ODEZÍRÁNÍ Jaroslav Hrubý Slyšeni očima je velmi delikátní umění, jimž může bystré a pozorné oko podle pohybu rtů slyšet i to, co mluví kterákoliv osoba. J. B u l w e r P h i l o c o p h u s 1648
Odezírání je odhadování vyslovovaných slov z pohybu mluvidel - rtů, zubů, jazyka, lícních svalů. Již z principu není možné odezírat vše. Kinémů pro všechny hlásky bylo popsáno pouze jedenáct 2 . Samohlásky lze odezírat poměrné dobře. Dvojice znělých a neznělých souhlásek se však artikulují stejně a hlásky se dají rozpoznat pouze podle toho, zda současně kmitají hlasivky. To neslyšící (pokud se nedotýká rukou krku mluvčího) prostě poznat nemůže. Odezírat také nelze intonaci. Z téhož důvodu „orální" neslyšící vůbec nerozumějí např. ironii slyšících. Obvykle se uvádí, že odezřít lze v nejlepším případě asi 30 % fonematické informace řeči. Odezírání j e schopnost, kterou lze p o u z e rozvinout, ale nikoliv naučit Odezírání je pro všechny kategorie sluchově postižených mimořádně důležité.
V ryze orálních programech pak schopnost nebo neschopnost neslyšícího odezírat rozhoduje do značné míry o jeho osudu. Jenom málokdo si však naneštěstí u v ě d o m u j e , že odezírání j e s k u t e č n ě schopnost - dar - podobně jako třeba absolutní sluch u slyšících. U toho, kdo tuto schopnost má, ji lze dalším tréninkem rozvinout. Pokud však dítě schopnost odezírat nemá, nepomůže mu ani ten nejpropracovanější kurz odezírání. V letech 1 9 8 6 - 1988 vypracoval dr. Potměšil v Laboratoři elektronických smyslových náhrad v Praze videotest odezírání, kterým bylo otestováno 594 dětí na 15 českých školách pro sluchově postižené [5 - 6]. Test zjišťoval schopnost odezírání izolovaných slov, nebylo si tedy možné vypomoci kontextem. Slova však byla vybírána podle učebnic českého jazyka, které se na všech těchto školách používaly. Žáci v daném ročníku byli testováni pouze ze slov, která měli teoreticky
'John Bulwer (1614 - 1678) byl anglický lékař, syn lékaře. Napsal knihu Philocophus (or The Deaf and Dumbe Man 's Friend) vydanou v roce 1648. 1 Viz např. Poul, J. Odezírání. In: [9],
a matematiky) a schopností odezírat, což však spíše napovídá, že školy nedostatečně využívají individuálních schopností a nadání svých žáků. Odezírání izolovaných slov se poněkud zhoršuje ve vyšších ročnících. Souvisí to s růstem slovní zásoby, tudíž větším počtem možných kombinací. Odezírání celých vět se však může zlepšovat, protože si lze lépe vypomoci kontextem. V odezírání celých vět jsou slyšící děti ještě mnohem lepší než děti neslyšící, protože mají nesrovnatelně lépe rozvinutou pojmovou zásobu a kontextový odhad.
znát. Testována byla schopnost čistého odezírání, tedy bez akustické podpory. Výsledky byly velice pesimistické. Pouze 20 % sluchově postižených odezírá dobře až výborně (71 - 100 % slov). Zato dalších 20 % žáků neodezírá prakticky vůbec (neodezřeli ani 30 % slov). Odezírání je schopnost, a není tudíž pravdivá obecně rozšířená představa, že lépe odezírají ti, kteří to více potřebují tedy ty nejhlušší děti. Řada normálně slyšících dětí odezírá lépe než mnohé děti neslyšící, aniž by o této své schopnosti měly nějaké tušení nebo ji nějak trénovaly.
Potměšilovy výsledky byly do značné míry p o t v r z e n y i d o t a z n í k o v o u akcí z roku 1996 [1 - 4, 7] 3 . V dotaznících měli učitelé uvést čtyřstupňové hodnocení toho, jak podle jejich názoru žák odezírá.
Při testování nebyly zjištěny žádné významné rozdíly mezi chlapci a dívkami. Pozoruhodné je, že nebyla zjištěna ani žádná závislost mezi výsledky dosahovanými ve škole (známky z českého jazyka
Tab. 1: Odezírání žáků podle hodnocení učitelů Odezíráni žáka podle hodnoceni učitelů
Počet žáků
procent
výborně
288
25,8 %
docela dobře
510
45,6 %
spiše špatné
234
20,9 %
téméf vůbec
86
7,7 %
neuvedeno
16
-
celkem 1134 žáci
'Akce byla provedena v rámci projektu RS 96 R 2013 finančně podporovaného MŠMT.
Obr. 1: Schopnost žáků škol pro sluchově postižené odezírat (% žáků)
I z dotazníkové akce je zřejmé, že spíše špatně a špatně odezírá téměř 29 % žáků. Přitom je třeba brát v úvahu, že žáky hodnotili učitelé, kteří sami dovedou na sluchově postižené perfektně artikulovat, a že schopnost žáků odezírat běžnou populaci bude spíše menší.
Dříve než budeme pokračovat v dalším rozboru odezírání na základě dotazníkové akce, musíme však upozornit na zcela zásadní věc, která vyplývá z následující tabulky. V ní je uvedena souvislost mezi tím, jak učitelé hodnotili odezírání žáků, a tím, jak hodnotili přínos slúchadla pro žáka.
Tab. 2 : Souvislost mezi hodnocením odezírání a hodnocením přínosu slúchadla odezírá výborně
docela dobře
spíSe Spatně
téměř vůbec
Pozorovaný / očekávaný p o č e t 4 žáků značný přinos slúchadla
přinos slúchadla
152
106
21
102,0
133,4
43,6
slúchadlo mu nepomáhá
195
260
49
184,3
240,9
78,8
45
127
59
84,5
110,4
36,1
8
30
42
29,3
38,2
1 tj. celkem 1094 žáci'
4
Očekávaný počet žáků v každé buňce tabulky je dán součinem pravděpodobnosti jevu v řádce a pravděpodobnosti jevu ve sloupci vynásobeným celkovým počtem žáků ve vzorku. Kdy-
Z tab. 2 je zcela jasně patrné, že mezi hodnocením přínosu slúchadla a hodnocením odezírání je poměrně silná pozitivní korelace (x 2 (Pearson)= 177,45 na hladině významnosti < 0, 0005 %, Spearmanův korelační koeficient = 0,344 na hladině významnosti < 0,0005 %). Učitelé tedy hodnotí spíše to, jak jim žák rozumí, než jak velká část z tohoto porozumění může být přičtena samotnému odezírání. Autor je přesvědčen, že akustický vstup zprostředkovaný dobře přizpůsobeným sluchadlem je mnohem významnější než samotné odezírání. Kombinace dostatečného akustické-
ho vstupu s odezíráním pak schopnost rozumět nenásobí, ale umocňuje. Skutečnost, že učitelé spíše než čisté odezírání hodnotí odezírání s akustickým vstupem, musíme mít na zřeteli při interpretaci všech dalších výsledků v tomto článku. Potměšilův test touto chybou zatížen nebyl, při testování odezírání byl na testovacím monitoru vypnut zvuk. Pozoruhodné je, že se nepotvrdil Potměšilův závěr, že odezírání nezávisí na pohlaví. Výsledky z dotazníkového testu jsou uvedeny v další tabulce a naznačují, že dívky odezírají (se sluchadlem...) lépe.
Tab. 3: Odezírání u chlapců a dívek Pozorovaný / očekávaný p o i e t žáků odezírá
chlapci
výborné
124
161
149,1
135,9
258
244
262,6
239,4
docela dobře
splSe špatní
téměř vůbec
dívky
142
91
121,9
111,1
51
28
41,3
28 ti. celkem 1099 žáků
by byly oba jevy nezávislé, bylo by v každé buňce pravděpodobně právě tolik žáků (např. pro první buňku této tabulky je to 0,2550 x 0,3656 x 1094 = 101,99 = 102). Jde o teoretickou veličinu, proto jsou zde uváděny i „desetiny žáků". Počet skutečně zjištěný (pozorovaný) musí být samozřejmě celé číslo. Čím více se liší skutečně zjištěný počet od počtu očekávaného, tím více sílí podezření, že jevy nejsou nezávislé. Podrobněji - stejně jako vysvětleni pojmu kolerace - viz každá učebnice základů statistiky. ' Různý počet žáků uváděný u jednotlivých tabulek je dán tím, u kolika žáků byly k dispozici všechny potřebné údaje. V tomto konkrétním případě: Dotazníky byly vyplněny pro 1134 žáky. U 16 žáků nebylo uvedeno, jak odezírají (viz tab. 1). U dalších 24 žáků neuvedli učitelé přinos slúchadla. Proto je v této tabulce studovaný vzorek pouze 1134 - 16 - 24 =1094 žáci. Podobně v dalších tabulkách.
Obě proměnné jsou závislé (x 2 (Pearson) = 20,73 na hladině významnosti 0,012 %). Jak se však dalo očekávat, není korelace příliš silná (Spearmanův korelační koeficient = - 0,137 na hladině významnosti < 0,0005 %), ale dívky přeci jenom statisticky významně o něco lépe odezírají. Naproti tomu se neprokázala vůbec žádná souvislost mezi odezíráním a věkem, kdy došlo ke ztrátě sluchu. Je to zcela jistě dáno tím, že náš soubor obsahuje pouze žáky, kteří ohluchli před započetím, nebo nejvýše v průběhu školní docházky, byli tudíž ještě schopni svoji případnou schopnost odezírání tréninkem rozvinout. Pokud bychom stejný test provedli napříč celou populací sluchově po-
stižených, je téměř jisté, že odezírání se zhoršuje úměrně s věkem, kdy došlo k ohluchnutí, neboť s rostoucím věkem se člověk učí hůře. Potměšil ukázal, že odezírání téměř nezávisí na velikosti ztráty sluchu. Je třeba ještě jednou zdůraznit, že testoval odezírání izolovaných slov, kdy si není možno vypomoci kontextem, a testoval odezírání bez akustického vstupu. Učitelé na školách jistě hodnotili odezírání v běžném školním životě (odezírání ideativní), kdy kontext hraje značnou roli, a již bylo řečeno, že ve skutečnosti hodnotili spíše schopnost porozumět odezíráním se sluchadlem. Pro jednotlivé kategorie vady sluchu jsou výsledky z dotazníkové akce shrnuty v následující tabulce.
Tab. 4: Odezírání v závislosti na velikosti ztráty sluchu Pozorovaný / očekávaný počet žáků Odezíráni žáka podle hodnoceni učitelů výborné
docela dobře
spíše Spatně
téměř vůbec
0-25 dB
26-40
41-55
56-70
71-90
vice n e ž 9 0
dB
dB
dB
dB
dB
1
8
30
49
94
77
4 11,6
neslyšící
2,5
8,2
27,7
46,0
81,1
85,9
4
13
47
90
142
126
13
4,2
13,5
45,8
76,2
134,1
142,0
19,2
2
6
14
19
41
74
16
1,7
5,4
18,1
30,1
53,0
56,2
7,6
2
2
7
5
10
27
8
0,6
1,9
6,4
10,7
18,8
19,9
2,7 celkem 931 žák
Statistickým hodnocením dojdeme k závěru, že odezírání a ztráty sluchu za uvedených podmínek nezávislé nejsou
(X2 (Pearson) = 62,64 na hladině významnosti < 0,0005 %), korelace však není příliš silná, ale j e pozitivní, což
zírajících a méně špatně odezírajících, než by se očekávalo. Tyto ztráty jsou velice dobře korigovatelné sluchadlem, ale jsou to velice často právě děti v těchto kategoriích, které jsou demonstrovány jako příklad toho, co dokáží „neslyšící", kterým je věnována dostatečná péče rodičů. To je samozřejmě pro rodiče mimořádně motivující, aby se svým dětem věnovali ještě mnohem více a rozvíjeli jejich schopnost odezírání (pokud ji děti mají). Rodiče více postižených dětí nevidí ani přibližně srovnatelné výsledky a místo korektního vysvětlení a povzbuzení se jim od některých „odborníků" dostane nejspíše výtek, že se svému dítěti málo věnují, což jejich motivaci samozřejmě ještě sníží.
znamená, že horší sluch odpovídá horšímu odezírání (Spearmanův korelační koeficient 0,139 na hladině významnosti 0,002 %). Řídící veličinou zde bude patrně ztráta sluchu, protože žáci odezírají se sluchadlem. Kromě toho ztráta sluchu působí na odezírání ještě nepřímo přes čtení (čtenářské dovednosti se s rostoucí ztrátou sluchu zhoršují), protože lepší čtení znamená větší slovní zásobu, a tudíž větší možnosti při odezírání si vypomoci kontextem. Výborně odezírá pouze 9,8 % zcela neslyšících. Podobná situace je i v kategoriích „spíše špatně" a „téměř vůbec". Do nich patří 27,6 % nejlehčeji nedoslýchavých, ale velice zneklidňujících 58,5 % zcela neslyšících. Z hlediska odezírání tvoří velice specifickou kategorii střední ztráty sluchu mezi 40 až 70 dB, ve kterých je více dobře ode-
Zajímavé je srovnání odezírání žáků s tím, zda používají, nebo nepoužívají znakovou řeč. Skutečnost je zachycena v následující tabulce:
Tab. 5: Souvislost mezi odezíráním a používáním znakové řeči žákem Pozorovaný / očekávaný počet žáků odezírá
znakujl
výborně
162
104
180,9
85,1
docela dobre
spiše špatně
téměř vůbec
neznakujf
315
158
321,6
151,4
169
40
142,1
66,9
51
26
52,4
24,6 tj. 1025 žáků
V každé buňce je vždy v první řádce skutečně zjištěný a ve druhé řádce statis-
ticky očekávaný počet žáků. Odezírání a používání znakové řeči jsou skutečně
závislé veličiny (% 2 (Pearson) = 22,58 na hladině významnosti 0,005 %, Spearmanův korelační koeficient = - 0,117 na hladině významnosti 0,017 %). Žáci, kteří používají znakovou řeč, o něco hůře odezírají než ti, kteří ji nepoužívají. Protože odezírání je schopnost, lze usuzovat, že
je nezávisle proměnnou, tedy že ti, kteří tuto schopnost mají menší, přirozeně tíhnou více k používání znakové řeči. V další tabulce jsou vyjádřena procenta znakujících a neznakujících žáků v dané kategorii odezírání:
Tab. 6: K souvislosti odezírání a používání znakové řeči Procent žáků v dané kategorii schopnosti odezírat odezírá
znakujt
neznakují
výborné
60,9 %
39,1 %
docela dobře
66,4 %
33,4 %
spíše špatně
80,9 %
19,1 %
téměř vůbec
66,2 %
33,8% tj. 1025 žáků
Obr. 2: Kvalita odezírání v porovnání s používáním znakové řeči
100%
téměř vůbec
75%
MHHB
50% 25%
spiše špatné docela dobře výborné
0% znakujf
neznakujf
Znakovou řeč používá 60,9 % ze žáků, kteří odezírají výborně. Znalost znakové řeči tedy zřejmě kvalitu odezírání příliš neovlivňuje a je i pro perfektně odezíra-
jící téměř nutným prostředkem k tolik potřebné bezestresové komunikaci. A naopak znakovou řeč nepoužívá 19,1 % (tj. 40 žáků) z těch, kteří odezírají spíše špat-
ně, a dokonce 33,8 % (tj. 26 žáků) z těch, kteří neodezírají vůbec. Zhruba polovina z těchto žáků má tak velké ztráty sluchu, že i jejich sluchový vstup je patrně minimální. Znamená to, že nemají vůbec žádný prostředek komunikace... Náročnost odezírání Odezírání je nesmírně vyčerpávající. Není téměř v lidských silách odezírat bez
přcstávky déle než asi půl hodiny. Stálo by za zváženou, zda klasické 45 minutové vyučovací hodiny mají své opodstatnění i ve školách pro sluchově postižené. Je třeba mít na paměti i to, že neslyšící děti závislé výhradně na odezírání, umístěné v orálních školách, bývají po páté vyučovací hodině již obvykle na hranici svých psychických sil.
Připomínal jsem si často případ, který vypsal univ. prof. Dr. Nadoleczný v Mnichově, kdy mu při hodině odezírání žákyně únavou omdlela. Pouzar, J.: Jak došlo k založení Efety. EFETA, roč. XI, č. 1, 1936, s. 3. Z á s a d y s p r á v n é artikulace na neslyšící I těm neslyšícím, kteří dar odezírání mají, je třeba odezírání co nejvíce usnadnit. Učitel sluchově postižených s plnovousem, který zakrývá i rty, učitel mluví-
cí otočený k tabuli nebo za zády dětí, či logopédka sedící v ordinaci zády k oknu (protisvčtlo zcela znemožňuje odezírání!) by se měli vážně zamyslet nad tím, zda si své povolání zvolili dobře.
„Zde mějte příklad: Zvěčnělý paedagog Vatter 6 ve Frankfurtu n. M. byl v učitelských kruzích znám jako přepjatý přímluvčí a zastánce čistě orální methody a ostrý protivník řeči posuňkové. Jednou jsem měl zvláštní příležitost... viděti samého Vattera při vyučování v jeho hodině před chovanci. Kdybych dovedl, vylíčil bych zde ten hněv, který mne při přihlížení průběhu vyučování vnitřně jímal... Představte si oči všech žáků a žaček, s horečnou upjatostí a ztrnule upřené na barbarsky hustým vousem zakrytá mluvící ústa. Více není třeba říkati, každý prozíravý učitel si ostatní domyslí. To byla jediná vyučovací hodina, která mi zůstane po celý můj život nezapomenutelnou. Mohu říci: pekelná hodina nejen pro ty malé děti, ale i pro mě! Může-li v takovém ústavě klíčiti pro děti bohaté požehnání, velice pochybuji." Pro „Die Stimme" napsal A. M. Vatzulík, přeložil B. Bažil: Samuel Heinicke a Thomas Hopkin Gallaudet. Svépomoc Neslyšících, roč. III, č. 2, květen 1928, s. 2. 6
Johann Vatter, německý učitel neslyšících a rozhodný zastánce orální metody (zemřel 16. 12. 1916).
Dobře odezírat lze prakticky jenom tehdy, jestliže neslyšící alespoň tuší obsah rozhovoru (anticipace). Je třeba ho povzbudit k tomu, aby kladl kontrolní otázky. Vzdálenost mluvícího a odezírajícího by nemčla přesáhnout asi 3 - 4 m. Ženy mají vyšší hlas, proto jim obvykle nedoslýchaví rozumějí sluchem hůře než mužům. Zato i jemné použití rtěnky značně ulehčí odezírání. Osvětlení je klíčovou záležitostí. Vynikající jc používat ve třídách sluchově postižených dětí místo tabule zpětný projektor. Učitel je tak stále obličejem otočen směrem k žákům a navíc světlo vycházející z projektoru ho dobře nasvětluje. Nově projektované třídy pro sluchově postižené obvykle nemají klasická okna, ale světlo přichází stropem. Ještě vhodnější je mírné proti-
světlo svítící na učitele (viz zpětný projektor), které odstraňuje „tmu v ústech", na kterou si mnoho neslyšících při odezírání stěžuje. Přehnaná artikulace příliš nepomáhá, protože je nepřirozená. Mnoho neslyšících však rozumí lépe, artikuluje-li mluvčí bezhlasně - zřejmě se tím přirozeným způsobem zvýrazní pohyby mluvidel. Pokud děti nerozumějí, je vhodné včtu zopakovat jako parafrázi, tedy s použitím jiných slov. Jakýkoliv prostředek usnadňující odezírání je velice vítaný (např. znakovaná čeština), protože pokud dítě spotřebuje celý svůj mozkový čas na pouhé dekódování sdělované informace, nezbývá mu již žádná mozková kapacita na pochopení jejího obsahu. Úplnou samozřejmost nakonec: nelze současně odezírat a psát si poznámky!
Shrnutí Odezírání je schopnost, kterou lze rozvinout pouze u těch, kteří ji mají. Výborně odezírá přibližně 20 % dětí. Na druhé straně tato schopnost zcela chybí dalším přibližně 20 %. Čisté odezírání (tj. bez akustické a kontextové podpory) nezávisí na velikosti ztráty sluchu. Čisté odezírání se s rostoucí slovní zásobou spíše zhoršuje, protože je větší možnost kombinací. Naproti tomu kontextové odezírání (ideativní) a zvláště pak odezírání s akustickou pomocí velice závisí na velikosti zachovaných zbytků sluchu. I malé zbytky sluchu poskytují při odezírání značnou pomoc při rozlišování hlásek se stejnými kinémy. Poněkud lépe kontextově a s akustickou podporou odezírají dívky. U ohluchlých v raném věku není žádná souvislost mezi kvalitou odezírání a dobou ztráty sluchu. Ohluchlí v dospělosti se však dobře odezírat naučí pouze tehdy, když je u nich schopnost odezírat mimořádně veliká.
Žáci, kteří špatně odezírají, přirozeně více tíhnou ke znakové řeči. I mezi výborně odezírajícími je však více než 60 % uživatelů znakové řeči, kterou potřebují k bezestresové komunikaci. Na našich školách je asi 6 % žáků, kteří ani neodezírají, ani nepoužívají znakovou řeč. Jejich komunikační možnosti jsou tudíž minimální. Odezírání je psychicky nesmírně náročné. Těžko se odezírá bez anticipace obsahu hovoru. Znakovaná čeština je patrně optimálním nástrojem k usnadnění odezírání právě proto, že tuto anticipaci usnadňuje. Odezírání znemožňují vousy zakrývající rty. U žen naopak odezírání usnadňuje jemné použití rtěnky. Osvětlení je při odezírání klíčové. Nelze odezírat v protisvětle. Mluvící a odezírající by měli mít obličeje zhruba ve stejné výši, vzdálenost by neměla být menší než 0,5 m a větší než max. 4 ni. Je vhodné mluvit pomalu a opakovat věty s použitím jiných slov. Je dobré si občas otázkou zkontrolovat, zda neslyšící opravdu rozumějí. Nelze současně odezírat a psát si poznámky.
Literaturu [1] HRUBÝ, J.: Kolik je u nás sluchově postižených ? Speciální pedagogika, č. 2, 1998, s. 5- 20. [2] HRUBÝ, J.:Stavsluchužákůčeských škol pro sluchově postižené. Speciální pedagogika, č. 3, 1998, s. 1 -9. [3] HRUBÝ, J. - ZIKA, D.: Předběžné vyhodnocení dotazníkové akce na českých školách pro sluchově postižené. Praha, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany 1996. [4] HR UB Ý, J.: Zjištění stavu sluchu na školách pro sluchově postižené. INFO - Zpravodaj FRPSP, roč. 5, č. 1, 1997, s. 26- 27. [5] POTMĚŠIL, M.: Návrh metodiky testování schopnosti neslyšící mládeže odezírat. Výzkumná zpráva
č. Z-006/A. Praha, Laboratoř elektronických smyslových náhrad 1986. [6] POTMĚŠIL, M.: Testování schopnosti neslyšících odezírat. Výzkumná zpráva č. Z-020/I. Praha, Laboratoř elektronických smyslových náhrad 1988. [7] POTMĚŠIL, M. (edit).: Koncepce vzdělávacích programů pro neslyšící. Etapová zpráva Pracovní skupiny pro otázky vzděláváni neslyšících při Odboru speciálního školství MŠMTza rok 1996. Beroun, Institut pro neslyšící 1996. [8] POTMĚŠIL, M. (edit.): Národní výzkum úrovně vzdělávání neslyšících RS97-126. Etapo vá zpráva Praco vni skupiny pro otázky vzděláváni ne-
slyšících při Odboru speciálního školství MŠMTza rok 1997. Beroun, Institut pro neslyšící 1997. [9] SOVÁK, M. (edit.): Logopedie - metodika a didaktika. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1984.
[10] STRNADOVA, V.: Odezírání. Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, katedra pedagogiky a psychologie. Referát distančního vzděláváni. Liberec, Ediční středisko TU 1996.
