OD ZKUŠENOSTÍ K PRAVIDLŮM (příprava taktilních expozic a výstav pro nevidomé a slabozraké)
Terezie Hradilková, Vladimíra Sýkorová, Jarka Janíčková I když se stále ještě nacházíme na cestě a sbíráme další zkušenosti, sestavili jsme soubor zásad, které snad pomohou pořadatelům dalších projektů.
PŘÍPRAVA HMATOVÝCH PROJEKTŮ VYŽADUJE vytvořit si jasnou koncepci (určit témata, počet děl, cílovou skupinu, prostor, prostředky) zajistit finanční a organizační zajištění získat odborné spolupracovníky a poradce z oboru zpřístupnění uměleckých děl a z oblasti služeb pro nevidomé a slabozraké zajistit výběr děl, žádosti o vyjmutí k dotýkání, pojištění zaměřit propagaci na širší veřejnost (prostřednictvím masmédií) i na cílovou skupinu (prostřednictvím organizací nevidomých, periodik pro nevidomé a slabozraké) vybrat a proškolit průvodce zorganizovat doprovodní akce
Při realizaci projektů je třeba zohlednit: 1. NÁVŠTĚVNÍKY Mezi lidmi se zrakovým postižením je více těch, kteří mají zbytky zraku, než zcela nevidomých. Při koncepci hmatové expozice proto myslete na to, že většina návštěvníků bude vnímat v kombinaci hmatu a zraku. Pro vidící návštěvníky zajistěte materiál na zakrytí očí (pomůže jim to soustředit se na dotýkání). Myslete i na lidi s omezenou možností pohybu (bezbariérový přístup nahradí i pár ochotných rukou). Seznamte se s dostupnou literaturou o lidech se zrakovým a kombinovaným postižením. Přiveďte do svého týmu zkušenou osobu se zrakovým postižením a organizátora podobného projektu. Na hmatové výstavě by každý návštěvník měl mít možnost umytí rukou – pokud není dostupná tekoucí voda, stačí umyvadlo s vodou, mýdlo a ručník. 1
2. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ Kromě požadavku na estetické řešení instalace by hmatové expozice nebo výstavy měly respektovat ještě tři podmínky pohybu návštěvníků se zrakovým postižením: přehlednost (neměnné uspořádání exponátů vyznačené vodící linií) bezpečnost (zafixování děl i mobiliáře, bezbariérový a nekomplikovaný průchod expozicí zejména z hlediska osob se zrakovým postižením, dodatečné osvětlení míst nebezpečných pro slabozraké) samostatnost (je hlavním předpokladem důstojného přijetí návštěvníka. Většina z nich vítá odborný výklad, je však třeba respektovat individuální tempo, intimitu nerušeného zážitku, využití psaného či nahraného průvodce.
3. EXPONÁTY Množství vystavovaných děl na jedné výstavě by nemělo přesáhnout třicet kusů. Počet samozřejmě závisí na charakteru a velikosti jednotlivých exponátů i na časovém rozpětí výstavy (do stálé expozice se návštěvníci mohou vracet, krátkodobou si budou chtít prohlédnout najednou). Omezujícím faktorem je skutečnost, že hmatové vnímání je na rozdíl od vizuálního náročné na čas, soustředění a schopnost syntézy podnětů. Velikost exponátů by neměla přesáhnout možnosti dosahu rukou průměrně vysokého návštěvníka (budou-li cílovou skupinou děti, myslete při výběru děl a jejich instalaci na ně). Materiál – vnímání klasických materiálů (dřevo, kámen, sklo, bronz) se ukázalo pro hmat nejpříjemnějším zážitkem. Sádra zůstala méně vyhledávaným, v některých případech odmítavě posuzovaným materiálem. Také různé formy zpracování umělé pryskyřice (laminátů), otíravé a příliš drsné materiály byly pociťovány jako nepříjemné povrchy, které bránily soustředit se na tvar a objem. V případě historických exponátů dejte přednost kopii před sádrovými odlitky (zachováte tak důležité hmatové charakteristiky jako je váha, materiál, kvalita povrchu apod.). U stálých expozic je nutný pravidelný dohled a kontakt s restaurátory. U dřevěných a bronzových děl se vyplatí několikanásobné voskování, pokud je podmínkou majitele, že se nezmění přirozená i chemická patina. Aby se předešlo zbytečnému poškozování exponátů, které mohou zavinit prstýnky, náramky, zipy u bund apod., je vhodné upozornit návštěvníky na toto nebezpečí a požádat je, aby nevhodné předměty odložily. 2
4. OSVĚTLENÍ Míra poruchy zraku je individuální, a proto nelze stanovit jednotnou intenzitu a směr osvětlení exponátů a vitrín, které by vyhovovaly každému slabozrakému návštěvníkovi. Je třeba zvolit dostatečnou světelnou intenzitu. Viditelnost exponátů můžeme zvýšit volbou kontrastního pozadí (podložky). Při nasvětlování je třeba se vyvarovat odlesků a přímého, oslňujícího světla.
5. INFORMAČNÍ SYSTÉM Pozvánka Nejběžnější formou je v současné době přetisk černostiskové pozvánky bodovým písmem. Je nutné brát ohled na delší výrobní lhůtu tisku a snažit se písemné pozvání doplnit zprávou v masmédiích i ve speciálních informačních médiích nevidomých a slabozrakých (Braillnet, časopisy pro nevidomé, pedální rozhlasové pořady…).
Popisky Obsah: Základní poměr mezi černotiskem a bodovým písmem je cca 1 : 3, takže informace uváděné v bodovém písmu (ale i zvětšeném černotisku) je nutné maximálně zestručnit. Umístění: Nejvýhodnější umístění černotiskových i reliéfních popisek je vodorovné, na vrchní straně stolu nebo soklu s exponátem, aby bylo dobře přístupné čtení zrakem i rukou. Pokud je nutné umístit popisky svisle (týká se prostoru „od pásu dolů“), jejich čitelnost v bodovém písmu zajistíte umístěním „hlavou dolů“, lícovou stranou orientovanou od pozorovatele. V prostoru „od hrudi výše“ jsou popisky v čelním postavení, svisle. V rámci jedné expozice je žádoucí zachovat standardní umístění popisek. Materiál: Volba materiálu závisí na tom, jak dlouho trvá akce. U krátkodobých výstav je lépe zvolit nejlevnější a nejúčelnější cestu – zvětšený čenotisk na papíře, bodové písmo na plastikové fólii. U stálých expozic bodové písmo doporučujeme provést v kovu.
3
Katalog Grafik by měl mít na mysli, že je třeba dostát estetické i funkční úloze katalogu. Například, co je efektní pro vidící a použitelné pro nevidomé, tedy kombinace černotisku přetištěného bodovým písmem, velmi ztíží čitelnost pro slabozraké. Ideální řešení patrně neexistuje – to dokládá mj. i skutečnost, že autoři jednotlivých akcí uvedených v této publikaci (Dotýkejte se prosím!) zvolili rozdílný postup (dvojí verze se stejným textem, černotiskový katalog s vloženou zkrácenou verzí v bodovém písmu doplněný zvětšenými zjednodušenými ilustracemi, „integrovaný“, tedy přetištěný černotisk bodovým písmem i další).
Kniha návštěv Pro zapisování dojmů z výstavy lze využít obvyklé knihy návštěv (nevidomý sdělení nadiktuje). Velmi vhodné je ale připravit i Pichtův psací stroj s papíry pro psaní bodovým písmem. Tak získáme bezprostřední zpětnou vazbu od návštěvníků.
6. PRŮVODCE Pes Vodící pes je cvičený následovat pána těsně vedle něho. Je však třeba zvážit, dle charakteru exponátů a uspořádání výstavy, zda je možné psa do expozice pustit. Pokud ne, je vhodné vymezit prostor, kde pes může na pána počkat. Bílá hůl Nejpoužívanější pomůckou nevidomého je bílá hůl. Je určena pro orientaci ve vnějším prostoru. Při přechodu do interu je třeba zajistit možnosti jejího odložení.
Osoby Osvědčila se služba poučených informátorů, kteří mohou podat vysvětlení i pomocí s prostorovou orientací (dobrovolní pracovníci, studenti, instruovaní odborní lektoři).
Audio Stále větší počet muzeí a galerií ve světě vytváří speciální informační magnetofonové průvodce pro zrakově postižené (walkmany, audioguidy). Jejich výhoda je v tom, že umožňují individuální tempo prohlídky, zajistí soukromí a uvolní obě ruce k hmatovému poznávání (v 4
případě, že nevidomý může projít expozici samostatně). Ve světovém kontextu jsou tyto zvukové záznamy významné pro tu část nevidomých, která neovládá bodové písmo, zejména tedy pro starší osoby a seniory. Komentář na audiokazetě je často vyhledáván i vidícími návštěvníky.
7. VSTUPNÉ Výši vstupného a případné slevy je třeba zvolit předem, s přihlédnutím ke zvyklostem instituce, která akci pořádá. Běžné jsou slevy pro držitele průkazů ZTP/P a jejich průvodce.
8. DOPOROVODNÉ AKTIVITY, RESPEKTIVE PŘÍKLADY, JAK VÝSTAVY OŽIVIT výtvarná dílna přednáška, seminář multusenzorální vjemy (doprovodná hudba, vůně, zvuky dokreslující atmosféru apod.) pro vidící návštěvníky možnost vypůjčit si něco na zakrytí očí (více se potom soustředí na hmatový prožitek) hmatky, upomínkové předměty beseda s autory doprovodné videoprojekce koncerty
Zpracováno podle textu anglické publikace o zpřístupnění expozic nevidomým a slabozrakým (Making Museums Accessible, 3) a na základě zkušeností, k nimž opakovaně došli autoři akcí popsaných v publikaci Dotýkejte se prosím!.
5
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ TEXTU Jarka Janíčková ZNAKY
TEXTOVÉHO
A
GRAFICKÉHO
ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ
TISKOVIN
NEVIDOMÝM
A
SLABOZRAKÝM
Nezbytnou součástí výstav nebo expozic přístupných nevidomým a slabozrakým je textový materiál, který umožní dostatečnou informovanost a orientaci v představované oblasti. Pokud pořádáme hmatovou expozici a chceme, aby si ji přišli prohlédnout i lidé s postiženým zrakem, měli bychom dbát na to, aby pozvánka na výstavu či otevření nové expozice, popisky jednotlivým exponátům, průvodní textová část expozice a katalog nebo doprovodné publikace splňovaly kritéria přístupnosti pro nevidomé a slabozraké. Mohlo by se zdát, že to omezuje a oklešťuje estetickou a vizuální stránku výstavy, ale lze říci, že opak je pravdou. Hmatové vnímání a využití zvětšeného písma by mělo naopak otevírat řadu nových možností, jak využít různých strukturálních materiálů, papírů, kombinace písma bodového a černotiskového a ilustrací (reliéfních, kontrastních nebo barevných). Při přípravě této části projetu je obzvlášť důležitá konzultace s nevidomým a specialisty z oboru oftalmopedie, aby se grafik neomezil jen na formální a estetizující stránku věci, ale aby měl na zřeteli i praktický význam.
Specifika vizuální a textové části výstav zpřístupněných nevidomým a slabozrakým Při výběru typu a velikosti písma musíme vzít v úvahu jeho čitelnost pro slabozraké návštěvníky. V
praxi to znamená, že by mělo být písmo minimálně
ve velikosti 16 pt (5.65 mm) nebo 18 pt (6.35 mm), a jestliže je podtištěno bodovým písmem, musíme počítat s jeho optickým rozbitím a velikost zvětšit. Tisková písma latinky lze třídit z více hledisek – zjednodušeně můžeme požít označení „patková“ (serifová) a „bezpatková“ (bezserifová). Pro náš účel volíme raději „bezpatková“ písma, jako je grotesk. Nejrozšířenější je typ helvetika, která existuje v mnoha různých 6
řezech. Bodové Braillovo slepecké písmo se tiskne na speciálně tvrzený papír, a jestliže ho kombinujeme s černotiskem, musíme nejdříve nechat natisknout černotiskové písmo. Na tisk pro nevidomé a slabozraké se specializuje knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, krakovská 21, Praha 1. Ilustrace jsou určeny pro slabozraké návštěvníky s různým stupněm zbytku zraku. Při výběru ilustrací je třeba brát ohled na: 1. typ zobrazeného objektu 2. techniku ilustrace 3. barevnost a kontrast Zobrazovaný předmět by měl být dobře „zjednodušitelný“ a s realistickými prvky, aby po nutné úpravě k zjednodušení byla ilustrace „čitelná“ a srovnatelná s realitou. Ilustrace by měly mít silné kontury, popřípadě výrazné barvy (dobré kombinace barev jsou bíločerná, žlutočerná, kterými docílíme maximálního kontrastu, a zlepší se tím čitelnost pro slabozraké). Jako příklad lze uvést katalog výstavy Egypt dotykem, kde zvětšené černobílé ilustrace se silnými konturami měly i funkci omalovánek pro děti a podpořily tak integrační charakter
výstavy.
Takový
ilustrativní
materiál
může
být
vhodným
přínosem
multuisenzoriální výchovy.
Reliéfní grafika: při rozhodování o vhodném materiálu, který použijeme na výrobu popisků k jednotlivým exponátům, přihlížíme k délce akce. Jestliže se jedná o krátkodobou výstavu, můžeme použít papírové popisky, jejichž trvanlivost je omezená. Pro výstavu dlouhodobější jsou vhodnější popisky z duralové fólie. Jestliže jde o stálou expozici, vyplatí se nechat vyrobit popisky kovové. Popisky mají být pevně připevněny a měly by být umístěny tak, aby byly dostupné rukám. Dalším doprovodním materiálem expozice mohou být durafolové obrázky, které lze nechat zhotovit v Knihovně a tiskárně K. E. Macana, Krakovská 21, Praha 1 nebo ve studiu VOBIS. Reliéfní obrázky lze použít buď v katalogu (publikaci), nebo přímo v expozici, kde společně s originálním předmětem a jeho slovním popisem napomáhají procesu snímání.
HRADILKOVÁ, Terezie a SÁKOROVÁ, Vladimíra. Dotýkejte se prosím. Praha: Sdružení hapestetika, 1998. ISBN 80-238-4783-x. 7
Publikace byla vydána za přispění Open Society Fund Praha v rámci programu Brána muzea otevřená.
8
