Jaroslav Panuška 1872-1958
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Bradě 14.12.2012-3.2.2013
Jaroslav Panuška - fantasta a milovník dávnověku
Průřezové výstavy zabývající se celoživotním dílem autora si kladou za cíl diváka co nejkomplexněji seznámit s etapami tvorby umělce. Samozřejmě jde vždy o výběr a jistou míru zkreslení. Výstava je interpretace. Průřezová výstava je možnost spatřit to, jak je dílo vnímáno námi samotnými. Nakolik vypovídá o nás a nakolik o autorovi, je věc na delší úvahu. Už samotný termín "etapy" tvorby nás vybízí ke srovnávání a hodnocení jejích jednotlivých
fází.
Od 19. století se v našem slovníku ustálil pojem vývoj a pokrok. Přes veškeré snahy a varování mnohých, že na umění nelze aplikovat tentýž pohled jako v přírodních
vědách na vznik a vývoj života,
se v našem slovníku stále drží sousloví jako úpadková tvorba či tvorba, která není invenční a je tedy z vývojového hlediska odsouzena k záhubě, neboť není schopna konkurovat
novotám. Podobně vy-
konstruovaný osud v hodnocení potkal i dílo Jaroslava Panušky. Z pozic moderního
umění je kladně
hodnocena Panuškova raná tvorba, především tvorba z 90. let 19. století a také tvorba z prvního desetiletí 20. století, kdy se jako mladík věnoval strašidelným a pohádkovým námětům, které tak velmi dobře zapadaly do vývojového schématu dějin umění. Panuškova raná tvorba, popisovaná jako dekadentní či symbolistní, je obdivovaná a sběrateli velmi ceněná, zatímco tvorba, která následovala (tzn. kresby a malby ze slovanského dávnověku a impresionisticky jako konzervativní
a neinvenční.
laděná krajinomalba),
je vnímána
Kdybychom měli tuto představu dovést do krajnosti, tak se v naší
mysli usadil umělec coby romantický
typ rozervance posedlého démonickými
napůl génius. Je-li tvorba náležitě emočně vyhrocena,
vizemi, napůl šílenec,
snadněji se dotýká našich smyslů, snadněji je
nechá rozeznít a vjem, který se otiskne, zůstává v našich myslích trvalejší. I to je jeden z důvodů, proč je Panuškova raná tvorba tolik ceněna. Hypnoticky zírající příšera je výrazově přece jen přímočařejší než poklidná krajina Vysočiny.
.9
Panuška archeolog a krajinář Jak nastínit další tvář Panušky archeologa? Dotkněme se nejprve jeho dětství, abychom lépep nikli k vlivům, které bývají nejsilnější. Představme si Panušku jako čtyřletého chlapce, maminka posadí do velkého otcova cestovního kufru, aby se nikam nezatoulal, a on jej celý pokreslí. A prot v 70. letech 19. století probíhala ruskoturecká válka, vypadaly podle toho i chlapcovy "malůvky": "To samá kavalerie, samí Turci, Rusi, kanóny a takové věci, neboť tehdy se mluvilo hodně o válce."Panuš otec, Ing. František Panuška (1842-1928), byl muž "zkušený, rozšafný a znalý světa". Vytvářel katast mapy po celém Rakousku-Uhersku,
r
ale i mimo ně (Bosna, Srbsko). To však znamenalo, že vedld
kočovný život, rodina se často stěhovala, přesto býval otec doma málo. Ovšem když přijel, bylto synka velký svátek: "Vypravoval mi pohádky, takové podivné, romantickéř"
František Panuška byl
amatérský malíř a kreslíř, zejména portrétů. Zřejmě kreslil i hrady, o nichž pak poutavě vyprávěl.An . o nich. Často totiž při vykládání pohádek improvizoval a "s velkým zanícením pro fantastičnost nás váděl do dob dávných brontosaurů a všelijakých předpotopních ještěrů." 45 Ve formování Panuškových zálib hraje tedy otec významnou také svým povoláním.
roli. A to nejen svým vyprávěním,
Cesty a vytváření map, to je jako Panuškovo putování a kreslířské zázn
Neboť, kde se v Panuškovi vzala potřeba vše detailně studovat a zakreslovat, než právě v příkladuo -geometra? Vždyť Panuška si na mnohá svá pozorování objednává letadlo, aby mohl terén obhlé také shora a lépe si představit rozlohy, vzdálenosti, měřítka. Už v otci se tedy pojila osobnostv; a amatérského umělce, zatímco syn tento poměr převrátil a vedle umělce se stává vědcem amatére Vedle otce je tu však ještě další faktor, mnohem obecnější, a tím je rozkvět české archeologie na 19. století." Všimněme si, s čím se česká archeologie na přelomu století potýkala, neboť to nám osvětlí Panuškův zájem o slovanský dávnověk. Charakterizoval-li
44 45 46
T. G. Masaryk moderní dobu
Stroj opisné vzpomínky Jaroslava Panušky (pouze 10 stran). In: p. a. Stejkal, Karel, Paleta s vínem, Havlíčkův Brod 1953. (Tuto knihu Panuška odmítl autorizovat, neboť mu před publi ním nebyla dána k nahlédnutí.) Vykopávky byly prováděny již na konci 18. století, zde šlo však "spíše jakousi vlasteneckou libůstkou nežli vědou~J v druhé polovině 19. století byla česká archeologie "záležitostí ryze amatérskou': In: Lutovský, Michal, Slovanský a česká archeologie 19. století. In: "Slavme slavně slávu Slávův slavných". Slovanství a česká kultura 19. století,2006,
26
Panuška pohádkář Ilustrace pohádek znamenaly posun, který se v Panuškově tvorbě odehrává po přelomu století. Od děsuplných motivů se obrací k emotivně méně vyhroceným pohádkovým výjevům. Ty se vyznačují mnohem větší výpravností a humorem (ačkoliv rysy humoru byly přítomny už u jeho příšer). Veškeré děsivé ostří raného díla se tak postupně otupuje. Autor odstupuje od jednoduchých šerou v homogenním
prostředí ke kompozicím
složitějším a dle pohádkového
žánru také narativněji
pojatým. Panuška se díky pohádce také mnohem více přimyká k lidové obraznosti co bychom mohli nazvat animismem,
tedy oživení přírodních
kompozic s přía využívá toho,
elementů, kdy se větvoví stromů mění
v chápavé paže nebo snopy sena v rejdivé mužíky. Pohádkové náměty pronikají kolem roku 1900 stále častěji do Panuškovy tvorby. Ve výkladech moderního umění je návrat k pohádce, jehož jsme na konci 19. století svědky, chápán jako pokus o obrodu umění, jeho vyvázání se z naturalismu. měty patří v Panuškově tvorbě stále ještě mezi ty oceňované,
Pohádkové ná-
Všimněme si, jak se tyto výjevy od rané
tvorby liší, nebo co je naopak s ranou tvorbou spojuje. Hlavní rozdíl mezi pohádkovými není ono bezprostřední
náměty a jeho příšerami je ve výpravnější scenérii pohádek. Už to
hypnotické zírání jediné příšery. Zde už je divák v mnohem větším odstupu,
pohádkový výjev je mu podán k nahlédnutí, do děje strnulým zíráním přízraků.
nikoli k spoluprožití. Divák už není tak často začleňován
Aspekt, který tlumí děsivost Panuškových
raných děl, je mnohem bohatší scenérie a také humor,
který doprovází jeho pohádkové výjevy. Nejprve se věnujme výpravnosti, vým narativem. To lze dobře zaznamenat
v jeho ilustracích k pohádkám
která konvenuje s pohádkood Václava Tilleho O třech
podivných tovaryších, která vyšla poprvé v almanachu pro děti a mládež Jaro v roce 1900. Tato kniha se na konci roku 1905 objevuje mezi vánočními publikacemi jako společné dílo tehdy třiatřicetiletého Jaroslava Panušky a o pět let staršího Václava Tilleho. Kniha vznikla jako textový doprovod k "pohádkovým a silně náladovým kartonům Panuškovym"," Panuška většinu barevných ilustrací (kvaše a li-
15
v: Říha
a [. Panuška: Letní noc, Zlatá Praha 12. 1. 1906, roč. 23, č. 14, s. 165.
16
tografie) vytvořil bez znalosti příběhu už kolem roku 1898.16 Hlavním tématem knihy je konfrontace světa starého a nového - světa pohádek a lidových pověr proti světu civilizačního Kniha sice na první pohled vyznívá jako oslava pokroku, jako oslava podnikavých
pokroku. a pracovitých lidí,
co získali vzdělání v Evropě a vrací se svou zemi zvelebovat, přesto se převážná většina textu odehrává v noci, v tmách rozumu. Vypravěč se vrací po 15 letech do své rodné vesnice, aby tu vyměřil terén pro budoucí železnici. Během letní noci se setká se všemi známými vesničany, a ti mu jako před léty vyprávějíty stejné fantastické příběhy z jejich života plné čertů, horských duchů, bludiček, hádavých stromů, draků, ohnivých hlava oživlých snopů slámy. Ideální prostor pro Panuškův kresebný doprovod. Typická pro situaci přelomu století a Panuškovo kolísání mezi pohádkou a vědou je i postava vypravěče - představuje pragmatický pól 19. století. Kriticky nahlíží na vše, co by odporovalo zdravému rozumu. Vypravěč považuje vesničany za nebožáky žijící v zajetí svých představa jejichvyprávěním nechává unést, zvláště za noci, a nelze nepostřehnout
fantazií. Přesto se
nostalgii, s níž se na tyto prosté
duše dívá. Mezi Panuškou a vypravěčem z Letní noci nacházíme mnoho podobného. Panuška je jako umělec fascinován lidovou obrazností a pohádkami, ale zároveň bude v budoucnu provádět vyměřování terénu či archeologické průzkumy, aby to vše využil ve své tvorbě. To je důležitý moment v Panuškově díle a Letní noc lze chápat obrazně jako mezník, neboť je v jejím textu přesně pojmenována problematika Panuškova díla - děsivé či jemnější pohádkové fantazie jsou vytlačeny seriózněji vyhlížejícím zájmem o historii a archeologii. Tlumení motivů ohrožení lze demonstrovat
na konkrétních
příkladech. Temperou malovaný obraz
Hnízdo loupežníků, který je součástí výstavy, představuje jeden z oblíbených Panuškových motivů - motivobra. Protože děl s touto tematikou vzniklo v Panuškově tvorbě víc, lze na nich sledovat, jak je motiv ohrožení vyšší silou přírody postupně zmírňován. K této malbě existuje ještě identická kresebná kompozice,která byla pod názvem Hledání pokladu
použita jako ilustrace k již zmíněné knize Letní noc.
16 Není však pravda, že by Tille psal svůj text čistě dle Panuškových kreseb. I Tille psal v roce 1898 vyprávění do Světozoru, kde vystupovaly postavy (např. starý Strnad), které se objevují v Letní noci, i nálada byla podobná, starý svět pohádek proti modernímu skepticismu. O útoky vodníků na člověka tu není nouze: "Jako kocourovi mu oči zasvítily, vylítne nahoru - bůh ví, jak se tam ke mně dostal, a tu ho vidím; spáry jako vlaštovka, maličký mužíček, obličej hnědý jako kůra, lampička ze spodu ho ozařuje, chytil mě za prsa a praštil se mnou dolů, že jsem po hlavě v roští uvízl a paměť ztratil. " In: Říha (Tille), Václav, Plody země, Světozor, roč. 32, 12.8. 1898, č. 40, s. 468.
·17
Opuštěná (nedatováno), tempera, papír, 250 x 445 mm ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové
Trh v Brodě II (nedatováno), olej, plátno, 750 x 1000 mm v majetku města Havlíčkův Brod
