síť lesních cest na ŠLP ML Křtiny novým požadavkům vyvolaných mechanizací lesnických prací nevyhovovala, protože byla původně budována převážně pro dopravu koňskými potahy. Nástup mechanizace na ŠLP ML Křtiny vyvolal hned ze začátku potřebu úpravy sítě stávajících lesních cest. Řešení, které bylo přijato, však bylo velmi živelné a ve většině případů šlo pouze o úpravy lesních cest buldozerem. Úpravy se prováděly podle okamžité potřeby a bez jakékoliv projektové dokumentace, naprosto bezkoncepčně. Buldozerem protažené lesní cesty měly nevhodné parametry, nebyly protierozně zabezpečeny a docházelo na nich k tvorbě erozních rýh a často se stávaly cestami úvozovými, na prudkých stráních docházelo ke vzniku hlubokých zářezů. ŠLP ML Křtiny ve spolupráci s Katedrou inženýrských staveb a meliorací (dnešní Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny)přistoupil k zásadnímu koncepčnímu řešení lesní dopravní sítě současně s novým prostorovým rozdělením lesa. Z mladších pracovníků ústavu se problematikou zpřístupňování zabývá Ing. P. Hrůza, PhD. Hlavní zásady nového rozdělení lesů připravil pro ŠLP ML Křtiny Ing. Jiří Truhlář v roce 1978. Při řešení optimalizace zpřístupnění porostů sítí lesních cest se vycházelo ze zásad, které na základě technicko-ekonomického rozboru přírodních a hospodářských podmínek ŠLP ML Křtiny vytyčil prof. Ing. J. Beneš, DrSc. Pro pahorkatinné území ŠLP ML Křtiny doporučil prof. Ing. J. Beneš, DrSc., hustotu lesní dopravní sítě 22 m.ha-1 při průměrné efektivnosti využití 70% a střední geometrické přibližovací vzdálenosti 150 m. Nové rozdělení lesa na ŠLP ML Křtiny si vyžádalo rozsáhlé trasování sítě lesních cest (cca 100 km při tehdejší rozloze školního podniku 10 815 ha). Třetí ohlédnutí směřuje k vodnímu hospodářství na ŠLP ML Křtiny, v němž prof. Ing. J. Opletal zanechal rovněž výraznou stopu. Šlo především o vodní studánky, ale také o malé vodní nádrže v porostech spravovaných ŠLP ML Křtiny. Již v roce 1924 prof. J. Opletal vypracoval projekt pro reaktivování, dnes bychom to nazvali revitalizací, dvou rybníků a zřízení pstružích rybníčků pod Býčí skálou na pravé straně státní silnice Adamov – Křtiny, naproti bývalé hájovny. Sám přiznává, že k vyprojektování rybníků ho nevedl zájem o zisk z provozu tohoto rybničního hospodářství, ale o to, aby tento, jak sám říká nejkrásnější kout ŠLP ML Křtiny byl zpestřen vodními hladinami, ve kterých by se zrcadlila Býčí skála, jak to ukazují staré obrazy z doby, kdy rybníky byly na vodě. V důsledku katastrofální povodně, která v průběhu výstavby tohoto vodního díla přišla, se nepodařilo dílo dokončit podle projektu prof. pouze jeden ze soustavy rybníků a Opletala, ale dokončen byl to dnešní rybník Josefovský. Nevím, jestli to je shoda náhod, ale také náš Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny byl koncem devadesátých let minulého století požádán vedení ŠLP ML Křtiny o vypracování projektu na zřízení pstružího hospodářství na Křtinském potoce, jen asi o jeden km níže po toku. Projekt byl zadán jako diplomová práce, úspěšně dokončen i obhájen, ale podobně jako u projektu

29


prof. Ing. J. Opletala k jeho realizaci nedošlo. Ústav byl rovněž požádán o vypracování projektu na odbahnění a revitalizaci Josefovského rybníka, která započala právě v roce, kdy si připomínáme 60. výročí úmrtí prof. Ing. J. Opletala. A protože součástí projektu revitalizace, který pod vedením prof. Ing. V. Tlapáka, CSc., vypracoval Ing. J. Skoupil, Ph.D. a Ing. P. Pelikán, je nejen odbahnění rybníka, v jehož hladině se jak všichni doufáme bude opět v plné kráse zrcadlit Býčí skála, ale projekt řeší i velmi specifickou a ojedinělou konstrukci sdruženého objektu na Křtinském potoce, který dokáže zajistit nejen stálý průtok v Křtinském potoce, aby byla umožněna oboustranná migrace živočichů vázaných na vodní prostředí, včetně ryb, speciálně pak vranky pruhoploutvé (Cottuspoecilopus), ale také zásobování vodou rybníka Josefov a převod splavenin usazených v části nad spádovým objektem, do koryta Křtinského potoka pod stupněm. Prof. Ing. J. Krešl, CSc., řešil také srážkoodtokové poměry jak Obr. 2 Rybník v Josefově v polesí Bílovice n/S vlastními ambulantními měřeními průtoků, (foto: Prof. Ing. V. Tlapák, CSc.) tak i vazbami na sítě srážkoměrných a vodočetných stanic ČHMÚ. V návaznosti na dílo prof. Ing. J. Opletala, byl Ústavem inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny vyprojektován a upraven i rybníček u Památníku Karla Schindlera a další, nový byl vyprojektován pod ním. Oba rybníky původně vypracoval jako diplomovou práci, pod vedením prof. Ing. v. Tlapáka, CSc., Ing. O. Ševčík, pro realizaci projekt upravila Ing. J. Synková – Marková, Ph.D., pod gescí firmy A.KTI Brno. Rybníky později realizovaly Ekostavby Brno, a.s. Další komplexní exkurzní, výukový objekt navrhl a vyprojektoval Prof. Ing. V. Tlapák, CSc., spolu s doc. Ing. K. Hanákem, CSc., v povodí Kuního potoka. Jde o objekt, spočívající v kombinaci lesní cesty Liduščina, malé vodní nádrže a dřevěného mostu. Ani tím však spolupráce Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se ŠLP ML Křtiny nekončí. Doc. Dr. Ing. M. Šlezingr řeší na území ŠLP ML Křtiny projekty specifického výzkumu, týkající se stabilizace svahů v povodí Žilůveckého potoka a se svými spolupracovníky se snaží zapojit co nejvíce studentů do spolupráce se ŠLP ML Křtiny. Za tím účelem jsou zadávány bakalářské a diplomové práce do prostředí ŠLP ML Křtiny a ve spolupráci s pracovníky vedení ŠLP ML, zejména se zástupcem ředitele Ing. P. Mauerem i vedoucími jednotlivých polesí Ing. J. Halámkou, Ing. I. Březinou a Ing. P. Podlipným pak usměrňují praktickou činnost studentů, čímž naplňují odkaz prof. Opletala a připravují studenty pro praktický život po ukončení studia.

30


Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny pokračuje také v díle profesora Opletala rekonstrukcí stávajících a budováním nových lesních studánek. Pracovníci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny sami i prostřednictvím zadaných diplomových prací vyprojektovali několik lesních studánek, z nich většina byla i realizována. Jde o novou studánku Kančí, na lesní cestě Mlýnská, věnované černé zvěři, která je hlavní lovnou zvěří na ŠLP ML Křtiny, studánku Bažantí na lesní cestě Doubská, která vzdává hold zvěři bažantí. . Obr. 3 Rybník, lesní cesty Resslova a Liduščina a dřevěný most na Kuním potoce v polesí Bílovice n/S (foto: Ing. P. Mauer)

Všichni pracovníci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se vždy ve spolupráci s pracovníky účelového oddělení ŠLP ML Křtiny podíleli na řadě aktivit stavebního, inženýrského a vodohospodářského charakteru, a to nejen při poskytování teoretických východisek, ale také při konkrétních provozních aktivitách v celé Obr. 4 Bažantí studánka na lesní cestě Doubská široké působnosti Ústavu. Soustavná na polesí Habrůvka (foto: P. Vrba) spolupráce se uplatňovala při trasování a projektování lesních cest, měření únosnosti vozovek, vyhledávání profilů vhodných pro umístění malých vodních nádrží a rybníků i profilů vhodných pro budování studánek. Významná byla spolupráce při řešení dřevoskladu v Adamově, na pile v Jedovnicích a v Olomučanech. Důležitá byla a je spolupráce v rozvíjení praktických dovedností při řešení estetických, rekreačních a zdravotních funkcí univerzitních lesů, spočívající v realizování výsledků odborné činnosti nejen pedagogů ústavu, ale také jejich posluchačů oborů Krajinného i Lesního inženýrství. V rámci této spolupráce byly, pro studenty na ŠLP ML Křtiny, pořádány prakticky zaměřené, mezinárodní letní školy. Výsledky této činnosti dokumentují vybudovaná díla, jako jsou protipovodňové dřevěné a klestové přehrážky v Josefském údolí nebo již vzpomenutá Kančí studánka na lesní cestě Mlýnská. Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se také podílel na vybavenosti ŠLP ML Křtiny účelovými a bytovými stavbami. Rekonstrukci hájoven a lesoven řešila jako svoji disertační práci na ústavu Ing. P. Kotásková, Ph.D. Aby projekty záchytných parkovišť U Buku, V Žilůvkách, na Resslově lesní cestě při státní silnici do Ochoze a dalších byly skutečně kvalitní, organizovali pracovníci ústavu také sledování návštěvnosti a rekreací Obr. 5 Kančí studánka na lesní cestě Mlýnská na polesí Habrůvka (foto: Ing. P. Mauer)

31


různých typů (hipoturistiky, cykloturistiky, mototuristiky i pěších turistů). Ve spolupráci se ŠLP ML Křtiny vyvinul na doc. Ing. O. Sereda, CSc., indikační aparát na posuzování vitality sazenic lesních dřevin. Pracovníci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, vypracovali také Metodiku multifunkční klasifikace lesních porostů v podmínkách ŠLP ML Křtiny. Pod vedením prof. Ing. I. Vyskota, CSc., se na ní podíleli Ing. P. Kupec, Ph.D., Ing. J. Schneider, Ph.D., a Ing. A. Kozumplíková, Ph.D. Poslední ohlédnutí patří prof. Opletalovi jako střelci a myslivci. Prof. Ing. J. Opletal se stal lesním inženýrem a ne architektem právě proto, že vždy miloval střelectví a zbraně a představoval si, že jako lesník bude mít denně možnost s flintou na rameni procházet lesem a lovit zvěř. I když brzy v praxi pochopil, že tento sen se mu nesplní, zbraním, střelectví a myslivosti zůstal věrný až do vysokého věku. V tomto ohledu neměl na Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny příliš zdatné pokračovatele. Pokud je nám známo, věnoval se myslivosti z ústavu pouze doc. Ing. Zdeněk Bartoš, CSc., a dále prof. Ing. Václav Tlapák, CSc., pro kterého je myslivost velkým koníčkem. Pracovníci ústavu však vždy, i když nebyli aktivními myslivci, podporovali a podíleli se na činnosti ŠLP ML Křtiny i v tomto ohledu, buď přímo vypracováváním projektů nebo zadáváním bakalářských a diplomových prací s mysliveckou tématikou i účastí na mysliveckých akcích, pořádaných ŠLP ML Křtiny, mezi něž patří naháňky na černou zvěř, akce trubačů, Hubertské slavnosti a silvestrovská setkání v Arboretu Řícmanice. V současné době je myslivost součástí hospodářské i účelové činnosti Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Vzhledem k poslání ŠLP ML Křtiny nejsou režijní honitby pronajímány a výkon práva myslivosti je prováděn na vlastní účet. ŠLP ML Křtiny Mendelovy univerzity v Brně, je držitelem a uživatelem čtyř honiteb, z nichž nejvýznamnější je honitba ŠLP Křtiny a honitba Hády. Další dvě honitby jsou Obora Sokolnice a Bažantnice Rajhrad. Honitba ŠLP Křtiny je největší honitbou spravovanou Školním lesním podnikem Křtiny, rozprostírá se na území polesí Vranov u Brna, Habrůvka a Bílovice nad Svitavou. Honitba má výměru 9493 ha, převážnou část tvoří lesní pozemky 8740 ha, dále orná půda 440 ha, travní porosty 165 ha, vodní plocha 12 ha, zbytek jsou ostatní plochy. Hlavní zvěří je zvěř srnčí a zvěř černá, dále potom zvěř mufloní. Normována je dále zvěř jelení, zajíc polní a bažant obecný. Stavy drobné Obr. 6 Silný, kapitální kňour ulovený na polesí zvěře jsou na nízké úrovni, z tohoto důvodu Vranov (foto: Mgr. P. Tlapák) není zvěř drobná lovena. Ročně se loví v průměru okolo 210 ks srnčí zvěře, 650 ks černé zvěře, 40 ks mufloní zvěře a asi deset kusů zvěře vysoké.

32


Honitba Hády je druhá největší honitba s výměrou 897 ha. Jedná se o lesní honitbu bezprostředně navazující na severovýchodní okraj města Brna. V honitbě je normována zvěř srnčí a zvěř zaječí. Dále se zde vyskytuje zvěř černá, která v honitbě Hády není normována. V průměru se loví okolo 25 kusů srnčí zvěře a 25 kusů černé zvěře. Na výsledcích mysliveckého hospodaření se zde negativně projevuje vysoké rekreační využití celého území honitby. Obora Sokolnice se rozkládá mezi obcemi Kobylnice a Sokolnice v údolní nivě Zlatého Obr. 7 Muflon na polesí Vranov (foto: Mgr. P. potoka, který prochází středem obory, Tlapák) v nadmořské výšce 200 m. n. m. V oboře o výměře 53 ha je normováno 43 ks daňčí a 20 ks srnčí zvěře. Další normovanou zvěří je zajíc polní a bažant obecný. Ročně se v oboře loví kolem patnácti kusů daňčí zvěře. Nejlepší trofeje dosahují hodnoty přes 185 bodů CIC. Bažantnice Rajhrad je účelové zařízení sloužící chovu bažantů a praktické výuce myslivosti studentů lesnické fakulty Mendelovy univerzity. Výměra bažantnice činí 148 ha, z toho 60 ha je zemědělská půda, 88 ha lesní půda. Funkci mysliveckého hospodáře ve všech honitbách vykonává ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D. Výkon práva myslivosti provádí lesnický personál, zaměstnanci a studenti Mendelovy univerzity v Brně a lovečtí hosté na základě povolenky k lovu. Velká pozornost je věnována dodržování mysliveckých zvyků, tradic, myslivecké kynologii a loveckému střelectví. ŠLP ML Křtiny má vlastní trubačskou skupinu, která zajišťuje trubače na všechny myslivecké akce v honitbách ŠLP ML Křtiny i na slavnostní akce ŠLP ML Křtiny, LDF či MENDELU. Každoročně jsou organizovány zkoušky loveckých psů. Obr. 8 Výřad bažantí zvěře v Bažantnici Rajhrad (foto: Prof. Ing. V. Tlapák, CSc.)

ŠLP ML Křtiny vlastní loveckou střelnici Březinka, jež slouží k cvičným a kontrolním střelbám držitelů loveckých lístků vykonávajících právo myslivosti v honitbách podniku, dále je využívána k výukovým účelům pro posluchače LDF. Již tradičně se každoročně vybírá Vánoční strom pro město Brno. Tento významný akt, založil již ve dvacátých letech minulého století spisovatel Rudolf Těsnohlídek, jako připomínku na nalezení malé Lidušky. Tohoto výběru i pozdějšího slavnostního rozsvícení na brněnském

33


náměstí Svobody se pravidelně zúčastňuje prof. Ing. J. Herynek, CSc., emeritní vedoucí Ústavu inženýrských staveb a meliorací LDF MENDELU. Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o společenských akcích a přátelských setkáních, souvisejících s vánočními svátky a výběrem vánočních stromků, silvestrovských setkání pracovníků Lesnické a dřevařské fakulty a tedy i pracovníků Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny s pracovníky ŠLP ML Křtiny v Arboretu Řícmanice, kde si navzájem poděkujeme za práci v uplynulém roce a popřejeme si hodně zdraví, úspěchů i radosti do roku následujícího. Myslím, že i těmito setkáními naplňujeme odkaz prof. Opletala. Domnívám se, že pracovníci ústavu ve všech uvedených oblastech naplňují odkaz prof. Ing. Josefa Opletala a podobně jako jemu i jim záleží především na dobrém jménu Lesnické a dřevařské fakulty, na kvalitní spolupráci se ŠLP ML Křtiny a na vysoké úrovni přípravy posluchačů oboru Lesního, Krajinného i Dřevařského inženýrství.

prof. Ing. Václav Tlapák, CSc. Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Lesnická a dřevařská fakulta Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno Tel.: +420 545 134 087 e-mail: [email protected]

34


Osobnost profesora Opletala a současnost Vladimír Simanov Vzpomínka na profesora Opletala je impulsem k zamyšlení, jak se stane z člověka osobnost? Proč jsou jedni lesníci po ukončení aktivní služby téměř zapomenuti, a proč se druzí ocitnou mezi „Velkými vzory našeho lesnictví“ (ČAZV, 1958)? A jsou velké vzory našeho lesnictví jen historickými osobnostmi z čítanek, nebo je nadále jejich profesní a životní filozofie myšlenkovým odkazem pro současnost? Jak přispěli naši lesničtí velikáni k tradici českého lesnictví, a co to vůbec je, tradice? Osobností se člověk stává vykonáním epochálního či hrdinského činu, myšlenkovým předběhnutím současníků, mimořádnou pracovitostí, nadčasovou předvídavostí, komplexností řešení problémů a nezdolnou iniciativou. Respektovanou a uznávanou osobností se ale může stát jen ten, kdo je současně člověkem vysokých morálních a etických hodnot. Další podmínkou je, že životní dílo skutečné osobnosti musí obstát v prověrce časem, a vývoj příslušné disciplíny v průběhu dlouhého času potvrdí, že osobnost formovala disciplínu směrem, jehož správnost verifikoval čas. Lesnictví je nesporně činností v zásadě konzervativní, ale samotný fakt, že se stále a plynule vyvíjí, je důkazem, že tradice lesnictví nesvazuje a neomezuje, ale naopak, konfrontace současných myšlenek a poznatků, s výsledky práce a zkušeností minulých generací, je zdrojem dalšího vývoje poznání generací nových. Nastupující generace kriticky přejímá a rozvíjí to, co převzala od předcházejících generací jako dobré, a schopné dalšího vývoje a zdokonalení; a odkládá to, co se ukázalo být slepou cestou vývoje. Každá práce vykonaná v lesnictví zanechává své hmotné i nehmotné stopy, a návazností činností anonymních i neanonymních lesníků vyrůstá tradice. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak mnoho práce, a kolika generací muselo být vykonáno, co všechno bylo s úspěchem či nezdarem vyzkoušeno, než se dospělo ke dnešnímu stavu, a jakou museli mít naši předchůdci odvahu ke změně tehdejších zvyklostí. A v tržní ekonomice je mimořádně významné, že tradici nelze ani prodat, ani koupit. Hovoříme-li s úctou o tradici Lesnické a dřevařské fakulty a Školního lesního podniku Masarykův les, pak máme na mysli poznatky a myšlenky předcházejících generací, působících na těchto pracovištích, které obstály v prověrce teorie a praxe generací následujících, a které postupně přerostly v genius loci těchto míst. Vzpomínáme-li Prof. Ing. dr.h.c. Josefa Opletala, je nepochybné, že všechny podmínky pro jeho vstup do „síně lesnické slávy“ byly splněny v míře vrchovaté, a že jeho profesní a životní filozofie prokázala svoji životnost tím, že je jeho myšlenkový odkaz stále aktuální. Profesor Opletal patří mezi naše největší lesníky nejen pro lesnickou všestrannost a hloubku poznání, ale i pro své osobní vlastnosti. Svým profesním zaměřením byl nejvíce technikem, ale dokonale ovládal i biologii, ekonomiku a estetiku. Hlavním jeho odkazem tedy je, přiblížit se ideálu jeho vyvážené osobnosti, a nikdy nezapomenout na jeho myšlenku, že "největší škůdcové lidské společnosti bývají chytří, avšak bezcharakterní lidé."

35


Studijní program lesního inženýrství dává posluchačům nejdříve ekosystémový základ, na němž staví technické a ekonomické znalosti a manažerské dovednosti. Záměrem je, aby fakultu opouštěl odborník, kterému biologické znalosti a osobní etické vlastnosti nikdy vnitřně nedovolí, prohřešit se proti biologickým zákonům přírody, ani proti zákonům lidské společnosti, a aby absolventem fakulty byl inženýr v pravém slova smyslu – nikoliv doktor přírodních věd, ani úzký specialista, ale generalista – polyhistor. Osobnostní vyváženost studentů se ale nedaří, protože než začnou studovat technické předměty, jsou už ovlivněni beletristickou výukou natolik, že se exaktním předmětům vyhýbají. Pokud jsou ve volitelných předmětech pro všechny studijní programy technické předměty, pak v nich studenti lesnictví zpravidla úplně chybí. Ve věcné náplni studia, jeho proporcionalitě, či časových a věcných návaznostech, se tak asi stala nějaká chyba. Na konferenci „Aktuální ekonomické a politické problémy lesnicko-dřevařského sektoru“, konané v září letošního roku, deklaroval děkan LDF, že ve výuce fakulty končí úzké specializace, a nadále budou vychovávání jen generalisté. To je dobrá zpráva. A raději nepřemýšlet o tom, zda je to rozhodnutí učiněné po kritické analýze období, kdy mohla být založena samostatná fakulta i univerzita s náplní, která by před 20 roky nestačila ani na samostatný předmět; nebo zda je to reakce na další úpravu financování vysokých škol. Po financování podle počtu studentů totiž nastupuje období financování podle výzkumných projektů, následkem čehož ustupuje váha vlastního vzdělávání do pozadí. Lze se tak obávat, jaký model financování bude zvolen příště. Myšlenka prof. Opletala, "Kdo nějakou práci nařizuje, musí ji sám dobře znát", je naplňována při praxích studentů na Školním lesním podniku; a terénní cvičení jsou reakcí na jeho myšlenku, že "Přednášky a cvičení nestačí k pochopení začlenění přednášené látky do souboru ostatních lesnických věd a její upotřebení v praxi. Aby se i po této stránce poskytla posluchačům orientace, k tomu slouží školní statek, kde nalézají příležitost zúčastnit se provádění prací v lese, a to v jednotlivých vědních oborech. Školní statek je sice neobyčejně instruktivní pro praktickou výuku lesních inženýrů, dá se tam ukázat velmi mnoho, nedá se tam však přece ukázat všecko, neboť na ploše 10 000 ha nelze soustředit universálnost lesního hospodářství, takže je třeba podnikati se studenty zájezdy do takových podniků, jak jsem to činil. Avšak ani to nestačí. Aby studenti poznali vzájemnou souvislost jednotlivých disciplín, je třeba, aby profesoři různých oborů společně se studenty podnikali delší zájezdy mimo školní statek, kde se naskýtá příležitost, aby za kaleidoskopického střídání lesních obrazů, zařízení a poznatků poznali souvislost všech těch jevů nejen mezi sebou, ale i s národním hospodářstvím. Takové studijní cesty jsou užitečné též tím, že tam studenti nejen poznávají soubor lesnické práce, ale stýkají se s lidmi – dělníky i lesním personálem – kteří tuto práci konají. Střídání dobrých a špatných vzorů, dobrých zařízení a nedostatků přispívá k tříbení kritičnosti a zanechává v myslích studentů snahu, řídit se vzory dobrými a vystříhat se nedostatků. Nebylo též bez užitku, že posluchači sdružení v pracovních skupinách zaznamenávali v průběhu cest svá pozorování, aby tím byli nabádáni k neustálé pozornosti." Bohužel, nesmyslně vysoké počty studentů, při klesajícím počtu pedagogů a chabém finančním zajištění výuky, vedly v minulých letech k opuštění komplexních exkurzí, které byly od dob prof. Opletala typickou součástí praktické výuky. Po společenských změnách totiž dostalo odborné školství nové společenské zadání. Úkol, vzdělávat odborníky pro obor, byl doplněn až zcela nahrazen zadáním, vzdělávat co největší počet studentů, resp. udržet na školách co nejdéle co nejvíc studentů za peníze rodičů. Nové zadání vychází z faktu, že je společensky vhodnější, když mladý člověk studuje cokoliv, než když je nezaměstnaný.

36


K podpoře tohoto záměru byl státní administrativou zvolen jednoznačně fungující ekonomický stimul, financování škol podle počtu studentů. Provozní praxe má i zcela nenahraditelnou funkci katalyzátoru při osobním utváření celostního obrazu lesnictví. Student si z každého absolvovaného předmětu odnáší „kamínek poznání do mozaiky“, ale aby byl schopen si z jednotlivých kamínků vytvořit mozaiku, a z ní celostní obraz lesnictví, s jeho jasnými konturami, potřebuje jejich syntézu. A ta dělá mladým lidem problém, v jehož řešení jim současní pedagogové, na rozdíl od prof. Opletala příliš nepomohou, neboť většina z nich v praktickém provozu nebyla, a procesem syntézy poznatků z jednotlivých disciplín také neprošla. Doba vzniku fakulty byla specifická v tom, že vlastně nezbývalo nic jiného, než do výuky povolat vynikající praktiky, což se ovšem už nezopakuje, a získávat větší počet odborníků z praxe je málo reálné, neboť začít ve zralém věku na pozici a platu asistenta, a s nekonečnou kariérní ztrátou za těmi, kteří po promoci zůstali na fakultě jako asistenti, není pro většinu praktiků přijatelné. Současná úloha Školního lesního podniku je posílena tím, že praxe na soukromých lesních majetcích a u podnikatelských subjektů mají omezený význam, vzhledem k tomu, že soukromé subjekty nejsou ochotny své zkušenosti a poznatky studentům sdělit, protože to jsou z jejich pohledu možní budoucí konkurenti!, a svá domnělá i skutečná firemní tajemství tak chrání. Tím vznikla paradoxní situace, kdy podnikatelské subjekty požadují absolventy s praktickými dovednostmi, ale k jejich získání nepřispívají. Za těchto okolností zůstává ŠLP prakticky jediným místem, kde má provozní praxe potřebnou úroveň, a kde se mohou studenti seznámit i s ekonomikou lesnických a dřevařských činností. O prof. Opletalovi je známo, že po vystudování lesního inženýrství ve Vídni, působil v letech 1887 až 1918 v Bukovině, kde v té době tvořily lesy souvislé komplexy pralesovitého charakteru, s vysokými zásobami dříví, ale dopravně nepřístupné. Dříví se prodávalo nastojato k vytěžení soukromým podnikatelům. Ceny dříví byly nízké, a zisky z jeho dalšího prodeje a zpracování odcházely mimo lesní hospodářství. Josef Opletal se proto rozhodl vyloučit prodej dříví nastojato těžebním společnostem, a postupně převést obhospodařování lesů do vlastní režie lesního podniku. Zaměřil se na zpřístupnění lesních porostů a budování pil, a za jeho působení v letech 1895 až 1910 bylo postaveno 230 km lesních železnic, 510 km lesních silnic, 660 km svážnic, 3100 km loveckých stezek a 210 km telefonních linek. Bylo vybudováno 35 pil a zavedena byla i impregnace dřeva. Velikost tohoto díla vynikne tím více, když si uvědomíme, že v té době nebyla problematika zpřístupňování tak velkých komplexů lesů v Čechách řešena. Zpřístupněním lesů bylo dosaženo decentralizace těžeb, byly zavedeny clonné seče a vyloučeny rozsáhlé holoseče. Výnosy z lesního hospodářství vzrostly za jeho působení sedmkrát. Po zpřístupnění lesů bylo umožněno těžit i jednotlivé stromy, což před tím možné nebylo. Plošná výměra těžeb klesla, a současně klesla i jakost prodávaného dříví, protože se mohlo přiblížit a odvézt i dříví, které při exploatačních těžbách zůstávalo nevyužité v lese. Známé jsou aktivity Josefa Opletala, které bychom asi dnes označili jako agroforestry, kdy zavedl do místní praxe alpské pastvinářství, jako způsob zamezení pastvy v lesích a tím omezení tlaku na hranici lesa, a současně jako další ekonomickou aktivitu místního obyvatelstva. Výnosy z lesního majetku se pod vedením Josefa Opletala výrazně zvýšily, i při vyšších výdajích, které v dnešní terminologii zahrnovaly náklady na práce celospolečenského významu, výdaje na sociální program a na celoživotní vzdělávání. Josef Opletal tak svým způsobem ve velkém časovém předstihu prakticky realizoval Sevillskou strategii, založenou na udržení zdravého životního prostředí, účinné ochraně druhové

37


rozmanitosti v přírodě, péči o kulturní krajinu a rozumném využívání přírodních zdrojů, postaveném na úzké spolupráci s místním obyvatelstvem a hospodářskými subjekty, a na jejich pozitivní motivaci k podpoře trvale udržitelných způsobů hospodaření. Vlastenectví, a osobní společenská odpovědnost prof. Opletala vyniknou, zejména když si uvědomíme, že v době vzniku ČSR, kdy nabídl nové republice své služby, řídil v Bukovině zavedený podnik, ve kterém mohl nadále a relativně pohodlně rozvíjet své dosavadní aktivity. Z této jistoty se vydal za dramatických okolností napříč Evropou domů, aby dal své schopnosti k dispozici vlasti. Z pohledu dnešního evropanství, byl jeho čin zcela mimořádný. Pokud se týká Opletalových námitek proti prodeji dříví nastojato, vyjádřených formulacemi: "Při prodeji nastojato jsou stálé dohady o kvalitě vytěženého dříví vyčerpávající zbytečně obě strany", nebo: "se totiž lesu odnímají krutým způsobem poklady, které akciové společnosti přeměňují mistrně ve velké zisky, aniž by se část těchto zisků vracela zpustošeným lesům k zajištění jejich obrody", a jeho odstoupení z funkce generálního ředitele Československých Státních lesů a statků v roce 1923, kdy se touto formou osobního nesouhlasu zásadně postavil proti uzavírání dlouhodobých smluv s velkými akciovými společnostmi na prodej dříví nastojato k vytěžení ve státních lesích, hlavně slovenských a podkarpatoruských, lze uvést, že zdaleka nebyl prvním, kdo považoval prodej dříví nastojato za nevhodný, ale jen on se proti němu postavil tak osobně vyhraněným způsobem. V této souvislosti je vhodné uvést názor prof. Opletala na ovlivňování lesnictví politikou: "Nejbolestnější zkušenosti přinesly obchody uzavřené pod nátlakem politických činitelů.“ „Uvádím to jako doklad zkušenosti, že politicky ovládané dřevní obchody zpravidla upadají a hynou, a že to nakonec odnese les." Tyto formulace prof. Opletala jsou dnes mimořádně aktuální. V roce 1990 nebyla společenská situace vhodná pro privatizaci lesů v majetku státu, a tak byla na politickou objednávku oddělena správa lesů v majetku státu, od vykonávání lesnických činností v nich. Tento trik elegantně obešel Zákon 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), resp. jeho § 5 Zákaz nájmu a pronájmu, odst. (1) Nájem a podnájem státního lesa za účelem hospodaření v lese je zakázán; i další legislativní omezení hospodaření s majetkem České republiky; a dříví ze státních lesů se dostalo do rukou akciových společností. Trik je to svým způsobem úspěšnější než privatizace lesů, protože Lesům České republiky s. p., zůstala odpovědnost za lesní majetek, ale dříví získali a obchodují s ním jiné subjekty. Tento rozvrat osvědčené struktury a systému státních lesů je tak možno považovat za klasickou ukázku fatálního ovlivnění lesnictví politickými činiteli. Ale žádný nový Opletal se proti tomu nepostavil! Naopak, řada odborníků začala ihned publikovat, jak je prodávání dříví na pni přínosné! Jako profesor lesní těžby a lesního průmyslu vyslovil prof. Opletal myšlenku: "Zpeněžení a průmyslové zpracování dřeva jest jen částí lesní těžby a lesní těžba je jen částí lesního hospodářství. Užitkovati lesní poklad expoitačním způsobem a založiti na zmírajícím lese dočasně lesní industrii dovede každý, avšak správně hospodařiti nedovede každý, to dovede jen lesník, který má mimo znalost průmyslového zpracování dřeva též znalosti pěstění a ochrany lesa a produkce dřevní hmoty." Úlohu staveb v lese charakterizoval prof. Opletal jasnozřivě takto: "Investice vyhovující potřebám lesa může provádět pouze správa statku na vlastní účet. Uskutečnění této zásady může být zaručeno, jen když provádění staveb toho druhu jest vloženo do rukou lesníka, neboť jen cítění lesníka, který svůj les a jeho potřeby zná a jehož nitro je ovládáno přesvědčením, že

38


stavby jakéhokoliv druhu v lese nejsou účelem pro sebe, nýbrž prostředkem k dosažení účele – potřeb lesního hospodářství – zaručují správné, těmto potřebám úměrné provedení každé jednotlivé stavby. Lesník nesmí se tedy nikdy státi čistým stavebníkem, který ve snaze vytvořiti technicky dokonalé dílo vyčerpával by se na poli stavebním. On k stavební činnosti je nucen." A toto pojetí je zachováno ve výuce krajinného inženýrství dodnes. Z myšlenek a skutků prof. Opletala je naprosto zjevné, že lesnictví chápal jako logický komplex jednotlivých činností, které se prolínají v prostoru i čase, vzájemně se ovlivňují a doplňují, a jejichž závěrem je finalizace dříví. Dávno před námi tak formuloval lesnicko-dřevařský komplex, i když použil jiná slova. Určitě není náhodou, že Opletalovi blízký názor, na komplexnost v podnikání, měl i Tomáš Baťa, který komplexnost ve své firmě pojal od vlastních lesů (jako zdroje suroviny), přes dříví z nich pro výrobu ševcovských kopyt (jako pomocný materiál), až po pálení dřevěného uhlí z odřezků při tom vzniklých (jako komercializaci odpadu). Tato komplexní vnímání a provozování podnikatelských aktivit jsou v současnosti nahrazena atomizací činností firem, bezbřehým outsourcingem činností a mechanickou algoritmizací řízení jednotlivých segmentů podle dílčích ekonomických ukazatelů. Dosavadní strhující krása lesnictví, spočívající právě v jeho komplexnosti a možnosti zažívat při minimu systémových rozhraní pocit stvořitele, zanikla rozdrobením organizace a činností, a to s tvrzením, že soustředění na správu majetku, a vykonávání činností někým jiným, je ekonomicky výhodné. LČR s. p., jako největší správce státních lesů, byly politickým rozhodnutím zbaveny kapacit pro lesnické činnosti, a jejich činnost zahrnuje v současné době jen některé segmenty lesnictví, a v průběhu jejich již dlouhodobé existence v této okleštěné formě některé symptomy signalizují, že nejsou ideálně funkční. Pokud nejsou úplně funkční, sotva to může být výhodné pro jejich vlastníka - stát. Není-li to výhodné pro vlastníka, je to určitě výhodné pro někoho jiného, a je namístě se ptát, v čí prospěch se tedy stát angažuje, když ne ve svůj? Srovnání výsledků soudobých lesnicky hospodařících subjektů, s poznatky a zkušenostmi prof. Opletala dokazuje, že se za 100 let v principu nic nezměnilo. Zpracovatelé dříví si své zisky udržují, zisky akciových společností sice klesají, ale nejrychleji klesají zisky vlastníků lesů, kteří jako jediní vrací zisk do lesa. Proto je důležité, že studenti všech studijních programů absolvují praktickou výuku na Školním lesním podniku, který lesy nejen spravuje a obhospodařuje a těží dříví, ale vyrábí z něj i řezivo, které zčásti finalizuje do výrobků s vyšší přidanou hodnotou. ŠLP je tak jedním z mála majetků, na kterých ještě funguje lesnictví jako komplex, a to dokonce i jako lesnicko-dřevařský. Ale i ŠLP zadává některé práce mimo svou režii, což podle mého názoru není vždy to nejlepší řešení, zejména u výběrných těžeb. Myšlenky prof. Opletala jsou natolik vyzrálé, obecně platné, a ověřené, že bychom je mohli používat jako důkazu citováním klasika. Za zmínku stojí ještě alespoň dvě. Jedna, týkající se ochrany lesů a myslivosti: "Přes všechnu lásku k myslivosti nedopusťte však nikdy, aby nadměrným stavem zvěře trpěl les." A druhá, platná obecně že "chudostí vybavení nemusí utrpět bohatost obsahu práce." Protože se některé myšlenky prof. Opletala v současném lesnictví nerealizují, vyvolává to otázku, zda se prof. Opletal mýlil, nebo zda se jedná o jednu ze zkoušených cest, která se může ukázat jako chybná? A já věřím, a věřit chci, že prof. Opletal měl pravdu, a že současný stav českého lesnictví je jen exces, který bude v průběhu času korigován. Tuto víru si udržuji přesto, že jsem si vědom obrovské síly politiky a peněz. Les musí být věčný, a proto věřím

39


tomu, čemu věřit chci. Modifikuji si tak pro sebe citát, přisuzovaný Gaiu Juliu Caesarovi, římskému politikovi, 100 př. n. l – 44 př. n. l. "Libenter homines id, quod volunt, credunt." Lidé ochotně věří tomu, co chtějí.

prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc. emeritní profesor Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně [email protected]

40


90 let od založení ŠLP ML Křtiny MENDELU Pavel Mauer V roce 2013 si Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) připomíná 90. výročí založení jedné ze svých organizačních součástí – Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP). Podnik od svého založení v roce 1923 poskytuje praktické zázemí především posluchačům studijních programů lesnictví, krajinářství i dřevařství a vytváří podmínky vysokoškolským učitelům k řešení pedagogických, výzkumných a ověřovacích úkolů, zabezpečuje řádné obhospodařování univerzitního majetku a v neposlední řadě slouží k rekreaci široké veřejnosti. Původní Školní lesní statek Adamov Vysoké školy zemědělské v Brně byl zřízen 1. 1. 1923. Stalo se tak po převzetí konfiskovaného lichtenštejnského majetku státem, který jej postoupil tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně – dnešní Mendelově univerzitě v Brně – jako školní a pokusný objekt. Čestný název Masarykův les byl podniku udělen výnosem Ministerstva zemědělství 14. 4. 1932, a to se souhlasem prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka. Od 1. 1. 1937 byla veškerá agenda ředitelství statku soustředěna v Brně. Řízením školního statku byl pověřen Správní výbor. Jeho členové byli jmenováni profesorským sborem a schvalováni Ministerstvem zemědělství. Byli to vedoucí profesoři odborných lesnických ústavů. Prostřednictvím Správního výboru bylo hospodaření na Školním lesním statku ovlivněno působením vynikajících profesorů Lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně, kterými byli zejména profesoři Rudolf Haša, Josef Konšel, Josef Opletal, Ferdinand Müller, Antonín Dyk, Alois Tichý a Gustav Artner. Svoje odborné názory a průkopnické myšlenky uplatňovali především na Školním lesním statku, který se stal jejich odbornou dílnou. Práce na něm přímo řídili a soustavným stykem se zaměstnanci zvyšovali i jejich odbornou úroveň. Převzali pečlivě obhospodařovaný statek, na kterém bylo hospodaření v minulosti výrazně ovlivněno působením vynikajících lesníků – Leopolda Grabnera a Julia Wiehla. Podle jejich instrukcí se hospodaření na statku opíralo o clonné seče při obnově a úrovňové probírky při výchově lesních porostů. Profesoři plynule na dosavadní hospodářské způsoby navázali a dále je rozvinuli. V pěstování lesů se do značné míry orientovali na učení o lese neustále plně tvořivém (biologickém Dauerwaldu). Prof. Rudolf Haša byl hlavním pilířem a organizátorem budování vysoké školy a jejího lesnického odboru. Na školním statku se zaměřil na důkladné zpracování lesního hospodářského plánu, ve kterém usiloval o uplatnění kontrolní metody po vzoru švýcarském. Snažil se o dosažení vícepatrového lesa, nacházejícího se mezi lesem skupinovým a výběrným. Jeho průkopnickým dílem jsou tzv. ideové těžebně obnovní mapy, které osobně vyhotovil v letech 1936 až 1938 pro celý školní statek. Mapy určují hlavní způsoby obnovy, směr obnovy a hlavní směry dopravy vytěženého dříví. Je to předchůdkyně dnešní těžebně technologické mapy. Prof. Josef Opletal byl pro svoje mnohaleté praktické zkušenosti v řízení lesního provozu jmenován předsedou Správního výboru, a tak přímo řídil hospodaření školního statku. Svoji činnost na něm zahájil vypracováním generelu lesní dopravní sítě a sám projektoval a řídil

41


stavbu první cesty, budované na statku Vysokou školou zemědělskou v Brně. Jeho zásluhou byla rekonstruována, resp. prakticky nově postavena pila v Adamově, která však v roce 1944 musela ustoupit válečnému průmyslu. Byl spoluzakladatelem a v důchodovém věku hlavním budovatelem Lesnického Slavína, který spolu s estetickými úpravami je dnes unikátní záležitostí minimálně evropského významu. Při estetických úpravách byly kolem lesních palouků i provozních objektů hojně vysazovány cizokrajné dřeviny. O rozsahu těchto úprav svědčí evidence exotů, která byla provedena v roce 1973, tj. 40 až 50 let po výsadbě, a nově v roce 2012. Mimo arboreta bylo napočítáno kolem 4 500 jedinců od více než 50 druhů dřevin volně v přírodě rostoucích. Prof. Josef Konšel postavil svoje učení na biologických základech a na studiu lesa neustále plně tvořivého. Vrcholným jeho dílem je učebnice Stručný nástin tvorby a pěstění lesů v biologickém ponětí (1931), která se stala naší první učebnicí pojatou na biologických základech. Mimořádnou pozornost věnoval výchově lesních porostů a jejich přirozené obnově, obojí s důrazem na péči o půdu. Průkopnickým dílem se stala i fytocenologická mapa celého školního statku, vypracovaná z podnětu prof. Rudolfa Haši Aloisem Zlatníkem, pozdějším profesorem. Mapování bylo provedeno v letech 1933 až 1938. Svým rozsahem to byla v té době mapa ojedinělá a stala se předchůdkyní dnešních typologických map. Rozmach tvůrčí činnosti profesorů byl obrovský a lesnický odbor Vysoké školy zemědělské spolu se Školním lesním statkem Masarykův les Křtiny se staly věhlasnými a vyhledávanými objekty. Za dobu existence školního lesního podniku zde působily desítky významných lesnických osobností. Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny jako organizační součást Mendelovy univerzity v Brně a účelové zařízení pro jejích pět fakult, především pro Lesnickou a dřevařskou fakultu (LDF), naplňuje od svého založení tři základní poslání: 

 

v prvé řadě poskytuje v rámci pedagogické a vědecké činnosti praktické zázemí posluchačům, vytváří podmínky vysokoškolským učitelům k řešení pedagogických, výzkumných a ověřovacích úkolů; např. ročně v praktické výuce zde posluchači LDF absolvují na 75 000 hodin, každý student zde stráví cca 50 hodin, řešeno je 120 odborných studentských prací a 40 výzkumných projektů, zabezpečuje řádné obhospodařování lesního univerzitního majetku, a to s prestiží patřit mezi vedoucí subjekty resortu, slouží široké veřejnosti, přičemž využívá svého nadstandardního estetického zázemí a bohatství, které poskytují užitečné funkce lesa.

Lesní pozemky MENDELU mají rozlohu cca 10 200 ha, vytvářejí souvislý komplex bezprostředně navazující na severní okraj města Brna. Lesy se nacházejí v nadmořské výšce 210 až 575 m a vyznačují se značnou pestrostí přírodních podmínek, která předurčila zřízení výukového pracoviště univerzity. Převládají smíšené porosty, ve kterých připadá 38 % na dřeviny jehličnaté a 62 % na dřeviny listnaté. Průměrná roční teplota je 7,5 °C, průměrné roční srážky dosahují pouze 610 mm. Terén je velmi členitý s výraznými hlubokými údolími a žleby, zvláště protékajících řek. Geologické podloží je tvořeno granodioritem, kulmskými drobami, vápencem a sprašovými překryvy. Tradice ŠLP spočívá především v užití jemnějších způsobů

42


obhospodařování lesních porostů, s minimálními holosečnými prvky a s využitím přirozené obnovy. Na ŠLP je dlouhodobě řešena řada výzkumných úkolů a naplňována je široká pedagogická spolupráce. Tato činnost je napojena i na mezinárodní programy, a to v rámci Evropské unie, Ruska, Číny a Latinské Ameriky. Pro tento účel jsou využívány lesnické, krajinářské, dřevařské a ostatní demonstrační objekty. Jsou to výzkumné plochy probírkové v porostech bukových, smrkových, jedlových a smíšených, provenienční plochy modřínu opadavého, smrku ztepilého, jedle bělokoré a borovice pokroucené, také tři genové základny (buk, dub a jedle) a semenné sady modřínu opadavého, borovice lesní, topolu osika a jilmu horského. K práci a studiu je možné využít dosud získané a publikované údaje a výsledky. Velká péče je věnována modernizaci stávajících, ale hlavně budování nových výukových zařízení a demonstračních objektů. V rámci hospodářské činnosti provádí ŠLP na polesích (Vranov u Brna, Habrůvka a Bílovice nad Svitavou) veškeré pěstební a těžební práce, včetně ochrany lesa a myslivosti. Na pile v Olomučanech, vybavené 2 pásovými pilami, katrem, 3 sušárnami řeziva, pařící komorou a sortimentační linkou Baljer-Zembrod, se zpracovává vlastní vytěžené dříví, včetně následného prodeje. Realizováno je zde i program štípaného palivového dříví. K dispozici pro podnik i pro cizí zákazníky jsou v Adamově opravárenské dílny s širokou nabídkou služeb i nákladní dopravou. Na středisku sazenic, arboret a zeleně lze získat vhodný sadební materiál pro zalesňování a ozeleňování. Na výzkumné stanici ve Křtinách vyvíjí a produkuje ŠLP lesní techniku jako navijáky, rýhové sázecí stroje, školkařské stroje, zraňovače půdy a především 4 modely lesních lanovek LARIX. Na zcela zrekonstruovaném zámku ve Křtinách, přebudovaném na moderní kongresové centrum, je možné i s ubytováním objednat kompletní zajištění odborných, kulturních i společenských akcí. K vycházce láká i obnovený přilehlý zámecký park. Zcela výjimečné postavení má ŠLP v naplňování estetické a výchovné funkce lesů. K tomu účelu byly v minulosti uchovány bez zásahu celé porosty s přirozenou skladbou dřevin. Z nich postupně vznikla síť dnešních 21 přírodních rezervací a památek o celkové rozloze 865 ha. Studiu i relaxaci slouží tři arboreta s cennými sbírkami dřevin. Přírodní krásy zdejší oblasti jsou záměrně doplňovány. Na vyvýšeninách jsou udržovány nádherné výhledy do okolí. V komplexu souvislých lesů jsou upravovány lesní palouky, kolem nichž jsou pro zpestření vysazovány cizokrajné dřeviny. Jsou podchycovány prameny, následně budovány lesní studánky a na vybraných místech jsou umístěny pomníky a pamětní desky. Celý soubor těchto 80 objektů se nazývá Lesnický Slavín a je věnován vynikajícím lesníkům a umělcům, význačným učitelům lesnických věd, také flóře, fauně i stromům samotným. Vše slouží široké veřejnosti, a to návštěvníkům nejen pěším, ale i cyklistům. Pro způsob obhospodařování lesních porostů, estetickou úpravu lesů, mnohé účelové demonstrační objekty, moderní výrobu a širokou databázi výsledků výzkumu je ŠLP cílem četných domácích i zahraničních exkurzí, praxí a stáží studentů, praktických lesníků i dalších návštěvníků. To je v souladu se skutečností, že na základě plnění požadovaných norem je ŠLP držitelem ekologických certifikátů – od roku 1997 FSC a od roku 2003 PEFC. V roce 2011 zde byl slavnostně vyhlášen Lesnický park Masarykův les Křtiny. Třetina podniku se nachází v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras a bezmála 40 % lesních porostů ŠLP je zařazeno do evropského programu ochrany přírody NATURA 2000. Především je však v současnosti Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně na základě platného

43


českého zákona o vysokých školách pro své vybavení a dlouhodobé výsledky důležitým objektem pro pedagogickou činnost a vědecké bádání nejen posluchačů MENDELU, ale i studentů a odborníků z České republiky, Evropské unie i dalších států světa.

Ing. Pavel Mauer ŠLP ML Křtiny MENDELU [email protected] mobil 602 535 786

44


Ing. Jiří Truhlář, CSc. jubilující Pavel Mauer V plné životní pohodě a tvůrčí aktivitě se dne 2. září 2013 dožil 80 let Ing. Jiří Truhlář, CSc., dlouholetý pracovník Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně. Jubilant se narodil v roce 1933 v Horních Bojanovicích, po měšťanské škole ve Velkých Pavlovicích se stal studentem reálného gymnázia v Hustopečích a obchodních akademií v Břeclavi a Zlíně. Tato studia ukončil v roce 1951 maturitou v Praze. Pro velký zájem o přírodní vědy, zvláště botaniku a lesnictví, se přihlásil ke studiu na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou ukončil v roce 1955 státní zkouškou s vyznamenáním. Během těchto studií se zajímal především o lesnickou typologii a pěstování lesů, získané vědomosti dokázal zúročit v následující bohaté praxi. V letech 1956 – 1960 Ing. Truhlář pracoval jako zařizovatel v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ve Žďáru nad Sázavou, následně v období 1961 – 1963 v Brně. Zde se podílel na hospodářské úpravě lesů Školního lesního závodu VŠZ v Brně. Zdejší příroda mu učarovala, a tak počátkem roku 1964 přichází na tento dnešní Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny MENDELU do funkce vedoucího účelového oddělení a později zástupce ředitele. V tomto zařazení aktivně pracoval až do konce roku 1996. Doposud však na ŠLP ML Křtiny na částečný úvazek pracuje, předává svoje zkušenosti a vědomosti další generaci lesních, krajinných i dřevařských inženýrů, kteří studují na brněnské Lesnické a dřevařské fakultě. V posledním období se zvláště usilovně soustřeďuje na zachycení historie MENDELU a ŠLP ML Křtiny od jejich vzniku v roce 1919, resp. 1923. Je jeho zásluhou, že odborné i laické veřejnosti byla předána nová vydání pamětí profesorů Konšela, Opletala a Haši. Vynikajícím počinem bylo i sepsání knihy Památníky Adamovských lesů (2003), ve které podchytil veškeré dostupné informace o památnících Lesnického Slavína, světové rarity nacházející se v univerzitních lesích. Inženýr Truhlář nikdy nepodceňoval formu studia při zaměstnání, a proto vždy svědomitě studoval. Složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře, absolvoval postgraduální studium z hospodářské úpravy lesů, dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd v oboru pěstování lesů na Lesnické fakultě VŠZ v Brně (1970), absolvoval i pedagogický kurz. Vždy se plně věnoval odborné činnosti, zaměřil se především na pěstování lesů, hospodářskou úpravu lesů, dendrologii, lesnickou typologii, ochranu přírody a lesní estetiku. Prosazoval ekologicky únosné obhospodařování lesních porostů s omezením holosečí, s využíváním přirozené

45


obnovy a tvorbou smíšených porostů. Proto není náhodou, že se ztotožnil s myšlenkami, které prosazuje hnutí Pro Silva Bohemica, na jehož činnosti se dosud aktivně podílí. Hlavní náplní pracovní činnosti Ing. Jiřího Truhláře, CSc. na ŠLP ML Křtiny bylo vždy zajišťování praxí a praktických cvičení posluchačů, konzultací pro studentské odborné i diplomové práce. Zabezpečoval úkoly při zajišťování poloprovozní a výzkumné činnosti pracovníků fakulty na školním podniku. Provázel exkurze studentů i pracovníků z lesnického provozu a zahraniční návštěvy. Byl pověřen dohledem nad dodržováním plnění předpisů LHP a vedením lesní hospodářské evidence. Soustavně připravoval podklady pro nové lesní hospodářské plány, aby byla zaručena jejich vyšší odborná úroveň. Zaměřil se na revizi typologického mapování pro charakterizaci lesních typů a zpřesnění bonitace porostů. Již v roce 1970 vybral vhodné porosty na lokalitě Klepačov u Blanska a založil demonstrační objekt pro vytvoření hospodářského souboru porostů v převodu na les výběrný. Pro tento soubor následně vypracoval kontrolní metodu hospodářské úpravy. Touto metodou vždy u příležitosti obnovy LHP zpracoval pět inventarizací. Byla tak získána soustavná řada velmi cenných údajů. V roce 1980 ve spolupráci s prof. Ing. Jaroslavem Benešem, DrSc. inicioval provedení nového prostorového rozdělení lesa a v návaznosti na to i vypracování nového generelu lesní dopravní sítě, který se realizuje dodnes. Soustavně se věnoval rozvoji estetické úpravy lesů ŠLP ML Křtiny. Organizoval údržbu lesních palouků, opravy, rekonstrukce i budování nových památníků a studánek Lesnického Slavína. Celkově velmi přispěl k řešení problematiky obhospodařování vycházkově i turisticky hojně navštěvovaných lesů v příměstské oblasti. Zaujetí pro zvolený obor a získané odborné znalosti inženýra Truhláře ovlivnil především profesor Josef Konšel a dále jeho učitelé profesoři Alois Zlatník, Bohumil Doležal a Jaroslav Beneš. A jubilant je dovedl využít v každodenní poctivé odborné práci. O jeho píli vypovídá i seznam publikovaných prací, který čítá na 90 titulů. Univerzita, fakulta i školní podnik si proto vždy vážily a váží činnosti a výsledků jeho práce. Proto je třeba u příležitosti 80. narozenin poděkovat panu Ing. Jiřímu Truhlářovi, CSc. za dosavadní spolupráci, za vše vykonané pro Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, Lesnickou a dřevařskou fakultu, Mendelovu univerzitu v Brně i pro české lesnictví. Především však popřát do dalších let pevné zdraví, štěstí, osobní pohodu v kruhu rodinném a nadále neutuchající pracovní elán!

Ing. Pavel Mauer ŠLP ML Křtiny MENDELU [email protected] mobil 602 535 786

46


47


Vydává: MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ŠKOLNÍ LESNÍ PODNIK MASARYKŮV LES KŘTINY

Náklad 80 ks Neprošlo jazykovou úpravou Křtiny 175 CZ-679 05 Křtiny Česka republika IČ: 62156489 Tel.: +420 516 428 811 www.slpkrtiny.cz [email protected]

48


ODKAZ PROF. OPLETALA NA ŠLP ML KŘTINY MENDELU

Recommend Documents